Ing. Zdeněk Fildán PŘÍRUČKA O OCHRANĚ OVZDUŠÍ PODLE ZÁKONA Č. 86/2002 SB.,

Transkript

1 Ing. Zdeněk Fildán PŘÍRUČKA PRO OCHRANU OVZDUŠÍ PODLE ZÁKONA Č. 86/2002 SB., O OCHRANĚ OVZDUŠÍ srpen 2007

2

3 Obsah 1.0 Úvod 2.0 Základní pojmy 3.0 Základní obecné povinnosti právnických a fyzických osob 3.1 Paliva 4 Ochrana ovzduší 4.0 Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší Mobilní zdroje znečišťování Stacionární zdroje znečišťování ovzduší 4.1 Spalovací stacionární zdroje podmínky provozování, emisní limity Základní pojmy pro bod Zvláště velké spalovací zdroje Emisní limity Rozsah sledovaných znečišťujících látek Zjišťování znečišťujících látek Velké a střední spalovací zdroje Emisní limity Zjišťování znečišťujících látek Zjišťování znečišťujících látek a účinnost spalování malých zdrojů Postup stanovení obecných emisních limitů u zdrojů Společná a přechodná ustanovení pro bod 4.1 Příručka pro oblast životního prostředí 4.2 Ostatní stacionární zdroje - stanovení emisních limitů, podmínek provozování a způsob zařazování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší do jednotlivých kategorií (NV č. 615/2006 Sb.) Základní pojmy pro bod 4.2 ( 2 vyhlášky č. 615/2006 Sb.) Kategorizace zdrojů ( 3 vyhlášky č. 615/2006 Sb.) Emisní limity a podmínky provozování zdrojů ( 4 vyhlášky č. 615/2006 Sb.) Plán zavedení zásad správné zemědělské praxe ( 5 vyhlášky č. 615/2006 Sb.) 4.3 Přípustná úroveň znečišťování ovzduší, emisní limity Seznam znečišťujících látek a obecné emisní limity 4.4 Přípustná úroveň znečištění ovzduší 4.5 Zvláštní ochrana ovzduší, smogové situace 4.6 Zjišťování znečišťujících látek Způsob zjišťování emisí a technické prostředky pro měření emisí znečišťujících látek Jednorázové měření Provedení jednorázového měření Vyhodnocení jednorázového měření Kontinuální měření Vyhodnocení kontinuálního měření Výpočet množství vypouštěných znečišťujících látek Měření tmavosti kouře Zjišťování pachových látek Měření emisí azbestu Měření u jmenovitě určených zdrojů Protokol o autorizovaném měření, závěry rozptylových studií a odborných posudků 4.7 Autorizace 4.8 Ostatní stacionární zdroje emitující těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzínu Základní pojmy bod Kategorie těkavých organických látek Kategorie zdrojů a emisní limity Postup stanovení obecných emisních limitů Požadavky na stávající zdroje Požadavky na nové zdroje D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, obsah, strana 1

4 4.8.7 Požadavky při provozu stávajících a nových zdrojů Způsob měření a zjišťování emisí Dodržování emisních limitů, emisních stropů a redukčního plánu Bilance spotřeby rozpouštědel a provozní řád Postup a způsob oznámení Značení produktů obsahujících organická rozpouštědla Skladovací zařízení v terminálech Plnění mobilních kontejnerů v terminálech Mobilní kontejnery Plnění skladovacích zařízení čerpacích stanic Podmínky provozu čerpacích stanic Měření emisí a dodržování limitů při skladování a distribuci benzinu Přechodná ustanovení pro bod Povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů znečišťování 5.1 Zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje znečišťování 5.2 Malé stacionární zdroje znečišťování 6.0 Evidence zdrojů znečišťování a vyhodnocování kvality ovzduší 6.1 Provozní evidence a poskytování údajů 6.2 Provozní evidence u spaloven odpadu a zařízení pro spoluspalování odpadu 6.3 Hlášení a odstraňování havárií a poruch 6.4 Provozní řády 6.5 Registry informačního systému kvality ovzduší 6.6 Evidence zdrojů 7.0 Stanoviska a povolení orgánů ochrany ovzduší 7.1 Stanoviska a povolení podle stavebního zákona 7.2 Ostatní povolení 7.3 Náležitosti žádosti o stanovisko a žádosti povolení 8.0 Spalování odpadu a odpadních olejů 9.0 Poplatky za znečišťování ovzduší 9.1 Způsob a výše stanovení poplatku 9.2 Rozhodnutí o výši poplatků, stanovení záloh 9.3 Oznamovací povinnosti 9.4 Odklad placení části poplatků za znečišťování ovzduší 9.5 Prominutí nebo doplacení části poplatku za znečišťování ovzduší 10.0 Ochrana ozonové vrstvy země regulované látky 10.1 Zákaz výroby regulovaných látek 10.2 Povolení výjimky ze zákazu používání hydrochlorfluoruhlovodíků 10.3 Dovoz a vývoz regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují 10.4 Znovuzískávání použitých regulovaných látek a zamezování jejich úniku Kontroly zařízení obsahující regulované látky, měření úniků regulovaných látek 10.5 Používání nových látek a výrobků 10.6 Označování obalů a výrobků s regulovanými látkami a další povinnosti 10.7 Evidence, vykazování a registr regulovaných látek 10.8 Ohlašování halonových instalací 10.9 Poplatky za výrobu a dovoz regulovaných látek a výrobků, které je obsahují 11.0 Ochrana klimatického systému země 11.1 Nástroje ochrany klimatického systému Země 11.2 Povinnosti provozovatelů při ochraně klimatického systému Země 11.3 Emise látek ovlivňujících klimatický systém Země 12.0 Opatření k nápravě a sankce Příručka pro oblast životního prostředí 12.1 Opatření k nápravě a zákaz provozu stacionárního zdroje 12.2 Opatření k nápravě při zacházení s regulovanými látkami 12.3 Sankce D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, obsah, strana 2

5 13.0 Výkon správní činnosti na úseku ochrany ovzduší 13.1 Oprávnění kontrolních orgánů 14.0 Společná, přechodná a zrušovací ustanovení 15.0 Seznam souvisejících právních předpisů Příloha č. 1 Stanovení roční výše poplatku za vnášení znečišťujících látek do ovzduší pro zvláště velké, velké, střední a malé stacionární zdroje (Příloha č. 1 zákona č. 86/2002 Sb.) Příloha č. 2 Seznam regulovaných látek (Příloha č. 4 k zákonu č. 86/2002 Sb. ) Příloha č. 3 Skupiny, kódy kombinované nomenklatury 99 a popisy regulovaných látek (Příloha č. 5 k zákonu č. 86/2002 Sb.) Příloha č. 4 Kódy kombinované nomenklatury (CN) pro výrobky obsahující regulované látky a látky ovlivňující klimatický systém Země (Příloha č. 6 zákona č. 86/2002 Sb.) Příloha č. 5 Příloha č. 6 Příloha č. 7 Příloha č. 8 Příloha č. 9 Příloha č. 10 Příloha č. 11 Procesy, ve kterých se používají regulované látky jako technologické prostředky (Příloha č. 7 zákona č. 86/2002 Sb.) Použití halonů (Příloha č. 8 k zákonu č. 86/2002 Sb.) Kódy kombinované nomenklatury 99 a popisy vybraných látek ovlivňujících klimatický systém Země (skleníkových plynů) (Příloha č. 10 zákona č. 86/2002 Sb.) Seznam paliv pro obyvatelstvo, jejichž spalování v malých spalovacích zdrojích znečišťování může orgán obce svým nařízením ve svém územním obvodu zakázat (Příloha č. 11 zákona č. 86/2002 Sb.) Kategorie vyjmenovaných zdrojů, emisní limity a požadavky na konstrukci, vybavení nebo provozování technologického procesu (Příloha č. 1 NV č. 353/2002 Sb.) Kategorie zemědělských zdrojů znečišťování, emisní limity, emisní faktory, plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u zdrojů znečišťování ovzduší a určení referenčních a snižujících technologií chovu hospodářských zvířat (Příloha č. 2 NV č. 353/2002 Sb.) Náležitosti žádosti o povolení (Příloha č. 13 NV č. 356/2002 Sb.) Příloha č. 12 Seznam znečišťujících látek a jejich stanovených skupin a jejich obecné emisní limity (Příloha č. 1 vyhlášky č. 356/2002 Sb.) Příloha č. 13 Příloha č. 14 Limity přípustné tmavosti kouře a emisní limity pro pachové látky (Příloha č. 2 vyhlášky č. 356/2002 Sb.) Emisní faktory vybraných ostatních zdrojů (Příloha č. 4 vyhlášky č. 356/2002 Sb.) Příloha č. 15 Zvláště velké zdroje znečišťování a četnost jednorázového měření emisí u těchto zdrojů (Příloha č. 14 vyhlášky č. 356/2002 Sb.) Příloha č. 16 (zrušena vyhl. č. 363/2006 Sb. k ) Příloha č. 17 (zrušena vyhl. č. 363/2006 Sb. k ) Příloha č. 18 Seznam stálých a proměnných údaju tvořících provozní evidenci (Příloha č. 9 vyhlášky č. 356/2002 Sb.) Příloha č. 19 Vzor formuláře o počtu užívaných halonových instalací a množství obsažených halonů podle 32 odst. 4 zákona (Příloha č. 8 vyhlášky č. 358/2002 Sb.) Příloha č. 20 Emisní limity pro zvláště velké spalovací zdroje znečišťování pro oxid siřičitý (SO 2 ), oxidy dusíku (NO x ) a tuhé znečišťující látky (Příloha č. 1 NV č. 352/2002 Sb.) (pouze na CD) Příloha č. 21 Emisní limity pro oxid uhelnatý pro zvláště velké spalovací zdroje znečišťování ovzduší (Příloha č. 2 NV č. 352/2002 Sb.) (pouze na CD) Příloha č. 22 Příloha č. 23 Příloha č. 24 Příloha č. 25 Příloha č. 26 Příloha č. 27 Příloha č. 28 Příloha č. 29 Příloha č. 30 Příloha č. 31 Stupeň odsíření (Příloha č. 3 NV č. 352/2002 Sb.) (pouze na CD) Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje znečišťování pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý, organické látky a tuhé znečišťující látky (Příloha č. 4 NV č. 352/2002 Sb.) Hodnoty emisních faktorů pro stanovení množství emisí výpočtem při spalování paliv (Příloha č. 5 NV č. 352/2002 Sb.) Emisní limity při spalování více druhů paliv (Příloha č. 6 NV č. 352/2002 Sb.) Zjišťování znečišťujících látek a kontrola účinnosti malých zdrojů (Příloha č. 7 NV č. 352/2002 Sb.) Přehled činností (Příloha č. 1 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Podmínky provozu, prahové spotřeby rozpouštědel a emisní limity vybraných zdrojů znečišťování ovzduší (Příloha č. 2 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Redukční plán (Příloha č. 3 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Roční hmotnostní bilance rozpouštědel (Příloha č. 4 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Značení produktů s obsahem organických rozpouštědel (definovaných v 2 písm. i) vyhlášky 355/2002 Sb.) (Příloha č. 5 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, obsah, strana 3

6 Příloha č. 32 Příloha č. 33 Příloha č. 34 Příloha č. 35 Příloha č. 36 Příloha č. 37 Příloha č. 38 Příloha č. 39 Příloha č. 40 Příloha č. 41 Oznamovací list uživatele organických rozpouštědel (podle 2 písm. i) vyhlášky č. 355/2002 Sb.) těkavých organických látek a produktů s jejich obsahem (Příloha č. 6 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Oznamovací list výrobců a dovozců / vývozců organických rozpouštědel (podle 2 písm. i) vyhlášky č. 355/2002 Sb.), těkavých organických látek a produktů s jejich obsahem (netýká se benzinu) (Příloha č. 7 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Požadavky na skladovací zařízení terminálů (Příloha č. 8 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Požadavky na zařízení pro plnění a stáčení (Příloha č. 9 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Požadavky na zařízení pro spodní plnění, sběr par a ochranu před přeplněním silničních cisternových vozidel (Příloha č. 10 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Požadavky na stávající stacionární zdroje znečišťování ovzduší z hlediska emisních limitů a podmínek provozu (pokud pro tyto zdroje neplatí emisní limity a ustanovení vyhlášky č. 355/2002 Sb.) (Příloha č. 11 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Podmínky provozu čerpacích stanic (Příloha č. 12 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Protokol o kontrole účinnosti zpětného odvodu par (Příloha č. 13 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a v produktech pro opravy nátěru vozidel (Příloha č. 14 vyhlášky č. 355/2002 Sb.) Stacionární zdroje, u kterých se stanovuje koncentrace pachových látek (Příloha k vyhlášce č. 362/2006 Sb.) D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, obsah, strana 4

7 1.0 Úvod Tato část se věnuje problematice ochrany ovzduší upravené zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší). Je-li v dalším textu použito výrazu "zákon o ovzduší" bez dalších podrobností, je vždy myšlen zákon č. 86/2002 Sb., v platném znění. Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství (například Směrnice Rady ze dne 23. prosince 1991, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí (91/692/EHS), Směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality ovzduší) stanoví: a) práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a při zacházení s regulovanými látkami, které poškozují ozónovou vrstvu Země, a s výrobky, které takové látky obsahují, b) podmínky pro další snižování množství vypouštěných znečišťujících látek působících nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí nebo na hmotný majetek, c) nástroje ke snižování množství látek ovlivňujících klimatický systém Země. Základním cílem zákona, je především: - zlepšení kvality ovzduší na územích s překračováním imisních limitů a udržení kvality ovzduší tam, kde je dobrá - na rozdíl od předchozího zákona jsou imisní limity závazné pro rozhodování orgánů ochrany ovzduší a nejsou určeny pouze k hodnocení, - řízení kvality ovzduší pomocí národních emisních stropů a imisních limitů. Splnění imisních limitů a zejména emisních stropů znamená zároveň splnění části závazků mezinárodních smluv, - další snižování objemu vypouštěných znečišťujících látek u zdrojů znečišťování do ovzduší zajištěné realizací nových emisních limitů na zdrojích, kterými jsou zvláště velké spalovací zdroje, zdroje těkavých organických látek a spalovny odpadu, - snižování výroby, dovozu, vývozu a používání látek ohrožujících nebo poškozujících ozónovou vrstvu Země, podobně i omezování spotřeby materiálů, uvolňujících těkavé organické látky, - snižování množství látek nepříznivě ovlivňujících klimatický systém Země v souladu s ratifikací Kjótského protokolu ČR, - plnění mezinárodních závazků v oblasti ochrany ovzduší, ochrany ozónové vrstvy a klimatického systému Země, - ochrana životního prostředí před světelným znečištěním. Zákon upravuje i místní záležitosti, kdy svěřuje pravomoci obcím a zdůrazňuje tak, že problém se má řešit tam, kde vzniká, a nikoli z nějakého ministerstva či jiného úřadu. Mnoho věcí tedy bude moci řešit přímo starosta. Související právní předpisy jsou uvedeny v bodě D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 1.0, strana 1

8 D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 1.0, strana 2

9 2.0 Základní pojmy ( 2 zákona) Příručka pro oblast životního prostředí biomasa pro účely výroby biopaliv pro mobilní zdroje biologicky odbouratelná část výrobků, odpadů a zůstatků ze zemědělství, lesnictví a příbuzných odvětví a biologicky odbouratelná část průmyslového a komunálního odpadu, biopalivo kapalné nebo plynné pohonné hmoty, které jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu (vyhláška č. 227/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na pohonné hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a způsob sledování a monitorování jejich jakosti), vyrobené z biomasy a určené pro pohon vozidel na pozemních komunikacích, celkový organický uhlík (TOC) celkové množství uhlíku obsaženého v organických sloučeninách, které jsou přítomny v parní a plynné fázi v odpadním plynu, vyjádřené v hmotnostních jednotkách v jednotce objemu za definovaných stavových podmínek, eventuálně po přepočtu na vztažné podmínky, emise vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do životního prostředí, emisní faktor střední měrná výrobní emise typická pro určitou skupinu zdrojů, emisní hmotnostní tok podíl hmotnosti znečišťující látky odváděné ze zdroje do vnějšího ovzduší a času, po který je tato látka odváděna, vyjádřený v hmotnostních jednotkách za jednotku času. Je jím popsána míra vlivu zdroje na kvalitu ovzduší, emisní limit nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek nebo pachových látek vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce nebo lidské činnosti nebo jako počet pachových jednotek na jednotku objemu nebo jako počet částic znečišťující látky na jednotku objemu, emisní strop nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vznikající v důsledku lidské činnosti vyjádřená v hmotnostních jednotkách za období 1roku ze všech zdrojů znečišťování ovzduší, z jejich vymezené skupiny nebo z jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší na vymezeném území, fugitivní emise vnášení znečišťujících látek do životního prostředí, kdy nelze měřením určit všechny veličiny nutné k výpočtu hmotnostního toku. Tento pojem zahrnuje zejména emise látek uvolňované do atmosféry okny, dveřmi, větracími průduchy a podobnými otvory, netěsnostmi rozvodů a armatur a veškeré emise vznikající při provozu zdrojů z volného prostranství, havárie zdroje nenadálý nebo neočekávaný stav, při němž bezprostředně a výrazně vzrostou emise znečišťujících látek a zdroj nelze zpravidla regulovat ani zastavit běžnými technickými postupy, hmotnostní koncentrace znečišťující látky množství znečišťující látky vyjádřené v hmotnostních jednotkách v jednotce objemu odpadního plynu (podíl hmotnosti znečišťující látky a objemu odpadního plynu) za definovaných stavových podmínek, eventuálně po přepočtu na vztažné podmínky, imise znečištění ovzduší vyjádřené hmotnostní koncentrací znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, imisní limit hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu při normální teplotě a tlaku, jednorázové měření emisí měření emisí prováděné pomocí jednotlivých diskontinuálních měření v intervalech a způsobem předepsaným vyhláškou č. 356/2002 Sb. Jednorázové měření se provádí manuálním odběrem vzorku a následnou fyzikální, fyzikálněchemickou nebo chemickou analýzou, nebo přímým měřením přístroji pro kontinuální měření, jednotlivé měření jedno měření jedné znečišťující látky v odpadním plynu v trvání od přibližně 1 minuty do 24 hodin, v závislosti na koncentraci znečišťující látky, metodě stanovení a požadavcích vyhlášky 356/2002 Sb. podle příslušných technických norem pro měření emisí nebo podmínek stanovených orgány ochrany ovzduší, jehož postup je uveden v příručce jakosti autorizované osoby podle 15 odst. 1 písm. a) zákona, jiná paliva z obnovitelných zdrojů paliva, kromě biopaliv, která pocházejí z obnovitelných zdrojů energie (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou) a která se používají v dopravě, jmenovitě určený zdroj významný zdroj uvedený v 17 nebo ve zvláštním právním předpisu (Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 2.0, strana 1

10 kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu), pro který platí zvláštní požadavky na měření emisí, kalibrace přístroje soubor úkonů, které dávají za určených podmínek závislost mezi hodnotami indikovanými měřicím přístrojem a hodnotami sledované veličiny, klimatický systém Země veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra, geosféra a jejich vzájemné působení, kontinuální měření emisí průběžné měření hmotnostních koncentrací znečišťujících látek pomocí prostředků emisního měřicího systému splňujícího požadavky uvedené v příloze č. 6 vyhlášky č. 356/2002 Sb. Emisní měřicí systém se zpravidla skládá ze zařízení pro odběr a úpravu vzorku nebo měřicí trasy, přístrojů pro měření sledovaných složek, přístrojů pro měření stavových a vztažných (referenčních, srovnávacích) veličin, přístrojů pro stanovení průtoku odpadního plynu a zařízení pro sběr, vyhodnocování a třídění naměřených hodnot a prostředků pro jejich registraci, distribuci a uchovávání, látky ovlivňující klimatický systém Země oxid uhličitý, methan, oxid dusný, částečně a zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový. měrná výrobní emise poměr hmotnosti do ovzduší přecházející znečišťující látky ke vztažné veličině stanovený měřením a výpočtem na jednotlivém zařízení nebo souboru zařízení zdroje. Vztažnou veličinou bývá zejména hmotnost spáleného paliva nebo množství tepla přivedeného palivem nebo hmotnost vstupní suroviny nebo množství nebo hmotnost jednotek produkce na jednotlivém měřeném zařízení nebo souboru zařízení zdroje, měření emisí stanovení hmotnostních toků a hmotnostních koncentrací znečišťujících látek pomocí měření, metrologická návaznost měření zařazení daného emisního měření do nepřerušené posloupnosti přenosu hodnoty měřené veličiny počínaje etalonem nejvyšší metrologické kvality pro daný účel, mez tolerance procento imisního limitu nebo část jeho absolutní hodnoty, o které může být imisní limit překročen, nejlepší dostupná technika (techniky) nejúčinnější a nejpokročilejší stupeň vývoje použitých technologií a způsobů jejich provozování, které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném hospodářském odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek a zároveň jsou nejúčinnější v dosahování vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, normální stavové podmínky teplota 273,15 K (0 C) a tlak 101,325 kpa. odpadní plynem plyn s obsahem znečišťujících látek, který je odváděn nebo který uniká do venkovní atmosféry ze zdrojů znečišťování; jsou to zejména spaliny, odpadní vzdušina, technologické odplyny, případně jiné plynné látky, ověření emisního měřicího systému porovnání hodnot evidovaných v emisním měřicím systému s hodnotami měřenými referenční nebo ekvivalentní metodou, metrologicky navázaným jednorázovým měřením, pachové látky látky nebo jejich směs, které způsobují obtěžující pachový vjem, charakterizované pachovou jednotkou, persistentní organické látky (POP) - organické látky, které vykazují toxické vlastnosti, jsou persistentní, bioakumulují se, dochází u nich k depozicím a k dálkovému přenosu v ovzduší a je u nich pravděpodobný významný škodlivý vliv na lidské zdraví nebo škodlivé účinky na životní prostředí, provozovatel zdroje znečišťování ovzduší ("provozovatel") právnická osoba nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování ovzduší skutečně provozuje. Není-li taková osoba, považuje se za provozovatele vlastník zdroje znečišťování (například občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích), provozovna stavebně samostatný objekt nebo výrobně samostatný úsek (provozní celek), kde je umístěn zdroj nebo více zdrojů, provozovaných jedním provozovatelem, přípustná tmavost kouře nejvýše přípustný stupeň znečišťování ovzduší vyjádřený zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu, recyklací výrobků zpracování vyřazených výrobků za účelem znovuzískání regulovaných látek a materiálové využití ( 11 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech), redukční cíl procento, o které je nutno ve stanoveném termínu snížit emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek ze všech zdrojů znečišťování ovzduší umístěných na vymezeném území, případně z vymezené skupiny zdrojů znečišťování ovzduší, ve srovnání s rokem stanoveným jako referenční, směsné palivo motorová nafta s obsahem vyšším než 31 % objemových bionafty (směsná motorová nafta) uvedená pod kódem kombinované nomenklatury , směs minimálně 70 % objemových bioethanolu s motorovým benzinem (bioethanol E85) a ethylalkohol vyrobený z biomasy s obsahem maximálně 5 % hmotnostních komplexních zušlechťovacích aditiv určený k pohonu spalovacích vznětových motorů (bioethanol E95) D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 2.0, strana 2

11 světelné znečištění viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno, těkavá organická látka (VOC) jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, jejíž počáteční bod varu je menší nebo roven 250 C, při normálním atmosférickém tlaku 101,3 kpa, těžké kovy kovy nebo metaloidy, které jsou stabilní a mají měrnou hmotnost vyšší než kg.m -3, a jejich sloučeniny, tuhé znečišťující látky částice různých velikostí, tvaru, původu, složení a struktury, které jsou za teploty a tlaku v komíně, výduchu, výpusti nebo při měření emisí přítomny v odpadním plynu v pevném skupenství a jsou jím unášeny, úroveň znečištění ovzduší hmotnostní koncentrace znečišťujících látek v ovzduší nebo jejich depozice z ovzduší na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času, vnější ovzduší ovzduší v troposféře, s výjimkou ovzduší na pracovištích určených zvláštním právním předpisem (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví) a v uzavřených prostorách, (dále jen "ovzduší"), výpočet emisí stanovení hmotnostních toků emisí látkovou bilancí technologického procesu nebo pomocí emisních faktorů, zacházení s regulovanými látkami jejich výroba, dovoz, vývoz, uvedení na trh, skladování, sběr, recyklování, regenerování a zneškodňování; zacházením je též použití regulované látky ve výrobním procesu a použití pro karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou, zacházení s výrobky, které obsahují regulované látky jejich výroba, dovoz, vývoz, uvedení na trh, sběr a skladování vyřazených výrobků, jejich servis a jejich recyklace, zařízení spalovací nebo výrobní technologické zařízení, které může být samostatným zdrojem znečišťování ovzduší nebo může společně s dalšími zařízeními (skupina kotlů nebo skupina technologických úseků) tvořit zdroj znečišťování, změna klimatu taková změna, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené proměnnosti klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek, znečišťování ovzduší vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti za jednotku času, znečišťující látka jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální nebo chemické přeměně nebo po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý vliv na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek, D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 2.0, strana 3

12 D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 2.0, strana 4

13 3.0 Základní obecné povinnosti právnických a fyzických osob ( 3 zákona) Každý je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek stanovených zákonem o ovzduší a jeho prováděcích právních předpisů. Veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat jen v souladu se zákonem o ovzduší a se zvláštními právními předpisy (zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, dále např. zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích) a v souladu s požadavky na kvalitu ve lhůtách stanovených vyhláškou č. 357/2002 Sb. Jako palivo nelze použít odpad ve smyslu zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (viz definice pojmu odpad v části B, body 2.0 a 3.0). Výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot lze vyrábět, dovážet, prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat, skladovat a používat jen v souladu s požadavky na jejich kvalitu a na způsoby nakládání s nimi stanovenými vyhláškou č. 355/2002 Sb. Spalování látek ve zdrojích znečišťování ovzduší, které nejsou určenými palivy je zakázáno. Určenými palivy jsou látky určené výrobci zařízení, popřípadě látky uvedené v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zvlášť velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší. Tento zákaz se nevztahuje na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií a živelných i jiných krizových situací prováděných v souladu se zvláštními právními předpisy (například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně). V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky pro spalování rostlinných materiálů (podle 50 odst. 3 písm. a) zákona) nebo jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Při výstavbě nových a změně stávajících zvláště velkých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší nebo při jejich modernizaci jsou osoby oprávněné k podnikání povinny volit nejlepší dostupné techniky v souladu s požadavky zákona o ovzduší a zvláštních právních předpisů. Je-li to technicky možné, musí být znečišťující látky ze zvláště velkého, velkého a středního zdroje znečišťování ovzduší odváděny do ovzduší definovaným způsobem, a to komínem, výduchem nebo výpustí ze zařízení pro omezování emisí, jejichž výška musí být vypočtena tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí. Způsob vypouštění odpadních plynů musí být uveden v závazných podmínkách provozování zdroje zajišťujících ochranu životního prostředí. Právnické a fyzické osoby jsou povinny, je-li to pro ně technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních zdrojů, pokud je jejich provozování v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. Současně jsou povinny ověřit technickou a ekonomickou proveditelnost kombinované výroby tepla a energie. D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 3.0, strana 1

14 Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší jsou povinni na požádání orgánu ochrany ovzduší, nebo stanoví-li tak prováděcí právní předpis (vyhláška č. 356/2002 Sb.), poskytovat informace o těchto zdrojích, jejich technickém stavu a emisích vypouštěných z těchto zdrojů. Při výstavbě liniového zdroje znečišťování ovzduší se vyžaduje vypracování rozptylové studie. 3.1 Paliva ( 3, 3a zákona ) Výrobce paliv, dovozce paliv a osoba, která paliva v České republice jako první úplatně nebo bezúplatně předá nebo nabídne k předání za účelem distribuce nebo používání nebo jako první převede vlastnická práva k těmto palivům, ohlašuje ministerstvu pro účely podávání zpráv Evropské komisi a pro potřeby ministerstva každoročně údaje o obsahu síry v palivech uvedených v prováděcím právním předpisu způsobem a v termínu v něm stanovených. Prováděcí právní předpis (vyhláška č. 455/2006 Sb. o stanovení požadavků na kvalitu paliv používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší) stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší a lhůty k jejich dosažení, požadavky na odběr vzorků paliv, ověřování a osvědčování kvality paliv, druhy paliv a způsob a termín ohlašování údajů o obsahu síry v těchto palivech, způsob nakládání s výrobky, které obsahují těkavé organické látky, a lhůty k dosažení těchto požadavků a zásady a náležitosti evidence a bilancování spotřeby těkavých organických látek a zásady k posuzování možnosti využívání centrálních zdrojů tepla z hlediska technické a ekonomické přijatelnosti. Biopaliva ( 3a zákona): Osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely je povinna zajistit, aby v pohonných hmotách (zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot), které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok, bylo obsaženo i minimální množství biopaliv a) od 1. ledna 2008 ve výši 2 % objemových z celkového množství motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů, b) od 1. září 2007 ve výši 2 % objemových z celkového množství motorové nafty přimíchaných do motorové nafty, c) od 1. ledna 2009 ve výši 3,5 % objemových z celkového množství motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů, d) od 1. ledna 2009 ve výši 4,5 % objemových z celkového množství motorové nafty přimíchaných do motorové nafty. Tuto povinnost může lze splnit i uvedením biopaliva nebo směsného paliva do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely ve výše uvedeném rozsahu. Tato ustanovení se nevztahují na uvádění zásob státních hmotných rezerv (zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze, zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv) do volného daňového oběhu na daňovém území ČR. Uvedená osoba je povinna vést odděleně evidenci o množství přijatého a vyrobeného benzinu, motorové nafty a jednotlivých druhů biopaliv a směsných paliv a evidenci vyskladněných jednotlivých pohonných hmot s D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 3.0, strana 2

15 uvedením druhu a podílu biopaliv, které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely. Tyto evidence je osoba povinna uzavřít vždy k 31. prosinci příslušného kalendářního roku. Uvedená osoba, která dováží pohonné hmoty a uvádí je do volného daňového oběhu pro dopravní účely na daňovém území České republiky, je povinna s předstihem sdělit místně příslušnému celnímu úřadu místo, datum a čas přijetí pohonných hmot, které podle doprovodných dokladů obsahují biosložku tak, aby správce daně mohl odebrat vzorek pohonné hmoty a ověřit údaje v jím předložených dokladech. Uvedená osoba je povinna každoročně k 31. lednu podat místně příslušnému celnímu úřadu Hlášení o splnění povinnosti uvedení minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu pro dopravní účely za uplynulý kalendářní rok (dále jen hlášení ), obsahující identifikační údaje a údaje z evidencí. Hlášení se podává na tiskopisu vydaném Generálním ředitelstvím cel. Uvedená osoba, která neuvede do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky minimální množství biopaliv pro dopravní účely, je povinna zaplatit poplatek z objemu biopaliv, které měla uvést do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely za uplynulý kalendářní rok. Zjistí-li celní úřad, že hlášení neobsahuje správné údaje nebo že nebylo podáno vůbec a jsou splněny podmínky pro vznik povinnosti zaplatit poplatek, stanoví jej platebním výměrem, popřípadě dodatečným platebním výměrem. Výše poplatku se stanoví jako součin množství neuvedeného biopaliva v litrech a částky 75 Kč. Poplatek je splatný ve lhůtě pro podání hlášení. Uvedená osoba je povinna uvést v daňovém dokladu podle zvláštního právního předpisu ( 5 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních) druh a obsah biopaliva v pohonné hmotě s přesností na jedno desetinné místo procenta objemových nebo hmotnostních. Poplatek je příjmem státního rozpočtu. Poznámka: Za kalendářní rok se pro účely plnění povinností stanovených v 3a odst. 1 písm. b), 3a odst. 3 a 6 považuje období od nabytí účinnosti zákona č. 180/2007 Sb. (tj. od ) do 31. prosince D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 3.0, strana 3

16 D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 3.0, strana 4

17 4 Ochrana ovzduší 4.0 Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší ( 4 zákona) Zdroje znečišťování ovzduší se rozdělují na mobilní a stacionární Mobilní zdroje znečišťování Mobilními zdroji znečišťování ovzduší jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení. Jde zejména o a) dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla, b) nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení, c) přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem, například motorové sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky. Podmínky ochrany ovzduší před znečišťováním způsobeným mobilními zdroji znečišťování upravují zvláštní právní předpisy (zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, dále např. zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví) Stacionární zdroje znečišťování ovzduší Stacionární zdroj znečišťování ovzduší je zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost. Rozdělení stacionárních zdrojů I. Podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší se zdroje dělí na kategorie: 1. zvláště velké, 2. velké, 3. střední, 4. malé. II. Podle technického a technologického uspořádání na: a) zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla, (spalovací zdroje), b) spalovny odpadů (definuje zákon o odpadech) a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu (na něž bylo vydáno povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší), c) ostatní stacionární zdroje (ostatní zdroje). D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 4.0, strana 1

18 III. Spalovací zdroje se zařazují podle tepelného příkonu nebo výkonu do těchto kategorií: 1. zvláště velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším bez přihlédnutí ke jmenovitému tepelnému výkonu, 2. velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu vyšším než 5 MW do 50 MW nespadající pod bod 1, 3. střední spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně, 4. malé spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu nižším než 0,2 MW. Jmenovité tepelné příkony nebo výkony zvláště velkých, velkých a středních spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje nebo emisních limitů sčítají, jestliže: - jsou umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v provozním celku, - spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh používaného paliva mohly být vypouštěny společným komínem. Jmenovité tepelné výkony malých spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje sčítají za předpokladu, že spaliny jsou vypouštěny společným komínem, nebo je toto řešení technicky proveditelné. Spalovny odpadů (podle zákona o odpadech) patří do kategorie zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují na a) spalovny nebezpečného odpadu, b) spalovny komunálního odpadu, c) spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu. Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují spalovny: 1. podle písmena a), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 10 tun za den, 2. podle písmena b), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 3 tuny za hodinu, nebo 3. podle písmena c), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 50 tun za den. K ostatním zdrojům náleží také spalovací zařízení procesních ohřevů, u kterých jsou znečišťující látky vzniklé spalováním paliv odváděny společně se znečišťujícími látkami emitovanými technologickým procesem. Provozovatel je povinen zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie v souladu se zákonem ovzduší a předpisy vydanými k jeho provedení. V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj a o jeho zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká inspekce životního prostředí (inspekce, ČIŽP), a to na návrh provozovatele nebo z vlastního podnětu nebo z podnětu jiného orgánu ochrany ovzduší. U technologií a jejich zařízení, které dosud nebyly použity v provozu (nově zaváděné technologie), rozhodne o kategorii stacionárního zdroje a emisních limitech Ministerstvo životního prostředí. D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 4.0, strana 2

19 4.1 Spalovací stacionární zdroje podmínky provozování, emisní limity (NV č. 352/2002 Sb.) Tento bod se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje sestávající ze zařízení: a) v nichž se spaliny používají pro přímý ohřev, sušení, vypalování nebo jinou tepelnou úpravu předmětů nebo materiálů, zejména ohřívací pece nebo pece pro tepelné zpracování, u kterých jsou znečišťující látky vzniklé spalováním paliv odváděny společně se znečišťujícími látkami emitovanými technologickým procesem, b) pro dodatečné spalování určených k čištění odpadních plynů spalováním, která nejsou provozována jako nezávislá spalovací zařízení, c) pro regeneraci katalyzátorů, d) pro zpracování sulfanu na síru, e) reaktorů užívaných v chemickém průmyslu, f) pro otop koksárenských baterií, g) určených výhradně pro spalování odpadů, h) ohřívačů větru vysokých pecí, i) plynových turbín umístěných na těžebních plošinách Základní pojmy pro bod 4.1 a) spalovacím stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší - zařízení nebo soubor zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterém se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla (dále jen "zdroj"). Ke zdrojům náleží i spalovací motory a plynové turbíny, které nejsou součástí mobilních zdrojů znečišťování ovzduší podle 4 odst. 2 zákona, b) zařízením spalovacích technologických procesů - jakékoliv z hlediska účelu dále nedělitelné technické zařízení, v němž se oxiduje palivo za účelem výroby tepla (dále jen "zařízení"), c) spalováním - technologický proces, při němž je oxidováno palivo za účelem získávání tepla. Ke spalování náleží také technologické operace s ním související, pokud se vykonávají přímo u zdroje znečišťování, v němž spalování probíhá, zejména úprava paliva, zachycování znečišťujících látek, odvod odpadních plynů do ovzduší, měření a regulace, d) spoluspalováním paliva - proces, při němž je v zařízení spalováno současně nebo střídavě více druhů paliv, e) palivem - tuhý, kapalný, nebo plynný hořlavý materiál určený ke spalování ve zdrojích znečišťování za účelem získání jeho energetického obsahu splňující požadavky zvláštního právního předpisu (vyhláška č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší), f) biomasou - rostlinný materiál, který lze použít jako palivo pro účely využití jeho energetického obsahu, pokud pochází ze zemědělství, lesnictví, nebo z potravinářského průmyslu, z výroby surové buničiny a z výroby papíru z buničiny, ze zpracování korku, ze zpracování dřeva s výjimkou dřevního odpadu, který obsahuje halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo nátěrovými hmotami, a dřevní odpad pocházející ze stavebnictví, g) stávajícím zvláště velkým zdrojem - zdroj uvedený v 54 odst. 7 zákona (bylo na ně vydáno stavební nebo podobné povolení před 1. červencem 1987), D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 4.0, strana 3

20 h) novým zvláště velkým zdrojem - zdroj uvedený v 54 odst. 8 zákona (bylo na ně vydáno stavební nebo podobné povolení po 1. červenci 1987), i) zvláště velkým zdrojem závazně určeným jeho provozovatelem k útlumu postupem schváleným orgánem ochrany ovzduší - stávající nebo nový zvláště velký zdroj plnící plán útlumu provozování zdroje podle písmene n), j) budoucím novým zvláště velkým zdrojem - zdroj nebo zařízení, u něhož jsou splněny požadavky uvedené v 54 odst. 6 zákona a pro který bude vydáno stavební povolení po 1. lednu 2003 nebo bude uveden do provozu po 27. listopadu 2003, k) odpadním plynem - plyn s obsahem znečišťujících látek, který je odváděn nebo který uniká do venkovní atmosféry ze zdrojů znečišťování, zejména spaliny, odpadní vzdušina, plyny na výstupech ze zařízení pro zachycování emisí, l) stupněm odsíření - poměr hmotnosti síry odloučené v místě zařízení v daném časovém úseku k hmotnosti síry obsažené v palivu, které bylo do zařízení přivedeno a ve stejném časovém úseku spáleno, m) plynovou turbínou - jakýkoli rotační stroj, který transformuje kinetickou energii na mechanickou práci, jehož součástí je kompresor a zařízení, ve kterém se oxiduje palivo k ohřevu pracovního média, n) plánem útlumu provozování stávajícího zvláště velkého zdroje určeného k útlumu krajským úřadem - schválený plán vztažený na celý zdroj a doplněný závazným písemným prohlášením provozovatele a podaný České inspekci životního prostředí nejpozději do 30. června 2004 se závazkem, že v období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2015 nebude provozovat zdroj déle než hodin, o) poruchou zdroje - odchylka vzniklá v důsledku technické závady, která je popsána v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zdroje ("provozní řád") podle 11 odst. 2 zákona, včetně lhůty pro její odstranění, při níž souvisle do doby jejího odstranění nemohou být dodržovány emisní limity, p) emisním limitem anorganických kyslíkatých sloučenin síry - emisní limit vztažený na množství anorganických kyslíkatých sloučenin síry vyjádřených jako oxid siřičitý (vyhláška č. 356/2002 Sb.), q) emisním limitem anorganických kyslíkatých sloučenin dusíku - emisní limit vztažený na množství oxidu dusnatého a oxidu dusičitého vyjádřené jako oxid dusičitý (vyhláška č. 356/2002 Sb.) Zvláště velké spalovací zdroje (hlava II NV č. 352/2002 Sb.) Emisní limity Emisní limity pro zvláště velké zdroje stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu zdroje pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky obsahuje příloha č. 20. Emisní limity pro zvláště velké zdroje stanovené pro oxid uhelnatý obsahuje příloha č Rozsah sledovaných znečišťujících látek U zvláště velkých zdrojů se zjišťují měřením emise: a) tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý, oxidu uhelnatého, b) plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlorovodík, plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík a c) dalších znečišťujících látek podle zvláštního právního předpisu (vyhláška č. 356/2002 Sb.). D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 4.0, strana 4

21 Zjišťování znečišťujících látek U zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu 150 MW a vyšším se zjišťují emise znečišťujících látek podle bodu písmene a) kontinuálním měřením. U zvláště velkých zdrojů, případně jejich zařízení, o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 100 MW se zjišťují emise znečišťujících látek podle písmene a) jednorázovým měřením na každém zařízení podle 9 odst. 2 zákona, a to dvakrát za kalendářní rok v intervalu mezi měřeními ne kratším než 3 měsíce. U zdrojů nebo zařízení se neprovádí měření emisí tuhých znečišťujících látek, jde-li o zařízení spalující výlučně zemní plyn, a emisí oxidu siřičitého, jedná-li se o zařízení spalující plynné nebo kapalné palivo, pokud dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit. V těchto případech se pro stanovení emisí použije hodnot emisních faktorů uvedených v příloze č. 24. Emise znečišťujících látek podle písmen b) a c) se zjišťují jednorázovým měřením při obvyklém provozním výkonu zdroje na každém zařízení podle 9 odst. 2 zákona, a to po prvním uvedení zdroje do provozu nebo po každé záměně paliva nebo suroviny nebo po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, a to do 6 měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností a dále jednou za 3 kalendářní roky. Požadované stupně odsíření podle přílohy č. 22 se považují za splněné, pokud vyhodnocení provedených měření prokáže, že všechny střední hodnoty stupně odsíření za daný kalendářní měsíc dosáhly požadovaného stupně. Pokud nejsou u zdroje stanoveny emisní limity oxidu siřičitého nebo organických látek, zjišťují provozovatelé množství emisí výpočtem pomocí emisních faktorů uvedených v příloze č. 24. Další podrobnosti týkající se zvláště velkých spalovací zdrojů jsou uvedeny ve hlavě II NV č. 352/2002 Sb Velké a střední spalovací zdroje (hlava III NV č. 352/2002 Sb.) Emisní limity Emisní limity pro velké a střední zdroje stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném výkonu zdroje pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, tuhé znečišťující látky a oxid uhelnatý jsou stanoveny v příloze č. 23. Pokud jsou v zařízeních velkých zdrojů spalovány použité oleje, jejichž spoluspalování je povoleno podle 17 odst. 2 písm. c) nebo f) zákona, platí pro jejich spalování emisní limity stanovené zvláštním právním předpisem (NV č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu) Zjišťování znečišťujících látek Zjišťování znečišťujících látek se provádí na každém zařízení při splnění podmínek 9 odst. 2 zákona postupy splňujícími požadavky zvláštního právního předpisu (vyhláška č. 356/2002 Sb.). Dodržování emisních limitů se u velkých a středních zdrojů kontroluje jednorázovým měřením, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně. Hodnoty emisních limitů stanovené v příloze č. 23 se považují za splněné, pokud střední hodnota ze všech jednotlivých měření nepřekračuje emisní limit a současně každá hodnota zjištěné koncentrace jednotlivého měření znečišťující látky je menší než 120 % emisního limitu. U velkých zdrojů se jednorázovým měřením zjišťují emise tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidu uhelnatého a obsah kyslíku postupy splňujícími požadavky zvláštního právního předpisu (vyhláška č. 356/2002 Sb.) na každém zařízení, a to jedenkrát za kalendářní rok, ne dříve než po uplynutí 6 měsíců od data předchozího D ochrana ovzduší Datum vydání: srpen 2007 Část D, kapitola 4.0, strana 5