Závěrečná zpráva o působení učitele u krajanů

Transkript

1 Závěrečná zpráva o působení učitele u krajanů Školní rok: 2014/2015 Destinace (země, místo): Brazílie, Mato Grosso do Sul a Rio Grande do Sul Jméno, příjmení: Mgr. Markéta Pilátová Destinace Stát Rio Grande do Sul města Porto Alegre, Nova Petrópolis Stát Mato Grosso do Sul - město Batayporã (výuka probíhala také v blízkém městě Nova Andradina) Krajanský kontext: Porto Alegre, Nova Petrópolis Výuka českého jazyka a kultury u krajanských komunit v brazilském státu Rio Grande do Sul probíhá u dvou značně odlišných krajanských spolků. Jednak v Porto Alegre ve spolku ASSOCIAÇÃO CULTURAL TCHECA - BRASILEIRA RIO GRANDE DO SUL (ACTB RS, Česko-brazilské kulturní sdružení), jehož členové pocházejí zejména z rodin emigrantů, kteří přicházeli před druhou světovou válkou a po ní či po roce 1968, a v Nova Petrópolis u spolku ASSOCIAÇÃO DOS DECENDENTES DE IMIGRANTES DA BOEMIA (Asociace potomků imigrantů z Česka). V Nova Petrópolis, malém městečku vzdáleném asi dvě a půl hodiny cesty autobusem od velkoměsta Porto Alegre, tvoří krajanský spolek zejména potomci tzv. českých Němců, kteří do Brazílie přicházeli na konci devatenáctého století z česko-německého pohraničí. Dodnes se považují za tzv. bohemios čili obyvatele bývalých českých území Rakouska-Uherska, na nichž se hovořilo jak česky, tak německy. Krajanský kontext: Batayporã Městečko Batayporã (v překladu z indiánského jazyka guaraní Baťova dobrá voda) bylo založeno před více než padesáti lety českým podnikatelem Janem Antonínem Baťou a dodnes v něm žijí dvě rozvětvené české rodiny, které tvoří základ dvou českých krajanských spolků: Oficina Cultural Tcheca e Eslovaca do Brasil (Česká a slovenská kulturní dílna) a Centro de Memória de Jindřich Trachta (Centrum historické paměti Jindřicha Trachty). V čele České a slovenské kulturní dílny stojí hlavní hybatelka místního krajanského života vnučka Jana Antonína Bati paní Dolores Baťa Arambašičová a v čele Centra historické paměti Jindřicha Trachty vnuk spolupracovníka Jana Antonína Bati a bývalého starosty města pan Evandro Trachta. Oba spolky spolu velmi úzce spolupracují a starají se o chod výuky, stejně jako o nejrůznější české krajanské aktivity. Dcera paní Dolores Baťové Guiomar Baťová pak vede úspěšný folklorní soubor Klenot a zároveň se s paní Dolores Baťa Arambašičovou vzorně stará o pozoruhodnou a velmi cennou sbírku historických krojů, v nichž soubor při slavnostních příležitostech vystupuje. Taneční

2 zkoušky probíhají každou neděli dopoledne. Účastním se jich i já, kromě tance také příležitostně pomáhám s překlady lidových písní a vysvětlováním kontextu jednotlivých folklorních zvyků a tanců. Členové souboru se také účastní výuky českého jazyka a kultury. Výuka českého jazyka a kultury Stát Mato Grosso do Sul Výuka probíhala na dvou místech formou fakultativních kurzů. V městečku Batayporã: ve Státní škole J. A. Bati (Escola Estadual J. A. Bata). Ve městečku Nova Andradina, vzdáleném asi 10 km od Batayporã, v soukromé jazykové škole Cambridge School. Výuku navštěvovalo 179 žáků, z toho 154 dětí-začátečníků (od 6 do 12 let), 15 dospělých začátečníků, 6 pokročilých dospělých a 4 velmi pokročilí dospělí. Výuka probíhala pravidelně i na dvou rodinných farmách: na farmě pana Jindřicha Trachty, vzdálené asi 3 km od městečka Batayporã, kde jsem učila předškoláka Jindříška Trachtu (7 let) každý čtvrtek dopoledne, a na farmě Recanto rodiny Baťů, vzdálené asi 80 km od Batayporã, kam jsem jezdila zejména o víkendech učit paní Dolores Baťovou a její dceru Guiomar Baťovou. Výuka českého jazyka a kultury pro první stupeň základní školy Jana Antonína Bati v Batayporã V loňském prosinci proběhla ukázková hodina češtiny a české kultury ve škole Jana Antonína Bati pro žáky první a druhé třídy školy. Děti byly nadšené a plné elánu pokračovat, a proto jsem společně s pedagogickou koordinátorkou školy paní Cristiane Alvesovou a učitelkou prvního stupně Silvanou Fariasovou vypracovala metodiku našeho příštího projektu nazvaného Česká kultura, jazyk a četba s cílem začlenit českou kulturu a jazyk přímo do osnov pro první stupeň této školy, kterou založil český rodák a podnikatel Jan Antonín Baťa. Od března 2014 tedy probíhala každý pátek od 15:00 do 17:00 a úterý od 10:00 do 12:00 pravidelná výuka pro 154 žáků prvního stupně (první až 5 třída školy), kteří se po týdnu střídají. Výuky se účastní také třídní učitelky dětí, které pak zpracovávají společně s dětmi další, zejména výtvarné aktivity, které vyplynuly z výuky např. obrázky zvířat, které děti viděly v českých animovaných filmech, nebo slyšely v českých písničkách. Dětem učaroval zejména Krtek a také knihy s touto tematikou jako např. Krtek a čísla, nebo Krtek a zvířátka s básněmi Jiřího Žáčka. Se školou Jana Antonína Bati plánujeme další aktivity jako festival animovaných filmů pro starší i mladší děti. O podobný program projevila zájem i další základní škola v Batayporã spravovaná městem i na jihu Brazílie v Porto Alegre a v Nova Petrópolis na jihu Brazílie se také posléze výuka uskutečnila. Co se týká podmínek pro výuku, v této destinaci je jak na Státní škole J. A. Bati, tak v Cambridge School klimatizace (to je velmi důležité, v destinaci se teploty pohybují kolem 40 stupňů nad nulou), ale k dispozici jsou na obou místech také dataprojektor a veškeré nutné vybavení, takže se učebna dá využívat také jako filmový sál. V Nova Andradina probíhala výuka v soukromé jazykové škole Cambridge School. Tato instituce má velký zájem o spolupráci, její prostory jsou moderní, vybavené klimatizací a veškerou audiovizuální technikou. Vyučovala jsem tam dvě skupiny dvakrát týdně. Tito žáci jsou většinou středoškoláci či vysokoškoláci, kteří vnímají český jazyk jako jazyk Evropské unie a hodlají své znalosti využít zejména k nejrůznějším studijním a pracovním pobytům. Rio Grande do Sul Výuka probíhala ve dvou městech (vzdálených od sebe sto kilometrů, přibližně 2 a půl hodiny autobusem). Během týdne v městské knihovně v Nova Petrópolis a nově také v úterý odpoledne na Základní škole Otty Hoffmanna v Nova Petrópolis, kde se výuku dětí podařilo zorganizovat po vzoru dětských kurzů v Batayporã

3 zejména díky pomoci bývalého školního inspektora a dnes důchodce a studenta češtiny pana Antonia Thieleho. Do dětského kurzu chodilo 12 dětí formou zájmového kroužku a učily se základní konverzační dovednosti a díky dobré audiovizuální vybavenosti školy jsem mohla používat filmy, videa, písně a skypování. Zajímavostí také bylo, že škola má krásnou školní kuchyni a děti, školní kuchařky i pedagogové projevili zájem o vaření českých jídel. Děti se tedy naučily tento semestr smažit české bramboráky a péct typický český kmínový chléb. V Nova Petrópolis mají děti také velký zájem o dějiny české emigrace do Brazílie, neboť v tomto městečku, kde je nádherný skanzen a působí zde několik folklorních skupin, je všeobecně na historii kladen velký důraz. Ve čtvrtek večer v pátek a někdy také v sobotu v dopoledne (praktické hodiny vaření českých jídel a českých písní a tanců) probíhá výuka v hlavním městě státu Rio Grande do Sul v Porto Alegre v nových prostorách státní Základní školy generála Daltrona Filha (Escola Estadual General Daltro Filho). Výuku navštěvovalo v Porto Alegre celkem 206 žáků, z toho 160 dětí-začátečníků, 29 dospělých začátečníků a 17 pokročilých dospělých. Každý pátek od 9 hodin ráno až do pěti hodin odpoledne se v hodinách českého jazyka a kultury střídalo celkem 8 dětských skupin ze školy generála Daltrona Filha. Děti jsem učila nejen základní konverzační dovednosti, ale pracovala jsem s nimi pomocí audiovizuálních materiálů a snažila se jim co nejvíce přiblížit nejen náš jazyk, ale také naši zemi a kulturu. V Nova Petrópolis to bylo celkem 24 žáků, z toho 12 dětí-začátečníků, 12 dospělých začátečníků a 10 dospělých pokročilých žáků. Podmínky k výuce jsou jak v Nova Petrópolis, tak v Porto Alegre velmi dobré, k dispozici je zejména v knihovně v Nova Petrópolis stálé audiovizuální vybavení, hezké učebny, v nichž se kurz českého jazyka a kultury střídá s výukou německého jazyka. Výuku českého jazyka a kultury zaštiťuje kromě krajanského spolku také místní radnice, která na konci roku také zorganizovala slavnostní předávání diplomů. V Porto Alegre probíhala výuka v prostorách státní Základní školy generála Daltrona Filha (Escola estadual General Daltro Filho). Prostory zařídila manželka zesnulého honorárního konzula Martina Musela, paní Karin Musel. Ta ve škole pracovala přes třicet let jako učitelka na prvním stupni a díky tomu se podařilo prostory získat zdarma a navázat s touto velmi uznávanou základní školou těsnou spolupráci. Stejně jako v Nova Petrópolis jsou i v Porto Alegre prostory školy velmi dobře vybavené i pro audiovizuální výuku s výborným připojením na internet. Cesty do destinací a ubytování učitele Po příletu do São Paula je třeba se přesunout do státu Mato Grosso do Sul, z letiště jezdí autobus na autobusové nádraží Jabaquara, odtud odjíždějí autobusové linky do tohoto brazilského státu. Cesta do Batayporã trvá zhruba 12 hodin, autobusy většinou vyjíždějí večer nebo v noci. V Batayporã, pokud je výuka organizovaná i v městečku Nova Andradina, učitel cestuje místním autobusem zhruba 20 minut. Učitel si pronajímá pokoj u paní Dolores Baťa Arambašičové. Ubytování je předem zajištěno a zcela odpovídá potřebám učitele. Ze státu Mato Grosso do Sul se učitel letecky přesunuje do města Porto Alegre ve státě Rio Grande do Sul. Cesta trvá asi 3 hodiny letadlem, které odlétá z hlavního města státu Campo Grande (od Batayporã vzdáleného 5 hodin místním autobusem). Učitel bydlí během týdne v městečku Nova Petrópolis v podnájmu u rodiny Antonia Thieleho. Ubytování odpovídá potřebám učitele, ale je třeba počítat s tím, že pokoje nejsou vybaveny topením, což je zejména během zimních měsíců, kdy v této horské oblasti teplota klesá i pod nulu, velmi nepříjemné. Učitel tedy musí počítat s kvalitním zimním oblečením. Ve čtvrtek a v pátek učitel učí v Porto Alegre, kam se dopravuje místním autobusem, cesta trvá přibližně 2 a půl hodiny, protože se jedná o značné převýšení, je třeba počítat s dvěma a půl hodinami jízdy prudkými horskými serpentinami. V Porto Alegre je ubytování zajištěno u krajanské rodiny Muselů a zcela odpovídá potřebám učitele.

4 Metodika výuky Opravdová práce učitele je nadchnout a následovně pomoci žákovi přetavit nadšení v praxi. Leo Babauta Výuka jazyka probíhá podle přesně stanoveného plánu, ať už se jedná o skupinu začátečníků, dětí, mírně pokročilých či velmi pokročilých žáků. K výuce jsou používány zejména učebnice Czech Step by Step, New Czech Step by Step, Communicative Czech, Česky, prosím. Čeština Express 1, 2. Pokročilejší žáci pracovali s vynikající učebnicí Čeština pro život, která jim připadala zábavná a zároveň velmi praktická. K výuce pokročilých žáků jsou také používány audionahrávky, rozhlasové pořady, ukázky z českého tisku a české literatury, historie a poezie. Letos žáci pracovali s videonahrávkami nazvanými Poklady české kuchyně I. II., podle nichž se učili připravovat tradiční česká jídla. Hodiny pro děti byly doprovázeny zejména knihami Krtek a zvířátka, Krtek a čísla a zejména s knihou a videem Dějiny udatného národa českého. Na začátku každé hodiny je prvních 10 až 15 minut věnováno procvičení minulého učiva slovní zásoby a gramatických jevů. Následuje výklad a procvičování nové gramatiky a slovní zásoby. Slovní zásoba, která se spontánně díky dotazům žáků vyskytne během hodiny, je zapsána na tabuli a poté je procvičována další hodinu pomocí hry. Po gramatické části následuje konverzační část: přednost mají vždy tzv. praktické bloky čili konverzační dovednosti, jež mohou žáci doopravdy uplatnit při pobytu v České republice v obchodě, na nádraží, v hotelu, na letišti apod. Výuka je také doplňována krátkými video nahrávkami a ukázkami z českých večerníčků jako např. Maxipes Fík nebo Bob a Bobek, v nichž si žáci mohou procvičit některé základní konverzační obraty. Mnoho mých žáků dnes navštěvuje Českou republiku a své české příbuzné. Po letech výuky se setkávám s příznivými ohlasy na tuto konverzační část výuky. Žáci se cítí samostatně, umějí se česky informovat o základních věcech, zeptat se na cestu, zorientovat se v hromadné dopravě či si objednat jídlo v restauraci. Poslední část hodiny je věnována aktuální politické, kulturní a společenské realitě České republiky. V této části hodiny je také zařazena výuka českých a moravských lidových i populárních písní, koled a krátkých básní a říkadel. Letos, stejně jako v minulém roce, jsem pracovala zejména s knihou Říkadla od Františka Hrubína, v níž jsou poetickým způsobem zpracovány nejrůznější české jazykolamy. V této části hodiny se věnujeme také osobnostem z české kultury a českých dějin. Letos jsme s žáky podrobněji poznali osobnosti Karla IV., Karla Čapka, Jana Amose Komenského, Václava Havla, Miloše Formana, nového českého prezidenta Miloše Zemana, zakladatele Sokola Miroslava Tyrše, Tomáše a Jana Antonína Bati, Jiřího Muchy, Alfonse Muchy, Ivana Lendla, Markéty Irglové, Radůzy. Ze společensko-historických témat jsme probírali podrobněji: založení Československa, založení Sokola, založení továren Baťa, založení továrny Ton v Bystřici pod Hostýnem, tradici sklářství a výroby bižuterie na Liberecku, rozdíl ve struktuře a organizaci českých a brazilských měst, český systém zdravotního a důchodového pojištění, vietnamská a romská menšina v ČR, historická paměť v ČR a význam Ústavu pro zkoumání totalitních režimů, příběhy z projektu Post Bellum, historie Prahy, historie židovské komunity v ČR, Pražské povstání a osvobození Československa, rodinné modely v ČR, česko-německé a česko-ruské vztahy, vojenská služba v ČR, historie města Brna, Ostravy, Znojma, Plzně automobilový průmysl, sklářský průmysl, značka Škoda, historie pivovarnictví v ČR, značky a druhy českých piv, české korunovační klenoty a jejich význam, sporty v ČR tenis, fotbal, lední hokej, architekti pražského hradu, povodně v Čechách a na Moravě v letech 1997, 2002, 2013, rozpad Československa, pražské Jezulátko a baroko v Čechách a na Moravě, čeští prezidenti, dětské domovy v ČR, registrované partnerství v ČR apod. Všechna tato témata jsou probírána a vysvětlována

5 zejména na žádost samotných žáků, kteří se velmi zajímají jak o českou kulturu a historii, tak o současné české reálie. Písně a hudba v hodinách: Pomocí písní se velmi dobře procvičují fonetické obtíže češtiny, zejména souhlásky pro brazilské mluvčí obtížné. Probíhá také nácvik základních kroků českých a moravských lidových tanců: čardáš, polka, vrtěná, cifrování. Letos jsem při výuce používala výborná videa Zpívánky, v nichž jsou velmi přístupným způsobem podány tradiční české a moravské písně jako Travička zelená, Pec nám spadla, Já ne to ty, Nestarej se ženo má apod. Z moderních českých písní jsem používala video z koncertu písničkářky Radůzy a populární skupiny Čechomor. Doplnění výuky, zájmové aktivity Cyklus Aktivní český film V každé destinaci jsem stejně jako minulý rok jeden večer v týdnu věnovala tomuto cyklu, v němž jsem promítala české filmy. Nešlo však jen o pasivní zhlédnutí filmu, ale o komponovaný pořad navazující na výuku české gramatiky a konverzace a českých reálií a historie. Proto jsem vybírala zejména filmy, které by byly pro tento záměr vhodné. Jako první film žáci ve všech destinacích zhlédli dokument Praha, matka měst (film měl takový ohlas, že byl poté ještě promítán v městské knihovně v Nova Petrópolis i pro širokou veřejnost společně s mou přednáškou o historii ČR). Následovaly filmy Obchod na korze, Hoří, má panenko, životopisný dokument o Miloši Formanovi, dvoudílný film a dokument Jan Hus, seriál Vlak dětství a naděje (zajímavý zejména pro žáky v Porto Alegre a Nova Petrópolis, kde je silná německá komunita, vzhledem k tomu, že film řeší německo-české vztahy a odsun sudetských Němců po válce) a seriál Vyprávěj. Dále pak dokumenty Olgy Sommerové o Miladě Horákové, Fredym Hiršovi a Věře Čáslavské Věra 68. Velký úspěch pak letos slavily u pokročilých žáků seriály Čtvrtá hvězda a Četnické humoresky. Hodiny vaření českých jídel Zejména o víkendech probíhaly ve všech destinacích nejméně jednou měsíčně specializované hodiny výuky vaření českých tradičních pokrmů. Používala jsem videa z cyklu Poklady české kuchyně I, II., kde šéfkuchaři srozumitelně vysvětlují postup přípravy jídel. Žáci vždy nejprve zhlédli video, poté jsme probírali slovní zásobu týkající se jednotlivých receptů a žáci trénovali čtení receptů z videa. Poté jsme vždy jedno jídlo společně uvařili. Největší úspěch měli již tradičně české bramboráky, ale také pečení českého chleba nebo příprava tradičních polévek: květákové, bramborové a houbové. Speciální kuchařskou hodinu jsme také věnovali tradičním vánočním receptům a přípravě ryby s bramborovým salátem a pečení vanilkových rohlíčků. Většinou se jedná o recepty spíše jednodušších jídel, ale letos jsme se ve všech destinacích pustili i do komplikovanějších menu. K českému smaženému sýru se šťouchanými bramborami jsme přidali ještě tvarohovou bábovku s citronovou příchutí podle receptu z časopisu Venkov a styl (tento časopis na hodinách velmi často používám, protože jsou v něm krásně graficky zpracované české a moravské tradice a lidové zvyky). Na hodiny vaření přichází zhruba dvacet žáků, což znamená recept na bábovku třikrát znásobit. Výsledkem byla ale trojice lahodných bábovek, které si brazilští strávníci nemohli vynachválit, protože jak chuť, tak tvar české bábovky jsou pro ně velmi exotické. Horší to bylo se smaženým sýrem, který se mírně řečeno roztekl zejména proto, že v Brazílii nelze na tento pokrm sehnat dostatečně tvrdý sýr. Hodiny české kuchyně jsou mezi žáky oblíbené mimo jiné i proto, že se na nich setkávají žáci z různých skupin a díky vůni bábovky zapomínají na to, že čeština je komplikovaný jazyk plný nástrah, a s chutí všichni časují česká slovesa a vyslovují slovní spojení jako strouhaný sýr nastrouhaný na struhadle. V Nova Petrópolis jsme pak hodinu české kuchyně v rámci akce Týden české kultury připravili i pro širokou veřejnost a dvacet účastníků bylo velmi spokojených a všichni prý pak pekli doma znova

6 český chléb, bábovku a smažili bramboráky. Práce s internetem V Brazílii, zemi, v níž vzdálenosti mezi jednotlivými místy lidé počítají spíše na hodiny strávené v letadle nebo dálkovém autobuse, než na kilometry, hraje velkou roli využívání internetového připojení. Žáci českého jazyka a kultury nejsou v tomhle směru žádnou výjimkou, a proto jsem internet učinila součástí výuky. Učitel se také přesunuje ze státu Rio Grande do Sul do Mato Grosso do Sul, proto jsem s žáky udržovala kontakt pomocí pravidelného zasílání úkolů na mail, internetové skupiny na Facebooku a konzultacím na Skypu. Uzavřenou skupinu na sociální síti Facebook, která se jmenuje Tcheco RS, jsme založili nejdříve společně se žáky z krajanského spolku v Porto Alegre a postupně se k ní přidávali žáci z Nova Petrópolis a Mato Grossa do Sul. Skupina, která je uzavřená, mohou do ní vstupovat pouze pozvaní členové, zájemci o český jazyk a kulturu, má dnes přes padesát členů. Na stránku skupiny lze vkládat videozáznamy, pomocí kterých žáci mohou sledovat například vybrané pořady z české televize, české folklorní písně, koledy, večerníčky nebo nejrůznější rozhlasové pořady týkající se výuky či články z českých médií. Pokud s žáky při výuce narazíme na nějaký obtížný gramatický či fonetický jev, mohu vybrat vhodné cvičení či videonahrávku a umístit procvičování na tzv. zeď skupiny Tcheco RS. Členům skupiny rozešlu upozornění a každý může podle svých časových možností s materiálem pracovat. Při výuce používám např. české večerníčky, mnoho žáků posléze může stejný materiál zhlédnout díky videozáznamu převzatého z youtube.com a umístěného na Facebook kolikrát potřebuje. Tato metoda se mi osvědčila, zejména pokud se týká českých písní např. během vánočních svátků jsem mohla na facebook.com umístit pět verzí vánočních písní od různých interpretů. Velmi oblíbené jsou také české recepty, které si často žáci vyhledávají a na zeď skupiny umisťují samostatně. Žáci doslova milují a často umísťují na zeď skupiny pořad České televize o českých dějinách nazvaný Dějiny udatného českého národa. Skupina je interaktivní a žáci v nejrůznějších besedách pod příspěvky uplatňují základní konverzační dovednosti v češtině, a to pomocí písemného projevu. Pokud se vyskytnou chyby, mohu je přímo opravit, anebo prodiskutovat posléze na hodině. Tato internetová komunita milovníků češtiny a české kultury slouží také jako zajímavý stmelovací prvek mezi žáky navzájem a bylo již díky ní navázáno mnoho přátelství mezi žáky z různých krajanských komunit, kteří by se jinak neměli kde potkávat a ani by o sobě nevěděli. 10 minut skypování do každé hodiny a skypové přátelství mezi žáky základní školy v Kladně a v Porto Alegre Na začátku bylo video zhlédnuté na sociální síti Facebook. Byli na něm studenti jedné brazilské jazykové školy, kteří si v rámci výuky angličtiny skypují se seniory z domova důchodců v USA. Video bylo velmi dojemné, a tak jsem si řekla, že tento nápad by se dal využít i v mých hodinách českého jazyka a kultury. Ve městě Nova Andradina učím v malé jazykové škole Cambrige School, která poskytuje na hodiny češtiny prostory. Sama ředitelka a majitelka Érica Fabricio je mou studentkou. Ve škole je dobré připojení na wifi, a tak jsme se rozhodli skypování ve výuce vyzkoušet. Od poloviny května každé pondělí ve čtyři odpoledne (Brazílie) a deset večer (Evropa) jsem zvala na deset až patnáct minut do výuky pro úplné začátečníky své známé, příbuzné a kamarády. Žáci měli za úkol připravit si sérii 5 6 základních konverzačních otázek: Jak se jmenuješ? Jak se máš? Kde bydlíš? Co děláš? Odkud jsi? Co rád jíš a co rád piješ? Co rád děláš? Lidé v Česku přes Skype odpovídali. Žáci zpočátku nevěřili, že budou moci konverzovat, byli hodně nervózní, ale zároveň je situace motivovala, aby se na hodinu dobře připravili. Také zde hraje roli emocionální náboj podobných setkání. Mnoho konverzačních dovedností si žáci lépe

7 zapamatují, protože si je procvičili s neznámým rodilým mluvčím, a zcela ztrácejí obvyklé zábrany, které výuku začátečníků provázejí. Do hodiny k nám zatím přes Skype přišla lékařka Jindřiška Pilátová, státní úředník Miroslav Pilát, majitel jazykové školy v Olomouci Václav Baláček (jehož jazyková škola a překladatelská agentura Transperfect pak navázala spolupráci se školou Ériky Fabricio), dramaturgyně Kateřina Szczepaniková, publicistka a spisovatelka Dora Kaprálová a vydavatel a novinář Zdenko Pavelka. Někteří z našich skypových přátel už sice byli po desáté večer v pyžamu nebo noční košili, ale to vůbec nevadilo. S každou hodinou se seznam otázek a zájem žáků prohlubují a vznikají i některá přátelství mimo skypování v hodině. V Porto Alegre, kde jsem učila 8 dětských skupin, jsem měla k dispozici kompletně vybavenou audiovizuální učebnu, a tak jsem se domluvila se základní školou ZŠ Montessori v Kladně, kde pedagogové projevili zájem o spolupráci se základní školou v Porto Alegre. Jedno listopadové páteční dopolene jsme tedy věnovali rozhovoru žáků z Kladna se žáky z Porto Alegre. Jak české, tak brazilské děti si připravily spoustu otázek pro své vrstevníky a ptaly se zejména na kulturní rozdíly. Padaly otázky, zda brazilské děti mají doma hady nebo jestli mají v Porto Alegre moře, jaké je v Brazílii roční období, jak se slaví brazilské Vánoce a jestli používají brazilské děti ipady. Brazilské děti zase chtěly vědět, jak moc je v České republice zima, jestli se u nás hraje hodně fotbal, proč nemáme moře a proč na Vánoce zabíjíme kapry. Nakonec české děti učily brazilské česká slovíčka a také brazilské děti naučily české pár brazilských slov. Obě školy by v budoucnu chtěly ve spolupráci pokračovat, opět přes skypový přenos, tentokrát již na konkrétních tématech a projektech, které by přinesly hlubší vědomosti jak českým, tak brazilským žákům. Akce na podporu české kultury Děti ze školy Jana Antonína Bati se poprvé účastnily 42. ročníku Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice 2014 Každý rok přichází na české ambasády, konzuláty a krajanské organizace v zahraničí informace o mezinárodní dětské výtvarné výstavě Lidice. Ta byla založena v roce 1967 k uctění památky dětských obětí z české obce Lidice zavražděných německými nacisty a všech dalších dětí, které zahynuly ve válečných konfliktech. Tato původně národní výstava se v roce 1973 proměnila na výstavu mezinárodní a během své historie se stala dobře známou nejen mezi dětmi a učiteli u nás, ale doslova na celém světě. V posledních letech do výstavy přichází pravidelně více než velice kvalitních výtvarných děl od dětí nejen z České a Slovenské republiky, ale i z dalších států, včetně exotických zemí jako jsou Čína, Japonsko, Filipíny, Indie, Keňa, Malajsie, Srí Lanka nebo Zimbabwe. Přihláška na výstavu se dostala také do rukou předsedy Centra historické paměti Jindřicha Trachty (Centro de Memória de Jindřich Trachta), Evandru Trachtovi. Upozornil mne na možnost spolupráce a já jsem poté dohodla konkrétní kroky se státní základní školou Jana Antonína Bati v městečku Batayporã v brazilském státu Mato Grosso do Sul. Škola má totiž velmi zapálenou učitelku výtvarné výchovy Martu Ribeiro, která se svými žáky soustavně pracuje. Její výtvarný kroužek je v městečku velmi známý. Prvním krokem ke spolupráci byla nejdříve přednáška pro učitele základní školy, nejen o výtvarné soutěži jako takové, ale zejména o historii českých, ale také brazilských Lidic. Brazilské městečko Lidice bylo pojmenováno po vyhlazené české obci v roce 1944, má dnes asi pět tisíc obyvatel a leží v oblasti tropického deštného pralesa zvaného Mata Atlántica přibližně 160 kilometrů vzdáleného od Rio de Janeira. V Lidicích se také konají poutě, které sem lákají množství obyvatel okolních měst. K těmto oslavám se řadí také svátky míru, konané na počest lidické tragédie. Tu také připomíná upravené náměstí ve středu s kostelem a sochou Fénixe, symbolu Lidic. Místní děti zde navštěvují školu

8 pojmenovanou po Eduardu Benešovi. Toto místo velmi dobře zná ředitelka krajanského spolku Česká a slovenská kulturní dílna paní Dolores Baťa Arambašičová, vnučka zakladatele městečka Batayporã Jana Antonína Bati, podle něhož je pojmenovaná základní škola. Při přednášce jsem nejdříve vyprávěla o historických souvislostech a vypálení Lidic a následné vlně mezinárodní solidarity, která vedla k pojmenovávání míst na celém světě jménem Lidice, a paní Dolores Baťa Arambašičová vyprávěla o brazilských Lidicích. Učitelé základní školy pak zvažovali možnost jet se v budoucnu se svými žáky do brazilských Lidic podívat a ve svých hodinách pak s dětmi mluvili nejen o výtvarné soutěži, ale také o českém historickém kontextu. Pak následovalo několik týdnů, v nichž děti kreslily svoje výkresy na letošní téma výstavy, které jakoby někdo vymyslel na míru zdejší realitě. Stát Mato Grosso do Sul je totiž rozlehlé území nekonečných polí a pastvin a místní obyvatelé se zabývají zejména zemědělstvím. Mnoho z dětí žije na rodinné farmě a do školy přijíždí polními cestami na kole, školním autobusem nebo na koni. Téma soutěže, které znělo Rodinné zemědělství aneb naše zahrádka a pole rozdělené do dalších témat jako Domácí zvířátka, jejich obydlí, nepřátelé našeho sadu nebo Pečujeme o krajinu a žijeme s ní v harmonii, místní děti tedy velmi oslovilo. Nejvíce z patnácti výkresů, které nakonec paní učitelka výtvarné výchovy Marta Ribeiro na výstavu vybrala, se věnovalo tématu krajiny a rodinnému zemědělství. Na obrazech dětí napnutých na kvalitních plátnech, pro něž paní Ribeiro jela až do dvě hodiny vzdáleného města Dourados, doslova září temperové barvy a brazilské květiny, bavlníková pole, moře ozařované nočním táborákem na pláži nebo prosté výjevy z rodinných farem. Když maluju, cítím velký klid, dokážu se dlouho soustředit, což se mi u jiných věcí tak lehce nestává, říká jedna z žákyň paní Ribeirové. Teď jsou ovšem všichni malí umělci ze školy Jana Antonína Bati nesmírně napjatí, ještě nikdy svoje práce neposílali tak daleko, aby obstály v mezinárodní konkurenci. Budou teď sledovat webové stránky soutěže a desátého května 2014, kdy mají být zveřejněny výsledky, jim bude držet palce celá Batayporã. Pevně věřím, že se těmto dětem povede, aby jejich práce byly v České republice vystavené, sama bych si od nich některý z obrázků hned koupila, velmi mne překvapila jejich vysoká úroveň. I kdyby se však na výstavě a v soutěži v letošním ročníku nijak neumístily, jsou tady další ročníky. Jsem nesmírně ráda, že se nám společně s Evandrem Trachtou a Markétou Pilátovou povedlo zrovna ve škole pojmenované po mém dědečkovi založit tuto tradici. Místní děti mají ohromný potenciál, je třeba jim jen dát možnost ho projevit, otevřít jim dveře do světa, říká paní Dolores Baťa Arambašičová. Výtvarné práce žáků poté osobně odvezl pan Evandro Trachta na generální konzulát v São Paulu. Odtud letěly do Prahy a poté je do Lidic osobně dopravil pan generální konzul Pavel Procházka. Dveře do světa a s tím spojené zdravé ambice se dětem z Batayporã otevírají a stačil k tomu jeden malý nenápadný letáček a trocha organizačních schopností a pomoci dospělých. Následovalo několik napjatých měsíců plných očekávání. Paní učitelka i děti tento měsíc napjatě sledovaly webové stránky soutěže. Když byly konečně zveřejněné výsledky, všichni začali okamžitě bouřlivě oslavovat čestné uznání pro čtrnáctiletou Byancu Reys de Souza. Je to totiž ohromný výsledek pro malou základní školu a městečko, kde neexistuje žádná lidová škola umění a ani výtvarné kroužky, pouze přirozený talent a nadšení místních dětí a učitelů. Více na webových stránkách soutěže: Obraz, který do soutěže Byanca Reis de Souza poslala, viděla na internetu malířka a žákyně češtiny Maria Luiza Camargo Malinová. Maria Luiza si vzala za manžela Čecha a má k české kultuře velmi vřelý vztah. Výtvarná soutěž Lidice a její poselství a zejména obraz Byancy Reis de Souza ji nadchly natolik, že se rozhodla každý rok jednomu mladému brazilskému účastníkovi věnovat balíček specializovaných malířských potřeb. Chci, aby to pro tyhle mladé talenty neskončilo účastí v soutěži, ale aby malovaly dál. Můj dárek by je měl povzbudit a pozitivně naladit do další práce, říká o svém štědrém daru

9 Maria Luiza, která žije v São Paulu. Její dárek jsem odvezla do Batayporã a slavnostně jsme ho Byance společně s paní ředitelkou školy a učitelkami výtvarné výchovy předaly v místním Rotary Clubu. Rotary Club v Batayporã uspořádal na počest mladé umělkyně slavnostní večeři a také jí věnoval diplom organizace za skvělou reprezentaci v oblasti výtvarných umění. V příštím roce s místním Rotary Clubem chystáme další společné akce týkající se českého jazyka a kultury večer české gastronomie a běh a cyklotrasu po českých památkách v Batayporã. V roce 2015 se do mezinárodní výtvarné soutěže Lidice zapojila i škola general Daltro Filho z Porto Alegre, která do soutěže přihlásila dva obrazy svých žáků. Škola Otty Hoffmana v Nova Petrópolis se chce do soutěže zapojit v příštím roce. Předání diplomů dětem školy Jana Antonína Bati v Batayporã a dětský filmový maraton Od března tohoto roku probíhal společný projekt výuky české kultury a jazyka pro děti prvního stupně ze státní školy pojmenované po českém průmyslníkovi Janu Antonínu Baťovi v brazilském městečku Batayporã. Díky skvělé spolupráci zejména s učitelkami výtvarné výchovy a portugalského jazyka se děti učily základní české reálie, dívaly se na české animované filmy a pracovaly také s časopisem Mateřídouška, který sem pro potřeby výuky zasílá DZS. Semestr jsme pak zakončili slavnostním předáním diplomů 154 dětem a také filmovým maratonem dětských animovaných filmů. Ten probíhal od jedné hodiny odpoledne až do šesti hodin večer. Děti zhlédly několik dílů příběhů o Krtkovi, starší děti pak filmy o dvojici Pat a Mat a také příběhy Malé čarodějnice a Maxipsa Fíka. Festival probíhal v jídelně školy a děti při sledování filmů snědly obrovské množství popcornu, brazilsky pipoca. Pro většinu dětí tahle akce představovala životní zážitek ještě nikdy nebyly na filmovém představení, nejbližší kino je totiž velmi vzdálené, nejméně pět hodin cesty autem ve městě Campo Grande. Český večer v Cambridge School v brazilské Nova Andradina Výuka češtiny v brazilském státě Mato Grosso do Sul se odehrává na dvou místech ve Státní škole Jana Antonína Bati v Batayporã a ve 20 kilometrů vzdáleném městečku Nova Andradina v jazykové škole Cambridge School, kterou vlastní učitelka angličtiny Érica Fabricio. Érica Fabricio je zároveň také studentkou češtiny. Společně s její školou jsme v pondělí čtrnáctého července uspořádali tzv. Český večer. Nejprve proběhla přednáška o vzniku Československa pro studenty Cambridge School a pak se promítal film Praha matka měst v angličtině a animovaný film Pat a Mat. Dlouho do večera se také nad českými a brazilskými specialitami diskutovalo o naší zemi, Evropské unii a možnostech výměnných pobytů a stipendií v České republice. Brazilské kraslice v Batayporã Přesně v poledne začala ve škole Jana Antonína Bati v městečku Batayporã Velká kraslicová dílna, trvala až do večera a vystřídalo se na ní 159 žáků prvního stupně školy Jana Antonína Bati. Každý žák si přinesl jedno doma připravené vyfouknuté vejce a mohl si vybrat z několika tradičních českých a moravských technik jejich zdobení. S přípravou techniky kreslení barevnými vosky a barvení vejcí v punčoše za pomocí rostlinných barviv a s technikou malování pomocí hustých barev pomáhala zejména paní učitelka výtvarné výchovy Cida a šest dobrovolnic z vyšších ročníků, vnučka zakladatele města a školy paní Dolores Baťa Arambašičová, ředitel Centra historické paměti Jindřicha Trachty pan Evandro Trachta, který vlastnoručně vyrobil 6 speciálních stojánků na rozehřívání vosku, a také paní kuchařka, která velkoryse zapůjčila nádobí na vaření

10 a hlídala, aby děti nepadaly do hrnců s barvivem z červené řepy. K celému kraslicovému odpoledni hrálo CD s českými a moravskými velikonočními říkadly. Pro děti to byl zážitek, bylo to totiž něco úplně jiného, než na co jsou před Velikonocemi zvyklé. Mohly rozvinout svou fantazii nečekaným způsobem, což je nejdůležitější, pochvalovala si paní učitelka Cida. České odpoledne ve speciální škole APAE pro děti s postižením v Batayporã Na hodiny češtiny a české kultury chodí pravidelně v Batayporã paní Iracema Battistetti, která také tančí v místním folklorním souboru Klenot. Paní Iracema léta pracuje jako psycholožka ve škole APAE pro děti s postižením (Escola da Educação especial Luz do Amanhã). Společně jsme tedy od do zorganizovaly tzv. České odpoledne pro žáky školy APAE koncipované tak, aby rozvíjelo nové poznatky, ale i manuální schopnosti žáků. Nejdříve jsme se žáky společně četli a vyprávěli příběh o japonské holčičce Kiko, která se v Kroměříži naučila česky, a promítali jsme ilustrace z knihy Kiko a tajemství papírového motýla přes dataprojektor. Poté se děti naučily vyrobit origami hvězdičku podle návodu z knihy. Největší úspěch měl ale animovaný film Krtkova dobrodružství. Slíbila jsem tedy v příštím školním roce každý měsíc alespoň jedno další České odpoledne. Přednáška o tereziánském školství a odkazu Jana Amose Komenského pro účastníky pedagogického programu PACTO v Porto Alegre. Brazilský národní program PACTO (Pacto Nacional pela Alfabetização na Idade Certa) je určen dalšímu vzdělávání učitelů prvního stupně brazilských základních škol. Vždy jednou týdně ve večerních hodinách probíhá také v Porto Alegre na základní škole General Daltro Filho. U příležitosti brazilského Dne učitelů (den, kdy císař Pedro I. vydal v Brazílii v roce 1827 dekret o zřizování prvních základních škol) proběhla přednáška pro 20 učitelek a učitelů ze základních škol v Porto Alegre, účastníků programu PACTO. Přednáška se týkala České republiky obecně, ale především reforem tereziánského školství a odkazu Jana Amose Komenského, jemuž se v Brazílii říká zkráceně Comenius. V přednášce jsem porovnávala tereziánské reformy se současnými brazilskými snahami o celonárodní alfabetizaci a u příležitosti brazilského Dne učitelů jsem mluvila o české tradici a knihách Jana Amose Komenského, jehož dílo v Brazílii velmi rezonuje. Po přednášce se rozvinula velmi živá diskuze zejména o významu školských reforem a o výuce jazyků. Další setkání s učiteli z Porto Alegre proběhlo Na programu byla ukázková hodina a výukové metody při hodinách češtiny pro děti. Komponovaný česko-německý kulturní večer v knihovně v Nova Petrópolis V Brazílii jsou městské knihovny nejen knihovnami, ale také důležitým centrem společenského života. Jejich kulturní aktivity velmi často přesahují pouhé půjčování knih a literární akce. Stejně tak je tomu i v Nova Petrópolis, kde probíhá výuka kurzů českého jazyka a kultury, ale také německého jazyka. Mnoho žáků chodí do obou kurzů, a protože probíhají v budově a prostorách městské knihovny, zorganizovaly učitelky jazyků společně s knihovnicí tzv. Komponovaný kulturní večer, tedy tradiční brazilské sarau. Dne 6. listopadu večer pak žáci českého kurzu přinesli předem malou domácí pekárnu a prostředí během večera doprovázela vůně pekoucího se českého kmínového chleba. Připravili jsme společně s žáky také zpěv české národní hymny. Při tom jsme zjistili, že naše hymna má také německý doslovný překlad, který si místní potomci českých Němců přivezli ještě z Rakouska-Uherska, coby slova populární lidové písně, aniž by tehdy tušili,

11 že se tato skladba stane českou národní hymnou. Poté měla paní Adélia Hildebrantová zajímavou přednášku o historii německo-české emigrace na jih Brazílie a do Nova Petrópolis spojenou s promítáním dokumentárního filmu o tzv. Bohemios v Nova Petrópolis. Žáci německého kurzu recitovali Rilkeho poezii a večer doprovodili skladbami německých skladatelů pro klavír a housle. Večera se účastnili také žáci kurzů českého jazyka a kultury z Porto Alegre. Přednáška pro žáky střední školy a nadaci Julinho v Porto Alegre Jedno z největších gymnázií v Porto Alegre Julinho a nadace pro jeho rozvoj tzv. Fundaçao Julinho projevily zájem o přednášky o české kultuře, proto jsme s pomocí krajanky Karin Muselové zorganizovaly 6. a 7. listopadu dvě přednášky pro 80 žáků gymnázia. Přednášky byly tříhodinové a proběhly v dopoledních hodinách. Promítala jsem během nich ukázky z animovaných filmů Dějiny udatného národa českého a vysvětlovala základní kapitoly české historie. Část přednášek byla věnována také českému jazyku a kultuře, poté jsem žáky gymnázia učila zpívat českou hymnu. Padlo také mnoho zajímavých dotazů. Do budoucna plánuji užší spolupráci s touto vzdělávací nadací a také se samotným gymnáziem, které patří mezi nejstarší a nejrespektovanější vzdělávací zařízení nejen v Porto Alegre, ale v celém státě Rio Grande do Sul. Týden České kultury v Nova Petrópolis K již tradičním krajanským akcím v Nova Petrópolis patří tzv. České týdny, které se pořádají buď každoročně, anebo jednou za dva roky. Letos probíhal Český týden od do a byl určen pro širokou veřejnost. Začínal v podvečerních hodinách v krásném prostředí restaurace Vovo Agusto dílnou tradičních lidových řemesel, kterou organizovala manželka krajana pana Antonia Thieleho paní Inge Thieleová. Její umění malování tradičních českých a moravských kraslic je známo v celé oblasti, a proto se její dílny účastnilo několik desítek zájemců pak český týden pokračoval kulinářským workshopem opět v podvečerních hodinách v krásně vybavené kuchyni restaurace Vovo Augusto. Kuchařská dílna byla určená široké veřejnosti a účastnilo se jí 20 zájemců na programu bylo smažení bramboráků a pečení tradiční tvarohové bábovky ve večerních hodinách proběhlo promítání filmu Hoří, má panenko s přednáškou o historickém kontextu filmu a tvorbě Miloše Formana. Film zhlédlo asi 40 nadšených diváků, mezi nimi také starosta Nova Petrópolis Regis Luiz Hahn. V tento den byl také promítán komponovaný pořad z českých animovaných večerníčků pro děti a širokou veřejnost ve škole Otty Hoffmanna, jehož se účastnila přibližně stovka dětských diváků pak Český týden vyvrcholil společným koncertem dvou tradičních rodinných sborů českých Němců rodin Wazclawik a Krauspenhar a také společným vystoupením dvou folklorních skupin Bohmenland a Sonnenschein a degustací českého piva. Celého Českého týdne se také účastnili žáci českého jazyka a kultury a krajané z Porto Alegre. Součástí Českého týdne byla také krásná komponovaná výstava historických dokumentů, knih a dopisů, které souvisejí s emigrací českých Němců. Výstavu připravila paní Adélia Hildebrantová na rodinné usedlosti v blízkosti Nova Petrópolis a celý měsíc také pracovala jako zasvěcená průvodkyně. Výstavu navštívily desítky lidí, včetně školních dětí a zástupců města Nova Petrópolis a žáků českých kurzů v Porto Alegre. Týden české kultury v Porto Alegre Také v Porto Alegre krajanská komunita každoročně pořádá Týden české kultury. Letos jako v minulých letech se na přípravě podílela vzdělávací a cestovní agentura STB Brás, v jejichž nádherných a letos nově otevřených prostorách se Týden české kultury odehrával

12 pod patronátem ředitele agentury Beta Conteho. Týden české kultury probíhal ve dnech 10. až Program začal 10. listopadu ve večerních hodinách přednáškou, kterou jsem připravila na téma Vznik Československa a československých legií v kontextu první světové války. Následovala krátká přednáška historičky Hildy Floresové na téma Odraz první světové války v Brazílii a prohlídka výstavy panelů z historie první světové války. Druhý den proběhl v dopoledních hodinách v místním rozhlase asi dvacetiminutový rozhovor s Markétou Pilátovou a ředitelem agentury STB Brás panem Betem Contem na téma Týdne české kultury v Porto Alegre spojený s pozvánkou na přednášku o díle Franze Kafky nazvanou Franz Kafka, jeho doba a česká literatura. O Českém týdnu a jeho programu podrobně a zasvěceně informoval také největší deník v Porto Alegre Zero Hora. Přednáška o díle Franze Kafky pak proběhla ve večerních hodinách a pro obrovský zájem návštěvníků musela být následující týden v prostorách agentury opakována. Přednášku jsem spojila s audiovizuálním promítáním nejrůznějších adaptací Kafkova díla a záznamem koncertu české skupiny Kafka Band proběhl tematický panel určený zájemcům o historii České republiky od roku 1918 po současnost, jehož se účastnili jako přednášející krajan Jaroslav Dohnálek, Merton Wondracek, Markéta Pilátová a Hilda Flores. Český týden byl poté zakončen promítáním filmu o Janu Husovi a slavnostním koktejlem s ochutnávkou českého piva. Celé akce se účastnily více jak dvě stovky návštěvníků a zájemců o českou kulturu. Další aktivity Překlady a tlumočení pro krajany Jak ve státě Rio Grande do Sul, tak ve státě Mato Grosso do Sul jsou krajané v čilém kulturním, společenském či obchodním styku s Českou republikou. Často potřebují pomoci s úředním stykem nebo nejrůznější rodinnou korespondencí. Proto jsem např. překládala důležité historické listiny pro komunitu krajanů v Nova Petrópolis. V Batayporã jsem překládala archivní dokumenty z archivu Jana Antonína Bati či korespondenci paní Dolores Baťa Arambašičové. Jazykově a organizačně jsem se také podílela na výměnném pobytu dobrovolníků ze sdružení INEX v Batayporã. Organizace knihovny a osobního archivu Jana Antonína Bati a Jindřicha Trachty Průmyslník Jan Antonín Baťa po sobě zanechal rozsáhlou knihovnu a osobní archiv, který se dříve nacházel v jeho domě v São Paulu a před nedávnem byla jeho podstatná část převezena do Batayporã. Pomáhala jsem proto uspořádat zejména knihovnu, tematicky i podle jmen autorů, což zabralo velké množství času, protože knihovna čítá přes tisíc svazků. Archiv Jana Antonína Bati obsahuje cenné dokumenty týkající se přímo české historie, jeho osobní zápisky, dopisy a obchodní korespondenci. Pomáhala jsem zejména s česky psanými dokumenty, jak s jejich překlady, tak s roztříděním do jednotlivých kategorií. Průběžně jsem také pomáhala s katalogizací fondu knihovny v Centro Memorial de Jindřich Trachta. Projekt Češi ve světě Do tohoto podle mého názoru nesmírně zajímavého a cenného projektu jsem v letošním roce přispěla příběhy starších krajanů ze státu Rio Grande do Sul a Mato Grosso do Sul, které jsem zpracovávala podle jejich vyprávění.

13 Spolupráce s folklorním souborem Klenot v Batayporã Pravidelně zejména o víkendech jsem se účastnila nácviku lidových tanců a pomáhala s údržbou vzácných krojů, v nichž členové souboru tančí. Překládala jsem pro soubor texty všech písní, jež používají při vystoupeních, a vysvětlovala členům souboru kulturní kontext těchto písní. Společně s vedoucí souboru Guiomar Baťou Arambašič jsem pomáhala vybírat tance na další sezonu. Publicistická a literární činnost a besedy pro českou veřejnost Blízký vztah s krajanskou orální historií mne často inspiroval k psaní recenzí, sloupků a povídek pro časopis Krajiny češtiny či sloupků s krajanskými náměty pro deník Právo, časopis Respekt, Radiožurnál Českého rozhlasu a delší povídky pro stanici Vltava Českého rozhlasu. Stejně jako v loňském roce, tak i letošní leden a únor jsem věnovala 15 besedám pro veřejnost na téma literární tvorby a krajanské problematiky v Latinské Americe, které proběhly v nejrůznějších knihovnách, kulturních domech a knihkupectvích v celé ČR. Besedy letos v lednu a v únoru proběhly na těchto místech: Praha kavárna Café 1, Frýdek Místek Knihkupectví Kapitola, Ostrava Španělské gymnázium, Rapotín Kulturní dům, Mohelnice knihovna, Loštice knihovna, Plzeň interiéry Adolfa Loose, Bendova 10 dvě besedy, Plzeň knihovna, beseda se studenty španělského gymnázia, Kroměříž knihovna, Praha VŠ beseda pro studenty ekonomie a mezinárodních vztahů, Brno Kavárna Trojka, Česká Třebová Rockový klub, Velké Losiny knihovna, Zábřeh na Moravě knihovna. Na všech místech se na besedách sešli lidé, kteří se o krajanskou problematiku živě zajímají, a mnoho z nich poté ještě dlouho diskutuje a na naše krajany v Latinské Americe se mě ptá v dopisech a ech. Budu citovat z jednoho dopisu od doktorky Lucie Jarkovské z brněnské Filozofické fakulty, která mi napsala: Poslouchat příběhy o českých Němcích, kteří emigrovali ze Sudet v devatenáctém století a jsou velcí čeští patrioti a zpívají českou hymnu, jako by netušili, že existovaly hrůzy 20 století, je jak vyprávění o nějakém ztraceném ráji. Mohla bych ho poslouchat znova a znova. Paní Lucie Jarkovská také projevila zájem o dopisování s žáky českého jazyka a kultury a krajany v Brazílii a zároveň by chtěla do dopisování zapojit své studenty z FF v Brně. V Brně přišla na besedu také Ing. Romana Horňáková, která byla členkou delegace moravských podnikatelek, které letos přijely navštívit krajany do Batayporã. Živě se zajímá o odkaz Jana Antonína Bati a ke krajanům se chystá na návštěvu i v letošním roce. Besedy jsou podle mého názoru jednou ze zajímavých možností, jak seznámit českou veřejnost s projektem vysílání českých učitelů ke krajanům a zejména rozšiřovat povědomí o důležitých kapitolách českých dějin spojených s českými krajany v zahraničí, o nichž mnohdy česká veřejnost nemá větší povědomí. Závěr Krajané i přátelé českého jazyka a kultury v Mato Grosso do Sul i v Rio Grande do Sul jsou v jedné věci jedineční. Drží při sobě a uvědomují si, jak je v této ohromné zemi stvořené mnoha přistěhovaleckými a domorodými kulturami důležité uvědomovat si svou identitu a pečovat o odkaz svých evropských a českých kořenů. Podporovat a prohlubovat jejich snahu je vzácná a výjimečná práce. Nadšení těchto lidí pak činí z práce krajanského učitele skutečné poslání naplněné radostí a pozitivní energií.