Obsah ÚVOD... 9 I. DĚJINY A METODY SLOVANSKÉ ARCHEOLOGIE... 10

Transkript

1 Obsah ÚVOD I. DĚJINY A METODY SLOVANSKÉ ARCHEOLOGIE II. POČÁTKY SLOVANSKÉHO OSÍDLENÍ ČECH: 6. A 7. STOLETÍ Příchod Slovanů do Čech Domy a vesnice Pohřebiště a doklady kultu Charakteristika památek časně slovanské kultury a jejich chronologie Keramika Stáčení nití, tkaní látek, přesleny, závaží Nářadí z parohu a kostí Nářadí z kamene Řemeslná výroba a její problematika (železo, barevné kovy, stříbro, sklo) Zemědělství a chov dobytka Pěstování polních plodin Obdělávání půdy Orba Pěstované rostliny Sklizeň Chov domácích zvířat Lov a rybolov Způsob a systém zemědělské výroby Skladování Výnosy Spotřeba a životní úroveň Obchod Sámova říše Výšinná sídliště a problematika počátků hradišť III. OD POČÁTKŮ HRADIŠŤ K HISTORICKÝM PŘEMYSLOVCŮM: KONEC 7. AŽ POLOVINA 9. STOLETÍ Od Sáma k historickým Přemyslovcům Vznik hradišť a jejich vývoj Rozvoj hradišť v 9. století Vývoj fortifikací v 8. a 9. století Zástavba hradišť Vojenská funkce hradišť Zázemí hradišť a rozvoj osídlení Archeologie a otázka českých kmenů Změny v zemědělské výrobě Obdělávání půdy Obilniny a další plodiny Sklizeň Skladování obilí Zpracování obilí a jiných polních plodin Živočišná výroba Otázka zemědělského systému

2 Řemesla a obchod Hutnictví a kovářství Počátky šperkařské výroby Sklářství Hrnčířství Práce se dřevem a jiné specializované znalosti Výroba z kosti a parohu Zpracování kůže Textilní výroba Zpracování kamene Náboženské představy, pohřbívání Historické prameny o pohanství v Čechách Archeologické doklady pohanského kultu Spalování mrtvých Mohyly Období birituality a počátky kostrových pohřebišť Kulturní vztahy a chronologie archeologického inventáře Nálezy avarského kulturního okruhu Vznik blatnického stylu Nálezy západního původu Etapy ve vývoji šperku v Čechách 8. a 9. století Skleněné perly a další skleněné výrobky Zbraně Vybavení jezdce Další kovářské výrobky Hliněné zboží v Čechách 8. a 9. století Kostěné výrobky IV. POČÁTKY ČESKÉHO STÁTU: ARCHEOLOGIE DRUHÉ POLOVINY 9. A 10. STOLETÍ První čtyři generace historických Přemyslovců Mocenská centra Přemyslovců nová etapa vývoje Hradiště v písemných pramenech Pražský hrad a jeho podhradí Přední přemyslovská hradiště Osídlení, ves a dům Zemědělství Pěstování polních plodin, pole a žně Získávání oleje, zeleniny a přírodních barviv Ovocnářství Vinná réva a chmel Chov a užitek z domácích zvířat Řemeslná výroba Těžba kovů a transport surovin Zlatnické techniky Sklářství Výroba a zpracování železa Hrnčířství Práce se dřevem Zpracování kosti a parohů Textil Zpracování kůže Vztah hustoty a objemu osídlení k rozmístění řemesel

3 Obchod Platidla Počátky křesťanství a archeologie Období tzv. dvojvěří v Čechách Pohřební ritus a jeho zvláštnosti. Pohřbívání nespálených těl a jeho vývoj Výbava hrobů Vampyrismus Předměty související s křesťanstvím Kostely a chrámové stavby Společenské otázky Svědectví hrobů Význam výzbroje a výstroje jako znaku sociálního postavení Knížecí hroby Osoby výše postavené, ale bez knížecích znaků Ozbrojená složka Rozdílný inventář venkovanů a obyvatel hradišť Závěr Chronologie archeologického inventáře Velkomoravský vliv a jeho vyznívání v Čechách Ostatní šperky přemyslovské doby Kolier Součásti výstroje jezdce Další nářadí a náčiní Zbraně Keramika Vědérka a okovy Výrobky z kosti V. EPILOG SLOVANSKÝCH ČECH: ARCHEOLOGIE 11. A 12. STOLETÍ Přemyslovské Čechy v 11. a 12. století Rozvoj hradské správní organizace Zánik hradské soustavy a počátky měst Vývoj osídlení a kolonizace Zemědělství a chov dobytka Pěstování polních plodin Živočišná výroba Řemesla, služby, práce Hutnictví Kovářství Získávání drahých a barevných kovů Slévání barevných a drahých kovů Zlatnictví, šperkařství Sklářství Výroba keramiky, dlaždice Kamenictví Kožešnictví, práce s kůží Barvy, barvení Služby Obchod Mince Upevňování křesťanství Kostely

4 První kláštery v Čechách Hřbitovy Pohřbívání v kostele a u kostela Mladohradištní pohřební ritus Pohřební milodary Vampyrismus Pohřební rituál a pohanské rudimenty Chronologie nálezového fondu 11. a 12. století Šperky z drahých a barevných kovů Šperk zhotovený ze skla, jantaru a polodrahokamů Křížky, enkolpia Předměty související s liturgií Váhy a závaží Předměty ze železa Jezdecká výstroj Militaria Keramika Dlaždice Výrobky z kamene a kosti ZÁVĚR VÝBĚROVÝ SOUPIS ARCHEOLOGICKÝCH NALEZIŠŤ V ČECHÁCH ZE DRUHÉ POLOVINY 6. AŽ 12. STOLETÍ PRAMENY A LITERATURA SEZNAM VYOBRAZENÍ O AUTORECH

5 Úvod Archeologická syntéza slovanského období v Čechách byla připravována již v osmdesátých letech 20. století, kdy na ní v Archeologickém ústavu tehdejší ČSAV v Praze pracovala řada specialistů pod redakcí Magdaleny Beranové, Zdeňka Váni a Zdeňky Krumphanzlové. Na počátku devadesátých let se však nenašly prostředky k její publikaci, i když ji recenzovali a doporučili takoví odborníci, jako byli Rudolf Turek, Bořivoj Dostál a Rostislav Nový. Dva z redaktorů, Z. Vá ňa a Z. Krumphanzlová, a všichni tři recenzenti za tu dlouhou dobu zemřeli. Z. Krumphanzlová však ještě před svou smrtí stačila průběžně hodnotit a doplňovat některé výsledky mladší generace a tyto poznatky předala M. Beranové. Značná část původního rukopisu podlehla zkáze při povodni v srpnu 2002, kdy byl pražský archeologický ústav a všechny prostory v přízemí včetně knihovny, archivu negativů a plánů i některých pracoven zaplaven až do výše téměř tří metrů. Naštěstí se dochovala důležitá část vyobrazení, pro něž podklady připravovaly Z. Krumphanzlová a M. Beranová. Nutnost spojit poznatky dnes již téměř zemřelé generace s výsledky mladších badatelů a také zkušenosti, které nabyla při redigování a vedení archeologické syntézy z let osmdesátých, vedly M. Beranovou k přesvědčení, že v někdejší práci je nutno pokračovat. Předkládaná práce, zahrnující v prvé řadě archeologický pohled na důležité období 6. až 12. století v Čechách, vznikla především v posledních šesti letech. Pokud byly využity znalosti z nepublikovaného rukopisu, jsou řádně citovány a zařazeny do seznamu literatury. Na některých částech pracovala M. Beranová spolu se Z. Krumphanzlovou, vzhledem k větším úpravám a posunům již ovšem nejde o původní rukopis v pravém slova smyslu. Přesto je samozřejmé, že i tato zesnulá badatelka je spoluautorkou. Dílčích doplňků, úprav a především závěrečné odborné redakce celé práce se na přání Magdaleny Beranové ujal Michal Lutovský. Již mnohokrát a na různých místech bylo konstatováno, že archeologie není vědou jednoznačných závěrů. Byť se opírá o zcela konkrétní, většinou hmotné prameny, poskytuje často materiál i k navzájem výrazně odlišným hypotézám. Nejinak je tomu i v případě archeologie raně středověké. Také z tohoto hlediska je třeba přistupovat k předkládané knize, jejíž text se stal místy kompromisem mezi různými přístupy. V případě výrazné odlišnosti názorů byl v rámci zachování celkové koncepce knihy upřednostněn původní text Magdaleny Beranové. Jde především o knihu archeologickou, tedy o základní představení a zhodnocení archeologických pramenů významné periody naší historie. Politickým dějinám a vůbec historii opírající se o písemné prameny je v textu věnována pouze okrajová pozornost, spíše pro pochopení určitého chronologického a kulturního rámce, a to někdy i za cenu určitého zjednodušení. Zevrubná historická zhodnocení klíčových etap českého raného středověku byla ostatně v uplynulé dekádě podrobně publikována. 9

6 I. Dějiny a metody slovanské archeologie Vývoj archeologického studia raně středověkých Čech je spojen s vývojem archeologie v Čechách obecně a slovanské archeologie zvláště. Obojí má své počátky již na sklonku 18. století v osobnosti Josefa Dobrovského (EISNER 1953; 1954; SKLENÁŘ 1970), který jako první v Čechách rozpoznal historickou hodnotu archeologických nálezů a vytyčil postulát kritického přístupu k nim, na nějž bylo možno ovšem navázat až o téměř sto let později. Další osobností, kterou je třeba v souvislostech naší práce připomenout, byl Pavel Josef Šafařík (EISNER 1961B; BERANOVÁ 1996, tam další lit.). V době, kdy vycházely Šafaříkovy Slovanské starožitnosti, tedy v letech 1836 a 1837, bylo publikováno Thomsenovo základní dělení pravěku na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Ve stejné době byl vydán Handbuch der germanischen Alterthumskunde od Gustava Klemma a nejstarší dějiny Němců od Conrada Zeusse. V Čechách vyšel první díl německy psaných českých dějin Františka Palackého a vycházel Jungmannův slovník. Na Galapagách se zrodila idea Darwinovy teorie. Starožitnosti ovšem, jak je pojímala tehdejší doba a P. J. Šafařík zvláště, nebyly hmotné či umělecké památky, ale historické doklady všeho druhu, tedy psané, literární, národopisné, numismatické i archeologické. Šafařík archeologické památky znal, zajímal se o ně a sledoval archeologické objevy na celém slovanském území; na druhou stranu ovšem chápal, že doba seriózního přístupu k nim ještě nenastala. Speciálně archeologickým nálezům z Čech se věnovali Matyáš Kalina z Jäthensteina, Václav Krolmus a další, 1 až do šedesátých let 19. století bylo však problémem správné rozpoznání slovanské příslušnosti nálezů (LUTOVSKÝ 2006B). Stalo se tak v prvním systematickém přehledu českého pravěku z pera Jana Erazima 1 Dějiny archeologického bádání 19. a počátku 20. století patří k nadstandardně poznaným a vícekrát detailně pojednaným etapám vědecké práce v Čechách (především SKLENÁŘ 1984; 2000). Ke Kalinovi z Jäthensteina: BÖHM 1937; SKLENÁŘ Ke Krolmusovi: SKLENÁŘ Vocela ( ; NIEDERLE 1922; SKLENÁŘ 1981); druhý díl jeho Pravěku země české, který vyšel v roce 1868, byl celý věnován skutečným, ale stále ještě i domnělým slovanským památkám. Heuristická práce pak dosáhla vrcholu v díle Josefa Ladislava Píče, jenž zároveň shrnul všechny tehdy dostupné archeologické prameny raného středověku v třetím díle svých monumentálních Starožitností země České (PÍČ 1909; TUREK 1949A; SKLENÁŘ 1993). Na přelomu 19. a 20. století se v archeologickém studiu slovanských počátků vykrystalizovaly souběžně dva směry: jednak historizující archeologie, jejímž představitelem byl právě J. L. Píč, jednak komplexnější pojetí s tradičním označením slovanské starožitnosti, reprezentované Luborem Niederlem, který v tomto směru dovršil dílo P. J. Šafaříka (NIEDERLE ; ; 1953; EISNER 1948A). Niederlovy Slovanské starožitnosti se staly nenahraditelným kompendiem informací a měly rozhodující vliv na obecný rozvoj slovanských studií ve všech slovanských zemích. První směr se uplatnil především v regionálním bádání, ať už v užším nebo širším smyslu, a snažil se hodnotit archeologické prameny z hlediska historického vývoje příslušné oblasti. Druhý směr poskytl obsáhlejší srovnávací kriteria, využívající vypovídací možnosti některých zájmových vědních disciplín. Po Luboru Niederlovi, který jako polyhistor byl ještě schopen je v sobě spojovat, je dnes jejich aplikace možná vzhledem k silně rozvinuté specializaci i množství informací pouze v týmové práci. Odtud také pokus Niederlova žáka Jana Eisnera utvořit v padesátých letech v rámci Slovanského ústavu ČSAV pracovní skupinu, jež navazovala na intence Niederlovy a vydávala kromě jiných publikací periodický sborník Vznik a počátky Slovanů (Origine et débuts des Slaves, 1956 až 1972). Po zrušení Slovanského ústavu v roce 1963 a zániku sborníku (po sedmém vydaném svazku v roce 1972) ztratila tato spolupráce organizační základnu. Sám Eisner se pokusil na Niederlovo dílo navázat Ru- 10

7 I. Dějiny a metody slovanské archeologie Obr. 1. Josef Ladislav Píč ( ) Obr. 2. Lubor Niederle ( ) kovětí slovanské archeologie, z níž však nakonec zůstalo jen torzo (EISNER 1966). Jan Eisner je i tvůrcem dodnes (pochopitelně s jistými korekcemi) užívaného periodizačního systému českého raného středověku, tedy jeho dělení na období předhradištní dnes označované jako časně slovanské a hradištní, jež se dále člení na starší, střední, mladší a pozdní dobu hradištní. Předpokladem výraznějšího uplatnění obou koncepcí byl terénní výzkum, jenž se vymaňoval z fáze sběrů a menších akcí, vesměs bez náležité dokumentace, k rozsáhlejším výzkumným pracím až v meziválečném období, případně i za okupace (Pražský Hrad, Vyšehrad, Libušín, Budeč, Stará Boleslav, Levý Hradec, Prachovské skály a další). Výzkumy vedl především Státní archeologický ústav v Praze, založený roku 1919 L. Niederlem, v menší míře i Národní muzeum. Plného rozmachu dosáhla výzkumná činnost až po roce 1945, zejména po založení ČSAV v roce 1952, do níž byl začleněn i Archeologický ústav. Jejím cílem byla nejen historicky známá centra jako Pražský Hrad, Vyšehrad, Levý Hradec, Libušín, Budeč, Kouřim, Libice, Vlastislav, Bílina nebo Cheb, nýbrž i řada dalších významných lokalit hradišť, sídlišť i pohřebišť z písemných pramenů neznámých (Klučov, Doubravčice, Tismice, Zabrušany, Hradsko, Levousy, Lahovice, Březno u Loun, Kozárovice, Řesanice, Nalžovické Podhájí, Hradec nad Jizerou, Hradec u Stoda, Vřesník, Poděbrady-radiostanice, Staré Badry u Opolánek, Radomyšl a mnoho další). Postupně tak byl získán rozsáhlý pramenný materiál, který vedl vesměs k revizi starších poznatků a vyžadoval nové syntetické zpracování. V té době se česká archeologie dostala na jedno z předních míst terénního archeologického bádání v celé Evropě. I terénní výzkum však prodělával svůj vývoj, jeho metody byly stále propracovávány a vycházely i studie metodologické. Rozsáhlé terénní výzkumy mají ovšem nejen velké přednosti, ale také nedostatky. Bez výzkumů bychom nedosáhli takových poznatků o hradištích, sídelních celcích a pohřebištích, jakými dnes disponujeme, ani bychom nemohli vymezit chronologii a návaznost archeologických artefaktů. Na druhé straně však rozsáhlé výzkumy archeologické památky tak či onak zničí, i když se nechávají prostory pro možnost revizního výzkumu. Snahám o poznání raného středověku tak padly za oběť mnohdy až příliš velké části důležitých lokalit. Dnes se proto od velkých systematických výzkumů ustoupilo a terénní činnost se zaměřuje především na předstihové nebo záchranné akce všude tam, kde se ve staré sídelní oblasti a v sídelních centrech staví, přestavuje nebo upravuje. Důležitou součástí soudobé archeologie jsou tzv. nedestruktivní metody výzkumu, spojené s přírodovědnými a technickými disciplinami (KUNA A KOL. 2004; 11