Právní úprava alternativních trestů v České republice

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Právní úprava alternativních trestů v České republice Bakalářská práce Autor: Jiřina Uldrichová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Pavel Zelenka Praha Duben, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Blatné, dne Jiřina Uldrichová

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu bakalářské práce JUDr. Pavlu Zelenkovi za odborné vedení, cenné rady, připomínky a podporu při tvorbě této bakalářské práce.

4 Anotace Tato bakalářská práce se zabývá právní úpravou alternativních trestů a zaměřuje se především na trest obecně prospěšných prací, trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. První část práce je věnována vysvětlení alternativních trestů, jejich systematice a významu, stručnému historickému vývoji právní úpravy těchto trestů od r a srovnání restorativní a retributivní justice. Další kapitoly jsou jiţ věnovány vybraným alternativním trestům. Vţdy je detailně popsán daný druh trestu, vývoj jejich právní úpravy, činnost Probační a mediační sluţby ČR při ukládání a výkonu jednotlivých trestů a vysvětlení podstaty aktuální právní úpravy v hmotném a procesním právu. Popsány jsou rozdíly v případech, kdy se trest ukládá mladistvému podle zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. Klíčové pojmy: Alternativní tresty, alternativní opatření, restorativní a retributivní justice, obecně prospěšné práce, domácí vězení, zákaz vstupu, Probační a mediační sluţba, probační program. Annotation This thesis deals with the legislation of alternative punishments and focuses on community service punishment, house arrest and a ban on entry into the sports, cultural and other social events. The first part is devoted to an explanation of alternative punishments, their systematics and importance, historical legislation development of these penalties since 1990 and a comparison of restorative and retributive justice. Other chapters are devoted to the chosen alternative punishments. It is always described in detail the kind of punishment, development of legislation, activity of Probation and Mediation Service of the Czech Republic during imposition and execution of punishments and explanation of the current legislation nature in substantive and procedural law. The differences are described in cases where a juvenile sentence is imposed under the Act on Juvenile Justice. Keywords: Alternative punishments, alternative measures, restorative and retributive justice, community service, house arrest, ban to enter, the Probation and Mediation Service, probation programm.

5 OBSAH ÚVOD ALTERNATIVNÍ TRESTY Pojem, význam a systém alternativního sankcionování Historický vývoj právní úpravy alternativních trestů od r Idea restorativní a retributivní justice TREST OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ Pojem trestu Historický vývoj právní úpravy trestu obecně prospěšných prací Právní úprava trestu obecně prospěšných prací Hmotněprávní úprava trestu Právní úprava výkonu trestu obecně prospěšných prací Problematika přípravy, ukládání a výkonu trestu Činnost PMS ČR při ukládání a výkonu trestu OPP Trest domácího vězení Pojem trestu Historický vývoj právní úpravy trestu domácího vězení Právní úprava trestu domácího vězení Přeměna trestu domácího vězení Procesněprávní úprava trestu domácího vězení Nařízení trestu domácího vězení Kontrola trestu domácího vězení Odklad, přerušení, změna a upuštění od TDV Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Pojem trestu Vývoj právní úpravy trestu zákazu vstupu Právní úprava trestu zákazu vstupu Úloha PMS při výkonu trestu Úloha Policie ČR při zajištění výkonu TZV Závěr SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY SEZNAM POUŢIVANÝCH ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH... 52

6 ÚVOD Ke zpracování bakalářské práce na téma Právní úprava alternativních trestů v ČR mne přivedla především osobní motivace a profesní zkušenosti. Ukládání nepodmíněných trestů zatěţuje stát ekonomicky, věznice jsou přeplněné, náklady na provoz věznic jsou nemalé a moţnost kompenzace poškozeného je mizivá. Narůstající mnoţství nenastoupených nepodmíněných trestů odnětí svobody přímo nabádá k tomu, aby soudy více vyuţívaly ukládání alternativních trestů. Jejich ukládání není zcela jistě všelékem této situace, avšak náklady na výkon těchto trestů nejsou tak vysoké. Odsouzený ponechaný na svobodě je lépe schopen nahradit poškozenému způsobenou škodu, a konečně výhody lze spatřovat i v rovině trestně politické, tedy související s tendencí k dekriminalizaci a depenalizaci. Působím jako vyšší soudní úřednice na úseku trestním a moje práce je úzce spojená s výkonem jednotlivých trestů. Úvodem povaţuji za nutné vysvětlit, v čem práce vyššího soudního úředníka spočívá. Rozsah činností vyššího soudního úředníka je vymezen v zákoně č. 121/2008 Sb., kde je v 1 uvedeno, ţe vyšší soudní úředník je oprávněn provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony soudu, které jsou mu svěřeny v občanském soudním řízení, v soudním řízení správním, v trestním řízení a v jiné činnosti soudu. V trestním řízení můţe činit veškeré úkony, nestanoví-li zvláštní zákon jinak s určitými výjimkami, kterými jsou například rozhodování a provádění úkonů při jednání soudu v hlavním líčení, veřejném zasedání a neveřejném zasedání. Především činí úkony ve vykonávacím řízení a zajišťuje realizaci jednotlivých trestů. V roce 2010 nabyl účinnosti trestní zákoník, který rozšířil okruh druhů trestů o trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Právní úprava trestu obecně prospěšných prací doznala změn, které reagovaly na některé negativní zkušenosti s výkonem tohoto trestu. Bakalářská práce je proto zaměřena na tyto tři druhy alternativních trestů. Asi největší diskusi přineslo zavedení trestu domácího vězení, u kterého zákonodárci předpokládali jeho široké vyuţívání jako alternativního trestu k trestu odnětí svobody. Z vlastní praxe je mi však známo, ţe tento druh trestu se prozatím moc neukládá, především proto, ţe není dostatečně zajištěna efektivní kontrola tohoto trestu elektronickým monitoringem a dosavadní zkušenosti s uloţením tohoto trestu 6

7 jsou spíše negativní. Naopak výkon trestu obecně prospěšných prací zdá se být efektivnější a počet nevykonaných či přeměněných trestů obecně prospěšných prací klesá. Cílem bakalářské práce je poskytnout komplexní pohled na alternativní tresty, popsat stručný historický vývoj právní úpravy těchto trestů od roku 1990 a podrobné vysvětlení právní úpravy alternativních trestů v ČR podle trestního zákoníku se zaměřením na trest domácího vězení, obecně prospěšných prací a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Srovnání aktuální právní úpravy s předchozí právní úpravou vybraných trestů. Dokumentace aktuálních poznatků z praxe s upozorněním na případné nedostatky. Porovnání statistiky ukládání trestů od roku 2009 do roku 2012 v ČR. Alternativní opatření a odklony v trestním řízení nebyly sice cílem této práce, avšak v rámci systematiky alternativních trestů byly uvedeny jejich stručné definice a vysvětlení. Nastíněn byl rozdíl mezi restorativní a retributivní justicí. Bakalářská práce je dále rozdělena na kapitoly: trest obecně prospěšných prací, trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Vţdy je popsán a vysvětlen daný druh trestu, stručný historický vývoj právní úpravy, podrobné vysvětlení hmotné a procesní právní úpravy trestu a jejich výkon. Popsána je činnost Probační a mediační sluţby ČR při ukládání a výkonu jednotlivých druhů trestů. Díky své profesi jsem měla moţnost konzultací dané problematiky se soudci působícími na trestním úseku Okresního soudu v Písku a s Probační a mediační sluţbou ČR v Písku. Při zpracování daného tématu jsem pouţila metodu popisnou, analytickou a srovnávací. Čerpala jsem především ze zákonné úpravy, komentářů k trestnímu zákonu, trestnímu zákoníku, trestnímu řádu, dostupné literatury k alternativním trestům, z jednotlivých článků publikovaných v časopisu Bulletin advokacie a také z vlastní praxe. V neposlední řadě pro mne byla velmi přínosná i školení pořádaná Justiční akademií v Kroměříţi, která jsem absolvovala a jejichţ podstatou byla právě vybraná problematika. 7

8 1. ALTERNATIVNÍ TRESTY 1.1. Pojem, význam a systém alternativního sankcionování Taxativní výčet druhů trestů včetně trestů alternativních, které můţe soud uloţit za spáchané trestné činy, je uveden v ustanovení 52 trestního zákoníku. V převaţující míře jsou zastoupeny tresty, které nejsou spojeny s odnětím svobody, neboť se vychází z předpokladu, ţe u řady pachatelů nedochází k takovému narušení, které by vyţadovalo omezení osobní svobody. Některé tresty lze ukládat jak samostatně, tak ve spojení s jinými tresty. Podle 53 odst. 1 TrZ, stanoví-li trestní zákon za některý trestný čin několik trestů, lze uloţit kaţdý tento trest samostatně nebo více těchto trestů vedle sebe. Nelze však uloţit domácí vězení vedle odnětí svobody a obecně prospěšných prací, obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněţitý trest vedle propadnutí majetku a zákaz pobytu vedle vyhoštění. Domácí vězení, obecně prospěšné práce, peněţitý trest, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vyhoštění a zákaz pobytu lze uloţit samostatně, i kdyţ trestní zákoník na některý trestný čin takový trest nestanoví ( 53 odst. 2 TrZ). Ostatní pouze tehdy, jestliţe tuto moţnost trestní zákon ve zvláštní části výslovně uvede. Tzv. vedlejší tresty, kterými jsou v našem právním řádu ztráta čestných titulů a vyznamenání a ztráta vojenské hodnosti, mohou být uloţeny jen ve spojení s jinými tresty. Při ukládání trestů, včetně trestů alternativních, je třeba respektovat základní zásady. Obecné zásady pro ukládání trestů jsou uvedené v ustanovení 39 a následující trestního zákoníku. Tyto zásady prostupují celým trestním právem a v oblasti trestání se navíc setkáváme ještě s některými specifickými poţadavky. Jedná se například o zásadu zákonnosti trestů, zásadu humánnosti, zásadu účelnosti, personality, adekvátnosti trestu nebo o zásadu ne bis in idem. Dodrţování těchto zásad by mělo přispět k uloţení takového trestu, který bude spravedlivý. Alternativní tresty lze vymezit jako trestní sankce nespojené s odnětím svobody, jejichţ primární úlohou je snaha o nahrazení trestu odnětí svobody jinou moţnou sankcí. Alternativní tresty chápeme jako takové druhy trestů, které ačkoliv nejsou spojeny s trestem odnětí svobody, zaručují naplnění účelu trestu stejně, jako by byl odsouzeným vykonáván trest odnětí svobody. V současné právní úpravě jsou vymezeny následující alternativní tresty: trest domácího vězení ( 60 TrZ), trest obecně prospěšných prací ( 62 TrZ), peněţitý trest ( 67 TrZ), trest zákazu pobytu ( 75 TrZ), trest zákazu činnosti ( 73 8

9 TrZ), trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce ( 76 TrZ), trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ( 70 TrZ), podmíněné odsouzení ( 81 TrZ), podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem ( 84 TrZ). Od alternativních trestů je nutné odlišit alternativy k potrestání, které jsou charakteristické tím, ţe jsou omezeny pouze na konstatování viny, avšak absentují uloţení trestu. Podle platné právní úpravy jimi jsou upuštění od potrestání ( 46 TrZ), upuštění od potrestání za současného uloţení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence ( 47 TrZ) a podmíněné upuštění od potrestání s dohledem ( 48 TrZ). Posláním alternativních trestů je potrestání pachatele trestného činu za současné eliminace vedlejších negativních důsledků nepodmíněného trestu, jako je např. ztráta sociálního postavení, profesního uplatnění, ohroţení rodinných a dalších osobních vazeb, rizika spojená s bezprostředním kontaktem kriminálního prostředí apod. Je nutné zmínit také jejich pozitivní ekonomický přínos, kdy náklady na výkon alternativních trestů jsou zcela jistě niţší neţ náklady na výkon trestu odnětí svobody. Alternativní opatření můţeme systematicky rozdělit podle toho, zda se jednotlivá alternativní opatření uplatňují v hmotném či procesním trestním právu. V českém právním řádu rozlišujeme alternativní tresty a alternativy k potrestání zmíněné jiţ výše jako hmotně-právní instituty a odklony v trestním řízení jako procesně-právní instituty. Procesní alternativní opatření, tzv. odklony a jejich vyuţívání, lze povaţovat za postup, který ve velké míře respektuje principy restorativní justice, jelikoţ je jejich aplikace významně spojena s prováděním mediace. Alternativní opatření představují zvláštní instituty trestního řízení, jimiţ se má dosáhnout určitého odklonu od standardního průběhu trestního stíhání, které neskončí vţdy rozhodnutím o vině, případně o trestu, ale způsobem upřednostňujícím jiné zájmy neţ odsouzení pachatele. Jejich smyslem je nápomoc k spravedlivému a zároveň rychlému řešení trestních věcí, které zohledňují zájmy všech subjektů dotčených trestným činem bez konání formálně náročnějšího a komplikovanějšího hlavního líčení, zejména v případech skutkově i právně jednodušších. Do našeho trestního práva procesního byly postupně uzákoněny tyto druhy odklonů: podmíněné zastavení trestního stíhání ( 307 TrŘ), narovnání ( 309 TrŘ), podmíněné odloţení podání návrhu na potrestání ( 179g TrŘ), odstoupení od trestního stíhání ( 70 ZSM), trestní příkaz ( 314e TrŘ), dohoda o vině a trestu ( 175a TrŘ), zastavení trestního stíhání ( 172 odst. 2 písm. c) TrŘ). Hlavním významem alternativních způsobů řešení trestních věcí je přiměřená reakce na spáchaný trestný čin a odstranění konfliktního stavu spojeného s tímto činem po 9

10 objasnění jeho příčin. Konkrétně tedy jde při jejich uplatnění především o vypořádání vzájemných vztahů mezi obviněným, poškozeným a osobami jejich blízkého sociálního okolí, sankční i pozitivně motivující působení na obviněného a dosaţení satisfakce poškozeného. Současně tyto formy postihu trestní činnosti vytvářejí podmínky pro urychlení, zjednodušení a zhospodárnění trestního řízení, omezují formálně institucionální zásahy do ţivota obviněného a ve společenském zájmu přispívají k prevenci kriminality. 1 Hlavním významem alternativního trestání je snaha co nejvíce sníţit negativní jevy, které provázejí výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, kterými můţe být například vytrţení odsouzeného z jeho přirozeného sociálního prostředí, pobyt odsouzeného ve výrazně kriminogenním prostředí a také to, ţe výkon trestu odnětí svobody se realizuje v nepřirozeném a v mnohých ohledech škodlivém sociálním prostředí. Dalšími výhodami alternativního trestání jsou: jde o sankce ekonomicky výhodnější neţ trest odnětí svobody (náklady na výkon trestu odnětí svobody jsou vysoké, přeplněnost věznic si ţádá výstavbu věznic nových, coţ opět výrazně zatěţuje daňové poplatníky), kompenzační výhoda spočívá v tom, ţe pachatel ponechaný na svobodě je lépe schopen nahradit poškozenému způsobenou škodu a v souvislosti s alternativními opatřeními je i jinak zohledňováno postavení oběti trestného činu, a konečně výhody můţeme spatřovat i v rovině trestně politické, tedy související s tendencí k dekriminalizaci a depenalizaci Historický vývoj právní úpravy alternativních trestů od r Alternativní tresty byly v českém právním řádu upraveny trestním zákonem samozřejmě i před rokem Podle komentáře k trestnímu zákonu byl nejčastější alternativou k trestu odnětí svobody před rokem 1990 trest nápravného opatření, který spočíval ve sráţkách ze mzdy. Jejich výši určoval soud a připadaly ve prospěch státu. Existovaly však i další alternativní tresty. Za spáchané tresty mohl soud uloţit tresty uvedené v ustanovení 27 trestního zákona, kromě odnětí svobody a nápravného opatření, ztrátu čestných titulů a vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti, zákaz činnosti, propadnutí majetku, peněţitý trest, propadnutí věci, vyhoštění a zákaz pobytu. V průběhu devadesátých let minulého století dochází k postupnému odklonu od dominantního postavení nepodmíněného trestu odnětí svobody a po zkušenostech jiných zemí jsou zaváděny nové alternativy i do našeho trestního zákona. 1 Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v Praxi. Praha: C. H. Beck, 2000, 18 s. 2 Ščerba, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě.praha: Leges, 2011, 20 s., 21 s, 22 s 10

11 První zásadní novelou trestního zákona zákonem č. 175/1990 Sb. došlo k zrušení trestu smrti a nové úpravě trestu výjimečného. Zrušen byl trest nápravného opatření a u trestu peněţitého byla zvýšena spodní výměra z 500,- Kč na 2.000,- Kč a horní výměra byla zvýšena z ,- Kč na 2 mil. Kč. Zákonodárce ustanovení týkající se peněţitého trestu rozšířil i o moţnost soudu stanovit, ţe peněţitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách. Ke zvýšení horní hranice sazby došlo také u trestu zákazu činnosti z maximální výměry 5 let na 10 let. Novelou trestního zákona č. 290/1993 Sb. byla zavedena v ustanovení 39a diferenciace 4 typů věznic, ve kterých se vykonává trest odnětí svobody (dohled, dozor, ostraha a zvýšená ostraha). A opět byla zvýšena horní hranice výměry peněţitého trestu na 5 mil. Kč. Novela trestního zákona č. 152/1995 Sb. zavedla s účinností od do systému sankcí trest obecně prospěšných prací jako alternativu k trestu odnětí svobody. Prvky probace rozšířila novela trestního zákona č. 253/1997 Sb. účinná od a zároveň zakotvila dva nové instituty. Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem a uvedla demonstrativní výčet přiměřených omezení a povinností. Dále přinesla i změnu u trestu vyhoštění, který do té doby bylo moţno ukládat pouze na dobu neurčitou. Nově ho bylo moţné uloţit i ve výměře od jednoho roku do deseti let. Současně byly vymezeny okolnosti, které uloţení trestu vyhoštění brání jako projev ochrany lidských práv a svobod. Novelizace trestního zákona a trestního řádu provedená s účinností od zákonem č. 265/2001 Sb. posílila význam některých alternativ k trestu odnětí svobody, a to i tím, ţe zároveň zpřísnila podmínky pro ukládání krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody, kdyţ v ustanovení 39 odst. 2 rozšířila okruh trestných činů, za něţ lze uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, pokud by vzhledem k osobě pachatele uloţení jiného trestu zjevně nevedlo k dosaţení účelu trestu. 3 Do této novely šlo pouze o trestné činy, u nichţ horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšovala 1 rok. Došlo tím k prohloubení subsidiární povahy trestu odnětí svobody, protoţe u širšího okruhu typově méně závaţných trestných činů se zpřísnily podmínky pro moţnost uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody, který by měl být v těchto případech spíše trestem mimořádným. 4 Do trestního zákona byla včleněna nová ustanovení 26a a 26b, čímţ došlo 3 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, xx, 311s 4 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, xx, 311s 11

12 k bliţšímu vymezení podstaty a účelu dohledu. Moţnost přijetí záruky za nápravu pachatele v případě podmíněného odsouzení byla vypuštěna. Došlo ke změnám ve znění některých ustanovení týkajících se trestu obecně prospěšných prací, které umoţnily širší pouţití tohoto trestu. Novela přinesla i změny trestu vyhoštění, které se týkaly jeho zahlazení. Zákon č. 161/2006 Sb. v souvislosti se zavedením institutu občanství Evropské unie připojil další okolnosti bránící uloţení trestu vyhoštění. Zákon č. 253/2006 Sb. umoţnil vedle trestu propadnutí věci uloţit i propadnutí jiné majetkové hodnoty. Ve srovnání s výčtem trestů uvedených v ustanovení 27 trestního zákona rozšířil trestní zákoník č. 40/2009 Sb., který nabyl účinnosti , okruh trestů, jeţ lze uloţit za spáchané trestné činy o další alternativy k trestu odnětí svobody tím, ţe zavedl dva nové druhy trestů: domácí vězení a zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. V platné právní úpravě máme tedy v ustanovení 52 TrZ dvanáct druhů trestů a v odstavci 3 zmíněného ustanovení zvláštní typ trestu odnětí svobody, výjimečný trest. Ještě před nabytím účinnosti trestního zákoníku bylo novelou č. 306/2009 Sb. doplněno znění ustanovení 60 odst. 1 písm. b) týkající se trestu domácího vězení, o slib poskytnout při výkonu kontroly potřebnou součinnost tak, aby byla zajištěna i ze strany pachatele bezproblémová kontrola tohoto trestu. Trest obecně prospěšných prací doznal značných změn v trestním zákoníku, ať šlo o sníţení maximální výměry trestu ze 400 hodin na 300 hodin, či povinnosti předjednání, pokud by měl být trest ukládán trestním příkazem. Zákonem č. 181/2011 Sb. bylo s účinností od posíleno postavení poškozených v trestním řízení o moţnost, aby o nemateriální újmě, popř. o vydání bezdůvodného obohacení, bylo rozhodnuto přímo v trestním řízení, coţ se promítlo i ve znění alternativních trestů domácího vězení v 60 odst. 5 TrZ a trestu obecně prospěšných prací v 63 odst. 2 TrZ, podle kterého odčinění nemajetkové újmy (nejen ve formě finanční kompenzace, ale i např. ve formě dostatečné omluvy či jinak) a vydání bezdůvodného obohacení se měly napříště stát zásadně pravidelnou součástí přiměřených povinností, ukládaných v souvislosti s uloţením trestu domácího vězení. Zásadní změny týkající se alternativních trestů přinesla s účinností od novela trestního zákoníku č. 330/2011 Sb. Předně v 60 odst. 3 byla vypuštěna uváděná specifikace doby, po kterou má být podle rozhodnutí soudu odsouzený ve svém obydlí a vykonávat trest domácího vězení (tj. od hodin do hodin). Nové znění jiţ zcela jasně ponechává na rozhodnutí soudu, aby podle konkrétních podmínek u kaţdého jednotlivého odsouzeného vymezil dobu výkonu trestu. Na druhé straně, jelikoţ se u domácího vězení jedná o trest, 12

13 který primárně nahrazuje nepodmíněný trest odnětí svobody, bylo v nově formulovaném 60 odst. 4 zdůrazněno, ţe tento trest je dostatečně důrazný, aby pokryl náleţitě dobu, po kterou by se jinak odsouzený věnoval svým rekreačním nebo jiným aktivitám. Původní úprava podmínek stanovení náhradního trestu odnětí svobody v případě zmaření výkonu domácího vězení v 61 odst. 1 a 2 byla nahrazena v 61 vymezením podmínek přeměny trestu domácího vězení nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody, a to obsahově obdobným jako u trestu obecně prospěšných prací v 65 odst. 2. Zároveň došlo v 65 odst. 2 písm. a) k rozšíření moţnosti uloţit tento druh trestu v souvislosti s přeměnou trestu obecně prospěšných prací v trest domácího vězení. U trestu obecně prospěšných prací ještě došlo v 65 odst. 1 k prodlouţení maximální doby výkonu trestu z jednoho roku na dvě léta. Dosud poslední novelou týkající se alternativních trestů byla novela č. 390/2012 Sb. s účinností od , kterou byla uzákoněna v 57a TrZ moţná přeměna u trestu odnětí svobody v trest domácího vězení a v 69 odst. 2 TrZ moţná přeměna peněţitého trestu v trest domácího vězení nebo v trest obecně prospěšných prací Idea restorativní a retributivní justice Retributivní a restorativní justice představují myšlenkové směry, koncepty trestní spravedlnosti. Retributivní (odplatná) justice představuje tradiční represivní pojetí trestní spravedlnosti a je tedy protikladem k restorativní (obnovující) trestní spravedlnosti. Oba tyto modely prošly jistým vývojem, a přestoţe jejich teoretická východiska zůstávají i nadále odlišná, v praxi není vyloučeno, aby se vzájemně doplňovaly a přispívaly k naplnění smyslu trestní spravedlnosti. V modelu retributivní neboli trestající justice, představuje primární oběť trestného činu stát, coţ znamená, ţe všechny moţné prostředky jsou soustřeďovány na ochranu společnosti před pachateli, kteří ohroţují veřejný zájem. Retributivní justice do značné míry potlačuje prevenci týkající se působení na obviněného s přihlédnutím k povaze trestné činnosti. 5 Idea restorativní (nápravná, obnovující justice) je zcela odlišná. Restorativní justice vychází z toho, ţe trestný čin nepředstavuje pouze porušení veřejného zájmu, porušení práva a útok na stát, ale ţe jde především o konflikt mezi pachatelem trestného činu a konkrétní obětí. Restorativní justice proto spatřuje primární účel systému trestní justice právě v kompenzaci poskytované individuálním obětem. 6 Hlavním prostředkem restorativní justice je mediace. Mediace patří mezi 5 Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v Praxi. Praha: C. H. Beck, 2000, 8 s. 6 Ščerba, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě.praha: Leges, 2011, 23 s., 13

14 alternativní postupy, které se realizují mimo systém trestního práva, avšak směřují k řešení trestních věcí. Jde o neprocesní formu a její výsledky se mohou promítnout do rozhodnutí ve věci. Sama právem však upravena není. Můţe být také charakterizována jako forma osobního kontaktu mezi pachatelem a poškozeným, který je veden prostředníkem tzv. mediátorem a který umoţňuje poškozenému a pachateli vzájemně se setkat, klást si otázky a společně projednat zjednání nápravy vzniklého škodlivého stavu. 7 7 Ščerba, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě.praha: Leges, 2011, 26 s. 14

15 2. TREST OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ 2.1. Pojem trestu Mezi významné alternativní tresty k trestu odnětí svobody patří zcela jistě trest obecně prospěšných prací. Z alternativních trestů, kterým bude ještě v následujících kapitolách věnována pozornost, je v českém právním řádu zakotven nejdéle. Zavedení tohoto druhu trestu, jako jedné z moţných alternativ k trestu odnětí svobody, je projevem posílení prvků humanismu a restorativní (obnovující) justice, neboť dává soudu moţnost s ohledem na všechny okolnosti případu, jakoţ i osobní poměry pachatele, ponechat jej na svobodě a výchovně na něj působit povinností vykonat určitý druh prací slouţících k obecně prospěšným účelům. Podmínky k uloţení a následnému výkonu trestu obecně prospěšných prací obsaţené v 62 aţ 65 TrZ ve spojení s 335 aţ 340b TrŘ nejsou nikterak v rozporu s jednou ze základních zásad moderního demokratického právního státu vyjádřených v článku 9 LZPS. Podle této zásady nesmí být nikdo podroben nuceným pracím nebo sluţbám (čl. 9 odst. 1 Listiny), přičemţ Listina v odst. 2 téhoţ článku výlovně vyjmenovává situace, na které se tento zákaz nevztahuje. Podle tohoto taxativního výčtu se ustanovení čl. 9 odst. 1 Listiny nevztahuje na: a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody, b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby, c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty, jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých. V duchu článku 9 odst. 2 písm. a) LZPS zákaz výkonu nucených prací nebo sluţeb nedopadá na situace, kdy je pachateli trestného činu uloţen trest obecně prospěšných prací. Tento trest tedy představuje jednu z forem legálně vykonávaných nucených prací. 15

16 Hlavním rysem tohoto trestu je výkon prací za účelem uţitečného prospěchu, který bude slouţit širšímu okolí. Zpravidla tomu bývají různá neatraktivní povolání, jako např. sběr odpadků, odklízení sněhu, sekání trávy apod. Zadavateli prací bývají obce či jiné organizace. Aktuální situaci stran stávajících a nových moţností výkonu trestu obecně prospěšných prací u obcí a dalších institucí v určitém regionu mapují úředníci Probační a mediační sluţby, kteří vedou evidenci poţadavků na vykonání trestu obecně prospěšných prací ze strany jednotlivých poskytovatelů a tento adresář průběţně aktualizují. Podle 72 odst. 3 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne , č. j. 505/2001 Org., kterou se vydává Vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, můţe soud pro nařízení místa výkonu trestu obecně prospěšných prací vyuţít téţ elektronický webový katalog poskytovatelů míst pro výkon trestu obecně prospěšných prací, který za tímto účelem vede Probační a mediační sluţba ( 34 odst. 3). Jde o relativně přísný alternativní trest, ostatně i ve výčtu druhů trestů je trest obecně prospěšných prací uveden na třetím místě, za trestem odnětí svobody a trestem domácího vězení. Vykonání trestu obecně prospěšných prací je ze zákona ( 65 odst. 4 TrZ) spojeno se vznikem fikce neodsouzení, tj. na odsouzeného, který tento trest vykonal, se hledí, jako by nebyl odsouzen. 8 Pokud jde o vztah trestu obecně prospěšných prací k některým jiným alternativním druhům trestů, především platí, ţe podle 53 odst. 2 nelze uloţit trest obecně prospěšných prací vedle jakéhokoli trestu odnětí svobody ve smyslu 52 odst. 2, tj. nejen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale ani vedle podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody a podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem, protoţe trestní zákoník zde nestanoví jinak, tj. ţe by se snad tato neslučitelnost týkala jen nepodmíněného trestu odnětí svobody. Jak dále vyplývá z ustanovení 53 odst. 2, trest obecně prospěšných prací nelze uloţit ani vedle trestu domácího vězení Historický vývoj právní úpravy trestu obecně prospěšných prací Do českého trestního práva byl trest obecně prospěšných prací zakotven s účinnosti od novelou trestního zákona provedenou zákonem č. 152/1995 Sb. Přijetím trestního zákoníku došlo k některým změnám v právní úpravě trestu obecně prospěšných prací. Podle předchozí právní úpravy, účinné do , byl okruh trestných činů, za jejichţ spáchání soud mohl uloţit trest obecně prospěšných prací, určen pouze horní 8 Ščerba, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě.praha: Leges, 2011, 276 s 9 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I., 1 aţ 139. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 730 s 16

17 hranicí trestní sazby odnětí svobody, která nesměla převyšovat pět let. Trestní zákoník rozšířil tuto kategorii o nedbalostní trestné činy, u nichţ horní hranice odnětí svobody převyšuje pět let, neboť jde stále o přečiny a lze tedy za ně uloţit trest obecně prospěšných prací. 10 Další významnou změnou u tohoto trestu bylo sníţení horní hranice sazby trestu ze 400 hodin na 300 hodin a přeměna tohoto trestu z původního jednoho dne odnětí svobody za kaţdé dvě neodpracované hodiny obecně prospěšných prací, na jeden den odnětí svobody za jednu hodinu nevykonaných obecně prospěšných prací. Další legislativní změnou je moţnost prodlouţení výkonu tohoto trestu aţ o 6 měsíců a výrazné omezení moţnosti opětovného ukládání tohoto trestu, pokud byl pachateli v předchozích třech letech přeměněn na trest odnětí svobody. Novelou č. 330/2011 Sb. s účinností od byl v 65 TrZ prodlouţen výkon trestu obecně prospěšných prací ve lhůtě nejdéle 2 let, do té doby byl výkon trestu stanoven ve lhůtě do jednoho roku. Je však nutné upozornit, ţe tato výměra je maximální délka výkonu trestu, soud však při případné přeměně trestu obecně prospěšných prací bude zohledňovat také počet uloţených hodin. Zcela jistě při uloţení 50 hodin, nebude odsouzenému ponechána lhůta dvou let pro výkon trestu obecně prospěšných prací, pokud by v daném případě nebyla jiná překáţka bránící odsouzenému vykonat tento trest. Další změnou byla v 65 odst. 2 písm. a) TrZ nově zakotvena moţná přeměna trestu obecně prospěšných prací trest domácího vězení. Novelou č. 390/2012 Sb. pak pod písm. b) moţná přeměna trestu obecně prospěšných prací v trest peněţitý. Zároveň v 69 odst. 2 TrZ byla zavedena moţná přeměna nevykonaného peněţitého trestu v trest domácího vězení nebo trest obecně prospěšných prací Právní úprava trestu obecně prospěšných prací Právní úprava trestu obecně prospěšných prací se nachází v trestním zákoníku, výkon tohoto trestu je pak upraven v trestním řádu. Souvisejícími předpisy jsou zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační sluţbě, zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe, Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne , č. j. 505/2001 Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. 10 Ščerba, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě.praha: Leges, 2011, 277 s 17

18 Hmotněprávní úprava trestu Hmotně-právní úprava trestu je obsaţena v ustanovení 62 aţ 65 trestního zákoníku. V 62 TrZ je vymezen okruh trestných činů, za něţ lze trest obecně prospěšných prací uloţit, a kdy jej soud zpravidla neuloţí (odst. 2). Dále je v něm upraveno, v čem trest obecně prospěšných prací spočívá. Podle 62 TrZ soud můţe uloţit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li pachatele za přečin. Jako samostatný trest můţe být trest obecně prospěšných prací uloţen, jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrů pachatele uloţení jiného trestu není třeba. Ze zákonné dikce je tedy zřejmé, ţe daný druh trestu nelze uloţit za ty úmyslné trestné činy, na které trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby převyšující pět let, tedy za tzv. zločiny. V případě, ţe má být soudem pro mládeţ mladistvému ukládáno trestní opatření obecně prospěšných prací, je nutné zachovat obecné podmínky pro ukládání tohoto druhu sankce vyjádřené v 62 odst. 1 TrZ, tzn., ţe se musí jednat o provinění, jehoţ znaky odpovídají zákonným znakům některého z přečinů uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku. Obecně tak lze mladistvému ukládat trestní opatření obecně prospěšných prací za takové protiprávní jednání, které vykazuje znaky uvedené v trestním zákoníku, přičemţ se jedná o jakýkoli nedbalostní trestný čin nebo o úmyslný trestný čin, na který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Výměra trestu je oproti dospělému stanovena v rozsahu od 50 do 150 hodin, neboť podle 26 odst. 1 ZSM nesmí horní hranice sazby tohoto trestního opatření u mladistvého převyšovat polovinu horní hranice stanovené v trestním zákoníku. Trest obecně prospěšných prací zpravidla nebude soudem uloţen tehdy, jde-li o pachatele trestného činu, kterému byl tento druh trestu, v době tří let předcházejících uloţení této sankce, přeměněn na trest odnětí svobody podle 65 odst. 2 TrZ. Zákonná konstrukce 62 odst. 2 však neznamená kategorické vyloučení moţnosti opětovného uloţení tohoto trestu pachateli, jemuţ byl v nedávné době tentýţ druh trestu přeměněn v nepodmíněný trest odnětí svobody, nicméně soud by měl za takovéto situace velmi pečlivě váţit, zda bude opětovné uloţení tohoto druhu trestu z hlediska dosaţení jeho účelu zcela na místě. Jedná se o jednu z výrazných změn oproti předchozí právní úpravě. Impulsem pro zavedení tohoto omezení byla řada negativních zkušeností s pachateli, kterým byl trest obecně prospěšných prací ukládán opakovaně i přesto, ţe při předchozím odsouzení tito pachatelé nesplnili povinnosti vyplývající z toho trestu a došlo k přeměně na trest odnětí 18

19 svobody. Soudy totiţ i v situaci, kdy ukládaly trest obecně prospěšných prací recidivistům, nezkoumaly, zda tento druh trestu jiţ byl obviněnému uloţen, resp. zda jiţ byl vykonán. Tato změna právní úpravy byla bezesporu racionálním krokem a lze od ní očekávat přínos k efektivitě trestu obecně prospěšných prací. 11 Podle 63 TrZ trest obecně prospěšných prací můţe být dospělému pachateli s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a jeho osobním poměrům ukládán ve výměře od 50 do 300 hodin, zatímco podle předchozí právní úpravy trestního zákona byla tato výměra stanovena od 50 do 400 hodin. Horní hranice této trestní sankce byla sníţena, avšak jiţ nyní neplatí omezení podle 36 trestního zákona. To znamená, ţe soud můţe uloţit trest obecně prospěšných prací bez ohledu na to, ţe trest stejného druhu jiţ byl témuţ pachateli uloţen dřívějším rozsudkem a dosud nebyl vykonán, není-li zde překáţka, pro kterou nelze tento trest uloţit podle 62 odst. 2 TrZ. Součet výměry dříve uloţeného a dosud nevykonaného trestu obecně prospěšných prací a výměry nově ukládaného trestu stejného druhu tedy můţe překročit míněnou maximální hranici 300 hodin. 12 V 64 TrZ je pak upraveno stanovisko pachatele a jeho zdravotní způsobilost, coţ je další specifickou podmínkou pro uloţení trestu obecně prospěšných prací. Soud totiţ při ukládání tohoto trestu je povinen podle 64 TrZ přihlédnout ke zdravotnímu stavu pachatele. Je-li trest obecně prospěšných prací ukládán rozsudkem po provedení hlavního líčení, nepředstavuje opatření stanoviska problém, neboť soud jej můţe od obţalovaného získat právě při hlavním líčení. Avšak pro případ, ţe soud bude ukládat obecně prospěšné práce trestním příkazem, musí být stanovisko obviněného k uloţení tohoto trestu opatřeno jiţ v předchozí fázi. 13 Praxe v tomto případě bývá u jednotlivých soudů různá, zpravidla po nápadu návrhu na potrestání či obţaloby soudce zašle příslušnému středisku Probační a mediační sluţby ČR spolu s dalšími podklady (těmi jsou opis obţaloby či návrhu na potrestání, opis rejstříku trestu, protokol o výslechu obviněného) pověření, aby zjistilo případné stanovisko obviněného k uloţení tohoto trestu. V 65 TrZ je pak upraven výkon trestu obecně prospěšných prací. Základní povinností pachatele, jemuţ byl uloţen trest obecně prospěšných prací je vykonat tento trest ve stanoveném rozsahu ve lhůtě dvou let. Tato lhůta počíná běţet nařízením výkonu trestu. Její běh se staví po tu dobu, kdy odsouzený nemohl obecně prospěšné práce vykonávat pro zdravotní nebo zákonné překáţky, a po dobu, kdy byl odsouzený ve vazbě 11 Ščerba, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě.praha: Leges, 2011, 279 s 12 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I., 1 aţ 139. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 741 s 13 Ščerba, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě.praha: Leges, 2011, 281 s 19

20 nebo vykonával trest odnětí svobody. Další povinností pachatele odsouzeného k trestu obecně prospěšných prací spočívá ve vedení řádného ţivota. Povinnost vést řádný ţivot má odsouzený nikoli aţ od nařízení výkonu trestu, nýbrţ uţ od odsouzení, tj. od doby, kdy rozsudek či trestní příkaz, jímţ byl tento trest uloţen, nabude právní moci. 14 Tato doba pak trvá do faktického výkonu tohoto trestu. Podle 65 odst. 2 TrZ: Jestliţe pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný ţivot, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závaţného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává, můţe soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek a) za podmínek 60 odst. 1 v trest domácího vězení, přitom kaţdá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den domácího vězení, b) v peněţitý trest a pro případ, ţe by ve stanovené lhůtě nebyl tento trest vykonán, stanovit náhradní trest odnětí svobody, který nesmí být přísnější neţli trest, který by pachateli hrozil v případě přeměny trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, nebo c) v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom kaţdá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody. Výjimečně můţe soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat trest obecně prospěšných prací v platnosti nebo prodlouţit dobu výkonu tohoto trestu aţ o šest měsíců, i kdyţ odsouzený zavdal příčinu k přeměně trestu podle odstavce 2, a a) stanovit nad odsouzeným na dobu výkonu trestu nebo jeho zbytku dohled, b) stanovit odsouzenému na dobu výkonu trestu nebo jeho zbytku dosud neuloţená přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v 48 odst. 4, nebo c) stanovit odsouzenému na dobu výkonu trestu nebo jeho zbytku některé z výchovných opatření podle 63 odst. 3, je-li ve věku blízkém věku mladistvých. 14 Ščerba, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě.praha: Leges, 2011, 287 s 20

21 Na výkon dohledu se uţije obdobně 49 aţ 51. Pobyt odsouzeného v cizině na rozdíl od dřívější úpravy v 45a odst. 3 písm. b) trestního zákona jiţ není překáţkou v tomto smyslu. O přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku v trest domácího vězení nebo v trest odnětí svobody, jakoţ i o ponechání trestu obecně prospěšných prací v platnosti při stanovení dohledu nebo dalších dosud neuloţených přiměřených omezení, přiměřených povinností nebo případně výchovných omezení, rozhodne bez zbytečného odkladu předseda senátu na návrh probačního úředníka pověřeného kontrolou nad výkonem tohoto trestu, na návrh obecního úřadu nebo instituce, u nichţ jsou obecně prospěšné práce vykonávány, podaný prostřednictvím tohoto probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. Předseda senátu vyrozumí o těchto rozhodnutích středisko Probační a mediační sluţby ČR v obvodu soudu, v němţ je trest obecně prospěšných prací vykonáván Právní úprava výkonu trestu obecně prospěšných prací Výkon trestu obecně prospěšných prací je upraven v trestním řádu 335 aţ 340b. Po právní moci rozhodnutí (rozsudek či trestní příkaz), jímţ byly obecně prospěšné práce uloţeny zašle předseda senátu, v praxi vyšší soudní úředník toto rozhodnutí Probační a mediační sluţbě ČR podle bydliště odsouzeného k projednání podmínek výkonu trestu. Příslušným soudem k nařízení trestu je v tomto případě soud, který obecně prospěšné práce uloţil. Coţ je změna oproti předchozí právní úpravě, kdy byl příslušný k nařízení trestu obecně prospěšných prací okresní soud, v jehoţ obvodě odsouzený bydlel. Tento způsob určení příslušnosti soudu je novinkou účinnou od , tj. od účinnosti novely č. 41/2009 Sb. (tzv. doprovodný zákon k novému trestnímu zákoníku). 16 Probační a mediační úředník předjedná s odsouzeným a případnou institucí druh a místo výkonu trestu obecně prospěšných prací. Tento návrh pak zašle soudu, který usnesením nařídí výkon trestu obecně prospěšných prací jiţ ke konkrétní organizaci s uvedením druhu práce. Součástí usnesení je také poučení podle 336 odst. 2 TrŘ o povinnosti odsouzeného dostavit se do 14 dnů od oznámení usnesení na středisko Probační a mediační sluţby za účelem projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací a o povinnosti dostavit se v den stanovený probačním úředníkem 15 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I., 1 aţ 139. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 861s 16 Ščerba, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě.praha: Leges, 2011, 295 s 21

22 pověřeným kontrolou nad výkonem tohoto trestu na obecní úřad nebo instituci, u nichţ má obecně prospěšné práce vykonávat, za účelem nástupu výkonu trestu. Zároveň jej poučí o následcích nesplnění těchto povinností. V ust. 336 odst. 5 TrŘ je upraveno, který soud rozhoduje o změně druhu a místa výkonu obecně prospěšných prací, případně ţe toto navrhne probační úředník nebo odsouzený. Tímto soudem je opět soud, který obecně prospěšné práce uloţil. Pokud odsouzený maří výkon trestu, instituce, u které má odsouzený vykonávat obecně prospěšné práce o tom uvědomí probačního úředníka, ten poté uvědomí soud. Tento postup upravuje 337 TrŘ. Další ustanovení pak upravují odklad a přerušení výkonu trestu, odklad a přerušení výkonu trestu u vojáků, upuštění od výkonu trestu a přeměna trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody Problematika přípravy, ukládání a výkonu trestu Tato podkapitola je zaměřena na problematiku přípravy, ukládání a výkonu trestu. Z vlastní praxe je autorce známo, ţe trest obecně prospěšných prací neprobíhá vţdy bez komplikací a nastávají různé situace, které musí poté soud řešit. Jedním z faktorů, ke kterým soud při svých úvahách o moţnosti uloţení trestu obecně prospěšných prací jako vhodného druhu sankce vedle obecných hledisek vyjádřených v 39 TrZ automaticky přihlédne, je i stanovisko pachatele k moţnosti uloţení tohoto trestu, zejména jeho ochotě určitý druh obecně prospěšných prací ve svém volném čase a bezplatně vykonat, jakoţ i k jeho zdravotnímu stavu. Pokud by soud před vydáním odsuzujícího rozsudku (trestního příkazu) získal poznatky o tom, ţe pachatel je zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce, trest obecně prospěšných prací neuloţí. Zákonná úprava 64 TrZ však nevylučuje moţnost uloţení tohoto druhu trestu osobě s určitým zdravotním handicapem (např. osobě se sníţenou mobilitou apod.), pakliţe její stanovisko k uloţení trestu obecně prospěšných prací je kladné a v místě jejího bydliště působí vhodný poskytovatel, jenţ je schopen této osobě vhodný druh prací zajistit. V praxi se můţe jednat o činnosti nespojené s přímou fyzickou aktivitou, např. tvorbu webových stránek či jakoukoli formu administrativní činnosti. S přijetím trestního zákoníku se problematika, hlavně výkonu trestu obecně prospěšných prací, značně eliminovala. To je evidentně dáno tím, ţe je nutné zjistit stanovisko pachatele k uloţení tohoto trestu. Ukládá-li soud trest obecně prospěšných prací trestním příkazem, tj. bezprostředně po podání obţaloby či návrhu na potrestání bez 22

23 ústního projednání věci v hlavním líčení, je povinen si vyţádat zprávu probačního úředníka obsahující zjištění o moţnostech výkonu tohoto druhu trestu a o zdravotní způsobilosti obviněného, včetně stanoviska obviněného k uloţení tohoto druhu trestu ( 314e odst. 3 TrŘ). Trest obecně prospěšných prací pak soud uloţí s přihlédnutím k této zprávě, která má pouze doporučující charakter, nicméně skutečnosti v ní obsaţené by měl soud velmi pečlivě zvaţovat. Pokud by soud trest obecně prospěšných prací trestním příkazem uloţil, aniţ by si předem zprávu probačního úředníka vyţádal, lze jeho postup označit za odporující zákonu a zváţit iniciaci podání stíţnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti ve smyslu 266 odst. 1 TrŘ, a to zvláště za situace, kdy pachatel od počátku odmítá daný druh trestu vykonat a tím se vystavuje riziku přeměny trestu obecně prospěšných prací v trest domácího vězení nebo v trest odnětí svobody. Touto podmínkou však v praxi došlo k sníţení počtu ukládání tohoto druhu trestu. V příloze č. 1 k této práci jsou uvedeny počty uloţených OPP v jednotlivých krajích a celkově v ČR za rok 2009, 2010, 2011, Z této statistiky jednoznačně vyplývá, ţe počet uloţených trestů OPP se sníţil o více neţ polovinu po nabytí účinnosti trestního zákoníku ( ) a tento sníţený počet ukládaných trestů OPP zůstává i v následujících letech. Soudcům přijde zdlouhavé pověřovat příslušné středisko Probační a mediační sluţby ČR, zasílat jim potřebné listiny ke zjišťování stanoviska pachatele trestného činu, a tak mnohdy volí jiný alternativní trest, často podmíněné odsouzení. Podle soudců by jiţ toto stanovisko mělo být součástí trestního spisu v době, kdy obţaloba či návrh na potrestání soudu napadne. I přesto však trestní zákoník přinesl u tohoto trestu dostatek pozitivních změn k tomu, aby k přeměnám trestu obecně prospěšných prací docházelo co nejméně a jeho výkon probíhal pokud moţno bez komplikací. K dané problematice vytvořila autorka bakalářské práce dotazník určený pro soudce okresních soudů, kteří odpovídali na otázky týkající se problematiky ukládání a výkonu trestu OPP. Z tohoto dotazníku vyplynulo, ţe tento trest ukládají méně oproti předchozí právní úpravě, především pokud vydávají trestní příkaz. Pokud jej však uloţí, k přeměnám tohoto trestu téměř nedochází, coţ je evidentně zapříčiněno poţadovaným předjednáním při ukládání trestu OPP Činnost PMS ČR při ukládání a výkonu trestu OPP. Probační a mediační sluţba má zásadní roli, ať uţ se jedná o zjišťování stanoviska pachatele k uloţení trestu obecně prospěšných prací nebo poté při samotném výkonu tohoto trestu, jelikoţ zajišťuje jeho kontrolu. Probační a mediační sluţba ČR byla zřízena 23

24 zákonem č. 257/2000 Sb. a provádí úkony probace a mediace ve věcech projednávaných v trestním řízení ( 1 z. č. 257/2000 Sb.) Konkrétní činnost Probační a mediační sluţby ČR je pak vymezena v 4 zákona o Probační a mediační sluţbě ČR. Především usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a zároveň organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality. Snaţí se o začlenění obviněného, příp. odsouzeného do ţivota společnosti bez dalšího porušování zákonů a přispívá k ochraně společnosti účinným řešením nepříznivých stavů spojených s trestním řízením. V neposlední řadě se snaţí o efektivní zajištění realizace alternativních trestů a opatření. Poté, kdy napadne soudu návrh na potrestání či obţaloba a přichází v úvahu za spáchanou trestnou činnost uloţení trestu obecně prospěšných prací, zašle soudce příslušnému středisku Probační a mediační sluţby potřebné podklady ke zjištění stanoviska obviněného k případnému uloţení trestu obecně prospěšných prací. Probační úředník pozve obviněného na středisko PMS a projedná s ním podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací. V rámci písemné zprávy, by se měl probační úředník zaměřit na analýzu rizik spojených s výkonem tohoto druhu trestu v konkrétním případě. Právě tato analýza je základním předpokladem pro vhodné uloţení trestu obecně prospěšných prací a jeho efektivní výkon, neboť skýtá moţnost eliminovat případy, ve kterých by byl tento druh trestu uloţen zcela nevhodně. Mezi oblasti, jeţ zásadním způsobem ovlivňují vykonatelnost trestu obecně prospěšných prací a na jejichţ zmapování by se tak měl probační úředník primárně zaměřit, patří postoj pachatele k páchanému činu a uloţenému druhu trestu, míra jeho motivace daný trest vykonat, jeho časové moţnosti (tj. jeho zaměstnání, studium), dosaţené vzdělání, odborná kvalifikace a praktické pracovní dovednosti, zdravotní stav a případné zdravotní omezení, rodinné a sociální zázemí, předchozí trestná činnost (včetně existence předchozích pozitivních či negativních zkušeností Probační a mediační sluţby s jeho osobou), jakoţ i postoj k osobě poškozeného a jeho představa o odčinění způsobené újmy a nahrazení vzniklé škody. Pro vypracování zpráv má PMS ČR k dispozici své metodické pokyny. Takto zpracovanou zprávu i s doporučením k uloţení či neuloţení tohoto trestu, které jednoduše odůvodní, zašle PMS ČR nejdéle ve lhůtě 3 týdnů soudu. Soud poté buď trest obecně prospěšných prací uloţí, či zvolí jinou alternativu. V ţádném případě není vázán doporučením příslušného střediska PMS ČR. 24