Úspěšnost ateliérů a jejich posluchačů na českých vysokých výtvarných školách / pokus o statistické hodnocení

Transkript

1 Úspěšnost ateliérů a jejich posluchačů na českých vysokých výtvarných školách / pokus o statistické hodnocení Jakékoliv hodnocení umění a uměleckých výkonů je vždy věcí velmi choulostivou, nemá a ani nemůže mít absolutní platnost. Přesto jsme si dnes zvykli na medializování nejrůznějších srovnávání a přehledů úspěšnosti firem a institucí, mezi něž nutně patří i vysoké umělecké školy. Míra úspěchu každé vysoké školy by se logicky měla odvozovat od toho, jak dokáže své studenty připravit na budoucí fungování v oboru, který se na nich studuje. V případě studia volného výtvarného umění pak jde konkrétně také o to, jak jsou školy schopny vybavit své absolventy k tomu, aby se svým uměním dokázali prosadit na české, případně mezinárodní výtvarné scéně. Je přirozeně otázkou, zda lze takovouto úspěšnost nějakým způsobem zhodnotit i objektivně. V souvislosti s připravovaným sympoziem o současné a budoucí podobě Akademie výtvarných umění v Praze ( února 2010, AVU Praha, avu.cz) jsme se však o takové hodnocení pokusili a sestavili tabulku, která srovnává jednotlivé ateliéry českých vysokých výtvarných škol po roce 1989 podle úspěšnosti jejich absolventů v uměleckém provozu současného umění. Tento průzkum je prvním pokusem o srovnání škol a už předem deklaruje, že si je vědom jisté problematičnosti, která je s takovýmto hodnocením spojena. Použité kritérium účast na důležitých výstavách už např. omezuje ty výtvarníky, kteří pracují ve veřejném prostoru, v dnes nepreferovaných médiích apod. Podobných výhrad by se našla celá řada, nicméně jsme přesvědčeni, že výsledky našeho průzkumu jistou vypovídací hodnotu mají, a proto si je zde dovolujeme prezentovat. Jak je však i na první pohled z výsledného přehledu (viz tabulka níže) patrné, v rámci celkové úrovně všech domácích vysokých uměleckých škol si vůdčí postavení zachovává právě diskutovaná Akademie výtvarných umění v Praze. Vysvětlení metody a jednotlivých kritérií uvádíme níže pod přehledovou tabulkou s absolutním pořadím ateliérů; podrobnější rozpracování výzkumu najdete na webu vvp.avu.cz.

2 Škola Vyučující Ateliér Počet bodů vztažený k počtu let pedagogické činnosti Absolutní počet bodů 1 AVU Praha Jiří David Vizuální komunikace 8,15 48,88 2 AVU Praha Vladimír Skrepl Malířská škola II 8,01 112,12 3 AVU Praha Stanislav Kolíbal Sochařská škola 6,37 19,12 4 AVU Praha Karel Malich Sochařská škola 5,37 5,37 5 VŠUP Praha Jiří Šalamoun Ilustrace, grafika 3,51 45,64 6 AVU Praha Milan Knížák Škola intermediální tvorby 3,27 62,11 7 VŠUP Praha Jiří David Intermediální konfrontace 3,07 18,45 8 FaVU VUT Brno Petr Kvíčala Intermédia / Malířství 3 2,89 23,14 9 AVU Praha Vladimír Kokolia Škola grafiky II 2,68 45,60 10 AVU Praha Jiří Načeradský Malířská škola 2,61 5,23 Konceptuální a intermediální 11 VŠUP Praha Adéla Matasová tvorba 2,26 27,08 12 AVU Praha Veronika Bromová Škola nových médií II 2,37 16,58 13 AVU Praha Aleš Veselý Škola monumentální tvorby 2,01 30,12 14 AVU Praha Bedřich Dlouhý Malířská škola 1,99 9,95 15 AVU Praha Michael Bielický Škola nových médií I 1,93 30,95 16 VŠUP Praha Kurt Gebauer Ateliér sochařství 1,88 35,78 17 VŠUP Praha Vladimír Kopecký Ateliér skla 1,85 14,82 18 AVU Praha Miloš Šejn Škola konceptuální tvorby 1,48 28,20 19 AVU Praha Jiří Lindovský Škola grafiky I 1,4 23,82 20 AVU Praha Jiří Příhoda Škola monumentální tvorby 1,39 5,56 21 FaVU VUT Brno Peter Rónai Konceptuální tendence / Intermédia / Video multimédia / Video 1,27 20,24 22 AVU Praha Hugo Demartini Sochařská škola II 1,21 7,25 23 VŠUP Praha Jiří Harcuba Kov, šperk, glyptika 1,05 4,19 24 AVU Praha Jiří Sopko Malířská škola I 0,93 17,75 25 VŠUP Praha Pavel Štecha Fotografie 0,89 9,81 26 FaVU VUT Brno Keiko Sei Video / Video multimédia 0,77 2,31 27 VŠUP Praha Marian Karel Sklo v architektuře 0,62 9,37 28 VŠUP Praha Ivan Pinkava Fotografie 0,62 1,23 29 AVU Praha Jitka Svobodová Škola kresby 0,51 9,74 30 FUD UJEP Ústí n.l. Pavel Baňka Fotografie 0,49 7,35 31 AVU Praha František Hodonský Malířská škola 0,41 2,88 32 FU OU Ostrava Petr Lysáček Ateliér intermediálního umění 0,32 4,86 33 AVU Praha Michael Rittstein Malířská škola III 0,31 2,44 34 FaVU VUT Brno Václav Stratil Kresba / Ateliér intermédia 0,31 3,40

3 35 VŠUP Praha Stanislav Diviš Ateliér malby 0,29 1,75 36 FaVU VUT Brno Jiří H. Kocman Ateliér papír a kniha 0,28 3,40 Multimediální design / 37 ÚUD ZU Plzeň Dušan Záhoranský Intermediální tvorba 0,20 1,00 38 AVU Praha Jindřich Zeithamml Sochařská škola II 0,26 4,12 39 VŠUP Praha Pavel Nešleha Ateliér malby 0,19 2,43 Škola klasických malířských 40 AVU Praha Zdeněk Beran technik 0,17 3,17 41 FaVU VUT Brno Margita Titlová Ateliér grafiky 0,16 1,75 42 FU OU Ostrava Stanislav Hanzík Ateliér sochařství 0,13 0,50 43 AVU Praha Antonín Střížek Malířská škola 0,07 0,33 44 FU OU Ostrava Marius Kotrba Ateliér sochařství 0,04 0,50 Ostatní ateliéry nebodovaly. Popis metody a kritérií hodnocení V hodnocení byla použita dvě základní kritéria: 1. Zastoupení, respektive ocenění v rámci českých výstav (či cen), které splňují následující parametry: a) mají obecný charakter, tzn. jsou otevřeny pro studenty všech vysokých uměleckých škol u nás (nejsou např. pouze pro malbu jako ARSkontakt či Cena kritiky za malbu, nebo pro určitou školu ESSL Award pro AVU); b) nominace, respektive ocenění vybírá nezávislá kolektivní porota (nikoliv tedy pouze jeden kurátor). Těmto kritériím odpovídá dohromady 6 akcí/ocenění: Cena Jindřicha Chalupeckého (Společnost J. Chalupeckého), Zlínský salon mladých (KGVU Zlín), START POINT (Galerie Klatovy / Klenová), Cena EXIT (FUD UJEP), Cena 333 (NG Praha) a Cena Josefa Hlávky pro nejlepší studenty a absolventy (Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových). Každé ceně byly přiděleny body tak, aby co nejvíce proporčně odpovídaly jejímu významu, počtu nominovaných atd.: CJCH laureát: 10 a., finalista: 4 A.. Zlínský salon mladých účast: 1 A.., Cena V. Chada: 4 b., zvláštní cena jury (jen prví tři ročníky): 3b START POINT nominace za školu: 1 b., laureát v prvních pěti českých ročnících: 4 b., laureát v dalších mezinárodních ročnících: 6 b., čestné uznání v mezinárodních ročnících: 4 b. Cena EXIT laureát: 3 b., finalista 1 b. Cena 333 laureát: 4 b., finalista: 1 b. Hlávkova cena nominace za školu: 1 b.

4 2. Účast na ostatních výstavách včetně zahraničních byla obodována dle mezinárodního ratingu Artfacts.Net, který je založen právě na principu přidělování bodů za jednotlivé výstavy a není závislý na českém prostředí (zahrnuje mimo jiné účast na Benátském bienále, Documenta, Manifesta a dalších prestižních výstavách, troduction). Brali jsme v úvahu umístění do místa, místo se převádělo na body jednoduchým vzorcem tak, že teoreticky 1. místu by odpovídalo 15 bodů, místu 14,5 atd. Obě dvě kritéria měla zhruba stejnou váhu: dle prvního byl nejvyšší počet přidělených bodů 18, dle druhého 14,4. Tato dvě kritéria se navzájem doplňují: např. Pavel Mrkus či Milena Dopitová nikdy nebyli nominováni na Cenu Chalupeckého, ani nezískali ocenění ve Zlíně, a přesto jsou mezinárodně úspěšní, což zohlednil žebříček Artfacts.Net. Na druhou stranu sochaři Jiří Příhoda, Lukáš Rittstein či Jaroslav Koléšek získali Chalupeckého nebo Chada, ale v žebříčku Artfacts.Net jsou relativně vzadu, neboť jako sochaři logicky vystavují méně, jsou orientováni na veřejný prostor atd. Do bodování nebyli zařazeni: 1) umělecké skupiny jako Rafani, Kamera Skura atd., 2) ti, kteří studovali mimo ČR (jako např. František Kowolowski v Polsku) nebo na Pedagogických fakultách na zač. 90. let, takže za nimi není žádný významnější pedagog (Michaela Thelenová), 3) studenti a absolventi škol architektury, užitého umění a designu, a ani studenti restaurátorských škol, z nichž mnozí dosahují výborných výsledků. Alespoň jeden bod získalo 203 umělců. Abychom eliminovali ty, kteří byli zastoupeni pouze na jedné akci, což může být považováno i za náhodu, a průzkum dostal dimenze, v nichž ho lze zpracovat, od celkového součtu se odečetl koeficient 4 (odpovídá např. účasti ve finále na Ceně J. Chalupeckého, takže v průzkumu není zahrnut finalista, který nezískal žádný jiný bod). Body, které získal každý absolvent, byly přiřazeny k ateliéru či ateliérům, v nichž studoval (údaje o studiích byly doplněny z databází i datum, abart, artlist atd.). Body byly přiděleny poměrně, takže pokud někdo studoval ve více ateliérech, nebralo se v úvahu, jestli se školil u některého pedagoga déle a u jiného krátce (odchylka by zde měla být statisticky vyvážena). Takže výtvarník, který získal 9 b. a měl v CV napsány tři pedagogy, dodal každému z nich 3 b. Na závěr byly body sečteny podle jednotlivých pedagogů a škol a vyděleny počtem let, které ten který pedagog na škole působil. Výsledky nemají samozřejmě absolutní platnost. Základními systémovými nedostatky, které musí být zohledněny, jsou zejména:

5 a) Délka působení jednotlivých pedagogů na daného studenta, celkový počet studentů. b) Žebříček Artfacts.Net není stabilní, neustále se v závislosti na čase proměňuje (pracovali jsme s údaji z 19. února 2010) a navíc není schopen přesně rozeznat závažnost výstav, např. mechanicky klade největší váhu na nejrůznější bienále. V našem prostředí to znamená, že účast na jednom ze dvou pražských bienále znamená neúměrně velký posun v pořadí. S tím se bohužel nic nenadělá, je to kompenzováno odečtem oněch 4 bodů, kde se opět eliminuje ten, kdo se objeví např. na bienále NG a nepotvrdí to např. zastoupením alespoň na jednom Zlínském salonu. c) Pro české ceny rovněž platí, že čím blíže k roku 2010, tím více cen, a tudíž bodů. To samozřejmě znevýhodňuje absolventy raných 90. let. Je to ovšem kompenzováno tím, že tito absolventi zase měli prostor k prosazení se v žebříčku Artfacts.Net, mohli se zúčastnit více Zlínských salonů atd. d) Někteří významní umělci, kteří třeba jen málo vystavují nebo se prosadili o něco pomaleji, do žebříčku nezasáhli. Např. Petr Pastrňák nebyl nikdy ve finále Chalupeckého ceny, v žebříčku Artfacts.Net je těsně za místem, protože v poslední době nebyl na žádném mezinárodním bienále, a přesto jde o úspěšného malíře, který by svým profesorům měl přinést body. Tyto chyby a výkyvy ovšem jdou na obě strany a vzájemně se kompenzují. Rámcově lze ale říci, že přes všechny možné nepřesnosti tabulka potvrzuje tradiční kvalitu některých ateliérů (Doc. Vladimír Skrepl, Prof. Milan Knížák, Doc. Vladimír Kokolia, Doc. Jiří David, Prof. Miloš Šejn, Prof. Kurt Gebauer, Doc. Petr Kvíčala, Prof. Peter Rónai), včetně těch, kde pedagogové již neučí (Prof. Aleš Veselý, Prof. Stanislav Kolíbal, Prof. Adéla Matasová), a naopak vypovídá o tom, že jiné ateliéry podle použitých kritérií v tomto smyslu žádné opravdu úspěšné umělce nevyprodukovaly. A jsou tu třeba i kuriozity např. ateliér Prof. Jiřího Šalamouna na VŠUP, kterému velmi úspěšné, byť nakonec poněkud jinak než k oboru ilustrace orientované absolventky Markéta Othová a Veronika Bromová, zajistily vysoké hodnocení. Pokud budete mít konkrétní připomínky, zasílejte je, prosíme, na ovou adresu vvp@avu.cz.