Druhy akcií v akciové společnosti a jejich převod

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Druhy akcií v akciové společnosti a jejich převod Bakalářská práce Autor: Ondřej Skolil Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Natália Štefanková, Ph.D. Praha Duben,

2 PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěl poděkovat JUDr. Natálii Štefankové, Ph.D. za její pomoc a trpělivost při vypracování mojí bakalářské práce. 2

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne Ondřej Skolil 3

4 ANOTACE Bakalářská práce Druhy akcií v akciové společnosti a jejich převod se ve své první polovině zabývá vymezením obecného pojmu akcie, jejími zákonem stanovenými náležitostmi a jednotlivými druhy akcií v akciové společnosti. Ve druhé polovině pojednává o převodu akcií tak, jak jej upravuje zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstev. Klíčová slova Akcie, akciová společnost, druhy akcií, náležitosti akcie, převod akcií ANNOTATION Bachelor thesis "Types of shares in the stock company and their transfer in its first half deals with share in general, its necessity determined by law and types of shares in the stock company. In the second half, it deals with shares transfer according to to Act. No. 89/2012 Sb. and Act. No. 90/2012 Sb. Key words Shares, stock company, type of shares, share necessity, share transfer 4

5 Obsah 1. Úvod Akcie Vymezení pojmu akcie Potřebné náležitosti akcie Druhy akcií Kmenové akcie Akcie se zvláštními právy Prioritní akcie Převod akcií Převod zaknihovaných akcií Převod akcie na jméno a převod akcie na majitele Akcie na jméno a cenný papír na jméno Převod akcie na jméno Převod akcie na majitele Převod nesplacených akcií Pojem a režim nesplacené akcie Smlouva o postoupení smlouvy Samostatně převoditelná práva Závěr Použité prameny Literatura Právní předpisy Judikatura

6 1. Úvod Ve své bakakářské práci jsem se zaměřil na otázky spojené s převodem vlastnictví k akciím v akciové společnosti. Akciová společnost je podle 1 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích jedna ze dvou tzv. kapitálových společností, což v praxi znamená, že k jejímu založení je nutný počáteční kapitál, aby mohla tata právnická osoba vůbec vzniknout. Nová právní úprava představovaná jednak občanským zákoníkem (č. 89/2012 Sb.) a především zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) sice nezměnila obecné pojetí akcie, ale na druhé straně přinesla celou řadu zcela zásadních změn. Příkladů lze předkládat spousty, namátkou uvedu jen to, že akcie, a to všechny, včetně akcií zaknihovaných, jsou podle současné právní úpravy věcmi v právním smyslu, protože občanský zákoník do našeho práva vrátil kategorii nehmotných věcí. Naopak akcie byly celkem odedávna definovány jako cenné papíry, avšak v současné době a podle současné právní úpravy už jsou cennými papíry jen některé akcie, zatímco jiné už cennými papíry vůbec nejsou. Tyto a mnohé jiné významné změny samozřejmě znesnadňují uchopení tématu. Protože tématem mé práce je problematika převodů vlastnictví k akciím, omezil jsem text, který se přímo převodu vlastnického práva k akciím netýká, jen na nezbytné minimum, potřebné především z hlediska terminologického a z hlediska uvození tématu. To se týká především stručné kapitoly o druzích akcií. Pokud jde o judikaturu a důvodové zprávy k oběma shora citovaným zákonům, čerpal jsem je ze systému informací o právu ASPI. Tam, kde jsem čerpal z jiných zdrojů, je to uvedeno v poznámce pod čarou. Pokusil jsem se neudělat ve své práci příliš mnoho chyb. Omlouvám se, pokud se mi to nepodařilo. 6

7 2. Akcie 2.1. Vymezení pojmu akcie Jestliže tématem mé bakalářské práce jsou právní otázky spojené s převodem akcií, pak základním pojmem, jímž je třeba zabývat, je právě akcie. Celkem odedávna přitom platilo, že akcie je druhem cenných papírů, který představuje podíl na akciovém kapitálu akciových společností a dává právo na podíl na zisku, tzv. dividendu. 1 Akciovou společností je přitom taková právnická osoba (společnost), jejíž základní kapitál, který podle 246 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích činí Kč nebo Eur, je rozvržen na určitý počet akcií. Podobně akcii vymezovaly i dřívější právnické slovníky 2, nebo také dřívější odborná literarura: 3 totiž jako cenný papír stvrzující práva společníka akciové společnosti - akcionáře podílet se podle zákona a podle stanov společnosti na jejím řízení, na zisku a při jejím zániku na likvidačním zůstatku. Akcie byla definována jako podíl na základním kapitálu, který tudíž musí být vyjádřen určitou pevnou částkou peněžní. 4 Současně byl zastáván názor, že akcie reprezentuje část základního kapitálu akciové společnosti vyjádřenou svou jmenovitou hodnotou, přičemž současně je i dokladem a důkazem o společníkově poměru ke společnosti a "v základním ohledu je akcie totéž, co podíl společníka na obchodní společnosti." 5 To, že akcie je cenným papírem, však podle platné právní úpravy již tak docela neplatí. Přesněji to neplatí bezvýjimečně. Každá akcie totiž podle platné právní úpravy, obsažené nyní v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, 1 Takto byla akcie vymezena například v Malé československé encyklopedii, Academia, Praha 1994, díl 1. (A-Č), str Madar, Z. a kol.: Slovník českého práva, Linde, Praha 1995, díl I., str Dědič, J. - Štenglová, I.: Zákon o cenných papírech, Komentář, C.H. Beck, Praha 1997, str. 3 a násl. 4 Madar, Z. a kol.: Právnický slovník, Panorama, Praha 1988, díl A - O, str Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol.: Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé, C.H. Beck, Praha 2001, str

8 anebo též v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), cenným papírem není. S účinností obou zákonných úprav, jež nastala dne 1. ledna 2014, jsou totiž cennými papíry už jen listiny. Z akcií jsou tedy cennými papíry jen akcie listinné, zatímco ty akcie, které listinami nejsou (ale jsou jen záznamy v určité elektronické evidenci), už po účinnosti občanského zákoníku nejsou cennými papíry, ale zaknihovanými cennými papíry. Občanský zákoník totiž od sebe odlišil listinné cenné papíry a záznamy v evidenci, které je nahrazují, tak zásadně, že zaknihované cenné papíry, neboli záznamy v evidenci nahrazující cenné papíry, už podle zákona cennými papíry vůbec nejsou. Zaknihované cenné papíry tedy představují samostatnou majetkovou hodnotu. To vychází ostatně i z toho, že tvůrci návrhu nového občanského zákoníku a na něj navazujícího návrhu zákona o obchodních korporacích a družstvech již celkem odedávna zastávali názor, že "prvním charakteristickým rysem cenného papíru je hmotný substrát, listina, na nít je zachycen určitý písemný projev, přičemž listinu činí cennou právní následky, které s ní spojuje právní řád" 6 Za zásadní změnu oproti tradičnímu pojetí však považovali "částečné nebo úplné nahrazení hmotného substrátu (listiny) záznamem zaneseným v paměti počítače." 7 To bylo v odborné literatuře i v právní praxi označeno jako dematerializace cenných papírů, jíž se rozumělo nahrazení fyzicky existujících nosičů určitého obsahu cenného papíru do určité evidence, takže fyzická existence cenného papíru již nadále není nezbytná. Platilo tedy (do ), že cenné papíry (a tedy i akcie) mohly mít alternativně dvojí podobu, a sice podobu listinnou a podobu zaknihovanou, přičemž za určitých zákonem stanovených podmínek mohlo docházet k přeměnám podoby cenných papírů. 6 Eliáš, K. a kol.: Kurz obchodního práva, Obchodní závazky a cenné papíry, C.H. Beck, Praha 1997, str Eliáš, K. a kol., dílo cit. v pozn. 6), str

9 To se týkalo samozřejmě i akcií, ježm mohly mít jednak podobu zaknihované akcie a jednak podobu akcie listinné, přičemž bylo možné přeměňovat listinnou podobu na zaknihovanou a naopak. Například rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp.zn. 5A102/2001, zveřejněné pod č. 429/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, judikovalo, že při přeměně zaknihované akcie na listinnou není podmínkou přeměny smlouva o zrušení záznamu v evidenci ("smlouva o zrušení registrace cenných papírů"). Akcie samozřejmě mohly mít buď podobu zaknihovaných akcií nebo podobu listinných akcií, tedy jednu nebo druhou. Protože však šlo jen o různé podoby cenného papíru, změna podoby zaknihovaných akcií na listinné nebo naopak nezpůsovala následnou nemožnost plnění smlouvy o převodu akcií (jak judikoval Vrchní soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 5 Cmo 82/2004). Tento názor soudní judikatura zastávala ostatně velmi konstantně. Například i v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2811/2012 Nejvyšší soud rozhodl, že závazek ze smlouvy o úplatném převodu zaknihovaných akcií nezaniká pro následnou nemožnost plnění jen proto, že po uzavření smlouvy, došlo ke změně podoby akcií na listinné. Poté, co to rozvoj výpočetní techniky dovolil, existovaly tedy cenné papíry včetně akcií ve dvou podobách, v podobě listinné, a v podobě dematerializované neboli zaknihované (tyto cenné papíry existovaly jen jako záznam v paměti počítače, viz výše). V té době také platilo, že akcie je cenným papírem. Podle 514 občanského zákoníku je však cenný papír listina (tedy jenom listina), se kterou je spojeno právo takovým způsobem, že je po vydání takové listiny nelze bez cenného papíru ani uplatnit, ani převést na jiného. Od účinnosti tohoto ustanovení jsou tedy cennými papíry jen akcie listinné, zatímco akcie zaknihované již cennými papíry nejsou. Od účinnosti občanského zákoníku, který od sebe oddělil listinné cenné papíry a zaknihované cenné papíry a stanovil, že cennými papíry jsou právě jen listiny, tedy byla definitivně opuštěna koncepce podle které "cenný papír je písemným projevem vůle, který bez ohledu na svou materializovanou či dematerializovanou podobu představuje jakožto samostatná majetková hodnota 9

10 samostatný předmět právních vztahů, a s nímž je spojeno vždy jedno nebo více práv tak, že subjekt těchto práv je současně též majitelem tohoto písemného projevu vůle." 8 Zatímco tedy podle odborné literatury z doby před účinností občanského zákoníku byly cenné papíry považovány za písemné projevy vůle a mohly mít jednu ze dvou podob, tedy kdy šlo o písemný projev vůle, který bez ohledu na svou materializovanou či dematerializovanou podobu představoval samostatný předmět právních vztahů, dnes jde o dva předměty právních vztahů. Zvláštním samostatným předmětem právních vztahů je cenný papír a zvláštním samostatným předmětem právních vztahů je zaknihovaný cenný papír. Cenný papír je ve smyslu 496 odst. 1 občanského zákoníku hmotnou věcí, protože jde o ovladatelnou část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu (jak definuje citované ustanovení hmotnou věc). Naopak zaknihovaný cenný papír je sice také věcí, ale věcí nehmotnou. Nehmotnou věcí je podle 496 odst. 2 občanského zákoníku právo, pokud to jeho povaha připouští a jiné věci bez hmotné podstaty, například receptury, dovednost, telefonické impulsy a například také zaknihované cenné papíry včetně akcií. 9 Zvláštní zákony přitom upravují zvláštní druhy cenných papírů, jako jsou třeba dluhopisy, směnky nebo šeky a samozřejmě také akcie (za předpokladu, že jde o akcie listinné). O zaknihovaný cenný papír podle ustanovení 525 odst. 1 občanského zákoníku jde, jestliže je cenný papír (listina) nahrazen zápisem do příslušné evidence a nelze jej navíc převést jinak, nežli právě změnou zápisu v této evidenci. Podle 525 odst. 2 občanského zákoníku se přitom ustanovení o cenných papírech použijí i pro zaknihované cenné papíry. To však neplatí tehdy, pokud použití ustanovení o cenných papírech i pro zaknihované cenné papíry vylučuje 8 Pauly, J.: Několik zamyšlení nad tím, co je cenný papír, In: Pocta Antonínu Kandovi, nakl. Aleš Čeněk, Plzeň 2005, str Švestka, J. - Dvořák, J. - Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník, Komentář, díl I. ( 1-654), Wolters Kluwer, Praha 2014, str

11 povaha zaknihovaných cenných papírů, popřípadě zákon anebo i jiný právní předpis nežli zákon. Občanský zákoník však představuje jen obecnou úpravu soukromoprávních vztahů, které se použije jen tehdy, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Pokud jde o akcie, obsahuje jejich definici zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, který je beze sporu vůči občanskému zákoníku zvláštním právním předpisem. Podle zásady přednosti zvláštního předpisu před obecným, která se vyjadřuje latinskou větou lex specialis derogat generali, je tedy pojem akcie vymezen v zákoně č. 90/2012 Sb. Protože pojem akcie vymezuje přímo zákon, mluví se v této souvislosti o legální definici. Důvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích přitom konstatuje, že obecné pojetí akcií zůstává nezměněno, s tím, že akcie nadále ve smyslu občanského zákoníku budou věcmi v právním smyslu. Podle legální definice obsažené v 256 odst. 1 citovaného zákona č. 90/2012 Sb. je tedy akcie buď cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, se kterým jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle tohoto zákona a podle stanov akciové společnosti na jejím řízení, na zisku jehož dosahuje a na likvidačním zůstatku při zrušení této akciové společnosti s likvidací. Akciovou společností je přitom, jak už jsem zmiňoval shora, společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií. Jmenovitá hodnota akcie je peněžní částka, jež je uvedena na listinné akcii nebo částka, která je jako taková hodnota uvedena v evidenci zaknihovaných akcií (zaknihovaných cenných papírů). Zákon ovšem pracuje s pojmem emisního kurzu, jímž je částka, za kterou první nabyvatel (majitel) nabývá akcii od emitenta 10, přičemž emisní kurz těchto akcií nesmí být nižší, než je jejich jmenovitá hodnota. Původně definoval emisní kurz zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, v 6 odst. 3, a to jako peněžní částku, za kterou emitent cenný papír vydává. Pokud byl emisní kurz vyšší, než nominální hodnota akcie, byl rozdíl (emisní kurz minus nominální hodnota) označován jako emisní ážio. 10 Bláha, R.: Emisní ážio z pohledu právního a daňového v ČR, Daně č. 12/1994, str. 9 11

12 V současné době vymezuje pojem emisního kurzu ustanovení 15 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb. Podle něj se emisním kurzem rozumí vklad a případné emisní nebo vkladové ážio. Přitom vkladem je podle ustanovení 15 odst. 1 téhož citovaného zákona peněžní vyjádření hodnoty předmětu vkladu do základního kapitálu obchodní korporace a v případě, že jde o akciovou společnost, u akciové společnosti se vklad označuje jako jmenovitá nebo účetní hodnota akcie. Jestliže je emisní kurz akcie vyšší, než její nominální (jmenovitá) nebo účetní hodnota (nesmí být nižší, ale může být stejný), tvoří rozdíl mezi nominální, resp. účetní hodnotou a emisním kurzem podle 248 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. Emisní ážio. V zásadě tedy dřívější i současná úprava chápe pojem emisního kurzu (i emisního ážia) shodně, jak ostatně konstatuje právě i důvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích. Dokud však není emisní kurz splacen, nejde o akcie, ale akcionářská práva a povinnosti podle 256 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. představují tzv. nesplacenou akcii. Akcionář totiž má práva a povinnosti akcionáře již od vzniku společnosti bez ohledu na to, zda už byly nebo dosud nebyly vydány akcie. Právě proto, jak zdůrazňuje důvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích, byl podle vzoru německého práva zaveden pojem nesplacené akcie, jež ovšem ve skutečnosti není akcií, ale představuje právě jen komplex práv a povinností, jež má akcionář od vzniku společnosti, i když její akcie dosud nebyly vydány. Akcie je tedy vlastně v citovaném ustanovení zákona č. 90/2012 Sb. vymezena jednak pozitivně jako cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, se kterým jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle tohoto zákona a podle stanov akciové společnosti na jejím řízení, na zisku jehož dosahuje a na likvidačním zůstatku při zrušení této akciové společnosti s likvidací, ale také negativně, neboť o akcii nejde, pokud nebyl emisní kurz splacen (těmito otázkami, jež se týkají právního režimu nesplacené akcie, se budu zabývat v kapitole své bakalářské práce věnované převodu nesplacených akcií). 12

13 2.2. Potřebné náležitosti akcie Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, dnes již zrušený občanským zákoníkem, v ustanovení 4 odst. 1 stanovil, že náležitosti každého cenného papíru musí stanovit právní předpis. Také náležitosti akcie proto byly stanoveny zákonem, jímž však nebyl zákon o cenných papírech, ale zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Náležitosti akcie stanovil v ustanovení 155 odst. 3 a 4. Obchodní zákoník byl ovšem občanským zákoníkem z roku 2012 rovněž zrušen. Náležitosti akcie proto stanoví v současné době ustanovení zákona č. 90/2012 Sb. Zákonný obsah akcie musí mít jak akcie zaknihované, tak akcie listinné, pokud by totiž zákonem předepsané náležitosti chyběly, nešlo by o akcii. 11 Podle jeho 259 odst. 1 písm. a) musí akcie v prvé řadě obsahovat označení, že jde o akcii. To je určitý posun oproti dřívější úpravě, protože 155 odst. 3 tento požadavek výslovně nekladl, i když z něj vyplýval. 12 Akcie musí obsahovat jednoznačnou identifikaci společnosti, musí na ní být uvedena její jmenovitá hodnota, nejde-li ovšem o tzv. kusové akcie (o nichž viz níže). Akcie téže akciové společnosti sice mohou mít různou jmenovitou hodnotu, to však nesmí vést k popření rovných práv akcionářů. I důvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích zdůrazňuje, že "se všemi vlastníky musí být zacházeno stejně." Pokud akcie nebyla vydána jako zaknihovaný cenný papír, musí obsahovat také údaj o své formě, tedy zda jde o akcii na jméno nebo o akcii na majitele, a pokud jde o akcii na jméno, musí obsahovat také jednoznačnou identifikaci akcionáře. Akcie rovněž musí obsahovat údaje o druhu akcie, popřípadě i s odkazem na stanovy (tedy na příslušné konkrétní ustanovení stanov). Údaje o druhu akcie 11 Vítek, J.: Právní úprava cenných papírů v novém občanském zákoníku, Obchodní právo č. 12/2012, str Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol.: Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé, C.H. Beck, Praha 2001, str

14 však nemusí obsahovat akcie kmenové, což jsou podle 276 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. akcie, se kterými není spojeno žádné zvláštní právo. Podle 257 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. může společnost, pokud tak určují její stanovy, vydat akcie, které nemají jmenovitou hodnotu a představují stejné podíly na základním kapitálu společnosti. Takové akcie zákon označuje jako akcie kusové. Pokud tedy společnost vydala podle svých stanov kusové akcie, nemohou takové akcie obsahovat nominální hodnotu (protože jde o akcie, které ji nemají, takže se pro ně ustanovení zákona o jmenovité hodnotě akcií nepoužijí). Proto tento údaj nemusí (ostatně ani nemohou) obsahovat, ale musí naopak označovat označení "kusová akcie." Náležitostí hromadné akcie je údaj o tom, kolik akcií a jakého druhu nahrazuje (jak stanoví 262 citovaného zákona č. 90/2012 Sb.). Listinná akcie musí navíc obsahovat číselné označení a podpis člena nebo členů představenstva akciové společnosti. Tento podpis může být nahrazen mechanickým otiskem jedině tehdy, pokud akcie obsahuje ochranné prvky proti jejímu padělání nebo pozměnění. To se samozřejmě nemůže týkat zaknihovaných akcií. Pokud je tedy akcie vydána jako zaknihovaný cenný papír, vyžaduje se číselné označení akcie jen pokud by to stanovil zákon. Ohledně ostatních náležitostí předepsaných pro akcie postačí, jsou-li zjistitelné z příslušné evidence zaknihovaných cenných papírů. 14

15 3. Druhy akcií Podle dřívější úpravy v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, platilo (na základě jeho ustanovení 155 odst. 7), že nesmějí být vydávány jiné druhy akcií, nežli jaké upravuje zákon. Ten přitom upravoval původně jen kmenové a prioritní akci, aniž by připouštěl vydávání jiného druhu akcií. 13 Posléze však byla tato úprava změněna zákonem č. 210/1993 Sb., který umožňoval vydávat tzv. zlaté akcie, což byly akcie vybavené zvláštními právy, například právem veta. Majitelem těchto zlatých akcií však mohl být jen tehdejší Fond národního majetku ČR anebo Pozemkový fond ČR (obě tyto právnické osoby již byly zrušeny). Podle důvodové zprávy zákon o obchodních korporacích zasahuje do druhů akcií oproti dosavadní právní úpravě naopak jen velice omezeně, přičemž s ohledem na potřeby kapitálového trhu a zkušenosti z jiných vyspělých zemí (např. ze Spolkové republiky Německo) zákon upustil od taxativního výčtu druhů akcií. Podle důvodové zprávy je proto jen "věcí rozhodnutí společnosti, jaké druhy akcií vydá s tím, že se všemi jejich vlastníky musí být zacházeno stejně." Jak jsem již uvedl v předchozí kapitole, zákon č. 90/2012 Sb. rozeznává jak akcie listinné, tak akcie zaknihované. Tento zákon ovšem upravuje akcie, nikoli však cenné papíry obecně. Cenné papíry obecně jsou upraveny v 514 a násled. v zákoně č. 89/2012 Sb. Tam se v 518 dočteme, že cenný papír obecně může mít formu na doručitele, na řad a na jméno. První dva z těchto tří typů nalezneme upravené také právě v zákoně č. 90/2012 Sb. V tomto zákoně (o obchodních korporacích) se také dočteme, že akcie jako formy cenného papíru nalezneme ve dvou podobách a sice ve formě listinné a ve formě zaknihované. Zákon č. 90/2012 Sb. ve svém 263 oznamuje, že akcie ve formě listinné může mít formu jak akcie na jméno (na řad) tak i akcie na majitele (na doručitele). To podle 1. odst. tohoto paragrafu platí i pro zaknihovanou formu akcii. Ovšem odst. 2 tohoto paragrafu nám říká, že společnost může vydat akcie na majitele pouze jako zaknihovaný cenný papír, tudíž listinou formu akcie na majitele bychom asi hledali marně. V tomto případě se budeme muset s listinou formou akcie spokojit 13 Eliáš, K.: Stanovy akciové společnosti - Obsah stanov, Právní rádce č. 3/1997, str

16 jako s akcií na jméno (na řad), což nám deklaruje odst zákona č. 90/2012 Sb. Druhy akcií upravuje zákon č. 90/2012 Sb. v ustanoveních 276 a násl. Ačkoli důvodová zpráva zdůrazňuje, že jen věcí rozhodnutí společnosti, jaké druhy akcií vydá, zákon o obchodních korporacích přesto určité akcie zakazuje. Konkrétně jde o akcie úrokové 14 tedy o akcie, s nimiž je spojeno právo na určitý úrok z vkladu. Podle 276 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. se však akcie, s nimiž je spojeno právo na určitý úrok nezávisle na hospodářských výsledcích společnosti, zakazují. Úrokové akcie jsou tedy zakázány jenom za podmínky, že s nimi je spojeno právo na určitý úrok nezávisle na hospodářských výsledcích společnosti. Charakteristika jednotlivých druhů akcií je popsána v následující kapitole. 14 Hendrych, D. a kol.: Právnický slovník, C.H. Beck, Praha 2001, str

17 3. 1. Kmenové akcie Základním druhem akcií jsou takové akcie, se kterými nejsou spojena žádná zvláštní práva. Jde tedy o takové akcie, s nimž jsou rovnoměrně či spíše rovnovážně spojena všechna akcionářská práva. Všechna práva, jež jsou podle zákona spojena s akcií, jsou obvykle v rovnováze, žádné z nich není potlačeno, ale ani preferováno. Platí tedy, že akcionář má právo podílet se podle zákona a podle stanov společnosti na jejím řízení, na zisku a při jejím zániku na likvidačním zůstatku, krom toho však nemá žádná zvláštní, další práva, ani žádná z práv jež má nejsou posílena na úkor druhých nebo naopak omezena ve prospěch jiných práv. Akcie, s nimiž nejsou spojena žádná zvláštní práva, označoval i obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.) jako akcie kmenové a stanovil ohledně nich, že nemusí (na rozdíl od jiných druhů akcií, jež připouštěl) obsahovat označení druhu. Pokud tedy akcie neobsahovala označení, mohlo jít jedině o akcii kmenovou. Zákon o obchodních korporacích upravuje kmenové akcie prakticky stejně. Jako kmenové akcie definuje akcie, s nimiž nejsou spojena žádná zvláštní práva, tedy žádná další práva nežli právo podílet se podle zákona a podle stanov společnosti na jejím řízení, na zisku a při jejím zániku na likvidačním zůstatku, přičemž žádné z těchto práv není posíleno na úkor druhého ani oslabeno ve prospěch jiného Akcie se zvláštními právy Už jsem se zmiňoval o tzv. zlatých akcích, s nimiž byla spojena určitá zvláštní oprávnění. I podle zákona o obchodních korporacích s akciemi, a to i s akciemi o téže jmenovité hodnotě, mohou být spojena různá zvláštní práva. Zákon příkladmi uvádí, že s akciemi mohou být spojena taková zvláštní práva, jako je například pevný podíl na zisku, případně na likvidačním zůstatku, anebo 17

18 vyšší podíl na zisku nebo na likvidačním zůstatku, nežli by jinak na akcii připadal. S akciemi se zvláštními právy může být spojena i rozdílná váha hlasů. Akcie s rozdílnou váhou hlasů tedy jsou akciemi se zvláštními práva. Již umiňované zlaté akcie, existující v minulosti, přiznávaly akcionáři na valné hromadě právo věta, šlo tedy opět o typické akcie se zvláštními právy. Akcie se zvláštními právy, se kterými jsou spojena stejná práva, tvoří jeden druh Prioritní akcie Specifickým druhem akcií, existujícím i podle minulé právní úpravy (v obchodním zákoníku) jsou také akcie prioritní. Prioritní akcie jsou vlastně akciemi se zvláštními právy, jde totiž o akcie, se kterými jsou spojena přednostní, tedy zvláštní práva týkající se dividendy anebo podílu na likvidačním zůstatku. Prioritní akcie jsou přitom zpravidla takové akcie, se kterými není spojeno hlasovací právo, stanovy však mohou určit jinak, tedy mohou hlasovací právo přiznat i akciím, se kterými je spojeno přednostní právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích nebo na likvidačním zůstatku. I když stanovy s prioritními akciemi hlasovací právo nesplní, může jejich vlastník na valné hromadě společnosti hlasovat, pokud zákon vyžaduje hlasování podle druhu akcií. Akcie, s nimiž není spojeno hlasovací právo, mohou být vydány jen pokud souhrn jejich jmenovitých hodnot nepřesáhne 90% základního kapitálu společnosti. Pokud valná hromada rozhodne, že přednostní podíl na ziskunebude vyplacen, nebo dojde k prodlení s jeho výplatou, nabývá majitel prioritní akcie dočasně hlasovacího práva až do doby rozhodnutí o vyplacení přednostního podílu na zisku nebo výplaty podílu na zisku, pokud s ním společnost byla v prodlení. Přitom má právo hlasovat v rozsahu celého programu té valné hromady, která rozhodne o vyplacení přednostní dividendy. 18

19 4. Převod akcií 4.1. Převod zaknihovaných akcií Protože v případě akciové společnosti jsou práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti, ale i na jejím zisku a v případě jejího zrušení s likvidací také na likvidačním zůstatku (jak stanoví 256 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech, zkráceným názvem, jehož budu dále používat, jenom "zákon o obchodních korporacích") spojena s akcií, mohou jakékoli změny vlastnické struktury této obchodní korporace probíhat právě jen změnou vlastnického práva k akciím. Převádění akcií je tedy jedním z právních důvodů změn vlastnické struktury určité obchodní korporace (akciové společnosti). Převod samozřejmě není jediným právním důvodem, který může vyvolat změny subjektu vlastnického práva k akciím. Kromě změny subjektu vlastnického práva jeho převodem na jinou osobu totiž samozřejmě existují i jiné právní důvody, neboli jiné právní skutečnosti, způsobilé vyvolat změny subjektu vlastnictví k akcii, neboť i akcie může být například předmětem dědění, exekuce, vydržení a podobně. Tématem této práce je však převádění akcií, tedy právě jen změna v subjektu vlastnického práva k akciím na základě právního jednání jejich dosavadního a nového vlastníka. Jde tedy o to, na základě jaké právní skutečnosti se mění (v subjektu) právní poměr vlastnictví k akcii. Právě vymezení těch právních skutečností, s nimiž je spojena změna vlastnického práva k akciím v případě jejich převodu, se věnuji v této kapitole. Zatímco dříve (do konce roku 2013) platilo, že akcie jsou cenné papíry, od účinnosti občanského zákoníku (tj. zákona č. 89/2012 Sb.) platí, že akcie jsou buď cennými papíry, jestliže jde o akcie listinné, anebo mohou také být zaknihovanými cennými papíry, pokud jsou nahrazeny zápisem v příslušné zákonem stanovené evidenci, vedené k tomu oprávněným subjektem, jehož právní řád označuje jako centrálního depozitáře. Také zákon o obchodních 19

20 korporacích vyjadřuje toto nové pojetí cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů, jako dvou od sebe zcela rozdílných věcí v právním smyslu, když v ustanovení 256 odst. 1 stanoví, že akcie je buď cenný papír anebo zaknihovaný cenný papír. Převody cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů jsou (viz také dále) upraveny v obecné podobě občanském zákoníku, který je vůči úpravě obsažené v zákoně o obchodních korporacích obecným právním předpisem, jehož ustanovení je třeba použít jedině tehdy, pokud zvláštní zákon (tj. v tomto případě právě zákon o obchodních korporacích) nestanoví něco jiného, tedy pokud neobsahuje jinou, zvláštní úpravu. Protože akcie jsou buď cennými papíry nebo zaknihovanými cennými papíry, použije se právní úprava převodu vlastnického práva k cenným papírům nebo k zaknihovaným cenným papírům podpůrně také na převádění vlastnického práva k akciím. Na druhé straně však zde zvláštní právní úprava převodu vlastnického práva speciálně k akciím existuje. Zákon o obchodních korporacích upravuje převod akcií na jméno v 269 a násl., převod akcií na majitele v 274 a v ustanovení 275 upravuje z hlediska převodu i zaknihované akcie, jež nejsou cennými papíry, ale jsou podle platné právní úpravy zaknihovanými cennými papíry. Protože ale akcie mohou být jednak cennými papíry anebo také mohou být zaknihovanými cennými papíry, upravuje problematiku změny subjektu jejich vlastnictví při jejich převádění zákon o obchodních korporacích, ale podpůrně i občanský zákoník, různě. Právní režim převodu vlastnického práva k akciím totiž závisí právě na tom, zda převáděné akcie jsou cenné papíry, anebo zda jde o zaknihované cenné papíry. V obecné poloze upravuje tedy převody akcií cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů občanský zákoník. Přitom konkrétně jde o jeho ustanovení o převodu vlastnického práva k movité věci. Platí totiž, že podle ustanovení 489 věcí v právním smyslu je vše, co je od osoby rozdílné a slouží potřebě lidí. Tím je vyjádřeno, že cokoli může být věcí jen tehdy, pokud to naplňuje zákonné kritérium užitečnosti. Protože pak podle 496 občanského zákoníku věci mohou být jednak hmotné (srov. první odstavec citovaného ustanovení), ale i nehmotné (srov. 496 odst. 2), jsou věcmi v právním smyslu jak cenné papíry, které jsou vždy listinou, srov. 514 občanského zákoníku, tak i zaknihované cenné papíry, které jsou jen 20

21 zápisem do příslušné evidence a které tedy nemají hmotnou povahu. Je-li totiž cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a nelze-li jej převést jinak, než změnou zápisu v této evidenci, jedná se podle ustanovení 525 odst. 1 občanského zákoníku o zaknihovaný cenný papír. Občanský zákoník vychází z výčtového pojetí nemovitých věcí, všechny věci, které nespadají pod definici nemovitých věcí, jsou tedy movité. Pochopitelně i akcie, resp. cenné papíry a zaknihované cenné papíry vůbec jsou věcmi movitými. Proto také pokud chybí zvláštní právní úprava v zákoně o obchodních korporacích, také na převádění vlastnického práva k akciím se vztahují specifická ustanovení občanského zákoníku o převádění vlastnického práva k věcem movitým. Přitom platí (podle 516 odst. 1 občanského zákoníku), že cenné papíry téhož druhu vydané stejným emitentem, ze kterých vznikají stejná práva a povinnosti, jsou zastupitelné. Význam zastupitelnosti cenných papírů, tedy i akcií, se projevuje především ve smluvní oblasti. Například jen zastupitelné cenné papíry mohou být předmětem zápůjčky podle 2390 občanského zákoníku (smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji podle libosti užíval a po čase vrátil). Také zaknihované cenné papíry mohou být podle 525 odst. 1 občanského zákoníku věcí zastupitelnou, pokud byly vydány týmž emitentem a pokud z nich vznikají stejná práva, tedy za stejných podmínek jako cenné papíry. Zastupitelnou věcí je přitom podle 499 občanského zákoníku movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu. V případě dematerializace cenných papírů je tedy jejich převoditelnost výhradně změnou zápisu v zákonem stanovené evidenci dokonce definičním znakem zaknihovaného cenného papíru. Pokud by totiž byl převoditelný i jakkoli jinak, nežli jen změnou údajů v zákonem stanovené evidenci, nemohlo by jít o zaknihovaný cenný papír, ale toliko o cenný papír, což je důsledkem koncepce zaknihovaného cenného papíru jen jako něčeho, co "do pojmu cenného papíru nepatří." 15 Zákon o obchodních korporacích sám podmínky a náležitosti převodu zaknihovaných akcií v citovaném ustanovení Švestka, J. - Dvořák, J. - Fiala, J.: Občanský zákoník, Komentář, díl I. ( 1-654), Wolters Kluwer, Praha 2014, str

22 neupravuje. Stanoví pouze (v 275 odst. 1), že zaknihované akcie jsou neomezeně převoditelné, ale že stanovy akciové společnosti mohou jejich převoditelnost omezit. Zákon o obchodních korporacích pro takový případ (tedy pro případ, že stanovy akciové společnosti omezí převoditelnost zaknihovaných akcií) předepisuje analogické použití ustanovení o omezení převoditelností akcií na jméno (jimiž se budu podrobněji zabývat dále a jež je upraveno v 270 až 273 zákona č. 90/2012 Sb.). Stojí za připomenutí, že důvodová zpráva k občanskému zákoníku v souvislosti s opuštěním dřívější dvojí podoby cenných papírů říká, že "u zaknihovaných cenných papírů se nerozlišuje jejích forma, zákon upravuje zvláštní způsob jejich převodu nebo zastavení apod." Také odborná literatura v této souvislosti píše, že občanský zákoník upravuje zvláštní formu převádění vlastnictví k zaknihovanému cennému papíru bez ohledu na jeho formu, protože formu zaknihovaných cenných papírů vůbec nerozlišuje. 16 Přitom ale v ustanovení 263 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. se pojednává o tom, že akcie mohou mít různou formu, konkrétně formu cenného papíru na doručitele (akcie na doručitele se označuje jako akcie na majitele), anebo formu cenného papíru na řad (přitom cenný papír na řad se, jde-li o akcii, označuje jako akcie na jméno) s tím, že tato úprava platí obdobně i pro zaknihované akcie (tedy pro zaknihované cenné papíry). Zákon o obchodních korporacích navíc v 274 odst. 2 stanoví, že akcie na majitele mohou být vydány jen jako zaknihovaný cenný papír nebo jako imobilizovaný cenný papír. Výslovně tedy počítá s tím, že zaknihované cenné papíry budou mít formu akcie na majitele (tedy cenného papíru na doručitele) a dokonce stanoví, že akcie na majitele nemohou být cennými papíry (ale mohou být jen zaknihovanými cennými papíry). Zákon o obchodních korporacích tedy předpokládá, že zaknihované cenné papíry mohou mít různou formu. Protože zákon č. 90/2012 Sb. (o obchodních korporacích) je vůči občanskému zákoníku zvláštním právním předpisem, má při použití na právní vztahy, které upravuje, před občanským zákoníkem přednost. To plyne ze zásady přednosti používání zvláštní právní úpravy před používáním obecné 16 Dvořák, J. - Švestka, J. - Zuklínová, J. a kol.: Občanské právo hmotné, Wolters Kluwer, Praha 2013, str

23 právní úpravy, která se vyjadřuje latinskou větou: Lex specialis derogat generali (zvláštní zákon ruší obecný, přičemž oním zrušením se rozumí právě to, že obecný zákon nebude použit). Jinak řečeno, podle zákona o obchodních korporacích může mít dokonce i zaknihovaná akcie formu akcie na majitele (akcie na majitele dokonce může být buď jen zaknihovaný cenný papír, nebo může jít o imobilizovaný cenný papír) anebo akcie na jméno, podle zákona o obchodních korporacích se tedy forma akcie rozlišuje, zatímco občanský zákoník s různými formami zaknihovaných akcií podle důvodové zprávy vůbec nepočítá. Přitom poměrně stručná úprava zaknihovaných cenných papírů vede k tomu, že je v řadě případů třeba právní otázky s nimi spojené posuzovat a řešit podle analogie právní úpravy cenných papírů, takže lze mít za to, že právní úprava cenných papírů se analogicky vztahuje i na zaknihované cenné papíry. Pokud jde o formu cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů, tedy i zaknihovaných akcií, stanoví zákon příkaz uplatňovat ustanovení o cenných papírech výslovně (srov. citované ustanovení 263 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb.). Z tohoto hlediska a především i z hlediska zvoleného tématu mé bakalářské práce je však podstatné, jak zákon upravuje otázky spojené s převodem cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů (tedy i akcií a zaknihovaných akcí, protože podle 256 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. akcie je buď cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír 17. Občanský zákoník přitom v souladu s důvodovou zprávou, vytvořenou předkladateli jeho návrhu, rozlišuje z hlediska převodu akcií jedině mezi akciemi, které jsou cennými papíry, a akciemi, které 23 jsou zaknihovanými cennými papíry. Už jsem se zmínil o tom, že tzv. konsolidovaná důvodová zpráva k občanskému zákoníku nám říká, že "u zaknihovaných cenných papírů... zákon upravuje zvláštní způsob jejich převodu nebo zastavení apod," takže se (jak opět říká tato důvodová zpráva) nerozlišují formy zaknihovaných cenných 17 Akcie je cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle zákona o obchodních korporacích a družstev a podle stanov akciové společnosti na jejím řízení, na jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zrušení akciové společnosti s likvidací, srov. 256 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb.

24 papírů. Výrazem tohoto pojetí jsou v textu občanského zákoníku jeho ustanovení 1103 a Zatímco totiž ustanovení 1103 občanského zákoníku upravuje převod vlastnického práva k cenným papírům (tedy k listinám, s nimiž jsou spojena zákonem vymezená práva) a rozlišuje převádění vlastnického práva k cennému papíru na doručitele a převádění vlastnického práva k cennému papíru na řad (a v 1103 odst. 3 také převádění vlastnického práva k cennému papíru na jméno), úprava převádění vlastnického práva k zaknihovaným cenným papírům je jiná. Chtěl bych připomenout, že také dříve odborná literatura jako definiční znak cenných papírů na řad uváděla zpravidla právě jejich převoditelnost rubopisem (podrobněji k tomu viz dále), ale přitom na druhou stranu připouštěla, že tyto cenné papíry na řad mohou existovat i jako zaknihované ("cenný papír na řad je cenný papír, v němž je uvedeno jméno prvního majitele a který, pokud je vydán v listinné podobě, je převoditelný rubopisem..." 18 ). Pokud v souladu s citovanou starší literaturou a rovněž v souladu ustanovením 263 odst. 1 a především 274 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. připustíme možnost existence zaknihovaných akcií na jméno (existenci zaknihovaných akcií na majitele zákon připouští výslovně), stejně by ale platilo, že zaknihované akcie na jméno se převádějí právě takovým způsobem, jakým se převádí vlastnické právo k jakýmkoli zaknihovaným cenným papírům, tedy výhradně změnou v příslušné evidenci vedené centrálním depozitářem, což plyne právě i z toho, že v případě zaknihovaných cenných papírů je jejich převoditelnost výhradně změnou zápisu v zákonem stanovené evidenci dokonce právě definičním znakem zaknihovaného cenného papíru. Bylo by proto stejně možné je převádět právě jen zápisem zaknihovaného cenného papíru na účet (nového) vlastníka. Podle občanského zákoníku se nabývá vlastnické právo k zaknihovanému cennému papíru zápisem zaknihovaného cenného papíru na účet (nového) vlastníka, a pokud se zaknihovaný cenný papír zapisuje i na účet zákazníka, nabývá se vlastnické právo k němu zápisem na účet zákazníků. Občanský zákoník ale představuje jen obecnou úpravu, které se použije, když zvláštní úprava nestanoví něco 18 Hendrych, D. a kol.: Právnický slovník, C.H. Beck, Praha 2001, str

25 jiného, a zákon o obchodních korporacích v tomto případě něco poněkud jiného stanoví. Občanský zákoník tedy stanoví odlišné postupy pro převádění vlastnického práva k cenným papírům (které modifikuje pro jednotlivé formy cenných papírů) a pro převádění vlastnického práva k zaknihovaným cenným papírům, v jejichž případě (plně v souladu s důvodovou zprávou) už žádné formy zaknihovaného cenného papíru nerozlišuje. Úprava převádění vlastnického práva k zaknihovaným cenným papírům, a proto i k zaknihovaným akciím, je tedy pro všechny zaknihované cenné papíry, a proto i pro všechny zaknihované akcie, stejná. Podle ustanovení 1104 odst. 1 občanského zákoníku se vlastnické právo k zaknihovanému cennému papíru nabývá zápisem zaknihovaného cenného papíru na účet vlastníka. Pokud se zaknihovaný cenný papír zapisuje i na účet zákazníka, nabývá se vlastnické právo k němu zápisem na účet zákazníků. Majetkový účet totiž může být veden jak pro takovou osobu, která je sama vlastníkem zaknihovaných cenných papírů, anebo i pro jinou osobu, která sama zaknihované cenné papíry nevlastní, ale spravuje je pro jejich vlastníka. Majetkový účet vedený pro osobu, jež sama zaknihované cenné papíry vlastní, se označuje jako účet vlastníka. Majetkový účet ale může být veden i pro jinou osobu, která není sama vlastníkem zaknihovaných cenných papírů, ale poskytuje služby na kapitálovém trhu. V takovém případě se účet, na němž jsou zaknihované cenné papíry evidovány, označuje jako účet zákazníků. Přitom pro jednu osobu může být vedeno i více majetkových účtů a druhy těchto majetkových účtů upravuje ustanovení 94 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Také ustanovení 526 občanského zákoníku stanoví, že evidence zaknihovaných cenných papírů se vede na majetkových účtech, jimiž jsou účet vlastníka nebo účet zákazníků. Jak jsem již psal, to, že se vlastnické právo k zaknihovanému cennému papíru nabývá zápisem zaknihovaného cenného papíru na příslušný majetkový účet vyplývá už přímo z koncepce zaknihovaného cenného papíru, spočívají v tom, 25

26 že pokud je cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a nelze-li jej převést jinak, než změnou zápisu v této evidenci, jedná se podle ustanovení 525 odst. 1 občanského zákoníku o zaknihovaný cenný papír. Charakter převodu vlastnictví je tedy přímo definičním znakem zaknihovaného cenného papíru. Stejná právní úprava převodu zaknihovaného cenného papíru je obsažena i v ustanovení 96 odst. 1 a 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu 19, který upravuje poskytování služeb v oblasti kapitálového trhu včetně nabídky investičních cenných papírů (jež podle jeho 3 odst. 1 patří mezi investiční nástroje). V této souvislosti je třeba připomenout, že centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů vede centrální depozitář. K činnosti centrálního depozitáře je nezbytné povolení k činnosti, které uděluje Česká národní banka. Zmínil jsem se totiž už o tom, že zákon o obchodních korporacích sám vlastní převod zaknihovaných akcií neupravuje (takže pro takové převody platí ustanovení občanského zákoníku). Zákon o obchodních korporacích ale stanoví, kdy je převod zaknihované akcie účinný vůči akciové společnosti a také stanoví, kdo vykonává práva spojená se zaknihovanou akcií. Podle ustanovení 275 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. je totiž převod zaknihované akcie vůči akciové společnosti účinný, bude-li jí prokázána změna osoby vlastníka výpisem z účtu vlastníka, případně výpisem z evidence emise akcií podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Podobně i 275 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb. stanoví, že právo k zaknihované akcii vykonává jen osoba, která je zapsána v evidenci zaknihovaných akcií jako vlastník akcie. Z hlediska účinnosti převodu vůči akciové společnosti i z hlediska výkonu vlastnických práv k akcii je tedy rozhodující zápis na účtu vlastníka, zatímco případný zápis na účtu zákazníků nikoli. Ustanovení o převádění vlastnického práva k zaknihovanému cennému papíru se obdobně (analogicky) použijí i pro nabývání vlastnického práva k imobilizovanému cennému 19 Převádí-li se zaknihovaný investiční nástroj na nového vlastníka, dochází k převodu vlastnictví v okamžiku zápisu na účet vlastníka ( 96 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb.), pokud se investiční nástroj převádí a změna se nezapisuje na účtu zákazníků, jinak k převodu vlastnictví dochází v okamžiku zápisu na účtu zákazníků ( 96 odst. 1 citovaného zákona). Přitom podle 3 odst. 1 citovaného zákona jsou investičními nástroji mimo jiné i cenné papíry (investiční cenné papíry a cenné papíry kolektivního investování). 26

27 papíru. 20 To stanoví jednak 1104 odst. 3 a jednak 2414 občanského zákoníku Převod akcie na jméno a převod akcie na majitele Akcie na jméno a cenný papír na jméno Už jsem se výše zmiňoval o tom, že v ustanovení 263 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. se pojednává o tom, že akcie mohou mít různou formu. Akcie totiž může mít formu cenného papíru na řad anebo formu cenného papíru na doručitele. Akcie ve formě cenného papíru na doručitele se označuje jako akcie na majitele. Akcie ve formě cenného papíru na řad se označuje jako akcie na jméno. Zmiňoval jsem ale i o tom, že ustanovení občanského zákoníku se podpůrně použijí tam, kde zvláštní zákon, jímž je zákon o obchodních korporacích, nestanoví něco jiného, zvláštního, a to podle zásady lex specialis derogat generali. Shora citované ustanovení 1103 občanského zákoníku však rozlišuje v odst. 1 převádění vlastnického práva k cennému papíru na doručitele, v odst. 2 převádění vlastnického práva k cennému papíru na řad, ale dále v odstavci třetím navíc i převádění vlastnického práva k cennému papíru na jméno. Přitom právní režim převádění vlastnického práva k cennému papíru na řad je jiný nežli právní režim převádění vlastnického práva k cennému papíru na jméno. Podle 1103 odst. 3 občanského zákoníku se vlastnické právo k cennému papíru na jméno převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti (přičemž zákon nevyžaduje pro takovou formu ani písemnou, ani jinou zvláštní formu, takže může být uzavřena jakkoli, dokonce nemusí být 20 Imobilizaci cenných papírů upravuje občanský zákoník v 2413 jako případ, kdy emitent uschová cenné papíry do hromadné úschovy. 27

28 uzavřena ani slovy, ale třeba jen posunky či jiným konkludentním způsobem). Ačkoli se však podle 1103 odst. 3 občanského zákoníku vlastnické právo k cennému papíru na jméno převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, k převodu akcie na jméno to nestačí. Protože akcie ve formě cenného papíru na řad se označuje jako akcie na jméno, znamená to, že pro převádění vlastnického práva k akcii na jméno se nepoužijí ani podpůrně ustanovení občanského zákoníku o převádění vlastnického práva k cennému papíru na jméno, ale, pokud to bude zapotřebí, podpůrně se použijí ustanovení občanského zákoníku o převádění vlastnického práva k cennému papíru na řad. V tomto směru může být právní úprava samozřejmě poměrně dost matoucí, protože pro převádění akcií se sice podpůrně použije právní úpravy obsažené v občanském zákoníku, ale pro převádění akcií na jméno se ani podpůrně nepoužije ustanovení občanského zákoníku o převádění cenných papírů na jméno, ale ustanovení téhož zákona o převádění cenných papírů na řad. To plyne z toho, že ve smyslu zákona o obchodních korporacích akcie na jméno není cenným papírem na jméno, ale cenným papírem na řad. Přitom definičním znakem cenných papírů na řad je právě to, že takový cenný předpis je převoditelný především rubopisem. 21 Jde totiž o cenný papír, v němž je uvedeno jméno prvního majitele a který se převádí rubopisem (a předáním). Naproti tomu cenný papír na jméno je takový cenný papír, ve kterém je uvedeno jméno jeho prvního majitele, ale který není převoditelný rubopisem, ale který lze převádět jen na základě smlouvy (na jejíž formu dnes občanský zákoník neklade žádné požadavky). Ustanovení 1103 odst. 3 občanského zákoníku, podle kterého vlastnické právo k cennému papíru na jméno se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti tedy pro převod vlastnického práva k akciím na jméno neplatí ani podpůrně. 21 Hendrych, D. a kol., citované dílo, str. 50, ovšem vychází z dřívější úpravy cenných papírů, podle které měly podobu buď listinnou nebo podobu zaknihovanou, zatímco dnes jsou cenné papíry jen listiny, zatímco zaknihované cenné papíry jsou představovány zápisy v zákonem stanovené evidenci vedené centrálním depozitářem. 28

29 Převod akcie na jméno Už jsem výše psal o tom, že podle 263 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb. se jako akcie na jméno označují takové cenné papíry, jež mají formu cenného papíru na řad. I když podle prvního odstavce téhož ustanovení se ustanovení o tom, že akcie mohou mít formu cenného papíru na řad nebo na doručitele, použijí i pro zaknihované cenné papíry, už jsem se také zmiňoval o tom, že z hlediska problematiky převodu vlastnického práva k nim to nemá žádný velký význam. Pro převádění všech zaknihovaných akcií (jež jsou zaknihovanými cennými papíry) platí totiž zvláštní úprava. Listinné akcie na jméno se podle 269 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. převádějí rubopisem. Z textu tohoto ustanovení by se na první pohled mohlo zdát, že postačí akcii na jméno jen opatřit rubopisem, jehož náležitosti stanoví rovněž zákon o obchodních korporacích. Podle mého názoru to ale tak jednoduché není. K tomu, aby převod akcie na jméno nabyl účinnosti, se totiž podle 269 odst. 2 citovaného zákona č. 90/2012 Sb. vyžaduje, aby akciové společnosti byla navíc oznámena změna akcionáře a aby jí byla předložena dotyčná akcie. Předně nelze opomíjet, že akcii na jméno (respektive vůbec cenný papír na řad) nelze převést nijak jinak, než stanoví zákon. Například nelze takový cenný papír na řad a vůbec už ne akcii na jméno převést jen pouhou smlouvou (jak judikoval i Nejvyšší soud už v rozsudku sp.zn. 29 Odo 1114/2004 a v poslední době znovu v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3946/2013). Už jsem citoval ustanovení 263 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., podle kterého akcie ve formě cenného papíru na řad se označuje jako akcie na jméno. Obsahuje-li cenný papír (tedy i akcie) jméno oprávněné osoby, má se za to, že jde o cenný papír na řad 22 (neobsahuje-li jméno oprávněné osoby, jedná se o cenný papír na doručitele). Podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku se slovním spojením "má se za to" vyjadřuje vyvratitelná právní domněnka. To znamená, že existuje vyvratitelná právní domněnka, že akcie obsahující jméno oprávněné osoby je cenným papírem na řad, neboli že jde o akcii na jméno. 22 Švestka, J. - Dvořák, J. - Fiala, J.: cit. dílo, str