Baví se o tom s dětmi. Vyrostli by samí hloupí lidé, kteří by nevěděli, že se má pomáhat princezně a ne drakovi. - ukažují nevinnou princeznu a

Transkript

1 Přílohy Propagace

2

3 Scénář Julča uvede pohádku k té pohádce potřebujeme maminku a tatínka Šímu. Cink, cink, cink A víte, jak vypadá tatínek Šíma A víte co dělá tatínek Šíma? Ráno nerad vstávám, a když vstanu, velikou rychlostí se oholím A pořeže, protože se neholí elektricky, ale břitvou. Kterou jsem zdědil po svým tatínkovi. Potom si kamencem zastavuju krev a volám: ááá, ééé, ííí, óóó Urychleně utíká na autobus č. 135 A jedu do práce, kde rýsuju. To umí tatínek Šíma velice krásně, vždyť se podle jeho výkresů stavějí domy a ještě ani jeden nespadl. Večer večeřím a nejraději mám palačinky. (Luky dělá palačinky) Ivetka se s dětmi baví, jaké palačinky jsou největší pecka, Lukymu přistane palačinka na stropě cink Maminčina dlouhá věta Nezlob se, tatínku, ale já také chodím do práce a kromě toho peru, zašívám, vařím, myju nádobí, utírám prach, vysávám koberce, vodím děti do školky, chodím na nákupy a na rodičovská sdružení, zavařuji ovoce, zalévám květiny, sama si promazávám šicí stroj, čistím boty, nosím kabáty do čistírny a z čistírny, píšu babičce, platím sdružené inkaso, ani nemám čas zajít ke kadeřníkovi, abych se ti líbila, a tak si myslím, že by sis mohl vzít na starost aspoň to vyprávění pohádek, co říkáš. No, zkusit to můžu. Budu Vám vyprávět pohádku, kterou jste ještě nikdy, ale vůbec nikdy, nikdytánsky neslyšeli. Znáte perníkovou chaloupku, Ferdu Mravence, včelku Máju... Jak víám mám vyprávět pohádku, když všechno znáte. To byla nějaká krátká pohádka, nemyslíš? Všechno znají. Co mám vyprávět, když všechno znají? Cink Mám nápad, nemáte tady ve školce pohádkovou knížku? Děti, co je lepší, když Vám někdo vypráví pohádku z hlavy, jako že ji sám vymýšlí a nebo, když ji jen čte? Pojďte řekneme tatínkovi: Tatínku, povídej. (skandování) Nepovídejte a spěte! (cink) Porada. Já si myslím, že naše děti žádné pohádky nepotřebují. Ale všechny děti potřebují pohádky. Víte děti, co by se stalo, kdyby se rostlo bez pohádek.

4 Baví se o tom s dětmi. Vyrostli by samí hloupí lidé, kteří by nevěděli, že se má pomáhat princezně a ne drakovi. - ukažují nevinnou princeznu a prince a zlého draka Draci nejsou a princezen a princů je málo. To nevadí, naše děti samy poznají, co je nevinné jsou princezna a zlé jako drak. Jak mám teda vyprávět pohádku z hlavy. zívání To si vezmeš třeba polštář a peřinu a mluvíš třeba o tom, kdo je důležitější. Cink, Ivetka spí Takže kdo je důležitější. Kdo proč není, interakce s dětmi. Takže není důležitá ani peřina ani polštář, to je jednoduché vyprávět pohádku. Cink Děti, když usneme, je to jako bychom vsedli do loďky, odrazili se od břehu a celou noc se projížděli na vlnách spánku. Tatínek sice do loďky vsedl, ale ať vesloval jak vesloval, nemohl od břehu. A tomu se říká polospánek. A v tom polospánku se mu honil hlavou tento polosen. Peřina se naklonila k polštáři a zašeptala: To byla ale ubohá pohádka, viď? To snad ani nebyla pohádka. Mně to spíš připadalo jako nějaká hloupost. Jsem zvědavá co tomu řeknou děti. Budou se smát, jak je to krátké. Já myslím, že je to spíš rozpláče. Bude jim líto, že mají tak hloupého tatínka. A přitom by z nás šla udělat tak nádherná pohádka. Musela by ji ale vymyslet maminka. Jistě. Kdyby ji vymyslela maminka... cink To si ale tatínek nenechal líbit a zakřičel tak, že ho to probudilo. A dost! Takové drzé sny si prostě nepřeju! Tatínku, co se stalo? Maminko, já měl hrozně drzý sen. Jak to děláš, že vyprávíš tak kouzelné (cilililink) pohádky. To protože jsem z kouzelného (cililililink) kraje. No jo děti, to je ono. Maminka se totiž narodila v Českém ráji. V Jičíně. Vždyť tam bydlí Rumcajs, Manka, Cipísek, forman Šejtroček, víla Jůlinka, vodník Česílko, Maková panenka, a motýl Emanuel. Vždyť Jičín je město pohádky. Ještě aby ty pohádky neuměla. (Cink) Děti, mám nápad. Pojedeme společně do Českého ráje. Chtěli byste? (děti si stoupnou a urovnají se do tvaru autobusu. Lukáš řídí. - Zatáčka doleva, doprava. Srnka, musíme brzdit. Zatáčka blinkr apod.) (Nastupuje Ivetka, stoupá si k dětem, Lukáš na ni blbě kouká.)

5 Krásné místo tyhle Hořice. Král Jiřík uprostřed náměstí, zázračně dobré hořické trubičky a kamenická škola, kde umí z každého kamene vyčarovat krásnou sochu. Děti slyšely jste to? Král, zázračné trubičky a čarování soch. Nejsme my už v tom pohádkovém kraji? Nejsme už v Českém ráji? Ale kdepak, příteli. Ten začíná až Jičínem. Nemějte strach, že byste přejeli, jedu tam totiž také. Tam já to znám jak své botky, já jsem totiž ze Sobotky. (smích. Ivetka jde dopředu, Lukáš brzdí) Víte jak se nejlépe dostanete do Českého ráje? Lehněte si na břicho a zavřete oči. (Julčí začne hrát na ksilofon) Představte si skály. Aáá, to jsou Prachovské skály. Jé a támhleta vypadá jako dědek. A támhleta jako ohromný nanuk. A támhle je velký žabák. A tadyta vypadá jako slon. A takhle jako obr. Děti, jak máte zavřené oči, zkuste si taky představit nějakou kouzelnou skálu. Zkuste mi říct, jak vypadá. (baví se s dětmi, upozorňuje, že musí mít zavřené oči, aby jim skály nezmizeli) Pane Šíma, zkuste na támhletu skálu zavolat Poděbrady. Poděbrady J, L, Děbrady, děbrady, děbrady Slyšíte, říká, že má dvě brady. (smích) Je a teď půjdeme na nejvyšší kopec v Českém ráji. Na Kozákov. Pod námi tiše leží celý pohádkový kraj. Blízké lesy se zelenají, daleké se modrají. Meze v polích jsou jako pěšinky ve vlasech té krásné země. A ten kopec Ještěd jako by spadl rovnou z pohádky. Slyšíte děti, z pohádky. Vždyť proto jsme sem jeli. A proč jste sem jeli? Děti, řekněte tady dědečkovi, proč jsme sem jeli. (děti otevřou instinktivně oči a mluví) No ano, abych se naučil vyprávět pohádky. Víte, čím je kopec Kozákov proslulý? Polodrahokamy. Být na Vašem místě, vzal bych si jeden do kapsy. Tím byste měl kousek našeho kouzelného kraje neustále při sobě, a to by v tom byl hrom, abyste s takovou výzbrojí nedal nějakou kouzelnou pohádku dohromady. A kde mám takový polodrahokam vzít. Zrovna mám jeden u sebe. (smích) A víte děti, jak by chutnaly polodrahokamy, kdyby se daly jíst? (rozdám bonbóny, Ivetka se zatím ztratí, po chvíli přijde jako maminka) Tak jak bylo děti na výletě? Aha aha aha. Tatínku, tak doufám, že po takovémto výletě, bude

6 pohádka z hlavy. (usadí si děti, stiskne kámen) Myslím, že dneska to zvládnu. Ivetka pčikne, zní to jako pejsek, tatínek se usměje, Ivetka jde do štronza, že poslouchá Byla jednou jedna vesnička, v té vesničce stavení a u toho stavení stodola, a u stodoly (napodobí pčikací Ivet) pes. A s pejskem tam byla mňau, mňau (rozhýbe Ivetku) kočička (promění se v kočku, zasyčí na Ivet, ta se změní v psa) Když tak přemýšlím o světě, tak mi tak vychází, že by se bez nás hospodářství neobešlo. Co já už jsem pochytala ve stodole myší. Dělám si o tom záznamy drápkem do trámu. Víš kolik je to čárek? Devět. Cha! Dvě stě devadesát devět. Umíš si pejsku představit, jakou škodu by nadělalo dvě stě devadesát devět myší? (Ivetka jde mezi děti a mazlí se s nimi, Lukáš si pro ni přijde a dotáhne ji zpět) Strašnou škodu. Já také často přemýšlím o světě. A říkám si, nebýt mě už by byla stodola dávno prázdná. Vzpomínáš na zloděje Funglíka, jak si přijel pro snopy s celým žebřiňákem, když byl náš hospodář na taneční zábavě? Jak bych nevzpomínala. Ale na to jsi určitě zapomněla, že jsem se tenkrát hroznou silou utrhl ze řetězu (skočí Lukymu po nohavici, Lukáš ji odkopne) a skočil mu po nohavici. Ale nezapomněla, vždyť si s tou nohavicí hospodář dodnes leští boty. L + Oba jsme prostě nezbytní. To je veliká pravda. Nebýt nás, bůhví, jak by ten svět vypadal. (najednou je Ivet za sebe, Lukáš taky) Oba: Ale víš kdo je tu naprosto zbytečný. Kdo tady na začátku slíbil pohádku a teď nic nedělá. Jen sedí a cinká a myslí si, že my budeme skákat, jak se ji zamane. Jasně na začátku řekla jméno a bůhví, jestli si ho ještě někdo pamatuje... Prej to celý vymyslela a přitom všechny dobrý nápady jsou naše... No pojď sem, pojď se nám ukázat, ať děti vidí, kdo je tu naprosto zbytečný (půjdu k nim). Maminko, co by mohlo být v této pohádce úplně zbytečné. Něco, co v pohádkách vůbec nebývá. Tak třeba hasicí přístroj. (Ivetka má jako nápad, udělá pejska) No jo, hasicí přístroj tu jen visí a zabírá tu místo. To jo, visí tu už léta a nepamatuji si, že by byl někdy k něčemu užitečný. Je na něm napsáno, jak dovede hasit, ale kdo ví, jestli v něm vůbec něco je. Ale kamarádi, já můžu hasit. Jsem na stráži a díky mě se nemusíte bát požáru.

7 I + megamegamega výsměch, cink, štronzo Jednoho dne šel po dvoře hospodářův synek. Dám Ivetce do ruky vajíčko, ta se změní v synka. Při každém kroku mu něco v kapse tiše zaštěrchalo. Byly to zápalky nebo sirky. Uděláte mi děti ohýnek? To musíte udělat malý plamínek. Třeba ty a postpně se budete přidávat. Teď ty a ty. A jak tam praskalo, zadupeme... (velkej chumel) Hoří stodola. Vždyť tam jsou moje koťata. (Ivetka se lekne, a stane se z ní pejsek) haf, huf, haf, hoří, pomóc, haf, huf, haf Děti, já mám nápad. Uděláte mi hadici k hasičáku a společně všechno uhasíme. (uděláme hada a stříkáme) I+ Ještě že tady máme ten hasicí přístroj. Díky tadytomu (na Julčí) hasicímu přístroji neuhořeli moje koťata. A pořád tu mám boudu... cink (Luky tatínek, Ivetka zase poslouchá) A hasicí přístroj neříkal nic, kdo má za sebou tak namáhavou práci, ten mluvit nemusí. A také byl úplně vyčerpaný. Ale měl velikou radost, že si ho najednou všichni váží. A tak jen visel a těšil se, že až dostane novou náplň, bude znovu, třeba celé roky, dál trpělivě čekat na stráži. Tatínku, to byla vážně tvoje pohádka? To si vymyslel sám? (tatínek ukáže kámen) Teda tatínku, ta se ti povedla. Děti, nezkusíte si taky vymyslet nějakou pohádku?

8

9