Sustainable Living Centre centrum trvale udržitelného rozvoje AteliÉr O Reilly

Transkript

1 Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury Ateliér Johna O Reillyho a Zdeňky Němcové Zedníčkové Technical University of Liberec, Faculty of Art and Architecture Studio John O Reilly/Zdeňka Němcová Zedníčková Sustainable Living Centre centrum trvale udržitelného rozvoje AteliÉr O Reilly

2 Recenzent: Mgr. Zdeňka Němcová Zedníčková, PhD. Technická univerzita v Liberci, 2013 ISBN Úvod Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci byla založena v roce Přes své mládí je považována za jednu z nejlepších architektonických škol v České republice. Vyrostla na tradici avantgardy šedesátých let, kdy se nedaleko Liberce realizovala skvělá stavba televizního vysílače s hotelem na vrchu Ještěd. Dnes zde studuje 200 studentů v oboru architektura a urbanismus a 100 studentů v oborech design prostředí a vizuální komunikace. Fakulta nabízí čtyřleté bakalářské programy a dvouleté navazující magisterské programy. Do této školy jsem vstoupil před sedmi lety a nyní jako její děkan prosazuji takový program, který by její budoucí zaměření více vyhranil, otevřel ji světu a zapojil ji do globálního dění. K tomu by nám mohl mimo jiné dopomoci i projekt Architektura mimo centra. Naše fakulta pro to má veškeré předpoklady: od své přiměřené velikosti, kdy povědomí o společném díle a nadšení z něj je rychle infiltrováno všemi směry každému z nás, přes existenci naší společné učebny, pracovny, kreativního prostoru, kde všichni pracujeme a kde proudící myšlenky nemusí překračovat žádné tlusté zdi, až po společného ducha školy, který je všemi vnímán a je hnacím impulzem veškeré naší tvořivosti a zdravé rivality, probouzení fantazie, chuti objevovat a především radosti z naší tvorby. prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek děkan FUA TUL INTRODUCTION The Faculty of Architecture of the Technical University of Liberec was established in Although new, it is considered to be one of the best schools in the Czech Republic. It grew on a tradition of the avant-garde of the 1960s, when a brilliant construction of the TV tower and a hotel were built on the top of Ještěd mountain near Liberec. Number of students reached 200 at the architecture and urbanism department and 100 students at the environmental design and visual communication. The faculty offers 4-year bachelor programmes and 2-year master programs. I started working at this university seven years ago, and now as a dean I implement the programme that will take make it more distinct, open it to the world, and integrate it into the global world. The Architecture outside the centres programme is one of the projects that should help us make our goals happen. Our faculty has all the necessary preconditions: it is of the appropriate size that enables to share the awareness of the common work and enthusiasm for it spreads among all of us rapidly; we have a common classroom, study, creativity supporting space, in which we all work and the ideas do not have to penetrate any thick walls; there is a common spirit of the school, which is perceived by everybody and which is the actuating stimulus of all our creativity, healthy rivalry, imagination, urge to discover, and which is the source of our joy of our creation. prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek Dean of Faculty of Art and Architecture Technical University of Liberec

3 centrum trvale udržitelného rozvoje 4 5 Sustainable living centre

4 O projektu Ex-centric Architektura mimo centra V médiích oslovujících jak odbornou, tak laickou veřejnost je významná architektura nejčastěji asociována s velkými realizacemi ve světových metropolích a ekonomicky silných regionech. Pozornost je upřena především na spektakulární díla, působící nejen svojí architektonickou podstatou, ale také (a často hlavně) svými fyzickými a finančními rozměry. S nimi jsou spojena zpravidla jména velkých mezinárodních hvězd, hýčkaných mediálním světem. Tento zkreslený dojem pak snadno získávají i studenti architektury při listování časopisy či brouzdání na internetu. V reálném světě ale existuje široká škála staveb a jiných objektů různého zaměření, jež vznikají v podstatně skromnějších podmínkách, a přesto, či právě proto nepostrádají sílu a působivost. Často jsou zasazeny do periferních lokalit nebo do čistě přírodních souvislostí. Na své okolí proto reagují bezprostředněji než jejich slovutnější a okázalejší protějšky. Je možno je číst mnohem snadněji a získávat z nich zřetelná poučení a inspiraci. Jejich tvůrci většinou nepřitahují zájem médií, a o to více si zaslouží povšimnutí a prostoru pro prezentaci vlastních názorů. Projekt Budování partnerství a rozvoj spolupráce v oblasti architektury mimo tradiční centra se snaží tuto situaci analyzovat a napravit. Je první prací takovéhoto zaměření, rozsahu a finančního rozměru na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Fakulta na tomto projektu spolupracuje s ostatními projektovými partnery občanským sdružením Architectura, společností SPEV a architektonickými kancelářemi Kamil Mrva a Knesl+Kynčl. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. prof. Ing. arch. Akad. arch. Jiří Suchomel FUA TUL ABOUT THE EX-CENTRIC PROJECT ARCHITECTURE OUTside the CENTRES In media that address both professional and non-professional audience, distinguished architecture is more than frequently associated with large constructions in big cities of the world and in economically strong areas. This attention is primarily focused on spectacular works, that impress not only by their architectural essence, but also (often mainly) by their physical dimensions and considerable budgets. These projects are usually associated with media-pampered names of international stars of architecture. This is also the impression students of architecture get when they browse magazines and Internet. However, in real world, there is a large number of buildings and constructions of various purposes, that have been created in incomparably unostentatious conditions and in spite of that (or sometimes for that reason) they do not lack potency and great impression. They are often set in peripheral locations or purely natural context. That is why they react more naturally to their surroundings than their more prestigious and splendorous counterparts. They can be perceived more easily gaining distinct guidance and inspiration from them. Although their creators often do not draw the attention of media, they and their points of view deserve to be presented and seen. The project Maintaining partnership and development of co-operation in architecture out of the traditional centres is trying to analyze and improve the situation. It is the first project of this orientation, extent, and size of the budget at the Faculty of Architecture of technical University of Liberec. The faculty co-operates with other partners on the project i.e. Architectura citizen action, SPEV association, and architectonic studios Kamil Mrva and Knesl+Kynčl. The project is party financed by European Social Fund and state budget of the Czech Republic. prof. Ing. arch. Akad. arch. Jiří Suchomel Faculty of Art and Architecture Technical University of Liberec centrum trvale udržitelného rozvoje 6 7 Sustainable living centre

5 centrum trvale udržitelného rozvoje 8 9 Sustainable living centre

6 CENTRUM TRVALE UDRŽITELNÉHO rozvoje Místem realizace projektu je starý chudobinec na okraji obce Ballyvaughan na západě Irska. Tento komplex by postaven v 50. letech 19. století, aby sloužil péči o chudé a nemocné, kteří trpěli následky Velkého irského hladomoru v letech Komplex budov chudobince je obehnán kamennou zdí, za kterou je řada volných ploch a kamenných domů, z nichž mnohé jsou v ruinách a zarostlé vegetací. Zadáním projektu je Centrum trvale udržitelného rozvoje. Toto centrum by mělo fungovat jako základna pro různé nezávislé skupiny prosazující v Irsku udržitelný rozvoj. Program projektu zahrnuje ateliér, zasedací prostory, víceúčelový prostor, ubytování pro hosty, stravovací zařízení a řadu venkovních prostor pro rekreaci a užitkovou zahradu s příslušnými budovami. Středisko bude sloužit jednotlivcům i skupinám, které se zabývají projekty udržitelného bydlení, místní komunitě a skupinovým návštěvám, včetně školních výprav. Toto centrum má sloužit jako model udržitelnosti v praxi. To vyžaduje brát v úvahu udržitelnost jako fundamentální záležitost v přístupu k architektonické práci, v rozvoji myšlenek a v jejich plánované realizaci. Zdmi uzavřený, izolovaný charakter zpracovávané lokality a program projektu reflektují hlavní výzvu v naší společné globální situaci totiž potřebu budovat udržitelné komunity ve světě, jehož prostor ani zdroje nejsou neomezené. Projekty byly dokončeny v zimním semestru 2012/13 na Fakultě architektury a umění Technické univerzity v Liberci v České republice, v ateliéru Johna O Reillyho a Zdeňky Němcové Zedníčkové. Byl jsem vyzván, abych pro studenty připravil zadání projektu v Irsku. Měl jsem v tomto ohledu obavy, že studenti neuvidí místo realizace projektu, což byl základní předpoklad. Ale studenti přijeli na svoje vlastní náklady a jejich pobyt byl velmi plodný. A byl to skvělý začátek velmi příjemné zkušenosti. Jsem potěšen zejména tím, že každý student si našel v rámci projektu svůj směr a že se objevila široká škála přístupů k zadání. Doufám, že práce studentů v tomto semestru jim pomohou v jejich budoucích úkolech a příležitostech, se kterými se setkají v architektonické praxi. John A. O Reilly SUSTAINABLE LIVING CENTRE I was invited to set a project for the students in Ireland. The site of the project is an old workhouse complex A concern I had in that regard was that the students would on the edge of Ballyvaughan Village, on the west coast not see the site which was a basic prerequisite. But they of Ireland. This complex was built in the 1850 s to take care came and at their own expense for a very fruitful visit. of poor and sick people suffering in the aftermath of the Great That was a very good beginning for what has been a most Famine of The Workhouse complex is bounded enjoyable experience. I am particularly pleased that every by high stone walls and contains a variety of external spaces student has found their own direction within the framework and stone buildings, many now in ruins and overgrown. of this project and the great variety of approaches that were The project is for a Sustainable Living Centre. This Centre explored. will act as a central hub for various independent groups My hope for the students is that their work this semester promoting sustainability within Ireland. will help them in the future challenges and opportunities The project programme includes a project studio, meeting they will encounter as practicing architects. spaces, a multi-purpose space, guest accommodation, dining facilities and a range of external spaces for recreation John A. O Reilly and food-growing with associated buildings. It will serve individuals and groups involved in sustainability projects, the local community and visiting groups, including school groups. The Centre is to act as a model of sustainability in practice. This necessitates a consideration of sustainability as a fundamental concern in architectural approach, in the generating of architectural ideas and in their proposed execution. The walled nature of the site and the project programme reflect a central challenge in our common global situation the need to build sustainable communities in a world of limits. The projects were completed in the winter semester 2012/13 at the Faculty of Art and Architecture of Technical University of Liberec, Czech Republic, in the studio of John O Reilly and Zdeňka Němcová Zedníčková. centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

7 John A. O Reilly Studoval architekturu na University College Dublin, kde získal v roce 1983 titul bakaláře, a na fakultě architektury na University of Virginia (USA) a na University of Tokyo (Japonsko), v programu Monbusho Scholar (typ stipendia). Pracoval s mezinárodně uznávaným japonským architektem Aratou Isozakim jako vedoucí architekt po dobu 10 let jak v Isozakiho tokijské, tak v newyorské kanceláři. Mezi jeho dokončené projekty patří Soho Guggenheim (NYC), Brooklyn Museum (NYC) a Musashi-Kyuryo Country Club (Tokio). V roce 1996 se vrátil do Irska a založil svůj vlastní ateliér v Burrenu v hrabství Clare, na západním pobřeží země. Mezi jeho práce patří jak veřejné, tak soukromé projekty. Veřejné projekty jsou většinou lokální, s kulturním určením nebo pro potřeby místní komunity: Limerick City Gallery, Ennistymon Courthouse Gallery and Studios, Burren College of Art MFA Building. Soukromé projekty zahrnují zejména rodinné domy a ateliéry. Jeho praktická práce vyrůstá z hlubokého pochopení potřeb a přání zákazníka, místa a širšího kontextu projektu; snaží se dosáhnout silné, jasné a poetické architektury, která má kořeny v životě komunity a konkrétním místě. John O Reilly příležitostně vyučuje na University of Limerick v Irsku, v poslední době učí jako hostující vedoucí ateliéru na Technické univerzitě v Liberci. Studied Architecture at University College Dublin, graduating with a B.Arch (Hons.) in 1983, and at the graduate schools of Architecture of the University of Virginia (U.S.A.) and the University of Tokyo (Japan) as a Monbusho Scholar. He worked with the internationally renowned Japanese Architect Arata Isozaki for 10 years as a Project Design Architect, based in Isozaki s Tokyo and New York offices. Completed projects include the Soho Guggenheim (NYC), the Brooklyn Museum (NYC), and the Musashi-Kyuryo Country Club (Tokyo). In 1996 he returned to Ireland and started his own studio based in the Burren, Co. Clare, on the West Coast of Ireland. The work of this practice includes both public and private projects. The public projects are generally locally-led projects for cultural and community needs and the private projects for individual houses. Completed projects include the Limerick City Gallery, Ennistymon Courthouse Gallery and Studios, the Burren College of Art MFA Building and various private houses and studios. The work of this practice grows from a deep understanding of the Clients needs and desires, the site and the broad context of the project. This work strives to achieve a strong, clear and poetic Architecture that is rooted in the life of its community and its particular place. John A. O Reilly occasionally teaches and has taught at the University of Limerick, Ireland, and more recently as a Guest Studio Master at Technical University of Liberec. centrum trvale udržitelného rozvoje 12 Absolvovala obor design nábytku a interiéru na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Vystudovala VŠUP v Praze ( ), kde navštěvovala ateliéry architektury Jana Fišera a Evy Jiřičné. V roce 2012 ukončila doktorské studium (téma: Kulturní a sociální kontext v moderní architektuře Architekt v mediální síti) na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Studijní pobyty na Fakultě architektury Musashino Art University v Tokiu u pro fesora Minoru Takeyamy ( ), na Fakultě umění a architektury Helwan University v Káhiře ( ) a v Muotolluinstituutti v Lahti (1995; design šperků a interiéru). Od roku 1999 pracuje jako odborná asistentka na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. V letech pracovala jako 3D animátor pro Brain Waves Systems v Káhiře a Studio Prograf v Praze. V roce 2006 působila na Fua TUL jako odborný asistent v ateliéru japonského architekta prof. Minoru Takeyamy. K větším projektům patří Liberec město s vizí (2011) který na Fua TUL vedla spolu s Jiřím Janďourkem; projekt Praha 2080 (2008) který na Fua TUL vedla spolu s Jánem Strculou; účast na výstavách Futura Pragensis s projektem free_ph1 ( ), účast na výstavě BASE-Virus s projektem PARA_ZITI ( ). Společně s Vendulou Šafářovou je autorkou architekto nické on-line počítačové hry ANARCHI-TEKT (2001). 13 Sustainable living centre Studied furniture and interior design at Academy of Arts, Archi tecture and Design in Prague ( ), where she attended the studios of Jan Fišer and Eva Jiřičná. In 2012, she graduated the doctoral studies (subject: Cultural and social context in modern architecture an architect in medial network) at the Faculty of Architecture of Czech Technical University in Prague. She was at scholarships at Faculty of Art at Musashino Art University in Tokyo, Japan, at Prof. Minoru Takeyama ( ), at the Faculty of Arts at Helwan University in Cairo, Egypt, ( ), and at Muotolluinstituutti (Institute of Design) in Lahti, Finland, (1995; design of jewellery and interior). She works at the Faculty of Architecture and Art at the Technical University of Liberec as a lecturer since She worked as a 3D animator for Brain Waves Systems in Cairo and Studio Prograf in Prague in In 2006, she worked at FUA TUL as an assistant in the studio of Japanese architect prof. Minoru Takeyama. Her larger projects include Liberec, město s vizí (Liberec a town with a vision) in 2011, which she managed together with Jiří Janďourek, Praha 2080 project in 2008, which she managed together with Ján Strcula, she took part in exhibitions Futura Pragensis with her project called free_ph1 ( ), and BASE-Virus exhibition with her project PARA_ZITI ( ). Zdeňka Němcová Zedníčková and Vendula Šafářová are designers of architectonic on-line computer game ANARCHI-TEKT (2011). zdeňka němcová zedníčková

8 Chudobinec Transformace ruin areálu bývalého chudobince na Centrum udržitelného rozvoje je velkou výzvou nejen pro aktuálnost konceptu udržitelnosti zodpovědného a šetrného přístupu k životnímu prostředí, přírodním zdrojům a s ohledem na budoucí generace (v současném přístupu k architektuře a výstavbě obecně), ale také z pohledu kulturně historického. Při bližším pohledu na chudobince, jejich historii a na to, co reprezentují, zjistíme, že jejich transformace pro nové využití je stále citlivé téma. Žádný jiný typ budovy nebyl více spojen se snahou vlády snížit nejhorší dopady chudoby. Chudobince byly experimentem v sociální legislativě, který v praxi ověřoval nové myšlenky vládního managementu, a i díky nim patří Irsko mezi první státy světa, které se zabývaly podporou chudých občanů. Chudobince existovaly v Irsku už v 18. století, i když jich nebylo mnoho, ale teprve až vydáním zákona The Poor Law Act v roce 1838 byl vytvořen rámec pro poskytování ubytování a péče o chudé v širokém měřítku. Tento zákon, který byl pokusem vyrovnat se s některými z problémů vyplývajících z chudoby, v Irsku v 19. století značně rozšířené, tím že poskytne institucionální péči strádajícím, byl inspirován anglickým zákonem z roku Zákon rozdělil zemi do 130 unií chudinských okresů, z nichž každý měl zřídit jeden chudobinec spravovaný dozorčí radou, zvolenou či jmenovanou státními zástupci. Systém byl navržen tak, aby byl schopen pojmout 1 % populace tj. asi osob, ale v březnu 1851 dohnal Velký hladomor (během něhož zemřelo zhruba milion osob a další milion emigroval, což vedlo k úbytku populace o %) do chudobinců 4 % populace. Koncem 19. století přibylo chudobincům mnoho dalších funkcí ve vztahu ke zdravotní péči, hygieně a bydlení. Jednotlivé chudobince se sice mohou lišit velikostí či stylem, ale nejvýraznějším typem jsou tzv. Unijní chudobince, dílo anglického architekta George Wilkinsona. Ten byl unií zaměstnán za pevný roční plat, aby 130 nových chudobinců nejen navrhnul, ale také dohlížel na jejich výstavbu. Rozhodnutí zřizovatelské komise z roku 1839, přidělit tuto výnosnou zakázku 25letému Angličanovi, který sice již v Anglii a Walesu několik chudobinců postavil, vyvolalo v řadách irských architektů takové pobouření, že ještě téhož roku založili Královský institut architektů Irska RIAI. Wilkinson a jeho tři zaměstnanci vytvořili během dvou měsíců vzorový model chudobince pro 800 obyvatel, na jehož základě pak byla většina dalších postavena. Začátkem roku 1840 již bylo 64 chudobinců ve výstavbě a o dva roky později jich bylo 81 připraveno k užívání. V roce 1851 v období Velkého hladomoru ( ) dokončil Wilkinson 163 chudobinců pro osob. Kuriózní pak je, že téhož roku byl Wilkinson ve věku 37 let zvolen do čela RIAI! Pro představu o kontextu tohoto významného počinu to vše se děje ve stejném období, kdy vznikají významné projekty jako Falanstéra Charlese Fouriera (1829), Ideální sídliště a New Lanark Roberta Owena ( ), vzorová města Roberta Pembertona (1848) a Jamese Silk Buckinghama (1848) nebo Ikarie Étienna Cabeta (1840). Co se týče architektonického vzhledu budov, splňoval požadavek zadání. Členové Komise pro chudinu ve své zprávě prohlásili, že: Styl budov jest navrhnouti tak, aby byl vzezření nejlevnějšího jakož i trvanlivého, a výsledkem budiž soulad tvarů i jednoduchosti uspořádání, jakož i okras všech záměrně prostý. Tak vznikl vzor strohých budov, zděných ze šedého neomítaného vápence. V interiérech jsou vybílené stěny a podlahy z jílu. Směrem od hlavní správní budovy k zadnímu traktu architektonické detaily ubývají, až mizí. V čele komplexu byla malá správní budova s prostory pro dozorčí radu, příjímacími pokoji a dočasnou ubytovnou. Střední velký obytný blok byl rozdělen na mužskou část (vpravo) a ženskou část (vlevo). V centru byly ubikace dozorců, vedle nich v přízemí dívčí a chlapecké učebny a nad nimi dětské ubytování. Dospělí byli ubytováni na koncích bloku, staří a nemocní v přízemí. V zadní části tohoto bloku byla kuchyň a prádelna, jídelna sloužící i jako kaple šla středem zadního dvora. V zadním bloku byla ošetřovna a oddělení pro mentálně slabé. Přestože mnoho budov chudobinců stále slouží nejrůznějším účelům, například jako nemocnice či sklady, je vztah k nim a jejich přijímání rozporuplné. Jejich obraz zůstává negativní, jsou částí démonologie irské kultury, navždy spojené s chudobou a Velkým hladomorem. K tomuto obrazu přispěly navíc tvrdé podmínky této moralistické a manipulativní instituce, kterým se zájemce o přijetí musel podrobit. Uchazeč musel být schopný práce, zříci se práv na vlastnictví půdy i osobního majetku, přijmout přísnou kázeň a autoritu, přijmout ztrátu osobní svobody a odloučit se od rodiny. Muži, ženy, děti, novorozenci i starci žili přísně odděleni a nesměli se navzájem navštěvovat, až do pozdějšího uvolnění, kdy bylo matkám dovoleno sjednat si týdně setkání se svými dětmi. Tento přísný režim měl zajistit, že zde budou hledat útočiště skutečně jen ti nejchudší, neschopní se postarat o vlastní obživu. Zdeňka Němcová Zedníčková The Workhouse Transformation of the riuns of the former workhouse into a Sustainable Living Centre is a great challenge not only because of the currentness of concept of sustainability i.e. responsible and considerate attitude to environment and natural resources while having the future generations in mind - in the present concept of architecture and civil engineering, but also because of the cutural and historical reasons. When we focus on workhouses, their history and on what they represent, we will find out, that the transformation for a new usage of these buildings is still a painful topic. No other type of building was connected to the government effort to minimize the worst impacts of poverty as the workhouse. The workhouses were an experiment in social legislation, which should verify new ideas of government policy. Thanks to workhouses, Ireland is among the first states that supported poor citizens. There were some workhouses in Ireland in the 18th century, although they were not frequent. Only The Poor Law Act in 1838 created the legislation for providing the poor with care in larger scale. This act, which was an attempt to cope with problems brought by poverty, which was considerably prevalent in Ireland in the 19th century. The act that should provide the destitute with institutional care was inspired by an English act of The act divided the country into 130 unions territories, that should establish one workhouse managed by a board of guardians, which was locally elected or appointed by Justice of Peace. The system was designed to accommodate 1 per cent of population i.e. about 80,000 people. In 1851, how ever, the Great Famine (during which about one million people died and one million people emigrated to the USA, which centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

9 caused 20% 25% population decrease) drove 4 per cent of population into workhouses. At the end of the 19th century the workhouses were assigned a number of other roles of health care, sanitation and dwelling. Particular workhouses can differ in size and style, but the most distinct type of workhouse is the Union Workhouse designed by the English architect George Wilkinson. He worked for the Poor Law Commission for a yearly salary to design and supervise construction of 130 new workhouses. The decision of the Commission to assign this lucrative job to a 25-year-old Englishman in 1839, arouse such an outrage among Irish architects, that they formed the Royal Institute of the Architects of Ireland - RIAI that year. In two months, Wilkinson and his 3 employees created a standard plan of a workhouse for 800 people. Most of the workhouses were built based on variations of the standard plan. Sixty-four workhouses were being built at the beginning of 1840 and two years later 81 workhouses were finished and ready to use. In 1851, it the time of Great Famine ( ) Wilkinson finished 163 workhouses for 175,700 people. Curiously, Wilkinson, being just 37, was elected as the president of RIAI the same year. To draw a picture of a larger context of this feat we should say that this happened at the same time when significant projects of Falanaster Charles Fourier (1829), Ideal Settlement and New Lanark of Robert Owen ( ), model town of Robert Pemberton (1848) and James Silk Buckingham (1848) or Icaria by Étienne Cabet The outlook of the buildings fulfilled the requirements of the assignment: Brief from the Poor Law Commissioners stated that: The style of building is intended to be of the cheapest description compatible with durability; and effect is aimed at by harmony of proportion and simplicity of arrangement, all mere decoration being studiously excluded. This way the model of the plain buildings, walled of grey, unplastered limestone. The walls in the interiors are white and floors are made of clay. Number of architectonic details decreases from the main administrative building until they disappear. In the front part of the premises stood a small administrative building with spaces for the board of guardians. In the front of the premises was a small administrative building with rooms for the Board of Guardians, withdrawing rooms and casual wards. The central residential block was divided into a male part (on the right) and a female part (on the left). The quarters for wardens were in the centre, classrooms for girls and classrooms for boys were beside the quarters on the ground floor, and the wards for children were placed on the floors above the classrooms. The adults lived at the ends of block, the elderly and ill on the ground floor. The back part of the block was for the kitchen and the laundry room, dining hall, which served also as a chapel, was in the centre of the back yard. The aid station and a department for the mentally disturbed were in the back block. In spite of the fact many former workhouses are used for various different purposes now, as hospitals or warehouses, the relationship and acceptance is inconsistent. The image of workhouses in the Irish society remains negative; being a part of demonology of the Irish culture, the image is associated with poverty and the Great Famine. The rough living conditions of this moralistic and manipulative institution to which any applicant had to go through contributed to the negative image, too. An applicant had to be able to work, had to waive the right to own land and personal property, accept the loss of personal freedom and leave their family. Men, women, children, the newborn, and the old lived separated. They were not allowed to visit each other, until late relief, when mothers were allowed to make an appointment with their children once a week. These strict rules should assure that only those poorest, who were not able to ensure their living, would seek refuge in the workhouses. Zdeňka Němcová Zedníčková zdroje: article by Shane O Toole Niall, McCullough. Valerie, Mulvin. A Lost Tradition: Dublin. Grandon Editions Návrh chudobince pro 800 chovanců George Wilkinson, 1839, axonometrie Workhouse design for 800 inmates George Wilkinson, 1839, Bird s-eye view centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

10 centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

11 Burren, západní pobřeží IrskA/Burren, Ireland west coast centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

12 foto/photo Vojtěch Malina centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

13 foto/photo Jotham Brause centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

14 Sustainable Living Centre centrum trvale udržitelného rozvoje AteliÉr O Reilly Jotham Brause 28 Zuzana Brunnerová 34 Kateřina Hlavičková 40 Theresa Anna Kjellberg 46 Vojtěch Malina 52 Štěpán Matoušek 58 Veronika Moutelíková 64 Marek Nedelka 70 Lucie Pavlištíková 76 Michaela Říhová 82 Zuzana Tomková 88 S centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

15 Jotham Brause Jak vytvořit silný a účelný soubor budov? V přirozeném měřítku, citlivými zásahy, s respektem k charakteru a kontextu místa. Kolmo na směr vstupu jsou 4 hlavní linie projektu. Snažil jsem se citlivě doplnit stávající komplex bývalého chudobince, aby mohl sloužit novým účelům. Bude zde sídlit sdružení organizací, které se zabývají udržitelností. Vznikne informační a výukové centrum, kde se například školní třídy mohou dozvědět víc o tématech udržitelného života. Všechny nové budovy dostanou sedlovou vazníkovou střechu s mírným sklonem. Skleníky budou z oceli kvůli odolnosti proti hnilobě; jinak se snažím používat přirozené materiály jako dřevo a kámen, které budou i přiznané na povrchu. centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

16 centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

17 How to create a strong and useful complex that fills its duties? Within human natural scale, with low impact and respect to the character and context of the site. Rectangular to the direction of the entrance there are the 4 main lines of the project. I tried to supplement the present premises of the workhouse so that it could serve new purposes. It will be a seat of a union of organizations dealing with sustainability. An information and educational centre will be established in which schoolchildren learn about sustainability and similar topics. All new buildings will have saddle roofs with moderate slope. The greenhouses will be constructed of steel to resist decay; I try to use natural materials for other constructions such as wood and stone, which will be visible on the surface. centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

18 Zuzana Brunnerová Místo mého návrhu je rozděleno do tří částí. V první části, kde jsou soukromé pozemky a domy, navrhuji pouze přístřešek pro auta. Do druhé části vstupujeme otvorem v již existujících ruinách. Celá část je ohraničena dvěma pevnými pásy budov na severní a jižní straně. Mezi nimi se nachází velký veřejný prostor, kde se lidé mohou potkávat a odpočívat, je tu i hřiště pro děti. Na západní a východní straně se nachází dva velké skleníky. Západní skleník vytváří velký vzdušný prosvětlený prostor, který je určený k pořádání přednášek, schůzí a společenských akcí. Ve východním skleníku se nachází dvanáct pokojů pro hosty, které jsou umístěny v dřevěných kvádrech. Kvádry jsou umístěny v různých výškových úrovních, mezi nimi a po nich se plazí rostliny, celý dojem doplňují válcovité trubky určené pro větrání, které jsou také pokryté květinami. Celé místo funguje jako prostorový labyrint. Bydlení ve skleníku může být velmi příjemné jste obklopeni rostlinami, vzduch je prosycen vůni země a květin; jedná se o velmi zajímavou zkušenost. Za tímto skleníkem se nachází tajná zahrada, pozůstatek původního porostu, který ponechávám nedotčený. Atmosféra tohoto prostoru kulminuje uvnitř jedné z ruin. Ve třetí části se nachází velká zahrada, sad a malé objekty různých hospodářských budov. Všechno, co se zde vyprodukuje, je poté použito v kuchyni. V nejvzdálenější části se nachází přístřešek pro hospodářská zvířata. Projekt nabízí škálu rozmanitých míst, každé se svou specifickou kvalitou. Lidé a rostliny, dospělí a děti, všichni zde žijí pohromadě v symbióze. centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

19 1. patro A/1st floor A 1. patro B/1st floor B The site consists of three parts. In the first part, where there are private grounds and houses, I project car sheds only. You enter the second part through an aperture in the former ruins. The place is bounded by two solid strips of buildings on the north and the south sides. Between them is a large public space, where people can meet and relax, the kids can play here. On the east and the west sides are two big greenhouses. The west greenhouse creates a large, airy, brightened multi-purpose space that is intended for lectures, big meetings, parties etc. In the eastern greenhouse, there are twelve guestrooms placed in wooden blocks. They are built on different levels, plants and shrubs grow between them, visible ventilation pipes are covered with plants, too, so the whole place looks like a three dimensional labyrinth. Living in the greenhouse can be very pleasant you are surrounded by plants, the air is filled with smell of soil and plants, you can spend your time inside in the relax zones. It is a very interesting experience. The restrooms and the living room are also in the greenhouse. Behind the eastern greenhouse is a secret garden, the remainder of the original natural vegetation that I left untouched. The atmosphere of this garden culminates inside of one of the ruins. You can visit the place and relax, get lost in your thoughts or just experience the atmosphere. In the third part of the site is a big vegetable and herb garden, an orchard and some little sheds (workshop, cider house etc.) Everything that grows here can be used in the kitchen. In the most remote part of the garden is a shed for farm animals. The whole place offers a lot of different spaces with their own specific quality. People and plants, adults and children, they all live here together in a symbiosis. centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre

20 veřejný prostor/ public space soukromý prostor/ private space pevné pásy/solid strips vznášející se dřevěný kvádr/ floating wooden box rámy z lepeného dřeva/ wooden frames glued timber skleněná okna/ glass windows vznášející se objekty/ floating objects sloup nesoucí dřevěný kvádr/ Column carrying wooden box centrum trvale udržitelného rozvoje Sustainable living centre