MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE. Obratlovci Madagaskaru v České republice. Bakalářská práce. Brno 2013

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE Obratlovci Madagaskaru v České republice Bakalářská práce Brno 2013 Vedoucí bakalářské práce: Doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc. Vypracovala: Tereza Dennerová

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby bakalářská práce byla uloţena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům podpis

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce, panu doc. RNDr. Borisi Rychnovskému, CSc., za odborné rady a konzultace, které mi poskytl při tvorbě této práce. Dále bych ráda poděkovala zaměstnancům zoologických zahrad, kteří si našli ve svém vytíţeném programu čas a byli ochotni mi poskytnout informace a pomoc při zpracovávání práce.

4 OBSAH 1. Úvod... 5 TEORETICKÁ ČÁST Literární a internetová rešerše Základní údaje Dějiny Madagaskaru Přírodní podmínky Madagaskaru Rostlinstvo Madagaskaru Fauna Madagaskaru Informace o zoologických zahradách PRAKTICKÁ ČÁST Metodika Průzkum zoo Dotazníky Výsledky Výsledky srovnání chovaných druhů Výsledky návštěv zoologických zahrad Výsledky dotazníků Diskuze Závěr Literatura Souhrn Anotace, klíčová slova a bibliografický záznam Přílohy... 67

5 1. ÚVOD Tato bakalářská práce se zabývá ţivočichy, jejichţ domovinou je ostrov Madagaskar. Přesněji tato práce zahrnuje náhled na obratlovce tohoto ostrova a četnost jejich chovu v zoologických zahradách České republiky. Ke zpracování práce na toto téma mě přivedla jedinečnost fauny a flóry ostrova Madagaskar, jehoţ hlavními obyvateli jsou endemické druhy. Při mých běţných rekreačních návštěvách zoologických zahrad mě zaujala četnost chovu těchto ţivočichů u nás, tedy moţnost setkání se s těmito obratlovci na našem území. Takto tedy vznikl nápad zpracovat bakalářskou práci na téma Obratlovci Madagaskaru v České republice. Za hlavní cíle mé bakalářské práce jsem si zvolila: Shrnutí informací o přírodních podmínkách ostrova Madagaskar, jeho flóře a fauně Zmapování obratlovců Madagaskaru ve vybraných zoologických zahradách České republiky Zjištění povědomí návštěvníků zahrad o obratlovcích Madagaskaru Pro ucelení pohledu na mnou vybrané téma jsem do teoretické části mé práce zahrnula seznámení se s ostrovem Madagaskar, především s jeho přírodou. Následující praktická část obsahuje výsledky internetového šetření a návštěv mnou zvolených zoologických zahrad, tedy ţivočišné druhy a jejich počty chované v dané zoo. Dále jsou zde uvedeny výsledky dotazníků, které jsou prezentovány ve formě grafů. 5

6 TEORETICKÁ ČÁST 2. LITERÁRNÍ A INTERNETOVÁ REŠERŠE 2.1. Základní údaje Obr. 1: Madagaskar (< Oficiální název: Madagaskarská demokratická republika Hlavní město: Antananarivo Rozloha: km 2 Podnebí: tropické Hlavní řeky: Bedsiboka, Mangoky Nejvyšší bod: Maromokotro 2886 m.n.m. Nejniţší bod: hladina moře 6

7 Počet obyvatel: (1993) Jazyk: francouzština, malgaština (WEBER, 1994) Madagaskar čtvrtý největší ostrov na světě, leţí v Indickém oceánu, asi 400 km jihovýchodně od pevniny Afriky (WEBER, 1994). Na východě se z úzkého pobřeţního pásu lemovaného skalami a útesy zdvihají zalesněné horské svahy. Ve vnitrozemí jsou chladné vysoké náhorní plošiny, které jsou na mnoha místech holé bez přírodní vegetace. Horké vlhké níţiny na západě přecházejí na jihu do vyprahlých křovinatých oblastí. Většina obyvatel ţije v centrální části nebo podél východního pobřeţí. Pobřeţní oblasti často trpí ničivými cyklony (CONNOLLY, 1999). Madagaskar se oddělil od africké pevniny asi před 160 milióny lety a mnoho ţivočichů ostrova se vyvinulo do druhů, které nelze jinde na Zemi nalézt. Bohuţel lidské osídlení a ztráta ostrovních lesů znamenají, ţe dnes je půda na ostrově nejvíce narušenou na světě a nejméně 127 druhů madagaskarských ţivočichů je povaţováno za ohroţené (CONNOLLY, 1999). 2.2.Dějiny Madagaskaru Počátky osídlení Madagaskaru jsou zahaleny tajemstvím. Jisté je pouze, ţe se sem uţ v 1. tisíciletí př. n. l. přistěhovaly indonéské kmeny a ţe dnešní afroasijské obyvatelstvo tvoří potomci východoafrických předků a malajsko-polynéských přistěhovalců (WEBER, 1994). Od 9. století tu Arabové zakládali obchodní osady a přinášeli sem prvky islámské kultury. V 15. století na ostrově přistáli portugalští mořeplavci. V 17. a 18. století zde existovalo několik státních celků. Dnes ţije na Madagaskaru 18 různých kmenů (WEBER, 1994). Francouzi, kteří si chtěli ostrov podrobit, museli po desetiletí překonávat vytrvalý, prudký odpor Merinů, nejsilnějšího a nejvlivnějšího etnika. Francouzskou kolonií se ostrov stal roku 1896, ale některé kmeny se kolonizaci bránily aţ do roku Roku 1946 se ostrov stal francouzským zámořským územím, roku 1958 autonomní republikou v rámci Francouzského společenství a v roce 1960 získal suverenitu. Roku 1972 došlo k levicovému převratu a k pokusu o svébytný socialismus budovaný na 7

8 předkoloniálních strukturách. Roku 1975 provedla armáda puč, po kterém následoval příklon k vyspělým západním státům, ale hospodářská situace ostrova se nezlepšila ani potom - Madagaskar patří k jedenácti nejchudším zemím světa (WEBER, 1994) 2.3. Přírodní podmínky Madagaskaru Povrch ostrova je převáţně hornatý, více neţ polovinu jeho rozlohy vyplňuje náhorní planina, nad níţ se tyčí mohutné masivy. Na východě, směrem k indickému oceánu, se táhne souběţně s pobřeţím pásmo hor vysokých m.n.m., sloţených ze ţuly a ruly, začínajících 5000 m pod povrchem oceánu. Centrální plošina s ţulovými oblými skalami se rozprostírá ve výši m.n.m. Pískovcové pohoří Isalo je vysoké m. Dále na západ od hor Bongolava, odděleny zemským zlomem, začínají pohoří sloţená z vápence a křídy, zasahující aţ na nejjiţnější cíp ostrova Mys sv. Marie, červené zabarvení skal a zeminy způsobuje oxid ţeleza. Pro toto zabarvení se někdy Madagaskaru také říká červený ostrov. Madagaskar leţí severně a jiţně od obratníku Kozoroha (PTÁČEK & TRÁVNÍČEK, 1997). Zdejší podnebí je tropické. Zima začíná v květnu a končí v říjnu, a léto trvá od listopadu do dubna. Během ledna aţ dubna jsou zde cyklónické bouře, časté obzvláště na východním a severním pobřeţí. Na vývoj počasí má velký vliv vítr vanoucí z vnitrozemí, který vzduch ochlazuje, promíchává a odebírá mu značnou část jeho vlhkosti, a vítr vanoucí z Indického oceánu. V zimním období ve vyšších polohách centrální plošiny a ve vysokých horách klesá často teplota pod bod mrazu. Sníh padá na Madagaskaru velmi vzácně. Na jihu a jihozápadě pak prší velice zřídka. Tomu odpovídají i oblasti výskytu rostlin. Na východě stálezelený tropický les, přecházející do stálezeleného horského lesa, na centrální plošině sklerofyty a na jihozápadě a západě xerofytický euphorbio - didierový buš. Tento km široký pruh podél pobřeţí, zarostlý křovinatou zakrslou vegetací, nazval cestovatel H. Humbert Jiţní doménou. V této části ostrova trvá období sucha 11 měsíců a nachází se zde největší koncentrace endemitů (PTÁČEK & TRÁVNÍČEK, 1997). Vzhledem k velikosti Madagaskaru se na něm nachází několik krajinných oblastí od tropického deštného lesa aţ po suchou poušť. Ostrov tvoří jakýsi mikrokontinent s bohatou faunou a flórou. Nápadné je, ţe zde neţijí zvířata jako antilopy či sloni, kteří se běţně vyskytují v Africe. Nejzajímavější je, ţe se tu vůbec nevyskytují opice. Zato 8

9 zde ţije mnoho primátů, vývojově starších neţ opice. Patří k nim lemuři, kteří zde prodělali rozmanitý vývoj. Madagaskarská fauna a flóra patří vůbec k nejohroţenějším ekosystémům na světě (PTÁČEK & TRÁVNÍČEK, 1997). Celkový počet ţivočišných a rostlinný druhů dnes ţijících na Madagaskaru přesahuje 200 tisíc. Celých samostatných 8 druhů rostlin roste jen na Madagaskaru, stejně jako cca 1000 druhů orchidejí, několik tisíc druhů sukulentů, bezpočet druhů hmyzu, minimálně 350 druhů ţab a 370 druhů plazů, 5 rodů ptáků a téměř 200 druhů savců (< Rostlinstvo Madagaskaru Některé české názvy rostlin byly dohledány na: < Také jsou zde pro zajímavost uvedeny jejich názvy v malgaštině. Madagaskar je domovem více neţ druhů rostlin. Z toho asi % jsou endemické druhy je to místo s nejrozmanitější vegetací na světě (< Nejznámější rostlinou pocházející z Madagaskaru je strom Baobab, který vypadá jako by rostl ze země. Přizpůsobil se místnímu prostředí tím, ţe si do kmenů hruškového tvaru ukládá velké zásoby vody. Místní obyvatelé vyuţívají tyto zásoby vody, pokud jí sami mají nedostatek (< Rostlinná společenstva Madagaskaru se dělí do několika zón podle klimatu. Je to rozlišení dosti zjednodušené, ale pro obecný pohled postačí (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Trnitý buš Trnitý didierový buš jihozápadního Madagaskaru je unikátním ekosystémem, 95% jeho druhů jsou místní endemité. Tento zvláštní typ vegetace se vyvinul v nejsušší oblasti ostrova. Ale ani zde není sucho všude stejné, nejvýraznější je v úzkém pásu podél pobřeţí, kde roční průměr sráţek nedosahuje ani 350 mm. To není zase aţ tak málo, problém je spíš v tom, ţe sráţky spadnou v podobě přívalových dešťů během několika dnů února nebo března, některé roky však nemusí zapršet vůbec. Odborná literatura uvádí průměrné roční teploty mezi C. Organická hmota se zde 9

10 rozkládá pomalu a ţivin je málo, porosty jsou proto řídké a jednotlivé dřeviny jsou od sebe vzdáleny i několik metrů (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Extrémním podmínkám se rostliny přizpůsobily nejčastěji sukulencí - tedy hromaděním vody ve svých pletivech. Před odpařováním se chrání zmenšováním nebo ztrátou listů, zesílením jejich pokoţky, takţe listy jsou koţovité aţ plechově tvrdé, vytvářením chlupů nebo vlny, jeţ izoluje jejich povrch, změnou metabolismu (na CAM metabolismus, kdy rostliny ve dne neotvírají průduchy) nebo rozčleněním povrchu těla (výběţky, ţebry), aby byla co nejmenší část vystavena přímému slunci. Stromy dorůstají obvykle výšky jen kolem 6 metrů, keřové patro bývá sotva třímetrové (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Prakticky všechny rostliny této oblasti jsou pokryté ostrými bodlinami. I kdyţ se velmi podobají kaktusům, nemají s nimi nic společného. Přibliţně 95% druhů v tzv. trnitém buši jsou endemické druhy (< Dominantními dřevinami jsou dřeviny z čeledi bobovitých (Fabaceae) Delonix decaryi (malg. fengoky) se zvláštním kmenem, vřetenovitě zúţeným nahoře i dole u paty, dále některé druhy rodů Commiphora, Albizia, Cassia, Operculicaria, Salvadora (plody S. angustifolia jsou oblíbenou potravou lemurů), Gyrocarpus a další. Charakteristickým druhem je rostlina z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales) Alluaudia comosa (malg. sony) rostoucí keřovitě do šířky. Nepřehlédnutelné sloupy sukulentů čeledi toješťovité (Apocynaceae) Pachypodium lamerei (malg. vontaka) a P. geayi (malg. tandrovonta) dorůstají aţ osmimetrových výšek a zdáli prosvítají porostem svou bělavou pokoţkou. K častým rostlinám zde patří stromovité druhy pryšců (čeleď pryšcovité Euphorbiaceae), běţné jsou Euphorbia stenoclada, E. oncoclada, E. enterophora a jiné. Baobaby (čeleď slézovité - Malvaceae) druhu Adansonia rubrostipa (malg. fony) nejsou hojné, kaţdý starší strom však budí úctu a obdiv. Bezlisté sukulentní liány rodu Folotsia a Cynynchum se proplétají vegetací jako zelení a šedí hadi. Podrost je velmi chudý, tvoří ho drobné xerofytní keříky a sukulenty. Traviny prakticky chybí a bylin je zde poskrovnu, protoţe rostliny, které nedokáţí nějakým způsobem nahromadit zásobu vody a zabránit vysychání pletiv zde valné vyhlídky nemají. Rozsáhlou plochu o výměře ha chrání Národní park Tsinamanpetsotsa (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). 10

11 Dále do vnitrozemí sráţek mírně přibývá a v krajině savanovitého charakteru lze najít i vlhčí místa. Dominují zde fascinující zástupci endemické čeledi Didiereaceae, především podivné strnulé stoţáry dřevin řádu Hvozdíkotvaré - Caryophyllales Alluaudia procero (malg. fantsiholitra) a A. ascendens (malg. songo) hojná je i niţší, téměř bezlistá stříbrošedá A. dumosa a jemná nízká A. humbertii. Na mnoha místech znemoţňují pohyb v buši porosty bizardního druhu Didierea trollii (čeleď Didieraceae) (malg. sony barika), který rozprostírá spodní větve na zem, jako kruhový koberec plný jehel. Husté porosty Didierea madagascariensis (malg. sony) jsou typické pro západní pobřeţí v oblasti mezi Toliarou a Beio Sur Mer (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). K baobabu (čeleď Didieraceae) Adarisonia rubrostipa se tu přidává i maličko vlhkomilnější A. madagascariensis (malg. zabe) místy i podobně obézní strom Moringa drouhardi (řád brukvotvaré - Brassicales) (malg. hazomalany). K nejhojnějším patří dřeviny čeledi bobovitých - Fabaceae (Cassia, Acacia, Albizia, Delonix), různé druhy rodu Dalbergia s krásně barevným kvalitním dřevem, dále čeleď ebenovité Ebenaceae rod Diospyros, bonsajovité stromečky Commiophora a Operculicaria či ţlutokvěté keře Rhigozum madagascariensis z čeledi trubačovitých. Velmi lehké pevné dřevo, připomínající jihoamerickou balsu, má strom Givotia madagascariensis (čeleď pryšcovité - Euphorbiaceae) (malg. fengoky), který se skvěle hodí na výrobu rybářských pirog. Snadno se pozná i v bezlistém stavu, má hladký kmen s kovovým leskem. Důleţitou součástí vegetace jsou sukulenty, hlavně aloe, kalanchoe, mnoho druhů pryšců a další (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Sezónně opadavý les na západě a severu Západní pobřeţí a severní cíp Madagaskaru jsou zemí baobabů. Vyhovuje jim horké klima a sezónní deště, které trvají od prosince do března. Na ostrově roste celkem sedm druhů baobabů, z toho šest je endemických. Nejvzácnější druh Adarisonia suarezensis (malg. bozy) roste pouze na severu u města Antsiranana, o něco hojnější je A. perrierii (malg. bozy). Impozantní druh A. grandidieri (malg. reniala) lze obdivovat v okolí městečka Morondava, kam jezdí turisté fotografovat nejznámější madagaskarskou scenérii - Baobabovou alej. Tři druhy A. madagascariensis, A. za a A. rubrostipa jsou na západním pobřeţí poměrně běţné. Pro místní obyvatele mají 11

12 baobaby neobyčejný význam, především hospodářský (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Baobaby samy o sobě však les netvoří, třebaţe jsou nejnápadnější dominantou. K dalším důleţitým dřevinám sezóně opadavého lesa patří rod Delonix (čeleď bobovité - Fabaceae), především D. regia (malg. tanaho), pěstovaný v tropech celého světa jako okrasný. Pro kvalitní barevné dřevo bývají vyhledávány stromy rodu, Albizia a Dalbergia (čeleď bobovité - Fabaceae) a rod Diospyros (řád vřesovcotvaré - Ericales). Významným druhem je Cedrelopsis grevei (řád mýdelníkotvaré - Sapindales) (malg. katrafay), jehoţ aromatická kůra se prodává na kaţdém trţišti. Léčí bolesti břicha a horečky, přidává se do vonných olejů i do místního rumu. V porostech jsou časté i keře a liány rodu kulčiba - Strychnos (malg. hazomby). Jméno připomínající známý jed správně varuje před nebezpečnými semeny. Oválné nebo kulaté plody však mají jedlou duţinu, velkoplodé druhy Strychnos spinosa a S. madagascariensis se dokonce místy pěstují jako ovoce (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Na otevřených travnatých savanách západního Madagaskaru roste i několik druhů zajímavých palem z čeledi arekovité - Arecaceae, z nichţ vynikající Hyphaene coriacea (satrana) a Bismarckia nobilis (satrabe). První z nich, je nízká palma zajímavá vidličnatě větveným kmenem. Z tuhých koţovitých listů malgaši pletou střechy, koše, rohoţe a klobouky. Plody hruštičkovitého tvaru jsou jedlé. Zato elegantní stříbrnolistá Bismarckia je ceněna spíš pro krásu neţ pro uţitek, třebaţe z listů se střechy i tašky pletou také. Často se pěstuje v parcích i zahradách nejen na Madagaskaru (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Součástí opadavých lesů jsou téţ keře rodu ukarína (Uncarina) (malg. farehitra), které rostou i na jihu, ale hlavní oblast jejich výskytu leţí zde. Ze 14 druhů jich bylo 5 popsáno v posledním desetiletí. Většina druhů kvete ţlutě, U. abbreviata a U. stellulifera mají květy růţové a U. leptocarpa bílé. Neobyčejně zajímavé jsou jejich plody velké tobolky porostlé dlouhými ostny, které jsou zakončeny dvojitými, velmi ostrými háčky (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Důleţitou rostlinou západního Madagaskaru je toješťovitý keř Cryptostegia grandiflora (malg. lombiry). Obsahuje latex, který se vlastnostmi i kvalitou vyrovná kaučukovníku brazilskému (Hevea brasiliensis). V minulosti malgaši tuto velmi 12

13 jedovatou rostlinu pouţívali při ordáliích (boţích soudech) její budoucnost však leţí v rukou farmaceutů latex aplikovaný na rány má výjimečně hojivé účinky (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Specifickou vegetaci má údolí řeky Sambirano. Zdejší unikátní flóra tvoří přechod mezi společenstvy západu a východu Madagaskaru v nadmořské výšce od úrovně moře aţ do 1000 metrů. Endemismus je zde extrémně vysoký, ohroţení vypalováním a zemědělstvím také. Nejznámější rostlinou této oblasti je zcela jistě červenokvětá kolopejka (Kalanchoe blossfeldiana). Je to sukulent rostoucí v oblasti pramenů řeky Sambirano, kde vegetace přechází do horských mlţných lesů (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Zvláštními biotopy jsou vápencové krasové útvary, zvané tsingy. Na západě Madagaskaru je vápencových krasů mnoho a kaţdý z nich má své endemity. Nejznámější jsou chráněná území Ankarana, Bemaraha a Namoroka (BEANDAPA- KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Vegetace centrální náhorní plošiny Náhorní plošina působí snad na kaţdého cizince velmi depresivně, je totiţ aţ na malé zbytky původní vegetace dokonale odlesněna a zemědělsky obdělána. Ne ţe by hory byly v minulosti hustě zarostlé lesem, mnoho míst patrně pokrývala travnatá a keřovitá savana nebo suché sklerofilní lesy, přizpůsobené občasným přirozeným poţárům. Extenzivní zemědělství a pastva zebu spojená s kaţdoročním vypalováním staré trávy však krajinu degradoval na step s několika druhy pantropických trav schopných adaptace na častý oheň a původní vegetaci zredukovaly na minimum. Smutným příkladem můţe být osud vzácné horské palmy Dypsis ambositrae (čeleď arekovité - Arecaceae), v roce 1992 bylo spočítáno posledních 12 stromů o dva roky později jich 5 místní zemědělci skáceli a spálili. Pokud jsou uměle nějaké stromy vysazovány, většinou jsou to nepůvodní borovice a eukalypty slouţící jako rychle rostoucí zdroj dřeva (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Některé horské oblasti jsou dosud rájem sukulentů z čeledi toješťovité (Apocynaceae). Na náhorní planině Horombe lze spatřit Pachypodium horombense (malg. vontakely) a P. densiflorum, v okolí Mt. Ibiti bizarní Pachypodium brevicaule (malg. tongotr elefanta) a další vzácné a málo známe druhy. Hory jsou bohaté i na Aloe, 13

14 z více neţ 400 známých druhů jich třetina roste na Madagaskaru. Nelze vynechat ani vzácné miniaturní druhy pryšců, které mívají ztlustlé stonky ukryté pod povrchem půdy, a další zajímavé endemity (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Na pouhých několika místech centrální náhorní plošiny se dochovaly zbytky suchého sklerofylního tapiového lesa. Tapia (Uapaca bojeri) z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae) je stálezelený středně velký strom, dominující tomuto jedinečnému společenstvu. Druhové jméno nese po významném českém botanikovi Václavu Bojerovi, který na Madagaskaru působil. Tapiový les je řídký, aţ savanovitého charakteru, ovlivněný lidskou činností, především poţáry, pastvou a sběrem plodů i léčivých rostlin. Vyskytuje se v nadmořských výškách metrů na západní, závětrné části náhorní plošiny, kde trvá 7 měsíců suché období. Tapia poskytuje jedlé plody, jejichţ prodej na trţištích tvoří nezanedbatelnou část přijmů místních lidí. Listy tapie jsou hlavní potravou pro motýlka rodu bourovec (Borocera madagascariensis), z jehoţ zámotků se dělá místní druh hedvábí. V současné době je sběr kukel limitován a ilegální drancování je zakázáno. Tapiové dřevo je nejčastějším palivem místních domácností (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Součástí tapiových lesů je řada dalších dřevin, z nichţ mnohé mají podobný význam jako Uapaca bojeri. Keře z řádu slézotvaré (Malvales) Sarcolaena, Leptolaena a brusnice (Vaccinium) - do rodu patří i naše borůvky, mají téţ drobné jedlé plody, z listů Aphloia theiformis (malg. fandramanana) se vaří místní čaj, stromy Cussonia (řád Aralkovité - Araliaceae), Tambourissa (řád vavřínotvaré - Laurales), Cassia (čeleď bobovité - Fabaceae) mají léčivé účinky, podobně i byliny rodu Tetradenia (čeleď hluchavkovité - Lamiaceae), aloe (Aloe) či smil (Helichrysum). V tapiových lesích navíc sbírají sedm druhů jedlých hub a nepřeberné mnoţství léčivých rostlin (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Jedna z rostlin Madagaskaru se vyuţívá při léčbě rakoviny. Katarantus růţový je pouţíván k léčbě Hodgkinovi nemoci a dětské leukémie (< Nejznámější tapiové lesy chrání Národní park Isalo, další porosty v pohoří Itremo, v horském průsmyku Col del Tapia v oblasti Imamo poblíţ hlavního města však chráněné nejsou (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). 14

15 Níţinný deštný les Východní část Madagaskaru je vlhká a v minulosti bývala pokryta tropickými deštnými lesy. Sráţky nejsou rozloţeny rovnoměrně: na jihu v oblasti Taolanaro spadne průměrně 1700 mm ročně, směrem na sever postupně narůstají aţ k poloostrovu Masola, který je s 6000 mm nejdeštivější oblastí ostrova. Většina níţin je hustě osídlena a zemědělsky vyuţívána (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Nejznámější a lze říci i nejvýznamnější rostlinou východního pobřeţí je Ravenala madagascariensis (čeleď strelíciovité - Strelitziaceae). Vědecké jméno pochází z malgaštiny a naznačuje leccos o vzhledu a ţivotu rostliny (ravina = list, ala = les, tedy listy v lese). Zdálky připomíná palmu, ale s palmami nic společného nemá, nejbliţší příbuznou je strelície. Její listy se staly součástí státního znaku republiky i velmi pěkným grafickým symbolem madagaskarské letecké společnosti (BEANDAPA- KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Ravenala roste velmi rychle a snadno se šíří. Její původní lesní stanoviště uţ jsou z větší části zničena tradičním hospodařením tavy rozšiřováním zemědělské plochy klučením a následným vypalováním. Půda, která se brzy vyčerpá a ztrácí hodnotu, se mění na druhotnou vegetaci nazývanou savoka. Ta je novým domovem ravenaly, která spolu s bambusy a kapradinami zabírá stále větší prostor baţinatého východního pobřeţí (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Většina řek a vlhkých částí Madagaskaru je zarostlá áronovitými bylinami Typhonodorum lindleyanum. Jsou to statné 2 3 metry vysoké rostliny, vzhledem připomínající větší druhy alokázií. Jediný druh rodu roste na východě Tanzánie, na Komorských ostrovech, dále na ostrovech Pemba, Zanzibar, na Mauriciu a Madagaskaru (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Velké plochy původního níţinného deštného lesa se dosud zachovaly v pohoří Makira a na poloostrově Masoala. Od deštných lesů amerického a asijského kontinentu se madagaskarský liší, chybějí zde pralesní velikáni, výška stromového patra je niţší, les je světlejší a podrost je tedy mnohem bohatší. K nejmohutnějším dřevinám patří Canarium madagascariense (čeleď mýdelníkotvaré - Sapindales), dále stromy rodů Uapaca, Callophyllum, Harungana, Symphonia, Intsia (čeleď bobovité - Fabaceae) a dalších. Obrovskou rozmanitostí vyniká čeleď arekovité (Arecaceae), tedy palmy - ze 15

16 170 druhů je jich 165 endemických. Vedle mohutných, vysokých palem zde roste i několik miniaturních druhů z endemického rodu Dypsis, které dorůstají necelého půl metru a patří k nejmenším palmám světa. Dypsis je zároveň jedním z nejbohatších palmových rodů světa, celkem 140 druhů obývá téměř všechny typy biotopů ostrova a jsou mezi nimi jak miniaturky (D. minuta, D. tenissima), tak i velikáni (D. bejofo). Malé druhy jsou typickými rostlinami podrostu níţinného deštného lesa, spolu s drobnými pandány, dracénami (především Dracaena reflexa = hasina) a četnými druhy kapradin (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Zajímavostí Madagaskaru je více neţ 50 místních druhů kávovníků, z nichţ většina obývá východní část ostrova. Rod kávovník (Coffea) (malg. hazofotsy) je zde bohatší neţ na africkém kontinentu, komerčně se však nevyuţívá, protoţe madagaskarské druhy neobsahují kofein. I na epyfitní rostliny je Madagaskar bohatší neţ Afrika, na stromech sídlí společenstva kapradin, plavuní, peperomií, zástupců čeledi kaktusovitých (Cactaceae) rodu Rhipsalis, mnoha druhů rodu medinila (Medinilla) a především orchidejí (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Na Madagaskaru roste asi 1000 druhů orchidejí, z čehoţ 85% jsou endemické druhy (< Litorální (pobřeţní) les K nejohroţenějšímu rostlinstvu Madagaskaru patří litorální les východního pobřeţí, který se v minulosti táhl z jihu od města Taolanaro aţ po Sambavu v úzkém pásu maximálně 10 km od mořského břehu. Do dneška se z něho dochovalo jen několik fragmentů v okolí Taonaro, dále Manombo, severně od Toamasina v okolí výzkumné lesní stanice Tampolo, na východě Masoaly u vesnice Andranomintina a několik dalších (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Právě porosty na pobřeţí Masoaly jsou kaţdoročním nárazníkem pro tropické cyklóny přicházející v lednu aţ březnu od Indického oceánu. Vítr dosahuje rychlosti 300 km/h a devastuje rozsáhlé oblasti. Pobřeţní les je proto nevysoký, stromy dorůstají výšky 6 aţ 20 metrů, porost je řídký a světlý. Půda (často staré duny) bývá písčitá s malým obsahem ţivin. Převaţují zde stromy rodů Terminalia (řád myrtotvaré - Myrtales), kalaba (Calophyllum), opíhled (Mimusops), tomel (Diospyros), dále Stephanostegia (řád hořcotvaré - Gentianales), Intsia (bobovité - Fabaceae), 16

17 Harungana a Uapaca. Spolu s nimi tu rostou pandány, dracény, palmy rodů Dypsis (řád arekovité - Arecaceae) a Ravenala (čeleď zázvorníkotvaré - Zingiberales) (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Chudé půdy, hlavně bílé písky nebo baţiny, obsazují i masoţravé rostliny bublinatky (Utricularia), rosnatky (Drosera), láčkovky (Nepenthes). Právě na Madagaskaru byl učiněn jeden z prvních objevů masoţravých rostlin a láčkovka N. madagascariensis, malgašky ampangandrano, dostala vědecké jméno jiţ v roce 1658 (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Horský deštný les Ani horský les není všude stejný. Velmi bohatý je deštný les v nadmořských výškách mezi metry, který tvoří přechod mezi níţinným a mlţným lesem. Setkávají se zde níţinné druhy, které jsou schopny tolerovat chladnější klima i horské rostliny, které se sem zatoulají z výšky. Daří se zde podrostovým bylinám i stromovým kapradinám, mechům, epifytům a hlavně orchidejím. Z původních lesů se však opět dochovaly jen zbytky, z nichţ některým se dostalo statutu chráněného území. Jen mírně poškozený horský deštný les chrání národní parky Ranomafana, Andasibe, na severu Montagne d Ambre a další (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Nad pomyslnou hranicí 1300 metrů nad mořem se les mění na horský mlţný. Stromové patro tu dorůstá maximální výšky deset metrů a větve i kmeny jsou pokryty vrstvami mechů a lišejníků. Roste zde například několik vzácných druhů palem, horské sukulenty a několik desítek druhů orchidejí (BEANDAPA-KYTLOVÁ. & ČTVRTNÍK, 2007). Ve výškách nad 1800 metrů pak les přechází v unikátní keřovou vegetaci vřesovcovitých rostlin (rodů Erica, Agauria, Vaccinium), cesmín (Ilex), keřovitých slaměnek (Helichrysum), starčků (Senecio) a mnoha jiných rostlin. Na obnaţených skalách lze najít i společenstva travin, vysokohorských pryšců, aloí a orchidejí (Bulbophyllum, Disa, Eulophia a dalších). Tato nesmírně zajímavá vegetace se vyskytuje na více horských masívech Madagaskaru. Bohuţel vrcholy pohoří Ankaratra nejsou nijak chráněny a poslední zbytky původního rostlinstva likvidují pastevci, pohoří Andringitra zase připomíná obří schodiště rýţových políček a národní park chrání jen úplnou špičku. Nejlépe je na tom obtíţně přístupný a neobydlený masív Marojejy na 17

18 severovýchodě, který je lépe chráněn pověrami a mýty neţ zákonem o ochraně přírody (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Obr. 2: Vegetační pásma Madagaskaru (< vesmir.msu.cas.cz/madagaskar/>). 2.5.Fauna Madagaskaru Charakteristika obratlovců (Vertebrata) Obratlovci jsou aktivně pohyblivý, bilaterálně symetričtí strunatci s dobře vytvořenou opornou soustavou a výkonnými smyslovými orgány. Metamerně segmentované tělo je rozděleno na hlavu, trup a ocas; pokoţka a škára jsou vícevrstevné, tělo zpravidla kryto různými útvary (např. šupiny, peří, srst). Vyvářejí se nové oporné tkáně chrupavka a kost. Cévní soustava je uzavřená, tvořena systémem tepen a ţil. Oběh krve zajišťuje autonomně tepající srdce. Krev obsahuje erytrocyty 18

19 s hemoglobinem. Vylučovacím orgánem jsou ledviny. Základem nervové soustavy je míšní trubice. Chorda dorsalis je v dospělosti redukována. Kostra je členěna na hlavu a páteř, končetiny mají vnitřní kostru a jsou stavěny jako ploutve nebo nohy, druhotně mohou chybět. Specializovaným nervovým ústředím je mozek. Pro přijímaní informací a orientaci jsou nejdůleţitější smyslové orgány jako čichové ústrojí, komorové oči a blanitý labyrint vnitřního ucha. Je vytvořena sloţitá soustava ţláz s vnitřní sekrecí, jejichţ funkce spolu s funkcí nervové soustavy zajišťuje neurohumorální integraci všech ţivotních pochodů. Obratlovci mají z pravidla intenzivní látkovou výměnu, velkou časoprostorovou aktivitu a schopnost ukládat značné mnoţství zásobních látek jako jsou glykogen a tuky (HANEL, 2008). Historie fauny ostrova Jiţ v době před odtrţením od Afriky ţilo na Madagaskaru několik primitivních savčích druhů, z nichţ nejstarší byl drobný hmyzoţravec Ambodro mahabo. Po osamostatnění ostrova ustala migrace v rámci superkontinentu a k několika málo příbuzným rodu Ambondro se v pozdější době přidalo jen malé mnoţství trosečníků, kteří se na Madagaskar dostali zejména na vyvrácených kmenech stromů při tropických bouřích - hmyzoţravci, hlodavci a primitivní šelmy podobné promykám (BEANDAPA- KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Co se osidlování ostrova ţivočichy týče, má se také za to, ţe některým druhům (např. lemurům a masoţravcům) mohl v osidlování ostrova pomoci částečný pevninský most, který se v Mozambickém průlivu vynořil před 40 miliony let. Novému prostředí se příchozí dokonale přizpůsobili a vznikaly nové druhy, které nenajdeme nikde jinde na světě (< Původ lemurů, skupiny primátů, která dnes na Madagaskaru představuje světový unikát, dosud není zcela přesvědčivě vysvětlen. Na základě genetických analýz bylo zjištěno, ţe čeleď lemurovití (Lemuridae) se začala rozrůzňovat na počátku třetihor před 62 miliony let, tedy aţ dlouho po osamostatnění ostrova. První fosilní nálezy lemurů druhu Cantius trigonodus a Bugtilemur mathesoni jsou jen o deset milionů let mladší, pocházejí však ze Severní Ameriky a z Pákistánu. Nejnovější teorie tvrdí, ţe předchůdci dnešních lemurů, příbuzní těmto dvěma druhům, se na ostrov dostali jako jedni z prvních trosečníků a pionýrů před 40 miliony let (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). 19

20 Pozůstatky třetihorní a čtvrtohorní fosilní fauny izolovaného ostrova jsou vzácné, nejvíce nálezů patří aţ do skupiny organismů ţijících na Madagaskaru před několika tisíci let. Z této doby se dochovaly na celé řadě nalezišť po celém ostrově tzv. subfosilní, tedy částečně fosilizované kosterní pozůstatky lemurů, z nichţ největší dosahovali velikosti paviána Archaeolemur nebo dokonce gorily Megaladapis a Archaeoindris. Vegetaci spásala stáda trpasličích hrochů (například druhy Hippopotamus lemerlei, Hexaprotodon madagascariensis) a obřích ţelv Geochelone grandidieri. Populace těchto tvorů udrţovali v příslušných mezích obrovští krokodýli Crocodylus robustus a cibetkovitá šelma Cryptoprocta spelea, coţ byl protějšek českého jeskynního lva, obávaného lovce našich předků z doby kamenné. Pro Madagaskar jedinečný byl také tři metry vysoký nelétavý býloţravý pták Aepiornis a jeho poněkud menší příbuzný Mullerornis (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). V období před deseti aţ třemi tisíci let došlo na Madagaskaru k výrazné změně. Začali postupně vymírat především ti největší ţivočichové. Zmizeli všichni tvorové s hmotností nad 10 kilogramů a také řada menších. Podstatně se reorganizovaly potravní vztahy a niky v tehdy existujících ekosystémech. Dříve se uvaţovalo o vlivu člověka. Madagaskar však po dlouhou dobu zůstával pro člověka skryt a první lidé se zde objevili aţ na počátku prvního tisíciletí našeho letopočtu (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Co bylo příčinou tak razantní změny v ekosystému Madagaskaru, není dosud zcela jednoznačně objasněno. Na základě studia pylových zrn dospěli paleontologové k názoru, ţe přibliţně před let došlo ke klimatické změně, kdy nastoupilo období s výrazně suchým a také poněkud teplejším podnebím. Tento průběh klimatu přetrvává v podstatě aţ do dnešních dnů. To zřejmě vedlo ke změně vegetace, kdy se rozšiřovala bezlesá území na úkor lesů. Od desátého století n. l. se přidal vliv člověka, který sice vymírání sám nezapříčinil, ale v jeho průběhu jej podpořil a pravděpodobně urychlil. Nejmladší subfosilní nálezy kostí velkých madagaskarských endemitů se datují do šestnáctého století. Kdyţ na ostrov v téţe době prvně vstoupili evropští objevitelé, popisovali zde prazvláštní tvory. Není však jasné, zda šlo o očitá svědectví, nebo jen o vyprávění domorodců (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). 20

21 Současnost Řád primáti se dělí do dvou skupin. Madagaskarské poloopice, komby a outloni patří mezi Strepsirrhini, mají delší, ţlaznatý (a tudíţ vlhký) čenich a spirálně stočené nozdry a jsou více závislé na čichu (UHLENBROEKOVÁ, 2009). Lemuři Lemuři Madagaskaru a Komor neměli během své evoluce ţádnou konkurenci vyvinutějších primátů. Ekologické podmínky zde očividně byly pro tyto poloopice tak optimální, ţe osídlily nejrůznější ţivotní prostředí a a vyvinuly se v mnoţství forem (DILLER et al. 2002). Lemuři se dělí asi do pěti čeledí, které zahrnují 60 druhů od velikosti myši aţ po téměř desetikilového indriho. Spolu s africkými kombami, indickými lori a filipínskými nártouny jsou řazeni do podřádu poloopic (Prosimiae) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Do čeledi makiovitých (Cheirogaleidae) řadíme noční, zejména všeţravé druhy se sklony k hmyzoţravosti a poţírání pryskyřice. Některé druhy přespávají období sucha, kdy ţijí z tukových zásob nahromaděných u kořene ocasu. Maki nejmenší (Microcebus myoxinus), který váţí pouhých 30 gramů je nejmenší primát vůbec. Vyskytuje se v západní polovině ostrova v suchých opadavých lesích. Maki velký (Cheirogaleus major), je se svou hmotností přes půl kilogramu aţ 20 krát těţší neţ nejmenší příslušník čeledi. Vyskytuje se v lesích vlhkého východního a severního pobřeţí ostrova. V suchém období hibernuje (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Do čeledi lepilemurovití (Magaladapidae) zahrnujeme menší lemury o hmotnosti půl aţ jeden kilogram. Tito lemuři jsou býloţravci, jejichţ potravu tvoří listí stromů, výhonky či kůra. Chybí jim horní řezáky, mají zvětšené slepé střevo s bakteriemi rozkládajícími celulózu a je u nich popsáno poţírání trusu pro dokonalejší trávení rostlinné potravy. Nejznámějším druhem čeledi je lemur čilý (Lepilemur mustelinus) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Mezi lemurovité (Megaladapidae) řadíme denní bambusové lemury rodu Hapalemur, rod Varecia a pravé lemury. Lemuři rodu Hapalemur jsou malého vzrůstu o hmotnosti 1 2,5 kg. Lemur zlatý (Hapalemur aureus) snese pro jiné savce smrtící mnoţství kyanidů, které obsahuje jeho oblíbená potrava výhonky bambusu rodu 21

22 Cephalostachium viguieri. Lemur zlatý byl senzačně objeven teprve v roce Jeden z poddruhů lemura šedého (Hapalemur griseus alaotrensis) patří mezi nejohroţenější primáty vůbec. Lemur vari (Varecia variegata) je se svými téměř pěti kilogramy největším příslušníkem čeledi. Na východním Madagaskaru se vyskytuje ve dvou barevných variacích, rozšířenější černobílé a červenohnědé. Vari je nejvíce plodoţravým druh lemura, rodí nejčastěji dvojčata, ţije v monogamních párech a střeţí svá teritoria (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Tzv. praví lemuři jsou nejznámějšími zvířaty Madagaskaru. Lemuři kata (Lemur catta) ţijí v početných skupinách, ve kterých jsou dominantní samice. Ze všech lemurů také tráví nejvíce času na zemi. Poměrně běţný je lemur hnědý (Eulemur fulvus). Dále sem patří lemur tmavý (Eulemur macaco), lemur korunkový (Eulemur coronatus), který se vyznačuje sloţitým systémem pachového značení, pro které pouţívá tři pachové ţlázy, lemur mongoz (Eulemur mongoz), patřící k nejmenším z této čeledi, lemur červenobřichý (Eulemur rubriventer) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Největšími druhy lemurů jsou příslušníci býloţravé čeledi indriovití (Indriidae). Kromě drobných, nočních, asi jen kilogramových lemurů rodu avahi (Avahi) se jedná o vzrostlá zvířata o hmotnosti do 10 kg. Poměrně rozšířený sifaka malý (Propithecus verreauxi verreauxi) je světlý, pěkný lemur s tmavě zbarvenou hlavou. Po zemi se pohybuje charakteristickými skoky do strany na zadních nohou. Sifaka velký (Propithecus diadema) je širokospektrální býloţravec, o kterém se ví jen velmi málo. Patří sem také mimořádně vzácný sifaka Tattersalův (Propithecus tattesalli) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Největší a velmi zajímavý je lemur druhu indri (Indri indri). Černobílý indri má zakrnělý ocas, v korunách stromů se pohybuje skoky aţ 10 metrů dlouhými. Samice jsou větší a v monogamním páru dominantní. Důleţitou roli hraje jejich volání, jímţ si vymezují a obhajují teritoria (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Čeleď ksukolovití (Daubentoniidae) má pouze jediný druh ksukola ocasatého (Daubentonia madagascariensis). Je to největší noční primát na světě, ačkoliv váţí jen do tří kilogramů. Předpokládá se, ţe s komplikovaným způsobem získávání potravy souvisí relativně dlouhé období vývoje mláděte, a vzhledem k jeho velkému a 22

23 vyvinutému mozku lze tvrdit, ţe jde o nejinteligentnějšího z lemurů (BEANDAPA- KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Bodlíni, šelmy, hlodavci Další skupinou savců typických pro Madagaskar jsou bodlíni. Tito prastaří hmyzoţravci se v různorodém prostředí vyvinuli do rozmanitých podob. Jsou to soumračná a noční zvířata, z nichţ některá upadají do sezónního spánku. Nejpozoruhodnější je na nich to, ţe na rozdíl od ostatních savců nemají stálou tělesnou teplotu. Ta jim kolísá v závislosti na okolním prostředí v rozmezí C. Největším druhem je bodlín bezocasý (Tenrec ecaudatus), váţí aţ 3 kg a patří mezi hojné a velmi plodné ţivočichy. V jednom vrhu má aţ 30 mláďat. Dalšími zástupci jsou bodlín páskovaný (Hemicentetes semispinosus), bodlín jeţkovitý (Setifer setosus), bodlín vodní (Limnogale mergulus), bodlín dlouhoocasý (Microgale longicaudata), bodlín zemní (Geogale aurita) a krtobodlín rýţový (Oryzorictes tetradactylus) (BEANDAPA- KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Většina šelem jsou masoţravci, řád zahrnuje suchozemské i vodní druhy. Pozemní šelmy mají dlouhé špičáky a navíc zvětšené poslední horní třenáky a první dolní stoličky jako tzv. trháky schopné ukrajovat maso nebo i kosti z těla kořisti (UHLENBROEKOVÁ, 2009). Ze šelem ţije na Madagaskaru pouze devět druhů z čeledi cibetkovitých (Viverridae), z nichţ jeden druh cibetka indická (Viverricula india) je uměle vysazený. Největší šelmou je fosa (Cryptoprocta ferox) s hmotností do 15 kg. Dobře se pohybuje i po stromech a loví lemury, bodlíny, či různé ptáky nebo hmyz. Zajímavá je podobnost vnějších genitálií samic se samci (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Fosa je typická šelma se silnými čelistmi a velkými zuby. Kaţdé z těchto samotářských šelem obývá velké území o rozloze 4 km 2. Je to vzácná šelma, která se v zajetí mnoţí jen výjimečně (CLUTTON- BROCKOVÁ, 2005). Další šelmy Madagaskaru jsou fanaloka (Fossa fossana), lovící zejména bezobratlé stejně jako puchol malý (Eupleres goudotii), galidie tenkopruhá (Mungotictis decemlineata) a galidie prouţkovaná (Galidia elegans) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). 23

24 Hlodavci jsou jednotný řád savců s hlodavými zuby. Všichni mají jeden pár trvale rostoucích řezáků v horní a jeden v dolní čelisti, které se brousí uţ tím, jak se dolní otírají o zadní stranu horních. Špičáky chybí, místo nich je mezera zvaná diastema (UHLENBROEKOVÁ, 2009). Z hlodavců Madagaskaru stojí za zmínku zejména křeček velký (Hypogeomys antimena), který váţí i přes 1 kg a dokáţe na svých zadních nohách skákat podobně jako klokan (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Ptáci Na Madagaskaru se vyskytuje kolem 260 druhů ptáků, z toho 115 je endemických. Téměř neznámý pták kurol madagaskarský (Leptosomus discolor) je jediným druhem své čeledi. Hnízdí v dutinách a ţivý se hmyzem a drobnými obratlovci. Populace velkého orla madagaskarského (Haliaeetus vociferoides) se dnes odhaduje na 250 dospělých jedinců (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Dále zde ţijí tři druhy papoušků. Všechny tři tyto druhy hnízdí v dutinách. Dva druhy patří do rodu vasa vaza velký (Coracopsis vasa) a vaza malý (Coracopsis nigra). Zajímavé na nich je to, ţe samice v době rozmnoţování bez přepeření hnědnou. Dochází k tomu změnou uloţení melaninu v buňkách per. Třetím druhem je agapornis šedohlavý (Agapornis canus) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Agapornis šedohlavý nosí na rozdíl od většiny ostatních hnízdní materiál spíše v zobáku neţ mezi pírky na kostřeci. Tohoto papouška je obvykle moţné pozorovat v hejnech, potravu si většinou hledají na zemi (ALDERTON, 2009). Dalšími zástupci ptactva Madagaskaru jsou: faeton ţlutozobý (Phaeton lepturus), drongo chocholatý (Dicrurus forficatus), lejskovec madagaskarský (Terpsiphone mutata), luňák hnědý egyptský (Milvus aegyptius), majna obecná (Acridotheres tristis), vanga stračí (Leptopterus chabert), snovatec madagaskarský (Foudia madagascariensis), ledňáček krátkozobý (Alcedo vintsioides), volavka rusohlavá (Bubulcus ibis), volavka bílá (Egretta alba), volavka černá (Egretta ardesiaca), čírka černoskvrnná (Anas bernieri), kachna madagaskarská (Anas melleri), husička vdovka (Dendrocygna viduata) a koroptev madagaskarská (Margaroperdix madagascariensis). Některé druhy ptáků jsou zde zcela běţné, jiné uţ asi nikdo nespatří. Z hladiny jezera Alaotra zmizely hned dva druhy vodních ptáků potápka skořicovohrdlá (Tachybaptus 24

25 rufolavatus) a polák madagaskarský (Aythya innotata) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Plazi Unikátní evoluční historie Madagaskaru je patrná především u plazů nachází se zde přibliţně 365 endemických druhů. Tento počet zároveň představuje 96 % všech plazů ţijících na Madagaskaru. Někteří z nich se vyvinuli z předků, kteří obývali Madagaskar ještě v době, kdy byl součástí pradávné Gondwany, a jsou geneticky podobnější druhům, které dnes najdeme v Jiţní Americe či Asii, neţ těm, které známe z Afriky. Příbuznost s druhy vyskytujícími se dnes v Africe pak ukazuje na migrace na Madagaskar v pozdějších dobách (< Na tomto ostrově se nevyskytují ani kobry a jiní korálovcovití hadi, ani zmije. Madagaskar vskutku osídlili příslušníci pouhých tří čeledí hadů: slepáci, hroznýši a uţovky (BURTON, 1998). Impozantním hadem je hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis), který dosahuje délky přes 2 m a váţí přes 10 kg (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Dalším zajímavým hroznýšem je hroznýš Dumerilův (Acrantophis dumerili), který se často nazývá také jako hroznýš madagaskarský. Tento hroznýš je velmi podobný hroznýšům Jiţní Ameriky, se kterými má také společného předka. Loví převáţně teplokrevné ţivočichy, a to i přesto, ţe mu chybí na teplo citlivé jamky na hlavě (O SHEA, 2005). Medově zlatavá ţelva angonoka (Geochelone yniphora) je povaţována za nejvzácnější druh ţelvy na světě. Kromě tohoto druhu lze spatřit také běţnější ţelvu paprsčitou (Geochelone radiata) nebo málo známou ţelvu tlustoocasou (Pyxis planicauda) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Mezi plazy Madagaskaru řadíme felsumy. Felsuma Standingova (Phelsuma standingi) je druhý největší denní gekon tohoto rodu. Dospělí mají modrošedé tělo, mláďata jsou výrazně pruhovaná a přebarvují se během dospívání (O SHEA, 2005). Dalším nápadným druhem je felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis). Opakem nápadných felsum jsou noční ploskorepi. Mají plochý nejen ocas, ale prakticky 25

26 kaţdou část těla. Různé koţní lemy jim pomáhají dokonale splývat s podkladem (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Madagaskar je pravým domovem chameleonů. Vyskytuje se jich zde přibliţně sedm desítek druhů. Spatřit je na Madagaskaru můţete prakticky všude. Škála pestrých druhů těchto plazů s proměnlivým zbarvením začíná od třícentimetrového chameleonka nejmenšího (Brookesia minima) po téměř sedmdesáticentimetrové obry druhů chameleon obrovský (Furcifer oustaleti) nebo chameleon Parsonův (Calumma parson) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Obojţivelníci Obojţivelníky na Madagaskaru zastupují jen ţáby. Je známo, ţe se zde vyskytuje něco kolem 250 druhů, z nichţ 99 % je pro Madagaskar endemických. Skutečný počet však brzy přesáhne tři stovky. Ţijí zde například: mantila ţlutohnědá (Mantidactylus flavobrunneus), létavka madagaskarská (Boophis madagascariensis), létavka malachitová (Boophis luteus), létavka Boehmeova (Boophis boehmei) a některé ţáby rodu Mantidactylus z čeledi skokanovitých (Ranidae). Mnoho ţab však nemá ještě ani latinské natoţ české jméno (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007) Informace o zoologických zahradách Zoo Brno Rozloha zoologické zahrady je 64,3 ha, z toho 25 ha činí rozloha expoziční plochy. Délka prohlídkového okruhu zoo je 8 km (< Následující informace byly získány z: < Oficiální název této zahrady je Zoologická zahrada města Brna, nachází se tedy v Brně v ulici U zoologické zahrady. Byla otevřena 30. srpna 1953 a jejím zřizovatelem je Statutární město Brno. Od jejího otevření jiţ tuto zahradu navštívilo 12 milionů osob. Zoo Brno je členem významných mezinárodních seskupení, jako jsou Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZ), Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA), Euroasijská asociace zoologických zahrad a akvárií (EARAZA), Světová asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA), Mezinárodní asociace 26

27 vzdělávacích pracovníků zoologických zahrad (IZE) a další. V zoo je umístěno také Záchytné centrum CITES. Díky své vysoké odborné úrovni a chovatelským úspěchům můţe zoo spolupracovat na realizaci záchovných programů celosvětově nejohroţenějších druhů zvířat, ale také na ochraně ohroţených druhů fauny České republiky. Významnou část svých aktivit směřuje zoo do ekologického vzdělávání výukové programy a exkurze pro školy a další zájemce. Funguje zde také Dětská zoo. Zahrada je přístupná po celý rok a návštěvnost se v posledních letech pohybuje kolem osob za rok. Internetové stránky této zoo obsahují seznam chovaných zvířecích druhů rozřazených do skupin podle původu druhů. V kolonce Madagaskar zde naleznete celkem tři druhy ţivočichů: vaza velký (Coracopsis vasa) ţelva paprsčitá (Geochelone radiata) ţelva pavoučí (Pyxis arachnoides) Při opětovném nahlédnutí do celkového seznamu ţivočišných druhů zde chovaných však zjistíte, ţe by do této oblasti měl patřit ještě lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons), tedy zástupce lemurů typických právě pro ostrov Madagaskar. Zoo Jihlava Oficiální název zoologické zahrady je Zoologická zahrada Jihlava a nachází se v ulici Březinovy sady v Jihlavě. Její rozloha činí 9 ha. Celkem je v Zoo Jihlava chováno 187 ţivočišných druhů coţ činí celkem 930 jedinců (< Následující informace byly získány na webových stránkách Zoo Jihlavy: < Zoologická zahrada Jihlava byla zaloţena v údolí řeky Jihlávky v roce 1967 a to z iniciativy několika místních nadšenců původně jako zookoutek. V roce 1982 byl zookoutku Ministerstvem kultury udělen statut zoologické zahrady. Jejím prvním ředitelem byl jmenován Ing. Vladislav Jiroušek. Začala se psát nová kapitola v existenci zoo. Funkčně zastaralá zařízení byla podrobena rozsáhlým rekonstrukcím. Důraz kladen 27

28 na estetické hledisko. Uplatňovaly se přírodní materiály - dřevo, kámen. Mříţe postupně nahrazovalo sklo. Zlepšilo se technické zázemí, rozšířil vozový park. Poté, co na místě nevyhovujících klecí byl vybudován poměrně rozsáhlý komplex přírodních výběhů pro levharty a rysy, se Zoo Jihlava stala zoologickou zahradou bez mříţí. Zoologická zahrada je členem Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZ), Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA), Světová asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA), Mezinárodní asociace vzdělávacích pracovníků zoologických zahrad (IZE) a dalších. Na stránkách zoologické zahrady jsem dohledala v seznamu zvířat ta zvířata, která pochází z Madagaskaru. Seznam však není nijak rozčleněn dle oblastí původu zvířat a vzhledem k tomu, ţe jsem tuto zahradu nekontaktovala pomocí u, bylo toho vyhledávání velmi obtíţné. Mohlo by se tedy stát, ţe také kvůli neaktuálnosti stránek nebude některý ţivočišný druh v seznamu uveden. Dle informací které jsou k dispozici na internetových stránkách < chová tato zahrada tyto obratlovce původem z Madagaskaru: plazi: felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis grandis ) hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis) savci: lemur černý (Eulemur macaco macaco) lemur kata (Lemur catta) lemur rudočelý (Eulemur fulvus rufus) Zoo Olomouc Rozloha zahrady je v současné době 42,5 ha (< Následující informace jsou poskytnuty na webových stránkách zoologické zahrady: < 28

29 Oficiální název je Zoologická zahrada Olomouc. Tato zahrada se nachází na Svatém Kopečku v Olomouci v ulici s příznačným názvem Darwinova. Byla zaloţena RNDr. Václavem Roubíčkem, který se stal současně jejím prvním ředitelem, a otevřena byla 3. června Zpočátku zde pracovalo 17 zaměstnanců bez odborného zoologického vzdělání. Počet chovaných zvířat a jejich druhové zastoupení postupně vzrůstal z 12 druhů a 86 kusů v roce otevření aţ k 378 druhům a téměř 1800 kusům v dnešní době. Zoologická zahrada je členem několika mezinárodních organizací: EAZA Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií WAZA Světová asociace zoologických zahrad a akvárií EARAZA Euroasijská asociace zoologických zahrad a akvárií UCSZOO Unie českých a slovenských zoo IZE Mezinárodní asociace vzdělávacích pracovníků zoologických zahrad Zoo Olomouc má na stránkách zvířata seřazena do tříd savci, ptáci, plazi a obojţivelníci, ryby a bezobratlí. V rámci tříd je moţné najít si ještě nadřád. Zvířata jsou seřazena v abecedním pořadí. Prohlédla jsem tedy jednotlivé skupiny, abych zjistila, jaké obratlovce původem z Madagaskaru zde chovají a sestavila jejich seznam. plazi: hroznýš Dumerilův (Acrantophis dumerili) hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis) savci: fosa (Cryptoprocta ferox) kaloň zlatý (Pteropus rodricensis) lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons) lemur tmavý (Eulemur macaco macaco) maki trpasličí (Microcebus murinus) 29

30 vari černobílý (Varecia variegata) Zoo Plzeň Základní informace o této zoologické zahradě jsem získala z: < Tato zahrada se nachází přímo v Plzni v ulici Pod vinicemi. Oficiální název této zahrady je Zoologická a botanická zahrada města Plzně. Tato zahrada byla zaloţena a otevřena v roce 1926 spolkem IRIS. Rozloha a počty zvířat jsou na stránkách uváděny ke dni Rozloha činila 21 ha, počet taxonů byl 1307 a počet jedinců Zoologická zahrada je členěna do biogeografických oblastí světa. Jedná se o tyto oblasti: palearktická, neoarktická, neotropická, australská, etiopská, orientální neboli indomalajská a tropický pavilon. Madagaskarský pavilon patří do etiopské oblasti. Tento pavilon byl slavnostně otevřen v roce Zoo Plzeň je také členem mnoha organizací na národní i mezinárodní úrovni. Například EAZA (Evropská asociace zoo a akvárií), UCSZ (Unie českých a slovenských zoo), Unie botanických zahrad ČR, CEAF (Středoevropská asociace přátel zoo) a dalších. Na stránkách této zoo byla také zvířata seřazena do několika skupin podle tříd. Zbývalo mi tedy opět projít jednotlivé skupiny a vyhledat zde zvířata pocházející z Madagaskaru a sestavit jejich seznam. plazi: felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis grandis) felsuma paví (Phelsuma quadriocellata) hroznýš Dumerilův (Acrantophis dumerili) hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis) chameleon jemenský (Chamaeleo calyptratus) chameleon obrovský (Furcifer oustaleti) chameleon pardálí (Furcifer pardalis) 30

31 leioheterodon madagaskarský (Leioheterodon madagascarensis) oplurus (Oplurus cuvieri cuvieri) ploskorep Henkelův (Uroplatus henkelli) ţelva hvězdnatá (Geochelone elegans) ţelva paprsčitá (Astrochelys radiata) ţelva pavoukovitá (Pyxis arachnoides) ptáci: ibis madagaskarský (Lophotibis cristata) kachna madagaskarská (Anas melleri) papoušík šedohlavý (Agapornis cana cana) jiným názvam agapornis šedohlavý vaza velký (Coracopsis vasa) savci: bodlín bezocasý (Tenrec ecaudatus) galidie prouţkovaná (Galidia elegans) kaloň Wahlbergův (Epomophorus wahlbergi) kaloň zlatý (Pteropus rodricensis) křeček velký (Hypogeomys antimena) lemur černý (Eulemur macaco macaco) lemur kata (Lemur catta) lemur límcový (Eulemur collaris) lemur rákosový (Hapalemur griseus alaotrensis) lemur rudobřichý (Eulemur rubriventer) 31

32 lemur rudočelý (Eulemur fulvus rufus) maki tlustoocasý (Cheirogaleus medius) vari černobílý (Varecia Variegata) vari červený (Varecia rubra) vari páskovaný (Varecia variegata subcincta) Zoo Praha Oficiální název zoologické zahrady je Zoologická zahrada hlavního města Prahy a nachází se v ulici U Trojského zámku v Praze. Zoologická zahrada byla poprvé zpřístupněna veřejnosti v roce 1931 (< V současné době činí rozloha zoo 60 ha a je zde chováno 650 druhů zvířat, celkem přibliţně asi 5000 jedinců (< Zahrada aktivně spolupracuje s mnoha mezinárodními institucemi, ve kterých je zároveň členem například: EAZA Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií WAZA Světová asociace zoologických zahrad a akvárií IZE Mezinárodní asociace vzdělávacích pracovníků zoologických zahrad Nesmíme však také opomenout práci zoologické zahrady na ochraně ţivočichů ex-situ a in-situ. Při ochraně ţivočichů ex-situ se jedná o vytváření pojistných chovných skupin v zoo, u druhů bezprostředně ohroţených v přírodě. Ochrana in-situ je naopak ochranou ţivočichů přímo v místě jejich přirozeného výskytu. K bylo v Zoo Praha chováno 507 druhů zvířat z Červeného seznamu IUCN a 52 druhů zařazených do evropských záchranných programů EEP (< Internetové stránky Zoo Praha jsou koncipovány trochu jinak. Vzhledem k velkému počtu chovaných druhů zvířat je zde moţné v seznamu zvířat, na stránkách uvedeného jako Lexikon zvířat, omezit vyhledávání jak systematicky na třídy tak na světovou oblast. Omezila jsem tedy hledání na oblast Afrika, vypsala rovnou poţadovanou oblast Madagaskar a postupně prohledala skupiny savci, ptáci a plazi a 32

33 opět sepsala seznam. Tato moţnost výběru oblasti mi hledání potřebných obratlovců Madagaskaru velice ulehčila. plazi: hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis) ptáci: hrdlička madagaskarská (Streptopelia picturata) nesyt africký (Mycteria ibis) savci: bodlín bezocasý (Tenrec ecaudatus) bodlín Telfairův (Echinops telfairi) lemur bělohlavý (Eulemur fulvus albifrons) lemur kata (Lemur catta) lemur tmavý (Eulemur macaco macaco) lemur vari černobílý (Varecia variegata) maki trpasličí (Microcebus murinus) Zoo Zlín Informace zde pouţité jsou uvedeny na: < Oficiální název této zoologické zahrady je Zoo a zámek Zlín-Lešná, a nachází se v ulici Lukovská ve městě Zlín, které je také jejím zřizovatelem. Tato zahrada byla otevřena roku 1948 a její celková rozloha činí 52 ha, z nichţ 48 ha je rozloha expozic. Je zde chováno 215 druhů zvířat o celkovém počtu jedinců. Zoo je členem organizací: UCSZ Unie českých a slovenských zoo EAZA Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií 33

34 WAZA Světová asociace zoologických zahrad a akvárií SEAZA Jihoasijská asociace zoologických zahrad a akvárií IZE Mezinárodní organizace vzdělávacích pracovníků v zoo ISIS Mezinárodní systém registrace ţivočišných druhů Unie BZ ČR Unie botanických zahrad České republiky Zlínská zoo je umístěna v přírodním parku. Areál je velmi originálně rozdělen podle jednotlivých kontinentů. Za jeden den se tady návštěvník seznámí se zvířaty z Afriky, Asie, Austrálie, Střední a Jiţní Ameriky. Zoo Zlín má seřazena zvířata do oblastí podle kontinentů. Vyhledávala jsem tedy zvířata podle oblasti. Obratlovci Madagaskaru jsou zařazeni do oblasti Afrika, kde jsou dále uvedena uvedeny skupiny a přímo druhy chovaných zvířat. Na základě toho jsem zjistila, ţe tato zoo chová pouze dva druhy zvířat z Madagaskaru. lemur kata (Lemur catta) vari černobílý (Varecia variegata) Pokud pak návštěvník stránek potřebuje bliţší informace k tomuto druhu zvířat, musí si je dohledat pomocí vyhledávače. 34

35 PRAKTICKÁ ČÁST 3. METODIKA 3.1. Průzkum zoo Moje bakalářská práce zahrnuje průzkum internetových stránek a návštěvu vybraných zoologických zahrad v Brně, Jihlavě, Olomouci, Plzni, Praze a Zlíně. Nejprve se jednalo a shromáţdění informací o zahradách z jejich webových stránek včetně základních informací o zaloţení zoo a chovaných druzích obratlovců Madagaskaru. Následně se jednalo o osobní návštěvu kaţdé ze zoo, kromě Zoologické zahrady Jihlava, která nebyla navštívena z důvodu zvolení zahrad chovajících rozmanitější mnoţství druhů. Také z finančních a časových důvodů byly vybrány další zahrady blíţe mému bydlišti. V kaţdé zoo jsem absolvovala prohlídkovou trasu, při které jsem se zaměřila na mnou vybrané obratlovce Madagaskaru, u jejichţ výběhu jsem vţdy strávila alespoň 10 minut. Zvířata byla fotograficky zdokumentována fotoaparátem Olympus fe-210 nebo fotoaparátem Olympus D-755. Dále jsem em kontaktovala zaměstnance zoologických zahrad, kteří mi sdělili přesné počty zvířat a některé další informace pouţité v mé práci. Při dlouhém čekání na odezvu jsem také jako poslední a dodatečně zvolenou kontaktovala Zoo Olomouc z obavy o dostatečné mnoţství podkladů pro mou práci. Obavy se však nenaplnily a aţ na jednu zahradu byly všechny ostatní ochotny komunikovat. 3.2.Dotazníky Neopomenutelnou část mé práce tvoří také dotazník, který měl zjišťovat povědomí o obratlovcích Madagaskaru u návštěvníků zoo. Nepodařilo se mi však tento dotazník realizovat v jeho plném rozsahu, jak jsem měla původně v plánu. Návštěvníci zahrad bohuţel nebyli ochotni zodpovědět tento krátký dotazník, do toho se také přidalo špatné počasí, proto jsem nakonec musela tuto moţnost poněkud obměnit a dotázat se ţáků základní školy a jako pracující poţádat o pomoc její zaměstnance a osoby z okruhu mých známých. Dotazník jsem tedy realizovala na: Základní škole a Mateřské škole Ostroţská Lhota, Ostroţská Lhota 306, , kde jsem poţádala o vyplnění dotazníku ţáky ročníku, jejich vyučující a zbylé dotazníky pak vyplnili mí známí a někteří rodiče mých spoluţáků. Vzhledem k tomu, ţe se dotazníky realizovaly pouze ve Zlínském a Jihomoravském kraji bude jejich výsledek částečně zkreslen tím, ţe jeho 35

36 účastníci mají blíţe k některým zoologickým zahradám z mnou vybraných, coţ se projeví především v otázce navštívení některé ze zoologických zahrad. V ostatních otázkách o původu zvířat či informačních tabulích by však neměl být výsledek nijak zvlášť ovlivněn a tedy pro mou práci dostačující. Plné znění mnou vytvořeného dotazníku: 1. Vyberte: Jsem: student/ ka pracující 2. Navštívil/a jsem někdy zoologickou zahradu v? (zakrouţkujte) Brno Olomouc Plzeň Praha Zlín V jiném městě Ţádnou 3. Setkal/ a jsem se zde z některých z těchto zvířat? (zakrouţkujte) fosa galidie chameleon lemur s ţádným ze jmenovaných 4. Napište, odkud tato zvířata pochází a kde jste se o tom dozvěděl/a: 5. Čtete informační tabule v zoologických zahradách? ANO NE 6. Pokud ano, zdají se vám informace dostačující a úplné? ANO NE K sepsání mé bakalářské práce jsem vyuţila osobní počítač a program Microsoft Office Word K vytvoření tabulek a grafů jsem pouţila program Microsoft Office Excel

37 4. VÝSLEDKY 4.1.Výsledky srovnání chovaných druhů Následující tabulka obsahuje seznam všech obratlovců Madagaskaru chovaných zvolenými zahradami. V tabulce je označen kříţkem druh ve sloupci u zdroje, ze kterého byla informace získána, tedy zda tato informace pochází z webových stránek zoo nebo přímo aktuálně od zaměstnanců zoo a mého průzkumu zoo. Tabulka č. 1: Souhrn všech druhů obratlovců Madagaskaru chovaných zvolenou zoo podle zdroje. obratlovci Madagaskaru obratlovci chovaní jednotlivými zahradami dle zdroje: 1 - internet, 2 - zoo Brno Jihlava Olomouc Plzeň Praha Zlín plazi: felsuma madagaskarská felsuma paví + felsuma Standigova + hroznýš Dumerillův hroznýš psohlavý chameleon jemenský + chameleon obrovský + chameleon pardálí + ještěrkovec madagaskarský + leioheterodon madagaskarský + oplurus + ploskorep Henkelův + ţelva hvězdnatá + + ţelva paprsčitá ţelva pavoučí ptáci: agapornis šedohlavý + + hrdlička madagaskarská + + ibis madagaskarský + kachna madagaskarská + + nesyt africký + vaza malý + vaza velký

38 Tabulka č. 1 pokračování obratlovci Madagaskaru obratlovci chovaní jednotlivými zahradami dle zdroje: 1 - internet, 2 zoo Brno Jihlava Olomouc Plzeň Praha Zlín savci: bodlín bezocasý bodlín Telfairův + + křeček skákavý + křeček velký + kaloň zlatý kaloň Wahlbergův + + lemur běločelý lemur černý lemur hnědý + lemur kata lemur límcový + + lemur rákosový + + lemur rudobřichý + + lemur rudočelý lemur tmavý + maki tlustoocasý + maki trpasličí vari černobílý vari červený vari páskovaný + + galidie prouţkovaná + + galidie tenkopruhá + fosa počet druhů celkem 4 3 5? Z výsledků shrnutých v tabulce lze přehledně vidět odlišnost počtů druhů obratlovců Madagaskaru chovaných těmito zahradami v závislosti na zdroji. Vidíme také odlišnost nejen v číslech, ale i v informacích o chovaném druhu. V tabulce je také patrná informace o nejčastěji chovaném druhu. Vidíme tedy, ţe dle informací od zaměstnanců zoo je nejčastěji chovaným plazem Madagaskaru hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis). U ptactva je situace nejednoznačná, protoţe všechny jmenované druhy jsou chovány pouze jednou zahradou. Mezi savci jsou 38

39 nejčastěji zastoupeny dva druhy lemurů a to lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons) a lemur kata (Lemur catta). Tabulka č. 2: Souhrnné počty chybně uvedených druhů Brno Olomouc Plzeň Praha Zlín počet druhů uvedených na stránkách a nepřítomných v zoo počet druhů přítomných v zoo a neuvedených na stránkách Tabulka obsahuje počty druhů, u kterých se lišilo jejich zastoupení dle zdroje. Byly tedy buď chovány v zahradě, ale neuvedeny na stránkách, nebo uvedeny na stránkách zoo, ale v zahradě nepřítomny Výsledky návštěv zoologických zahrad Zoo Brno I přes opakovanou snahu o kontaktování zaměstnanců zoologické zahrady, případně ošetřovatelů mnou vybraných obratlovců Madagaskaru, se mi nepodařilo získat ţádnou odpověď a tedy ani ţádné bliţší informace. O kontakt jsem se pokusila pomocí internetu, teda na ovou adresu, kterou jsem nalezla na stránkách zoologické zahrady: < jako kontaktní adresu pro dotazy veřejnosti ohledně zoologické zahrady. Zoologickou zahradu jsem navštívila Absolvovala jsem procházku celou zahradou, samozřejmě se zaměřením na druhy pocházející z oblasti zájmu mé práce. V oblasti zvané Pavilon exotických ptáků jsem tedy bez větších problémů objevila několikačlennou skupinu papoušků vaza velký (Coracopsis vasa), bohuţel však díky jejich neustálému poletování a otevřenému průchodu do vnitřní části voliéry nebylo moţné určit, o jaký přesný počet jedinců se jedná. Informační tabule také tuto informaci neposkytovala. Poskytovala však další běţné informace o oblasti původu, velikosti, váze a také zajímavost o změně barvy peří tohoto papouška během období rozmnoţování. 39

40 Další důleţitou zastávkou byla Teraria 1 a 2. V těchto teráriích se měly nacházet oba zmiňované druhy ţelv. Nalezla jsem zde však pouze ţelvu paprsčitou (Geochelone radiata), s popiskem na skle jejího terária. Tento popisek byl poměrně strohý, omezený na několik banálních informací. Později jsem však objevila informační pořadač, kde se nacházely informace mnohem podrobnější. Podobně jako u papouška vazy jste se zde mohli informovat o výskytu, velikosti, ale také potravě a způsobu ţivota ţelvy. Ţelvu pavoučí (Pyxis arachnoides) jsem zde neobjevila ani popis tohoto druhu na ţádném z terárií. V informačním pořadači však byla tato ţelva s podrobnými informacemi uvedena, ovšem ţádné bliţší informace o jejím odchovu se mi nepodařilo zjistit. Jako poslední jsem se v této zoo zastavila v části Opice, kde se na jejím okraji nacházel výběh lemura běločelého (Eulemur fulvus albifrons), který se naneštěstí zrovna po krmení přemístil do vnitřní části výběhu, a ven se podíval pouze letmo, takţe ani po delším čekání jsem si jej nemohla dobře prohlédnout, pouze nás pozoroval ze vchodu do vnitřního výběhu. Z informační tabule jsem se dozvěděla, ţe skupinu zde chovanou tvoří jedna samice a čtyři samci. A také další informace o rozměrech, váze a způsobu ţivota. Informační tabule v této zahradě jsou dobře přístupné a čitelné u kaţdého mnou vybraného zvířecího druhu. Obsahují český, anglický a vědecký název ţivočicha a také podstatné informace i zajímavosti. Zarazila mě u nich však různorodost. Co se dočtete u jednoho zvířete, se nedočtete u jiného, například informace o počtu chovaných jedinců. Velmi jsem ocenila pořadač s informacemi o terarijních zvířatech dostupný u terárií, který, jak jsem mohla pozorovat, velmi zaujal také ostatní návštěvníky. Zoo Olomouc Tuto zoologickou zahradu jsem si, oproti zbylým mnou vybraným zahradám, zvolila dodatečně. Navštívila jsem ji tedy aţ , kdy jsem pořídila fotodokumentaci. Na webových stránkách této zahrady jsem opět vyuţila kontaktního u pro zjištění informací potřebných k mé bakalářské práci. Podařilo se mi kontaktovat Ing. Jitku Vokurkovou, zooloţku starající se o evidenci zvířat, která mi poskytla potřebné informace o druzích a počtech zvířat pocházejících z Madagaskaru chovaných touto zoo. Počty zvířat jsou stanoveny k

41 Z plazů jsou zde zastoupeny dva druhy hroznýšů: hroznýš Dumerilův (Acrantophis dumerili) a hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis). Početní zastoupení hroznýše Dumerilova (Acrantophis dumerili) je: 2 samci, 3 samice a 2 mláďata blíţe neurčeného pohlaví. U druhého hroznýše jsou chováni 2 samci a 1 samice. Z ptactva Madagaskaru se jedná o agapornise šedohlavého (Agapornis canus) v počtech 5 samců a 7 samic. Tento papoušek bývá často také označován jako papoušík šedohlavý nebo pouze částí latinského názvu jako cana. Největšímu zastoupení z ostrova Madagaskar se zde těší savci. Jedná se o čtyři druhy lemurů a také největší šelmu ostrova. Zoologickou zahradu obývá 1 samec a 2 samice lemura běločelého (Eulemur fulvus albifrons), 1 samec a 1 samice variho černobílého (Varecia variegata), 1 samec a 3 samice lemura katy (Lemur catta), který se stal zdejším obyvatelem teprve nedávno. V neposlední řadě také 3 samci a 2 samice lemura tmavého (Eulemur macaco macaco). Od největší šelmy Madagaskaru fosy (Cryptoprocta ferox) zde chovají rovnou pár, tedy 1 samce a 1 samici. Během mé návštěvy této zahrady jsem se také, jako jiţ v předešlé, zaměřila na informační tabule. Velmi se mi líbilo, ţe tabule byly jednotné, udrţované a čitelné. Nejdůleţitější informace na nich byly shrnuty v dolním řádku v podobě obrázků doplněných daty. Jednalo se především o potravu, biotop, rozměry, ale také o důleţitou informaci o ohroţení tohoto druhu. Dále byly obsaţeny informace o rozmnoţování, zařazení do systému a samozřejmě určité zajímavosti druhu. Velmi jsem na tabulích ocenila jejich horní část, ve které se nacházela tabulka s informací o posledním narozeném mláděti, která vzbuzuje v návštěvnících zájem spatřit mládě na vlastní oči a také získat nějakou představu o počtech mláďat, která se danému druhu narodí. Zoo Plzeň Po zkontaktování zoologické zahrady se mi ozval tiskový mluvčí této zoologické zahrady pan Mgr. Martin Vobruba, který velice ochotně poskytl základní informace a také předloţil kontakt na mě ošetřovatelkám z pavilonu Madagaskar paní Bc. Pavlíně Pánové a paní Aleně Faflíkové, které mi poskytly další potřebné a ojedinělé informace pro mou bakalářskou práci. Tyto informace byly aktuální ke dni Samozřejmě jsem také navštívila zoo osobně a to

42 Vzhledem k velkému počtu chovaných zvířat z oblasti Madagaskaru, bylo u této zoo opravdu velice náročné zjistit počty těchto zvířat. S pomocí ošetřovatelů a tiskového mluvčího Zoo Plzeň jsem dala dohromady seznam s počty ţivočichů. Byl ovšem trochu problém s uvedením přesného stavu věci u plazů, protoţe některé druhy jsou chovány v oddělení akva tera mimo zahradu. Zbylé obratlovce jsem sestavila do tohoto seznam spolu s počty jedinců chovaných Zoologickou zahradou Plzeň. Plazi: felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis grandis ) 1 samec, 2 samice felsuma Standingova (Phelsuma standingi) 1 samec hroznýš Dumerilův (Acrantophis dumerili) 1 samec, 1 samice hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis) 2 samci, 2 samice ještěrkovec madagaskarský (Zonosaurus madagascariensis) 1 samec, 3 samice ţelva hvězdnatá (Geochelone elegans) 2 samci, 4 samice, 3 mláďata ţelva paprsčitá (Astrochelys radiata) 7 samců, 2 samice, 16 mláďat ţelva pavoučí (Pyxis Arachnoides) 2 samice Ptáci: kachna madagaskarská (Anas melleri ) 2 samci, 3 samice vaza malý (Coracopsis nigra) 2 samci, 1 samice Savci: bodlín bezocasý (Tenrec ecaudatus) 3 samci, 8 samic křeček skákavý (Calomys laucha) 3 samci, 1 samice kaloň zlatý (Pteropus rodricensis ) 18 jedinců kaloň Wahlbergův (Epomophorus wahlbergi) 5 jedinců lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons) 1 samec, 1 samice lemur černý (Eulemur macaco macaco) 3 samice lemur hnědý (Eulemur fulvus) 1 samec, 1 samice 42

43 lemur kata (Lemur catta) chovná skupina 1 samec, 1 samice, 2 mláďata samci, samčí skupina 3 samci lemur límcový (Eulemur collaris) 1 samec, 1 samice lemur rákosový (Hapalemur griseus alaotrensis) 2 samci, 2 samice lemur rudobřichý (Eulemur rubriventer) 1 samec, 1 samice lemur rudočelý (Eulemur fulvus rufus) 1 samec, 1 samice maki trpasličí (Microcebus murinus) 4 samci, 2 samice vari černobílý (Varecia variegata) 2 samice vari červený (Varecia rubra) 3 samice vari páskovaný (bělopásý) (Varecia variegata subcincta) 1 samec, 1 samice galidie prouţkovaná (Galidia elegans) 1 samec, 1 samice galidie tenkopruhá (Mungocictis decemlineata) 2 samice fosa (Cryptoprocta ferox) 1 samec Od paní Bc. Pánové jsem také obdrţela velice cenné informace, které se týkají krmení těchto zvířat. Velcí hadi hroznýši se krmí jednou za dva týdny potkany menší jedinci dostávají 2 potkany, větší jedinci 3 potkany. Felsumy dostávají hroznové víno, banán, pekingské zelí a strouhanou mrkev. Ještěrkovci dostávají cvrčky a sarančata, záleţí však na velikosti daného jedince. Ţelvy přes zimu pekingské zelí, během léta pak čerstvou trávu. Kromě hadů je plazům také strava obohacována kaţdý den vitamíny a minerály nutrimix. Další informace o krmení se vztahují především k lemurům. Lemuři se krmí 3x denně. Podle druhu krmení jsou rozděleni do několika skupin podle rodů: Zástupci rodu vari ráno dostávají směs zeleniny mrkev, červená řepa, celer, petrţel, kedluben, rajče, paprika, okurka, pór. V poledne se variové krmí směsí ovoce jablko, mango, meloun, hroznové víno, banán, bluma, hruška, kaki. K ovocné směsi jsou ještě 3x týdně přidávány granule mazuri pro listoţravé primáty. V odpoledních 43

44 hodinách se pak jedná o materiál na okus a vařené objemové krmení luštěniny, kukuřice, rýţe, zeleninové rizoto, mrkev, pohanka s nízkotučným tvarohem, brambory. Lemuři patřící do rodu Eulemur a Lemur se krmí velmi podobně jako variové, pouze se jedná o jiný poměr jednotlivých druhů zeleniny a ovoce. Do rizota se jim navíc přidává vařené kuřecí maso. Lemur rákosový (Hapalemur griseus alaotrensis) patřící mezi jedince rodu Hapalemur má specifické poţadavky na krmení. Ráno se jedná o směs zeleniny obdobně jako u ostatních lemurů, v poledne však dostává čekankový puk a granule pro listoţravé primáty, k tomu vţdy jen 2 kousky ovoce mango, meloun, hruška, jablko, bluma, kaki. Tito lemuři vyţadují hodně okusu bambus, vrba, rákos, miscanthus. Alespoň jedenkrát týdně pak dostávají navíc také hmyz sarančata nebo cvrčky. Krmné dávky jsou lemurům denně obohacovány o vitamíny a minerály Nutrimix, Roboran H, AD3. V sezóně se pak přidávají květy ibišek, pampeliška a bezinky, ale také různé druhy trav. U makiů je krmení jiné neţ u předchozích jmenovaných primátů. Krmení probíhá pouze jedenkrát denně. Krmí se směsí ovoce a zeleniny, ke které se přidává hmyz cvrčci, mouční červy, zofobas. Šelmy Madagaskaru dostávají krmení obecně jedenkrát denně v odpoledních hodinách. U fosy se střídá hovězí maso na kosti, králík a kuře. U galidií se střídají vařená vajíčka, směsi ovoce a zeleniny, myši, granule pro kočky, hmyz, staţená jednodenní kuřátka a vařené kuřecí maso. Co se týká informačních tabulí, u ţivočichů je uveden český, vědecký, ale také anglický název. Tabule také nebyly řazeny, jak bývá obvyklé na několik krátkých informací pod sebou, ale jednalo se o souvislý text. Obsahovaly informace o přirozeném výskytu, rozmnoţování a stravě. Výrazně je také označena oblast původního výskytu zvířete na mapce světa. Velmi mě v pavilonu Madagaskar zaujala zajímavá tabule s názvem: Lemuři duchové pralesa. Tato tabule informovala o známých taxonech lemurů, jejichţ řady se stále rozšiřují novými objevy. Tyto informace doplňovaly vypsané názvy vybraných druhů lemurů s fotografiemi a také kostra makiho tlustoocasého (Chierogaleus medius) a část kostry nejzvláštnějšího lemura ksukola 44

45 ocasatého (Daubentonia madagascariensis), který bohuţel není k vidění v ţádné zoo u nás. Zoo Praha Tuto zahradu jsem navštívila Bylo velmi těţké se v této zoologické zahradě orientovat a najít mnou vybrané ţivočichy, především kvůli rozloze zoologické zahrady a také tomu, ţe tato zvířata nejsou zahrnuta do jedné oblasti zoo. Neměla jsem tedy moţnost úplně všechny ţivočichy osobně pozorovat a vyfotografovat. Později se mi po několika pokusech podařilo však kontaktovat paní Alenu Hofrichterovou z dokumentačního oddělení zoologické zahrady, která my poskytla přesné počty chovaných ţivočichů Madagaskaru aktuální k Z plazů z tohoto ostrova zoo v současné době chová hroznýše psohlavého (Sanzinia madagascariensis). Chováni jsou zde pouze 2 samci tohoto druhu a ţádné samice. Z ptactva je zde zastoupena hrdlička madagaskarská (Streptopelia picturata) v počtu 2 samců. Nejhojněji jsou opět zastoupeni savci Madagaskaru a to především lemuři. Nejprve bych však zmínila bodlína Telfairova (Echinops telfairi), který je v zoo zastoupen 2 samci a 4 samicemi. V tomto roce se také podařilo tento druh rozmnoţit a mají přírustek jednoho mláděte. Dalším obyvatelem zoo původem z Madagaskaru je maki trpasličí (Microcebus murinus). Chovnou skupinu zde tvoří 11 samců a 5 samic. Dále se jedná o různé duhy lemurů. Tedy o lemura běločelého (Eulemur fulvus albifrons) (také nazývaného bělohlavý) v počtu 3 samců a 2 samic, dále lemura katu (Lemur catta) ve skupině 7 samců a lemura tmavého (Eulemur macaco macaco) v počtu 3 samci a 3 samice. Ke změnám zde došlo u variů. Během mé návštěvy jsem zde měla moţnost pozorovat variho černobílého (Varecia variegata) a variho červeného (Varecia rubra). Při zjišťování přesných počtů těchto zvířat mi však bylo k sděleno, ţe stav variho černobílého v zoo je 0 jedinců. Pravděpodobně zde došlo k nějakému přesunu tohoto lemura. U variho červeného jsem se dozvěděla pouze počet chovaných jedinců a to v počtu 4 bez rozlišení pohlaví. 45

46 Na informačních tabulích v zahradě se návštěvníci dozví, jak je zvykem, základní informace o ţivočišném druhu. Informace jsou přehledně řazeny do kolonek pod sebou a obsahují stručné a podstatné informace, ale také zajímavosti k druhu. U výběhu lemurů kata (Lemur catta) přitáhla mou pozornost zajímavá tabule o lemurech, která popisovala šest vybraných druhů lemurů. Nejzajímavější na této tabuli byly ilustrace, na kterých byly vyobrazeny běţné postoje jednotlivých druhů, takţe návštěvník měl moţnost porovnat i rozdíl v postoji a pohybu zvířat. U stejného výběhu také obsahovaly informační tabule informace o zvířatech v německém, ruském a anglickém jazyce, které jsou zde důleţité vzhledem k poměrně hojnému počtu zahraničních návštěvníků. Zoo Zlín Zoo Zlín-Lešná jsem navštívila Po kontaktování zoo em se mi dostalo odpovědi od paní Mgr. Markéty Horské, která my poskytla informaci o stavu počtů obratlovců Madagaskaru chovaných zoo v roce Tyto informace jsem obdrţela Zoologická zahrada Zlín chová z oblasti Madagaskaru pouze savce a to přesněji dva druhy lemurů. Prvním zástupcem je vari černobílý (Varecia variegata). Tohoto zástupce chová zoologická zahrada pouze v počtu 3 samic, nemá tedy ţádnou chovnou skupinu tohoto druhu. Tento druh lemura obývá v zoo ostrov lemurů vari, který se nachází na okraji oblasti Asie. Ostrov není pro návštěvníky zoo průchozí, vari černobílý je totiţ poměrně mohutný druh lemura a přesto, ţe ne úmyslně, by mohl způsobit některým návštěvníkům zranění. Tento ostrov byl v době mé návštěvy uzavřený z důvodu rekonstrukce a zvířata byla v zázemí. V budoucnu by se tato zvířata měla přesunout do oblasti Afrika. Druhým druhem je asi nejznámější z lemurů, lemur kata (Lemur catta), který je chován v počtu 1 samec, 4 samice. V tomto roce se tento druh ještě rozšířil o 6 narozeným mláďat. Tento lemur obýval v oblasti Afrika ostrov lemurů kata, který byl pro návštěvníky průchozí. Při mé návštěvě však byla zvířata z tohoto ostrova přesunuta do nově zrekonstruovaného pavilonu primátů, z důvodu častých problémů 46

47 s návštěvníky, kteří nerespektovali nařízení zoo, ţe není moţné zde zvířata krmit a dotýkat se jich. Zda se lemuři kata na tento ostrov ještě vrátí, bohuţel není moţné říci. Z důvodu rekonstrukce jsem měla moţnost vidět pouze informační tabule u výběhu lemurů kata (Lemur catta). Byly zde k vidění dvě informační tabule. Jedna obsahovala základní informace o rozměrech, potravě a výskytu zvířat. Druhá tabule obsahovala spíše zajímavosti o zvířatech v krátkých odráţkách. Tabulka č. 3: Početní zastoupení jedinců obratlovců Madagaskaru v zoo Tabulka obsahuje informace poskytnuté zaměstnanci zahrad zároveň s informacemi zjištěnými mým pozorování v zahradách. V tabulce vidíme, ţe nejvíce jedinců těchto obratlovců chová Zoologická zahrada v Plzni. Od Zoo Brno jsem přesné počty chovaných jedinců bohuţel vůbec neobdrţela. Nejméně jedinců chová Zoo Zlín. 47

48 zvířata počet chovaných jedinců Zoologickou zahradou Brno Olomouc Plzeň Praha Zlín plazi: felsuma madagaskarská 3 felsuma Standigova 1 hroznýš Dumerillův 7 2 hroznýš psohlavý ještěrkovec madagaskarský 4 ţelva hvězdnatá 9 ţelva paprsčitá? 25 ţelva pavoučí 2 ptáci: agapornis šedohlavý 12 hrdlička madagaskarská 2 kachna madagaskarská 5 vaza malý 3 vaza velký? savci: bodlín bezocasý 11 bodlín Telfairův 7 křeček skákavý 4 kaloň zlatý 18 kaloň Wahlbergův 5 lemur běločelý lemur černý 3 lemur hnědý 2 lemur kata lemur límcový 2 lemur rákosový 4 lemur rudobřichý 2 lemur rudočelý 2 lemur tmavý 5 6 maki trpasličí 6 16 vari černobílý vari červený 3 4 vari páskovaný 2 galidie prouţkovaná 2 galidie tenkopruhá 2 fosa 2 1 celkem chováno jedinců?

49 počet osob 4.3.Výsledky dotazníků První otázka nám dotazované rozdělila do 2 skupin: studující a pracující. Studujících bylo dotázáno celkem 41 a pracujících celkem 46. Otázka 2: Navštívil/a jsem někdy některou ze zoologických zahrad? Výsledky studující: Graf návštěvnosti 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% sloupce % Zoo Graf : Návštěvnost jednotlivých zahrad dotazovanými ze skupiny studujících. 49

50 počet osob počet osob Výsledky pracující: Graf návštěvnosti 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% sloupce % Zoo Graf : Návštěvnost jednotlivých zahrad dotazovanými ze skupiny pracujících Otázka 3: Setkal/ a jsem se zde s některým z těchto zvířat? Výsledky studující: 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Graf znalosti madagaskarských zvířat setkalo se osob v % zvířata Graf : Znalost daných madagaskarských zvířat dotázanými studujícími 50

51 počet osob Výsledky pracující: 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Graf znalosti madagaskarských zvířat setkalo se osob v % zvířata Graf : Znalost daných madagaskarských zvířat dotázanými pracujícími Otázka 4: Napište, odkud tato zvířata pochází a kde jste se o tom dozvěděl/a: První část otázky odkud zvířata pocházejí: Výsledky studující: Graf původu zvířat 32% 10% 58% Madagaskar jiná oblast nezodpovězeno Graf 4. 1 a.: Znalost původu zvířat u dotázaných studujících 51

52 Výsledky pracující: Graf původu zvířat 20% 6% 11% 63% Madagaskar jiná oblast nevím nezodpovězeno Graf 4. 2 a.: Znalost původu zvířat u dotázaných pracujících Druhá část otázky odkud se o tom dotazovaná osoba dozvěděla: Pro tuto část otázky jsem brala v potaz pouze dotazované, kteří odpověděli správně, ţe tato zvířata pochází z Madagaskaru. Výsledky studující: Graf zjištění původu zvířat 33% 17% 25% 13% 8% film Madagaskar škola rodiče zoo jiné nezodpovězeno 4% Graf 4. 1 b. : Získání informace o původu zvířat z Madagaskaru u skupiny studujících 52

53 Výsledky pracující: Graf zjištění původu zvířat 34% 28% film Madagaskar internet zoo 14% 10% 14% jiné nezodpovězeno Graf 4. 2 b. : Získání informace o původu zvířat z Madagaskaru u skupiny pracujících Otázka 5: Čtete informační tabule v zoologických zahradách? Výsledky studující: Graf čtení informačních tabulí 41% 59% ANO NE Graf : Získávání informací z informačních tabulí skupinou studujících 53

54 Výsledky pracující: Graf čtení informačních tabulí 2% 15% ANO NE nezodpovězeno 83% Graf : Získávání informací z informačních tabulí skupinou pracujících Otázka 6: Zdají se vám informace uvedené na informačních tabulích dostačující a úplné? Výsledky studující: Graf dostatečnosti informačních tabulí 17% 37% 46% ANO NE nezodpovědělo Graf : Názor na dostatečnost informací na informačních tabulích u skupiny studujících 54

55 Výsledky pracující: Graf dostatečnosti informačních tabulí 17% 7% 76% ANO NE nezodpovědělo Graf : Názor na dostatečnost informací na informačních tabulích u skupiny pracujících. 55

56 5. DISKUZE V této části mé bakalářské práce bych ráda shrnula moje výsledky a porovnala a diskutovala je s informacemi uvedenými v teoretické části mé práce. Madagaskar je domovem více neţ druhů rostlin. Z toho asi % jsou endemické druhy je to místo s nejrozmanitější vegetací na světě (< Je tedy patrné, ţe tento ostrov je zcela rozmanitý ve všech směrech, ne jen co se týká ţivočichů, na které je má práce zaměřena především. Flóra a společenstva Madagaskaru byly dále rozděleny do několika oblastí podle publikace BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, Ačkoliv se toto členění na několik oblastí můţe jevit sloţité, jedná se stále o zjednodušené schéma nástinu rostlinstva Madagaskaru. Rozmanitost je patrná v bliţším popisu těchto oblastí. Mapa vegetačních pásem (< vesmir.msu.cas.cz/madagaskar/>) v této kapitole poskytuje lepší přehled o rozmístění a rozmanitosti různých druhů rostlinstva. Co se lemurů týká, ve své domovině se dělí lemuři asi do pěti čeledí, které zahrnují 60 druhů od velikosti myši aţ po téměř desetikilového indriho (BEANDAPA- KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). V zoologických zahradách, které jsem navštívila, jsem se setkala se zástupci čeledi makiovitých (Cheirogaleidae), lemurovitých (Megaladapidae), ale nejčastěji především s tzv. pravými lemury. Celkem jsem se ze 60 známých druhů lemurů setkala v našich zahradách se 13 druhy. Jak uvádí literatura, tzv. praví lemuři jsou nejznámějšími zvířaty Madagaskaru. Patří sem například druhy Lemur kata (Lemur catta), lemur tmavý (Eulemur macaco macaco) a poměrně běţný lemur hnědý (Eulemur fulvus) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Ve mnou vybraných zahradách jsem měla moţnost pozorovat všechny tři jmenované druhy, přičemţ lemur kata (Lemur catta) je jedním ze dvou nejčastěji chovaných druhů v těchto zoo a to i v poměrně hojných počtech. Dokonce se u nás daří odchov mláďat tohoto druhu. Do této skupiny by se řadil i druhý z nejhojněji chovaných lemur u nás, a sice lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons), kterého zde však přímo literatura nezmiňuje. Čeleď ksukolovití (Daubentoniidae) má pouze jediný druh ksukola ocasatého (Daubentonia madagascariensis). Je to největší noční primát na světě, ačkoliv váţí jen 56

57 do tří kilogramů (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). S tímto zástupcem jsem se při svých návštěvách zoo nesetkala a také to nebylo moţné, není totiţ chován ţádnou zoo v ČR. Nejblíţe k nám by ksukola ocasatého (Daubentonia madagascariensis) měla dle mých informací chovat Zoologická zahrada ve Vídni. Další skupinou savců typických pro Madagaskar jsou bodlíni. Největším druhem je bodlín bezocasý (Tenrec ecaudatus), váţí aţ 3 kg a patří mezi hojné a velmi plodné ţivočichy (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). S tímto bodlínem jsem se setkala také u nás v plzeňské zoologické zahradě, která chová jedenáct těchto bodlínů. S dalším zástupcem patřícím mezi bodlíny jsem se měla moţnost setkat v Zoo Praha, kde je chován bodlín Telfairův (Echinops telfairi) v počtu 7 jedinců. Fosa je typická šelma se silnými čelistmi a velkými zuby. Kaţdé z těchto samotářských šelem obývá velké území o rozloze 4 km 2. Je to vzácná šelma, která se v zajetí mnoţí jen výjimečně (CLUTTON- BROCKOVÁ, 2005). Mě osobně se podařilo setkat s největší šelmou Madagaskaru hned dvakrát. V Zoologické zahradě v Olomouci chovají samce a samici této šelmy a v Plzni chovají jednoho samce. V Zoo v Plzni chovají navíc také obě galidie, tedy galidii tenkopruhou (Mungotictis decemlineata) a galidii prouţkovanou (Galidia elegans). Dále bych zde ráda zmínila ptactvo Madagaskaru. Literatura zmiňuje celkem tři druhy papoušků ţijících na tomto ostrově. Dva druhy patří do rodu vasa vaza velký (Coracopsis vasa) a vaza malý (Coracopsis nigra). Třetím druhem je agapornis šedohlavý (Agapornis canus) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Setkala jsem se se všemi těmito papoušky. Vaza velký (Coracopsis vasa) je chován v Brně, vaza malý (Coracopsis nigra) v Plzni a poslední papoušek agapornis šedohlavý (Agapornis canus) je k vidění v Zoologické zahradě města Olomouce. Navíc jsem se setkala ještě s několika jedinci kachny madagaskarské (Anas melleri ) a také hrdličky madagaskarské (Streptopelia picturata). Unikátní evoluční historie Madagaskaru je patrná především u plazů nachází se zde přibliţně 365 endemických druhů. Tento počet zároveň představuje 96 % všech plazů ţijících na Madagaskaru (< I pro mne byli plazi Madagaskaru poměrně hojně zastoupenou skupinou a to především v plzeňské zoo, kde je k vidění celkem 8 druhů plazů tohoto ostrova. 57

58 Impozantním hadem je hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis), který dosahuje délky přes 2 m a váţí přes 10 kg. Dalším nápadným druhem je felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis) (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Oba jmenované zástupce jsem viděla v Zoo v Plzni. Přičemţ hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis) je k vidění také v zahradách v Olomouci a Praze. Jedná se o nejčastěji chovaný druh madagaskarského plaza u nás. Kromě tohoto hroznýše je v Zoo Olomouc a Plzeň chován také hroznýš Dumerilův (Acrantophis dumerili). Mezi plazy Madagaskaru řadíme felsumy. Felsuma Standingova (Phelsuma standingi) je druhý největší denní gekon tohoto rodu (O SHEA, 2005). Tuto felsumu jsem měla také moţnost vidět v Zoo Plzeň. Kromě těchto plazů měly velké zastoupení také ţelvy a to ţelva hvězdnatá (Geochelone elegans), ţelva paprsčitá (Astrochelys radiata) a ţelva pavoučí (Pyxis Arachnoides). Madagaskar je pravým domovem chameleonů. Vyskytuje se jich zde přibliţně sedm desítek druhů. Spatřit je na Madagaskaru můţete prakticky všude. Obojţivelníky na Madagaskaru zastupují jen ţáby. Je známo, ţe se zde vyskytuje něco kolem 250 druhů, z nichţ 99 % je pro Madagaskar endemických (BEANDAPA-KYTLOVÁ & ČTVRTNÍK, 2007). Při návštěvě ani jedné ze zoo jsem neměla moţnost vidět chameleony ani ţáby původem z Madagaskaru, přesto, ţe na Madagaskaru jsou chameleoni k vidění doslova na kaţdém kroku. Poslední dobou u nás totiţ vznikají přímo místa specializovaná na chov terarijních zvířat, která i kdyţ obvykle částečně patří k zoo, jsou většinou situována jinde ve městě. Dále bych se v diskuzi ráda zaměřila na výsledky, které jsem shrnula v tabulce č. 1, o chovaných druzích těchto zoo. Jedná se o rozdíly mezi poskytovanými informacemi na internetových stránkách zahrad a skutečným stavem v zahradách. Jak jsem jiţ zmínila v metodice, Zoo Jihlava jsem jiţ neměla moţnost navštívit osobně, nemá zde tedy moţnost srovnání. Jak lze vidět v tabulce č. 2 v souhrnu rozdílů mezi chovanými druhy uvedenými na internetu a skutečně přítomnými v zahradách pak vidíme, ţe aţ na Zoo Zlín je u kaţdé zoo patrný rozdíl. Nejvíce rozdílů nalezneme u Zoo Plzně, kdy na internetových 58

59 stránkách bylo uvedeno 12 druhů obratlovců Madagaskaru, kteří nejsou přítomni v zoo, a naopak bylo v zoo přítomno 8 druhů, o kterých se webové stránky nezmiňovaly. Internetové stránky < například zmiňují chov 3 druhů chameleonů, avšak ve skutečnosti uţ je v zahradě nenajdete. Naopak je tomu u fosy, kdy na stránkách zmíněna není, ale v zahradě přítomna je. Tabulka č. 3 obsahuje celkové počty chovaných jedinců obratlovců Madagaskaru u nás, které jsou získány z informací poskytnutých zaměstnanci zoologických zahrad a informací zjištěných během mých návštěv zoo. Není překvapením, ţe právě nejvíce jedinců je chováno opět v Zoo Plzeň a to v počtu 29 druhů a 138 jedinců. Z výsledků dotazníků vidíme na grafech a 2. 2., ţe nejčastěji navštěvovanými zahradami u mnou dotazované skupiny byly zahrady ve Zlíně a v Brně, coţ se vzhledem k místu provedení dotazníku dalo očekávat. Co se týká znalosti madagaskarských zvířat (grafy a 3. 2.), pak nejčastěji uvedli dotazovaní setkání s lemurem a chameleonem. Překvapením pro mě byl především chameleon, protoţe sama jsem se s ním při návštěvě zahrad nesetkala. Jako zvíře, se kterým se v minulosti setkali, jej uvedlo 73 % dotázaných studujících a 78 % pracujících. Důvodem k tomuto výsledku můţe být také fakt, ţe se dnes jedná o běţně chované terarijní zvíře, je tedy moţné se s ním častěji setkat u chovatelů neţ v zoo. Nejdůleţitější částí dotazníku pro mě byla především část zahrnující zjištění, ţe 58 % studujících a 63 % pracujících dotázaných si jsou vědomi správného původu těchto zvířat, tedy Madagaskaru. Zajímavý byl téţ výsledek u doplňující otázky o původu zvířat, tedy odkud tuto informaci dotazovaní se správnou odpovědí získali. I přes poměrně velkou část neposkytnutých odpovědí na tuto otázku (viz. grafy b a b) u studujících ji nezodpovědělo 33 %, u pracujících pak 34 %, byl nejčastějším zdrojem této informace animovaný film Madagaskar a to u 25 % studujících a 28 % pracujících. Při popularitě tohoto filmu se jeho jisté zastoupení ve výsledcích dalo očekávat, ale ne v takovém měřítku. Znalosti dotazovaných o Madagaskaru a jeho fauně bych tedy označila jako více neţ dobré. Z mnou vybraného dotazovaného vzorku se dá předpokládat, ţe celkové znalosti populace ČR o této oblasti světa jsou více neţ uspokojivé. Co se týká otázky vztahující se ke čtení informačních tabulí, byla jsem také velmi mile překvapena. Informační tabule čte z mnou dotázaných studujících v zoo celkem 59 59

60 %, u skupiny pracujících se jedná o 83 % (viz. grafy a 5. 2.). U pracujících se dal tento výsledek předpokládat, ovšem nečekala bych, ţe se tyto informační tabule těší i velkému zájmu dětí studujících na druhém stupni základní školy. Povaţuji to v dnešní době, kdy je pro mladé lidi hlavním zdrojem informací především internet, za velmi pozitivní informaci. Co se týká dostatečnosti informací na informačních tabulích, pak jako dostačující se tyto informace jevily 46 % studujících a 76 % pracujících z mnou dotázaných (viz. grafy a 6. 2.). Tento výsledek povaţuji pro zoologické zahrady také za kladný. 60

61 6. ZÁVĚR Během zpracování mé práce se mi podařilo naplnit, i kdyţ s malou obměnou u dotazníků, stanovené cíle. Jak jsem jiţ zmínila v diskuzi, v tabulce č. 1 a tabulce č. 2 vidíme, ţe jsou patrné rozdíly mezi informacemi poskytnutými na webových stránkách zahrad a informacemi, které mi poskytli zaměstnanci zahrady a to jak v počtech chovaných druhů, tak i v samotných chovaných druzích. Nejvíce patrný byl rozdíl u Zoo Plzeň především z tabulky č. 2, kdy rozdíl v chovaných druzích uvedených na internetu a skutečně přítomných v zoo činí 12 druhů. Dle těchto výsledků by se zaměstnanci zahrad měli zaměřit na zlepšení aktualizace webových stránek zahrad. Z výsledků uvedených v tabulce č. 3, které byly zjištěny během návštěv, a při kontaktování zoologických zahrad vyplývá, ţe nejlepší zahradou pro návštěvu, z mnou zvolených zahrad, v případě zájmu o pozorování obratlovců Madagaskaru je Zoologická a botanická zahrada města Plzně. V této zahradě je chováno celkem 29 druhů obratlovců pocházejících z Madagaskaru. Z 29 druhů zde chovaných zvířat tohoto ostrova zde bylo zastoupeno 8 druhů plazů, 2 druhy ptactva a především 19 druhů savců. Všechna tato zvířata byla navíc v zoo situována do oblasti, která nesla přímo název Madagaskar. Zoo Plzeň také chová největší celkový počet jedinců obratlovců Madagaskaru (viz. tabulka č. 3) a to celkem 138 jedinců. Za nejzajímavější ţivočichy, se kterými jsem se setkala v zoologických zahradách, povaţuji šelmy ostrova Madagaskar. S největší šelmou ostrova fosou (Cryptoprocta ferox) jsem se setkala v Olomouci a Plzni, celkem se jednalo o 3 jedince tohoto druhu. Druhou šelmu ostrova jsem měla moţnost vidět v Plzni, jednalo se o galidii prouţkovanou (Galidia elegans) a galidii tenkopruhou (Mungocictis decemlineata) v celkovém počtu 4 jedinců. Výsledky dotazníků ukázaly velkou znalost dotazovaných lidí o Madagaskaru, a to jak u studujících tak u pracujících. Původem těchto znalostí pak byl u obou dotazovaných skupin nejčastěji animovaný film Madagaskar. Dotazník také ukázal velký zájem o informace poskytované zahrady na informačních tabulích. Co se týká komunikace se zoologickými zahradami, tak aţ na Zoologickou zahradu Brno mi ochotně odpověděli a pomohli zaměstnanci všech zvolených zahrad, i kdyţ obvykle s časovou prodlevou, která je však pochopitelná. 61

62 Všechny informační tabule zahrad byly velmi prakticky zpracovány a v dobrém stavu. Jedinou výtku bych měla k různorodosti tabulí v brněnské zoo, kde jak uţ jsem se zmínila ve výsledcích, byla kaţdá tabule u mnou vybraných druhů zvířat různě členěná a různého vzhledu. Protoţe ovlivnění výsledků dotazníku bylo zapříčiněno malou dotazovanou oblastí České republiky, bylo by tedy do budoucna jistě zajímavé tento dotazník aplikovat ve větší ploše a zaměřit se cíleně na ovlivnění populace animovaným filmem Madagaskar. 62

63 7. LITERATURA Tištěné zdroje: ALDERTON, D Ptáci všech kontinentů. Praha: Reader s Digest Výběr. 512 s. ISBN BEANDAPA-KYTLOVÁ, R. & ČTVRTNÍK, J Madagaskar: laboratoř bohů. Praha: Kartografie. 207 s. ISBN BURTON, J Kniha o hadech. Praha: Svojtka & Co. 144 s. ISBN CLUTTON- BROCKOVÁ, J Příroda v kostce: Savci. Praha: kniţní klub. 400 s. ISBN CONNOLLY, S Encyklopedie zeměpisu Země a lidé, 2., Afrika. Praha: Svojtka & Co. 256 s. ISBN X. DILLER, J. et al Zoologická encyklopedie: Savci / 1. Praha: Kniţní klub. 160 s. ISBN HANEL, L Stručný přehled strunatců (Chordata) světa. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. 123 s. ISBN HOŠEK, P Hory velkého boha Janaharyho. Lidé a Země. roč. 60. s HOŠEK, P Napříč Masoalou, pěšky a bos. Lidé a Země. roč. 60. s HRDÝ, M Madagaskarské unikáty. Lidé a Země. roč. 60. s LACHOUT, D Ráj na zemi - Jak dlouho ještě?. Lidé a Země. roč. 60. s O SHEA, M Příroda v kostce: Plazi a obojţivelníci. Praha: kniţní klub. 256 s. ISBN PTÁČEK, J. & TRÁVNÍČEK, J Madagaskar: umírající přírodní ráj. Jihlava: Madagaskar. 111 s. ISBN UHLENBROEKOVÁ, CH Ţivot zvířat. Praha: Kniţní klub. 512 s. ISBN WEBER, B Lexikon zemí. Sv. 6, Afrika na jih od Sahary, Madagaskar. Praha: GeoCenter International. 95 s. ISBN

64 Elektronické zdroje: BioLib BioLib: Biological Libraly. [online] datum poslední revize: neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: < Obrázky z cest Zajímavosti o Madagaskaru. [online] datum poslední revize: [cit ]. Dostupné z: < Unie českých a slovenských zoologických zahrad Členské ZOO. [online]. poslední revize: neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: < Wikipedie, otevřená encyklopedie. Madagaskar. [online]. poslední revize: [cit ]. Dostupné z: < Wild Madagascar.org Madagaskar. [online]. poslední revize:neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: < www stránky časopisu Vesmír Mapy fotoarchiv. [online]. poslední revize: neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: < vesmir.msu.cas.cz/madagaskar/>. Zoo Brno poslední revize: neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: < Zoo Jihlava Vše o zoo. [online]. poslední revize: neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: < Zoo Lešná. Zoo Zlín v kostce. [online]. poslední revize: neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: < Zoo Olomouc. Historie 50. léta. [online]. poslední revize: neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: < Zoo Plzeň. Zoo v číslech. [online]. poslední revize: neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: < Zoo Praha Stručná historie praţské zoo. [online]. poslední revize: neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: < 64

65 8. SOUHRN ABSTRACT Bakalářská práce se zabývá tématem výskytu obratlovců Madagaskaru na území České republiky a vědomostmi obyvatel o těchto ţivočiších. Je rozčleněna na dvě hlavní části část teoretickou a část praktickou. Teoretická část obsahuje základní informace o ostrově Madagaskar. Jsou zde uvedeny jeho přírodní podmínky a původní rostlinné a ţivočišné druhy a také základní informace o zoologických zahradách a chovaných obratlovcích Madagaskaru. Praktická část zahrnuje zjištěné druhy těchto obratlovců chovaných ve vybraných zoologických zahradách České republiky a jejich konkrétní počty s ohledem na pohlaví jedinců. Další součástí praktické části práce jsou výsledky dotazníků, které jsou shrnuty do grafů. Pomocí těchto dotazníků bylo zjištěno povědomí o těchto obratlovcích u dvou dotazovaných skupin studujících a pracujících. The bachelor thesis deals with the theme of occurrence vertebrates of Madagascar on the area of the Czech Republic and the knowledge of the population of these animals. It is divided into two main parts the theoretical part and the practical part. The theoretical part contains basic information about the island of Madagascar. There are stated its natural conditions and native plants and animal species and also basic information about zoos and captive vertebrates of Madagascar. The practical part includes the findings of these vertebrate species kept in selected zoos of the Czech Republic and their respective number of specimens based on gender. Another part of the practical part are the results of questionnaires which are summarized in graphs. Using these questionnaires were found awareness of these vertebrates in two respondent groups students and workers. 65

66 9. ANOTACE, KLÍČOVÁ SLOVA A BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM Anotace Bakalářská práce pojednává o výskytu obratlovců Madagaskaru ve vybraných zoologických zahradách České republiky a povědomí obyvatel o těchto zvířatech. Teoretická část se zabývá přírodním hlediskem ostrova Madagaskar a základními informacemi o zoo. Praktická část zahrnuje výsledky mapování jedinců chovaných ve vybraných zoo a výsledky dotazníků o znalostech obyvatel o těchto zvířatech. Klíčová slova: Madagaskar, obratlovci, zoologická zahrada, dotazníky, vědomosti Annotation The bachelor thesis deals with the occurrence of vertebrates of Madagascar in selected zoos of the Czech Republic and the public awareness of these animals. The theoretical part deals with natural aspects of the island of Madagascar and basic information about zoos. The practical part includes the results of the mapping of specimens reared in selected zoos and results of questionnaires on knowledge of the population of these animals. Key-words: Madagascar, vertebrates, zoo, questionnaires, knowledge Bibliografický záznam: DENNEROVÁ, T Obratlovci Madagaskaru v České republice: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 66 s. + 5 příloh. Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc. 66

67 10. PŘÍLOHY Veškeré fotografie byly v zoologických zahradách pořízeny výhradně mnou a jsou tedy mým originálem. Seznam příloh: Příloha č. 1: Informační tabule a zvířata ZOO Brno obrázek č. 1 5 Příloha č. 2: Informační tabule a zvířata ZOO Olomouc obrázek č Příloha č. 3: Informační tabule a zvířata ZOO Plzeň obrázek č Příloha č. 4: Informační tabule a zvířata ZOO Praha obrázek č Příloha č. 5: Informační tabule a zvířata ZOO Zlín obrázek č Příloha č. 1: Informační tabule a zvířata ZOO Brno obrázek č. 1-5 Obr. 2 informační tabule ţelva paprsčitá (Geochelone radiata) Obr. 1 - ţelva paprsčitá (Geochelone radiata)

68 Obr. 3 informační tabule vaza velký (Coracopsis vasa Obr. 4 lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons) Brno Obr. 5 informační tabule lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons) Brno

69 Příloha č. 2: Informační tabule a zvířata ZOO Olomouc obrázek č Obr. 7 informační tabule vari černobílý (Varecia variegata) Olomouc Obr. 6 vari černobílý (Varecia variegata) Olomouc Obr. 9 informační tabule lemur tmavý (Eulemur macaco macaco) Obr. 8 lemur tmavý (Eulemur macaco macaco)

70 Obr. 10 lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons) Olomouc samec Obr. 11 informační tabule lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons) Olomouc Obr. 13 hroznýš Dumerilův (Acrantophis dumerili) Obr. 12 lemur běločelý (Eulemur fulvus albofrons) Olomouc samice

71 Příloha č. 3: Informační tabule a zvířata ZOO Plzeň obrázek č Obr. 14 oblast Madagaskar vchod Obr. 15 informační tabule lemuři Obr. 16 lemur rudobřichý (Eulemur rubriventer) Obr. 17 informační tabule lemur rudobřichý (Eulemur rubriventer) Obr. 18 vari černobílý (Varecia variegata) Plzeň Obr. 19 lemur kata (Lemur catta) Plzeň

72 Obr. 20 galidie prouţkovaná (Galidia elegans) Obr. 21 informační tabule galidie prouţkovaná (Galidia elegans) Obr. 22 fosa (Cryptoprocta ferox) Obr. 23 informační tabule (Cryptoprocta ferox)

73 Příloha č. 4: Informační tabule a zvířata ZOO Praha obrázek č Obr. 24 vari červený (Varecia rubra) Obrázek 25 informační tabule vari červený (Varecia rubra) Obr. 26 lemuří výběh Praha Obr. 27 informační tabule lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons) Praha Obr. 28 informační tabule lemuři Praha Obr. 29 informační tabule lemur kata (Lemur catta) Praha

74 Příloha č. 5: Informační tabule a zvířata ZOO Zlín obrázek č Obr. 30 lemur kata (Lemur catta) Zlín 1 Obr. 31 informační tabule lemur kata (Lemur catta) Zlín 1 Obr. 33 informační tabule lemur kata (Lemur catta) Zlín 2 Obr. 32 lemur kata (Lemur catta) Zlín 2