OBCHODNÍ VZTAHY ORGANIZACE MERCOSUR A EVROPSKÉ UNIE V POSLEDNÍ DEKÁDĚ

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních teritoriálních studií OBCHODNÍ VZTAHY ORGANIZACE MERCOSUR A EVROPSKÉ UNIE V POSLEDNÍ DEKÁDĚ Bakalářská práce Autor: Martina Hlaváčková Vedoucí práce: Mgr. Petr Strejček, MBA Brno, 2013

2 ABSTRAKT Bakalářská práce se zaměřuje na smluvní a obchodní vývoj organizace Mercosur a Evropské unie. Jejím obsahem je vznik Mercosuru, vývoj vztahů mezi uskupeními, jejich obchodní výměna na základě importů a exportů a komoditní výměny. Tato bakalářská práce zhodnocuje jejich vztah a nastiňuje vliv integračního uskupení Mercosur na latinskoamerický region. ABSTRACT The thesis focuses on contracting and business development organization Mercosur and the European Union. The content is the creation of Mercosur, the development of relations between both groups and their commercial exchanges on the basis of imports and exports and commodity exchanges. This thesis evaluates their relationship and outlines the influence of integration group Mercosur's Latin American region.

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Petru Strejčkovi, MBA. za odborné vedení práce, za podporu a trpělivost při jejím vytváření.

4 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vytvořila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne Podpis

5 OBSAH 1 ÚVOD Cíl práce Metodika MERCOSUR Vývoj vzájemných vztahů mezi Evropskou Unií a Mercosurem Počátky vztahů Strategický regionální plán Asociační dohoda Strategický plán OBCHODNÍ VZTAHY MEZI EVROPSKOU UNIÍ A MERCOSUREM Vývoj obchodních vztahů mezi Evropou a Latinskou Amerikou Obchodní vztahy Evropské Unie a Mercosuru Legislativní vývoj POROVNÁN OBCHODNÍCH VZTAHŮ MEZI EU, MERCOSUREM A JEHO ČLENSKÝMI ZEMĚMI Období Období Období Komoditní část Období Komoditní část DISKUZE ZÁVĚR LITERÁRNÍ ZDROJE... 53

6 1 ÚVOD K prohloubení obchodních vztahů mezi Evropským společenstvím a Mercosurem došlo v 70. letech 20. století, kdy zde Evropa začala hledat svoje možnosti k obchodování. Navázání nových obchodních a politických vztahů bránily diktatury a převraty, které se odehrály ve většině latinskoamerických zemích. Teprve počátkem 90. let došlo k uklidnění situace a novému impulsu pro navázání vztahů. Téma Obchodní vztahy organizace Mercosur a Evropské unie v poslední dekádě jsem si vybrala zejména z důvodu mého zájmu o španělsky mluvící země, především pak o Latinskou Ameriku. Druhým důvodem je fakt, že Mercosur (česky Společný trh Jihu) je nejúspěšnějším integračním uskupením na území Latinské Ameriky, primárně díky své obchodní aktivitě. Evropská unie je pro toto uskupení největším obchodním partnerem a při uzavření Asociační dohody by tak poprvé došlo ke vzniku zóny volného obchodu mezi dvěma integračními uskupeními. Právě již zmíněná Asociační dohoda je klíčem k vytvoření zóny volného obchodu. A zde vyvstává otázka, zda dojde v budoucnu k uzavření této dohody a za jakých podmínek. Pro koho je tato dohoda důležitější? Pro Evropskou unii či pro Brazílii, nejsilnější zemi regionu? Svoji práci jsem rozdělila do tří částí. V první části, rešeršní, se věnuji samotnému Mercosuru. Je zde nastíněn vznik tohoto jihoamerického uskupení, v další části se věnuji vývoji vztahů mezi Evropskou unií a Mercosurem a jsou zde rozepsány Strategické plány dvou období, díky kterým je Mercosur z evropské strany podporován. Druhá část je věnována obchodním vztahům mezi těmito dvěma uskupeními, nejprve se věnuji vývoji vztahů mezi Evropskou unií a Latinskou Amerikou, v druhé části vztahům EU Mercosur a třetí část je věnována legislativnímu vývoji obchodních vztahů, tedy Asociační dohodě. Třetí část, praktická, je rozdělena do čtyř časových období. Tři jsou po pěti letech, čtvrté zahrnuje šest let. Každé z časových období je uvedeno událostmi, které se v dané 7

7 periodě odehrály. V této části se věnuji celkovému importu a exportu, v posledních dvou letech pak také komoditnímu vývozu mezi oběma stranami. V diskuzi se zabývám možnými příčinami neuzavření Asociační dohody, jaké jsou výhledy do budoucna pro Mercosur a jaký vliv má toto integrační uskupení vliv na celý region. 1.1 Cíl práce Cílem mojí bakalářské práce je bilance smluvního vývoje a obchodních vztahů mezi Evropskou unií a Mercosurem, analýza těchto vztahů pomocí údajů o exportu a importu, zhodnotit vývoj těchto obchodních vztahů a zjistit možné překážky v dalším obchodování. Dalším cílem je možné nastínění vývoje vztahů do budoucna. Dílčím cílem je také vliv Mercosuru na Latinskou Ameriku, jeho přínos či jaký může být naopak jeho negativní vliv. 1.2 Metodika Při porovnání obchodních vztahů mezi Evropskou unií a členskými zeměmi Mercosuru jsem použila metodu časových řad. Časová řada jsou věcně a prostorově srovnatelná data, která jsou jednoznačně uspořádána z hlediska času. Časové řady jsem si rozdělila do pětiletých období. K analýze časových řad jsem využila grafické znázornění. Data jsem získala ze statistik Mercosuru, Světové banky a statistik Evropské unie. Poslední období, , jsem rozdělila do dvou částí. V první části je analýza celkového exportu a importu mezi oběma stranami, v druhé části se zaměřuji na trh s jednotlivými komoditami. 8

8 2 MERCOSUR Mercosur, (Mercado Común del Sur) neboli Společný trh Jihu, je politické a ekonomické sdružení pěti zemí - Brazílie, Argentiny, Paraguaje, Uruguaje a od roku 2006 také Venezuely. Za počátky integračního procesu v oblasti jižní části Latinské Ameriky je považována Smlouva o Laplatském paktu (Tratado de la Cuencadel Plata), která byla podepsána v Brazílii zástupci zakládajících zemí. Cílem smlouvy byla liberalizace obchodu s perspektivou vytvoření pásma volného obchodu. Vznikem Mercosuru však ztratil Laplatský pakt svůj význam. V následujících letech došlo k mnoha jednáním mezi členskými zeměmi Laplatského paktu a uzavření dohod o liberalizaci obchodu se zbožím, službami a kapitálem. V 70. letech Uruguay prohloubila své obchodní vztahy s Brazílií a Argentinou. (Adamcová-Gombala, 2000) Rozhodující pro možnou integraci Argentiny a Brazílie 1 v rámci Mercosuru bylo zastavení vzájemné negativní rivality těchto dvou zemí. Již dříve bylo poukazováno na možnosti vytvoření určitého typu integrace těchto dvou ekonomik. V 80. letech se obě země vymanily z diktátorských nebo militantních režimů a vydaly se na cestu demokracie a došlo k upevňování vzájemných vztahů. (Gombala, 2000) Za jeden z prvních impulzů k založení Mercosuru je považována Deklarace z Foz de Iguazú z roku 1985, kdy byla Argentinou a Brazílií vytvořena smíšená komise pro integraci. V listopadu 1988 byla podepsána Dohoda o integraci, spolupráci a rozvoji. 1 Brazilsko-argentinské vztahy byly už z koloniální doby velmi napjaté. V této rivalitě nešlo o získaná území, ale zejména o postavení hegemona na kontinentu. K prvním střetům mezi nimi došlo v letech , v období Brazilsko-Argentinské války o území dnešní Uruguaje a území současného brazilského státu Velká jižní řeka. Výsledkem války bylo získání nezávislosti Uruguaje. Poté se napětí přeneslo zejména do obchodních vztahů. V roce 1970 zasáhla obě latinskoamerické země ekonomické krize. K pozitivnímu obratu došlo v období let , kdy byla uzavřena Třístranná dohoda mezi Argentinou, Brazílií a Paraguají, která řešila otázku vodní nádrže Itaipú a války o Falklandy. Právě nádrž Itaipú byla jedním z velkých konfliktů mezi Brazílií a Paraguají. V roce 1986 pak Argentina s Brazílií podepsaly Program pro ekonomickou integraci a spolupráci (PICE) čímž se situace mezi oběma zeměmi na chvíli uklidnila. (Gardini, 2010) 9

9 Uzavření Dohody o společném trhu bylo naplánováno na rok Mezi léty 1984 a 1989 bylo mezi Brazílií a Argentinou podepsáno 24 bilaterálních protokolů, které upravovaly problémy vzájemného obchodu. Později došlo ke snaze zapojit Uruguay do tohoto vznikajícího uskupení prostřednictvím setkání tří zemí a Chile na ministerské úrovni. Došlo k dohodě o vytvoření oblasti volného obchodu ConoSur. Ke spolupráci byla přizvána i Paraguay, Chile odstoupilo vzhledem k obavám o svoji ekonomiku. (Adamcová- Gombala, 2008, s. 32) V roce 1991, konkrétně , byla mezi čtyřmi dosavadními zeměmi uzavřena Smlouva z Asuncionu. Ta přejala základní parametry bilaterální smlouvy o společném trhu mezi Brazílií a Argentinou. (Beneš, 2006) Smlouva stanovuje hlavní principy procesu vytváření společného trhu: liberalizace obchodu, volný pohyb osob, zboží a služeb; snižování celních sazeb, eliminace netarifních restrikcí stanovení společného vnějšího celního sazebníku a přijetí společné obchodní politiky ve vztahu k třetím zemím nebo sdružení států a koordinace postoje na regionálních a mezinárodních ekonomicko-obchodních jednáních koordinace makroekonomických politik a jednotlivých sektorových politik (industriální, měnová, zemědělská, dopravní atd.) s cílem zajistit vhodné podmínky konkurenceschopnosti mezi členskými zeměmi závazek členských zemí o sjednocení jejich legislativy v rozdílných oblastech, jehož cílem má být dosáhnutí upevnění procesu integrace. ( Sedmé setkání prezidentů zemí Mercosuru se uskutečnilo v Ouro Preto, Zde byl podepsán Protokol z Ouro Preto, který potvrzuje ustanovení Mercosuru a zahájení jeho činnosti od Od tohoto dne došlo ke spuštění zóny volného obchodu a celní unie. Zároveň byla institucionalizována organizační struktura tvořená: Radou společného trhu (El Consejo del Mercado Común), Skupinou společného trhu (El Grupo del Mercado Común), Obchodní komisí (La Comisión del Comercio del Mercosur), Společnou parlamentní komisí (La Comisión Parlamentaria Conjunta), 10

10 Fórem pro ekonomické a sociální konzultace (El Foro Consultivo Económico y Social) a Administrativním sekretariátem. Základní strukturu Mercosuru vidíme na obr. 1. Obr. 1: Institucionílní struktura MERCOSUR (zdroj: vlastní návrh z Portal oficial del MERCOSUR) Institucionální organizace Mercosuru zajišťovaly pouze minimální úroveň výkonnosti pro celní zónu a pro zónu volného obchodu. Uskupení postrádalo větší pravomoci, které by mohly použít většinové rozhodnutí i navzdory nesouhlasu jednoho z členských států. Samotná rozhodnutí Rady nešla přímo aplikovat na členské státy, nýbrž mohla být použita pouze za pomoci vnitřní legislativy každé země. (Machinandiarena de Devoto, 2006) Byly vytvořeny bezcelní zóny - se zbožím pocházející z Ohňové země a Manaos se bude obchodovat do roku 2013 v argentinské a brazilské ekonomice bez platby cla. V případě ostatních bezcelních zón členských zemí byl schválen restriktivní režim, který spočívá v tom, že výrobky smí vstoupit do Mercosuru až po zaplacení společného vnějšího cla. (Adamcová-Gombala, 2008) Na zasedání v roce 1995 se prezidenti členských shodli, že chtějí pokračovat v prohlubování integračního procesu, aby tak vytvořili společný trh. Byl zde vytvořen 11

11 Program činností Mercosuru až do roku 2000, který podobně stanovoval strategické cíle. Nejdůležitějším bylo prohloubit integraci za pomoci upevnění celní unie a regionálním a mezinárodním zapojením. Postupně také docházelo k hlubší spolupráci mezi členskými zeměmi nejen v obchodní sféře, ale taktéž v obraně, průmyslu, energetice a v boji proti terorismu a narkomafiím (Machinandiarena de Devoto, 2006). V roce 1997 se Chile a Bolívie staly součástí negociačního rámce Mercosuru a Chile bylo přiznáno rovnocenné volební právo při jednáních s Mercosurem. (Adamcová- Gombala, 2008) V červenci 1998 byla schválena Dohoda o Mezinárodní obchodní arbitráži, jejímž cílem bylo regulovat arbitráž jako prostředek pro řešení sporů, vzniklých mezinárodních obchodních sporů mezi fyzickými nebo právnickými osobami. Tato dohoda byla ustanovena na základě neshod mezi textilním a obuvnickým průmyslem v Argentině. V lednu následujícího roku Brazílii zasáhla finanční krize a vláda devalvovala měnu jako prostředek na zmírnění krize, což ale zasáhlo komerční sféru všech členských zemí Mercosuru. Exporty všech členských zemí rapidně poklesly. Argentinský prezident Carlos Menem navrhoval, aby ekonomiky členských zemí přešly na dolar. Během této krize začaly země každá zvlášť uskutečňovat kroky, které měly vyřešit danou situaci. Argentina se obrátila na Spojené státy americké s žádostí vstupu do NATO. Naopak Brazílie uzavírala bilaterální dohody např. s Mexikem nebo Andským společenstvím. Stále dominantnější jednostrannost a obchodní neshody vedly k tomu, že na základě požadavků místních podnikatelů a obchodníků se argentinská vláda rozhodla trestat dovoz textilu z Brazílie, Číny a Pákistánu. Brazílie na to reagovala zastavením veškerého obchodování v oblasti Mercosuru. Uskupení začalo procházet svým nejhorším obdobím. Na místo, aby země hledaly společné řešení pro celé regionální uskupení společně, každá země se zaměřovala na svoje problémy. (Caetano, 2011) V prosinci 1999 na vrcholné schůzce členských a i přidružených zemí (Chile a Bolívie) byly podepsány dva důležité dokumenty: Deklarace o ekonomických prioritách organizace pro příští století, týkající se užší koordinace makroekonomické politiky a dotvoření funkční celní unie, a politický dokument o hlubší integraci přidružených zemí do činnosti Mercosur. Hlavním cílem v ekonomické oblasti, v krátké perspektivě, je zajistit stabilní hospodářský růst subregionu. (Adamcová-Gombala, 2008) 12

12 Rok 2000 lze nazvat jako oživení spolupráce členských zemí. Byl zahájen program Povzbuzení Mercosuru. Cílem tohoto programu bylo hlubší posílení celní unie a upevnění celkové dostupnosti na trh pro všechny exporty uvnitř zóny. Tyto snahy však nedošly k naplnění. Argentina s Brazílií spolu stále obchodně válčily, zatímco Paraguay a Uruguay se snažily uchránit svoje ekonomiky před negativními dopady silnějších členů uskupení. (Caetano, 2011) Krize vyvrcholila s ekonomickým kolapsem v Argentině. Na začátku nového tisíciletí Mercosur ukázal svoji neschopnost poskytnout ekonomickou stabilitu proti mezinárodním sílám a předvedl slabou stránku jak v politické, tak v ekonomické oblasti. Do této doby uskupení udělalo velmi málo práce v oblasti obvyklých problémů rozvojových zemí: chudoba, nerovnost a postavení na kraji společnosti. (Briceňo Ruiz, 2011, s ) Přesto však členské země projevily sílu a snahu vrátit uskupení určitou vážnost. Rok 2001 se dá v historii Mercosuru nazvat jako rokem plným změn. Nejdříve se stanovil nový ekonomický plán pro Argentinu, která měla opustit systém konvertibility z pesos na dolar a znovu obnovit obchodní spolupráci mezi Argentinou a Brazílií. Všechny země Mercosuru podpořily Argentinu, zároveň však udržovaly vlastní strategie proti nestabilitě, která nebyla zdaleka vyřešena. V této době došlo k několika významným rozhodnutím, například podepsání Dohody o hospodářské spolupráci mezi Mercosurem a Mexikem. (Caetano, 2011) Mexiko se v této době chtělo stát právoplatným členem uskupení, ale po skončení prezidentského mandátu Vincenta Foxe nedošlo ani k přidružení Mexika jako asociačního státu, ani k pokroku v jednání mezi Mexikem a sdružením Mercosur. V roce 2009 současný mexický prezident prohlásil, že Mexiko nemá v úvahu připojit se ke Společnému trhu jihu. Překážku spatřoval ve společném vnějším celním sazebníku, který způsobuje problémy v obchodování s dalšími mexickými partnery, zejména se Spojenými státy Americkými a Kanadou. (Caetano, 2011) Podobnou dohodu o hospodářské spolupráci podepsal Mercosur také s Andským společenstvím. V průběhu roku 2002 vyvstala potřeba nové institucionální organizace, které by dohlížely na realizaci nových aktivit. Administrativní sekretariát byl přetransformován na technický sekretariát. Byla vytvořena Stálá komise reprezentantů a parlament Mercosuru. Nejdůležitějším krokem však byl podpis Protokolu pro řešení sporů 13

13 v Mercosuru. (Caetano, 2011) Tento protokol stanovoval interpretaci konfliktů mezi členskými státy, aplikaci a plnění na základě mezinárodního práva. V roce 2003 na Prezidentském setkání v Asunciónu, kterého se již zúčastnili nově zvolení prezidenti Luiz Inácio Lula de Silva (Brazílie) a Néstor Kirchner (Argentina), Brazílie představila svůj plán s názvem Cíle 2006, ve kterých vytyčila základní cíle Mercosuru k upevnění integrace jak politicky, tak i ekonomicky. Argentina navrhovala vytvoření Finanční instituce, aby tak snížila závislost uskupení na mezinárodních institucích. Paraguay žádala o snížení rozdílnosti mezi většími a menšími společníky v uskupení. Mercosur se začíná více orientovat na sociální oblast. Vzniká organizace: Jsme Mercosur a Sociální instituce Mercosuru. (BriceňoRuiz, 2011, s ) V říjnu 2003 a v březnu 2004 byl podepsán dokument nazvaný Konsenzus z Buenos Aires uzavřený mezi Brazílií a Argentinou. V těchto dokumentech se obě země zavázaly k navázání užšího bilaterálního vztahu. (Caetano, 2011) Už v minulosti měly Argentina a Brazílie mnohé spory, ale obě země si uvědomovaly svoji roli v uskupení a jen díky jejich konsenzu mohlo být společenství upevňováno. Roky 2004 a 2005 se nesly v duchu uzavírání nových dohod jak mezi členskými zeměmi, tak s dalšími uskupeními či státy. Byla uzavřena smlouva o podmínkách účasti přidružených států - Bolívie, Ekvádor, Chile, Kolumbie a Peru. Významným krokem v prohlubování integrace byl rok 2006, kdy bylo vyhověno žádosti Venezuely stát se právoplatným členem Mercosuru. Prozatím však země získala statut Smluvní strany, neboť Paraguay jako jediná členská země nesouhlasila se vstupem Venezuely do Společného trhu Jihu. Pro Venezuelu měl vstup do tohoto uskupení význam více politický než ekonomický. Prostřednictvím Mercosuru mohla Venezuela více ovlivnit jihoamerickou agendu. Pro samotné společenství měl vstup Venezuely velký přínos. Země s necelými 30 milióny obyvatel, která má velké zásoby ropy a zemního plynu a stala by se novou ekonomickou a politickou protiváhou Brazílie. Argentina a Brazílie se také začaly více zabývat problémem asymetrie mezi velkými a malými členskými státy. Byl schválen balíček Regionálních směrnic na podporu zvýšení zaměstnanosti a upevnil se Fond Mercosuru na podporu malých a středních podnikatelů. Dále byla podepsána Dohoda o volném obchodu mezi Mercosurem a Izraelem. (Caetano, 2011) 14

14 Latinskou Ameriku a země Mercosuru zasáhla světová krize z roku 2008, na kterou byl tentokrát podle analytiků region lépe připraven. Konstantním způsobem rostly čisté devizové rezervy, došlo k poklesu veřejného dluhu v regionu a díky přijetí anticyklické monetární ekonomiky míra inflace zůstala po dobu krize stabilní. Na druhou stranu vzrostla nezaměstnanost, zejména mezi mladými, došlo ke snížení vývozu, vzrostla nerovnost mezi jednotlivými společenskými vrstvami atd. V tabulce č. 1 jsou uvedeny některé makroekonomické údaje členských zemí Mercosuru v letech 2001 a 2008, kdy země zasáhly ekonomické krize. V tabulce vidíme, že v roce 2001 byla argentinská ekonomika postižena deflací, tedy situaci, kdy inflace nabývá záporných hodnot. Naproti tomu hodnoty inflace v Brazílii jsou v obou letech shodné, v roce 2008 už byla země více připravena na důsledky ekonomické krize. Z hlediska nezaměstnanosti byla v roce 2001 nejvíce postižena opět Argentina, za ní pak byla Uruguay a Brazílie. V roce 2008 už pak nezaměstnanost byla 2,5 krát nižší než v roce Celkově lze říci, že země Mercosuru se poučily z krize na začátku 20. století, a proto v roce 2008 už nedocházelo k žádným velkým výkyvům. Za pozornost také stojí výše státních dluhů, který, jako jediná země, měla Argentina v roce 2008 nižší než v době předchozí ekonomické krize. Z krize ale vzešly různé politické a ekonomické strategie, které je potřeba prohloubit, aby latinskoamerické země a Mercosur byly schopny čelit případné další krizi. Společenství se v této době snažilo prohloubit integraci prostřednictvím vytvoření dalších institucí v ekonomickém, sociálním i politickém odvětví. (Caetano, 2011) Tabulka 1: Přehled základních makroekonomických údajů zemí Mercosuru v letech 2002 a 2008 (zdroj: vlastní zpracování na základě dat z Centro de economía internacional) Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Obyvatelstvo (v miliónech) HDP (v mil. USD) 37,2 39,7 173,8 189,6 5,4 6,2 3,3 3,

15 HDP per capita Export (v mil. USD) Import (v mil. USD) Fiskální bilance 2-3,2 1,4-2,8 3,4-1,2 2,5-4,7-1,4 Inflace -1,0 8,7 6,8 5,6 7,2 10,5 4,4 7,8 Nezaměstnanost 18,3 7,9 11,3 7,9 7,6 5,7 15,2 7,6 Státní dluh (v mil. USD) V roce 2010 dochází k hlubší spolupráci mezi Evropskou unií a Mercosurem. Jsou uzavírány dohody se zeměmi v Africe a Asii, s Aseanem. Je schválen Celní kodex, což znamenal pokrok při vytváření celní unie. Od se právoplatným členem stala Venezuela. Vstupu bránila pouze Paraguay, té však byla dočasně pozastavena účast na mezinárodních setkáních po sesazení prezidenta Fernanda Lugy. Od vstupního data má země čtyři roky na to, aby se přizpůsobila všem pravidlům regionálního obchodu. Po čase musí ještě přijmout společný vnější celní sazebník. Po vstupu Venezuely do Mercosuru vzrostl hrubý domácí produkt na 3,3 biliónů dolarů, čímž se společenství posunulo na pátou příčku mezi světové velmoci. (El Mundo, 2012) V prosinci stejného roku podepsal přístupový protokol do společenství Mercosur bolivijský prezident Evo Morales, země se tak stane šestým členem (en.mercopress.com). I přesto, že má Mercosur mnohé nedostatky a členy jsou silnější i slabší země, je toto uskupení důkazem, že i v Latinské Americe mohou vzniknout dynamická a politicky a ekonomicky silná společenství, která si umí najít a upevnit svoji pozici mezi ostatními světovými velmocemi. 2 Fiskální bilance neboli fiskální nerovnováha je stav, kdy se výdaje státu nerovnají příjmům. Může dojít ke dvěma situacím: rozpočet je přebytkový (výdaje jsou nižší než příjmy) nebo je rozpočet deficitní (výdaje jsou vyšší než příjmy) 16

16 2.1 Vývoj vzájemných vztahů mezi Evropskou Unií a Mercosurem Počátky vztahů Vztahy mezi Evropou a Latinskou Amerikou byly provázány už od nepaměti, konkrétně od roku 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. V červnu 1494 byla podepsána mezi Španělskem a Portugalskem Smlouva z Tordesillas, která rozdělovala sféry vlivu v otázce mořeplavectví a dobývání nových území v Jižní Americe. Hranice byla stanovena 18 C na západ od Kapverd. Tato hranice byla však v minulosti mnohokrát změněna. Díky této smlouvě získalo Portugalsko území dnešní Brazílie a Španělsko zbylá území dnešního jihoamerického kontinentu. ( Obě evropské země zde vytvořily vícekrálovství pro lepší správu území, domorodé obyvatelstvo používaly zejména na práci a do Evropy se odtud dovážely suroviny a drahé kovy. Díky latinskoamerickým koloniím se Španělsko dostalo na výsluní. Obyvatelé jednotlivých oblastí se začali sjednocovat ve snaze získat nezávislost. Jedním z nejvýznamnějších osvoboditelů byl Simon Bolívar. Díky tomu dochází na konci 19. století k úpadku vztahů mezi Evropou a Latinskou Amerikou. K posílení spolupráce došlo po vstupu Španělska a Portugalska do Evropského společenství v roce Nadnárodní vztahy mezi Evropskou unií (dále už jen EU) a Mercosurem se zaměřují na tři sféry vlivu: politický dialog, obchodní vztahy a ekonomická spolupráce a rozvojová spolupráce. (García de la Cruz, 2010) 17

17 politický dialog obchodní vztahy a ekonomická spolupráce rozvojová spolupráce Obr. 2: Oblasti spolupráce mezi EU Mercosur (zdroj: vlastní návrh) Pro Evropskou unii byla z hlediska spolupráce nejzajímavější Brazílie, která se začala ekonomicky rozvíjet. První navázání vztahů mezi společenstvím Mercosur a Evropskou unií bylo v roce 1992, kdy byla podepsána Meziinstitucionální dohoda. Tato dohoda byla stanovena na dobu tří let s možností prodloužení tak, aby platila až do roku V tom roce byla nahrazena Rámcovou dohodou o meziregionální spolupráci (AMI), která byla podepsána v Madridu. Hlavním cílem této dohody bylo upevnění vztahů a příprava podmínek na vytvoření meziregionální asociace. Tato dohoda do budoucna zajišťovala vytvoření zóny volného obchodu, zboží a služeb a znamenala položení základu pro hlubší politickou spolupráci. (Jovtis, 2010) Pro Evropskou unii tato dohoda znamenala posun v jednáních. Zahrnovala politické prvky, jako je respekt k demokracii a k lidským právům. Mimo to dohoda zahrnuje části o sociálním rozvoji, spolupráce firem a podniků a vědecko-technickou spolupráci. Větší důležitost měla tato dohoda pro Mercosur, který předpokládal, že bude uznán na mezinárodním poli jako regionální integrace představující společný trh. V roce 1998 byla tato dohoda předložena jednotlivým zemím Evropské Unie, součástí byla i studie o možných dopadech volného obchodu s Mercosurem. (García de la Cruz, 2010) 18

18 V roce 1999 se uskutečnila v Bruselu první rada o spolupráci mezi Evropskou unií a Mercosurrem. V červnu stejného roku se ministři jednotlivých zemí Evropské unie dohodli na mandátu o vyjednávání a na setkání v Riu de Janeiru se rozhodli zahájit jednání o budoucí meziregionální dohodě o přidružení. Vyjednávací mandát byl oficiálně schválen Tento mandát nařizoval Evropské unii, aby začala s okamžitou platností vyjednávat o netarifních záležitostech, se mělo začít s projednáváním dohody o tarifech a službách. Dále měly být udržovány vztahy mezi Mercosurem v otázkách tarifních, službách a zemědělství s ohledem na kola jednání se Světovou bankou. (Jovtis, 2010) Evropská unie má vymezené sedmileté regionální plány na podporu jednotlivých uskupení či zemí Strategický regionální plán Tento strategický regionální plán vznikl na podporu upevnění vztahů mezi Evropskou unií a Mercosurem. Jeho hlavním cílem bylo posílit institucionální integraci a společný trh v regionu. Dokument byl schválen v roce 2002 spolu s Regionálním indikativním programem. Upevnění samotné organizace mělo vést k uzavření asociačních jednání mezi oběma regiony. Celkově zahrnoval Regionální plán rozpočet na 48 miliónů eur na podporu rozvoje Mercosuru. Částka 21 miliónů byla určena na podporu vnitřního trhu uskupení a na urychlení i finančních toků uvnitř regionu. Na podporu zlepšení institucí bylo vyčleněno 12,5 milionů eur a na podporu civilního obyvatelstva bylo určeno 14,5 miliónů eur. Pomoc Evropské Unie měla upevnit a ulehčit obchod mezi ní a Mercosurem. Pomoc ze strany EU přímo podporovala podniky v jednotlivých zemích, umožňovala jim nové podnikatelské možnosti a růst a rozvoj jejich trhů. Evropská Unie také v regionu realizovala mnoho projektů, které snižovaly rozdíly mezi obyvatelstvem a hrubým domácím produktem jak uvnitř jednotlivých zemí, tak i mezi zeměmi samotnými. 19

19 Regionální plán měl celé organizaci pomoci v dalším rozvoji, ve snížení rozdílů mezi slabšími a silnějšími zeměmi uskupení. Měl podpořit větší odpovědnost Mercosuru v rozhodování o projektech a plánování v otázkách obchodování. (eeas.europa.eu, 2007) Asociační dohoda Jednání tzv. Biregionálního negociačního výboru začala v listopadu Do října 2004 se uskutečnilo celkově 15 kol jednání, což vypovídá o složitosti a komplikovanosti v obchodní oblasti. Hlavní fórum byl Výbor pro jednání mezi dvěma regiony EU - MERCOSUR, které je spojeno s podvýborem pro Spolupráci. Ten je tvořen třemi skupinami, které se věnují specifickým oblastem spolupráce a Tři technické skupiny, které měly na starost obchodní záležitosti. Cílem těchto jednání mělo být uzavření Asociační dohody mezi Evropskou unií a Mercosurem. První kolo jednání se uskutečnilo v dubnu 2000 v Buenos Aires, v období, kdy Evropské unii předsedalo Portugalsko a v čele Mercosuru byla Argentina 3. Na tomto jednání byly určeny sektory, které měly za úkol vypracovat plán až do poloviny roku Plán zahrnoval výměnu pracovních dokumentů a informací, diskuzi o cílech a možnostech, jak zrušit tarifní překážky. Vyjednávací skupiny dosáhly dohod o politickém dialogu, spolupráci a hlavních principů spojených s volným obchodem, nevyloučení žádného sektoru, sjednocení s pravidly Světové banky atd. V obchodní části byly stanoveny cíle, které jasně stanovovaly, aby budoucí dohoda nezahrnovala pouze liberalizaci obchodu zboží a služeb, ale také měla řešit zadávání veřejných zakázek, investice, politiku hospodářské soutěže a mechanismus řešení sporů. Ve druhé polovině roku 2001 měly začít rozhovory o metodologii a rozpisu pro eliminaci celních tarifů liberalizaci obchodu se zbožím a službami. Jednání pokračovala v Bruselu v červnu Mercosuru byl předložen seznam netarifních překážek. Jednání o spolupráci byly poprvé dovedeny do konce v technické a finanční podskupině. (Jovtis, 2010) 3 Předsednictví jednotlivých zemí v čele Rady Mercosuru se mění každých 6 měsíců v abecedním pořadí. (Mercosur - Normas de funcionamiento) 20

20 Na všech kolech jednání se obě uskupení vždy vzájemně blíže posunuly v otázce obchodování, ale nebylo dosaženo konsenzu v takové míře, aby mohla být Asociační dohoda podepsána. Na jednotlivých jednáních si obě strany předkládaly možnosti, jak snížit tarifní, ale i netarifní překážky v obchodování, ale ani jedna ze stran nebyla spokojena s nabídkou druhé strany. Evropská unie požadovala větší ústupky v oblasti investic a služeb, Mercosur požadoval větší přístup na trh Evropské unie pro svoje zemědělské produkty. (Suja, 2004, str ) V roce 2004 se negociační vyjednávání mezi oběma uskupeními utlumily. Evropská unie tvrdila, že už nemůže rozšířit kvóty pro zemědělské produkty, které přicházejí z Mercosuru. Pro nejsilnější členy uskupení, Brazílii a Argentinu, byl naopak neúnosný evropský nátlak. (Jovtis, 2010) Na konci roku 2007 ministři zahraničních vztahů zemí Mercosuru a evropský komisař pro ekonomické a finanční záležitosti, podepsali v Montevideu deklaraci, v níž byl jeden z bodů snaha pokračovat v jednání. (Molle, 2010) V rámci páté konference mezi Evropskou unií a zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku v květnu 2008 se uskutečnilo shromáždění ministrů mezi Evropskou unií a Mercosurem. Obě strany se dohodly, že je potřeba do jednání zahrnout témata, jako je infrastruktura, obnovitelné zdroje, věda a technologie. Zároveň se uskupení shodly na obnovení negociační dohody v rámci Ronda Doha 4. (Jovtis, 2010) Dalším pokusem o uzavření Asociační dohody měl být květen K podepsání dohody nakonec nedošlo, naopak zde byly upevněny vztahy mezi samotnou Brazílií a Evropskou unií. Mezi roky 2010 a 2012 došlo k dalším jednáním, k podpisu Asociační dohody bohužel nedošlo. Poslední kolo jednání proběhlo v říjnu 2012, kde došlo k pokroku v jednání v jednotlivých pracovních skupinách, např. Služby a investice, zadávání veřejných 4 Ronda Doha jsou obchodní jednání mezi jednotlivými členy Světové obchodní organizace. Cílem těchto jednání je upevnění a reforma mezinárodního obchodu prostřednictvím snížení obchodních bariér obchodních pravidel. Program zahrnuje přibližně 20 obchodních sfér. Cílem je také zlepšit obchodní perspektivy pro rozvojové země. Činnost Ronda Doha zahájila v roce ( 21

21 zakázek. Země Mercosuru mají za to, že jednání dosáhla takové úrovně, kdy je potřeba se obrátit s radou na úroveň ministrů. Jednání ministrů mezi EU a Mercosurem proběhlo v lednu 2013 v Chile, v rámci konference mezi Evropskou unií a zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku. Zde se minstři shodli, že je potřeba dalších pokroků, které povedou k uzavření Asociační dohody. Dále se shodli na tom, že obě uskupení musí začít pracovat na svých podmínkách na výměnu nabídek k dohodě. Předložení nabídek by se mělo uskutečnit nejpozději do konce třetího čtvrtletí roku ( Vzhledem k dosavadním neúspěchům uzavřít Asociační dohodu je pravděpodobné, že se Evropská unie zaměří na uzavírání dohod s jednotlivými zeměmi Mercosuru. Vzhledem k úrovni rozvoje se bude nejvíce orientovat na Brazílii, která už je nyní významným partnerem evropského trhu. Překážkou k uzavření dohody může být rozdílnost ve stupni integrace mezi oběma uskupeními a problémy, které má samotné Sdružení trhu Jižní Ameriky. V případě, že však Dohoda bude v budoucnu uzavřena, vznikla by tak největší zóna volného obchodu na světě, která by bezesporu přinesla prosperitu oběma stranám, i když zejména Mercosuru. Pro Mercosur by to znamenalo lepší přístup na zemědělské trhy Evropské unie, změnu ekonomiky na zpracovatelský průmysl a stalo by se nezávislým na dovozu surovin. Země by mohly lépe bojovat proti chudobě a sociálním problémům a Mercosur by tak mohl získat postupem času větší vliv na mezinárodní úrovni. (Nekvapil, 2008, s. 119) 22

22 Tabulka 2: Nejdůležitější mezníky Mercosuru a vztahů Mercosur - Evropská Unie (vlastní návrh na základě dat z Origins of Mercosur) Datum Událost Popis 1979 Podepsání třístranné smlouvy mezi Argentinou, Brazílií a Paraguají 1986 Mezi Argentinou a Brazílií podepsán Program pro ekonomickou integraci a spolupráci (PICE) Smlouva z Asunciónu Smlouva o Meziinstituční kooperaci EU - Mercosur Smlouva o Meziregionální spolupráci EU-Mercosur První Setkání prezidentů a představitelů států EU Mercosur Rio de Janeiro Počátek jednání o Smlouvě meziregionální asociace Druhé setkání prezidentů a představitelů zemí EU-Mercosur v Madridu Zakládající smlouva Mercosuru mezi členskými zeměmi Jednání o vytvoření nové zóny volného obchodu 2002 Strategický plán Plán na rozvoj a podporu Mercosuru 2006 Protokol o přistoupení Venezuely Strategický plán Dvanáct jihoamerických zemí se dohodlo na vytvoření Unie jihoamerických národů (UNASUR). Ten měl spojit Mercosur a Andské společenství v zónu volného obchodu Jednání EU - ALCUE Venezuela se stává řádným 5 ALCUE: Jednání mezi Latinskou Amerikou, Karibikem a Evropskou Unií 23

23 členem Mercosuru 2012 Protokol o přistoupení Bolívie Strategický plán V roce 2007 se Evropská unie rozhodla podpořit integraci Jihoamerického uskupení novými finančními dotacemi. Zároveň se EU snažilo rozšířit spolupráci s jednotlivými členskými zeměmi Mercosuru. Stejně jako v předchozím strategickém plánu z let pomoc směřovala zejména na podporu institucionální struktury. Pro spolupráci s evropským společenstvím je důležitá ekonomická a obchodní oblast. Evropská unie měla zájem na tom, aby mezi zeměmi Mercosuru vznikl společný vnější celní sazebník, společný trh, aby země přijaly společný mechanismus na obranu jejich obchodních zájmů. Všechna tato podpora ze strany Evropské unie má vést k upevnění Mercosuru a k podpisu Asociační dohody mezi oběma uskupeními. Celkově se na podporu Mercosuru vydá 50 miliónů eur pro období (eeas.europa.eu, 2007) Tři klíčové oblasti: priorita jedna: podpora institucionalizace Mercosuru (10% finančních prostředků) priorita dvě: podpora prohloubení integračního procesu Mercosuru a v budoucnu přijetí Asociační dohody EU-Mercosur (70% finančních prostředků) priorita tři: upevnění a zvýšení účasti obyvatelstva, rozšiřování podvědomí o integračním procesu a oboustranné porozumění (20% finančních prostředků). (Benešová, 2010) První prioritou je podpora tří hlavních institucí Mercosuru: Parlamentu, Soudního tribunálu a Sekretariátu. Cílem je zlepšit účinnost a efektivnost. Druhá priorita spočívá v pomoci prohloubit uskupení ve všech oblastech, zejména v oblasti obchodní a ekonomické s cílem vytvořit bezcelní zónu. Zatím je společný trh 24

24 nekompletní, založený pouze na volném obchodu. Důležité je podepsání budoucí Asociační dohody, která má napomoci obchodování mezi jednotlivými regiony. Třetí prioritou je rozšířit podvědomí obyvatel členských zemí uskupení o integraci Mercosuru. Na Evropskou unii mají tamní obyvatelé názor, že je to pouze obchodní společník, který věnuje velké dotace na zemědělské produkty. O historii a integraci toho příliš nevědí. Jsou pořádány semináře, byl zaveden Operativní program pro vzdělávání s cílem informovat obyvatelstvo po pokroku Mercosuru. (Benešová, 2010) 25

25 3 OBCHODNÍ VZTAHY MEZI EVROPSKOU UNIÍ A MERCOSUREM 3.1 Vývoj obchodních vztahů mezi Evropou a Latinskou Amerikou Počátky obchodní spolupráce mezi Latinskou Amerikou a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím spadají do 70. let 20. století. Rok 1971 byl vyhlášen rokem pro Latinskou Ameriku a v roce 1974 byl zahájen první politický dialog. Zpočátku byly udržovány vztahy s jednotlivými zeměmi, až v pozdější době se uzavíraly jednotlivé dohody mezi uskupeními. Jednalo se o dohody tzv. první generace, které se orientovaly na základní formy spolupráce, zejména na obchodní vztahy. V roce 1974 byla uzavřena nepreferenční Dohoda o obchodu s Uruguají, o rok později i s Brazílií. (Cihelková, 2003, s ) Mezi léty 1975 a 1989 byly podepsány celkem čtyři Dohody z Lomé mezi Evropským společenstvím a rozvojovými zeměmi v Africe, karibské a pacifické oblasti. Každá z těchto dohod se zaměřovala na rozvoj určité hospodářské oblasti. První dohoda byla založena na otevření bezcelního trhu Evropského společenství pro zemědělský a surovinový trh. Druhá otevírala trh pro nerostné suroviny, třetí Loméská dohoda byla založena na ekonomickém, kulturním a sociálním rozvoji. Nejdůležitější byla IV. Loméská dohoda, která je nejpropracovanější a která je důležitá z hlediska rovnováhy mezi ekonomickými cíly, udržováním životního prostředí a zhodnocováním přírodních a lidských zdrojů, dodržování lidských práv. Tato dohoda se zaměřila především na nejméně rozvinuté, vnitrozemské a ostrovní země. I přes velké úsilí nebylo dosaženo požadovaných cílů nedocházelo k ekonomickému růstu a vzhledem k nestabilním cenám komodit na světovém trhu docházelo také ke zhoršení finanční situace. (Majerová, 2008, s. 149) V 80. letech došlo ve vztazích k ochlazení kvůli válce o Falklandy mezi Argentinou a Velkou Británií a většina zemí Latinské Ameriky se postavila na stranu Argentiny. Během první poloviny 80. let přesto došlo k rozvoji dalších vztahů s latinskoamerickými zeměmi. 26

26 V tomto období došlo k uzavření dohod tzv. druhé generace, které jsou postaveny na spolupráci v obchodních vztazích a investiční kooperaci. Jednalo se o Rámcovou dohodu o spolupráci mezi Evropským hospodářským společenstvím a Brazílií z roku 1982, Dohodu o spolupráci mezi EHS a Andským paktem (1983) a Dohodu o spolupráci mezi EHS a zeměmi Všeobecné dohody o středoamerické hospodářské integraci a Panamou (1985). V 90. letech, kdy došlo ke stabilizaci politických režimů v latinskoamerických zemích, Evropské společenství se vyjádřilo k prohloubení politických vztahů a narůstal vzájemných obchod, který stále roste. Dnes je Evropská unie pro Latinskou Ameriku druhým největším obchodním partnerem. (Cihelková 2003, s ) 3.2 Obchodní vztahy Evropské Unie a Mercosuru Evropská Unie uzavírala obchodní dohody s jednotlivými zeměmi uskupení, k dohodě mezi oběma společenstvími, jako celky, došlo v roce 1995 a byla vyjednána Meziregionální rámcová spolupráce, která se stala první dohodou mezi dvěma celními uniemi. (Cihelková, 2003, s. 434) Podle Evropské komise tato dohoda měla být přechodná a měla vést k posílení vztahů v oblasti ekonomické, obchodní, vědecké, institucionální a kulturní. Cílem bylo vytvořit zónu volného obchodu. Tohoto cíle zatím nebylo dosaženo a zůstává otázkou, zda k tomu v budoucnu vůbec dojde. (Puerto Sanz, 2000 s. 1) Na setkání v Lucemburku roku 1999 došlo k jednání o tarifech, službách a zemědělském sektoru. Od roku 2004 došlo k útlumu v jednání o volném trhu, vzhledem k situaci, že Evropská Unie odmítla otevřít země Mercosuru zemědělský trh a Merocusur naopak negoval otevření sektoru služeb. (Arenas - Casanueva, 2010, s. 33) Přes všechna úskalí a omezení je Evropská Unie pro Mercosur největším obchodním partnerem a odběratelem jejich produktů. Ze zemí Společného trhu Jihu je pro Evropskou Unii nejdůležitější Brazílie, která pro ni představuje stabilní a 27

27 předvídatelnou zemi. Naopak pro Brazílii je Evropská unie jejím největším investorem a obchodním partnerem. (Pelant, 2012, s. 7-8) 3.3 Legislativní vývoj Fungování celého uskupení je postaveno na Dohodě z Asunciónu z roku Obchodní vztahy mezi Mercosurem a dalšími zeměmi jsou založeny na Obchodních dohodách schválených V předchozích letech byly uzavírány především bilaterální dohody o obchodu. Mezi samotnými bloky EU Mercosur by měl být nejdůležitějším legislativním paktem Asociační dohoda. Myšlenka této dohody byla rozvíjena od roku 1999, kdy proběhlo zasedání v Brazílii. Cílem této dohody byl volný přístup na zemědělské a průmyslové trhy obou uskupení, investice, pohyb kapitálu a služeb. Tato dohoda také měla upravit celní tarify, které měly být postupem času zrušeny. Od té doby proběhlo mnoho jednání a setkání mezi zástupci obou stran, k podpisu však prozatím nedošlo. Nejcitlivější oblastí veškerých jednání je zemědělství. ( Při přílišném exportu zemědělských výrobků na evropský trh by byl zasažen trh největšího producenta zemědělství v EU, Francie. Mercosur by na oplátku musel zvětšit svůj trh pro průmyslové výrobky z Evropské Unie. Zemědělský trh Mercosuru je více konkurenční než evropský zemědělský trh a zemědělské produkty tvoří převažující část exportu do EU. Při uvolnění tarifních překážek by byl zemědělský evropský trh silně zasažen. Asociační dohoda by měla negativní dopad, zejména snížení ceny, na mnoho zemědělských produktů. Pro Mercosur by nárůst exportu zemědělských produktů do EU mohl znamenat celkový nárůst potravin na národní úrovni členských zemí a nárůst požadavků na využívání zemědělské půdy, což jsou především negativní dopady. (trade.ec.europa.eu) Kromě problémů komoditních jsou dalšími překážkami ze strany EU zejména: rozšíření členských států Evropské unie na počet 27 zemí z roku 2007, což s sebou přineslo složitější rozhodovací a schvalovací systém problémy společné zemědělské politiky i přes reformu v roce 2003 a rozpočtové perspektivy pro období

28 ekonomická krize spojená s krizí eura Ze strany Mercosuru jsou překážky k dohodě následující: neshody mezi menšími i většími zeměmi uskupení nekompletní vnitřní systém, který by udržoval stabilitu mezi zeměmi rostoucí argentinský protekcionismus v dovozu zejména ve vztahu ke společníkům v uskupení úsilí Brazílie vytvářet další integrační uskupení (UNASUR), což odvrací pozornost od jednání s Evropskou unií přidružení nových zemí do Mercosuru ztěžuje schvalovací proces. ( 29

29 4 POROVNÁN OBCHODNÍCH VZTAHŮ MEZI EU, MERCOSUREM A JEHO ČLENSKÝMI ZEMĚMI V této části bakalářské práce budou porovnány obchodní vztahy mezi Evropskou Unií, Mercosurem a jeho jednotlivými zeměmi a zaměřím se na obchod s jednotlivými komoditami. Srovnání je založeno rozděleno do pětiletých časových řad, každé časové období je uvedeno popisem okolností, které mohly ovlivnit vzájemný obchod. 4.1 Období Devadesátá léta 20. století znamenala pro většinu států v Latinské Americe velké změny, zejména díky přechodu z režimů diktátorských na demokratické, které probíhaly už od 80. let. Země se musely vyrovnávat s následky finanční krize, která latinskoamerický region zasáhla o deset let dříve. Tato ekonomická krize se odrazila na zvýšené nezaměstnanosti, chudobě a finančním deficitu. Tato finanční krize však vedla k utužení vztahů mezi jednotlivými zeměmi a spojila tak i dlouholeté rivaly Brazílii a Argentinu. Celé období je poznamenáno vznikem nových integračních uskupení, zejména na popud brazilského prezidenta Ignacia Luly de Silva. Tabulka 3: Export z Evropské unie do vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z Eurostatu a CEPAL) Argentina Brazílie Paraguay Uruguay

30 v Miliónech eur Tabulka 4:Import z vybraných zemí do Evropské unie (v miliónech eur) (zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z Eurostatu a CEPAL) Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Obr. 3: Export z EU do vybraných zemí

31 v miliónech eur Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Obr. 4: Import z vybraných zemí do EU Spolupráce mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie a zeměmi Mercosuru byly zpočátku založeny na rozvojové pomoci, teprve postupem let docházelo k přechodu na spolupráci obchodní. Mezi EU a jednotlivými zeměmi byly uzavírány bilaterální obchodní dohody. Jak uvidíme ve všech obdobích, nejintenzivnější je obchodní výměna mezi Brazílií a EU. Brazílie je pro Evropskou unii hlavním odběratelem a dovozcem zboží, celková suma exportovaného i dovezeného zboží se pohybuje kolem 10 miliónů eur. V tomto období export a import mezi dvěma nejmenšími členy Mercosuru se ještě drží na vyšších místech, jak vidíme na v grafech č. 3 a č. 4, v následujících obdobích dochází k postupnému poklesu. Z hlediska vývozu komodit, Argentina se na exportu podílí zejména dopravními stroji, železem a kovem, Brazílie je nejdůležitějším exportérem průmyslové chemie, elektrických strojů, obuvi a textiliemi. Paraguay se podílí na exportu vývozem přírodních zdrojů, zejména dřevem, dále pak vyváží nápoje, potraviny a kůži. Uruguay je exportérem ropných produktů, potravin a tabáku. 32

32 4.2 Období V roce 1995 došlo k podpisu významné Meziregionální dohody mezi oběma uskupeními, na jejímž základě mělo dojít k liberalizaci obchodu na obou stranách. Konec období je poznamenán ekonomickou krizí všech členských zemí Mercosuru. Tabulka 5: Export z Evropské unie do vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z Estadísticas del Mercosur) Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Tabulka 6: Import z vybraných zemí do Evropské unie (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z Estadísticas del Mercosur) Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Oproti minulé periodě dochází k pozvolnému nárůstu exportu z Evropské unie do Mercosuru jak vidíme na grafu č. 5. V tomto období se z Mercosuru nejvíce dovážely stroje a kovy, které tvořily necelých 60% veškerého exportu. Naopak do Evropské unie se dovážely nejvíce nápoje, potraviny a tabák, které tvořily 28%, zemědělské plodiny, které v dalších pěti letech tvořily významnou exportní složku z Evropské unie do Mercosuru, v tomto období 33

33 v miliónech eur v miliónech eur tvořily pouze 22%. V této době byl také významný dovoz textilu a obuvi do Evropy a export tvořil necelých 6% Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Obr. 5: Export z EU do vybraných zemí Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Obr. 6: Import z vybraných zemí do EU

34 4.3 Období Prvních pět let nového tisíciletí poznamenalo Společný trh Jihu hned několika událostmi. Tou největší byla ekonomická krize, která zasáhla především argentinský trh. Počátek krize byl v roce 1998, ale kulminovala především v letech Došlo ke snížení hrubého domácího produktu a velký vliv měla také konvertibilita argentinské měny k americkému dolaru. Argentina se postupem času zadlužila, došlo k růstu nezaměstnanosti a snížil se také export do hlavní partnerské země - Brazílie. V roce 2002 byl zrušen Zákon o konvertibilitě, což napomohlo k rekuperaci, ale trvalo ještě dva roky, než se Argentina dostala z nejhoršího. Druhou důležitou událostí v obchodních vztazích byla snaha vytvořit Společný vnější sazebník, který by tak zrušil bariéry mezi oběma uskupeními. V této době dochází k utlumení spolupráce mezi oběma bloky a k dalším hlubším jednání dochází až o čtyři roky později. Tabulka 7: Export z Evropské unie do vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z Estadísticas del Mercosur) Argentina Brazílie Paraguay Uruguay

35 v miliónech eur Tabulka 8: Import do Evropské unie z vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z EstadísticasdelMercosur) Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Obr. 7: Export z EU do vybraných zemí

36 v miliónech eur Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Obr. 8: Import do EU z vybraných zemí Z hlediska dovozu a vývozu v tomto časovém období nedochází k přílišným výkyvům. Oproti předchozímu období nedošlo k závratnému nárůstu ani importovaného, ani exportovaného zboží. Vyjednávání mezi Mercosurem a Evropskou unií se nikam neposunula, což se odrazilo i na míře obchodní spolupráce. Ve srovnání s minulým pětiletým obdobím došlo k poklesu exportovaného a importovaného zboží mezi EU Paraguay a EU Uruguay. Pokles ve vzájemném obchodu je, v případě Paraguaje, způsoben nestabilní politickou situací v letech , která zapříčinila taktéž ekonomický pád. Hrubý domácí produkt byl v roce 2002 horší než z roku K pozvolnému růstu dochází na přelomu let ( Ekonomická krize, která v roce 2002 v Argentině už víceméně končila, se následně přenesla do Uruguaje, kde způsobila Bankovní krizi. Tato krize byla, mimo jiné, způsobena tím, že Argentinci si ukládali svoje peníze v době krize na účty v Uruguaji. Ve chvíli, kdy došlo k překonání krize, lidé svoje peníze začali vybírat a nastal kolaps uruguayského bankovního systému. (Antía, 2004) Došlo ke snížení dovozu zboží do Evropské unie taktéž z Brazílie a Argentiny, ale v obou případech to bylo způsobené ekonomickou krizí. 37

37 procentuální podíl Komoditní část V roce 2000 se z Evropské unie do zemí Mercosuru dováželo nejvíce průmyslového zboží, které tvořilo 90% veškerého dovozu. (Cihelková, 2003, str. 455) Zem.produkty Palivo a horn.prod. Železo a ocel Chemikálie Další polot. Stroje Textílie a oblečení Další prům.výrobky Obr. 9: Import komodit z Mercosuru (zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky) 38

38 procentuální podíl Zem.produkty Palivo a horn.prod. Železo a ocel Chemikálie Další polot. Stroje Textílie a oblečení Další prům.výrobky Obr. 10: Export komodit do Mercosuru (zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky) Když se podíváme na strukturu dovozů a vývozů komodit, je zajímavé snad jen zvýšení exportu chemikálií do Mercosuru. Pokles v roce 2004 ve vývozu zemědělských produktů do EU je známkou nespokojenosti evropských zemědělců, kteří se stavěli proti dovozu. Ze strany Evropské unie došlo ke snížení dovozu textilií a oblečení, na které se snažil uvalit vyšší clo naopak Mercosur. K mírnému poklesu došlo i v importu železa a oceli do Mercosuru, jsou to však pro členské země důležité suroviny a proto byla cla snížena. (Puerto Sanz, Las relaciones comerciales entre la EU y Mercosur). Přesto v roce 2000 Mercosur byl na první pozici mezi importéry zemědělských produktů do Evropské unie. Import těchto produktů dosáhl 18%. 4.4 Období Poslední námi sledované období je poznamenáno nejvýznamnější událostí a to žádostí o vstup do Mercosuru ze strany Venezuely. Řádným členem se však stala až po 6 letech, na podzim roku Paraguaji bylo na toto období pozastaveno členství v uskupení vzhledem k jejím protestům o přijetí Venezuely, která podle ní nesplňuje demokratické 39

39 prvky. V roce došlo na světovém trhu k finanční krizi, která se nevyhnula ani zemím Mercosuru. Dopad však už nebyl tak velký, vzhledem k tomu, že například Argentina a Brazílie zažily velkou finanční krizi v období a byly nyní lépe připraveny. Tabulka 9: Export z Evropské unie do vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z Estadísticas del Mercosur) Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Venezuela V roce 2008 zasáhla celý svět ekonomická a finanční krize. Mnoho zdrojů uvádí, že má důsledky až do roku Původ této krize je ve Spojených státech amerických, odtud se pak šířila do Evropy, Latinské Ameriky a Asie, která byla poměrně dost zasažena. Země Mercosuru byly zasaženy rozdílnou silou, nejvíce se tato krize dotkla Argentiny, ale přesto méně než v roce Došlo k nárůstu cen, k růstu nezaměstnanosti. Brazílie díky posílenému bankovnímu systému, přestála tuto krizi bez větších obětí. Zasažen byl lehce jen průmyslový sektor a exporty. Jedním z nástrojů proti krizi bylo v brazilské ekonomice snížení Daní z průmyslových výrobků ( Argentiny se krize přesunula na menší země, zejména Paraguay byla krizí silně zasažena, k největším poklesům došlo v sektoru zemědělství, který je hnacím motorem celé paraguajské ekonomiky. Ke zlepšení situace došlo až na konci roku V Uruguaji, druhém z malých partnerů v Mercosuru, se krize taktéž odrazila zejména v exportovaném a importovaném zboží. 40

40 v miliónech eur Tabulka 10: Import do Evropské unie z vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z Estadísticas del Mercosur) Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Venezuela Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Venezuela Obr. 11: Export z EU do vybraných zemí

41 v miliónech eur Argentina Brazílie Paraguay Uruguay Venezuela Obr. 12: Import do Evropské Unie z vybraných zemí Při zhlédnutí obrázků č. 9 a č. 10, kde je zachycen vývoz a dovoz v letech , vidíme, že nedošlo k výrazným výkyvům mezi jednotlivými zeměmi Mercosuru a Evropskou unií. Výjimkou je rok 2009, kdy vlivem světové ekonomické krize došlo ke snížení celkových vývozů a dovozů. Významný byl nárůst exportního zboží z Argentiny do EU, který mezi léty vzrostl o 22%. Významné z hlediska exportu a importu byl vstup Venezuely, zatím se statusem přidružené země, do Mercosuru. 42

42 procentuální podíl Komoditní část Zem.produkty Palivo a horn.prod. Železo a ocel Chemikálie Další polot. Stroje Textílie a oblečení Další prům.výrobky Obr. 13: Export komodit do Mercosuru (zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky) 43

43 procentuální podíl procentuální podíl Zem.produkty Palivo a horn.prod. Železo a ocel Chemikálie Další polot. Stroje Textílie a oblečení Další prům.výrobky Obr. 14: Export komodit do Mercosuru (zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky) Zem.produkty Palivo a horn.prod. Železo a ocel Chemikálie Další polot. Stroje Textílie a oblečení Další prům.výrobky Obr. 15: Import komodit z Mercosuru (zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky) 44

44 procentuáůlní podíl Zem.produkty Palivo a horn.prod. Železo a ocel Chemikálie Další polot. Stroje Textílie a oblečení Další prům.výrobky Obr. 16: Import komodit z Mercosuru (zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky) V posledních šesti letech došlo k výraznému růstu exportu a importu zejména ve spolupráci Evropské Unie a Brazílie. Nejvíce zahraničních investic do Brazílie je z evropského kontinentu, tvoří 42,9% veškerých investic. Z hlediska industriálního se obě strany zaměřují na automobilový průmysl, který podle údajů na obrázku č. 11 a 12 tvoří největší část exportů do uskupení Mercosur. ( Brazílie, z hlediska komoditního, do Evropské unie exportuje hlavně potraviny a zemědělské produkty, zejména kávu a hlavními odběrateli jsou Německo a Itálie. Export do zemí EU tvoří 20% veškerého brazilského exportu, na druhou stranu import z EU tvoří pouze 2,2% což je zvláštní vzhledem k tomu, že Brazílie je ze zemí Latinské Ameriky největším obchodním partnerem. Z hlediska dovozů a vývozů je v tomto období nejslabším partnerem pro Evropskou unii Paraguay. Mezi roky 2005 a 2009 došlo k výraznému růstu exportu a importu, od roku 2010 pak došlo k mírnému poklesu vzhledem k finanční krizi ve světě. Od minulého roku čísla opět rostou. Nejvíce vyváženým produktem do Evropské unie je maso, které zaujímá ve vývozu Paraguaje 4. místo. Z Paraguaje také pochází velká část zemědělské produkce Mercosuru, naopak z Evropské unie do této malé země putují rozličné produkty. (eeas.europa.eu) 45