SOUHRNNÁ TECHNICKÁ ZPRÁVA

Transkript

1 SOUHRNNÁ TECHNICKÁ ZPRÁVA REVITALIZACE PARKŮ, ZELENĚ A STROMOŘADÍ V BYSTŘICI NAD PERNŠTEJNEM

2 OBSAH : 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE... 3 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE ÚVOD... 4 Historie města Bystřice nad Pernštejnem... 4 Výchozí podklady... 5 Použité normy PŘÍRODNÍ PODMÍNKY A PODNEBÍ Přírodovědný průzkum POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE A LITERATURA ZÁKLADNÍ IDENTIFIKACE PROJEKTU CÍLE PROJEKTU VŠEOBECNÉ ZÁSADY PÉČE O STÁVAJÍCÍ ZELEŇ

3 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE název akce: REVITALIZACE PARKŮ, ZELENĚ A STROMOŘADÍ V BYSTŘICI NAD PERNŠTEJNEM investor : řešené místo: Město Bystřice nad Pernštejnem Bystřice nad Pernštejnem LOKALITY: 1. U HŘBITOVA 2. PARK U KAPLIČKY 3. PARK NOVÁ ČTVRŤ 4. SÍDLIŠTĚ II 5. UL. NOVOMĚSTSKÁ - není součástí žádosti z OPŽP ČR 6. UL. KULTURNÍ 7. PARK ZA MÚ 8. PARK ZŠ TGM 9. PARK PŘÍČNÍ 10. UL. PŘÍČNÍ, HŘIŠTĚ ZŠ TGM 11. SÍDLIŠTĚ I 12. GARÁŽE 13. PARK ZŠ NÁDRAŽNÍ 14. UL. POD KAŠTANY 15. PARK UL. VÍRSKÁ 16. SÍDLIŠTĚ VOLDÁN 17. PARK U POLIKLINIKY stupeň projektové dokumentace: Dokumentace bude sloužit jako podklad pro žádost o dotaci z Operačního programu životní prostředí prioritní osa 6 zlepšování stavu přírody a krajiny, oblast podpory 6.5 Podpora regenerace urbanizované krajiny. zpracovatel návrhu: Irena Dundychová soudní znalec pro obor ochrana přírody - dendrologie firma: Npor. Jana Lašky 3095, Havlíčkův Brod, tel: , IČ: , DIČ:CZ dundychova@green-art.cz spolupráce: Ing.Jakub Zeman Nezvalova Žďár nad Sázavou 3

4 2. ÚVOD Historie města Bystřice nad Pernštejnem Historie Bystřice blíž hradu Pernštejna, jak praví staré označení, vypovídající o přináležitosti městečka k tomuto panství, začíná středověkou kolonizací této části Vysočiny na přelomu 12. a 13. století. Název osady vypovídá, že byla založena na místech, kde se zrychloval tok říčky zařezávající se hlouběji do paroviny. Bylo to proto místo, kde přechod přes údolí byl vhodnější než kdekoliv níže po toku: tam je již údolí hlubší a stráně příkřejší. Navíc energetický potenciál toku v těchto místech umožnil v budoucnosti vybudovat na krátké vzdálenosti osm vodních děl mlýny a valchy, případně barvírny a další řemesla náročné na vodu, tedy předpoklad pro hospodářské centrum. Kolonizaci zde organizovali pánové z Medlova na jižní Moravě, později přejmenovaní na Pernštejny. Lze předpokládat, že po první třetině 13.století již byla Bystřice farní osadou, jakkoliv první doloženou písemnou zmínku máme až z roku 1298 v listině, která se odvolává na její předlohu z roku V průběhu 14.století střídala Bystřice často majitele, v roce 1348, kdy již měla pravděpodobně statut městečka, patřila moravskému markraběti. Z té doby pochází obecní pečeť, na které je moravská orlice její nejstarší známá podoba je z roku Jedna z větví Pernštejnů nakonec v průběhu 1.poloviny 15.století spojila ve svých rukou celý kraj, včetně panství bystřického, což jim do dědičného užívání potvrdil roku 1446 Jiří z Poděbrad. Díky podpoře Pernštejnů se v té době městečko prudce rozvíjelo. Obdrželo celou řadu privilegií (nejstarší listina městského archivu z roku 1403 uděluje právo odúmrti) a právo na pořádání výročních trhů. Rozvoj řemesel, zejména soukenického (cech ustaven roku 1555) předznamenal, že Bystřice bohatla a mohla půjčovat i svému majiteli Vratislavovi z Pernštejna. Ten jim jako splátku dluhu vymohl povýšení na město císařem Rudolfem II. 11.dubna Tehdy město obdrželo i svůj dodnes používaný znak: půl hlavy zubra a půl orla dělené štrychem modré barvy na zlatém podkladu. Se zapadající slávou Pernštejnů se blížil i úpadek města, předznamenaný v roce 1585 velkým požárem celého města a dovršený loupeživými průtahy vojsky císařskými i švédskými za třicetileté války. Ještě v roce 1679 bylo ve městě 34 pustých domů požářišť. V té době neměli bystřičtí štěstí ani na své majitele, kteří s nimi zacházeli značně nelidsky a hrdí měšťané jen těžce hájili svá minulá práva až u samotného císaře. A opět při velkém požáru v roce 1666 shořelo celé náměstí včetně kostela a fary. Nového rozmachu dosáhlo město po reformách Marie Terezie a Josefa II. Bystřice se stala jednou ze tří nejdůležitějších oblastí výroby sukna na Moravě. Rozvoj byl však postaven pouze na ruční soukenické výrobě bylo zde 230 soukenických mistrů (1834). Velký požár 18.září 1841, kdy shořelo 116 domů, 60 plných stodol, radnice a kostel a následný rozvoj tovární výroby jinde přivodil hluboký úpadek města a postupný úbytek obyvatel. Praktický do začátku 50. let 20.století nemělo město významnější průmyslový podnik a obyvatelstvo se živilo drobným podnikáním a zemědělstvím. Rozvoj Bystřice je spojen se zavedením železnice do města v červnu 1905 a pak především s rozmachem uranového průmyslu v Dolní Rožínce od poloviny 50. let. Díky uranovému průmyslu zde vyrostla dvě velká sídliště a počet obyvatel vzrostl na Vzhledem ke třem pustošivým požárům není město bohaté na historické památky. K těm nejvýznamnějším patří farní kostel sv. Vavřince. Bystřice má ještě kostel sv. Trojice na hřbitově z roku 1615 pozdně gotického charakteru, který dal postavit tehdejší majitel města Jan Čejka z Olbramovic pro bystřické evangelíky. Na Černém vršku je barokní kaple sv. Anny z roku V Bratrské ulici stávala modlitebna Českých bratří ze 40.let 16.století. O špitálu se píše poprvé v roce

5 Výchozí podklady Podkladem pro zpracování PD jsou: digitální situace současného stavu digitální doměření řešených ploch katastrální mapa zákres inženýrských sítí plán uvažovaných akcí v období horizontu 10-ti let územní plán vlastní měření, průzkum a fotodokumentace Dokumentace je zpracovávána k říjnu 2009, nastalé změny v pozdější době budou řešeny jako samostatné dodatky k této dokumentaci. Použité normy Sadové úpravy budu provedeny podle následujících norem: ČSN DIN Sadovnictví a krajinářství, Ochrana stromů, porostů a ploch pro vegetaci při stavebních činnostech ČSN DIN Sadovnictví a krajinářství - Práce s půdou ČSN DIN Sadovnictví a krajinářství - Výsadby rostlin ČSN DIN Sadovnictví a krajinářství Trávníky a jejich zakládání ČSN DIN Sadovnictví a krajinářství - Technicko biologické způsoby stabilizace terénu ČSN DIN Sadovnictví a krajinářství - Rozvojová a udržovací péče o rostliny ČSN Technologie vegetačních úprav v krajině Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy ČSN DIN , FLL z 05/2001 Výpěstky okrasných dřevin. 3. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY A PODNEBÍ Okres Žďár nad Sázavou se nachází ve střední části České republiky. Leží ve vrcholových polohách Českomoravské vrchoviny při hlavním evropském rozvodí mezi úmořími Černého a Severního moře. Na severu výrazně vystupují zalesněné Žďárské vrchy, ve kterých leží nejvyšší bod okresu Devět skal (836,3 m n. m.). Nejnižší bod leží v údolí říčky Loučky v jihovýchodní části okresu (256 m n. m.). Celkově se povrch okresu sklání od severu k jihu. Území okresu má rozlohu 1672 km 2 a tvar nepravidelného šestiúhelníku s delší osou protaženou od SSZ k JJV. Na severu okres sousedí s okresy Havlíčkův Brod, Chrudim a Svitavy. Na západě sousedí s okresem Jihlava, na jihu s okresem Třebíč a Brno-venkov a na východě s okresem Blansko. Severozápadní částí okresu probíhá hranice mezi Čechami a Moravou. Území okresu je budováno několika geologickými jednotkami. Od severozápadu se jedná o svratecké krystalinikum, strážecké moldanubikum, třebíčský masiv a svrateckou klenbu. Kromě třebíčského masivu, který je paleozoického stáří, jsou ostatní jednotky proterozoické. Svratecké krystalinikum je od moldanubické oblasti odděleno pozvolným přechodem, kde horniny zařaditelné do moldanubické oblasti obsahují muskovit. Třebíčský masiv je mohutné magmatické těleso, jehož základní horninou je porfyrický, melanokrátní, amfibolicko-biotitický granit až melanokrátní křemenný syenit s drobnozrnnou varietou. Téměř po celém obvodu masivu, zejména na západě, je vyvinuta nesouvislá leukokrátní 5

6 apliticko-pegmatoidní zóna. Uvnitř masivu se nacházejí ostrůvky krystalinika, složením odpovídající strážeckému moldanubiku. Na tektonicky predisponované struktury jsou vázány žíly aplitů, pegmatitů, granodioritových porfyrů a amfibolických aplosyenitů. Třebíčský masiv je charakterický vysokou přirozenou radioaktivitou v důsledku obsahu uranu, thoria a radioaktivního izotopu draslíku. Geomorfologicky se území okresu dělí na dvě odlišné části. Severovýchodní část okresu náleží k vyšší a členitější Hornosvratecké vrchovině. Je to členitá vrchovina, v některých částech až hornatina na přeměněných horninách starého základu Českého masivu se střední výškou 580,2 m n. m. Je prořezaná údolím horní Svratky a jejích přítoků. Dělí se na vyšší Žďárské vrchy na severu a nižší Nedědickou vrchovinu na východě. Hranice mezi podcelky probíhá z údolí Nedvědičky u Rodkova na Bystřici nad Pernštejnem, dále údolím Bystřice k Víru a údolím Svratky proti toku až k Borovnici. Žďárské vrchy náleží k ústřední části Českomoravské vrchoviny. Nachází se v nich druhý nejvyšší bod vrchoviny, a to Devět skal (836,3 m n. m.) u města Svratka. Je to plochá vrchovina se střední výškou 658,9 m n. m. Pramení v nich řeka Svratka na západních svazích Křivého javoru (823,5 m n. m.) ve výšce 760 m n. m. a Loučka u obce Rokyto ve výšce 725 m n. m. Okres Žďár nad Sázavou leží v chladné a mírně teplé klimatické oblasti. Chladná klimatická oblast (klimatická jednotka CH7) zaujímá v severní části okresu podstatnou část Žďárských vrchů a nejvyšší polohy navazující Nedvědické vrchoviny. Na jižní straně ji lemuje klimatická jednotka MT3 mírně teplé klimatické oblasti, která zahrnuje vyšší polohy Bítešské vrchoviny. Tato klimatická jednotka sleduje dále v Havlíčkobrodské pahorkatině a Bítešské vrchovině západní hranici okresu a ve středních polohách Nedvědické vrchoviny východně od Svratky východní hranici okresu. Průměrné roční teploty vzduchu se v podstatné části okresu pohybují od 6,0 do 7,0 C. Výrazně teplejší je jižní část Nedvědické vrchoviny, kde teploty vystupují až na 8,0 C a významně chladnější jsou Žďárské vrchy s průměrnou roční teplotou vzduchu pod 6,0 C, v jejich vrcholových partiích i pod 5,0 C. Hlavním převládajícím směrem proudění je směr ZSZ, který je v přízemních vrstvách velmi významně modifikován místní morfoligií reliéfu terénu. Okres Žďár nad Sázavou patří ke srážkově bohatším okresům ČR. Průměrné roční úhrny atmosférických srážek přesahují ve Žďárských vrších 800 mm, na ostatním území okresu se pohybují většinou v rozmezí mm. Z hlediska absolutního množství uvádí největší průměrné roční úhrny atmosférických srážek Vojnův Městec (862 mm) a Milovy (832 mm). Nejdeštivějším měsícem je červenec. Měsíční srážkový úhrn v něm na většině území okresu přesáhne 80 mm, v oblasti Žďárských vrchů pak 100 mm. Maximální měsíční srážkové úhrny mohou v období květen až září ojediněle vystoupit nad 200 mm. Pro okres Žďár nad Sázavou jsou velmi významné zimní srážky v podobě sněhu. Ve Žďárských vrších začíná sněžit v průměru kolem 24. října. V nižších polohách okresu je první sněžení zaznamenáváno později, v průměru nejpozději do 7. listopadu. Poslední sněžení je v průměru zaznamenáno v nejvyšších polohách kolem 28. dubna, jinde kolem 20. dubna. Území okresu je rozděleno hlavní evropskou rozvodnicí na malou severozápadní část patřící k úmoří Severního moře, z níž jsou odváděny vody Sázavou, a mnohem větší jihovýchodní oblast, která náleží k úmoří Černého moře a je odvodňována Svratkou a Oslavou. Největším vodním tokem okresu je Svratka, která pramení východně od Cikháje. Zcela převažujícím půdním typem zájmového území jsou kambizemě v širokém spektru subtypů a variet. Velkou oblast v polygonu Žďár nad Sázavou Bystřice nad Pernštejnem Velká Bíteš Velké Meziříčí zaujímá kambizem typická, varieta kyselá na svahovinách hornin z rul, granulitů, kyselých a neutrálních intruzív, svorů i fylitů a to jak v samostatných celcích, tak i v asociacích s pseudogleji. V celé severní části Žďárska má největší plošné zastoupení kambizem dystrická (silně kyselá kambizem se znaky podzolizace v A horizontu), která zde vznikla rovněž na svahovinách uvedených kyselých intruzív a metamorfik jako dominantní složka spolu s pseudogleji. Skupinu hnědých půd doplňuje prakticky po celém území přechodný subtyp mezi hnědými a hydromorfními půdami kambizem pseudoglejová, severně od okresního města a Nového Města na Moravě se nachází na menších plochách i její kyselá varieta. Na jihovýchodě, 6

7 mezi Doubravníkem a Dolními Loučkami, se na svahovinách kyselých metamorfických hornin (rula, svory, fylity) vyvinula ve větší míře kambizem typická. Flóra a vegetace Žďárska je podmíněna polohou okresu v nejvyšších polohách Českomoravské vrchoviny. Ačkoli na jihovýchodě se v údolí Svratky Žďársko téměř dotýká termofytika, většinu jeho plochy pokrývají fytogeografické okresy mezofytika a vrcholové partie Žďárska již patří do oreofytika. Mezofytikum je zastoupeno fytogeografickým okresem 68. Moravské podhůří Vysočiny, které zabírá úzké pruhy v údolích řek na jihu a jihovýchodě okresu, a jeho hlavní charakteristikou je mozaika dubohabřin, acidofilních a v menší míře i teplomilných doubrav, suťových lesů a různých typů bučin, v bezlesí se vyznačuje mozaikou mezofilních a v menší míře i xerotermních typů vegetace. Ve flóře se uplatňují především mezofilní prvky středoevropské listnatého lesa a jeho náhradních stanovišť, zatímco vyhraněně xerotermních prvků je poskromnu. V nejvyšších částech najdeme ovšem i některé prvky horské hercynské, např. hořeček mnohotvárný český (Gentianella praecox subsp. bohemica), v minulosti i oměj šalamounek (Aconitum callibotryon), a druhy se vztahem k Alpám, např. pleška stopkatá (Willemetia stipitata). V lesní vegetaci potenciálně převažují druhově chudé acidofilní bikové bučiny (Luzulo- Fagetum). V jejich stromovém patře se vyskytuje především buk lesní (Fagus sylvatica), v podrostu třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), bika bělavá (Luzula luzuloides), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), černýš luční (Melampyrum pratense) a borůvka černá (Vaccinium myrtillus). Na minerálně bohatších podkladech se objevují i květnaté bučiny z podvazu Eu-Fagenion, v nichž najdeme kyčelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos), bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis), věsenku nachovou (Prenanthes purpurea), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) aj. Dubohabřiny zastupuje hercynský černýšový typ (Melampyro nemorosi-carpinetum) s dubem zimním (Quercus petraea), habrem obecným (Carpinus betulus) a lípou malolistou (Tilia cordata), v podrostu se svízelem vonným (Galium odoratum), s. lesní (G. sylvaticum), konvalinkou vonnou (Convallaria majalis), hrachorem jarním (Lathyrus vernus) a kostivalem hlíznatým (Symphytum tuberosum). Na sušších místech pod hranami svahů říčních údolí občas najdeme acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum) s dubem zimním (Quercus petraea) a jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia), v podrostu s bikou bělavou (Luzula luzuloides), borůvkou černou (Vaccinium myrtillus) a metličkou křivolakou (Avenella flexuosa) Přírodovědný průzkum V průběhu přípravných prací během roku 2009 bylo provedeno orientační přírodovědné posouzení řešeného území. Jde ve všech případech o plochy intravilánové zeleně. Uměle založené travnaté plochy jsou pravidelně několikrát ročně kosené. Stromové porosty tvoří převážně výsadby okrasných, často geograficky i stanovištně nepůvodních dřevin bez významnější ekologické hodnoty. Výjimku tvoří pouze hodnotná lipová alej na lokalitě č.9 Park Příšní a na lokalita 4. Sídliště II. se nachází hodnotné buky, duby, lípy a javory, která představuje hodnotný prvek intravilánové zeleně. Na celém řešeném území se kromě stromů nenacházejí žádné zájmy ochrany přírody. Výskyt zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů stejně jako výskyt cenných či ohrožených společenstev je s ohledem na charakter ploch téměř vyloučen. Pouze na lokalitě č. 15 Park ul. Vírská se nachází malá umělá vodní plocha s výskytem zvláště chráněného druhu vachty trojlisté. Charakter lokality však napovídá, že jde zcela jistě o umělou výsadbu tohoto druhu. Posouzení hodnoty krajinného rázu je v daném případě rovněž nadbytečné, neboť se jedná o intravilán obce. 7

8 4. POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE A LITERATURA Hurych V.Ing. Csc., 2003, Okrasné dřeviny pro zahrady a parky, Praha 2008, Kordes, katalog sortimentu ortofoto mapa z webových stránek Kniha Jihlavsko, Chráněná území ČR VII., AOPK ČR Historie města 5. ZÁKLADNÍ IDENTIFIKACE PROJEKTU Revitalizace parků, zeleně a stromořadí v Bystřici nad Pernštejnem je rozdělená do 17 lokalit, z důvodu nevyjasněných majetkových vztahů je předmětem žádosti o dotaci z OPŽP pouze 16 lokalit. Lokalita č. 5 ulice Novoměstská není součástí žádosti. Jsou navržené následující zásahy: - kácení nemocných, suchých nebo konkurenčních stromů - odstraňování náletových stromů a keřů - zmlazování přestárlých keřů - nové výsadby stromů a keřů - konzervační ošetření stávajících stromů (zdravotním řezem, zdravotním a odlehčovacím řezem, výchovným řezem. Kosterní větve vícekmenů jsou zabezpečené proti rozlomení vazbou) - zakládání nových trávníků 6. CÍLE PROJEKTU Cílem revitalizace je podpora udržitelného rozvoje města Bystřice nad Pernštejnem prostřednictvím zvyšování kvality a zdraví zeleně a stromů v intravilánu města. Realizací projektu dojde k naplnění těchto cílů: - podpora rozvoje biodiverzity v rámci zastavěného území města prostřednictvím ošetřování stromů přírodě blízkým způsobem, ponechání věkovitých stromů, které jsou vhodným biotopem pro živočichy, které jsou existenčně s těmito stromy vázané. - zlepšování vzhledu města - obnova zeleně v sídelním prostředí - zlepšení zdravotního stavu městské zeleně - revitalizace ostrůvků nenarušené přírody uprostřed sídelního osídlení - zlepšení odpočinkových zón s možností využití pro výchovnou a osvětovou funkci - stanovení jasných a nepřekročitelných pravidel ohledně péče o zeleň v majetku žadatele 8

9 7. VŠEOBECNÉ ZÁSADY PÉČE O STÁVAJÍCÍ ZELEŇ Dutiny, doupné stromy Stromové dutiny jsou v současné době ochranářsky nejcennějším biotopem v parku (byť je jich jen málo). Všechny dutiny můžeme považovat nejméně za potenciální biotop chráněných nebo ohrožených druhů živočichů. Při péči o stromy je nutné dutiny co nejvíce šetřit. Je věcí odborného posouzení každého případu, kdy kmen nebo větev s dutinou je bezpečná, a kdy není. Samozřejmě je vhodné do stromů s dutinami zasahovat pouze v období, kdy nejsou používány k vyvádění mláďat nebo k zimování. Péče o trávníky Velmi časté kosení vede k ochuzení porostů o citlivé luční druhy rostlin a k drastickému ochuzení v říši hmyzu. Například housenky motýlů postrádají živné rostliny a dospělci pastvu na květech, nehledě na přímou likvidaci jedinců při kosení a sklizni trávy. Větší živočichové zde pak nenacházejí potravu (ptáci, netopýři, ježek a další) a plocha se pro ně stává nezajímavá až nepřátelská (kromě potravy chybí také úkryt). Negativní vliv je možné eliminovat několika způsoby: - omezit plochu sterilních zelených koberců, kosit dejme tomu 3 až 4x ročně, (na plochách, kde je to možné) - zavést fázový posun seče, tj. nekosit celé plochy naráz, ale postupně po částech (v rámci celé plochy jsou pak vidět plochy nebo pruhy s různě starou trávou); - menší část v daném roce nekosit vůbec nebo třeba jen jednou, stojící trávu ponechat přes zimu. Vypracovali: říjen 2009, Irena Dundychová, Ing.Jakub Zeman 9