Geografický význam Islandu v současném světě

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra geografie Geografický význam Islandu v současném světě Bakalářská práce Brno 2010 Vedoucí práce: doc. RNDr. Jaromír Kolejka, CSc. Autor práce: Veronika Pacáková

2 Bibliografický záznam PACÁKOVÁ, Veronika. Geografický význam Islandu v současném světě: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra geografie, l., 9 l. příl. Vedoucí diplomové práce doc. RNDr. Jaromír Kolejka, CSc. Anotace Bakalářská práce Geografický význam Islandu v současném světě se zabývá specifickým postavením Islandu v současném světě. Práce vychází z fyzicko-geografické a sociogeografické charakteristiky ostrova, z jeho historického vývoje a také se zabývá pohledem na jeho moţnou budoucnost. Cílem práce je popsat tuto zemi z pohledu středoevropského zeměpisce a pokusit se vystihnout jaké klady a zápory jí její strategická geografická poloha skýtají. Annotation Diploma thesis Geographic value of Iceland in present world deals with the unique position of Iceland in the world. The thesis is based on the physical-geographical and sociogeographical characteristics of the island, from it s historical development and also deals with a view to it s possible future. The aim of the thesis is to describe the country from the perspective of Central-European geographers and try to comprehend what the pros and cons of it s strategic geographical position offer. Klíčová slova Geografie, Island, poloha, význam, hospodářství, politika, historie, celková charakteristika Islandu Keywords Geography, Iceland, position, importance, economy, politics, history, complete characteristics of Iceland

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. Brně dne 20. listopadu 2010 Veronika Pacáková

4 Poděkování Děkuji panu doc. RNDr. Jaromíru Kolejkovi, CSc. za vstřícný přístup, podporu a odborné vedení mé bakalářské práce.

5 Obsah 1 ÚVOD CÍLE PRÁCE METODIKA PRÁCE ISLAND ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ISLANDU Administrativní členění Obyvatelstvo a sídla Rozloha a poloha Islandu Geologie Povrch Vodstvo Podnebí Půda Flora a fauna HISTORICKOGEOGRAFICKÝ PŘEHLED ISLANDU HOSPODÁŘSTVÍ ISLANDU Výrobní sféra Zemědělství Rybolov Lesní a vodní hospodářství Průmysl Nevýrobní sféra Nerostné suroviny Energetika Doprava a její význam Služby a infrastruktura Zdravotnictví Školství a kultura Obchodní síť Bezpečnost Cestovní ruch ISLAND A SVĚT Členství Islandu v mezinárodních organizacích a sdruženích Evropská unie a Island Hospodářský vývoj Islandu Islandská finanční krize Co dokáže ostrov Island? (Vliv přírody Islandu na jiné země) Přínos Islandu pro další země (Svět, Evropu, ČR) DIDAKTICKÁ TRANSFORMACE TÉMATU ZÁVĚR RESUME SEZNAM PŘÍLOH A) UMÍSTĚNÝCH V TEXTU B) UMÍSTĚNÝCH ZA TEXTEM POUŽITÁ LITERATURA, INTERNETOVÉ STRÁNKY A) POUŢITÁ LITERATURA B) INTERNETOVÉ ZDROJE OBRAZOVÁ DOKUMENTACE

6 1 ÚVOD MOTTO: Jednou zajedete do polárních krajů, buď to bude naposled a nebo se budete stále vracet. Nebudete vědět proč, ale budete muset. Budete proklínat strasti každé výpravy a vzápětí se těšit na další. Téma této práce jsem si zvolila kvůli svému dlouhodobému zájmu o tuto zemi. Výběr mi pak usnadnila osobní účast na expedici na Island, kterou pořádala Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v srpnu roku Přivezla jsem si z ní mnoho obrazových podkladů, poznatků (o zdejší kultuře, obyvatelích, počasí,...) a osobních záţitků. Proto bych také touto prací chtěla čtenáře seznámit s tímto zajímavým ostrovem. Rok 2008 i rok minulý znamenal pro většinu států světovou finanční krizi. V září roku 2008 došlo k nejhlubšímu propadu na newyorkské burze od Co ovšem tento rok přinesl zemi, která leţí na rozhraní Evropy a Ameriky, na mladém sopečném ostrově na pomezí severní části Atlantského oceánu a Arktidy? Jak vypadá situace dnes a co na něj čeká v budoucnosti? Ano, mluvím stále o Islandu (viz obr. 1), kterého se špatný stav ekonomiky a financí v letech 2008 a 2009 citelně dotkl. Stát Island či oficiálně Islandská republika se hluboce zadluţila, stála před bankrotem a podala přihlášku země do Evropské unie. Obr. 1: Mapa Islandu (Zdroj: Iceland Private Tours) - 6 -

7 2 CÍLE PRÁCE Pro moji práci, která se zabývá geografickým významem Islandu, jsem si vytyčila několik stěţejních cílů. Zejména jsem chtěla popsat přírodní, ekonomické a sociální aspekty tohoto pro nás tak vzdáleného ostrova a přiblíţit jej tak z pohledu středoevropského zeměpisce. Tuto zemi jsme si totiţ zvykli jen okrajově jmenovat mezi ostatními severskými státy a nevěnujeme jí více pozornosti, i kdyţ by si to zaslouţila (můţeme se však díky ní něco naučit o geologii, vyuţití alternativních nových zdrojů energie, vývoji biocenóz na nově vzniklé zemské kůře, či se pouze můţeme zabývat jednolitým islandským etnikem a zdejší kulturou). Mým cílem je i zamyšlení (jistá vize) nad současným stavem a potenciálem budoucího vývoje tohoto ostrovního státu. Mým dalším úkolem bylo vytvoření uceleného geografického popisu tohoto ostrova, kde se snaţím vycházet z rešerše a analýzy dostupné literatury a z jiných dostupných zdrojů (především internetu). Dalším cílem pak je i didaktická transformace tématu. Chtěla bych do své práce vloţit (vdechnout) širší smysl a nějaké rozumné budoucí vyuţití. Práce by pak mohla být vyuţita jako námět pro vyučování zeměpisu na druhém stupni ZŠ a také pro popularizaci geografie mezi širokou veřejností

8 3 METODIKA PRÁCE Hlavní metodou, kterou jsem při psaní bakalářské práce vyuţívala, byla analýza dostupné literatury. České literatury o Islandu (odborné geografické i té populární) je velmi málo a jde nejčastěji o průvodce a cestopisy. České kniţní zdroje jsem pouţila zejména při psaní první kapitoly s názvem Základní fyzickogeografická charakteristika Islandu. Při vyhledávání informací jsem se snaţila prostudovat nejen českou literaturu a zdroje zabývající se Islandem, ale i dostupné zahraniční, tj. slovenské, anglické a německé tituly. S tím souvisela i nutnost jejich překladu. Narazila jsem na knihy, které jsou staršího data vydání, ty mi daly moţnost posoudit rychlý vývoj Islandu v posledních letech. Prošla jsem si také literaturu, která se Islandem zabývala pouze okrajově, ale z těchto prací ani nebylo mnoho co čerpat, protoţe obsahovaly ve většině případů opakující se informace. Také jsem se ujistila, ţe i na nedávno vydané knihy (z roku 2004), se nelze úplně spolehnout, protoţe jednotlivé země se neustále vyvíjí stejně jako celá geografie a lidská společnost. Mnoho informací jsem si dohledávala a ověřovala pomoci internetových zdrojů. Významným zdrojem informací pro mě byly stránky Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Zde jsem našla mnoho informaci ohledně ekonomiky a také vzájemných vztahů Islandu a naší republiky. Některé informace jsem získala při terénním výzkumu přímo na ostrově. Pouţívala jsem tedy i metody popisně geografické a terénního výzkumu. Tak se mi podařilo nasbírat aktuální obrazový materiál. Věnovala jsem se také studiu kartografických podkladů, které jsem vyuţívala při práci na fyzickogeografickém popisu ostrova. Zde jsem vyuţila kartografické metody. Pro ilustraci a lokalizaci určitých jevů, jsou do textu (popřípadě za něj, jako přílohy) vloţeny ilustrační obrázky a fotografie, jako standardní součást mé bakalářské práce

9 4 ISLAND Obr. 2: Vlajka Islandu (Zdroj: Wikipedia) 4.1 ZÁKLADNÍ GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ISLANDU Administrativní členění Island je ostrovním státem, který leţí v severní části Atlantského oceánu. Hlavním městem je Reykjavík (coţ se dá přeloţit jako Kouřová zátoka). Oficiální název státu je Islandská republika (Lýðveldið Ísland). Hlavou státu je prezident Ólafur Ragnar Grímsson. 1 Prezident je volen všelidovým hlasováním. Tuto funkci zastává uţ od roku Výkonnou moc má vláda. V současnosti je premiérkou Jóhanna Sigurðardóttir. Zákonodárnou moc má parlament nazývaný Althing se 63 členy. Administrativně je Island rozčleněn na 23 okresů a 14 samosprávných měst seskupených do osmi regionů. Od osamostatnění z 17. června 1944 má Island i svou vlajku (viz. obr. 2) Obyvatelstvo a sídla Na Islandu ţije obyvatel (údaj k ). 3 Velmi zajímavým ukazatelem je hustota zalidnění, která činí 2,8 obyvatele na 1 km 2. Při svém putování ostrovem jsem sama poznala, ţe osídlení je velmi nerovnoměrné. Většina obyvatel ostrova je soustředěna kolem hlavního města, podle oficiálních údajů zde ţije aţ 66 % obyvatel. Ostatní obyvatelé jsou soustředěni převáţně při pobřeţí, vnitrozemí je téměř liduprázdné. Islandská populace je velmi mladá a nejhomogennější na světě, coţ láká i badatele. Jejich úředním jazykem je islandština. 1 Zastupitelský úřad ČR v Oslu, Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Dostupné z: < poslední revize [cit. 8.dubna 2010]. 2 Ve vlajce Islanďanů symbolizuje modrá nebe bílý kříţ pak sněhovou pokrývku a červený kříţ vyjadřuje ohnivou (aktivní) zemi. 3 The World Factbook [online]. Dostupné z: < [cit. 8.dubna 2010]

10 Jak uţ jsem se zmínila hlavním městem (sídlem) je Reykjavík, který leţí na jihozápadě ostrova. Druhým největším městem a pro Islanďany metropolí severu či hlavním městem severu je sedmnáctitisícové město Akureyri, kde leţí i jedna z nejsevernějších botanických zahrad. Z dalším větších měst za zmínku stojí Reykjavíku blízký Keflavík s mezinárodním letištěm, Hafnarfjördur a Straumsvík (jsou další města rozkládající se poblíţ hlavního města, jehoţ zástavba také neustále roste), na jihu ostrova je to město Vík a východněji orientovaný Höfn. Většina turistů přijíţdějících na Island trajektem spatří jako první město Seydhisfjördhur, leţící na východě země. Raufarhöfn je jedno z větších sídel leţících na severu ostrova stejně jako třeba Husavík, ze kterého často vyjíţdí lodě s turisty na pozorování velryb a papuchalků. V Husavíku je také The Icelandic Phallological Museum (snad jediné muzeum na světě, co se vystavených exponátů týče, je zde umístěna sbírka falických vzorků - penisů) a Whale Museum (muzeum velryb) Rozloha a poloha Islandu Rozloha Islandu je km 2, je druhým největším ostrovem Evropy. Jeho členité pobřeţí má délku km. Do pevniny se hlavně v severní a západní části ostrova zařezávají hluboké fjordy. Ostrov leţí jiţně od severního polárního kruhu (severní polární kruh prochází ostrůvkem Grímsey, který k Islandu náleţí). Jeho vzdálenost od Grónska je přibliţně 287 km, od Farských ostrovů 420 km, od Skotska je asi 800 km a od Norska 970 km. Samotný ostrov má ve směru západovýchodním rozpětí asi 500 km, ve směru severojiţním pak asi 300 km Geologie Po geologické stránce je Island velmi mladý. Ostrov je viditelnou součástí Středoatlantského hřbetu zvedající se nad hladinu Atlantského a Severního ledového oceánu. Jeho dnešní podoba je výsledkem mnoha geologických procesů, které probíhaly od terciéru aţ ke konci poslední doby ledové. Utváření a přetváření ostrova, však stále pokračuje, neboť jak jsem sama viděla, na ostrově je mnoho míst stále tektonicky aktivních (viz obr. 3). Island leţí na rozhraní dvou litosférických desek - euroasijské a severoamerické (viz obr. 9). Velká produkce magmatu vystupujícího z podmořského riftu od sebe neustále desky odsouvá (posun je podle satelitních měření aţ jeden či dva centimetry ročně). Ostrov je skvělou učebnicí nejen pro geology. V roce 1963 vznikl poblíţ jiţního pobřeţí výbuchem podmořské sopky nový ostrov nazvaný Surtsey. Zde je moţné pozorovat vznik a vývoj nového osídlení organismy

11 Obr. 3: Rozmístění sopek na Islandu (Zdroj: Wikipedia (autor: Chris 73)) Povrch Povrch Islandu se zvedá aţ do výše metrů nad mořem, coţ je kóta nejvyšší hory vyhaslé sopky Hvannadalshnúkur. Vnitrozemí ostrova je převáţně hornaté a pusté a téměř bez vegetace. Na ostrově je kolem 200 sopek, některé jsou aktivní dodnes. Z nich nejznámější je sopka Hekla, která leţí v jiţní části ostrova a zvedá se do výšky m n.m., na jejím vrcholu i přes její aktivitu jsem viděla ledovec. Další významnou sopečnou oblastí je Krafla, kde je také velké lávové pole a která je nedaleko od jezera Mývatn. Samostatných ledovců bychom na Islandu mohli napočítat aţ 49 z nichţ je 5 má rozlohu větší neţ je 100 km 2. Největším z nich je Vatnajökull s rozlohou km 2. Ledovce a věčný sníh pokrývají asi 11 procent plochy ostrova vesměs ve vyšších polohách. Výsledky činnosti ledovců jsou vidět téměř po celém ostrově. Jde o stopy dřívějšího pleistocénního zalednění. Například jsou to ledovcová údolí, morény, ohlazené čedičové vrstvy a roviny podél řek, kde je častým jevem plošina řekou naneseného písku, pro kterou se vţil islandský název sandr (viz obr. 16). Island je znám svou vulkanickou činností, častými zemětřeseními a mnoţstvím termálních pramenů. Největší koncentrace termálních pramenů je v jihozápadní části ostrova v proslulé oblasti Haukadalur (údolí horkých pramenů). Od zdejšího největšího gejzíru Stóri Geysir pochází mezinárodně pouţívané označení gejzír (viz obr. 14). K vulkanické činnosti se váţí také jiné geotermální jevy (viz obr. 10 a 13), jako jsou bahenní sopky, solfatary a fumaroly (výrony plynů). Tyto úkazy můţeme pozorovat v oblastech Námaskard a Námafjall u jezera Mývatn (viz obr. 11). Geotermální jevy způsobují, ţe povrch je pestrý, co se týče

12 jeho barevnosti a tvarů i členitosti terénu. Jako doklad v příloze uvádím vlastní fotodokumentaci (viz obr. 12) Vodstvo Širokou škálu tvarů na ostrově dotváří také zdejší říční síť a mnoţství jezer. Řeky převáţně pramení v horských oblastech, kde zdrojem jejich vody jsou ledovce. Proto jsou mléčně zakalené v důsledku mnoţství odnášeného materiálu. Nejdelší řekou je řeka Thjórsá, která ústí do Atlantského oceánu na jihu země. Její délka je 230 km. Dalšími známými řekami jsou Hvíta na západě země a řeka Jökulsá á Fjöllum (viz obr. 16), která je nejvodnatější a vlévá se do Grónského moře na severu země. Jelikoţ velmi často hory a sopky pokrývá ledovec, dochází také k setkávání ohně a ledu. Ţhavé magma při výbuchu rozpustí obrovské mnoţství ledu. Voda si pod ledovcem vyhloubí nové koryto a unáší sebou vše, co jí stojí v cestě, od největších balvanů aţ po malé částice štěrku a písku. Jakmile se tato rychlá voda dostane na povrch, způsobí obrovské záplavy, jde o neočekávanou katastrofu se značnými následky. Islanďané tomuto jevu s respektem říkají jökulshlaup. Povodně často unáší ohromné kusy ledu, které později překryjí říční usazeniny, a led pod nimi pomalu roztává. Následkem je pak rizikové místo, na povrchu těţko rozpoznatelné od okolí. Tento jev nazýváme pohyblivými písky. Na řekách je mnoho vodopádů, které vznikly díky různým tektonickým pohybům (zlomy a pukliny zemské kůry) a různé odolnosti vulkanických hornin. Vodopády dotvářejí zdejší specifický ráz krajiny, jsou mnohdy mohutné, více kaskádové a za slunce vzniká nad nimi doslova hra barev (duha). Nejvyšším z nich je vodopád Glymur, najdete ho v západní části země. Mě nejvíce upoutaly vodopády Hengifoss, Dettifoss (viz obr. 17), Godhafoss (viz obr. 18), Gullfoss (viz obr. 19) a Skogafoss. Lávové proudy často vytvářejí další krajinné prvky přírody - jezera. Některá vznikla přehrazením řeky lávovým proudem, například jezero Mývatn (je nazýváno Komářím jezerem) (viz obr. 15). Jiná za svůj vznik vděčí kráterům sopek (jezírko Kerið) nebo uţ zmíněným ledovcům (ledovcové jezero Jökulsárlón) Podnebí Podnebí Islandu je mírnější, neţ bychom jinak očekávali od subarktické polohy ostrova. Klima ovlivňuje Golfský proud, který působí zejména na jiţní a západní část ostrova. Podnebí vykazuje velké teplotní rozdíly téměř ve stejnou chvíli mezi severem a jihem, pobřeţím a vnitrozemím ostrova. Island leţí poblíţ centra islandské tlakové níţe, které má

13 také významný vliv na podnebí ostrova. Vydatné sráţky jsou následkem mísení teplých a chladných mořských vod (coţ je významné i pro rybolov). Mnoţství spadlých sráţek klesá severovýchodním směrem. Roční úhrn sráţek je na různých místech ostrova velmi rozdílný. Zatímco na jihu spadne mm, ale ve vyšších nadmořských výškách je to aţ mm, tak na severu a východě ostrova po sobě sráţky zanechají jen mm vodního sloupce. Charakteristickým rysem počasí pro Island je jeho velká proměnlivost, coţ mohu sama ze svých zkušeností potvrdit. V létě nás překvapovalo rychlé střídání slunce, náhlých dešťových přeháněk a silného větru. Převládá zde oceánské podnebí s mírnou zimou a krátkým chladným létem, coţ úplně neodpovídá podmínkám, které panují ve vnitrozemí Půda Půdní podmínky na ostrově neposkytují vhodné předpoklady pro zemědělství. Úrodnější půdy najdeme pouze v níţinách při pobřeţí, kde je vhodnější klima. Povrch ostrova je jinak, lze tak říci, jedním lávovým polem, nestejného stáří a nestejně zvětralým, coţ samo o sobě omezuje moţnost vzniku půd. Půda zde také často podléhá vodní i větrné erozi, v důsledku nedostatečného pokryvu vegetací Flora a fauna Island svou biotou patří do Holarktické oblasti, která je rozlohou největší na světě a patří do ní mimotropické oblasti severní polokoule. Území ostrova zasahuje do subpolárního klimatického pásu, coţ se odráţí na charakteru vegetace, která je severoevropského oceánického typu. Původní lesy byly zničeny (sopečnou a lidskou činností vykácením, chovem ovcí) uţ před několika stoletími ( století). Lesy nyní pokrývají necelé jedno procento z celkové plochy ostrova. Stromy jsou na ostrově velmi vzácné, často jde o zakrslé a pokroucené břízy a vrby, rostou zde i jalovce. O islandském lese se vypráví vtip, ţe pokud v něm zabloudíte, stačí se postavit na nohy a rozhlédnout se kolem. Islanďané se stále snaţí o obnovu zalesnění své země. Nechali si sem dovézt stromy z podobných klimatických oblastí (například z Ruska, Kanady i Nového Zélandu). Na ostrově se hojně vyskytují různé druhy mechů a lišejníků. Najdeme zde i rozsáhlá vřesoviště, která velmi často slouţí jako pastviny. Rostou tu různé druhy borůvkovitých a rostliny s podobnými lesními plody (klikva, ostruţník moruška), najdeme zde i některé z šíchovitých rostlin (patří pod vřesovcovité rostliny a věrně připomínají brusnicovité rostliny)

14 Hojné jsou ostřicové trávy typické pro baţiny a mokřiny. Nápadnějšími květy upoutají v krátkém létě např. kakost, endemický mák, nízký turan, smetánka či zvonek. Najdeme zde i několik představitelů nízkých orchidejí a roste tu i protěţ. V létě mění Island svou tvář, najdeme zde i koberce rozkvetlých květin. Obyvatelé ostrova pomocí rozsévání lupiny či jiných bobovitých rostlin i z letadel zpevňují a zúrodňují půdu (jde o její obohacení o dusík). Bohatství fauny zde reprezentují především mořští ptáci a mnoho druhů ryb. Tato země je na suchozemskou zvířenu druhově velmi chudá. Jiţ od dob před osídlením Islandu tu ţije polární liška. Na mořských ledových krách od Grónska sem občas zavítal medvěd lední. Nejrozšířenější faunou ostrova jsou v současnosti bezpochyby ovce. Ty však byly na Island dovezeny a mají svůj podíl na vymizení stromové vegetace, ne však úplně zásadní. V 18. století byli přivezeni sobi, bylo jich dovezeno mnoho, ale nyní se vyskytují skromně, byli téměř vyhlazeni. Dnes je můţeme spatřit jen v hornaté severovýchodní části Islandu. Později zde lidé dovezli poníky a koně (viz obr. 21), srny a s nimi nezáměrně připluly i myši a krysy. Ve 20. století tady přivezli a začali chovat norky pro kůţe, ale dnes uţ jsou zde taky běţným volně ţijícím druhem. Z mořských savců, lze zahlédnout na 15 druhů velryb a několik druhů tuleňů. Například můţete vidět delfíny, kosatky dravé, plejtváky nebo sviňuchy. Plejtvák obrovský, největší velryba a největší savec, je často spatřen západně od pobřeţí. Island oplývá mnoţstvím ryb, místní vody oţivuje asi 230 druhů, z nichţ asi 150 druhů klade v těchto vodách jikry. Ve vodách oceánu se běţně loví sledi, platýsi, garnáti, tresky, sumci, humři, huňáčci či ţraloci. Ze sladkovodních pak jde o lososa, úhoře, pstruhy a taky polární siveny. Lososi ţijí hojně v řekách a pstruzi v řekách i jezerech. Častou, a tak trochu na Islandu tradiční úpravou ryb, je jejich nasolení a následné sušení. Na Islandu neţijí ţádné ţáby či plazy, ani jim příbuzní ţivočichové, je to hlavně kvůli chladnému klimatu. Je tady také málo zástupců druhů hmyzu, neboť jde o oblasti tunder, hor, ledovců a pustin. Z ptačích druhů nelze opomenout velké kolonie papuchalků, alky, chaluhy a racků. Jejich kolonie patří v pobřeţních fjordech k vyhledávaným turistickým lokalitám a jsou pravým bohatstvím Islandu. Ţije tu okolo 260 druhů ptáků. Papuchalk je z nich opravdu pro Island i jeho kuchyni typický. Je to bílý pták s červeným zobáčkem, který je na zemi i při letu trochu neohrabaný. Páry papuchalků hnízdí na mořských březích a skaliskách (viz obr. 20). Na ostrově lze zahlédnout také labutě, mnoho druhů kachen a hus. Jezero Mývatn představuje největší a různorodou kolonii těchto ptáků na světě. Z ohroţených druhů nutno zmínit labuť, orla běloocasého, sokola, chřastala, alku malou, potápku či lyskonoha šedého, všichni jsou samozřejmě chránění

15 Na Islandu se rozkládají tři národní parky Þingvellir (=Thingvellir, je nejstarším národním parkem, byl zaloţen roku 1928), Skaftafell a Jökulsárgljúfur (národní park s překrásnými vodopády). 4 Nejmladšími národními parky Islandu, které Sanetřík nezmiňuje, jsou Snæfellsjökull a Vatnajökull (nejrozsáhlejší národní park). Národní park Vatnajökull byl zaloţen Jako náhrada za území utopené při stavbě hliníkárny a vodní nádrţe Káranhjúkar. Park, který leţí v sousedství zatopené krajiny u hory Káranhjúkar, zahrnuje přibliţně km 2 nedotčené krajiny na ledovci Vatnajökull a okolo něj. 5 Tento největší Národní park doslova pohltil starší národní parky Skaftafell a Jökulsárgljúfur, které jsou nyní jeho součástí. 4.2 HISTORICKOGEOGRAFICKÝ PŘEHLED ISLANDU První zmínky o Islandu pocházejí uţ od starých řeckých a římských autorů. Vyprávějí o ostrově, který leţí 6 aţ 7 dní plavby na sever od Británie, který nazývali Ultima Thule. Tehdy to byla ještě bájná země na konci světa, kde slunce v létě nezapadá. Nutno podotknout, ţe řada bájí o Islandu jakoby platila dodnes. V 8. století na tento severský ostrov (znali ho jako Thule) přicházejí irští mnichové. Ti zde nepoloţili základ pro budoucí populaci, protoţe se jednalo o společenství muţů. Jako dědictví po nich se dochovalo několik místních názvů keltského původu na jihu ostrova (ostrov Papey, Dímon). V 9. a 10. století začíná být tento ostrov osídlován či spíše intenzivně kolonizován Seveřany. Od nich také získal své dnešní jméno Ísland (ledová země). Vikingové přicházeli z Norska, Švédska i Dánska. Někde se pak uvádí, ţe byl Island plně osídlen za 60 let a to za vlády Haralda Krásnovlasého, norského krále. V roce 930 se poprvé sešlo na pláni Thingvelliru (ta leţí přibliţně 40 km severně od dnešního Reykjavíku) politické a zákonodárné shromáţdění v Evropě, zvané Althing (snad jen faerský Althing je starší). Této události se zúčastnili zástupci správy země, ale i obyčejní sedláci ze všech krajů země. Také v krajích se začala scházet krajská shromáţdění - thingy. Pro Island tato historická etapa znamenala významný hospodářský rozvoj. Velmi důleţité pro obyvatele země byly obchodní styky s ostatními severskými zeměmi. Hlavně však to byly styky s Norskem. 4 Sanetřík, M. Evropské národní parky. Štíty: Pavel Ševčík - Veduta, s Del Giudiceová, M. Island: Energie, nebo ekologie?. National Geographic, č , PressMedia, Praha, s ISSN

16 Islanďané, mající v krvi geny Vikingů, podnikali na tehdejší dobu daleké námořní cesty, jejichţ výsledkem bylo objevení zelené země - Grónska (982 - Erik Rudý). Z Grónska pak pronikali dál na západ aţ k pobřeţí Severní Ameriky (1002). Roku 1000 po rozhodnutí althingu přijali obyvatelé křesťanství. V 11. a 12. stol. byla zaloţena první dvě biskupství a devět klášterů. Ty slouţily i jako kulturní centra. Nepříliš valně se do dějin Islandu zapsalo 13. století. Došlo k hospodářské (špatné vztahy s norskými kupci, rybáři) a politické izolaci země. Poté na Islandu vypukla občanská válka, po zásahu rodové aristokracie z Norska se země ocitla pod norskou nadvládou ( ). Islanďané pak přistoupili na Starou smlouvu s norským králem Haakonem Haakonsonem Starým. Ve třináctém a čtrnáctém století se zde značně ochladilo, coţ pro zemi znamenalo zhoršené podmínky pro hospodářství, a proto ve 14. století postihl Island hladomor a o pár let později také morová epidemie. Podlehlo jí několik set lidí, a proto je někdy jaro roku 1309 označováno jako smrtonosné jaro. Po těchto pohromách ve čtrnáctém století přispěly k zdecimování zdejšího obyvatelstva také islandské sopky Hekla, Katla a Laki, které vykazovaly vysokou vulkanickou aktivitu. V této době musela být kaţdá osada na ostrově víceméně soběstačná. Hlavní místo v ţivotě lidí u pobřeţí tak zaujímal rybolov, či drobné pěstování plodin a rozvoj řemesel. Roku 1380 pak vstoupil Island spolu s Norskem, Švédskem a Dánském do politické Kalmarské unie. Dánsko zde mělo vedoucí pozici. Z tohoto spojení pro Island vyplynulo, ţe dánští úředníci začali na Islandu obsazovat významné funkce a prosadili si zde dánštinu jako úřední jazyk. Tímto souţitím byli Islanďané velmi omezováni a rostla tak jejich nevole vůči souţití s Dány. Jejich odpor zesílil zejména v 16. století, kdy jim Dánové nutili přijmout nové náboţenství protestantské (uţ roku 1535 toto jednání Althing odsoudil jako dánské vměšování do náboţenských záleţitostí Islandu). Novou víru poté začali Dáni prosazovat i bezohledným způsobem. Došlo tak k ničení katolických kostelů a pustošení země dánskými vojsky (roku 1550 byl dokonce oběšen islandský biskup). V tomto bouřlivém století zde újmu na ţivotech působil opět i hladomor. V 17. století na ostrov pronikli a plenili jej Španělé baskičtí velrybáři (ti byli pobiti v Západních fjordech) a alţírští piráti. Island zůstával nadále pod dánským vlivem. V 17. století zde proběhla také epidemie neštovic, které padla za oběť aţ čtvrtina obyvatel ostrova. V následujícím 18. století se pozvolna začala měnit podoba Reykjavíku, do té doby to byla jen větší vesnice začalo z něj vznikat městské prostředí. Roku 1786 získal Reykjavík

17 status města, a tím i obchodního místa. Nadvláda Dánů zašla tak daleko, ţe roku 1800 dánský král úplně zrušil tradiční shromáţdění althing. Roku 1798 tedy proběhlo jeho značně omezené poslední zasedání. Dánský obchodní monopol vedl k předraţování dováţeného zboţí a podceňování islandských produktů (zejména vlny a ovčích kůţí). Počátkem 19. století se zlepšuje ţivotní úroveň Islanďanů a začínají se objevovat hlasy poţadující minimálně autonomii. Začátek tohoto století znamenal konec středověku v administrativní struktuře, zdaleka však ne v zemědělství. Islandu byla roku 1843 přiznána práva na althing, který se opět po půlstoletí odmlky sešel roku 1845 v Reykjavíku. Islandský parlament měl však pouze poradní hlas a jeho sloţení bylo kontrolováno Dány, proto i nadále pokračovalo soupeření s Dánskem o rozsáhlejší samosprávu. Druhá polovina 19. století znamenala pro Island sloţitější hospodářskou situaci, neţ v jakékoliv jiné severské zemi. Na ostrově došlo k významné sopečné aktivitě, ale Dánové zrušili svůj obchodní monopol a otevřeli přístavy pro cizí i islandské kupce. Nová ústava, která byla přijata v Dánsku v roce 1868, povaţovala Island za jeden z dánských krajů. Stále proto docházelo k boji Islanďanů proti nadvládě Dánů a teprve roku 1874 král Kristián IX. předal Islanďanům ústavu u příleţitosti tisícího výročí osídlení ostrova (Island u této příleţitosti, oslavě milenia, vlastně poprvé navštívil dánský král) a Dánsko souhlasilo s ústupky v islandský prospěch a se zřízením islandské autonomie. Tohoto roku bylo zaloţeno ministerstvo pro islandské záleţitosti, to ale sídlilo v Kodani a vedl ho jeden z dánských ministrů. Jednání ministerstva proto často bylo povaţováno za kontroverzní, aspoň u větší části obyvatel Islandu. V osmdesátých a devadesátých letech devatenáctého století došlo k rozsáhlé emigraci obyvatel Islandu obzvlášť do Kanady, méně pak do USA. Rok 1903 znamenal přesun ministerstva pro islandské záleţitosti do Reykjavíku, poprvé také v jeho čele stanul rodilý Islanďan. Rok nato je zaloţena jedna z prvních islandských bank a roku 1911 byla otevřena v Reykjavíku dokonce univerzita. Stejného roku bylo také povoleno, aby Island vyuţíval své vlastní obchodní vlajky. Nové tisíciletí znamenalo pro Island přelom v dosavadní míře rybolovu a jeho velký rozvoj a s tím souvisí také jeho rostoucí ekonomická prosperita. I kdyţ pro většinu států kontinentální Evropy znamenala první světová strádání, ztráty na ţivotech, ničení krajiny a měst, pro Island to znamenalo příleţitost si v této vhodné chvíli předloţit řadu autonomistických poţadavků na Dánsku. Dánové pod vlivem válečné situace na kontinentě ustoupili od některých svých poţadavků na Islandu. Po vzoru změn v Dánsku

18 (které za války však zůstalo neutrální), došlo ke změnám i na ostrově (nově bylo volební právo i pro ţeny). Další vývoj cesty k postupnému osamostatnění Islandu uţ měl celkem rychlý průběh. Roku 1915 Island získal vlastní autonomní vládu a také vlastní státní vlajku a pak 1. prosince 1918 se Island stává polosamostatným státem. Tři roky po vytvoření vlastní vlády je tedy Island prakticky nezávislým státem a s Dánskem uţ ho pojí jen personální unie. Poměrně brzy je vytvořena také nová islandská ústava, jde o moderní dokument, kde jsou zakotveny základní otázky, jako je postavení a s tím související funkce vlády a althingu v zemi. I kdyţ Island téměř nepostihla krize po ukončení první světové války (1918), Islandu se významně dotkla celosvětová krize, která svět suţovala ve 30. letech. I tak ji tato severská země díky rybolovu přeţila lépe neţ většina ostatních zemí. V meziválečném období se mezi hlavní obory průmyslu zařadil strojírenský, stavební, textilní a potravinářský. Obchod plynule přecházel z rukou dánských obchodníků k islandským. Po roce 1940 začala získávat Velká Británie stále výraznější podíl na islandském obchodě a od 10. května 1940 byla země okupována britskými vojáky, aby nepadla do rukou německých nacistů, kteří by odtud mohli ohroţovat transatlantické spoje. Země tak byla prakticky vtaţena do válečného dění. Po dohodě s Brity pak na Island začali přicházet američtí vojáci, kteří si nedaleko Reykjavíku v Keflíku začali budovat své stanoviště a letiště. První američtí vojáci se zde začali objevovat od července roku V roce 1946 přijali Islanďané smlouvu o letecké základně USA v Keflavíku. 6 Přítomnost britských a především amerických vojáků znamenala pro Island mnoho nových pracovních příleţitostí (v té době probíhal islandský export z 95 % a import z 93 % právě s Velkou Británii a Spojenými státy americkými) a také tato vojska převzala obranu ostrova. Na Islandu je v tomto období po poradě althingu zřízena nová funkce (institut) regenta později jeho funkci víceméně nahradil prezident. Dánská metropole, v té době okupovaná nacisty, uţ dál nemohla vládnout Islandu. Ke konci 2. světové války je zrušena personální unie (smlouva o personální unii byla od roku 1944 vypověditelná) s Dánskem a dne 17. června 1944 je Island konečně vyhlášen samostatnou republikou. V letech probíhala v mořích v okolí Islandu sledí horečka. Sledí horečka začala hlavně díky nově vybaveným a zařízeným lodím, nová technika zmnohonásobila 6 Kadlečková, H. Dějiny Islandu. Praha : Lidové noviny, s

19 úlovky místních rybářů. Tak intenzivní rybolov však nemohl existovat věčně, zdejším rybářům se podařilo sledě téměř vyhubit. Od konce 2. světové války vedl Island snad jediný konflikt a to pouze s Velkou Británií. Tato etapa z historie ostrova se nazývá tresčí válkou ( ). Britové na první rozšíření Islandských výsostných vod reagovali zákazem přistávání islandských lodí na Britských ostrovech, kde Islanďané nacházeli hlavní odbytiště svých čerstvých úlovků. Islandská republika začala s těmito omezení rybolovu pro ostatní rybáře v letech kdy poprvé rozšířila své výsostné vody z 3 námořních mil na 4. V roce 1958 je rozšířili na 12 námořních mil, v roce 1972 uţ na 50 mil. V roce 1975 uţ britská vláda nechtěla vůbec akceptovat nové rozšíření islandského pásma hospodářských pobřeţních vod na 200 mil, které ještě více omezovalo rybolov jiných států u tohoto severského ostrova. Vše se nakonec díky pomoci Norska s vyjednáváním vyřešilo a Island si své výsostné vody v tresčí válce uchránil HOSPODÁŘSTVÍ ISLANDU (Geografická poloha jako předpoklad k hospodářskému vývoji (primární, sekundární rozvoj-rybolov, zemní plyn, hliník)) I kdyţ bychom si mohli myslet, ţe Island je pro svou nepříznivou geografickou polohu zaostalou a chudou zemí, tuze bychom se mýlili. Island nejen ţe není zaostalou zemí, ale naopak díky svému hospodářství hraje významnou roli ve světovém obchodě. Je členem řady důleţitých hospodářských organizací (OSN, NATO, Evropského sdruţení volného obchodu) a do jiných by chtěl vstoupit (Evropská unie). Ostrovní bohatství plyne z několika sektorů, jejichţ rolí, významem a funkcí se budu blíţe zabývat v následujících odstavcích. Island je závislý na určitých surovinách a zdrojích příjmů. Jeho budoucnost je proto velmi nejistá, coţ jen potvrzuje současné zadluţení Islandu během a po světové finanční a ekonomické krizi, jeho neschopnost splácet dluhy a plnit závazky vůči spřáteleným zemím. Island má strategickou polohu, která je vynikající výchozí pozici pro rozvoj obchodu s řadou strategických surovin. Geografická poloha, v minulosti příliš neumoţnila Islandu podílet se na světovém obchodním dění, ale díky moderní dopravě mu to umoţňuje dnes. Přírodní bohatství, na souši i v oceánu, má pro tento ostrov a zdejší lidé největší význam a dává jim moţnost se aktivně zapojovat do s nimi souvisejících hospodářských aktivit. Troufám si tvrdit, ţe nebýt přírodního bohatství, nebyl by Island ve světových hospodářských tabulkách ohodnocen tak vysoko, jako je tomu dnes. Původní obyvatelé nebo později 7 Kadlečková, H. Dějiny Islandu. Praha : Lidové noviny, s

20 kolonizátoři se jistě museli ptát, jak se dá přírodní bohatství tohoto, jinak hospodářsky napohled nepříliš atraktivního, ostrova vyuţít pro vlastní potřebu. Zdejším obyvatelům se však dařilo ze zdejší přírody vyuţívat vše, co potřebovali pro svou vlastní potřebu. Avšak dokázali vyprodukovat i přebytek, který poté směnovali nebo prodávali na zahraničních trzích. Ráda bych se proto v následujících stranách nejdříve věnovala hospodářským odvětvím, jeţ jsou vlastní ostrovu a nebo jemu blízkému okolí, tedy moři, nebo spíše oceánu. Geografická poloha Islandu je v této oblasti jedinečná. Díky střetu teplého Golfského a studeného Labradorského (zde Východogrónského) proudu, vznikla v okolí Islandu specifická mořská společenství bioty s výskytem nejrůznějších a nejrozmanitějších druhů ryb, které oceán můţe poskytnout. Protoţe Island leţí nedaleko středu těchto dvou proudních kříţení, moře bohaté na plankton, ryby a kytovce mu poskytlo jedinečný zdroj potravy a prostředků k obchodování. Rybolov byl a neustále je jedním z hlavních odvětví, ze kterého plynou prostředky do státní pokladny. Tento tradiční příjem státu tvoří rozhodující procento příspěvku do rozpočtu Islandské republiky. Není divu, protoţe zdejší obyvatelé jsou s mořem dokonale spjatí uţ několik staletí a tento způsob obţivy jim jako zkušeným námořníkům zůstává v krvi Výrobní sféra Zemědělství Základním zdrojem obţivy Islanďanů bylo odpradávna zemědělství, občas doplněné rybolovem. Historické prameny uvádějí, ţe pravděpodobně v jiţních oblastech ostrova se pěstoval ječmen k vaření piva a k píci. Tomuto pěstování obilí načas odzvonilo koncem 14. století, kdy došlo k definitivnímu zhoršení podnebí (malá doba ledová). Proto na Islandu záhy začal převládat chov dobytka. Nejúspěšněji se na zdejší přírodní podmínky adaptovaly ovce. Jsou jedinečného plemene, protoţe jsou velmi skromné a lze je rozlišit od jiných plemen ovcí nemají ocas. Jejich chov se rozšířil po příhodných místech na ostrově. Tato příhodná místa travnaté louky a vřesoviště, začala záhy po vypasení ovcemi podléhat škodlivým vlivům zdejšího podnebí. Docházelo zejména k půdní erozi vodou a agresivním větrem (slaným). Po zhoršení podnebí ve čtrnáctém století, došlo k útlumu pěstování obilí i k omezení obchodních styků s okolním světem. To vše přispělo k hladomorům. O další úbytek místního obyvatelstva se postaraly islandské sopky, které vykazovaly v této době zvýšenou činnost

21 Ještě na počátku dvacátého století ţili zdejší zemědělci podobně jako kdysi jejich předkové. Dosud téměř neznali zemědělské, ba i jiné stroje a nástroje, které byly v ostatních zemích Evropy zcela běţnými. 20. století znamenalo pro Island mílový skok. Zemědělství zde velmi rychle přešlo ze středověkého způsobu na moderní. V modernizaci zemědělství došel Island aţ tak daleko, ţe se nyní uţiví pouze ti zemědělci, kteří vsadili na nejmodernější techniku nebo spojili zemědělství s rostoucím cestovním ruchem a agroturistikou. Ti z nich, kteří na svých pozemcích mají geotermální vývěry vod, jich začali postupně vyuţívat k vyhřívání skleníků (viz obr. 23). V nich jsou schopni pěstovat po celý rok jinak dováţené ovoce (banány, pomeranče, citróny, fíky,...) a zeleninu (rajčata, okurky, mrkev,...), nebo i květiny. Nadále se zde obdělává asi jen 1 % půdy a na ní se v malé míře pěstují pícniny, obilniny (ječmen, oves), krmná řepa a brambory. Kromě chovu ovcí se místní věnovali a dosud v menším měřítku věnují také chovu skotu a koní (poníků), významný podíl na výţivě obyvatel má v současnosti i chov drůbeţe. Chovají se zde i prasata, ale minimálně, kvůli značným nákladům na jejich chov. Díky silným státním dotacím zdejší zemědělství alespoň částečně zásobuje vnitřní trh Islandu. Vývoz zemědělských produktů je velmi omezený (vyváţí se pouze maso, vlna, koţešiny a ţiví koně) Rybolov I kdyţ se okolní vody ostrova původně doslova hemţily rybami, rybolov se dostal do popředí aţ ve 20. století. Do té doby měl v ţivotě Islanďanů pouze doplňkový význam. Nyní je rybolov nejdůleţitější součástí národního hospodářství a zdrojem významných příjmů pro stát. Spolu s průmyslem, který se zabývá zpracováním ryb, zde pracuje téměř polovina všeho ekonomicky aktivního obyvatelstva. Rybolov je nejdůleţitější sekcí celého exportu (činí jeho celé dvě třetiny). Výskyt ryb by však nebyl stále natolik velký, kdyby k tomu nenapomohl i podmořský reliéf. Díky geologické aktivitě a roli moře se v okolí ostrova vytvořilo specifické šelfové dno, které umoţňuje lovit ryby a jiné ţivočichy i při dně. K této úloze byly vyvinuty speciální rybářské lodě, zvané trawlery, které slouţí právě k rybaření přímo u blízkého dna oceánu. V teplých oblastech by takový způsob rybaření mohl být zakázán, protoţe by narušoval ţivot korálů, ale takový případ zde nastat nemůţe, protoţe při pobřeţí Islandu se díky chladným vodám ţádné narušitelné kolonie organismů nenalézají. A i v tomto případě byla geografická poloha a příroda vůči Islanďanům velmi nakloněna. Kromě tohoto šelfového rybaření je však u Islandu rozšířen i lov ve hloubkách, který se týká spíše větších ryb, členovců nebo vodních savců

22 Atlantský a Severní ledový oceán kolem Islandu se můţe pyšnit nejbohatšími vodami, tedy co se rybolovu týče. Vděčí za to především míchání teplých a studených proudů, které jsou bohaté na ţiviny vynášené ode dna, přes léto také dlouho trvajícímu slunečnímu svitu. Tyto faktory totiţ poskytují vhodné podmínky pro růst vodních rostlin a planktonu, které jsou základem potravy mořských ryb. Kolem Islandu lze spatřit a také ulovit aţ na 230 rybích druhů. Zásadní význam pro rybolov však má asi jen 25 druhů. Z nich nejdůleţitější jsou všechny druhy tresek, sleďů, mořský okoun a huňáček severní. Mnohdy aţ neuváţené lovení ryb v minulosti však vedlo k nebezpečnému poklesu stavu ryb v místních vodách. Proto musely být zavedeny přísné lovné kvóty u kaţdého druhu ryb (například sledi mohli být ve vodách kolem Islandu skoro vyhubeni). Na Islandu se lovily nejen mořské ryby, ale docházelo i ke značnému lovu velryb (plejtvák malý, plejtvák myšok,...). Podle údajů ze 70. let 20. století Island lovil ročně 350 aţ 500 velryb. Také u nich došlo k praktickému vyhubení a k nastolení přísných ochranářských opatření. V roce 2003 však Island obnovil po 14 letech přestávky lov velryb, ale lovná kóta se sníţila jen na 25 kusů velryb kaţdého druhu. V letech islandští velrybáři ulovili jen po 7 kusech velryb z kaţdého druhu. Poté, co se začal hroutit trh s velrybím masem, se začíná velryb kolem ostrova vyuţívat jinak. Turisté na lodích z různých přístavů (Husavík, Keflavík,...) vyráţejí na mořská safari za jejich sledováním a fotografováním (viz obr. 22) Lesní a vodní hospodářství Pro mnohé severské státy jsou klíčovým zdrojem příjmů lesní a vodní hospodářství. Na Islandu tomu tak ale není. Na ostrově, jak uţ jsem se dříve zmínila, lesy kryjí opravdu malou část povrchu ostrova. Dochází zde k postupnému zalesňování vhodných míst. Některé řeky zde mají svůj význam při výrobě elektrické energie, především Hvíta na jihozápadě, Blanda na severozápadě a řeka Thjórsá na východě s velkými elektrárnami produkujícími elektrickou energii pro domácnosti, sídla a ekonomiku. Největším odběratelem takto získané elektrické energie jsou hliníkárny. A například jiţ zmíněná elektrárna Blandá v severní části islandské vnitrozemské vysočiny, je napájena vodou z jezera Blöndulón sérií kanálů o celkové délce 24 km, kterými je spojeno několik přehrad, aby v závěru padala ocelovým potrubím o délce 287 m ke třem 50 MW turbinám, umístěným 200 metrů pod povrchem terénu. Vyuţitá voda pak je odváděna do řeky tunelem dlouhým metrů. 8 8 Země s nadbytkem energie Island. Zpravodaj EDU, ČEZ, a.s., č. 4/2004, s

23 Průmysl Islandský průmysl byl na konci 19. století ještě v plenkách. V zemi totiţ neexistovala ţádná větší továrna. Nejdůleţitějším odvětvím průmyslové činnosti je rybářský průmysl. Továrny na výrobu rybí moučky a rybího oleje, dále pak závody na zpracování ryb (sleďů). Konzervárny a mrazírny ryb na počátku 20. století vznikaly po celém obvodu ostrova. Nejčastějším zpracováním ryb v současnosti je jejich mrazení. V minulosti se však postupovalo při jejich zpracování jinak. Ryby se nasolovaly, sušily a udily. Rybí maso je uţ odpradávna povaţováno za zdravé. Ryby z Islandu vţdy patřily mezi kvalitní zboţí, byly brány za to nejlepší zboţí na trhu. Oceán kolem Islandu není totiţ zatíţen znečištěním (třeba těţkými kovy). Zpracovatelský průmysl ryb zajišťuje vysoké příjmy pro státní pokladnu, ze které se pak tyto prostředky převádějí jinam (jmenovitě do školství, zdravotnictví a sociálních sluţeb). Ostatní průmyslová odvětví nedosahují ani zdaleka takového významu, jako má zpracování ryb. Z potravinářského průmyslu za zmínku stojí závody na zpracování masových výrobku a konzerv, umělých tuků, piva, minerálek, sušeného mléka, cukrovinek, pekárny a mlékárny. V současnosti má na průmyslovém vyuţití barevných kovů významný podíl zpracování dováţeného bauxitu z Jiţní a Severní Ameriky na hliník. Následně se hliník vyrobený na Islandu vyváţí zpět do Severní Ameriky a část putuje i do Evropy. Hliník se vyrábí například v Straumsvíku a v Hvalfjordu. Na východě v roce 2006 spoutala řeky Jökulsá á Dal a Jökulsá í Fljótsdal 198 metrů vysoká přehrada Kárahnjukar (kvůli této přehradě bylo zaplaveno nedotčené území o rozloze 57 km 2, coţ představuje například rozlohu islandského jezera Blöndulón), díky které získává hliníkárna Alcoa energii potřebnou pro energeticky náročné zpracování hliníku. Tavírnu hliníku postavili u města Reydarförduru i napříč velké kritice ze strany ekologů, tento spor rozdělil i Islanďany na dvě skupiny (jedna chce vyuţívat levné a ekologické způsoby získávání energie a druhá by chtěla zachovat jedinečné přírodní bohatství Islandu). Vodu do hydroelektrárny vede asi 72 km dlouhá soustava tunelů a potrubí. 9 Jeho výroba je totiţ velmi náročná na energetické zdroje. Ty však na Islandu velmi dobře pokrývá levně získaná energie z přehrad na vodních tocích a energie geotermální. Podobně to platí i s provozem hutí na ferosilikáty. Celková roční výrobní kapacita hutního hliníkárenského průmyslu činí podle posledních informací tun a 9 Del Giudiceová, M. Island: Energie, nebo ekologie?. National Geographic, č , PressMedia, Praha, s. 62 ISSN

24 dále roste, dá se (v roce 2000 to bylo tun). Island je tedy v současnosti jedním z největších světových producentů hliníku s podílem 2,5 procent na jeho světové výrobě. Plánovaly se postavit hliníkové hutě jedna poblíţ Husavíku a druhá u Helguvíku. V současnosti se v jihozápadní části Islandu staví dvě nové geotermální elektrárny o kapacitě 80 MW a 100 MW. 10 Dále se na Islandu zpracovává poblíţ jezera Mývatn i křemelina (diatomit). Jde o křemičité schránky řas. Křemelina se po vytěţení vysouší a vypaluje pomocí geotermální páry a konečný výrobek z ní slouţí jako náplň do průmyslových filtrů a nebo k leštění kovů. Nedaleko města Akranes je továrna na výrobu cementu. Jako klíčovou surovinu pro jeho výrobu pouţívají mořský písek pro jeho významný obsah vápenatých zbytků lastur. V zemi se vyrábějí a opravují menší lodě, největšími strojírenskými podniky jsou závody v Reykjavíku. Je zde v provozu také několik oděvních a obuvnických továren (často jde o zpracování kůţi a vlny ovcí k výrobě teplého ošacení nebo koberců - tyto výrobky jdou částečně na export). Fungují rovněţ menší továrny na zpracování zemědělských produktů, výrobu umělých hnojiv, nábytku a syntetických materiálů Nevýrobní sféra Nerostné suroviny Island neoplývá nerostným bohatstvím. Je zde málo surovin dále průmyslově zpracovatelných. Kromě těch dále jmenovaných nejsou uţ na Islandu, ţádné loţiska nerostných surovin. Na východě ostrova se dobývá ţivec, na některých místech se pak těţí lignit a rašelina, diatomit (křemelina) a sopečné tufy. V malém mnoţství se dobývá pemza. Hojný je však stavební kámen všeho druhu Energetika Island je stát bez výrazných fosilních surovinových zdrojů vhodných k výrobě elektrické energie. Pro Islanďany se brzy stala významnou energie z obnovitelných přírodních zdrojů, kterou se brzy naučili maximálně vyuţít. Obyvatelé ostrova tak mohou počítat s výrobou energie pomoci vodních toků a nebo vroucí podzemní vody (ţhavé páry). Teplota 10 Ministerstvo zahraničních věcí [online]. ]., Dostupné z : [cit. 8.dubna 2010]

25 v zemské kůře s kaţdým poklesem o kilometr směrem do hloubky (k zemskému jádru) vzrůstá o 25 C. Díky tomu uţ ve 4 km pod zemským povrchem dokáţí okolní horniny, přivést vodu k varu.. Tyto velké hydroenergetické a geotermální zásoby stát a jeho obyvatelstvo vyuţívá k výrobě elektrické energie a k vytápění veřejných budov, obytných domů (počet domů s geotermálním typem vytápěním činí cca 90 %) bazénů, skleníků, chodníků i cest. Geotermální zdroje energie pokrývají 10 % energetické spotřeby a o zbytek se starají hydroelektrárny (na Islandě je na 52 hydroelektráren). Právě dostatek horkých pramenů po celém ostrově umoţnil zásobovat teplou vodou asi 90 procent měst a lokalit. Vodní energie pak hojně vyuţívá k zásobení firem zpracovávajících hliník. Na Islandu si nelze nepovšimnout nahromadění geotermální energie, tato energie je rozloţená prakticky pod celým ostrovem. V takové míře lze nahromadění geotermální aktivity sledovat uţ jen v Yellowstonském národním parku v USA, na Kamčatce a na Novém Zélandu. Na ostrově je několik geotermálních elektráren, je to třeba elektrárna Krafla nebo Nesjavellir. Obyvatelé ostrova vyuţívali teplé vody jiţ ve středověku. To víme z různých vyprávění a ság (teplá voda byla výborná třeba k praní, k vaření a nebo ke koupelím). Také farmáři, kteří hospodařili nedaleko od geotermálních polí, vyuţívali teplejší půdy v jejich okolí k pěstování zeleniny a obilí. Tyto rostliny pak rostly rychleji, neţ by bylo jinak v těchto podmínkách moţné. Vytápět s horkou vodou budovy ve větší míře začali aţ po postupném osamostatnění Islandu (po 1. světové válce, která se Islandu vůbec nedotkla). I tak do 2. světové války mnoho obyvatel vyuţívalo k topení uhlí a koks, případně naftu. I to uţ byl pokrok oproti předchozímu pálení rašeliny a ovčího trusu Doprava a její význam (Dopravní význam-strategická poloha) A - Námořní doprava Uţ samotný Atlantik znamená pro Island izolaci před vnějším světem a tento rozdíl se prohlubuje i se vzdáleností od hustě obydlených kontinentů. Toto bylo po řadu století velkým problémem, se kterým se kolonizátoři nebo místní usedlíci museli vyrovnávat. V historii jediným dopravním prostředkem, který mohl spojit ostrov s kontinentální pevninou, byla námořní doprava. Z toho je patrné, jaký vztah mají Islanďané k lodím, moři a lodnímu průmyslu. I tato spojnice však nebyla v minulosti jednoduchá, protoţe námořníci se museli vyrovnávat s řadou nesnází. Šlo například o nedostatečnou navigaci, změny počasí, které

26 přicházejí s různou intenzitou (velké vlnobití, prudké deště apod.), vzdálenost ostrova od pevniny a s tím související délka plavby a v neposlední řadě i kvalita lodí. Není proto divu, ţe Islanďané vítali kaţdou loď, která dorazila, s otevřenou náručí a i dnes jsou pro mnohé obyvatele (kteří mají námořnictví v krvi) oblíbenou procházkou místní přístavy. Jen v 16. století měl Island 21 námořních přístavů různých velikostí. Velká většina však byla jen většími rybářskými vesničkami starající se spíše jen o svoje vlastní potřeby a obţivu, neţ aby tyto přístavy slouţily k příjmu zboţí a zásobování obyvatel ostrova dováţenými surovinami a zboţím z dalekých států. Dokonce norský král, který Island na krátkou dobu anektoval, musel posílat několikrát ročně flotilu, aby zásobila místní obyvatele potřebnými surovinami (potraviny, textil, dřevo, kovy), avšak kolikrát se Islanďané těchto zásob ani nedočkali. I kdyţ byla izolace Islandu v minulosti značně vysoká, přesto si Island vytvořil jiţ od začátku osídlení řadu obchodních partnerů na evropském kontinentě. Během let se však z Islandu stal důleţitý strategický dopravní bod, který slouţil jednak jako překladiště, odrazový můstek při kolonizaci dalších ostrovů na západě (Vikingové takto kolonizovali Grónsko a dostali se aţ k Severní Americe) jednak jako důleţitý vojenskostrategický bod pro pevninské a námořní základny (Spojené státy vyuţily Island jako klíčový bod pro obranu Atlantiku před německými loděmi a ponorkami). Strategický význam ostrova potvrdil rok 1949, kdy byla Islandu nabídnuta účast v obranném společenství NATO. Vláda tuto nabídku přijala, čímţ se stala vlivným vojenským činitelem kontrolující Atlantský oceán, přinejmenším jeho severní část. 11 Island přes členství v NATO však nedisponuje vlastní armádou. Americká základna v Keflavíku je čas od času terčem mírových pochodů ţádajících její odstranění. Příjmy z jejího provozu a zaměstnávání místních obyvatel však toto řešení neustále oddalují. Přejděme od diskuze o strategickém významu Islandu v rámci vojenské sféry k významu především strategicky hospodářskému. Leţí v oblasti, která můţe být bohatá na nerostné suroviny (na šelfu), a je klíčovou oblastí světového rybolovu. Z toho důvodu má Island i jednu z největších rybářských flotil z evropských severských zemí 12. Závislostí Islandu na rybolovu se ovšem budu hlouběji zabývat aţ v kapitole o ekonomických aspektech ostrova. V současné době je většina dováţeného a vyváţeného zboţí dopravována vlastními islandskými loděmi. Nejvíce lodí vlastní dopravní společnost Eimskipafélag Íslands, která byla zaloţena v roce Státní dopravní společnost obstarává především pobřeţní dopravu 11 Kadlečková, H. Dějiny Islandu. Praha : Lidové noviny, s V roce 1966 měla Islandská rybolovná flotila celkem 47 trawlerů a více neţ 80 lodí jejichţ tonáţ je větší neţ 100 tun

27 kolem ostrova. V šedesátých letech 20. století měla islandská námořní flotila (včetně rybářských lodí) přibliţně 900 lodí o celkové tonáţi zhruba 140 tisíc tun. 13 Dopravní spojení ostrova s Evropou v rámci cestovního ruchu zajišťuje v současné době pouze jediná pravidelná linka, provozovaná faerskou společností Smyril Line. Tato trajektová linka je vedena ve směru Dánsko - Faerské ostrovy Island a je zajišťována zhruba v intervalu jedenkrát týdně v době turistické sezóny (červen-září). Turisty přepravuje trajekt Norröna (viz obr. 25). B - Letecká doprava Moderní technologie ovšem umoţnila v dostupnosti ostrova vyuţít i leteckou dopravu. Tu zajišťují letecké společnosti, jako je například místní Icelandair (zal.1928). Vzhledem k rozlehlosti ostrova a řídkému osídlení je stále více vyuţívána rozsáhlá vnitrozemská letecká doprava, která má více neţ třicet pravidelných linek. Skoro kaţdé městečko má své letiště (na ostrově najdete na 99 letišť, z toho převaha (93) však je s nezpevněnou přistávací drahou). První islandská letecká společnost byla ustanovena hned po skončení první světové války. Island se můţe chlubit dvěma mezinárodními letišti v hlavním městě Reykjavík a v sousedním Keflavíku. Letiště v Keflavíku je vyuţíváno jako centrum technických sluţeb a místo pro technická mezipřistání transatlantických leteckých spojů. 14 Reykjavík má přímé spojení s 24 městy v Evropě a USA. Island byl za druhé světové války důleţitým místem pro spojenecké letectvo zajišťovalo bezpečný přesun zboţí vojenskými konvoji a letištní základnu pro spojenecká letadla. Přistávací dráhu má mezinárodní letiště Keflavík stále společnou s bývalou vojenskou základnou USA. Letecká doprava také umoţnila rychlejší přísun zboţí a technologií na ostrov, čímţ se časové vzdálenosti vůči kontinentům značně zkrátily a kontakt zefektivnil. Rozvoj letecké dopravy stejně i tak znamenal zvýšení počtu turistů a zlepšení komfortu v cestovním ruchu a tato se tak stala zdrojem dalších příjmů do státní pokladny. Na Islandu si však můţeme všimnout, ţe je obrovský rozdíl v sezónnosti odletů a příletů. V zimě je stav letištních drah v katastrofálním stavu, díky počasí se musí počítat s odkladem letů, jejich zrušením nebo přinejmenším s několikahodinovými zpoţděními. Je však kuriózní, ţe letadla často na své pasaţéry čekají. K těmto situacím existuje i řada vcelku komických příběhů, kdy například muţ volal na dispečink taxisluţby a stěţoval si, ţe 13 Franc, K., Rak, J. Island. Praha : Svoboda, s Ministerstvo zahraničních věcí [online]. ]., Dostupné z : [cit. 8.dubna 2010]

28 objednané auto, kterého mělo odvést na letiště, ještě nepřijelo, ţenský hlas se omlouval, ţe v noci napadlo mnoho sněhu, a dodal: Neobávejte se, letadlo odletí se zpoţděním, Dnes ráno určitě bude mít zpoţdění, jsem totiţ pilot, řekl jí neznámý muţ 15. Naštěstí pro Islanďany má vojenská základna výhodu, ţe údrţbu, odklízení sněhu a odmrazování, zjišťují jednotky NATO. C - Automobilová doprava Pokud jsem se doposud zmiňovala pouze o dopravě na úrovni vnějších vztahů, ráda bych se nyní věnovala vnitřní dopravní infrastruktuře Islandu. Na ostrově je automobilová doprava nejběţnějším dopravním prostředkem. I z toho důvodu je Island na prvním místě světového ţebříčku, kdy na jednoho obyvatele připadá téměř 1 auto, coţ je dáno i tím, ţe řidičský průkaz je vydáván jiţ osobám šestnáctiletým. Jsou zde rozšířeny především terénní automobily, které se lépe přizpůsobují zdejší špatné kvalitě silnic na všech dopravních úrovních. Na údrţbu silnic díky tuhým zimám a následkům drsných přírodních podmínek je ze státního rozpočtu vyčleněno mnoho peněz a zdrojů. Na Islandu se jezdí na pravé straně a to i přesto, ţe tomu tak vţdycky nebylo 16. Hlavní silniční tepna je vedena prstencovitě podél celého pobřeţí ostrova a její délka čítá kolem 1400 kilometrů. Nese označení silnice číslo 1, nebo-li Ringroad (okruţní silnice nebo zlatý okruh), ze které poté paprsčitě (radiálně) odbočují silnice niţších tříd do vnitrozemí. Snahou ministerstva dopravy je tuto hlavní dopravní tepnu ostrova neustále udrţovat v kvalitním stavu a díky moderním technologiím přemosťovat sloţité terénní úseky, které přináší řadu nástrah řidičům (např. přemosťování prudkých ledovcových řek na jiţním pobřeţí Islandu). Ty silnice, které jsou označené písmenem F před číslem silnice, vedou dále přes vnitrozemí (jsou často otevírané jen např. na základě povětrnostních podmínek a některé se dokonce neotevřou vůbec ani během léta). Na Islandu je docela hustá a propracovaná síť autobusových linek soukromých společností, která umoţňuje místním obyvatelům a turistům volit trasy s různým výchozím cílovým bodem. Pochopitelně lze tuto dopravu vyuţít převáţně jen v obydlených oblastech, na Vysočině (edafické poušti - i takto bývá označována oblast neobydleného vnitrozemí) lze autobusových linek vyuţít především přes léto, v zimě kvůli nesjízdnosti silnic to nelze. Mimo autobusových spojů nabízí své sluţby mnoho turistických agentur, coţ představuje 15 Zeman, J. Island, ostrov zrozený z ohně. Praha : Paseka, s V roce 1940 (s platností v roce 1941) vláda schválila jízdu na pravé straně, avšak díky vlivu Velké Británie v následujících letech byl tento trend změněn na levou stranu, coţ vydrţelo aţ do roku 1968, kdy došlo k návratu k jízdě opět po pravé straně

29 moţnost dostat se do některých oblastí bez pouţití vlastního nebo vypůjčeného terénního vozidla. D - Historické způsoby dopravy (doprava koňmo) Ráda bych se nyní zmínila o dalším způsobu cestování. Tento typ dopravy na ostrově fungoval jak v minulosti, tak probíhá však neustále (sice v podstatně menším měřítku) i dnes. Na koních se lidé přepravovali a přepravují především v málo osídlených oblastech a v horských oblastech země, kde nejsou vybudovány sjízdné cesty. Zjistila jsem, ţe v dřívějších dobách se cestovalo a dopravovalo zboţí po Islandu vlastně nejvíce na koních. Koně byli na Island dovezeni jiţ s prvními kolonizátory (vikingskými osadníky). Mohli to být především norští poníci a fjordské koně (fjordlingové), nebo také koně z Irska, ostrova Man či ze Skotska. Šlo o statné koně spíše menšího vzrůstů a jejich kříţením nejspíše vzniklo plemeno islandského koně, nazývané často islandským poníkem 17. Tento islandský poník díky husté srsti velmi dobře snáší zdejší drsné klima a dnes ţije pouze v domestikované podobě. Islanďané si neustále po svých předcích uchovávají k těmto uţitečným, otuţilým a nejskromnějším koním vřelý vztah. Jejich poměr je k počtu lidí na ostrově neobyčejně vysoký i nyní. E - Ţelezniční doprava Na základě zahraniční terénní praxe, kterou jsem absolvovala na tomto ostrově, mě ani nepřekvapilo, ţe na tak geologicky aktivním místě, se nenachází ţádná ţelezniční síť. Proto se o tomto typu dopravy zmiňuji aţ na tomto místě. Kolem roku 1900 bylo sice na Islandu podáno několik návrhů, avšak ţádný se neuskutečnil pro nedostatek investičních prostředků. Od posledních podobných návrhů na vybudování alespoň nějakého úseku ţeleznice bylo ve třicátých letech minulého století s definitivní platností ustoupeno a v současné době se o stavbě ţeleznice se stále neuvaţuje. Pouze v přístavu hlavního města Reykjavíku byla v provozu krátká nákladní trať, po níţ zůstal pouze památník v podobě vyřazené parní lokomotivy (viz obr. 24). F - Říční doprava I přes značnou rozlohu ostrova a velkého výskytu vodních ploch a vodních toků, neprobíhá zde (téměř neexistuje) ţádná doprava po vodě. Je to dáno nesjízdností, zrádností, 17 Franc, K., Rak, J. Island. Praha : Svoboda, s

30 rychle se měnícím charakterem řek, nenadále kulminujícím vodním stavem těchto řek a v nespolední řadě i nenadálými tektonickými procesy, které mohou změnit i směr řeky nebo tvar koryta. Pro turistické účely je dobře rozvinut rafting a další formy vodní turistiky. Islandské řeky jsou dramatické a velice oblíbené pro adrenalinové vodáctví. Jsem přesvědčena o tom, ţe doprava pro Island je celkově strategicky významnou oblastí, bez které by se tento relativně izolovaný ostrov neobešel. Mluvíme-li o externí dopravě (lodní a letecké), zjistíme, ţe Island je na nich hospodářsky, kulturně (tradicí) i sociálně (návštěvnická výměna) závislý. Bez těchto importů a exportů by islandská ekonomika jistě dlouhodobě stagnovala nebo se zhroutila. Island, stejně jako jiné země, se snaţí svou námořní flotilu neustále modernizovat a rozšiřovat, aby byla trvale konkurenceschopná. Naopak doprava uvnitř ostrova je z ekonomického hlediska méně významná a slouţí opravdu spíše jen k osobní dopravě Sluţby a infrastruktura Sluţby se na Islandu velmi významně podílejí na tvorbě HDP. V roce 2008 na něm měly podíl 34,6 procenta, komunikační a dopravní sluţby z toho zastávaly osmiprocentní podíl. V sektoru sluţeb jsou zastoupeny všechny oblasti (jako v ostatních zemích). Nejvíce se zde rozvinuly finanční a telekomunikační sluţby (datové sluţby, satelitní spojení, mobilní a klasická telefonní síť patří k nejlepším). Island zaujímá celosvětově první místo svým nejvyšším podílem obyvatelstva pravidelně pouţívajícího internet (téměř 90 % populace starší 14 let). 18 Ostrov se díky svému jedinečnému geografickému umístění ukázal také jako významné centrum mezinárodních navigačních systémů, tj. dopravních koridorů a tras mezi Evropou a Severní Amerikou (letecké, lodní mezinárodní dopravy). Na jeho území jsou umístěny pozemní satelitní přijímací stanice systému Intelsat (Atlantický oceán) a Inmarsat (regiony Atlantického a Indického oceánu). 19 S ohledem na potřeby infrastruktury a polohu Islandu se zde zejména rozvinula jeho námořní, letecká a silniční doprava (dopravě jsem se však věnovala v předchozích odstavcích). K další významné přednosti tohoto státu patří velmi levná a ekologická elektrická energie a teplo, k němuţ obyvatelům dopomohla zdejší horská vulkanická krajina. 18 Ministerstvo zahraničních věcí [online]., Dostupné z : [cit. 8.dubna 2010]. 19 Ministerstvo zahraničních věcí [online]. ]., Dostupné z : [cit. 8.dubna 2010]

31 Geotermální energie je zde opravdu hojně vyuţíváno a obrovský potenciál má i ve vyuţití vodní energie. Technická vyuţitelnost vodní a geotermální energie se odhaduje na GWh/rok, reálně je v současné době vyuţíváno pouze okolo GWh za rok, coţ představuje cca 20 % celkových moţností. 20 Island má nejvyšší průměrnou spotřebu elektrické energie na 1 obyvatele (asi kwh na osobu). Myslím si, ţe je to dáno ponurými aţ temnými dny přes zimní období, kdy je venku světlo jen pár hodin kolem poledne. Asi polovinu produkce elektřiny vyuţívají vývozně orientované a energeticky velmi nákladné provozy pracující v oblasti výroby ferokřemičitanů, hliníku a jeho slitin. Islandská státní organizace National Power Company se stará o veškeré elektrárny. Všechny domy na samotě, vesnice a samozřejmě města jsou připojeny k veřejné elektrorozvodné síti rovněţ prstencovitě obepínající ostrov s četnými odbočkami Zdravotnictví Lze konstatovat, ţe zdravotnictví je na Islandu na velmi dobré úrovni, nebylo tomu však tak vţdy. V minulosti zde Islanďané umírali na nejrůznější epidemie a nemoci, neměli léky a lékařské vybavení či uţ vůbec nástroje. Island dokázal i v tomto odvětví velmi významně poskočit z nulové zdravotnické péče na jednu z nejlepších ve světě. Islanďané se tak nyní doţívají spolu s Japonci nejvyššího průměrného věku. Je to díky zdejší preventivní lékařské péči a myslím si i díky zdravému ţivotnímu stylu a prostředí Školství a kultura Jedním z hybatelů rychlého vývoje od středověké zemědělské společnosti k moderní zemi byla právě vysoká vzdělanost obyvatel Islandu. Nikdy tu nebyla velká negramotnost. Většina lidí uţ před několika staletími ovládala umění čtení a psaní (například za dob reformace ( ) byla znalost čtení prohlášena za nutnou, děti v těchto ohledech často vzdělávala církev, která tyto znalosti vyţadovala). Hlavními centry vědění na Islandě byly kláštery. Vzdělávání obyvatel na Islandu spadá uţ tradičně do veřejného sektoru. Existuje jen velmi málo soukromých vzdělávacích institucí (i ty jsou podporovány z veřejných zdrojů) v rámci celého vzdělávacího systému. Islandské školy byly vţdy přístupné všem, kaţdý měl 20 Ministerstvo zahraničních věcí [online]. ]., Dostupné z : [cit. 8.dubna 2010]

32 stejné právo na vzdělání bez ohledu na sociální (ekonomické) postavení, pohlaví, vyznání či moţný handicap. Dále by se zdejší školy měly řídit tolerancí, křesťanskými hodnotami a demokratickou spoluprácí. Islandský systém vzdělání můţeme rozdělit do 4 stupňů. Předškolní vzdělání navazuje na výchovu v rodině a připravuje děti do 6 let nejčastěji pomocí různých her na povinnou školní docházku. Usiluje se o jejich všeobecný rozvoj, jak po stránce psychické, tak po stránce fyzické a duchovní. Hlavním úkolem povinného vzdělání je ţáky připravit na ţivot ve stále se vyvíjející demokratické společnosti a na vykonávání budoucího povolání. Ve škole se děti kromě islandštiny učí také povinně dánsky a anglický jazyk. Další školní docházka ţákům umoţňuje připravit se navazující studium nebo zaměstnání a to samostatně specializovaným studiem podle jejich potřeb a přání. V tomto ohledu lze konstatovat, ţe Island přejal a upravil si americký systém vzdělání. Univerzity, jako další stupeň vzdělávací soustavy na ostrově, provádějí průzkumy a podle toho nabízejí vysokoškolské studijní programy s různým zaměřením. Univerzity přijímají studenty bez ohledů na dřívější vzdělání, zaměstnání, věk či pohlaví. Stejně jako v dalších zemích i zde se uchytil globální pojem celoţivotního vzdělávání, které spojuje všechny oblasti vzdělávání jednotlivce v průběhu jeho ţivota. Proto na Islandu existuje řada navazujících, doplňujících a rozšiřujících studijních programů a pro ty menší i krouţků. Na ostrově funguje 192 škol pro povinné vzdělávání. Asi 42 speciálních škol pro další vzdělávání ţáků a je zde také 8 vysokých škol a univerzit. Asi nejznámější a nejstarší univerzitou je Islandská univerzita v Reykjavíku. Byla zaloţena roku V současnosti na ní studuje asi studentů a má 11 fakult Obchodní síť O Islanďanech je známo ţe rádi utrácejí (platí vesměs kreditními kartami, peníze u sebe nenosí rádi) a nakupují, a to zejména za kvalitní a drahé zboţí (prodává se zde tedy hodně značkového zboţí z celého světa). Proto mnohdy ţili na dluh a hýřili penězi. Po světové finanční krizi, která v září roku 2008 zatřásla světem, se jejich pohled na peníze trochu změnil. Uţ tak neutrácejí za spotřební zboţí a nakupují levněji Bezpečnost Island je velmi bezpečným ostrovním státem, je zde nízká míra zločinnosti. Nikdy zde nedošlo k ţádnému teroristickému útoku a také k jiným zločinům zde dochází velmi zřídka. Proto se není čemu divit, ţe zde prakticky nepotkáte policajty. I ti zřídkakdy bývají ozbrojeni

33 Výkon trestu pak mívá podobu nejčastěji domácího vězení s omezenými vycházkami. Občas zde dojde k nějaké drobné trestné činnosti (nejčastěji vykradení auta, okradení na ulici) a to se týká především větším měst (Reykjavík, Akureyri). V noci a ranních hodinách můţe ve větších městech docházet k výtrţnictví. Násilná trestná činnost je zde vzácným jevem, ale můţe k ní dojít. Island nemá vlastní armádu. Islanďané ţili podle zákona o unii s Dánskem z roku 1918 v neutrální zemi bez armády a svou neutralitu si hodlali udrţet. 21 Od 10. května 1940 do roku 1941 v Keflavíku byly britské obranné sloţky (působili zde především kvůli obsazení Dánska Němci). Na jaře roku 1941 se Británie dohodla s dosud neutrálními Spojenými státy o jejich převzetí obrany Islandu, převzetí proběhlo v červenci Od roku 1946 zde podle dohody s NATO Američané vystavěli letiště a působili tady američtí vojáci na letecké základně a také zčásti obývali město Narvik, tato základna je od roku 2006 opuštěna (údajně zde nyní školí soukromá firma piloty stíhaček). Co se týče bezpečnosti turistů, je doporučováno se všude drţet značených cest a dodrţovat místní nařízení (to platí zejména pro geotermální oblasti a koupání v nich, oblasti tekutých písku a neobydlené vnitrozemí) Cestovní ruch (Geografický význam Islandu jako předpoklad pro Cestovní ruch) Island je pro turisty z přírodního i kulturního hlediska a i obecně velmi lákavou a atraktivní destinací. Islanďané velmi dobře vytušili, ţe oblast tohoto druhu sluţeb můţe do státní pokladny přinést velké mnoţství peněz a také si byli moc dobře vědomi toho, ţe jejich ostrov je unikátním prostředím, a to nejen geniem loci (nebo spíše genius region). Island je zemí, kam se jezdí především kvůli jejímu přírodnímu dědictví, které je velkým lákadlem pro širokou škálu turistů. Vlastně lze uvést, ţe příroda v oblasti turistického ruchu udělala velký kus práce za místní obyvatele a pouze jí mohou za tuto atraktivitu vděčit. Island se díky ní dostal do povědomí lidí po celém světě a stal se místem, kde mohou turisté zčásti objevit a poznat geologickou historii Země (nebo si aspoň trochu získat představu, jak to mohlo dříve i jinde ve světě vypadat). Lze říci, ţe do začátku druhé světové války byl cestovní ruch na tomto ostrově ještě v plenkách. Díky značné vzdálenosti ostrova od obydlených pevnin bývali prvními návštěvníky Islandu především různí dobrodruhové. Ti sem převáţně putovali 21 Kadlečková, H. Dějiny Islandu. Praha : Lidové noviny, s Kadlečková, H. Dějiny Islandu. Praha : Lidové noviny, s

34 soukromě s některou z obchodních lodí. Někteří z nich pak doma tento ostrov líčili někdy aţ pohádkově. Turisté objevili Island aţ v šedesátých letech dvacátého století. Ještě kolem roku 1955 navštívilo Island 4000 turistů za rok. Kolem roku 1970 uţ to bylo na turistů, koncem století to bylo turistu, kteří do této kouzelné země zavítali. Hlavně díky mocnému rozvoji letecké dopravy v posledních letech se ostrov více otevřel turistům, kterých zde nyní v průměru přijíţdí na ročně. V roce 2004 činil podíl cestovního ruchu na hrubém domácím produktu 4,5 procenta, v posledních letech vzrostl na 8 procent, které turisté a turismus pro ekonomiku Islandu přináší. Zdejší ţivotní prostředí sice můţe působit docela drsně, ale je velmi křehké, proto se Islanďané pokoušejí mít neustále cestovní ruch pod kontrolou. Island není otevřenou zemí pro safari. Chceme turisty, kteří jsou ohleduplní k ţivotnímu prostředí. 23 Turisté přijíţdějí nejčastěji v období letních měsíců (červen, červenec, srpen a září). Po tu dobu je Island se svou přírodou, kulturou a zboţím v řetězci (kolotoči) cestovního ruchu. Cestovní ruch je zdrojem sezónních výdělků pro mnoho Islanďanů (studenty, dopravce, obchodníky i farmáře). Mnoho místních obyvatel zčásti nebo úplně vsadilo na vydělávání a své uplatnění v cestovním ruchu a nebo v souvisejících sluţbách. Hodně po ostrově cestují i sami Islanďané (samozřejmě cestují i do zahraničí a to hlavně v zimě, nechtějí přijít o uţ tak krátké léto). Často došlo k tomu, ţe hospodáři přeměnili své domy v ubytovny s různými sluţbami pro turisty a někteří jsou schopni postarat se i o velké skupiny návštěvníků. Na Islandě se rozmáhá agroturistika, hlavně díky oblíbeným islandským poníkům (koním), kteří jsou ostatně i velmi ţádaným vývozním artiklem. Důleţitým zdrojem příjmů pro místní obyvatele je také birdwatching 24 a whalewathing (viz obr. 22). Whalewathing neboli pozorování velryb je lukrativní náhradou jejich lovu. Proto se na Islandu můţete poměrně často setkat s touto nabídkou. Je to jedno z nejrychleji rostoucích odvětví v zemi v posledních letech. Pozorování bývají na 98 aţ 99 procent úspěšná co do spatření nějaké velryby. Pozorování velryb se těší mezi turisty oblibě. Lze říci, ţe turisté do jisté míry obnovili ţivot ve vylidněných odlehlých částech ostrova, které by jinak zůstaly pouhým památníkem dob dávno minulých. Všechny tyto aktivity a inovace vyvěrají z iniciativy jednotlivců a vypovídají o houţevnaté, někdy dojemné snaze venkovanů přizpůsobit se novým ţivotním podmínkám. Tyto aktivity podporuje i stát. 23 Zeman, J. Island, ostrov zrozený z ohně. Praha : Paseka, s Birdwatching je sledování a pozorování ptáků, vyjíţdí se za nimi na pobřeţní útesy a nebo blízké ostrovy (Například pozorování papuchálků, rackovitých a alkovitých)

35 Na Islandě existuje řada typů dopravy, které mohou turisté vyuţít, a je zde také mnoho způsobů, jak zde mohou turisté bydlet či přespávat. Pro ty náročnější se nabízí moţnost přespání v trvalých hotelech či hostelech. Existuje tu však i podobné sezónní ubytování (jde o sezónní hostely a ubytovny v prostorách škol, venkovské statky či chaty). Venkovské statky skýtají pro turisty mnoho dalších moţností, něco zaţít a podniknout. Tato centra i obyčejné kempy jsou propagovány jak letáčky v informačních centrech (ty jsou tu skvěle vybavené a jsou poblíţ kaţdého turisticky zajímavého místa) nebo na internetu. Po území Islandu je rozmístěno asi 125 řádně registrovaných kempinků. Pro turisty se kempy otevírají od začátku června zhruba do konce srpna, někde aţ do půlky září. V kempech se dá bydlet v obytných přívěsech, stanech a někde jsou i chatky. Určitě bych se chtěla zmínit o islandské kuchyni. Místní potraviny a pochutiny, které jsem měla moţnost ochutnat, byly velmi dobré a řekla bych, ţe kvalitní a chuťově odlišné od těch našich. To platí i o jídlech. Často se zde dá vybrat mnoho rybích jídel (viz obr. 26), v některých restauracích dokonce i velrybí steak (například v Akureyri v restauraci Bautinn) a nebo Papuchalk. Velmi známá (ale skoro nepitná ) je i zdejší kmínová pálenka Brennivín. Velmi oblíbenou vymoţeností Islandu, lákavou jak pro domácí obyvatele, tak pro turisty, jsou otevřená koupaliště s teplou aţ horkou vodou. Často se jim říká horké hrnce. Islanďané je navštěvují skoro pravidelně, zejména pak za špatného počasí a v zimě, chodí sem relaxovat, a nejen to. Tato místa bych přirovnala podle jejich funkce k našim rynkům. Místní obyvatelé se zde setkávají a kromě obyčejných rozhovorů zde často vedou i filozofické a politické diskuze a občas i nějaké to obchodní jednání. Je to velmi příjemná alternativa našich lázní. Tato geotermální jezírka jsme našli i v lávovém proudu, musím však zdůraznit, ţe koupání v nich je na vlastní nebezpečí. Na Islandu, podobně jako v celé Skandinávii (s výjimkou Dánska a z praktických důvodů i Faerských ostrovů), platí pro všechny cestovatele právo volného pohybu krajinou ovšem za dodrţování základních pravidel slušnosti a ohleduplnosti. Islanďané však toto volné stanování nevidí moc rádi, proto o ničem takovém nenajdete zmínku v turistických propagačních materiálech. Popravdě prostoru k pohodlnému stanování je tu velmi málo, kdyţ uţ je místo, kde spíte, i rovné, spíte skoro jako v hotelu na zdejší krajinné poměry. Raději turisty ubytují v kempech. Proto mimo stanování na soukromých pozemcích je potřeba informovat se na speciální pravidla národních parků nebo jiných chráněných území a dodrţovat je. Rozhodně by se normální smrtelník neměl vydat sám solfatarovým (viz obr. 4 a 5) a nebo i lávovým polem (jakéhokoliv stáří)

36 Obr. 4: Jihozápadní Island - Lávové pole (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 5: Námafjall Hverir - Solfatarové pole (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) 4.4 ISLAND A SVĚT Členství Islandu v mezinárodních organizacích a sdruţeních Island je v současné době členem několika významných mezinárodních organizací. V Severoatlantské alianci je jiţ od roku 1949, kam přistoupil na podnět USA a taky z důvodů aktuální situace ve světě (obavy z komunismu, z tehdejšího SSSR). Důleţitá a dlouhodobá spolupráce váţe Island s organizací OECD, kde je členem od jejího vzniku v roce Jiţ dříve se stal členem Evropské organizace pro hospodářskou spolupráci (OEEC), kam byl tento ostrovní stát přijat od roku Tato organizace OECD předcházela. Island je od roku

37 1970 zastoupen ve sdruţení volného obchodu (ESVO = EFTA). Island je od členským státem OSN a řídí se jejími směrnicemi. Patří také do přidruţené Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), UNESCA, FAO a k Světové obchodní organizaci (WTO). Dále je členem EHP, ILO, IWC (Mezinárodní velrybářská komice) Severské rady, Interpolu a řady dalších méně či více zajímavých mezinárodních organizací či regionálních uskupení Evropská unie a Island - hospodářská, ekonomická a politická spolupráce (Island pro Evropu, Evropa pro Island - vazby, vztahy) Nejdůleţitější dohodou v současnosti pro Island je Dohoda o evropském hospodářském prostoru z roku 1994, která ostrovu jako členskému státu ESVO zajišťuje přístup k jednotnému trhu Evropské unie (proto se i jeho obchod s Českou republikou řídí směrnicemi této dohody). Dohoda umoţňuje Islandu volný pohyb zboţí, sluţeb, kapitálu a osob v teritoriu všech zemí Dohody. 25 Island se ale v oblasti rybolovu, zemědělství a ekologie řídí několika výjimkami. Islandská republika, i kdyţ není členem Evropské unie a dlouho také členství odmítala, by se teď do tohoto hospodářského a politického společenství velmi ráda začlenila (viz tabulka 1). Islandský parlament schválil přihlášku do Evropské unie a také ji v červenci islandský ministr zahraničí Össur Skarphédinsson předloţil svému švédskému protějšku Carlu Bidltovi. 26 Island se ale uţ i nyní účastní mnoha programů, projektů a agentur Evropské unie, například Evropského hospodářského prostoru (tyto projekty souvisí s podporou podnikání, ochranou ţivotního prostředí, rozvoje vzdělávání a různých výzkumných programů). Obchod Islandu s rybami a výrobky z nich je s ostatními státy ošetřen v rámci dvojstranných dohod. Island spolupracuje s Evropskou unií i v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a to od roku 2000, kdy se stal přidruţeným členem Schengenské a Dublinské dohody (problematika azylů). I proto se očekává, ţe budou přístupová jednání jednodušší (jen některá témata můţou představovat sloţitější vyjednávání, a to je především zemědělství a rybolov). Z toho vyplývá, ţe by se Island mohl stát členem Evropské unie dříve neţ Chorvatsko a Turecko, které uţ mají přihlášku podanou delší dobu. 25 Zastupitelský úřad ČR v Oslu, Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Dostupné z: < poslední revize [cit. 8.dubna 2010]. 26 Zastupitelský úřad ČR v Oslu, Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Dostupné z: < poslední revize [cit. 8.dubna 2010]

38 Island má stanovené určité limity na dovoz masa, mléčných produktu a zeleniny, tyto poloţky podléhají vysokému celnímu zatíţení a kvótám a přísných fytopatologickým předpisům. Úplný je zákaz dovozu ţivých zvířat. O vývozu a dovozu rozhoduje islandské Ministerstvo obchodu a průmyslu. Celní systém, přesto respektuje u výměny zboţí evropské normy. Dovoz běţného spotřebního a specializovaného zboţí na Island pak zpravidla probíhá přes specializované islandské dovozce a nebo obchodní agentury. Tabulka 1: Historie vztahů EU - Island Datum Událost 1. ledna 1970 Island se stává členem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO). Dvoustranná Dohoda o volném obchodu uzavřená mezi Evropským 1. ledna 1972 hospodářským společenstvím (EHS) a Islandem vstupuje v platnost. 1. ledna 1994 Vstupuje v platnost dohoda o Evropském hospodářském prostoru (EHP). Island se stává součástí Schengenské dohody o volném pohybu osob, avšak ve 19. prosince 1996 výkonném výboru nedisponuje hlasovacím právem. V platnost vstoupilo rozhodnutí Rady EU z 1. prosince 2000, které ustanovilo 25. dubna 2001 uplatňování schengenského acquis. Začátek vlády koalice Strany nezávislosti a Pokrokové strany, která se netajila 12. května 2007 spíše vlažnějším přístupem ke členství v EU. Znárodnění banky Glitnir Bank of Island kvůli neschopnosti splácet své krátkodobé dluhy. Posléze jsou ze stejného důvodu znárodněny další banky - Landsbanki a Kaupthing. Ve všech třech institucích je zaveden bankovní dozor Běhěm srpna 2008 (Úřad pro finanční dohled - FME). 26. ledna 2009 Pád islandské vládní koalice. Prohlášení komisaře pro rozšíření Olliho Rehna o vstupu Islandu do EU společně s Chorvatskem (v té době se mělo za to, že Chorvatsko se členem EU 30. ledna 2009 stane v roce 2011). Předčasné parlamentní volby, ve kterých zvítězila Sociálně-demokratická aliance 25. dubna 2009 (SDA). Posléze vstoupila do koalice se stranou Levicoví zelení (LGP). Nová premiérka Jóhanna Sigurdardóttir (SDA) prohlašuje, že Island se stane 26. dubna 2009 členem EU a přijme jednotnou měnu euro v horizontu čtyř let. 16. července 2009 Island podává přihlášku ke členství v EU. Rada EU požádala Evropskou komisi, aby k islandské přihlášce připravila 27. července 2009 oficiální stanovisko. Evropská komise vydala novou strategii pro rozšíření, ve které zdůraznila, že 14. října 2009 bude ke každé kandidátské zemi přistupovat individuálně. Island souhlasí s dohodou o vyplacení ztracených vkladů britským a nizozemským střadatelům, kteří o ně přišli v důsledku islandské bankovní krize. Uzavření dohody o kompenzacích představuje překážku pro zahájení 18. řijna 2009 přístupových rozhovorů s Islandem o členství v EU. Mezinárodní měnový fond (MMF) přislíbil Islandu půjčku ve výši 167,5 milionu 28. řijna 2009 dolarů. Islandský ministr zahraničí jmenuje Stefana Haukura Johannessona hlavním 2. listopadu 2009 vyjednavačem o islandském členství s EU. Komisařka pro vnější vztahy Benita Ferrero-Waldner a islandský ministr zahraničních věcí Össur Skarphedinsson podepsali dohodu o zřízení Delegace 16. listopadu 2009 EU na Islandu. Islandský prezident Olafur Grimsson odmítá podepsat zákon schválený parlamentem o kompenzaci vkladů britských a nizozemských střadatelů v 5. ledna 2010 internetové pobočce Icesave zkrachovalé islandské banky Landsbanki. Islandská premiérka Jóhanna Sigurdardóttir oznamuje uspořádání referenda o 8. ledna 2010 zákonu o kompenzacích britských a nizozemských vkladů v bance Icesave

39 24. února 2010 Evropská komise doporučuje zahájení přístupových rozhovorů s Islandem. Obyvatelé Islandu odmítají v referendu kompenzovat ztracené vklady britských a 6. března 2010 nizozemských občanů ve zkrachovalé bance Icesave. Komisař pro rozšíření Štefan Füle Island ujišťuje, že záležitost s bankou Icesave je vnímána jako bilaterální a tudíž neohrozí zahájení přístupových rozhovorů s 8. března 2010 EU. MMF schválil půjčku ve výši 160 milionů dolarů (zhruba tři miliardy korun). 18. dubna 2010 Půjčka je součástí úvěrové pomoci v celkového hodnotě 2,1 miliardy dolarů. 17. června 2010 Evropská rada dala souhlas se zahájením přístupových jednání s Islandem. Evropský parlament na svém plenárním zasedání souhlas Evropské rady 7. července 2010 potvrdil. (EurAktiv.cz) Hospodářský vývoj Islandu Jaká je závislost Islandu na přírodních zdrojích? => Jak to ovlivňuje růst HDP na 1 obyvatele? Je díky svým přírodním zdrojům Island soběstačnou zemí nebo závislou? (povolenky na rybolov, celoroční a nebo sezónní cestovní ruch?) Hrubý domácí produkt v roce 2009 na Islandu činil na jednoho obyvatele asi 39,600 amerických dolarů, tato ekonomická charakteristika Island ve statistikách mezi státy umístila na 20. příčku (pro srovnání v roce 2008 to bylo 42,700 amerických dolarů). 27 Růst HDP značně zpomalila v roce 2008 celosvětová finanční krize. V důsledku tohoto kolapsu se čeká na Islandu jeho další mírný pokles. Prudký růst HDP se začal v islandské ekonomice projevovat na začátku roku Naskýtá se jedna otázka, která s ekonomikou souvisí: Je Island díky svým přírodním zdrojům skutečně soběstačnou zemí nebo je spíše zemí závislou, která musí mnoho zboţí a zdrojů dováţet na místní trh ze zahraničí? Domnívám se, ţe prosperita ekonomiky Islandské republiky byla historicky zaloţena také na poloze ve světě a je podpořena zejména díky bohatým mořským zdrojům a zdrojům energetickým (těmito zdroji Island vládne). Prudce se rozvíjející sektor sluţeb se v nedávné minulosti stal na Islandu hlavní silou ekonomického rozvoje. Došlo k rozvoji mnoha sluţeb zejména pak těch finančních, ale i letectví, lodní dopravy a turistického ruchu, v roce 2008 tvořily aţ 40 procent příjmů ze zdejšího exportu. Ekonomika této země je velmi závislá na mezinárodním obchodě (export vs. import) a na přístupu na zahraniční trhy. 28 Jako všude na světě, také zde tento ostrovní stát jistě zápolí s nejrůznějšími povolenkami na mnoţství ulovených ryb a druhů ryb. Island je v hospodářském vývoji a příjmu do státní pokladny závislý i na druhu cestovního ruchu, protoţe je rozdíl, zda do státní 27 The World Factbook [online]. Dostupné z: < [cit. 8.dubna 2010]. 28 Zastupitelský úřad ČR v Oslu, Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Dostupné z: < poslední revize [cit. 8.dubna 2010]

40 pokladny plynou peníze celoročně nebo pouze sezónně. V neposlední řadě je Island závislý i na celkovém mnoţství vyuţitých přírodních zdrojů, kterých kapacita můţe meziročně značně kolísat. V moderním světě se také neustále hovoří o vyčerpanosti přírodních zdrojů, ale nikdo nedokáţe správný odhad poskytnout. Ruku v ruce jde s moderními technologiemi i ochrana ţivotního prostředí, jehoţ je Island velkým propagátorem (tzn. například nemoţnost dosáhnout na nejmodernější a nejekologičtější technologie by mohla znamenat ztrátu třeba určitého mnoţství povolenek na lov ryb apod.). Celkově však soudím, ţe Island soběstačnou zemí v procentuální většině je, a to, jak se vyrovná se současnou hospodářskou krizí a s dostupností zdrojů, pro něj strategických surovin, ukáţe jen čas a já v tuto chvíli nechci soudit a ani předpokládat jeho budoucí vývoj. Island, jak uţ jsem si dříve zmiňovala, vyváţí vysoce kvalitní ryby a jiné rybí a mořské produkty (v roce 2008, jako i v předchozích letech, byly hlavní součástí islandského vývozu), v menší míře i jisté zemědělské produkty, nověji také hi-tech strojírenské výrobky a sofistikovaný software. K dalším významným vývozním oborům na ostrově patří zpracovatelský průmysl (jeho podíl v posledních letech značně stoupá, v roce 2008 tvořil uţ 2/5 islandského vývozu). Vyrábí se zde a následovně se pak exportuje do zahraničí zejména hliník a jeho nejrůznější slitiny, ferokřemičitany, farmaceutické a lékařské výrobky. Na Island se dováţejí především věci běţné potřeby, v určité míře se sem vozí i paliva (ropa - nafta, benzín a zemní plyn), dováţejí se také mnohé strojírenské výrobky, metalurgické výrobky, motorová vozidla (auta a traktory), ocel a ţelezo, textil a nejrůznější potraviny Islandská finanční krize -její vývoj a s ní související útlum rychlého ekonomického růstu Islandu Island je poměrně malá, ekonomicky vyspělá země. Ve srovnání s velkými zeměmi ale můţe podstatně snáze podlehnout bankovním spekulacím. 29 Ekonomika Islandu se v letech vyznačovala prudkým růstem a velkou liberalizací (došlo k odstátnění islandských bank i penzijních fondů). 30 Islandské banky (zejména největší islandské komerční banky Kaupthing, Landsbanki a Glitnir) a penzijní fondy tak získaly volnost k investování v zahraničí (na Islandě uţ neměly kam investovat a co nakupovat). Islandské banky 29 Zastupitelský úřad ČR v Oslu, Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Dostupné z: < poslední revize [cit. 8.dubna 2010]. 30 Penzijní fondy a jejich liberalizace je důleţitá zmínit, protoţe důchodový systém na Islandu pracuje na principu osobních účtů, kam si všichni ze zákona musí spořit (znamená to, ţe fondy disponují ohromným mnoţstvím financí)

41 nakupovaly cizí firmy a ne jen za své peníze, ale půjčovaly si část financí u zahraničních bank (jde o ve světě běţný postup). Poměrně snadno se tedy zadluţily. Tímto jednáním si ale znesnadnily přístup k získání dalších úvěrů a to je později při propuknutí ekonomické krize potopilo. Díky investicím do cizích firem pro Island v roce 2008 pracovalo více lidí, neţ má Island obyvatel a islandské banky spravovaly částku, která tvořila zhruba desetinásobek zdejšího ročního hrubého domácího produktu. Pro srovnání v jiných zemích majetek bank zdaleka nedosahuje ani ročního hrubého domácího produktu. Poté, co americký finanční trh zasáhla ekonomická krize v plné síle, přestaly všechny banky půjčovat ostatním peníze a snaţily se jich co nejvíce získat z poskytnutých úvěrů zpět. Na Island začal působit pákový efekt. Cizí banky po propuknutí krize nemohly úvěry prodluţovat (jak to fungovalo do krize) a chtěly půjčené peníze rychle zpět. Islandské banky tedy byly nuceny prodávat firmy a splácet úvěry, ale nezbyla jim ani část aktiv, která do nich investovaly. Do toho se pak promítla velikost islandských bank, kterým po jejich zhroucení ani vláda ani centrální banka prostě nemohla pomoci. Navíc Island byl díky relativně vysoké místní úrokové míře (vystoupala aţ na hodnotu 18,0 %) dlouhou dobu cílem pro některé zahraniční investice. Kdyţ se ovšem ukázalo, ţe se zdejší ekonomika můţe ze dne na den zhroutit, nastala panika a všechny cizí peníze se snaţí utéci z ostrova pryč za kaţdou cenu. 31 Islandská koruna (ISK) je na finančních trzích volně směnitelná a je to poměrně nestálá měna. Pádu jejího kurzu po propuknutí ekonomické krize uţ nešlo zabránit, ISK (viz obr. 27) oslabila o více neţ polovinu, postupně aţ o 76 procent vůči Euru. Pro Islanďany to znamenalo tragické zdraţení potravin i benzínu a v podstatě všeho, co se na ostrov dováţí. Dne Islandská vláda znárodnila Glitnir Bank, v problémech se poté ocitla i Landsbanki (pod ní patří i spořitelna Icesave, která plnila pobočku Landsbanki na Britských ostrovech, měla zde i poměrně rozsáhlou klientelu, asi zákazníků). Moţnost ohroţení hospodářství Islandu a na moţný bankrot upozornil obyvatelstvo bývalý islandský premiér G. H. Haarde uţ Následně vláda převzala kontrolu i nad poslední z islandských velkých bank bankou Kaupthing, v březnu 2009 přibyl i další finanční dům Straumur-Sanace bank. Centrální banka se pokusila ustálit kurz islandské koruny na hodnotě 131 ISK za jedno euro, to se ukázalo jako katastrofické rozhodnutí. Uţ následující den byl tento kurz zrušen. Aktuální kurz je cca 154 ISK vůči euru (září 2010). Osmého října 2008 byly 31 Ing. Tomáš Kubeš Islandský blog Islandská ekonomická krize , c [online]. Dostupné z: < poslední revize [cit. 1.listopadu 2010]

42 zastaveny aktivity na islandském akciovém trhu. Na Islandě krize přivedla vládu pod vedením premiéra Haardeho aţ k demisi. Bankrotu unikl Island díky přijetí půjček Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Ruska, a také výrazným omezením státních výdajů. Cílem úvěru MMF (2,1 miliardy USD) bylo obnovit důvěru k islandskému hospodářství, stabilizovat měnu, restrukturalizovat bankovní systém a posílit státní pokladnu. Tuto půjčku by měl Island splatit v letech , nedá se ale ještě předpovědět jaké budou v tomto období příjmy a výdaje státní pokladny Co dokáţe ostrov Island? (Vliv přírody Islandu na jiné země) Krize evropské letecké dopravy, výbuch islandské sopky Eyjafjöll, bude následovat i erupce Katly? Jak jsem se jiţ zmínila, Island vyuţívá chytře velmi levných a obnovitelných zdrojů geotermální energie, které získává z nitra Země. Čas od času ale tento přebytek energie není Islanďanům k uţitku. Uţ kolem loňských Vánoc seizmologové zaznamenali zvýšenou aktivitu (kolem tisíce drobných zemětřesení o intenzitě prvního a druhého stupně Richterovy škály a několik zemětřesení kolem třetího stupně Richterovy stupnice) u pod ledovcem skrytého vulkánu Eyjafjöll (probral se po 187 letech klidu ). Šlo o první erupci na Islandě od roku Eyjafjöll je 1666 metrů vysoká sopka, která leţí asi 160 kilometrů jihovýchodně od Reykjavíku., kráter této sopky má asi 3 aţ 4 kilometry v průměru. Tato sopka je ukrytá pod dvousetmetrovým příkrovem ledu a sněhu ledovce Eyjafjallajökull o rozloze 160 kilometrů čtverečních, patří mezi menší islandské ledovce. K uvolnění energie (zemětřesení) docházelo v hloubce od 7 do 10 kilometrů pod sopkou. Znovu na sebe Eyjafjöll upozornila, kdyţ 26. února 2010 náhle popraskala zemská kůra pod tlakem magmatu, které trhlinami začalo proudit do magmatického krbu. Aktivita pak nadále stoupala a začátkem března ( ) v epicentru sopky naměřili aţ tří tisíce zemětřesení. 20. března 2010 pak došlo k samotným prvním výbuchům. Islandská vláda na to reagovala evakuací zhruba 500 osob z bezprostřední blízkosti sopky. Desetkrát aţ dvacetkrát silnější erupce pak následovaly 14. dubna Došlo také k dalším výlevům magma, tentokrát i hlavním kráterem přímo v centru ledovce. Kvůli výlevům magmatu roztála masa ledu, která zvedla hladiny místních řek o tři místy aţ o sedm metrů a způsobila povodně. Následovalo uzavření hlavní okruţní islandské silnice. Muselo být evakuováno na 800 obyvatel. Erupce přidala starosti i místním zemědělcům, letos 32 Zastupitelský úřad ČR v Oslu, Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Dostupné z: < poslední revize [cit. 8.dubna 2010]

43 uţ nezasejí, pole i domy jim v postiţených oblastech přikryl popel. Sopečný popel obsahuje fluor, který u zvířat vyvolává vnitřní krvácení, poškození kostí a vypadávání zubů. 33 Došlo také k vyvrţení mohutných mraků dýmu, páry a popela do několikakilometrové výše (údajně aţ do 13 kilometrů). Tento popel právě způsobil značné omezení letecké dopravy v Evropě a mezi Evropou. Bylo to dočasné uzavření několika letišť a vzdušného prostoru. Popel se šířil pozvolna přes Atlantický oceán, překonal asi 2000 kilometru a dostal se nad severozápadní a severní Evropu. Mnohá letiště se 15. dubna 2010 uzavřela a s nimi i jejich přilehlý vzdušný prostor. Byla to letiště ve Velké Británii, Irsku, zemích Beneluxu, Finsku, Norsku a Švédsku. V jiných zemích byl omezen provoz jen na některých letištích, například ve Francii, Německu, Rakousku a Polsku. Někde byly prozatím rušeny jen některé lety, ale 16. dubna 2010 se zavřela letiště v uţ i České republice, na Slovensku a také letiště v Estonsku, Lotyšsku a Litvě. Podle evropského úřadu pro bezpečnost letového provozu Eurocontrol bylo zrušeno zhruba šedesát procent všech letů v Evropě. Denně se přitom na starém kontinentu uskuteční 28 tisíc letových pohybů. Opatření následovala po upozornění odborníků, ţe sopečný popel s malými úlomky kamínků, ledu a písku můţe nejen výrazně sníţit viditelnost, ale ohrozit i motory letadel. 34 Zrušení řady letů vedlo k dočasnému uvěznění některých cestujících na letištích. V souvislosti s touto situací hoteliéři v blízkosti letišť zvedli ceny jindy levnějšího ubytování. Také mnoho cestujících muselo změnit způsob dopravy, a tak některé vlakové jízdenky byly rychle vyprodány. Sopečný mrak zabránil také odcestovat některým státníkům z ciziny. Lze konstatovat, ţe tato erupce islandské sopky Eyjafjöll ovlivnila Evropu více neţ bankrot Islandské republiky (například jen letecké společnosti přišly o mnohamiliónové částky a nebo květiny, vypěstované v Nizozemí, nemohly odletět a vadly ve skladech). 33 Dagsson Waldhauserová, P. V sopečném dešti. Koktejl, czechpressgroup a. s., Ústí nad Labem, č. 6/červen 2010, ročník XIX., s Sabre s.r.o.. TÝDEN.cz [online] c Dostupné z: < Poslední revize [cit. 26.října 2010]

44 Obr. 6: Řez sopkami Eyjafjöll a Katla k (Zdroj: gnosis9.net, článek: Charakter erupce Eyjafjöllu se mění, aktivita klesla, nebezpečí trvá) Řadu odborníků znepokojuje, ţe i při předchozích třech erupcích Eyjafjöll vţdy po ní došlo k výbuchu daleko větší sopky Katla (její jméno se dá přeloţit jako zlá sestra ). Katla leţí v sousedství sopky Eyjafjöll (viz obr. 6) pod ledovcem Mýrdalsjökull a je známa svými ničivými erupcemi (její výbuch by mohl znamenat aţ tisíckrát více popela neţ kolik jí vyprodukovala sopka Eyjafjöll) Přínos Islandu pro další země (Svět, Evropu, ČR) Jak využít místní technologie u nás? (geotermální vytápění) O geotermální energii i jejím vyuţití na Islandu jsem se jiţ zmínila. Myslím si, ţe je však i důleţité se tu zmínit, ţe v této oblasti bychom se mohli mnoho cenného od Islandu naučit. Například dnes uţ je celé město Reykjavík (nazvané kouřová zátoka, podle mnoţství uvolňovaných plynů a vývěru horké vody) vytápěno podzemní vodou, jejíţ teplota dosahuje více jak 80 C, vytápěny jsou hlavní ulice i chodníky. Islandu záleţí také na ochraně přírody a ekologických způsobech hospodaření, i proto tak hojně geotermální energii vyuţívá. Geotermální energie je k přírodě šetrný a také ekonomičtější způsob vytápění ve srovnání s vyuţitím vytápění tepelného, elektrického, plynového či naftového a dalších. Geotermální elektrárny (viz obr. 8) samozřejmě nejsou pouze na Islandu (kde mají ovšem ke svému fungování ideální podmínky), ale i v jiných zemích. V menší míře se jich vyuţívá například v Itálii, Francii, Kalifornii, Japonsku a na Novém Zélandu. Jejich výstavba je bohuţel velmi nákladná, je totiţ pětkrát draţší neţ stavba jaderné elektrárny a také se tato elektrárna nedá vybudovat všude, ale jen ve vulkanicky aktivních oblastech. U nás se geotermální energie zatím vyuţívá pouze pro vytápění budov (například v Děčíně uţ je takto

45 vytápěna řadu let polovina města) a počítá se stavbou geotermálních elektráren v Liberci a Litoměřicích. Na Islandě, ale i na Slovensku se horkých pramenů v souvislosti s geotermálními lázněmi nezřídkakdy pouţívá k léčení (viz obr. 7). Další věc, které bychom se mohli od Islanďanů naučit, je zdravější způsob ţivota a také šetrnější péče o naši přírodu a mnohým dalším. Obr. 7: Bláa Lónið (=modrá laguna) - Léčebné vyuţití geotermální energie-odpadní vody z geotermálního vrtu (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 8: Krafla - příklad geotermální elektrárny (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009)

46 5 DIDAKTICKÁ TRANSFORMACE TÉMATU Zeměpis jako přírodní věda spolu s přírodopisem, fyzikou a chemií patří k tématické oblasti Člověk a příroda v Rámcovém vzdělávacím programu pro Základní školy. Tato práce můţe být vyuţita při výuce v 7. ročníku Základní školy při probírání učiva Severní Evropy. Ţákům můţeme blíţe vymezit postavení Islandu ve světě, srovnat s ostatními zeměmi jeho přírodní poměry a přiblíţit politickou, ekonomickou i sociální situaci. Tato země můţe slouţit i jako dokonalý model k vysvětlení rozmístění a hustotě osídlení obyvatel a nebo jako jedinečná učebnice geologie, případně tvarů zemského povrchu. Určitě by nešlo uplatnit práci v celé její šíři kvůli malé dotaci hodin na vyučování zeměpisu. Téma by se dalo ovšem probrat v řadě průřezových témat. Zpracovanou látku by šlo uplatnit i při výuce jiných předmětů (například přírodopisu a dějepisu). Pro lepší zapamatování a také oţivení látky by bylo vhodné toto téma doplnit prezentací fotografií z expedice na Island a nebo videa

47 6 ZÁVĚR Island uţ dávno není izolovanou zemí. I navzdory svému podnebí a vzdálenosti od pevniny se čím dál tím více otevírá pro Evropu i pro turisty z celého světa. V současnosti se potýká s řešením hospodářské a finanční krize. Stát pracuje na obnovení důvěry ve své banky a snaţí se i nadále lákat na ostrov firmy s těţkým průmyslem, aby mohl prodat svou levně a zeleně získanou elektrickou energii. Navíc si, ale moţná obyvatelé uvědomují, ţe by měli svou zemi chránit (třeba díky kauze Káranhjúkar), to si myslím i já, protoţe v Evropě uţ nezůstalo mnoho člověkem nedotčených území. Celá práce je rozdělená do čtyř částí. První část je obecným seznámením s Islandskou republikou a jejími přírodními poměry. Slouţí k uvědomění čtenáře o jiných ţivotních poměrech panujících na tomto ostrově. Domnívám se, ţe Island je z přírodního hlediska zemí velice zajímavou, řekla bych aţ poutavou, a proto stojí za to o něm více vědět, případně i číst a slyšet častěji. V druhé části na základní charakteristiku Islandu navazuje jeho historickogeografický přehled, který je důleţitý pro pochopení jak historického tak i budoucího vývoje tohoto severského státu. Neustále se u mě stupňuje obdiv k prvním obyvatelům Islandu, to v jakých podmínkách a bez jakéhokoli přepychu dokázali přeţít, je pro mě přímo fascinující. Ze své domoviny si mohli totiţ přivézt jen omezené zásoby a suroviny pro nový ţivot. Utečenci před zákonem dokázali přeţít v pustém vnitrozemí ostrova v subpolární tundře, takto ţít by bylo pro mnoho z nás nepředstavitelné. Třetí a poměrně rozsáhlý oddíl práce je věnován hospodářství Islandu. Zde jsem se snaţila přiblíţit, čím Island disponuje a z čeho a jak ţije zdejší obyvatelstvo (zajímala mě úroveň zemědělství, místní rybolov, lesní a vodní hospodářství, průmysl a také na jaké úrovni jsou zde zdravotnictví, školství a třeba sluţby). Poslední a co se názvu mé bakalářské práce a vybrané problematiky nejblíţe týká, je kapitola Island a svět. Zde jsem se snaţila zaměřit na významné věci problémy, které řeší Island a s ním i celý svět. Jde třeba o angaţování této země v mezinárodních organizacích nebo snahy o vstup do EU a vůbec jeho vztahy k Evropě. Snaţila jsem se odpovědět, zda je Island země závislá na zemích okolních nebo je zemí hospodářsky soběstačnou, a také vysvětlit, proč a jak Island zasáhla silná ekonomická krize. Zajímala jsem se také o erupci sopky Eyjafjöll a jejích důsledcích pro Islanďany, ale i celou Evropu. Také jsem se pokusila napsat, v čem jsou silné stránky této země, neboli, čím bychom se mohli nechat inspirovat

48 Domnívám se, ţe se mi podařilo vytvořit ucelený geografický popis Islandu a to především díky studiu rozličných textů a publikací i internetových zdrojů. Při nezbytné analýze textu jsem si rozšířila své vědomosti o této zemi a doufám, ţe tato bakalářská práce podobně poslouţí dalším studentům (nejen) geografie, ale i širší veřejnosti. Přínosem a moţná i ponaučením by mohlo být zaměření této práce na současné problémy Islandu (například finanční a ekonomická krize). Dále pak kapitola o přínosu Islandu pro okolní země (vyuţití levné geotermální energie). Při zpracování tématu jsem zvolila na rozdíl od Hettnera jiné řazení charakteristik jednotlivých sfér. Pro úvodní představení Islandu jsem zvolila charakteristiku administrativního členění a obyvatelstva a sídel, dále uţ se od Hettnera příliš neliším. Práci jsem doplnila o moţnost jejího uplatnění ve výuce na druhém stupni základních škol (po vhodné úpravě můţe obohatit i hodinu dějepisu, případně přírodopisu)

49 RESUME Shrnutí: Tato bakalářská práce pojednává o ostrově leţícím mezi Evropou a Amerikou, o Islandu. Vychází z fyzicko-geografického a socio-geografického a rovněţ z historicko-geografického a hospodářského popisu této země. Snaţí se pochytit a vysvětlit důleţité souvislosti vývoje této země a popsat její moţný budoucí vývoj. Práci jsem rozdělila do čtyř hlavních částí (Základní charakteristika Islandu, Historicko - geografický význam Islandu, Hospodářský význam Islandu a nejdůleţitější částí mojí práce je část Island a svět) a doplnila jsem ji i moţnou budoucí transformaci toho tématu do výuky druhého stupně základních škol. Summary: This thesis deal with the island situated between Europe and North America, with Iceland. Knowledge included into the thesis text is based on the physical-geographical and socio-geographical as well as the historical-geographical and economic description of this country. To the main purpose of the work is to pick up and explain important features of the country development and to describe its possible future development. The thesis is divided into four main sections (Basic characteristics of Iceland, historical geographical significance of Iceland, Iceland and it s economic importance, - Iceland and the world this is the most important part of my work. Finally I have added a chapter about possible future transformation of the theme in the geography education at secondary school

50 SEZNAM PŘÍLOH a) Umístěných v textu Obr. 1: Mapa Islandu Obr. 2: Vlajka Islandu Obr. 3: Rozmístění sopek na Islandu Obr. 4: Jihozápadní Island - Lávové pole Obr. 5: Námafjall Hverir Solfatarové pole Tab.1: Historie vztahů EU - Island Obr. 6: Řez sopkami Eyjafjöll a Katla k Obr. 7: Bláa Lónið (=modrá laguna) - Léčebné vyuţití geotermální energie-odpadní vody z geotermálního vrtu Obr. 8: Krafla - příklad geotermální elektrárny b) Umístěných za textem Obr. 9: NP Thingvellir - rozhraní Euroasijské a Severoamerické desky - vzdalují se od sebe o 1-2 cm za rok Obr. 10: Bublající bahno - oblast Seltún Obr. 11: Solfatara v oblasti Námafjall Obr. 12: Oblast Seltún ukázka barevnosti terénu Obr. 13: Hveravelir - Fumarola a termální jezírko Obr. 14: Stóri Geysir Obr. 15: Mývatn Obr. 16: Pohled na ústí řeky Jökulsá á Fjöllum a na sandry Obr. 17: Vodopád Dettifoss Obr. 18: Vodopád Godhafoss Obr. 19: Vodopád Gullfoss Obr. 20: Papuchalkové - na jiţním pobřeţí Islandu Obr. 21: Islandští koně ( poníci ) u Godhafossu Obr. 22: Whalewathing lov na velryby u Husavíku Obr. 23: Zemědělství vytápěné skleníky, praktické vyuţití geotermální energie Obr. 24: Památník ţelezniční dopravy Reykjavík Obr. 25: Norröna trajektová linka z Dánsko přes Faerské ostrovy na Island

51 Obr. 26: Ukázka islandské kuchyně Sweet herring Obr. 27: Islandské koruny

52 POUŢITÁ LITERATURA, INTERNETOVÉ STRÁNKY a) Použitá literatura ADÁMEK, H.; HAVEL, J. Island : soulad protikladů. Praha : Mladá fronta, s. ISBN BIARD, J. P. Kortabok Handa Grunnskolum Landmaelingar Islands. Reykjavík, s Školní atlas světa. 7. vyd. Praha : Kartografie Praha, a. s., s. ISBN DAGSSON WALDHAUSEROVÁ, P. V sopečném dešti. Koktejl, czechpressgroup a. s., Ústí nad Labem, č. 6/červen 2010, ročník XIX., s. 57 DEL GIUDICEOVÁ, M. Island: Energie, nebo ekologie?. National Geographic, č , PressMedia, Praha, s ISSN DUFFEY, E. National Parks And Reserves of Western Europe. London : Macdonald, s. ISBN FRANC, K.; RAK, J. Island. 1. vyd. Praha : Svoboda, s. Zeměmi světa HADAČ, E. V zemi sopek a ledovců. 1. vyd. Praha : Orbis, s. HORÁK, B. Daniel Vetter a jeho Islandia. Brno : Filosofická fakulta, s. KADLEČKOVÁ, H. Dějiny Islandu. Praha : Lidové noviny, s. Dějiny států. ISBN Lexikon zemí světa. Praha : Kartografie, s. LUNER, J. Barvy Skandinávie a Islandu. Brno: Computer Press, s. ISBN

53 PETŘÍKOVÁ, H. Island. Vrchlabí : Správa krkonošského národního parku, s. Chráněná území světa ; 30/1987 SANETŘÍK, M. Evropské národní parky. 1. vyd. Štíty : Pavel Ševčík - Veduta, s. ISBN ŠÁRA, P. Lexikon zemí světa. Praha : Kartografie, s. ISBN SCHIEßL, G.; HANDL, CH. Island : nejkrásnější turistické trasy. 1. vyd. Praha, Plzeň : Freytag a Bernát, Kletr, s. ISBN SIGURJÓNSSON, S. Amazing Iceland. Reykjavík : Forlagid, s. SZAFLARSKI, J.; MARIOT, P. Malá encyklopédia zemepisu světa. Bratislava : Obzor, s. ZAEHNER, R.C. The Hutchinson Encyklopedia.10 th Updated Edition. Oxford : Helicon, s. ZEMAN, J. Island : ostrov zrozený z ohně. Praha : Paseka, s. ISBN ZEMAN, J. Island : země lidí a skřítků. 1. vyd. Praha : Paseka, s. ISBN

54 b) Internetové zdroje CIA, The World Factbook [online]. c2010, poslední revize [cit. 8.dubna 2010], Dostupný z: < EurAktiv.cz [online]. c , poslední revize [cit. 1.listopadu 2010], Dostupný z: < Iceland Private tours - Ýma ehf [online]. c2009, [cit. 21.listopadu 2010], Dostupný z: < Ing. Tomáš Kubeš, Islandský blog, Islandská ekonomická krize , [online]. c , [cit. 1.listopadu 2010]. [online]. Dostupné z: < Ministerstvo zahraničních věcí [online]. c2010. Praha [cit. 8.dubna 2010], Dostupné z: < teristika_zeme.html>. Sabre s.r.o.. TÝDEN.cz [online] c Poslední revize [cit. 26.října 2010]. Dostupné z: < Zastupitelský úřad ČR v Oslu, Oficiální portál pro podnikání a export [online]. c2010, poslední revize [cit. 8.dubna 2010], Dostupné z: < Wikipedie, Otevřená encyklopedie [online]. Poslední revize [cit. 26.října 2010], Dostupné z: <

55 OBRAZOVÁ DOKUMENTACE Obr. 9: NP Thingvellir - rozhraní Euroasijské a Severoamerické desky - vzdalují se od sebe o 1-2 cm za rok (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 10: Oblast Seltún - bublající bahno (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 11: Solfatara v oblasti Námafjall (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 12: Oblast Seltún - ukázka barevnosti terénu (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 13: Hveravelir - Fumarola a termální jezírko (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 14: Stóri Geysir (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009)

56 Obr. 15: Mývatn (Foto:Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 16: Pohled na ústí řeky Jökulsá á Fjöllum a na sandry (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 17: Vodopád Dettifoss (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 18: Vodopád Godhafoss (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 19: Vodopád Gullfoss (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009)

57 Obr. 20: Papuchalkové - na jiţním pobřeţí Islandu (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 21: Islandští koně ( poníci ) u Godhafossu (Foto: Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 22: Whalewathing lov na velryby Husavík (Foto:Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 23: Zemědělství vytápěné skleníky, praktické vyuţití geotermální energie (Foto:Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 24: Památník železniční dopravy Reykjavík (Foto:Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 25: Norröna trajektová linka z Dánsko přes Faerské ostrovy na Island (Foto:Veronika Pacáková, srpen 2009)

58 Obr. 26: Ukázka islandské kuchyně Sweet herring (Foto:Veronika Pacáková, srpen 2009) Obr. 27: Islandské koruny (Foto:Veronika Pacáková, srpen 2009)