Sborník studijních textů

Transkript

1

2 Sborník studijních textů PODPORA VZDĚLÁVÁNÍ NA VENKOVĚ AgAkcent, s. r. o. 2015

3 OBSAH MAJETKOPRÁVNÍ PŘEDPISY V ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ... 3 VÝVOJ RÁZU KRAJINY V ČESKÉM LESE A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ KRAJINA V ČESKÉM LESE MÝTY A FAKTA, PŘÍRODA A LIDÉ ZDROJE PRO FINANCOVÁNÍ VENKOVA JAK SE PŘIPRAVIT NA ČERPÁNÍ DOTACÍ V NOVÉM PROGRAMOVÉM OBDOBÍ REKLAMACE Z POHLEDU VÝROBCE A SPOTŘEBITELE NOVÉ FORMY PODNIKÁNÍ A JEHO PRÁVNÍ ÚPRAVA UZAVÍRÁNÍ SMLUV PODLE OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU

4 MAJETKOPRÁVNÍ PŘEDPISY V ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ Bc. Václav Vavřička Nájem a pacht dle nového občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. Některé pojmy podle 2 zákona číslo 256/2013 Sb. (Katastrální zákon) Pozemek část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí stanovenou regulačním plánem, územním rozhodnutím nebo územním souhlasem, hranicí jiného práva podle 19 tohoto zákona, hranicí zástavního práva, hranicí rozsahu práva stavby, hranicí druhu pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemků Parcela pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem Stavební parcela pozemek evidovaný v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří Pozemková parcela pozemek, který není stavební parcelou Výměra parcely vyjádření plošného obsahu průměru pozemku do zobrazovací roviny v plošných metrických jednotkách Katastrální území technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru společně evidovaný soubor nemovitostí Geometrický plán technický podklad pro vyhotovení listin, na základě kterých má dojít ke změnám v souboru geodetických informací a v souboru popisných informací Budova nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí Drobná stavba stavba s jedním nadzemním podlažím, pokud její zastavěná plocha nepřesahuje 16 m 2 a výška 4,5 m, která plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní, a stavba na pozemcích určených k plnění funkci lesa, sloužící k zajištění provozu lesních školek nebo k provozování myslivosti, pokud její zastavěná plocha nepřesahuje 30 m 2 a výška 5 m, za drobnou stavbu se nepovažuje stavba garáže, skladu hořlavin a výbušnin, stavba pro civilní ochranu, požární ochranu, stavba uranového průmyslu a jaderného zařízení, sklad a skládka nebezpečných odpadů a stavba vodního díla 3

5 Co se eviduje v katastru 3 zákona číslo 256/2013 Sb. Pozemky v podobě parcel Budovy, kterým se přiděluje číslo popisné nebo evidenční, pokud nejsou součástí pozemku nebo práva stavby Budovy, kterým se číslo popisné ani evidenční nepřiděluje, pokud nejsou součástí pozemku ani práva stavby, jsou hlavní stavbou na pozemku a nejde o drobné stavby Jednotky vymezené podle občanského zákoníku Jednotky vymezené podle zákona číslo 72/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů Nemovitosti, o nichž to stanoví jiný právní předpis (horní zákon, metro apod.) Pozemky se člení podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Orná plocha, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalé travní porosty jsou zemědělskými pozemky K evidovaným nemovitostem se evidují práva a další skutečnosti, o kterých to stanoví právní předpis Nemovitosti se v katastru evidují podle katastrálních území Katastr obsahuje 4 zákona číslo 256/2013 Sb. - Geometrické určení a polohové určení nemovitostí a katastrálních území - Druhy pozemků, čísla a výměry parcel, údaje o budovách, kterým se přiděluje číslo popisné nebo evidenční včetně čísel těchto budov, údaje o budovách, kterým se číslo popisné ani evidenční nepřiděluje, pokud jsou hlavní stavbou na pozemku, nejedná-li se o drobné stavby, vybrané údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí a čísla jednotek - Cenové údaje, údaje pro daňové účely a údaje umožňující propojení s jiným informačními systémy, které mají vztah k obsahu katastru - U evidovaných budov údaj o tom, zda se jedná o dočasnou stavbu - Údaje o právech včetně údajů o vlastnících a údaje o oprávněných z jiného práva, která se zapisují do katastru - Upozornění týkající se nemovitostí, pokud jiný právní předpis stanoví povinnost vyznačit je v katastru nebo jsou potřebná pro správu katastru - Úplná znění prohlášení a rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám - Dohody spoluvlastníků o správě nemovitosti - Údaje o bodech podrobných polohových bodových polí - Místní a pomístní názvosloví 4

6 Katastrální operát tvoří 5 zákona číslo 256/2013 Sb. - Soubor geodetických informací, který zahrnuje katastrální mapu a její číselné vyjádření - Soubor popisných informací - Dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací, včetně místního a pomístního názvosloví - Sbírka listin, která obsahuje rozhodnutí orgánů veřejné moci, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru, úplná znění prohlášení vlastníka domu a dohody spoluvlastníků o správě nemovitosti - Protokoly o vkladech, záznamech, poznámkách, dalších zápisech, opravách chyb, námitkách proti obnovenému katastrálnímu operátu, výsledcích revize katastru a o záznamech pro další řízení Zápisy práv do katastru se provádějí vkladem, záznamem nebo poznámkou. Vklad je zápis do katastru, kterým se zapisují věcná práva, práva ujednaná jako věcná práva, nájem a pacht. Záznamem je zápis do katastru, kterým se zapisují práva odvozená od vlastnického práva. Poznámka je zápis do katastru, kterým se zapisují významné informace týkající se evidovaných nemovitostí nebo v katastru zapsaných vlastníků a jiných oprávněních. Zápisy práv se do katastru provádějí na základě písemnosti v listinné podobě nebo v elektronické podobě (musí být opatřena kvalifikovaným časovým razítkem), má-li být zapsáno právo, na základě listiny, do katastru jen k části pozemku evidovaného v katastru, musí být s listinou spojen geometrický plán, který část pozemku vymezuje (geometrický plán se považuje za součást listiny). V listinách, které jsou určeny k zápisu do katastru nemovitostí, musí být nemovitosti označeny tak, jak jsou v katastru nemovitostí evidovány: - Pozemek parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, a pokud jsou pozemky vedeny ve dvou číselných řadách a jde o stavební parcelu, též údajem o této skutečnosti, jinak se má za to, že jde o pozemkovou parcelu - Pozemek, který je evidován zjednodušeným způsobem, parcelním číslem podle dřívější pozemkové evidence s uvedením, zda se jedná o parcelní číslo podle pozemkového katastru, přídělového operátu, scelovacího operátu nebo evidence nemovitostí, s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, a s uvedením názvu původního katastrálního území, pokud byl pozemek dotčen změnou hranic katastrálního území - Budova, která není součástí pozemku ani práva stavby. Označením pozemku, na němž je postavena, číslem popisným nebo evidenčním a příslušností stavby v části obce, pokud je název části obce odlišný od názvu katastrálního území, v němž se nachází pozemek, na kterém je budova postavena - Budova, která není součástí pozemku ani práva stavby a číslo popisné ani číslo evidenční se ji nepřiděluje, je hlavní stavbou na pozemku a nejedná se o drobnou stavbu, označením pozemku, na němž je postavena a způsobem využití 5

7 - Právo stavby označením pozemku, ke kterému je zřízeno - Nemovitost evidována podle v katastru jiného zákona označením pozemku, na kterém je postavena, a způsobem využití Stavba je součástí pozemku tehdy, když je - shodný vlastník pozemku i stavby, - stavba není součástí jiné věci (například inženýrských sítí, jako je vodovodní řad, elektrického vedení a podobně), - na pozemku nevázne věcné právo, jako je předkupní právo nebo zástavní právo a na budově nikoli, - budova nevznikla jako samostatná věc před a na pozemku vázne předkupní nebo zástavní právo a na budově nikoli - není rozdílný vlastník stavby a pozemku (například manželé mají ve svém společném jmění stavbu a jeden z manželů je výlučný vlastník pozemku pod budovou) a stavba vznikla jako samostatná věc podle zákona číslo 40/1964 Sb. (rozhodné datum je ) - nejedná se o stavbu dočasnou - není evidována v katastru nemovitostí evidována na více parcelách ve vlastnictví různých vlastníků po stavba vznikla jako součást pozemku nebo součást práva stavby součástí pozemku je vše co se nachází na povrchu, pod povrchem a nad povrchem, pokud to není součástí jiného pozemku (například: jablko na stromě, které je na větvi, nad sousedním pozemkem, není součástí sousedního pozemku, ale pozemku, na kterém stojí strom, ale pokud jablko spadne na sousední pozemek, stává se součástí sousedního pozemku) Nájem zákona číslo 89/2012 Sb. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Věc, která je předmětem nájmu může být jak věc movitá, tak věc nemovitá a i část nemovité věc, která bude vymezena geometrickým plánem, věc, která teprve vznikne (pokud taková věc může být dostatečně definována a určená (například bude vystavěna budova, která bude součástí práva stavby na pozemku). Je-li pronajatá věc zapsána ve veřejném seznamu (například katastru nemovitostí) zapíše se do veřejného seznamu i nájemní právo k této věci, pokud to navrhne vlastník věci nebo s jeho souhlasem nájemce. Nájem se sjednává na dobu určitou (od data do data) nebo na dobu neurčitou, za dobu neurčitou se bere, i pokud je nájem uzavřen na více jak padesát let a nájem, v takovém případě, se dá, v prvních padesáti letech, vypovědět jen z ujednaných výpovědních důvodů a v ujednané výpovědní lhůtě. 6

8 Nájemní smlouva pronajímatele zavazuje - Přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému, nebo obvyklému účelu - Udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata - Zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu - Po dobu trvání nájmu provádí běžnou údržbu věci nájemce, pokud se k tomu nezaváže pronajímatel v nájemní smlouvě, ostatní údržbu věci a její nezbytné opravy provádí pronajímatel, pokud se k tomu nezavázal nájemce. Pronajímatel neodpovídá za vady, o kterých strany věděly v době uzavření nájmu, a zároveň nebrání užívání věci. - Pokud nájemce oznámí včas pronajímateli vadu, kterou má pronajímatel odstranit a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu a nájemce nemůže věc řádně užívat, má nájemce právo na přiměřenou slevu nájemného nebo vadu může odstranit na vlastní náklady a pak po pronajímateli požadovat náhradu prostředků až do výše nájemného za jeden měsíc - Nutnou opravu, kterou provádí pronajímatel, musí nájemce strpět, za nepřiměřeně dlouhou opravu má nájemce právo na slevu z nájemného - Pokud po nájemci žádá třetí osoba, například vyklizení věci, pronajímatel mu poskytne ochranu, pokud mu ji neposkytne, může nájemce vypovědět nájem bez udání důvodu Nájemní smlouva nájemce zavazuje - Je povinen užívat věc jako řádný hospodář ke sjednanému účelu, nebo k účelu obvyklému a platit nájemné - Oznámit pronajímateli, že věc má vadu, kterou má odstranit, hned poté, kdy ji zjistil - Souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo, byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné podobě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemný souhlas, bez tohoto souhlasu pronajímatele, případně předchozího ujednání v nájemní smlouvě, považuje se toto za hrubé porušení nájemcových povinností, užívání třetí osobě nájemcem, lze jen na dobu trvání nájmu a zároveň odpovídá za jednání této osoby - Platit nájemné v ujednané výši, a nájemné lze sjednat v jiné podobě než v penězích - Nájemce umožní pronajímateli, v nezbytném rozsahu, prohlídku pronajaté věci, přístupu k věci z důvodu nutné opravy nebo údržby, a to po předchozím včasném oznámení pronajímatele pokud není třeba zabránit škodě - Nájemce má právo změnu věci jen s předchozím souhlasem pronajímatele, provádí ji na svůj náklad, pokud dojde k zhodnocení věci, nájemce a pronajímatel se, po skončení nájmu, dohodnou na míře zhodnocení věci, pokud nájemce provede změnu věci bez souhlasu pronajímatele, uvede věc do původního stavu, jakmile o to pronajímatel požádá, nebo nejpozději při skončení nájmu 7

9 Při přechodu vlastnického práva k věci na nového vlastníka, na něj přechází i práva a povinnosti z nájemní smlouvy, pokud není v nájemní smlouvě stanoveno jinak. Strany nemají právo vypovědět nájem, jen proto, že se změnil vlastník, při změně vlastníka je výpovědní lhůta jednoměsíční, u nemovitých věcí tři měsíce. Strana, která nájem vypoví, poskytne druhé straně přiměřené odstupné. Při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání. Při odevzdání věci si nájemce vezme vše, co do věci vložil nebo na ní vnesl vlastním nákladem, je-li to možné a nezhorší-li tím podstatu věci nebo neztíží-li se nepřiměřeně její užívání. Zanikne-li věc, nájem končí. Stane-li se věc nepoužitelnou k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a to z důvodu, které nejsou na straně nájemce, má nájemce právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. Užívá-li nájemce věc takovým způsobem, že se opotřebovává nad míru přiměřenou okolnostem nebo že hrozí zničení věci, vyzve pronajímatel nájemce, aby věc užíval řádně, dá mu přiměřenou lhůtu k nápravě a upozorní jej na možné následky neuposlechnutí výzvy. Výzva vyžaduje písemnou formu a musí být nájemci doručena. Pokud nájemce neuposlechne, může pronajímatel nájem vypovědět bez výpovědní doby, pokud hrozí, že nájemce nesjedná nápravu, může pronajímatel nájem vypovědět bez výpovědní doby bez předchozí výzvy. To platí, i pokud nájemce nezaplatí nájem ani do splatnosti dalšího nájemného. Nájem ujednaný na dobu určitou lze vypovědět jen v případě, že v nájemní smlouvě je ujednána výpovědní doba. Užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve k předání věci, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně, pokud byla uzavřena na dobu delší než jeden rok, je smlouva uzavřena na jeden rok, pokud byla uzavřena na dobu kratší než rok, platí, že nová smlouva je uzavřena právě na tuto dobu. Toto neplatí, pokud strana (nájemce nebo pronajímatel) v přiměřené době, dal předem najevo, že nájem skončí nebo již nájem dříve vypověděla. Pacht zákona číslo 89/2012 Sb. Pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pastýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci. Přenechá-li strana druhá smluvní straně jednou smlouvou více věcí, z nichž některé slouží k užívání a jiné k požívání, posoudí se smlouva podle povahy hlavní věci. Je-li propachtovaná věc zapsána do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného seznamu i pachtovní právo, pokud to navrhne vlastník nebo s jeho souhlasem pachtýř (stejné jako u nájmu). Propachtuje-li pachtýř propachtovanou věc jinému, přenechá-li jí jinému k užívání nebo změní-li hospodářské určení věci, anebo způsob jejího užívání nebo požívání bez propachtovatelova předchozího souhlasu, může propachtovatel vypovědět pacht bez výpovědní doby. Provádí-li propachtovatel na propachtované věci opatření, k němuž je podle smlouvy nebo z jiného právního důvodu oprávněn nebo povinen, nahradí pastýři v přiměřeném rozsahu náklady a ztráty výnosu, které pastýři v důsledku takového opatření vznikly, požádá-li o to pachtýř, poskytne 8

10 mu propachtovatel přiměřenou zálohu. Pachtýřovo právo na slevu z pachtovného nebo na jeho prominutí tím není dotčeno. Zlepší-li propachtovatel propachtovanou věc do té míry, že pachtýř může při řádném hospodaření dosáhnout vyššího výnosu, může se propachtovatel domáhat přiměřeného zvýšení pachtovného. Pachtýř pečuje o propachtovanou věc jako řádný hospodář. Neodstraní-li propachtovatel vadu věci, kterou má povinnost odstranit, bez zbytečného odkladu, a klesne-li proto výnos z propachtované věci pod polovinu běžného výnosu, má pachtýř právo na slevu z pachtovného, odstraní-li vadu sám, má právo na náhradu vynaložených nákladů. Jedná-li se o vadu, která zásadním způsobem ztěžuje, nebo i znemožňuje požívání propachtované věci tak, že s ní lze nanejvýš dosáhnout jen nepatrný výnos, má pachtýř právo na prominutí pachtovného, nebo na vypovězení pachtu bez výpovědní lhůty. Je-li pacht ujednán na dobu tří let, může strana vyzvat v době ne kratší než šest měsíců před uplynutím ujednané doby druhou stranu, aby sdělila, zda hodlá v pachtu pokračovat, s tím, že vyslovíli druhá strana do tří měsíců od doručení výzvy svůj souhlas, prodlouží se pacht o dobu, na kterou byl původně ujednán, jinak pacht skončí v původně ujednané době. Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v šestiměsíční výpovědní době tak, aby skončil koncem pachtovního roku. Byla-li smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i výpověď písemnou formu. U zemědělských pozemků je pachtovní rok od 1. října do 30. září následujícího roku, u ostatních pachtů jde o kalendářní rok. Nevrátí-li pachtýř propachtovanou věc při skončení pachtu propachtovateli, náleží propachtovateli pachtovné, jako by pacht trval, plody a užitky vytěžené pachtýřem v té době se počítají jako užitky za celý rok. Propachtuje-li se věc s inventářem, zachovává pachtýř jednotlivé kusy inventáře. Náležejí-li do inventáře zvířata, obnovuje pachtýř jejich stav s péčí řádného hospodáře. Zničí-li se něco z inventáře nebo se opotřebí do té míry, že to nelze dále užívat, obnoví propachtovatel inventář, ledaže se škoda přičítá pastýři, to platí i v případě vady propachtované věci. Propachtuje-li se věc společně s inventářem v ujednané ceně a zaváže-li se pachtýř vrátit propachtovateli při skončení pachtu inventář v téže ceně, může pachtýř s inventářem jako řádný hospodář volně nakládat, nese však nebezpečí škody, byť vznikne i náhodou. Pachtýř udržuje inventář a nahradí jej s péčí řádného hospodáře, je-li věc zapsána do inventáře, nabývá k ní propachtovatel vlastnické právo. Skončí-li pacht, vrátí pachtýř inventář propachtovateli. Propachtovatel může odmítnout převzít kus inventáře obstaraný pachtýřem, pokud má vzhledem k propachtované věci a k řádnému hospodaření s ní nepřiměřenou cenu nebo pokud je pro propachtovanou věc nadbytečný, odmítnutím nabývá vlastnické právo k odmítnutému kusu pachtýř. Rozdíl mezi převzatým a vráceným inventářem se vyrovná v penězích. Pro pohledávky pachtýře vůči propachtovateli vázne na věcech náležejících do inventáře zástavní právo, pokud však propachtovatel poskytne pastýři jinou jistotu, zástavní právo se do výše jistoty neuplatní. Pokud je propachtován zemědělský nebo lesní pozemek, je ujednán zemědělský pacht. Je-li pacht ujednán na dobu delší než dva roky a není-li smlouva uzavřena v písemné formě, má se za to, že pacht byl ujednán na dobu neurčitou. Pachtovné se platí ročně pozadu a je splatné k 1. říjnu. Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v dvanáctiměsíční výpovědní době. 9

11 Stane-li se pachtýř ze zdravotních důvodů nezpůsobilý na pozemku hospodařit, má právo vypovědět pacht v tříměsíční výpovědní lhůtě, i když byl pacht ujednán na dobu určitou. Zemře-li pachtýř, má pastýřův dědic právo vypovědět pacht v tříměsíční výpovědní lhůtě, i když byl pacht ujednán na dobu určitou, výpověď musí být podána do šesti měsíců ode dne, kdy pachtýř zemřel. Je-li propachtován závod, pachtýř jej užívá i požívá způsobem a v rozsahu, v jakém je toho třeba k řádnému provozování závodu. Předmět činnosti provozované v závodu může pachtýř změnit, jen bylo-li to výslovně ujednáno. Pacht závodu se považuje za převod činnosti závodu. Je-li pachtýř zapsán ve veřejném rejstříku, nabývá právo k závodu zveřejněním údaje, že uložil doklad o pachtu závodu do sbírky listin podle jiného právního předpisu. Není-li pachtýř zapsán do veřejného rejstříku, nabývá právo k závodu účinnosti smlouvy. Zakazuje se převést na pachtýře ta práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, u nichž ta vylučuje smlouva, kterou bylo právo průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví propachtovateli poskytnuto, nebo vylučuje-li to povaha takového práva. Propachtovatelem závodu se pachtýř stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které s provozem závodu souvisí, z dluhů však pachtýř přejímá jen ta, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělí-li věřitel souhlas k převzetí dluhu pachtýřem, ručí propachtovatel za jeho plnění. Nabití pohledávek pachtýřem se jinak řídí ustanovením o postoupení pohledávky. Propachtovatel oznámí bez zbytečného odkladu svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy pachtýř pachtem závodu nabyl, že závod propachtoval. Pořídí-li strany o předání závodu zápis, uvedou výčet všeho, co propachtovaný závod zahrnuje a co se pastýři předává, jakož i toho, co chybí, ač to jinak podle smlouvy nebo podle účetních záznamů závod spoluvytvořil. Propachtovatel nejpozději v zápisu pachtýře upozorní na vady předmětu pachtu, o kterých ví, nebo o kterých vědět měl a mohl. Neuvede-li se v zápisu věc náležející k závodu, nabývá k ní pachtýř požívací právo společně s požívacím právem k závodu. Neuvede-li se v zápisu dluh, pachtýř jej nabývá, musel-li jeho existenci alespoň rozumně předpokládat. Zhorší-li se pachtem dobytnost pohledávky, má věřitel propachtovatele, který s pachtem nesouhlasil, právo domáhat se, aby soud rozhodl, že pacht je vůči němu neúčinný. Právo dovolat se neúčinnosti zaniká, neuplatní-li věřitel do jednoho měsíce ode dne, kdy se o pachtu dozvěděl, nejpozději však do tří měsíců ode dne účinnosti smlouvy. Dnem zániku pachtu přechází na propachtovatele pohledávky a dluhy, které k závodu náleží, z dluhů však propachtovatel nabývá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělí-li věřitel souhlas k převzetí dluhu propachtovatelem, ručí pachtýř za jeho splnění. Nabytí pohledávek propachtovatelem se jinak řídí ustanoveními a postoupení pohledávek. Pachtýř oznámí svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy pachtýř pachtem závodu nabyl, bez zbytečného odkladu, že pacht zanikl. Neprokáží-li strany, že vznik nebo zánik pachtu byl třetí osobě znám dříve, jsou vůči ní tyto skutečnosti účinné ode dne, kdy bylo oznámení o vzniku nebo zániku pachtu zveřejněno. Závěrem lze konstatovat, že pach, který je v novém Občanském zákoníku číslo 89/2012 Sb. novým pojmem, a nájem je podobný institut. Hlavní rozdíl mezi nájmem a pachtem je ten, že pachtýř si může brát, bez předchozího ujednání v pachtovní smlouvě, výtěžky a propachtovatel s tímto, 10

12 uzavřením smlouvy, souhlasí. U nájmu nájemce užívá pronajatou věc k předem ujednané činnosti a bez souhlasu pronajímatele nebo ujednání ve smlouvě není oprávněn požívat výtěžky z nájmu. Nové je též to, že pacht i nájem lze zapsat do veřejného seznamu, katastru nemovitostí, pokud se jedná o pacht nebo nájem nemovité věci, ale jen za předpokladu, že s tím souhlasí vlastník této nemovitosti. Zápis do katastru nemovitostí se provádí vkladem (nově zapisované právo) na základě předloženého návrhu na vklad práva, jehož přílohou je nájemní nebo pachtovní smlouva s ověřenými podpisy a ve které jsou pojmenovány nemovitosti, které jsou předmětem nájmu nebo pachtu, pojmenované podle katastrálního zákona (zákon číslo 256/2013 Sb.). Pokud je v katastru nemovitostí zapsán pacht nebo nájem, lze jej vymazat jen na základě předloženého návrhu na vklad práva, jehož přílohou je dohoda o skončení nájmu nebo pachtu (původně uzavřený nájem nebo pacht na dobu neurčitou, nebo předčasného vypovězení nájmu nebo pachtu), nebo předložením návrhu na vklad, jehož přílohou bude prohlášení vlastníka nemovitosti (podle 66 vyhlášky číslo 357/2013 Sb., kterou se provádí katastrální zákon) o skončení nájemní nebo pachtovní smlouvy uplynutím doby, na kterou byl nájem nebo pacht sjednán. I v tomto případě musí být dohoda nebo prohlášení opatřeno ověřenými podpisy. O vkladu rozhoduje místně příslušné katastrální pracoviště, v jehož evidenci jsou nemovitosti, které jsou předmětem pachtu nebo nájmu, evidovány. Nájemní nebo pachtovní smlouva je však účinná, i když nebude zapsána ve veřejném seznamu. Zákonodárce, smluvním stranám, umožňuje zápis do veřejného seznamu, kde hlavní slovo, k tomuto zápisu, má vlastník nemovitostí. Použité prameny: Zákon číslo 89/2012 Sb. (Občanský zákoník) Zákon číslo 256/2013 Sb. (Katastrální zákon) 11

13 VÝVOJ RÁZU KRAJINY V ČESKÉM LESE A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ RNDr. Tomáš Peckert Každá krajina je utvářena přírodními, kulturními a historickými faktory. Vzájemnou interakcí těchto tří veličin je formován specifický ráz krajiny, také v krajině Českého lesa se na pozadí přírodních podmínek projevuje její specifický vývoj. V dnešním obrazu krajiny, v rozložení a umístění sídel, ve stopách prehistorického osídlení, ve struktuře zemědělské půdy, lesních porostů a vodohospodářských soustav můžeme vidět doklad postupné kultivace krajiny (Vorel, 2007). Základní krajinná matrice je dána abiotickými podmínkami daného území, tj. geologickými, geomorfologickými, hydrologickými a klimatickými podmínkami. Biotické podmínky pak podmiňují vývoj specifických ekosystémů. Přírodní podmínky a přírodní bohatství dané oblasti do značné míry ovlivňuje kulturní a historický vývoj území. Pohoří Českého lesa tvoří přirozenou hranici mezi Čechami a sousedním Bavorskem. Jižní část pohoří připomíná svým charakterem pokračování Šumavy a jsou pro ni charakteristické pásmovité hřbety, které jsou odděleny hlubokými údolími. Zřetelně odlišná je jeho severní část s plochými, k zamokření náchylnými terény, morfologické členění je zde méně výrazné se zaoblenými vrcholy a široce rozevřenými potočními úvaly. Zcela odlišný charakter má pak Kateřinská kotlina, která je výškově výrazně zaklesnuta oproti zbytku Českého lesa a je pro ni charakteristická minimální výšková členitost. Pohoří Českého lesa je tvořeno starou geologickou formací českého masivu označovanou souhrnným názvem moldanubikum. Horniny moldanubika Českého lesa jsou přeměněné jílovité a písčité sedimenty, relativně chudé na pestré vložky. Převažují migmatitické cordieritické pararuly. Lokálně zastoupené magmatické horniny nejsou v moldanubiku Českého lesa příliš hojné. Větší těleso v nejzápadnějším cípu jednotky tvoří velmi členitý, prstovitě do okolních rul pronikající žulový rozvadovský masív. Na několika lokalitách vznikly charakteristické žulové útvary s typickými ukázkami mrazového zvětrávání skalní sruby, vrcholové kamýky a osamocené obří balvany (Hlávka, 2008). Nejznámějšími útvary tohoto masivu jsou bývalé vyhlídkové místo Muschelhütte, Šelmberk a bavorský Schellenberg. O význačnosti těchto lokalit svědčí i existence středověkého strážního hrádku na vrcholu Schellenberg a pravděpodobně i na jednom ze skalních výchozů Šelmberku (Hlávka, 2009). Oblast moldanubika odděluje od vnitrozemského krystalinika český křemenný val, který tvoří pás křemenných žil, který se táhne od Furthu a České Kubice k Tachovu. Český křemenný val, jak již sám název napovídá, tvoří pásmo nesouvislých křemenných žil, které v terénu upoutá i naprostého laika. Díky vysoké odolnosti křemene vůči erozi často vystupuje v krajině jako skutečný val, jinde v podobě pozoruhodných křemenných suků a tzv. ovčích skalek. V terénu často vytváří výrazně modelovaná návrší, na kterých předkové s oblibou stavěli kostelíky, kapličky nebo alespoň boží muka 12

14 (Hlávka, 2007). Nejvýznamnější výchozy jsou Sokolova vyhlídka, výchoz v obci Chodov, výchoz v Novém Kramolíně a nad obcí Šitboř. Přestože je masiv Českého lesa poměrně chudý na pestré vložky, nalezneme i zde několik výjimečných geologických jevů. Nedaleko Drahotína u Poběžovic se nachází nevelké hadcové těleso. Hadec neboli serpentinit je ultrabazická hornina, jejímž zvětráváním vznikají půdy se specifickým působením na vegetaci. Zatímco některé rostlinné druhy na těchto půdách nejsou schopny růst, jiné druhy se na hadcový podklad specializovaly a nejsou schopny růst nikde jinde. Jedná se pak o tzv. hadcové endemity. U Drahotína z nich nalezneme sleziník hadcový a sleziník nepravý. Dalším významným geologickým fenoménem Českého lesa je poměrně nedávno objevené krasové území nedaleko Dyleně. Před příchodem člověka bylo území Českého lesa v podstatě celé pokryté souvislým lesem. Vzhledem k jeho nadmořským výškám lze předpokládat, že zde převládaly jedlobučiny, v nejvyšších polohách pak smrkojedlobučiny. Díky převažujícímu chudému, kyselému geologickému podkladu dominovaly v Českém lese kyselé bučiny s poměrně chudým bylinným patrem. V bylinném podrostu se vyskytovaly druhy, které dnes rostou i v sekundárních smrčinách, např. metlička křivolaká, bika chlupatá, šťavel kyselý nebo brusnice borůvka. Dnes lze nalézt zachovalé kyselé bučiny v okolí Čerchova, okolí Zvonu a v řadě dalších přírodních rezervací. V dochovaných kyselých bučinách je stromové patro tvořeno převážně bukem, v minulosti však v těchto porostech byla pestrost dřevin výrazně vyšší. Silné zastoupení měla jedle bělokorá a vyskytovaly se i další druhy jako javor klen, lípa, jilm, třešeň ptačí, v okolí Čerchova i tis. Podstatně menší zastoupení měly v Českém lese květnaté bučiny vyskytující se spíše na úživnějších stanovištích. Pro tyto bučiny je charakteristické bohatě vyvinuté bylinné patro s typickým jarním aspektem. Významnými druhy jsou česnek medvědí, kyčelnice cibulkonosná a žláznatá, áron plamatý nebo sasanka pryskyřníkovitá. Fragmenty květnatých bučin se dodnes dochovaly v okolí Diany v Kateřinské kotlině, ale i v dalších lesních rezervacích Českého lesa. Na příkrých balvanitých svazích, které jsou v Českém lese velmi hojně zastoupeny, přecházely bučiny v tzv. suťové lesy. Tato stanoviště jsou charakteristická vysokým obsahem živin v půdě a druhové spektrum je zde doplněno o takové druhy, jako je např. jasan ztepilý, javor klen, jilm drsný, líska obecná, kopřiva dvoudomá, měsíčnice vytrvalá. Často se jedná o druhy, které sekundárně osidlují druhotná stanoviště, např. v zaniklých lidských sídlech. V nejvyšších partiích Českého lesa se vyskytovaly smrkojedlobučiny. Názornou ukázkou těchto porostů nalezneme v přírodní rezervaci Smrčí. Kromě výše zmíněných široce rozšířených lesních porostů se v Českém lese v závislosti na lokálních geologických, morfologických a klimatických podmínkách vyskytovala i další lesní společenstva. Pro severní část území jsou charakteristická vrchovištní rašeliniště. Jedná se o specifický prvek ve středoevropské přírodě, který je ukázkou mokřadu severského typu. Flóra a fauna je tvořena druhy, které najdeme právě jen zde. Dochovaná vrchoviště představují ostrůvky přírodních ekosystémů, které byly lidskou činností prakticky nedotčeny. Vrchovištní rašeliniště vznikly na nepropustném podloží v místech, kde docházelo k hromadění srážkové vody. Zásadní význam pro vznik rašeliniště mají rašeliníky. Jedná se o specifické mechorosty, které ve spodní části neustále 13

15 odumírají, zatímco jejich vrcholky přirůstají. Nezelené buňky rašeliníků jsou schopny hromadit i po odumření vodu. Zároveň s vodou zadržují živiny a do okolního prostředí naopak uvolňují huminové kyseliny. Tím výrazně zvyšují kyselost prostředí. Ve spodních částech rašeliniště dochází za nepřístupu kyslíku k hromadění uhlíku. Postupně narůstá vrstva rašeliny s rychlostí 1 2 mm za rok. Rašeliniště jsou také významným rezervoárem vody. Životní podmínky v rašeliništi jsou v mnoha směrech extrémní. V současnosti se zachovalá vrchovištní rašeliniště vyskytují v Českém lese v PR Podkovák, PR Farské bažiny a PR Pavlova Huť. Významným rostlinným společenstvem tvořící jádro těchto vrchovišť je blatkový bor. Borovice blatka je blízká příbuzná borovici lesní a je vázána na lokality s vysokou hladinou spodní vody. Výška hladiny spodní vody pak určuje míru zapojení lesního porostu. Na místech s vysokou hladinou spodní vody je blatkový porost často velmi rozvolněný, naopak na místech s nižší hladinou spodní vody ustupuje borovice blatka smrku, popř. borovici lesní. Blatkové bory jsou na okrajích většinou obklopeny prstencem podmáčených a rašeliníkových smrčin. Mezi charakteristické druhy bylinného patra patří suchopýr pochvatý, klikva bahenní, vlochyně bahenní, kyhanka sivolistá, šicha černá a rojovník bahenní. Vesměs se jedná o druhy, které jsou přizpůsobeny specifickým životním podmínkám na rašeliništi, vysoké hladině spodní vody, nedostatku kyslíku v půdě, nedostatku živin, vysoké kyselosti prostředí a krátké vegetační sezóně. Některé druhy se přizpůsobily nedostatku živin v půdě přechodem k masožravosti jako např. rosnatka okrouhlolistá či tučnice bahenní. Na podmáčených stanovištích, zejména v údolnicích vodotečí, ale i na řadě lesních pramenišť se rovněž vyskytovaly různé typy olšin. S postupným pronikáním člověka do Českého lesa docházelo k pozvolnému rozvolňování souvislých lesních porostů. Vytvářely se podmínky pro světlomilné druhy rostlin a živočichů, které se šířily společně s člověkem. Docházelo tak ke zvyšování variability krajiny i biodiverzity. Charakteristickým produktem lidské činnosti v krajině jsou různé typy luk. Přestože jsou tyto biotopy výsledkem lidské činnosti, jsou dnes druhově bohatá zachovalá luční společenstva předmětem ochrany řady přírodních památek. Primárně vznikala luční společenstva především pastvou domácího dobytka. Až se vzrůstající mírou osídlení a úbytkem prostoru pro celoroční pastvu, která probíhala i v lesích, vyvstala potřeba sklizně sena a začaly vznikat kosené louky. V Českém lese se zachovalá bohatá luční společenstva dochovala zejména na různých podmáčených stanovištích. Důvodem je jednak jejich nevhodnost pro intenzivní hospodaření a zároveň vyšší míra odolnosti vůči sukcesi (samovolnému pozvolnému vývoji zpět k lesnímu biotopu). Podle míry zamokření a podle převládajících rostlinných druhů lze podmáčené luční biotopy rozdělit do několika základních typů. Jedná se zejména o rašelinné a slatinné louky, pcháčové louky, střídavě vlhké bezkolencové louky a tužebníková lada (ta už jsou většinou výsledkem absence hospodaření a počátkem sukcesního vývoje zpět k lesu). Pro rašelinné louky je charakteristický výskyt různých druhů rašeliníků a dalších mechorostů. Z dalších druhů se zde vyskytují některé druhy ostřic a dále mochna bahenní, klikva bahenní, violka bahenní či suchopýr pochvatý. Na tyto biotopy jsou vázány i masožravé rosnatka okrouhlolistá či podstatně vzácnější rosnatka prostřední. Tato luční společenstva se velmi často vyvinula na stanovištích s původním výskytem rašeliníkových smrčin. V rozsáhlých plochách se zachovaly např. V NPP Na požárech, v PP Veský mlýn nebo v nelesních enklávách v okolí zaniklé vsi Pavlův Studenec. 14

16 Slatinné louky se nacházejí na stanovištích s trvale vysokou hladinou spodní vody. Charakteristický je pro ně opět výskyt mechorostů. Dalšími typickými druhy jsou různé druhy ostřic, suchopýr úzkolistý či přeslička poříční. Mezi vzácnější druhy patří vachta trojlistá. Tato stanoviště jsou zachována na řadě lokalit v Českém lese. Nejreprezentativnější lze nalézt v NPP Na požárech, PP Milov, PP Louka u Staré Huti či v nivě Nemanického potoka. Pcháčové louky patří mezi nejběžnější zachovalé luční porosty v Českém lese. Charakteristický je pro ně výskyt druhů jako pcháč bahenní, přeslička bahenní, krvavec toten, děhel lesní, tomka vonná či prstnatec májový. Na chudších, střídavě vysýchavých půdách se vzácně dochovaly bezkolencové louky. Jedná se o druhově velmi pestré biotopy s výskytem některých vzácných druhů rostlin jako hadí mord nízký či hořec hořepník. Podstatně vzácněji se v Českém lese dochovala zachovalá luční společenstva na sušších mezofilních stanovištích. Místy lze nalézt fragmenty smilkových luk, které patřily v minulosti pravděpodobně k jedněm z nejhojnějších typů luk ve vyšších nadmořských výškách. Jedná se o louky na velmi chudých půdách. Charakteristickým travním druhem je zde smilka tuhá. Ze vzácných druhů se zde vyskytuje prha arnika či všivec lesní. Mezi nejbohatší a nejzachovalejší louky nejen v Českém lese, ale v Plzeňském kraji vůbec, patří PP Hvožďanská louka. Na ploše několika málo hektarů je soustředěn výskyt několika desítek vzácných a chráněných druhů rostlin. Tato druhová bohatost je dána minerálně bohatými půdami, které se vyvinuly na bazických intruzích. Mezi nejvýznamnější zdejší druhy patří hořec hořepník, hořeček drsný, vstavač kukačka, vstavač osmahlý či vratička měsíční. Na populaci hořce hořepníku je vázán výskyt jedné z nejbohatších populací vzácného modráska hořcového v západních Čechách. Tento druh se vyznačuje velmi složitým životním cyklem, který je vázán na existenci dalších organismů. Dospělé motýly lze zastihnout v průběhu července až počátkem srpna. V této době kladou samičky vajíčka na kvetoucí hořce hořepníky. Z nich se líhnou housenky, které se prokousávají do květu a vyžírají semeník. Nakonec se housenka z květu vykouše a spadne na zem. Další fáze vývoje housenky je vázána na některé druhy travních mravenců. Ty láká vylučováním chemických látek, díky kterým ji mravenci považují za svou larvu a odnášejí ji do mraveniště. Tam ji krmí a čistí. Koncem jara příštího nebo přespříštího roku se housenka zakuklí a v červenci se vylíhne nový motýl (Prokopová, 2014). Populace hořce hořepníku i na něho vázaná populace modráska hořcového jsou zcela izolované uprostřed kulturní krajiny. Stabilita těchto populací je proto velmi náchylná k jakýmkoliv nenadálým výkyvům. Zachovalé druhově bohaté louky Českého lesa jsou útočištěm i pro další ohrožené druhy živočichů. Mezi nejvýznamnější patří motýli jako modrásek bahenní nebo perleťovec severní, z ptačích druhů je to bekasina otavní, chřástal polní, hýl rudý, slavík modráček a bramborníček hnědý, z plazů zmije obecná a ještěrka živorodá. Existence zachovalých pestrých lučních společenstev, která unikla devastaci vlivem intenzivního a často i nelogického a neekonomického hospodaření druhé poloviny 20. století, je však v současnosti silně ohrožena. Velmi často se jedná o poměrně rozsáhlá, těžko přístupná stanoviště, která nelze obhospodařovat standardními způsoby a dostupnou technikou. Řada lokalit nebyla kosena po celá 15

17 desetiletí. Nástup sukcese je v současnosti urychlován dalšími faktory, jako je celkový pokles hladiny spodní vody v krajině a stoupající míra eutrofizace krajiny. Údržba nejcennějších a nejreprezentativnějších lokalit, často s výskytem chráněných druhů rostlin nebo živočichů, je dotována z krajinotvorných programů, zejména z Programu péče o krajinu (PPK). Pro zachování druhové bohatosti těchto stanovišť je nezbytné zajištění pravidelné péče, spočívající především v kosení a odstraňování nahromaděné biomasy. U řady lokalit bylo potřeba nejprve odstranit náletové dřeviny. Pro zachování prosperity populací některých druhů je žádoucí kombinovat pravidelné kosení s pastvou ovcí. Důvodem je částečné narušení travního drnu pomocí kopyt, za účelem vytvoření prostoru pro klíčení semen některých druhů (např. všivec lesní, lněnka pyrenejská, hořec hořepník). Vzhledem k obtížné přístupnosti některých lokalit je tato činnost mnohde nahrazována i mechanickým narušováním souvislého travního porostu. V Českém lese se dochovaly rozsáhlé plochy vodou ovlivněných lučních stanovišť. Nejrozsáhlejší celky se nacházejí v nivě Nemanického potoka, na Švarcavě, na Pleši, Na požárech a v okolí Pavlova Studence. Drobnější enklávy pak roztroušeně po celém území. Tato stanoviště jsou významnými biotopy některých chráněných živočišných druhů, ale vzhledem k nemožnosti zajištění pravidelného managementu dochází k postupnému ubývání druhové pestrosti rostlinných společenstev. Na lokalitách dochází k postupnému vývoji směrem k lesu. Některé lokality tak byly nakonec převedeny na lesní půdu. V důsledku hromadění biomasy a živin je obecným trendem na všech lokalitách postupné převládnutí klonálně se šířících druhů. Naopak druhy šířící se pomocí semen mizí, protože nejsou schopny v takto zapojeném porostu obstát. Na mnoha lokalitách nakonec převládá několik málo dominantních, tzv. expanzních druhů. Jedná se o druhy u nás původní, které vytvářejí často monodominantní porosty a intenzivně se šíří na úkor jiných druhů. Mezi nejproblematičtější expanzní druhy v Českém lese patří ostřice třeslicovitá, chrastice rákosovitá a třtina křovištní. Zejména ostřice třeslicovitá je v Českém lese velmi problematický druh, který je schopen vytvářet rozsáhlé, v podstatě jednodruhové porosty, a velmi obtížně se potlačuje. Českému lesu se nevyhnula ani problematika invazních druhů rostlin, tj. invazně se šířících nepůvodních druhů. Nejproblematičtější jsou křídlatky, bolševník velkolepý, netýkavka žláznatá a vlčí bob mnoholistý. Ohniska výskytu křídlatek se nacházejí na několika místech Českého lesa. Nejvýznamnější jsou v okolí Přimdy, Lesné a Pavlova Studence. Bolševník velkolepý je silně rozšířen v severní části Českého lesa. Na mnoha lokalitách je dnes situace podobná té, kterou známe z okolí Mariánských Lázní. Bohužel možnosti likvidace tohoto druhu jsou velmi omezené, protože zhruba polovina jeho výskytů je evidována na lokalitách, které jsou zařazeny do ekologického zemědělství. Na těchto pozemcích je pak zcela vyloučeno použití chemických prostředků k jeho likvidaci. Problematickým druhem v Českém lese může být v budoucnu i netýkavka žláznatá. Jedná se o mohutnou rostlinu pocházející z oblasti Himaláje, která se šíří především podél vodních toků. V Českém lese je evidována v povodí Hamerského potoka v okolí Broumova a podél Černého potoka na Švarcavě a dále v povodí Černého potoka v okolí Otova. Tento druh se šíří do Českého lesa z německé strany, kde je často tolerován jako okrasná rostlina. Již dnes jsou známy případy šíření netýkavky žláznaté na lesní paseky a existují oprávněné obavy, že by se v budoucnu mohlo jednat o problematický druh, který by mohl znesnadňovat obnovu lesních porostů. Stejné riziko představuje další invazní druh, třapatka dřípatá, pocházející ze Severní Ameriky. Její rozsáhlé porosty se nacházejí v nivě řeky Radbuzy mezi Smolovem a Bělou nad Radbuzou. Přestože se jedná o poměrně silné ohnisko výskytu na několika hektarech v obtížném terénu, pracuje se na jeho chemické likvidaci. 16

18 Posledním významným invazním druhem je vlčí bob mnoholistý. Potenciální riziko tohoto druhu je často podceňováno, protože se jedná o medonosnou pícninu, která nezpůsobuje významné ekonomické škody. Z pohledu ochrany přírody se však jedná o velmi problematický druh, který je schopen se šířit i do zapojených a zachovalých lučních porostů. Navíc se jedná o bobovitou rostlinu, která je schopna pomocí symbiotických bakterií na kořenech vázat vzdušný dusík a obohacovat tak půdu o živiny a přispívat tak k další eutrofizaci lokality a tím ke snižování druhové bohatosti. Většina současných luk Českého lesa však prošla procesem intenzivního hospodaření v průběhu 2. poloviny 20. století. Intenzivní centrálně řízené zemědělství, které nerespektovalo historický proces formování krajiny ani přírodní podmínky území, mělo významně negativní dopad na krajinu a přírodu. Ani Českému lesu se nevyhnula likvidace krajinných prvků v důsledku zcelování pozemků. V českém pohraničí lze tyto aktivity vnímat i jako snahu o totální likvidaci historické paměti v krajině. Další významné negativní dopady na krajinu mělo často plošné odvodnění rozsáhlých ploch, regulace vodních toků, převod řady lučních porostů na ornou půdu a s tím spojená degradace, eroze a utužení půdy, chemizace a eutrofizace. Důsledkem těchto činností je výrazné snížení biodiverzity, ekologické stability, estetiky krajiny a ztráta paměti krajiny. Náprava těchto důsledků je zdlouhavý, nákladný a často téměř nemožný proces. Existuje řada nástrojů, jejichž cílem je obnovit ekologickou stabilitu krajiny. Mezi nejvýznamnější patří územní systém ekologické stability (ÚSES), významné krajinné prvky (VKP), pozemkové úpravy, egroenvironmentální programy a další finanční nástroje. Územní systém ekologické stability je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Podle významnosti se dělí na místní, regionální a nadregionální. Je tvořen jednotlivými biocentry, která jsou navzájem propojena biokoridory. Jeho hlavním smyslem je zvýšit stabilitu krajiny a zajistit migrační prostupnost pro živočichy a rostliny. V Českém lese byly do systému ÚSES začleněny lokality zaniklých vsí, které dnes vytvářejí jeho charakteristickou krajinnou strukturu a zároveň slouží jako útočiště pro řadu druhů. Jakousi paralelou ÚSES je evropský projekt Green Belt (zelený pás). V důsledku existence železné opony vznikl souvislý pás relativně zachovalé přírody, který probíhá od Severního až k Černému moři. Tento zelený pás je dlouhý km. Kromě toho, že je tento pás významný z pohledu ochrany přírody, tak je využitelný i pro rozvoj cestovního ruchu. Došlo k realizaci cyklotrasy Greenway Železná opona, která prochází i územím Českého lesa jako Eurovelo 13. Významné krajinné prvky jsou často součástí ÚSES a jsou definovány jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Ze zákona o ochraně přírody a krajiny 114/1992 jsou významnými krajinnými prvky lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále lze ve volné krajině vymezovat tzv. registrované významné krajinné prvky (např. mokřady, meze, remízky). Významným koncepčním nástrojem pro obnovu krajinných a ekologických funkcí krajiny jsou komplexní pozemkové úpravy. Dávají konkrétní podobu krajině a to jak podrobným uspořádáním vlastnických vztahů k pozemkům, tak pomocí nezbytných společných opatření v podobě nových polních cest, prvků územního systému ekologické stability, protierozních a vodohospodářských opatření. 17

19 Nástrojem pro zvyšování ekologické stability jsou i různé zemědělské dotace, zejména agroenvironmentální programy. Jejich cílem je podpořit způsoby využití zemědělské půdy, které jsou v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí, krajiny a jejich vlastností. Dále podporují zachování obhospodařovaných území vysoké přírodní hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a údržbu krajiny. Jejich negativem je určitá univerzálnost nastavení pro celou Českou republiku a velká rigidnost v případě potřeby odchýlení od nastavených pravidel z důvodu specifických požadavků ochrany přírody. K naplňování cílů, které nejsou schopny zabezpečit plošněji nastavené evropské programy, zejména Operační program životní prostředí a Program rozvoje venkova, slouží Program péče o krajinu (PPK). Smyslem programu je postupné naplňování a realizace opatření, která povedou k udržení a systematickému zvyšování biologické rozmanitosti a takovému uspořádání funkčního využití území, které zajistí ochranu přírodních i kulturních hodnot krajiny. Jedná se o národní dotační zdroj, v jehož rámci lze financovat pouze neinvestiční opatření. Díky tomuto programu jsou zajišťována opatření, jako je management cenných lučních stanovišť, podpora druhové diverzity v lesních porostech, podpora populací zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, výsadby nelesní zeleně, ošetřování památných stromů, likvidace invazních druhů rostlin, tvorba drobných tůní či obnova vodního režimu. Významným rekultivačním činitelem v krajině Českého lesa je bobr evropský. Tento druh byl v Českých zemích vyhuben v 18. století. Předpokládá se, že v západních Čechách to bylo dokonce již v 15. století z důvodu existence velkého množství skláren a potřebě zajistit bezproblémově průtočné vodoteče. Zpět se začal bobr do oblasti Českého lesa vracet na konci 80. let minulého století. Poměrně rychlá expanze bobra evropského z Bavorska nastala v 90. letech minulého století. Dnes se zde bobr vyskytuje prakticky všude, kde najde vhodné podmínky. 18

20 Kultura a krajina Českého lesa Dnešní krajina Českého lesa je výsledkem dlouhodobého vývoje a utvářela se vzájemným působením přírodních a kulturních faktorů. Náhlé násilné přerušení kontinuity historického vývoje spojené s téměř úplnou likvidací osídlení v celém příhraničním prostoru Českého lesa a ponechání většiny zaniklých sídel samovolnému přírodnímu vývoji zásadním způsobem ovlivnilo současný specifický vzhled českoleské krajiny. V konečném důsledku vedla tato skutečnost až k vyhlášení chráněné krajinné oblasti. Často se mylně udává, že vznik železné opony umožnil samovolný vývoj krajiny bez výrazných kultivačních zásahů, což vedlo k vývoji ekosystémů a zachovalé přírody. Pravdou je, že i za železnou oponou probíhalo normální lesní a zemědělské hospodaření. Na řadě míst Českého lesa bylo zemědělské hospodaření velmi intenzivní a bylo provozováno bez jakéhokoliv respektu k přírodním podmínkám. Výsledkem jsou rozsáhlé celky odvodněných ploch, zregulované vodní toky, rozorané louky a zničená krajinná mozaika. Naopak na řadě lokalit nebylo hospodařeno vůbec, což v případě lučních biotopů nakonec vedlo ke ztrátě jejich diverzity. Na druhou stranu nabízí krajina Českého lesa jedinečnou příležitost pro poznávání a studium vzájemného působení přírody a kultury. Jednotlivé historické etapy lidské civilizace jsou stále zřetelně zapsány v její krajině. A tak i pro Český les platí, podobně jako pro většinu střední Evropy, že prakticky nic zde není původní a že současná krajina a příroda je ovlivněna a formována lidskou civilizací. Lesnaté hraniční pohoří Českého lesa dlouho odolávalo souvislejšímu osídlení. První snahy o kolonizaci území byly spojeny především s průběhem zemských stezek, které mířily do sousedního Německa. Zatímco původní stezky jsou dnes již v terénu velmi těžko dohledatelné, jsou strážní hrady, které sloužily k jejich ochraně, dodnes významné krajinné dominanty. Paradoxně přestože hradní vrcholy jako jsou Přimda, Starý Hirštějn, Nový Hirštejn a další hrady, představují jedny z prvních sídel a lze předpokládat, že v době fungování hradu byly tyto vrcholy odlesněny, nachází se dnes na těchto vrcholech zachovalé přirozené lesy, které jsou chráněny jako přírodní rezervace. Například podstatná část přírodní rezervace Starý Hirštejn je dnes bezzásahovým územím. Přítomnost hradní zříceniny dokonce přispěla ke zvýšení biodiverzity lesní květeny. V důsledku postupného vymývání vápníků z malt, které byly použity na stavbu hradu, došlo pravděpodobně k obohacení jinak chudých půd. Suťový les nacházející se těsně pod hradní zříceninou má na českoleské poměry nebývale bohatou květenu. Druhou bezzásahovou přírodní rezervací Českého lesa je Pleš nacházející se pod vrcholem Velkého Zvonu. Nicméně ani u této lokality se nejedná o území, které by nebylo ovlivněno činností člověka. V rezervaci se nacházejí tzv. Kocovy kameny. Jedná se o nápisy vytesané do kamenů a skalek. Tyto nápisy vznikaly v letech 1803 až Pisateli těchto poselství byli nejen tehdejší majitelé panství, Kocové z Dobrše, ale i jejich myslivci, zdejší skláři a farář z Pleše (Procházka, 2014). Lze předpokládat, že v tomto období měl zdejší les spíše parkový charakter, o čemž svědčí i zpevněné z kamene vyskládané chodníčky a schody. Dobrý výhled do krajiny byl dozajista zajištěn odstraňováním překážejících dřevin. O intenzivní historické těžbě v místech, kde se dnes nacházejí další lesní přírodní rezervace, svědčí velké množství dochovaných milířských placů. Jedná se okrouhlé plošinky o průměru cca deset až dvacet metrů. Pod vrstvou opadanky lze dodnes nalézt zbytky popela. 19

21 Pozůstatkem středověkého osídlování krajiny Českého lesa jsou dochované plužiny (středověké uspořádání zemědělsky využívané půdy). Asi nejrozsáhlejší a nejzachovalejší se nacházejí v okolí zaniklé vsi Pleš. Tato dnes již zaniklá obec patří podobně jako řada dalších v Českém lese mezi plánovitě založené osady, jejichž základní rozložení parcel definovali němečtí lokátoři. Ti určovali základní půdorys osady, rozdělení okolních pozemků a průběh cestní sítě. V případě Pleše se jedná o tzv. plužinu záhumenicovou. Tento typ se skládá z pásů, které jsou napojeny na jednotlivé usedlosti. Delší strany pozemků jsou většinou ohraničeny polními cestami. Jednotlivé pásy pozemků jsou ohraničeny kamennými zídkami a snosy a dále pásy zeleně. Zejména na leteckých snímcích je dodnes velmi zřetelně patrné rozvržení jednotlivých parcel (Pittnerová, 2007). Plužiny se v Českém lese dochovaly i v dalších cca 18 katastrech. Největší rozmach v českoleském pohraničí nastal v 17. a 18. století v období největšího rozvoje sklářství a dalších provozů, které využívaly velkého množství dostupného dřeva a rovněž vodní síly k pohonu provozů. V tomto období pracovalo najednou v Českém lese až 30 hutí (Procházka, 2009). Dnes nalezneme po celém Českém lese bezpočet bývalých skláren, brusíren a leštíren tabulového skla, ale i hamrů, hutí a pil. Jejich pozůstatky opět pohltila příroda. Některé lokality zarostly neprostupnými náletovými dřevinami a kopřivami, další byly uměle zalesněny monokulturními smrčinami a na dalších se rozkládají pastviny a louky. Jedno z nejmalebnějších míst tachovské části Českého lesa, okolí Novohuťského rybníka nedaleko Staré Knížecí huti, je právě takovým místem. Dnes je to turisticky oblíbené místo, které je svým charakterem přirovnáváno k některým šumavským partiím. Uprostřed rozsáhlých lesních porostů se nachází luční enkláva s rybníkem. Dnes lze jen stěží uvěřit, že zde stávala Nová Knížecí Huť a pracovala řada sklářských provozů. Sklářské provozy ukončily svoji činnost před více než sto lety a po druhé světové válce zanikla i celá osada. Období průmyslového rozmachu Českého lesa je i obdobím největšího úbytku lesa. Intenzivní a neregulovaná těžba dřeva spolu s lesní pastvou a další činnosti změnily zásadním způsobem charakter lesů. Lesů ubylo, zbylé lesy tvořily tzv. nízké lesy (pařeziny), ve kterých se v krátkých intervalech sklízelo palivové dříví. Také se zásadním způsobem proměnila druhová skladba lesů. V 18. století začal být pociťován nedostatek kvalitního palivového a stavebního dřeva. To byla doba, kdy došlo k zavedení moderního způsobu lesního hospodaření. Původní smíšené porosty byly převedeny na smrkové a borovicové monokultury. Následně bylo uplatňováno holosečné hospodaření s dobou obmýtí 100 let a následnou umělou obnovou. Se zavedením nestabilních monokultur, často na nevhodném místě a za použití nepůvodního osiva, nastalo období periodicky se opakujících lesních kalamit. S rozvojem sklářství a průmyslu v Českém lese jsou spojeny i četné zásahy do vodního režimu. Voda byla hnací silou pro pohon domácích i průmyslových strojů. Protože oblast Českého lesa nevyniká množstvím vodnatých toků, bylo pro tyto potřeby využito malých toků v kopcovitém terénu. Z důvodu zvýšení efektivity využití vodní síly vzniklo velké množství vodních náhonů a retenčních nádrží. Na mnoha tocích vznikly kaskády vodních děl, důmyslně vytvořené tak, aby jedno vodní dílo navazovalo na druhé. Dnes je většina vodních náhonů zanesena a na suchu. Drobné vodní nádržky se zazemněly a na jejich místech vznikly cenné mokřadní biotopy s výskytem vzácných ostřic a dalších druhů. Ty, které si uchovaly alespoň část vodní plochy a nejsou úplně zastíněné vzrostlým lesem, slouží jako vhodné biotopy pro rozmnožování obojživelníků. 20

22 Nejen přírodní, ale i kulturně historickou hodnotou krajiny Českého lesa jsou aleje a památné a významné stromy. Aleje vznikaly v Čechách zejména v 17. století v období baroka. V barokní krajině došlo k zásadní plánovité změně rázu kulturní krajiny spojené s novým uspořádáním lesů, polí a luk, sídel, sakrální a užitkové architektury v extravilánu, prvních projevů průmyslu i alejí a parků (Němec et Pojer, 2007). Spolu s touto novou organizací krajiny se objevily i aleje. V nově vznikající krajinné mozaice s jasně vymezenými jednoúčelovými plochami kulturní krajiny měly aleje významnou roli zvýrazňující předěly ploch. Aleje také pohledově uzavřely cesty před okolní krajinou, zvýraznily je a zviditelnily (Němec et Pojer, 2007). Po druhé světové válce zanikla v Českém lese spolu s řadou sídel i řada cest. Ale aleje zůstaly. Narazíme na ně uprostřed lesních porostů, mezi pastvinami a loukami. Část jich stále chrání cesty. Jednou z nejkrásnějších alejí Českého lesa je Dubovka v Zapomenutém údolí. Tato památná alej je jedinou, která se dochovala v prostoru zaniklé osady Fuchsova Huť (dnes Bystřice). Alej lemuje původní hlavní přístupovou cestu do této osady. Alej v minulosti opticky oddělovala sklářské provozy situované při Chladné Bystřici od klidové zóny lučních enkláv a přiléhajícího zámečku s okolní parkovou úpravou (Kadera, 2009). Alej je dlouhá 800 metrů a s počtem 86 kusů dubu letního jde o jednu z nejdelších, nejpočetnějších a nejzachovalejších dubových alejí v Plzeňském kraji. Fenoménem Českého lesa jsou zaniklé vsi, které vytvářejí jeho charakteristickou zádumčivou atmosféru, krajinu opuštěnou lidmi. Po 2. světové válce, po odsunu německého obyvatelstva a vzniku železné opony zaniklo v Českém lese více než 60 sídel. Vysídlené obce byly systematicky zbourány těžkou technikou. Na jejich místech proto dnes nenalezneme prakticky žádné ruiny. Výsledkem je poměrně řídká síť sídel ležících na enklávách otevřených prostorů bezlesí. Sídla mají spíše kompaktní půdorysy, v kterých je možno najít dochované znaky původní urbanistické struktury. Jsou to především pravidelné návesní typy a údolní lánové vsi v komplikovanějším terénu. Některá sídla budí dojem rozptýlené zástavby (Prostřední Žďár), jednalo se však původně o zpravidla mnohem souvislejší zástavbu. Zánik velkého množství objektů i v dochovaných vesnicích podstatně změnil původní obraz sídla v krajině (Vorel 2007). Charakteristickým prvkem české krajiny jsou ovocné stromy. V Českém lese se ovocné dřeviny vyskytují často právě v místech původních zahrad zaniklých vsí a představují významné svědectví o předválečném osídlení. Mezi dožívajícími stromy v ruinách zaniklých vsí se mohou vyskytovat i poslední exempláře odrůd, jejichž vlastnosti jako vysokou mrazuodolnost či odolnost k patogenům a škůdcům, plodnost a jakost ovoce prověřila celá staletí. Bohužel většina těchto dřevin vlivem vysokého stáří a působením vnějších činitelů postupně odumírá. Obdobím s významným vlivem na formování dnešní krajiny Českého lesa byla 2. polovina 20. století a existence železné opony. Pozůstatky železné opony dnes symbolizují specifický typ architektonické památky jak svojí vlastní fyzickou podobou, tak psychologickým a sociálním aspektem (Anonymus, 2014). Daleko viditelnými mementy této doby jsou vojenské věže na Čerchově, Zvonu či Dyleni. Významná byla rovněž vojenská věž na Havranu, která dnes díky proběhlé rekonstrukci slouží jako turistická rozhledna. Nepřehlédnutelným svědectvím na dobu železné opony jsou roty pohraniční stráže. Valná většina z nich nemá v současnosti využití a jejich chátrající torza představují výrazně cizorodý prvek v krajině. Pozůstatkem železné opony je na mnoha místech doposud patrná 21

23 linie ženijně-technického zabezpečení státní hranice. Ta byla budována v několika etapách, z nichž nejmladší fáze je v terénu dosud velmi dobře patrná jako tzv. signálka. Současnost je obdobím, kdy jednotlivé historické vrstvy na řadě míst pozvolna překrývají přírodní procesy, ať už samovolné nebo člověkem usměrňované. Přesto jsou stopy minulosti v krajině stále zřetelné. Unikátní krajinu Českého lesa tak lze vnímat jako názornou učebnici pro studium a pozorování vzájemného dlouhodobého působení přírody a krajiny za současného utváření různých krajinných typů. Vyhlášení chráněné krajinné oblasti se zdá být vhodným řešením pro další budoucnost tohoto výjimečného území. Statut chráněné krajinné oblasti nebrání jejímu šetrnému obhospodařování a využívání, na druhou stranu však zajišťuje koncepční ochranu její krajiny a krajinného rázu. Použitá literatura: Anonymus (2005): Český les příroda, historie, život. - Baset. Anonymus (2014): Tachovsko: krajina v paměti / paměť v krajině. - katalog k výstavě, Katedra antropologie, Fakulta filozofická, Západočeská univerzita v Plzni. Hlávka Jiří (2007): Romantické skály na českém křemenném valu. Český les: příroda a historie 3. Hlávka Jiří (2008): Žuly v západočeském regionu. Český les: příroda a historie 4. Hlávka Jiří (2009): Šelmberk. Český les: příroda a historie 5. Kadera Jiří (2009): Památné a významné stromy: Dubovka v Zapomenutém údolí. Český les: příroda a historie 5. Löw Jiří et Míchal Igor (2003): Krajinný ráz. - Lesnická práce. Němec Jan et Pojer František (2007): Krajina v České republice. - MŽP Praha. Pittnerová Blanka (2007): Plužiny středověké krajinné struktury na území CHKO Český les. Český les: příroda a historie 2. Procházka Zdeněk (2009): Sklářství v Českém lese na Domažlicku a Tachovsku. - Nakladatelství Českého lesa v Domažlicích. Procházka Zdeněk (2014): Dávné příběhy z Českého lesa a jejich pamětní kameny III., Kocovy kameny. Český les: příroda a historie 13. Prokopová Milena (2014): Těžký život motýla. Český les: příroda a historie 13. Vorel Ivan (2007): Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO Český les. Atelier V. 22

24 KRAJINA V ČESKÉM LESE MÝTY A FAKTA, PŘÍRODA A LIDÉ Mgr. Luděk Krčmář Základní charakteristika Český les tvoří mohutný zalesněný kopcovitý masiv, který se táhne podél státní hranice mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německa od jihovýchodu k severozápadu (obr. č. 1). Němci užívají název Böhmerwald (tedy Český les) pro celé pásmo hraničního horstva, které odděluje Čechy od Bavorska a Horní Falce, především ale pro jihovýchodní část Šumavu. Naopak na české straně přináleží termín Český les severozápadní části tohoto lesnatého pásma, který je od Šumavy oddělen Jezvineckou vrchovinou 1. Na opačném konci je Český les uzavřen výrazným vrchem Dyleň, který leží nad Chebskou pánví v jižní části okresu Cheb 2 (obr. č. 2). Pro naši lepší orientaci, když je seminář zaměřen spíše na lidská sídla, přibližně v linii Dolní Žandov Lázně Kynžvart Mariánské Lázně Planá Stráž Horšovský Týn Kdyně a téměř až Nýrsko. Krajina Českého lesa se svým rázem velmi podobá Šumavě (tvary povrchu, lesnatostí, řídkým osídlením), je však v průměru o m nižší. Nadmořská výška jednotlivých vrchů se pohybuje od 600 do 1042 m. Nejvyšším vrcholem je Čerchov (1 042 m) 3. Chráněná krajinná oblast Český les a přírodní poměry Nejvýznamnější a převážná část území Českého lesa se nachází v okrese Domažlice a Tachov. Zde se také nalézají jeho nejcennější části chráněné v Chráněné krajinné oblasti Český les (dále jen CHKO). Byla vyhlášena v roce Navazuje na ochranu území Českého lesa formou Oblasti klidu (v roce 1990) a posléze od roku 1992 Přírodního parku 4. Rozloha CHKO činí 473 km 2. Na území CHKO Český les se v současné době nachází tato chráněná území: 1 národní přírodní rezervace, 1 národní přírodní památka, 17 přírodních rezervací a 9 přírodních památek. Správa CHKO Český les popisuje ve zkratce oblast jako část pohraničního pohoří Českého lesa sahající od Folmavy na jihu po Broumov na severu. Převážně lesnatá krajina Českého lesa je doplněna pestrou mozaikou pastvin, luk a zarůstajících lad. Rozsáhlé bukové lesy v okolí nejvyššího vrchu Českého lesa Čerchova (1042 m n.m.) přecházejí postupně směrem k severu v lesy s vyšším zastoupením smrku. Pro severní část Českého lesa jsou charakteristická vrchovištní rašeliniště s borovicí blatkou a svébytnou rašeliništní květenou. Zachovalá luční společenstva jsou tvořena zejména podmáčenými až zrašeliněnými loukami s výskytem chráněných a vzácných druhů rostlin a rozsáhlými nivními lady. Krajina Českého lesa je silně poznamenána historickým vývojem 2. poloviny 20. století, kdy došlo k násilnému odsunu původního obyvatelstva a uzavření značné části hraničního pásma veřejnosti. Desítky zaniklých 1 Někdy je též nepřesně uváděno, že Všerubským průsmykem, např. Procházka 1997, s Pech 2005; Procházka 1997, s. 9 nebo Procházka 1994, s Krčmář Procházka 1997, s

25 vesnic, nad jejichž troskami se opět ujímá vlády příroda, dotvářejí jedinečnou atmosféru Českého lesa 5. Zajímavé jsou i další doplňující údaje. Z geologického hlediska podloží budují ruly a pararuly, podružně i grafit, na několika místech vystupují na povrch amfibolity. Územím prochází český křemenný val. Podle Mapy potencionální přirozené vegetace ČR pokrývají většinu území především acidofilní bučiny. V silně podmáčených polohách se přirozeně vyskytují rohozcové a rašelinové smrčiny. Olšiny zachované v některých potočných údolích namnoze připomínají původní luhy. V odlesněných polohách mokřadů se lokálně vyskytují ostřicová společenstva. Unikátní a zcela ojedinělá je lokalita tisu červeného v okolí Malého Čerchova. Zvířena chráněné CHKO Český les patří ke středoevropské horské a podhorské fauně hercynského původu s příměsí některých atlantských druhů (zejména bezobratlých plžů, brouků, dvoukřídlých) 6. Český les je velmi malebný. Doposud zde z přírodovědného hlediska najdeme přirozené toky, relativně přirozené lesní porosty a místy také obhospodařované pastviny. Malebnost krajiny specificky dotvářejí areály opuštěných vesnic. Nejvýznačnějším zvláště chráněným územím na území okresu Domažlice je Národní přírodní rezervace Čerchovské hvozdy. Zbytky bučin jsou dále chráněny v Přírodní rezervaci Bystřice, přírodní rezervaci Starý Hirštejn, Přírodní rezervaci Pleš, Přírodní rezervace nad Hutí nebo v Přírodní rezervaci Malý Zvon 7. Na území okresu Tachova je nejvýznamnějším zvláště chráněným územím Národní přírodní památky Na požárech chránící zrašelinou louku s populací tetřívka obecného. Zbytky bučin jsou chráněny v Přírodní rezervaci Diana, Přírodní rezervaci Přimda, Přírodní rezervaci Ostrůvek, Přírodní rezervaci Broumovská bučina, přírodní rezervaci Bučina u Žďáru a Přírodní rezervaci Tišina. V Přírodní rezervaci Jezírka u Rozvadova, Přírodní rezervaci Podkovák a Přírodní rezervaci Farské bažiny jsou předmětem ochrany rašeliniště a podmáčené smrčiny v Přírodní rezervaci Pavlova Huť a Přírodní rezervaci Křížový kámen. Mokřady leží například v přírodní památce Maršovy Chody 8. Na území chebského okresu se CHKO Český les nenachází, přesto jsou i zde mimo CHKO na území Českého lesa chráněném jako Přírodní park významná zvláště chráněná území. K těm patří Národní přírodní památka Železná hůrka (těleso čtvrtohorní sopky) a rašeliniště s mělkyní bažinou v Přírodní rezervaci Mechové údolí 9. Na německé straně Českého lesa se o ochranu přírody starají Naturpark Oberpfälzer Wald a Naturpark Nördlicher Oberpfälzer Wald. Pro zajímavost je možné uvést, že dva vrcholy Českého lesa přesahují výšku 1000 m. n. m. Jsou to Čerchov (1042 m) a Skalka (1005 m). Další významné vrcholy na české i německé straně jsou: Dlouhá skála (968 m), Česko Dyleň (939 m), Česko Gibacht (938 m), Německo Smrčí (935 m), Česko Zahradnický - Mackovčin (eds.) a kol. 2004, s Zde i konkrétně rozepsány druhy flóry a fauny v CHKO Český les. 7 Zahradnický - Mackovčin (eds.) a kol. 2004, s Tato zvláště chráněná území jsou popsána v jednotlivých heslech tamtéž na s Zahradnický - Mackovčin (eds.) a kol. 2004, s Tato zvláště chráněná území jsou popsána v jednotlivých heslech tamtéž na s Zahradnický - Mackovčin (eds.) a kol. 2004, s Tato zvláště chráněná území jsou popsána v jednotlivých heslech tamtéž na s. 154 a ; Krčmář

26 Entenbühl (901 m), Německo Weingartenfels (896 m), Německo Havran (894 m), Česko Signalberg (888 m), Německo Škarmanka (888 m), Česko Haltrava (882 m), Česko Reichenstein (874 m), Německo Velký Zvon (856 m), Česko Sádek (853 m), Česko Přimda (848 m), Česko 10. Přírodní naučné stezky na území Chráněné krajinné oblasti Český les Vznik naučných stezek je podmíněn ochranou přírodního bohatství chráněné oblasti, ale také samozřejmě turistickou dostupností atraktivních lokalit. Na území Chráněné krajinné oblasti Českého lesa můžeme navštívit tři naučné stezky. Naučná stezka Capartické louky přibližuje návštěvníkům bohaté luční porosty s výskytem řady vzácných druhů rostlin. V blízkosti Lesné je možné v rámci Naučné stezky Lesná navštívit přírodní Naučné stezky Vodní svět s hlavní atrakcí bobří pozorovatelny a Podkovák (obr. č. 3) s ukázkou vrchovištního rašeliniště 11. Kulturní dědictví Lidová architektura Vzhledem k cílové skupině kurzu 12 se zaměříme v první řadě na problematiku lidové architektury. Na území Českého lesa se nachází několik regionálních typů lidové architektury 13. Vrcholová část Českého lesa má obdobnou morfologii terénu jako centrální Šumava, ale podstatně nižší. Osídlení zde mělo podobný charakter. Většina vesnic vznikla novověkou kolonizací 14. V oblasti Tachovska ale nacházíme i starší vesnice, včetně pravidelných středověkých lokací. O tradiční lidové architektuře Českého lesa toho víme jen velmi málo, neboť většina starších staveb až na výjimky (Broumov, Diana, Nemanice) bezezbytku zanikla. Podle dochovaných dobových fotografií lze usuzovat, že převládaly roubené či zděné domy, obdobné jako v centrální části Šumavy, s rozložitými polovalbovými střechami a bedněnými štíty, snad někdy i s pavláčkami (obr. č. 4). V době Kurz je dle pořadatelů určen zemědělcům, drobným podnikatelům, firmám a jejich zaměstnancům a pracovníkům obcí na území Místní akční skupiny Český les. 13 Rozdělení je zpracováno dle Pešta 2005, s Z jiných prací týkajících se zhodnocení celého území Českého lesa např. Procházka Krčmář Blíže ke kolonizaci např. Maur 2001; Procházka 1994, s. 16; Procházka 1997, s ; Procházka 2009b, s. 14; Procházka 2007, s. 9-10, 13-14; Procházka 2011, s. 9,

27 komunistické vlády vše zaniklo a dnes už zde nenalezneme žádné ucelenější či hodnotnější soubory lidové architektury. Snad až na Žebráky, které ovšem mají převážně novodobou či zmodernizovanou zástavbu 15. Další typ regionální lidové architektury Českého lesa se nachází na Tachovsku a Plánsku. Velký význam pro osídlení a kolonizaci kraje měl především Tachov pohraniční románský hrad a později opevněné středověké město, tradičně nazývané klíč ke království českému. Vesnice v okolí Tachova byly vázány manskou povinností k tachovskému hradu 16. Kromě toho řada vesnic patřila do církevních rukou, vyšší šlechtě, ale i drobnějším feudálům. Řada sídel patřila k privilegovaným chodským vsím, spravovaným z hradu Přimda. Tak jako na západním a jihozápadním Plzeňsku i na Tachovsku a Plánsku převládají vrcholně středověké lokační vesnice. Převažují sídla s návesní a traťovou plužinou, ale jsou zastoupeny i vesnice s koncentrovanými lánovými půdorysy, lineárními i radiálními. Řada z nich patří mezi výjimečná díla středověkého vesnického urbanizmu v Čechách (zaniklý Bažantov a Bohuslav, Částkov, Dolní Jadruž, Drmoul, Hošťka, Chodský Újezd, zaniklý Pořejov, Staré a Nové Sedliště, Zadní Chodov a další). V Horní Jadruži a Zadním Chodově se dochovali dokonce i archaické kamenné sýpky snad již z předbělohorské doby. Tachovsko leží v oblasti styku hrázděné a roubené architektury. Starší generaci lidové architektury reprezentují stavby postavené v kombinaci obou technologií. Obytné části domů bývají obvykle roubené, na méně významné partie stavby (patra, štíty) jsou použity konstrukce hrázděné. Objevuje se i zdobení ovlivněné sousedním Chebskem. Příklady staveb s užitím hrázděných konstrukcí se zachovaly například v Dolní a Horní Jadruži, Chodském Újezdě či v Ostrově u Tachova. V jižnější části Tachovska se zachovalo několik přízemních roubených domů s jednoduchými lomenicemi (Dubec, Rájov). K zajímavým dřevěným stavbám patří i rámové stodoly s obedněnými stěnami (Maršovy Chody, Malé Dvorce). Venkovské zástavbě však v současnosti dominuje relativně mladá střídmá zástavba z poslední třetiny 19. a první třetiny 20. století. Zvláštním stavebním prvkem usedlostí jsou zdvojené klenuté brány (Horní Jadruž, Maršovy Chody)(obr. č. 5). Specifickým fenoménem jsou stavby postavené z obtížně opracovatelných neomítaných žulových balvanů, které se objevují především v okolí Stráže. Na Tachovsku a Plánsku se navzdory nepříznivému poválečnému vývoji zachovala řada zajímavých staveb venkovské architektury i celých sídel. Vynikají tři vesnické památkové zóny na Plánsku Horní Jadruž, Chodský Újezd a Zadní Chodov. Nesporně vysoké kvality si zachovaly i vesnice Dolní Jadruž, Dubec, Jadruž, Malé Dvorce a Maršovy Chody 17. Chodsko je tradičně považované za jeden ze symbolů česko-slovanské lidové architektury. Jedná se o prostorově malý, ostře ohraničený a svébytný region v okolí Domažlic. Tradičně se Chodsko rozděluje podle některých současných autorů na dvě části klasické Horní Chodsko na Domažlicku (Draženov, Chodov, Klenčí, Klíčov, Mrákov, Postřekov, Stráž, Tlumačov, Trhanov, Újezd) a méně známé Dolní Chodsko na Kdyňsku (Chodská Lhota, Pocinovice) 18. Známé je však spíše rozdělení mezi Horním a Dolním Chodskem dané domažlickým územím při cestě z Domažlic do Furt i. W 19. Většina 15 Pešta 2005, s Krčmář Blíže k této manské soustavě např. Procházka 1994, s ; Procházka 2011, s Pešta 2005, s Pešta 2005, s Procházka 1993, s. 9. Z původních 11 privilegovaných chodských vsí pak Horní Chodsko tvoří Klenčí, Draženov, Chodov, Postřekov a Újezd, Dolní Chodsko pak Tlumačov, Pocinovice, Starý Klíčov, Chodská Lhota, Mrákov a Stráž. I toto rozdělení však není dané, někteří autoři například Draženov považují za součást Dolního 26

28 chodských vsí patří po půdorysné stránce mezi vyspělé středověké návesní lokace (Chodov, Klenčí, Újezd, Pocinovice). Charakteristickým rysem je velmi kompaktní a početná zástavba po obvodu návsi, která ovšem vznikala druhotným zahuštěním po třicetileté válce. Z oblasti Horního Chodska jsou známy příklady velmi archaické zděné a roubené architektury (obr. č. 6). Zejména v Újezdě a Draženově, ale i jinde, se donedávna zachovalo několik starobylých špýcharových domů s patrovými komorovými bloky (někdy se dokonce hovoří i o jejich obranné funkci 20 ), popřípadě samostatně stojících sýpek. Dnes už z nich zbývá jen fragment. Neméně pozoruhodná byla nejstarší roubená zástavba. Špýcharové domy měly často zděné jen komorové bloky, zatímco obytná část byla z nehraněných mohutných kuláčů. Později se objevují i běžné roubené komorové domy. Několik hodnotných roubených staveb se na Horním Chodsku zachovalo jen v Klenčí, Chodově, Nové Pasečnici, Peci pod Čerchovem či v Trhanově. Podstatně hodnotnější jsou sobory roubené lidové architektury v oblasti Dolního Chodska, především v Koutu na Šumavě (zde se zachovala unikátní tkalcovská kolonie složená z roubených dvojdomků) a v Pocinovicích. Bohužel v době socialismu byla zástavba většiny chodských vsí zdecimována na ubohé torzo, přestože chodská kultura se ve folklórním pojetí těšila nemalé pozornosti oficiálních struktur. A tak jsou dnes díky tomu paradoxně lépe zachované bývalé německé vesnice na Domažlicku, Horšovskotýnsku a Poběžovicku, než klasické národopisci oslavované tradiční chodské vsi. V roce 1995 se tak staly památkovými zónami jen lokality Stráž, Trhanov, Pocinovice a městečko Klenčí pod Čerchovem. Bohužel ochrana se nevztahuje na dva velmi cenné soubory lidové architektury Kout na Šumavě a Podzámčí (těsně mimo oblast Českého lesa) 21. Objekty a konstrukce lidové architektury Nebudeme se zabývat jejich typologií. Je nutné si uvědomit celkovou vypovídací hodnotu areálu usedlosti. Z památkového hlediska je areál usedlosti dělen na obytný dům. Zde nás nezajímá jen zachování exteriéru, ale i zachování interiéru, jeho půdorysu, vybavení (např. černé kuchyně, původní dveře, okna, atd.). Dalším objektem jsou sýpky. Zde je nutné zmínit i výjimku v tradičně řešeném situování sýpek špýcharové domy, kde je obilnice propojena přímo s obytnou částí (obr. č. 7). Pozornost stavebníků byla věnována i ohrazení, především branám a brankám, které měly kromě funkční stránky i roli reprezentativní. Dále si všímáme i stodol, postavených z provozních, ale i bezpečnostních důvodů stranou od ostatních objektů. Mezi další objekty patří chlévy, kdy ustájení chovaného dobytka patřilo k nejpřednějším povinnostem hospodářů. Stavební vybavenost dvorů doplňovala celá řada dalších, vesměs menších objektů specifické funkce. Sem řadíme drobné chlévce, zděné kurníky a také holubníky, dokonce i dřevěné záchody, apod. V ochraně těchto objektů jsme dlužni snad nejvíce 22. Chodska, např. či Z národopisného pohledu charakteristiku a rozdíly mezi těmito oblastmi popisuje např. Nejdl Procházka 2013, s Foud Weberová 1998, s. 26; Pešta 2005, s Pešta 2005, s Blíže k problematice na příkladu Domažlicka Foud Weberová, s

29 Další objekty kulturního dědictví venkova Českého lesa Lidová architektura vsí není zdaleka jediná, která dotváří charakteristiku venkovské krajiny. Existuje celá řada dalších objektů postavených lidskou rukou, bez nichž si nemůžeme krajinu Českého lesa představit. A které je nutné zachovat, nadále chránit a samozřejmě i využít i pro oblast cestovního ruchu. O to víc v oblasti Chodska, kde je fond lidové architektury téměř celý poničen a kdy tyto specifické památky zachraňují alespoň částečně poslední zbytky tváře chodského venkova. Drobné sakrální stavby Vedle kostelů, existenčně často těsně spjatých se založením obce, poutají zaslouženou pozornost drobné sakrální stavby kaple a výklenkové kapličky. I tento druh staveb je započítáván do lidové architektury. Vznik dosud existujících objektů lze klást především do období 19. století, v několika málo případech i dříve. Jen málo vsí Českého lesa se takovou kaplí nehonosilo. Zděné kaple, navazující svým řešením na stavební produkci 17. a 18. století, byly často založené jako šesti až osmiboké, obecně rozšířené jsou i stavby obdélné i čtvercové. Novější kaple z konce 19. a počátku 20. století jsou vybudovány objemově větší, často s výrazným obdélným, trojbokým i segmentově ukončeným závěrem. Slohově lze kaple Českého lesa zařadit do pozdního baroka, klasicismu a pseudohistorizujících slohů. Smutnou kapitolou je, že kromě lokalit, kde zanikly celé vsi, tyto kaple v období socializmu zanikaly i v lokalitách, kde osídlení nevymizelo (např. Ždánov, Nemnětice). Řada z nich na opravu teprve čeká. Mělo by být prvořadým zájmem obce je zachránit. I po několik desetiletí trvající duchovní devastaci národa (a západu Čech především) je ves hodnocena návštěvníkem především podle stavu sakrálního objektu, který ve valné většině tvořil a tvoří hlavní bod jejího centra. Do drobných sakrálních staveb počítáme i zděné výklenkové kapličky, kterých však v krajině Českého lesa není mnoho a samozřejmě i pamětní kříže (Boží muka). Tento typ památek je také často jedinou připomínkou po zaniklém osídlení v centrální části Českého lesa (obr. č. 8) 23. Oblast Českého lesa má tu výhodu, že tento druh duchovních památek se dočkal jako jeden z prvních v naší republice vyčerpávajícího zpracování. Je ale smutné konstatovat, že po období komunistické likvidace tradičních hodnot jsou stovky z nich zaniklé 24. Drobné kamenné památky Fenomén drobných kamenných památek je často pro rozvoj kulturního dědictví venkova a cestovní ruch velmi podceňován. Je to škoda a v oblasti Českého lesa dvojnásobně. Existuje jejich naprosto vyčerpávající soupis z pera Z. Procházky, který má v Plzeňském kraji paralelu snad jen na severním Plzeňsku 25. I zde si uvědomili, že drobné kamenné památky má na svém území snad každá obec. A proto se jimi může v rámci rozvoje kulturního dědictví venkova pochlubit. Zvláště, když je vyzdvihnuta nejen jejich umělecká a historická hodnotu, ale často i zajímavý příběh, který se k nim váže. Mezi popisované typy drobných kamenných památek patří kamenné kříže a křížové kameny (obr. č. 9), pozdně středověké a renesanční plastiky (především Boží muka), historické hraniční kameny a znamení, cestovní milníky, lovecké kameny a nápisy na skalách 23 Foud Weberová 1998, s Procházka 2005a; Procházka 2008b. 25 Vychází zde od roku 2006 série knih Paměť krajiny z pera Ireny Bukačové a Jiřího Fáka čítající do současnosti 8 dílů. 28

30 a barokní plastiky (sochy světců a jiná kamenická díla). Dále je možné mezi ně zařadit s odpovídající historickou kritikou i megality, mystické kameny a přírodní kamenné útvary opředené pověstmi 26. Nejvýznamnějším fenoménem na území Českého lesa jsou práce lidového kameníka Georga Böhma ( ) 27, které se dostávají už i do povědomí kulturní veřejnosti. Kostely V Českém lese bylo za období komunismu zlikvidováno třináct kostelů. V tachovské části Pavlův Studenec, Jedlina, Pořejov, Bohuslav, Nová Ves, Třemešné a Jadruž. V domažlické části pak v Želená, dva v Pleši, Rybníce, a Lučině. Některé kostely se sice dožily pádu železné opony, ale jejich stav je tristní a některé z nich spějí možná ke svému zániku i v této době, která moc nerozumí své minulosti. Jsou to chrámy v Pořejově, Novém Sedlišti, Nových Domkách, Rozvadově, Svaté Kateřině, Málkově, Hoře sv. Václava, Pivoni a Šitboři. Důvodem je nejen odsun německého obyvatelstva, ale i protináboženské tažení státní moci, které vlastně pokračuje dosud. Rovněž noví obyvatelé Českého lesa se s katolickými kostely nesžili a mnohde na ně nahlíželi jako na zbytek po Němcích. Tito obyvatelé byli také náchylnější k podlehnutí tlaku komunistického vedení státu, které vyžadovalo odřeknutí se náboženského života. Před záborem měla církev a památkové instituce jen omezenou možnost odvést některá výjimečná umělecká díla z kostelů, ale neprostá většina obrovského uměleckého bohatství byla s chutí a řízně ničena, v lepším případě pouze rozkradena. Ještě dnes není stát schopen dostát svým povinnostem zákona z roku 1950, kterým na sebe násilně a sebevědomě převzal péči o církevní památky. Nezájem a nicota našich duší přetrvávají. Na druhou stranu je nutné říci, že od roku 1989 bylo mnoho kostelů zachráněno nebo jejich místa pietně upravena, a to i v Českém lese. Pomáhají při tom obce, Ministerstvo kultury, krajský úřad, ale i osobní iniciativy a občanské sdružení. A často i původní vysídlení obyvatelé, kteří jediní mají k místu osobní vztah (např. Vysoká, obr. č. 10). Vždy jde o vložení práce a lásky do něčeho, co tvořilo život předků a co z obce nikdo neodnese, ale stává se trvalou hodnotou krajiny zvané domov. A také prvořadým cílem turistického zájmu jako kdekoliv jinde v civilizované Evropě. I z jejich případné tragédie lze udělat cíl vyzývající k zamyšlení. Až v poslední době začíná být zvykem nechat alespoň kostelní dveře s mříží otevřené k nahlédnutí návštěvníkům, jak jsme zvyklí za hranicemi. Volná prohlídka kostela s malou publikací o kostele je v Čechách jen nedostižný sen 28. Židovské památky Židovské památky jsou z pohledu současné turistiky a obnovy českého venkova zajímavým fenoménem. Jsou to památky na živé a kulturně bohaté společenství, jehož přirozený vývoj byl tragicky přetrhán po nástupu nacismu. Tato zvrhlá ideologie pak ničila i památky tohoto společenství a rovněž v období komunistické ideologie neměli na růžích ustláno. Na širším území Českého lesa je možné i přes to navštívit několik židovských památek jako například synagogy ve Kdyni, Lesné, Horšovském Týně a Meclově a velkou řadu židovských hřbitovů. Bádání v oblasti dějin židovské 26 Procházka 2008a; Procházka 2009a. 27 Procházka 2009s, s ; Procházka 2005c. 28 Krčmář Procházka Soukup 2004, s. 5-6, 9-21, 27-30, , , ; Krčmář Soukup 2007, s , ; Procházka 2005a; Procházka 2008b; Valenčík 2005; Valenčík 2006, s , , ; Voděrová Krčmář Růžička 2011, s

31 komunity patří mezi současné priority některých regionálních historiků 29. Jejich pietní obnovu je nutné brát i jako naše vypořádání se s naší minulostí. Panská sídla Doposud se pro panská sídla ne zcela přesně používá označení hrady, zámky a tvrze. Jedná se dosud o jedny z nejdůležitějších turistických míst turistického ruchu a zároveň i o nedílnou součást a často i dominanty venkovské krajiny na našem území (např. Přimda, Poběžovice či Starý Herštejn). Likvidací osídlení Českého lesa po roce 1945 jsme mnohé objekty ztratili, některé stojí zapomenuty dosud a z některých se alespoň staly romantické zříceniny. Jde například o unikátní čtyři zámky v Broumově, zámky v Chodové Plané, hrad v Plané, zámek v Ostrůvku, zbytky hradu u Ostrůvku, zříceniny zámků v Zahájí a Valdorfu (obr. č. 11), zbytky sídla v Pořejově, stojící zámky v Ostrůvku, Dianě, Lesné, Labuti, Bělé, Hostouni, Tachově, Trhanově, Bystřici, zbytky zámků v Lučině a Železné, apod. Specifické postavení má cenný klášter a potom zámek v Pivoni. Naprostým, zřejmě světovým unikátem, i když už mimo jádro Českého lesa, je kostel přestavovaný na zámek ve Světcích. Svou atmosféru však mají místa sídel zcela zaniklých, zvláště jsou-li například vhodně osazena informační tabulí s historickou ikonografií 30. Komplexně dosti nepochopitelně unikají panská sídla odpovědným pracovníkům v oblasti cestovního ruchu, ale i orgánům obce, na jejichž území se takováto památka nachází. Zvláště tristním stavem je vztah vlastníka dosud stojícího panského sídla, kdy je objekt předmětem spekulací a dalšího nedobrého jednání. Katastrofou pak je záměr nevzdělaného vedení obce zdevastovaný objekt (pokud není ještě památkově chráněn) radši zbourat. Obec tak přijde často o jediný doklad své historie, svou tvář a potencionální směr rozvoje turistického ruchu. Technické památky O jejich pozitivním vlivu na tvář našeho venkova nelze diskutovat. Patří už po desetiletí k nejvýznamnějším cílům turistiky v Evropě. U nás je situace jiná. Je to dáno především tím, že na rozdíl od zahraničí se projevil zvýšený zájem o technické památky ze strany odborné veřejnosti až v závěru 80. let 20. století. Hlavní faktory, které ovlivnily současný zájem o technické památky, jsou dva. První smutný vyplývá ze skutečnosti, že s měnícím se ekonomickým prostředím se na prahu 21. století řada starých technických budov i zařízení definitivně dosloužila a jejich likvidace prostě bývá nejjednodušší. Český les je v tomto ohledu díky své nepřístupnosti od 50. let 20. století o 40 let nechvalně napřed, a proto řada výzkumů a objevů se uskutečňuje již v rovině archeologického výzkumu, který je ovšem v případě Českého lesa naprosto nedostatečný. Druhý důvod vedoucí ke zvýšenému zájmu o technické památky je dán dynamikou rozvoje cestovního ruchu na počátku 21. století. Ovšem musíme připustit, že celá řada technických vymožeností v počátku turistiky je novinkou a novostavbou a k označení technická památka přišla v časech nedávných. I z tohoto důvodu lze putování za technickými památkami považovat za disciplínu poměrně novodobou. Je až s podivem, jak není tento fenomén, příkladně zpracovaný regionálním autorem Z. Procházkou, v Českém lese pro oblast cestovního ruchu využíván. Takovým počtem skláren a dalších provozů využívající zdejší lesy a sílu vody nemá Český les téměř konkurenci. A vše zůstalo díky izolovanosti 29 Fiedler Chvátal 2008; Chvátal 2005; Rozkošná Jakubec 2004; 30 Durdík 2005; Karel Krčmář 2006; Musil Plaček Úlovec 2005; Perlinger Procházka

32 kraje zachováno v původním stavu. Současné rozebírání těchto památek je vlastně nejen trestným činem, ale ničením jednoho z fenoménů krajiny Českého lesa a zároveň likvidací turistických cílů s obrovským potenciálem 31. Zaniklé osídlení Zní to možná podivně, ale významným cílem návštěvníka Českého lesa může být i to co už vlastně v současné době neexistuje, nebo to připomínají jen nepatrné pozůstatky. Tak jako u zaniklých panských sídel, technických památek či sakrální architektury nabízí Český les melancholickou procházku či téměř dobrodružnou výpravu do míst, kde bylo ještě před několika desetiletím tepající osídlení a dnes zde nepotkáte ani živáčka. Takováto výprava láká turisty z obou stran hranice. Ti ze západní strany je absolvují často s nostalgickými vzpomínkami (obr. č. 12). Oblast zaniklého osídlení železné opony je snad právě nejvýraznější v Českém lese v poměru s ostatním pohraničím. Jedná se podle mne o turistické cíle s největším potenciálem v oblasti. Vyčerpávající průzkum této oblasti Z. Procházkou a jeho pozvolné využití i pro cestovní ruch mi dává za pravdu. Vždyť jinou podobnou oblast, včetně svého historického kontextu, na světě nenajdete. A to jsme v srdci přelidněné Evropy. Věřím, že řada z Vás si tohoto fenoménu již povšimla 32. Další zajímavé objekty turistického ruchu a kulturního dědictví venkova Českého lesa Pohledy shora 33 Poutní místa (obr. č. 13) 34 Poustevny 35 Minerální prameny 36 Problematika presentace, ochrany a dokumentace vesnických sídel a památek lidového stavitelství v Českém lese na příkladu Domažlicka 37 Tato kapitola si všímá především opět historického lidového stavebního fundu, který je z hlediska našeho kurzu nejdůležitější částí kulturního dědictví venkova Českého lesa. Až na výjimky jej lze klást především do 19. století. A již na jeho sklonku byla vyjádřena obava nad jeho existencí z pera J. F. Hrušky na stránkách časopisu Český lid. V roce 1893 napsal nadčasová slova: Různá neštěstí, zvláště časté a velké požáry, porušily a zahladily mnoho pěkného a mnoho svérázného na stavení i ve stavení chodském, a, co by neštěstím bylo odolalo, to v posledních letech vůčihledně unáší a tráví nový duch času, všemu starodávnému nepřítel často horší než oheň. Blízká budoucnost mu dala za pravdu 31 Bureš Procházka 2005; Procházka 2009b; 32 Procházka 2007; Procházka 2011; 33 Krčmář 2004a; Voděrová Krčmář Růžička 2011, s Voděrová Krčmář Růžička 2011, s. 9-10, 18; Krčmář 2012a, s , , 67-70, ; Stehlíková Rožmberský Krčmář Kočárek Kapitola zpracována dle Foud Weberová 1998, s

33 a ekonomicky silnější oblasti Domažlicka se staly absurdním a nesourodým konglomerátem původní zástavby a moderně řešenými domy městského typu (na Chodsku například Mrákov, Tlumačov či Pocinovice). Právní ochrana památek lidového stavitelství po druhé světové válce vymezená zákony z let 1958 a 1987 napomohla k ochraně řady objektů. V listopadu roku 1995, v souvislosti s koncepcí velkoplošné ochrany vybraných vesnických lokalit, vyhlásilo Ministerstvo kultury v oblasti českého západu na pět desítek vesnických památkových zón, včetně několika výše zmíněných v oblasti Českého lesa. Vedle ochrany jednotlivých staveb mají tyto zóny za úkol zabezpečit ochranu a kvalitativní obnovu historických jader včetně respektování půdorysné stopy a výškové hladiny zástavby. V regionu Českého lesa však samozřejmě existuje celá další řada vsí i jednotlivých lokalit, které by měl zachránit nejen zápis do seznamu kulturních památek, ale především osvícený přístup vlastníků. A samozřejmě i obce do programu obnovy vesnice, včetně zpracování územních plánů, která respektují minulost a stavební podobu lokality. Základním článkem ovlivňujícím vzhled vsí však nadále zůstává stavebník a projektant. Následující věta může připadat jako klišé, ale není tomu tak: Pouze poznání kulturních a historických tradic a pochopení architektonických vazeb objektů produkovaných venkovem zhruba do 40. let 20. století s okolím, může upozornit na jejich vypovídací schopnost a kvality a jako zdroj inspirace vymanit ves z trendu nastoupeného v období budování utopického socializmu. Budování socializmu s myšlenkou přiblížení venkova městu paradoxně přineslo unikátní český fenomén rekreační chalupářství. Byli to právě lidi z měst, kteří zachránili mnohé z cenných objektů. Tito vlastníci nebyli a nejsou nuceni pro relativní zvýšení svého komfortu bydlení sáhnout k tomu nejhoršímu demolici a realizaci mnohdy neadekvátně pojaté stavby. Poslední dvě desetiletí jsme svědky, zvláště u venkova přiléhajícího k ekonomickým centrům, výstavby nových rodinných domů. O jejich kvalitách a použitých netradičních architektonických prvků lze úspěšně polemizovat. Snaha o architektonické odlišení stavby tak působí zcela cizorodým a rozpačitým dojmem. Tato výstavba zasáhla i Český les, i když samozřejmě v míře omezené. Odstrašující příklady mohou být stavby inspirované v duchu soudobé bavorské lidové architektury. I zde jsou tyto stavby kritizovány, jejich vývoj je však odlišný, zapříčiněný modernizací soukromého zemědělského podnikání po 2. světové válce. Tato situace u nás nenastala. To zapříčinilo rozsáhlou devastaci a likvidaci venkova. Na druhou stranu, to málo co zbylo, je pořád ještě pestrý fond lidových staveb. V památkové péči o lidové stavby u sousedů, která se potýká s obdobnými problémy, jsou však oproti nám velké rozdíly. Je prováděna obsáhlá dokumentace, specializované výzkumy (např. archeologické či dendrochronologické) a hlavně výrazněji přispívají na obnovu památek, včetně restaurátorských prací. U nás leží větší tíha na vlastníkovi památky. Dalším významným a důležitým bodem k zamyšlení je prostý fakt, že Český les nemá žádné muzeum v přírodě, tedy skanzen. Po společných nerealizovaných plánech Chodska a Klatovska zbyla jen relativně iniciativa klatovské strany s realizací expozic v Chanovicích a Velharticích. Vzorným příkladem přístupu k zachované lidové architektuře po stránce její presence veřejnosti je pak se svými expozicemi Chebsko a samozřejmě i Oberpfälzer Freilandmuseum Neusath-Perschen. Lidové stavby na Chodsku se staly motivem pro zpracování řady populárně-naučných i vědeckých prací 38. A tak o chodském lidovém domu můžeme konstatovat, že patří k lépe zdokumentovaným památkám Českého lesa. To ovšem nelze říci o dalších částech tohoto území, zvláště těch, ležících za pomyslnou etnickou hranicí. Tyto stavby české odborníky i přes svou nespornou hodnotu 38 Blíže zhodnoceny v Foud Weberová 1998, s

34 nezajímaly a dodnes k nim není dluh splacen. A to i přesto, že po likvidaci původní chodské a české zástavby je právě tento fond lidové architektury pro obnovu kulturního dědictví venkova Českého lesa nejdůležitější. Inspirací ovšem můžou být jen díla od autorů z řad původního obyvatelstva odsunutého po roce Způsob života a kultura lidu venkova Českého lesa Zajištění a výzkum původního způsobu života venkovského lidu popisované oblasti patří bezesporu k dalšímu významnému bodu problematiky našeho kurzu. Naším cílem není jejich vyčerpávající popis, ale základní pohled na jejich zpracování pro případné studium. Narážíme tu ovšem na problém v úrovni jeho zpracování. Zatímco rodinný život, lidový nábytek, kroje (obr. č. 14), lidové výtvarné umění, prozaický a další folklór Chodska jsou hojně presentovány, kompletní etnografický průzkum dalších částí Českého lesa, zvláště pak v oblastech za jazykovou hranicí, snad jen mimo dotýkající se oblast Chebska, jsou jen v plenkách. Je to například zřejmé i v poslední souhrnné publikaci, zabývající se těmito tématy, kdy některé příspěvky různých autorů si všímají jen Chodska nebo života venkovského lidu obecně, jiné naštěstí již jiné oblasti respektují a popisují 39. Tyto příspěvky jsou velmi cenné zvláště z toho důvodu, že je k nim ještě možné v rámci kompletního poznání života původních obyvatel přiřadit i zachovalé fragmenty lidové architektury. Zajímavým příkladem v posunu poznávání vlastní minulosti jsou Chodské slavnosti. Roku 1955 se uskutečnil jejich první ročník. Jenže z čeho vznikly? Z tradiční poutě na Vavřineček. A proč tam ta pouť vznikla? 40 Zde již většina domorodých respondentů nedokáže odpovědět z důvodu absence hlubšího poznání minulosti svého regionu. A to se bavíme o takovém fenoménu, jako jsou Chodské slavnosti a dnes již naštěstí s pomlčkou Vavřinecká pouť. Muzea, galerie a expozice Způsob života a kulturu lidu venkova Českého lesa nám presentují a uchovávají především tradiční instituce muzea, galerie a expozice. Vznik muzejnictví je nutné klást až do 19. století, kdy v Českých zemích vznikají muzea v dnešním slova smyslu. Teda jako instituce shromažďující, zkoumající a zpřístupňující přírodní či kulturní bohatství. Městské muzeum v Domažlicích bylo založeno již v roce Další velkou kapitolou historie muzeí na území dnešního Plzeňského kraje je období po roce Ruku v ruce s rozvojem cestovního ruchu začalo vznikat mnoho soukromých muzeí, často s úzce profilovaným zaměřením. Ve velké řadě případů však nejde o muzea v pravém slova smyslu ale spíše o expozice, i když označení muzeum často používají 41. V současnosti se na území Českého lesa nacházejí tato muzea a expozice 42 : 39 Český les. Příroda historie život. Praha 2005, kapitola Způsob života a kultura lidu, s , příspěvky: Procházka 2005; Vondrušková 2005a; Vondrušková 2005b; Kurcová Nejdl 2005; Vondruška 2005; Štrbová 2005; Ulrychová 2005; Baier 2005; Spurný 2005; Nejdl Krčmář 2012a, s Krčmář 2009; Krčmář 2014; Voděrová Krčmář Růžička 2011, s , Krčmář 2009, aktualizováno. 33

35 Domažlická část: Muzeum Chodska v Domažlicích Muzeum založené již v roce 1883 sídlí v prostorách původně středověkého Chodského hradu, později adaptovaného pro provozní potřeby města. Je regionálně víceoborově zaměřeno a specializováno především na národopis, archeologii a historii. Expozice: archeologie, regionální historie, památky regionu, národopis, figurální kompozice chodské svatby, hradní věž, lapidárium v hradním sklepení. Muzeum Jindřicha Jindřicha v Domažlicích Muzeum je pobočkou Muzea Chodska v Domažlicích. Vzniklo v roce 1967 ze soukromých sbírek J. Jindřicha a má expozice v objektu bývalého městského chudobince. Je úzce specializováno na národopis Chodska. Expozice: osobnost hudebního skladatele a chodského národopisce J. Jindřicha, pracovna, národopis Chodska, chodská keramika, soubor lidových podmaleb na skle (nejrozsáhlejší v Evropě). Draženovský špýchar Místní muzeum otevřené v roce 2003 sídlí v cenném, zřejmě již renesančním špýcharu selského statku Chodská rychta. Je zaměřeno na místní národopis a historii. Expozice: chodská sednice, místní řemesla (kovářství), keramika, historické dokumenty. Muzeum příhraničí ve Kdyni Muzeum založené v roce 2007 sídlí v historické budově bývalých přádelen. Je regionálně zaměřeno. Expozice: dějiny Kdyňska a Všerubského průsmyku, historie Kdyně, přádelnictví a tkalcovství, národopis. Synagoga ve Kdyni Expozice z roku 2008 se nachází v synagoze z let s cenným zachovaným interiérem a je pobočkou Muzea příhraničí ve Kdyni. Specializuje se na regionální dějiny židovského osídlení. Expozice: památky a historie regionálního židovského osídlení, původní mobiliář a výzdoba modlitebny, restaurovaná část tóry. Muzeum Jindřicha Šimona Baara obecní památník v Klenčí pod Čerchovem Muzeum vzniklo v roce 1926 v tzv. Baarově domě, kde J. Š. Baar působil. Je zaměřeno na osobnost kněze a spisovatele J. Š. Baara a na místní vlastivědu. Expozice: historie Klenčí a Horního Chodska, slavní rodáci, život a tvorba J. Š. Baara, interiéry spisovatelova bytu. Dřevorubecké muzeum v Peci pod Čerchovem Malé muzeum otevřené v roce 2006 se nachází v budově obecního úřadu. Je zaměřeno na místní národopis, historii, osobnosti a specializováno na dřevorubectví. Expozice: tradiční dřevovýroba, soubor motorových pil, výroba železa a skla, místní osobnosti, historie Pece. 34

36 Hasičské muzeum v Postřekově Muzeum založené v roce 2000 je zaměřeno na hasičskou techniku. Expozice: hasičská historická technika (parní hasičská stříkačka a další hasičské stříkačky, cisterny, motorové přístroje). Pamětní síň Jana Sladkého Koziny v Újezdě Malé muzeum otevřené v roce 1958 sídlí v Kozinově statku, kde Kozina sídlil a který je zároveň i památkou lidové architektury (obr. č. 15). Je regionálně vlastivědně zaměřeno. Specializací je historie chodské rebelie. Tachovská část: Vesnické muzeum Antonína Vaňka v Halži Muzeum otevřené v roce 2010 v čtyřpatrové budově je zaměřeno na zemědělské stroje a nářadí a venkovský život 18. století. Expozice: zemědělské stroje a nářadí, interiér kovárny a selských jizeb. Restaurace a muzeum Ve skále v Chodové Plané Malá soukromá expozice pivovaru Chodovar z 90. let 20. století se nachází v prostoru historických pivovarských sklepů při restauraci. Je zaměřena na pivovarnictví. Expozice: výroba piva, pivovarnictví, možnost exkurze do výroby. Hornické muzeum v Plané Muzeum založené v roce 1998 se nachází v autentických historických prostorách štoly Ondřej Šlik vyražené koncem 16. století. Specializované muzeum je zaměřeno na rudné hornictví. Expozice: rudné hornictví mechanismy z blízkých uranových dolů, lampy, přilby, záchranářská technika, hornické uniformy, přístroje, historie dolování v regionu, historie města. Muzeum železné opony v Rozvadově Soukromé muzeum bylo otevřeno v roce 2011 v areálu bývalé rozvadovské celnice. Je zaměřeno na dokumentaci železné opony. Expozice: fotografie, dokumenty, předměty špionáže, spojovací a zabezpečovací technika. Muzeum Českého lesa v Tachově Muzeum založené v roce 1959 využívá historické prostory františkánského kláštera z let Je regionálně víceoborově zaměřeno na Tachovsko. Specializací je zaměření na přírodu Českého lesa a historii regionu. Expozice: historie města a regionu středověk, židovské osídlení na Tachovsku, průmysl, 2. světová válka, národopis měšťanský interiér, venkovská domácnost, kovářství, oděv, kuchyně, funkční orchestrion, příroda Českého lesa, umění gotické památky, sousoší Poslední Večeře Páně v životní velikosti, klášterní refektář s původní výmalbou, interaktivní zelená stezka pro děti. Muzeum historických vozidel a zemědělské techniky v Telicích Muzeum se nachází v areálu bývalého panského dvora. Expozice: historická vozidla, zemědělská technika. 35

37 Historický vývoj Nedílnou součástí poznání kulturního dědictví je znalost dějin popisovaného regionu. Z důvodu rozsahu příspěvku se touto rozsáhlou problematikou budeme zabývat pouze upozorněním na literaturu k této stati, která základní historická díla obsahuje, a odkazem na zpracování tohoto tématu 43. Využití historické práce k rozvoji turistického ruchu v Českém lese Toto zamyšlení vzniklo z osobní praxe historické práce a zkušenosti s různými často oceňovanými produkty cestovního ruchu (propagační tiskoviny naučné stezky, filmové dokumenty, internetové presentace, apod.), které autor zpracoval a zpracovává 44. A hlavně z jejich skloubení. Český les má obrovskou výhodu, že se jeho historií a fenoménem zabývala řada fundovaných autorů v čele se Z. Procházkou. Zároveň vyšla v roce 2005 objemná kompilace o Českém lese s řadou témat, které zpracovali fundovaní odborníci 45. Je tedy z čeho čerpat při hledání atraktivních turistických cílů pro rozvoj turistického ruchu. V jeho propagaci je oproti jiným českým regionům co dohánět. Panská sídla, gurmánská turistika, filmová turistika apod. jsou již brána jako standard. V současné době jsou objevovány zvláště technické a sakrální památky. Největším problémem zřejmě není samotný systém propracovanosti cestovního ruchu, ale získávání vstupních dat do turistického produktu. Zvláště v oblasti historie působí presentace starých historických omylů a mylných či zbytečných informací poněkud nepatřičně. Východiskem je vědní obor tzv. malé historie, který se již delší dobu plně rozvíjí na všechny světové strany od Plzeňského kraje, zvláště pak na Moravě. Zde již po obsahové, historické a památkové stránce nezpracovávají informační tiskoviny, naučné stezky, internetové prezentace či knihy o dějinách obcí či regionů starostové, kronikáři, pracovníci informačních center či zaměstnanci v propagaci cestovního ruchu či místní pábitelé, ale fundovaní odborníci s odbornou sebereflexí a přístupem. Je nutné si uvědomit i další neméně důležitý fakt. Naprosto jednoznačně zde totiž platí přímá úměra mezi tím, jaké typy památek a dalších cílů jsou v daném regionu probádány a prezentovány odborníky a jejich využití v cestovním ruchu. Oblast Českého lesa je po této stránce zpracována dobře a je s čím jít na trh, včetně neotřelých témat Krčmář 2014, zde rozepsány jednotlivé obrazy z historického vývoje Českého lesa s odkazy na literaturu k danému dějinnému tématu. 44 Z oblasti tištěných propagačních materiálů Krčmář 2004a; Krčmář 2004b; Krčmář 2005; Krčmář 2007; Krčmář Zahradnický 2003, apod. Z oblasti naučných stezek například Krčmář, Luděk, 2009, Okolím Vejvanova. Krčmář, Luděk, 2010: Osek; Krčmář, Luděk, 2013: Annín, Dlouhá Ves, Mouřenec. Z oblasti filmových dokumentů například Krčmář Luděk, 2012: Obrazy z dějin křesťanství na území plzeňské diecéze. 45 Nejdůležitější práce obsahuje literatura k tomuto příspěvku. V těchto dílech pak uvedena další literatura a prameny ke studiu. 46 Krčmář Rožmberský

38 Základní literatura ke studiu: BAIER, Vladimír, 2005: Dudácká hudba a zpěváci na Domažlicku. In Český les. Příroda historie život. Praha, s BUREŠ, Michal PROCHÁZKA, Zdeněk, 2005: Technické památky. In Český les. Příroda historie život. Praha, s ČÁSLAVSKÝ, Karel, 2005: Český les ve filmu. In Český les. Příroda historie život. Praha, s DURDÍK, Tomáš, 2005: Hrady. In Český les. Příroda historie život. Praha, s FIEDLER, Jiří CHVÁTAL, Václav, 2008: Židovské památky Tachovska, Plánska a Stříbrska. Domažlice. FIEDLER, Jiří CHVÁTAL, Václav, 2012: Židovské památky Domažlicka a Horšovskotýnska. Domažlice. FOUD, Karel WEBEROVÁ, Helena, 1998: Lidová architektura okresu Domažlice. Domažlice. CHVÁTAL, Václav, 2005: Židovské osídlení. In Český les. Příroda historie život. Praha, s KALANDRA, Otakar, 1957: Chodové Plánští. Karlovy Vary. KAREL, Tomáš KRČMÁŘ, Luděk, 2006: Panská sídla západních Čech Plzeňsko. České Budějovice. KOČÁREK, Eduard, 2005: Minerální prameny. In Český les. Příroda historie život. Praha, s Kolektiv, 2005: Český les. Příroda historie život. Praha. KRČMÁŘ, Luděk, 2004a: Plzeňský kraj. Pohledy shora. Plzeň. KRČMÁŘ, Luděk, 2004b: Plzeňský kraj. Památky. Plzeň. KRČMÁŘ, Luděk, 2005: Plzeňský kraj. Podzemí. Plzeň. KRČMÁŘ, Luděk, 2007: Český les, OberfälzerWald. Plzeňský kraj, Pilsen Region, Pilsner Region. Cykloturistická mapa 9. Plzeň. KRČMÁŘ, Luděk, 2009: Plzeňský kraj. Muzea a galerie. Plzeň. KRČMÁŘ, Luděk, 2012a: Putování je IN. Poutní místa a místa zvláštní zbožnosti plzeňské diecéze. Plzeň. KRČMÁŘ, Luděk, 2012b: Chodové. Nepublikovaný rukopis pro potřeby AgAkcent s.r.o. KRČMÁŘ, Luděk, 2014: Historie a geografie Českého lesa. V tisku, nebo dostupné na KRČMÁŘ, Luděk ZAHRADNICKÝ, Jiří, 2003: Plzeňský kraj. Přijďte a prožijte. Plzeň. KRČMÁŘ, Luděk PROCHÁZKA, Zdeněk SOUKUP, Jan, 2004: Zničené kostely. Domažlice. KRČMÁŘ, Luděk SOUKUP, Jan, 2007: Ohrožené kostely. Plzeň. KRČMÁŘ, Luděk ROŽMBERSKÝ, Petr, 2014: Poustevníci a poustevny v Českém lese. V tisku. KUČA, Karel, 2005: Přehled památek. In Český les. Příroda historie život. Praha, s KURCOVÁ, Jitka NEJDL, Josef, 2005: Lidový oděv na Chodsku. In Český les. Příroda historie život. Praha, s MAUR, Eduard, 2001: Řezenská cesta a zemské stezky na Domažlicku. Západočeský historický sborník 7, s MUSIL, František PLAČEK, Miroslav ULOVEC, Jiří, 2005: Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce Praha. NEJDL, Josef, 2005: Lidová strava na Domažlicku. In Český les. Příroda historie život. Praha, s NEJDL, Josef PROCHÁZKA, Zdeněk, 2013: Chodsko. Historické a současné. Domažlice. PECH, Jiří, 2005: Vymezení a poloha. In Český les. Příroda historie život. Praha, s PERLINGER, Werner PROCHÁZKA, Zdeněk, 1996: Hrady v česko-bavorském pohraničí. Jejich znovuobjevení. Domažlice a Furt i. Wald. 37

39 PERLINGER, Werner PROCHÁZKA, Zdeněk SCHNEIDER, Hansjörg, 2000: Čerchov a jeho okolí na obou stranách hranice. Domažlice. PEŠTA, Jan, 2005: Encyklopedie českých vesnic. Díl III. Západní Čechy. Praha. PROCHÁZKA, Lubomír, 2005: Lidová architektura. In Český les. Příroda historie život. Praha, s PROCHÁZKA, Zdeněk, 1993: Domažlice. Domažlice. PROCHÁZKA, Zdeněk, 1994: Český les Tachovsko. Domažlice. PROCHÁZKA, Zdeněk, 1997: Český les Domažlicko. Domažlice. PROCHÁZKA, Zdeněk, 2005a: Kaple a kapličky na Domažlicku a Horšovskotýnsku. Domažlice. PROCHÁZKA, Zdeněk, 2005b: Panská sídla. In Český les. Příroda historie život. Praha, s PROCHÁZKA, Zdeněk, 2005c: Poselství kameníka Georga Böhma. In Český les. Příroda historie život. Praha, s PROCHÁZKA, Zdeněk, 2007: Putování po zaniklých místech Českého lesa. I. Domažlicko. Domažlice. PROCHÁZKA, Zdeněk, 2008a: Příběhy vepsané do kamene, Díl I. Domažlice. PROCHÁZKA, Zdeněk, 2008b: Kaple a kapličky na Tachovsku a Stříbrsku. Domažlice. PROCHÁZKA, Zdeněk, 2009a: Příběhy vepsané do kamene. Díl II. Domažlice. PROCHÁZKA, Zdeněk, 2009b: Sklářství v Českém lese na Domažlicku a Tachovsku. Domažlice. PROCHÁZKA, Zdeněk, 2011: Putování po zaniklých místech Českého lesa. II. Tachovsko. Domažlice. PROCHÁZKA, Zdeněk SVOBODOVÁ, Zuzana, 2001: Po skrytých cestách Domažlicka. Beroun. PROCHÁZKA, Zdeněk ÚLOVEC, Jiří, 1988: Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov 1. Tachov. PROCHÁZKA, Zdeněk ÚLOVEC, Jiří, 1990: Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov 2. Tachov. PROCHÁZKA, Zdeněk ÚLOVEC, Jiří, 1991: Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov 3. Tachov. ROZKOŠNÁ, Blanka JAKUBEC, Pavel, 2004: Židovské památky Čech. Brno. ROŽMBERSKÝ, Petr KRČMÁŘ, Luděk, 2014: Poustevníci, poustevny a pouště v Plzeňském kraji. Domažlice. SPURNÝ, Tomáš, 2005: Dudácká hudba v německých jazykových oblastech. In Český les. Příroda historie život. Praha, s STEHLÍKOVÁ, Dana, 2005: Poutní místa. In Český les. Příroda historie život. Praha, s ŠTRBOVÁ, Slávka, 2005: Lidové výtvarné umění. In Český les. Příroda historie život. Praha, s ULRYCHOVÁ, Marta, 2005: Prozaický folklor na Chodsku. In Český les. Příroda historie život. Praha, s VALENČÍK, Michal, 2005: Zaniklé a ohrožené kostely a kaple. In Český les. Příroda historie život. Praha, s VALENČÍK, Michal, 2006: Ohrožené památky. Kostely, kaple a kapličky v České republice. Praha. VODĚROVÁ, Hana KRČMÁŘ, Luděk RŮŽIČKA, David, 2011: Historie turistiky v Plzeňském kraji. Plzeň. VONDRUŠKA, Vlastimil, 2005: Lidový nábytek. In Český les. Příroda historie život. Praha, s VONDRUŠKOVÁ, Alena, 2005a: Rodinný život. In Český les. Příroda historie život. Praha, s VONDRUŠKOVÁ, Alena, 2005b: Výroční zvyky a obyčeje. In Český les. Příroda historie život. Praha, s

40 ZAHRADNICKÝ, Jiří MACKOVČIN, Peter (eds.) a kolektiv, 2004: Plzeňsko a Karlovarsko. Chráněná území ČT, svazek XI. Praha. Popisky: Obr. č. 1 - Tachovská část Českého lesa na Müllerově mapě Čech z roku 1720 (zdroj Obr. č. 2 - Vymezení a geomorfologické rozlišení Českého lesa (převzato z Pech 2005, s. 15). Obr. č. 3 - Přírodní rezervace Podkovák s naučnou stezkou (foto L. Krčmář). Obr. č. 4 - Příklad domu z vrcholové části Českého lesa (převzato z Pešta 2005, s. 17). Obr. č. 5 - Příklad domu z Tachovska s dvojitou bránou (převzato z Pešta 2005, s. 21). Obr. č. 6 - Příklad domu z Chodska (převzato z Pešta 2005, s. 18). Obr. č. 7 Špýcharový dům čp. 8 v Draženově (foto L. Krčmář). Obr. č. 8 - Kaple sv. Eustacha v zaniklé Kapličce (foto L. Krčmář). Obr. č. 9 - Kamenný kříž u Draženova (foto L. Krčmář). Obr. č Kostel sv. Jana Křtitele ve Vysoké (foto L. Krčmář). Obr. č Zříceniny zámku ve Valdorfu (foto L. Krčmář). Obr. č Pietně upravené základy kostela sv. Jana Křtitele v Pleši (foto L. Krčmář). Obr. č. 13 Poutní kostel sv. Anny na Tanaberku (foto L. Krčmář). Obr. č. 14 Chodský kroj v poslední třetině 19. století (převzato z Nejdl Procházka 2013, s. 34). Obr. č. 15 Interiér Pamětní síně Jana Sladkého Koziny v Újezdě (foto L. Krčmář). obr. č. 1 obr. č obr. č. 2

41 obr. č. 5 obr. č. 4 obr. č. 6 obr. č. 7 obr. č. 8 obr. č. 9 obr. č. 10 obr. č

42 obr. č. 12 obr. č. 13 obr. č. 14 obr. č

43 ZDROJE PRO FINANCOVÁNÍ VENKOVA Ing. Václav Edl Způsoby financování podniku Podniky mohou používat různé druhy finančních zdrojů, využívají tedy různé způsoby financování své činnosti. Existuje několik hledisek, podle nichž se dá financování podniku klasifikovat: Podle původu kapitálu se rozlišuje: - vnitřní (interní) financování, tj. využití finančních zdrojů, jež vznikají vlastní činností podniku, především jde o odpisy, nerozdělený zisk a dlouhodobé rezervní fondy. - vnější (externí) financování, tj. když kapitál přichází zvenčí, mimo podnik. Hlavními externími zdroji jsou vklady a podíly zakladatelů, vlastníků a spoluvlastníků, obligace, bankovní či dodavatelské úvěry, leasing, finanční podpora státu. Podle vlastnictví použitých zdrojů: - financování z cizích zdrojů cizími zdroji se rozumí veškeré závazky podniku. - financování z vlastních zdrojů za vlastní zdroje se považují ty zdroje, které vložili do podniku vlastníci, a také ty zdroje, které podnik vytvořil vlastní činností. Vedle financování vlastním kapitálem existuje ještě samofinancování, tj. použití nerozděleného zisku, odpisu, příp. dalších vnitřních zdrojů. Financování podle splatnosti použitých zdrojů: - financování krátkodobé, - financování dlouhodobé, přičemž hranicí mezi nimi je horizont jednoho roku. 42

44 Financování podle pravidelnosti se rozeznává na: - financování běžné, které spočívá v zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku. Zahrnuje především financování nákupu materiálu, výplatu mezd, placení nájemného, daní, splácení krátkodobých závazku, vyplácení dividend apod. Toto financování se týká především oběžných aktiv. - financování mimořádné, se využívá hlavně v případech financování při zakládání podniku, při rozšiřování podniku při spojování podniku, nebo při likvidaci podniku. Zdroje financování Zdroje financování můžeme rozdělit na běžné a mimořádné. Účel běžných zdrojů financování je vynakládat prostředky na provoz podniku. Takové aktivity mohou být: splácení krátkodobých závazků, placení nájemného, výplaty mezd, úhrady energie či paliv, nákup materiálů a jiné aktivity, které souvisejí s běžným provozem. Tento druh financování je spjat převážně s oběžnými aktivy. Mimořádné zdroje financování zahrnují všechny ostatní aktivity, se kterými se podnik může setkat. Týká se především: Financování při zakládaní podniku, tj. zajištění peněz na pořízení pozemků, budov, strojů, zásob surovin a materiálů a částek na mzdy a platy do doby, než začne příliv peněz ve formě tržeb, Při rozšiřování podniku a jeho aktivit (alokace volných fondů do věcných a finančních investic, tj. nákup dalšího výrobního zařízení a jiných věcných aktiv, nákup akcií cizích podniků, státních a podnikových obligací, finanční účasti aj.), Financování při spojování nebo sanaci podniku, Financování při likvidaci podniku. Krátkodobé financování Krátkodobé financování podniku se zabývá především oběžným majetkem a jeho financováním. Podle zákona je oběžný majetek vše, co zbude na straně aktiv po odečtení dlouhodobých nehmotných aktiv, dlouhodobých hmotných aktiv a dlouhodobého finančního majetku. S financováním oběžného majetku také úzce souvisí jeho řízení a rozhodování o jeho výši. To znamená hlavně řízení zásob, které zajistí dostatečnou výši materiálu, výrobku atd. pro plynulé zásobování, ale zároveň bude pro podnik představovat hrozbu ve formě utopených nákladů. Dále řízení pohledávek. 43

45 U řízení pohledávek se úvěrová politika podniku snaží zajistit co možná nejkratší průměrnou dobu inkasa a snaží se předejít vytváření nedobytných pohledávek. Známe tři různé přístupy financování oběžného majetku: 1. Umírněný přístup (moderate approach) slaďuje životnost aktiv s životností pasiv, tj. dobou jejich splatnosti. Znamená to, že trvalá aktiva jsou financována dlouhodobými zdroji (vlastním kapitálem, dlouhodobým úvěrem, stálými pasivy), kolísající aktiva krátkodobými závazky. Tak např. budovy s životností 50 let by měly být financovány hypotečním úvěrem padesátiletým, stroje s životností 5 let úvěrem pětiletým to vše jsou ovšem stálá aktiva, zásoby s třicetidenním obratem půjčkou na 30 dní apod. Podstata tohoto přístupu spočívá v tom, že cash flow plynoucí z aktiv hradí půjčky na ně získané a ty se sami likvidují (jsou self-liquidating). 2. Agresivní přístup (aggressive approach) k financování trvalých oběžných aktiv využívá krátkodobý kapitál (krátkodobý úvěr). Protože krátkodobý kapitál je obvykle levnější než dlouhodobý, je toto financování levnější, avšak podstatně rizikovější, zvláště jsou-li krátkodobými zdroji kryta i fixní aktiva. Krátkodobé financování dlouhodobých potřeb (aktiv) může být nebezpečné i pro ziskový podnik. 3. Konzervativní přístup (conservative approach) využívá dlouhodobý kapitál nejen k financování trvalých aktiv (fixních a trvale vázaných oběžných aktiv), ale i pro dočasná (sezonní) aktiva. Krátkodobý kapitál využívá jen pro špičkové požadavky. Tento způsob financování je dražší, ale nejméně rizikový. Krátkodobé zdroje financování Nejčastější zdroje krátkodobých financí - podoby krátkodobých finančních zdrojů: Klasické formy: 1. Obchodní úvěr, 2. Krátkodobé bankovní úvěry. Alternativní formy: 1. Operativní leasing, 2. Faktoring. 44

46 Obchodní úvěr tento úvěr poskytuje dodavatel, tím, že umožňuje odběr zboží, služeb, aniž by za něj příjemce okamžitě zaplatil. Odběratel zaplatí dohodnutou sumu až za předem stanovený počet dní. Tato předem stanovená lhůta (splatnosti faktur) je daná podmínkami, které jsou sjednané mezi dodavatelem a odběratelem. Po poskytnutí obchodního úvěru dodavateli přibude pohledávka a příjemci závazek. Využití tohoto typu úvěru je pro podnik důležité vzhledem ke snížení nutnosti pořizovat si bankovní úvěr, který má výrazně vyšší úrokovou sazbou. Jednou z výhod obchodního úvěru je, že umožní nákup, i když příjemce zrovna nemá dostatek peněžních prostředků a jinak by si nákup nemohl dovolit a většinou (pokud není dohodnuto jinak) se poskytuje bezúročně. Na druhé straně dodavatel může realizovat prodej, který by byl mnohem obtížnější, bez obchodního úvěru. Nevýhodou obchodního úvěru je, že pokud je odběratel neschopný splácet své závazky, může se velmi lehce stát, že se tato neschopnost přenese i na dodavatele. Každý podnik by proto měl věnovat zvýšenou pozornost své úvěrové politice a pak zvláště řízení pohledávek, kdy by měl prozkoumat platební schopnost a důvěryhodnost svého klienta a podle toho se rozhodnout, jaký přístup k němu zvolit. Tento typ úvěru není vhodný pro financování dlouhodobého hmotného, nehmotného i finančního majetku. Bankovní krátkodobý je dalším významným zdrojem financí pro oběžná aktiva. Jeho splatnost by zpravidla měla být do jednoho roku a banky tento úvěr většinou poskytují jen do výše oběžného majetku. Pokud by podnik kryl krátkodobým úvěrem i dlouhodobá aktiva, mohl by se velmi snadno dostat do problémů s likviditou. Získání takového úvěru může být pro podnik jednodušší (není vyžadována taková dokumentace jako například pro investiční úvěr), ale i tak je úvěrová bonita podniků prověřována. Dále jsou tyto úvěry zajištěny (většinou dlouhodobým hmotným majetkem). Bankovní úvěr může být využit k pokrytí aktuálních potřeb podniku, ať už se jedná o zaplacení faktur, nebo nákup materiálu (pokud společnost nemá sjednaný obchodní úvěr). U těchto krátkodobých úvěrů se může vypůjčená částka splácet postupně s úrokem (po určitých časových jednotkách), nebo se splatí úroky (např. každý týden se splatí část úroků), a po uplynutí doby úvěru se zaplatí celá dlužná částka najednou. Některé vybrané typy krátkodobých bankovních úvěrů Kontokorentní úvěr je službou k běžnému podnikatelskému účtu. Podnik si sjedná úvěrový limit, který je banka ochotná proplatit, pokud na běžném účtu není dostatečný objem finančních prostředků. Tento typ úvěru je krátkodobý a úroky se platí za každý den, ve kterém byl běžný účet 45

47 v mínusu do doby splacení. Výhodou tohoto úvěru je rychlost získání a možnost využít jen částku, kterou podnik opravdu potřebuje. Další výhodou je, že jakmile se na běžný účet převedou finanční prostředky, úvěr je splacen a úroky se platí jen za dny, kdy byl úvěr využit. Eskontní úvěr. U tohoto úvěru banka od podniku odkoupí směnku před její splatností. Pokud podnik prodá zboží (služby) a za tento prodej získá směnku a je v situaci, že potřebuje finanční prostředky, je možné požádat o odkup této směnky bankou. Pokud banka tento úvěr schválí, odkoupí od podniku směnku za cenu, na kterou je vypsaná s diskontem (její zisk). V této chvíli se stává majitelem směnky banka a dlužnou částku může vymáhat po původním dlužníkovi. Pokud by tento dlužník po době splatnosti bance nezaplatil, může se banka obrátit na podnik, který požádal o odkup směnky a ten se sám stává dlužníkem. Krátkodobá bankovní půjčka. Tento typ úvěru se obvykle pořizuje na konkrétní typ účelu, jako jsou materiál, finanční prostředky atd. Čerpá se najednou, poté se i jednorázově splatí. Konkrétní výhodnost či nevýhodnost pro jednotlivé klienty závisí na bankách, jejich analýzách (podle účelu výpůjčky, zda je klient dostatečně bonitní, zda s klientem mají dobré zkušenosti atd.) a na situaci, která panuje na trhu. Revolvingový úvěr. Je jednorázový úvěr, který po splacení předem dohodnutého finančního limitu je možný opětovně čerpat až do výše úvěrového limitu. Jde tedy o stále se opakující úvěr. Dlouhodobé zdroje financování S pořízením dlouhodobého majetku je spojeno i jeho financování dlouhodobými zdroji. Financování dlouhodobého majetku můžeme zajistit buďto z interních, nebo externích zdrojů. Při rozhodování, které zdroje použít, by mělo být na prvním místě pořízení za co nejmenší náklady a zajištění dostatečné likvidity podniku. Jde o střednědobé a dlouhodobé zdroje financování se splatností od jednoho roku dále. Dlouhodobé finanční zdroje jsou podstatné různorodější než krátkodobé. Zvláště u externích dlouhodobých zdrojů si podnik musí podle svých možností vybrat zdroj, který mu bude více vyhovovat a bude pro něj dostupnější. Oproti krátkodobým jsou však obvykle dražší, protože věřitelé poskytují podniku finanční prostředky na delší časové období a postupují tak vetší riziko. 46

48 Dlouhodobé financování investic by mělo splňovat tyto základní cíle: zachovat bez narušení finanční stabilitu podniku a nezvýšit podstatným způsobem finanční riziko firmy nebo ho i dále ukončovat, dosáhnout co nejnižších průměrných nákladu kapitálu, zajistit dostatečnou výši kapitálu na podnikem plánované investice. Podoby dlouhodobých finančních zdrojů: Klasické formy: A. Interní zdroje: 1. Odpisy, 2. Nerozdělený zisk, 3. Dlouhodobé finanční rezervy (rezervní fondy, penzijní fondy, rezervy). B. Externí zdroje: 1. Kmenové akcie, 2. Prioritní akcie, 3. Podílové listy, 4. Dlouhodobé úvěry finančních institucí, 5. Dlouhodobé úvěry dodavatelské, 6. Finanční leasing, 7. Finanční podpora státu nebo jiných institucí, 8. Ostatní externí zdroje. Alternativní formy: 1. Finanční leasing včetně jeho varianty zpětného leasingu, 2. Forfaiting, 3. Rizikový kapitál. 47

49 Interní zdroje Odpisy jsou jedním z hlavních zdrojů financování dlouhodobého majetku. Tyto odpisy jsou náklady, které ovšem nepředstavují peněžitý výdaj a představují prostředek pro rozpuštění ceny hmotného majetku (který se časem opotřebovává) do nákladů podniku a pomocí rozpočtování se odrazí i v ceně výrobku nebo služby, kterou podnik vytváří. Toto umožňuje postupně obměňovat dlouhodobý hmotný i nehmotný majetek. Odpisy jsou značnou částí výsledku hospodaření firmy a podstatně snižují zisk, který podnik během roku vygeneroval. Dále je také nutné říci, že se mohou vyskytovat značné rozdíly mezí interními účetními odpisy a daňovými odpisy, které určuje stát, který jasně určuje jak a kolik let se má investice odepisovat. Každá investice, ať už se jedná o budovu, stroj nebo software má danou svojí účetní životnost a podle této životnosti se určují odpisy. Opotřebení můžeme brát z časového, výkonového nebo morálního hlediska. Podle typu opotřebení se určuje i způsob odepisování majetku pro interní potřeby a podle tabulek daných zákonem se určují daňové odpisy. Zisk je nejstandardnější zdroj dlouhodobého financování v podniku. Pokud hovoříme o účetním zisku, tak jde o pouhý rozdíl mezi výnosy a náklady. Pokud chceme vypočítat ekonomický zisk podniku, tak musíme k nákladům připočíst náklady ušlé příležitosti. Dále je také rozdíl mezi provozním výsledkem hospodaření (EBIT), od kterého se odečítají daňově uznatelné náklady a úroky. Externí zdroje Nejčastější typy externích zdrojů, které podnik využívá, jsou akcie, dlouhodobé a střednědobé úvěry, obligace a leasing. Akcie jsou cenné papíry vydané společností, které opravňují vlastníka podílet se částečně na podnikovém bohatství. Vlastník akcií má právo účastnit se rozhodování o řízení firmy formou valné hromady, na které má takový počet hlasů, jako představuje procentuální podíl na majetku firmy ve formě akcií. Na této schůzi akcionářů se rozhoduje o důležitých změnách v řízení podniku. Dále má právo na dividendu, která představuje podíl na zisku podniku. Známe několik různých typů akcií. Nejběžnější jsou kmenové akcie. U tohoto typu akcií má vlastník právo účastnit se valné hromady a má nárok na dividendu. Pro podnik je vydaní těchto akcií způsob jak se dostat ke kapitálu. Výhodou takto získaného kapitálu je, že není úročený, a tím pádem je to levnější zdroj kapitálu, ale na druhou stranu pokud podnik generuje zisk, musí část tohoto zisku vyplatit ve formě dividend a dává právo podílet se na rozhodování o budoucnosti podniku dalším akcionářům. Akcionář, který kupuje akcie, vkládá do podniku svoje peníze a na oplátku dostane podíl na zisku formou dividendy, podíl na kapitálu a právo hlasovat na valné hromadě. 48

50 Obligace je v podstatě formou dluhopisu, kterou vydává podnik za účelem získání zdroje kapitálu. Jde o závazek vůči věřiteli, který má přesně stanovený čas kdy se má splatit, dále jak se tento cenný papír bude úročit. Věřitel, na rozdíl od akcie, nemá právo podílet se na řízení podniku a nepodílí se ani na kapitálové struktuře. Existuje řada druhů obligací, které se mohou měnit podle typu úroku (kupon, pevný úrok, diskont atd.), nebo formou vydání těchto cenných papírů. Jednou z nevýhod může být splácení pevného úroku, který firma musí vyplácet nezávisle na výsledku hospodaření, a to, že výdej těchto dluhopisů bývá spojen s vysokými náklady. Na druhé straně jako zdroj dlouhodobých financí mají výhodu v tom, že majitelé těchto cenných papírů se nepodílejí na chodu podniku a že úrok bývá nižší než vyplácená dividenda. Dlouhodobé úvěry jsou půjčky od bank na dobu delší než jeden rok. V podstatě se příliš neliší od krátkodobých úvěrů, které jsou popsány výše. Několik rozdílů spočívá ve výši úroků, které jsou obvykle vyšší než u krátkodobých, a to vzhledem k riziku, které v postupu času narůstá. Další rozdíl může být v typu účelu, na který jsou čerpány. Není běžné, že by banka dovolila čerpat dlouhodobý úvěr, aniž by věděla, na co jsou peníze využívány. Úvěry jsou tedy udělovány účelně, například na nákup strojů, pozemků, budov atd. Finanční leasing je v podstatě pronájem majetku leasingovou společností. Leasing můžeme rozdělit na operativní, kdy si majetek půjčujeme na kratší dobu (většinou doba, na kterou věc potřebujeme, je kratší než životnost samotné věci) a věc na konci pronájmu nepřechází do majetku podniku a navrací se do leasingové společnosti. Finanční leasing se stahuje na věci, které si společnost plánuje v podniku ponechat. Na konci leasingového období nájemci přechází vlastnické právo na pronajatou věc (záleží na dohodě, buď přechází bezplatně, nebo za zůstatkovou cenu). Investice Podnikové pojetí investic Investice jsou statky, které nejsou určeny k bezprostřední spotřebě, ale k výrobě dalších statků (spotřebních i výrobních) v budoucnu. Jde tedy rovněž o odloženou spotřebu (užitek) do budoucna. Z hlediska finančního můžeme podnikové investice charakterizovat jako jednorázově (v relativně krátké době) vynaložené zdroje, které budou přinášet peněžní příjmy během delšího budoucího 49

51 období (v praxi obvykle nejméně po dobu jednoho roku). Jde tedy rovněž o odložení spotřeby (u akciové společnosti např. o odložení výplat dividend) za účelem získání budoucích užitků (výnosů, za účelem rozmnožení majetku a bohatství vůbec (nákup nových strojů, výstavba nového závodu, výzkum a vývoj nových výrobků, nákup dlouhodobých cenných papírů atd., atd.) Toto širší pojetí investičního majetku, do kterého je takto zařazován dlouhodobý hmotný i nehmotný majetek, který je určen k používání ve vlastní činnosti podniku. Rozhodování o investicích kolik, do čeho, kde a jak investovat kapitál patří k nejdůležitějším manažerským rozhodnutím o budoucím vývoji podniku a jeho efektivnosti. Podnik může rozlišit investice do tří základních kategorií: Finanční tj. investice do finančního majetku společnosti jako je nákup cenných papírů (akcií, obligací atd.), poskytnutí úvěrů nebo půjček atd., Nehmotné tj. investice do nákupu dlouhodobého nehmotného majetku, nových technologických postupů nebo nového podnikového softwaru, Hmotné tj. investice do nákupu dlouhodobého hmotného majetku, jako je obnova vozového parku, strojů, nákup budov atd. Podle toho, jak investice přispívá k růstu podniku, rozlišujeme: Rozvojové např. do nové výrobní linky, Obnovovací např. na obnovu stávajících strojů, Regulatorní např. úprava výroby díky platnosti nové normy. Různé typy podniků zaujímají k investování různé postoje a strategie. Vždy si však musí vybrat poměr mezi likvidností, rizikem a výnosností investice. Investiční strategie podniku: Strategie růstu hodnoty investic tento typ strategie jak již název napovídá, preferuje celkový růst investice před výnosy (dividendy, úroky atd.), Strategie maximalizace ročních příjmů z investic tento typ upřednostňuje výnosy z investic a upřednostňuje je před celkovým růstem investice, 50

52 Agresivní strategie tento přístup přináší vysoké výnosy, které jsou spojeny s vysokým rizikem, Konzervativní strategie tento přístup upřednostňuje ochranu investice před znehodnocením inflací (nízké riziko a stabilní výnos), Strategie maximální likvidity investic podnik investuje do nejlikvidnějších aktiv a preferuje možnost okamžitého zpeněžení investice, před vysokým výnosem. Z hlediska kapitálu se dostáváme zřejmě k nejzajímavější části, a to k vyhodnocování efektivnosti investic a k rozhodování, kterou investiční variantu zvolit. Ideální investice je taková, která má vysokou výnosnost, je bez rizika a co nejdřív se zaplatí. Ve skutečnosti jsou tato kritéria protikladná: investice s vysokou výnosností je obvykle i vysoce riskantní, málo riskantní a vysoce likvidní investice je zase málo výnosná. Podstatou hodnocení investic je proto porovnání vynaloženého kapitálu (nákladů na investice) s výnosy, které investice přinese. Při vyhodnocování investic můžeme rozdělit metody na dvě skupiny: Metody statistické tyto metody nezohledňují vliv časového faktoru, Metody dynamické tyto metody naopak zohledňují vliv časového faktoru a jejich podstatou je diskontování veškerých dat, které se podílejí na výpočtu. Finanční analýza Finanční analýza je důležitou součástí finančního managementu. Pomocí této analýzy se účetní dokumenty přetvářejí do čitelné podoby. Pomocí ukazatelů a indikátorů výsledná práce nejen hodnotí současné finanční zdraví podniku, ale i predikuje stav, který může nastat v budoucnu, případně směr vývoje podniku. Finanční analýza a hlavně její modely by nás měly v předstihu informovat, pokud je podnik ohrožen bankrotem nebo naopak je finančně zdravý. Finanční analýzy využívají nejen manažeři, kteří využívají výstupy analýzy k řízení podniku a rozhodování např. o volbě optimální kapitálové struktury, ale i banky, akcionáři (investoři), stát, obchodní partneři i konkurence. Banky, jako důležitý zdroj kapitálu pro podnikatele, využívají finanční analýzu při rozhodování o poskytnutí úvěru a bonitě klienta. Stát zajímají výstupy z analýzy především ze statistických důvodů při kontrolování podniků se státní účastí anebo při rozhodování o poskytnutí pomoci či dotace. Akcionáři (a celkově veškeří investoři) se přirozeně zajímají o finanční zdraví podniku, jak je 51

53 hospodařeno s jejich penězi, nakolik jsou tyto vložené prostředky zhodnocovány a jestli toto zhodnocení je úměrné riziku, které vynaložili při investici. Obchodní partnery zajímá, zdali podnik je a bude schopen plnit své závazky, dlouholeté obchodní partnery zajímá i dlouhodobá finanční stabilita. Okolní podniky provádějí průzkum konkurence a pomocí finančních analýz mohou porovnávat svoje finanční výsledky s konkurencí a odhalit jak silné, tak slabé stránky svoje i konkurence. Na sestavení kompletní finanční analýzy potřebujeme výroční zprávu, kde se dozvíme důležité vnitropodnikové údaje. Tato zpráva také obsahuje účetní uzávěrku. Dále se k sestavení může využít obchodní rejstřík, kde se dočteme základní údaje o podniku a jiné zdroje například internet atd. Části finanční analýzy Horizontální a vertikální analýza, Poměrová analýza + srovnaní s konkurencí, Rozklad ukazatele rentability vlastního kapitálu, EVA, Bonitní a bankrotní modely. 52

54 JAK SE PŘIPRAVIT NA ČERPÁNÍ DOTACÍ V NOVÉM PROGRAMOVÉM OBDOBÍ Ing. Stanislav Šlehofer V programovém období 2014 až 2020 bude mezi jednotlivé operační programy rozděleno z evropských fondů necelých 24 miliard EUR, zhruba 650 miliard korun. Oproti minulému programovému období tak celková alokace finančních prostředků pro Českou republiku klesla zhruba o dvě miliardy eur. A. SPOLEČNÉ VÝCHOZÍ PŘEDPOKLADY PRO ČERPÁNÍ DOTACÍ V PROGRAMOVACÍM OBDOBÍ Podpora z fondů EU není obvykle poskytována plošně a pro všechny typy žadatelů. Zásadním rozdělovacím kritériem je: Místo realizace: Moravskoslezský a Ústecký kraj, Regiony se soustředěnou podporou státu, Ostatní regiony kromě Prahy, Praha Činnost žadatele: Zpracovatelský průmysl (kromě Annexu), Zpracovatelský průmysl (Annex), Obce a organizace jimi zřizované Velikost podniku má vazbu na výši poskytnuté dotace: Mikropodnik = do 10 zaměstnanců (45%), Malý podnik = do 50 zaměstnanců (45 %), Střední podnik = do 250 zaměstnanců (35%), Velký podnik = nad 250 zaměstnanců (25%) 53

55 Velmi důležitým prvkem pro úspěšné získání a bezproblémové čerpání dotace je projektový záměr. Jedná se o zpracování projektového záměru nezávislého na podpoře z fondů EU. Předmětem podpory je projektový záměr nikoliv např. stroje a zařízení. Ty jsou pouze prostředkem k realizaci záměru. V průběhu realizace projektu je dále třeba klást zvýšenou pozornost na problematické a nezřídka nedostatečně popsané podmínky pro výběrová řízení, žádosti o platbu, definice udržitelnosti projektu, problematika kontrol projektu. Vývoj projektového záměru je popsán v diagramu. Nutným předpokladem pro úspěšnou realizaci projektu je projektový záměr, který se bez výhrad kryje s podmínkami příslušného dotačního titulu. Příklad úspěšného projektu: Jasně definovaný PROJEKTOVÝ ZÁMĚR Vybudování školicího střediska s kapacitou 12 míst v rámci výstavby nového areálu Vybavení školicího střediska moderní prezentační technikou, nábytkem a zejména strojním zařízením pekárenským trenažérem Projektový záměr reagoval na situaci v pekárenství: modernizace provozů a nároky na kvalifikaci zaměstnanců Definice logického rámce projektu zahrnující jak jeho investiční část, tak část realizovanou v době udržitelnosti. Projekt se stal Projektem roku 2010, byl oceněn 1. místem v kategorii Školicí střediska. 54