Zpráva o šetření. omezení přepravy cestujících s kočárkem. A. Obsah podnětu

Transkript

1 I. Cestující nastupující bez kočárku nemají při nastupování do vozidla přednost před cestujícími s kočárkem. Pokud by měl řidič dopravního prostředku právo rozhodnout, že cestující bez kočárku s dítětem mají přednost, mohl by se dopravce dopustit diskriminace z důvodu pohlaví, resp. rodičovství v rozporu s antidiskriminačním zákonem. II. Řidič dopravního podniku je oprávněn odmítnout přepravu cestujících s dětským kočárkem s dítětem, pokud je místo pro kočárky již obsazeno. V takovém případě je rozdílné zacházení přípustné, neboť je naplněn legitimní cíl, kterým je především bezpečnost všech cestujících. Zpráva o šetření omezení přepravy cestujících s kočárkem V Brně dne 7. února 2013 Sp. zn.: 138/2012/DIS/JKV A. Obsah podnětu Dne 6. června 2012 se na veřejného ochránce práv obrátila paní M.L. se stížností na diskriminaci ze strany Dopravního podniku měst A a B, a. s. (dále jen dopravní podnik ). Paní L. (dále jen stěžovatelka ) si stěžovala na diskriminaci matek s dětmi, resp. kočárky s dětmi při přístupu k dopravním službám. Upozornila na text vyvěšený ve vozidlech: Cestující s kočárkem nastupuje a vystupuje z vozidla pouze po předchozím souhlasu řidiče vozidla. Kočárek s dítětem je pro účely kontroly posuzován dle aktuálního tarifu jako ruční zavazadlo nebo spoluzavazadlo. Ve vozidle smí být přepravován pouze jeden kočárek. Řidič smí povolit přepravu dalšího kočárku, pokud to provozní poměry dovolují. Za diskriminační paní L. považuje především skutečnost, že se při cestování s kočárkem musí nejprve dotazovat, zda se může svézt. V předchozím týdnu 1 se jí dokonce stalo, že ji řidič autobusu vykázal z vozidla s tím, že po jejím nastoupení by se do vozidla nevešly osoby čekající na zastávce. Paní L. si proto stěžovala dopravnímu podniku. Od ochránce paní L. žádala pomoc, resp. aby se mohla přepravovat spolu s kočárkem, aniž by se musela při každé jízdě dotazovat, zda může nastoupit. Dále aby dopravní podnik povolil přepravu alespoň dvou kočárků. 2 B. Skutková zjištění B.1 Komunikace stěžovatelky a dopravního podniku Na dotaz paní L. z června roku 2012 za dopravní podnik odpověděl samostatný odborný referent Ing. F.K. 1 Tj. na přelomu května a června roku Posledně uvedené z praktického důvodu, aby si cestující mohli vzájemně pomáhat s nakládkou kočárků. 1

2 Uvedl, že text ve vozidlech, na který paní L. upozornila, je výňatkem z čl. 5 smluvních přepravních podmínek, tj. součást smlouvy o přepravě, kterou uzavírají cestující nástupem do vozidel. Dále uvedl, že cestující s kočárkem nastupuje a vystupuje z vozidla pouze po předchozím souhlasu řidiče vozidla především proto, aby řidič o kočárku věděl a nepřivřel jej mezi dveře. ( ) V případě, že řidič např. očekává nástup školní skupiny na následující zastávce, má možnost nepřijmout k přepravě kočárek či jízdní kolo, aby se mu skupina do vozidla vešla. Toto pravidlo odůvodnil snahou o přepravu maximálního možného počtu cestujících, přičemž při přepravě jízdního kola či kočárku se kapacita vozidla snižuje pochopitelně rychleji, dodal. Z toho důvodu podle něj také řidič, který paní L. s kočárkem z vozidla vykázal, jednal v souladu se smluvními přepravními podmínkami. Dále uvedl příklady smluvních přepravních podmínek jiných dopravních podniků, mezi nimi i Smluvní přepravní podmínky IDS JMK, podle nichž je nástup do vozidla nebo výstup z vozidla s kočárkem dovolen jen s vědomím řidiče. B.2 Komunikace veřejného ochránce práv s dopravním podnikem Ochránce ve věci zahájil šetření, v rámci něhož požádal dopravní podnik o vyjádření ohledně podmínek přepravy cestujících s kočárkem. Právní zástupce dopravního podniku JUDr. P.F. konstatoval, že dopravní podnik poskytuje služby veřejné přepravy plně v souladu s ustanovením 11 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, ve znění pozdějších předpisů. 3 Předmětné ustanovení vyhlášky je konkretizováno Smluvními přepravními podmínkami pro přepravu osob, zavazadel a živých zvířat v městské hromadné dopravě (dále jen smluvní přepravní podmínky ), které dopravní podnik veřejně zpřístupnil prostřednictvím internetu. Příslušné výňatky nadto umístil do všech dopravních prostředků, jež provozuje. Výňatek ze smluvních přepravních podmínek je právě textem vylepeným ve vozidlech, na který si paní L. stěžuje. Právní zástupce dopravního podniku se dále vyjádřil k možnostem přepravy dětských kočárků ve vozidlech. V tramvajové dopravě umožňuje zpravidla velkoprostorovost tramvaje přepravu více kočárků s dětmi. K autobusové přepravě uvedl, že dopravní podnik provozuje autobusy KAROSA, IVECO Citelis a MAN, autobusy KAROSA a autobusy IVECO Citelis umožňují svými prostorovými parametry při průměrné či větší obsaditelnosti umístění pouze jednoho kočárku, při hodně malé obsaditelnosti dvou kočárků a autobusy MAN zpravidla při průměrné či menší obsaditelnosti umístění až dvou kočárků Všechny typy autobusů však mohou být zejména v přepravní špičce ( ) obsazeny tak, že již umístění dětského 3 V ustanovení 11 se uvádí: (1) Cestující může vzít do vozidla dětský kočárek s dítětem, jestliže to technické provedení vozidla a jeho obsazenost dovolují, a to jako ruční zavazadlo nebo jako spoluzavazadlo podle smluvních přepravních podmínek dopravce. (2) Dopravce na spojích základní dopravní obslužnosti zajistí používání vozidel, která umožňují přepravu alespoň jednoho dětského kočárku s dítětem. (3) Podmínky nástupu a výstupu cestujícího s dětským kočárkem s dítětem, umístění kočárku s dítětem ve vozidle a podrobnosti podmínek přepravy stanoví dopravce ve smluvních přepravních podmínkách. (4) Dětský kočárek bez dítěte a jízdní kolo lze přepravovat jako spoluzavazadlo, jestliže to dopravce umožní ve smluvních přepravních podmínkách; jinak pro jejich přepravu platí ustanovení o přepravě cestovních zavazadel. 2

3 kočárku s dítětem nebo více takových kočárků neumožňují. Takovou situaci podle právního zástupce nelze vyloučit a dopravce nemůže vyloučit z přepravy cestující, kteří již v autobusu jedou po řádném zaplacení jízdného jízdenkou či čipovou kartou dodal. Ke konkrétním dotazům ochránce uvedl, že řidič tramvaje nebo autobusu může odmítnout přepravu dětského kočárku s dítětem, pokud to obsazenost vozidla neumožňuje nebo pokud ve vozidle již jeden dětský kočárek s dítětem je. Dále uvedl, že není pravda, že se uplatňuje pravidlo, podle něhož mají cestující bez kočárku přednost před cestujícími s kočárkem nastupujícími ve stejné zastávce. Řidič vozidla podle něj vyhodnocuje situaci dle skutečnosti, zda ve vozidle již nějaký dětský kočárek s dítětem umístěn k přepravě je a zda stávající obsazenost autobusu vůbec umožňuje umístění dětského kočárku s dítětem či dalšího dětského kočárku s dítětem. Dále vysvětlil, že pravidlem vyjádřeným v přepravních podmínkách, podle něhož může řidič vozidla nebo jiná pověřená osoba přepravu kočárku odmítnout v době zvýšených nároků na přepravu, se rozumí, že pokud vozidlo při příjezdu do stanice a výstupu cestujících je tak plně obsazeno, že by umístění dětského kočárku s dítětem neumožňovalo nebo by jeho umístěním bránilo cestujícím ve vystupování či v pohybu, pak může řidič vozidla, dopravní dispečer i pracovník dopravcovy přepravní kontroly odmítnout umístění dětského kočárku s dítětem k přepravě ve vozidle. V závěru dodal, že ze strany cestujících ani řidičů nebyly hlášeny žádné závady ani podány stížnosti. C. Právní hodnocení Podmínky přepravy dětských kočárků upravuje ustanovení 11 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů. Cestující tak může vzít do vozidla kočárek s dítětem, jestliže to technické provedení vozidla a jeho obsazenost dovolují. Dopravce na spojích základní dopravní obslužnosti musí zajistit používání vozidel, která umožňují přepravu alespoň jednoho dětského kočárku s dítětem. Podmínky nástupu a výstupu cestujícího s dětským kočárkem s dítětem, umístění kočárku s dítětem ve vozidle a podrobnosti podmínek přepravy stanoví dopravce ve smluvních přepravních podmínkách. Ustanovení přepravního řádu konkretizují Smluvní přepravní podmínky Dopravního podniku. Podle čl. 5 smluvních přepravních podmínek cestující s kočárkem nastupuje a vystupuje z vozidla pouze po předchozím souhlasu řidiče vozidla. Ve vozidle smí být přepravován pouze jeden kočárek. Řidič smí povolit přepravu dalšího kočárku, pokud to provozní poměry dovolují. Cestující musí řidiči vozidla oznámit požadavek na přepravu dětského kočárku s dítětem včetně sdělení výstupní zastávky. V době zvýšených nároků na přepravu může řidič vozidla nebo jiná pověřená osoba přepravu kočárku odmítnout. Přeprava dětského kočárku s dítětem nebo vozíku pro invalidy má přednost před přepravou jízdního kola. 4 Nutnost přepravovat se společně s dětským kočárkem s dítětem se pojí s rodičovstvím cestujících. Pokud by rodičovství mělo představovat újmu, mohlo by 4 Smluvní přepravní podmínky jsou dostupné na stránkách Dopravního podniku. 3

4 se jednat o diskriminaci, protože diskriminace z důvodu rodičovství se v návaznosti na ustanovení 2 odst. 4 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon), považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. Kočárek s dítětem může přepravovat jakákoliv osoba, ať je či není jeho rodičem. V největší míře však omezení přepravy s kočárkem dopadají na rodiče (resp. matky) cestující s kočárkem. Rodičovství je v tomto případě nutné vykládat šířeji, a to tak, že je třeba chápat jej jako zvláštní vztah mezi dítětem a osobou, která o něj dlouhodobě nebo krátkodobě pečuje. Péče o dítě pak nesmí pro tuto osobu představovat znevýhodnění, jinak by se mohlo jednat o diskriminaci založenou na rodičovství. Přitom nezáleží na skutečné povaze vztahu mezi osobou a dítětem, nemusí se jednat pouze o rodiče, ale např. o prarodiče, sourozence, pěstouny, osoby, jimž bylo dítě svěřeno apod. Diskriminací totiž může být v návaznosti na ustanovení 2 odst. 5 antidiskriminačního zákona také jednání, kdy je s osobou zacházeno méně příznivě na základě domnělého důvodu. Pro posuzování diskriminace založené na rodičovství, resp. na pohlaví, není v tomto případě podstatný vztah cestujícího s kočárkem k dítěti, které v kočárku převáží, ale pouze skutečnost, že cestuje s kočárkem s dítětem. Cestování s kočárkem s dítětem nesmí být cestujícímu na újmu, leda by vyloučení z přepravy či jeho omezení bylo odůvodněno objektivní příčinou vztahující se k okamžité přepravní situaci. Je legitimní vyloučit z přepravy kočárek s dítětem, pokud by se do vozidla z důvodu obsazenosti jiným kočárkem, resp. osobou upoutanou na invalidní vozík nebo vysokým počtem cestujících, nevešel. Naopak, z přepravy nelze vyloučit cestující s kočárkem s dítětem, pokud by bylo důvodem např. zabránění zpoždění autobusu (nástup a výstup cestujících s kočárky je pomalejší, než je tomu u cestujících bez kočárků s dítětem) nebo větší počet cestujících čekajících ve stanici, kterým by byla dána přednost. V návaznosti na skutková zjištění nebylo potvrzeno, že by řidič byl oprávněn rozhodovat o tom, zda bude přepravovat kočárek s dítětem. Podle vyjádření právního zástupce dopravního podniku může řidič odmítnout přepravit kočárek pouze v případě, že je vozidlo plně obsazeno cestujícími nebo je již obsazeno místo pro kočárek. Rozhodování o přepravě dětského kočárku s dítětem na základě jiných kritérií by bylo v rozporu s vyhláškou o přepravním řádu. Souhlas řidiče k přepravě dětského kočárku s dítětem, který vyžadují smluvní přepravní podmínky, tak musí být dán vždy, když to obsazenost vozidla dovoluje. Tato pravidla, o jejichž účelu není pochybnost, neboť na zodpovědnosti řidiče vozidla je především bezpečnost cestujících, nekorespondují se zkušeností stěžovatelky, která namítá, že ji řidič vykázal z vozidla a dal přednost ostatním zájemcům o přepravu čekajícím na zastávce, v důsledku čehož nakonec nemohla využít služeb přepravy, neboť prostor ve vozidle byl již plně obsazen. Pokud k takovémuto svévolnému výkladu ustanovení vyhlášky o přepravním řádu a smluvních přepravních podmínek dochází, je to nejen v rozporu s těmito předpisy, ale jedná se současně i o diskriminaci cestujících založenou na pohlaví (rodičovství). Na tomto místě je nutné uvést, že za jednání řidičů ve vztahu k cestujícím je odpovědný dopravní podnik. V souladu s ustanovením 20 odst. 2 občanského 4

5 zákoníku, 5 činí za právnickou osobu úkony též jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby svá oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět. S ohledem na formulaci ve smluvních přepravních podmínkách, která byla zveřejněna i v samotných vozidlech, nemohla stěžovatelka předpokládat, že řidič nemá právo dle svého uvážení dát přednost cestujícím bez kočárku, není pochyb o tom, že za jednání řidiče odpovídá dopravní podnik jako jeho zaměstnavatel. Z toho vyplývá i povinnost dopravního podniku aktivně se zajímat o to, zda řidiči dodržují stanovené postupy, zda jsou náležitě proškolováni a informováni, a v případě pochybení z toho vyvodit i negativní důsledky. Proto je nutné, aby náležitě reflektoval i na případné stížnosti. V průběhu šetření bylo zjištěno, že stížnost, resp. dotaz týkající se této problematiky zaměstnanec dopravního podniku řešil, ačkoliv právní zástupce dopravního podniku mi uvedl opak. V případě paní L. na její dotazy odborný referent sice odpověděl, ale jeho odpovědi se neshodují s tím, co na moje dotazy uvedl právní zástupce dopravního podniku. Samostatný odborný referent Ing. F.K., totiž uvedl, že řidič má možnost odmítnout přepravu cestujících s kočárkem a dát přednost cestujícím bez zavazadel. Doslova uvedl, že V případě, že řidič např. očekává nástup školní skupiny na následující zastávce, má možnost nepřijmout k přepravě kočárek či jízdní kolo, aby se mu skupina do vozidla vešla. K tomuto rozhodnutí řidiče podle pana K. opravňují smluvní přepravní podmínky. Takovéto pravidlo není možné při respektu k právu na rovné zacházení akceptovat. Požadavek na to, aby cestující nejprve oznámil řidiči, že má zájem o přepravu dětského kočárku s dítětem včetně sdělení výstupní zastávky, je nutné shledat legitimním a přiměřeným situaci. V kombinaci s podmínkou, že cestující s kočárkem nastupuje a vystupuje z vozidla pouze po předchozím souhlasu řidiče vozidla, však působí odrazujícím dojmem a evokuje skutečnost, že řidič má možnost dle svého uvážení (nikoliv pouze na základě objektivních skutečností) rozhodnout, zda přepravu povolí či nikoliv. S ohledem na to, že cestující s kočárkem s dítětem mají právo na přepravu ve vozidlech ve všech případech, kdy to naplněnost vozidla dovoluje, je nutné, aby cestující dostali souhlas řidiče s přepravou při splnění této podmínky vždy. Proto by bylo vhodné formulaci ve smluvních přepravních podmínkách změnit. Vhodnější by proto bylo stanovit, že cestující s kočárkem mohou nastoupit a vystoupit pouze s vědomím řidiče. 6 Pokud jde o druhou žádost uvedenou v podnětu, tedy požadavek na vyšší počet kočárků s dítětem, které lze ve vozidle přepravovat, dopravce je na základě vyhlášky o přepravním řádu povinen zajistit na spojích se základní dopravní obslužností používání vozidel, která umožňují přepravu alespoň jednoho dětského kočárku s dítětem. Šetřením bylo potvrzeno, že tomuto požadavku na technické parametry vozidel dopravce dostál, přičemž provozuje též vozidla s vyššími prostorovými možnostmi. Při současném zohlednění povinnosti zajistit bezpečnost ve vozidle není možné požadovat umožnění přepravy více dětských kočárků, pokud 5 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6 Jako je uvedeno např. ve Smluvních přepravních podmínkách Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. 5

6 k tomu není vozidlo současně uzpůsobeno. Přepravcům není možné uložit povinnost přepravovat více než jeden dětský kočárek ve vozidlech hromadné dopravy. D. Závěr Cestující nastupující bez kočárku nemají při nastupování do vozidla přednost před cestujícími s kočárkem. Pokud by měl řidič dopravního prostředku právo rozhodnout, že cestující bez kočárku s dítětem mají přednost, mohl by se dopravce dopustit diskriminace z důvodu pohlaví, resp. rodičovství v rozporu s antidiskriminačním zákonem. Řidič dopravního podniku je oprávněn odmítnout přepravu cestujících s dětským kočárkem s dítětem, pokud je místo pro kočárky již obsazeno ( 11 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). V takovém případě je rozdílné zacházení přípustné, neboť je naplněn legitimní cíl, kterým je především bezpečnost všech cestujících. Ve zkoumaném případě bylo zjištěno, že podle pravidel dopravního podniku by k odmítnutí mělo dojít pouze v případě, že je vyhrazený prostor již obsazen jiným kočárkem, vozíkem pro invalidy či jinými cestujícími. Nicméně aplikace tohoto pravidla je různá. V tomto směru se liší vyjádření právního zástupce dopravního podniku a zaměstnance dopravního podniku, který odpovídal na dotaz stěžovatelky. Diskriminaci jsem však v uvedeném případě neshledal, neboť nemohu výsledky svého šetření založit pouze na námitkách stěžovatelky. Tímto mé šetření končí. Zprávu o šetření zasílám paní L. i Dopravnímu podniku. Dopravnímu podniku jsem doporučil, aby smluvní přepravní podmínky změnil tak, aby při aplikaci nevznikaly problémy a následně všechny pracovníky poučil o změně podmínek. Smyslem mé intervence je především upozornění poskytovatele dopravních služeb na možný rozpor jednání některých jeho zaměstnanců s antidiskriminačním zákonem a prováděcí vyhláškou a přimět ho k nápravě situace. Předpokládám, že odstraněním podobných nedorozumění bude situace vyřešena ke všeobecné spokojenosti. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem) 6