KRAJSKÝ PROGRAM SNIŽOVÁNÍ EMISÍ LÁTEK PŘISPÍVAJÍCÍCH KE ZMĚNĚ KLIMATU ZEMĚ ÚSTECKÉHO KRAJE

Transkript

1 KRAJSKÝ PROGRAM SNIŽOVÁNÍ EMISÍ LÁTEK PŘISPÍVAJÍCÍCH KE ZMĚNĚ KLIMATU ZEMĚ ÚSTECKÉHO KRAJE zákazník Ústecký kraj Velká Hradební 3118/48 Ústí nad Labem stupeň STUDIE zakázkové číslo číslo dokumentu /2-KP-01 datum autor Ing. Miroslav Mareš Tebodin Czech Republic, s.r.o. Prvního pluku 20/ Praha 8 telefon telefax mares@tebodin.cz

2 strana 2 z 36 autorizace zpracoval: Mgr. Dana Klepalová Ing. Miroslav Mareš Ing. Martin Vejr schválil: Ing. Miroslav Mareš Praha, březen 2004

3 strana 3 z 36 Obsah 1 Úvod Cíl programu Strategie ochrany klimatického systému Země v České republice Klimatické údaje Ústeckého kraje 6 2 Změna klimatu a její dopady Podstata, vývoj a dopady změny klimatu Skleníkový efekt Skleníkové plyny Vnitřní proměnlivost klimatu Rámcová úmluva a Kjótský protokol a jejich implementace v ČR Rámcová úmluva OSN o změně klimatu Kjótský protokol Emise látek ovlivňujících klimatický systém Země v ČR Vývoj emisí v letech Předpokládaný vývoj emisí do roku Opatření na snižování emisí látek ovlivňujících klimatický systém Země v ČR Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší Energetická legislativa Opatření ke snížení emisí skleníkových plynů zaváděná společně Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů Podpora poskytovaná Státním fondem životního prostředí Iniciativa pro úsporné osvětlení Program podpory rekonstrukce a revitalizace panelových domů Soubor opatření v sektoru dopravy Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování, další opatření v průmyslu Podpora zalesňování hospodářsky nevyužívaných zemědělských ploch Podpora produkce alternativních motorových paliv Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a zákon č. 477/2001 Sb., o obalech Využívání skládkového plynu a bioplynu z čistíren odpadních vod 23 4 Adaptační opatření v ČR Vodní zdroje Zemědělství Lesní hospodářství 28 5 Priority v ČR 28 6 Využití Národního programu v Ústeckém kraji Metodické podklady a použité předpoklady Odhad současných emisí CO 2 Ústeckého kraje Výhled emisí CO 2 v Ústeckém kraji Odhad potenciálu obnovitelných zdrojů v Ústeckém kraji 30

4 strana 4 z Specifikace hlavních zdrojů emisí látek ovlivňujících klimatický systém Země v Ústeckém kraji Opatření ke snižování emisí látek ovlivňujících klimatický systém Země v Ústeckém kraji Adaptační opatření v Ústeckém kraji Souhrn hlavních priorit 33

5 strana 5 z 36 1 Úvod 1.1 Cíl programu Hlavním cílem tohoto programu je snížení emisí látek ovlivňujících klimatický systém Země. Program je zpracován v souladu s požadavky návrhu Integrovaného národního programu snižování emisí České republiky (červen 2003) a návrhu Státní energetické koncepce (červen 2003). V programu jsou respektovány výstupy a opatření navržená v Územní energetické koncepci Ústeckého kraje, Krajském programu snižování emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku Ústeckého kraje a Integrovaném krajském programu zlepšení kvality ovzduší Ústeckého kraje. 1.2 Strategie ochrany klimatického systému Země v České republice Vláda České republiky schválila svým usnesením č. 480 ze dne dokument Strategie ochrany klimatického systému Země v České republice, který zařazuje ochranu klimatu mezi prioritní problémy životního prostředí u nás a vytyčuje hlavní úkoly pro dotčené resorty, které by měly vést ke splnění kvantitativních cílů Kjótského protokolu Českou republikou. Jde o historicky první dokument, který byl projednáván v této věci na vládní úrovni. Dalším dokumentem, který se týká problematiky změny klimatu je Státní politika životního prostředí z ledna Problém a jeho řešení je zmiňován v kapitole V.2.5 Fyzikální pole společně s různými druhy záření (emitované zejména při rozpadu radonu a jeho dceřinných produktů), hluk a vibrace. Strategie určuje také cíl: v souladu s Kjótským protokolem k rámcové úmluvě OSN o změně klimatu udržet v časovém horizontu produkci skleníkových plynů minimálně o 8 % nižší než byla úroveň v roce Legislativně je ochrana klimatického systému Země zakotvena v zákoně č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Zákon definuje nástroje ochrany klimatického systému Země ( 34 zákona) a povinnosti při ochraně klimatického systému Země ( 35 zákona). Dne 27.listopadu 2003 byl Poradou MŽP schválen Národní programu na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR. Základními pojmy v oblasti ochrany klimatického systému Země jsou: Klimatický sytém Země veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra, geosféra a jejich vzájemné působení. Změna klimatu taková změna, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené proměnnosti klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek. Látky ovlivňující klimatický systém Země oxid uhličitý, methan, oxid dusný, částečně a zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový (skleníkové plyny). Ustanovením 34, odstavec 1 zákona o ochraně ovzduší je uložena příprava Národního programu na zmírnění dopadů změny klimatu, aniž by byl stanoven termín jeho předložení vládě. Prováděcí právní předpis v duchu zmocnění 35, odstavec 3 zákona o ochraně ovzduší, který by stanovil bližší závazné části Národního programu, dosud nebyl vydán. Dne 27.listopadu 2003 byl Poradou MŽP schválen Národní programu na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR.

6 strana 6 z Klimatické údaje Ústeckého kraje Ústecký kraj spadá do několika klimatických oblastí. Tyto oblasti lze na základě klimatických rozdílů rozdělit na 3 hlavní klimatické oblasti, a to na teplou (T), mírně teplou (MT) a chladnou (CH). Následuje dělení podle nejvýznamnějších teplotních a srážkových charakteristik na nižší jednotky. Teplá oblast (T2) je na území kraje zastoupena především v oblasti podkrušnohorských vulkanických hornatin a dá se charakterizovat jako oblast s kratším, méně teplým a méně suchým létem, teplým až mírně teplým jarem a podzimem. Oblasti mírně teplé nezabírají oproti teplým oblastem tak velkou plochu kraje a je možno je charakterizovat následujícím způsobem. Jedná se o oblasti s krátkým, mírným až mírně chladným, suchým až mírně suchým létem, mírným jarem a mírným podzimem. S normální délkou zimy a s rozdíly v teplotě a v množství srážek. Tuto oblast můžeme nalézt v severní části Litoměřického okresu nebo v okresech Ústí nad Labem a Děčín. Chladné oblasti jsou na území zastoupeny především v oblasti Krušných hor. Jedná se o oblasti montánní až alpínské polohy. Jako typické a charakteristické klima je zde krátké až velmi krátké a mírně chladné léto (převážně vlhké). Naproti tomu jsou přechodová období (jaro a léto) velmi dlouhá a je možné je charakterizovat jako mírně chladná až chladná. Zima je v této oblasti velmi dlouhá, mírně až velmi chladná a mírně vlhká až vlhká. Dalším charakteristickým bodem je dlouhá až velmi dlouhá doba trvání sněhové pokrývky (až 7 měsíců). Na následujících obrázcích je zachycen vývoj srážek a průměrných teplot v období

7 strana 7 z 36 2 Změna klimatu a její dopady 2.1 Podstata, vývoj a dopady změny klimatu Skleníkový efekt Tzv. skleníkový efekt působí již stovky miliónů let jako ochrana povrchu naší planety před drastickými změnami teploty mezi dnem a nocí. Díky atmosféře a jejímu složení proniká na povrch Země krátkovlnné sluneční záření (převážně jako viditelné světlo) prakticky bez zábran. Část světla se odráží od mraků, vodní hladiny a sněhové pokrývky a uniká zpět do kosmu. Část je po dopadu na povrch země pohlcena a zahřívá jej. Teplo, které ze zahřátého povrchu uniká, je též záření, ale o delší vlnové délce, tzv. záření infračervené. To je ale na čas některými plyny v atmosféře zadrženo - pohlceno - a tak pomáhá udržet poměrně stabilní přízemní teplotu.

8 strana 8 z Skleníkové plyny Skleníkové plyny mají schopnost tepelné infračervené záření pohltit. Patří sem především vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón, oxid dusný, polyfluorovodíky (PFC) nebo fluorid sírový (SF 6 ). Skleníkový jev založený na přítomnosti skleníkových plynů je efekt přirozený. Při některých lidských činnostech se však uvolňuje větší množství skleníkových plynů, než je přirozené. Spalováním fosilních paliv (uhlí, ropy), odlesňováním, vypalováním lesů, při obdělávání půdy přibývá oxid uhličitý. Pěstování rýže, chov dobytka, hnilobné procesy ve skládkách komunálního odpadu přispívají k produkci metanu, přízemní ozón je součástí letního fotochemického smogu (vzniká zejména z automobilové dopravy). Nárůst těchto plynů (i řady dalších) může způsobit, že zadržení tepelného záření země se zvýší a stoupne tak teplota na Zemi. Následky tohoto zvýšení je možno očekávat takřka na celé planetě. Šedesát pět procent tepla, které zadrží nad zemí skleníkové plyny, je zachyceno právě vodní párou. Vodní pára se však v atmosféře vyskytuje většinou ve formě mraků, které odráží nejen dlouhovlnnou radiaci zpět na Zem, ale také krátkovlnnou radiaci ze Slunce zpět do kosmu. Který jev převládne, určuje spousta dalších faktorů (výška mraků, jejich složení, pokrytí oblohy a geografická oblast). Momentálně panují dohady o tom, jestli vodní pára Zemi otepluje či nikoliv. Některé další lidmi produkované znečišťující látky, zejména oxid siřičitý (SO 2 ), ovzduší dokonce ochlazují. Do atmosféry se dostávají ve formě aerosolů, jejichž drobné částečky odrážejí pouze krátkovlnnou radiaci ze Slunce. Paradoxně tak tyto látky, které znečišťují ovzduší, působí také pozitivně. To může být důvod, proč se v minulosti klimatické změny neprojevili tak razantně. Důležité skleníkové plyny jsou uvedeny v následující tabulce. Jediným z nich, jehož koncentrace za posledních 200 let nevzrostla, je ozón. Byl totiž likvidován freony (CFC), které se rovněž řadí do skleníkových plynů.

9 strana 9 z 36 Skleníkový plyn Vzorec Procentuální zastoupení v atmosféře Relativní účinnost Dosavadní nárůst Podíl na zvýšeném skleníkovém efektu vodní pára H 2 O 0,2-3 1? kolem nuly oxid uhličitý CO 2 0, % 61% metan CH 4 0, % 19% oxid dusný N 2 O 0, % 6% ozón O 3 proměnlivé? spíše úbytek 0% halogenované uhlovodíky CFC asi 5000 HCFC asi 5000 CF HFC veškeré množství v atmosféře 14% - nejisté Prvních pět plynů je přirozených, ostatní jsou umělé a v atmosféře se před zásahem člověka nevyskytovaly. Relativní účinnost znamená zvýšení úhrnu energie dopadlé na povrch Země za 100 let v poměru ke zvýšení způsobenému týmž objemem oxidu uhličitého Vnitřní proměnlivost klimatu Vnitřní proměnlivost klimatu, často také označovaná jako přirozené či dlouhodobé klimatické výkyvy, je důsledkem dějů odehrávajících se v samotném klimatickém systému bez zásahu jakýchkoliv vnějších činitelů. Celý proces by se možná dal souhrnně označit jako interakce oceánů a atmosféry. Někteří vědci se domnívají, že by vnitřní proměnlivost klimatu mohla mít na dosavadním oteplení jistý podíl, nikdo ji však nepokládá za jeho hlavní příčinu. Potvrzují to i klimatické modely, ze kterých se dá vysledovat naopak výrazný vliv skleníkových plynů. Teplota a klima vůbec nebyly nikdy na Zemi stálé. V průběhu posledních stovek tisíc let se teplota (i koncentrace skleníkových plynů) mnohokráte změnila. Tato přirozená variabilita zatím nedovoluje přesně stanovit, jakou část oteplení způsobuje člověk. Poslední matematické modely však ukazují, že křivka stoupání teploty je v souladu s trendem zvyšování spalování fosilních paliv a současná klimatologie tak pohlíží na globální oteplování jako na částečný důsledek lidských aktivit. 2.2 Rámcová úmluva a Kjótský protokol a jejich implementace v ČR Rámcová úmluva OSN o změně klimatu Rok před konáním Konference o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru byl ustaven Mezivládní vyjednávací výbor, který měl připravit návrh mezinárodní smlouvy, jenž povede ke snížení emisí. Tato snaha nakonec vyústila k sestavení Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Vzhledem ke složitosti celé situace nebyla do tohoto dokumentu implementována žádná konkrétní povinná omezení emisí skleníkových plynů. Počítalo se s tím, že veškeré další potřebné kroky a závazky budou stanoveny a projednány později v rámci Dodatků či Protokolů, které se budou k Rámcové úmluvě přidávat.

10 strana 10 z 36 Cíl úmluvy: "...Cílem této úmluvy je dosáhnout stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by umožnila předejít nebezpečným důsledkům interakce lidstva a klimatického systému. Této úrovně by mělo být dosaženo v takovém časovém úseku, který umožní ekosystémům přizpůsobit se přirozenou cestou změně klimatu, přičemž by nebyla ohrožena produkce potravin a ekonomický rozvoj by mohl pokračovat trvale udržitelným způsobem." Rámcová úmluva stojí na těchto principech: Princip mezigenerační odpovědnosti: Strany úmluvy by měly chránit klimatický systém ve prospěch současných a budoucích generací lidstva. Princip společné, byť rozdílné odpovědnosti, a odlišného postavení a schopnosti států: Strany vyspělých zemí by měly zaujmout vedoucí postavení v boji proti změně klimatu a akceptovat z ní plynoucí negativní důsledky. Také by se měly vzít na vědomí zvláštní potřeby rozvojových zemí a zemí, které jsou změnami klimatu nejvíce ohroženy. Princip předběžné opatrnosti: Tam, kde existuje hrozba vážné nezvratné škody, by neměl nedostatek úplné vědecké jistoty sloužit jako důvod k odkladu příslušných opatření. Právo na trvale udržitelný rozvoj: Strany by měly podporovat trvale udržitelný rozvoj, neboť je základem opatření proti změně klimatu. Vzájemná kooperace: Strany by měly dosahovat cílů úmluvy společným úsilím a kooperací. Strany úmluvy mají povinnost: inventarizovat své emise i propady skleníkových plynů a uvádět i jejich zdroje a absorbéry vyvíjet aktivity a opatření vedoucí ke zmírnění klimatické změny podporovat vývoj a využití technologií vedoucích ke snížení emisí podporovat vědecký výzkum, výměnu informací a osvětu vzájemně spolupracovat Dále se země Dodatku I zavazují, že budou omezovat své antropogenní emise a chránit a rozšiřovat absorbéry a rezervoáry skleníkových plynů. Tato činnost bude probíhat v rámci Národní strategie a její výsledky budou země sdělovat Sekretariátu Rámcové úmluvy v Národních sděleních. Země Dodatku I s transformující se ekonomikou mají v omezování emisí jistou flexibilitu. Již zmíněný Sekretariát byl ustaven Rámcovou dohodou jako orgán, který bude připravovat každoroční Konferenci stran a schraňovat zprávy členů úmluvy a tyto informace pak zpřístupňovat veřejnosti. Rámcová úmluva byla přijata v červnu 1992 v Rio de Janeiru, vstoupila v platnost a dodnes ji ratifikovalo či k ní přistoupilo 181 států včetně ČR Kjótský protokol Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu byl přijat na Třetí konferenci smluvních stran (COP-3) v Kjótu v roce Jeho přijetí znamená významný pokrok v jednání k Rámcové úmluvě. Do protokol podepsalo 84 států Úmluvy a ratifikovalo jej 74 států ze států Dodatku I 19 (Rakousko, Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Irsko, Japonsko, Lucembursko, Holandsko, Norsko, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko, Slovensko, Švédsko, Velká Británie). Celkové emise ratifikujících států jsou 35,8 %. Česká republika jej podepsala na základě Usnesení vlády č. 669 ze dne a ratifikovala jej Protokol je zaměřen na stanovení kvantitativních redukčních emisních cílů smluvních států a způsoby jejich dosažení. Kromě preambule obsahuje 28 článků a dva dodatky. Státům Dodatku I ukládá, aby do

11 strana 11 z 36 prvního kontrolního období ( ) snížily jednotlivě nebo společně emise skleníkových plynů nejméně o 5,2% v porovnání se stavem v roce Redukce se týkají bilancí emisí oxidu uhličitého CO 2, metanu CH 4, oxidu dusného N 2 O, hydrogenovaných fluorovodíků (HFCs), polyfluorovodíků (PFCs) a fluoridu sírového (SF 6 ), vyjádřených ve formě agregovaných emisí CO 2. Výsledná hodnota emisí agregovaných pomocí faktorů tzv. globálních radiačních účinností jednotlivých plynů zohledňuje jejich rozdílný vliv na celkovou změnu klimatického systému Země. Pod pojmem "bilance emisí" Protokol uvažuje kromě emisí skleníkových plynů i jejich propady, tj. absorpci vyvolanou změnami ve využívání krajiny (zalesňování, péče o lesní porosty, resp. odlesňování). Jednotlivým státům Dodatku I Protokol stanovuje redukční cíle, uvedené v následující tabulce: Státy Dodatku I, které mají snížit své emise o Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Evropská unie, Finsko, Francie, 8% Holandsko, Irsko, Itálie, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Monako, Německo, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie 7% USA 6% Japonsko, Kanada, Maďarsko, Polsko 0% Nový Zéland, Rusko, Ukrajina -1% Norsko -8% Austrálie -10% Island Pozn.: záporné hodnoty redukce znamenají Protokolem povolený emisní nárůst V případě České republiky se jedná o snížení emisí o 8%. Případná další redukce pro následné kontrolní období (pravděpodobně ) bude dohodnuta ve formě dodatku k protokolu nejpozději do roku Do té doby je každý stát povinen prokázat, že v plnění Protokolu učinil znatelný pokrok. Pokud by v termínu prvního kontrolního období byly celkové emise sníženy o větší hodnotu, lze vyšší redukce využít k plnění předepsaného cíle pro druhé kontrolní období. Ke splnění redukčních cílů obsahuje Kjótský protokol tři tzv. flexibilní mechanismy: Společně zaváděná opatření: Jedná se o spolupráci mezi dvěma státy různé hospodářské úrovně, kdy v jednom státě jsou náklady na redukci emisí nižší, ať už z důvodů čistě ekonomických, nebo proto, že v daném státě je větší prostor pro zavádění nových technologií a postupů. Země se totiž mohou procentuálním zastoupením energetických zdrojů, které neemitují skleníkové plyny, a ani uhlíkatá paliva si nejsou rovnocenná - zemní plyn emituje zhruba o 30% oxidu uhličitého méně než uhlí. Ideálním prostorem pro tuto politiku jsou transformující se země, tedy i Česká republika. Předpokládá se, že ekonomicky zdatnější státy zde budou investovat a pomáhat omezovat emise a za to potom budou dostávat kredity, díky kterým by investující stát mohl splnit vlastní emisní závazky. Obchodování s emisemi V případě, že nějaký stát nejenže splní limity Kjótského protokolu, ale navíc bude mít stále určitou rezervu, může takto uspořené emise prodat jinému státu, který by tak rovněž dosáhl nebo se přiblížil vlastnímu limitu. Podobný princip fakticky funguje mezi státy EU, které budou již od začátku počítat emise všech členských států dohromady.

12 strana 12 z 36 Mechanismus čistého rozvoje Státy Dodatku I by měly mít možnost v rozvojových zemích financovat projekty, které by přispívaly ke snižování emisí, čímž by zároveň plnily vlastní závazek. Jakákoliv společně přijímaná opatření a obchodování s emisemi je třeba podle znění Protokolu považovat pouze za doplňkovou nadstavbu základních opatření, která budou jednotlivé státy přijímat na svojí národní úrovni. Redukční cíle Kjótského protokolu se však dají splnit nejen samotným redukováním emisí, ale i rozšiřováním tzv. propadů. Propady souvisí se změnou ve využití krajiny. Souvisí zejména s vysazováním nových lesních kultur a s těžbou dřeva. Množství uhlíku obsaženého v narůstajícím dřevu je uvažováno jako propad (a naopak množství uhlíku obsaženého ve vytěženém dřevu je považováno za emisi). Jednotlivé státy toho mohou tedy využít a redukovat emise oxidu uhličitého např. vysazováním nových lesů či vhodným hospodařením se zemědělské půdě. 2.3 Emise látek ovlivňujících klimatický systém Země v ČR Nejvýznamnějšími látkami ovlivňujícími klimatický systém Země jsou oxid uhličitý (CO 2 ), methan (CH 4 ), oxid dusný (N 2 O), částečně a zcela fluorované uhlovodíky (HFCs, PFCs) a fluorid sírový (SF 6 ). Emise skleníkových plynů jsou souhrnně posuzovány pomocí celkové neboli agregované emise, která se vypočte jako součet emisí jednotlivých plynů vynásobených příslušnými konverzními koeficienty označovanými jako GWP (Global Warming Potencial). Tyto koeficienty udávají, kolikrát je daný plyn z hlediska absorpce radiace účinnější než oxid uhličitý. Právě na hodnotu agregované emise CO 2 se vztahuje redukční cíl Kjótského protokolu pro ČR. Oxid uhličitý Na oxid uhličitý připadá v ČR nejvýznamnější podíl z celkové agregované hodnoty emise látek ovlivňujících klimatický systém Země (85,8 % v roce 1999). Emise oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv se téměř rovná celkové emisi tohoto plynu, neboť další zdroje jsou prakticky kompenzovány propadem z lesního hospodářství. K emisi oxidu uhličitého ze spalovacích procesů nejvíce přispívají tuhá paliva, v menší míře pak kapalná a plynná paliva. Emise stacionárních zdrojů převyšují nad emisemi mobilních zdrojů. Methan a oxid dusný Emise methanu se podílejí na celkových agregovaných emisích z 7,9 % (v roce 1999). Největším zdrojem jsou tzv. fugitivní emise, tj. emise z těžby, úpravy a distribuce paliv, které se podílejí na emisích methanu více než 50 %. K dalším zdrojům emisí methanu patří chov hospodářských zvířat, kde se jedná z větší části o emise z trávících pochodů, uplatňující se zejména u skotu, a z menší části o rozklad exkrementů. Kromě toho se podílejí na emisích methanu také skládky komunálního odpadu, čištění odpadních vod, spalovací procesy a průmysl. Emise oxidu dusného se podílejí na celkových agregovaných emisích z 5,9 % (rok 1999). Největším příspěvkem jsou zemědělské aktivity, kde se jedná zejména o denitrifikační procesy. K dalším zdrojům emisí oxidu dusného patří výroba kyseliny dusičné, doprava (auta s katalyzátory) a spalovací procesy (hlavně fluidní spalování).

13 strana 13 z 36 Částečně fluorované uhlovodíky (HFCs) a zcela fluorované uhlovodíky (PFCs), fluorid sírový (SF 6 ) HFCs se průmyslově využívají především v chladírenství jako významná média nahrazující látky narušující ozonovou vrstvu Země. V mnohem menší míře se používají jako nadouvadla pro výrobu pěnových izolačních hmot, jako hnací plyny pro některé aerosolové přípravky a jako hasící prostředky. PFCs mají obdobné použití jako HFCs (navíc i pro plasmatické leptání při výrobě součástek pro elektrotechniku). Jsou však aplikovány v menší míře. SF 6 slouží především jako izolační medium v silnoproudé elektrotechnice a při tepelné izolaci. Kategorie zdrojů dle metodiky IPCC (Intergovernmental Panel for Climate Change): energetika, průmyslové procesy, použití rozpouštědel, zemědělství, lesní hospodářství, odpady Vývoj emisí v letech Zdroj: Národní centrum Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, ČHMÚ, Emise látek ovlivňujících klimatický systém Země v letech (CO 2 ekv. [mil. t]) CO 2 [mil. t] 162,5 148,1 134,2 129,2 123,8 123,4 128,8 133,1 124,7 118,2 124,2 CH 4 v (CO 2) ekv. [mil. t] 16,8 14,9 14,0 13,3 12,9 12,6 12,6 12,1 11,4 10,7 10,7 N 2O v (CO 2) ekv. [mil. t] 11,3 7,3 4,0 6,6 6,7 6,7 9,2 8,8 8,4 8,1 8,2 HCF, PFC, SF 6 v (CO 2) ekv. [tis. t] Inventura nebyla prováděna 169,4 321,8 625,7 522,6 525,4 889,6 (CO 2) ekv. [mil. t] 190,5 170,3 155,2 149,1 143,4 142,7 150,9 154,6 145,1 137,6 144,0 (CO 2) ekv. [v % 1990] 100,0 90,8 82,7 79,5 76,4 76,1 79,2 81,2 76,1 72,2 75,6 Zdroj: ČHMÚ Podíly přímých skleníkových plynů na celkové bilanci v letech 1990 až 2000 [%] CO 2 85,3 87,0 86,5 86,7 86,3 86,5 85,3 86,1 86,0 85,9 86,3 CH 4 8,8 8,7 9,0 8,9 9,0 8,8 8,3 7,8 7,9 7,8 7,4 N 2O 5,9 4,3 4,5 4,4 4,7 4,7 6,1 5,7 5,8 5,9 5,7 HFC, PFC, SF 6 Inventura nebyla prováděna 0,1 0,2 0,4 0,4 0,4 0,6 Zdroj: ČHMÚ

14 strana 14 z 36 Celkové emise skleníkových plynů v přepočtu na oxid uhličitý v roce 1998 Celkové emise skleníkových plynů v přepočtu na oxid uhličitý Výroba energie 39 % Obchod, služby apod. 5 % Spalování v průmyslu 30 % Uhlí, ropa a plyn (těžba, zpracování, 4 % distribuce) Bydlení 8 % Průmyslové procesy (bez spalování) 2 % Doprava 8 % Odpady 1 % Zemědělství 6 % Propady v lesním hospodářství - 4 % Emise oxidu uhličitého Výroba energie 45 % Obchod a služby 5 % Spalování v průmyslu 34 % Průmyslové procesy (cement) 2 % Bydlení 9 % Propady v lesním hospodářství -3 % Doprava 9 % Emise metanu Těžba uhlí 47 % Živočišný odpad 6 % Trávicí procesy v živočišné výrobě 17 % Odpadní vody 3 % Odpady (skládkové hospodářství) 14 % Ostatní 7 % Ropa a zemní plyn (zpracování a distribuce) 6 % Emise oxidu dusného Zemědělská výroba (půdy, odpady) 71 % 6 % Průmyslové procesy (HNO 3 ) 11 % 4 % Spalování (stacionární zdroje) 8 % Emise CO 2 v letech

15 strana 15 z 36 Podíly aktivitních sektorů na celkových emisích v roce Předpokládaný vývoj emisí do roku 2020 V roce 2001 bylo zpracováno Třetí národní sdělení České republiky k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu. Projekce emisí skleníkových plynů byly vypočítány pro dva scénáře: referenční scénář (pokračování současného trendu; dlouhodobý průměrný pokles energetické náročnosti o cca 2,5 % ročně), scénář vysokého růstu (dynamický rozvoj ekonomiky; dlouhodobý průměrný pokles energetické náročnosti o cca 4,0 % ročně). Oba scénáře byly konstruovány pro tři odlišné varianty: - varianta bez opatření (situace bez uvažování vlivu implementace legislativy na ochranu ovzduší a bez intenzivní plošné plynofikace v letech ) - varianta s opatřeními (uvažuje opatření realizovaná po roce 1995, např. státní programy České energetické agentury a Státního fondu životního prostředí, programy na efektivní osvětlování, programy v oblasti dopravy, využívání alternativních pohonných hmot a programů na podporu zalesňování, aj.) - varianta s dodatečnými opatřeními (uvažuje dodatečná opatření zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č.185/2001 Sb., o odpadech, zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a zákon č.76/2002 Sb., o integrované prevenci, Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání obnovitelných a druhotných zdrojů).

16 strana 16 z 36 Výsledky projekcí emisí skleníkových plynů do roku 2020 pro referenční a vysoký scénář s opatřeními CO 2 ekv. [mil. t] Emisní inventura 187,5 142,7 150,4 151,6 144,8 137,7 141,8 V % roku Vysoký scénář s opatřením 141,8 141,5 141,7 146,6 145,9 V % roku Vysoký scénář s dodatečnými opatřeními 141,8 135,0 135,2 140,2 139,5 V % roku Referenční scénář s opatřením 141,8 126,4 128,3 123,8 121,2 V % roku Referenční scénář s dodatečnými opatřeními 141,8 120,0 121,9 117,4 114,8 V % roku Zdroj: ČHMÚ 200 Emise CO 2 ekv. v mil. t Emisní inventura Vysoký scénář s opatřením Vysoký scénář s dodatečnými opatřeními Referenční scénář s opatřením Referenční scénář s dodatečnými opatřeními Rok Z uvedených scénářů vyplývá, že ČR by neměla mít se splněním redukčního cíle Kjótského protokolu v prvním kontrolním období zásadní problémy.

17 strana 17 z 36 3 Opatření na snižování emisí látek ovlivňujících klimatický systém Země v ČR V České republice je realizována celá řada opatření, jejichž výsledkem je snížení emisí skleníkových plynů. Jedná se o opatření úzce zaměřená na určitou problematiku nebo sektor a o opatření rámcová. Cíle a dopady řady přijatých opatření jsou však většinou mnohem širší, neboť jde především o snížení negativních dopadů na životní prostředí jako celek. Mezi klíčová opatření s nejvyšším očekávaným přínosem zahrnujeme především následující rámcová vícesektorová opatření: přijetí Strategie ochrany klimatického systému Země v České republice, zahrnutí problematiky ochrany klimatu a zakotvení Národního programu ke zmírnění změny klimatu do nové legislativní úpravy ochrany ovzduší, přijetí nového energetického zákona a zákona o hospodaření energií. Opatření lze rozdělit na (a) opatření realizovaná a (b) opatření připravovaná v členění podle sektorové příslušnosti na opatření rámcová/vícesektorová, v sektoru výroby a spotřeby energie, v sektoru dopravy, v sektoru průmyslu, v sektoru zemědělství a lesnictví, v sektoru odpadového hospodářství. Jelikož je Česká republika smluvní stranou Kjótského protokolu, bylo nutno vytvořit rámcové prostředí a zabezpečit plnění závazků, které z něj vyplývají. V minulých letech byla ochrana klimatu integrována do Státní politiky životního prostředí. V květnu 1999 schválila vláda ČR samostatný dokument Strategie ochrany klimatického systému Země v České republice (Usnesení vlády ČR č. 480/1999), který zařazuje ochranu klimatu mezi prioritní problémy životního prostředí a vytyčuje hlavní úkoly pro jednotlivé resorty, které by měly vést ke splnění kvantitativních cílů Kjótského protokolu. Klíčový důraz je v dokumentu kladen na široké spektrum opatření souvisejících s úsporami energie a na zvýšený podíl využívání obnovitelných energetických zdrojů. Tato opatření jsou v souladu s dalšími politickými dokumenty a programy, jako Státní politikou životního prostředí (leden 2001), Státní energetickou politikou (leden 2000) a z ní vycházejícím Státním programem úspor energie a obnovitelných zdrojů (1998) a dále Dopravní politikou ČR (červen 1998) a Střednědobou strategií sektoru dopravy (leden 2000). Cílem dokumentu je zajistit splnění mezinárodních závazků ČR vyplývajících z Rámcové úmluvy a Kjótského protokolu. Strategie rámcově pokrývá opatření a programy uvedené v dalších částech této kapitoly. Její realizací jsou pověřena jednotlivá resortní ministerstva, jejichž role a úkoly jsou následující: Ministerstvo životního prostředí koordinuje a organizačně zabezpečuje plnění Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a Kjótského protokolu, provádí a koordinuje pravidelné monitorování emisí skleníkových plynů a aktualizuje projekce vývoje emisí, koordinuje vědecko-výzkumné úkoly související se sledováním rizik změn klimatu a jejich dopadů na území ČR a připravuje vhodná adaptační opatření a prostřednictvím Státního fondu životního prostředí realizuje část B Státního programu úspor energie a vyššího využívání obnovitelných zdrojů energie Ministerstvo průmyslu a obchodu koordinuje a prostřednictvím České energetické agentury realizuje část A Státního programu úspor energie a vyššího využívání obnovitelných zdrojů energie,

18 strana 18 z 36 Ministerstvo dopravy a spojů realizuje politiku a opatření v sektoru dopravy, zejména vývoj a zavádění mezinárodních standardů v oblasti vlivů na životní prostředí a bezpečnosti, upřednostňování nemotorizovaných druhů dopravy, úpravu systémů silniční dopravy a rozvoj alternativních druhů pohonů vozidel, Ministerstvo zemědělství realizuje politiku a opatření v oblasti zemědělství a lesnictví a realizuje část C Státního programu úspor energie a vyššího využívání obnovitelných zdrojů energie, Ministerstvo financí vytváří finanční předpoklady k naplňování Strategie klimatického systému Země v České republice a souvisejících programů (Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie). 3.1 Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší Dne vstoupil v platnost nový zákon o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb., Hlavním důvodem vzniku tohoto zákona je harmonizace a transpozice relevantních platných právních předpisů Evropských společenství, vzhledem k přípravám ČR na členství v EU. Nová právní úprava ochrany ovzduší je komplexní a zahrnuje ochranu před znečišťujícími látkami, ochranu ozonové vrstvy Země a ochranu klimatického systému Země a na to navazující společnou úpravu institutu sankcí a výkonu veřejné správy. Do zákona je zahrnuta i část týkající se ochrany klimatického systému Země ve smyslu Rámcové úmluvy a Kjótského protokolu k této úmluvě s přihlédnutím k Rozhodnutí Rady č. 99/296/EC. Hlavními nástroji ochrany klimatického systému Země jsou: emisní stropy a redukční cíle pro látky ovlivňující klimatický systém Země a lhůty k jejich dosažení, které budou stanoveny v Národním programu ke zmírnění změny klimatu Země schvalovaným vládou, evidence a vyhodnocování emisí a přirozených úbytků látek ovlivňujících klimatický systém Země, vedení registru látek ovlivňujících klimatický systém Země (registr vede MŽP). Povinnosti při ochraně klimatického systému Země: provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen plnit podmínky ochrany klimatického systému Země, provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen předávat do registru látek ovlivňujících klimatický systém Země údaje o spotřebě těchto látek a dále údaje o spotřebě paliv, prováděcí právní předpis stanoví bližší podmínky ochrany klimatického systému země, rozsah a způsob předávání údajů do registru látek ovlivňujících klimatický systém Země a závazné části Národního programu ke zmírnění změny klimatu Země. Příslušný prováděcí právní předpis dosud není přijat. 3.2 Energetická legislativa Zásadní změnou v oblasti výroby a spotřeby energie, která může výrazným způsobem přispět k omezení emisí skleníkových plynů z energetických zdrojů, je přijetí nové energetické legislativy. Nová energetická legislativa byla připravena v rámci harmonizace národní legislativy s legislativou EU. Od ledna 2001 vstoupil v platnost zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) a zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. V zákonech jsou zakotvena některá ustanovení přímo související se strukturou a požadavky na zdroje i spotřebu energie, které následně souvisejí i s produkcí skleníkových plynů. Nejdůležitější ustanovení v tomto kontextu jsou následující.

19 strana 19 z 36 Zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon Zakotvuje právo provozovatelů zařízení pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla a zařízení na využívání obnovitelných zdrojů energie a spalování odpadů na přednostní přístup k distribučním sítím. Pokud jsou splněny základní technické podmínky, jsou provozovatelé distribučních sítí povinni vykupovat elektrickou a tepelnou energii pocházející z obnovitelných zdrojů a z kombinované výroby tepla a elektřiny. Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií Zakotvuje povinnost pro každý ze 14 krajů zpracovat do konce roku 2005 územní energetickou koncepci, která vytváří podmínky pro hospodárné nakládání s energií. Legislativně definuje a zakotvuje Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Zavádí některá povinná opatření pro zvyšování hospodárnosti užití energie, jako například požadavky na minimální účinnost výroby elektřiny a tepla pro nově budované zdroje, maximální ztráty pro nově budovaná zařízení pro přenos a rozvod energie, minimální technické požadavky na budovy a energetické spotřebiče, opatření na podporu kombinované výroby elektřiny a tepla, povinnost vybavit vybrané energetické spotřebiče energetickými štítky, pro subjekty z veřejného a komerčního sektoru a průmyslu se spotřebou energie vyšší, než je stanovená hodnota zavádí povinnost podrobit budovy a energetické hospodářství energetickému auditu. Vzhledem ke krátké době platnosti a k velmi široké působnosti nové energetické legislativy není zatím možné přesně vyčíslit její přínosy pro snížení emisí skleníkových plynů a znečišťujících látek. 3.3 Opatření ke snížení emisí skleníkových plynů zaváděná společně V roce 2000 dále pokračovaly aktivity ČR jako hostitelské země v rámci projektů společně realizovaných opatření v pilotní fázi AIJ (Activities Implemented Jointly). V roce 1998 byla s podporou Světové banky a švýcarské vlády zpracována studie Národní strategie pro opatření ke snížení emisí skleníkových plynů. Vzhledem k některým problematickým a nevyřešeným otázkám, týkajícím se zejména schvalovacího procesu, byla v roce 2000 vypracována nová pravidla pro projekty pilotní fáze AIJ v České republice. 3.4 Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů V červenci 1998 byl usnesením vlády schválen návrh nově koncipovaného, meziresortně koordinovaného Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie, který je v nové podobě vyhlašován od roku Tento program pokrývá všechny sektory národní ekonomiky a navazuje na jednotlivé programy z předchozích let. Klíčovou roli zde hrají zejména programy Ministerstva průmyslu a obchodu, realizované Českou energetickou agenturou (část A) a programy Ministerstva životního prostředí, realizované Státním fondem životního prostředí (část B). Další části programu jsou realizovány Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem pro místní rozvoj, Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra a dalšími resorty. Programy České energetické agentury (ČEA) jsou zaměřeny na zavádění energeticky úsporných opatření v oblasti výroby, distribuce a spotřeby energie, vyššího využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie a rozvoj kogenerační výroby tepla a elektřiny. Důraz je kladen na iniciaci zvýšené účinnosti užití energie zejména v průmyslu, šíření moderních inovativních technologií a postupů, na podporu projektů s vysokou efektivitou využití finančních prostředků, podporu poradenství, vzdělávání, osvěty a propagace energeticky hospodárného chování pro nejširší veřejnost. ČEA poskytuje podporu

20 strana 20 z 36 zejména ve formě nevratných finančních dotací na individuální projekty. Každoročně ČEA vyhlašuje podprogramy, které podporují realizace energeticky úsporných projektů v bytových a rodinných domech, školství, zdravotnictví, budovách státních a veřejných institucí, projekty obnovitelných a druhotných zdrojů energie, rozvoj kombinované výroby elektrické energie a tepla, zpracování energetických auditů, financování energeticky úsporných projektů z úspor energie, vývoj a využívání moderních technologií a materiálů pro opatření ke zvýšení účinnosti užívání energie, modernizaci výrobních a rozvodných zařízení energie, zpracování energetických koncepcí měst a obcí a optimalizace zásobování sídlištních celků energií, úspory energie v průmyslu, dopravě a zemědělství a dále poradenství, vzdělávání a propagaci k hospodárnému užívání energie. 3.5 Podpora poskytovaná Státním fondem životního prostředí Státní fond životního prostředí podporuje opatření související s úsporami energie a ochranou ovzduší také mimo rámec Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie. Jedná se zejména o programy podporující přechod z tuhých paliv na ušlechtilá paliva (zemní plyn) u malých a středních zdrojů, podporu využívání kogeneračních jednotek a rozvoje energetické infrastruktury malých obcí 3.6 Iniciativa pro úsporné osvětlení Iniciativa pro úsporné osvětlení je tříletý program připravený Mezinárodní finanční korporací a financovaný Světovým fondem životního prostředí. Cílem této iniciativy je snížení emisí skleníkových plynů urychlením pronikání energeticky úsporných technologií na nově vznikající trhy. Realizace programu začala na jaře 2000 a celkový rozpočet pro ČR představuje 1,25 mil.usd. Program se zaměří zejména na veřejný sektor, domácnosti a veřejné pouliční osvětlování. Rozpočet bude použit v jednotlivých programových aktivitách tak, aby byly stimulovány místní privátní a veřejné zdroje pro znásobení účinků programu. Očekávané přínosy jsou odhadovány v přímém působení na úsporu celkem 390 kt CO 2 v letech , v dalších letech pak jako nepřímé v úrovni 425 kt uspořených emisí CO 2 ročně. Přínosem opatření je i snížení emisí znečišťujících látek. 3.7 Program podpory rekonstrukce a revitalizace panelových domů Ministerstvo pro místní rozvoj realizuje v rámci svých programů podpory oprav, rekonstrukce a modernizace bytových domů, postavených panelovou technologií, kterých je v ČR více než 1,1 miliónu. V rámci programu jsou poskytovány finanční dotace, příspěvky na úhradu úroků a záruky na aktivity související s opravami a rekonstrukcemi panelových bytových domů. Upřednostněny jsou přitom hospodářsky slabé oblasti a oblasti s narušeným životním prostředím. Podpora je poskytována i na zateplení budov, zkvalitnění otopných soustav, rozvodů a zdrojů tepla a teplé užitkové vody a využití obnovitelných zdrojů energie v domech, což bude mít příznivý vliv na energetickou efektivnost, a tím i na emise skleníkových plynů. Rozpočet programu rekonstrukce panelových domů je pro rok 2001 cca 300 mil.kč a počítá se s podporou na opravu cca bytů, v dalších letech pak cca bytů ročně. Vzhledem ke krátké době realizace programu není zatím možné přesně vyčíslit jeho přínosy pro snížení emisí skleníkových plynů a znečišťujících látek.

21 strana 21 z Soubor opatření v sektoru dopravy Převážná většina opatření uplatňovaných v sektoru dopravy a souvisejících se snižováním emisí skleníkových plynů je uplatňována a realizována průběžně a byla již uvedena i v předchozích Národních sděleních. Opatření související se snížením emisí skleníkových plynů z dopravy jsou zakotvena v dokumentu Strategie ochrany klimatického systému Země v České republice i ve schválené dopravní politice, jejíž realizací je pověřeno Ministerstvo dopravy. Změnou oproti předchozím letům je zvýšení přísunu finančních prostředků pro realizaci těchto opatření. Od roku 2000 se na financování opatření podílí významně i nově zřízený Státní fond dopravní infrastruktury. Klíčovými opatřeními v oblasti dopravy jsou aplikace mezinárodních technických standardů pro dopravní prostředky v oblasti životního prostředí a bezpečnosti, podpora postupného přesunu částí objemů osobní a nákladní přepravy v silniční a letecké dopravě na dopravu železniční, kombinovanou a vodní, podpora budování příslušné infrastruktury pro rozvoj nemotorizovaných druhů dopravy, podpora veřejné osobní dopravy, rozvoje její infrastruktury a zavádění integrovaných dopravních systémů, podpora zlepšení organizace a regulace silniční dopravy a podpora výzkumu, vývoje a aplikace alternativních druhů pohonů vozidel. 3.9 Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování, další opatření v průmyslu V sektoru průmyslu je klíčovou změnou přechod na integrovaný systém ochrany životního prostředí. Účelem zákona o integrované prevenci je, v souladu s právem Evropských společenství, dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, zabezpečit integrovaný výkon veřejné státní správy při povolování provozu zařízení a zřídit a provozovat integrovaný registr znečišťování životního prostředí. Zákon nabyl účinnosti dne Pod režim IPPC spadá v současné době 1308 zařízení (energetika 13 %, výroba a zpracování kovů 15 %, zpracování nerostů 6 %, chemický průmysl 13 %, nakládání s odpady 14 % a ostatní zařízení 39 %). Opatření v oblasti snižování emisí znečišťujících látek a látek ovlivňujících klimatický systém Země v průmyslu jsou realizována a podporována v rámci vybraných podprogramů Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie. Česká energetická agentura dále v sektoru průmyslu podporuje zavádění metodiky efektivního energetického managementu, jako např. Monitoring & Targeting. K podstatnému zvýšení energetické efektivnosti a z něj vyplývajícím úsporám emisí látek ovlivňujících klimatický systém Země přispívá i nová energetická legislativa, zejména aplikace povinností vyplývajících ze zákona o hospodaření energií Podpora zalesňování hospodářsky nevyužívaných zemědělských ploch Sektor zemědělství a lesnictví spadá v ČR do působnosti Ministerstva zemědělství. Opatření přijímaná v těchto sektorech mají vliv jak na snižování emisí CO 2, CH 4 a N 2 O (v zemědělství), tak i na zvýšení úrovně propadů emisí CO 2 jejich pohlcováním (v lesním hospodářství). V přijaté Strategii ochrany klimatického systému Země v České republice se resort Ministerstva zemědělství zavázal realizovat opatření týkající se zalesňování hospodářsky nevyužívaných zemědělských ploch, podporu údržby trvalých travních porostů, využívání a produkci alternativních motorových paliv, zavádění nových technologií zpracování půdy a pěstebních způsobů. Podpora zalesňování nevyužívaných zemědělských ploch a zemědělských půd nevhodných pro agrosystémy (svažité, kamenité,

22 strana 22 z 36 zamokřené, mělké půdy) byla již částečně zmíněna ve Druhém národním sdělení. Na zalesnění nevyužívaných zemědělských pozemků včetně ochrany založených lesních kultur poskytuje Ministerstvo zemědělství nevratné finanční podpory. Výměra lesů se v letech zvýšila o zhruba 5000 ha. Tento nárůst je výslednicí dvou protichůdných procesů - zalesňování nelesní (mj. zemědělské) půdy a odnímání pozemků k plnění funkcí lesa hlavně pro investiční výstavbu a těžbu surovin Podpora produkce alternativních motorových paliv Ministerstvo zemědělství podporuje v rámci svých podpůrných programů produkci alternativních motorových paliv na bázi metylesteru řepkového oleje (bionaftu) a bioetanolu formou neinvestičních, přímých nenávratných dotací. Předmětem podpory je výroba bionafty, resp. výroba do 1000 t bioetanolu, využívaného jako alternativní palivo na bázi zpracování plodin ze zemědělské produkce vyrobené v tuzemsku. Výše podpory činí do 3000 Kč na 1 t metylesteru, respektive do 15 Kč na 1 litr bioetanolu. V roce 1999 podpořilo Ministerstvo zemědělství výrobu 22,8 kt bionafty částkou 65,5 mil. Kč a výrobu 650 tis. litrů bioetanolu částkou 9,75 mil.kč. Programy podpory produkce a využívání alternativních motorových paliv budou pokračovat i v budoucnu Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a zákon č. 477/2001 Sb., o obalech Výsledné emise skleníkových plynů (únik metanu ze skládek, spalování odpadu) lze ovlivnit způsoby nakládání s odpady (zejména a způsobem využití či zneškodnění odpadu). Nezanedbatelným přínosem je i třídění odpadu na úrovni producenta, jímž lze rovněž ovlivnit spotřebu energie při zpracování surovin z recyklovaného odpadu. Klíčovými opatřeními v oblasti odpadového hospodářství jsou zákon o odpadech a jeho prováděcí předpisy a zákon o obalech a jeho prováděcí předpisy. Zákon o odpadech nově upravuje ukládání biologicky rozložitelných odpadů na skládku (např. potraviny, odpad ze zeleně, papír). Biologicky rozložitelný podíl komunálního odpadu ukládaný na skládky musí být postupně omezován v souladu s harmonogramem stanoveným v programu odpadového hospodářství ČR a krajů (tj. snížit tento podíl do roku 2010 na 75 %, do roku 2013 na 50 % a do roku 2020 na 35 % celkového množství (hmotnosti) biologicky rozložitelného komunálního odpadu vzniklého v roce 1995). Zákon o obalech stanovuje mimo jiné požadovaný rozsah recyklace a využití obalového odpadu Obaly Recyklace Celkové Celkové Celkové Celkové Recyklace Recyklace Recyklace využití využití využití využití % % % % % % % % Z papíru Ze skla Z plastů Z kovů Celkem

23 strana 23 z Využívání skládkového plynu a bioplynu z čistíren odpadních vod Dalším opatřením je využívání a realizace nových projektů na využívání bioplynu ze skládek a čistíren odpadních vod. V posledních letech bylo realizováno několik projektů odplynění skládek odpadů, a to nejen u nových skládek, ale v několika případech i u skládek starých. Z cca 250 skládek jich bylo v roce 2001 odplyněno 12, z toho u šesti byl bioplyn energeticky využíván. Technologie využívání odpadního bioplynu byla v letech realizována i v řadě městských a průmyslových čistíren odpadních vod. V následující tabulce je uveden přehled všech opatření tříděný podle jednotlivých sektorů. Název Cíle a/nebo Dotčené Typ opatření Stav Implementační Očekávaný přínos ke opatření dotčená aktivita skleníkové autorita snižování emisí plyny skleníkových plynů (pro každý rok, nekumulované, CO 2 ekv Rámcová / vícesektorová opatření Strategie Zabezpečení Všechny Politické, Realizované Vláda ČR a 0 n/a n/a n/a ochrany plnění závazků skleníkové rámcové pověřená klimatického vyplývajících pro plyny ministerstva systému Země ČR z Kjótského v České protokolu republice Nový zákon o Harmonizace CO 2 Legislativní Realizované Ministerstvo 0 n/a n/a n/a ovzduší legislativy ČR s životního legislativou prostředí a Evropské unie další orgány státní správy v oblasti ochrany ovzduší Nový Harmonizace CO 2 Legislativní Realizované Ministerstvo 0 n/a n/a n/a energetický legislativy ČR s průmyslu a zákon legislativou obchodu a Evropské unie Energetický regulační úřad Zákon o Harmonizace CO 2 Legislativní Realizované Ministerstvo 0 n/a n/a n/a hospodaření legislativy ČR s průmyslu a energií legislativou obchodu Evropské unie

24 strana 24 z 36 Název opatření Cíle a/nebo dotčená aktivita Dotčené skleníkové plyny Projekt AIJ - Energetické CO 2 Škoda Mladá úspory a snížení Boleslav 1) emisí v rámci projektu AIJ Projekt AIJ - Energetické CO 2 Hostětín 1) úspory a snížení emisí v rámci projektu AIJ Navrhovaný Energetické CO 2 projekt JI - úspory a snížení biomass emisí v rámci sources projektu AIJ portfolio 1) Sektor výroby a spotřeby energie Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie - část A - programy České energetické agentury Snížení ekonomické náročnosti ekonomiky, úspory energetických surovin a minimalizace zátěže životního prostředí znečišťujícími emisemi a snížení emisí skleníkových plynů CO 2 Typ opatření Stav Implementační autorita Ekonomický, dobrovolné aktivity Realizované Německá vláda ve spolupráci s Bavariawerk AG a RWE Energie Ekonomický, dobrovolné aktivity Realizované Nizozemská vláda ve spolupráci s BTG Group Ekonomický, dobrovolné aktivity Ekonomický, informační, vzdělávací, výzkumný Připravované Nizozemská vláda ve spolupráci s BTG Group Realizované Česká energetická agentura Očekávaný přínos ke snižování emisí skleníkových plynů (pro každý rok, nekumulované, CO 2 ekv