2 /2012. DZajímavosti a krásy

Transkript

1 2 /2012 DZajímavosti a krásy Číny

2 O CRI Čínský rozhlas pro zahraničí (CRI) je státní rozhlasovou stanicí, která jako jediná z čínských stanic vysílá do celého světa. CRI zahájil svoji činnost 3. prosince 1941 a od té doby tuto činnost neustále rozšiřuje. V současné době má v zahraničí 32 zpravodajských kanceláří a vysílá v 61 jazycích, stal se tedy mezinárodní mediální organizací, která disponuje obrovskou informační sítí. Cílem CRI je seznámit svět s Čínou i Čínu se světem a posílit vzájemné poznání a porozumění. Česká sekce CRI funguje od roku Kromě vysílání na krátkých vlnách začala v březnu 2004 vysílat i na středních vlnách. Od prosince 2003 byly oficiálně uvedeny do provozu také webové stránky v českém jazyce, kde najdou čtenáři spoustu zajímavých článků o kultuře, tradicích, umění a také o aktuálním dění v Číně i v zahraničí. 2

3 Editorial OBSAH 4 Čínská bojová umění Wude: příběhy slavných bojovníků 8 Grafické umění čínská kaligrafie 12 Symbolika stromů 14 Chrámové stavby v Tibetu 16 Qufu rodiště myslitele Konfucia 18 Chrám nebes v Pekingu 20 6 míst, která stojí za to vidět nejkrásnějších vodopádů 27 Obchodní čtvrtě v Pekingu 28 České značky v Číně 30 Doporučení, rady, tipy 31 Slovníček pro cestovatele DUHA/zajímavosti a krásy Číny Vydává: Čínský rozhlas pro zahraničí (CRI),, ve spolupráci s M-Phoenix, s. r. o. Adresa: Czech service, 16A Shijingshan Road, Beijing China Výroba: Mladá fronta a. s., divize Klientské tituly Foto: archiv CRI, archiv M-Phoenix, shutterstock.com Stejně jako se nám líbí evropská architektura, zařizujeme si byty v evropském stylu, nebo rádi používáme evropské výrobky, tak je to často i naopak. Mnoho přátel ze zahraničí si odsud odnáší na památku kaligrafie, učí se tradiční čínskou medicínu nebo čínská bojová umění a mnoho turistů jezdí do Číny za exotikou a obdivují to, co je pro nás samozřejmostí. Naše světy se začínají postupně prolínat a naše kultury se začínají vzájemně ovlivňovat. Protože zájem o čínskou kulturu a tradice roste, chtěli bychom prostřednictvím časopisu Duha tento zájem podpořit a také přispět k bližšímu porozumění našich kultur. V tomto čísle se dozvíte více o významu etiky v čínských bojových uměních, o symbolice nejoblíbenějších stromů v Číně, nebo o tom, že čínská kaligrafie není pouze krásným písmem. Pochopitelně nebudou chybět ani tipy na výlety za památkami nebo do přírody. Věřím tedy, milí čtenáři, že Vám tato Duha přinese pestrobarevnou paletu zajímavostí a krás z Číny, a že se Vám stane možná i inspirací k Vašim cestám do světa. Moli ředitelka české sekce CRI 3

4 Tradice Čínská bojová umění Wude: příběhy slavných bojovníků Co vlastně wude ( 武徳 ) neboli etika boje znamenala v praxi, si můžeme ilustrovat na příbězích několika významných bojovníků, kteří díky svému bojovému umění a odvaze vstoupili do dějin. Neužívali své schopnosti pro vlastní prospěch, ale proto, aby po dobách nepokojů v zemi zavládl opět klid a mír. Takové jednání je přesně v duchu starého čínského přísloví, které říká, že když v podnebesí (rozuměj na zemi) umírá radost, každý muž má svůj díl zodpovědnosti ( 天下兴亡, 匹夫有责 ). Qin Qiong Jedním z těchto slavných bojovníků byl generál Qin Qiong, který žil na počátku 7. stol. n. l., v bouřlivé době výměny dynastií Sui a Tang. Tento výjimečně statečný a neporazitelný voják se v povědomí lidí stal až mytickou postavou a bývá zobrazován na křídlech vstupních dveří chrámů jako strážce. O jeho 4

5 Tradice životě před zahájením vojenské kariéry historické prameny mlčí, takže ani nevíme jméno mistra, u kterého se bojovému umění učil. Jisté však je, že se nakonec dal do služeb syna zakladatele dynastie Tang, vlastním jménem Li Shimin, ve kterém rozpoznal silnou osobnost. S jeho pomocí se Li Shiminovi podařilo sjednotit zemi zmítanou rolnickými povstáními, porazit všechny své konkurenty a upevnit moc dynastie. Li Shimin, který pak vládl pod jménem Taizong, je pokládán za jednoho z největších čínských císařů vůbec a jeho vláda za zlatý věk čínské historie. Li Shimin Císař Li Shimin figuruje ještě v dalším příběhu, který stojí za zmínku v souvislosti s bojovým uměním. V historii slavného šaolinského kláštera se traduje, že byl Li Shimin, tehdy ještě jako mladý voják ve službách svého otce, císaře, osaměle prchající z neúspěšné bitvy, zachráněn třinácti šaolinskými mnichy s holemi, kteří odrazili celý oddíl pronásledovatelů. Za to bylo později klášteru Šaolin uděleno privilegium držet si svou vlastní armádu o síle 500 mužů, což bylo u klášterů v té době dosud nemyslitelné. Chang Yuchun a Zhu Yuanzhuang Dalším slavným bojovníkem, který se výrazně zasloužil o obnovení stability země, byl Chang Yuchun ve 14. stol. Bylo to období mongolské nadvlády, čínské obyvatelstvo se potýkalo se záplavami, epidemiemi a hladomorem a po celé zemi propukala protimongolská povstání. Chang Yuchun, jehož schopnosti mu vynesly pověst muže, který sám vydá za 10 tisíc bojovníků, podpořil schopného a energického vůdce povstalců jménem Zhu Yuanzhuang a stal se generálem jeho armády. Především díky němu Zhu Yuanzhuang, původem chudý rolník vychovaný v klášteře, nakonec zvítězil, vyhnal mongolské dobyvatele a založil novou dynastii Ming. Vláda této dynastie trvala 270 let a po tuto dobu se Čína těšila relativnímu klidu a prosperitě. Shi Dakai V první polovině 19. stol., v době mandžuské dynastie Qing, žil další pověstný bojovník Shi Dakai, který kromě svých nevšedních bojových schopností vynikal i ušlechtilou povahou. Ovládal jedno ze starých taoistických vnitřních bojových umění s názvem liuhequan ( 六合拳 ), kterému se učil ve Wudangských horách. Shi Dakai byl znechucen poměry ve státě a přebujelou korupcí a zasvětil svůj život boji proti dynastii Qing. Veřejně dokázal své mistrovství v kung-fu na tržnici v Nanjingu, kde před zraky početných diváků rozrazil pěstí kamennou stélu a začal verbovat do dobrovolnické armády. Stal se jedním z nejvýznamnějších vůdců známého povstání Taipingů. Povstání bylo po 13 letech potlačeno a sám Shi Dakai byl nucen se ještě před jeho koncem vzdát a byl popraven. Jeho vzor se však stal mocnou inspirací pro další odpůrce dynastie Qing. Tento odpor dále sílil, což vedlo až k pádu císařství a vzniku republiky v roce Všechny tyto příběhy ukazují, že původní wude bylo spojeno především s nějakou velkou myšlenkou a přesvědčením o fungování země. Na jeho základě se bojovník angažoval v boji pro blaho všech. Teprve v další rovině můžeme o wude uvažovat tak, jak se chápe převážně v současnosti, totiž jako o způsobu etického jednání v každodenním životě. Etika všedního dne Etika boje, čínsky wude ( 武徳 ), po bojovnících žádala, aby nebyli lhostejní k veřejnému dění. Proto se bojovníci často stávali strůjci velkých historických změn. I v běžném životě se však bojovník musel chovat podle jistých zásad. Měl vždy a všude napravovat bezpráví, jehož se stal svědkem, a zastávat se slabších. Neměl se však nikdy nechat vyprovokovat k tomu, aby své převahy nad obyčejnými lidmi zneužil. To je také důležitý aspekt wude a povíme si k němu jeden příběh. Bojovník kráčí po úzké kládě přes řeku a střetne se na ní s rolníkem, který nese přes rameno na holi dva džbery plné hnoje. Vyvstane 5

6 Tradice otázka, kdo z nich ustoupí a nechá druhého projít. V právu je bojovník, neboť na lávku vkročil první, ale rolník nechce jeho nárok uznat. Bojovník by ho mohl lehce přemoci, ale cítí, že je to pod jeho úroveň, a tak s rolníkem jedná. Rolník však dál trvá na svém. Oba tedy proti sobě stojí a čekají, kdo vydrží déle. Po nějaké době si rolník, již značně unaven, stěžuje na tíhu svého břemene a nerovnost podmínek. Bojovník od něho tedy džbery převezme a tak tam oba stojí dál. Rolníka opět po čase začnou bolet nohy. Vidí ale, že bojovník pořád nejeví známky únavy, a tak nabere ze džberu hrst hnoje a hodí ji bojovníkovi rovnou do tváře. To bojovníka rozzlobí. Mohl by rolníka rozmáznout jako mouchu, ale přesto přemůže svůj hněv a neudělá to. Čas plyne a rolník už se sotva drží na nohou, a tak si na lávku obkročmo sedne. A tu bojovník odloží vědra a rolníka přeskočí. Školy bojovníků Aby bojovník dosáhl požadované mravní integrity, musel své chování zdokonalovat stejně usilovně jako umění boje. Každá škola bojových umění měla stanovená vlastní pravidla, mengui ( 门规 ), která museli její členové dodržovat, a tím měli postupně získat důležité charakterové vlastnosti. Tato praxe trvá dodneška. Někdy se pro soubor těchto pravidel používá nesprávně výraz wude, ale my už víme, že wude je postoj srdce, a ne předepsaný kodex chování, který má jedince kultivovat a k wude teprve vychovává. Jinými slovy mengui je prostředek, wude je cíl. Jako příklad si uvedeme pravidla školy, která si říkala Wudang taiji men ( 武当太极门 ), to znamená Škola wudangského taiji, z blíže neurčeného období dynastie Qing ( ). Kdo chtěl být studentem této školy, musel přísahat před vyobrazením zakladatele wudangských stylů, taoistického mnicha Zhang Sanfenga, že bude dobrovolně a přísně dodržovat všech 12 pravidel školy. Mezi ně patřila povinná úcta k Mistru zakladateli a úcta k mistrům školy, slušné chování v rámci hierarchie školy (to znamená, že mladší má ctít staršího a starší má být vzorem mladšímu), neustálá snaha se zlepšovat pilným cvičením, zákaz si bojovým uměním přivydělávat (např. účastí na pouličních představeních a vyučováním vlastních žáků), zákaz styku se zločineckými organizacemi, skromné vystupování na veřejnosti, příkaz zachovávat techniky školy v tajnosti a zdržovat se hodnocení jiných škol. K původu bojových umění Pokusme se odpovědět na otázku, proč právě v Číně vzniklo tak velké množství bojových stylů a škol a které byly ty první. Původ všech bojových umění musíme hledat v běžném životě. Nutnost cvičit se v boji vyplývala zcela přirozeně z lidské potřeby opatřovat si potravu lovem a hájit svou existenci před nepřáteli. Tak lidé odedávna rozvíjeli své schopnosti například v lukostřelbě a v používání různých bodných a seč 6

7 Tradice ných zbraní. V Číně se pro rozvoj bojových umění vytvořily zcela specifické podmínky. V první řadě to byl velmi dlouhý a souvislý kulturní vývoj. Zároveň však tento vývoj probíhal na pozadí historie velmi bouřlivé. O hluboké minulosti z doby před naším letopočtem nejsou pochopitelně k dispozici přímé písemné záznamy. Až z pozdějších pramenů si můžeme udělat představu, jak mohl tento vývoj probíhat. Lidé žili v soudržných rodinných klanech, mezi nimiž se často uzavírala příměří, ale často také vedly války. Každý klan si proto vychovával vybrané zdatné jedince a cvičil je v boji. Došlo-li k vyhlazení jednoho klanu druhým, přeživší příslušníci poražené strany utíkali na opuštěná místa, kde se skrývali, museli se bránit před lidskými nepřáteli i před v té době hojnými dravými šelmami. Přitom se stále zdokonalovali v boji a jejich hlavním motivem byla pomsta. Princip, který tak dobře známe z kung-fu filmů. Vnitřní styly Základním předpokladem úspěchu v boji, ať už beze zbraně, či se zbraní, byla vždy tělesná síla. Nejvýraznější to bylo v armádním výcviku. Starověká čínská vojenská výzbroj byla totiž extrémně těžká ( jen meče vážily desítky kilogramů) a už jen unést ji, natož s ní bojovat, vyžadovalo značnou sílu. Dá se říci, že základní taktikou bylo drtit nepřítele hrubou silou. Ubránit se takto vedenému útoku lze jen silou srovnatelnou. Lidská síla však má své hranice. Její účinnost se zvyšuje, teprve když je použita chytře. V Číně došlo k tomu, že byly pro účely boje využity poznatky filozofie. Takovým bojovým stylům se říká vnitřní styly neijiaquan ( 内家拳 ) a jsou pro Čínu typické. Taoismus Myšlenkový proud, který bojové umění v Číně mocně inspiroval, nebyl vnesen odnikud zvenčí, ale zrodil se prokazatelně na území Číny. Je prastarý a teprve později byl označen jako taoismus (daojia 道家 ). Vznikl dávno před tím, než žil legendární Laozi Starý mistr ( 老子 ), oficiálně pokládaný za zakladatele taoismu, a jeho kořeny sahají až ke Knize proměn (Yijing 易经 ), do doby 2000 let př. n. l. Celá taoistická filozofie je výsledkem přemýšlení o jevech, ke kterým dochází v kosmu i v lidském těle. Konkrétně přiblížit některé základní taoistické pojmy se pokusíme příště. Taoismus poskytl mimo jiné teoretický rámec čínské medicíně a navázal na sebe i náboženské praktiky a lidovou zbožnost. Avšak bojové techniky založené na taoistických principech nebyly nikdy určeny pro široké masy. Typický taoista byl samotář žijící v nepřístupných horách, kde se oddával cvičení a meditacím, později byly taoistické praktiky studovány a pěstovány mnichy v klášterech. Pro normální smrtelníky však zůstávala bojová umění utajená a po většinu trvání čínské historie bylo jejich veřejné praktikování dokonce zakázáno, protože byla pokládána za společensky potenciálně nebezpečná. Změna nastala až s nástupem poslední dynastie Qing ( ), která kvůli získání lidové podpory nastolila celkově volnější režim. V té době vzniklo velké množství škol a byly pořádány veřejné soutěže, které se rychle staly populárními. Ti, kteří nechtěli zůstat řadovými žáky, odcházeli, zakládali vlastní školy a vydělávali si tím na živobytí. Bojové umění se tedy na jedné straně stalo přístupným a mezi lidmi se rozšířilo, na straně druhé se však z něho mnohdy do jisté míry vytratil původní obsah. 7

8 Tradice Grafické umění Čínská kaligrafie Kaligrafie, doslovně krásné psaní, je jedno ze čtyř tradičních čínských umění, datovaných do počátků čínské historie. Kaligrafie, starobylé umění psaného slova, není pro Číňany pouhým způsobem komunikace, ale je také prostředkem k vyjádření dynamických sil přirozeného světa. Čínské kaligrafické nástroje stejně jako ty, které jsou potřebné k malování patří ke čtyřem základním předmětům, jež tvoří tzv. čtyři poklady studia, což je štětec, tuš, kámen na roztírání tuše a papír. Dnes i v minulosti byla kaligrafie považována za jedno z konvencemi nejpřísněji svázaných, individualistických grafických umění. Kdysi v císařské době to byl důležitý kritický standard pro čínské literáty a dneska se udržuje nejenom v Číně, ale jako unikátní odnož umění se vyučuje po celém světě. Schopnosti umělců Na rozdíl od jiných uměleckých technik jsou kaligrafické tahy pevně stanoveny, vyžadují pečlivé plánování a přesvědčivé provedení. Všechny tyto schopnosti se vyžadují od umělce-kaligrafa. Přestože se musí přizpůsobit přesně stanovené struktuře slov, samotný výraz, který vyprodukuje, může být mimořádně kreativní. Stát se umělcem nebo odborníkem v kaligrafii, to vyžaduje nekonečné procvičování a psaní slova za slovem, tahu za tahem, až se plody každodenního cviku a praxe dostanou do vědomí člověka. Tak jako tomu bylo v případě nedávno zesnulého slavného čínského kaligrafa Qi Gonga, čínská kaligrafie může člověka přivést do stavu, kdy se pak podvědomí získané každodenní praxí upotřebí k tomu, aby mohl kontrolovat koncentraci tuše, kompatibili 8

9 Tradice tu tloušťky tahů a velikosti psaného slova. Sledováním koncentrace tuše, tloušťky tahů a nasávání papíru a poddajnosti štětce umělec může vyprodukovat nekonečné variace stylů a forem. Na rozdíl od západní kaligrafie, kaňka nebo tah skoro vyschlým štětcem jsou v čínské kaligrafii shledávány jako přirozená improvizace výrazu a ne chybný nebo nepovedený tah. V případě západní kaligrafie, kde se často prosazuje pravidelnost, jistá uniformita a homogenita znaků, je výsledkem umělcova snažení spíše řemeslná dovednost, zatímco pro čínského kaligrafa je to mentální cvičení, u kterého musí koordinovat mysl a tělo, aby nalezl nejlepší styl výrazu. Stále je to jedna z nejnáročnějších oddechových disciplín, která udržuje v dobré kondici mentální a fyzický stav jedince. Mnoho kaligrafů v čínské historii bylo známo svou dlouhověkostí. Tuš a rozvoj kaligrafie Číňany po staletí trvale fascinovala tuš. Mnoho obdivovatelů tradiční čínské kaligrafie si možná myslí, že tuš nebyla víc než jen prostředkem, který staří Číňané využívali k psaní, malování a kaligrafii. Ale bez tuše, tohoto unikátního materiálu, by bylo nemožné vytvořit tyto okouzlující umělecké koncepce a hluboce tak ovlivnit tradiční čínská umění. Neví se přesně, kdy vznikla tuš ani z čeho se původně vyráběla. Víme však, že někdy ve století se běžně používala tuš ze sazí smíchaných s lepidlem. Taková tuš se lisovala do tyčinek, povrch se zdobil kresbami a kaligrafickými nápisy. Saze se i dnes nejčastěji získávají neúplným spalováním pryskyřic a rostlinných olejů a vmíchají se do roztoku šelaku s boraxem nebo arabské gumy s kafrem. Ke psaní byl ještě potřebný třecí kámen. Do jeho prohloubeniny se dalo pár kapek vody a tyčinkou tuše se po ní jezdilo, tuš se roztírala, až byla dostatečně hustá ke psaní. Tisíce let tuš sehrávala velice výraznou roli v rozvoji čínské civilizace a generace čínských malířů od nejstarších dob vyvinuly komplex jednobarevných technik psaní a malování čínskou tuší. Tuš a historie Psaní čínských znaků nebo ideogramů štětcem a tuší se stalo uměním poté, co byl kolem roku 200 objeven papír. Číňané vždycky vysoce hodnotili psané texty a estetické aspekty ideogramů v jejich písemném projevu. Malování tuší vzkvétalo za dynastie Song ( ) a rozvinulo si zvláštní propojení s hanskou sektou buddhismu, na západě známou spíše pod jejím japonským názvem, zen-buddhismus, který zdůrazňuje jednoduchost, spontánnost a seberealizaci. Malování tuší bylo značně ovlivněno taoismem, který zdůrazňuje živelnost, přirozenost a harmonii s přírodou. Štětce a nejlepší tuše Malování štětcem je asymetrické a vznikají tam velké plochy volného prostoru, který má pozitivní význam v čínském umění a čínské filozofii. Proces výroby štětců, jež se v kaligrafii používá dokonce i dnes, zůstává tajemstvím čínských řemeslníků. Je ale známo, že hlavní surovinou vysoce kvalitní tuše jsou 9

10 Tradice lampové saze a klih. Nejlepší lampové saze se získávají spalováním rostlinných olejů. Nejkvalitnější lampové saze nebo saze vůbec vznikaly ve starověku spalováním pečlivě vybraného borovicového nebo smrkového dřeva v tzv. tušových pecích. Tam byly nad plamenem umístěny keramické nádoby, které zachytávaly saze, jež se pak pozorně sesbíraly péřovým smetáčkem. Saze se nakonec smíchaly s klihem, vyrobeným ze zvířecího paroží nebo kůže. Podle starobylých knížek o výrobě tuše patřil mezi nejkvalitnější klih, který se vyráběl z paroží mladých jelenů, protože se vyznačoval vysokou čistotou. Historické důkazy a záznamy Důkazy o nejranějším použití tuše ve staré Číně byly nalezeny v hrobkách v Litongu, v provincii Shanxi, na severozápadě Číny. Jsou datovány do období neolitické kultury Yangshao, před 7000 až 6000 lety. Čínští archeologové našli v hrobce sadu nástrojů určenou k malování, včetně kamene na roztírání tuše a kamennou rukojeť, pomocí které se pravděpodobně vybrušoval štětec a zbytky štětců. Historické záznamy ukazují, že čínskou tuš používali také starověcí kouzelníci k věštění. Rituály věštění se konaly buď na císařských dvorech, nebo na veřejnosti. Kouzelník svou předpověď vyryl a pak vepsal tuší do želvího krunýře, který nakonec nechal shořet v plamenech. Pak pozorně studoval tvar a linie ohořelých zbytků krunýře a hledal šťastná a zlověstná znamení vztahující se k vyrytým výrokům. Nejlepším důkazem jsou orákula na zvířecích kostech z Yinsu z dynastie Shang ( př. n. l.), v dnešním Anyangu ve středočínské provincii Henan. Vykopána byla před sto lety a datována 3000 let zpátky. Na jejich povrchu byly nalezeny zbytky tuše. Vědci se domnívají, že starobylé čínské znaky se ryly buď na želví krunýře, nebo na lopatku hovězího dobytka směsí tuše a rumělky, aby bylo vše dobře čitelné. Existují také záznamy o použití tuše při psaní hanlivých a ponižujících znaků na tváře těžkých zločinců jako forma trestu. Tyto zmínky se vyskytují v Knize Shangů a o použití starobylé tuše jako značkovače pro čínské výrobce koberců se zase dozvídáme z Knihy obřadů. Kniha Shangů, známá i jako Kniha historie, je jednou ze šesti klasických knih, které, jak se traduje, kompiloval a komentoval Konfucius. Kniha obřadů je jednou ze čtyř svazků, pojednávajících o rituálech dynastie Zhou ( př. n. l.). Za dynastie Shang ( století př. n. l.) s vyspělým starověkým čínským písmem a široce přístupným přírodním grafitem se použití tuše stalo velice populární. Tuš se nejprve rozetřela na kamenné destičce (nebo v kamenné misce či na kusu vypálené hlíny) a takto vzniklou tuší se pak na bambusové laťky štětcem psaly čínské znaky. Ale až do dynastie Han (206 př. n. l. až 220 n. l.) se jenom zřídka používala tuš vyrobená lidskou rukou. S technickým vylepšením se tuš začala buď tvarovat rukou, nebo později se dávala do různých formiček. Za dynastie Východní Han (25 220) se většina tuše vyráběla na severu a severovýchodě Číny, v dnešních provinciích Shanxi, Shaanxi a Hebei. V té době byla nejznámější tuš z okresu Qianyan, kde byly obrovské plochy borovicových lesů. V století, kdy v Číně vládla nejdříve dynastie Sui ( ) a pak Tang ( ) se výroba tuše prosadila naplno i proto, že císařský dvůr uplatňoval preferenční politiku vůči tomuto hospodářskému odvětví. V tangské době se už vyráběla tuš několika barev, jako červená nebo žlutá. Podle Análů dynastie Tang se žlutá tuš například široce používala k redigování knih. Podstatně se zlepšil i vzhled tuše, protože se nechala tvarovat v různých formách. V důsledku zdokonalení výroby a kvality došlo i k výraznému zlepšení tuše, která byla výjimečně tvrdá a odolná. Proces výroby tuše má několik kroků. Mezi ně patří i příprava forem na tuš, které se vyráběly v různých tvarech, čtvercovém, kulatém, oválném, šestihranném nebo nepra 10

11 Tradice videlném. Ozdoby vytlačené do forem vyžadovaly také vysoké mistrovství a dovednost. Některé tuše se prodávaly bez ozdob, jiné se zase, dříve než dorazily na trh, nalakovaly nebo posypaly zlatým práškem. Ke konci dynastie Tang, když na severu probíhaly boje a války, mnoho rodin ze severní a severovýchodní Číny zabývajících se výrobou tuše odjelo na jih a přivezlo s sebou i technologii výroby tuše. Tuš jako umělecký předmět Velká poptávka byla po tuši zejména za dynastie Song ( ), kdy nastal rozvoj zkouškového systému a vrcholu dosáhla kaligrafie a malování. To vše výrazným způsobem stimulovalo rozvoj odvětví výroby tuše. Za dynastie Song produkce tuše dosáhla neobyčejně vysoké úrovně. V té době se vyráběla parfémovaná tuš nebo se do ní dokonce přidávaly léčivé byliny. A platí to do dneška. Například tuše, které vyrábí etnická menšina Huiů, používají lékaři tradiční čínské medicíny. Na počátku dynastie Song byly velice populární tuše ze syrových sazí, a to podle historických záznamů vedlo k devastaci a vymizení borovic na mnoha místech Číny. Od dynastie Song si mnozí čínští literáti našli nového koníčka. Začali sbírat kvalitní tuše, což vyústilo ve skutečnost, že tuš se ze spotřebního předmětu změnila v umělecký předmět. Jemně vypracované a pečlivě zabalené sady tuší se v polovině dynastie Song stávají vděčnou kořistí sběratelské vášně znalců a fajnšmekrů. Na povrchu byly tuše bohatě zdobené výjevy a postavami z čínských románů. Také dřevěné lakované krabičky, do kterých se sady drahých tuší ukládaly, měly na povrchu bohatou dekoraci. Ve sbírkách Zakázaného města v Pekingu mohou dneska návštěvníci vidět některé staré sady tuší v luxusních krabicích nebo pouzdrech. Na povrchu série tuší, věnované císaři dynastie Qing ( ) Qianlongovi je vyrytých deset obrázků. U každého z nich je krátká císařova báseň o deseti nejkrásnějších místech Západního jezera v Hangzhou ve východočínské provincii Zhejiang. Obrázky jsou vybarvené přírodními minerálními barvami v jasně červené, žluté, zelené, modré, hnědé a bílé a jsou věrnou kopií toho, jak Západní jezero vypadalo před 200 lety. Za předposlední čínské dynastie Ming ( ) a poslední dynastie Qing ruku v ruce s technickým pokrokem došlo k vylepšení jak výroby, tak jednotlivých surovin pro výrobu tuše, která se stávala stále kvalitnější. 11

12 Tradice Symbolika stromů Číňané již odpradávna považovali sami sebe za součást přírody a nesnažili se nad ni vyvyšovat. Člověk byl součástí všech věcí, které mezi sebou tvořily harmonii a pořádek. Číňané si byli tohoto pořádku věcí vždy vědomi a uctívali jen takové hodnoty, které byly nadčasové. Velmi si cenili dlouhověkosti, krásy a projevů přírody, ve kterých spatřovali odrazy lidského charakteru. Není proto náhodou, že právě velké úcty se dostalo takovým stromům, jako je borovice, bambus a slíva. Tyto tři stromy mají název tři dlouhověcí přátelé v mrazu, čínsky 岁寒三友 (Sui han san you). Pojďme si společně poslechnout něco více o každém z těchto tří přátel. Začneme třeba borovicí. Borovice Borovice v čínské kultuře symbolizuje především dlouhověkost a vitalitu. Borovice je nenáročná na prostředí, ve kterém roste. Nebojí se ani kruté zimy, ani silného větru. Dokáže přežít i v těch nejhorších podmínkách a přitom dává svému okolí tolik krásy a pohody. Právě pro tyto vlastnosti je borovice často uctívána a ceněna. Borovici můžeme spatřit téměř ve všech čínských parcích, ale především v chrámových prostranstvích nebo v blízkosti hrobek. Bambus Dalším velmi ceněným stromem je bambus. V čínské kultuře zaujímá mezi symboly stromů snad nejvyšší místo. Často je přirovnáván k duši ušlechtilého člověka. Číňané jej považují za něco mezi rostlinou a stromem. Bambusové výhonky raší ještě za těch nejtvrdších mrazů, v ročním období, které je pro ostatní tak nepříznivé. 12

13 Tradice Je vzpřímený, tak jako páteř ušlechtilého muže. Je však ohebný a pružný. Bambus má kolínka, která v tradiční konfuciánské společnosti symbolizovala dobré mravy. Navíc je bambus dutý, což se čínsky řekne, že má prázdné srdce (tj. čistá mysl). Bambus byl vždy obdivován vzdělanými lidmi, básníky a malíři. Jeden z nejkrásnějších esejů o bambusu se nám dochoval od tangského básníka Wang Weie z osmého století našeho letopočtu. Wang Wei v tomto eseji opěvuje bambus a vyzdvihuje jeho podobu s ušlechtilým člověkem, čínsky Junzi. Bambus byl i častým námětem tušových maleb čínských mistrů. Jak bambus, tak borovice jsou tradičními surovinami pro výrobu čínských léků. Bambus je dokonce i lahodnou pochoutkou, a to právě bambusové výhonky, které se dají upravovat na mnoho způsobů. Čínská meruňka Posledním ze tří dlouhověkých přátel v mrazu je slíva, jinak také nazývaná čínská meruňka. Slív je mnoho druhů od červených až po bílé. Všechny ale mají jedno společné. Jako jedny z prvních stromů nasazují květy již na začátku jara. Nebojí se zimy stejně jako bambus a borovice. Slíva představuje znovuzrozenou vitalitu přírody po období nevlídné zimy. Právě pro tuto vlastnost je velmi ceněna. Dokáže jako vůbec první strom dát lidem mnoho radosti z přicházejícího jara. Rozkvetlý slívový sad nebo i jen osamocený strom dovede velmi zkrášlit okolí. Slíva byla a je taktéž častým námětem maleb a básní. Nejeden malíř či básník ji vychvaloval a zpodobňoval ve svých uměleckých dílech. Cypřiš Na závěr se zmíníme ještě o jednom stromě, a tím je cypřiš. Ten je podobně jako borovice často vysazován v okolí chrámů a hrobek. Číňané totiž věří, že cypřiš a borovice jsou naplněny životodárnou energií čchi, která prospívá všem živým tvorům a je obsažena ve všech věcech. A právě stromy jsou jedním z dárců této pozitivní energie lidem. 13

14 Pamětihodnosti Chrámové stavby v Tibetu Tibetský buddhismus (lámaismus) je základem tradiční tibetské kultury a má hluboký vliv na různé stránky společenského života v Tibeťany obývaných oblastech. Tento vliv se šířil a šíří především prostřednictvím chrámů. Stejně jako v mnoha jiných oblastech světa existují také v Tibetu náboženské stavby. Z hlediska množství, rozsahu, vlivu a architektonického charakteru stojí za zmínku chrámy bönismu (původní předbuddhistické animistické náboženství Tibetu) a kláštery tibetského buddhismu. Mezi nejstarší dochované stavby v Tibetu patří zřejmě lámaistické kláštery. V Tibetu, kde se náboženství šíří i vzduchem, jsou všude vidět kláštery a chrámy. Podle statistiky je jich více než Mezi nejproslulejší se řadí Potala, Jokhan, Drepung a Gandän. Známé jsou také Tashilunpo, Samye, Tsupu, Sagya. Stavební styly těchto klášterů se kvůli místním rozdílům 14

15 Pamětihodnosti a odlišným skupinám tibetského buddhismu poněkud liší, ale celkovým vzhledem se velice podobají. Chrámové a klášterní komplexy Nejstarší tibetský klášter (Samye) vznikl v osmém století našeho letopočtu. Dochované lámaistické kláštery byly většinou postavené podél hor. Chrámový komplex obvykle tvoří centrální svatyně se sochami, dále pak sál s buddhistickými knihami, institut buddhistických studií, ubytovna mnichů, sál Živého Buddhy atd. Do architektonického umění tibetských lámaistických klášterů jsou integrovány stavební styly etnického národa Han (Chan), Indie a Nepálu. Kláštery jsou impozantní také kvůli jejich velkému rozsahu. Klášterní komplex obvykle tvoří modlitební síň, hala zasvěcená Buddhům, rezidence Živého Buddhy, ubytovny lámaistů a další objekty. Například stavba kláštera Drepunk má rozlohu 280 tisíc čtverečních metrů. Některé kláštery zabírají každý zvlášť plochu celé hory a vypadají jako město. Přepychově zdobená architektura Impozantnost klášterů spočívá i v luxusní a velkolepé architektuře. Střechy těchto staveb, zejména významných sálů s buddhistickými sochami, jsou obvykle pokryty obrovskými taškami z pozlacené oceli a nádherně se třpytí na slunci. Hřbet střechy je zdobený Bronzovým ptákem, Kouzelnou láhví, Zlatým jelenem a Kolem dharmy. Čtyři rohy hřbetu vysoko ční a visí na nich bronzové zvonky, které krásně zvoní ve větru. Na střechách některých chrámů jsou vytvořeny rovněž zlaté atiky a altány. V paláci Potala je vidět například tři pozlacené haly a pět pozlacených pagod. V chrámových sálech s obrovskými zasvěcenými buddhistickými sochami jsou na zdi namalovány různé portréty buddhů a také ornamenty, nákresy a nástěnné malby spojené s buddhismem. Uvnitř sálů i mimo ně se nachází ještě mnoho dalších náboženských plastik. Modlitební mlýny a mlýnky Věřící v tibetském buddhismu označují otáčení modlitebního mlýnku za účinnou cestu k meditaci a povznesení ducha. Proto u vchodů do chrámů stojí buď obrovské modlitební mlýny, nebo zde v řadách najdete pečlivě zdobené menší mlýnky. Ty jsou obvykle ze zlata, stříbra nebo bronzu a vypadají jako soudek s osou připevněnou na obou koncích. V tibetských klášterech je zachováno velké množství artefaktů a vzácných historických předmětů. Jako příklad uveďme buddhistické sochy, nástěnné malby, dekorační předměty, jakož i buddhistické knihy a písemnou dokumentaci o tibetské literatuře, historii, geografii, filozofii, lékařství, astronomii, kalendářním systému atd. Lze říci, že každý klášter představuje muzeum tibetské historie, kultury a umění. 15

16 Pamětihodnosti Qufu rodiště myslitele Konfucia Konfucius byl jeden z nejvýznamnějších starověkých myslitelů na světě, byl zakladatel školy takzvaných konfuciánů. Za poslední dva tisíce let po sobě jdoucí čínské dynastie obdivovaly Konfuciovo učení a učinily z něj vzor a vládnoucí doktrínu. Proto má Konfucius a jeho učení nezastupitelné místo v čínské a celé východoasijské kultuře. Největší architektonický komplex Konfuciova svatyně v Qufu se nazývá Prvním chrámem v Číně a je to nejposvátnější konfuciánské místo. Svatyně byla vybudována roku 478 před naším letopočtem, dva roky po Konfuciově smrti. Panovník státu Lu, který se tehdy v Shandongu nacházel, nechal přebudovat Konfuciovo bydliště a udělal z něj svatyni. Ve svatyni umístil Konfuciovo obřadní roucho, úřednický klobouk a rituální předměty. Z původních tří místností se později, jak škola konfuciánů začala nabývat na důleži 16

17 Pamětihodnosti tosti, stal velký komplex staveb. V 18. století za dynastie Qing během vlády císaře Yongzhenga byl celý komplex přestavěn, rozšířen a dostal dnešní podobu. Od severu k jihu je komplex přes jeden kilometr dlouhý a zaujímá rozlohu přes metrů čtverečních. Je zde celkem 500 komnat a místností. Vedle Zakázaného města v Pekingu se Konfuciův chrám v Qufu řadí k největším zachovaným starým komplexům a je modelovým příkladem čínského tradičního stavitelství. Stavba s výsadou pěti bran Konfuciův chrám je typickou ukázkou vrcholného feudálního stavitelství. Jeho hlavním charakteristickým rysem je severojižní orientace s přilehlými budovami po stranách. V celém komplexu se nachází devět hlavních chrámových lodí, devět dvorců a devět velkých hal. Devítka je speciální číslo, které v čínské kultuře mělo velmi vysoké postavení. Ve feduální společnosti byla devítka výsostným císařským číslem, ostatní stavby nemohly tuto devítkovou symboliku používat. Prohřešení proti tomuto úzu bylo trestáno setnutím hlavy. Konfuciův chrám však byl výjimkou. Před hlavní halou je celkem pět bran, podle dřívější etikety bylo pět bran opět vyhrazeno pouze pro císaře. Pouze Zakázané město má pět bran a Konfuciův chrám tuto výsadu také obdržel. Uvnitř celého chrámového komplexu se nachází jeden z největších lesů kamenných stél. Celkem je tu přes dva tisíce stél, které pocházejí z různých časových údobí a dynastií. k veřejným akcím a v zadní části dvorce trávila svůj soukromý život početná rodina. Rozsáhlé pohřebiště Konfuciův les je místo, kde jsou umístěny rodinné hrobky Konfuciových potomků a celé rodiny. Je zde pohřbíváno po více než dva a půl tisíce let. Jde tak o jedno z nejdéle využívaných pohřebišť na světě. Jsou zde uloženy hrobky a stély z dynastie Han, která vládla na přelomu letopočtu. Konfuciův les představuje pro odborníky a historiky, kteří se zabývají čínskými dějinami, kulturou a folklorem, nenahraditelný studijní materiál. Konfuciův chrám, les a dvorec jsou světově proslulými památkami s prvořadou důležitostí, které nám představují čínskou historii, kulturu a tradice. Ne náhodou se v roce 1994 dostaly na seznam památek pod patronací UNESCO. Konfuciův dvorec Místo, kde přebývali Konfuciovi potomci, se nazývá Konfuciův dvorec. Hned po palácích císařů dynastií Ming a Qing, které vládly od 14. století až do století dvacátého, to byl největší dvorec v Číně. Jeho výstavba začala ve dvanáctém a třináctém století za dynastií Song a Jin. Dvorec je typickým příkladem paláců aristokracie. Jeho rozloha je okolo 50 tisíc metrů čtverečních a je zde celkem 500 komnat a místností. Přední část sloužila 17

18 Pamětihodnosti Chrám nebes v Pekingu Výstavba Chrámu nebes začala roku Chrám je situován jižním směrem od Zakázaného města, tedy paláce císařů dynastie Ming a Qing. Celý komplex zaujímá plochu o rozloze metrů čtverečních. Oproti Zakázanému městu je 4x větší. Architektonicky se však jedná o stejný styl spadající do dynastie Qing. Nejmarkantnějším rysem těchto staveb je tradiční severojižní orientace. Celý areál je posvátné a slavnostní místo. Spojení země a nebes Chrám nebes byl místem, kam se císařové dynastií Ming a Qing, které v Číně vládly bezmála 550 let, chodili každoročně modlit za dobrou úrodu. Místo pro chrám bylo vybráno tak, aby korespondovalo s tradič 18

19 Pamětihodnosti ními představami Číňanů o vztahu člověka s nebesy. Chrám nebes se rozděluje na dvě části, vnější a vnitřní. Zdi, které ohraničují jižní část, mají čtvercový půdorys, který má symbolizovat zemi. Severní část má pak kruhový půdorys a má symbolizovat nebe, této zdi se také někdy přezdívá nebeská zeď. Tento původní plán celého komplexu představuje starodávné představy Číňanů o kosmologickém uspořádání světa, kdy nebesa jsou tvořena kruhem a země čtvercem. Dvě nejvýznamnější místa komplexu Největší dominantou celé stavby je Hala motliteb za úrodu. Tato budova má taktéž kruhový půdorys a má symbolizovat nebe. Císař zde obětoval nebesům za bohatou úrodu a dostatek srážek. Celá hala je postavená výlučně ze dřeva. V prostředku stojí hlavní nosný sloup, který má na výšku 20 metrů a symbolizuje jeden rok a čtyři roční doby. Okolo stojí dalších dvanáct pilířů, které představují dvanáct měsíců a dvanáct denních dob. Celá hala je postavena na třístupňové terase z bílého mramoru. Dalším důležitým místem je Kruhový vrcholek, kde císař konal ceremonie na počest nebesům. Vrcholek má podobu třístupňové kruhové terasy, která je opět postavená z bílého mramoru. Po vystoupení na vrcholek se císař rozhlédl do čtyř stran a z tohoto vyvýšeného místa všude viděl jen nebeskou modř, pod sebou pak běloskvoucí mramor. Vypadalo to, jako kdyby stál uprostřed vesmíru. posvátná nebesa. Všechny významné stavby v celém komplexu jsou tak pokryty nebesky modrými taškami. Stavby v Chrámu nebes také vynikají mnohými architektonickými zvláštnostmi. Jde především o jejich tvar s přihlédnutím k akustickým jevům. Například z vrchu Kruhového vrcholku se line dokonale čistý a jasný zvuk do všech stran. Pokud se císař postavil do středu a promluvil, tak se jeho hlas šířil všemi směry. Bylo to, jako kdyby hovořil k celému podnebesí. Další zvláštností je stěna ozvěn, která perfektně nese zvuk po délce okolo třiceti metrů. Pokud se k ní postavíte a budete k ní mluvit, tak vás na druhém konci bude slyšet. Harmonie soužití Chrám nebes, čínsky Tiantan, svou rozmanitostí a bohatou kulturou ročně láká statisíce turistů. Je to určitě také tím, že Chrám nebes symbolizoval harmonii mezi člověkem, přírodou a vesmírným řádem. Chrám je tak mimo jiné dobrým svědectvím o tom, jaký měli lidé a učenci ve staré Číně pohled na svět a jeho uspořádání. Po právu se tak řadí mezi památky s nevyčíslitelnou historickou a kulturní hodnotou a patří mezi světové dědictví. Architektonické zvláštnosti Celý komplex Chrámu nebes se svou ojedinělou architekturou a kruhovou podobou budov představuje vrchol řemeslného a architektonického umění konce šestnáctého století. Kromě vnější podoby staveb zde důležitou roli hrály i barvy. Tak jako žlutá barva symbolizovala moc dynastie Qing a byla výsadní barvou císaře. Tak v Chrámu nebes je dominantní modrá barva, která symbolizuje 19

20 Cestopis 6 míst, která stojí za to vidět Při pohledu na ohromné čínské teritorium najdete tisíce zajímavých míst, která se chlubí kulturními památkami, zajímavou architekturou, přírodou a krásami venkova. Nevíte, které z nich si vybrat? Pak si nechte některá z nich doporučit Nový letní palác, Yiheyuan Nový letní palác, Yiheyuan, což znamená Zahrada zachování harmonie, je jedním z nejkrásnějších míst v Pekingu. Byl stejně jako Starý letní palác poničen nájezdem západních vojsk, na rozdíl od Starého letního paláce však byl v roce 1888 přebudován a opraven na příkaz císařovny Cixi. Není žádným tajemstvím, že na opravu této zahrady padly peníze určené na obnovu a modernizaci čínského námořnictva. Yiheyuan se rozkládá na ploše asi 290 hektarů. Na jižní straně leží rozlehlé Kunmingské jezero a na severu ohraničuje zahradu hora Wanshou, tedy hora Dlouhého věku. Před nástupem dynastie Yuan v roce 1271 byla tato hora známá jako Weng-shan a stejnojmenné bylo i tehdy malé jezero, napájené několika prameny. Jeden z císařů dynastie Jin zde okolo roku 1153 postavil cestovní palác či dočasnou rezidenci. Za dynastie Yuan bylo jezero vysušeno a voda z pramenů dovedena do řeky Tonghui. V době panování dynastie Ming ( ) bylo celé místo kultivováno, prameny naplňovala lotosová jezírka a rybníčky s vodními kaštany. Vznikla zde scenerie, která bývá srovnávána s velmi známým a krásným Západním jezerem v Hangzhou, které se stalo předmětem opěvování v mnoha básních. Císařská rezidence byla přestavěna a celá plocha získala jméno Haoshanyuan, Zahrada nádherných hor. Jeden z velkých básníků a velmi známý malíř Wen Zhengming, který žil mezi lety 1470 a 1559, o této zahradě napsal tyto verše: Jarní je 20

21 Cestopis zero v zapadajícím slunku, orchideje pohupující se v mírném vánku; stavení ve stínu nebes, věže nad nimi a pod nimi. Jelikož tato zahrada začala být srovnávána se Západním jezerem, není překvapením, že qingský císař Qianlong ( ), který rád cestoval na jih a který za své vlády uskutečnil šest inspekčních cest do jižních krajů, vyslal mnoho zahradníků, aby se naučili jižnímu stylu zahradní architektury a vybral si toto místo pro svou novou zahradu. V roce 1749 začaly práce na Qingyi Yuan, při kterých bylo zvětšeno jezero, a byly vybudovány hory. Jezero bylo přejmenováno na Kunming, což bylo jméno legendárního jezera blízko Xi'anu v době vlády mytického císaře Yao, který údajně vládl ve 3. tisíciletí př. n. l. Rovněž hora byla přejmenována na Wanshou. Budovy, které zde byly postaveny, čítaly 3000 místností a celá stavba byla dokončena až v roce Jména hor a jména mnoha budov byla vybrána na počest šedesátých narozenin císařovy matky. Věk šedesáti let byl tehdy úctyhodný. Bohužel většina těchto budov a pavilonů byla zničena v roce 1860 britskými a francouzskými jednotkami ve stejné době, kdy byla zničena i zahrada na západě známá jako Starý letní palác. Jediné, co zůstalo zachováno, je Bronzový pavilon a chrám Moře vědění. V roce 1886 se císařovna Cixi rozhodla, že nechá tuto zahradu přestavět a opravit. Dala jí nové jméno Yiheyuan. Po jejím druhém zničení v roce 1900 byla ještě jednou opravena v roce Císařovna tuto zahradu mnohokrát navštěvovala, trávila zde léto, a to mnohem vícekrát a raději než v letní rezidenci v Chengde. 14. listopadu 1908 zde umřel císař Guangxu a druhý den po něm zemřela i císařovna Cixi. Po pádu dynastie Qing v roce 1911 zůstala zahrada v majetku posledního císaře, nicméně byla otevřena veřejnosti za malý poplatek. V roce 1924 byla prohlášena veřejným parkem, nicméně díky válečné situaci byla plně otevřena až po osvobození v roce Krajinná oblast Taoyuan Xiangu Krajinná oblast Taoyuan Xiangu (Broskvová zahrada v údolí nesmrtelných) je malebnou turistickou oblastí vzdálenou 90 kilometrů od centra Pekingu a přibližně 8 kilometrů směrem na východ od vodní nádrže Miyun na úpatí hory Guanfengtai. Celková plocha činí 16 kilometrů čtverečních. Údolí této malebné krajiny pokrývají husté lesy, nad nimi ční vysoké impozantní vrcholky hor. Nechybějí zde ani početné rybníky a vodopády a mnoho známých jezer. V zimě se tato oblast stává zasněženou zemí zázraků s více než 80 turistickými atrakcemi. Všechny přírodní scenerie společně vytvářejí přírodní krajinný koridor připomínající ráj uprostřed rušného světa. Rybník Qinglong patří k jedněm z nejkrásnějších této oblasti. Když se vyšplháte na nebeský žebřík v oblasti kolem rybníka, zahlédnete ohromující vodopády Taoyuan. Kampusy Pekingské univerzity a Univerzity Qinghua Pekingská univerzita a Univerzita Qinghua jsou známé nejenom kvůli vysoké úrovni studia a výzkumu, ale také proto, že mají nejpůsobivější kampusy v Číně. Pekingská univerzita byla založena v roce 1898 a je jednou z vysokých škol s nejdelší historií v Číně. Její univerzitní kampus, který 21

22 Cestopis se původně nacházel v centru Pekingu na severu od Zakázaného města, byl v roce 1952 přestěhován do bývalého kampusu Univerzity Yanjing. Jeho hlavní část leží na severozápadě Pekingu, mezi Novým a Starým letním palácem, na místě, kde se rozprostíraly nejslavnější pekingské zahrady. Dodnes se zde zachovalo mnoho zákoutí s tradičními pavilony, zahradami, pagodami a mnohými historickými budovami. Do kampusu vede několik bran, Východní, Západní a Jižní, přičemž Západní brána s bohatými nástěnnými malbami je nejznámější. Stejně i Univerzita Qinghua, která leží v sousedství Pekingské univerzity na území bývalých císařských zahrad dynastie Qing, zachovává tradiční čínské scenerie i architekturu, i když mnohé budovy jsou postavené v moderním západním stylu. V roce 2010 byl kampus této univerzity označen porotou architektů v časopisu Forbes za jeden z nejkrásnějších univerzitních kampusů na světě. Pekingská umělecká zóna 798 Pokud se zajímáte o současné čínské umění, je zde místo, které určitě musíte navštívit. Je jím Pekingská umělecká zóna 798 ležící na severovýchodním pekingském předměstí. Původní tovární haly se staly rájem pro umělce z domova i ze světa. Umělci zde otevřeli galerie, umělecká studia a kavárny a pořádají zde různé kulturní akce. Vytvořili z tohoto místa ojedinělou uměleckou oblast. Původní zóna 798 byla v 50. letech průmyslovou zónou vlastněnou státem. Podnikové haly byly na konci 90. let opuštěné. Čínští umělci, inspirovaní oblastí SOHO, která v New Yorku v 60. a 70. letech poskytla zázemí mnohým umělcům, se nastěhovali v roce 2000 do loftů zóny 798. Levné nájmy a klidné okolí se rychle měnilo na místo zaslíbené umělcům. Mnoho z nich se do těchto míst stěhuje a zakládá zde velké množství studií, galerií, kaváren, restaurací a knihoven. Umělecká zóna 798 nemá ani bránu, ani oplocení. Pokud uvidíte velký červený nápis obsahující tři číslice 798, víte, že jste dorazili do ráje umělců. Když procházíte cestou, kresby na spodních cihlách vám naznačí, na jakou atmosféru se máte připravit. Ve vzdálenosti asi 200 metrů od vstupu na vás čeká hlavní část umělecké zóny. Nebyla by to umělecká oblast, kdyby se zde nenacházelo mnoho kaváren a restaurací. Nemusíte se bát, že nenajdete volnou židli, v 798 je takových míst hodně. Můžete strávit několik hodin čtením knih nebo si jen tak povídat s přáteli v příjemné umělecké kavárně. 22

23 Cestopis Hora Yunmeng Hora Yunmeng je jednou z nejznámějších malebných hor na předměstí Pekingu. V tomto unikátním lesoparku rostou ohromné vysoké stromy, údolí a rokle jsou strmé a hluboké, vrcholky a skály jsou podivně tvarované a protkané množstvím vodopádů a pramenů. Jednou zahalují krajinu plnou záhad mraky a mlha, jindy ji pestrobarevné květy a tráva rozzáří. Protože toto místo připomíná nejslavnější hory Číny Žluté hory, přezdívá se jim také Malé Žluté hory Pekingu. Národní přírodní park hory Yunmeng se nachází na severozápadě oblasti Miyun, brána parku se nachází ve vzdálenosti 81,5 kilometru od Jingfengu na trase Peking Fengning. Národní přírodní park s bohatou faunou a flórou zaujímá celkovou plochu 2,208 hektaru a převýšení vrcholu představuje 1,414 metru. Roste zde více než 700 druhů rostlin. Od dubna do října tvoří keře a kvetoucí rostliny oslňující obrázek. Podle statistiky počasí se teplota na hoře Yunmeng pohybuje o 6 7 stupňů níže než na planině. Obsah záporného iontu ve vzduchu je 6 12krát větší než ve městech a vlhkost vzduchu a proudění jsou příznivé. Malebná oblast Shidu Malebná oblast Shidu se nachází 96 kilometrů od měst Shidu a Zhangfang v okrese Fangshan. Je to největší typické krasové údolí na severu Číny. Zelené hory a řeka, 100 Li Art Gallery a dalších 12 geologických úkazů včetně Létající skály, čínského Buddhy v Dračí skále a Skály ve skále jsou nejproslulejšími úkazy této oblasti. Řeka Juma se táhne podél jako nefritový pás kolem vrcholků. Krajina kombinuje majestátnost severu a půvab jihu Číny. Rozhodně stojí za to vidět Zahradu Juma, horskou vesnici Pudu, hřbitov Martys v Ping Xi z dob protijaponské války, Jeskyně pohádkového obydlí, Údolí Donghu, Údolí Xihu a mnoho dalších míst. Turisté si mohou užít nejrůznější rekreační aktivity jako bungee jumping, skoky na padáku, lanovou dráhu, lezení po skále, let na kluzáku, drift, plavení se na kolesových parnících, splavování na kajaku, surfování, plavení na motorových loďkách, opalování se na pláži, jízdu na koni a další. 23

24 Příroda 10 nejkrásnějších vodopádů Stát vedle vodopádu a slyšet šumění vody odrážející se od skal je bezpochyby silný zážitek. Zveme vás k návštěvě deseti nejkrásnějších vodopádů Číny, kde pocítíte na vlastní kůži sílu přírody. Vodopády Huangguoshu, provincie Guizhou ( 贵州黄果树瀑布 ) Vodopády Huangguoshu jsou umístěny na řece Baihe u města Anshun a jsou největší a nejhezčí v Číně. Jsou vysoké 77,8 metru a široké 101 metrů. Hlavní vodopád je 67 metrů vysoký a 83,3 metru široký. Za vodopády vyhloubila voda za dlouhá tisíciletí nespočet jeskyní. Okolo hlavního vodopádu se nachází dalších 18 menších, které vytvářejí mohutnou vodní masu. Tato přírodní památka byla zapsána do Guinnessovy knihy rekordů jako největší shluk vodopádů na světě. Nejlepší období k návštěvě: léto a podzim, období dešťů. Vodopády Chishui, provincie Guizhou ( 贵州赤水瀑布 ) Vodopády Chishui, doslova Červená voda, ležící jižně od města Chishui v provincii Guizhou se krásou přibližují vodopádům Huang guoshu. Voda padající ze 76metrové výšky dopadá na červenou skálu do hluboké tůně a vytváří tak nádherně zbarvenou scenerii. Za vodním závěsem se skrývá jeskyně hluboká kolem 10 metrů. Nejlepší doba k návštěvě: duben až říjen. Vodopády Hukou na Žluté řece, provincie Shanxi ( 山西黄河壶口瀑布 ) Vodopády Hukou ležící mezi provinciemi Shanxi a Shaanxi jsou největší vodopády 24

25 Příroda na Žluté řece a druhé největší vodopády v Číně, hned za vodopády Huangguoshu v provincii Guizhou. Přírodní vodopády Hukou jsou snad nejdivočejším místem na Žluté řece, kde se asi 300 metrů široký tok za ohromného hučení náhle zužuje na 50 metrů a zároveň padá z dvacetimetrové výšky do třicet metrů širokého kaňonu. Kolem zní burácení připomínající dusot tisíce koní a vypadá to, jako by mohutní draci bojovali ve vlnách. Šířka vodopádů se v průběhu jednotlivých ročních období mění. Obvykle jsou široké 30 metrů, ale během období dešťů se mohou zvětšit až na 50 metrů. Nejlepší doba k návštěvě: duben až květen a září až říjen. Vodopády Detian, provincie Guangxi ( 广西德天瀑布 ) Vodopády Detian se nacházejí v oblasti Daxin v Zhuangské autonomní oblasti Guangxi, rozprostírají se na čínsko-vietnamských hranicích. Jsou to čtvrté největší vodopády na světě, hned za vodopády Iguazu, Viktoriinými vodopády a Niagarskými vodopády. Burácející vodopády jsou rozděleny skalami a stromy do třípatrových vodopádů padajících z výšky více než 70 metrů. Maximální šířka dosahuje 200 metrů. Tyto vodopády představují největší přírodou vytvořené vodopády v jihovýchodní Asii a i díky tomu jsou jednou z nejnavštěvovanějších turistických destinací. Nejezdí se sem však pouze za vodopády, ale také proto, že zde žije etnická skupina Zhuang s velice bohatou kulturní tradicí. Nejlepší doba k návštěvě: červenec až listopad. Říše divů okolo vodopádu Magu v horách Heng, provincie Hunan ( 湖南衡山麻姑仙境瀑布 ) Říše divů okolo vodopádu Magu leží na úpatí hory Heng v provincii Hunan. Rozkládá se okolo tří vodních ploch. Podle legendy sem chodila víla Magu každý rok třetí den třetího měsíce lunárního kalendáře, aby zde nasbírala zázračné houby lingzhi, ze kterých pak připravovala likér. Poté vždy vyletěla do nebes, aby královně matce Západu, Xiwangmu, blahopřála k narozeninám. Nejlepší období k návštěvě: září až říjen a prosinec až leden. Vodopády Jiulong v oblasti Luopan, provincie Yunnan ( 云南罗平九龙瀑布群 ) Vodopády Jiulong byly v roce 2005 v průzkumu veřejného mínění organizovaném časopisem Chinese National Geography zvoleny jako jedny ze šesti nejkrásnějších čínských vodopádů. Je to celá skupina širokých vodopádů na deseti úrovních v oblasti Luopan v provincii Yunnan. Pohled na vodopády se mění z úrovně na úroveň, vzájemně jsou spojeny mělčinami a bazénky, které vytvářejí fantastický vodní svět. Yunnan je dvojníkem Náhorní plošiny Rudé země, protože více než polovina plochy půdy je pokryta červenou hlínou. Díky zemině se vodopády Jiulong během období dešťů zbarví doruda. Nejlepší období k návštěvě: léto a podzim, především červen a červenec. Vodopády a jezírka Černého draka v horách Tai, provincie Shandong ( 山东泰山黑龙潭瀑布 ) Tyto vodopády jsou součástí posvátné hory Taishan, která byla již v dávných dobách uctívána mnohými císaři, proto zde s oblibou stavěli chrámy a svatyně. Dodnes je to velice oblíbené turistické místo. Vodopády Černého draka se nacházejí na srázu vyso 25

26 Kultura a zábava kém 100 metrů a představují jednu z nejpřitažlivějších částí hory Tai. Průzračná voda z bazénků a zrcadlově hladké kameny vytvářejí vzrušující pohled pro oči, zatímco uši uklidňuje zvuk tekoucí vody. Nejlepší období k návštěvě: duben až listopad. Vodopády Zhaga, oblast Mounigou, provincie Sichuan ( 四川阿坝牟尼扎嘎瀑布 ) Vodopády Zhaga jsou snad nejkrásnějšími vodopády údolí Zhaga, které je součástí oblasti Mounigou v provincii Sichuan. Zhaga v tibetštině znamená bouřlivý tok na bílém kameni. Tyto kaskádovité vodopády začínají v nadmořské výšce 3270 metrů, jsou vysoké 93,7 metru a široké metrů, jsou to tedy nejvýše položené travertinové vodopády Číně. Nad vodopády, které padají dolů do kaskádovité nádrže, se rozkládá rozsáhlé jezero. Když vodopády dopadají dolů z kaskád, voda se všude rozstřikuje a vydává ohlušující zvuk. Nejlepší období k návštěvě: březen až červenec a září až listopad. Vodopády Shuzheng v údolí Jiuzhaigou, provincie Sichuan ( 四川九寨沟树正瀑布 ) Když půjdete pár kilometrů proti proudu směrem od jezera Shuzheng v údolí Jiuzhaigou, najdete vodopády 20 metrů vysoké a 50 metrů široké. Vodopád padá přes staré stromy a tím se proud vody tříští na nespočet pramenů. I když tyto vodopády nejsou tak široké a velké jako jejich známější protějšky Pandí vodopády nebo vodopády Perlová mělčina, přesto svojí elegantností a krásou zanechávají hluboký dojem. Nejlepší období k návštěvě: říjen. Pandí vodopády v údolí Jiuzhaigou, provincie Sichuan ( 四川九寨沟熊猫海瀑布 ) Projdete-li kolem vyhlídkové plošiny k severu Pandího jezera v údolí Jiuzhaigou, naleznete valící se Pandí vodopády. Tyto úzké vodopády měří 78 metrů a díky kamenům a skalistým terasám vytvářejí kaskádu zvanou Jezera pěti květů. Dřevěné lávky umožňují návštěvníkům sestoupit dolů podél vodopádů. V polovině zimy se vodopády mění na zmrzlé ledové koule a vytvářejí tak nádhernou podívanou. Nejlepší období k návštěvě: říjen. 26

27 Kultura a zábava Obchodní čtvrtě v Pekingu Každý cestovatel si, kromě svých zážitků a fotografií, rád doveze nějaký ten suvenýr či hodnotnější tradiční předmět. Abyste nalezli to, co hledáte, je dobré vědět, kam jít, jinak se v Pekingu lehko ztratíte. Proto vám zde nabízíme několik užitečných tipů. Hedvábný trh (Xiushui) Hedvábný trh je rájem pro milovníky nákupů. Je to spíše obrovské obchodní centrum skládající se z několika poschodí, na návštěvu tohoto centra si vyhraďte až několik hodin. Kromě oblečení, bot nebo kabelek a doplňků zde můžete nakoupit i typické čínské výrobky, jako hedvábí, perly, porcelán, kaligrafii nebo nejrůznější suvenýry, takže pokud jste na cestách zapomněli koupit dárky pro blízké, jedna návštěva tohoto trhu vše vyřeší. Je zde potřeba výrazně smlouvat. Adresa 8 Dongxiushui Jie (Xiushui Dongjie), Jianguomenwai Dajie, Peking Metro: linka 1, zastávka Yong'anli Nákupní zóna Dongsi Hutong Tato nákupní zóna se nachází v oblasti hutongů. Na rozdíl od velkých obchodních center zde můžete brouzdat uličkami a nakupovat v samostatných obchodech postavených ve stylu staré pekingské architektury. Co se týče zboží, i zde nakoupíte nejrůznější oblečení a doplňky, suvenýry nebo domácí potřeby a i zde je nutné smlouvání. Adresa severně od Wangfujing, obvod Dongcheng, Peking Metro: linka 5, zastávka Dongsi Ulice Yandai Xiejie Na oblast barů kolem jezera Houhai navazuje jedna z nejstarších obchodních uliček v Pekingu. Na konci dynastie Qing až do 30. let 20. století se v této uličce prodávaly především suché i vodní dýmky a různé kuřácké potřeby, starožitnosti, knihy, obrazy a psací potřeby. V současné době se zde nabízí spíše drobné místní speciality a suvenýry etnických národností. Adresa severovýchodně od Shishahai, před Bubnovou věží na ulici Di anmen Waidajie, Peking 27

28 Zpravodaj České značky v Číně Na jedné straně Čína ležící na Dálném východě, na straně druhé Česká republika ve střední Evropě tyto dvě krajiny dělí bezmála deset tisíc kilometrů. Přesto na čínských silnicích zahlédnete důvěrně známé logo značky Škoda, ve vitrínách čínských domácností se čím dále tím častěji objevuje české křišťálové sklo a minerální voda z českých pramenů, která udržuje štíhlou linii, získává na oblibě nejenom ve světě čínského modelingu. Mohli bychom zmínit také Becherovku, která kdysi poctila rakouský císařský dvůr a dnes se objevuje v nápojových lístcích moderních pekingských barů, nebo přírodní kosmetiku značky Botanicus, kterou najdete v čínských obchodech s luxusním zbožím. Jinými slovy, Česká republika, kterou kdysi starší generace Číňanů znala přes příběhy dobrého vojáka Švejka, se dnes dostává do povědomí mladých lidí prostřednictvím různých českých výrobků. Škoda Počátky Škody v Číně bychom mohli vystopovat až do roku 1952, kdy tehdejší vládní představitelé Československa darovali štáb 28

29 Zpravodaj ní model auta této značky čínskému podpředsedovi vlády Zhu De. Tento model je dodnes ve sbírce Čínského armádního muzea. V roce 2005 podepsala Škoda se společností Shanghai Volkswagen s. r. o. dohodu o spolupráci a tímto začala její oficiální cesta v Číně. V roce 2007 vyšly první modely a ve velice krátké době se značně rozšířilo i povědomí o této značce, přičemž modely jako Fabia, Octavia a Superb pokryly trhy s nejvyšším spotřebním potenciálem. Za posledních pět let se objem prodeje zvýšil oproti roku 2007 celkem sedmkrát a v současnosti tvoří prodej této značky v Číně jednu pětinu z jejího celosvětového prodeje. Jelikož je čínský trh pro Škodu nejvýznamnějším mimoevropským trhem, má Čína na vývoj modelů nemalý vliv. Když totiž na trh vstoupil první model Škody vyrobený v Číně Škoda Octavia používal motor TFSI vyrobený nejnovějšími technologiemi, takže vznikl model, který byl původem z Evropy, ale měl lepší vybavení než jeho evropská verze. Kromě toho se modely určené pro čínský trh přizpůsobily požadavkům čínských spotřebitelů, takže využívají modernější technické vybavení při zachování příznivé ceny a praktičnosti. V roce 2013 se v Číně plánuje zavedení výroby dalších dvou modelů Škoda Yeti a Rapid. Protože je design Škody blízký čínskému vkusu, získává si tato značka mezi čínskou veřejností čím dále tím větší oblibu. Zaječická hořká V roce 2010 získala minerální voda Zaječická hořká na Čínském mezinárodním veletrhu prestižních značek pitné vody zlatou medaili a od té doby se její popularita v Číně zvyšuje. Od roku 2006, kdy Zaječická hořká vstoupila na čínský trh, se pořád prodává v modrých láhvích, proto se jí mezi lidmi lidově říká také modrá šlechtična. Dnes ji najdete v luxusních obchodních domech, hotelích, kosmetických salonech nebo klubech, a i když prodejní cena tohoto druhu minerální vody není v Číně nejnižší, má své věrné zákazníky, mezi kterými nechybí ani světoznámé hvězdy. Křišťálové sklo BOHEMIA Výroba porcelánu a keramiky má v Číně několikatisíciletou historii, a spotřeba výrobků tohoto druhu má tedy svoji dlouholetou tradici. I z tohoto důvodu mají Číňané k českému křišťálovému sklu velice blízko a dokážou ocenit jeho krásu. Každý kus je jedinečným uměleckým dílem, za kterým stojí nějaký příběh, nebo za kterým se zrcadlí kus historie a není těžké podlehnout jeho kouzlu. České sklo je ve světě velice známé. Na čínském trhu se poprvé objevilo v roce Konkrétně to bylo v pekingském obchodním domě Yansha, který byl jedním z prvních obchodních domů v Číně, kde se prodávaly světoznámé zahraniční značkové výrobky. Tehdy byla ale cena křišťálového skla velice vysoká a mohli si ho dovolit pouze ti nejbohatší. Byla to velice luxusní záležitost. Se zvyšováním životní úrovně a také standardu bydlení se ale tato skutečnost postupně mění a křišťál se stává součástí nejedné čínské domácnosti, která je zařízená v evropském stylu. 29

30 Infoservis Doporučení, rady, tipy Základní údaje Oficiální název: Čínská lidová republika (čín. Zhonghua Renmin Gongheguo, angl. People s Republic of China) Kód země: CHN Hlavní město: Peking, 17,4 mil. obyvatel (2007) Poloha: východní Asie Plocha: km 2 Počet obyvatel: 1,3 miliardy (2007) Čas: středoevropský +7, v létě +6 (v Číně je pouze jedno časové pásmo, letní čas není zaveden) Telefonní předvolba: +86 Národní internetová doména: cn Státní svátek: (1949), Svátek založení Čínské lidové republiky Nezávislost: 221 př. n. l. (spojení země pod jednou dynastií), (vyhlášení republiky), (vyhlášení lidové republiky) Nejdůležitější zdroje informací o zemi: Cestování Cestovní doklady: cestovní pas, vízum, podrobnosti o cestování po Číně najdete na stránce MZV ČR v sekci Encyklopedie států Celní předpisy: standardní Velvyslanectví ČR: Embassy of the Czech Republic, 2 Ritan Lu, Jianguomenwai, Peking, tel / , internet: Zastupitelský úřad země v ČR: Velvyslanectví ČLR v Praze, Pelléova 18, Praha 6, tel , fax , Očkování: povinné očkování proti žluté zimnici, pokud přicházíte ze země s endemickým výskytem této nemoci, doporučené očkování proti hepatitidě A a břišnímu tyfu Ideální doba pro cestování: celoročně v závislosti na regionu Měna: čínský jüan (CNY), oficiální název čínské měny je renminbi (také žen-min-pi) a často se pro ni používá zkratka RMB Jazyk: čínština Doprava Letiště Hongkong, letiště Lhasa, letiště Macau, letiště Peking, letiště Šanghaj, letiště Doprava železniční Chinese Railway Timetable, stránky v angličtině s jízdním řádem Hongkong Mapa tratí čínských drah com/as/china/chinarail.html Railways of China, mapy, jízdní řády Vyhledávač vlakového spojení 30

31 Infoservis Slovníček pro cestovatele Při nákupech se vám znalost základních číslic určitě hodí. Kdybyste si nezapamatovali slovíčka, můžete si pomoct alespoň posunky. Ale pozor, při počítání se používají jiné posunky, než jsme zvyklí. jeden ji 一 šest liou 六 dva er 二 sedm čchi 七 tři san 三 osm pa 八 čtyři s 四 devět ťiou 九 pět wu 五 deset š 十 jedenáct, dvanáct atd. š -ji, š -er, š -san 十一, 十二, 十三 sto, dvě stě atd. ji-paj, liang-paj, san-paj 一百, 两百, 三百 tisíc, dva tisíce atd. ji-čchien, liang-čchien, san-čchien 一千, 两千, 三千 deset tisíc ji-wan, liang-wan, san-wan 一万, 两万, 三万 Kolik stojí? tuo-šao čchien? 多少钱? Jednotky čínské měny: yuan (hovorově kchuaj ) jüen 元 jiao (hovorově mao ) ťiao 角 fen fen 分 e ve slabice er nebo fen : čte se jako neurčitý člen a v angličtině w ve slabice wu nebo wan : čte se měkce, spíše jako u čch ve slabice čchi nebo čchien : hřbet jazyka se opírá o tvrdé patro, vyslovuje se jako šišlavé č Poznámka V čínštině se obvykle mezi číslovku a podstatné jméno dává zvláštní kategorie slov, tzv. měrová slova. Patří do ní měrové jednotky, měrová jména a tzv. numerativy. Stojí-li číslovka dva před měrovým slovem, používá se číslovka liang, např. liang-paj (dvě stě), liang-čchien (dva tisíce) apod. Jeden jüan má deset jiao a sto fenů (podobně jako má česká koruna halíře), feny se ale již téměř nepoužívají. Nejvyšší bankovka je 100jüanová. 31

32 Vysílání do éteru České vysílání CRI zachytíte denně na krátkých vlnách SEČ 20:00 20:30/SELČ 21:00 21:30 na frekvenci: 7325 khz, 7415 khz, 9515 khz SEČ 20:30 21:00/SELČ 21:00 21:30 na frekvenci: 7305 khz/43.27m, 7415 khz/25.48m SEČ 12:00 13:00/SELČ 13:00 14:00 na frekvenci: khz, khz/19.7m, khz/17.07m na středních vlnách SEČ/SELČ 21:00 22:00 na frekvenci: 963 khz SEČ/SELČ 23:30 00:30 na frekvenci: 1458 khz Czech service 16A Shijingshan Road Beijing China tel fax