Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku

Transkript

1 Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 5. setkání sborník z konference Frýdek-Místek června 2009 HOLUŠA J., DVOŘÁK L. (eds), 2009: Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku. 5. sborník z konference, Frýdek-Místek, června 2009.

2 Obsah 1. BLOK (MODERÁTOR: Libor Dvořák) Jan Macek Kryptické druhy u pilatek (Hymenoptera, Tenthredinidae) a možnosti jejich identifikace... 4 Jaroslav Holuša, Tomáš Kuras Denní letová aktivita ploskohřbetky Cephalcia lariciphila (Hymenoptera: Pamphiliidae): závislost na klimatických faktorech... 5 Ladislav Roller, Miroslav Úradník, Emanuel Kula K výskytu hrubopásych blanokrídlovcov (Hymenoptera, Symphyta) v náhradných porastoch smreku pichľavého v severozápadných Čechách BLOK (MODERÁTOR: Jaroslav Holuša) Pavel Bezděčka, Klára Bezděčková Mravenec Formica lugubris v České republice... 7 Adam Véle, Jaroslav Holuša, Jan Frouz Porovnání metod vzorkování mravenců v lesních společenstvech... 8 Klára Bezděčková, Pavel Bezděčka Problematické popisy mravenců (Hymenoptera: Formicidae) publikované českými autory... 9 Pavel Pech Co víme o mravencích jižních a jihozápadních Čech BLOK (MODERÁTOR: Ladislav Roller) Vladimír Smetana, Peter Šima Súčasný stav poznatkov o pačmeliakoch (Hymenoptera: Apidae, Psithyrus) na území Slovenska Libor Dvořák Současný stav poznání čmeláků (Hymenoptera: Apidae: Bombus spp.) Šumavy a Pošumaví Jakub Straka, Petr Bogush Taxonomické novinky ve skupině Hylaeus confusus (Hymenoptera: Colletidae) Kamil Holý Dopady systémů ochrany rostlin na biodiverzitu Adresář... 17

3 Předmluva organizátorů Vážení kolegové! Dostává se Vám do rukou sborník abstraktů z 5. setkání Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku. Bohužel jsme se možná tematicky trochu vyčerpali, neboť v letošním roce máme přihlášených jen 10 (11) příspěvků. To je výrazně méně než v letech předchozích. I přesto doufáme, že se budou opakovat vřelé a neformální diskuse a posílí se navázaná spolupráce. Tento rok organizujeme hymenopterologické dny na severovýchodní Moravě a ve Slezsku. Nalézají se zde zajímavé a atraktivní biotopy, představované štěrkopískovými lavicemi karpatských řek, pískovými náplavy řeky Odry, která navíc v malebné krajině Poodří vyřezává luvizemní úsypy a v neposlední řadě sice antropogenní, nicméně velice bohatá stanoviště hald a odkalovacích nádrží. De facto se jedná o terra incognita, protože poslední systematický výzkum blanokřídlých v tomto regionu probíhal v režii V. Zavadila před zhruba 50 lety. V následujících dekádách se vždy jednalo maximálně o náhodné sběry v jednotlivých skupinách (pomineme-li pilatky a ploskohřbetky žijící na smrku). Doufáme proto, že naše společné terénní exkurze, materiál z instalovaných pastí a pochopitelně plánovaný příspěvek s výsledky výrazně obohatí naše znalosti o fauně blanokřídlých nejen tohoto regionu, ale i celé České republiky. Za organizátory Jaroslav Holuša a Libor Dvořák 3

4 Kryptické druhy u pilatek (Hymenoptera, Tehredinidae) a možnosti jejich identifikace Jan Macek Department of Entomology, National Museum, Kunratice 1, , Praha 4, Czech Republic; macjan@seznam.cz Identifikace kryptických druhů založená na morfologických, většinou drobných znacích je zpravidla velmi neurčitá, což v konečném důsledku vede ke koncepčně rozdílným interpretacím taxonů. V současné době tuto problematiku pomáhají řešit moderní analytické metody molekulární analýzy a podrobné znalosti bionomie založené především na experimentálním testování potravních vazeb u jednotlivých druhů. Tyto metody nejen objektivně prokázaly platnost stávajících kryptických taxonů, ale potvrdily, že kryptické druhy jsou oproti původním předpokládům daleko rozšířenější. Potvrdily to zejména studie týkající se hálkotvorných druhů podčeledi Nematinae (rody Pontania, Phyllocolpa, Euura) a minujících druhů podčeledi Fenusinae. Vlastní poznatky získané především z chovů prokázaly výskyt kryptických taxonů i u dalších rodů, a to nejen u druhově velmi početné a taxonomicky komplikované podčeledi Nematinae, ale i u jiných skupin čeledi Tenthredinidae s relativně známými a snadno určitelnými druhy. Takovým příkladem je např. polymorfní taxon Apethymus filiformis (Klug, 1818). Na základě získaných údajů z chovů bylo zjištěno, že se ve skutečnosti jedná o agregát dvou blízce příbuzných druhů vázaných na odlišné živné rostliny. Zajímavé je, že na tento fakt již poukazovali starší autoři, jež rozlišovali dva taxony A. filiformis Klug vázaný na růže (Rosa) a A. abdominalis (Serville, 1823) vázaný na duby (Quercus). Později tento poznatek upadl v zapomenutí a oba taxony byly až dosud zahrnuty v jediném taxonu A. filiformis. Bionomická data navíc prokázala, že se se v tomto případě nejedná o vlastní kryptické druhy, ale jen o nerozlišené, jinak snadno makroskopicky identifikovatelné taxony. Podobně je tomu i u dosud nerozlišovaných taxonů Strongylogaster macula (Klug, 1817) a Strongylogaster baikalensis Naito, Oba druhy se liší nejen odlišnou vazbou na živné rostliny (S. macula na Athyrium, S. baikalensis na Dryopteris), ale i v makroskopických znacích. Opačný případ představují taxony Allantus laticinctus Serville, 1823 a Allantus didymus (Klug, 1818) považované dosud za samostatné druhy. Výsledky srovnávací morfologie a biologická data však naznačují, že se bude jednat o polymorfní taxon Allantus didymus Klug. Ve všech uvedených příkladech se však ve skutečnosti nejedná o kryptické, ale jen o nerozlišené druhy, protože po vyjasnění jejich statutu jsou tyto taxony morfologicky dobře rozlišitelné a snadno identifikovatelné. Ilustrativním příkladem vlastních kryptických druhů jsou např. tmavé druhy rodu Pristiphora. Morfologicky se jedná o několik nejednoznačně vymezených druhových komplexů, jejichž statut nebyl do současnosti uspokojivě vyřešen. Bionomická data (vazba na živné rostliny) a rozdílný vzhled larválních stadií však naznačují, že se jedná o dobré druhy. Příkladem může být druhový komplex Pristiphora armata zahrnující taxony P. armata (Thomson, 1862) vázaný na růžovité a P. leucopus Hellén, 1948 a P. ruficornis (Olivier, 1811) vázané na lípy. Oba poslední taxony vázané na lípy se odlišují jen podle zbarvení nohou, které je však proměnlivé. Vzhledem k tomu, že larvální stadia a bionomie jsou shodné, bude se jednat s nejvyšší pravděpodobností jen o jeden polymorfní taxon. Dospělci celého komplexu jsou téměř identičtí, identifikovatelní podle odlišného vzhledu larválních stadií a vazbou na živnou rostlinu. 4

5 Denní letová aktivita ploskohřbetky Cephalcia lariciphila (Hymenoptera: Pamphiliidae): závislost na klimatických faktorech Jaroslav Holuša 1, Tomáš Kuras 2 1 Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Pracoviště Frýdek-Místek, Nádražní 2811, Frýdek-Místek, holusaj@seznam.cz 2 Katedra ekologie a životního prostředí, Přírodovědecká fakulta, Palackého univerzita, tř. Svobody 26, Olomouc, Czech Republic Dospělci ploskohřbetky Cephalcia lariciphila se líhli a jejich letová aktivita začínala u Větrného Jeníkova v polovině dubna. První jedinci byli v Malaiseho lapači odchyceni ve stejnou dobu jako ve fotoeklektorech. Poslední jedinci poletovali až do počátku května nebo v některých letech dokonce do počátku června. Výskyt dospělců trval okolo 20 (- 30) dnů. Pro sledování závislosti denní letové byly vybrány tři studijní plochy, na kterých byl umístěn jeden Malaiseho lapač a pět žlutých lepových desek. Dospělci byli odebírání každou hodinu ve dvou dvoudenních periodách. První perioda reprezentovala počátek letové aktivity a zároveň její vrchol, zatímco druhá závěr sezonní letové aktivity. V materiálu z fotoeklektorů v roce 2002 převažovaly samice (1 : 1,52; χ2 = 17,11; p 0,001; n = 390), avšak v roce 2003 (1 : 1,14; χ2 = 0,27; p 0,10; n = 60) a 2004 (1 : 0,52; χ2 = 3,13; p 0,01; n = 32) byl poměr pohlaví vyrovnaný. Samci výrazně převažovali v materiálu z Malaiseho lapačů (poměr pohlaví 2002; 1 : 0,09; χ2 = 4593,554; p 0,001; 2003; 1 : 0,03; χ2 = 11375,72; p 0,001; 1 : 0,12; χ2 = 2223,594; p 0,001), protože jsou aktivní letci, zatímco samice jen lezou. Vzhledem k rozdílnému typu pastí byly výsledky analyzovány samostatně (CANOCO). Hodnocen byl vliv následujících proměnných (i) teplota vzduchu ( C), (ii) vzdušná vlhkost (%), (iii) den od počátku experimentu, (iv) expozice, (v) zastoupení modřínu (%) a (vi) stáří lesa. Pro další hodnocení jsme vybrali proměnné, které byly nejsignifikantnější. Nejlépe vysvětlovaly letovou aktivitu teplota společně s vlhkostí. Ploskohřbetky byly nejvíce aktivní za teploty 16 C a 20 % vlhkosti vzduchu. Počty odchytaných jedinců se postupně snižovaly až k 0 C a 80 % vzdušné vlhkosti. Denní letová aktivita začínala kolem 10. hodiny a končila po 17. hodině. Modely jsou velice podobné pro obě pasti. Zajímavé je, že oba faktory nejsou na sobě závislé, takže podle těchto modelů ovlivňují letovou aktivitu samostatně. Obě metody, Malaiseho lapače i žluté lepové desky, jsou použitelné v lesnické praxi a je záhodno je instalovat v polovině dubna. Zachycení počátku letové aktivity je důležité pro monitoring, půda bývá totiž na těchto stanovištích často zmrzlá s čočkami ledu a vykopání housenic či kukel bývá obtížné. Poděkování: Tato práce byla částečně podpořena grantem GAČR č. 206/07/

6 K výskytu hrubopásych blanokrídlovcov (Hymenoptera, Symphyta) v náhradných porastoch smreku pichľavého v severozápadných Čechách Ladislav Roller 1, Miroslav Úradník, Emanuel Kula 2 1 Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, Bratislava, uzaeroll@savba.sk 2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno Hrubopáse (Hymenoptera, Symphyta) asociované so severoamerickým smrekom pichľavým (Picea pungens, SMP) boli získané metódou oklepov v dobre izolovaných monokultúrach vybraných lokalít Krušných hôr a Dečínskej vrchoviny: Janov (k. ú. Bolebor u Chomutova, 850 m n. m.), Dlouhá louka (900 m n. m., poloha nad Litvínovem) a Děčínsky snežník (k. ú. Jílové-Sněžník, 600 m n. m.). Odchytené dospelce patria k 26 druhom zo 4 čeľadí hrubopásych. V zberoch dospelcov absentujú alebo majú nízku početnosť niektoré najbežnejšie smrekové druhy (vo väčšine štúdii smrekových Symphyta sú eudominantné!) ako Pristiphora abietina (Christ, 1791) (chýba) či Pikonema scutellatum (Hartig, 1837) (iba 1 zaznamenaný jedinec). Naopak boli zistené viaceré zriedkavé a vzácne smrekové piliarky Pristiphora pallida (Konow, 1904) a Pikonema styx (Benson, 1958). Podobne hrebenárka Gilpinia abieticola (Dalla-Torre, 1894) je z troch na smrek viazaných druhov rodu najmenej hojná a v zberoch zo SMP bola zastúpená dvoma jedincami, kým dva bežnejšie druhy neboli zaznamenané. Spolu bolo v porastoch SMP zistených 13 druhov so známou potravnou väzbou na smrek štíhly (Picea abies), prípadne iné smreky s palearktickým rozšírením. Predbežná analýza sklepaných lariev a požerových stôp potvrdzuje, že smrek pichľavý je napádaný ako smrekovými piliarkami (Tenthredinidae, Nematinae, rody zatiaľ bližšie nedeterminované), tak smrekovými ploskankami (Cephalcia spp.) a hrebenárkami (Gilpinia spp.). V príspevku podávame prvú správu o väzbe európskych smrekových hrubopásych na alochtónny druh smreku. 6

7 Mravenec Formica lugubris v České republice Pavel Bezděčka, Klára Bezděčková Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, Jihlava, bezdecka@muzeum.ji.cz Mravenec Formica lugubris Zetterstedt, 1840 je charakteristickým druhem horských lesů Evropy. Žije především ve smrčinách, horských borech a smíšených porostech s vyšším podílem smrku. Z jehličí, větviček, suchých pupenů a kousků pryskyřice buduje objemná homolovitá hnízda, často vyšší než jeden metr. Vyšší počet plodných samiček (polygynie) umožňuje štěpení hnízd a následný vznik hnízdních komplexů čítajících desítky i stovky hnízd. V Evropě obývá Pyreneje, Centrální francouzský masiv, Alpy, Vogézy, Švarcvald, Bavorský les, rumunské Karpaty, Rilu a Pirin. V Alpách vystupuje až do výšky m n. m. V severní a severovýchodní Evropě obývá oblasti mezi 56 a 71 stupněm severní šířky. Směrem na východ sahá areál tohoto druhu přes Sibiř až na Kamčatku. Na našem území byl do roku 2000 znám pouze ze Šumavy, Brdů, Jeseníků, centrální části Žďárských vrchů, několika izolovaných lokalit z Pelhřimovska a Jihlavských vrchů. V posledních letech se podařilo nalézt a potvrdit populace tohoto druhu i v dalších oblastech republiky. V příspěvku je referováno o všech současně známých lokalitách a je diskutována pravděpodobnost nálezů tohoto druhu na nových místech. Výzkum byl podpořen grantem VaV DE07PO4OMG009 MK ČR. 7

8 Porovnání metod vzorkování mravenců v lesních společenstvech Adam Véle 1,2, Jaroslav Holuša 1, Jan Frouz 3,4 1 Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Nádražní 2811, Frýdek Místek, , holusaj@seznam.cz 2 Katedra ekologie a životního prostředí, PřF UP Olomouc; tř. Svobody 26, Olomouc, adam.vele@centrum.cz 3 Ústav půdní biologie, BC AV ČR České Budějovice, Na sádkách 7, České Budějovice, frouz@upb.cas.cz 4 Ústav pro životní prostředí, PřF UK Praha, Benátská 2, Praha Jednotlivé taxony živočichů se vyznačují odlišnými životními strategiemi. Proto je nutné používat pro vzorkování (monitorování) každé skupiny odlišné metody. Každá metoda však má svá specifika, díky nimž může docházet k rozdílům v získaných datech. V naší studii jsme porovnávali tři metody běžně používané pro vzorkování epigeických druhů mravenců: narušování půdního povrchu, návnady a zemní pasti. Vzorkování probíhalo v stejnověkých smrkových porostech (od holin přes mladé porosty až k porostům dospělým) na jižním úpatí Jizerských hor. V letech 2005 a 2006 bylo monitorováno celkem 25 porostů. Vypovídací hodnoty jednotlivých metod o struktuře společenstva (počty druhů a jejich abundance) byly porovnávány pomocí CCA. Množství vysvětlené variability bylo následující: 60 % variability na návnadách bylo vysvětleno zemními pastmi, zatímco pouze 19,7 % variability v zemních pastech bylo vysvětleno metodou narušování půdního povrchu. Počty jednotlivých druhů na návnadách byly silně ovlivněny typem návnady: zástupci rodu Myrmica preferovali cukernou potravu, zatímco mravenci rodu Formica a Camponotus potravu bílkovinnou. Jedinci odchycení do zemních pastí byli ve srovnání s ostatními metodami silně ovlivněni strukturou porostů nacházejících se v okolí pasti. Ani jedna z použitých metod nezachytila všechny druhy. Nejméně druhů bylo detekováno pomocí narušování půdního povrchu. Tato metoda však jako jediná zaznamenala i drobné druhy mravenců. Návnady i zemní pasti zaznamenaly stejný počet druhů; vzorkování pomocí návnad je však časově mnohem náročnější. Z provedeného výzkumu vyplývá, že nejefektivnější metodou pro vzorkování mravenců v lesních společenstvech je pokládání zemních pastí. Pro zachycení všech vyskytujících se druhů je však nutné používat kombinaci více metod. 8

9 Problematické popisy mravenců (Hymenoptera: Formicidae) publikované českými autory Klára Bezděčková, Pavel Bezděčka Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, Jihlava, Čeští myrmekologové dosud publikovali popisy 30 taxonů mravenců (Hymenoptera: Formicidae). Některé starší práce jsou však zatížené značnými nepřesnostmi a v několika případech došlo dokonce k duplicitnímu zveřejnění popisů, vedoucímu k několikerému způsobu citování letopočtu popsaných taxonů. Příkladem jsou některé validní taxony tribu Tetramoriini, popsané Kratochvílem, které jsou dodnes citovány jak s letopočtem 1941, tak 1944 nebo validní druh Bothriomyrmex gibbus Soudek citovaný buď s letopočtem 1924 nebo1925. K některým starším popisům také chybí typový materiál buď proto, že nebyl vůbec označen, nebo protože není k nalezení. To značně ztěžuje možnost posoudit validitu popsaného taxonu. Ve svém příspěvku analyzujeme výše uvedenou situaci a diskutujeme okolnosti zveřejnění problematických popisů, případně původ a osud popisovaného materiálu. Výzkum byl podpořen grantem VaV DE07PO4OMG009 MK ČR. 9

10 Co víme o mravencích jižních a jihozápadních Čech Pavel Pech Národní muzeum, Zoologické oddělení, Václavské náměstí 68, Praha 1, pavel.pech@bf.jcu.cz Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity, Branišovská 31, České Budějovice Oblast jižních a jihozápadních Čech byla dosud po myrmekologické stránce zkoumána velmi málo. Nechci zde podávat kompletní přehled prací, ve kterých se objevují zmínky o nálezech mravenců v této oblasti; o některých se přesto zmíním. Šumavou se podrobněji zabýval Sadil (1954) a oblastí Jindřihohradecka Záleský (1932, 1938a-d, 1940). Tyto práce jsou ovšem přes padesát let staré a jejich výpovědní hodnota je dnes vzhledem ke změnám v krajině a vývoji taxonomie mravenců problematická. Z novější doby jsou zaznamenány nálezy některých druhů rodu Formica v časopise Formica (např. Hruška 1998). P. Werner ani P. Bezděčka své nálezy bohužel dosud z valné části nepublikovali. Faunistice mravenců se systematicky nevěnuji, přesto jsem z této oblasti shromáždil již asi 600 nálezů. Mé sběry spolu s literárními údaji (z nichž některé je nutno revidovat) zahrnují 65 druhů mravenců, tj. asi 60 % myrmekofauny ČR. Není pochyb, že toto číslo není konečné. 10

11 Súčasný stav poznatkov o pačmeliakoch (Hymenoptera: Apidae, Psithyrus) na území Slovenska Vladimír Smetana 1, Peter Šima 2 1 Tekovské múzeum, Sv. Michala 40, Levice, vladimir.smetana@muzeumlevice.sk 2 Nábrežná 4, Nové Zámky, psima@koppert.sk Pačmeliaky Psithyrus lepeletier, 1833 predstavujú skupinu čmeľov, ktorej zástupcovia si nezakladajú vlastné hniezda a nemajú ani robotnice. Svoje potomstvo vychovávajú v hniezdach hostiteľských druhov čmeľov za výdatného prispenia ich robotníc. Niektorí autori na základe nových poznatkov o fylogenetickom vývoji týchto blanokrídlovcov priraďujú pačmeliaky k rodu Bombus latreille, Na Slovensku bolo doposiaľ zaznamenaných 9 druhov pačmeľov. Ich výskyt na určitom území je podmienený predovšetkým prítomnosťou hostiteľských druhov čmeľov. Na druhej strane nie všade, kde sa vyskytuje určitý hostiteľský druh nájdeme aj jeho sociálneho parazita, pačmeliaka. Súvisí to predovšetkým so špecifickými nárokmi jednotlivých druhov na stanovišťné podmienky. Z tohto aspektu ich rovnako ako čmele zhruba delíme na druhy eremofilné a hylofilné, s rôznou šírkou ekologickej valencie (eurytopné resp. stenotopné prvky). Z ďalších dôležitých faktorov ovplyvňujúcich distribúciu treba uviesť aspoň geografické a s nimi súvisiace klimatické pomery (napr. vysoké pohoria orientované prevažne v smere západ východ bránia prenikaniu teplomilných prvkov z juhu na sever), spôsob využívania krajiny človekom a v neposlednom rade aj vplyv prebiehajúcej globálnej klimatickej zmeny. Psithyrus vestalis (Geoffroy, 1785) Eremofilný eurytopný druh, parazituje v hniezdach Bombus terrestris. V nížinách a pahorkatinách teplejších oblastí je pomerne hojný, do hôr preniká iba výnimočne. Na Slovensku bežný druh v Podunajskej nížine, Juhoslovenskej kotline, Východoslovenskej nížine i na svahoch pohorí k nim priliehajúcich (Malé a Biele Karpaty, Tribeč, Pohronský Inovec, Štiavnické vrchy, Burda, Slovenský kras a iné). V najväčšej nadmorskej výške bol zaznamenaný na Muránskej planine (Šiance m) a v pohorí Čergov (Čergov m). Psithyrus bohemicus (Seidl, 1837) Je sociálnym parazitom B. lucorum, rozšíreným na celom území Slovenska. Hylofilný eurytopný druh. Nájdeme ho predovšetkým v horských a podhorských oblastiach (najpočetnejší je v stredných horských polohách). Z jeho nálezov vo vyšších polohách treba uviesť lokality Čierny Kameň m (Veľká Fatra), Flochová m (Kremnické vrchy), Demänovská hora m (Nízke Tatry) či Volovec m (Volovské vrchy). V súčasnosti možno pozorovať trend osídľovania teplejších, nižších polôh (charakteristických aj rozsiahlou fragmentáciou lesných celkov). P. bohemicus je tam síce zriedkavý, ale niekoľko lokalít bolo zistených aj na najjužnejšom Slovensku, v Hronskej a Ipeľskej pahorkatine. Psithyrus maxillosus (Klug, 1817) Zriedkavý eremofilný stenotopný druh parazitujúci v hniezdach B. ruderatus a B. subterraneus. Na Slovensku je roztrúsene prítomný v najteplejších oblastiach nížin a pahorkatín (Hronská a Ipeľská pahorkatina, Záhorská a Východoslovenská nížina) i v pohorí Burda. Na extrémnych stanovištiach (výslnné skalné lesostepi na vápencovom či vulkanickom podklade) sa môže vyskytovať aj v stredných polohách; Veľký Milič 895 m v Slanských vrchoch, Javorie m (najvyšší vrch rovnomenného pohoria), Šiance m na Muránskej planine. Psithyrus barbutellus (Kirby, 1802) Je sociálnym parazitom B. hortorum. Niektorí autori uvádzajú ako hostiteľov tiež B. pascuorum a B. pratorum (?). Na Slovensku sa vyskytuje roztrúsene. Jeho rozšírenie je viazané na horské oblasti a chladnejšie kotliny. Doposiaľ nebol zaznamenaný v nadmorskej výške pod 500 m. Nie je zrejme prítomný v nížinách južného a východného Slovenska a ani v pohoriach, ktoré k nim bezprostredne priliehajú. Zistený napr. v Tatrách, Nízkych Tatrách, v Malej Fatre, 11

12 v Chočských vrchoch, Pieninách a v Oravskej kotline. Najčastejšie je prítomný v nadmorskej výške m, na svahoch Baranca m bol zistený vo výške m. Psithyrus rupestris (Fabricius, 1793) Býva zvyčajne považovaný za eremofilný eurytopný druh. Ak však môžeme niektorý druh čmeľa či pačmeľa označiť ako hypereurytermný, platí to práve o P. rupestris. Je rozšírený na celom území Slovenska, od rovín až po najvyššie polohy. V horách je o niečo početnejší ako v nížinách. V masíve Baranca v Západných Tatrách bol zaznamenaný v nadmorskej výške okolo m. Jeho hostiteľom je B. lapidarius, B. wurflenii a s veľkou pravdepodobnosťou tiež B. pascuorum. Psithyrus campestris (Panzer, 1801) Hylofilný eurytopný druh cudzopasiaci v hniezdach viacerých druhov čmeľov. Z nich najhojnejším je B. pascuorum. Jeho rozšírenie na Slovensku má výrazne horský charakter. Bol zistený v mnohých horských celkoch od Bielych Karpát až po Vihorlat. Najviac mu vyhovujú stredné horské polohy (približne od 600 do m). Pod 500 m n. m. bol nájdený prevažne iba v inverzných polohách (napr. v Prielome Dunajca v Pieninách). Výnimkou je vzácny nález samčeka pochádzajúci z orografického celku Burda na najjužnejšom Slovensku. Bol odchytený na preteplenom lesostepnom stanovišti v nadmorskej výške 300 m. V Západných Tatrách bol P. campestris registrovaný aj vo výškach okolo 2100 m. Psithyrus quadricolor Lepeletier, 1832 Mimoriadne vzácny sociálny parazit B. soroeensis, hylofilný stenotopný druh. Dlhé roky bol na Slovensku považovaný za nezvestný. Posledný publikovaný nález zo Súľovských vrchov (jediný exemplár je v zbierkach múzea v Hlohovci) pochádza z roku V júli 2008 sa podarilo tento druh zaznamenať v počte niekoľkých jedincov (samčeky) na lokalite Podbanské Kokavský most na úpätí Západných Tatier (geomorfologický celok Podtatranská kotlina, podcelok Tatranské podhorie) v nadmorskej výške 880 m. Psithyrus sylvestris Lepeletier, 1832 Sociálny parazit B. pratorum, hylofilný, pomerne stenotopný lesný druh. Zistený bol v početných horských celkoch celého Slovenska, od Malých a Bielych Karpát cez Strážovské vrchy, Tribeč, Štiavnické vrchy, Kremnické vrchy, Malú i Veľkú Fatru až po Vihorlat a Bukovské vrchy. Optimum má v stredných horských polohách, na hrebeňoch Malej Fatry bol však nájdený až vo výške m n. m. Odlesneným nížinám a pahorkatinám sa vyhýba. Pokiaľ sú však v blízkosti väčšie lesné komplexy, nájdeme ho aj v nízkych polohách. Príkladom je lokalita Kusín (asi 160 m n. m.) na styku Východoslovenskej pahorkatiny a Vihorlatu. Psithyrus norvegicus Sparre-Schneider, 1918 Vzácny hylofilný stenotopný horský druh, parazitujúci u B. hypnorum. Je viazaný predovšetkým na stredné horské polohy (okolo m). Parazitácia nížinných a pahorkatinných populácii B. hypnorum týmto pačmeľom nebola u nás preukázaná. Najčastejšie je prítomný na Severnom Slovensku (Pieniny, Ľubovnianska vrchovina, Bachureň, Busov, Čergov), zistený bol aj vo viacerých horských celkoch na strednom Slovensku (napr. Kremnické vrchy, Nízke Tatry, Chočské vrchy, Muránska planina, Volovské vrchy). Najvyšší nález pochádza doposiaľ z Demänovskej hory m v Nízkych Tatrách. 12

13 Současný stav poznání čmeláků (Hymenoptera: Apidae: Bombus spp.) Šumavy a Pošumaví Libor Dvořák Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, Kašperské Hory, lib.dvorak@seznam.cz, libor.dvorak@npsumava.cz Předkládám stručný přehled druhů čmeláků nalezených na Šumavě (= NP a CHKO Šumava) a v Pošumaví (zhruba po linii Klatovy, Horažďovice a České Budějovice). Uváděná data jsou: druh, přítomnost na Šumavě a v Pošumaví, hojnost/vzácnost a biotopové preference. B. (Bombus) terrestris (Linnaeus, 1758): hojný v Pošumaví, řídký v okrajových částech Šumavy, nálezy zatím jen asi do m. Výslunná otevřená stanoviště, ne malé enklávy, jen rozsáhlejší plochy B. (Bombus) lucorum (Linnaeus, 1761): hojný v Pošumaví i na Šumavě i přes m. Lesy, lesní okraje, křoviny, mezické a chladné louky B. (Bombus) magnus Vogt, 1911: jen tři nálezy v Pošumaví. Biotopové preference nehodnotitelné B. (Bombus) cryptarum (Fabricius, 1775): vzácně na Šumavě i v Pošumaví. Zejména mezické až vlhké louky a pastviny s křovinami B. (Alpigenobombus) wurflenii Radoszkowski, 1859: vzácně v Pošumaví, nevzácně na Šumavě. Otevřená stanoviště B. (Pyrobombus) hypnorum (Linnaeus, 1758): roztroušeně po celé Šumavě i Pošumaví. Lesy, jejich okraje, zahrady B. (Pyrobombus) pratorum (Linnaeus, 1761): na Šumavě hojný v lesích, na jejich okrajích a rašeliništích. Šíří se Pošumavím, kde je také poměrně častý a obsazuje i vysloveně teplá stanoviště, jako jsou lesostepi a xerotermní křoviny. B. (Pyrobombus) soroeensis (Fabricius, 1776): na Šumavě poměrně hojný v lesích a na jejich okrajích, v Pošumaví je řidší. V blízkosti velkých lesních celků se objevuje i na teplých stanovištích. B. (Pyrobombus) jonellus (Kirby, 1802): významný horský druh lesů a rašelinišť Šumavy, neklesá do Pošumaví. B. (Pyrobombus) lapidarius (Linnaeus, 1758): v Pošumaví hojný, na Šumavě řidší, nálezy do asi 900 m. Otevřená výslunná stanoviště, i maloplošná B. (Pyrobombus) semenoviellus Skorikov, 1910: chycen jednou u Českých Budějovic B. (Megabombus) sylvarum (Linnaeus, 1761): řídce v Pošumaví i na Šumavě asi do 800 m. Otevřená výslunná stanoviště, často meze a okraje silnic B. (Megabombus) ruderarius (Müller, 1776): dosti hojný na Šumavě i v Pošumaví, výjimečně i přes m. Otevřená výslunná stanoviště, preferuje rozsáhlejší plochy B. (Megabombus) pascuorum (Scopoli, 1763): hojný na Šumavě i v Pošumaví. Prakticky eurytopní, ve vyšších polohách preferuje otevřená a polootevřená stanoviště B. (Megabombus) humilis Illiger, 1806: v Pošumaví ani v nižších partiích Šumavy není vzácný. Otevřená, spíše výslunná stanoviště, často s bohatou vegetací. Nález i na rašeliništi m B. (Megabombus) hortorum (Linnaeus, 1761): roztroušeně v Pošumaví i nižších polohách Šumavy. Výrazně preferuje ekotony a křovinatá stanoviště. B. (Psithyrus) rupestris (Fabricius, 1793): roztroušeně v Pošumaví, vzácně v nižších polohách Šumavy. Otevřená stanoviště, preferuje výslunná. B. (Psithyrus) vestalis (Geoffroy, 1785): zřejmě dosti vzácný na výslunných stanovištích Pošumaví B. (Psithyrus) bohemicus Seidl, 1837: hojný na Šumavě i v Pošumaví. Lesy, jejich kraje, mezická a vlhká otevřená stanoviště B. (Psithyrus) barbutellus (Kirby, 1802): ojediněle v Pošumaví. Louky v blízkosti lesních komplexů B. (Psithyrus) maxillosus Klug, 1817: jediný údaj z Vyšenských kopců od Halady a Halady (1992) 13

14 B. (Psithyrus) campestris (Panzer, 1801): ojediněle v Pošumaví (i vyšším, mimo CHKO Šumava). Louky B. (Fernadelpsithyrus) sylvestris (Lepeletier, 1832): poměrně hojný na Šumavě, řidší v Pošumaví. Lesy, jejich okraje a louky blízko lesních celků B. (Fernadelpsithyrus) norvegicus (Sparre-Schneider, 1918): dva nálezy ze šumavských lesů Nalezeno bylo zatím 24 druhů, výskyt dalších je možný, jedná se ale o velmi vzácné druhy. Na území NP a CHKO Šumava byl prokázán výskyt 18 druhů, nalezeny nebyly druhy B. magnus, B. semenoviellus, B. vestalis, B. barbutellus, B. maxillosus a B. campestris. Z těchto druhů je prakticky vyloučena přítomnost B. maxillosus, ostatní nalezeny být mohou, zejména v nižších partiích. Více druhů, konkrétně 22, bylo nalezeno v Pošumaví, kde nebyly prokázány pouze druhy B. jonellus a B. norvegicus. Prvý druh se dá předpokládat ve vyšších zalesněných partiích Pošumaví (Javorník má hodně přes 900 m n. m.), druhý je vzácný, ale není důvod ho na podobných stanovištích neočekávat. V Pošumaví byly sledovány různé biotopy s podobnou frekvencí, na Šumavě zbývá zejména zaměřit se na vysoko položená, rozsáhle odlesněná stanoviště. 14

15 Taxonomické novinky ve skupině Hylaeus conusus (Hymenoptera: Colletidae) Jakub Straka, Petr Bogush Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, Praha 2, Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, 50300, Hradec Králové, Máte problém s rozlišením druhů Hylaeus gibbus a H. confusus? Nejste sami. Kdokoli se již snažil o určení většího počtu jedinců včel z druhů Hylaeus gibbus a H. confusus, narazil na nečekaný problém určení do druhu bylo někdy velmi snadné a jindy se nedalo rozhodnout, ke kterému druhu jedinec náleží. Totéž se stalo i nám před nedávnem. Základem správného určení je nerezignovat na problém, ale naopak se na problém soustředit. Tímto jsme nejprve pod druhem H. gibbus identifikovali dva různé druhy, odlišné od druhu H. confusus. K rozřešení problému pak pomohl materiál z celé Evropy i pozorování přímo v terénu (např. exkurze v rámci hymenoptrologického setkání v roce 2008 do Záhorie), kdy jsme zjistili, že se tak v ČR vyskytují tři, a v Evropě dokonce čtyři velmi podobné druhy: Hylaeus gibbus Saunders, 1850, Hylaeus confusus Nylander, 1852, Hylaeus pictus (Smith, 1853) a Hylaeus incongruus Förster, Navíc tyto druhy jsou poměrně dost variabilní, a tak jejich určení opravdu představuje často problematickou záležitost. A k tomu ještě vše komplikuje bivoltinita některých z nich a vzájemná odlišnost obou generací toho samého druhu. Poměrně dobře odlišitelný druh je H. confusus, jedinci s dlouhou hlavou, dříve určovaní jako H. gibbus, patří nově restaurovanému druhu H. incongruus (který byl původně synonymem druhu H. gibbus), a pravý H. gibbus je teplomilný druh, svými znaky jakoby mezi druhy H. confusus a H. incongruus nepatřil. 15

16 Dopady systémů ochrany rostlin na biodiverzitu Kamil Holý Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, Praha 6, Zemědělství, respektive zemědělsky obhospodařovaná plocha v České republice zaujímá 45 % rozlohy území, což řadí zemědělskou produkci mezi nejvýznamnější činitele ovlivňující naši přírodu (bez zemědělské činnosti člověka by dnes například neexistovala Pouzdřanská step). Prvotním úkolem zemědělství bude vždy vyprodukovat dostatek potravin pro nasycení lidstva, teprve splnění tohoto požadavku umožní zaměřit produkci k dalším cílům, jako je ochrana přírody nebo produkce energetických plodin. V průběhu minulého století došlo k přechodu od trvale udržitelného hospodaření k intenzifikaci produkce, vyvolané nutností nasytit hladové po skončení II. světové války. Nejnegativnější roli zde sehrálo intenzivní používání přípravků na ochranu rostlin, ať již přímým hubením necílových organismů (insekticidy), nebo nepřímým působením na snižování druhového pestrosti rostlin (herbicidy). Na základě filosofického přístupu k používání pesticidních přípravků lze vysledovat 3 základní systémy ochrany rostlin: Biologická ochrana. Biologická ochrana, respektive celý systém biologické produkce, je nejnáročnějším systémem pěstování, kladoucí značné nároky na odbornost pěstitele. Biologická ochrana je nejlépe propracovaná a plně funkční v řízeném prostředí skleníků. Ve venkovních podmínkách je ochrana stále problematická, neboť proti mnoha škůdcům a chorobám neexistuje žádná obrana a i přes současný intenzivní výzkum tato situace ještě chvíli potrvá. Integrovaná ochrana (IO). Systém IO byl obecně formulován v šedesátých letech minulého století jako systém využívající všech dostupných ekonomicky, ekologicky a toxikologicky přijatelných metod, jehož cílem je udržení škůdců pod prahem škodlivosti za maximálního využívání přirozených regulačních faktorů. IO je kompromis mezi biologickou a konvenční ochranou a jediný systém, jenž je schopen významně přispět ke zlepšení životního prostředí v příštím desetiletí. Konvenční (chemická) ochrana. Konvenční systém ochrany je stále uplatňován především v polní výrobě (obilí, řepka ) pro svoji dobrou účinnost a ekonomičnost. Přechod na systém integrované ochrany bude možný až s nástupem (registrací) nových přípravků účinných na škodlivé činitele, ale šetrné k životnímu prostředí, respektive necílovým organismům. Geneticky modifikované rostliny (GMO) zapadají do definice IO, avšak představují kontroverzní politické téma. Přes negativní kampaň některých lobby lze očekávat registraci dalších odrůd v zemích EU. Zhodnocení kladů a záporů bude diskutováno v přednášce. Tento článek byl částečně podpořen grantem MZE

17 Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlé Jan Batelka, Nad Vodovodem 16, CZ Praha 10, janbat@centrum.cz, telefon: , specializace: Apoidea, Strepsiptera Karel Beneš, Osvobození 366, CZ-26100, Příbram 7, beneskarel@seznam.cz, specializace: Symphyta Jiří Berkovec, Plaská 19, CZ Plzeň, berkovec@post.cz, telefon: , specializace: Ichneumonidae na dřevokazném hmyzu, Siricidae Pavel Bezděčka, Přírodovědné oddělení, Muzeum Vysočiny, Masarykovo nám. 55, CZ-58601, Jihlava, pavel.bezdecka@centrum.cz, telefon: , specializace: Formicidae Klára Bezděčková, Přírodovědné oddělení, Muzeum Vysočiny, Masarykovo nám. 55, CZ-58601, Jihlava, ticha@muzeum.ji.cz, telefon: , specializace: Formicidae Lukáš Blažej, Správa CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, CZ Děčín, lukas.blazej@schkocr.cz, telefon: , , specializace: Sphecidae, Crabronidae Petr Bogusch, Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, CZ-50300, Hradec Králové, boguschak@seznam.cz, telefon: , , specializace: Apoidea, Mutillidae, faunistika ostatních Aculeata Tomáš Daněk, Filosofická fakulta, Masarykova Univerzita v Brně, Arna Nováka 1, CZ Brno, danek@ fss.muni.cz, specializace: Apidae, Bombinae Jan Deván, Adamovské Kochanovce 195, SK Melčice-Lieskové, specializace: Formicidae Pavol Deván, Správa CHKO Biele Karpaty, Trenčianska ul. 31, SK Nemšová, devan@sopsr.sk, telefon: , specializace: Sphecidae, Pompilidae, Eumenidae, Vespidae, Chrysididae Libor Dvořák, Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, CZ Kašperské Hory, lib.dvorak@seznam. cz, libor.dvorak@npsumava.cz, telefon: , , specializace: Vespidae Jan Erhart, Parazitologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ České Budějovice, erhart@paru.cas.cz, telefon: , , specializace: Aculeata na pavoucích Jiří Halada, Hamr 97, CZ Chlum u Třeboně, michal.halada@volny.cz, telefon: , , (Praha), specializace: Sphecidae, Cerceris (celosvětově) Marek Halada, M. Chlajna 5, CZ České Budějovice, telefon: , MarekHalada@seznam.cz, specializace: Chrysididae, faunistika Milada Holecová, Katedra zoológie Prírodovedeckej fakulty UK, Mlynská dolina B1, SK Bratislava, holecova@fns.uniba.sk, telefon: , , specializace: Formicidae Jaroslav Holuša, VÚLHM Jíloviště-Strnady, pracoviště Frýdek-Místek, Nádražní 2811, CZ Frýdek-Místek, holusaj@seznam.cz, telefon: , specializace: Symphyta, Sphecidae, Chrysididae Kamil Holý, Sportovní 167, CZ Habry, kamilholy@centrum.cz, telefon: , specializace: Symphyta, Ichneumonidae Jan Hrček, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ České Budějovice, janhrcek@gmail.com, telefon: , specializace: Apoidea Milan Janda, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ České Budějovice, janda@ entu.cas.cz, telefon: , specializace: ekologie a etologie Formicoidea Petr Janšta, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, janstap@seznam.cz, telefon: , specializace: Chalcidoidea Zdeněk Karas, Jáchymovská 345, CZ Zliv, karas@zliv.net, telefon: , , specializace: Aculeata Stanislav Komárek, Katedra filosofie a dějin přírodních věd, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ-12844, Praha 2, komarek@natur.cuni.cz, telefon: , specializace: mimetické jevy Olga Komzáková, VUPT spol. s r. o., Troubsko, Zahradní 1, CZ , Troubsko, komzakova@vupt.cz, specializace: Apidae: Bombus spp. Pavel Lauterer, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ Brno-Slatina, ento.laut@volny.cz, specializace: Dryinidae, Formicoidea, Strepsiptera. Peter Liška, Katedra ekozoológie a fyziotaktiky, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská dolina, SK Bratislava 4, liskapeter@hotmail.com, telefon: , specializace: Sphecidae, Pompilidae Aurel Lozan, Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ České Budějovice, lozan@entu.cas. cz, specializace: Braconidae Jozef Lukáš, Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská dolina, SK Bratislava 4, telefon: , specializace: Apoidea, Sphecoidea Igor Malenovský, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ-62700, Brno- Slatina, i.malenovsky@volny.cz, telefon: , specializace: Strepsiptera 17

18 Jan Macek, Národní muzeum, Golčova 1, CZ Kunratice, telefon: , specializace: Aculeata, Proctotrupoidea, Symphyta Petr Miles, Sídliště 724, CZ Hostinné, telefon , specializace: Formicidae Pavel Pech, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ České Budějovice, pavel. telefon: , , specializace: myrmekofilie: Lycaenidae Luboš Pruner, Hodonínská 63, CZ Plzeň, telefon: , , specializace: informatika v entomologii, Apoidea: Bombinae Antonín Přidal, Ústav zoologie a včelařství, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Zemědělská 1, CZ Brno, apridal@mendelu.cz, telefon: , specializace: Apoidea, včelařství Ladislav Roller, Zoologický ústav Slovenské academie věd, Dúbravská 9, SK Bratislava, ladislav. roller@savba.sk, telefon: , specializace: Symphyta Kateřina Rezková, Katedra zoologie, Oddělení entomologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, rezkova.katka@gmail.com, telefon: , specializace: Apoidea (etologie a hnízdní chování solitérních včel) Martin Říha, Čelakovského 14, CZ Brno, marrih@seznam.cz, telefon: , , specializace: Crabronidae: Crabronini et Oxybelini Vladimír Smetana, Tekovské muzeum, Sv. Michala 40, SK Levice, vladimir.smetana@muzeumlevice.sk, telefon: , specializace: Apoidea: Bombinae, Vespidae: Polistinae et Vespinae, Sphecoidea Miroslav Srba, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, srba@sarracenia.cz, telefon: , specializace: Sphecoidea Petr Starý, Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ České Budějovice, stary@entu.cas.cz, telefon: , specializace: Braconidae-Aphidiinae (biosystematika, ekologie, biologický boj s mšicemi) Jakub Straka, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ Praha 2, straka-jakub@vol.cz, telefon: , specializace: Aculeata Jaromír Strejček, Mládežnická 3063, CZ Praha 2, specializace: Bethylidae, Dryinidae Josef Šedivý, Stochovská 725/ 58, CZ Praha 6-Ruzyně, sedivy@vurv.cz, telefon: , , specializace: Ichneumonidae Peter Šima, Nábrežná č. 4, SK Nové Zámky, psima@koppert.sk, telefon: , specializace: Bombinae (chov, trofické interakcie, faunistika) Bořek Tkalců, Štěchovická 5, CZ Praha 10-Strašnice, telefon: , , specializace: Apoidea: Apidae, Megachilidae Pavel Tyrner, Gymnázium T. G. Masaryka, Studentská 640, CZ Litvínov, ptyrner@seznam.cz, telefon: (práce), (domů), , specializace: zejména Chrysididae, Sphecoidea a Tiphiidae, méně ostatní Aculeata Adam Véle, Katedra ekologie a životního prostředí, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého, tř. Svobody 26, CZ Olomouc, adam.vele@centrum.cz, tel.: , specializace: Formicoidea Dušan Vepřek, Nábřeží Dr. E. Beneše 2, CZ Přerov, dveprek@quick.cz, telefon: , specializace: Sphecoidea Dalibor Všianský, Výzkumný ústav stavebních hmot, Hněvkovského 65, CZ Brno. daliborv@centrum.cz, telefon: , , specializace: Apoidea: Andrena spp., Nomada spp. Petr Werner, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Drnovská 507, CZ Praha 6, werner@vurv.cz, telefon: , , specializace: Formicoidea Michal Wiezik, Technická univerzita Zvolen, T. G. Masaryka 24, SK Zvolen, Slovenská republika, wiezik@vsld.tuzvo.sk, specializace: Formicoidea Jiří Zeman, Katedra ekologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, zemanjir@centrum.cz, telefon: , specializace: Formicidae (ekologie lesních mravenců) Vladimír Zeman, Tomáškova 421, CZ Hradec Králové, telefon: , specializace: Ichneumonidae. Zdislava Žáková, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, e- mail: zakova.slavka@seznam.cz, telefon: , specializace: ekologie a etologie včel 18