Předmluva. Expoziční trojúhelník

Transkript

1 Předmluva Věřím, že existují tři různé druhy fotografů: techničtí, umělečtí a ti co mají dobrou uměleckou vizi a kombinují ji s technickými znalostmi k dosažení konečného cíle. Nic není správné nebo špatné. Vše se jen liší v přístupu k práci, ve výkonu, a konečném výsledku. Jednu z prvních fotografek, kterou jsem učil základům focení, byla úžasně umělecky nadaná žena. Měla talent vidět věci tak, jak je nikdo, nikdy neviděl. Takový ten typ nenasytného studenta. Jednou mě požádala o pomoc ohledně technické stránky, aby se mohla zlepšovat i v tomto směru. S radostí jsem začal chrlit všechna čísla, všechny možné teorie a vědecké poznatky. A její reakce? Hej, můj mozek si ale nemyslí, že je to tak doopravdy. Měla pravdu. Lidé, kteří jsou umělecky nadáni myslí jinak, jejich mozek spočítá věci jinak než někdo, kdo přemýšlí analyticky a technicky. Takže jsem pochopil, že potřebuji změnit své výukové metody tak, aby se do nich vešli i ti co myslí jinak. Takový by měl být i tento článek. Vysvětlit technologii bez matematiky, čísel a suché teorie. Expoziční trojúhelník Existují tři hlavní ingredience pro správnou expozici. Clona, rychlost uzávěrky (čas) a ISO. Já vím, řekl jsem žádnou matematiku, takže budeme používat jen trochu geometrie, abychom pochopili, jak se tyto tři složky navzájem ovlivňují. Rozhodně nejsem první, kdo vymyslel trojúhelník, ale myslím si, že nejlépe poslouží našemu záměru a prezentaci. Přemýšlejte o perfektní expozici jako o dokonalém trojúhelníku, všechny úhly jsou stejné, všechny strany jsou stejné. Nyní, pokud změníme jednu část expozice, jednu stranu trojúhelníku, tak přestane být dokonalý. Takže musíme změnit i nějakou jinou část expozice, druhou stranu trojúhelníku, aby se znovu stal dokonalým. Abychom znovu měli perfektní expozici.

2 Jak můžete vidět, každý prvek expozice má vliv na ostatní. S tímto vědomím musíme poznat vztahy všech prvků, abychom co nejlépe pochopili jak se dopracovat ke správné expozici a tím i k požadovaným a vynikajícím výsledkům. Můžete se zeptat: Proč musím znát různé možnosti nastavení expozice. Proč sakra není jen jedna?. No v minulém století to tak mnohdy bylo. Namířit objektiv a stisknout spoušť. Clona byla stanovena, stejně jako rychlost uzávěrky. I když jste si mohli koupit filmy s různým isem obvykle byl jeden až dva doporučený pro daný typ fotoaparátu. Bylo to velmi omezující. Tyto fotoaparáty byly připraveny na jeden typ průměrné scény. Buďto jste mohli fotografovat letní den, nebo pokud jste měli blesk, i scénu trošku v šeru. Zapomeňte na fotografování západů slunce, zapomeňte na noční scény, zapomeňte na zastavení závodního vozu v akci. Byli jste uvězněni v průměrné scéně. Nyní chceme více, chceme umění v našich fotografiích, chceme mít větší kontrolu nad tím co a hlavně jak fotografujeme. K dosažení umělecké a technické kontroly nad fotoaparátem musíme vědět o možnostech různých nastavení, které můžeme použít, a proč je máme použít. Začneme s clonou. Světelnost Clona je proměnlivý kruhový otvor v našich objektivech. Otvor ve cloně může být skoro stejně velký jako průměr objektivu, nebo naopak velmi malý, třeba jako špendlíková hlavička. My upravujeme množství světla dopadajícího na senzor fotoaparátu. Představte si okenní žaluzie. Čím více je otevíráme, tím více světla dopadá na protější stěnu, na náš pokojový senzor. Čím více je otevíráme, tím je stěna jasnější a jasnější.

3 Stejně tak otevíráme a zavíráme clonu u našeho fotoaparátu (objektivu). Otevření naší clony je vyjádřeno v f krocích a zde je velmi typický příklad f kroků: Můžete říci: Počkej chvilku, a proč má největší otvor nejmenší číslo? Nezbývá než představit si jednu věc, a to že ono číslo je dolní číslo zlomku. Takže máme-li f4, což by bylo 1/4 a f8, to bude 1/8, takže 1/4 je větší než 1/8. V pořádku? Já si myslím, že je to v pořádku. Tato clonová čísla představují jakési celé kroky v množství dopadajícího světla. Co je to celý krok? Celý krok představuje dvojnásobek, nebo polovinu množství světla procházejícího do objektivu. Takže otvorem f1.4 projde 2x tolik světla jako f2 a f2 projde 2x tolik světla jako f2.8 nebo také můžeme říci, že otvor f2.8 propustí polovinu světla než otvor f2. Většina fotoaparátů používá ještě jemnější dělení a to zhruba mezi základními kroky ještě po 1/3. To proto, abychom mohli dokonaleji doladit náš fotoaparát. Takže máme k dispozici množství různě velikých otvorů a můžeme vpustit různé množství světla do našeho fotoaparátu. Ale proč bychom se o to měli starat a vybírat jeden nebo druhý, menší nebo větší otvor? No a tady je to místo, kde ke slovu přichází umělečtější polovina vašeho Já. Přichází pomoci při rozhodování o hloubce ostrosti. Níže jsou uvedené účinky clonového čísla na hloubku ostrosti. Hloubka ostrosti Když se podíváme na následující obrázky, je tam část, která je dokonale zaostřena a pak jsou tam oblasti, které jsou rozostřené, rozmazané. Je to většinou pouze na vás. Můžete mít malou hloubku ostrosti (anglická zkratka DOF, kdybyste se s tím někdy setkali) kdy pouze váš objekt je v centru pozornosti nebo můžete mít velkou hloubku ostrosti, kdy je ostré prakticky všechno. Samozřejmě všechny varianty mezi tím.

4 Hloubka ostrosti je dána třemi atributy - clona (f), skutečná vzdálenost objektivu k předmětu a ohnisková vzdálenost (50 mm, 200 mm, atd.) Podívejme se, jak se obraz promění pouhou změnou clony, a vypusťme další dvě části.

5 Fotografování při slabém osvětlení Jak jsme již viděli na příkladu žaluzií, naše clona se zavírá a otevírá a umožňuje tak vpustit různé množství světla na senzor fotoaparátu. Takže při slabém světle je možné otevřít clonu tak, aby do objektivu vniklo co největší množství světla a bylo snazší pracovat ve zbylých dvou rozích našeho dokonalého trojúhelníku, který jsme si vysvětlili v úvodu semináře. Více v dalších kapitolách, které budou pojednávat o rychlosti uzávěrky a o ISO.

6 Rychlost závěrky Rychlost závěrky určuje, jak dlouho bude na senzor dopadat světlo. Čím delší čas, tím více světla dopadne na povrch senzoru. To je technicky vzato to, co závěrka dělá. V uměleckém pojetí fotografie - rychlost závěrky řídí pohyb. Když chceme zmrazit pohyb, nebo jej naopak zobrazit, rychlost závěrky je ta část expozičního trojúhelníku, která tento aspekt bude řídit. Čas závěrky je vyjádřen ve zlomcích sekund, tedy 1/8, 1/125, 1/1000 a tak dál. Ve většině moderních digitálních fotoaparátů se nezobrazuje 1/x, takže s největší pravděpodobností uvidíte výše uvedený zlomek jen jako: 8, 125, 1000 atd. Je zde ovšem ještě jeden malý problém. To je to, že musíme mít neustále na paměti, jak dlouhý čas udržíme v ruce, aniž by sebemenší mírný pohyb fotoaparátu rozmazal výsledný obraz. Většina lidí je schopna udržet čas v rozmezí 1/60 sec až 1/200 sec s běžným objektivem. Při použití teleobjektivu musíme počítat s kratším časem uzávěrky. Obecně platí pravidlo, že rychlost uzávěrky držené z ruky je převrácenou hodnotou ohniskové vzdálenosti objektivu. Tedy platí, že máme-li objektiv 300 mm, musí být rychlost uzávěrky 1/300 sec a vyšší. (Pozor u snímačů rozměrů A-PSC, což máme všichni, vstupuje do hry ještě tak zvaný crop factor tj. přepočet na normální velikost snímače. U Canonu je crop factor 1,6, u Nikonu 1,5! Co to znamená? - že objektiv 300 mm je pro nás 300 x 1,6 = 480. Takže držíme v ruce dělo 480 mm, což ale také znamená, že minimální rychlost uzávěrky bude 1/500, to je dost limitující číslo na pohodové fotografování. Takže 18 mm = 30mm, 50 mm = 80mm, 120 mm = 190 mm atd.) Nejsem-li si jistý a chci mít výborné výsledky, což chceme všichni, použiji stativ. A jak nám čas uzávěrky pomáhá vytvářet umění. Někdy chceme zmrazit naše téma i v pohybu je zachovat ostré, jindy neostrostí vytváříme zdání pohybu.

7 V tomto případě jsme za použití velmi krátkého času zastavili tramvaj projíždějící okolo budovy tak, že působí jako by stála na zastávce. Ve druhém případě jsme zpomalili rychlost uzávěrky na 0,3 sec, a tak vznikne reálný obraz toho, že tramvaj projíždí velkou rychlostí kolem budovy. Je to vždy jen a jen na vás co chcete svým divákům říci. Chcete zastavit delfína ve skoku nad vodní hladinu, nebo tam bude jen rozmazaná šedomodrá šmouha? Chcete vyfotografovat noční město s dlouhými stopami brzdových světel? Záleží vždy jen na vás, co chcete. Tak jako pomocí otevření či uzavření clony si volíte hloubu ostrosti, zde pomocí času volíme dynamiku nebo statiku snímku. ISO Používáme ISO (nastavujeme citlivost snímače) aby nám pomohlo dosáhnout toho, co chceme dělat s ostatními dvěma stranami expozice, tedy clonou a rychlostí uzávěrky. Možná se ptáte, proč nepoužije rovnou to necitlivější nastavení a dál si s tím nelámeme hlavu. Jenže, zde narážíme na největší technický problém digitálních fotoaparátů. Čím vyšší ISO, tím větší šum neboli zrno v našich fotografiích. Někdy to může udělat obrázek naprosto nepoužitelným, zejména pro větší zvětšeniny. Takže naším cílem je používat co nejnižší možné ISO při zvážení všech aspektů toho čeho chceme dosáhnout.

8 Pokud fotografujeme venku, svítí slunce, popřípadě je jen velmi málo zataženo používáme ISO Pokud je deštivo, zataženo těžkými olověnými mraky, mělo by nám stačit ISO 400, zvláště pokud používáme malý otvor clony pro fotografování s velmi dlouhou hloubkou ostrosti například při fotografiích krajiny a držíme rychlost uzávěrky tak, abychom mohli ještě bezpečně fotografovat z ruky bez stativu. Přesuneme-li se do jasně osvětlené místnosti, budeme muset ISO nastavit až na hodnotu , abychom mohli pořizovat přirozené fotografie bez použití blesku. Pokročíme dále do spoře osvětlených místností, popřípadě do nočních pouličních scén musíme zvednout ISO na 3200 a vyšší. (mějme na paměti, že ne všechny fotoaparáty mohou pořizovat snímky na toto vysoké ISO bez velmi nadměrného šumu). Zde jsou některé detailní záběry na ukázku účinků šumu při jednotlivých ISO.

9 Spojení všeho dohromady = perfektní expozice Co je to perfektní expozice? Čistě technicky, každá fotografovaná scéna má svůj dynamický rozsah. Dynamický rozsah je rozdíl mezi nejjasnější a nejtmavší částí scény. Náš senzor má také svůj dynamický rozsah (odborně je to expoziční pružnost, ale nebudeme to dramatizovat). To čeho chceme dosáhnout je zachytit co největší dynamický rozsah dané scény do naší fotografie. To znamená že: nejjasnější část obrazu, většinou okna nebo obloha není přepálená, tedy bílá a bez detailu a nejtemnější stíny nejsou černé a plné šumu. Někdy, (většinou), je dynamický rozsah scény větší než možnosti našeho fotoaparátu, takže si vybereme tu část, kde chceme mít co nejdokonalejší expozici. Obvykle tu nejjasnější část chceme mít správně exponovanou a obětujeme kresbu ve stínech. Ale toto rozhodnutí samozřejmě závisí na dané situaci. Pokud například fotografujeme portrét, chceme, aby náš model byl naprosto perfektně exponován. Což znamená, že další část obrázku obětujeme bohům. A někdy tuto oběť musíme udělat, pokud nemůžeme změnit podmínky fotografování a nemáme ani možnost doplňkového osvětlení. Tento snímek je přeexponovaný. Má dobré světlo na skalách v popředí, ale chybí jakýkoliv detail v obloze Snímek je podexponovaný. Obloha je krásně vykreslená, ale popředí je velmi tmavé a v detailech je značný šum.

10 Správně exponovaný obraz ve velmi obtížné situaci, velký detail v popředí, kdy je rozpoznatelný každý kamínek ve vodě a ještě pořád velmi slušně vykreslená obloha. Pravdou je, že tato technicky dokonalá expozice nemusí naplňovat vaše umělecké záměry. Je jen na vás zda zvolíte tmavší nebo světlejší vyznění obrazu. Ale..., ale tento váš záměr musí být jasný a dobře čitelný z fotografie. Je velmi nečestné obhajovat špatnou fotografii slovy: Takhle jsem to chtěl. Expoziční trojúhelník v praxi Nyní máme základní znalosti tří částí expozice. Podívejme se, jak je můžeme používat a jaká je mezi nimi interakce. Dejme tomu půjdeme fotografovat automobilové závody a my chceme zastavit akci. Je jasný slunečný den, vypadá to na ISO 100. Chceme zastavit velmi rychlý automobilový závod, takže si vybereme čas 1/1000, tedy jednu tisícinu vteřiny (!). A podle našeho měření nám tato sestava povolí clonu f5,6. Tak teď známe velikost otvoru clony. Ale my chceme něco jiného. Clona 5,6 nám neumožňuje mít nejen celé závodiště ale i město v pozadí přiměřeně ostré. A nemůžeme změnit rychlost závěrky, takže se dostáváme na druhou stranu našeho tria, tedy znovu k ISO. Pokud i v jasném a slunečném dnu přesuneme ISO o dva kroky, tedy na 400, tak také může zmenšit otvor clony o dva kroky tedy na f11. Tím získáme kontrolu nad požadovanou hloubkou ostrosti.

11 Stále máme fotoaparát nastavený stejně, ale mezitím jsme spatřili krásné sportovní auto na parkovišti. Chceme ho oddělit od nevábného pozadí, takže naše rozhodnutí je, že potřebujeme pouze malou hloubku ostrosti. A tak otevřeme náš 200 mm objektiv až na f4. to nám dává velký manipulační prostor, ale čas uzávěrky naprosto zešílel, protože ukazuje 1/6000 sekundy! To by bylo ok, máme výborný fotoaparát a ten to zvládne. Ale my chceme víc, chceme, aby to byl velký snímek hodný výstavního tisku. Proč ne. Snížíme zpět ISO, tedy ze 400 na 100, což pohne s časem uzávěrky z 1/6000 na 1/1600, je to stále velmi rychlé, ale snížením ISO také eliminujeme možnost vzniku šumu v našem výstavním obrazu.

12 Závěr Všimli jste si něčeho? Na každou akci jsme použili jeden ze způsobů nastavení, ale s opačnou úpravou jednotlivých kroků na jiné části expozičního trojúhelníku aby nám vždy vyšla perfektní expozice. Expozice a její tři prvky. Clona, rychlost uzávěrky a ISO se mohou zdát velmi složitými komponenty, skoro hodné vědecké bádání. Ale doufám, že jsem vám dal nějaké základy způsobem, který je snadné pochopit, abyste mohli používat váš fotoaparát stále efektivněji. Ještě lepší je, jak doufám, že jsem pomohl pozvednout vaše umění na vyšší úroveň díky lepšímu technickému porozumění dokonalé expozici. Na úplný závěr Trend směřující k automatizaci expozice, na který si zvykáme v mobilech, tabletech a jiných technických vymoženostech, díky nimž můžeme fotografie sdílet okamžitě, s kýmkoliv, kdekoliv, kdykoliv má mnoho předností, ale jednu velkou nevýhodu. Expozice je stále chápána jako něco, co je buď správné, nebo špatné, jako problém, který je potřeba vyřešit. Na tomto tvrzení je zrnko pravdy, neboť na konci expozice je jen jedna dávka světla, ovlivněná clonou, časem a citlivostí ISO. Stejně jako je tomu po více než jedno století. Po všech těch filosofických debatách, jak interpretovat expozici, je konečné rozhodnutí prostou kombinací pouhých tří jednoduchých faktorů. Problém je v tom, že vnímání expozice tímto až téměř klinickým způsobem vás, coby tvůrčího umělce okrádá o významnou a upřímně řečeno radostnou součást vašeho umění. A pokud jde o expozici, existuje ještě jedna velmi subjektivní stránka s otevřeným koncem. Dva lidé mohou vidět, stojíce vedle sebe, tu stejnou scénu a mohou, a většinou ji také vyjádří, odlišnými způsoby - za což bychom měli být vděčni, neboť jinak by zůstalo jen velmi málo prostoru pro inovace a osobní vyjadřování. Rozhodnutí, jak zachytíte danou scénu, záleží jen na vašem vnímání jemné souhry světla a stínu, na tom co považujeme za významné a co za okrajovou záležitost, a samozřejmě na náladě, kterou chcete divákovi zprostředkovat. Časem tato rozhodnutí, týkající se expozice, zformují náš osobní estetický styl. Někdo má rád světla, jiný stíny. Někdo potřebuje vše naprosto ostré, jiným měkké obrysy a trocha rozostření mu nevadí. Obor fotografie je dostatečně velký na to, aby akceptoval všechny tyto požadavky a expozice je jen prostředkem jak jich dosáhnout.