Gentrifikace: Případ Prahy Holešovic?

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Bakalářská diplomová práce Gentrifikace: Případ Prahy Holešovic? Vedoucí práce: PhDr. Aleš Burjanek, Ph.D. Zpracovala: Alena Novotná UČO: /2003 Praha 2007

2 Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně za použití jen v literatuře citovaných pramenů. V Praze

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat PhDr. Alešovi Burjankovi, Ph.D. za vedení mé práce a cenné připomínky.

4 Obsah Úvod... 5 Gentrifikace východiska a teoretické vymezení... 3 Teoretická definice gentrifikace Neila Smithe... 5 Přístup Davida Ley... 6 Syntéza Chrise Hamnetta... 7 Která je ta pravá?... 8 Gentrifieři a ti druzí... 9 Důsledky Vliv globalizace globální města Gentrifikace v širším rámci urbanizačních procesů Revitalizace vliv státu a veřejné správy Specifika gentrifikace v postkomunistických zemích Gentrifikace v Holešovicích? Metodologie výzkumu Situace po roce Proměny bytového fondu Významné projekty realizované na území Holešovic Funkční struktura Holešovic Změnil se status obyvatel Holešovic? Usedlíci nebo noví obyvatelé? Shrnutí Závěr Anotace Literatura Rejstřík pojmů Přílohy... 51

5 Seznam tabulek Tab. č. 1 Shrnutí důsledků gentrifikace Tab. č. 2 Technické vybavení trvale obydlených bytů v MČ Praha 7 v roce Tab. č. 3 Srovnání bytů podle kategorií v MČ Praha 7 v letech 1991 a Tab. č. 4 Bytová výstavba v MČ Holešovice v letech Tab. č. 5 Vybavení MČ Praha 7 vybranými druhy zařízení Tab. č. 6 Vývoj obyvatelstva podle základních věkových skupin ve správním obvodu Praha Tab. č. 7 Bytové domácnosti podle počtu členů v MČ Praha Tab. č. 8 Vývoj stěhování obyvatel v MČ Praha 7 v letech Tab. č. 9 Vybavení bytových domácností v roce

6 Úvod Holešovice mého dětství to byla šedivá zaprášená, skoro ponurá čtvrť, kterou jsme projížděli cestou do Libně a do ZOO. Nelíbily se mi. Když jsem se poprvé zamiloval, bydlela moje první láska (ahoj, Emo), no kde jinde než v Holešovicích. Ruku v ruce jsme procourali kdejaký kout a tehdy někdy ve mně asi začínal doutnat kladný vztah nejen k oné slečně, ale i k industriální architektuře, prostě k těm domům, ve kterých se nebydlí, ale pracuje. Z jednoho i druhého důvodu jsem tehdy měl Holešovice docela rád. Někdy na mě působily silným dojmem, zejména v noci, když jsem se vracel přes prasečák domů, do Bubenče, to byly obzvlášť silné dojmy, zejména čichové. Václav Kostlán Holešovice, mám na mysli ty dolní, které si nejspíš pod pojmem Holešovice člověk představí, jsou jednou z těch oblastí, které ještě dnes dávají znát průmyslovou historii Prahy. Mezi činžáky postavenými někdy na počátku minulého století jsou ještě k nalezení malé ostrůvky starého železa, které kdysi bývaly hrdými továrnami. A hned za nimi je rozlehlý holešovický přístav. Obojí však rychle mizí. Holešovickým domům přibývají výtahy a barevné fasády a na pozemcích bývalých průmyslových podniků vznikají moderní bytové domy a kancelářské komplexy. Holešovice se stávají dobrou adresou. Slovo gentrifikace jsem poprvé slyšela asi před dvěma roky. Přestože od doby, kdy tento pojem vznikl, už uplynulo více než čtyřicet let, v Českých zemích je zhusta stále neznámý. Přitom o gentrifikaci se toho v zahraniční literatuře napsalo mnoho a dokonce existují názory, že gentrifikace se stala jedním z nejvýznamnějších urbanizačních trendů. V České republice tomu tak zatím není. O gentrifikaci se dosud mluvilo potichu a jen v souvislosti s několika málo místy v Praze. Důvodem je pravděpodobně to, že zatímco jiná velká města už éru suburbanizace zažila a jejich obyvatelé se vracejí zpátky do města, Praha a celá Česká republika v současnosti teprve ohromnou vlnu suburbanizace zažívají a lze říci, že je bezesporu současným nejvýraznějším urbanistickým procesem. 1

7 Gentrifikace je proces, ke kterému dochází v upadajících čtvrtích ležících na území vnitřního města. Při něm se obnovuje zastaralý a zchátralý bytový fond a původní obyvatelé jsou nahrazováni novými, odlišnými skupinami lidí, tzv. gentrifiery. Vzhledem k charakteru a poloze Holešovic a především změnám, které zde v současnosti probíhají, se nabízí otázka, zda v Holešovicích k gentrifikaci dochází. Odpověď na ni je hlavním tématem tohoto výzkumu. Práce je rozdělena do dvou základních částí. V první je předložen teoretický koncept gentrifikace, část druhá pak přibližuje samotný výzkum, jehož cílem je dát odpověď na otázku, zda v Holešovicích gentrifikace probíhá. 2

8 Gentrifikace východiska a teoretické vymezení Pojem gentrifikace 1 se významně zapsal do naučných slovníků teprve v poslední třetině 20. století. Jako první popsala proces gentrifikace Glass v 60. letech: Jedna za druhou jsou mnohé dělnické čtvrti Londýna obsazovány střední třídou vyšší a nižší. Ošuntělé, skromné příbytky a domky dvě místnosti v přízemí a dvě v patře jsou přebírány, když nájemní smlouvy vyprší, a stávají se z nich elegantní, drahé rezidence. Velké viktoriánské domy, poničené v předchozích obdobích které byly využity jako ubytovny či byly jinak sdíleny více obyvateli jsou znovu renovovány Jakmile jednou tento proces gentrifikace v oblasti začne, rychle pokračuje, dokud všichni nebo většina původních dělnických obyvatel není odsunuta a celý sociální charakter oblasti se nezmění. [Glass 1964: xviii, cit. in Smith 2002: 91] Výrok ironizoval tehdy rozšířenou představu o revitalizaci a vrhal na celý proces nové světlo. V pojetí Glass jsou významnými znaky gentrifikace fyzická obnova města, změna vlastnictví přechod od nájemního vztahu k vlastnickému, vzestup cen nemovitostí a odsun či nahrazení původních dělnických tříd novou střední třídou a lze říci, že na tomto vymezení se do dneška mnoho nezměnilo. Smith identifikuje tři zásadní gentrifikační vlny. První se odehrála v 50. letech a do ní spadá i výše popsaný případ pozorovaný v britském Islingtonu, druhá vlna spadá do 70. a 80. let a třetí, zatím poslední do let 90. V začátcích bylo na gentrifikaci nahlíženo jako na hnutí zpátky do města [Atkinson a Bridge 2005], které bylo vysvětlováno rostoucími dopravními náklady, časovou náročností dojíždění apod. a obecně bylo kladně přijímáno. O současné, třetí fázi lze mluvit již jako o vlně etablované gentrifikace, ale její přijetí už zdaleka není tak jednoznačné. Dokonce se jeví, že negativní postoj k gentrifikaci v současnosti převažuje. V této fázi už se nejedná jen o proměnu bytového fondu, ale o komplexní proměnu oblasti včetně funkční struktury čtvrti. Proto někteří mluví o gentrifikaci jako o městské regeneraci. Tento název je sice na první pohled přijatelnější, přesto podle Smithe skrývající v zásadě stejný (negativní) obsah jako gentrifikace. 1 Pojem gentrifikace pochází z angl. gentry, které označuje aristokracii či obecně příslušníka vrstvy s vysokým sociálním statusem. 3

9 Jak uvádí Smith, soudě dle současných přístupů k urbanizaci, gentrifikace se stává obecným trendem [2002: 91]. Poukazuje také na slézání žebříku městské hierarchie a rozšiřování gentrifikace do menších měst. Zajímavé je, že v jejich výčtu mezi jinými jmenuje i Český Krumlov [2002: 92]. Je otázkou, jak k tomuto zjištění dospěl, nicméně zdá se být minimálně trochu nadsazené a Sýkora rozhodně oponuje: Gentrifikace zcela jistě nesestoupila dolů po žebříčku městské hierarchie např. k malým městům jako je Český Krumlov jak naznačuje N. Smith. [Sýkora 2005: 104] Nicméně na tom, že k rozšiřování gentrifikačních trendů obecně dochází, se shodují mnozí. Teoretická definice gentrifikace Neila Smithe Je-li Glass matkou gentrifikace, pak za otce tohoto pojmu lze považovat Američana Smithe, který v roce 1979 vytvořil vlastní ucelenou definici. Zdůraznil význam nabídkové strany a v jeho pojetí lze hovořit o marxistickém přístupu, vycházejícím z analýzy úlohy produkčních faktorů v procesu gentrifikace. Gentrifikace je proces, při němž jsou chudé a dělnické části vnitřního města obnovovány díky přílivu soukromého kapitálu a příslušníků střední vrstvy, kteří si kupují či najímají byt ve čtvrti, která byla až do počátku gentrifikace postižena nedostatkem investic a úbytkem obyvatel střední třídy. [Smith 1996: 82] Gentrifikace je podle něj neodmyslitelně spojena s existencí tzv. rent gap 2, která umožňuje vznik gentrifikace. Mezera nájmu je ve své podstatě rozdíl mezi aktuální cenou nemovitosti a cenou při jejím nejlepším využití. Cenu při nejlepším využití lze charakterizovat jako cenu dosažitelnou při plném využití zdrojů místa [Marshall 1961: 797, In: Clark a Gullberg 1997: 249]. Těmito zdroji jsou míněny zejména kvalita a fyzický stav nemovitosti a pozemky, na nichž stojí, ale také další podmínky specifické pro danou oblast. Tyto podmínky se v čase mění a působí na růst nebo pokles aktuální ceny. Může se tak stát, že stavby jednou zde postavené už neodpovídají změněným podmínkám a snižují aktuálně dosažitelnou cenu, čímž vzniká tzv. mezera nájmu. 3 Ve vnitřních čtvrtích, upadajících zejména 2 Tento pojem lze přeložit jako mezera nájmu. 3 Vliv kvality zástavby na dosažitelnou cenu je zásadní, protože cena zástavby většinou značně převyšuje cenu pozemků samotných. 4

10 kvůli deindustrializaci a suburbanizaci, kde se snižují investice do nemovitostí, které následně chátrají a ovlivňují zpětně status místa, vzniká sestupná spirála a postupně klesá cena nemovitostí. Mezera nájmu významně narůstá v okamžiku, kdy vzroste poptávka po bydlení ve vnitřním městě a cena pozemků vzrůstá, ale špatný fyzický stav budov snižuje maximální aktuálně dosažitelnou cenu. Čím větší tento rozdíl mezi skutečnou aktuální cenou nemovitostí a hodnotou maximálně dosažitelnou v dané lokalitě je, tím větší je i motivace tuto příležitost využít. Jak říká Smith, je-li mezera nájmu v oblasti velká, naznačuje to, že oblast v budoucnu pravděpodobně projde gentrifikací, protože developeři zde rozpoznají ziskovou příležitost [Smith 1987]. Tento pohled naznačuje, že mezera nájmu by měla postupně narůstat a nejvyšší hodnoty dosáhnout těsně před započetím gentrifikace. Naproti tomu Clark a Gullberg [1997] namítají, že mezera nájmu dosahuje nejvyšší hodnoty dlouho před zahájením obnovy a než začne obnova samotná, je mezera nájmu vyčerpána spekulacemi na budoucí příjmy z nájmů. 4 Kritika často tomuto konceptu vytýká jednak výchozí pozici zdůrazňující roli produkčních faktorů bez zohlednění strany poptávky a jednak to, že hodnota při nejlepším možném využití, která je důležitá pro změření tzv. mezery nájmu, je obtížně zjistitelná a samotné určení toho, jaké je nejlepší možné využití, je do značné míry subjektivní. Jiní argumentují rolí státní a veřejné správy. Politická rozhodnutí významně ovlivňují ceny nemovitostí v dané oblasti. [Clark a Gullberg 1997] Některé z praktických studií pracujících s tímto konceptem pak také přinesly závěry rozporné s touto teorií 5, proto někteří poukazují také na význam dalších faktorů, které však tento přístup nezohledňuje. Smithova odpověď na tuto kritiku ve zkratce zní, že lidé následují kapitál. Kulturní hodnoty a preference v bydlení jsou odvozeny od nabídky na trhu nemovitostí. Tento názor však nesdílejí zdaleka všichni. Přístup Davida Ley Tento přístup vznikl v 80. letech a představuje určitou kritickou reakci na původní přístup Smithe. Na rozdíl od výše uvedeného staví do popředí význam spotřebních 4 Blíže viz Clark, Eric The rent gat re-examined, Urban Studies 32: To se týká zejména výzkumů provedených v Evropě. 5

11 faktorů. Ley se domnívá, že gentrifikace primárně souvisí s přeměnou ekonomické struktury společnosti a se vznikem nové střední třídy, jejíž spotřební chování a preference v bydlení vedly k růstu poptávky po bydlení ve vnitřním městě. Změny preferencí zahrnovaly odmítnutí vnímané neautentické homogenity a kulturní sterility předměstských částí ve prospěch osobitých sousedství vnitřního města s osobitou architekturou, společenskou a kulturní rozmanitostí a blízkostí centru [Ley 1986: 521]. Ve své práci z roku 1986 na základě rozsáhlého výzkumu definoval několik faktorů, které se ukázaly být rozhodujícími. K nim patří demografické charakteristiky, ekonomické faktory a vybavenost lokality. Syntéza Chrise Hamnetta Ačkoliv ani jeden z výše zmíněných platnost konkurenční teorie neuznal, obecně se soudí, že obě teorie jsou navzájem komplementární a teprve dohromady tvoří ucelený koncept. O sjednocení obou teorií se úspěšně pokusil Hamnett a dokázal, že obě teorie představují dvě strany téže mince. V souladu se rčením o marshallovských nůžkách Smithův přístup zastupuje stranu nabídky a Leyho přístup stranu poptávky. Gentrifikace je sociálním a prostorovým projevem posunu od industriální k post-industriální městské ekonomice založené na finančních, obchodních a kreativních službách, s přidruženými změnami v povaze a rozmístění práce, v třídní struktuře obyvatel, jejich příjmech a platech, životních stylech a ve struktuře trhu s nemovitostmi [Hamnett 2003: 2402]. Jak je patrné, rozhodující význam přisuzuje Hamnett přeměně ekonomické struktury směrem od průmyslové výrobní sféry k sektoru služeb, která je jednou z charakteristik tzv. post-industriálního města, a příchodu nové skupiny, která zahrnuje tzv. bílé límečky, tedy manažery, odborníky apod., kteří disponují vyššími příjmy a jejichž životní styl a spotřební preference jsou jiné. Tyto tendence se koncentrují ve velkých městech a s tím se mění i zvyklosti a preference obyvatel, které se projevují i v jejich požadavcích na bydlení. Na případnou otázku, proč mají tito lidé zájem právě o upadající dělnické čtvrti, odpovídá Hamnett jednoduše chtějí bydlet v rozumné vzdálenosti od zaměstnání v centru, ale nemohou si dovolit 6

12 žít v tradičních luxusních čtvrtích. Obnovené dělnické čtvrti ve vnitřním městě pak představují rozumnou kombinaci polohy a ceny. I vysvětlení úpadku dělnických čtvrtí lze nalézt ve změně ekonomické struktury s klesající poptávkou po dělnických profesích klesají i příjmy dělníků a to se promítá i do kvality jejich bydlení. Vyskytují se i názory, že gentrifikace byla umožněna díky klesajícím nákladům na modernizaci starých budov [Redfern 1997, In: Hamnett 2003]. To je přinejmenším pravděpodobné, ale přijmout tuto tezi jako dostačující vysvětlení procesu gentrifikace je obtížné. Jiným obecně přijatelným vysvětlením je názor, že rozmach gentrifikace přišel ve spojitosti s dospíváním tzv. baby-boomers, kteří odmítli poklidný život na předměstí, kteří vedli jejich rodiče, a rozhodli se naopak pro život ve městě. Jedna z příčin tohoto odmítnutí může spočívat v tom, že množství příslušníků této generace spolu s tendencí k vytváření menších domácností vedly k nárůstu poptávky po bydlení, kterou existující nabídka bydlení na předměstích nebyla schopna uspokojit. Která je ta pravá? U vědeckého bádání je téměř pravidlem, že s rostoucím množstvím výzkumů na dané téma se množí i uplatňované přístupy. Jak uvádí Atkinson [2003], gentrifikaci lze chápat jako složenou ze dvou významných procesů. Za prvé je to třídně orientovaná kolonizace levnějších rezidenčních čtvrtí v sousedství a za druhé jsou to investice do obnovy fyzického bytového fondu. A jak dodává, toto je obecně bod, kde shoda končí [Atkinson 2003: 2344]. V otázce vytlačení původních obyvatel kolonizovaných čtvrtí se už badatelé neshodnou. Někteří považují vymístění původních obyvatel za klíčový prvek, jiní mu naopak nepřikládají velký význam. Otázka co se stane s původními obyvateli je však zásadní z hlediska možných dopadů gentrifikace, proto se zdá být zahrnutí tohoto prvku oprávněné. S tím souhlasí i Atkinson [2003] a Sýkora [2000]. Pokud k nahrazení původních 7

13 obyvatel nedojde, tj. původní obyvatelé ve čtvrti zůstávají, je pak pravděpodobně vhodnější mluvit o tzv. incumbent upgrading. 6 Gentrifieři a ti druzí Pokud uznáme otázku nahrazení původního obyvatelstva novým za relevantní, je na místě zeptat se, kdo je nahrazován kým. Jak už bylo naznačeno výše, původními obyvateli jsou převážně dělníci a zástupci tzv. modrých límečků. Hamnett [2003] říká, že tato skupina je charakterizována nízkou úrovní dosaženého vzdělání, většinou se jedná o lidi vyučené, kteří ve vysoké míře obývají tzv. obecní byty. Ze závěrů různých výzkumů vyplývá, že typičtí gentrifieři jsou naopak svobodní lidé či bezdětné páry s vysokým příjmem. Na rozdíl od lidí, kteří se stěhují do domků na předměstích (suburbanizační trend), tito lidé nevyznávají tolik rodinný život, jako spíše profesní kariéru (vznik tzv. dvoukariérních domácností), zajímavý, aktivní život s mnoha kulturními, sportovními a společenskými příležitostmi. Zde je na místě zmínit tzv. druhou demografickou revoluci, projevující se mimo jiné nižším počtem dětí a pozdějším věkem rodičů. Tito lidé, zaměstnaní zhusta v terciárním sektoru, nechtějí dojíždět daleko do zaměstnání. A protože jejich zaměstnavatelé mají většinou sídla v městském centru, je logické, že i oni chtějí bydlet poblíž. K tomu mnohdy přispívá i špatná dopravní dostupnost centra a v počátcích se vysvětlení hnutí back-to-city soustřeďovalo právě na faktory jakými jsou rostoucí transportní náklady a čas strávený dojížděním. Přesto, ačkoliv tyto prvky jsou určitě součástí vysvětlení, rozhodující úlohu měl pravděpodobně nový životní styl této generace odlišný od poklidného života jejich rodičů na předměstích. S přeměnou ekonomické struktury směrem od průmyslové výroby k sektoru služeb vznikla tzv. nová střední třída. Ta sestává zejména z manažerů a odborníků 7, kteří disponují vysokými příjmy, jsou mladí a mobilní. S tím do značné míry souvisí fenomén globalizace. Nástup nové třídy profesionálů a manažerů, novinářů, právníků, konzultantů a bankéřů, kteří se pohybují po světě spolu s tím, jak jejich 6 Toto spojení je do češtiny jen obtížně přeložitelné, nicméně možným překladem je zlepšení zevnitř. 7 Tito lidé bývají označováni také jako tzv. yuppies young urban professionals. 8

14 mateřské společnosti expandují do nových a nových míst, znamenal silný gentrifikační impuls. Zajímavé je tvrzení některých, že gentrifieři jsou na jednu stranu šiřiteli globálních kapitálových toků, ale na druhou zároveň jejich oběti, a proto podle nich gentrifikace může být nahlížena i jako reakce na nejistotu postmoderního světa. Vědomí místa se stalo základem ontologického bezpečí profesionálů hledajících habitus života mezi podobně smýšlejícími lidmi. [Atkinson a Bridge 2005: 9] Kromě mainstreamových gentrifierů do gentrifikovaných oblastí přicházejí i tzv. marginální gentrifieři. K těm mohou náležet umělci, homosexuálové či svobodné matky s dětmi. Důvodem může být příležitost vyššího výdělku, očekávané tolerantní prostředí a nezávislý způsob života či dobrá funkční vybavenost oblasti, která může hrát významnou roli právě v případě svobodných matek. Do gentrifikační hry vstupují i ostatní aktéři. Vycházíme-li ze Smithova přístupu, pak musíme začít u developerů a realitních makléřů. Ty můžeme rozlišit z hlediska úrovně na nadnárodní, národní či místní, přičemž lze říci, že právě význam nadnárodních firem se podstatně zvětšuje. Podle Smithe je zrychlování a usnadňování toků mezinárodního finančního kapitálu jednou z podmínek gentrifikace. V souvislosti s tím vstupují do hry i finanční instituce, které de facto rozhodují o dostupnosti kapitálu pro investory. Důležitým hráčem na trhu nemovitostí jsou i stát a veřejná správa, které na jedné straně vytvářejí legislativní podmínky a na straně druhé vystupují i na straně poptávky, protože úřady potřebují pro své fungování odpovídající prostory. Případnými dalšími aktéry mohou být také politické strany a různé zájmové skupiny. Důsledky Jestliže renesance oněch pečlivě upravovaných oblastí vzniklých s příchodem oblastí komerčního rozvoje pomohla významně symbolické hodnotě mnoha měst, otázkou zůstává, jaký skutečný přínos mají tyto oblasti pro širší obyvatelstvo. [Harvey 2000, In: MacLeod 2002: 257] Otázka přínosů gentrifikace pro jednotlivé zúčastněné je jen stěží jednoznačně zodpověditelná. Gentrifikace přináší jak kladné, tak záporné důsledky a 9

15 mnohdy i to, co je pro některé kladem, je pro jiné obtížně překonatelnou překážkou. Přehledné shrnutí možných důsledků gentrifikace přináší tabulka Atkinsona a Bridge [2005: 5]. Tab. č. 1 Shrnutí důsledků gentrifikace Kladné efekty Záporné efekty Vytlačení skrze navýšení nájmů/cen Druhotné psychologické náklady vytlačení Stabilizace upadajících oblastí Zvýšení hodnoty nemovitostí Konflikt a rozpory v komunitě Úbytek cenově dostupného bydlení Neudržitelný spekulativní nárůst cen nemovitostí Snížení míry nezaměstnanosti Zvýšení místních fiskálních příjmů Povzbuzení a posílení budoucího rozvoje Snížení rozpínání města v důsledku suburbanizace Bezdomovectví Větší podíl místních výdajů v důsledku lobbingu Komerční/průmyslové vytlačení Zvýšené náklady a změny v místních službách Vytlačení a tlak zvýšené poptávky po bydlení v okolních chudých oblastech Zvýšený sociální mix Pokles sociální diverzity (směrem od sociálně různorodého ke ghettům bohatých) Fyzická obnova nemovitostí (s přispěním či bez přispění státu) Růst počtu neobývaných bytů a úbytek obyvatel v gentrifikovaných oblastech Zdroj: Atkinson, Rowland, Bridge, Gary Introduction, In: Atkinson, Rowland, Bridge, Gary (eds.), Gentrification in a Global Context. The new urban colonialism. Oxon: Routledge, 5. Tyto důsledky lze shrnout do tří základních kategorií: První skupinou jsou důsledky týkající se fyzického prostředí. Základním rysem je obnova a zlepšení kvality fyzického prostředí. Ta přispívá ke změně image dané lokality, díky které přicházejí noví žádoucí obyvatelé i investoři, kteří dále 10

16 působí na rozvoj čtvrti. Zlepšení fyzického stavu budov také podporuje snižování kriminality a dalších patologických jevů. Pokud mluvíme o zlepšení fyzického prostředí, nelze opomenout zkvalitnění infrastruktury, veřejných prostor, městské zeleně apod. Jak už bylo předesláno, gentrifikace se týká zejména zlepšení fyzického stavu bytového fondu, s tím ale nutně souvisejí změny i v ostatních oblastech. Druhou kategorii tvoří důsledky týkající se funkčního prostředí. Zkvalitňování bytového fondu a příchod gentrifierů jsou doprovázeny odpovídajícími změnami v oblasti služeb. Vznikají nové restaurace, kavárny, fitness centra, obchody či služby, které se přizpůsobují poptávce nových obyvatel. Toto povzbuzení komerčních funkcí může vést až k nahrazování rezidenčních funkcí oblasti komerčními, což je případ tzv. komercionalizace. Třetí skupina zahrnuje důsledky týkající se sociální oblasti. V tomto bodě se uplatňuje přístup, který zdůrazňuje vztah mezi změnami v prostorové organizaci prostředí a socioekonomickými změnami společnosti. Jeden ze základních definičních prvků gentrifikace, změna sociálního statusu obyvatel, je uskutečňován zejména nahrazením původních obyvatel novými 8, což s sebou samozřejmě přináší řadu efektů. Vytlačováni jsou zejména příslušníci slabších sociálních vrstev a etnických menšin. Co je pravděpodobně vnímaným nejzávažnějším negativním dopadem gentrifikace, je zesilování sociální polarizace města a segregace. 9 Na jedné straně vznikají uzavřené enklávy úspěšných 10 (Marcuse [1997] je nazval citadelami), které jsou fyzicky odděleny od ostatního města, jsou pod dohledem soukromých bezpečnostních agentur a kamerových systémů, na druhé straně pak vznikají ghetta poražených, kteří jsou zatlačováni do jim vymezených čtvrtí. Hranice mezi sociální inkluzí a exkluzí se zostřuje a vzniká to, co je v zahraniční literatuře označováno jako dual city (duální město), fortress city (město pevnost), walled city či quartered city (rozdělené město). Jak říká Soja [2000: 299], město se zaplňuje mnoha různými druhy chráněných a opevněných prostorů, ostrovů klidu a 8 Na rozdíl od tzv. incumbent upgrading, kdy o obnovu lokality se zasazují vlastními silami především stávající obyvatelé místa a zvyšování statusu obyvatel zde není doprovázeno jejich výměnou. 9 K tématu segregace blíže viz např. Burjanek, Aleš Segregace. Sociologický časopis 33 (4): Toto označení je samozřejmě zjednodušením, ale vzhledem k tomu, že výstižně vystihuje zásadní rozdíl mezi popisovanými skupinami a vzhledem k jeho užívání jinými autory, věřím, že jeho použití je oprávněné. Někteří nicméně poukazují na to, že ne všichni úspěšní jsou také vítězi, protože jejich existence je velice křehká a nejistá. 11

17 předesílané ochrany před skutečnými i domnělými nebezpečími každodenního života (ty) záměrně i nezáměrně ohrazují jednotlivce a skupiny ve viditelných i méně viditelných městských ostrovech Exkluzivní obytné čtvrti, moderní nákupní centra a komplexy, které postupně vstupují do městských center přinášejí rostoucí tlak na maximalizaci zisku z obchodních prostor, který často vede k exkluzi lidí z ulice, politických bojovníků, nezávislých umělců, všech těch, kteří by mohli narušit přísnou etiku konzumního občanství [MacLeod 2002: 259]. MacLeod tuto tezi dokládá příkladem z Glasgow, kdy po otevření nové nákupní galerie v centru města realizovaném v rámci rozsáhlé revitalizace musel být zavřen přilehlý hotel, který po dlouhá léta sloužil jako ubytovna bezdomovců. Jakýkoliv soucit a pochopení vepsané do architektury Buchanan Galleries (nákupní galerie, pozn. autorky) byl určen jen ke splnění přání a fantazií konzumního občanství a neměl se vztahovat na ty bez stálého přístřeší. [MacLeod 2002: 265] Tyto taktiky vytváření surreálných dokonalých světů 11 postihují nejčastěji bezdomovce, k nim se přidávají etnické minority, nezaměstnaní apod. Původní osazenstvo nezapadá do představ většinové společnosti, a proto je odsunuto za hranice nové reality. Nejenže vznikají uměle dokonalé světy na straně jedné, důsledkem jsou i negativní změny na straně druhé. MacLeod uzavírá, že otázka potenciální hodnoty (gentrifikace, pozn. autorky) se zřejmě nevztahuje na bezdomovce a ostatní vymístěné skupiny [MacLeod 2002: 267]. V hodnocení gentrifikace jde ještě dál Smith [2002], který tvrdí, že aktivity středních tříd se postupně transformovaly do jakéhosi odvetného boje proti chudým a sociálně marginalizovaným. Na jedné straně stojí současní obyvatelé čtvrti, kterými jsou nájemníci, pronajímatelé, majitelé domů, spolumajitelé, obchodníci (ale také výše zmiňovaní bezdomovci apod.), na straně druhé jsou developeři, budoucí obyvatelé a obchodníci, realitní makléři atd. Je nasnadě, že aktéři tohoto procesu mohou být rozděleni do mnoha kategorií a pro každou z nich má gentrifikace odlišné důsledky. Rozdělení výnosů z půdy je výsledkem mocenského boje, politiky a práva. Příjmy mohou připadnout vlastníkům pozemků, nájemcům, uživatelům budov (např. skrze regulaci nájemného), obyvatelstvu obecně nebo specifickým skupinám ve formě pozitivních 11 Podobně jako byla odstraněna z blízkosti nákupního centra ubytovna pro bezdomovce, byla v Glasgow omezena i místa vyhrazená pro prodejce Big Issue, obdoby českého Nového Prostoru, na pouhých 10 míst. 12

18 externalit. [Clark a Gullberg 1997: 263] U místních obyvatel může proces gentrifikace vzbudit široké spektrum reakcí, od nadšeného souhlasu až po protesty a sepisování odmítavých petic. Záleží na sociálním postavení jednotlivých obyvatel a dostupnosti budoucího bydlení pro stávající obyvatele, na stavu čtvrti, na případném geniu loci, na citlivosti přístupu developera a městské správy atd. V případě gentrifikace také působí fakt, že se většinou dotýká poměrně jasně vymezeného a malého území, v němž se sice mění struktura obyvatel, což může vzbudit protesty, na druhou stranu však tyto ostrůvky zvyšují prestiž a zlepšují funkční vybavenost celé širší lokality, proto mohou být prospěšné a vítané obyvateli v přilehlém okolí. Vliv globalizace globální města Všudypřítomný pojem globalizace se objevuje i v souvislosti s urbanizačními procesy. Stále častěji narážejí výzkumníci na fakt, že procesy probíhající na místní úrovni jsou více či méně ovlivňovány děním na globální úrovni. Jak říká Sýkora: Aktéři globalizace (firmy, organizace i jedinci), kteří se aktivně pohybují na mezinárodní úrovni a utvářejí globalizaci, představují hlavní síly formující charakter současné restrukturalizace na lokální úrovni, zejména ve velkých městech. [Sýkora 2000: 75] Proto už nelze vnímat určité místo jako izolovanou lokalitu, ale naopak je třeba uvažovat i vztahy s ostatními místy utvářené na lokální i globální úrovni a i gentrifikace je stále častěji uvažována v kontextu globálního dění. Poslední období přinutilo urbanistický výzkum změnit svou perspektivu s ohledem na význam role globalizačního procesu. Ekonomické trendy, které jsou považovány za ústřední hnací sílu v procesu změn měst, mají zdroj dynamiky za hranicí města a národa. [Preteceille 1997: 65] V této souvislosti se mluví o tzv. globálních městech. Těmi jsou nazývána města jako Londýn, New York či Tokio, která jsou jednak určitými koncentračními body a jednak centry moci, která mají vliv na dění v ostatních částech světa. 12 Haila k tomu však poznamenává, že spíše než o globálních městech bychom měli mluvit o politice globálních měst [Haila 1997]. Tato definice globálního města je založena 12 Podle studie z roku 2000 zmiňované Železným (2005) byla Praha zařazena mezi 55 světových globálních měst. 13

19 na neoliberální politice města, v níž je kladen důraz na finanční a vysoce specializované služby a na přilákání soukromých investic jako cesty k prosperitě. Tím vzrůstá mimo jiné také význam a síla developerů a investorů do nemovitostí. Kdysi významný průmyslový sektor byl nahrazen sektorem služeb s důrazem na finanční služby, telekomunikace a jiné progresivní obory. Jak však upozorňuje Sýkora: Preferována jsou flexibilní (ale dílčí) politická rozhodnutí a jednotlivé rozvojové projekty před celkovým a dlouhodobým plánováním, jehož cílem by byl harmonický a rovnoměrný rozvoj města. [Sýkora 2000: 76]. To potvrzuje i častý názor, že neoliberální politika přináší nadměrný důraz na podporu finančního a výrobního soukromého kapitálu na úkor otázek sociálních reprodukce. V oblasti urbanizace může být projevem například nedostatečná výstavba komunikací. Ne všude působí globalizace stejně. Důsledky globalizace mohou být pro různá místa různé. Výsledkem není nezbytně, nebo dokonce obvykle, obecně platný soubor změn působících jedním směrem, ale působení vzájemně protikladných tendencí. [Giddens 2003: 63] Přesto lze identifikovat několik trendů ovlivňujících podobu současných měst vycházejících právě z globalizace: 1) internacionalizace kapitálu a pracovní síly, 2) deregulace vlivu veřejného sektoru, 3) ekonomická restrukturalizace deindustrializace a rozvoj terciárního sektoru, 4) sociální polarizace a 5) postmoderní způsob života. Zrychlování informačních toků a finančních transakcí, růst mobility významné části zaměstnanců nadnárodních společností, vývoj komunikačních technologií, globální politiky a strategických politických rozhodnutí, to vše přispívá k zesilování globalizačních tendencí. Globalizované město se pak vyznačuje vysokým podílem zahraničních či nadnárodních firem, odlišným způsobem financování výstavby nemovitostí a také změnami na trhu práce, kam vstupuje významná skupina manažerů a tzv. expatů 13 [Sýkora, 2000]. Tito lidé se liší stylem života, kulturou, spotřebními zvyklostmi, nároky na bydlení a především výší příjmů. Tyto skutečnosti pak mají přímý vliv mimo jiné i na proces gentrifikace. Skupiny zaměstnanců nadnárodních společností se často uzavírají do uzavřených enkláv, chceme-li, již zmiňovaných citadel, které mohou mít podobu kondominií nebo právě gentrifikovaných čtvrtí v rámci vnitřního města, s nimiž také souvisí výše diskutovaný problém sociální polarizace. 13 Z angl. expatriate emigrant, utečenec, vyhoštěnec, vystěhovalec. 14

20 Na jednu stranu přináší globalizace jistou unifikaci, protože skupiny těchto vysoce mobilních profesionálů přinášejí stejné nároky a standardy kamkoliv zavítají. Proto lze do jisté míry souhlasit s výrokem Sassen [2000], že lidé žijící v těchto exkluzivních enklávách mají blíž k lidem žijícím v podobných uzavřených čtvrtích v ostatních částech světa, než k ostatním lidem žijícím ve stejném městě. Na druhou stranu však jejich přítomnost obohacuje místní podmínky o vlivy z ostatních koutů světa. Dochází tak k prolínání kultur a vlivů, zároveň poměrně sofistikovaní zákazníci z řad manažerů a odborníků požadují zkvalitňování místní architektury. Gentrifikace v širším rámci urbanizačních procesů Gentrifikace je jen jedním z mnoha procesů, které mění prostorovou strukturu měst. Prostorová struktura města je v zásadě tvořena fyzickým a sociálním prostředím. Fyzické prostředí je tvořeno přírodní prostředním a zástavbou, naopak sociální prostředí tvoří lidé, kteří na daném území žijí. Od jejich aktivit se pak odvíjí podoba funkční struktury města. Je zřejmé, že tyto složky se vzájemně ovlivňují a do jisté míry i korelují. Jak uvádí Sýkora, fyzický stav domu často odráží i sociální status jeho obyvatel [2001: 199]. Stejně tak i změny jedné ze složek městské struktury ovlivňují i ostatní, vzniká tak určitá matice procesů, které různým způsobem ovlivňují jednotlivé složky prostorové struktury města. 14 Významný prvek gentrifikace, obnovu fyzické struktury (rekonstrukci obytných domů), často doprovází komercionalizace, která představuje změnu funkčního využití. Termín komercionalizace označuje přeměnu bytového fondu v nebytové, komerčně využívané prostory. Týká se především městských center, kde jsou nejvyšší ziskové příležitosti, a proto i tlak na ziskovost a komerční využití prostor se zvyšuje. Komercionalizace se může uskutečňovat rekonstrukcí stávajících budov, stavbou nových budov nebo demolicí původní zástavby a následnou novou výstavbou. Komercionalizace tak přispívá ke zvýšení atraktivity území jak pro investory, tak pro spotřebitele (potenciální obyvatele). 14 Blíže viz Sýkora, Luděk Klasifikace změn v prostorové struktuře postkomunistických měst, Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis XXXV, Folia geographica (4):

21 Gentrifikaci je možné zahrnout pod širší pojem revitalizace, oživení, kterou lze označit jako komplexní a jednotnou představu a aktivity, které vedou k odstranění městských problémů a které mají přinést trvalé zlepšení ekonomických, fyzických, sociálních a environmentálních podmínek v oblasti, která je předmětem změny [Roberts a Sykes 2005: 17]. Tato definice naznačuje úlohu plánování v procesu revitalizace, ale někteří tento prvek za významný nepovažují. Od revitalizace se gentrifikace v čisté podobě odlišuje zejména tím, že se dotýká jen bytového fondu a že se při ní zvyšuje sociální status obyvatel území. 15 Revitalizace zahrnuje širší spektrum aktivit nejen obnovu bytového fondu, ale zástavby obecně, zlepšení infrastruktury, obnovu veřejného prostoru, zlepšení sítě sociálních služeb apod. Revitalizace lokality znamená její celkové oživení a lepší využití stávajících zdrojů. To se týká rezidenční i komerční funkce lokality, proto jsou komercionalizace i gentrifikace součástmi revitalizace, které většinou probíhají společně. Navíc mezi nimi funguje určitý synergický efekt, kdy zkvalitňování jednoho podporuje zlepšování druhého a naopak. Naopak selhání jedné ze součástí (ať už obnovy rezidenční či komerční) snižuje účinky revitalizace jako celku. Gentrifikaci ale doprovázejí i negativně vnímané procesy jako jsou sociální polarizace, segregace, citadelizace a ghetoizace. Citadelizaci je možné označit jako vyhraněnou formu gentrifikace, při níž vznikající gentrifikované čtvrti nabývají vskutku luxusní povahy. Na druhou stranu existence těchto luxusních hermeticky uzavřených čtvrtí působí na vznik ghett, která tvoří jistý protipól citadel. Pojem ghetoizace v podstatě vyjadřuje vznik zón obývaných nedobrovolně segregovanými skupinami lidí, často s nízkým socioekonomickým statusem, přičemž tato ghetta často vznikají na základech upadajících částí města. Revitalizace vliv státu a veřejné správy Vliv státu působí skrze institucionální rámec a legislativní prostředí, v některých oblastech je jeho význam skrze různé orgány státní správy dokonce velmi významný (např. Ministerstvo pro místní rozvoj, Ústav územního rozvoje, 15 Tato charakteristika však v současné době mnohde přestává platit. Rozdíl mezi revitalizací a gentrifikací se stírá. 16

22 Národní památkový ústav). Politické rozhodnutí o podpoře (či nepodpoře) rozvoje určité oblasti může zásadně ovlivnit budoucí směřování místa. Změny v městských prostorových strukturách nejsou přesně kontrolovatelnými řízenými procesy, ale přesto se zde významně uplatňuje vliv orgánů územní správy. Zástupci města vytvářejí strategické a územní plány, regulují novou výstavbu apod. V ideálním případě by měly státní a soukromý sektor spolupracovat. Do hry vstupuje mnoho aktérů, různé skupiny obyvatel, developeři, realitní makléři, zájmové skupiny, politické strany apod., jejichž zájmy jsou často protichůdné. Mezi těmito hráči veřejná správa zastupuje tzv. veřejné zájmy. Co přesně těmito zájmy je, záleží na místních podmínkách a často je vyjádřeno v politikách přijímaných na různých úrovních veřejné správy. Významnou úlohou veřejné správy je podpora komplexních rozvojových řešení zahrnujících dopravní a jinou infrastrukturu, pro které v soukromých investorských záměrech prostor není. Existují hlasy, které říkají, že současná neoliberální politika měst tuto funkci potlačuje, čímž dochází k upřednostňování ekonomických cílů před potlačováním projevů sociálních nerovností [Atkinson 2003] Někteří dokonce tvrdí, že města ve snaze vyjít vstříc investorům na tento úkol de facto rezignovala [Smith 2002]. Specifika gentrifikace v postkomunistických zemích Zatímco ve vyspělých zemích světa je fenomén gentrifikace významným urbanistickým procesem a je mu věnována teoretická pozornost již dlouhou dobu, v postkomunistických zemích se jedná o poměrně nový jev, který v novodobé historii nepředstavuje natolik významný trend. Jak říká Sýkora, který se v České republice věnuje soustavně tomuto tématu jako jediný, protože gentrifikace nepatří mezi nejvýznamnější procesy, které formují současnou Prahu, není zásadní ani v debatách na téma urbanistických změn [Sýkora 2005: 93] Nejvýznamnějším rozdílem oproti ostatním zemím je čtyřicetiletá existence reálného socialismu, který zásadně ovlivnil i podobu měst. Československá společnost byla poměrně homogenní a to se vyznačovalo i nízkou mírou sociální polarizace, po roce 1989 se začaly uplatňovat demokratické a tržní principy a společnost se začala diferencovat. 17

23 Pro nastartování trhu s nemovitostmi byl přechod k tržnímu hospodářství a obnovení instituce soukromého vlastnictví zásadní. Privatizace v oblasti nemovitostí zahrnuje dva významné procesy restituci a privatizaci obecních bytů. Zatímco významná část majetku už restituentům navrácena byla, privatizace obecních bytů postupuje v různých oblastech různě rychle a v současnosti ještě zdaleka nejde o ukončený proces. Další překážkou tržního fungování trhu s nemovitostmi je také ještě stále nedokončená deregulace nájmů. Na druhou stranu, přidruženým pozitivním efektem je snižování růstu míry sociální polarizace. Pro ekonomiku postkomunistických zemí byl významný příchod nadnárodních společností, který se odrazil i na trhu s nemovitostmi. Na jednu stranu tyto společnosti přinesly poptávku po kvalitních kancelářských prostorech, na druhou stranu se jejich příchod projevil i ve zvýšené poptávce po kvalitním bydlení pro jejich zahraniční zaměstnance, tzv. expaty. Dobře placení zaměstnanci těchto firem sestávající ze západních manažerů a profesionálů a místních, obvykle mladých zaměstnanců s dobrými jazykovými a počítačovými schopnostmi, vytvořili základ vznikající nové střední třídy, která se postupně etablovala v postkomunistických zemích [Sýkora 2005: 103]. Tato třída se stala určitým pojítkem mezi místním a mezinárodní prostředím. Specifikem nové střední třídy v českém prostředí je významný podíl lidí preferujících rodinné domy v okrajových zónách města. Na rozdíl od zahraničních zkušeností, v České republice se gentrifikace starších lokalit vnitřního města nezdá být ani univerzální ani hlavní rezidenční strategií nových středních stříd, ale v budoucnu může její význam vzrůst [Sýkora 2005: 104]. Mezi zahraničními společnostmi, které se rozhodly vstoupit na vznikající trhy transformujících se ekonomik, jsou i developerské firmy se zahraničním kapitálem. Kromě snadnějšího přístupu k finančním prostředkům a podpory mateřských společností je výhodou těchto společností i lepší znalost a schopnost komunikace se zahraničními klienty. Přesto tento segment je spíše okrajový a ovlivňuje jen malé množství bytových jednotek v centru a ve vnitřním městě [Sýkora 2005: 95]. V případě postkomunistických zemí je gentrifikace velmi často doprovázena komercionalizací a často je to jeden developer, který se podílí na obou. Vznikají tak projekty, které kombinují oba procesy, a jsou často doprovázeny změnou ve struktuře restaurací, obchodů a služeb v okolí. Nicméně, gentrifikace je postupný proces trvající poměrně dlouhou dobu, proto v případě transformujících se ekonomik lze 18

24 podle Sýkory [2005] mluvit o gentrifikujících se oblastech, ale jen stěží o oblastech gentrifikovaných. 19

25 Gentrifikace v Holešovicích? Hlavní výzkumnou otázkou této práce je, zda v případě pražských Holešovic dochází k gentrifikaci či ne, tzn. zda změny ve fyzické a funkční prostorové struktuře způsobují i změny sociální struktury této oblasti. Následující část popisuje výzkum, který probíhal v Holešovicích v průběhu roku Metodologie výzkumu Popis šetřené oblasti a časové vymezení Holešovice jsou územím, které leží v širším centru Prahy, v těsné blízkosti historického jádra. Převážná část Holešovic vznikla před více než sto lety jako průmyslová část Prahy, což ovlivňuje charakter čtvrti dodnes. Vynikající poloha, dopravní dostupnost čtvrti a dobré napojení na systém městské hromadné dopravy spolu s atraktivním prostředím meandru řeky v blízkosti parku Stromovka a velmi dobrou funkční vybaveností činí z oblasti perspektivního kandidáta gentrifikace. V této práci jsou zkoumanou lokalitou Holešovice, zejména jejich podstatná část známá jako tzv. dolní Holešovice. Ta je tvořena katastrálními územími Holešovický přístav, Na Maninách, Dělnická a Ortenovo náměstí. Holešovice spolu s částmi Bubeneč a Libeň tvoří městskou část (MČ) Praha 7. Ta je pak součástí správního obvodu Praha 7, který kromě MČ Praha 7 zahrnuje i MČ Troja. Zkoumané území bylo vymezeno převážně na základě lokalizace developerských aktivit v této městské části a informací získaných od místních odborníků. I zvolený časový rámec se váže k zahájení rozsáhlé investiční činnosti v této oblasti, tzn. přibližně od roku 2003, a pokračuje do současnosti. Významnou vlastností tohoto případu je, že změny v této oblasti začaly poměrně nedávno a stále probíhají, proto nelze než souhlasit se Sýkorou, že v případě Prahy a dalších měst v postkomunistických zemích můžeme mluvit o gentrifikujících se oblastech, ale o gentrifikovaných oblastech už s většími obtížemi [2005: 95] a přiznat nutně omezenou vypovídací schopnost tohoto výzkumu. 20

26 Obr. č. 1 Mapa Holešovic s vyznačenými investičními projekty Použitý koncept a zvolené indikátory Ve svém výzkumu vycházím z výše uvedených teoretických konceptů, které uceleně vystupují v syntéze předložené Hamnettem [1991]. V konceptu jsou podstatné tyto dimenze gentrifikace: fyzická obnova bytového fondu (spolu se změnou funkční prostorové struktury) a změna socioekonomického statusu obyvatel v důsledku nahrazení původních obyvatel nově příchozími. Pro zodpovězení hlavní výzkumné otázky je třeba najít odpovídající indikátory. Problémem se však ukázala být nedostupnost některých dat relevantních pro zkoumané území. Jedná se zejména o údaje z posledních let. Většina požadovaných charakteristik je zjišťována jen v rámci Sčítání lidu, bytů a domů, které se v ČR naposledy uskutečnilo v roce Tento nedostatek jsem se snažila nahradit jinými dostupnými informacemi, ale přesto si uvědomuji problémy, které toto omezení přináší. Protože je jen stěží možné potvrdit probíhající gentrifikaci v Holešovicích, soustředila jsem se na zjištění toho, zda jednotlivé indikátory existenci gentrifikace nevylučují. Pokud sledované charakteristiky odpovídají předpokladům konceptu, pravděpodobnost, že gentrifikace v Holešovicích probíhá, se zvyšuje. Pro dimenzi fyzické obnovy bytového fondu byly jako indikátory zvoleny kvalita původního bytového fondu reprezentovaná technickým vybavením bytů a 21

27 jejich zastoupením podle kategorií, velikost bytové výstavby ve zkoumaných letech a analýza významných investičních projektů realizovaných v této lokalitě. Dále pak vývoj funkční struktury lokality charakterizovaný např. procesem komercionalizace, nahrazením průmyslových prostor obchodními a administrativními, změnou ve vybavení různými druhy zařízení s důrazem na ta, která reprezentují nový životní styl. Druhou dimenzi představuje změna statusu obyvatel. Zde byly voleny indikátory na základě předpokladů odvozených z charakteristik gentrifierů jak byly uvedeny výše. Podle předpokladu, že při gentrifikaci se zvyšuje zastoupení mladých lidí v produktivním věku byl zkoumán vývoj podílu ekonomicky aktivní populace. Dalšími zvolenými indikátory byly průměrná velikost domácnosti (zjišťující zda existuje tendence ke zmenšování), vývoj vybavenosti domácností (podle předpokladu se domácnosti před započetím gentrifikace vyznačují spíše podprůměrnou vybaveností, s nástupem gentrifikace se vybavenost domácností zvyšuje) a úbytek obyvatel v důsledku odchodu původních obyvatel (s nižšími nároky na bydlení) a příchodu nových, jejichž nároky na bydlení jsou vyšší. Jako významný indikátor socioekonomického statusu byla zařazena i dosažená úroveň vzdělání. Vzhledem k častému problému nedostupnosti dat byly tyto indikátory doplněny zjišťováním názorů místních odborníků. Při hledání odpovědi na otázku, zda dochází k nahrazování původních obyvatel novými, jsem vycházela z faktů a názorů místních odborníků zjištěných během rozhovorů s nimi. V těchto rozhovorech jsem se zaměřila na skupiny, které jsou vytlačováním potenciálně ohroženy nejvíce. K nim patří etnické menšiny, senioři, matky samoživitelky nebo bezdomovci. Snažila jsem se zjišťovat jak faktické údaje, tak i zkušenosti a názory lidí, kteří s těmito skupinami pracují či jinak přicházejí do styku. V rozhovorech vedených během tohoto výzkumu jsem hovořila se 7 místními odborníky a to zaměstnanci Úřadu Městské části Praha 7 vedoucím odboru rozvoje a územního rozhodování, vedoucí odboru sociálního a zdravotnictví, vedoucí oddělení doplňkové péče odboru sociálního a zdravotnictví, opatrovníkem odboru sociálního a zdravotnictví a asistentkou pro činnost národnostních menšin; sociálním pracovníkem Azylového domu Armády spásy a realitním makléřem. V rozhovorech jsem se snažila zjistit faktické údaje (které mnohdy nejsou jinak dostupné) a názory dotazovaných na otázky týkající se oblastí jejich působení. Otázky pokládané v 22

28 rozhovorech směřovaly k popisu minulosti a současné situace, ke zjištění skutečností, kterým dotazovaní přikládali největší význam, a ke zjištění skutečností specifických pro zkoumanou lokalitu. Výzkum se uskutečnil v průběhu roku 2007, kdy byla v rámci terénního výzkumu shromážděna data, která byla následně analyzována. Jsou to jednak dostupná statistická data a fakta zjištěná v rozhovorech s místními odborníky, ale také dokumenty (urbanistické studie, rozvojové plány) a novinové články. Významným omezením studie je nedostupnost dat popisujících pouze zkoumanou lokalitu. Dostupná data většinou reprezentují MČ Praha 7. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že Holešovice představují zdaleka nejvýznamnější část MČ Praha 7 (jejich rozloha představuje dvě třetiny MČ Praha 7 a v roce 2001 zde žilo obyvatel z celkového počtu ) věřím, že zkreslení takto vzniklá nebudou významná. Situace po roce 1989 Změna politického režimu v roce 1989 znamenala zásadní zlom téměř ve všech oblastech společenského dění. Teprve obnovení normálních vztahů se zahraničím ukázalo, v kolika oblastech a jak moc bývalá ČSSR zaostávala za ostatními vyspělými zeměmi. Vzhledem k tématu této práce zmíním nejprve změny v ekonomické sféře, kde se nejdůležitější změnou stalo obnovení instituce soukromého vlastnictví a ekonomiky založené na tržních principech. Vznikající trhy transformujících se ekonomik přilákaly mnoho zahraničních firem, které přinášely zahraniční kapitál i zkušenosti. Na druhou stranu tlaku vyspělých zahraničních konkurentů mnoho místních firem nebylo schopno odolat a mnohé podniky zkrachovaly. Vzhledem k průmyslově intenzivní struktuře výroby v ČSSR se toto dotklo především mnoha průmyslových podniků. Tak na mnoha místech vznikly tzv. brownfields, které představují nevyužité prostory v mnohdy atraktivních lokalitách a do dneška zůstávají nedořešeným tématem. Příbuzným problémem jsou poměrně rozsáhlá území v zónách, které leží v těsném sousedství centra, a jejichž využití je minimální. Podle Sýkory jsou tyto lokality vhodnými místy pro další rozvoj Prahy, protože se zde nacházejí neadekvátně využité plochy, které navíc mají tu výhodu, že poskytují 23

29 vhodné napojení na dopravní infrastrukturu a to v oblastech těsně přiléhajících k atraktivnímu historickému jádru. [Sýkora 1996] Pro trh s nemovitostmi znamenaly obnovené soukromé vlastnictví, restituce a privatizace obecních bytů nutný impuls, který de facto umožnil samotný vznik trhu. Privatizace obecních bytů na mnoha místech ještě nebyla dokončena. V případě MČ Praha 7 privatizace stále probíhá a po jejím skončení by mělo městské části zůstat jen něco málo přes 200 bytů. 16 V současnosti bydlí 67% obyvatel městské části v soukromých domech, 18% v domech vlastněných družstvy a 13% v domech ve správě městské části. Změn doznalo i urbanistické plánování. Vzhledem k rostoucím nárokům kladeným na Prahu byla přijata strategie rozvoje města, jejíž součástí byla mimo jiné i přeměna Prahy z monocentrického typu města v město polycentrické. Kromě historického jádra by mělo v Praze vzniknout ještě několik subcenter. Ve vnitřním městě by jimi měly být Karlín, Pankrác, Smíchov a Holešovice [Strategický plán hl. m. Prahy z roku 2000]. Soustředěním pracovních příležitostí, služeb a veřejného vybavení do nových celoměstských obvodových i lokálních center dojde k jejich přiblížení nejvýznamnějším lokalitám bydlení. Tím se stanou pro obyvatele Prahy dostupnější a zlepší se i prostorová ekonomika města Vznikem nových celoměstských center (Smíchov, Pankrác, Karlín, Holešovice Bubny Zátory) dojde k decentralizaci komerčních aktivit, která sníží dopravní zatížení historického jádra. [Strategický plán hl. m. Prahy z roku 2000] Samotná MČ Praha 7 vlastní koncepci transformačních kroků nezpracovala, jak uvedl vedoucí odboru rozvoje a územního rozhodování bylo to spíš tak, že se tady začali objevovat různí investoři poměrně zvučných jmen [5/2007]. Přesto v obecné rovině lze říci, že dlouhodobým záměrem městské části je potlačení zbytků průmyslu a přestavba na rezidenční čtvrť. 16 Ačkoliv podle původního záměru měla být privatizace již ukončena, nyní se očekává její dokončení v roce