Územní stav a perspektivy Evropské unie

Transkript

1 Koncept 6. března 2007 K předložení a projednání na jednání vrchních ředitelů v Berlíně v Německu dne 15. března 2007 Územní stav a perspektivy Evropské unie Za větší evropskou územní soudržnost ve světle cílů jednání v Lisabonu a Göteborgu Vychází ze souhrnného dokumentu diskutovaného ministry na neformálním jednání ministrů v Lucemburku v květnu 2005 Podklad pro Územní agendu Evropské unie 1

2 Obsah Část A Definice rámce Územní soudržnost a přidaná hodnota politiky v oblasti územního rozvoje... 3 Proč rozvoj řešit z hlediska celého území? Územní rozměr Lisabonské a Göteborgské strategie Územní soudržnost ve světle Lisabonské a Göteborgské strategie EU a Politika trvale udržitelného rozvoje měst Filosofie řízení Odpovědnosti Instrumenty... 8 Část B Hodnocení stavu Územní diverzita jako potenciál Evropské unie ve světle Lisabonu Obecný výhled Růst a inovace Diverzita hospodářské konkurenceschopnosti Místa inovace a výzkumu & vývoje Horká místa v oblasti informačních a komunikačních technologií Doprava a energie Dopravní sítě a dostupnost Energie poptávka a nabídka Řízení rizik v souvislosti s klimatickými změnami Životní prostředí, příroda a kultura Územní struktura a úkoly Demografická nerovnováha v budoucnu negativně ovlivní trh práce a služby Diverzita venkova Dopad politik EU na územní rozvoj Proč se zabývat politikami EU? Různé politiky EU a jejich dopad Územní dopad politik EU Závěry Část C Rozvoj perspektiv pro budoucnost Priority v upevňování struktury území EU Jak dosáhnout konkurenceschopnější Evropy rozmanitých regionů? Podpora územní politiky pro metropolitní regiony, města a ostatní městské oblasti v polycentrickém uspořádání coby motorů rozvoje Evropy Upevňování partnerství město-venkov a zajištění dostatečné úrovně veřejných služeb pro vyvážený územní rozvoj Podpora (mezi)národních klastrů konkurenčních a inovačních činností Posilování hlavních transevropských dopravních, ICT a energetických sítí za účelem propojení pólů v EU a jejich vazeb na sekundární sítě Podpora transevropského řízení technologických havárií a živelních katastrof, včetně integrovaného rozvoje pobřežních zón, mořských oblastí, oblastí v povodí řek a horských oblastí Upevňování hlavních transevropských ekologických struktur a kulturních zdrojů Priority pro zajišťování soudržnosti územně relevantních politik EU Jak zajistit soudržnost územně relevantních politik EU? Integrace územního rozměru do procesu tvorby politiky EU Národní a regionální strategie územního rozvoje pro zlepšení územního řízení v EU Chyba! Záložka není definována. Příloha Možnosti výměny dalších zkušeností a poznatků v oblasti územní soudržnosti

3 ( ) spolupráce na úrovni lokální, regionální, národní i celého kontinentu, která zajistí, že územní plánování v budoucnu a v rámci evropského kontinentu bude odpovídat snu o Evropě přístupné pro všechny, rozmanité, rozvíjející se trvale udržitelně, kde je život kvalitní, lidská práva univerzální, a kde existuje právo na přírodu a mír mezi lidmi. (Jeremy Rifkin, Evropský sen, New York 2004) Část A Definice rámce 1. Územní soudržnost a přidaná hodnota politiky v oblasti územního rozvoje Proč rozvoj řešit z hlediska celého území? (1) Různé regiony se liší svým územním kapitálem, který je určen celou řadou faktorů, mezi něž patří například zeměpisná poloha, rozloha, vybavenost výrobními faktory, klimatické podmínky, tradice, přírodní zdroje, kvalita života či ekonomika městských aglomerací v těchto regionech. Dalšími faktory pak jsou neviditelné vzájemné závislosti, jako např. znalosti, vědomosti, chápání, zvyky a neformální pravidla, přes které na ekonomické účastníky působí nejistota nebo solidarita, vzájemná pomoc a vzájemné přijímání nápadů, k čemuž často dochází v malých a středně velkých firmách, které působí ve stejném odvětví (sociální kapitál). Pak je tu také faktor nehmotný, něco ve vzduchu, čemu se říká prostředí je to něco, co je výsledkem kombinace institucí, pravidel, praktik, výrobců, výzkumníků a tvůrců politik, díky čemuž je možná jistá kreativita a inovace. Tento územní kapitál generuje pro některé typy investicí větší návratnost než u jiných typů investicí, které nejsou pro danou oblast tolik vhodné a které nedokážou aktiva a potenciál daného regionu tak efektivně využít (Územní ekonomika, Územní výhled OECD 2001). (2) Územní kapitál určitého regionu kromě toho ovlivňují také společné regionální dimenze evropských makro-regionů jako je region Severoevropský, Středoevropský, Východoevropský, Alpský, Středomořský a Atlantský a rovněž mikroregiony jako jsou četné přeshraniční regiony.. Řada složek územního kapitálu a lidských zdrojů (hospodářských i nehospodářských, sociálních, týkajících se životního prostředí a kulturních a genia loci ), včetně jejich integrace a konektivity (jak přeshraniční, tak mezinárodní) vůči dalším oblastem mohou vést ke zvyšování produktivity a generovat tak růst. Veřejné politiky, jejichž cílem je podpora územního rozvoje a omezování rozdílů avšak nehovoříme zde o nucené uniformitě a ztrátě diverzity by měly hlavně a především pomáhat daným oblastem rozvíjet jejich územní kapitál, maximalizovat konkurenční výhody těchto oblastí a zachovávat přitom vysokou kvalitu života a zajistit tak atraktivnost těchto oblastí pro investice ze soukromého sektoru. Podporování regionálních inovačních strategií a využívání regionálního územního kapitálu je tedy důležitým nutným předpokladem zvyšování globální konkurenceschopnosti celého teritoria EU. Obdobně to platí pro evropskou územní spolupráci, zejména pokud se soustředíme na spolupráci mezi strukturálně slabšími a silnějšími regiony. Klíčovou roli hraje v tomto ohledu řízení, protože podpora trvale udržitelného růstu znamená to, že se zajistí kompatibilita národní územní politiky s politikami rozvoje v regionech a městech a tak na úrovni EU. (3) Logika politiky územního rozvoje spočívá v tom, že hospodářský růst je založený částečně na organizaci prostoru, který je formován celou řadou politik na úrovni vlády, ale také sociálními trendy, technologickým rozvojem a tržními silami. Některé tyto nejhlavnější hospodářské a sektorové politiky mají mimoděk územní dopad, čímž může dojít k ohrožení územního rozvoje. Územní politika tedy nejenže toto eliminuje, ale co je ještě důležitější, znamená přidanou hodnotu, protože integruje ekonomický, sociální a environmentální rozměr napříč různými sektory. Důležitým prvkem politiky územního rozvoje je spolupráce různých sektorů činnosti, úrovní úřadů a zainteresovaných subjektů, např. partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem, které hraje důležitou roli v procesech růstu a rozvoje. 3

4 Politiky v oblasti územního rozvoje jsou tedy důležitým nástrojem pro posilování regionálního územního kapitálu. 1.1 Územní rozměr Lisabonské a Göteborgské strategie (4) Chápání pojmu územní (= teritoriální) je v Evropě velice různé. Avšak existuje všeobecná shoda o možných prvcích tohoto termínu, jako např.: Důležitá jsou místa a geografický kontext. Politiky by se měly diferencovat podle územního kontextu. Žádoucí by byla tématická integrace různých sektorových politik s dopadem na určitá místa (bez ohledu na úroveň) avšak toto je zjevně velice obtížné. Zásadní pro úspěch jednotlivých strategií a pro převedení do regionální řeči lidí má zásadní význam zapojení účastníků sub-národní úrovně (regiony, města a obce). (5) Lisabonská strategie je klíčovou politickou ambicí Unie. Cílem tohoto procesu je zajistit, aby se Evropa stala nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou světa, schopnou zajistit udržitelný hospodářský růst, lepší pracovní příležitosti a jejich větší počet a větší sociální soudržnost. Na jednání Rady v Göteborgu v roce 2001 byl do Strategie jako další klíčový rozměr doplněn udržitelný rozvoj. Na jarním zasedání Rady v Lucemburku byla Lisabonská strategie znovu odstartována. Strategie trvale udržitelného rozvoje z Göteborgu byla dále rozpracována v druhé polovině roku Na EU konferenci pro zainteresované subjekty konané v Amsterdamu v červu 2006 byly v souvislosti s Lisabonskou strategií zdůrazněny tři dimenze soudržnosti: dimenze ekonomická, sociální a územní. (6) I když to strategie výslovně neuvádí, jak lisabonský, tak Göteborgský plán mají silný územní rozměr. Teritoriální dimenze a koncepce územní soudržnosti jsou zásadní pro implementaci této strategie, protože nejdůležitější a nejdynamičtější síly z hlediska hospodářského rozvoje jsou (a to i navzdory určité translokalitě) stále více omezené na určité místo a příznačné pro určité území. Jinde zase bylo uvedeno: Koncepce územní soudržnosti přesahuje soudržnost ekonomickou a sociální ty k ní přispívají a posilují ji (přizpůsobení se určitým potřebám a vlastnostem specifických geografických problémů a příležitostí). Cílem těchto politik je pomoci dosáhnout vyváženějšího rozvoje omezováním stávajících rozdílů, vyvarováním se územní nerovnováze a zajištěním, aby mezi oběma sektorovými politikami, které mají územní dopad, byla větší soudržnost. (V politice soudržnosti je zeměpisná poloha důležitá. To znamená, že územní soudržnost by vždy měla znamenat něco jiného s ohledem na historii, kulturu a základní situaci jednotlivých členských států.) Dále jde také o zlepšování územní integrace a o podporu spolupráce mezi regiony. (Třetí zpráva o ekonomické a sociální soudržnosti 2003 / Sdělení Komise k Politice soudržnosti za podporu růstu a pracovních míst: Strategická směrnice Společenství, ). (7) Proces globalizace je hlavní výzvou evropské konkurenceschopnosti a soudržnosti. Jedním z klíčových problémů v tomto směru je rychlené přesouvání hospodářských aktivit. Mezi faktory přispívající k tomuto trendu jsou nižší výrobní náklady a rychlý vývoj moderních technologií, a dále pak nové významné trhy v nově vznikajících ekonomikách. Globální konkurence neexistuje jen mezi firmami navzájem spolu soutěží také města a regiony, avšak zde je i spolupráce s cílem přilákat hospodářské aktivity. Stále častěji se konkurenty stávají území v cizích státech. V tomto směru se regiony a města specializují na určitý druh výroby na základě určitých územních výhod. Největší konkurenceschopnost má ten, kdo dokáže nejefektivněji reagovat na globalizaci. Méně konkurenceschopné regiony pak v důsledku globalizace trpí, což vede k větším regionálním rozdílům v rámci EU. (8) Stručně řečeno se územní rozměr lisabonského a Göteborgského plánu týká posilování územního kapitálu evropských měst a regionů. V rámci politiky je možná tato klasifikace: Využívání endogenního potenciálu určité oblasti včetně přírodních a kulturních hodnot udržitelným způsobem. 4

5 Podpora integrace a konektivity oblasti na jiné oblasti, které jsou důležité pro její rozvoj. Územní řízení podpora soudržnosti horizontální a vertikální politiky. Iniciativy a činnosti jdoucí zdola nahoru, které mají šanci posilovat součinnost a soudržnost mezi různými sektory, jako třeba strategie a politiky v oblasti územního rozvoje, jsou tedy důležitou podmínkou úspěchu druhé fáze Lisabonské a Göteborgské strategie. 1.2 Územní soudržnost ve světle Lisabonské a Göteborgské strategie (9) Územní soudržnost se prvně pokusila formálně definovat Komise ve své Třetí zprávě o hospodářské a sociální soudržnosti. Na neformálním jednání ministrů v Rotterdamu v roce 2004 se pak na základě této definice podařilo učinit další krok a jasněji vymezit rámec politiky této koncepce. Tento dokument se bude dále podrobněji zabývat územní soudržností. (10) Koncepce územní soudržnosti vychází z Evropských perspektiv územního rozvoje (ESDP European Spatial Development Perspective), dokumentu odsouhlaseného na neformálním jednání ministrů v Postupimi, května, 1999) a dokumentu Řídicí principy pro udržitelný územní rozvoj evropského kontinentu (Řídicí principy CEMAT, odsouhlasené na 12. zasedání Evropské konference ministrů odpovědných za regionální plánování, Hannover, září, 2000). Tato koncepce rozvíjí hospodářskou a sociální soudržnost tím, že základní cíl EU vyvážený a trvale udržitelný rozvoj převádí do územního kontextu. Hodnoceno ve světle lisabonských cílů je klíčovou otázkou při upevňování územní soudržnosti rozšiřování územního kapitálu a potenciálu všech regionů EU a podpora územní integrace, např. podporováním transevropské součinnosti a tvorby klastrů konkurenčních a inovačních aktivit. Tuto otázku bude třeba řešit trvale udržitelným způsobem, podporou eko-efektivních investicí a ochranou a rozvojem přírodních a environmentálních aktiv. V praxi by koncepce územní soudržnosti znamenala následující: Zaměření politik regionálního a národního územního rozvoje na lepší využívání regionálního potenciálu a územního kapitálu územní a kulturní diverzita Evropy. Zlepšení pozice regionů v Evropě jejich zviditelňováním a transevropskou spoluprací, jejímž cílem má být snazší konektivita a územní integrace. Podpora soudržnosti politik EU s dopadem na územní rozvoj horizontálně i vertikálně, aby tyto politiky podporovaly trvale udržitelný rozvoj na národní i regionální úrovni. (11) Pokud je tedy cílem této politiky územní soudržnost, pak politiky územního rozvoje jsou jejím nástrojem. Z tohoto pohledu se tedy otázka územní soudržnosti netýká jen Politiky soudržnosti EU v úzkém slova smyslu. Týká se integrovaného a dlouhodobého přístupu k procesu využívání územního potenciálu v EU, který je třeba řešit na různých úrovních politiky a napříč nimi (úroveň regionální, národní, přeshraniční, mezinárodní a EU) a napříč různými sektory (zemědělství, doprava, životní prostředí, regionální hospodářský rozvoj, konkurenceschopnost, atd.) (12) Otázka vyváženého a trvale udržitelného rozvoje, jak je uvedena v dokumentu ESDP (srovnej ESDP 1999: propojení tří základních cílů EU, tj. hospodářská a sociální soudržnost, ochrana přírodních zdrojů a kulturního dědictví, vyváženější konkurenceschopnost území EU v územním kontextu), nabídne z hlediska cílů Lisabonské strategie klíčové politické měřítko pro posouzení, zda se rozvoj území EU od přijetí ESDP vyvíjí správným směrem. V tomto smyslu se trendy a politiky posuzují jako něco, co pomáhá posilovat územní soudržnost, pokud napomáhají lepšímu využívání vlastního regionálního potenciálu srovnávací územní výhody. Odborníci momentálně diskutují o možných klíčových územních ukazatelích. (13) Pokud se na principy ESDP (srov. ESDP 1999: rozvoj vyváženého a polycentrického městského systému a nové partnerství mezi městem a venkovem; zajištění rovnosti přístupu k infrastruktuře a vědomostem; udržitelný rozvoj, uvážlivé řízení a ochrana přírody a kulturního dědictví) nahlíží v kontextu lisabonské agendy, lze stanovit tyto tři cíle strategické politiky pro posilování územní soudržnosti: 5

6 Posilování a větší diverzita (identita městských center) sítí coby hybatelů územního rozvoje v Evropě. Zlepšení dostupnosti/přístupnosti a lepší integrace v EU. Ochrana a zvyšování kvality a bezpečnosti evropských přírodních a kulturních hodnot a rozvoj udržitelných vazeb město-venkov. Zvláště obtížným úkolem je rozvíjení územního kapitálu v oblastech se slabými ekonomickými strukturami nebo fyzicky/geograficky znevýhodněnými z pohledu EU, pokud jde o jejich vztah s potenciálně silnými oblastmi v Unii. Obecně platí, že když se snažíme o strategičtější přístup, často je samotný strategický proces důležitější než dokumenty o dané strategii, avšak tyto dokumenty jsou nezbytným vedlejším produktem pro komunikaci. 1.3 EU a Politika trvale udržitelného rozvoje měst (14) Část politiky týkající se rozvoje měst se mezitím stala nedílnou součástí evropských politik. Evropská komise sjednotila svůj postoj k evropskému rozvoji měst ve svém sdělení Trvale udržitelný rozvoj měst v EU: Akční program (říjen 1998). Obsahuje čtyři cíle: Zvyšování ekonomické prosperity a zaměstnanosti ve městech. Podpora rovnosti, sociální integrace a obnovy v městských oblastech. Ochrana a zlepšování životního prostředí ve městech z hlediska lokální a globální udržitelnosti. Přispívání k uvážlivému řízení měst a podpora místních samospráv. Ve svém sdělení Politika soudržnosti a města: přispívání měst k růstu a zaměstnanosti v regionech (13. července, 2006) zdůrazňuje Evropská komise korelaci mezi rozvojem měst růstem a zaměstnaností. (15) Význam otázek týkajících se městských politik uznala řada dalších předsednických zemí v EU, např. na neformálním jednání ministrů v Rotterdamu a zejména pak během britského předsednictví na jednání ministrů v Bristolu v roce 2005, kde byla odsouhlasena Bristolská dohoda. Bristolská dohoda uvádí celoevropské principy a charakteristiky udržitelné obce. Její význam spočívá v tom, že uvádí jak rámec, tak praktický postup pro zajištění trvale udržitelného rozvoje, hospodářské prosperity a sociální spravedlnosti v éře rychlých globálních ekonomických změn. 1.4 Filosofie řízení (16) Územní řízení je způsob, jakým jsou spravována území národního státu a způsob, jakým se implementují různé politiky, zejména pokud jde o rozdělení rolí a odpovědností mezi různé úrovně řízení (nadnárodní, národní, sub-národní) a o základní procesy vyjednávání a dosahování konsensu. Územní řízení EU je z tohoto hlediska speciálním a stále složitějším problémem. Zaměřuje se na dopad politik EU na územní rozvoj, zejména z hlediska posilování územní soudržnosti v EU. Politiky EU mají na územní rozvoj dvojí dopad: jednak dopad přímý tj. poskytování informací a dotací (cukr) a zavádění opatření, která omezují možnosti rozvoje (bič) a dopad nepřímý tj. stimulace nových hospodářských aktivit (např. přes vnitřní trh, přes propojení v infrastrukturách), zavádění nových územních koncepcí (např. trvale udržitelný rozvoj), vytváření nových správních vztahů (např. regiony EU, INTERREG), překreslování mentálních map (zejména v pohraničí). Také poskytování informací (např. publikační hodnocení členských zemí EU) nebo poskytování spolehlivých údajů týkajících se daných území (Monitorovací síť pro evropské územní plánování ESPON European Spatial Planning Observation Network) může ovlivnit rozhodnutí o politice (srov. Neviděná Evropa, RPB 2004). (17) V úvahu by se měl brát územní dopad politik EU. Každé hodnocení účinků těchto politik by vždy záleželo na tom, jak by ten který účastník pohlížel na rozvoj dané oblasti. Politiky EU by měly být v souladu s Lisabonskými cíly. Kromě toho by měly být aplikovatelné v územních rozvojových politikách a měly by odpovídat národním a regionálním cílům 6

7 územního rozvoje. A proto je zde nutná jistá míra koherence politiky v rámci příslušných (sektorových a územních) politik v EU a v některých případech také jistá míra svobody politiky, aby regiony mohly efektivně využívat svého územního potenciálu. (18) Posilování územní soudržnosti ve smyslu Lisabonských cílů není o vytváření separátních a shora dolů tvořených EU územních politik, nýbrž o začlenění územní dimenze do evropských a národních politik. Na neformálním jednání ministrů v Rotterdamu v roce 2004 se ministři pro evropský územní rozvoj dohodli, že plán zajištění větší územní soudržnosti bude vycházet ze čtyř principů (1. integrace, tj. stavění na ESDP; 2. žádné nové postupy či pravidla, ale lepší využití stávajících možností; 3. subsidiarita; 4. usnadňování rozvoje a tím zvyšování efektivity zajišťování soudržnosti). Neméně důležité jsou také informace a dialog. I když územní rozvoj znamená víc než jen územní soudržnost, mohli by ministři EU pro územní rozvoj a Evropská komise sehrát klíčovou roli při zvyšování povědomí o územním rozměru politik EU a při propagaci soudržnosti politiky a spolupráce v tomto ohledu. Instituce EU a ostatní zainteresované subjekty by si tento teritoriální rozměr měly více uvědomovat a měly by podle toho začít jednat. Nástroje jako ESPON a Cíl 3 mohou pomoci Evropské komisi a evropským ministrům pro územní rozvoj splnit tento úkol, např. tím, že zajišťují analytický základ pro vyhodnocení stavu a perspektiv území Evropské unie. Kromě toho hrají evropští ministři pro územní rozvoj roli v posilování (trans)evropského rozměru národních a regionálních strategií pro územní rozvoj a v posilování horizontální a vertikální soudržnosti politiky. Následující prvky procesu územního řízení by mohly podpořit implementaci strategií pro Politiku soudržnosti na úrovni EU (Strategická směrnice Společenství) a na národní/regionální úrovni (Národní strategický referenční rámec): Transparentnost jako nezbytný předpoklad. Dopadové studie a tématické vyhodnocení za účelem prozkoumání mezer přisuzovaných vlastností mezi okamžitými výsledky a konečným dopadem veřejných intervencí. Prezentace případů příjemci (vznik vlastnictví, zviditelnění strategií). Trvalá výměna zkušeností mezi členskými zeměmi EU a regiony nutnost vhodných formátů pro jednání a komunikačních nástrojů. (19) Zahrnutím koncepce Územní soudržnosti do budoucí Ústavní smlouvy EU by vznikla formální sdílená kompetence EU a členských zemí EU posilovat územní soudržnost v Evropě. Změna ve filosofii řízení by nebyla nutná. Spíš by vznikl silnější mandát a větší odpovědnost pro členské země EU i pro EU podporovat koherentní přístup k územnímu rozvoji v rámci evropských (a národních) politik. Evropská komise by potom musela řešit územní rozměr návrhů své politiky podrobněji. To samé platí při rozhodování pro Evropskou Radu a Evropský Parlament. Evropští ministři pro územní rozvoj tak budou mít stejným způsobem možnost lépe plnit svou neformální (ale soustředěnější) povinnost zvyšování povědomí a spolupracovat aktivněji. 1.5 Odpovědnosti (20) I když je rozvoj evropského území společným úkolem, princip subsidiarity zajišťuje logické dělení odpovědností v tomto ohledu. Budoucí Ústavní smlouva EU by toto rozdělení odpovědností neměla měnit; místo toho stanovuje pro územní soudržnost společnou kompetenci. Pro tento společný úkol tak bude existovat silnější popud a vznikne tak také právní základ oproti stávající situaci je to rozdíl malý, ale podstatný. Obecně řečeno ponesou EU, členské země EU a regiony společnou odpovědnost. (21) Členské země EU a regiony v nich mají klíčový úkol při využívání svého regionálního endogenního potenciálu a při vytváření své pozice v evropském teritoriu. Takto se budou moci lépe zviditelnit, zjistit, které problémy je třeba řešit v transevropské spolupráci, a najít synergie v investicích. Instituce EU (včetně Evropské Rady) mají klíčovou úlohu propagovat soudržnost evropských politik relevantních pro územní rozvoj (včetně tvorby vizí, scénářů, atd.) a nabízet strategické rámce politiky pro národní a regionální politiky (konvergence, konkurenceschopnost, spolupráce). Dalším úkolem EU je usnadnit transevropskou územní 7

8 integraci, a to podporou rozvoje nebo zachování oblastí a sítí evropského významu, transevropských strukturních prvků pro území EU a jejich napojení na sekundární sítě: transevropské dopravní, energetické a ICT sítě, mezinárodní vodní sítě, námořní spojení, vytváření městských sítí, kulturní zdroje a oblasti NATURA Instrumenty (22) V současné době si společná odpovědnost členských zemí EU a EU za upevňování územní soudržnosti vyžaduje efektivní a koherentní aplikaci instrumentů, jež jsou Evropské Unii a členským zemím EU k dispozici. Instrumenty EU v oblasti územní soudržnosti lze klasifikovat takto: Specifické územní instrumenty. Až do roku 2006 byl INTERREG III jediným instrumentem evropské politiky určeným speciálně pro územní soudržnost jako je tomu nyní u Cíle 3. INTERREG III A a B (přeshraniční a mezinárodní územní spolupráce) a hlavně ESPON (evropské územní analýzy) měli specifický územní rozměr. Evropská politika soudržnosti po roce 2006 nabízí mocnější a širší instrument pro posilování územní soudržnosti (srov. Politika soudržnosti pro růst a pracovní příležitosti: Strategická směrnice Společenství, , Brusel, COM[2005]0299, přijatá s úpravami Evropským parlamentem 26. září 2006). Všechny tři cíle politiky soudržnosti (soudržnost, konkurenceschopnost a spolupráce) mají specifické územní prvky a témata. EU instrumenty se silnou územní dimenzí, avšak jejich primární cíl je regionálně ekonomický nebo sektorový. To se týká Programů iniciativ Společenství (CIP) URBAN a LEADER a Hlavních cílů 1 a 2 Politiky soudržnosti EU ( ), Směrnic k transevropské dopravní a energetické síť, několika EU směrnic k životnímu prostředí (např. směrnice Ptactvo a Stanoviště, Voda, Strategické hodnocení životního prostředí, Kvalita ovzduší) a Nařízení o rozvoji venkova. EU nástroje se značnými dopady na územní rozvoj, jejichž cíle však nejsou územní: politika EU týkající se vnitřního trhu, výzkumu a vývoje, konkurence a Společné zemědělské politiky (CAP 1. pilíř). (23) Národní instrumenty pro posilování územní soudržnosti EU jsou samozřejmě v jednotlivých členských zemích EU různé. Avšak národní a regionální politiky územního rozvoje a strategie v této oblasti mohou hrát klíčovou roli v tom, že budou nabízet integrovaný rámec pro rozvoj, čímž přidají hodnotu Politice soudržnosti EU a Lisabonským akčním plánům. Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC Klimatické změny v roce 2007, Ženeva 2007 (jedno textové pole) Příklad možné mapy (Zdroj: Cíl 3 Oblasti nadnárodní spolupráce) Příklad možné mapy (Zdroj: AEBR/ Cíl 3 Oblasti přeshraniční spolupráce) Příklad možné mapy (Zdroj: Syntetická zpráva ESPON (2006): Hlavní hospodářská struktura Evropského území) Příklad možné mapy (Zdroj: ESPON (2005) Projekt 2.4.2: Intenzita spolupráce INTERREGN III B) Část B Hodnocení stavu 2. Územní diverzita jako potenciál Evropské unie ve světle Lisabonu O čem vlastně územní diverzita je? (24) Klíčovou politickou výzvou pro Unii je v tomto okamžiku větší ekonomická konkurenceschopnost a větší dynamičnost. Evropa musí jednat rychle, pokud se má zajistit 8

9 trvale udržitelný rozvoj. Zde je nutné maximálně se zaměřit na růst a zaměstnanost, zároveň je ale třeba vhodným způsobem řešit sociální a ekologické problémy. Harmonický vývoj evropského území má před sebou nelehké úkoly, které si vyžadují koherentní přístup, aby bylo Lisabonskou strategii možno naplňovat v její mimořádně důležité druhé fázi, která skončí rokem 2010, a zároveň je také třeba zajišťovat územní rovnováhu a soudržnost. Kapitál různých regionů a větších území je různorodý a znamená nejrůznější možnosti rozvoje, z nich některé se momentálně nevyužívají plně. Největší výzvy v oblasti územního rozvoje uvádíme dále vycházíme přitom hlavně z výsledků nejnovějšího aplikovaného výzkumu (např. údaje ze sítě ESPON). 2.1 Obecný výhled Diverzita jako potenciál a jako výzva (25) Evropa je kontinent územně velmi rozmanitý. Tato rozmanitost různé možnosti, ze kterých lze těžit a které mohou pomoci přeměnit Evropu na nejkonkurenceschopnější území na světě. Diverzita ale také může mít podobu nerovností, které jsou pro evropskou soudržnost a integraci výzvou a v některých případech ji dokonce ohrožují. O evropské diverzitě je možné diskutovat na mnoha různých geografických úrovních, počínaje obecnou rovinou, např. diverzita ve vztahu centrum-periferie, Sever-Jih nebo Východ-Západ, a konče detailním nahlížením, např. diverzita z hlediska funkčnosti městských regionů, vztahů město-venkov, z hlediska malé/velké hustoty zalidnění, dostupnosti, hrozby přírodních/ technologických nebezpečí, z hlediska přeshraničních území, atd. Specifické geografické vlastnosti nabízejí jedinečné příležitosti (26) Evropa má řadu regionů s geografickými zvláštnostmi např. ostrovy, pobřežní oblasti, horské oblasti, odlehlé oblasti (na periferii, na úplné periferii a v zámoří) nebo politickoadministrativní zvláštnosti, jako jsou pohraniční oblasti. Celkově jsou možnosti rozvoje v těchto oblastech stejně rozmanité jako ve zbytku Evropy a stejnou pestrost tu lze pozorovat i co do hospodářských úspěchů některé oblasti jsou velice přizpůsobivé a jiné zase zaostávají, přestože zápasí se stejnými fyzickými, ekonomickými či demografickými problémy. Většina těchto územních celků má jasně pozitivní územní potenciál, který se nevyužívá naplno. Například horské oblasti a pobřežní zóny se využívají jako přírodní zdroje pro spotřebu měst. Evropské pobřežní oblasti mají také přírodní prostředí, které přitahuje socioekonomický rozvoj. Evropská přímořská populace, a s ní také infrastruktura přímořských oblastí, tak neustále roste, někdy rychleji, než jak je tomu ve vnitrozemských oblastech. Podíl plochy pokryté umělými povrchy je na pobřeží o zhruba 25 % vyšší než ve vnitrozemí. Kvůli vyšší ekologické citlivosti je využívání těchto oblastí třeba věnovat zvláštní péči. Orientace centrum-periferie u hospodářských činností a obyvatelstva (27) Obecně platí, že ekonomické a přístupové vzorce jsou v Evropě orientované ve směru centrum-periferie s tím, že vrchol je v centru Evropy. 46,5 % HDP evropské sedmadvacítky se koncentruje v oblasti ohraničené Londýnem, Hamburkem, Mnichovem, Milanem a Paříži, tedy v tzv. centrální oblasti. Navzdory svému hospodářskému významu tvoří tato oblast pouhých 14 % území a je domovem jedné třetiny občanů EU. V této oblasti je také soustředěna většina metropolitních oblastí Evropy. Měřeno hospodářským výkonem a zejména v souvislosti s cíly Lisabonské strategie zaujímají severní oblasti Evropy stejné místo jako centrum a v některým ukazatelích jsou dokonce lepší než centrum. Obecně platí, že tržní síly působí ve prospěch koncentrace hospodářských činností na evropské úrovni je to tedy koncentrace směrem k centru Evropy, na národní úrovni je to směrem k národním centrům. Přitom zjevně existují probíhající vyrovnávací procesy a vyvíjejí se oblasti mimo tradiční centrální pásmo. Tyto tendence naznačují, že se evropský model centrum-periférie začíná vytrácet. Rozdíl mezi severem a jihem (28) Budoucnost severních a jižních regionů může spočívat v rozdílných polích působení. Řada severních regionů může těžit ze svých silných stránek v oblasti ICT a inovace a dále 9

10 na tomto stavu vydělávat. Severu by se mohlo podařit udržet si image oblasti, která je cool (pozn. překladatele: primárně = studený, přeneseně = super), ale mohl by také narazit na velké problémy v souvislosti se špatnou dostupností, nepříznivým demografickým vývojem a eventuelním zvyšováním cen energií. Mnohé jižní regiony mohou zase těžit ze svého příjemného podnebí, strategické polohy mezi Evropou, Severní Afrikou a Středním Východem, a dále pak také z hustoty zalidnění, což také v době klesání počtu obyvatel umožní zajistit přiměřenou úroveň obecně prospěšných služeb Jih tak má vyhlídky stát se horkou lokalitou, což snadno dokáže přilákat znalostní pracovníky, firmy ze sektoru služeb, mobilní důchodce, bydlení na dovolenou i stálé bydlení. Výzvy související s dohánění Západu Východem (29) Ekonomické nerovnosti mezi Východem a Západem jsou zjevné. Avšak zároveň je jasné, že Východ Západ v mnoha oblastech dotahuje. Neuvěřitelné je například zlepšení evropské dostupnosti těchto regionů a nárůst automobilové dopravy očekávaný ve východních částech EU během následujících desetiletí. Také nárůst HDP v procentech je na Východě daleko vyšší než na Západě. I když tyto údaje naznačují, že Východ Západ vyjádřeno v eurech rychle dohání (vyjádřeno absolutně), nerovnosti mezi mnoha oblastmi se stále zvětšují. Východní a západní regiony mezi sebou soupeří o to, kde bude umístěn ten který průmysl a ten který výrobní závod, avšak boj o vysoce kvalifikované pracovní síly je spíše evropský a celosvětový. Výhodou v tomto boji je levná pracovní síla a v některých případech benevolentní ekologické a sociální předpisy, a dále pak vazba na euro. Avšak i tak si průmysl a přímé investice ze zahraničí hledají cíle mimo EU. Evropský městský systém klíčovým hybatelem rozvoje (30) Metropolitní regiony, města a ostatní městské oblasti Evropy představují klíčový potenciál pro evropskou a regionální konkurenceschopnost. Jsou také klíčovým rysem územní struktury a žije v nich více než 80 % obyvatel Evropy. Z hlediska ekonomického je evropský systém měst místem, kde probíhají nejrůznější činnosti, které jsou klíčovou hybnou silou hospodářského rozvoje i sociální soudržnosti a zlepšování kvality životního prostředí. Role jednotlivých městských regionů, měst a osídlení se liší. Metropolitní městské regiony a hlavní města jsou, kromě toho, že slouží každodennímu životu obyvatel, také často hráči v evropských a globálních procesech. Malá a středně velká města mají důležité funkce jako uzly pro rozvoj národního a regionálního území, avšak i tato města mohou být v určitých speciálních sektorech významnými hráči na globální a evropské úrovni. Boj mezi městy o investice a vysoce kvalifikovanou pracovní sílu se za poslední roky přiostřil, čímž se klade větší důraz na takové faktory, jako je životní prostředí, kultura a integrované řízení měst, aby bylo možné nabídnou atraktivní městské prostory. Kromě toho také roste spolupráce mezi sousedními městy, zejména pokud se jedná o menší města dávají dohromady svoje zdroje a potenciál a snaží se zajistit součinnost. Toto platí také pro sousední města na dvou stranách hranice. V současné době je evropský systém měst charakterizován koncentrací funkcí globálního a evropského významu ve stěžejní oblasti Evropy s potenciálem vně této stěžejní oblasti. Zejména schopnost evropských měst konkurovat světovým městům je považována za významný úkol v souvislosti s konkurenceschopností Evropy ve světě. Rozmanitost vztahů venkov-město (31) Vztah mezi venkovskými a městskými oblasti je v různých částech Evropy velice různý. V některých oblastech se rozdíly mezi venkovem a městem stále více a více smazávají. Toto se týká především venkovských oblastí v blízkosti městských center, kdo probíhá proces integrace venkovského a městského prostoru. Pro mnohé venkovské oblastí sice stále intenzivnější interakce s nedalekými městskými oblastmi a stále pestřejší ekonomická základna znamená přínos, avšak na druhou stranu s tímto vývojem souvisejí hrozba, že venkov ztratí svůj venkovský charakter a svou identitu venkova, a často také hrozí velký úbytek obyvatelstva. Zároveň se ale odlehlejší venkovské oblasti s malou hustotou osídlení a složitým hospodářským vývojem budou setkávat se stále větší dichotomii mezi venkovskými a městskými oblastmi. V průběhu následujícího desetiletí budou městské 10

11 aglomerace těžit ze stávajících hospodářských a demografických trendů, zatímco odlehlé venkovské oblasti se budou potýkat s stále většími těžkostmi a sílící nutností lépe využívat svůj územní potenciál. O tomto vývoji svědčí také to, že polarizace mezi oblastmi kolem hlavních měst a jejich širším zázemím se stále zvětšuje. Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Evropská diverzita znamená jak podceněný potenciál, tak zdroj nerovností. - Geografické zvláštnosti, jako např. pohoří, pobřeží a ostrovy, se obvykle nevyužívají naplno, a jako takové představují příležitosti pro socioekonomický rozvoj. - Územní potenciál Severní a Jižní Evropy se liší, což možná bude dávat směr jejich budoucímu vývoji a jejich přístupu k řešení budoucích složitých úkolů. - Východní Evropa dohání Západ jen relativně a bude mít různé těžkosti při řešení budoucích složitých úkolů. - Bude se zvětšovat dichotomie venkov-město mnohé městské oblasti se budou rozvíjet, na což venkov může doplatit. Příklad možné mapy (Zdroj: Projekt Atlas ESPON (2006), revidovaný ) Nový titulek: Výše regionálního HDP v Evropě 2.2 Růst a inovace Diverzita hospodářské konkurenceschopnosti Postavení Evropy v narůstající světové hospodářské soutěži (32) I když se hrubý domácí produkt podle parity kupní síly (HDP podle PPS) v Evropě za posledních 50 let obrovsky zvýšil, podíl Evropy na světovém HDP klesá. Řada ekonomik mimo Evropu roste rychleji než ekonomika evropská. To má negativní dopad na konkurenceschopnost evropských firem a na atraktivnost Evropy jako lokality. Lisabonská agenda si vytyčila cíl přeměnit Evropu do roku 2010 v nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomiku na světě. Momentální vývoj HDP a potenciál přispět k dosažení tohoto ambiciózního cíle Lisabonské agendy se v různých částech Evropy značně liší. Zaměření pozornosti na HDP (33) Nejvyšší HDP na hlavu (podle PPS) bylo v roce 2002 soustředěno spíše na oblast středu Evropy. Směrem na jih sem ještě patřila Severní Itálie až oblast Říma, na severu Skandinávské země, a dále už jen izolované městské oblasti v okolí Lisabonu, Madridu, Athén, Budapešti, Bratislavy a Prahy. Nejnižší HDP na hlavu je v nových členských zemích EU. Hospodářský růst ve východních částech EU a v bývalých zemích soudržnosti (34) Údaje o průměrném ročním nárůstu HDP na hlavu (podle PPS) v letech 1995 až 2002 ukazují, že zejména oblasti ve východních částech EU a bývalé země soudržnosti se dotahují, i když cestu mají před sebou ještě dlouhou. Zdá se, že oblasti kolem hlavních měst nových členských zemí EU, které se připojily v roce 2004 a 2007 si vedou dobře většina z nich vykazuje nárůst kolem 10 procent. Kromě toho v některých zemích, např. v Polsku, Litvě a na Slovensku, lze některé regiony charakterizovat jako regiony s dobrým výkonem, a to má vyrovnávající účinek na národní území. Pokud jde o kohezní země Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko, řada regionů v nich vykazuje vysokou míru růstu. Tato srovnatelně vysoká procenta míry růstu je třeba hodnotit opatrně, protože roční růst v eurech na hlavu je na Východě v porovnání se Západem pořád srovnatelně nižší. Hospodářský růst v městských oblastech (35) Řada velkých městských aglomerací v Evropě je významným hybatelem evropské ekonomiky. Některé se také nacházejí v regionech s nejvyšší mírou růstu. Jako příklad můžeme uvést Cork, Tallinn, Rigu, Vilnius, Turku/Åbo, Sevillu, dále pak většinu městských aglomerací v Polsku a v České republice. Když se podíváme na Budapešť, Prahu, 11

12 Bratislavu, Lisabon a Valencii také místa v oblastech s vysokým ekonomickým růstem obecný obrázek je takový, že území Evropy má velký potenciál pro hospodářský růst v městských oblastech mimo centrum Evropy. Rozhodujícím faktorem pro ekonomický růst nemusí nutně být velikost dané městské oblasti. Je to vidět například na místech jako je Göteborg ve Švédsku, kde je růst vyšší než ve Stockholmu, nebo Mnichov v Německu, kde je růst vyšší než v Porúří. Podobně také malá a středně velká města plní významnou úlohu ekonomických hybatelů ve svých regionech. Velké městské oblasti jsou hlavními ohnisky (36) Velké městské oblasti mají v oblasti kvalifikace a rozvoje zásadní význam, zejména pokud jde o vytváření nových inovací. Neexistuje však žádná absolutní velikost, stanovící efektivitu vytváření klastrů: malá a středně velká města a venkovské oblasti jsou velmi důležité zejména v uplatňování znalostí ale také ve vytváření nových inovací. Menší regiony jsou často efektivnější a více regenerační. Váhu regionů a měst lze zvětšit pomocí sítí, vytvářením úspor ze zvýšené výroby a rámce působnosti a také tvořivé součinnosti. Kreativní, atraktivní a zajímavé oblasti jsou ohnisky, kde se rádi usazují vysoce kvalifikovaní profesionálové a tak přitahují obchodní investice. Lepší podmínky v Severní a Střední Evropě (37) Některé regiony mají větší schopnost přispívat k budoucímu hospodářskému růstu a k plnění cílů Lisabonské strategie. Podle oficiálních ekonomických lisabonských ukazatelů existuje v rámci Evropy velká regionální diverzita s tím, že severní a centrální regiony mají obecně lepší postavení než regiony jižní a východní. Z hlediska oficiálních lisabonských ukazatelů se přítomnost metropolitních oblastí evropského významu a dobrá celoevropská dostupnost zdají mít vliv na výkon daného regionu. Dynamičtější výkon v okrajovějších oblastech Evropy (38) Za posledních deset let byl hospodářský rozvoj dynamičtější v některých okrajových oblastech Evropy než v centrálních oblastech na kontinentu. Nejvyšší míru růstu zaznamenali v Irsku a v Pobaltských republikách, ale podstatně dynamičtější byl rozvoj také ve východní části Střední Evropy a v Jihovýchodní Evropě, než jak tomu bylo v kontinentální Západní Evropě. I když výchozí rozvojová úroveň byla mnohem nižší, tato velká míra růstu přispěla k územní soudržnosti a ke sbližování (konvergenci) v rámci Evropské unie. Větší dynamika hospodářství se netýkala jen kvantity, ale také rostoucí kvality. Došlo k restrukturalizaci ekonomik materiálová, energetická a dopravní intenzita těchto ekonomik značně poklesla. Značně vzrostl podíl služeb na HDP, ekonomiky se staly otevřenějšími objem vývozu a dovozu rostl rychleji než objem výroby. Kromě těchto pozitivních znaků rozvoje však stále existují určité vážné strukturální slabiny a problémy v ekonomikách okrajových oblastí, zejména v nových členských zemích, které se připojily v roce 2004 a 2007 a v kandidátských zemích. Různé rozvojové vzory v okrajových regionech (39) Vedle odlehlých regionů existují také okrajové regiony, které jsou velice vzdálené od hlavních oblastí Evropy. Patří sem čtyři francouzské zámořské departementy (Guadeloupe, Francouzská Guyana, Martinik a Réunion), Španělské autonomní společenství Kanárských ostrovů a portugalské autonomní regiony Azory a Madeira. Jejich fyzická odloučenost (měřeno od Bruselu) činí km u Madeiry až po km pro Réunion, a to je hlavní problém, kterému čelí. Oblasti se také značně liší velikostí, přírodními podmínkami, populací, hospodářskou základnou a perspektivami. Obecně mají potíže s dosahováním úspor ze zvýšené výroby a vytvářením zisku z velkých investic, což také odrážejí čísla o nezaměstnanosti. Ačkoli údaje o HDP v PPS pro rok 2003 v provincii Las Palmas (95,8) a Madeira (90,4) se velice blíží průměrným číslům EU 25 (=100), Francouzská Guyana (57,6), Réunion (60,2) a Azory (61,1) vykazují značně nižší údaje. 12

13 Horské oblasti s potenciály a výzvami (40) Horské oblasti se liší svým charakterem, často mají citlivé ekosystémy a jsou vystaveny talkům osidlování a také možným nevýhodám, pokud jde o dostupnost. Ekonomiky evropských horských oblastí se také velice liší. Některé oblasti trpí geografickým znevýhodněním, zatímco jiné se úspěšně rozvíjejí. I když pro místní ekonomiky a kulturní identitu je často považováno za zásadní zemědělství a lesnictví, je zaměstnanost v jiných sektorech obvykle vyšší. Například v Rakousku polovina obyvatel sídlí v Alpách a hlavní část rakouské přidané hodnoty se vytváří zde avšak rozhodně nikoli pouze v oblasti cestovního ruchu, ale téměř ve všech hospodářských sektorech. Alpský region proto není pouze přírodní rezervací, ale plní také všechny funkce vysoce vyspělé územní jednotky pro bydlení a hospodářskou činnost. Obecně však jsou specifické ekologické a geografické podmínky horských oblastí v Evropě (topografie, dostupnost, klima, omezené možnosti přírodních zdrojů a pozemků pro účely bydlení a hospodářské činnosti) obzvláště náročnými faktory i když má určitý region převážně dynamický rozvoj a mohou v některých horských regionech brzdit rozvoj. Zahraniční přímé investice ve Východní Evropě (41) V některých zemích (zejména v Maďarsku a na Slovensku) jsou nositelem růstu téměř výhradně přímé investice ze zahraničí. Růst přímých zahraničních investicí (FDI Foreign Direct Investment) je pro tyto země velice přínosný, zvláště v případech, kdy se spolupracuje s místními dodavateli a využívají se místní lidské a přírodní zdroje a služby. Tento efekt tahouna je u FDI ve vlastních zemích a regionech stále méně patrný. Růst se koncentruje pouze v několika regionech na Východě (42) Ve většině zemí se FDI a růst omezují na několik pár regionů, většinou to jsou regiony okolo hlavního města, regiony v západním pohraničí a významné přístavy. Rozvoj se pomalu rozšiřuje i na další regiony, ale tento proces je pomalý a nerovnoměrný. Regionální nerovnosti se v posledním desetiletí prohloubily v téměř všech nových členských a kandidátských zemích. V řadě zemí jsou nejdynamičtějšími sektory, nositeli růstu, obchod, reality a finanční služby. Na jednu stranu je to nutné, protože tyto sektory nejsou v bývalých ekonomikách s centrálním plánováním dostatečně rozvinuté, na druhou stranu by velká disproporce mezi těmito sektory a průmyslem/zemědělstvím mohla ohrozit konkurenceschopnost a rovnováhu. Transformace velkých státních podniků na Východě a vznik SME (43) Pro centrálně plánované hospodářství byly typické velké státní podniky a malé/středně velké podniky prakticky neexistovaly. Vznik malých a středně velkých podniků (SME Small & Medium-Sized Enterprises) je tedy něčím novým protože tyto podniky neměly možnost nahromadit kapitál a upevnit si pozici na trhu. Ve většině případů jsou příliš malé, většina z nich nemá žádné zaměstnance. Mezi velkými podniky (které většinou vlastní stát nebo zahraniční investoři) a velmi malými mikro podniky (které většinou vlastní místní fyzické osoby) prakticky nic neexistuje středně velké podniky nejsou. To také znamená, že neexistuje nic mezi vysoce mechanizovanými, technologicky špičkovými závody nadnárodních podniků a lokálními mikro firmičkami bez zaměstnanců. Středně velké podniky stavějící na dovednostech místních lidí, jejich talentu a na tradicích by mohly konkurovat na mezinárodních trzích a vyplnit mezeru v zaměstnanosti v dané ekonomice. Hospodářský růst a klesající míra aktivity (44) Dynamický růst HDP neznamenal zároveň růst zaměstnanosti a nezaměstnanost je ve většině zemí a v mnoha regionech na periferii dost vysoká. Stejně závažný je problém nízká míry aktivity. Za posledních dvanáct let míra aktivity v některých zemích dramaticky poklesla řada lidí odešla předčasně do důchodu, z trhu práce odešlo mnoho žen, jiní už vzdali naději, že najdou práci a už se nezaregistrovali jako uchazeči o práci. Jde o závažný problém, protože pokud se míra aktivity nebude zvyšovat, nebude možné dohnat vyspělejší země. 13

14 Ekonomické a obchodní vztahy nejsou ve východních členských zemích vyvážené (45) Také ekonomické a obchodní vztahy v zemích, kde se kdysi hospodářství plánovalo centrálně, nejsou vyvážené. Zahraniční obchod je koncentrovaný do jedné nebo několika pár dalších rozvinutých zemí (Německo, Itálie) a obchodní vztahy mezi nimi jsou, až na výjimky (např. Slovensko) na nízké úrovni. Nucené obchodní vztahy v rámci RVHP se po změně politického a hospodářského systému zhroutily a trvalo dlouho, než se obnovily. V posledních dvou letech (od přistoupení do EU) nabraly tyto obchodní vtahy na obrátkách, avšak řada příležitostí zůstává stále nevyužita. Různé recepty na úspěch (46) Příčin úspěšného rozvoje regionu může být celá řada. Zatímco Lisabonská strategie může být dobrá pro celou řadu regionů, v jiných regionech se ukazuje, že si hospodářský úspěch dokážou zajistit tím, že se soustředí na jiné oblasti, které jsou úže spjaty s jejich komparativními výhodami a územním potenciálem. Na příkladu Atén, Říma a Barcelony je vidět, že kulturní a správní funkce a dále pak konvenční průmyslová odvětví mohou být životaschopnou základnou regionálního rozvoje. Jako příklad jsme uvedli velká města, ale ještě evidentnější to je u malých měst a u venkovských oblastí. Vytváření klastrů dva územní rozměry (47) Prvním typem vytváření klastrů je vytváření klastrů v rámci funkčních městských oblastí a regionů, druhým typem je jejich vytváření mezi nimi. Vazby mezi městskými oblastmi a regiony se od počátku 90. let 20. století budovaly primárně v rámci národního kontextu. Nyní už se klastry začínají vytvářet také mezinárodně. Mezinárodní propojení se buduje mezi přeshraničními sousedními regiony, městy a rozvojovými zónami, ale stále častěji také v rámci mezoregionů, v rámci Evropy a globálně. Horká místa konkurenceschopnosti a inovace jsou také vně Evropy. Evropa se nemůže obrátit sama do sebe musí budovat aktivní vazby zejména do Severní Ameriky, Ruska a do ostatních států bývalého Sovětského svazu, do Asie, na Střední Východ a do Afriky. Klimatické změny mohou ovlivnit předpoklady rozvoje (48) Dopad klimatických změn má vzrůstající význam pro evropské regionální ekonomiky a jejich potřebu přizpůsobení. Klimatické změny například potenciálně zvětšují riziko určitých přírodních katastrof, protože působí méně stálé povětrnostní podmínky. Mohou se příkladně prodloužit období sucha a horka, zejména ve Středomoří. Ačkoli dosud neexistují žádné důkazy, že by tato rizika na určitém území mohla narušit jeho konkurenceschopnost, bude v budoucím územním rozvoji třeba přihlížet k řízení a zmírňování rizik. Vzrůstající riziko škod v důsledku katastrof a opatření na jejich zmírnění se stávají stále větší součástí relativních výhod a nevýhod hospodářského rozvoje určité oblasti. Z dlouhodobého hlediska by mohly klimatické změny také ovlivnit klimatické charakteristiky Evropy, např. v pobřežních oblastech a říčních povodích. Specifické územní potenciály pobřežních oblastí (49) Evropa je obklopena vodou. Dvě třetiny evropských hranic jsou pobřežní. Dnes žije 35,6 % obyvatel EU plus Norsko a Švýcarsko poblíž mořského pobřeží a leží zde asi polovina všech velkých městských aglomerací. Existují však také odlehlé pobřežní oblasti, v nichž dochází k poklesu počtu obyvatel, zaměstnanosti a příjmů. Jedná se tedy o velké rozdíly z hlediska hpsodářského rozvoje. Obvykle se to týká přístavních, rybolovných a energetických činností. Jak velké přístavy světového významu, tak menší přístavy pro námořní dopravu po kratších trasách se stávají stále významnějšími dopravními uzly pro přepravu zboží a tedy hospodářskými faktory. Hospodářský rozměr rybolovných aktivit je různý. Ačkoli se vyskytly tendence k soustředění těchto aktivit v městských centrech, jsou uskutečňovány doposud často v místech, která leží mimo okruh dopravního spojení měst. Kromě toho má vodohospodářství (aquaculture) spíše regionální koncentraci a v těchto regionech může být významným rozvojovým faktorem. Některé pobřežní oblasti profitují rovněž z ropy, zemního plynu a využití větrné energie. 14

15 Lisabonská strategie a regionální integrace (50) Úspěch Lisabonské strategie bude záležet nejen na vnitřní regionální integraci Evropy, ale také její integraci do okolního světa a závisí také na vztazích Evropy v rámci celého světa. Evropa je spolu se Severní Amerikou a Východní Asií jedením ze tří hlavních hospodářských pólů světa. Tyto tři hlavní póly mají mezi sebou navzájem intenzivní hospodářské vztahy, ale rychle se rozvíjejí také vztahy s nově vznikajícími dynamickými ekonomikami (Čína, ASEAN, Indie, Jižní Amerika). Zatímco v Americe a v Asii ekonomická integrace ve směru sever-jih stále pokračuje, mezi Evropou, Afrikou a Středním Východem brání integraci ve směru sever-jih velké hospodářské rozdíly a politická nestabilita. Japonské firmy investují do rozvojových regionů ve svém okolí čtyřikrát a americké firmy dokonce šestkrát více, než kolik do svého rozvojového okolí investují firmy evropské. Je-li tato integrace sever-jih ekonomickou výhodou, pak by nízká míra regionální integrace mezi Evropou a Afrikou mohla v dlouhodobém horizontu zničit konkurenceschopnost Afriky a Evropy ve světě. Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Koncentrace HDP a lisabonského potenciálu v centru a na Severu Evropy, a v několika městských aglomeracích. - Nadprůměrný růst v některých regionech jak ve východoevropských, tak v západoevropských zemích, což by v dlouhodobém časovém horizontu mohlo přispět k větší územní rovnováze. - K vyváženějšímu rozvoji evropského území mohou přispívat menší i větší městské aglomerace. - Metropolitní oblasti s dobrou dostupností mají největší potenciál přispět k plnění cílů Lisabonské strategie. - Pokud jde o klastry, asi by z hlediska budoucího rozvoje bylo dobré najít mezinárodní klastry evropského a globálního významu (v porovnání s úspěšnou konkurencí a co do kompetentnosti), sledovat toky a pohyb mozků, stavební kapacitu regionů (které jsou součástí špičkových klastrů), branding a společnou identitu, a vyměnit si kompetence a kapacity. - Integrace sever-jih by se mohla stát vodítkem pro nové dohody o obchodu, životním prostředí a sociálních otázkách. - Klimatické změny mohou ovlivnit podmínky územního rozvoje. Proto budou muset politiky rozvoje přihlížet ke zmírňování rizik spojených s přírodními katastrofami. - Přímořské a pobřežní ekonomiky a služby mají zásadní význam pro integrovaný rozvoj příslušných regionů. - Specifické oblasti, např. horské regiony a ostrovy mají v Evropě velkou diverzitu. V některých případech by neměly být považovány pouze za turistické a přírodní rezervace, ale také za rozvíjející se územní jednotky pro bydlení a hospodářskou činnost se specifickými náročnými faktory. - Vyšší stupeň regionální integrace mezi Evropou a jejími sousedy může v dlouhodobém výhledu posílit konkurenceschopnost Evropy ve světě. - Příklad možné mapy (Zdroj: Projekt Atlas ESPON (2006) revidovaný) bude nahrazena mapou kombinující fyzický pohled + FUA/MEGA) 15

16 16

17 2.2.2 Místa inovace a výzkumu & vývoje Inovace je potřebná pro budoucnost (51) Inovace je důležitým prvkem posilování evropské ekonomiky. Krom jiného je třeba zintenzivňovat výzkum a vývoj (R&D), který je nutným předpokladem inovace a tím pádem budoucností Evropy v globální ekonomice. V souvislosti s cíly Lisabonské agendy je pravděpodobné, že stále více národů a regionů se bude snažit zlepšovat svou znalostní základnu. Momentálně je patrná značná teritoriální diverzita, pokud jde o to, kde R&D probíhá a kde se do R&D investuje. Značná geografická koncentrace výdajů na R&D (52) Soustřeďování výdajů na R&D do regionů v okolí hlavních měst v absolutních číslech je zvláště patrně v zemích jako jsou např. Rakousko, Česká republika, Finsko, Francie, Maďarsko, Řecko a Portugalsko, kde se polovina top regionů podílí na polovině výdajů na R&D v zemi. Ve Francii se 45 % národních výdajů na R&D koncentruje v Ile de France (je to také region s nejvyššími výdaji na R&D ze všech evropských regionů v absolutních číslech) pro srovnání Rhône-Alps, což je region s druhými nejvyššími výdaji na R&D ve Francii, se na celkových výdajích Francii na R&D podílí 10 %. Regionální diverzita intenzity R&D (53) Intenzita R&D v regionální ekonomice (vyjádřeno procentem z HDP, tedy jako hrubé domácí výdaje na R&D GERD Gross Domestic Expenditure on R&D; často slouží jako ukazatel celkové intenzity R&D země nebo regionu, která je znakem relativního důrazu, který se klade na R&D v dané ekonomice) se v různých regionech jednotlivých zemích značně liší a často se soustředí v malém počtu regionů, nejčastěji kolem hlavního města. Regionální proměnlivost intenzity R&D je značně velká v Německu a Finsku. Tato regionální diverzita je patrná také v některých nových členských zemích EU konkrétně v České republice a v Polsku. Koncentrace významu R&D (54) Když se na R&D podíváme z hlediska jeho regionálního významu a jeho intenzity (podíl na HDP, tedy GERD, a další výzkum v podnikatelském sektoru (BES Business & Enterprise Sector), tedy podíl celkové zaměstnanosti v regionu), všimneme si, že na úrovni evropské je význam R&D v uspořádání centrum-periferie, na úrovni regionální je obrázek dost roztříštěný. V evropském měřítku ukazují regionální údaje o intenzitě R&D slabou pozici periferie EU, s výjimkou severských zemí. Když se podíváme na jednotlivé regiony, jsou metropolitní oblasti v Evropě situované hlavně v regionech s nadprůměrným významem R&D. Hlavně v nových členských zemích EU jsou metropolitní oblasti situované v regionech s nejlepšími národními R&D ukazateli např. Bratislava, Budapešť a Praha. Na podobném místě se ve svých zemích nacházejí Dublin, Göteborg, Toulouse a Lyon. Ne všechny metropolitní oblasti jsou v R&D silné (55) V některých významných metropolitních oblastech není význam R&D tak velký. Je to případ Atén a Říma, kde jsou důležitější kulturní a správní funkce, obdobně je na tom Barcelona, kde je hlavní tradiční průmysl, kultura a turistický ruch. Středně velké městské oblasti mohou mít velký R&D význam (56) R&D nemá velký význam jen v metropolitních oblastech velký význam má R&D také v řadě středně velkých městských oblastí v centru a na severu Evropy. Nejlépe je to vidět na příkladu finského Oulu a německého Brunšviku. Více podobných případů nalezneme hlavně v Německu a v Nizozemsku. Kultura a kreativita jako územní potenciál (57) Současné teorie o regionální konkurenceschopnosti kladou důraz na význam měkkých faktorů, jakým je lidský, kulturní (znalosti a kreativita) a socioekonomický kapitál, kvalita životního prostředí, atd. Tyto faktory jsou důležité z hlediska přitažlivosti určitých míst pro vysoce kvalifikované pracovníky a pro zlepšování předpokladů nutných pro inovaci. Podíl místních pracovníků pracujících v kulturních a kreativních profesích svědčí o míře zakořenění kultury a tvořivosti do místních výrobních systémů. Nejvyšší podíl kulturní 17

18 zaměstnanosti nacházíme v řadě městských regionů, často jde o hlavní města (např. Bratislava, Budapešť, Madrid, Paříž, Praha, Vídeň) nebo aglomerace v Nizozemsku, Německu a Belgii. V některých zemích je patrná velká kreativita schopnost využívat kulturní hodnoty pro silná znalostní průmyslová odvětví např. Finsko (telekomunikace), Švédsko (design a elektronika), Nizozemsko (média a nakladatelská činnost) nebo Švýcarsko (design a architektura). Témata ke zvážení při tvorbě politiky - V celkových číslech je možné pozorovat koncentraci výdajů na R&D ve velkých metropolitních oblastech. - Intenzita R&D (výdaje na něj jako podíl z GDP, tj. GERD) svědčí o koncentraci R&D do malého počtu regionů, což jsou často menší metropolitní oblasti nebo středně velká města. - Výdaje na R&D a počet výzkumných pracovníků v BSE se koncentrují do centra Evropy a do severských zemí. - Ne všechny evropské metropolitní oblasti se soustředí na R&D. 18

19 Příklad možné mapy (Zdroj: Projekt Atlas ESPON (2006) revidovaný) nový název: Evropské klastry konkurenceschopnosti a inovací) 19

20 2.2.3 Horká místa v oblasti informačních a komunikačních technologií Přístup k informační společnosti je důležitý pro budoucí ekonomiku (58) informační a komunikační technologie (ICT) jsou důležitým prostředkem v každodenním životě občanů a důležitým nástrojem obchodní komunikace v obchodě a v průmyslu. Aby se zajistil růst, pracovní příležitosti, aby se zlepšovala kvalita života, je nutné podílet se na moderních informacích a zapojit se do komunikace. ICT je složitý a velice dynamický sektor a územní vzorce se zde rychle mění. Diverzita komunikačních kultur (59) Jak se v určité oblasti přistupuje k informační společnosti a jak se v ní využívají prostředky ICT značnou měrou závisí na kulturních aspektech. Existují národní rozdíly v telekomunikačních kulturách např. Finsko a Švédsko mají bohatou komunikační a počítačovou kulturu, v České republice, Řecku a Itálii je rozvinutá kultura hlasové komunikace. Dánsko a Nizozemsko mají rozvinutou počítačovou kulturu. Přístup k informační společnosti a typ přístupu k ní, a tzv. globální vesnice závisejí na tom, kde na zemi se občané a firmy nacházejí. To znamená, že ICT kultury lze považovat za srovnávací výhody zdůrazňující specifičnost určité oblasti. Informační a komunikační technologie Sever (60) Nejdále jsou z hlediska dostupnosti ICT a indexu životního cyklu informační společnosti některé regiony v severních zemích společně s centrem Evropy. Stádii tohoto cyklu jsou (a) připravenost používat ICT prostředky, (b) intenzita jejich používání, a (c) dopad jejich používání. Největší šanci těžit z dopadu a rozvoje nových technologií a z inovací na tomto poli mají oblasti, které mají tento index nejvyšší. Regiony s velmi dobrými výsledky nalezneme zejména ve Velké Británii, ve Skandinávii, v Německu a ve Švýcarsku. Velmi dobře je na tom také Paříž a Madrid a pak některé jednotlivé regiony v Belgii a v Nizozemsku. Velké rozdíly jsou jak mezi jednotlivými zeměmi (státy), tak také v rámci jedné země. Za národním průměrem většinou pokulhávají odlehlé a okrajové regiony. Nejmodernější technologie překvapení (61) Stejně jako je zřejmé dělení sever-jih, máme také dělení východ-západ s tím, že Západ je momentálně napřed. Novější členské země EU v průměru v používání ICT zaostávají. Avšak rozdíly se najdou i tady zejména pokud jde o jednotlivé oblasti ICT. Tak například Malta, Slovinsko a Estonsko jsou před ostatními napřed v nejmodernějších technologiích a jejich využití, např. vysokorychlostní internet ( broadband ) a e-commerce. Vedou metropolitní oblasti (62) Komerčně nejrozvinutější formy broadbandových technologií souvisejí s poptávkou a proto je primárně najdeme v hustě osídlených oblastech. Platí zde vzorec hierarchického představování nových věcí, kdy metropolitní oblasti mají kritickou masu nutnou pro přilákání investicí do nejnovějších komerčně zajímavých technologií. I když by ICT v principu mohly venkovu a odlehlým oblastem pomoci k větší konkurenceschopnosti, má venkov nedostatečnou kritickou masu na straně poptávky. Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Z kulturní rozmanitosti ve využívání ICT je možné těžit jde o srovnávací výhodu. - ICT sektor je extrémně proměnlivý a stimulací poptávky lze přilákat investice do komerčně nejrozvinutějších technologií také v méně hustě obydlených oblastech. - Celkově v aplikaci ICT momentálně vedou severské země, které tím pádem mohou očekávat nejvíce z hlediska dopadu a rozvoje inovací. - Z hlediska jednotlivých aplikací jsou na špici velice rozdílné země. - Městské oblasti mají z ICT větší užitek, protože nové věci se zavádějí napřed v hustě osídlených oblastech. 20