Prezidentští kandidáti z pohledu levice

Transkript

1 Prezidentští kandidáti z pohledu levice Petr Bláha, Vratislav Dostál, Patrik Eichler, Jakub Franěk, Vít Klepárník, Marek Německý, Uroš Lazarevič Policy Paper #5 leden 2013 Redakce provedla základní jazykové a stylistické úpravy textu. Text neprošel oponentním řízením. CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii, 2013.

2 1 Prezidentští kandidáti z pohledu levice Petr Bláha, Vratislav Dostál, Patrik Eichler, Jakub Franěk, Vít Klepárník, Marek Německý, Uroš Lazarevič Úvod V České republice proběhnou ve dnech ledna a ledna 2013 a historicky první přímé volby prezidenta České republiky. Umožnila je novela Ústavy schválená Poslaneckou sněmovnou a Senátem na začátku prosince 2011 resp. v únoru 2012, a dodatečně přijatý prováděcí zákon č. 272/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky z června 2012, který nabyl účinnost k 1. říjnu loňského roku. 1 Prvním přímým volbám českého prezidenta se přisuzuje řada adjektiv jako např. přelomový okamžik v našich dějinách a podobné superlativy. 2 Pomineme-li značné přehánění těchto hodnocení, jež neodpovídají reálnému významu přímé volby, je zřejmé, že přinejmenším jistá část české veřejnosti, a snad i některých politiků, spojuje se zavedením přímé volby s vyššími očekáváními než jen přenesením práva volit z volených zástupců na občany. Přímo či nepřímo, úmyslně či neúmyslně to podporují i média. První přímé prezidentské volbě české hlavy státu věnují zcela mimořádnou pozornost, tudíž velmi pravděpodobně zesilují nejen zájem voličů a jejich očekávání, ale také jejich emoce i spory o vhodnost, přijatelnost či nepřijatelnost toho kterého kandidáta. Očekávání jakoby naznačoval i neobvykle velký zájem občanů o účast v prvním kole volby, která by se měla podle současných průzkumů pohybovat až na úrovni Autorství částí: Úvod (Vít Klepárník Patrik Eichler Jakub Franěk), Jana Bobošíková (Vratislav Dostál); Jiří Dienstbier (Petr Bláha); Jan Fischer (Uroš Lazarevič); Táňa Fischerová (Marek Německý); Vladimír Franz (Jakub Franěk); Zuzana Roithová (Patrik Eichler); Miloš Zeman (Vít Klepárník); Hodnocení a Závěr (Vít Klepárník Patrik Eichler Jakub Franěk). Informace o autorech se nalézají na konci textu. 1 Předpis č. 275/2012 Sb. Zákon o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky) ze dne dostupný na webu Zákony pro lidi.cz, cs/ ; ČTK: Senát schválil zavedení přímé volby prezidenta (+ přehled změn). Patria online, , 2 Srv. např. web Volba Prezidenta České republiky, _cz/?

3 2 70 %, 3 což má o téměř dvacet procent převyšovat účast v parlamentních volbách. Jakkoliv se přímá volba hlavy státu dnes někomu zdá jako velké vítězství demokracie, či snad dokonce vítězství přímé demokracie, realita je podstatně jiná. Nehodláme zde shrnovat argumenty pro a proti této volbě, 4 domníváme se však, že cesta k ní nebyla rozhodně přímočará, jednoznačná ani zcela přesvědčivá a nevyhnutelná. Ačkoliv některé politické subjekty jako např. tzv. Čtyřkoalice nebo Česká strana sociálně demokratická (dále jen ČSSD) na počátku minulého desetiletí hlásaly, usilovaly či aspoň vedly interní diskuse týkající se přímé volby, nelze říci, že jde o přímočarý výsledek dlouhodobého politického úsilí některé z nich. 5 Naopak její prosazení zahrnovalo značný díl pragmatismu. Bylo z podstatné části reakcí na způsob volby prezidenta v roce 2008, kdy absentovala pravidla o způsobu volby (veřejném či tajném) a zákonodárci z obou komor Parlamentu České republiky (dále jen P ČR) se nebyli schopni dohodnout na způsobu vlastní komunikace. Jak argumentuje ve svém textu Petr Pithart, sliby politických stran prosadit přímou volbu nebyly učiněny svobodně, nýbrž pod tlakem špatného svědomí z neodvedené práce. 6 Pithart se ve svém hodnocení shoduje s převážnou většinou domácích právních expertů, politologů a politických analytiků, když vyjadřuje názor, že stěžejním problémem přímé volby prezidenta České republiky je kombinace nastavených malých pravomocí a volbami přidělené značné legitimity. Radikální rozpor mezi jeho slabými (ačkoliv jen relativně) pravomocemi (legalitou) a významným posílením jeho legitimnosti prostřednictvím změny způsobu jeho volby představuje, jak argumentuje filosof a sociolog Václav Bělohradský, ústřední problém přímé volby, který je potenciálně revoluční cestou ke změně ústavního a politického systému České republiky. 7 3 Zadražilová, Jitka: Druhé kolo prezidentských voleb je v režii Zeman Fischer, tvrdí průzkum. Mediafax.cz, , 4 Nemáme ambice shrnovat diskusi ani argumenty týkající se přímé volby; ta zde slouží jen jako kritický úvod. 5 Historický přehled, přehled o publicistické a odborné debatě o přímé volbě prezidenta v ČR a postoji politických stran v první polovině minulého desetiletí podává Hloušek, Vít: Přímá volba prezidenta: český kontext. In: Novák, Miroslav Brunclík, Miloš (eds.): Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Praha: Dokořán, 2008, s , zejm. s Celá monografie je nejobsáhlejší analýzou role hlavy státu v odlišných ústavních systémech v českém prostředí. 6 Pithart, Petr: Semtex položený do základů. Přímá volba prezidenta a její rizika v českém prostředí. Lidové noviny , s. ( ); text je dostupný na webu Pithart.cz, 7 Srv. přepis záznamu vystoupení Václava Bělohradského na diskusi Přímá volba prezidenta vzpruha pro českou demokracii?. web CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii, centrum-cesta.cz/files/akce/diskuse/2012/prima-volba-prezidenta/prepis-prima-volba-prezidenta-vzpruha-proceskou-demokracii.pdf; zejména s. 6 8; Hloušek, Vít: Přímá volba prezidenta, s Srv. také též Drlíková, Jana: Je přímá volba prezidenta fatální chybou? Česká pozice, , politika/je-prima-volba-prezidenta-fatalni-chybou?; Dostál, Vratislav: V čem přímá volba prezidenta změní charakter české politiky? Deník Referendum, ,

4 3 Jakkoliv přesvědčivé zní tyto argumenty a jakkoliv často byly opakovány v posledních deseti letech experty a badateli, je třeba říci, že v současné diskusi o přímé prezidentské volbě nebyly příliš významně slyšet. Přestože novela Ústavy České republiky faktické pravomoci prezidenta spíše mírně oslabila, 8 je velmi problematické, aby hlava státu v budoucnu ze způsobu své volby neodvozovala nějakou vyšší legitimitu. Nevyplývá to ze znění zákona, ale souvisí s již zmíněnými očekáváními spjatými s přímou volbou a tradicí výkonu úřadu hlavy státu od počátku samostatného československého státu. Na druhou stranu přímá volba, pokud bychom odhlédli od tradice řízení prezidentského úřadu v Československé a České republice, sama o sobě nemusí nutně vést k tak radikálnímu rozporu, neboť stejně tak důležité jako způsob volby je i konkrétní výkon funkce úřadu konkrétní osobou. Ačkoliv i v tomto ohledu existuje potenciál pro naplňování požadavků nepolitické politiky po nadstranickém (a antistranickém) kandidátovi, současně se otevírá prostor k úvahám, jakou konkrétní náplň dají úřadu ty které osobnosti, jaké názory, vize, představy. Jako relevantnější se bude jevit i rétorická otázka položená před řadou měsíců jedním autorem na Deníku Referendum, který napsal, kdo by mohl být levicovým nástupcem současného prezidenta, zda to má být Táňa Fischerová, Miloš Zeman nebo Jiří Dienstbier. 9 Naše analýza bere tuto otázku vážně a usiluje zjistit, jakou konkrétní náplň by vnesli do úřadu prezidenta konkrétní kandidáti. Klademe si za cíl, pokud ne přímo odpovědět, tak alespoň poskytnout vodítko pro voliče levice a ty občany, kteří sice nejsou stabilními voliči levice a názorově se nachází blízko politickému středu, ale oslovili je kandidáti, u nichž nalezli alespoň některé levicové ideje. V textu analyzujeme sedm prezidentských kandidátů Janu Bobošíkovou, Jiřího Dienstbiera, Jana Fischera, Táňu Fischerovou, Vladimíra Franze, Zuzanu Roithovou a Miloše Zemana. Opomíjíme Karla Schwarzenberga a Přemysla Sobotku, u kterých nám prvotní intuice napovídala, že neoslovují voliče levice anebo je oslovují jen v minimální míře. Jednotlivým kandidátům neusilujeme přiřknout frekventované charakteristiky objevující se ve veřejném prostoru jako např. zda jsou kandidáty stranickými nebo kandidáty občanské společnosti, 10 případně kandidáty univerzálními či opačně alternativními či snad přímo protestními ČTK: Senát schválil zavedení přímé volby prezidenta. Tamtéž. 9 Novotný, Oto: Volba Zemana povede k oslabení levice. Deník Referendum, , denikreferendum.cz/clanek/13722-volba-zemana-povede-k-oslabeni-levice 10 Vyhrocený příklad představuje Tožička, Tomáš: Jediná občanská kandidátka. Tamtéž, , 11 Uvedené dichotomické kategorie lze dále rozšířit a také vzájemně kombinovat.

5 4 Máme za to, že se za prvé uvedené charakteristiky zdaleka nemusí nutně vylučovat; 12 za druhé, že ani jedna z nich nemá či nemusí mít stěžejní výpovědní hodnotu o tom kterém kandidátovi a může ve veřejném prostoru sloužit spíše jako svého druhu vějička. Dokládá to i skutečnost, že zatímco v současnosti je často v souladu s vybuzenými vášněmi nepolitické politiky často vyzvedáván jako nejvhodnější nestranický (nadstranický) kandidát, před deseti lety se někteří čelní političtí činitelé nejmenované politické strany domnívali, že by mohla být hlavou zvolena jen přední známá tvář právě politické strany (Václav Klaus). Domníváme se, že i současná vlna očekávání spjatá s přímou volbou a nestranickými kandidáty buď odezní anebo přinejmenším zeslábne. V naší analýze se opíráme o koncept levicovosti, který ovšem nechápeme ani jako stranickou charakteristiku ani jako esenciální protiklad konceptů a idejí pravice. Značná část domácích komentátorů i občanů stále ve svém hodnocení často vychází z jednostranného důrazu např. na sociálně ekonomické otázky a opomíjí nemateriální faktory. Naopak se domníváme, že za určitých předpokladů a v některých ohledech, zejména v případě postoje k úloze prezidenta v politickém systému, v zahraniční politice, postoji k menšinám a migraci nebo korupci, klientelismu a lobbingu, se postoj stoupenců levice může velmi přibližovat názorům jejich pravicových oponentů. Souvisí to s tím, že v postkomunistickém prostoru, do něhož Česká republika náleží, existuje zřejmě také díky disidentské zkušenosti jistá blízkost mezi stoupenci tzv. kulturní levice a liberální pravice, která je sice antikomunistická, ale která současně apeluje na lidská práva a usiluje prosazovat práva různých typů menšin atp. 13 Metodologicky v analýze využíváme kontextuální, zčásti i komparativní kritický rozbor šesti níže uvedených programových a názorových oblastí kandidátů, přičemž se snažíme přihlížet také k osobnostem jednotlivých kandidátů. Všímáme si potenciálních názorových rozporů; názory a představy kandidátů kriticky glosujeme a v některých případech upozorňujeme také na možné rozpory mezi rétorikou a reálnými kroky. Opíráme se především o primární zdroje, jako jsou osobní či jiné weby kandidátů souhrnně informující o jejich programech a stanoviscích, a také o značné množství zpravodajských článků vážících se k aktivitám kandidátů během volební kampaně a šířeji ve veřejném prostoru České republiky. 12 Tomu zčásti odpovídá i argument v textu Jakuba Patočky, Prezidentským kandidátem občanské společnosti je i Jiří Dienstbier. Deník Referendum, , 13 Za upozornění na tento argument děkujeme Pavlu Baršovi.

6 5 Operacionalizace kritérií levicovosti Ad. 1. Role prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti Stěžejním kritériem, které by měl kandidát reprezentovat je podle našeho názoru vize civilního prezidentství, v protikladu k prezidentství aktivistickému. Potenciální prezident by měl nejen dodržovat legální ústavní rámec, ale současně neměl ani náznakem zosobňovat myšlenku, že jeho legitimita je silnější než například v případě volených zástupců, např. poslanců nebo zástupců na nižších úrovních. 14 Podle našeho názoru by potenciální prezident měl chovat respekt ke všem skupinám ve společnosti. Prezidentské milosti by v žádném případě neměl chápat jako prostředek represe, např. ve smyslu hrozby, že ji bude uplatňovat co nejméně. V případě účasti Komunistické strany Čech a Moravy ve vládě, tématu hojně diskutovaného během volební kampaně by při splnění elementárních předpokladů, by neměl váhat se jmenováním vlády za účasti této strany. Ad. 2 Zahraniční politika a její principy Meřítkem levicovosti je zde pro nás za prvé to, zda by představovala pro kandidáta prioritu či nikoliv. Budoucí hlava státu by měla národní zájmy České republiky obhajovat střízlivou a relevantní formou a měl by odmítat podbízivé apely na národní zájmy. Konkrétně by potenciální prezident měl zastávat princip kolektivní bezpečnosti a respektu vůči mezinárodnímu právu, 15 odporu vůči unilaterální intervencionistické politice. Měl by klást důraz na mezinárodní zprostředkování a vyjednávání a měl by se ztotožňovat s principy a efektivním uplatňováním humanitární a rozvojové pomoci. V souladu s výše řečeným by měl v otázkách zahraniční politiky respektovat postoj premiéra a všechny podstatné diplomatické kroky a postoje konzultovat s předsedou vlády i ministrem zahraničí. Ad. 3 Vztah k Evropské unii Domníváme se, že důležitým kritériem je nejen představa aktivní role České republiky a jejího zapojení do procesů vyjednávání v rámci Evropské unii, ale také jasná pozitivní a koncepčně zakotvená představa o postavení a úloze země v EU a širším evropském prostoru. Za normativní ideál, který by měl prezident vyjadřovat, považujeme koncept federální Evropy. Současně to ale nevylučuje, aby se hlásil k reálně již existujícímu konceptu tzv. vícerychlostní Evropy, v němž by ČR měla náležet k tzv. jádru. Bez ohledu na ne zcela jednotné přístupy současné evropské levice k otázkám další integrace považujeme za žádoucí, aby potenciální hlava státu sdílela ideu 14 V hodnocení vycházíme i z určitého předporozumění osobnostem jednotlivých kandidátů. 15 Pokud bychom chtěli akcentovat např. princip rovného ohledu ke všem státům a národům, potom by vyvstal rozpor v otázce suverenity státu, jak ji např. ztělesňuje spor mezi zastánci a odpůrci humanitární intervence, trestních tribunálů atp.

7 6 jejího prohlubování v sociální a ekonomické oblasti, konkrétně v oblasti integrace sociálních politik, tzv. Paktu pro růst a zaměstnanost, integrace sociálních politik, bankovní a fiskální unii atp. Ad. 4. Národní stát, menšiny, migrace a vztah k církvím Chápeme jako žádoucí, aby možný budoucí prezident v komunikaci dovnitř státu nepoužíval nacionalistickou rétoriku. Za samozřejmé považujeme, aby se v jeho myšlení neobjevoval jakýkoliv náznak nesnášenlivosti nebo averze vůči národním, kulturním, sexuálním, náboženským i jiným menšinám. Potenciální hlava státu by měla respektovat princip rovnosti před zákonem a neměla by, např. svým podpisem pod jednotlivé zákony, klást žádné překážky jejich vstupu v platnost. Současně se domníváme, že by měla reflektovat odlišné zájmy a často ne zcela rovné postavení jednotlivých typů menšin, ale třeba také žen ve společnosti. Ad. 5 Sociálně-ekonomické otázky Potenciální prezident by měl sdílet stěžejní levicové koncepty jako je v daňové oblasti progresivní zdanění, snížení nepřímých daní; v oblasti penzí odpor proti privatizaci prvního (veřejného) penzijního pilíře; na poli zdravotní péče odmítání privatizace zdravotnictví. V rámci sociálního systému by měl jako jeden z nejdůležitějších principů vyznávat princip solidarity, zejména se sociálně vyloučenými. Neměl by podporovat neodůvodněné a objektivně poškozující snižování některých typů sociálních dávek a měl by důrazně odmítat, aby byly chápány jako forma sociální represe. Měl by sdílet názor, že investice do vzdělání, zvýšení kvalifikované zaměstnanosti i infrastruktury jsou potřebné k dalšímu rozvoji české společnosti. Ad. 6 Korupce, klientelismus, lobbing Potenciální hlava státu by neměla boj proti korupci a hesla s ním spjatá využívat jako demagogickou zástěrku, která falešně slibuje vyřešit všechny problémy společnosti. Měla by mít pokud možno konkrétní a relevantní představu o návrzích a možných krocích, které by mohly omezit či zamezit privatizaci politiky a zajetí státu zájmovými skupinami (state capture) i korupci v oblasti velkého businessu. Měla by proto podporovat schválení a důsledné uplatňování takových norem jako je Zákon o státní službě, Zákon o střetu zájmů nebo požadavků, k nimž náleží i majetková přiznání. Měl by současně sdílet a podporovat komplexní, kontrolovaný a důsledně sankcionovaný systém transparentního financování politiky.

8 7 V dalších částech textu nabízíme v abecedním pořadí přehled a analýzu programu, názorů, postojů a vizí sedmi uvedených kandidátů v abecedním pořadí. V částech Hodnocení a Závěr pak provádíme analýzu a hodnocení jednotlivých oblastí a nabízíme konkrétní politická doporučení týkající se volby.

9 8 Jana Bobošíková: možná pokračovatelka Václava Klause Jana Bobošíková je spolu s Milošem Zemanem jediným z prezidentských kandidátů, jež se volby hlavy státu neúčastní poprvé. Dlouhodobě se profiluje jako osobnost hájící národní zájmy a kritik Evropské unie. Její programová východiska mají v kontextu české politiky nejblíže k Václavu Klausovi. Jediný, kdo za všech okolností hájí naše zájmy, je Václav Klaus. Odlišila bych se od něho pouze tím, že bych v některých otázkách byla ještě razantnější, uvedla Bobošíková v prosinci 2012 pro server EurActiv. 16 Jana Bobošíková je bývalá televizní moderátorka a posléze poslankyně Evropského parlamentu za stranu za hnutí Nezávislí (jako lídr strany Politika 21 mandát v roce 2009 neobhájila). Opakovaně se snažila prosadit i v dalších volbách: na jaře v roce 2010 do Poslanecké sněmovny; na podzim téhož roku v komunálních volbách jako kandidátka na primátorku Prahy. Téhož roku se v Praze neúspěšně zúčastnila voleb do Senátu a neúspěšně kandidovala i v doplňovacích senátních volbách na Kladensku v březnu Své kroky Jana Bobošíková zvažuje v dlouhodobém časovém horizontu: To, co se nyní odehrává, je pro mě jako předsedkyni Suverenity cesta. Není to jednorázový výlet do boje o Hrad, pro mě to je prostředek k tomu, abych mohla prosazovat program Suverenity. 17 Do prezidentské volby jde Jana Bobošíková s programem své politické strany Suverenita Blok Jany Bobošíkové, jejíž ustavující sjezd proběhl v červnu roku Svůj cíl deklarovalo jako prosazování důsledné imigrační politiky a ochrana křesťanských hodnot. Jejím prostřednictvím chce oslovit krajní proudy české politiky. Na jednu stranu chtěla (neúspěšně) získat podporu levicové Komunistické strany Čech a Moravy (dále jen KSČM), na druhou ultrakonzervativní Akce D.O.S.T. Obě seskupení se nacházejí na opačných pólech politického spektra, ale jsou v podobné míře konzervativní. Role prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti Navzdory výše řečenému Bobošíková tvrdí, že prezident má být hlavou státu pro co největší počet občanů. Pro Český rozhlas uvedla, že by se prezident měl snažit hledat styčné body se všemi stranami českého politického spektra. 18 V případě svého zvolení by byla pokračovatelkou 16 Jana Bobošíková: Budu razantnější než Klaus. EuroActiv.cz, , 17 Viz Bobošíková: Suverenita mi uložila kandidovat v jakémkoliv typu volby. web ČT 24, , Je třeba dodat, že ve stejné míře jako prosazování určitého programu, jde v případě Jany Bobošíkové o velmi vytrvalou snahu být zvolena do (téměř jakékoliv) významné politické pozice. 18 Bobošíková: Prezidentský kandidát by měl hledat styčné body napříč politickým spektrem. Rozhlas.cz, ,

10 9 Václava Klause. Učinila by například maximum pro to, aby nedošlo k žádnému dalšímu převedení pravomoci na Brusel. Tzn., že bych nepodepsala žádnou Lisabonskou smlouvu. Také udělám vše pro to, aby zde nebylo zavedeno euro. 19 Pokud jde o postavení prezidenta v českém politickém systému, dle svých slov by neměla důvod vytvářet z Hradu nové mocenské centrum či se dokonce pohybovat mimo rámec ústavy. Současně tvrdí, že spolu se zavedením přímé volby mělo dojít i ke změnám v kompetencích prezidenta a ke zrušení Senátu. 20 Podle ní by měl prezident například aktivněji komunikovat s vládou a docházet na její jednání. Na jednom fóru jsem se vyjádřila, že bych dělala na vládu doslova přepadovky. 21 Právo veta by prý využívala proto, aby přispívala ke společenské diskusi. Jestliže teď říkám, že si představuji stát, který bude malý, ale silný, kde budou nízké daně, ( ) tak nemohu bez jediného slova podepisovat zákony, které by chtěly úplný opak. Uvádí, že by sněmovně vrátila vládní stabilizační balíček, zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi i důchodovou reformu. 22 Není bez zajímavosti, že Bobošíková nedisponuje prezidentským programem. Na webu pouze uvádí, že věří ve svobodu, demokracii, vlastenectví, odpovědnost, v úctu k historické pravdě, v úctu k práci, v úctu k rodině, v mezigenerační soudržnost, vzdělání a národní stát. 23 Jako program uvádí nezvykle stručný program Suverenity. Je rozčleněn do třech oddílů: Zachování státní suverenity, Posílení konkurenceschopnosti ekonomiky a Právní stát, solidarita, humanita. Zahraniční politika a její principy Jana Bobošíková chce usilovat o zachování stávajících pravomocí České republiky, případně o jejich rozšíření. Současně by jako prezidentka prosazovala důslednou ochranu územní celistvosti ČR, ochranu majetkových a vlastnických zájmů občanů ČR, ochranu nerostného, kulturního, intelektuálního a ekonomického bohatství, včetně českého jazyka a náboženských symbolů, důslednou imigrační politiku, chránící respekt ke křesťanským hodnotám. 24 Kromě toho voliče oslovuje s tím, že chce kvalifikované zastupování země v nadnárodních organizacích, suverénní jednání ve vztahu k zemím mimo EU, důslednou ochranu 19 Bobošíková: Suverenita mi uložila kandidovat v jakémkoliv typu volby. web ČT 24, , 20 Bobošíková: Suverenita mi uložila kandidovat v jakémkoliv typu volby. Tamtéž. 21 Bobošíková: Suverenita mi uložila kandidovat v jakémkoliv typu volby. Tamtéž. 22 Bobošíková: Suverenita mi uložila kandidovat v jakémkoliv typu volby. Tamtéž. 23 Co zastávám. web bobosikova.cz, 24 Co zastávám. Tamtéž.

11 10 koruny jako vlastní měny a zodpovědnou hospodářskou a rozpočtovou politiku, která podle ní povede ke snížení veřejného dluhu. 25 Vztah k Evropské unii Za motto své kampaně označuje heslo Stop diktátu Bruselu, je to expres do chudoby. Podle ní bychom si měli ujasnit, zda je naším zájmem zachování České republiky jako svrchovaného státu, či jeho rozplynutí se v Spojených státech evropských. Pro mne druhá varianta absolutně nepřichází v úvahu, tvrdí. 26 Podle ní přitom Evropská unie prochází zlomovým obdobím, jež souvisí s údajnou překotnou integrací, nenávisti k národním státům a dle jejích slov v nesmyslném zavedení jednotné měny. Léčit neduhy vzniklé těmito chybami dalším akcelerováním těchto procesů bude znamenat desítky let zaostávání, ztráty konkurenceschopnosti, ekonomických krizí a recesí, a také dramatický nárůst sociálního neklidu a nepřátelských nálad mezi jednotlivými národy, uvedla v prosinci Bobošíková se tedy prezentuje především jako hlasitá obránkyně národních zájmů a státní suverenity České republiky. Česká republika by se podle ní měla také vyvázat z povinnosti přijmout euro. Podle ní je obrovským nebezpečím, že Nečasova vláda tento krok podceňuje. Předpokládám, že v docela dohledném období budeme velmi razantně tlačeni do toho, abychom euro přijali. Země eurozóny budou potřebovat další a další zdroje na její přežití a přenesení tohoto břímě na nové členy je velmi lákavé, zejména pokud mají povinnost euro přijmout. 28 Jedinou možnou cestou je podle jejích slov návrat k Evropě národních států a jejich parlamentů. Návrat k demokracii, protože stát je největší entitou, kde ještě lze demokratické principy uplatňovat. 29 Národní stát, migrace, menšiny a vztah k církvím Bobošíková opakovaně zdůrazňuje, že plánuje prosazovat důslednou imigrační politiku a chránit křesťanské hodnoty. Na začátku ledna roku 2013 uvedla v rozhovoru pro Hospodářské noviny, že by v případě svého zvolení prezidentkou usilovala o takovou migrační politiku, která by z naší 25 Co zastávám. Tamtéž. 26 Jana Bobošíková: Budu razantnější než Klaus. EuroActiv.cz, , 27 Jana Bobošíková: Budu razantnější než Klaus. Tamtéž. 28 Jana Bobošíková: Budu razantnější než Klaus. Tamtéž. 29 Jana Bobošíková: Budu razantnější než Klaus. Tamtéž.

12 státem. 32 Chtěla by také zamezit existenční likvidaci lidí, uvržených do dluhové pasti, zásadně 11 země dělala cíl migrace mozků a nikoliv cíl migrace chudých nebo zločinců, jak je tomu podle jejích slov v současnosti. 30 Sociálně-ekonomické otázky Podle Jany Bobošíkové bychom měli být schopni maximálně využít originálních českých technologií doma i v zahraničí, rozvíjet jadernou energetiky ve všech aspektech včetně obnovení těžby uranu a podporovat výstavby kvalitní železniční, silniční, dálniční a říční sítě. 31 Jako prezidentka by Jana Bobošíková taktéž prosazovala zefektivnění zdravotního systému a zkvalitnění zdravotní péče s důrazem na prevenci či zachování průběžného financování důchodového systému s možností individuálního penzijního připojištění podporovaného zpřísnit tresty za násilné útoky proti zdraví, životu a majetku, podporovat tradiční model rodiny, aktivní populační politiku či sociální solidaritu s těmi, kteří kvůli zdravotnímu stavu nebo vysokému věku pracovat nemohou. 33 Korupce, klientelismus a lobbing V ekonomické části programu Bobošíková voličům také slibuje důsledný boj proti korupci, obnovu svobodného trhu s jasnými pravidly, která podle ní zamezí vytváření neoprávněných zisků, podporu všem, kteří chtějí pracovat, profesionalizaci, zefektivnění a redukce státní správy či snížení byrokratické zátěže a usnadnění cesty k právu. Chce se také zasadit o důsledné odpolitizování orgánů činných v trestním řízení, jednoznačnou podporu v boji proti korupci a organizovanému zločinu ze strany vládní a parlamentní moci, podporu vzdělání a vědy s důrazem na vysokou kvalitu a náročnost všech stupňů školství a na nejmodernější technologie. 34 Bobošíková nakonec před voliči bez podrobnějších informací deklaruje důsledné prosazování rovnosti občanů před zákonem, zjednodušení právního řádu a zefektivnění činnosti úřadů a soudů Odpovědi Jany Bobošíkové na prezidentské otázky pro Hospodářské noviny. web suverenita.cz, Co zastávám. web bobosikova.cz, 32 Co zastávám. Tamtéž. 33 Co zastávám. Tamtéž. 34 Co zastávám. Tamtéž. 35 Co zastávám. Tamtéž.

13 12 Shrnutí Jana Bobošíková voliče oslovuje populistickým, v mnoha ohledech až extremistickým profilem, jenž v sobě zahrnuje voličsky přitažlivou směs sociálního a nacionálního protestního apelu s důrazem na právo, pořádek a čistotu, boj s korupcí, spolu s kritikou stávajících politických elit. Typickým atributem programového rejstříku populistické strany je antielitářský akcent a kritika všech stávajících politiků. Přidáme-li k tomu ostrou kritiku Evropské unie, kterou Bobošíková neváhá přirovnávat k Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), máme co do činění s poměrně pestrým mixem sociálních segmentů, které může Suverenita Blok Jany Bobošíkové přitáhnout. Vzhledem k její ideové výbavě není pravděpodobné, že by obdržela významnější počet hlasů. Přesto se jí může podařit oslovit především deklasované segmenty společnosti, jejichž členové se hlásí k politice krajní pravice a krajní levice. Podle posledních šetření Centra pro výzkum veřejného mínění se její podpora pohybuje mezi dvěma až třemi procenty voličů CVVM: Podpora prezidentských kandidátů v prosinci 2012, Tisková zpráva, , cz/volby-a-strany/podpora-prezidentskych-kandidatu-v-prosinci-2012.

14 13 Jiří Dienstbier: progresivní kandidát domácí levice Jiří Dienstbier říká, že se do politiky narodil. Vyrůstal v prostředí tehdejší demokratické opozice. I sám se ale politicky angažuje od mládí. V závěru osmdesátých let byl členem studentské iniciativy STUHA, v roce 1989 patřil mezi organizátory pochodu ze 17. listopadu a následující studentské stávky. V roce 1990 byl jako student na kandidátce Občanského fóra zvolen poslancem Federálního shromáždění. Po uplynutí dvouletého mandátu sice z vrcholné politiky odešel, aby se věnoval studiu práv a posléze vlastní advokátní praxi, ale nadále působil v komunální politice; v letech a byl zastupitelem městské části Praha 2. Od roku 1997 je členem České strany sociálně demokratické (dále jen ČSSD). V roce 2010 se stal stínovým ministrem spravedlnosti a hlavou kandidátky ČSSD v pražských komunálních volbách, po kterých na sebe výrazně upozornil odmítnutím vstupu do koalice s ODS. V březnu 2011 se stal místopředsedou strany a získal křeslo senátora v obvodu Kladno, který zůstal uvolněný po smrti jeho otce, Jiřího Dienstbiera staršího, bývalého ministra zahraničních věcí. 37 Role prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti Jiří Dienstbier zdůrazňuje povinnost prezidenta respektovat Ústavu. 38 Každý prezident by měl velmi důrazně dbát, aby nepřekračoval meze svých pravomocí a nepřispíval k rozkolísání našeho ústavního systému. 39 I proto by jmenoval vládu za účasti nebo s podporu KSČM. 40 Pokud by byl zvolen prezidentem, snažil by se působit především jako moderátor politické diskuse. Neformální autoritu svého úřadu by využíval k pozitivnímu působení na kultivaci politické scény a veřejného života obecně. Při výkonu prezidentských pravomocí, například jmenování soudců, by se rozhodoval na základě konzultací s odbornou veřejností Šícha, Jan Eichler, Patrik: Politika není kšeft. Rozhovor s Jiřím Dienstbierem. Praha: Masarykova demokratická akademie, o. s. a Cíl a. s., Životopisné údaje viz Životopis. web dienstbier2013, cz/zivotopis/ 38 Panenka, Radim: Zeman na prezidentské debatě utřel Dienstbiera: Nemá vlastní myšlenky. EUServer , 39 Maňák, Vratislav: Dienstbier: Nezávislost může působit jako absence názoru. ČT 24, , 40 Jan Rovenský: Nežil jsem ve skleníku ani v tátově stínu, říká Jiří Dienstbier. Právo, , s Tamtéž.

15 14 Zahraniční politika a její principy Ve svém volebním programu Dienstbier zdůrazňuje klíčový význam evropské a zahraniční politiky. Kritizuje mimo jiné současného prezidenta Václava Klause pro jeho euroskepticismus i pro jeho nezodpovědné a protiústavní zásahy do zahraniční politiky, jejíž formování spadá do kompetencí vlády. Dienstbier naproti tomu vyzdvihuje potřebu jednotné a jasné zahraniční politiky, která by měla odrážet národní zájmy ČR. Zahraničně politické otázky by proto měly být předmětem široké politické diskuse vedené napříč politickým spektrem, tedy za účasti vládních i opozičních stran. 42 Vztah k Evropské unii Podobně jako Karel Schwarzenberg zastává i Jiří Dienstbier proevropské hodnoty, které jednoznačně preferují principy evropské integrace před izolacionismem, což by se po překonání ekonomické krize EU mělo projevit i přijetím Eura. Společné evropské politiky, zejména hospodářská, jsou nezbytné, protože sociální stát nelze udržet bez pokračující integrace EU. Fiskální pakt EU, ke kterému se ČR nepřipojila, by byl nepochybně stravitelnější, kdyby kromě fiskálních pravidel obsahoval i kroky ke společné hospodářské politice, podporu vytváření pracovních míst, harmonizaci daní, alespoň sjednocení daňového základu u daně z příjmu a její minimální sazbu. Pokračování integrace v těchto oblastech je užitečné pro dobré fungování EU a tím i pro udržení sociálního státu včetně financování sociálních služeb, které jej vytvářejí. 43 Národní stát, migrace, menšiny a vztah k církvím Ve vztahu k národnostním, náboženským, sexuálním a jiným menšinám zdůrazňuje Dienstbier liberálně-progresivní principy rovnosti a tolerance. 44 Na rozdíl od Miloše Zemana či Jany Bobošíkové odmítá populistické a xenofobní ztotožňování muslimského fundamentalismu s islámem jako takovým. Hrozbou pro Evropu podle něj nepředstavuje islám, ale jakýkoliv (tedy nejen muslimský) náboženský fundamentalismus Dienstbier: Debatu o EU vede jen Václav Klaus negativně. web Dienstbier náš prezident, 43 ČTK: Dienstbier: KSČM je ústavním problémem, který je nutné vyřešit. Deník, , 44 Dostál, Vratislav: Dienstbier: Jsem jediný levicový kandidát. Zeman je militarista otázka pro deset prezidentských kandidátů. idnes.cz, =domaci%2f10-1-otazka-pro-deset-prezidentskych-kandidatu.htm

16 15 Jiří Dienstbier svou toleranci a podporu práv menšin jasně projevil, když se u příležitosti akce Prague Pride veřejně postavil za práva homosexuálů a proti intoleranci šířené z Hradu. 46 Na rozdíl od většiny ostatních kandidátů jednoznačně podporuje právo homosexuálních párů adoptovat děti. 47 Dienstbierova liberálně-progresivní hodnotová orientace se odráží i v jeho postoji k národnímu státu. Ačkoliv si uvědomuje význam národní historie a tradic, stejně jako potřebu prosazování českých národních zájmů v rámci integrující se Evropy, rozhodně odmítá jakoukoliv národoveckou rétoriku. Jiří Dienstbier patří mezi nejvýznamnější kritiky zákona o církevních restitucích přijatého současnou vládní koalicí, který považuje za nemravný. 48 Kritizuje přitom způsob přípravy tohoto zákona, k němuž nebyla přizvána opozice, ačkoliv zakládá dlouhodobé závazky státu vůči církvím, jeho přijetí v období hospodářské recese a nemilosrdného šetření veřejných výdajů, stejně jako rozsah uznaných restitučních nároků. Přes svou tvrdou kritiku stávajícího zákona o církevních restitucích však neodmítá jinou, spravedlivější, podobu narovnání vztahů mezi státem a církvemi. 49 Korupce, klientelismus, lobbing Jiří Dienstbier považuje korupci za jeden z hlavních problémů české politiky. Cílem tohoto boje proti korupci by mělo být omezení vlivu lobbistických a klientelistických struktur na politické dění a zároveň posílení vlivu občanů respektive voličů. 50 Dienstbier navrhuje i různá konkrétní opatření sloužící boji proti korupci a klientelismu, například ochranu tzv. whistblowerů, tedy občanů, kteří upozorní na případy korupce. Není dle něj možné, aby občané, kteří na nekalou praktiku poukáží, byli nějakým způsobem byť nepřímo sankcionováni. Stejně tak by se měla zlepšit práce prezidenta a premiéra s informacemi o korupci, které pravidelně dostávají v podobě výzkumných zpráv Bezpečností informační služby (dále jen BIS) Kynčl, Miroslav: Prague Pride odhaluje netoleranci v naší společnosti, řekl Dienstbier na adresu prezidenta Klause. Mediafax, , 47 Dienstbier: Nový občanský zákoník je diskriminační a homofobní. ČT 24, , cz/ct24/domaci/ dienstbier-novy-obcansky-zakonik-je-diskriminacni-a-homofobni/ 48 Tachecí, Barbora: Církevní restituce jsou teď nemravné, říká Dienstbier. A sbírá podpisy. idnes.cz , A120904_145510_domaci_zep otázka pro deset prezidentských kandidátů. idnes.cz, 50 Dostál, Vratislav: Dienstbier: Jsem jediný levicový kandidát. Zeman je militarista. Tamtéž. 51 Mrvová, T.: Není možné, aby ty, co upozorní na korupci, vyhodili z práce, říká Dienstbier. IHNED.cz, ,

17 16 Sociálně-ekonomické otázky Dienstbier ostře kritizuje hospodářskou a sociální politiku současné vládní koalice, která se tváří jako prorůstová, ale její efekt se zatím jeví jako opačný a tvrdě dopadá zejména na střední třídy. Reformní politika současné vládní koalice dále zvýhodňuje privilegované vrstvy a prohlubuje sociální rozdíly v naší společnosti. Tento trend Dienstbier pochopitelně odmítá. Spravedlivý důchod, dostatečná a kvalitní zdravotní péče, kvalitní vzdělání pro děti či sociální služby by měly být přístupné všem bez ohledu na jejich společenské postavení. Dienstbier sám by v reakci na současnou hospodářskou krizi volil prorůstovou politiku, která by mimo jiné vedla i k vytváření nových pracovních míst. 52 Zároveň věří, že v době krize a rostoucí nezaměstnanosti je třeba záchrannou sociální síť rozšiřovat a nikoliv omezovat. Tato síť by neměla být zneužívána a její opodstatněné fungování by mělo být přijímáno většinovou společností. Taková sociální politika vyžaduje posílení terénní sociální práce, vybudování záchytných sociálních středisek a v souvislosti s tím i posílení systému sociálního bydlení. Z aktuálních témat vystoupil Jiří Dienstbier proti skartě, 53 je také autorem senátního návrhu na změny v právní úpravě exekucí, kde mimo jiné navrhoval zrušení poplatků u bagatelních pohledávek. 54 Shrnutí Jiří Dienstbier jako jediný kandidát získal podporu jak od poslanců, tak i senátorů a občanů pod nominační peticí. Jeho programatika stojí primárně na hodnotách jako je rovnost, jistoty a důstojné postavení v Evropě. Kandidatura je navíc podpořena odborným týmem tvořeným řadou respektovaných osobností, z nichž je možné jmenovat kupříkladu politologa Petra Druláka či Elišku Wagnerovou, senátorku zvolenou za Stranu zelených, čímž lze poukázat i na nadstranický přesah Jiřího Dienstbiera. Jeho kandidaturu tedy můžeme chápat nejen v rovině kandidáta nejvýraznější tuzemské levicové politické strany, ale i v rovině kandidáta občanské společnosti, 55 a v neposlední řadě i v rovině intelektuální a kulturní sféry Dienstbier: Zvyšování daní představuje chybnou strategii. ČT 24, , ct24/ekonomika/ dienstbier-zvysovani-dani-predstavuje-chybnou-strategii/ 53 Dienstbier, Jiří: Nezákonné skarty jsou obyčejnou šikanou. Blog Jiřího Dienstbiera, Aktuálně.cz, , 54 Dienstbier, Jiří: Zabraňme kšeftování s lidským neštěstím. Blog Jiřího Dienstbiera, Aktuálně.cz, , 55 Dostál, Vratislav: Dienstbier se stal kandidátem ČSSD pro boj o Hrad. Deník Referendum , Patočka, Jakub: Prezidentským kandidátem občanské společnosti je i Jiří Dienstbier. Deník Referendum, ,

18 56 Prezidentského kandidáta Dienstbiera podporují respektované osobnosti. web dienstbier2013, , 17

19 18 Jan Fischer: Pravice s lidskou tváří Statistik Jan Fischer si získal sympatie české veřejnosti během působení v premiérském křesle úřednické vlády od dubna 2009 do května 2010 svou profesionalitou, umírněností a nekonfliktností. V záři 2010 se stal viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Dne 23. listopadu 2012 byl zaregistrován jako oficiální kandidát na prezidenta České republiky. Ve své volební kampani se prezentuje jako univerzální kandidát přijatelný pro všechny slušné voliče bez ohledu na jejich politickou orientaci. Postavení prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti Ve své kampani Fischer deklaruje, že jako prezident by respektoval omezení pravomocí svého úřadu. Je přesvědčen, že prezident má být především garantem řádu a strážcem hodnot, na jejichž základě funguje náš demokratický stát. 57 Prezidentské veto by používal pouze v případě, že zákon je s těmito hodnotami v rozporu. Mezinárodní smlouvy by ratifikoval bez zbytečných průtahů záhy po jejich schválení oběma komorami parlamentu. Výběr ústavních soudců by podle Jana Fischera měl proběhnout na základě otevřené a široké diskuze, zatímco udělování prezidentských milostí má být zcela výjimečné na základě konzultace s příslušným členem vlády. Rozhodnutí udělit milost by Fischer rovněž podrobně veřejně odůvodňoval. 58 Fischerovu nestranickost a nezávislost vyjádřenou ve snaze ucházet o hlasy pravicových i levicových voličů ale zpochybňují některá jeho prohlášení. Fischer opakovaně veřejně prohlásil, že by odmítl jmenovat vládu s účastí Komunistické strany Čech a Moravy (dále jen KSČM), kterou považuje za extremistickou stranu, velmi nedůvěřivý by byl i v případě menšinové vlády za podpory KSČM. 59 Fischerova kritika KSČM coby extremistické strany působí poněkud zpozdile vzhledem k jeho členství v KSČ v letech Deklarovaná neochota jmenovat vládu za účasti KSČM navzdory vůli voličů však především zpochybňuje jeho vyhlašovaný respekt k Ústavě a odpor k aktivistickému prezidentství. V mírném rozporu se sliby o řádném a hladkém plnění ústavních povinností působí poznámka, že prezident není automatem na podpisy, 60 která otevírá možnosti pro rozličné interpretace. 57 Právo veta a podpis přijatých zákonů. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013, 58 Právo veta a podpis přijatých zákonů, Ratifikace mezinárodních smluv, Jmenování ústavních soudců, Udělování milostí. Tamtéž. 59 Fischer: Vládě s podílem KSČM bych řekl ne, jsou to extrémisté. idnes.cz, , cz/fischer-nechce-jmenovat-vladu-s-komunisty-fi4-/domaci.aspx?c=a121023_074714_domaci_jj 60 Vztah s premiérem. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013,

20 19 Zahraniční politika a její principy Fischer zdůrazňuje význam členství České republiky v EU, stejně jako význam euro-atlantického spojenectví a důležitost vztahů s USA a NATO, což podpořil i zářijovou návštěvou USA, při které se setkal k Henry Kissingerem či Johnem McCainem, výraznými postavami spjatými s Republikánskou stranou. 61 Lze předpokládat, že v případě svého zvolení by Fischer zastával zahraničně-politické názory velmi blízké vládě Petra Nečase a ministrovi zahraničí Karlu Schwarzenbergovi, ať už v případě konfliktu mezi Izraelem a Palestinou či v otázce Kosova anebo občanské války v Sýrii. Soulad se stanoviskem Washingtonu by nadále zůstal jednou z klíčových priorit České republiky, v některých případech i proti většinovému stanovisku v EU, včetně Německa či Francie. V oblasti zahraniční politiky tak nenabízí de facto žádnou změnu, ale naopak takřka dokonalou kontinuitu se současnou vládnoucí garniturou. Česká republika by tak nadále zůstala věrným spojencem USA a opatrným členem EU, upřednostňující vlastní státní zájmy v rámci Unie. Prezident České republiky má s podle Ústavy sice jen omezené možnosti, jak ovlivnit zahraniční politiku, zásadní neshody s ministrem zahraničí Schwarzenbergem lze ale téměř s jistotou vyloučit. Vztah k Evropské unii Ve vztahu k EU považuje Jan Fischer za nejlepší model flexibilní integrace. Nesouhlasí s představou federalizované Evropy za současných podmínek, avšak věří v budoucnost EU a evropské myšlenky. Dle Fischera by flexibilní integrace při zachování základních pravidel umožnila členským státům zvolit si míru samostatnosti či spolupráce s jinými členskými státy v určitých oblastech. 62 Fischer zároveň zdůrazňuje význam národní suverenity, především v oblasti daňové politiky či nastavení sociálního, zdravotního a penzijního systému. 63 Jan Fischer se sice distancuje od názorů Václava Klause na Evropskou unii, na druhou stranu však jeho důraz na národní suverenitu může skrývat hrozbu populistické kritiky Evropské unie. Flexibilní integrace je de facto rovna modelu vícerychlostní Evropy, včetně nebezpečí rozvolnění vztahů mezi členskými státy EU a jejich rozdělení na státy jádra a státy periférie. Ve vztahu k EU se tak Fischer projevuje především jako pragmatik a jeho postoj je v některých ohledech ohebný; Fischer jej přizpůsobuje dané situaci. 61 Valeš, Martin: Hra o Hrad. Fischer si notoval s Kissingerem, McCain by mu přišel na inauguraci. Týden.cz, , 62 Fischer, Jan: Je federalizace EU řešením? Blog Jana Fischera, Aktuálně.cz, , centrum.cz/blogy/jan-fischer.php?itemid= Národní suverenita. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013,

21 20 Národní stát, migrace, menšiny a vztah k církvím Jednu z klíčových oblastí programu Jan Fischera tvoří národní zájmy, mezi něž patří i rozvojová politika, humanitární pomoc a lidská práva. 64 Humanitární pomoc by neměla být podmíněna obchodními zájmy České republiky. Fischer konstatuje, že obchod by neměl dostávat přednost před svobodou, jelikož právě důsledná politika ochrany lidských práv je rodinným stříbrem zahraniční politiky českého státu. 65 K otázkám migrace a menšin v České republice se příliš nevyjadřuje, jistě i proto, že se jedná o velice nepopulární témata, která rozhodně nemohou pomoci k zisku většinové podpory voličů. Prague Pride a práva homosexuálů podpořil v letech 2011 a 2012, avšak k možnosti adopce dětí i jiným souvisejícím otázkám se vyjadřuje poměrně zdrženlivě či negativně. 66 Jan Fischer podporuje církevní restituce v současné podobě, jelikož je chápe jako definitivní odluku církve od státu. Určité pochybnosti má jen nad načasováním tohoto kroku, který by podle jeho názoru mohl být odložen až do ekonomicky příznivějšího okamžiku. 67 Korupce, klientelismus a lobismus Reformu veřejné správy a boj s korupcí a klientelismem Jan Fischer vidí jako klíčový nástroj k oživení české ekonomiky. Pokud Česká republika rázně zakročí proti těmto negativním jevům, má podle něj značný potenciál, aby ekonomika rostla. Fischer však spíše zůstává v rovině obecných prohlášení, konkrétní podněty jsou spíše ojedinělé. Do jisté míry je to pochopitelné, jelikož musí vycházet z předpokladu omezených prezidentských pravomocí. V jeho podání je boj proti korupci spíše snahou o znovunastolení pozitivní atmosféry ve společnosti, unavené stranickými přestřelkami a starými tvářemi, a návratem víry ve vlastní stát a politickou reprezentaci. 68 Sociálně-ekonomické otázky Názory Jana Fischera na ekonomiku lze sledovat v dvojí rovině, rovině teoretických stanovisek a praktického působení v roli premiéra úřednické vlády. Přestože reformám vlády Petra Nečase 64 Můj program. webové stránky Jan Fischer 2013, 65 Fischer, Jan: Byznys nemůže mít navrch nad svobodou. Blog, , webové stránky Jan Fischer 2013, 66 Odpovědi kandidátů červenec Jan Fischer. Prague Pride 2012, page=jan-fischer 67 Ratifikace mezinárodních smluv. Majetkové vyrovnání s církvemi. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013, 68 Martinek, Jan Ovčáček, Jiří: Některým politikům vadím, jsem pro ně jiný živočišný druh. Rozhovor s Janem Fischerem. Právo, , s. ( ), část dostupná na webu Novinky.cz, fischer-nekterym-politikum-vadim-jsem-pro-ne-jiny-zivocisny-druh.html

22 21 vyčítá necitlivost a nekompetentnost, o jejich nutnosti nepochybuje. 69 Kritice podrobil rovněž vládní zvyšování daní. Hlavním problémem současné vlády je dle něj nedostatek solidarity politické reprezentace s běžnými občany, kteří nesou hlavní tíhu reforem. 70 Na druhou stranu přiznává, že v případě penzijní reformy by postupoval ještě radikálněji než Nečasova vláda. Účast na tzv. druhém pilíři penzijního systému by podle něj měla být totiž povinná pro všechny občany České republiky. 71 V současné době by nepodpořil zavedení školného na vysokých školách, avšak nechává tuto možnost otevřenou pro budoucnost jakožto součást propracovanějšího konceptu reforem. 72 Program, který Fischer jakožto předseda vlády předložil veřejnosti v lednu 2010, lze označit jako velmi úsporný až restriktivní, 73 v zásadě ne tolik odlišný od politiky současného vládního kabinetu. Shrnutí Jan Fischer nemá vhodné předpoklady k tomu, aby působil jako univerzální prezident sjednotitel. V postavení prezidenta by vzhledem k antipatiím vůči KSČM českou společnost spíše rozděloval, nežli stmeloval. V otázkách zahraniční politiky či vztahu k EU zastává jasně pravicové postoje v souladu s vládou Petra Nečase. Fischer se hlásí k odkazu Václava Havla a důrazu na otázky lidských práv ve světě, otázka po účelovosti tohoto kroku ale má své opodstatnění, stejně jako jeho podpora Prague Pride. V zásadě souhlasí s úspornými neoliberálními reformami. Domnívá se, že hlavním důvodem jejich neoblíbenosti je chování politické reprezentace, včetně řady případů korupce a klientelismu, nikoliv ale reformy samotné, které sám chápe jako nutnost. Mýtus o Fischerově univerzálnosti se dále snoubí s mýty o nestranickosti a nezávislosti. K hlavním Fischerovým podporovatelům přitom patří ocelářský magnát Tomáš Chrenek či majitel mediální agentury Medea Jaromír Soukup, ale i někdejší kontroverzní ministři ve Fischerově vládě, Martin Barták a Juraj Chmiel. 74 Prezidentský kandidát Jan Fischer tak představuje další pokus o slušnou a nezkaženou pravici s lidskou tváří. Vzhledem k omezeným prezidentským pravomocím však ani pravicovým voličům ve skutečnosti nemůže nabídnout o mnoho víc než antikomunismus a zásadní soulad 69 Fischer, Jan: Reformy mají být pro lidi, ne lidé pro reformu. Blog, , webové stránky Jan Fischer 2013, 70 Fischer, Jan: Úsporná opatření a zvyšování daní. Blog, , webové stránky Jan Fischer 2013, 71 Fischer, Jan: Vládě s podílem KSČM bych řekl ne. Tamtéž. 72 Prezidentský dotazník Hospodářských novin. IHNED.cz, , dostupný na webových stránkách Jan Fischer 2013, 73 Holub, Petr: Tady je Fischerův balíček úspor. Co všechno chce měnit? Aktuálně.cz, , centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id= Kalenovský, Jakub: Dream Team Jana Fischera. A největší hvězdy jsou kde? Česká pozice, ,