Právní požadavky provozování zdrojů znečišťování ovzduší

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Právní požadavky provozování zdrojů znečišťování ovzduší Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Eva Krčálová, Ph.D. Vypracovala: Daniela Mašková Brno 2011

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji,že jsem diplomovou práci na téma Právní požadavky provozování zdrojů znečišťování ovzduší vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis...

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji mé vedoucí bakalářské práce Ing. Evě Krčálové, Ph.D.za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.

5 Abstrakt Tato bakalářská práce je zpracovaná na téma právní požadavky provozování zdrojů znečišťování ovzduší. Zabývá se vývojem legislativy, v současnosti platnými právními předpisy, kategorizací zdrojů a právními požadavky na provozování zdrojů znečišťování ovzduší, se zaměřením spíše na stacionární zdroje znečišťování ovzduší. V souvislosti s legislativním pohledem jsou zde analyzovány i kompetence správních orgánů v oblasti ochrany ovzduší a prioritní cíle v oblasti ochrany ovzduší. Klíčová slova právní požadavky, zdroje znečišťování ovzduší, ochrana ovzduší, stacionární zdroje, zákon 86/2002 Sb. Abstrakt This bachelor work is processed themed legal requirement prosecution source air pollution. Deal with development legislature, present valid legal regulations, categorization source and law demand on prosecution source of air pollution, sight rather on stationary source of air pollution. In connection with legislative opinion are here analyzed also jurisdiction of administrative agency in air protection region and priority objectives in air protection region. Key words legal requirement, sources of air pollution, air protection, stationary source, law 86/2002 Sb.

6 OBSAH 1. ÚVOD CÍL LEGISLATIVNÍ VÝVOJ Novelizace zákona o ochraně ovzduší V SOUČASNOSTI PLATNÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY V OBLASTI OCHRANY OVZDUŠÍ Zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů Další zákony Vyhlášky Nařízení KATEGORIZACE ZDROJŮ ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ Mobilní zdroje znečišťování ovzduší Stacionární zdroje znečišťování ovzduší Podrobné dělení stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Spalovací zdroje Spalovny odpadů Ostatní stacionární zdroje PRÁVNÍ POŽADAVKY NA MONITORING ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK U JEDNOTLIVÝCH ZDROJŮ ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ Emisní limity a podmínky jejich plnění Nařízení vlády 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Nařízení vlády 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší PROVOZNÍ EVIDENCE Průběžná provozní evidence Náležitosti provozní evidence Souhrnná provozní evidence ANALÝZA KOMPETENCÍ SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ V OBLASTI OCHRANY OVZDUŠÍ VE VZTAHU K ČINNOSTEM PRÁVNICKÝCH A PODNIKAJÍCÍCH FYZICKÝCH OSOB...32

7 8.1 Správní orgány činné v oblasti ochrany ovzduší Ministerstvo životního prostředí Česká inspekce životního prostředí Česká obchodní inspekce Kraje Krajský úřad Obecní úřady s rozšířenou působností Obce Obecní úřad Celní úřady PRIORITNÍ CÍLE V OBLASTI OCHRANY OVZDUŠÍ DO BUDOUCNA ZÁVĚR ZDROJE... 40

8 1. ÚVOD Současný svět se z pohledu člověka skládá z mnoha rozličných dílčích částí, které však ve skutečnosti tvoří jediný celek. V posledních letech si lidé začali uvědomovat, že je potřeba o tyto dílčí jednotky pečovat tak, aby mohl tento celek fungovat. Jednou z nejdůležitějších oblastí je ochrana životního prostředí jakožto nutné podmínky pro existenci člověka vůbec. Tato bakalářská práce se zabývá konkrétně oblastí ochrany ovzduší z pohledu legislativního. Právo je nástrojem, který člověka, právní subjekty, lidstvo v podstatě nutí dodržovat nařízení, která jsou v nejlepším zájmu nás všech, avšak jen málokdo má v sobě přirozeně zakotvené hodnoty vedoucí k hospodárnému využívání přírodních zdrojů. Dnes jsou prioritou peníze, nikoli budoucnost naše a našich dětí. 8

9 2. CÍL Cílem této bakalářské práce je především analýza právních předpisů v oblasti ochrany ovzduší, kdy se tato práce zabývá jak legislativním vývojem, tak v současnosti platnými právními předpisy, zákony, vyhláškami a nařízeními. Dalším dílčím cílem je charakterizovat kategorie zdrojů znečišťování ovzduší a povinnosti provozovatelů těchto zdrojů, kdy se konkrétněji a podrobněji bude zabývat spíše stacionárními zdroji znečišťování ovzduší. Jelikož s ochranou ovzduší souvisí i kompetence správních orgánů v této oblasti, bude provedena i stručná analýza těchto kompetencí. Práce nastiňuje také prioritní cíle v oblasti ochrany ovzduší. 9

10 3. LEGISLATIVNÍ VÝVOJ Právní systém každého státu je jednou z nejrychleji se vyvíjejících oblastí, nejinak tomu bylo a stále je, i v České republice. Bouřlivý vývoj české legislativy v oblasti ochrany ovzduší za posledních 9 až 10 let proběhl především kvůli stále se více a více zhoršujícímu stavu kvality ovzduší jak v lokálních měřítcích, tak i v měřítku globálním. Tlak na novelizace stávajících právních předpisů a aplikaci nových právních předpisů je vyvíjen i ze strany Evropské unie. Česká republika si tímto zajišťuje také to, že nebude muset platit pokuty za nedodržování limitů, které by byly v návaznosti na přímo chybějící předpis nebo jeho část. Tvorba či novelizace je často v této souvislosti prováděna především implementací právních předpisů Evropského parlamentu, Rady ES a Komise ES, kteří je vydávají ve formě nařízení, směrnic nebo doporučení. 3.1 Novelizace zákona o ochraně ovzduší Prvním a velice důležitým právním předpisem je zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů. Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. června Jeho jasným smyslem bylo stanovení cílů v ochraně ovzduší a vystavění nástroje jak těchto cílů dosáhnout. Samozřejmě časem se ukázalo, že je nutné, v návaznosti na situaci, provádět vylepšení. První novelizace přišla v podobě zákona 521/2002 Sb., kterým se mění zákon 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, a zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů. Tato změna znamenala, že rozhodnutí a povolení se nevydávají podle zákona o ochraně ovzduší pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci. Další novelizaci prováděl zákon 92/2004 Sb., kterým se mění zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona 521/2002 Sb. Kdy předmětem novelizace bylo přesnější vymezení pojmů jako světelné a byly doplněny další základní pojmy (např. biomasa, biopalivo). Provedené úpravy se dotkly 10

11 oblasti ochrany ozonové vrstvy Země a oblasti ochrany klimatického systému Země. Pak také oblasti autorizace a uznávání srovnatelných dokladů z oblasti autorizace členských států EU. Byly upřesněny kompetence v oblasti ochrany ovzduší pro obecní a krajské úřady. Zákon 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů upravuje opět podmínky autorizace osob a také upravuje působnost zákona pro podmínky obchodování s povolenkami na emise látek ovlivňujících klimatický systém Země. Zákon 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů upřesňuje oblast využívání biopaliv. Zákon 385/2005 Sb., kterým se mění zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů zahrnuje širokou oblast novelizace. Stěžejními body jsou zvláštní ochrana ovzduší a smogová situace, zjišťování pachových látek, poplatky za znečišťování ovzduší, ochrana ozonové vrstvy Země. Zákon 212/2006 Sb., kterým se mění zákon 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů upravuje ohlašovací povinnost dovozce a výrobce paliv a osvědčení o akreditaci pro ověřování množství emisí skleníkových plynů. Zákon 180/2007 Sb., kterým se mění zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů stanovuje konkrétní minimální obsah biopaliv v pohonných hmotách. Zákon 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů upravuje podmínky zpracování provozního řádu, hlášení havárie stacionárního zdroje, vedení provozní evidence a zpracování souhrnné provozní evidence a jejího ohlašování a pokuty za nedodržení. Zákon 483/2008 Sb., kterým se mění zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů souvisí s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 842/2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech, včetně jeho prováděcích nařízení Komise přijatých v dubnu 2008, a s užitím některých jeho ustanovení na národní úrovni. Změna tohoto zákona 11

12 zcela nahrazuje dosavadní hlavu III jež se zabývala ochranou ozonové vrstvy Země a hlavu IV o ochraně klimatického systému Země. Zákon 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech ustanovuje, že v případě potřeby poskytuje Ministerstvo vnitra a Policie ČR údaje orgánům působícím v oblasti ochrany ovzduší. Zákon 172/2010 Sb., kterým se mění zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů upravuje nadměrné užití biopaliv. Zákon 77/2011 Sb., kterým se mění zákon 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Hlavní změny přináší tato novelizace například v tom, že umožňuje stanovit zónu s omezením provozu motorových vozidel, závazná část národního programu bude přijímána nařízením vlády, MŽP zpracuje programy ke zlepšení kvality ovzduší a jejich závaznou část což jsou emisní stropy a lhůty vydá vyhláškou, při umístění zdroje v oblasti s překročenými emisními limity se budou určovat kompenzační opatření 12

13 4. V SOUČASNOSTI PLATNÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY V OBLASTI OCHRANY OVZDUŠÍ Právní předpisy a právo jako takové je oblastí velice rychle se rozvíjející v závislosti na situaci. Stejně je tomu i v oblasti ochrany ovzduší, kdy novelizace zákonů probíhají na základě nových poznatků, či jako přizpůsobení našich právních norem, normám Evropské Unie. 4.1 Zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů Základní právní normou v ochraně ovzduší je zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů. Tento zákon nahrazuje a ruší zákon 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, dále zákon 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování a také zákon 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země. Východiskem pro tento nový právní předpis byly především platné právní předpisy ES jako je například Kjótský protokol, Vídeňská úmluva k ochraně ozónové vrstvy Země, Montrealský protokol se svými dodatky, protokoly přijaté v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (tzv. první a druhý protokol o síře, protokol o VOC, protokol o těžkých kovech, protokol o POPs, protokol k omezení acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozonu, protokol o snižování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států) a další. Tento zákon se zabývá ochranou ovzduší před znečišťujícími látkami, ochranou ozonové vrstvy Země, ochranou klimatického systému Země a světelným znečištěním. Zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů nabyl účinnosti dnem , s výjimkou ustanovení 19, 21, 22 a 37, které nabyly účinnosti dnem Samozřejmě jako každý právní předpis byl několikrát novelizován. 13

14 4.2 Další zákony Zákon 521/2002 Sb., kterým se mění zákon 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), a zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) Zákon 92/2004 Sb., kterým se mění zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona 521/2002 Sb. Zákon 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů Zákon 385/2005 Sb., kterým se mění zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů Zákon 212/2006 Sb., kterým se mění zákon 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon 180/2007 Sb., kterým se mění zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů Zákon 315/2008 Sb., kterým se mění zákon 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění zákona 212/2006 Sb. Zákon 483/2008 Sb., kterým se mění zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů Zákon 164/2010 Sb., kterým se mění zákon 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů 14

15 Zákon 172/2010 Sb., kterým se mění zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů 4.3 Vyhlášky Vyhláška 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti Vyhláška 42/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti Vyhláška 461/2005 Sb., o postupu při poskytování dotací na přijetí opatření ke snížení ozáření z přírodních radionuklidů ve vnitřním ovzduší staveb a ke snížení obsahu přírodních radionuklidů v pitné vodě pro veřejné zásobování Vyhláška 209/2006 Sb., o požadavcích na přípustné emise znečišťujících látek ve výfukových plynech spalovacího hnacího motoru drážního vozidla Vyhláška 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování Vyhláška 455/2006 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší Vyhláška 12/2009 Sb., o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů Vyhláška 13/2009 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv pro stacionární zdroje z hlediska ochrany ovzduší 15

16 Vyhláška 205/2009 Sb., o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší Vyhláška 279/2009 Sb., o předcházení emisím regulovaných látek a fluorovaných skleníkových plynů Vyhláška 373/2009 Sb., kterou se mění vyhláška 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci, zásady pro vypracovaní a provozování krajských a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti, ve znění vyhlášky 42/2005 Sb. Vyhláška 17/2010 Sb., kterou se mění vyhláška 205/2009 Sb., o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší Vyhláška 287/2010 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v oblasti letectví Vyhláška 337/2010 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozu ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících a užívajících těkavé organické látky a o způsobu nakládání s výrobky obsahujícími těkavé organické látky 4.4 Nařízení Nařízení vlády 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí Nařízení vlády 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu Nařízení vlády 417/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí Nařízení vlády 365/2005 Sb., o emisích znečišťujících látek ve výfukových plynech zážehových motorů některých nesilničních mobilních strojů 16

17 Nařízení vlády 206/2006 Sb., kterým se mění nařízení vlády 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu Nařízení vlády 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší Nařízení vlády 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Nařízení vlády 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Nařízení vlády 372/2007 Sb., o národním programu snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů Nařízení vlády 80/2008 Sb., o Národním alokačním plánu pro obchodovací období roků Nařízení vlády 145/2008 Sb., kterým se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových hodnot a údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování životního prostředí Nařízení vlády 475/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Nařízení vlády 476/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Nařízení vlády 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv Nařízení vlády 42/2011 Sb., kterým se mění nařízení vlády 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší 17

18 5. KATEGORIZACE ZDROJŮ ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ Kategorizace a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší je uvedena v zákoně 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších právních předpisů, v 4 tohoto zákona. Zdroje znečišťování ovzduší se dělí do dvou základních kategorií: a) mobilní b) stacionární 5.1 Mobilní zdroje znečišťování ovzduší Podle definice zákona 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších právních předpisů jsou mobilními zdroji znečišťování ovzduší samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení. Mobilní zdroje znečišťování ovzduší jsou zejména: 1. dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla 2. nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení 3. přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem, například motorové sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky Podmínky ochrany ovzduší proti jeho znečišťování mobilními zdroji znečišťování ovzduší dále upravují zvláštní právní předpisy. Jedná se o zákon 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, který především upravuje způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem a rovněž stanovuje 18

19 práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit veřejný zájem. Také například o zákon 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a o změně zákon 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění zákona 307/1999 Sb., tento zákon upravuje zejména podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve vztahu k ochraně ovzduší zejména podmínky v oblasti práv a povinností osob, které vyrábějí, dovážejí a uvádějí na trh vozidla a pohonné hmoty a také práva a povinnosti stanice technické kontroly a stanice měření emisí. Dalším zvláštním předpisem je například také zákon 266/199 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, tento zákon především stanoví podmínky pro stavbu drah železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových a stavby na těchto dráhách a s tím související podmínky pro provozování drah, pro provozování drážní dopravy na těchto dráhách, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. 5.2 Stacionární zdroje znečišťování ovzduší Stacionární zdroj znečišťování ovzduší je pojem definován zákonem 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších právních předpisů jako zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost Podrobné dělení stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a) podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší: 1. zvláště velké 2. velké 19

20 3. střední 4. malé b) podle technického a technologického uspořádání: 1. zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla ( spalovací zdroje ) 2. spalovny odpadů a zařízení schválená podle 17 odst. 2 písm. c) zákona 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších právních předpisů pro spoluspalování odpadu 3. ostatní stacionární zdroje Spalovací zdroje Spalovací zdroje se podle zákona o ochraně ovzduší dále rozdělují dle tepelného příkonu nebo výkonu do těchto kategorií: a) zvláště velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším bez přihlédnutí ke jmenovitému tepelnému výkonu b) velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu vyšším než 5 MW do 50 MW nespadající pod písmeno a) c) střední spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně d) malé spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu nižším než 0,2 MW Co se týče jmenovitých tepelných příkonů nebo výkonů tak ty se u zvláště velkých, velkých a středních spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje nebo emisních limitů sčítají, jestliže a) jsou umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v provozním celku, b) spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh používaného paliva mohly být vypouštěny společným komínem. 20

21 Rovněž u jmenovitých tepelných výkonů malých spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje tyto výkony sčítají za předpokladu, že spaliny jsou vypouštěny společným komínem, nebo je toto řešení technicky proveditelné Spalovny odpadů Spalovny odpadů jsou technická zařízení určena pro spalování odpadů a to buď bez nebo s energetickým využitím tepla vzniklého ze spalování. Podmínky pro jejich provozování dále stanoví zákon 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Spalovny odpadů patří do kategorie zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojů. Podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují na: a) spalovny nebezpečného odpadu b) spalovny komunálního odpadu c) spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují spalovny: 1. spalovny nebezpečného odpadu pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 10 tun za den 2. spalovny komunálního odpadu pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 3 tuny za hodinu 3. spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 50 tun za den Ostatní stacionární zdroje K ostatním zdrojům dle zákona o ochraně ovzduší náleží také spalovací zařízení procesních ohřevů, u kterých jsou znečišťující látky vzniklé spalováním paliv odváděny společně se znečišťujícími látkami emitovanými technologickým procesem. 21

22 Provozovatel je povinen zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie v souladu se zákonem 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších právních předpisů a prováděcími předpisy. V případě pochybností o zařazení stacionárního zdroje znečišťování ovzduší do kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje o tomto zařazení Česká inspekce životního prostředí na základě návrhu buď samotného provozovatele, z vlastního podnětu nebo z podnětu jiného orgánu ochrany ovzduší. U technologií a jejich zařízení, které dosud nebyly použity v provozu rozhoduje o zařazení do kategorie stacionárního zdroje znečišťování ovzduší a emisních limitech Ministerstvo životního prostředí. Prováděcí předpis stanovuje způsob zařazování stacionárních zdrojů do kategorií. 22

23 6. Právní požadavky na monitoring znečišťujících látek u jednotlivých kategorií zdrojů znečišťování ovzduší Abychom mohli stanovit právní požadavky na monitorování znečišťujících látek u zdrojů znečišťování ovzduší, je nejprve potřeba stanovit množství emitovaných znečišťujících látek a to v podobě emisních limitů. Emisní limit je dle zákona definován jako nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek nebo pachových látek vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce nebo lidské činnosti nebo jako počet pachových jednotek na jednotku objemu nebo jako počet částic znečišťující látky na jednotku objemu. Kdy znečišťující látkou se rozumí jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální nebo chemické přeměně nebo po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý vliv na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek. Emisní limity pro stacionární zdroje znečišťování ovzduší mohou být buď obecné, kdy se limity stanoví pro jednotlivé látky či skupiny a nebo specifické, které stanovují emisní limity pro konkrétní stacionární zdroj znečišťování ovzduší. Emisní limity pro stacionární spalovací zdroje znečišťování ovzduší uvádí nařízení vlády 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, pro ostatní stacionární zdroje znečišťování ovzduší je to nařízení vlády 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. V případě spaloven odpadu jsou emisní limity uvedeny v nařízení vlády 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu, ve znění nařízení vlády 206/2006 Sb., Jestliže se ve stacionárním zdroji znečišťování ovzduší nakládá s těkavými organickými látkami tak pro tato zařízení stanovuje emisní limity vyhláška 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. 23

24 Emise znečišťujících látek ze zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů zjišťují provozovatelé především měřením nebo výpočtem. Měření emisních limitů provádí osoba, která je držitelem platné autorizace podle zákona 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších právních předpisů, konkrétně podle 15 tohoto zákona. Zjišťování znečišťujících látek se provádí se měřením na místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení vypouštěných plynů. Provádí se ve všech výduších a komínech zdroje znečišťování ovzduší za účelem zjištění dodržování emisních limitů. O každém měření se vypracovává protokol. 6.1 Emisní limity a podmínky jejich plnění Nařízení vlády 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Toto nařízení zapracovává a tedy implementuje do českého právního systému směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2000 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení. Nařízení vlády 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší je předpisem stanovujícím mezní koncentrace znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší. Nařízení má 7 příloh, ve kterých jsou stanoveny limity určitých znečišťujících látek pro konkrétní případy zdrojů a jiné podmínky provozu, např. stupně odsíření. Přílohy: Příloha 1: Emisní limity pro zvláště velké spalovací zdroje pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky Příloha 2: Emisní limity pro oxid uhelnatý pro zvláště velké spalovací zdroje Příloha 3: Stupně odsíření 24

25 Příloha 4: Emisní limity pro střední spalovací zdroje pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, tuhé znečišťující látky a oxid uhelnatý, případně organické látky vyjádřené jako suma organického uhlíku Příloha 5: Emisní limity pro plynové turbíny Příloha 6: Emisní limity pro zdroje ke spalování více druhů paliv Příloha 7: Účinnost spalování paliv a přípustná koncentrace oxidu uhelnatého ve spalinách u malých stacionárních zdrojů Emisní limity pro zvláště velké spalovací zdroje podle 54 odst. 7 zákona, stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném výkonu pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky, jsou stanoveny v bodu A přílohy č. 1 k nařízení vlády 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. V tomto případě se jedná o zvláště velké spalovací zdroje, kterým bylo vydáno stavební povolení k prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje) do 1. července Tito provozovatelé plní emisní limity a další podmínky platné u zdroje před dnem účinnosti zákona 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších právních předpisů, avšak jsou povinni do 30. června 2004 předložit plán snižování emisí u stacionárního zdroje s cílem splnit emisní strop a další úkoly vyplývající z národního programu snižování emisí. Emisní limity pro zvláště velké spalovací zdroje, dle 54 odst. 8 zákona 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších právních předpisů, pro které bylo stavební povolení či jiné obdobné rozhodnutí k prvnímu objektu zdroje vydáno od 1. července 1987 do 31. prosince 2002, jsou povinni plnit emisní limity stanovené nařízením vlády 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší nejpozději od 1.ledna Do tohoto uvedeného data plní provozovatel zvláště velkého spalovacího zdroje emisní limity platné před dnem účinnosti tohoto zákona. Emisní limity pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý pro zvláště velké spalovací zdroje se považují za splněné, pokud žádný platný denní průměr nepřesáhne hodnoty emisních limitů uvedené v přílohách č. 1 a č. 2 25

26 k tomuto nařízení a zároveň 95 % platných hodinových průměrů nebo všechny platné půlhodinové průměry nepřesáhnou 200 % hodnoty emisních limitů uvedených v přílohách č. 1 a č. 2 k tomuto nařízení. Pokud u zvláště velkých spalovacích zdrojů, kde vzhledem k vlastnostem paliva není možné splnit emisní limity pro oxid siřičitý, musí spalovací zdroj plnit alespoň stupeň odsíření, který je stanovený v příloze č. 3 k tomuto nařízení. Požadované stupně odsíření se považují za splněné, pokud vyhodnocení provedená měření prokáží, že všechny střední hodnoty stupně odsíření za daný dosáhly požadovaného stupně. Pro zdroje kde se spaluje více druhů paliv se hodnoty emisních limitů stanovují výpočtem uvedeným v příloze č. 6. Nařízení vlády 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší nabylo účinnosti dnem 1. ledna Nařízení vlády 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Předmětem úpravy tohoto nařízení je především implementace směrnic. Konkrétně směrnice Rady 84/360/EHS ze dne 28. června 1984 o boji se znečišťováním ovzduší z průmyslových závodů, směrnice Rady 87/217/EHS ze dne 19. března 1987 o předcházení a omezování znečišťování životního prostředí azbestem a směrnice Rady 92/112/EHS ze dne 15. prosince 1992 o postupech ke slaďování programů omezování a konečného vyloučení znečišťování způsobeného odpady z průmyslu oxidu titaničitého. A stanoví emisní limity, podmínky provozování a způsob zařazování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší do jednotlivých kategorií zdrojů. Toto nařízení rovněž zavádí pojem správné zemědělské praxe a určuje plán zavedení zásad správné zemědělské praxe. Celkově jsou součástí nařízení dvě přílohy: Příloha 1: Kategorie, emisní limity a technické podmínky provozu zdrojů Příloha 2: Kategorie, emisní faktory a plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u zemědělských zdrojů 26

27 Nařízení vlády 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší nabylo účinnosti dnem 1. ledna

28 7. PROVOZNÍ EVIDENCE 7.1 Průběžná provozní evidence Dle vyhlášky 205/2009 Sb., o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší mají provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních zdrojů povinnost vést průběžnou evidenci o provozu zdrojů znejišťování ovzduší a také k ní přikládat veškeré doklady umožňující prokázat správnost těchto údajů. V provozní evidenci se zaznamenávají stálé a proměnné údaje podle přílohy č. 6 k této vyhlášce. Provozní evidence je pro případy kontroly příslušným orgánem ochrany ovzduší stále k dispozici v místě provozu zdroje. Příloha č. 6 vyhlášky 205/2009 Sb., o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší stanovuje seznam náležitostí tvořících provozní evidenci zdroje znečišťování ovzduší Náležitosti provozní evidence: 1. Identifikace provozovatele a provozovny: Údaje o provozovateli, identifikační číslo provozovatele (IČO), bylo-li přiděleno, obchodní firma, sídlo a statutární zástupce nebo jméno, příjmení a adresa místa trvalého pobytu. Údaje o provozovně Identifikační číslo provozovny (IČP), bylo-li přiděleno, název a skladba provozovny, počet zdrojů v provozovně, adresa provozovny, kód územně technické jednotky, odpovědná osoba. 2. Údaje o technologickém provozu Pořadové (příp. také evidenční) číslo každého zdroje v rámci provozovny, název zdroje dle provozního řádu nebo povolení k provozu nebo technické dokumentace, kategorie zdroje, název/označení sektoru, výrobce, rok výroby a datum uvedení do trvalého provozu, životnost, směnnost, denní, týdenní a roční rytmus, počet 28

29 odlučovacích zařízení a jejich evidenční čísla, pořadová (příp. také evidenční) čísla komínů nebo výduchů do nichž je zdroj zaústěn a uplatněné emisní limity. Údaje o každém spalovacím zdroji, spalovně odpadu a procesním ohřevu bez kontaktu s technologickou látkou Typ spalovacího zdroje nebo zařízení ke spalování odpadů, jmenovitý tepelný výkon a příkon, projektovaná kapacita spalovny odpadu, účinnost spalovacího zdroje podle výrobce, druh topeniště. U spalovacích zdrojů (příp. spaloven) vyrábějících elektřinu také instalovaný elektrický výkon. Provozní hodiny (rok, měsíc, den), vyrobené teplo, využití kapacity v %. U spalovacích zdrojů (příp. spaloven) vyrábějících elektřinu a dodávajících teplo také množství vyrobené elektrické energie a množství dodaného tepla. Údaje o každém zařízení procesních ohřevů s kontaktem spalin s technologickou látkou. Typ zařízení, jmenovitý tepelný výkon, druh výrobku, měrná jednotka množství výrobku, projektovaná kapacita výroby. Provozní hodiny (rok, měsíc, den), množství výrobku. Údaje o každém ostatním zdroji Typ zařízení, název výrobku, měrná jednotka množství výrobku, projektovaná kapacita výroby. Provozní hodiny (rok, měsíc, den), množství výrobku. 3. Údaje o palivech, surovinách nebo odpadech Druh a spotřeba paliv, suroviny, spalovaného nebo spoluspalovaného odpadu (den, měsíc rok), výhřevnost paliva, nebezpečné vlastnosti odpadu, 4. Údaje o zařízení k omezování emisí Evidenční číslo a druh odlučovacího zařízení, odlučovací stupeň, počet jednotek, výrobce, datum uvedení do provozu, odlučované znečišťující látky, garantovaná účinnost odlučovače. Provozní doba (pokud je odlišná od provozních hodin zdroje), provozní účinnost, objemový průtok odpadního plynu odlučovačem. 29

30 5. Údaje o komínech a emisích Pořadové, případně také evidenční, číslo komínu nebo jiného výduchu, výška komínu od paty komínu a převýšení ústí komínu nebo jiného výduchu nad okolním terénem, světlost v koruně komínu, zeměpisné souřadnice, materiál a tepelně-izolační vlastnosti komínu, časový režim vypouštění emisí, vypouštěné znečišťující látky. Průměrná teplota a rychlost plynů protékajících komínem nebo výduchem ze zařízení na odlučování emisí v místě měření emisí, v případě vypouštění emisí chladicí věží obsah vodní páry ve skutečných spalinách (vzdušině) v %, časový režim vypouštění emisí z komína, výduchu nebo výpusti a provozní hodiny komína (výduchu nebo výpusti), provozní hodiny komínu nebo jiného výduchu. 6. Údaje o měření nebo jiném způsobu zjišťování množství emisí znečišťujících látek Seznam znečišťujících látek, pro které má zdroj stanoveny emisní limity nebo které měří na základě 12 nebo pro které jsou v Příloze č. 2 stanoveny emisní faktory pro výpočet emisí a údaje, na které látky se vztahuje jednorázové a na které kontinuální měření emisí. Naměřená koncentrace znečišťující látky při referenčních podmínkách, hmotnostní tok znečišťující látky, vypočtená nebo odvozená měrná výrobní emise, emisní faktor použitý pro výpočet množství emisí, příp. jiný způsob výpočtu množství emisí, datum jednorázového měření emisí, datum ověření správnosti údajů kontinuálního měření, datum kalibrace systému kontinuálního měření, roční hmotnostní bilance těkavých organických látek u zdrojů nakládajících s těmito látkami podle jiného předpisu. 7.2 Souhrnná provozní evidence Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních zdrojů rovněž jednou ročně zpracovávají souhrnnou provozní evidenci, která se předává za uplynulý kalendářní rok příslušným orgánům ochrany ovzduší prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Údaje, které se v souhrnné provozní evidenci uvádějí stanovují body1. až 5. přílohy č. 7 k vyhlášce 205/2009 Sb., o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení 30

31 zákona o ochraně ovzduší. Údaje se v podstatě shodují s náležitostmi provozní evidence a je zde navíc uveden návod k vyplňování jednotlivých částí souhrnné provozní evidence v ISPOP. 31

32 8. ANALÝZA KOMPETENCÍ SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ V OBLASTI OCHRANY OVZDUŠÍ VE VZTAHU K ČINNOSTEM PRÁVNICKÝCH A PODNIKAJÍCÍCH FYZICKÝCH OSOB 8.1 Správní orgány činné v oblasti ochrany ovzduší a) Ministerstvo životního prostředí b) Ministerstvo zdravotnictví c) Česká inspekce životního prostředí d) Česká obchodní inspekce e) Celní úřady f) Kraje g) Obecní úřady obcí s rozšířenou působností h) Obce V případě potřeby poskytuje těmto orgánům údaje Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky. Mezi tyto údaje patří například referenční údaje ze základního registru obyvatel, jméno, popřípadě jména, příjmení, datum, místo a okres narození, datum a místo úmrtí, adresa místa pobytu atd. Z poskytnutých údajů lze v konkrétních případech použít vždy jen ty údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. 8.2 Ministerstvo životního prostředí MŽP je ústředním správním orgánem a vykonává vrchní státní dozor na poli ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země před emisemi fluorovaných skleníkových plynů a na těchto úsecích řídí výkon státní správy. MŽP zaujímá stanoviska k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů. 32

33 Tento orgán státní správy rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím vydaným Českou inspekcí životního prostředí a krajskými úřady. Pro skupiny stacionárních zdrojů nebo přímo jednotlivé stacionární zdroje navrhuje emisní stropy. Provádí rozhodnutí o autorizaci osoby a následnou kontrolu její činnosti. V případech zcela nově zaváděných technologií ministerstvo rozhoduje o zařazení do kategorie zdroje znečišťování ovzduší. Ministerstvo je v rozsahu své působnosti oprávněno dohlížet na to, jak jsou dodržována ustanovení zákona 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších právních předpisů právnickými a fyzickými osobami a jak jsou plněny povinnosti vyplývající z rozhodnutí příslušných orgánů ochrany ovzduší. A pokud zjistí nedostatky, může uložit opatření k jejich odstranění. 8.3 Česká inspekce životního prostředí Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) je v oblasti ochrany ovzduší ve vztahu k právnickým a fyzickým osobám jedním z nejdůležitějších orgánů státní správy. ČIŽP je dozorčím orgánem, který dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší. U zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší provádí měření znečišťujících látek za účelem kontroly dodržování emisních limitů a emisních stropů. ČIŽP také spolupracuje s místně příslušnými orgány ochrany ovzduší a rovněž je oprávněna od nich vyžadovat informace k plnění své činnosti. V případě pochybností provozovatele stacionárního zdroje znečišťování ovzduší rozhoduje o vymezení stacionárního zdroje a zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů. Rovněž ukládá nápravná opatření a rozhoduje o omezení nebo i zastavení provozu stacionárního zdroje. Upozorňuje krajský úřad na nedostatky ve způsobu zjišťování emisí znečišťujících látek,ukládá provozovatelům zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů pokuty za porušení povinností provozovatele stacionárního zdroje znečišťování ovzduší, také rozhoduje v případech kdy se spaluje více druhů paliv v jednom zařízení zařazeném v kategorii zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů také stanovuje další požadavky na jejich provozování. 33

34 ČIŽP rovněž pracuje s informacemi. Jednak zpřístupňuje informace na základě zákona 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších právních předpisů, dále shromažďuje a ověřuje informace potřebné pro posouzení vlivu výstavby zařízení i jeho provozu na kvalitu ovzduší. Vydává povolení podle 17 odst. 1 písm. c) a d) což je: c) povolení staveb zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů a k jejich změnám d) povolení k uvedení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů do zkušebního i trvalého provozu. Dále vydává povolení podle 17 odst. 2 písm. a) až g) a i) což znamená: a) k záměrům na zavedení nových výrob s dopadem na ovzduší u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů b) k záměrům na zavedení nových technologií s dopadem na ovzduší u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů c) ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů d) k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší e) k výrobě nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně ovzduší včetně technických podmínek provozu a návrhů provozních předpisů výrobce f) ke změnám používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů a ke změnám využívání technologických zařízení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů g) k vydání a změnám provozního řádu h) k pokračování provozu stacionárního zdroje po uplynutí lhůty platnosti stávajícího povolení ČIŽP rovněž schvaluje regulační řády provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů pro účely regulace emisí, kontroluje dodržování povinností provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů, dodržování emisních limitů, emisních stropů, přípustné tmavosti kouře a přípustné míry obtěžování zápachem u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů; dodržování limitního obsahu těkavých organických látek ve výrobcích, jejich dovoz, přepravu, prodej, plnění plánů snížení emisí plánů zavedení zásad správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování, plnění povinností souvisejících s provozní evidencí 34

35 a souhrnnou provozní evidencí, správnost provádění autorizovaného měření emisí a imisí. 8.4 Česká obchodní inspekce Česká obchodní inspekce kontroluje kvalitu paliv na vnitřním trhu a za zjištěné nedostatky ukládá pokuty. Kontroluje označování regulovaných látek a na základě zjištění porušení povinnosti označování dává podnět ČIŽP k uložení pokuty. 8.5 Kraje Krajský úřad U zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatku za znečišťování ovzduší. Kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a emisních stropů na základě údajů z informačního systému kvality ovzduší a provádí dozor na úseku ochrany ovzduší ve své územní působnosti. Provozovatelům stacionárních zdrojů ukládá plnění plánu snížení emisí nebo zásad správné zemědělské praxe a rovněž tyto plány schvaluje. Krajský úřad mimo jiné vypracovává krajský program snižování emisí a programy ke zlepšení kvality ovzduší, podílí se na tvorbě národních programů snižování emisí jednotlivých znečišťujících látek. Schvaluje návrhy opatření pro případy havárií u zvláště velkých a plány snížení emisí velkých stacionárních zdrojů a návrhy na jejich změny. Stanovuje pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, pro které budou uplatněny obecné emisní limity, také ukládá pokuty. Kraj se vyjadřuje také k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, k rozvojovým koncepcím a k programům rozvoje jednotlivých oborů a odvětví ve své územní působnosti. 35

36 8.5.2 Obecní úřady obcí s rozšířenou působností Obecní úřad obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti rozhoduje o vyměření poplatku za znečišťování ovzduší u středních stacionárních zdrojů a ukládá pokuty, které se mohou pohybovat od 500 do Kč, za nesplnění ohlašovací povinnosti provozovatelem stacionárního zdroje znečišťování ovzduší. 8.6 Obce Obecní úřad Obecní úřad je dotčeným správním orgánem v územním, stavebním a jiném řízení podle stavebního zákona a vydává stanovisko pro účely kolaudačního souhlasu z hlediska ochrany ovzduší u malých stacionárních zdrojů. Obecní úřad u malých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší rozhoduje o vyměření poplatků za znečišťování ovzduší, nařizuje odstranění závad a ukládá pokuty za nesplnění této uložené povinnosti. Obecní úřad kontroluje dodržování povinností provozovatelů malých stacionárních zdrojů. 8.7 Celní úřady Celní úřady provádějí kontrolu dovozu, vývozu a uvádění regulovaných látek na trh. Provádí také kontrolu při uvádění fluorovaných skleníkových plynů a výrobků, které mohou tyto látky a plyny obsahovat na trh. 36

37 9. PRIORITNÍ CÍLE V OCHRANĚ OVZDUŠÍ DO BUDOUCNA Stále neuspokojivá situace z hlediska kvality ovzduší nutí orgány státní správy stanovovat stále nové a nové programy, vytyčovat cíle a hledat nástroje k jejich dosažení. Již na první pohled je jasné že skloubení ekonomických, administrativních a legislativních aspektů této problematiky nebude nic jednoduchého. V současné době se koncepce zabývá tím jak nákladově zefektivnit zlepšení kvality ovzduší při současném snížení zbytečné administrativní zátěže a legislativních povinností. Prioritní je zejména jasně definovat problémy.toto pomůže vytyčit cíle. Jedná se zejména o snížení a předcházení znečištění ovzduší a tím pádem i snížení dopadů na lidské zdraví. Důležitým cílem je také snížit co nejvíce zátěž životního prostředí látkami, které jsou vnášeny do ovzduší a následně poškozují ekosystémy a v souvislosti s tímto cílem umožnit a vytvořit podmínky pro regeneraci území jež byla poškozena v důsledku znečištění ovzduší. Při novelizaci zákona o ochraně ovzduší se již nekladl prioritní důraz na ochranu ozónové vrstvy a snižování emisí fluorovaných plynů, ale stále se zachovává zaměření na problematiku užíváni biopaliv v dopravě. Nový zákon samozřejmě zachovává principy a nástroje, které se v praxi osvědčily a jsou pouze doplněny o principy a nástroje jež se objevují nově v legislativě Evropského společenství. Předpokladem pro lepší fungování těchto nástrojů je vnesení určité logiky do právních předpisů. Například když na zdroje, které nejsou významným znečišťovatelem ovzduší, jsou kladeny přehnaně přísné nároky naprosto neodpovídající jejich vlivu na znečistění ovzduší což jen zvyšuje zbytečně administrativní zátěž na tyto zdroje. Proto nový zákon zavádí účinnou sektorovou a individuální regulaci zdrojů a snahou je dále propracovávat tyto individuální regulace. Zároveň díky takovéto sektorové regulaci se rozšiřují možnosti regulace dopravy a tím pádem znečistění v centrech měst a oblastech postižených vysokým znečištěním. Významným právním předpisem, který stanovuje cíle do budoucna je národní program snižování emisí. Tento program se ustanovuje nařízením vlády a je platný 37