Odchod dětí z dětského domova

Transkript

1 1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky Odchod dětí z dětského domova Diplomová práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Lenka Gulová Vypracovala: Bc. Lenka Kopřivová

2 2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům..

3 3 Ráda bych na tomto místě poděkovala paní Mgr. Lence Gulové za její pomoc a cenné rady, které mi při zpracování mé diplomové práce poskytla. Současně také děkuji mladým dospělým, kteří byli ochotni podělit se se mnou o své životní příběhy. V Brně dne 20. srpna 2006 Bc. Lenka Kopřivová

4 4 OBSAH ÚVOD SYSTÉM ÚSTAVNÍ VÝCHOVY V ČR STRUČNÁ HISTORIE ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY V ČESKÝCH ZEMÍCH ÚSTAVNÍ VÝCHOVA OCHRANNÁ VÝCHOVA ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY Diagnostický ústav Dětský domov Dětský domov se školou Výchovný ústav PROBLEMATIKA ÚSTAVNÍ PÉČE NEDOSTATKY V ÚSTAVNÍ PÉČI OBDOBÍ ADOLESCENCE VYMEZENÍ POJMU ADOLESCENCE ZMĚNY V ADOLESCENCI VÝVOJ A UTVÁŘENÍ IDENTITY ADOLESCENTA SOCIALIZACE V OBDOBÍ ADOLESCENCE VOLBA POVOLÁNÍ A PŘECHOD ZE ŠKOLY DO PRAXE SPECIFICKÉ VÝVOJOVÉ PROBLÉMY DOSPÍVAJÍCÍCH CHARAKTERISTIKA MLADISTVÝCH V ÚSTAVNÍCH ZAŘÍZENÍCH VYBRANÁ SPECIFIKA JEDINCŮ VYRŮSTAJÍCÍCH V ÚSTAVNÍM ZAŘÍZENÍ PSYCHICKÁ DEPRIVACE KONKRÉTNÍ PODOBA PROBLÉMŮ DĚTÍ VYCHOVÁVANÝCH V ÚSTAVNÍM ZAŘÍZENÍ STRUČNÉ RYSY PATOLOGICKÉ RODINY DŮVODY VEDOUCÍ K UMÍSTĚNÍ DÍTĚTE DO ÚSTAVNÍ VÝCHOVY RIZIKA DLOUHODOBÉHO POBYTU DÍTĚTE V ÚSTAVNÍ PÉČI ODCHOD DĚTÍ Z DĚTSKÉHO DOMOVA LEGISLATIVNÍ ZÁZEMÍ... 48

5 5 4.2 PŘÍPRAVA DÍTĚTE NA ODCHOD Z DĚTSKÉHO DOMOVA Řešení odchodu v průběhu pobytu v dětském domově Zajištění bydlení Zajištění zaměstnání INTEGRACE MLADÝCH DOSPĚLÝCH OPOUŠTĚJÍCÍCH ÚSTAVNÍ ZAŘÍZENÍ PROJEKTY TÝKAJÍCÍ SE PROBLEMATIKY ODCHODU Z DĚTSKÉHO DOMOVA Projekt Atd. pro mládež opouštějící dětské domovy Projekt Najdi svůj směr Projekt Startovné do života Projekt Získání řidičského průkazu Projekt Pod křídly Projekt Nejste na to sami VARIANTY BYDLENÍ PŘI ODCHODU Z DĚTSKÉHO DOMOVA Domy na půli cesty Azylové domy Ubytovny Další možnosti ubytování METODOLOGICKÁ ČÁST METODY A CÍLE VÝZKUMU VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ PREZENTACE ROZHOVORŮ ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT ZÁVĚR VÝZKUMU ZÁVĚR ZÁVĚR RESUMÉ SUMMARY SEZNAM SCHÉMAT SEZNAM LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY

6 6 Úvod Dítě jako každá lidská bytost má svou hodnotu, důstojnost a základní práva. Vzhledem ke svému tělesnému i duševnímu vývoji, bezbrannosti a zranitelnosti potřebují děti zvláštní péči, pomoc, ochranu, porozumění a lásku. Úmluva o právech dítěte Ústavní výchova představuje v České republice jednu z forem náhradní výchovné péče. Ukládá se především v případech, kdy dochází k vážnému selhání rodiny, která již nemůže řádně zabezpečit výchovu dítěte, a v úvahu již nepřipadají ani jiná výchovná opatření. I přes právo dítěte vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a pozornosti, jak praví mezinárodní Úmluva o právech dítěte, je v našich zemích toto právo dětem často odpíráno. Následkem toho je pak celkový vývoj jedince významně ohrožen a jeho vyhlídky na úspěšný budoucí život jsou téměř zmařeny. Současná situace v počtu umísťovaných dětí do dětských domovů a výchovných ústavů řadí Českou republiku na první místo v Evropě. Tento fakt svědčí o vysokém počtu dětí, které jsou vychovávány mimo rodinné prostředí a jsou odkázány na péči státu. Stát však neumí a ani nemůže nahradit dítěti harmonické prostředí rodiny. Tyto faktory pak vedou k řadě problémů, se kterými jsou děti nuceny se po celý svůj život vypořádávat. Jedním z nejzávažnějších problémů je odchod mladých dospělých do běžného života odehrávajícího se za branami dětského domova. Děti opouštějí dětský domov bez hlubší přípravy na to, co je venku vlastně čeká. Téměř ze dne na den se ocitnou v tvrdém světě dospělých, kde se o sebe musí postarat samy, kde za ně najednou neudělá nic někdo jiný. To oni si musí sehnat práci, to oni musí platit nájem, oni si musí navařit, vyprat si A to je spousta činností, které mladý člověk z rodiny zvládá (nebo mu pomůže rodina), ale mladý člověk z dětského domova ne, protože ho to nikdo nenaučil. Dodnes neexistuje žádný manuál, jak děti na odchod připravovat. Legislativa je v tomto směru nedostačující a metodika naprosto nevypracovaná. Avšak příběhy dětí, které dětský domov opouštějí a opustily, jsou v některých případech známé, ale bohužel v řadě případech ne inspirující.

7 7 Téma diplomové práce nebylo zvoleno náhodně. Již přes dva roky se věnuji práci s dětmi z dětských domovů. Zúčastnila jsem již dvakrát projektu Nadace Jana Pivečky Atd., který je zaměřen na problematiku odchodu dětí z dětského domova, a na základě těchto zkušeností jsem se pustila i do samostatné práce v této oblasti. Spolu s přáteli jsme již uskutečnili několik víkendových pobytů v rámci projektu Make a connection zaměřených na rozvoj psychosociálních dovedností mladistvých vyrůstajících v dětských domovech a další čtyři obdobné akce budeme v nejbližší době realizovat pod záštitou grantového programu Youth, financovaného Evropskou komisí. Právě díky těmto akcím jsem si uvědomila hloubku této problematiky a mou snahou je a bude pomáhat tuto situaci nějakým způsobem řešit. Práce se svým obsahem řadí do oboru sociální pedagogiky a velmi úzce také souvisí se speciálně pedagogickou disciplínou, etopedií. Právě etopedická péče je realizována ve speciálních školských zařízeních, která jsou synonymem zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se soustředím především na objasnění pojmů jako je ústavní výchova, zařízení pro výkon ústavní výchovy, na její problematiku i nedostatky. Dále zde objasňuji vývojovou etapu adolescence, jelikož právě v tomto období odchází mladí dospělí z dětských domovů. Jsou zde tedy blíže specifikovány charakteristiky této životní etapy. Zároveň zde nechybí vybraná specifika jedinců, kteří v ústavním zařízení vyrůstají. Vývoj těchto dětí je poněkud jiný, než je tomu ve vývoji v běžné rodině, proto je dobré zmínit se o těchto odlišnostech. Blíže jsou zde objasněny pojmy jako psychická deprivace, důvody, které vedou k umístění dítěte do ústavního zařízení, a také rizika dlouhodobého pobytu v ústavním zařízení. Stěžejní částí teorie je potom kapitola o odchodu dětí z dětského domova. V té se snažím nastínit, jak je tato situace řešena současnou českou legislativou, jak se k tomto tématu staví dětské domovy, a jak v tomto ohledu pracuje neziskový sektor. Výzkum je přímo zaměřen na zkoumání problematiky odchodu dětí z dětského domova. I přesto, že v dostupné literatuře není tato oblast nijak blíže popsána, je potřeba jí věnovat patřičnou pozornost. Ve výzkumné části se orientuji na zmapování životních příběhů jednotlivých osob, na jejich přechod z rodiny do dětského domova, na jejich studium a také na samotnou situaci při odchodu z dětského domova.

8 8 Při zpracování je mi nápomocna technika zakotvené teorie, která mi pomáhá odhalit podstatu odchodu dětí z dětského domova. K danému tématu je využito děl předních českých autorů, kteří se dané problematice věnují. Jednotlivé části jsou však doplněny i vlastními zkušenostmi. Cílem diplomové práce je přiblížit současnou situaci ústavní výchovy s důrazem na dětské domovy, osobnost jedinců vyrůstajících v dětském domově a v neposlední řadě i odhalení podstaty odchodu dětí z dětského domova.

9 9 1 Systém ústavní výchovy v ČR Ústavní výchova představuje v České republice jednu z forem náhradní výchovné péče. Již od svého zavedení v 50. letech 20. století se stala předmětem kritiky řady odborníků. Především je jí vytýkáno, že dlouhodobým pobytem v ústavním zařízení je dítě deprivováno, sociálně izolováno od své původní rodiny a může se u něj projevit syndrom ústavní závislosti. Pobyt v zařízení také dítě nedostatečně připravuje pro samostatný život. Ze statistik vyplývá, že se Česká republika umístila na prvním místě v Evropě v počtu dětí umístěných do ústavní péče. Každé 167. dítě u nás nežije se svými biologickými rodiči. Má-li štěstí, pak vyrůstá v náhradní rodině. V opačném případě své dětství a mládí tráví v ústavní péči - v kojeneckých ústavech a dětských domovech, které při jakékoli snaze dítěti zdaleka nemohou vynahradit rodinné zázemí, individuální péči, citovou stabilitu a všestranný rozvoj. Do roku 1991 představovala ústavní péče prakticky jedinou možnou formu etopedické práce s dětmi, kterým byla nařízená ústavní nebo uložena ochranná výchova. Pak byla zavedena náhradní rodinná péče, jako alternativa k ústavní péči. Přesto ústavní péče zůstává základem převýchovného procesu. Ústavní péče zahrnuje rezidenční péči o děti v různých typech ústavů jako jsou kojenecký ústav, dětský domov, dětský domov se školou, diagnostický ústav, výchovný ústav pro mládež a ústav sociální péče Stručná historie ústavní a ochranné výchovy v českých zemích Ústavní výchova v českých zemích se nařizovala podle rakouského občanského zákona z roku 1887 a Soud podle tohoto zákona mohl jen doporučit umístění dítěte nebo mladistvého do donucovací pracovny nebo do polepšovny, o přijetí však rozhodovala příslušná komise zemského úřadu. Pobyt chovanců 2 v polepšovacích 1 Matoušek, O., Rodina jako instituce a vztahová síť, s Vývoj označovaní dětí, kterým byla nařízena ústavní nebo ochranná výchova chovanec 609/1919, svěřenec 64/1981 Sb., nezletilá osoba ve věku 3-18 let, dítě 109/2002Sb.

10 10 ústavech trval tak dlouho, dokud to vyžadoval účel, nejdéle však do dvacátého roku jejich věku, v případě potřeby až do jedenadvacátého roku věku. Po dosažení této věkové hranice nikdo nesměl být držen v ústavu proti své vůli. Mladiství mohli být umístěni i v soukromých polepšovacích ústavech. Vláda upravila organizaci a stanovila podmínky pro přijímání chovanců do státního ústavu vládním usnesením č. 609/1919. V Košicích byl zřízen ústav J. A. Komenského, kde byla dvě samostatná oddělení. Oddělení sociální péče (zřejmě šlo o druhou skupinu chovanců, takže lze říci, že šlo o ústavní výchovu) mělo 186 míst. Oddělení justiční mělo 143 míst a bylo určené pro ochrannou výchovu. Ústav Komenského byl určen jen pro chlapce. Chovanci se v něm mohli vyučit některému z 21 řemesel. 3 V ČSR bylo trestní soudnictví nad mládeží upraveno zákonem č. 48/1931 a vládním nařízením k němu vydaným pod č. 195/1931. Tato úprava se již podstatně přiblížila podobě platné v současnosti. Dosavadní polepšovny se nadále nazývaly výchovnami. Osoby do 14 let nebyly trestně odpovědné, věk mladistvý byl stanoven od 14 do 18 let. 4 Dle mého názoru zákon o ústavní výchově 109/2002 Sb. (účinný od ), jehož znění oproti vládní verzi poslanci výrazně změnili k lepšímu, bohužel stále zachovává systém ústavních zařízení založený před třiceti lety, který je dost nevyhovující dnešním podmínkám. Největším problémem ústavní výchovy je ten, že každý stupeň spadá pod jiné ministerstvo a tak se snadno stane, že sourozenci jsou rozděleni kvůli věku. Současná roztříštěnost náhradní výchovné péče zůstává beze změny - pro děti do tří let kojenecké ústavy a dětské domovy spadající pod resort zdravotnictví, pro děti od tří do osmnácti let dětské domovy, diagnostické a výchovné ústavy řízené resortem školství. 3 Švancar, Z., Buriánova J. Speciálně pedagogické problémy ústavní a ochranné výchovy, s Švancar,Z., Buriánová,J. Speciálně pedagogické problémy ústavní a ochranné výchovy, s. 16.

11 Ústavní výchova Nedílnou a důležitou součástí systému zabezpečujícího péči o děti jsou formy náhradní výchovné péče, mezi které patří i ústavní výchova. V názorech na systém a funkci ústavní výchovy, včetně jejího vztahu k dalším formám náhradní výchovné péče, se objevují značné rozdíly. Panuje naprostá shoda na klíčové a nezastupitelné postavení rodiny při výchově dítěte. Prvotní, citově významná vazba mezi matkou a dítětem, později rozšířená na okruh rodiny, je určujícím činitelem při utváření osobnosti dítěte. Ovšem tato zákonitost se může projevit i ve své negativní formě a rodina se pak stává vysoce rizikovým činitelem při výchově. V tomto případě pak nastávají varianty práce s rodinou na odstranění negativních stránek výchovy (pokud je to možné) anebo varianta odebrání dítěte a jeho umístění například do systému ústavní výchovy. Ústavní výchova je opatření nařizované soudem v občanskoprávním řízení podle zákona o rodině nezletilým do 18 let. 5 Ústavní výchova je institut platného práva České republiky obsažený v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině a v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Je to opatření navržené orgánem sociálně-právní ochrany dětí a schválené soudem. Uplatňuje se v případech, kdy rodina o dítě není schopna nebo ochotna náležitě pečovat a výchovu dítěte nelze zajistit jiným přiměřeným způsobem. Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. V akutních případech se navrhuje tzv. předběžné opatření, o němž musí soud rozhodnout do 24 hodin. Toto opatření má platnost nejdéle 3 měsíce. Pokud však bylo v souvislosti s výchovou nezletilého zahájeno jakékoli řízení, trvá předběžné opatření po dobu, dokud nevstoupí v platnost nové rozhodnutí. Ukončení ústavní výchovy navrhuje soudu příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ústavní výchovu lze ukončit jen zletilé osobě a lze ji prodloužit maximálně 5 Švancar,Z., Buriánová,J. Speciálně pedagogické problémy ústavní a ochranné výchovy, s. 11.

12 12 do doby, než osoba dovrší 19 let. Podle zákona má soud ústavní výchovu zrušit, pokud pominou důvody, které vedly k jejímu nařízení, nebo pokud lze dítěti zajistit náhradní rodinnou péči. Vzhledem k malému stupni rozvinutí neústavních forem péče o tyto děti a k procedurálním bariérám je ústavní výchova, jako typ náhradní výchovné péče, v České republice ve srovnání s vyspělými zeměmi nadužívána. Ústavní výchova je v České republice v některých případech vykonávána ve stejných zařízeních jako ochranná výchova, což je odborníky právem kritizováno. Problém představuje také přechod mladistvých z ústavní výchovy do neústavního prostředí. I když jim státní orgány poskytují podporu, tato je v možnostech velmi limitována. 6 V průběhu posledních patnácti let, tedy v letech 1990 až 2005, v České republice postupně došlo ke zvyšování počtu dětí vyrůstajících mimo vlastní rodinu. Dnes žije v kolektivních školských zařízeních přibližně dětí. Ve vyspělých zemích západního světa se již od 60. let 20. století v oblasti rodiny postupně projevují následující trendy: klesá počet dětí v rodině, roste věk partnerů při uzavření prvního sňatku, stoupá počet rozvodů vzhledem k počtu sňatků a počet nesezdaných soužití, zvyšuje se počet matek, které vychovávají dítě bez manžela, narůstá počet rodin dobrovolně bezdětných. Také v české společnosti prochází rodina po roce 1990 významnými změnami, které se mj. odráží v postupném prosazování značné volnosti při uzavírání manželství. Zvyšuje se rozvodovost a přibývá dětí, které jsou vychovávány jen jedním z rodičů. Ženám se dnes rodí méně dětí a v pozdějším věku. Počet narozených dětí od roku 1990 v České republice postupně klesá a úhrnná plodnost se snižuje. Z psychologického hlediska je ústavní výchova vhodná pouze jako přechodné řešení po odebrání dítěte z rodiny, než je pro něj nalezena jiná vhodná rodina 6 Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 253.

13 13 (osvojitelská, pěstounská apod.) nebo než se dítě může vrátit zpět do původní rodiny. Soud je proto povinen před jejím nařízením vždy zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zabezpečit náhradní rodinnou péčí, která má přednost před výchovou ústavní. O ústavní výchově rozhoduje soud na návrh obce s rozšířenou působností, návrhem však není vázán a smí rozhodnout i bez podání návrhu. Ústavní výchova je nařizována dětem mladším 18 let v případech, kdy je jejich výchova vážně ohrožena či narušena nebo pokud rodiče z jiných vážných důvodů (duševní porucha dítěte vyžadující zvláštní péči) nemohou dětem zabezpečit výchovu. Ústavní výchova zaniká rozhodnutím soudu, pokud pominuly důvody pro její nařízení, nebo pokud dítě dosáhlo zletilosti. V případech, kdy je nutné zajistit dítěti bezodkladnou ochranu (ocitlo se bez jakékoli péče, jeho život nebo příznivý vývoj jsou vážně ohroženy nebo narušeny), může soudce nařídit, aby bylo dítě předáno do ústavní péče nebo do péče jiné fyzické osoby. Návrh na toto opatření podává obecní úřad obce s rozšířenou působností. Soud o něm musí rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 24 hodin od podání. Předběžné opatření obecně trvá po dobu tří měsíců od jeho nařízení. 1.3 Ochranná výchova Ochranná výchova je ochranné opatření ukládané soudem v trestním řízení, nikoliv tedy v řízení občanskoprávním 7. Lze ji uložit pouze mladistvým, tj. osobám, které v době spáchání trestného činu již překročily patnáctý rok svého věku, ale nedosáhly ještě osmnáctého roku věku. Ochranná výchova se ukládá v případech, kdy soud upustil od potrestání mladistvého, tj. dopustil-li se mladistvý trestného činu, byl za něj odsouzen, ale nebyl mu uložen trest. 8 Matoušek tuto definici upřesňuje takto: Ochranná výchova je ukládána v občanskoprávním řízení všem osobám, jež spáchaly ve věku mezi dvanáctým a patnáctým rokem čin, jenž trestní zákon u právně odpovědných osob umožňuje stíhat výjimečným trestem. Dále osobám 7 Švancar, Z., Buriánová J. Speciálně pedagogické problémy ústavní a ochranné výchovy, s Trestní zákon č. 140/1961 Sb. ze dne 29. listopadu 1961.

14 14 mladším 15 let, které spáchaly čin, jenž je u právně odpovědných osob pokládán za trestný čin. V trestním řízení může být uložena jen mladistvým. 9 Ochranná výchova nemá trestní charakter a její uložení se mladistvému nezaznamenává do trestního rejstříku. Je určena především pro převýchovu již narušeného mladistvého, jehož narušení se projevilo spácháním trestného činu a má preventivní charakter. Trvání ochranné výchovy je zákonem vázáno na dosažení jejího účelu, dále pak je omezeno věkem mladistvého. K bylo v zařízeních MŠMT umístěno 94 dětí s uloženou ochrannou výchovou, 6354 dětí s nařízenou ústavní výchovou (zbytek dětí z celkového počtu 7590 byl umístěn do zařízení ústavní výchovy na základě předběžného opatření 1063 dětí). V dětských domovech se školou bylo umístěno 26 dětí s uloženou ochrannou výchovou (610 děti s nařízenou ústavní výchovou), v zařízeních, která plní funkci výchovného ústavu i dětského domova se školou bylo umístěno 28 dětí s uloženou ochrannou výchovou (412 dětí s nařízenou ústavní výchovou). 10 Dle nové právní úpravy tedy hrozí, že přes tisíc dětí s nařízenou ústavní výchovou bude kvůli přítomnosti jiných dětí s uloženou ochrannou výchovou ve stejném výchovném zařízení podrobeno režimu audiovizuálních systémů a bude žít v zařízení s mřížemi a jinými prvky k zabránění útěku. 1.4 Zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy 11 Pro výkon ústavní výchovy jsou v našich podmínkách stanoveny školská zařízení (dle zákona 109/2002 Sb.) a to jmenovitě diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy. V naprosté většině se jedná o státní zařízení. Soukromých dětských domovů existuje v současné době v ČR pět a dětský domov se školou je jeden. 9 Matoušek, O., Mládež a delikvence, s Kristová, Veronika. Neslušná ústavní výchova [online]. Via Iuris, Bulletin pro právo ve veřejném zájmu, poslední aktualizace [cit ]. Dostupný z WWW: 11 Zákon 109/2002 Sb. ze dne 5. února 2002, o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů

15 15 V současné době v oblasti ústavní péče plní úkoly tři ústřední orgány státní správy. Prvním z nich je Ministerstvo zdravotnictví ČR, které zajišťuje ústavní péči pro děti od narození do tří let v kojeneckých ústavech a dětských domovech od jednoho do tří let. Děti do jednoho roku věku jsou umísťovány do kojeneckých ústavů, od jednoho roku do tří let do dětských domovů. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR je zodpovědné za chod diagnostických ústavů, dětských domovů od 3 let, dětských domovů se školou a výchovných ústavů pro mládež. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR má na starost ústavy sociální péče pro výkon ústavní a ochranné výchovy dětí tělesně nebo mentálně postižených. Tato roztříštěnost je jedním z největších problémů ústavní výchovy v ČR. Sourozenci jsou často rozdělováni kvůli věku a tak jejich jediné rodinné pozitivní vazby ukončuje stát. Všechna níže uvedená ústavní zařízení jsou určena pro děti (i se zdravotním postižením) ve věku od 3 do 18 let, případně pro zletilé do 26 let, pokud studují. Plné přímé zaopatření lze poskytnout i zletilému, nezaopatřenému, studujícímu dítěti po ukončení výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, nejdéle do věku 26 let, a to na základě podmínek stanovených ve smlouvě. Základními organizačními jednotkami jsou buď rodinné skupiny - dětské domovy a dětské domovy se školou, nebo výchovné skupiny - diagnostické a výchovné ústavy. Podle zákona č.109/2002 Sb.1 ve vztahu k dětem plní zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální Diagnostický ústav Je internátní výchovné zařízení, které komplexně vyšetřuje z hlediska psychologického a pedagogického děti a mladistvé se soudem nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou nebo ty, o jejichž umístění do výchovného zařízení požádali zákonní zástupci dobrovolný pobyt. Diagnostickým ústavem musí projít každé dítě či mladistvý, než nastoupí jinou ústavní výchovu. Ústav plní funkci diagnostickou, rozmísťovací, záchytnou a sociální. Ústav vede evidenci dětí a mladistvých umístěných v jednotlivých dětských domovech a speciálních výchovných zařízeních. Základní jednotkou je výchovná skupina, nejvýše 12-ti členná. V ústavu

16 16 mohou být nejméně 3, nejvýše 8 výchovných skupin. V diagnostickém ústavu proběhne komplexní vyšetření zdravotního stavu dítěte a zjištění volné kapacity jednotlivých zařízení. Podle výsledku vyšetření se umísťuje dítě do dětského domova, dětského domova se školou nebo do výchovných ústavů s výjimkou dětí, které jsou zletilé a podepíší s diagnostickým ústavem smlouvu o svém pobytu v něm. Diagnostický ústav je zařízení, které zajišťuje péči dětem, kterou jinak poskytují rodiče nebo jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu, dětem s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a dětem, u nichž bylo nařízeno předběžné opatření. Pobyt dítěte v diagnostickém ústavu trvá většinou 8 týdnů, během kterých jsou zajišťovány různé programy, které jsou součástí komplexního vyšetření, např.: Diagnostický, který spočívá ve vyšetření úrovně dítěte formou pedagogických a psychologických činností. Vzdělávací program, během kterého se zjišťuje úroveň dosažených znalostí a dovedností dítěte, stanovují a realizují se specifické vzdělávací potřeby v zájmu rozvoje osobnosti dítěte přiměřeně jeho věku, individuálním předpokladům a možnostem. Terapeutický, který prostřednictvím pedagogických a psychologických činností směřují k nápravě poruch v sociálních vztazích a v chování dítěte. Výchovné a sociální programy, které se vztahují k osobnosti dítěte, k jeho rodinné situaci a nezbytné sociálně-právní ochraně. Ústav zpracovává komplexní diagnostickou zprávu s návrhem specifických výchovných a vzdělávacích potřeb stanovených v zájmu rozvoje osobnosti dítěte. Diagnostický ústav na základě těchto poznatků písemně sděluje příslušným orgánům sociálně-právní ochrany údaje o dětech vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče. V odůvodněných případech může diagnostický ústav, který byl požádán o přijetí dítěte bez závažných poruch chování, umístit dítě do dětského domova nebo dětského domova se školou na základě osobní dokumentace dítěte bez jeho předchozího pobytu v diagnostickém ústavu. Platí to i pro děti, které byly v péči kojeneckého ústavu.

17 17 Diagnostický ústav oznámí přijetí nebo přemístění dítěte do 3 pracovních dnů soudu, který ve věci dítěte rozhodl, obecnímu úřadu obce s rozšířenou příslušností příslušnému podle bydliště dítěte a osobě odpovědné za výchovu. DÚ předává s dítětem umísťovaným nebo přemísťovaným do zařízení komplexní diagnostickou zprávu s programem rozvoje osobnosti a další dokumentaci. Návrh programu rozvoje osobnosti dítěte zpracovává zařízení v součinnosti s odborným pracovníkem diagnostického ústavu. Při umísťování dítěte se dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo zákonných zástupců, pokud by tím nebyl ohrožen mravní vývoj dítěte. DÚ poskytuje po dobu nezbytně nutnou péči dětem s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou zadrženým na útěku z jiných zařízení, popřípadě z místa pobytu nebo přechodného ubytování. Bezodkladně oznámí přijetí dítěte příslušnému zařízení, které je povinno dítě převzít do 3 dnů od oznámení. Také poskytuje nezbytnou péči dětem zadrženým na útěku z domova, a to na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření. DÚ může poskytovat péči též dětem, o jejichž umístění v důsledku jejich poruch chování požádali rodiče. Těmto dětem je poskytována preventivně výchovná péče. Tyto případy nejsou příliš obvyklé. Diagnostické ústavy jsou v ČR rozděleny podle věku na dětské diagnostické ústavy (8 ústavů) a diagnostické ústavy pro mládež (5 ústavů). Diagnostickým ústavem v Brně projde ročně cca 300 dětí, z toho cca 130 dívek a 170 chlapců, nejvíce dětí je ve věku 7-15 let (cca 200) a nejméně ve věku 3-6 let (cca 30) zbytkem je mládež ve věku let. Většina dětí se dostane do tohoto ústavu kvůli svému asociálnímu chování (cca 140), velké procento dětí kvůli problémům ve škole (cca 70), další kvůli rodinným problémům (cca 40), dalším důvodem jsou drogy (cca 30), potom osobní a psychické poruchy (cca 20) a nakonec patologické hráčství Údaje převzaty z Výroční zprávy Diagnostického ústavu v Brně na Hlinkách.

18 Dětský domov Dětský domov je výchovné zařízení pro děti, které nemají možnost vyrůstat v rodině, a to proto, že rodiče nemají nebo se o ně rodina není schopna či ochotna postarat. Dětský domov pečuje o děti, které nemohou být vychovávány ve vlastní rodině ani v jiné formě náhradní rodinné péče a nemají závažné poruchy chování. Vzdělávají se proto ve školách, které nejsou součástí DD. V praktické rovině DD nahrazují dítěti především sociální a výchovné zázemí. Velké procento dětí přichází jako nechtěné z rozpadlých rodin, nebo přímo z kojeneckých ústavů. V současnosti dochází k novému jevu, kdy do DD jsou umísťovány děti z důvodů chudoby, tedy z rodin, které nejsou schopny materiálně zabezpečit potřeby dítěte. Primárním důvodem pro umístění jsou většinou sociální důvody, velmi často jsou připojeny i problémy osobnostní a výchovné. Některé z dětí žijí v DD od ranného dětství, jiné se tam dostanou vlivem nepříznivé rodinné situace později. V DD mohou zůstat, pokud studují na základě smlouvy. V některých DD se těmto dětem snaží zařízení zajistit byt v rámci DD, kde se děti mohou připravovat na odchod z DD. Do dětského domova se rovněž umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi. Dětské domovy se do roku 2002 dělily na tzv. typ internátní a rodinný. Dne nabyl účinnosti zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, který stanovil internátním dětským domovům povinnost se transformovat na tzv. rodinný typ dětského domova, a to do dvou let od účinnosti zákona Dětský domov se školou Označení dětský domov se školou je užíváno od roku Nahradilo dříve používané názvy dětský výchovný ústav a zvláštní škola internátní. Jsou to speciální 13 Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 50.

19 19 výchovná zařízení, určená pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy dětí, které mají závažné poruchy chování, nebo z důvodů aktuálního psychického oslabení (duševní poruchy) vyžadují specifickou výchovně léčebnou péči. Jsou do nich umísťovány děti od 6 let do ukončení povinné školní docházky. Součástí zařízení je příslušný typ školy. Účelem dětského domova se školou je zajišťovat péči o děti: a) s nařízenou ústavní výchovou, mají-li závažné poruchy chování, nebo které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči b) s uloženou ochrannou výchovou, c) jsou-li nezletilými matkami, které nemohou být vzdělávány ve škole, jež není součástí dětského domova se školou. Nemůže-li se dítě po ukončení povinné školní docházky pro pokračující závažné poruchy chování vzdělávat ve střední škole mimo zařízení nebo neuzavře-li pracovněprávní vztah, je přeřazeno do výchovného ústavu. Rodinná skupina je základní organizační jednotkou v dětském domově i v dětském domově se školou. Tvoří ji: v dětském domově nejméně 6 a nejvíce 8 dětí, v dětském domově se školou nejméně 5 a nejvíce 8 dětí, zpravidla různého věku a pohlaví. Sourozenci se zařazují do jedné rodinné skupiny; výjimečně je možné zařadit je do různých rodinných skupin, zejména z výchovných, vzdělávacích nebo zdravotních důvodů. V dětském domově i dětském domově se školou je možné zřídit nejméně 2 a nejvíce 6 rodinných skupin. Děti se do rodinných skupin zařazují se zřetelem na jejich výchovné, vzdělávací a zdravotní potřeby.

20 Výchovný ústav Výchovný ústav představuje těžiště převýchovného procesu. Poskytuje výchovnou vzdělávací a sociální péči dětem starším 15 let se závažnými poruchami chování, případně dětem od 12 let se soudem uloženou ochrannou výchovou, jejichž chování má tak závažné poruchy, že nemohou být umístěny v dětském domově. Základ činnosti tvoří příprava na budoucí povolání. Ve vztahu k dětem plní úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Výchovné ústavy se zřizují odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloženou ochrannou výchovou, popřípadě jako výchovný ústav nebo výchovná skupina pro děti, které jsou nezletilými matkami, a jejich děti, nebo pro děti, které vyžadují výchovně léčebnou péči. Před přijetím nového zákona o ústavní a ochranné výchově se dělily výchovné ústavy podle věku, pohlaví a stupně mravního narušení na: a) výchovný ústav pro mládež b) výchovný ústav se zvýšenou péčí c) výchovný ústav s ochranným režimem d) výchovný ústav s výchovně léčebným režimem e) výchovný ústav pro děti a mládež f) výchovný ústav pro nezletilé matky. Výše vyjmenované instituce jsou většinou státní. V ČR je pouze 5 soukromých dětských domovů a jeden soukromý dětský domov se školou. Dítě, kterému je nařízena ústavní výchova, má nárok na plné zaopatření a to: stravování, ubytování a ošacení, učební potřeby a pomůcky, úhradu nákladů na vzdělávání, úhradu nákladů na zdravotní péči, léčiva a zdravotnické prostředky, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, kapesné, osobní dary a věcnou pomoc při odchodu zletilých ze zařízení, úhrada nákladů na dopravu do sídla školy, potřeby pro využití volného času a rekreaci, náklady na kulturní, uměleckou, sportovní a oddechovou činnost, náklady na soutěžní akce, rekreace, náklady na dopravu k osobám odpovědným za výchovu.