Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta. Katedra křesťanské sociální práce. Sociální a humanitární práce

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce Sociální a humanitární práce Vladimíra Kuchaříková Mezinárodní osvojení jako typ náhradní rodinné péče Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Hana Krylová, Ph.D. 2010

2 Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne

3 Chtěla bych na tomto místě poděkovat vedoucí práce Mgr. Haně Krylové, Ph.D. za její čas, konzultace a připomínky k vypracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat paní Miroslavě Ţitníkové a Jitce Martínkové za poskytnutí konzultace.

4 OBSAH OBSAH... 4 ÚVOD VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Rodina a dítě Práva a povinnosti rodičů a dětí Náhradní výchova v České republice Formy náhradní výchovy Náhradní výchovná péče Náhradní rodinná péče Osvojení dítěte Legislativa osvojení Proces osvojení Typy osvojení Postup při zprostředkování osvojení Sociálně-právní ochrana dětí Role sociálního pracovníka v oblasti zprostředkování náhradní rodinné péče Role sociálního pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí Role sociálního pracovníka v ústavním zařízení v práci s dětmi vhodnými pro náhradní rodinnou péči MEZINÁRODNÍ OSVOJENÍ V ČESKÉ REPUBLICE Legislativa mezinárodního osvojení Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí Mezinárodní osvojení Zprostředkování mezinárodního osvojení dítěte ze zahraničí do ČR Zprostředkování mezinárodního osvojení dítěte z ČR do zahraničí VYBRANÉ ASPEKTY MEZINÁRODNÍHO OSVOJENÍ Současné tendence v mezinárodním osvojení pro ČR Praxe mezinárodního osvojení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí za rok

5 3.3. Praxe mezinárodního osvojení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí za rok Příklad zprostředkované adopce ze zahraničí Vliv kulturních rozdílů při adopci ze zahraničí ZÁVĚR SEZNAM ZDROJŮ PŘÍLOHY... 63

6 ÚVOD Náhradní rodinná péče není ve světe ani u nás novým tématem. Existovala jiţ ve starověku. Její formy se v průběhu dějin měnily a měnit a rozvíjet se jistě nadále budou. Je to téma, které nabízí mnoho podnětů k diskuzi a zkoumání. Jedním z nich je mezinárodní osvojení (mezinárodní adopce). Mezinárodní adopce je novější formou náhradní rodinné péče, takţe v rámci sociální práce jsme ve fázi usazování, hledání moţných cest a poučování se z omylů, které zákonitě vznikají. Mezinárodní adopce je nový způsob pomoci manţelům, kteří nemohou mít děti a kterým stát děti v České republice nenašel. Je to i pomoc dětem vyrůstajícím v ústavních zařízeních, které čekají na nové rodiče a nenachází je v České republice. Téma mezinárodní adopce začalo být aktuálnější po letošním lednovém zemětřesení na Haiti, kdy se po celém světe začali ozývat zájemci o adopci z dítěte z Haiti. Česká republika v tomto ohledu nezůstala pozadu. Tato situace mi dala první impuls k tomu, abych se mezinárodní adopcí začala zabývat více neţ jen jako řadový čtenář novin. V této práci se tedy budu zabývat náhradní rodinnou péči v České republice a to především osvojením a mezinárodním osvojením. Popíšu procesy osvojení a mezinárodního osvojení. Cílem práce je zmapovat situaci mezinárodního osvojení v České republice a jeho další moţný vývoj. Práce bude zhotovena analýzou informací a interpretací informací s vyuţitím odborných dokumentů pojednávajících o náhradní rodinné péči, osvojení a mezinárodním osvojení. Celá práce je rozdělena na tři kapitoly. V první kapitole vymezuji základní pojmy rodina a dítě, jeţ se hlavního tématu týkají a zde také popisuji náhradní rodinnou péči, její formy, osvojení a jeho zprostředkování. Druhou kapitolu jiţ věnuji mezinárodnímu osvojení a zprostředkování mezinárodního osvojení. Druhá kapitola je teoretická. Praxi mezinárodního osvojení se věnuji ve třetí kapitole, kde popisuji jak praxi Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, tak současné tendence vznikající v oblasti mezinárodního osvojení. Základními zdroji informací pro tuto práci jsou informace Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí a Ministerstva práce a sociálních věcí. Budu čerpat také z řady odborné literatury, která je na náhradní rodinnou péči zaměřena. 6

7 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Základní pojmy, kterým se v první kapitole věnuji, jsou rodina a dítě, základní práva a povinnosti rodičů a dětí a také pojmy rodičovská zodpovědnost a vyţivovací povinnost. Zastřešujícím pojmem pro mezinárodní osvojení a osvojení je náhradní rodinná péče, která společně s pojmem náhradní výchovná péče spadá do systému náhradní výchovy. Kaţdý tento pojem je v této kapitole charakterizován a často se s nimi dále pracuje. Zvlášť se zde věnuji osvojení, jeho charakteristikám, typům a postupům při zprostředkování osvojení, jelikoţ osvojení v rámci České republiky je nedílnou součástí mezinárodního osvojení, tedy hlavního tématu této práce. V oblasti náhradní rodinné péče působí sociální pracovníci orgánů sociálně-právní ochrany dětí a pracovníci ústavních ţeřízení, proto sem řadím i popis jejich úlohy Rodina a dítě Zabýváme-li se náhradní rodinnou péčí, měli bychom nejdříve vědět, co to je rodina. Existuje mnoho pohledů na pojem rodina, některé z nich zde uvedu. Je potřeba vědět, ţe doposud nebyla vytvořena obecně přijímaná, interdisciplinární definice rodiny. Musíme se obracet na teorie jednotlivých autorů či disciplín. Pojem rodina nelze jasně a jednoznačně vymezit z několika důvodů: je definována z hlediska různých vědních disciplín, je definována z pohledu různých oblastí téţe disciplíny (např. sociální psychologie, klinická psychologie), je vymezována z hlediska různých přístupů a je definována na základě různých aspektů (funkčnost vztahů, komunikace, socializace ). Dle aplikované sociální psychologie je rodina univerzální sociální skupina, ve které probíhají významné sociálně-psychologické jevy v ţivotním kontinuu jedince. 1 1 Srov. Výrost, J., a Slaměník, I. Aplikovaná sociální psychologie, s

8 funkce. 3 Sociologie poukazuje na důleţitou funkci rodiny, kterou je zajištění socializace. Rodina plní v lidské společnosti řadu funkcí, lze ji povaţovat za nejdůleţitější sociální skupinu, v níţ jedinec ţije. Rodina poskytuje jedinci potřebné zázemí, uspokojuje jeho potřeby, zprostředkovává zkušenost, kterou jinde nelze získat. 2 V pedagogickém slovníku je rodina definována jako nejstarší společenská instituce, která plní socializační, ekonomické, sexuálně-regulační, reprodukční a další funkce. Vytváří emocionální klima, formuje interpersonální vztahy, hodnoty a postoje, základy etiky a ţivotního stylu. Rodina společně se školou plní významné výchovné Rodina dítěti předává základní hodnoty celé společnosti i konkrétní společenské skupiny. Jsou to hodnoty spojené s prací a povoláním, vzorce rodinného chování a vztahů mezi pohlavími, předávání náboţenských hodnot i politické a ideologické hodnoty. 4 Oldřich Matoušek o rodině říká: V uţším, tradičnějším pojetí je rodina skupina lidí spojená pouty pokrevního příbuzenství nebo právních svazků (sňatek, adopce). V širším pojetí se za rodinu začíná povaţovat i skupina lidí, která se jako rodina deklaruje na základě vzájemné náklonnosti 5 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině praví, ţe hlavním účelem manţelství je zaloţení rodiny a řádná výchova dětí. Manţelství je trvalé společenství muţe a ţeny zaloţené zákonem stanoveným způsobem. 6 Úmluva o právech dítěte přijatá v roce 1989, deklaruje rodinu jako základní jednotku společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, která musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla plnit svou úlohu. 7 Je zřejmé, ţe rodina je definována na základě vztahu rodičů a dítěte ať uţ biologických nebo náhradních. Pro tuto práci pokládám za důleţité pojem dítě blíţe specifikovat. 2 Srov. Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, s Srov. Průcha, J., Walterová, E., a Mareš, J. Pedagogický slovník, s Srov. Montoussé, M., Renouard, G. Přehled sociologie, s Matoušek, O., Slovník sociální práce, s Srov. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, 1,2. 7 Srov. Úmluva o právech dítěte 8

9 V psychologickém slovníku je dítě definováno jako lidský jedinec v období od narození do 15 let. 8 Oldřich Matoušek ve Slovníku sociální práce říká, ţe dítě je nedospělá osoba, jejíţ zájmy jsou chráněny zákony a dalšími předpisy a jsou také součástí rodičovské zodpovědnosti. Dítě dle zákonů České republiky není trestně odpovědné. 9 Z hlediska pedagogiky je dítě definováno jako lidský jedinec v ţivotní fázi od narození po období adolescence. Podle některých pojetí je ale za dítě povaţován i jedinec před narozením (prenatální období). 10 Podle Úmluvy o právech dítěte, která je součástí českého právního řádu od roku 1991, se dítětem rozumí kaţdá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenţ se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaţeno dříve. 11 Pro tuto práci se řídíme Úmluvou o právech dítěte a dítětem rozumíme kaţdou lidskou bytost mladší osmnácti let. Práva a povinnosti rodičů a dětí uvádím níţe Práva a povinnosti rodičů a dětí Pro fakticky správné vymezení pojmů rodičovská zodpovědnost, vyţivovací povinnost a pro správné vymezení základních práv a povinností jsem pouţila právní literaturu. Mezi práva a povinnosti rodičů patří chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání, vykonávat nad ním dohled, právo vyuţít přiměřených výchovných prostředků, právo se stýskat s dítětem. Kaţdý rodič je nositelem rodičovské zodpovědnosti a má vyţivovací povinnost, pokud mu nebyly pozastaveny nebo jich byl zbaven. Mezi práva a povinnosti dětí patří povinnost své rodiče ctít a respektovat, pomáhat ve společné domácnosti, přispívat na úhradu společných potřeb rodiny, právo na potřebné informace, právo svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů, která se týkají rozhodování podstatných náleţitostí jeho osoby, právo být slyšeno v řízeních. 12 Listina základních práv a svobod deklaruje, ţe rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona, zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. Děti narozené v 8 Srov. Hartl, P. Psychologický slovník, s Srov. Matoušek, O., Slovník sociální práce, s Srov. Průcha, J., Walterová, E., a Mareš, J. Pedagogický slovník, s Srov. Úmluva o právech dítěte 12 Srov. Plecitý, V., Salač, J., Základy rodinného práva, s 69. 9

10 péči. 13 Biologičtí rodiče mají vůči dětem tyto zmíněná základní práva a povinnosti. manţelství i mimo ně mají stejná práva, děti mají právo na rodičovskou výchovu a Tyto práva a povinnosti mohou nabýt i osvojitelé 14. Podrobněji se tomu, jaká práva a povinnosti osvojitelům osvojením vznikají, budu věnovat v dalších podkapitolách. Pro sociální práci s rodinou a pro práci s rodinou při procesu náhradní rodinné péče bychom měli vědět, kdo je to dítě, jaké má povinnosti a jaká základní práva jsou mu zaručena. Myslím tím především právo na rodinu, na pečující rodiče a na optimální výchovu. Náhradní rodinná péče se pokouší dětem zajistit jejich výsady za fungující rodinu. Z předchozího textu vyplývá, ţe tyto výsady jsou dítěti zaručeny i z právního hlediska. Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností v těchto oblastech: péče o nezletilé dítě, zastupování nezletilého dítěte a správa jeho jmění. Rodičovská zodpovědnost náleţí oběma rodičům. Rodiče nemusí být manţelé. V situacích, kdy jeden z rodičů neţije, nebo nemá způsobilost k právním úkonům, není znám, byl zbaven rodičovské zodpovědnosti nebo výkon rodičovské zodpovědnosti mu byl pozastaven, nese zodpovědnost druhý z rodičů. Není-li rodič zletilý, ale dosáhl šestnácti let věku, můţe mu soud přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě. Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. V případech, ţe ve společné domácnosti ţije manţel, který není rodičem dítěte, pak se na výchově také podílí, ale nenese rodičovskou zodpovědnost. 15 Ve zprostředkování náhradní rodinné péče soud i sociální pracovník řeší, zda biologičtí rodiče jsou nositeli rodičovské zodpovědnosti či jí byli zbaveni. Dítě totiţ můţe být osvojeno tehdy, kdyţ je právně volné tzn. jeho biologičtí rodiče jiţ nejsou nositeli rodičovské zodpovědnosti. Osvojitelé osvojením nabývají rodičovskou zodpovědnost. Výživné (vyživovací povinnost) je majetkové plnění za účelem úhrady osobních potřeb mezi osobami v příbuzenském nebo jiném rodinném vztahu. Výţivné má majetkový (zabezpečování a úhrada potřeb) a osobní aspekt (vztah mezi 13 Srov. Listina základních práv a svobod, hlava IV, čl. 32, ods. 1,3,4. 14 Viz kapitola Osvojeni 15 Srov. Plecitý, V., Salač, J., Základy rodinného práva, s

11 konkrétními osobami oprávněného a povinného). Do výţivného se zahrnují všechny náklady na osobní potřeby fyzické osoby (např. náklady na ošacení, bydlení, domácí a hygienické potřeby, vzdělání, kultura, zájmy atd.). Z právního hlediska je výţivné zákonný nárok a současně povinnost. 16 Předpokladem existence vyţivovací povinnosti rodičů k dětem je příbuzenský vztah v přímé linii a prvním stupni (předek, potomek) a dále to, ţe dítě není schopno se ţivit samo. Oba rodiče přispívají na výţivu svých dětí podle svých schopností, moţností a majetkových poměrů. Dítě má právo se podílet na ţivotní úrovni svých rodičů. Při určení rozsahu jejich vyţivovací povinnosti se přihlíţí k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Ţijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost. 17 Osvojitelé po pravomocném rozhodnutí soudu o svěření dítěte do osvojení nabývají vyţivovací povinnost vůči osvojencům. Při jiných typech náhradní rodinné péče (např. při pěstounské péči) vyţivovací povinnost rodičů k dětem nezaniká. Vyţivovací povinnost je další pojem, který je třeba znát, se kterým se v oblasti náhradní rodinné péče pracuje Náhradní výchova v České republice Náhradní výchova se nejen na našem území, ale celoevropsky diskutuje jiţ po staletí. Vznikaly nejrůznější vyhlášky a zákony upravující povinnost státu, obcí či institucí starat se o (sociálně) osiřelé děti. Mezníkem pro současnou náhradní rodinnou péči v České republice bylo přijetí Haagské úmluvy. Nově se objevuje moţnost mezinárodního osvojení, jíţ upravuje Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, která vstoupila v platnost v roce Tato podkapitola slouţí jako úvod do problematiky náhradní rodinné péče. Náhradní rodinná péče spadá do náhradní výchovy. Je potřeba ji znát, uvědomit si moţnosti náhradní výchovy. Náhradní výchova se dělí na náhradní výchovnou péči (ústavní péče) a náhradní rodinnou péči. Věnuji se zde jednotlivým formám náhradní 16 Srov. Plecitý, V., Salač, J., Základy rodinného práva, s Srov. 85, zákon 94/1963 Sb., o rodině. 18 Srov. Gabriel, Z., Novák, T., Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči, s

12 výchovy. Záměrně zde ovšem nezařazuji osvojení. Pro tuto práci představuje důleţitou součást, proto se mu budu věnovat zvlášť Formy náhradní výchovy Nejdříve bychom měli rozlišit pojmy náhradní rodinná péče a náhradní výchovná péče. Náhradní výchovnou péči i náhradní rodinnou péči zastřešuje pojem náhradní výchova. Náhradní výchovná péče je péče o dítě, které nemůţe být vychováváno ve vlastní rodině, ale také nemůţe být z různých důvodů adoptováno náhradní rodinou ani vychováváno v pěstounské rodině, a je proto zařazeno do ústavní péče. Náhradní rodinná péče je forma péče o dítě, které nemůţe být z různých důvodů vychováváno ve vlastní rodině biologickými rodiči. Dítě je vychováváno náhradními rodiči nebo pěstouny v takovém prostředí, které se nejvíce blíţí přirozené rodině. 19 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině rozlišuje tyto formy náhradní výchovy: o svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby neţ rodiče, o pěstounská péče, o poručenství, pokud poručník o dítě osobně pečuje, o osvojení, o ústavní výchova, o umístění a pobyt dítěte v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. 20 Obecně tedy lze náhradní výchovu tedy rozdělit na ústavní péči (ústavní výchova, umístění a pobyt dítěte v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc) a náhradní rodinnou péči (osvojení, pěstounská péče poručenství, svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby neţ rodiče). Podrobněji se budu jednotlivým formám náhradní výchovy věnovat níţe Náhradní výchovná péče Děti, které se dostávají do procesu náhradní rodinné péče, jsou nejčastěji ty děti, které se nachází v ústavní péči. Pokud je to moţné, snaţí se jim stát najít takové 19 Srov. Provazníková, H., Náhradní rodinná péče, s Srov. zákon č. 94/1963 Sb.o rodině. 12

13 výchovné prostředí, které se nejvíce blíţí rodině. Sociální pracovník, který pracuje v oblasti náhradní rodinné péče (v orgánu sociálně-právní ochrany dětí), se musí orientovat v oblasti ústavní péče v České republice, protoţe pracuje s dětmi, které hledají náhradní rodinu a které se nacházejí v ústavní péči. Děti, které jsou nejčastěji zařazovány do programů náhradní rodinní péče, bývají opuštěné děti, které se ne vlastní vinou ocitly bez rodiny. Vzniká potřeba, aby společnost nalezla nejvhodnější způsob řešení vzniklé situace. Děti vhodné pro osvojení jsou ty dětí, u kterých se předpokládá méně problémový zdravotní a psychomotorický vývoj a které je moţné předat do náhradní rodinné péče především v ranném věku, je-li vyřešen právní vztah s původní rodinou. Pouze ojediněle se objevují případy skutečně osiřelých dětí, kterým oba nebo jeden z rodičů zemřel. V těchto situacích zastávají roli rodičů často prarodiče či jiní blízcí příbuzní. V naprosté většině se však setkáváme se sociálně osiřelými dětmi, které mají rodiče nebo jednoho z nich, ale ti se o ně neumějí, nechtějí nebo nemohou starat. Děti mohou být svěřeny do nových rodin z kojeneckých ústavů, dětských domovů, azylových domů nebo z původní rodiny. 21 Pomoc dětem, jejichţ rodina selţe nebo zanikne a dětem se potom musí poskytovat náhradní péče, je historicky nejstarším problémem. Náhradní výchova je zpravidla takovou sociální událostí, která vyţaduje společenskou pomoc a finanční prostředky. Z historie známe způsob poskytnutí náhradní výchovy, který probíhal v zařízeních zvaných sirotčince. Náhradní péče se poskytovala také v ústavech: dětské domovy, diagnostické ústavy, kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let atd. Česká republika patří mezi evropské země s nejvyšším počtem dětí umístěných do ústavu. Od padesátých let 20. století je ale ústavní výchova předmětem kritiky mnoha odborníků. Dítě můţe být dlouhodobým pobytem v ústavu deprivováno, izolováno od své původní rodiny a můţe se u něj projevit syndrom ústavní závislosti. Kritizována je nedostatečné diferenciace ústavů, málo individualizovaná péče a odtrţenost ústavního prostředí od neústavního světa. Problémem mohou být sociální důsledky pobytu v ústavním prostředí: problémy v mezilidských vztazích, osobnostní deformace v oblasti postojů, systému hodnot či sebehodnocení. Propuštěnec můţe mít problémy s adekvátní integrací do společnosti. 22 Rodinná péče můţe selhat krátkodobě (např. onemocnění rodiče, selhání rodičů závislých na drogách či alkoholu, uloţení trestu odnětí svobody rodičům apod.) nebo 21 Srov. Bubleová, V. Adopce.com : Průvodce náhradní rodinnou péčí, s Srov. Tomeš, I. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky, s

14 dlouhodobě (např. smrt rodičů, zbavení svéprávnosti rodičů, selháním rodiny zanedbávání, zneuţívání či týrání dětí). Pro ohroţené dítě z takových rodin je ideálním řešením nalezení náhradní rodiny. Proto je prioritou zařazení ohroţených dětí, které se nemohou vrátit do své původní rodiny, do procesu náhradní rodinné péče před pobytem v ústavu. Ne všechny dětí jsou vhodné pro umístění do náhradní rodiny. O neumístitelné děti budou i budoucnu pečovat ústavy. 23 Ústavní péče je rozdělena na tři sektory, spadá do kompetence tří ministerstev: ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy a ministerstvo práce a sociálních věcí. Ústavní výchova se vykonává podle věku dítěte, zdravotního stavu, výchovných problémů a podle povahy věci ve školských zařízeních, zdravotnických zařízeních nebo v ústavech sociální péče. Podle různých kritérií můţeme tato zařízení pro výkon ústavní výchovy rozdělit takto: 1. Zařízení pro péči o děti novorozené a do věku tří let (spadají pod Ministerstvo zdravotnictví), kam patří kojenecké ústavy (od narození do jednoho roku věku dítěte) a dětské domovy (od jednoho do tří let věku dítěte). Poskytují dětem léčebně preventivní péči a pečují o všestranný rozvoj. 2. Školská zařízení pro děti od tři let do dosaţení zletilosti, kam patří diagnostické ústavy (diagnostický, zpravidla osmi týdenní pobyt), dětské domovy (pro výkon ústavní výchovy a pro umístění nezletilé matky s dítětem), dětské domovy se školou (pro výkon ústavní výchovy dětí s poruchami chování i pro výkon ochranné výchovy) a výchovné ústavy (pro děti starší patnácti let se závaţnými poruchami chování, u nichţ byla nařízena ústavní výchova či uloţena ochranná výchova). 3. ústavy sociální péče, jeţ jsou určený pro děti s tělesným či mentálním postiţením. Patří sem ústavy pro tělesně postiženou mládež, ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením, ústavy pro tělesně postiženou mládež s více vadami, ústavy pro mentálně postiženou mládež. 23 Srov. Tomeš, I. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky, s Srov. Špeciánová, Š. Právní manuál pro sociálně-právní ochranu dětí, s. 35, Srov. Náhradní výchova dětí - možnosti a meze, s. 33,

15 Protoţe děti do procesu zprostředkování náhradní rodinné péče přicházejí většinou z ústavní péče, je vhodné znát, jaké jsou typy zařízeních pro ústavní výchovu v České republice a jaké problémy můţe ústavní výchova představovat pro vývoj dítěte. Tyto informace jsou podstatné nejen pro sociální pracovníky. Ústavní péče v České republice je rozvrstvena a uzpůsobena tak, aby mohla být řešením pro děti různého věku, s různými problémy atd. Ústavní výchova poskytuje jakousi náhradu za rodinnou výchovu. Vidíme ale, ţe rodinu neumí nahradit zcela a nezajistí dítěti ty funkce, které mu zajistí zdravá rodina. Dítě vychovávané v ústavní výchově se můţe v ţivotě potýkat s řadou problémů (neschopnost integrovat se do společnosti, problémy v mezilidských vztazích atd.). Proto je důleţité, aby orgány sociálně-právní ochrany dětí pokud je to moţné hledaly dětem především novou rodinu, ať uţ pěstounskou či adoptivní. Jednotlivým formám náhradní rodinné péče se věnuji v následujícím textu Náhradní rodinná péče Náhradní rodinná péče je taková forma náhradní výchovy, kdy je dítě vychováváno v prostředí, které se blíţí přirozené rodině. Náhradní rodinná péče má tyto formy: o Osvojení o Pěstounská péče o Pěstounská péče na přechodnou dobu o Poručenství o Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče Do těchto forem náhradní výchovy můţe být dítě umístěno jen na základě rozhodnutí příslušného soudu. Dle zákona má vţdy přednost náhradní rodinná péče před ústavní. 26 Kaţdou z jednotlivých forem náhradní rodinné péče stručně charakterizuji v následujícím textu. 26 Srov. MPSV. Průvodce pro náhradní rodinnou péči [online], dostupné na: < 15

16 Pěstounská péče je taková forma náhradní rodinné péče, při které pěstoun o dítě osobně pečuje a vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Není třeba souhlasu rodičů se svěřením dítěte do pěstounské péče, rozhodující je soudně nařízená ústavní výchova. Pěstounská péče dává dítěti chybějící rodinné prostředí. Nejčastěji jsou do pěstounské péče umísťovány děti s různými zdravotními či psychomotorickými obtíţeni, děti starší, početnější sourozenecké skupiny a děti jiného etnika. Pěstounská péče probíhá bez účasti biologických rodičů, je finančně podporována státem a končí zletilostí dítěte (ze závaţných důvodů můţe být i zrušena). 27 Hlavní rozdíl mezi pěstounskou péči a osvojením je ten, ţe pěstoun není zákonným zástupcem dítěte a není zásadně vyloučen styk původních rodičů s dítětem. Ti také mohou rozhodovat v důleţitých otázkách, pokud nejsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Rodiče mají rovněţ vůči dětem vyţivovací povinnost. Pěstounská péče je určena dětem, které nejsou právně volné. 28 Pěstounská péče na přechodnou dobu je novým institutem, který vznikl v roce 2006 s cílem vyloučit pobyt dítěte v ústavním zařízení. Je to rodinná individuální forma péče probíhající nezbytně nutnou, relativně krátkou dobu. O svěření do pěstounské péče na přechodnou dobu rozhoduje soud na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí a ten je také povinen kaţdé tři měsíce přezkoumat, zda trvají důvody pro pobyt dítěte u pěstounů. Pěstounem na přechodnou dobu se můţe stát kdokoliv, ale musí být před svěřením dítěte zařazen do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu. Ţadatel o tento typ pěstounské péče se chce jednorázově nebo opakovaně postarat o určité dítě nebo děti. Poručenství ustanovuje soud v případech, ţe rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl jim pozastaven výkon rodičovské zodpovědnosti nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Poručník je oprávněn dítě vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo rodičů. Poručník o dítě osobně pečuje a má nárok na dávky ze systému státní sociální podpory (stejně jako pěstouni). 27 Srov. MPSV. Průvodce pro náhradní rodinnou péči [online], dostupné na: < 28 Srov. Konečná, H. Na cestě za dítětem, 87 s. 29 Srov. Bubleová, V., et al. Průvodce náhradní rodinnou péčí, s Srov. MPSV. Průvodce pro náhradní rodinnou péči [online], dostupné na: < 16

17 Podstatná rozhodnutí týkající se dítěte schvaluje soud, ostatní můţe řešit poručník Poručník podává soudu zprávy o poručenci. Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče je forma náhradní rodinné péče, kterou ustanovuje soud v případě nemoci rodičů dítěte, výkonu trestu odnětí svobody nebo pobytu rodičů v cizině apod. Osoba, které je svěřeno dítě do péče, musí zaručovat řádnou výchovu dítěte. Soud musí při výběru vhodné osoby dát přednost příbuznému dítěte. Rodiče nadále zůstávají zákonnými zástupci dítěte Osvojení dítěte Ze základních principů práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí vyplývá, ţe při zprostředkování mezinárodního osvojení musí OSPODy respektovat princip subsidiarity (viz. kap 1.4). Tento princip ukládá orgánům sociálně-právní ochrany a dalším institucím působícím v oblasti náhradní rodinné péče povinnost započít proces zprostředkování adopce dítěte do ciziny nebo zprostředkování adopce dítěte z ciziny do ČR aţ tehdy, kdy není nalezen jiný vhodný způsob péče o dítě v zemi jeho původu, tzn. pokud pro děti vhodné pro náhradní rodinnou péči v zahraničí nebo u nás není nalezen jiný vhodný způsob pomoci. Pokud chtějí zájemci o adopci adoptovat dítě ze zahraničí, mohou přímo poţádat Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen Úřad) o zprostředkování dítěte ze zahraničí (přičemţ se nepokoušejí o osvojení dítěte z ČR). A nebo udělí souhlas se zařazením od evidence Úřadu v případě, ţe jim nebylo zprostředkováno osvojení v České republice. Pro mnohé zájemce o adopci je mezinárodní osvojení aţ poslední moţnou variantou zprostředkování dítěte. Pokud rodičům není zprostředkováno osvojení dítěte v České republice, pak nastává spolupráce s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Pokud chtějí ţadatelé zprostředkovat dítě jen ze zahraničí, musí projít celým procesem zprostředkování v ČR a poté přecházejí do evidence Úřadu. Ať uţ se zájemci 31 Srov. Bubleová, V., et al. Průvodce náhradní rodinnou péčí, s Srov. MPSV. Průvodce pro náhradní rodinnou péči [online], dostupné na: < 33 Srov. MPSV. Průvodce pro náhradní rodinnou péči [online], dostupné na: < 17

18 o osvojení rozhodnou adoptovat dítě ze zahraničí nebo z České republiky, musí vţdy projít celým procesem zprostředkování osvojení v rámci České republiky. Sociální pracovník, který pracuje v oblasti náhradní rodinné péče jak s rodiči hledajícími dítě, tak s dětmi v ústavech hledajícími nové rodiče, by měl znát procesy zprostředkování osvojení (pěstounské péče). Proto do této práce zahrnují tuto kapitolu, která popisuje osvojení v ČR. Uvádím zde i výčet základní legislativy, jeţ o náhradní rodinné péči pojednává Legislativa osvojení Legislativa zahrnující osvojení se většinou týká náhradní rodinné péče jako celku. Mezi základní dokumenty patří: Úmluva o právech dítěte, Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, Listina základních práv a svobod. Krátce se budu věnovat jednotlivým dokumentům. Úmluva o právech dítěte vstoupila v platnost pro Českou a Slovenskou federativní republiku roku Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy a které uznávají a povolují systém osvojení, zabezpečí, aby se v první řadě bral do úvahy zájem dítěte. Smluvní státy zabezpečí, aby se osvojení dítěte povolovalo jen k tomu kompetentními orgány, které v souladu s příslušným zákonem a ve stanoveném řízení určí, ţe osvojení je přípustné z hlediska postavení dítěte ve vztahu k rodičům, příbuzným a zákonným zástupcům a ţe, vyţaduje-li to, dotčené osoby daly vědomý souhlas k osvojení po takovém projednání, které se můţe ukázat nutným. Úmluva dále deklaruje práva dítěte z oblasti sociální, kulturní, hospodářské, občanské či politické. 34 V zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině se nachází předpisy o náhradní rodinné péči. Zákon o rodině stanovuje povinnosti soudu, obsahuje ustanovení o vhodnosti osoby pro péči o dítě, moţnosti svěření dítěte do péče fyzických osob atd. Zákon o rodině stanovuje soudu, aby dítě svěřil do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče, pokud to vyţaduje zájem dítěte. Tato osoba by měla být schopná poskytnout dítěti řádnou výchovu a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud 34 Srov. Ondráčková, J., Co je Úmluva o právech dítěte, s

19 přednost zpravidla příbuznému dítěte. Dítě je moţné svěřit do společné výchovy manţelů. Pokud jeden z nich zemře, pak zůstává dítě ve výchově druhého manţela. Po rozvodu manţelu rozhoduje soud o výchově dítěte. Aţ do rozhodnutí soudu společná výchova trvá. Dítě lze svěřit do výchovy jen jednoho z manţelů pouze se souhlasem druhého manţela (tohoto souhlasu není třeba, pokud druhý manţel pozbyl způsobilost k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s těţko překonatelnou překáţkou). Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče vymezí soud rozsah jejich práv a povinností k dítěti. 35 Zákon č. 358/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí upravuje zprostředkování osvojení a pěstounské péče. V paragrafu 20 je zprostředkování osvojení a pěstounské péče popsáno jako vyhledávání dětí vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče a nalezení vhodných osvojitelů nebo pěstounů pro tyto děti. Osvojení nebo pěstounská péče v České republice a osvojení dětí z ciziny do České republiky se zprostředkuje jen na ţádost fyzické osoby, která má zájem osvojit dítě nebo přijmout dítě do pěstounské péče. Zprostředkování osvojení a svěření dítěte do pěstounské péče v České republice zajišťují krajské úřady a ministerstvo. Zprostředkování osvojení dětí z České republiky do ciziny nebo dětí z ciziny do České republiky zajišťuje Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí. 36 Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku České republiky. Ve vztahu k rodině a rodičovství je důleţitá hlava IV, čl. 32 Listiny: Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Děti narozené v manţelství i mimo ně mají stejná práva. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů, děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu Srov. 45, ods 1-4, Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině 36 Srov. 20, zákon 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. 37 Srov. Listina základních práv a svobod 19

20 Proces osvojení Osvojení (neboli adopce) je taková forma náhradní rodinné péče, při které vznikají mezi osvojencem a osvojitelem vztahy jako mezi rodiči a dětmi a mezi osvojencem a příbuznými příbuzenské vztahy a zároveň zanikají vztahy v původní rodině. Osvojení je svazek osob, který pravomocným rozhodnutím soudu nabývá práv a povinností rodiny. Osvojitelé získají rodičovskou zodpovědnost a jsou zapsáni do matriky namísto biologických rodičů. Dítě získává osvojením příjmení osvojitele. Mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl. Je vyloučeno osvojení mezi sourozenci a mezi příbuznými v přímém pokolení. 38,39 Osvojenec je dítě osvojené dospělou osobou. Osvojeno můţe být jen nezletilé dítě a jen, je-li to k jeho prospěchu. Je třeba mít na paměti, ţe se vybírá vhodná rodina pro konkrétní dítě, nikoliv naopak. Dítě nemůţe být osvojeno, dokud nenabude právní moci rozhodnutí soudu v řízení o určení otcovství, které bylo zahájeno na návrh muţe, jeţ tvrdí, ţe je otcem osvojovaného dítěte. Toto pravidlo reaguje na situace, kdy by mohlo dojít k tomu, ţe by dítě bylo osvojeno na základě souhlasu matky a otec by nemohl uplatnit své právo vyplývající z rodičovské odpovědnosti. 40,41 Osvojitel je dospělá osoba osvojující dítě. Osvojitelé mohou být manţelé, kteří osvojují dítě jako jejich společné, a pokud je osvojitel manţelem, pak můţe osvojit pouze se souhlasem toho druhého (souhlasu není třeba, jestliţe druhý manţel pozbyl způsobilosti k právník úkonům nebo je-li opatření souhlasu spojeno s těţko překonatelnou překáţkou). Osvojitel je zákonným zástupcem dítěte. 42 K osvojení dítěte je třeba souhlasu zákonného zástupce dítěte osobně vyjádřeného před soudem, tímto aktem dává zákonný zástupce dítěte souhlas i se zřetelem k určité osobě osvojitele/osvojitelů. Souhlas s osvojením musí dát i nezletilý rodič. Souhlas se týká konkrétního stupně osvojení (viz kap ). Zákonný zástupce můţe souhlas odvolat do doby, neţ je dítě umístěno do předadopční péče (viz níţe). Rodič po souhlasu s osvojením ztrácí rodičovskou zodpovědnost v důsledku osvojení. Rodiče mohou dát i tzv. blanketový souhlas k osvojení, čímţ dají souhlas k osvojení předem bez jakéhokoliv vztahu k určitým osvojitelům. Tento souhlas je třeba dát 38 Srov. Matějíček, Z. Náhradní rodinná péče, s Srov. Špeciánová, Š. Právní manuál pro sociálně-právní ochranu dětí, s. 40, Srov. Provazníková, H., Náhradní rodinná péče, s Srov. Špeciánová, Š. Právní manuál pro sociálně-právní ochranu dětí, s. 40, Srov. Náhradní výchova [online], dostupné na: < 20

21 osobně, písemně před soudem či orgánem sociálně-právní ochrany dětí, nejdříve šest týdnů po narození dítěte a lze jej odvolat, neţ je dítě umístěno do předadopční péče. V těchto případech pak soud v řízení o osvojení ustanoví dítěti opatrovníka, který hájí zájmy a práva osvojovaného dítěte a vyjadřuje se k otázce, zda souhlasí s osvojením. Pokud je dítě schopno posoudit důsledky osvojení, pak je třeba i jeho souhlasu, ledaţe by byl zmařen účel osvojení. Pokud je dítě schopno formulovat svůj názor, je zároveň povinností soudu dítě vyslechnout, z tohoto výslechu by měl soud posoudit, zda je dítě schopno posoudit dosah osvojení. Je třeba zváţit, zda je nutné vyţádání souhlasu dítěte za všech okolností. 43 Soud je povinen zjistit zdravotní stav osvojitelů, jejich osobnostní dispozice a motivaci k osvojení a zjistit, zda se nepříčí účelu osvojení. Soud zjišťuje i zdravotní stav osvojence a vyţádá si od orgánu sociálně-právní ochrany dětí vyjádření k osvojení dítěte. Souhlasu zákonných zástupců rodičů není třeba za podmínky, ţe po dobu nejméně šesti měsíců neprojevovali opravdový zájem o dítě (nenavštěvovali dítě, neplnili pravidelně a dobrovolně vyţivovací povinnost k dítěti, neprojevují snahu upravit své rodinné a sociální poměry tak, aby mohli o dítě opět pečovat) nebo po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě ţádný zájem, i kdyţ neměli k projevení zájmu ţádnou překáţku. Obecní úřad obce s rozšířenou působností podává soudu návrh o splnění podmínky spočívající v v tom, ţe rodiče neprojevují zájem o dítě. Soud v řízení o určení, zda je potřeba souhlasu rodičů či nikoliv, určí kvalifikovaný nezájem rodičů o dítě. Účastníky tohoto řízení jsou rodiče (jsou-li zákonnými zástupci dítěte; i nezletilý rodič) a opatrovník, který zastupuje dítě. Zákon o rodině tedy rozlišuje dvě řízení související s osvojením dítěte: řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení a vlastní řízení o osvojení. 44 Neţ soud rozhodne o osvojení dítěte, musí být dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči budoucího osvojitele na jeho náklady, tzv. předadopční péče. Pokud se dítě nachází v ústavu nebo v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, pak o svěření do předadopční péče rozhodne obecní úřad obce s rozšířenou působností. V jiných případech rozhoduje soud. Předadopční péče není vyţádána zákonem v případech, kdy se pěstoun rozhodne osvojit si dítě jemu 43 Srov. Vašťátková, J., a Vyhnálková, P. Rodina a náhradní rodinná péče, s. 17, Srov. Špeciánová, Š. Právní manuál pro sociálně-právní ochranu dětí, s

22 svěřené do pěstounské péče nebo kdyţ jiná fyzická osoba neţ rodič si chce osvojit svěřené dítě nebo kdyţ poručník si chce osvojit dítě, o které osobně pečuje. 45 Účastníky vlastního řízení o osvojení jsou: osvojované dítě (osvojenec), jeho rodiče (nejsou účastníky, kdyţ jsou zbavení rodičovské zodpovědnosti, způsobilosti k právním úkonům, dali souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům, soud rozhodl, ţe není třeba jejich souhlasu), poručník dítěte, má-li jej, osvojitel a jeho manţel. 46 Důsledkem osvojení zanikají práva a povinnosti mezi dítětem (osvojencem) a původní rodinou, která vyplývala z rodičovské zodpovědnosti biologických rodičů. Tato práva a povinnosti (i vyţivovací povinnosti) přecházejí na osvojitele. Osvojenec nosí příjmení osvojitele. Mezi osvojencem s příbuznými osvojitele vzniká příbuzenský poměr. Osvojením se osvojenec a pokrevní děti osvojitele staly příbuznými v pokolení pobočném (bratr, sestra). Pokrevní rodiče ztrácejí právo se s osvojencem stýkat. Osvojenec vstupuje do dědických vztahů k osvojiteli a jeho širší rodině. 47 Osvojení je povaţováno za nejdokonalejší formu náhradní rodinné péče. Osvojitelé jsou především motivováni snahou o doplnění své rodiny, tím pádem kladou i vyšší nároky. Proto také musejí osvojitelé často dlouho na své dítě čekat. 48 Z této podkapitoly vyplývá, ţe osvojením vzniká nová plnohodnotná rodina. Zmínila jsem zde především právní následky, které vznikají osvojením. O tom, jak probíhá celý proces zprostředkování, pojednávám v následujících textech Typy osvojení Existují dva typy osvojení. Osvojení prosté (téţ osvojení I. stupně) neboli zrušitelné. Osvojitelé nejsou zapisováni do matriky na místo biologických rodičů dítěte. Toto osvojení můţe být z různých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele soudem zrušeno. Zrušením osvojení se obnovují práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou, osvojenec nabude dřívější příjmení, obnovuje se rodičovská zodpovědnost pokrevních rodičů a příbuzenské vztahy v biologické rodině. Osvojenci zaniká dědické právo vůči osvojiteli, zaniká vyţivovací povinnost osvojitelů vůči osvojenci. Osvojení 45 Srov. MPSV. Náhradní výchova [online], dostupné na: < 46 Srov. Špeciánová, Š. Právní manuál pro sociálně-právní ochranu dětí, s Srov. Vašťátková, J., a Vyhnálková, P. Rodina a náhradní rodinná péče, s Srov. Matějíček, Z. Náhradní rodinná péče, s

23 nezrušitelné (osvojení II. stupně), které po pravomocném rozhodnutí soudu nelze zrušit, nabytá práva a povinnosti jsou trvalá. Osvojitel podává soudu návrh na rozhodnutí, aby byl zapsán do matriky namísto biologických rodičů dítěte. Takto lze osvojit pouze dítě starší jednoho roku (během jednoho roku od narození dítěte lze stanovit přibliţnou diagnózu vývoje dítěte a s konečnou platností tak rozhodnout o nezrušitelném osvojení). Nezrušitelně mohou dítě osvojit pouze manţelé, nebo jeden z manţelů, který ţije s některým z rodičů dítěte v manţelství, anebo pozůstalý manţel po osvojiteli dítěte. Výjimečně můţe osvojit i osamělá osoba, jestliţe jsou předpoklady, ţe osvojení bude plnit společenská poslání. Je snahou zákonodárce přiblíţit vzniklý vztah mezi osvojencem a osvojitelem vztahu mezi rodiči a dítětem. Postup při zprostředkování osvojení je u obou typů osvojení stejný. Jak se postupuje při zprostředkování osvojení dítěte uvádím v následující podkapitole Postup při zprostředkování osvojení Zájemci o osvojení (nebo pěstounskou péči) dítěte navštíví příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností (orgán sociálně-právní ochrany dětí) odboru sociálních věcí, kde s nimi sociální pracovník vypíše žádost, ve které také zvolí, o jaký typ náhradní rodinné péče mají zájem. Tento sociální pracovník bude rodinu doprovázet celým procesem zprostředkování. K ţádosti musí ţadatelé dodat: doklad o státním občanství k dlouhodobému či trvalému pobytu, fotografie obou ţadatelů, zprávu o zdravotním stavu, potvrzení o stálém příjmu od zaměstnavatele (i jeho posudek), zpráva o sociálních poměrech, poţadavky na dítě, opis rejstříku trestů, písemný souhlas s absolvováním přípravy na přijetí dítěte, stanovisko (posudek) obecního úřadu. Pracovnice pro náhradní rodinnou péči navštíví ţadatele v domácnosti a kopii kompletní spisové dokumentace se svým stanoviskem k ţádosti postoupí krajskému úřadu. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vyhledává děti vhodné do náhradní rodinné péče a vede jejich spisovou dokumentaci, které obsahuje: osobní údaje o dítěti, doklad o státním občanství (o povolení k trvalému pobytu na území ČR, nebo hlášení k pobytu na území ČR nebo doklad o podání ţádosti na zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany na území ČR), údaje o sociálních poměrech dítěte, jeho rodičů, sourozenců, příp. prarodičů, doklad potvrzující splnění podmínek pro osvojení, 49 Srov. Gabriel, Z., Novák, T., Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči, s.42, Srov. Vašťátková, J., a Vyhnálková, P. Rodina a náhradní rodinná péče, s

24 rozhodnutí příslušných orgánů o výchově dítěte (bylo-li vydáno), zprávu o zdravotním stavu a vývoji dítěte. 51 Další postup při zprostředkování náhradní rodinné péče je v rukou příslušného krajského úřadu (v Praze magistrát). Krajský úřad vede evidenci dětí vhodných do náhradní rodinné péče a evidenci ţadatelů vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny. Krajský úřad provede odborné posouzení žadatelů, které spočívá v posouzení zdravotního stavu ţadatelů posudkovým lékařem a v psychologickém vyšetření, jehoţ účelem je posouzení vhodnosti ţadatelů a také jejich předpokladů k přijetí dětí se specifickými potřebami. Odborné posouzení tedy zahrnuje posouzení ţadatele posuzuje se charakteristika jeho osobnosti, psychický stav, zdravotní stav, posouzení, zda zdravotní stav ţadatele z hlediska duševního, tělesného a smyslového nebrání dlouhodobé péči o dítě, předpoklady vychovávat dítě, motivace, stabilita manţelského vztahu a prostředí v rodině, dále zhodnocení přípravy k přijetí dítěte do rodiny, vyjádření dětí ţadatele k přijetí osvojovaného dítěte či dítěte svěřovaného do pěstounské péče (jsou-li toho schopny s ohledem na jejich věk a rozumovou vyspělost), posouzení schopnosti dětí ţadatele ţijících v domácnosti přijmout nového člena do rodiny, zjištění bezúhonnosti 52 ţadatele, jeho manţela, druha, dítěte a jiné osoby tvořící s ţadatelem společnou domácnost. 53 Přípravou na přijetí dítěte procházejí všichni ţadatelé, aby měli reálnější představu o nárocích a specificích náhradní rodinné péče. Do programu přípravy jsou zahrnuta témata: charakteristiky dětí umísťovaných do náhradní rodinné péče, specifika péče o tyto děti, problematika péče o děti se speciálními potřebami, specifika péče o etnicky odlišné děti atd. Pokud ţadatelé úspěšně projdou odborným posouzením na krajském úřadě, obdrţí správní rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli nebo zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se pěstouny, příp. zařazení do obou evidencí (tzv. zdvojená ţádost). Ti, kteří obdrţeli z krajského úřadu rozhodnutí o nezařazení do evidence vhodných žadatelů, mají moţnost se do patnácti dnů od obdrţení rozhodnutí odvolat k Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále také MPSV), vyjádřit se k tomu, s čím nesouhlasí, popřípadě doloţit nové skutečnosti. Odvolání podávají ţadatelé u toho správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. 51 Srov. Provazníková, H., Náhradní rodinná péče, s Za bezúhonného se pro tyto účely nepovaţuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, který směřoval proti ţivotu, zdraví, lidské důstojnosti, mravnímu vývoji nebo jmění dítěte, nebo jiný trestný čin, jehoţ spáchání můţe mít vliv na způsobilost ţadatele k řádné výchově dítěte. 53 Metodická doporučení MPSV č. 7/2009 k odbornému posuzování žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče 24

25 MPSV posoudí odvolání a pokud se bude jednat o nevyhovující zdravotní stav ţadatele, bude poţádána o znovuposouzení zdravotního stavu a vypracování nového stanoviska posudková lékařka ministerstva. Stejně tak bude postupováno v případě negativního psychologického vyšetření, kdy kontrolní psychologické vyšetření provede psycholog ministerstva. Jestliţe se bude jednat o jiné důvody, ţadatelé budou pozváni na pracoviště ministerstva nebo mohou být navštíveni v místě jejich bydliště a situace bude s nimi konzultována a následně vyhodnocena. Ministerstvo následně vydá kladné či zamítavé rozhodnutí v projednávané věci. Proti tomuto rozhodnutí se dále nelze odvolat. 54,55 Následující období je obdobím čekání na nabídku konkrétního dítěte. Zde je potřeba zdůraznit, ţe vţdy se hledá nejvhodnější rodina pro konkrétní dítě. Dlouhodobě počty ţadatelů převyšují počty dětí právně volných a vhodných do osvojení. Obecně také platí, ţe čím jsou nároky ţadatelů vyšší, tím se zpravidla doba čekání prodluţuje. Mezi odborníky v oblasti náhradní rodinné péče se traduje, ţe čekání na dítě od podání ţádosti aţ po jeho převzetí do péče by mělo trvat minimálně devět měsíců, tedy po dobu, po kterou trvá biologické těhotenství. Je to pro člověka přirozená doba, po kterou se připravuje na rodičovství. 56 Nalezení vhodné rodiny je úkolem poradního sboru. Poradní sbor pro náhradní rodinnou péči je zvláštní orgán kraje. Je zřízen hejtmanem kraje pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče. Hejtman jmenuje a odvolává předsedu poradního sboru, jeho zástupce a ostatní členy sboru. Poradní sbor hledá pro určité dítě vedené v evidenci krajského úřadu vhodné ţadatele vedené krajským úřadem nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí v evidenci ţadatelů. Poradní sbor tvoří odborníci působící v oblasti sociálně-právní ochrany, jsou to odborníci z oboru psychologie, pediatrie, pedagogiky, zástupce školských, zdravotnických či sociálních zařízení pro výkon ústavní výchovy, zaměstnanci krajského úřadu a obecního úřadu obcí s rozšířenou působností zařazeného na úseku sociálně-právní ochrany. Poradní sbor má nejméně pět členů. Komise doporučuje, kterým nejvhodnějším ţadatelům by mělo být projednávané dítě k převzetí do náhradní rodinné péče nabídnuto Srov. Gabriel, Z., Novák, T., Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči, s Srov. MPSV. Zprostředkování osvojení a pěstounské péče[online], dostupné na:< 56 Srov. Gabriel, Z., Novák, T., Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči, s Srov. 38, zákon 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, 25

26 Pokud příslušný krajský úřad nezprostředkuje ţadatelům náhradní rodinnou péči do tří let od jejich zařazení do evidence, předá kopie potřebných údajů Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV). Ministerstvo vede i evidenci dětí obtíţně umístitelných, tedy těch, které se nepodařilo umístit po dobu tří měsíců v rámci jednotlivých krajů. Pokud ţadatelé souhlasili s tím, aby jejich dokumentace byla postoupena Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále také Úřad nebo UMPOD) v případě zařazení ţadatelů do evidence osob vhodných stát se osvojiteli, MPSV postoupí evidenci ţadatelů Úřadu, pokud se MPSV po 6 měsících nepodaří ţadatelům zprostředkovat osvojení. 58 Kdyţ poradní sbor vybere ţadatele dle vhodnosti stát se konkrétnímu dítěti osvojiteli či pěstouny, kontaktují sociálního pracovníka na obecním úřadě obce s rozšířenou působností, který s ţadateli pracuje. Pracovnice vyzve ţadatele, aby se dostavili na příslušný krajský úřad, kde jsou seznámeni s informacemi týkajícími se dítěte (sociální situace, psychický stav, moţná rizika dalšího vývoje do budoucna atd.) a mohou vidět barevné foto dítěte. Jestli se ţadatelé na základě zváţení všech informací obdrţených na krajském úřadě rozhodnou dítě navštívit, pak obdrţí na krajském úřadě (ministerstvu) tzv. oznámení o vhodnosti, na základě kterého jim příslušné zařízení umoţní se s dítětem osobně se seznámit. Ode dne, kdy obdrţeli oznámení o vhodnosti, mají ţadatele třicet dní na to, aby na obci s rozšířenou působností, které má z hlediska sociálně-právní ochrany jejich případ na starosti, poţádali o svěření dítěte do předadopční péče. Po uplynutí tří měsíců předadopční péče si mohou ţadatelé podat návrh k soudu na osvojení dítěte, dítě se v tomto případě nevrací do ústavu. Soud si vyţádá zprávu sociálního pracovníka příslušného orgánu sociálně-právní ochrany, který rodinu ve zkušební péči (v předadopční péči) pravidelně navštěvuje, a zprávu psychologa. Soudním rozhodnutím o svěření dítěte do osvojení či pěstounské péče celý proces zprostředkování končí. 59 Proces zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče je třeba mnohdy z různých důvodů přerušit ze zákonem stanovených důvodů. Moţností přerušení disponuje krajský úřad nebo ministerstvo. Tato moţnost přichází v úvahu, kdyţ ţadatel písemně o takové přerušení poţádá (a to po dobu, kterou v ţádosti označí), ţadateli bylo krajským úřadem nebo ministerstvem písemně oznámeno, ţe v evidenci dětí je dítě, pro něţ je vhodným osvojitelem nebo pěstounem, na základě rozhodnutí obecního úřadu 58 Srov. Vašťátková, J., a Vyhnálková, P. Rodina a náhradní rodinná péče, s. 30, Srov. Gabriel, Z., Novák, T., Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči, s

27 obce s rozšířenou působností bylo dítě svěřeno ţadatelům do péče budoucího osvojitele či budoucího pěstouna, byly zjištěny závaţné skutečnosti, které jsou překáţkou pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče na přechodnou dobu. 60 Zákon o sociálně-právní ochraně dále stanovuje případy vyřazení z evidence dětí nebo žadatelů vedené krajským úřadem a ministerstvem. Dítě je vyřazeno z evidence vţdy, pokud došlo k pravomocnému rozhodnutí o jeho osvojení nebo svěření do pěstounské péče, zjistí-li závaţné důvody, pro které nelze dítěti zprostředkovat osvojení nebo pěstounskou péči. Ţadatel se vyřadí z evidence na základě rozhodnutí o osvojení nebo o svěření dítěte do pěstounské péče (pokud ţadatel neţádá o osvojení dalšího dítěte nebo o svěření dalšího dítěte do pěstounské péče), zjistí-li závaţné důvody, pro které nelze ţadateli zprostředkovat osvojení nebo pěstounskou péči, porušíli ţadatel závaţným způsobem povinnost sdělovat změny v údajích rozhodných pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, poţádá-li o to ţadatel, nebo neúčastnilli se bez váţného důvodu přípravy k přijetí dítěte do rodiny, i kdyţ byl k účasti na této přípravě vyzván. 61 Proces zprostředkování osvojení je poměrně náročný a dlouhý. Můţe totiţ trvat i několik let, neţ jsou nalezeni vhodní rodiče pro konkrétní dítě. Vidíme, ţe je to zároveň sloţitý proces. V české společnosti občas zaznívá otázka, zda by se dalo tento proces zkrátit. Vţdyť někteří ţadatelé čekají aţ pět let na zprostředkování dítěte. Nebylo by však toto zkracování na úkor pečlivého výběru ţadatelů? Další problém spočívá v tom, ţe dětí vhodných k osvojení/pěstounské péči je mnoho, ale zájemců málo. Zájemci chtějí děti zdravé a bílé, čímţ se prodluţuje doba čekání. Mnoho dětí romského etnika se do náhradní rodinné péče nedostane, přestoţe jsou právně volné. V přílohách této práce jsou zařazeny grafy, ze kterých je patrné, kolik dětí a ţadatelů prochází procesem zprostředkování aţ k poradnímu sboru MPSV a kolika z nich poradní sbor zprostředkuje náhradní rodinnou péči. Do příloh jsem také připojila ukázky formulářů, které musí ţadatel o náhradní rodinnou péči a sociální pracovník vyplnit. 60 Srov. MPSV. Zprostředkování osvojení a pěstounské péče[online], dostupné na:< 61 Srov. MPSV. Zprostředkování osvojení a pěstounské péče[online], dostupné na:< 27

28 1.4. Sociálně-právní ochrana dětí V této podkapitole se pokusím vysvětlit, co jsou to orgány sociálně-právní ochrany dětí (dále také OSPOD), co je sociálně-právní ochrana dětí a jakou roli hraje v oblasti náhradní rodinné péče. Sociálně-právní ochrana dítěte představuje zajištění práva dítěte na ţivot, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a ţivot v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboţenství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneuţíváním nebo vykořisťováním. Z Listiny základních práv a svobod plyne, ţe rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona, zákon také dětem a mladistvým zaručuje zvláštní ochranu. Jedním ze základních principů fungování rodiny je právo a povinnost rodičů společně vychovávat a pečovat o děti (a pokud je toho třeba, poţadovat pomoc). Zásah do soukromí a rodinného ţivota je moţný pouze tehdy, kdyţ rodiče nebo osoby odpovědně za výchovu dětí o to poţádají nebo se nemohou nebo nechtějí o děti starat. O sociálně-právní ochraně dětí hovoří především zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, který vymezuje sociálně-právní ochranu dětí především jako: ochranu práv dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. 64 Kaţdý obecní úřad obce s rozšířenou působností má svůj orgán sociálně-právní ochrany dětí. Pracovníci orgánů sociálně-právní ochrany děti vyhledávají děti vhodné pro náhradní rodinnou péči, pracují s rizikovou mládeţí, vykonávají přednáškovou činnost, sledují vývoj dětí v zařízení ústavní výchovy, provádí šetření v rodinách, pracují s problémovými rodinami, vykonávají funkci opatrovníka atd. Mají poměrně rozsáhlé kompetence a díky tomu jsou i hybnou silou pro řešení mnohých sociálních problémů v naší společnosti. Hlavními principy sociálně-právní ochrany dětí jsou: nejlepší zájem, prospěch a blaho dětí, bezplatná pomoc všem dětem bez rozdílu mladším 18 let, odpovědnost státu 62 Srov. MPSV. Sociálně-právní ochrana dětí obecný úvod. [online], dostupné na: < 63 Srov. Listina základních práv a svobod 64 Srov. Zákon č. 359/1999 o sociálně-právní ochraně dětí, 1. 28

29 za ochranu dětí před tělesným nebo duševním násilím, preventivní působení, ochrana před sociálně patologickými jevy. 65 Z hlavních principů sociálně-právní ochrany dětí bych zdůraznila především ty, které souvisejí s náhradní rodinnou péčí: o Orgány s obecnou působností na úseku ochrany dítěte jsou soudy a orgány určené zákonem: Ministerstvo práce a sociálních věcí, krajské a obecní úřady a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Sociálně-právní ochranu zabezpečují i kraje a obce v samostatné působnosti, pověřené fyzické a právnické osoby. o Děti dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí nebo děti, které nemohou být v tomto prostředí, mají právo na zvláštní ochranu a pomoc ve formě náhradní výchovy. Při volbě řešení je třeba brát ohled na návaznost ve výchově dítěte a na jeho etnický, náboţenský, kulturní a jazykový původ. o V případech osvojení dítěte do ciziny je třeba respektovat princip subsidiarity, tzn. započít proces zprostředkování dítěte do ciziny aţ tehdy, kdy dítě nemůţe být předáno do výchovy v rodině osvojitele nebo o ně nemůţe být pečováno jiným vhodným způsobem v zemi jeho původu. Pro tuto situaci jsou mezinárodními smlouvami a zákonem o sociálně-právní ochraně dětí formulována pravidla pro kontakt s cizinou ve věcech sociálně-právní ochrany dětí. o Orgánům sociálně-právní ochrany dětí se ukládá povinnost sledovat výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Cílem sledování je dodrţování práv dětí, rozvoj duševních a fyzických schopností dětí, zda trvají důvody pro pobyt dítěte v zařízení a jak se vyvíjejí vztahy mezi rodiči a dětmi. 66 Orgány sociálně-právní ochrany dětí mají v oblasti náhradní rodinné péče velmi důleţitou funkci. Rozhodnutí o svěření dítěte do osvojení nebo do pěstounské péče předchází řada činností, které provádí jak soudy, tak orgány sociálně-právní ochrany dětí. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí určuje orgánům sociálně-právní ochrany dětí 65 Srov. MPSV. Sociálně-právní ochrana dětí obecný úvod. [online], dostupné na: < 66 Srov. MPSV. Sociálně-právní ochrana dětí obecný úvod. [online], dostupné na: < 29

30 postup při vyhledávání vhodných osvojitelů nebo pěstounů pro děti, kterým je třeba zajistit péči v náhradní rodině. Jaká je úloha sociálního pracovníka sociálně-právní ochrany dětí popisuji v následující části 1.5. Role sociálního pracovníka v oblasti zprostředkování náhradní rodinné péče V této podkapitole chci popsat, jaká je role sociálního pracovníka v oblasti náhradní rodinné péče. Nerozlišuje se role sociálního pracovníka dle forem poskytované náhradní rodinné péče, jeho úloha je stále téměř stejná. Zde budu pracovat se zprostředkováním osvojení (i kdyţ je proces pro pěstounskou péči téměř stejný), protoţe osvojení je hlavním tématem pro tuto práci. Role sociálního pracovníka při mezinárodním osvojení je v podstatě stejná jako při osvojení v České republice, takţe proto zde nerozlišuji navíc roli sociálního pracovníka pro oblast mezinárodního osvojení. Pro toto téma vycházím jak z informací Ministerstva práce a sociálních věcí, tak z rozhovoru s Miroslavou Ţitníkovou, která pracuje jako sociální pracovnice na sociálním odboru Městského úřadu v Roţnově pod Radhoštěm přímo v agendě náhradní rodinné péče. Celý rozhovor ve formě souvislého textu je zařazen do příloh. V podkapitole Zprostředkování osvojení popisuji celý proces, kterým ţadatelé i dítě procházejí. Zde chci zdůraznit, kde se v procesu zprostředkování osvojení projevuje úloha sociálního pracovníka. Rozlišuji zde roli pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí a pracovníka, který pracuje s dětmi vhodnými pro náhradní rodinnou péči v ústavní výchově. V obou případech se sociální pracovník setkává s dětmi, které jsou vhodné pro náhradní rodinnou péči i s ţadateli o náhradní rodinnou péči. Do této kapitoly nezařazuji popis role sociálních pracovníků z jiných oblastí, neţ které jsem zmínila, s kterými se děti a ţadatelé o náhradní rodinnou péči (nebo posléze osvojitelé, osvojenci, pěstouni atd.) mohou setkat. Byli by to pracovníci, kteří provádějí odbornou přípravu ţadatelů o náhradní rodinnou péči, pracovníci různých neziskových organizací poskytující krizovou pomoc, sociálně-právní poradenství, ranou péči, psychologické poradenství, provázení ţadatelů o náhradní rodinnou péči, terapeutické 30

31 sluţby atd. Výčet a popis těchto moţných forem pomoci by byl spíše vhodným pro zpracování jiné diplomové práce a neplnilo by účel této práce se všemi formami pomoci podrobně zabývat Role sociálního pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí Role sociálních pracovníku orgánů sociálně-právní ochrany při zprostředkování náhradní rodinné péče spočívá dle zákona o sociálně-právní ochraně ve vyhledávání dětí vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče, ve vyhledávání fyzických osob vhodných stát se osvojiteli, v odborné přípravě fyzických osob vhodných stát se osvojiteli či pěstouny k přijetí dítěte do rodiny, ve výběru fyzických osob vhodných stát se osvojiteli či pěstouny určitého dítěte a zajištění osobního seznámení s dítětem. 67 Pokud se ţadatelé rozhodli, ţe chtějí osvojit dítě, poţádají o zařazení do evidence ţadatelů o osvojení na místně příslušném úřadě obce s rozšířenou působností. Sociální pracovník jim zde při první návštěvě poskytne odborné poradenství. Po vyplnění a podání ţádosti včetně doloţení dalších dokladů zahájí sociální pracovník správní řízení. Sociální pracovník následně provede šetření v místě bydliště ţadatelů, kde rozhovorem s ţadateli získá další informace o rodině, vyhotoví rodinnou anamnézu a vypracuje podrobnou zprávu. 68 Úřad obce s rozšířenou působností vede spisovou dokumentaci ţadatelů (obsah spisové dokumentace je popsán v podkapitole Zprostředkování osvojení), jejíţ kopii zasílá krajskému úřadu, který rozhoduje o zařazení ţadatelů do evidence. Po obdrţení kopie spisové dokumentace jsou ţadatelé pozváni na schůzku, kde jim sociální pracovník poskytne informace o dalším postupu zprostředkování. Po psychologickém vyšetření a odborné přípravě ţadatelů rozhodne krajský úřad o zařazení/nezařazení do evidence ţadatelů. 69 Sociální pracovník úřadu obce s rozšířenou působností pracuje i s dětmi, které jsou umístěny v ústavní péči. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen zajistit, aby sociální pracovník děti umístěné v ústavním zařízení navštívil nejméně 67 Srov. Zákon č. 359/1999 o sociálně-právní ochraně dětí, Informace získané z rozhovoru s Miroslavou Ţitníkovou (sociální pracovnice MěÚ v Roţnově p.r. ) 69 Informace získané z rozhovoru s Miroslavou Ţitníkovou (sociální pracovnice MěÚ v Roţnově p.r. ) 31

32 jedou za tři měsíce a sledoval jejich rodinnou situaci. Sociální pracovník napomáhá rodičům, aby zlepšili své podmínky s cílem co nejkratšího pobytu dítěte v zařízení a navrácení zpět do rodiny. Pokud rodiče nemají o dítě zájem, pak se musí o dítě postarat obecní úřad obce s rozšířenou působností. Obec spolu s ústavním zařízením, kde dítě pobývá, připraví dokumentaci k zařazení dítěte do evidence dětí vhodných k osvojení a kopii zašle na krajský úřad k odbornému posouzení. Sociální pracovník obce vyplní přehledný list dítěte, který obsahuje rodinou anamnézu, sociální anamnézu, coţ jsou důleţité informace pro vyhledávání vhodných ţadatelů a zvolení přiměření formy náhradní rodinné péče. Po odborném posouzení krajským úřadem je dítě zařazeno do evidence dětí vhodných do osvojení. 70 Hejtman kraje zřizuje poradní sbor pro účely zprostředkování náhradní rodinné péče. V poradním sboru jsou odborníci v oblasti sociálně-právní ochrany: pedagog, psycholog, pediatr, pracovníci obcí s rozšířenou působností atd. Poradní sbor se schází nepravidelně poté, co krajský úřad zjistí vhodného ţadatelů pro určité dítě. K zasedání poradního sboru jsou přizvány osoby, které nejlépe znají situaci dítěte, kterými jsou: sociální pracovník obce s rozšířenou působností, který je obeznámen s biologickou rodinou dítěte, a pracovník a psycholog zařízení, kde je dítě umístěno. Po výběru ţadatelů ke konkrétnímu dítěti jsou ţadatelé povinni se s dítětem do 30 dnů seznámit a podat si ţádost o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů na příslušné obci s rozšířenou působností, která vydává rozhodnutí o svěření. 71 Před zahájením procesu zprostředkování náhradní rodinné péče musí ţadatelé a sociální pracovník vyplnit řadu formulářů. Ukázky těchto formulářů jsou zařazeny do příloh. Sociální pracovník úřadu obce s rozšířenou působností provází ţadatele v celém procesu zprostředkování osvojení. Zprávy, které vypracovává, jsou rozhodující pro další průběh zprostředkování. Jeho vyjádření je důleţité pro rozhodnutí poradního sboru kraje. Podává ţadatelům informace o průběhu zprostředkování osvojení. Provádí šetření v rodině ţadatelů a navštěvuje děti vhodné pro náhradní rodinnou péči v ústavních zařízení. 70 Informace získané z rozhovoru s Miroslavou Ţitníkovou (sociální pracovnice MěÚ v Roţnově p.r. ) 71 Informace získané z rozhovoru s Miroslavou Ţitníkovou (sociální pracovnice MěÚ v Roţnově p.r. ) 32

33 Role sociálního pracovníka v ústavním zařízení v práci s dětmi vhodnými pro náhradní rodinnou péči Pracovník, který pracuje v s dětmi v ústavním zařízení, má obecně tyto povinnosti: povinnosti plynoucí ze zdravotního stavu dětí, povinnosti plynoucí ze sociální situace dětí, spolupráce se soudy, Policií ČR, OSPOD, školami, zřizovatelem a jinými subjekty. Pracovník ústavního zařízení přijímá dítě z diagnostického ústavu nebo z terénu, přebírá kompletní dokumentace o dítěti, hlásí příjem dítěte z diagnostickému ústavu příslušnému OSPODu, zkompletuje a zakládá osobní spis dítěte atd. Ze spolupráce s OSPODy plynou povinnosti: hlášení útěků dětí OSPODům, podávání ţádosti o stanovisko OSPODu k pobytu dítěte mimo zařízení u rodičů nebo jiných fyzických osob, konzultace a rozhovory s dětmi v rámci pravidelných návštěv pracovnic úřadů obcí s rozšířenou působností. Pro oblast náhradní rodinné péče má pracovník ústavního zařízení tyto povinnosti: oznamovací povinnost o vhodných dětech, vyplňování dotazníků, shromaţďování potřebných materiálů pro náhradní rodinnou péči, vypracování písemné zprávy o dětech. Pracovník zařízení sleduje omezení, zrušení, či navrácení rodičovské zodpovědnosti, podává podněty k soudu a píše zprávy a vyjádření. 72 Z povinností sociálního pracovníka ústavního zařízení, kde jsou děti vhodné pro náhradní rodinnou péči, vidíme, ţe jeho úloha je důleţitá. Pokud zjistí, ţe rodiče byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, pak můţe začít proces zprostředkování dítěte do náhradní rodinné péče. Vţdy platí přednost náhradní rodinné péče před ústavní péčí. Ústavní péče můţe být pro dítě optimálně nastavena, dítě se v ní můţe cítit lépe neţ v původní rodině, ale nemůţe dítěti poskytnout vše, co mu dá rodina (náhradní rodina). Proto i pracovníci ústavních zařízení vyvíjejí snahu, aby dětem byla nalezena nová rodina, a aby pobývaly co nejméně v ústavním zařízení. 72 Srov. Vašťátková, J., a Vyhnálková, P. Rodina a náhradní rodinná péče, s. 41,

34 2. MEZINÁRODNÍ OSVOJENÍ V ČESKÉ REPUBLICE V této kapitole se jiţ budu zabývat stěţejním tématem celé této práce. Mezinárodní osvojení ve vázáno na řadu mezinárodních úmluv a dokumentů, i zde je tedy nutné nejprve nastínit legislativní rámec. Mezinárodní osvojení v České republice zprostředkovává Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, tudíţ čerpám především z informací získaných na Úřadě a z jeho internetových stránek. Další doplňující informace o mezinárodním osvojení mi v rozhovoru poskytla JUDr. Markéta Nováková, pracovnice Úřadu. Mezinárodní osvojení je rozděleno na osvojení dětí ze zahraničí do České republiky a osvojení dětí z České republiky do zahraničí. Část věnující se osvojení dětí z České republiky do zahraničí je záměrně delší Legislativa mezinárodního osvojení Mezinárodní osvojení v upraveno v několika mezinárodních dokumentech, kterými jsou: Úmluva o právech dítěte, Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, Evropská úmluva o osvojení dětí, Evropská úmluva o výkonu práv dětí. Mezinárodní osvojení je ale i zakotveno v českém právním řádu. Je obsaţeno v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí a v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině. Tato podkapitola poskytne vhled do právní úpravy mezinárodního osvojení. Z kaţdého dokumentu chci zdůraznit to, co se týká osvojení. Důleţitá je především Úmluva o ochraně děti a spolupráci při mezinárodním osvojení. S tou budu pracovat i v dalších částech této práce. Úmluva o právech dítěte (Convention on the Rights of the Child) je od roku 1991 součástí českého právního řádu, kdy byla přijata Federálním shromáţděním ČSFR. Úmluva o právech dítěte je nejvýznamnější mezinárodní smlouva v oblasti ochrany práv dětí. Úmluva deklaruje základní lidská práva a další práva kaţdého dítěte. Úmluva 34

35 deklaruje základní práva dítěte a práva spojená s procesem osvojováním osvojené dítě by mělo mít v zemi svého nového bydliště stejná práva, jaká by mělo v zemi svého původu. Úmluva deklaruje práva dítěte z oblasti sociální, kulturní, hospodářské, občanské či politické. 73 Kvůli zjišťování pokroku při plnění závazků vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte byl zřízen Výbor pro práva dítěte, který podává zprávy o opatřeních přijatých k provedení uvedených práv dítěte. Výbor spadá pod Radu vlády pro lidská práva. 74 Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (Convention on protection of children and co-operation in respect of intercountry adoption) byla přijata Haagskou konferencí v Haagu a byla vyhlášena jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 43/2000 Sb. m.s., o přijetí Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení. Pro Českou republiku je účinná od roku Tato úmluva je nejvýznamnějším nástrojem upravujícím praxi mezinárodních osvojení. Státy, signatáři Úmluvy, uznávají, ţe kaţdé dítě by mělo vyrůstat v rodinném prostředí, a ţe by měly v první řadě přijímat opatření, která by umoţňovala dítěti vyrůstat v původní rodině, a ţe mezinárodní osvojení můţe poskytnout výhody trvalé rodiny dítěti, pro nějţ nebyla nalezena vhodná rodina v zemi jeho původu. Signatáři jsou přesvědčeni o nezbytnosti učinit opatření k zajištění toho, aby se mezinárodní osvojení uskutečňovala v zájmu dítěte a respektovala jeho práva a předcházela obchodování s dětmi a únosům. 75 Úmluva je postavena na principu důvěry mezi státy. Stát původu odpovídá za to, ţe dítě je osvojitelné, ţe nebylo moţné jej umístit do náhradní rodinné péče v původním státě, ţe mezinárodní osvojení je v zájmu dítěte. ţe byly poskytnuty všechny souhlasy potřebné k osvojení dítěte včetně informování a souhlasu dítěte samotného. Přijímající stát odpovídá za vhodnost a způsobilost osvojitelů, za poskytnutí potřebné rady osvojitelům, za oprávnění dítěte ke vstupu s trvalému pobytu v přijímajícím státě. Evropská úmluva o osvojení dětí (European Convention on the Adoption of Children) byla přijata Radou Evropy v roce Pro Českou republiku vstupuje v 73 Úmluva o právech dítěte 74 Srov. Deklarace výboru pro práva dítěte [online], dostupné na: < Srov. kap. 1, čl. 1, Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení. 35

36 platnost roku 2000, byla uveřejněna jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 132/2000 Sb. m.s., o přijetí Úmluvy o osvojení dětí. Česká republika se tímto zavázala k zajištění souladu svého práva s ustanoveními této úmluvy a k informování Generálního tajemníka Rady Evropy o opatřeních, jeţ byla za tímto účelem přijata. Tato úmluva se aplikuje pouze na osvojení dítěte, které v době, kdy osvojitel ţádá o jeho osvojení, ještě nedosáhlo věku 18 let a které není nebo nebylo ţenaté/provdané a které ze zákona není povaţováno za zletilé. Úmluva zakazuje neoprávněný finanční zisk z adopce a poţaduje zajištění anonymity původní rodiny dítěte. Účelem úmluvy je sjednoceni úprav osvojení v právních řádech členských států. Evropská úmluva o výkonu práv dětí (European Convention on the Exercise of Children's Rights) byla přijata roku 1996 Radou Evropy. Jménem České republiky byla podepsána a uveřejněná jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 54/2001 Sb. m.s., o přijetí Evropské úmluvy o výkonu práv dětí. Česká republika učinila při ratifikaci prohlášení, ţe tuto úmluvu pouţije na řízení o osvojení, řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, řízení o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti a další řízení, jeţ se dotýkají práv dítěte. 78 Významným počinem Rady Evropy v oblasti ochrany dětí bylo vytvoření a zavedení definice syndromu zanedbávaného a zneuţívaného dítěte a týraní dítěte v roce Dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí se zřizuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně. Je to správní úřad s celostátní působností a je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí. V čele Úřadu stojí ředitel jmenovaný ministrem práce a sociálních věcí. 80 Úřad zjišťuje pro účely osvojení, v jakém sociálním prostředí a rodinných poměrech dítě ţije, plní úkoly plynoucí ze zprostředkování osvojení a jedná 76 Srov. čl.1-3. Evropská úmluva o osvojení dětí. 77 Srov. Matějíček, Z. Náhradní rodinná péče, s Srov. Evropská úmluva o výkonu práv dětí[online], dostupné na: < 79 Srov. Hanušová, J. Násilí na dětech. s Srov. 3, zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí. 36

37 ciziny. 81 O práci Úřadu podrobněji projednávají i paragrafy 25, 26. s příslušnými orgány, vyţaduje-li to plnění jeho úkolů, dává souhlas k osvojení dítěte do V zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině je předepsáno, ţe k návrhu na osvojení dítěte do ciziny je osvojitel povinen připojit pravomocné rozhodnutí o souhlasu s osvojením vydaném Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí. 82 Dále zákon stanovuje, ţe k osvojení dítěte do ciziny je třeba souhlasu Úřadu Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí byl zřízen ustanovením 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Úřad je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí. Je to správní úřad s celostátní působností. Úřad byl zřízen jako orgán sociálně-právní ochrany dětí. Úřad působí jako ústřední orgán podle celé řady mezinárodních smluv a podle komunitárních nařízení. Hlavní činnosti Úřadu jsou: pomoc při vymáhání výţivného, mezinárodní únosy, zjištění práva styku a mezinárodní osvojení. Úřad můţe vystupovat jako opatrovník (příp. kolizní opatrovník) v soudním řízení ve věcech s mezinárodním prvkem. V případech vymáhání výţivného funguje Úřad na základě těchto smluv: Úmluva o vymáhání výživného, Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti a Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o pravomoci soudů a uznávání a výkonu rozsudků v občanských a obchodních věcech. V postupech při mezinárodním osvojení postupuje Úřad podle Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (Haag , publikována v č. 43/2000 Sb.). Dále je Úřad vázán Úmluvou o právech dítěte Srov. 35, zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí. 82 Srov. 63, ods. 2, zákon č. 94/1963 o rodině. 83 Srov. 67, ods. 3, zákon č. 94/1963 o rodině. 84 Srov. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí [online], dostupné na: < 37

38 2.3. Mezinárodní osvojení Úřad byl určen jako ústřední orgán pro výkon práv a povinností uloţených Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení. Mezinárodní osvojení dětí z České republiky a do České republiky zajišťuje pouze Úřad. Ţádný jiný subjekt na území ČR není oprávněn mezinárodní osvojení zprostředkovávat. Úřad poskytuje informace o českém právu a další informace s tím související a má za úkol také usnadňovat a sledovat řízení o osvojení a po ukončení informuje příslušné státní orgány státní správy. 85 Zprostředkování osvojení spočívá zejména ve vyhledávání vhodných děti k mezinárodnímu osvojení a hledání vhodných osvojitelů. Pouze fyzické osoby mohou podat ţádost o mezinárodní osvojení. Úřad spolupracuje pouze s těmi orgány či organizacemi, které byly v daných státech pověřeny. Úřad zprostředkovává průměrně třicet mezinárodních osvojení za rok. Základní pravidla procesu mezinárodního osvojení jsou stanovena v Úmluvě, konkrétní podmínky se liší v závislosti na situaci a právních úpravách ve státech, které v konkrétních případech spolupracují Zprostředkování mezinárodního osvojení dítěte ze zahraničí do ČR Na úvod je důleţité sdělit, ţe Úřad prakticky nezprostředkovává osvojení dětí z ciziny do České republiky z důvodu malého zájmu ţadatelů a obtíţí ze strany původu. Tento text je tedy teoretickým podkladem pro postup zprostředkování dětí do České republiky z ciziny, který se ale prakticky pouţívá jen zřídka. O mezinárodní osvojení můţe ţadatel z České republiky poţádat dvěma způsoby: buď výslovně poţádá přímo o zprostředkování mezinárodního osvojení (přičemţ se ani nepokouší o osvojení dítěte z ČR) nebo udělí souhlas se zařazením do evidence Úřadu v případě, ţe mu nebude zprostředkováno osvojení v České republice. Po zařazení ţádosti do evidence ţadatelů začíná proces mezinárodního osvojení. Ţadatelé specifikují dítě, které by chtěli osvojit, tzn. věk, pohlaví, rasa, zdravotní stav, 85 Srov. Mezinárodní osvojení [online], dostupné na: < 86 Srov. Mezinárodní osvojení [online], dostupné na: < 38

39 příp. zemi, ze které má dítě pocházet. Podle jejich přání jsou dotázány členské státy Úmluvy a podle poţadavků druhé strany jsou připraveny materiály ţadatelů, jsou přeloţeny do příslušného jazyka na náklad ţadatelů a jsou odeslány ústřednímu orgánu vybraného státu. Následující procesy zprostředkování osvojení probíhají v tom konkrétním vybraném státě, kde by měli ţadateli vybrat dítě a jeho materiály úřadu, jeţ je postoupí ţadateli. Pokud ţadatel souhlasí s vybraným dítětem, pak Úřad postupuje v procesu komunikace s ústředním orgánem státu původu dítěte, která se liší v závislosti na individuálních podmínkách různých států. Cílem této procedury je získání souladu obou orgánů v tom, ţe osvojení je v zájmu dítěte, ţe je moţné svěřit dítě do předadopční péče a následně osvojit ţadatelem. 87 O osvojení dítěte ze zahraničí lze poţádat dvěma způsoby: ţadatelé poţádají o zprostředkování osvojení na orgánu sociálně-právní ochrany dětí místně příslušného úřadu obce s rozšířenou působností nebo poţádají přímo Úřad. I kdyţ poţádají přímo Úřad o osvojení dítěte ze zahraničí, přesto musí projít procesem zprostředkování osvojení v rámci České republiky, tzn. budou v evidenci kraje, Ministerstva práce a sociálních věcí a pak přejdou do evidence Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Takto je v praxi dodrţován princip subsidiarity. 88 Osvojení dětí z ciziny skýtá řadu překáţek. Problémem je na příklad to, ţe Úřad nemá dostatek personálních a finančních zdrojů. Jedná se především o adopce z rozvojových zemí, kde se předpokládá navázání osobních kontaktů a někdy i poskytnutí úplatku. 89 Přípravné kurzy pro zájemce o adopci dítěte ze zahraničí u nás neexistují. Úřadu se ještě nepodařilo zprostředkovat osvojení dětí ze zahraničí a kaţdá země znamená jiný přístup k výchově, různou kulturu, takţe jednotný kurz by určitě neměl smysl a ani by nebyl naplněn. 90 Úřadu se zatím nepodařilo ani jednou zprostředkovat osvojení dítěte ze zahraničí českým ţadatelům. Samotné vedení Úřadu zdůrazňuje to, ţe Úřad se především snaţí řešit problém dětí v českých ústavech, které jsou vhodné pro osvojení a právně volné, ale v čeští ţadatelé o ně nemají zájem. Adopce do zahraničí také řeší nedostatek 87 Srov. Zprostředkování mezinárodního osvojení z ciziny [online], dostupné na: < 88 Informace získané z rozhovoru s JUDr. Markétou Novákovou (pracovnice UMPOD) 89 Informace získané z rozhovoru s JUDr. Markétou Novákovou (pracovnice UMPOD) 90 Informace získané z rozhovoru s JUDr. Markétou Novákovou (pracovnice UMPOD) 39

40 zájemců v českém prostředí. Dalším faktem je to, ţe váţných zájemců o zprostředkování osvojení dítěte ze zahraničí Úřadem je velmi málo. Zprostředkování osvojení dítěte ze zahraničí je finančně náročná záleţitost, coţ zájemce odrazuje. Toto téma je otázkou několika dalších let, kdy adopce ze zahraničí budou lépe upravené a kontakty s dárcovskými zeměmi budou navázány. Jedním z následků toho, ţe adopce skrze Úřad jsou prakticky téměř nemoţné a velmi drahé, zájemci o adopci přecházejí na neoficiální cestu zprostředkování adopce, coţ znamená, ţe si adopce zařizují sami. Tito lidé si adopci zařizují přímo v zemi, ze které chtějí dítě adoptovat. Více se této problematice věnuji ve třetí kapitole Zprostředkování mezinárodního osvojení dítěte z ČR do zahraničí V oblasti mezinárodního osvojení Úřad pracuje prakticky pouze na zprostředkování osvojení dětí z České republiky do ciziny. Proto budu této oblasti věnovat vyšší pozornost. Čerpám přímo z metodiky Úřadu pro mezinárodní osvojení. Zprostředkování mezinárodního osvojení dítěte z ČR do ciziny můţe proběhnout pouze tehdy, je-li dítě osvojitelné, tedy v případě, ţe rodiče dali souhlas k osvojení neznámými osvojiteli (tento souhlas mohou dát nejdříve šest týdnů po narození dítěte a mohou ho dát pouze před soudem či orgánem sociálně-právní ochrany dětí). Nebo v případě, ţe rodiče byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, o čemţ rozhoduje soud. Dále v případě, ţe soud rozhodl o nezájmu rodičů dle zákona o rodině, rodiče dítěte jsou neznámí nebo se jedná o osiřelé dítě bez dalších příbuzných. 91 Žadateli o osvojení mohou být manţelé, kteří mohou osvojit společné dítě. O zprostředkování osvojení mohou poţádat i osoby ţijící samy. Pokud dítě osvojuje jen jeden z partnerů, musí i druhý partner prokázat podmínky pro osvojení, protoţe s dítětem bude sdílet domácnost. Páry stejného pohlaví nemohou osvojovat. Podmínkou pro osvojení je přiměřený věkový rozdíl mezí osvojencem a osvojitelem. 91 Srov. Metodika Úřadu pro mezinárodní osvojení [online], dostupné na: < 40

41 Osvojením má vzniknout takový vztah jako je mezi rodiči a dětmi, tedy měl by mezi nimi být i přirozený a přiměřený věkový rozdíl. 92 V ČR je uplatňován princip subsidiarity, coţ platí i u mezinárodního osvojení. Mezinárodní osvojení je moţné pouze pro ty děti, jimţ se nepodařilo najít vhodnou rodinu na území ČR. Pro nezletilé děti je vhodná rodina na území ČR hledána po dobu šesti měsíců od chvíle, kdy je dítě osvojitelné. 93 Pokud dítěti během tří měsíců není nalezena náhradní rodina poradním sborem krajského úřadu, pak přechází jeho spis do evidence MPSV. Pokud ani tam během tří měsíců neuspějí, pak jeho spis přechází do evidence Úřadu. 94 Žádost o zařazení do evidence Ţadatele o osvojení nezletilého dítěte se s ţádostí obracejí na Úřad prostřednictvím ústředního orgánu přijímajícího státu. Řízení o zařazení se vede v písemné formě. Žádost o zařazení do evidence musí obsahovat tyto náležitosti: vyplněný dotazník, zprávu o sociálním šetření (vypracovaná příslušným sociálním pracovníkem), zprávu o posouzení osobnosti (měl být proveden psychologem se zkušeností s náhradní rodinnou péčí a schváleným ústředním orgánem pro posuzování ţadatelů o adopci), zpráva o zdravotním stavu ţadatele (vypravovaná lékařem), schválení ţádosti o osvojení (schvaluje příslušný orgán přijímajícího státu), souhlas ţadatele s prováděním kontrol dítěte v termínech stanovených Úřadem, osvědčení o bezúhonnosti ţadatele (výpis či opis z trestního rejstříku), kopie osobních dokladů (pas, občanský průkaz), rodný list ţadatele, oddací list, doklad o zaměstnání, potvrzení příjmů, fotodokumentace (fotografie ţadatelů a jejich bytových podmínek). Ţádost o zařazení do evidence ţadatelů o osvojení i přílohy ţádosti musí být předloţeny v českém jazyce (příp. musí být předloţen jejich originál opatřený ověřeným českým překladem), přičemţ veškeré náklady na překlad nese ţadatel o osvojení. Dnem doručení ţádosti zahájí Úřad řízení o zařazení do evidence ţadatelů vhodných stát se osvojiteli, o čemţ je povinen rozhodnout do šedesáti dnů. Úřad posuzuje soulad ţádosti s českým veřejným pořádkem a platnými mezinárodními smlouvami. Rozhodnutí o zařazení či nezařazení ţadatele do evidence se doručuje do vlastních rukou ţadatele, v českém jazyce (opět náklady na překlad nese ţadatel). Ţadatel můţe podat do patnácti 92 Srov. Zprostředkování mezinárodního osvojení do ciziny [online], dostupné na: < 93 Tamtéţ. 94 Informace získané z rozhovoru s JUDr. Markétou Novákovou (pracovnice UMPOD) 41

42 dnů odvolání k Ministerstvu práce a sociálních věcí prostřednictvím Úřadu v případě, ţe s rozhodnutím nesouhlasí. 95 Posouzení žadatele Úřad k posouzení vhodnosti ţadatele pouţívá doporučený rámec kritérií. Posuzuje ţadatele ze sociálního a psychologického hlediska. Následující text čerpám z Metodiky Úřadu pro mezinárodní osvojení. Ze sociálního hlediska pracovníci Úřadu zjišťují: - základní anamnestická data - jméno, věk, povolání, rodinný stav, děti, trestněprávní kritéria; - motivace k přijetí dítěte - motivace k přijetí dítěte z ciziny, shoda motivace v páru, altruismus/preference osobních zájmů; - rodinná anamnéza - reflexe výchovných vzorů, generační vztahy, postoje širší rodiny k náhradní rodinné péči, vztahy k širšímu okolí; - výchovné předpoklady - vlastní zkušenost, uplatňované principy, rozdělení rolí - očekávání, představy o dítěti - pohlaví, zdraví, prognóza vývoje; - sociální situace - bytová a finanční situace, zaměstnanost, víra ve smyslu extrémní závislosti, příslušnost k sektě, dítě a víra; - osobnost - ţivotní styl, hodnocení projevů chování, rozhovorů; - vztahy v páru - vývoj vztahu, komunikace v páru. Z psychologického hlediska zjišťují tytéţ údaje jako u sociálního a navíc zjišťují: - sociální situace - zhodnocení z pohledu dítěte, víra ve smyslu extrémní závislosti, příslušnost k sektě, víra a dítě; - extroverze/introverze, stabilita/labilita, aktivita/pasivita, dominance/submise, způsob zvládání zátěţových situací, tendence k rizikovému chování, aktuální psychický stav ţadatelů, extrémy v projevech chování, schopnost empatie, citová angaţovanost, vyloučení psychopatologie; - vztahy v páru - způsob řešení konfliktů, stabilita páru. Úřad také vyhodnocuje získané informace o ţadatelích. Mezi tyto informace patří základní údaje o ţadatelích a jejich rodině, osobnostní předpoklady ţadatelů pro osvojení a posouzení ţadatele ve vztahu k osvojení. 95 Srov. Metodika Úřadu pro mezinárodní osvojení [online], dostupné na: < 42

43 Základní údaje o žadatelích a jejich rodině: - Personálie ţadatelů a dalších osob ţijících ve společné domácnosti: jména, data a místa narození, rodinný stav, vzdělání a povolání, pracovní doba a její změna pro přijetí dítěte, státní příslušnost, adresa. - Sociální situace ţadatelů: bytová situace (dům, byt zahrada, okolí, velikost, nájem, vlastnictví, zvířata v domácnosti), infrastruktura (školky, školy, místa pro poradenství, dětští lékaři), zaměstnání, příjmy, dluhy, finanční zatíţení, finanční cíle. - Vzdělávání ţadatelů: ukončení školní docházky, vzdělání, cizí jazyky, ochota k dalšímu vzdělávání. - Rodina ţadatele:stávající vztahy v rámci rodiny ţadatele (navazování kontaktů, forma styku), systémové zobrazení rodiny a vztahů v rodině, kaţdodenní ţivot rodiny (organizování a vzájemné sladění pracovních povinností a povinností v rodině), zvládání problémů a krizových situací. - Vlastní děti v rodině: věk, popis osobnosti, specifické potřeby, názor dětí na příchod sourozence a jeho příprava, představy o integraci vlastních dětí s osvojeným dítětem, vezmou děti s sebou do zahraničí, osvojené dítě bude potřebovat mnoho podpory a pozornosti (podpora k dohnání zmeškaného vývoje, nastavení mantinelů, jiný temperament, nápadnosti chování, atd.), připravenost rodičů na zvládání různých situací u vlastních dětí, které nastanou po osvojení dítěte. - Sociální síť rodiny: integrace v sousedství a v místě bydliště, jaké má rodina přátele, jak jsou kontakty s přáteli udrţovány, seznámení blízkého okolí s rozhodnutím ţádat o osvojení, přijetí okolím. - Aktivity ve volném čase: všeobecné aktivity ve volném čase, obecné osobnostní zájmy, sociální činnosti, angaţovanost ve spolcích, politických stranách, sklony: vše společně nebo koníčky jednotlivců, spíše doma, spíše ve společnosti atd., cle mimo kontext zaměstnání, kulturní zájmy (divadlo, hudba, kina, umění, literatura, technika aj.). - Náboţenské vyznání (postoje ţadatelů k víře a jejich očekávání ve vztahu k přijetí dítěte). Osobnostní předpoklady žadatelů pro osvojení: 43

44 Ţivotní příběh ţadatelů: popis vlastních rodičů ţadatelem, hlavní blízké osoby, popis a reflexe proţitého modelu výchovy, zprostředkované hodnoty, otázky na osobnostní strategii k ovládání emocí a zvládání stresu, konfliktní chování, sociální interakce v rodině ţadatele, hodnocení vlastní výchovy ţadatelem, schopnost k distancovanému posuzování vlastní rodinné historie, emocionální disponibilita rodičů, zaţitá podpora při problémech, zvláštní události (migrace, ztráta zaměstnání, nemoci, nehody nebo onemocnění, sebevraţdy, smrt v rodině), jak proběhl proces osamostatnění z domu rodičů. Partnerský vztah ţadatelů: vývoj vztahu, setkání s kritickými ţivotními událostmi, téma nedobrovolné bezdětnosti (pokud je u ţadatelů aktuální), komunikace a hledání řešení problémů, způsoby řešení konfliktů mezi partnery, vlastní cíle a ţivotní plány/cíle a plány páru, organizace aktivit, vedení a přebírání rolí, anticipace na změnách v ţivotě páru a ţivotním rytmu v důsledku adopce. Rodičovské schopnosti ţadatelů: přístupy k výchově a péči o děti, dřívější zkušenosti a vzdělání, postoje k naplňování potřeb dětí, postoje a rozdíly vzhledem k vlastní výchově, odměny a tresty (postoje, pouţívání, norma). Postoje žadatelů ve vztahu k osvojení: Motivace pro osvojení: jsou u obou stejné, jakou roli hraje dítě v jejich vztahu, bude osvojení nějakým způsobem institucionalizováno? Má dítě zaplnit nějakou mezeru? Chápáno tak, ţe zda má být osvojení řešením problémů ve vztahu, je přání dítěte citelné, silné? Jaká je emocionalita při popisu? Altruismus, od kdy je adopce tématem mezi partnery, je osvojení náhradou nebo jednoduše jinou cestou, jaká je schopnost reflexe vlastních motivů. Jak ţadatelé dospěli k rozhodnutí ţádat o osvojení dítěte z ČR? Mají zájem pouze o dítě z České republiky nebo i z jiných cizích zemí? Chtějí osvojit výhradně dítě z ciziny nebo současně ţádají i o zprostředkování osvojení dítěte ve své zemi? Jaké mají ţadatelé znalosti o reáliích v České republice a jaký je jejich názor na společenské poměry v České republice? Rodičovská kapacita ve vztahu k osvojení: časový management, rozdělení rolí a úkolů, očekávání / hodnocení, materiální zabezpečení rodiny s perspektivou osvojení, postoje k vyuţití profesionální pomoci, zájem na následných, doprovodných seminářích, připravenost na kontakty s dalšími osvojitelskými rodinami, připravenost ţadatelů na reakce odmítání ze strany dítěte, konfrontace s odmítnutím u známých, v kruhu přátel, v rodině, vyčlenění dítěte ostatními, objasnění a uchování vlastní historie dítěte, vztah 44

45 k původu, zacházení s tématem být osvojen, jak bude dítěti přiblíţena země původu (hudba, hračky, jídlo, udrţení jazyka), schopnost respektování identity dítěte a udrţení pozitivního obrazu o jeho původu, připravenost ke zprostředkování kontaktu dítěte s důleţitými osobami ze země jeho původu. Matching Úřad vede evidenci dětí vhodných k osvojení do zahraničí stejně jako evidenci ţadatelů. Kaţdé dítě zde zastupuje spisová dokumentace, která obsahuje: přehledný list dítěte, zprávu o sociální situaci dítěte, zprávu o psychologickém vyšetření, zprávu o zdravotním stavu dítěte, kopii osvědčení o státním občanství, kopii rodného listu dítěte, doklad prokazující osvojitelnost dítěte, doklad prokazující zachování principu subsidiarity. 96 Úřad provádí na základě spisově dokumentace ţadatelů a dítěte tzv. matching, coţ je výběr konkrétních ţadatelů pro konkrétní dítě. Kdyţ Úřad vybere vhodného ţadatele, napíše Oznámení o výběru žadatele, kterým informuje o výběru orgán příslušného přijímajícího státu a ten výběr posoudí. Oznámení o vhodnosti obsahuje: psychologickou zprávu, zdravotní zprávu, zprávu o sociální situaci dítěte, důvod, na jehoţ základě je osvojitelné, fotografii dítěte. 97 Úřad má poradní sbor, v kterém zasedají psychologové pracující v neziskových organizacích, zaměstnanec Úřadu, který vede agendu osvojování, dětský lékař, zaměstnanec MPSV a sociální pracovník z neziskové organizace. Poradní sbor se pravidelně schází a vybírá tři ţadatele ke konkrétnímu dítěti. 98 Pokud ţadatel po důkladném zváţení má zájem o seznámení se s dítětem, Úřad dohodne s ústavním zařízení, kde je dítě umístěno, termín návštěvy ţadatelů. Ţadatel je povinen strávit s dítětem při prvním kontaktu sedm aţ deset dní. Po návštěvě vypracuje odborný personál zařízení pro Úřad zprávu. 99 Svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů 96 Srov. Metodika Úřadu pro mezinárodní osvojení [online], dostupné na: < 97 Srov. Metodika Úřadu pro mezinárodní osvojení [online], dostupné na: < 98 Informace získané z rozhovoru s JUDr. Markétou Novákovou (pracovnice UMPOD) 99 Srov. Zprostředkování mezinárodního osvojení do ciziny [online], dostupné na: < 45

46 Ţadatel po seznámení se s dítětem má povinnost Úřadu sdělit, zdá má v úmyslu převzít navrhované dítě do péče se záměrem ho v budoucnu osvojit nebo nemá. Ústřední orgán přijímajícího státu vydá a zašle Úřadu souhlas (dle haagské úmluvy, čl. 17, písm. C). Ţadatel zašle Úřadu žádost o svěření konkrétního dítěte do péče budoucích osvojitelů (v českém jazyce nebo originál s překladem co češtiny) spolu se souhlasem ústředního orgánu přijímajícího státu. Dnem doručení ţádosti zahájí Úřad řízeni o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů. Úřad vydá souhlas s pokračováním řízení (dle čl. 17, písm. C haagské úmluvy) a zároveň o zahájení řízení Úřad zašle ţadateli Oznámení o zahájení řízení. Úřad musí ve věci rozhodnout ve lhůtě šedesáti dnů. Pokud dítě nemá poručníka, Ústav mu stanoví kolizního opatrovníka. Opatrovníkovi Úřad oznámí zahájení řízení, umoţní mu nahlédnout do spisu (zašle mu souhrnné informace o ţadateli a zprávu zařízení, ve kterém je dítě umístěno, kontakt ţadatele a dítěte). Opatrovník má právo podat odvolání proti rozhodnutí ve věci. 100 Rozhodnutí o svěření (příp. nesvěření) do péče budoucích osvojitelů se doručuje do vlastních rukou ţadatelů a opatrovníka v českém jazyce (náklady na překlad nese ţadatel). Ţadatel má lhůtu patnácti dnů pro podání odvolání Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím Úřadu, pokud nesouhlasí s rozhodnutím. Kdyţ rozhodnutí o svěření do péče budoucích osvojitelů nabude právní moci a dítě má vystaven cestovní doklad, je moţné dítě vyzvednout ze zařízení, ve kterém je dítě umístěno, a vycestovat s dítětem do přijímajícího státu. Budoucí osvojitel při převzetí dítěte obdrţí pravomocné rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, platný cestovní doklad, rodný list dítěte, propouštěcí zdravotního zprávu, průkaz zdravotní pojišťovny a očkovací průkaz. Po převzetí dítěte budoucími osvojiteli zašle Úřad ústřednímu orgánu přijímajícího státu osvědčení o souhlasu s mezinárodním osvojením dle čl. 20 haagské úmluvy, kopii pravomocného rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, kopii rodného listu dítěte, kopii osvědčení o státním občanství dítěte a kopii dokladu, na základě kterého je dítě osvojitelné. 101 Po svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů (preadopční péče) jsou povinny ústřední orgány/pověřené organizace přijímajícího státu zasílat Úřadu (dle čl. 20 haagské úmluvy) zprávy o situaci dítěte v rodině (tzv. follow up reports). Příslušný 100 Srov. Metodika Úřadu pro mezinárodní osvojení [online], dostupné na: < 101 Tamtéţ 46

47 sociální pracovník, pověřený v přijímajícím státě k vypracování takových zpráv, navštěvuje rodinu a provádí šetření, o kterých pak vypracuje zprávu. Ke zprávě je přiloţena aktuální lékařská zpráva a fotografie dítěte s ostatními členy rodiny. Zpráva se vypracovává po prvním měsíci, po třech měsících, po šesti měsících, po devíti měsících, po dvanácti měsících, po osmnácti měsících, po čtyřiadvaceti měsících, po šestatřiceti měsících a po osmačtyřiceti měsících pobytu dítěte v přijímajícím státě. Vypracované zprávy spolu s jejich překladem do českého jazyka zašle Úřadu příslušný ústřední orgán/pověřená organizace přijímajícího státu. 102 Po šesti měsících umístění dítěte v přijímajícím státě a po předloţení třech zpráv mohou osoby, jimţ je dítě svěřeno do předadopční péče, podat žádost k Úřadu na rozhodnutí o souhlasu s osvojením dítěte do ciziny. Ţádost se podává prostřednictvím příslušného ústřední orgánu/pověřené organizace přijímajícího státu. Řízení o vydání souhlasu s osvojením nezletilého do ciziny je zahájeno dnem doručení ţádosti budoucích osvojitelů. Účastníkům řízení (budoucím osvojitelům a opatrovníkovi/koliznímu opatrovníkovi) bude zasláno Oznámení o zahájení řízení. Úřad nejpozději do 60 dnů od doručení ţádosti vydá rozhodnutí. Proti rozhodnutí se do patnácti dnů od jeho doručení odvolat k MPSV. O vlastním osvojení je vedeno řízení v přijímajícím státě. Kdyţ dojde k osvojení dítěte v cizině, přijímající stát zašle státu původu doklad, kde potvrzuje, ţe osvojení bylo provedeno v souladu s haagskou úmluvou. Pokud v rámci šetření zjistí pověřený sociální pracovník, ţe umístění dítěte v péči budoucích osvojitelů není v nejlepším zájmu dítěte, ústřední orgán přijímajícího státu bude neprodleně informovat stát původu a podnikne opatření potřebná pro ochranu dítěte. 106 Zprostředkování osvojení dítěte do zahraničí je také poměrně dlouhým a sloţitým procesem. Ovšem je nutné zdůraznit, ţe má velmi dobré výsledky. Od začátku existence Úřadu bylo zprostředkováno přes tři sta úspěšných adopcí. Děti odcházejí do vyspělých evropských zemí. Úřad, jak jsem jiţ výše zmínila, se zaměřuje především na 102 Srov. Metodika Úřadu pro mezinárodní osvojení [online], dostupné na: < 103 Srov. zákon 94/1963 Sb., o rodině, 63 odst Srov. zákon 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, 35 odst. 2 písm. i). 105 Srov. Metodika Úřadu pro mezinárodní osvojení [online], dostupné na: < 106 Srov. Metodika Úřadu pro mezinárodní osvojení [online], dostupné na: < 47

48 nalezení nových rodin pro děti v českých ústavních zařízeních. Pro Úřad není prioritou vyhledávání vhodných dětí v zahraničí pro české ţadatele. Tato kapitola je převáţně zaměřena na právní aspekty mezinárodního osvojení a na proces osvojení. I zde je role sociálního pracovníka OSPODu důleţitá. Doprovází dítě, které se nachází v ústavním zařízení a které je osvojováno do zahraničí, vede evidenci dítěte, funguje jako opatrovník (příp. kolizní opatrovník) pro dítě, neţ je dítě oficiálně osvojeno, přijímá zprávy ze zahraničí a od Úřadu. Sociální pracovník je zastoupen i v poradním sboru Úřadu, který provádí výběr vhodných ţadatelů pro konkrétní dítě. Na praktickou stránku mezinárodního osvojení se zaměřuji v následující kapitole. 48

49 3. VYBRANÉ ASPEKTY MEZINÁRODNÍHO OSVOJENÍ Tato kapitola je věnována vybraným aspektům mezinárodního osvojení. Orientuji se zde na praktickou stránku nenárodních adopcí. Zařazuji sem náhled na současné dění v České republice a tendence, které se v oblasti mezinárodního osvojením projevují v médiích. Další částí této kapitoly je praxe mezinárodního osvojení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí za rok 2008 a Městský úřad v Roţnově pod Radhoštěm zprostředkoval několik adopcí do zahraničí a jeden příklad zprostředkované adopce popisují v další podkapitole. Na závěr připojuji vliv kulturních rozdílů na mezinárodní adopce 3.1. Současné tendence v mezinárodním osvojení pro ČR Ze statistik Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí jasné vyplývá, ţe Úřad spíše neţ adopci dítěte do ČR zprostředkovává adopci dětí z ČR do ciziny. Pravděpodobně to nebude tím, ţe není zájem adoptovat dítě ze zahraničí. V současnosti se totiţ setkáváme z různými trendy v oblasti mezinárodního osvojení, o kterých se dovídáme zejména z médií (internet, noviny, televize). Myslím si, ţe tyto trendy také spadají do této práce a je třeba se o nich krátce zmínit. Čerpám především z novinových článků a internetu. Rodiče, kteří chtějí adoptovat dítě ze zahraničí, bývají směřováni k Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně, který jako jediná instituce v České republice tyto adopce oficiálně zprostředkovává. Úřad je vázán Haagskou úmluvou. Proces, kterým by ţadatelé měli projít neţ se k nim dítě dostane, je sloţitý a dlouhý. 107 Dle ředitele Úřadu Zdeňka Kapitána má dlouhý proces zprostředkování osvojení ze zahraničí svůj smysl. Je potřeba zajistit právní volnost dítěte a zjistit vhodnost 107 Benešová, P. Oficiální adopce dětí ze zahraničí u nás prakticky neexistují [online], dostupné na:< 49

50 spojení, coţ je zkoumání předpokladu pro spojení konkrétního dítěte s konkrétními ţadateli. 108 Mnohé rodiny se uchylují k tomu, ţe si dítě z ciziny pořídí nelegálně. Některé rodiny adoptují děti ze zemí, kde haagská úmluva nebyla přijata, coţ jsou například mnohé africké státy. Tam si osvojení vyřídí přímo v cizině s tamními úřady nebo přes různé zprostředkovatele, kterým za to platí, a české úřady tak obcházejí. Oficiálně totiţ není moţné adoptovat dítě ze států, které haagskou úmluvu nepřijaly. V loňském roce proběhlo asi deset nelegálních adopcí dětí z ciziny do České republiky. Většinou se jednalo o děti z afrického Konga. Nelegální adopce s sebou nese řadu rizik. Rizikem je například nedostatek informací o zdravotním stavu dítěte, o jeho biologických rodičích nebo zda není dítě svým biologickým rodičům zcizené. 109 Dalším rizikem nelegálního osvojení dítěte je, ţe české úřady nemusí vydat dítěti potřebné doklady a přiznat mu státní občanství. Na to se mohou navazovat další problémy, např. dítě nebude zapsáno do matriky, úřady mu nevystaví rodný list atd. Tyto problémy se mohou vyskytnout, přestoţe rodiče, kteří si dítě osvojili v cizině, mají všechny doklady o adopci ze země, odkud dítě pochází, v pořádku. 110 Úřad za dobu své existence zprostředkoval okolo 300 adopcí českých dětí do zahraničí. Adopce dětí z ciziny do Čech je ale zatím jen teoretická tématika. Úřad sám označuje Českou republiku jako dárcovský stát. V České republice je mnoho dětí v ústavní péči a mnoho dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči. Úřad tedy staví na první místo pomoc dětem, které jsou v českých ústavech. Dalším problémem pro adoptování dítěte z ciziny je, ţe v České republice chybí kvalitní systém podpory osvojitelských rodin, které mohou mít výchovné problémy. 111 Je otázkou, zda jsou adopce dětí z exotických zemi do ČR nejvhodnějším řešením pro dítě. Takováto adopce je nákladná na překlady, cestovní výlohy a další nutné výdaje. Ţadatel by si měl připravit asi milion korun. Za tyto peníze by se však dítěti v zemi jeho původu mohl najít efektivnější způsob pomoci Benešová, P. Oficiální adopce dětí ze zahraničí u nás prakticky neexistují [online], dostupné na:< 109 Benešová, P. Oficiální adopce dětí ze zahraničí u nás prakticky neexistují [online], dostupné na:< 110 Kottová, A. Na složitost adopcí ze zahraničí si ztěžuje řada rodin [online], dostupné na: < 111 Bumba, J. Adopce ze zahraničí jsou pro české úřady tabu [online], dostupné na: < >. 112 ČTK. V ČR přibývá adopcí dětí z ciziny [online], dostupné na: < 50

51 Úřad v současné době jedná se čtyřmi státy haagské úmluvy o spolupráci při adopci dětí do ČR. V budoucnu by tedy mohli Češi adoptovat děti z Bulharska, Indie, Filipín a Burkiny Faso. Nejdříve to bude však aţ v roce Ředitel Úřadu se také vyjádřil, ţe pokud zájemci o adopci zvolí druhý způsob realizace adopce ze zahraničí, tzn. neoficiální cestou z nehaagských zemí, pak Úřad nemá ţádnou kompetenci pro udělování souhlasu s touto adopcí. V případech adopcí z Konţské republiky se Úřadu staví na stranu osvojitelů. Úřad tyto adopce nepovaţuje za problematické, ale mohou se samozřejmě objevit problematické případy. Je zde totiţ vynecháno hledisko sociálně-právní ochrany dětí. Pracovníci OSPOD znají ohroţené děti a jsou kompetentní v tom, ţe musí hledat pro ně takovou pomoc, které jim bude zaručovat nejlepší zájem a blaho. Vynechání jejich stanoviska můţe vést k neadekvátnímu způsobu pomoci. 114 Ředitel Úřadu uznává, ţe je v ČR třeba pracovat na zefektivnění systému přípravy a hodnocení ţadatelů a na postadopční pomoci ţadatelům. V jiných zemích světa je sledována tendence, ţe mezinárodní adopce jsou podporovány tehdy, kdyţ uvnitř státu nejsou děti vhodné pro osvojení, coţ není případ Česka. 115 Mezinárodní osvojení dětí z České republiky do zahraničí jsou úspěšnější něţ osvojování dětí z českých ústavů českým rodičům. Za deset let praxe Úřad zprostředkoval přes 300 adopcí do zahraničí a pouhé 3 procenta případů skončily špatně. Naopak v České republice ze za loňský rok osvojilo z dětských domovů okolo 500 dětí a 100 z nich se za stejnou dobu vrátilo zpět. Dle ředitele Úřadu jsou jejich adopce úspěšné ze tří důvodů: Česká republika spolupracuje se státy, které mají adopční systém velmi dobré úrovni, kde pečlivě vybírají páry a kde poskytují osvojitelům podporu. Úřad zkoumá osobnost ţadatelů a psychologové hodnotí, zda se ke konkrétnímu dítěti hodí. Úřad adoptované dítě sleduje po dobu 4 let od adopce a vyţaduje podrobné zprávy, coţ u vnitrostátních adopcí neexistuje. 116 Po lednovém zemětřesení na Haiti se mnoha státech objevil úmysl adoptovat děti zasaţené právě zemětřesením na Haiti. V České republice se Úřadu pro 113 ČTK. V ČR přibývá adopcí dětí z ciziny [online], dostupné na: < Kapitán, Z. Stanovisko k článku Terezy Nosálkové Ochránce bílého Česka [online], dostupné na:< Kapitán, Z. Stanovisko k článku Terezy Nosálkové Ochránce bílého Česka [online], dostupné na:< ČTK. V ČR přibývá adopcí dětí z ciziny [online], dostupné na: < 51

52 mezinárodněprávní ochranu dětí ozvaly desítky zájemců. Úřad ale před těmito tendencemi varoval. Adopční proces by totiţ trval nejméně dva roky a jeho cena by přesahovala půl milionu korun. Dle vyjádření ředitele Úřadu jsou pro adopci dětí z Haiti vhodnější státy neţ ČR, např. Spojené státy. Úřad se také vyjádřil, ţe lepší pomoc neţ adopce dětí by byla podpora humanitárních organizací, které na Haiti působí. 117 Haiti nepodepsalo haagskou úmluvu, tudíţ oficiálně adopce nezprostředkovává. Takováto adopce je finančně velmi náročná. Praxí u mezinárodních adopcí je, ţe rodiče se svými osvojenci jezdí na návštěvy do zemí jejich původu, coţ by mohlo být pro mnohé české zájemce o adopci finančně náročné. 118 Mezinárodní adopce se v České republice stává zajímavým tématem a hovoří o něm nejedny noviny či televize. Čeští zájemci si našli nový způsob, jak získat dítě ze zahraničí, kdyţ to přes Úřad prakticky zatím nejde. Vyvstává ovšem otázka, nakolik jsou tyto adopce bezpečné. Mám tím na mysli především adopce z afrických zemí. Adopce totiţ zajišťují právníci přímo v těchto zemích, nevíme, zda v těchto procesech figuruje zdravotník či sociální pracovník. Kdo osvojitelům zaručí, ţe dítě bude zdravé a jakým způsobem se bude vyvíjet? Praxi oficiálních adopcí popisuji v následujících podkapitolách Praxe mezinárodního osvojení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí za rok 2008 Dle statistiky Úřadu za rok 2008 ţádali osvojení dítěte z České republiky ţadatelé z Dánska (4), Itálie (4), Německa (9), Rakouska (1) a Švédska (3). Za rok 2008 tedy poţádalo o adopci dítěte z ČR celkem 21 osob/párů z cizí země. Dětí svěřených do 117 ihned. Úřad odrazuje Čechy od adopce haitských sirotků [online], dostupné na: < 118 ihned. Úřad odrazuje Čechy od adopce haitských sirotků [online], dostupné na: < 52

53 předadopční péče do zahraničí bylo celkem 22: Dánsko (9), Itálie (8), Německo (3), Rakousko (1), Kanada (1). 119 Spolupráce se zahraničními orgány a organizacemi při zprostředkování osvojení do ciziny Úřad postupoval v řízení o osvojení dětí podle metodiky z roku Došlo ovšem k změnám praxe, kdy se seznámení ţadatelů s dítětem účastnil zaměstnanec Úřadu. Ve dnech aţ Úřad uspořádal mezinárodní konferenci s názvem Mezinárodní osvojení, které se zúčastnili jak zástupci českých i zahraničních státních orgánů a organizací a několik rodin, jeţ v minulosti osvojily děti z České republiky. Po konferenci následovalo dvoudenní setkání Evropských ústředních orgánů podle Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kdy náplní bylo projednávání aktuálních problémů při aplikaci uvedené úmluvy. 120 Dle tiskové zprávy z 22. září 2008 zájem o adopci dětí z ČR stoupá. Od roku 2000 do srpna 2008 odešlo 227 dětí z ČR do předadopční péče v zahraničí. Největšími partnery pro mezinárodní osvojení českých dětí jsou dlouhodobě Dánsko, Německo a Itálie. USA k Úmluvě roku 2008 také přistoupily, coţ je významným mezníkem za dobu existence Úmluvy, protoţe USA jsou celosvětově nejvýznamnější přijímací zemí adoptovaných dětí Praxe mezinárodního osvojení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí za rok 2009 Za rok 2009 ţádali o osvojení dítěte z České republiky ţadatelé z Dánska (5), Islandu (1), Itálie (1), Rakouska (4), Německa (2), Španělska (2), Švédska (1), Švýcarska (2). Celkem bylo ţadatelů 18 ţadatelů. Do předadopční péče Úřad poslal 28 dětí: Dánsko (7), Francie (1), Itálie (9), Německo (5), Švédsko (6) Srov. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Zpráva o činnosti UMPOD 2008.s Srov. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Zpráva o činnosti UMPOD 2008.s Srov. Sezemský, J. Zájem o mezinárodní adopci dětí z ČR stoupá. Dostupné na: < Srov. Výroční zpráva o činnosti úřadu za rok 2009, s. 7,8. 53

54 Úřad v roce 2009 začal zavádět v agendě mezinárodního osvojení nová opatření: zaloţení Poradního sboru Úřadu pro náhradní rodinnou péči, větší zapojení psychologů do zprostředkování adopcí, odborná pravidla pro spárování dětí vhodných k mezinárodnímu osvojení ze zahraničními ţadateli, upevnění pravidel pro monitoring výchovného prostředí po přemístění dítěte od zahraničí do předosvojitelské a později osvojitelské péče. Úřad navázal bliţší vazby se zařízeními, kde pobývají děi vhodné k osvojení. Úřad připravil nové metodické doporučení Úřadu pro osvojení z ciziny. Tyto změny znamenají pro Úřad celkové zlepšení systému mezinárodního osvojení a nárůst počtu dětí svěřených do předadopční péče do zahraničí. Úřad odhaduje, ţe v roce 2010 bude do předadopční péče svěřeno aţ 40 dětí. Zásadní koncepční změnou prošel proces interakce kontaktu dítěte s vytipovanými osvojiteli, a to s důrazem na větší zapojení Úřadu, orgánu sociálně-právní ochrany (opatrovníka) a zařízení do průběhu interakce Příklad zprostředkované adopce ze zahraničí Příklad zprostředkované adopce jsem získala na Městském úřadu Roţnova pod Radhoštěm. Tato adopce byla jedna z první, kterou zajišťovali. Celou kasuistiku mi nemohli poskytnout a také vzhledem k zachování mlčenlivosti zde nemohu popisovat celý případ. Jednalo se o adopci romské holčičky Marie. Marie byla od dvou let umístěna v ústavním zařízení a od čtyř let byla umístěna v dětském domově. Úřad obce s rozšířenou působností se nejdříve snaţil zajistit, aby dítě bylo právně volné. Matka o dítě neměla zájem. Hovořili s matkou, jestli doporučuje nějakého vhodného poručníka, který by mohl pečovat o Marii. Matka nikoho nedoporučila k výchově své dcery. Marie se stalá právně volnou, matka dala souhlas s osvojením bez vztahu k určitému osvojiteli. Marie byla zařazena do evidence dětí vhodných k osvojení. Okresní úřad pak předvolává matku, aby se dostavila k soudu o ustanovení poručníka, kterým se stává Obecní úřad obce Roţnova p.r. Dítěti nebyla nalezena náhradní rodina v rámci kraje ani v rámci celé České republiky. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí zkontaktoval Obecní úřad v Roţnově p.r. a vyhledal pro Marušku vhodnou osvojitelku 123 Srov. Výroční zpráva o činnosti úřadu za rok 2009, s. 7,8. 54

55 z Dánska. Úřad pak zahájil řízení o zprostředkování osvojení. Maruška pak šla na 3 měsíce do péče budoucí osvojitelky. Po té době osvojitelka podala ţádost o osvojení. Do doby rozhodnutí soudu o osvojení je dítě dle práva ještě pod dohledem státu (v ústavní výchově) a stát úřad obce s rozšířenou působností, kam dítě územně patří, by jej měl kontrolovat. Po pravomocném rozhodnutí soudu o osvojení probíhají ještě šetření v rodině po určitých časových úsecích a sociální pracovník, který tato šetření provádí, zasílá zprávy a fotografie dítěte z těchto šetření jak Úřadu, tak OSPODu Vliv kulturních rozdílů při adopci ze zahraničí Pokud se rodina rozhodne adoptovat dítě jiné rasy nebo kultury, je to rozhodnutí, které změní směr jejich generace i všech jejich následujících generací. Rodina uţ nebude rodinou jedné rasy, ale rodinou mezikulturní, mezirasovou, mezietnickou. Kaţdá rodina, které chce adoptovat dítě jiné rasy a kultury, musí zváţit všechny své motivy pro tento počin. Důvodem můţe být přání starat se o děti, pro které je obtíţné nalézt adoptivní rodinu, soucit s dětmi bez domova nebo porozumění Boţí vůli pro ţivot těchto dětí. Manţelé (bílí), kteří chtějí adoptovat dítě, chtějí ve většině případů dítě bílé a zdravé, coţ je přirozené. Ale na takovéto osvojení mohou čekat dlouhé roky a taky se nemusí dočkat. Pak můţe nastat to, ţe se spokojí s druhořadou moţností a adoptují dítě jiné rasy. Takovýto postoj ale můţe být problematický. Rodina můţe proţívat rasové nebo kulturní tlaky, na které nebude připravena. Dalším problematickým přístupem k dětem odlišného etnika je přesvědčení, ţe na rase nezáleţí. Je to jakási barvoslepost. Na rase totiţ záleţí, rasa také vyjadřuje, kdo jsme. Adoptivní rodiče, kteří svobodně a otevřeně uznávají rasu svého dítěte, budou mít i dostatek energie a motivace čelit tlaku ze strany společnosti a rodičovským poţadavkům. Problematický můţe být i přístup takových adoptivních rodičů, kteří chtějí skrze adopci řešit jeden z mnoha společenských problémů. Takoví rodiče by měli změnit svůj pohled na věc a 55

56 dítěti. 124 Po zváţení všech motivů pro mezikulturní adopci by rodiče měli zjistit, zda jsou vstoupit do skutečného a podpůrného vztahu k dítěti, jinak svým jednáním ublíţí sobě i na tuto adopci připraveni. Připravenost po stránce emocionální a výchovné je předpokladem pro dobré navázání prvních kontaktů s dítětem. Rodiče by si měli zodpovědět na některé základní otázky, např.: V čem se liší/podobají vaše kultura s kultura vašeho dítěte? Můţete zhodnotit postoje vašeho okolí ke kultuře a rase dítěte? Jak budete dítě seznamovat s jeho vlastní kulturou a rasou? Rodiče by měli zváţit své motivy a postoje stejně jako motivy a postoje své rodiny, přátel a okolí. 125 Po adopci dítěte vyvstává další okruh dilemat. Je třeba řešit otázku, kdy začít dítě seznamovat s jeho kořeny. Tříleté dítě je schopně registrovat barevnou různorodost lidí. Ve čtyřech letech uţ porozumí tomu, ţe barevná odlišnost má své rasové důsledky. V pěti letech pak zaujímá ke zmíněné rozdílnosti určité postoje. Rodiče by měli ve správných mezích uznávat odlišnost jejich dítěte a předávat mu její hodnotu. Pro rozvoj sebevnímání a sebeúcty dítěte je důleţité navazování rasových etnických svazků (setkávání se s ostatními lidmi stejného etnika, kultury, rasy). 126 Vzhledem k současnému vývoji mezinárodního osvojení bude postupem času třeba začít vytvářet programy pro rodiče, kteří budou adoptovat děti ze zahraničí do České republiky. Zájem o adopce ze zahraničí u nás stoupá. Ať uţ tito zájemci zvolí nelegální formu adopce nebo za několik let adopci skrze Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, bude třeba se o tyto nově vzniklé rodiny postarat. V rámci těchto programů by mohly probíhat přípravy budoucích osvojitelů na adopci dítěte z kulturně odlišné země, dítě etnicky odlišné. Důleţitá bude i psychologická průprava, připravenost na tlak veřejnosti a moţné rasové předsudky okolí. Pro rodiče, kteří adoptují dítě ze zahraničí, bude důleţité vytvořit systém postadopční péče, doprovázení nově vzniklé rodiny, multikulturní programy apod. Především bude třeba poskytovat rodinám a zájemcům o adopci informace potřebné pro jejich rozhodování o adopci, informace o rizicích nelegální adopce atd. 124 Srov. Schoolerová, J. Adopce vztah založený na slibu, s Srov. Schoolerová, J. Adopce vztah založený na slibu, s Srov. Schoolerová, J. Adopce vztah založený na slibu, s

57 Mezinárodní adopce se stále vyvíjí a mění stejně jako jiné druhy sociální práce. Pokud bude zájem o adopce ze zahraničí stoupat, bude se systém náhradní rodinné péče pravděpodobně tomuto trendu přizpůsobovat. 57

58 ZÁVĚR Mezinárodní osvojení se neustále vyvíjí. Vidíme, ţe i Úřad pro mezinárodněprávní ochranu si uvědomuje vady v jejich systému zprostředkování osvojení a snaţí se tento systém postupně zlepšovat. Český systém zprostředkování náhradní rodinné péče také není dokonalý. Takţe uvidíme, co nám přinesou další léta praxe. Rozhodně ale budou vznikat nová témata pro výzkum. Úřad jiţ sám nastínil, ţe postupem času bude moţné adoptovat děti ze zemí, s kterými se nyní snaţí navazovat kontakty. Tím se otevírají nové moţnosti pro sociální práci a pro výzkum. Cílem této práce bylo zmapovat situaci mezinárodního osvojení v České republice a jeho další moţný vývoj. Myslím, ţe cíl byl splněn. Své poznatky jsem prezentovala v průběhu práce. Tato práce je vyuţitelná pro pracovníky obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, kteří pracují v orgánech sociálně-právní ochrany dětí, snad by byla uţitečná i pro zájemce o osvojení dítěte v ČR i ze zahraničí, aby lépe pochopili situaci mezinárodního osvojení v České republice. Informace pro tuto práci jsem čerpala z odborné literatury, která se zabývá náhradní rodinnou péčí a sociální prací. Další důleţité informace jsem získala z Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí a z rozhovoru s pracovnicí Úřadu. Dále jsem čerpala z internetových stránek Ministerstva práce a sociálních věci, kde jsou aktuální a přesné informace. Nové poznatky jsem získala z rozhovoru se sociální pracovnicí OSPOD v Roţnově p.r. O mezinárodním osvojení literatura moc nepojednává. Mezinárodní osvojení je zároveň spíše téma pro právníky. Ale i zde má své podstatné místo sociální pracovník. Na úlohu sociálního pracovníka jsem se snaţila v této práci uporoznit. Další moţností pro sociální práci se budou postupem času objevovat zejména pro adopci dětí ze zahraničí. 58

59 SEZNAM ZDROJŮ Prameny 1. Evropská úmluva o výkonu práv dětí [online], [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < 2. Evropská úmluva o osvojení dětí 3. Listina základních práv a svobod 4. Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení 5. Úmluva o právech dítěte 6. Zákon 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. 7. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině Literatura 8. BUBLEOVÁ, Věduna. Adopce.com : průvodce náhradní rodinnou péčí : projekt náhradní rodinné péče. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, s. ISBN BUBLEOVÁ, Věduna., et al. Průvodce náhradní rodinnou péčí. 5. Vyd. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, s. 10. GABRIEL, Zbyněk - NOVÁK, Tomáš. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. 1. Vyd. Havlíčkův Brod: Grada Publishing, s. ISBN HANUŠOVÁ, Jaroslava. Násilí na dětech. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, s. ISBN HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 1 Vyd. Praha: Budka, s. ISBN KONEČNÁ, Hana. Na cestě za dítětem. 1. Vyd. Praha: Academia, s. ISBN MATĚJÍČEK, Zdeněk. Náhradní rodinná péče. 1 Vyd. Praha: Portál, s. ISBN

60 15. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. Vyd. Praha: Portál, s. ISBN MONTOUSSÉ, Marc., RENOUARD, Gilles., Přehled sociologie. 1. Vyd. Praha: Portál, s. ISBN Náhradní výchova dětí - možnosti a meze: kolokvium I. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, s. ISBN ONDRÁČKOVÁ, Jana. Co je Úmluva o právech dítěte. Praha: Česká helsinský výbor, 2001, 22 s. ISBN PLECITÝ, Vladimír - SALAČ, Jiří. Základy rodinného práva. 1 Vyd. Praha: EUROUNION, s. ISBN PROVAZNÍKOVÁ, Hana. Náhradní rodinná péče. 1. Vyd. Praha: Česká společnost na ochranu dětí, s. ISBN X. 21. ROZEHNALOVÁ, Naděţda., TÝČ, Vladimír., a ZÁLESKÝ, Rostislav. Vybrané problémy mezinárodního práva soukromého v justiční praxi. 2. Vyd. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN 80_ SCHOOLEROVÁ, Jayne. Adopce vztah založený na slibu. Praha: Návrat domů, s. ISBN ŠPECIÁNOVÁ, Šárka. Právní manuál pro sociálně-právní ochranu dětí : [včetně 55 vzorů podání a rozhodnutí]. Praha: Linde, ISBN TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. 1. Vyd. Praha: Portál, s. ISBN VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1 Vyd. Praha: Portál, s. ISBN VAŠŤATKOVÁ, Jana., VYHNÁLKOVÁ, Pavla. Rodina a náhradní rodinná péče. 1 Vyd. Olomouc: Hanex, s. ISBN VÝROST, Josef., a SLAMĚNÍK, Ivan. Aplikovaná sociální psychologie. 1. Vyd. Praha: Portál, s. ISBN Internetové zdroje 60

61 28. Convention of 29 May 1993 on Protection of Children and Co-operation in Respect of Intercountry Adoption [online], Vloţeno [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < 29. Deklarace výboru pro práva dítěte [online], Vloţeno [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < Metodická doporučení MPSV č. 7/2009 k odbornému posuzování žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče. 31. MPSV. Náhradní výchova [online]. Vloţeno [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < 32. MPSV. Průvodce pro náhradní rodinnou péči [online], [cit ]. Dostupný na World Wide Web: < pdf>. 33. MPSV. Sociálně-právní ochrana dětí obecný úvod. [online], Vloţeno [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < 34. MPSV. Zprostředkování osvojení a pěstounské péče [online]. Vloţeno [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < 35. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí [online], [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < 36. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Metodika Úřadu pro mezinárodní osvojení [online], dostupné na World Wide Web: < 37. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Mezinárodní osvojení [online], [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < 38. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Výroční zpráva o činnosti úřadu za rok s. 39. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Výroční zpráva o činnosti úřadu za rok s. 61

62 40. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Zprostředkování mezinárodního osvojení do ciziny [online], [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < 41. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Zprostředkování mezinárodního osvojení z ciziny [online], [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < Jiné zdroje 42. BENEŠOVÁ, Petra. Oficiální adopce dětí ze zahraničí u nás prakticky neexistují [online]. Vloţeno [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < 43. BUBMA, Jan. Adopce ze zahraničí jsou pro české úřady tabu [online]. Vloţeno [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < ČTK. V ČR přibývá adopcí dětí z ciziny [online]. Vloţeno [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < 45. ihned. Úřad odrazuje Čechy od adopce haitských sirotků [online]. Vloţeno [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < 46. KAPITÁN, Zdeněk. Stanovisko k článku Terezy Nosálkové Ochrance bílého Česka uveřejněného v Pátku Lidových novin 16. července 2010[online]. Vloţeno [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < pdf 47. KOTTOVÁ, Alice. Na složitost adopcí ze zahraničí si ztěžuje řada rodin [online]. Vloţeno , Aktualizace [cit ]. Dostupné na World Wide Web: < >. 62

63 PŘÍLOHY Seznam příloh Příloha č. 1.. Osobní list dítěte Příloha č. 2.. Dotazník pro ţadatele o NRP Příloha č. 3.Poţadavky a představy o dítěti Příloha č. 4...Vyjádření lékaře ke zdravotními stavu ţadatele o NRP Příloha č. 5.Ţádost o zařazení do evidence ţadatelů vhodných stát se osvojiteli Příloha č. 6.. Formulář ţádosti o zařazení do evidence ţadatelů Příloha č. 7...Evidence poradního sboru MPSV pro náhradní rodinnou péči pro rok 2008 Příloha č. 8 Rozhovor se sociální pracovnicí Příloha č. 9.Statistické údaje o zprostředkování náhradní rodinné péče ve Zlínském kraji 63

64 64

65 65

66 66

67 Příloha č. 2 Dotazník pro ţadatele o náhradní rodinnou péči, vyplňují na OSPODu 67

68 68

69 69

70 70

71 Příloha č. 3 Poţadavky a představy o dítěti, vyplňují ţadatelé o náhradní rodinnou péči 71

72 72

73 Příloha č. 4 Vyjádření lékaře ke zdravotnímu stavu ţadatele o náhradní rodinnou péči 73

74 74

75 Příloha č. 5 Ţádost o zařazení do evidence ţadatelů vhodných stát se osvojiteli 75

76 Příloha č. 6 Formulář ţádosti o zařazení do evidence ţadatelů vhodných stát se osvojiteli 76

77 Příloha č. 7 Evidence poradního sboru MPSV pro náhradní rodinnou péči pro rok 2008 Evidence dětí MPSV k vedené za účelem zprostředkování náhradní rodinné péče Celkem Pěst.Péče Osvojení % 72% 28% Celkový počet postoupených spisových dokumentací nezletilých dětí na MPSV za účelem zprostředkování náhradní rodinné péče ke dni Celkem Pěst.Péče PP/O Osvojení % 73% 22% 5% 77

78 Zprostředkování náhradní rodinné péče MPSV za rok 2008 zprostředkování NRP nedoporučeno NRP Počet dětí Počet ţadatelů Forma NRP - osvojení forma NRP - PP