Návrh některých českých termínů z povodňové geomorfologie. Mojmír Hrádek

Transkript

1 Geomorfologický Fluviální geomorfologie sborník 2 ČAG, ZČU v Plzni, 2003 Návrh některých českých termínů z povodňové geomorfologie Mojmír Hrádek hradek@geonika.cz Ústav geoniky AV ČR, Drobného 28, Brno, Povodeň z července 1997 a nejnověji i ze srpna 2002 probudila zájem geomorfologů v ČR jak o povodňovou tématiku tak o fluviální geomorfologii vůbec. Studium fluviálních procesů nemá v české geomorfologii velkou tradici a po dlouhá desetiletí stálo stranou zájmu. To se projevilo i ve stavu české terminologie fluviálních tvarů, která je zčásti již zastaralá a nepostihuje rychlý pokrok, který v tomto odvětví nastal. Novější návrh české terminologie z fluviální geomorfologie podali HAVLENA ET AL. (1979), řada povodňových tvarů v jejich návrhu ale schází, jiné postrádají hlubší znalosti fluviálních procesů a morfologie údolní nivy, nebo se podřizují technickým normám. Z povodňové geomorfologické terminologie zmiňuje DEMEK (1987) pouze jemnozrnnou povodňovou facii a facii břehových valů. Dokumentace erozních i akumulačních tvarů, které po sobě povodeň zanechala, přinesla řadu problémů s jejich identifikací i s správným pojmenováním. Navíc v územích postižených povodní probíhají obvykle rychlé asanační práce a nově vzniklé tvary je často třeba v poměrně krátké době nejen zaregistrovat, ale také označit vhodnými termíny. Pro doplnění nových poznatků se jako nejvhodnější ukázalo vycházet z termínů používaných v anglosaských zemích, kde byla fluviálním procesům tradičně věnována značná pozornost. Z této obsáhlé literatury se zde uvádí pouze několik základních prací z poslední doby (BAKER, KOCHEL, PATTON ET AL., 1988; BEVEN, CARLING ET AL., 1989; ANDERSON, WALLING, BATES ET AL., 1996). Ze zemí jazykově příbuzných se jako vhodný zdroj poznatků ukázalo Polsko, které již dříve stálo před podobným problémem a anglosaskou povodňovou terminologii transformovalo do svého jazyka. Byly to zejména práce TEYSSEYRA (1977, 1985, 1991 aj.), které poskytly cenné podněty. Při pojmenování povodňových tvarů jsou ty obecnější odvozeny od substantiva povodeň, resp. rozliv. Povodeň je obecný termín vyjadřující celkovou záplavu území. Přídavné jméno povodňový charakterizuje, spíše ale blíže nespecificky, tvary vzniklé za povodně nebo povodní modifikované, např. povodňové koryto, povodňové náplavy a p. Nespecifičnost výrazu povodňové koryto spočívá v tom, že může označovat jak nově vzniklé (oddělené) erozní koryto tak i hlavní (aktivní) koryto pozměněné povodní. Termín rozliv overbank flow vyjadřuje stav, kdy se vodní hladina po dosažení stavu plného koryta (bankfull stage) počíná rozlévat po povrchu údolní nivy. S přídavným jménem rozlivový je spojena řada tvarů, erozních i akumulačních. Z erozních jsou to zejména rozlivová koryta overbank channel, zahrnujících všechny typy erozních povodňových koryt vzniklých 81

2 erozním procesem, tzv. avulzí avulsion, oddělení od hlavního koryta používá se i termín avulzní koryto (avulsion channel). Rozlivová koryta je možno dělit podrobněji, v angličtině se používají termíny chute nebo crevasse channel. Crevasse channel má návaznost na šíře používaný termín crevasse ve smyslu průrva. V povodňové geomorfologii se tím chápe průrva přes břehový val koryta, anglicky označovaný jako levée. Polština termín crevasse přejala jako krewasa (TEYSSEIRE,1985, 1991), odpovídající anglickému crevasse channel, tedy koryto vzniklé při rozlivu a prorážející přes břehový val do nivní sníženiny (backswamp), tj. části nivy mezi břehovým valem a okrajem nivy. HAVLENA ET AL.(1979) navrhují nestandardně utvořený i chápaný termín koryto průrvy. Pro tento typ povodňového koryta jsem použil označení průvalové koryto, které podle mého názoru dobře vystihuje proces jeho vzniku. Typicky je vyvinuté např. v nivě řeky Krupé (levostranný přítok Moravy) pod Starým Městem pod Sněžníkem (HRÁDEK, 2002). Takové koryto může být hluboké až 1,5 m, jeho délka může být ale různá většinou několik desítek metrů. Některá koryta tohoto typu pronikají přes břehový val do nivní sníženiny, kde pokračují již s nízkými břehy a je možné je označit v souladu s TEYSSEYREM (1991) jako nivní koryta floodplain channel, jako je tomu opět v případě Krupé, nicméně i jako výmolové koryto chute. Tak je možno překládat tento častý výraz pro erozní koryta v případech, kdy se nezdůrazňuje souvislost s břehovým valem.v anglicky psaných textech se při výkladu vzniku chute často používá výraz scour výmol (srov. polsky koryto przelewowe, TEYSSEYRE,1977). Tato koryta se za povodně od hlavního koryta oddělují nejčastěji v zákrutech, z důvodu že proudnice rozlivu se při zvýšeném množství vody napřimuje a její zakřivení sinuosita se snižuje. V některých případech dochází k povodňovému větvení koryt (HRÁDEK, LACINA, 2003). V úzkých horských údolích probíhají tato koryta souběžně s hlavním korytem i stovky metrů, např. v údolí Hučivé Desné, v rozšířených úsecích může naproti tomu dojít k složitějšímu větvení v kratším úseku, jako např. u Divoké Desné. Tam, kde je vyvinuta široká údolní niva (např. u Desné) může dojít k mnohočetnému větvení na sebe navazujících rozlivových koryt, často podpořenému lidskou činností (vodivé účinky vysokých náspů komunikací). TEYSSEYRE (1991) tento jev považuje za projev anastomozy říčních koryt při povodni. Některá výmolová koryta vznikají zpětnou erozí v závěru povodně, kdy se vody rozlivu vracejí zpět do hlavního koryta jako zpětná nebo návratová koryta (HRÁDEK, 2000; 2002; srov. TEYSSEYRE, 1977 krewasa powrotna). Mikrotvarem na dnech rozlivových koryt jsou erozní korazní brázdy, resp. evorzní tvary (srov. TEYSSEYRE, 1991, HRÁDEK, 1999), způsobené vlečením štěrku či jeho vířením na dně koryta. Ke vzniku výmolových koryt dochází i uvnitř rozšířeného hlavního koryta, štěrková nebo písčitá akumulace v jeho uzávěru se označuje jako chute bar nános (lavice) výmolového koryta. K povodňové modelaci hlavního koryta náleží vznik dvoustup ňového 82

3 (dvouetážového) koryta two stage channel, popsaného u řeky Bečvy (srov. HRÁDEK, 2000). Na jeho vzniku se podílí rozšiřování a prohlubování koryta za povodně. Během rozlivu vznikají i specifické akumulační tvary. Při velkých povodních se zvyšuje unášecí síla vodního proudu a hru bší štěrk, unášeny kromě saltace také v suspenzi, se při rozlivu dostává na povrch nivy, všeobecně jako rozlivové sedimenty overbank deposits. Hrubý štěrk v suspenzi zvyšuje erozní a korazní schopnost vodního proudu. Št ěrkopískové náplavy (sedimenty) mohou být vyneseny průvalovým korytem, mluví se pak o jejich difuzi, a uloženy po stranách a v závěru, jedná se tedy o náplavy (nánosy) průvalového koryta crevasse splay, často kuželovitého nebo déltovitého tvaru. Na povrchu této akumulace se, podobně jako u náplavových kuželů, v určité fázi po vrcholu povodně, mohou rozlivové proudy větvit a divočit (HRÁDEK, 2002). Výsledkem této činnosti je štěrkový nebo pískový pokryv, rozdělený dílčími koryty na podélné valy lavic. V údolních nivách se za rozlivu štěrkové a štěrkopískové náplavy ukládají také podél břehů koryt v šířce od cca 2 do 20 m, jako břehové, resp. inundační nebo agradační valy levée. V polské literatuře se pro rozlivové sedimenty používá také velice vhodný termín osady pozakorytowe (TEYSSEYRE,1985), související s anglickým extra-channel deposits, což lze česky přeložit alternativním termínem mimokorytové sedimenty, jako ekvivalent k rozlivovým sedimentům a v protikladu k sedimentům vnitrokorytovým. Na povrchu údolní nivy pokrytém rozlivovými sedimenty nebo rozlivových koryt se mohou v závěru povodně, kdy voda ztrácí rychlost a počíná opadat, ukládat sedimenty plavenin nesených v suspenzi. V této klidové fázi se na rozdíl od počátku rozlivu ukládají jemnozrnné, písčité až prachovité siltové, klidové sedimenty, anglicky slackwater deposits. Pro tento typ sedimentů jsou typickým mikrotvarem čeřiny (srov. HRÁDEK, 2000). Při skutečně velkých povodních mohou čeřiny vytvářet i tvary větší megačeřiny ve formě několikametrových valů. K běžně zmiňovaným vnitrokorytovým akumulačním i povodňovým tvarům náleží dnové útvary příbřehových jesepních a středových korytových lavic point bar a mid-channel bar. Literatura ANDERSON, M. G., WALLING,D. E. & BATES, P. D. (EDS.) (1996): Floodplain processes. Wiley, Chichester. BAKER,V. R., KOCHEL, R. C. & PATTON, P. C.(EDS.) (1988): Flood geomorphology. Wiley, NY. BEVEN, K. AND CARLING, P.(EDS.) (1989): Floods. Wiley, Chichester. DEMEK, J.(1987): Obecná geomorfologie. Academia, Praha. HAVLENA, V., HURNÍK, S. & PEŠEK, J. (1979): Návrh českého názvosloví při říční, deltové a proluviální sedimenty a jejich morfologické formy. Sbor.čs.geogr. spol., 84,

4 HRÁDEK, M. (2000): Geomorfologické účinky povodně v červenci 1997 na území severní Moravy a Slezska. Geografický časopis, 52,4, HRÁDEK, M. (2002): Metamorfóza údolních niv po povodni v červenci 1997 na horní Moravě. In. K. Kirchner a P.Roštínský (eds.): Geomorfologický sborník I., MU Brno, HRÁDEK, M., LACINA, J.(2003): Destructive landforms in the valley of Desná originated by extremal processes and its vegetation. Moravian Geographical Reports, Institute of Geonics AS CR, Brno (in print). TEYSSEYRE, A. K. (1977): Współczesne procesy rzeczne w dorzeczu górnego Bobru i Strzegomky (Sudety Środkowe). Geol.Sudetica, 12,2, TEYSSEYRE, A. K.(1985): Recent overbank deposits of the Sudetic valleys, SW Poland. Part I., Geol. Sudetica, 23, 1, TEYSSEYRE, A. K.(1991): Bank crevassing and channel anastomosis in the upper Bóbr valley (Central Sudetes, SW Poland). Práce geologiczno-mineralogiczne, 21, 108 s. Wyd. Uniw. Wrocław. Summary Proposals of some Czech terms for flood landforms In the paper suitable Czech equivalents of some English and Polish terms for flood landforms are discussed. Obr. 1. Průvalové koryto oddělující se směrem doprava od aktivního koryta řeky Krupé pod Starým Městem pod Sněžníkem přes břehový val. Foto Hrádek,

5 Obr.2. Za břehovým valem pokračuje povodňové rameno Krupé ve svém toku okrajem nivní sníženiny v mělkém nivním korytě. V popředí snímku štěrkové koryto s valy štěrkových lavic po stranách, jako pozůstatek divočení povodňových ramen na kuželovité akumulaci nánosu průvalového koryta povodně z července Foto Hrádek, Obr. 3. Dno výmolového koryta řeky Moravy u Bohdíkova, až 30 m širokého, pokryl nános hrubého štěrku, zčásti uloženého povodní, zčásti pocházejícího z výmolem obnažených a nově uspořádaných štěrků údolního dna s typickými imbrikacemi. V závěru povodně z července 1997 se na tomto štěrku uložil klidový sediment tvořený jemnozrnným pískem s příčnými čeřinami. V popředí zpětné odtokové koryto, který se voda rozlivu vracela zpět do řeky Moravy. Foto Hrádek,

6 Obr. 4. Úzký štěrkový břehový val (mimokorytový) po povodni z července 1997 lemující rozšířené koryto Branné v úzké nivě u Františkova. Také při vnitřním okraji koryta se uložily hrubé štěrkové sedimenty. Foto J. Vít ČGU Brno,