Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele. Elektroodpad. samostatný dodatek k odborným příručkám.

Transkript

1 Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele Elektroodpad samostatný dodatek k odborným příručkám pro živnosti "Maloobchod, maloobchod se smíšeným zbožím (včetně specializovaného maloobchodu), maloobchod s použitým zbožím a maloobchod provozovaný mimo stálé provozovny" a "Velkoobchod, skladování zboží a manipulace s nákladem". Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. Poslední aktualizace: září 2009 Aktualizaci provedli: ARDENT Brno, spol. s r.o., autoři: Tereza Ulverová Elektrowin, Ing. Vladimír Stříteský - SOCR ČR

2 OBSAH 1. Úvod Souhrn povinností členského státu, vyplývající ze směrnice o OEEZ Zákon o odpadech Povinnosti prodejců Povinnosti výrobců a dovozců OEEZ Další údaje

3 1. ÚVOD Odpadové hospodářství je velice dynamický obor, který ovlivňuje široké spektrum subjektů, nakládajících s odpady, ale také subjekty účastnící se životního cyklu výrobků před tím, než se stanou odpadem. V České republice má nakládání s odpady již svou tradici, přesto každá nová legislativní úprava týkající se problematiky odpadového hospodářství je vedena snahou o zlepšování stávajícího stavu. V současnosti jsou legislativní úpravy zaměřeny především na snadnější sběr a třídění odpadu (např. mobilní sběrná místa drobného elektroodpadu), efektivní využívání použitých surovin, zjednodušení administrativy, předcházení nelegálnímu nakládání s odpady a širší zapojení krajů a obcí do systému třídění. Nedílnou součástí nakládání s odpady je zpětný odběr výrobků (ZOV), který vychází z principu odpovědnosti výrobce zajistit nakládání s výrobky po ukončení jejich životnosti. Smyslem ZOV je motivovat výrobce k navrhování a produkci výrobků s co možná nejnižším obsahem nebezpečných látek, jejichž následné využití nebo odstranění po ukončení životnosti, bude co nejlevnější a nejjednodušší. Z tohoto hlediska je žádoucí, aby bylo možné výrobky co nejčastěji opětovně využívat, recyklovat je a minimalizovat odpad. V této souvislosti došlo také ke změně trendů nakládání s vyřazenými výrobky, které znamenají zvyšování preventivních opatření, minimalizaci vzniku odpadů a jiné způsoby financování podle principu znečišťovatel platí. V Evropské unii je přijat soubor směrnic, které si kladou za cíl zaměřit se na určité typy odpadů zásadních z pohledu objemu či rizik pro životní prostředí, který je již v jednotlivých členských státech aplikován. Do tohoto souboru patří také směrnice č. 2002/96/EC o odpadu z elektrických a elektronických zařízení (dále jen směrnice o OEEZ) a směrnice č. 2002/95/EC o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických 2

4 zařízeních. Tato směrnice byla transponována do zákona č.185/2001 Sb. o odpadech (dále jen zákon o odpadech). Touto transpozicí byla zavedena odpovědnost výrobce za elektrozařízení uváděná na trh. Vedle samotných povinností vymezila i způsob jejich plnění. Vedle individuálního způsobu plnění, který je v současné době aplikovatelný pouze na zařízení, která nejsou určena pro domácnost tzv. průmyslová, nebo na nová elektrozařízení určená pro domácnost, tedy uvedená na trh po Zákon uložil výrobcům postarat se i o historická elektrozařízení, která na trh mohli uvést (a také se tak stalo) výrobci, kteří již na trhu nepůsobí. K tomuto účelu uložil výrobcům se o ně postarat solidárně, podle svého podílu na trhu. Výrobci měli dle zákona vytvořit systém, do kterého všichni, podle svého podílu na trhu, přispívají právě na náklady spojené se sběrem a recyklací historických elektrozařízení tedy těch, které byly uvedeny na trh do

5 2. SOUHRN POVINNOSTÍ ČLENSKÉHO STÁTU, VYPLÝVAJÍCÍ ZE SMĚRNICE O OEEZ Ze směrnice o OEEZ vyplývají následující povinnosti pro všechny členské státy Evropské unie: zajistit zřízení účinného systému sběru pro vracení OEEZ, včetně veřejných sběrných míst, kde by domácnosti mohly vracet tyto odpady bezplatně; poskytnout uživatelům informace o požadavku neodstraňovat OEEZ jako netříděný komunální odpad a sbírat je odděleně, o sběrných systémech a o jejich úloze při nakládání s OEEZ; stimulovat spotřebitele, aby aktivně přispívali k vracení a separovanému sběru OEEZ; přijmout vhodná opatření k minimalizaci odstraňování OEEZ jako netříděného komunálního odpadu a k dosažení vysoké úrovně odděleného sběru OEEZ; zajistit, aby veškerá sebraná OEEZ byla předávána autorizovaným zpracovatelským zařízením; zajistit, aby bylo nejpozději do 31. prosince 2008 dosaženo míry odděleného sběru v průměru nejméně čtyř kilogramů OEEZ z domácností na osobu za rok; podpořit vývoj nových technologií využití, recyklace a zpracování; zajistit, aby nejpozději výrobci financovali sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ z domácností; zajistit, aby výrobci zajistili financování nákladů na sběr, zpracování, využití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ od jiných uživatelů, než jsou domácnosti; zajistit, aby výrobci vhodně označovali EEZ uvedená na trh po 13. srpnu 2005 symbolem pro označení EEZ; vypracovat seznam výrobců a každoročně shromažďovat informace, včetně zdůvodněných odhadů, o množstvích a o kategoriích EEZ uvedených na trh, sebraných všemi způsoby, opětovně použitých, recyklovaných, využitých a vyvezených sebraných odpadech. Tyto informace předávat každé dva roky Komisi EU; 4

6 Transpozice do národní legislativy v České republice proběhla v lednu 2005 novelou zákona o odpadech. Ta zavedla povinnosti v rozsahu směrnice o OEEZ a směrnici 2002/95/EC o odpadech z elektrických a elektronických zařízení a o omezování používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Implementace znamenala zavedení nových principů vedoucích k prosazování preventivních opatření a minimalizaci vzniku odpadů, jejich využívání, a to přednostně materiálovému. Dále zavedla jednoznačný způsob financování nákladů spojených s vytvořením systémů sběru, třídění, využívání a odstraňování odpadů z elektrických a elektronických zařízení s ohledem na to, zda se jedná o nové elektrozařízení, tedy uvedené na trh po nebo o historické elektrozařízení uvedené na trh před Částečně jsou cíle těchto směrnic zakotveny také v Plánu odpadového hospodářství České republiky (POH ČR), zejména stanovení cíle pro Českou republiku do konce roku 2008 zajistit zpětný odběr na úrovni 4 kg/obyvatele za rok. Pro odpady z elektrických a elektronických zařízení byl zároveň zpracován Realizační program k POH ČR. 5

7 3. ZÁKON O ODPADECH Samostatně není problematika odpadů z elektrických a elektronických zařízení řešena, způsob nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními a s odpadem z nich upravuje zejména zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech. Ten stanovuje obecné podmínky nakládání s nimi po ukončení jejich životnosti, tedy ve chvíli, kdy se jich konečný uživatel nebo spotřebitel chce zbavit nebo má povinnost se jich zbavit. Určuje také v obecné rovině principy, které mají vést k předcházení vzniku odpadů z těchto zařízení. Zákon o odpadech určuje povinnost přednostního využívání odpadů obecně, a tato povinnost se pochopitelně týká také odpadů z elektrických a elektronických zařízení. Dále zákon o odpadech stanovuje způsob, jakým je každý povinen se tohoto odpadu zbavovat tak, aby byly dodržovány všechny právní předpisy na ochranu životního prostředí tedy tak, že s těmito odpady bude nakládáno pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady určena. Obecně také ukládá povinnosti původcům odpadu. Ve chvíli, kdy se zbavuje elektrického nebo elektronického zařízení občan na území obce, je původcem tohoto odpadu obec. Výjimku z tohoto ustanovení zákona mohou, podle zavádění nových principů do odpadového hospodářství, tvořit v současné době z elektrických a elektronických zařízení pouze chladničky používané v domácnostech, výbojky a zářivky. Režim jejich nakládání upravuje ustanovení zákona o odpadech v části V., které se týká zpětného odběru těchto zařízení, neboť dle tohoto ustanovení mají výrobci a dovozci (dále jen povinné osoby ) chladniček používaných v domácnostech, výbojek a zářivek (i jiných komodit, které nemají vztah k elektrickým a elektronickým zařízením a nejsou předmětem směrnice 2002/96/EC) povinnost zajistit jejich zpětný odběr. Tento zpětný odběr musí být proveden bez nároku na úplatu od spotřebitele, tedy občana, přičemž místa kam může spotřebitel tato zařízení odkládat (dále jen místa zpětného odběru ) musí být stejně dostupná jako místa jejich prodeje. Povinné osoby mohou na základě písemné dohody s obcí využít ke splnění své povinnosti zajištění zpětného odběru využít systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený touto obcí. Povinné osoby pak musí zajistit využití nebo odstranění zpětně odebraných použitých výrobků v souladu se zákonem o odpadech a prováděcími právními předpisy. 6

8 Další podrobnosti způsobu provedení zpětného odběru upravuje vyhláška Ministerstva životního prostředí. Definuje zpětný odběr jako odebrání použitých výrobků povinnými osobami od spotřebitelů bez nároku na úplatu za účelem jejich využití nebo odstranění s tím, že se zpětný odběr nevztahuje na výrobky, se kterými bylo nakládáno jako s odpadem již před jejich předáním povinné osobě. Z těchto ustanovení tedy vyplývá, že zákon a navazující vyhláška umožňuje spolupráci povinných osob a obcí při zajišťování zpětného odběru, ovšem pouze pokud obec nebude s těmito zařízeními nakládat jako s odpadem, ale jako s výrobky, a to do chvíle předání povinné osobě nebo osobě oprávněné k dalšímu nakládání s nimi. Disproporce těchto ustanovení je nasnadě, neboť je v rozporu s obecnými ustanoveními zákona o odpadech. Tato vyhláška určuje, že na základě písemné dohody mezi obcí a povinnou osobou, zabezpečuje obec v rámci svého systému pro povinnou osobu shromažďování, sběr, přepravu, třídění těchto výrobků, které ovšem smí předat pouze osobě oprávněné, tedy nikoliv povinné osobě. Přechod vlastnictví ke zpětně odebraným výrobkům žádné ustanovení právních předpisů neřeší, i když z pohledu zákona o odpadech je podstatný v souvislosti s původcovstvím odpadu a zejména povinností, které z tohoto statutu vyplývají. Vyhláška také upravuje míru četnosti míst zpětného odběru. Za dostatečně dostupná se považují místa zpětného odběru v případě, že je stanoveno minimálně jedno místo zpětného odběru v každé obci nebo v každém městském obvodě nebo městské části, kde se nacházejí prodejny těchto výrobků. Pro hlavní město Prahu to tedy znamená, že za předpokladu, že se v každé městské části vyskytují prodejní místa chladniček používaných v domácnosti, zářivek a výbojek, musí se také v každé městské části vyskytovat místa zpětného odběru těchto zařízení, a to bez ohledu na skutečnost je-li uzavřena písemná dohoda mezi městem a povinnými osobami či nikoli. Nakládání s chladničkami, mrazáky a jejich kombinacemi, popř. klimatizačními zařízeními obsahujícími regulované látky (HCF, CFC) je dále upraveno zákonem o ochraně ovzduší a navazující vyhláškou Ministerstva životního prostředí. Tyto 7

9 právní úpravy stanovují povinnosti mimo jiné při znovuzískávání použitých regulovaných látek a principy pro zamezení jejich úniku do ovzduší. Regulované látky je nutno získávat za použití nejlepší dostupné technologie z hlediska ochrany životního prostředí a ekonomické přijatelnosti, přičemž příloha č. 12 k této vyhlášce určuje závaznou technologii pro znovuzískávání regulovaných látek, způsob jejich evidence a kontroly. To klade na každého původce odpadu, který obsahuje regulované látky, povinnost předat tento odpad osobě oprávněné jak podle zákona o odpadech, tak pochopitelně podle zákona o ovzduší. Technické požadavky na chladící zařízení jsou stanoveny v nařízení vlády. Tento legislativní podklad také blíže specifikuje pojem chladící zařízení, chladnička a mraznička. Obecné požadavky na zařízení k využívání a odstraňování, sběru a výkupu mimo jiné také odpadu z elektrických a elektronických zařízení určuje také vyhláška ministerstva životního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady. Tato vyhláška dále určuje povinnosti při skladování odpadu, způsobu vedení průběžné evidence odpadů, způsobu vedení evidence při přepravě nebezpečných odpadů, kterými některý odpad z elektrických a elektronických zařízení, vyskytující se v komunálním odpadu nepochybně je. Ze zákona však jednoznačně vyplývají určité povinnosti pro prodejce a výrobce, kterým se budeme dále věnovat podrobněji POVINNOSTI PRODEJCŮ Souhrn povinností prodejců dle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech): 1. Ten kdo v rámci své podnikatelské činnosti prodává elektrozařízení nepocházející od výrobců zapsaných v Seznamu výrobců na ministerstvu životního prostředí, nese odpovědnost výrobce za plnění jeho povinností stanovených zákonem o odpadech. 8

10 Co to znamená? Znamená to, že pokud výrobce, který uvádí na trh své výrobky neplní své zákonné povinnosti, musí je ten, který jeho výrobky prodává spotřebiteli, plnit za něho v plném rozsahu (viz odstavec povinnosti výrobců). Je vhodné sledovat webové stránky MŽP, kde v sekci Seznam výrobců elektrozařízení ( je možné vyhledat, zda je výrobce zaregistrován nebo ne a ověřit si tak stav. Zapsané výrobce na svých stránkách zveřejňují také příslušné kolektivní systémy. 2. Uvádí-li výrobce, ve smyslu ustanovení 37n, odst. 3), náklady odděleně, je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti Povinnost odvádět příspěvek na historické elektrozařízení pocházející z domácností (dále jen PHE ) do kolektivních systémů mají výrobci elektrozařízení určených pro domácnosti v souladu s 37n odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech ) a v souladu s 13 odst. 2 vyhlášky č. 352/2005 Sb. o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady (dále jen vyhláška ). Výrobcem elektrozařízení podle 37g písm. e) zákona o odpadech je zjednodušeně ten, který jako první uvedl elektrozařízení v České republice na trh. Distributor a poslední prodejce platí PHE jako součást ceny, za kterou elektrozařízení nakupuje, nezávisle na tom, zda je nebo není uváděn při prodeji viditelně (odděleně). Povinnost výrobců elektrozařízení odvádět PHE začala dne (podle 89 zákona o odpadech). V případě, že na dodavatelské faktuře je vyčíslena částka PHE, nebo je na výši této částky uveden odkaz, je prodejce povinen postupovat obdobně. 3. Povinností posledního prodejce je informovat spotřebitele o: a. požadavku aby elektrozařízení nebyla odstraňována spolu se směsným komunálním odpadem, ale aby byla odkládána na místa k tomu určená nebo v místech zpětného odběru, b. jejich úloze v opětovném použití elektrozařízení a materiálovém nebo jiném využití elektroodpadu c. možných škodlivých vlivech nebezpečných látek obsažených v elektrozařízení na životní prostředí a na lidské zdraví. 9

11 Tato povinnost je primárně udělena výrobci, který ji musí prostřednictvím prodejce sdělit spotřebiteli. Za poskytnutí informace jsou odpovědné oba subjekty. Výrobci tuto informaci poskytují formou různých letáků, cedulí, ceníků, které distribuují jimi zřízené kolektivní systémy pověřené plněním zákonných povinností. Pokud prodejce obdrží od výrobce (kolektivního systému) nabídku těchto materiálů nebo přímo materiály a neposkytne je spotřebiteli, pak odpovědnost za neplnění této povinnosti leží pouze na prodejci. 4. Poslední prodejce je povinen při prodeji výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, informovat spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. V případě, že tak neučiní, je povinen tyto použité výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od spotřebitele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží. Informace rozšiřující předchozí bod pro její zveřejnění připravily některé kolektivní systémy samolepku, jejímž vylepením a případným doplněním nejbližšího místa zpětného odběru typu sběrný dvůr, je tato povinnost naplněna. 5. Informace o způsobu zajištění zpětného odběru, kterou poslední prodejce předává spotřebiteli, musí minimálně obsahovat: o název, adresu a telefonní spojení místa zpětného odběru, o druhy zpětně odebíraných výrobků, o provozní dobu zpětného odběru, o upozornění na bezplatnost zpětného odběru. Tato informace je uváděna na webových stránkách buď výrobců nebo kolektivních systémů jejichž prostřednictvím jsou povinnosti plněny. 6. Poslední prodejce zajistí, aby spotřebitel měl při nákupu elektrozařízení možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití. 10

12 Většina kolektivních systémů nabízí prodejcům při plnění této jejich povinnosti bezplatně pomoc, a to zajištěním odvozu a vlastní recyklace. Některé kolektivní systémy také přispívají na provozní náklady spojené se zajištěním této povinnosti výrobců, případně zajišťují materiální pomoc. 7. V případě provádění zpětného odběru přímo v provozovně posledního prodejce musí být místo zpětného odběru použitých elektrozařízení zřetelně označeno nápisem "Místo zpětného odběru použitých výrobků", přičemž slova "použitých výrobků" mohou být nahrazena názvem výrobku, který se na tomto místě odebírá. Toto označení musí být čitelné z míst přístupných pro spotřebitele. Tyto případy nejsou příliš časté, nicméně jsou prodejci, kteří neváží odběr vysloužilých spotřebičů od zákazníků na prodej nových POVINNOSTI VÝROBCŮ A DOVOZCŮ OEEZ Pro producenty elektrických a elektronických zařízení platí podle platného zákona o odpadech tyto povinnosti: financovat sběr ze sběrných zařízení, zpracování, využití a odstranění OEEZ; financovat nakládání s odpady ze svých vlastních výrobků; v případě individuálního plnění poskytnout při uvádění svého výrobku na trh finanční záruku, aby se předešlo tomu, že by náklady spojené s nakládáním s OEEZ z bezprizorních výrobků nesla společnost nebo ostatní výrobci; nést spoluodpovědnost s ostatními výrobci za financování nakládání s historickými odpady, v praxi je realizována tak, aby tato odpovědnost byla skutečně sdílena všemi stávajícími výrobci, tedy zapojením v příslušných kolektivních systémech, které jsou oprávněny zajišťovat nakládání s nimi; všichni výrobci, kteří působí na trhu v okamžiku, kdy dochází ke vzniku nákladů přispívají úměrně do těchto systémů; poskytovat informace o identifikaci součástí a materiálů pro usnadnění nakládání s OEEZ a vhodně označovat elektrická a elektronická zařízení; zřídit a provozovat individuální nebo kolektivní systémy zpětného odběru elektrozařízení z domácností a odděleného sběru elektroodpadů nepocházejících z domácností; 11

13 výrobci nebo třetí strany jednající jejich jménem musí zřídit síť zpracovatelů navazující na sběrnou síť; zpracovatelé musí používat nejlepší dostupné techniky zpracování, využití a recyklace; výrobce musí od jasně identifikovat své výrobky uvedené na trh s označením uvádějícím, že EEZ bylo uvedeno na trh po 13. srpnu Přehled cílů stanovených v Plánu odpadového hospodářství ČR ve vztahu k odpadům z elektrických a elektronických zařízení Poř. číslo Umístění v textu bod č. Definice cíle Typ cíle písm i) zvýšit úroveň sběru tříděných vyřazených elektrických a elektronických zařízení na 4kg na osobu za rok z domácností do dílčí cíl dosáhnout u velkých domácích spotřebičů a automatických písm j) výdejních stojanů využití minimálně 80 % průměrné hmotnosti použitého spotřebiče a opakovaně použít nebo recyklovat materiály, látky a součásti z nich v rozsahu dílčí cíl minimálně 75 % průměrné hmotnosti spotřebiče do ; dosáhnout u zařízení informační technologie písm k) a komunikačních a spotřebitelských zařízení využití minimálně 75 % průměrné hmotnosti použitého spotřebiče a opakovaně použít nebo recyklovat materiály, látky dílčí cíl a součásti z nich v rozsahu minimálně 65 % průměrné hmotnosti spotřebiče do dosáhnout u malých domácích spotřebičů, osvětlovacích písm l) zařízení, elektrických a elektronických nástrojů, hraček a přístrojů pro monitorování a regulaci využití minimálně 70 % průměrné hmotnosti použitého spotřebiče dílčí cíl a opakovaně použít nebo recyklovat materiály, látky 12

14 a součásti z nich v rozsahu minimálně 50 % průměrné hmotnosti použitého spotřebiče do písm m) dosáhnout opětovného použití nebo recyklace materiálů, látek a součástí z výbojek v rozsahu minimálně 80 % hmotnosti použitého spotřebiče do ; dílčí cíl 3.3. DALŠÍ ÚDAJE Další podrobnější údaje lze získat na webových stránkách Ministerstva životního prostředí nebo u provozovatelů kolektivních systémů. Jedná se především o: zpětný odběr výrobků dle 38 zákona č. 185/2001 Sb., formulář roční zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru, formulář roční zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru uvedený v příloze č. 19 vyhlášky č. 383/2001 Sb., kontakty na schválené kolektivní systémy pro financování a nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady (OEEZ), seznam výrobců elektrozařízení ve smyslu 37 zákona o odpadech, nejčastěji kladené dotazy ke zpětnému odběru a elektrošrotu, přehled obcí a sběrných míst zapojených do systému zpětného odběru. Září