Suma teologie III O svátosti eucharistie Benedikt Mohelník OP, Pracovní překlad určený výlučně pro účastníky semináře 2013/14 na KTF UK

Transkript

1 Otázka 79 1 Suma teologie III O svátosti eucharistie Benedikt Mohelník OP, Pracovní překlad určený výlučně pro účastníky semináře 2013/14 na KTF UK Otázka 79 Quaestio 79: De effectibus huius sacramenti. Otázka 79: Účinky této svátosti. Prooemium Úvod Deinde considerandum est de effectibus huius Dále se budeme zabývat účinky této svátosti. sacramenti. Et circa hoc quaeruntur octo. Primo, utrum hoc sacramentum conferat gratiam. O tom se zkoumá osm otázek: 1. Zda tato svátost uděluje milost. 2. Zda je účinkem této svátosti dosažení slávy. Secundo, utrum effectus huius sacramenti sit 3. Zda je účinkem této svátosti odpuštění adeptio gloriae. smrtelného hříchu. Tertio, utrum effectus huius sacramenti sit remissio 4. Zda se touto svátostí odpouští všední hřích. peccati mortalis. 5. Zda se touto svátostí odpouští celý trest za Quarto, utrum per hoc sacramentum remittatur hřích. peccatum veniale. 6. Zda tato svátost chrání lidi před budoucími Quinto, utrum per hoc sacramentum tota poena hříchy. peccati remittatur. 7. Zda tato svátost prospívá jiným lidem než Sexto, utrum hoc sacramentum hominem přijímajícím. praeservet a peccatis futuris. 8. O překážkách účinku této svátosti. Septimo, utrum hoc sacramentum prosit aliis quam sumentibus. Octavo, de impedimentis effectus huius sacramenti. Articulus 1: Utrum hoc sacramentum conferat Článek první: Zda tato svátost uděluje milost. gratiam. Ad primum sic proceditur. Videtur quod per hoc Zdá se, že se touto svátostí neuděluje milost. sacramentum non conferatur gratia. 1. Tato svátost je totiž duchovní výživou. Výživa Hoc enim sacramentum est nutrimentum spirituale. se však dává pouze živému. Protože tedy Nutrimentum autem non datur nisi viventi. Cum ergo duchovní život je dán milostí, tato svátost vita spiritualis sit per gratiam, non competit hoc přísluší pouze tomu, kdo má milost. Touto sacramentum nisi iam habenti gratiam. Non ergo per hoc svátostí se tedy neuděluje milost, která by byla sacramentum confertur gratia ut primo habeatur. Similiter první milostí. Podobně se jí neuděluje ani růst etiam nec ad hoc quod augeatur, quia augmentum milosti, protože duchovní růst patří ke svátosti spirituale pertinet ad sacramentum confirmationis, ut biřmování, jak bylo řečeno. 1 Touto svátostí se dictum est. Non ergo per hoc sacramentum gratia tedy milost neuděluje. confertur. Praeterea, hoc sacramentum assumitur ut quaedam spiritualis refectio. Sed refectio spiritualis magis videtur pertinere ad usum gratiae quam ad gratiae consecutionem. Ergo videtur quod per hoc sacramentum gratia non conferatur. Praeterea, sicut supra dictum est, in hoc sacramento corpus Christi offertur pro salute corporis, sanguis autem pro salute animae. Sed corpus non est subiectum gratiae, sed anima, ut in secunda parte habitum est. Ergo ad minus quantum ad corpus per 2. Tato svátost se přijímá jako nějaké duchovní občerstvení. Zdá se ale, že duchovní občerstvení patří spíše k užívání milosti, než k jejímu dosažení. Zdá se tedy, že touto svátostí se milost neuděluje. 3. Jak bylo řečeno výše, 2 v této svátosti se obětuje Kristovo tělo za spásu těla, krev pak za spásu duše. Ale tělo není subjektem milosti, nýbrž duše, jak jsme měli ve Druhé části. 3 Alespoň pokud jde o tělo, touto svátostí se milost 1 Q. 65, a. 1; q. 72, a Q. 74, a I-II, q. 110, a. 4.

2 hoc sacramentum gratia non confertur. Sed contra est quod Dominus dicit, Ioan. VI, panis quem ego dabo, caro mea est pro mundi vita. Sed vita spiritualis est per gratiam. Ergo per hoc sacramentum gratia confertur. Respondeo dicendum quod effectus huius sacramenti debet considerari, primo quidem et principaliter, ex eo quod in hoc sacramento continetur, quod est Christus. Qui sicut, in mundum visibiliter veniens, contulit mundo vitam gratiae, secundum illud Ioan. I, gratia et veritas per Iesum Christum facta est; ita, in hominem sacramentaliter veniens, vitam gratiae operatur, secundum illud Ioan. VI, qui manducat me, vivit propter me. Unde et Cyrillus dicit, vivificativum Dei verbum, uniens seipsum propriae carni, fecit ipsam vivificativam. Decebat ergo eum nostris quodammodo uniri corporibus per sacram eius carnem et pretiosum sanguinem, quae accipimus in benedictione vivificativa in pane et vino. Secundo consideratur ex eo quod per hoc sacramentum repraesentatur, quod est passio Christi, sicut supra dictum est. Et ideo effectum quem passio Christi fecit in mundo, hoc sacramentum facit in homine. Unde super illud Ioan. XIX, continuo exivit sanguis et aqua, dicit Chrysostomus, quia hinc suscipiunt principium sacra mysteria, cum accesseris ad tremendum calicem, vel ab ipsa bibiturus Christi costa, ita accedas. Unde et ipse Dominus dicit, Matth. XXVI, hic est sanguis meus, qui pro vobis effundetur in remissionem peccatorum. Tertio consideratur effectus huius sacramenti ex modo quo traditur hoc sacramentum, quod traditur per modum cibi et potus. Et ideo omnem effectum quem cibus et potus materialis facit quantum ad vitam corporalem, quod scilicet sustentat, auget, reparat et delectat, hoc totum facit hoc sacramentum quantum ad vitam spiritualem. Unde Ambrosius dicit, in libro de Sacramentis, Iste panis est vitae aeternae, qui animae nostrae substantiam fulcit. Et Chrysostomus dicit, supra Ioan., praestat se nobis desiderantibus et palpare et comedere et amplecti. Unde et ipse Dominus Otázka 79 2 neuděluje. Na druhé straně: Pán v Jan 6, 52 říká: Chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa. Ale duchovní život je dán milostí. Touto svátostí se tedy milost uděluje. Odpovídám: O účinku této svátosti musíme nejprve a hlavně uvážit, že účinek pochází od toho, kdo je v této svátosti obsažen, což je Kristus. On udělil světu život milosti jak viditelným příchodem na svět, podle toho, co čteme v Jan 1, 17: Milost a pravda přišly prostřednictvím Ježíše Krista, tak také, když svátostně přichází k člověku a působí život milosti, podle toho, co čteme v Jan 6, 57: Ten, kdo mě jí, bude též žít ze mne. Proto také Cyril 4 říká: Když se oživující Boží Slovo spojí s vlastním tělem, činí ho oživujícím. Neboť se slušelo, aby se nějak spojil s našimi těly skrze své svaté tělo a drahocennou krev, které přijímáme v oživujícím požehnání v chlebu a víně. Za druhé musíme uvážit, že účinek pochází z toho, co se touto svátost znázorňuje, což je Kristovo utrpení, jak bylo řečeno výše. 5 A proto účinek, který přineslo Kristovo utrpení pro svět, působí tato svátost pro člověka. Proto k verši Jan 19, 34 hned vyšla krev a voda, Chrysostomus 6 říká: Protože odtud mají původ svatá tajemství, když přistupuješ s bázní ke kalichu, máš přistoupit tak, jako bys měl pít ze samého Kristova boku. Proto i sám Pán v Mt 26, 28 říká: toto je má krev smlouvy, prolévaná za mnohé na odpuštění hříchů. Za třetí musíme uvážit, že účinek této svátosti pochází z toho, že se podává na způsob pokrmu a nápoje. A proto všechny účinky, které působí hmotný pokrm a nápoj pro tělesný život, totiž že ho udržuje, rozmnožuje, napravuje a potěšuje, to všechno působí tato svátost pro duchovní život. Proto Ambrož 7 v V. knize spisu De sacramentis říká: Tento chléb je věčným životem, který upevňuje podstatu naší duše. A Chrysostomus 8 v komentáři Supra Ioannem říká: Nám, kteří po něm toužíme, dává dotknout se ho, požívat ho i 4 CYRILLUS ALEXANDRINUS, CYRILLUS ALEXANDRINUS, In Luc., super XXII 19 (PG 72, 92). Doslovně v THOMAS DE AQUINO, Catena Aurea, In Luc., cap. XXII, 5, super vers Q. 74, a. 1; q. 76, a. 2, ad 1. 6 IOANNES CHRYSOSTOMUS, In Ioann., hom. LXXXV (PG 59, 463). Doslovně v THOMAS DE AQUINO, Catena Aurea, In Ioann., cap. XIX, 10, super vers AMBROSIUS, De Sacram., Lib. V, cap. 4 (PL 16, 471). Srov. GRATIANUS, Decretum, P. III De cons., dist. II, can. 56 Non iste panis (RF I, 1335). 8 IOANNES CHRYSOSTOMUS, In Ioann., hom. XLVI (PG 59, 260). Srov. THOMAS DE AQUINO, Catena Aurea, In Luc., cap. XXII, 5, super vers. 19.

3 dicit, Ioan. VI, caro mea vere est cibus, et sanguis meus vere est potus. Quarto consideratur effectus huius sacramenti ex speciebus in quibus hoc traditur sacramentum. Unde et Augustinus, ibidem, dicit, Dominus noster corpus et sanguinem suum in eis rebus commendavit quae ad unum aliquod rediguntur ex multis, namque aliud, scilicet panis, ex multis granis in unum constat, aliud, scilicet vinum, ex multis racemis confluit. Et ideo ipse alibi dicit, super Ioan., O sacramentum pietatis, o signum unitatis, o vinculum caritatis. Et quia Christus et eius passio est causa gratiae, et spiritualis refectio et caritas sine gratia esse non potest, ex omnibus praemissis manifestum est quod hoc sacramentum gratiam confert. Ad primum ergo dicendum quod hoc sacramentum ex seipso virtutem habet gratiam conferendi, nec aliquis habet gratiam ante susceptionem huius sacramenti nisi ex aliquali voto ipsius, vel per seipsum, sicut adulti, vel voto Ecclesiae, sicut parvuli, sicut supra dictum est. Unde ex efficacia virtutis ipsius est quod etiam ex voto ipsius aliquis gratiam consequatur, per quam spiritualiter vivificetur. Restat igitur ut, cum ipsum sacramentum realiter sumitur, gratia augeatur, et vita spiritualis perficiatur. Aliter tamen quam per sacramentum confirmationis, in quo augetur et perficitur gratia ad persistendum contra exteriores impugnationes inimicorum Christi. Per hoc autem sacramentum augetur gratia, et perficitur spiritualis vita, ad hoc quod homo in seipso perfectus existat per coniunctionem ad Deum. Ad secundum dicendum quod hoc sacramentum confert gratiam spiritualiter, cum virtute caritatis. Unde Damascenus comparat hoc sacramentum carboni quem Isaias vidit, Isaiae VI, carbo enim lignum simplex non est, sed unitum igni, ita et panis communionis non simplex panis est, sed unitus divinitati. Sicut autem Gregorius dicit, in homilia Pentecostes, amor Dei non est otiosus, magna enim operatur, si est. Et ideo per hoc sacramentum, quantum est ex sui virtute, non solum habitus gratiae et virtutis confertur, sed etiam excitatur in actum, secundum illud II Cor. V, caritas Christi urget nos. Et inde est quod ex virtute huius sacramenti anima spiritualiter reficitur, per hoc quod anima delectatur, et quodammodo inebriatur dulcedine bonitatis divinae, secundum illud Cant. V, comedite, amici, et bibite; et Otázka 79 3 obejmout. Proto i sám Pán v Jan 6, 55 říká: Mé tělo je opravdu pokrm a má krev opravdu nápoj. Za čtvrté musíme uvážit, že účinek této svátosti pochází ze způsob, v nichž se tato svátost podává. Proto Augustin 9 říká tamtéž: Náš Pán odporučil své tělo a svou krev v těch věcech, které se z mnohých prvků stávají jakousi jednotou; neboť jedna věc, totiž chléb, z mnoha zrn vytváří jednotu; druhá, totiž víno, se slévá z mnohých bobulí. A proto sám jinde v komentáři Super Ioannem 10 říká: Ó svátosti zbožnosti, ó znamení jednoty, ó pouto lásky! A protože Kristus a jeho utrpení jsou příčinou milosti, a protože duchovní občerstvení a láska nemohou existovat bez milosti, ze všeho uvedeného je zjevné, že tato svátost uděluje milost. K námitkám: 1. Tato svátost má sílu udělovat milost ze sebe. A nikdo nemá milost před přijetím této svátosti, leda z touhy po ní, buď z vlastní jako u dospělých, anebo z touhy církve jako u dětí, jak bylo řečeno výše. 11 Proto z účinnosti její síly vychází, že někdo už z touhy po ní dosahuje milost, kterou duchovně ožívá. Zbývá tudíž, že u toho, kdo svátost skutečně přijme, vzrůstá milost a zdokonaluje se duchovní život. Avšak jinak než svátostí biřmování, v níž milost vzrůstá a zdokonaluje se, aby člověk odolal vnějším útokům Kristových nepřátel. Touto svátostí však vzrůstá milost a zdokonaluje se duchovní život tak, aby skrze spojení s Bohem byl člověk dokonalý o sobě. 2. Tato svátost duchovně uděluje milost spolu s ctností lásky. Proto Damašský 12 přirovnává tuto svátost k uhlíku, který viděl Isaiáš (6, 6): Uhlík totiž není jednoduché dřevo, ale spojené s ohněm. Tak i chléb společenství není obyčejný chléb, ale spojený s božstvím. Také Řehoř 13 v homilii o Letnicích říká: Boží láska nezahálí; jeli kde, činí veliké věci. A proto tato svátost, pokud to záleží na její moci, neuděluje pouze habitus milosti a ctnosti, ale také nás pobízí k činu, podle toho, co čteme v 2 Kor 5, 14: Pobízí nás totiž láska ke Kristu. A z toho vychází, že duše se silou této svátosti duchovně občerstvuje tím, že se potěší a jaksi opojí sladkostí Boží dobroty, podle toho, co čteme v Pís 5, 1: Jezte, 9 AUGUSTINUS, In Ioann., Tract. XXVI, super VI 56 (PL 35, 1614). 10 AUGUSTINUS, In Ioann., Tract. XXVI, super VI 41 (PL 35, 1613). 11 Q. 73, a IOANNES DAMASCENUS, De Fide Orth., Lib. IV, cap. 13 (PG 94, 1149). 13 GREGORIUS MAGNUS, In Evang., Lib. II, hom. XXX (PL 76, 1221).

4 Otázka 79 4 inebriamini, carissimi. přátelé, pijte, opájejte se, moji drazí! Ad tertium dicendum quod, quia sacramenta operantur 3. Poněvadž svátosti působí v souladu s tím, co secundum similitudinem per quam significant, ideo znamenají, proto se na základě jakési podobnosti per quandam assimilationem dicitur quod in hoc říká, že se v této svátosti podává tělo pro spásu sacramento corpus offertur pro salute corporis, et těla a krev pro spásu duše, ačkoli obojí působí ke sanguis pro salute animae, quamvis utrumque ad spáse obojího, protože pod obojím je celý salutem utriusque operetur, cum sub utroque totus sit Kristus, jak bylo řečeno výše. 14 A třebaže tělo Christus, ut supra dictum est. Et licet corpus non sit není bezprostředním subjektem milosti, přece se immediatum subiectum gratiae, ex anima tamen účinek milosti přenáší z duše na tělo, když v redundat effectus gratiae ad corpus, dum in praesenti přítomném stavu propůjčujeme své údy Bohu za membra nostra exhibemus arma iustitiae Deo, ut nástroj spravedlnosti, jak čteme v Řím 6, 13, a habetur Rom. VI; et in futuro corpus nostrum sortietur když v budoucnosti dosáhne naše tělo incorruptionem et gloriam animae. neporušenosti a slávy duše. Articulus 2: Utrum effectus huius sacramenti sit Článek druhý: Zda je účinkem této svátosti adeptio gloriae. dosažení slávy. Ad secundum sic proceditur. Videtur quod Zdá se, že dosažení slávy není účinkem této effectus huius sacramenti non sit adeptio gloriae. svátosti. Effectus enim proportionatur suae causae. Sed 1. Účinek je totiž úměrný své příčině. Ale tato hoc sacramentum competit viatoribus, unde et svátost přísluší poutníkům. Proto se také nazývá viaticum dicitur. Cum igitur viatores nondum sint pokrm na cestu. Jestliže tedy poutníci ještě capaces gloriae, videtur quod hoc sacramentum nejsou schopni slávy, zdá se, že tato svátost není non causet adeptionem gloriae. příčinou dosažení slávy. Praeterea, posita causa sufficienti, ponitur 2. Kde je dána účinná příčina, je dán účinek. Ale effectus. Sed multi accipiunt hoc sacramentum tuto svátost přijímá mnoho takových, kteří nikdy qui nunquam pervenient ad gloriam, ut patet per nedojdou slávy, jak je patrné u Augustina 15 v Augustinum, XXI de Civ. Dei. Non ergo hoc XXI. knize spisu De civitate Dei. Tato svátost sacramentum est causa adeptionis gloriae. Praeterea, maius non efficitur a minori, quia nihil agit ultra suam speciem. Sed minus est percipere Christum sub specie aliena, quod fit in hoc sacramento, quam frui eo in specie propria, quod pertinet ad gloriam. Ergo hoc sacramentum non causat adeptionem gloriae. Sed contra est quod dicitur Ioan. VI, si quis manducaverit ex hoc pane, vivet in aeternum. Sed vita aeterna est vita gloriae. Ergo effectus huius sacramenti est adeptio gloriae. Respondeo dicendum quod in hoc sacramento potest considerari et id ex quo habet effectum, scilicet ipse Christus contentus, et passio eius repraesentata; et id per quod habet effectum, scilicet usus sacramenti et species eius. Et quantum ad utrumque competit huic sacramento quod causet adeptionem vitae aeternae. Nam ipse Christus per suam passionem aperuit nobis aditum vitae aeternae, secundum illud Heb. IX, novi testamenti mediator est, ut, morte intercedente, qui vocati sunt accipiant tedy není příčinou dosažení slávy. 3. Menší činitel nepůsobí větší účinek, protože nic nepůsobí nad možnosti svého druhu. Ale přijímat Krista pod cizí podobou, což se děje v této svátosti, je méně, než ho požívat ve vlastní podobě, což patří ke slávě. Tato svátost tedy nepůsobí dosažení slávy. Na druhé straně: V Jan 6, 51 se říká: Kdo bude jíst tento chléb, bude živ navěky. A věčný život je život slávy. Účinkem této svátosti tedy je dosažení slávy. Odpovídám: U této svátosti můžeme uvážit jak to, z čeho vychází její účinek, totiž z toho, že obsahuje samého Krista, a že znázorňuje jeho utrpení; tak to, čím svého účinku dosahuje, totiž užívání svátosti a její způsoby. A s ohledem na obojí této svátosti přísluší, aby působila dosažení věčného života. Neboť sám Kristus nám otevřel svým utrpením bránu věčné slávy, jak čteme v Žid 9, 15: Proto je tedy on prostředníkem nové smlouvy, aby po dokonání 14 Q. 76, a AUGUSTINUS, De civitate Dei, kn. XXI, cap. 25 (PL 41, 742).

5 repromissionem aeternae hereditatis. Unde et in forma huius sacramenti dicitur, hic est calix sanguinis mei novi et aeterni testamenti. Similiter etiam refectio spiritualis cibi, et unitas significata per species panis et vini, habentur quidem in praesenti sed imperfecte, perfecte autem in statu gloriae. Unde Augustinus dicit, super illud Ioan. VI, Caro mea vere est cibus, cum cibo et potu id appetant homines ut non esuriant neque sitiant, hoc veraciter non praestat nisi iste cibus et potus, qui eos a quibus sumitur immortales et incorruptibiles facit in societate sanctorum, ubi pax erit et unitas plena atque perfecta. Ad primum ergo dicendum quod, sicut passio Christi, ex cuius virtute hoc sacramentum operatur, est quidem causa sufficiens gloriae, non tamen ita quod statim per ipsam introducamur in gloriam, sed oportet ut prius simul compatiamur, ut postea simul glorificemur, sicut dicitur Rom. VIII, ita hoc sacramentum non statim nos in gloriam introducit, sed dat nobis virtutem perveniendi ad gloriam. Et ideo viaticum dicitur. In cuius figuram, legitur III Reg. XIX, quod Elias comedit et bibit, et ambulavit in fortitudine cibi illius quadraginta diebus et quadraginta noctibus, usque ad montem Dei Horeb. Ad secundum dicendum quod, sicut passio Christi non habet suum effectum in his qui se ad eam non habent ut debent, ita et per hoc sacramentum non adipiscuntur gloriam qui indecenter ipsum suscipiunt. Unde Augustinus dicit, super Ioan., exponens illa verba, aliud est sacramentum, aliud virtus sacramenti. Multi de altari accipiunt, et accipiendo moriuntur. Panem ergo caelestem spiritualiter manducate, innocentiam ad altare apportate. Unde non est mirum si illi qui innocentiam non servant, effectum huius sacramenti non consequuntur. Ad tertium dicendum quod hoc quod Christus sub aliena specie sumitur, pertinet ad rationem sacramenti, quod instrumentaliter agit. Nihil autem prohibet causam instrumentalem producere potiorem effectum, ut ex supra dictis patet. Otázka 79 5 jeho smrti [ ] obdrželi ti, kdo jsou povoláni, zaslíbené věčné dědictví. Proto se také ve formě této svátosti říká: To je kalich mé krve, nové a věčné smlouvy. Podobně se také už v přítomnosti těšíme duchovnímu občerstvení pokrmem a jednotě znamenané způsobami chleba a vína, i když nedokonale; dokonale pak ve stavu slávy. Proto Augustin 16 k verši Jan 6, 55 mé tělo je opravdu pokrm, říká: Když si lidé žádají pokrm a nápoj, aby nelačněli a nežíznili, to vpravdě nedává než tento pokrm a nápoj, který ty, kdo ho přijímají, činí nesmrtelnými a neporušitelnými ve společnosti svatých, kde bude pokoj a plná a dokonalá jednota. K námitkám: 1. Kristovo utrpení, v jehož síle působí tato svátost, je sice dostatečnou příčinou slávy, ne však tak, že bychom jím byli hned uvedeni do slávy, ale je třeba, abychom nejprve spolu s ním trpěli, a potom byli spolu s ním oslaveni, jak se praví v Řím 8, 17. Tak také tato svátost nás neuvádí hned do slávy, ale dává nám sílu do slávy vejít. A proto se nazývá pokrmem na cestu. O jeho předobrazu čteme v 1 Král 19, 8, že Eliáš se najedl a napil, potom posílený tou stravou šel čtyřicet dní a čtyřicet nocí až na Boží horu Choreb. 2. Jako Kristovo utrpení nedosahuje svého účinku u těch, kteří k němu nezaujímají náležitý postoj, tak skrze tuto svátost nedosahují slávy ti, kdo ji přijímají nehodně. Augustin 17 proto v komentáři Super Ioannem, když vykládá slova v Jan 6, 49: Jedli manu a zemřeli, říká: Něco jiného je svátost, a něco jiného je síla svátosti. Mnozí přijímají z oltáře a přijímajíce umírají. Požívejte tedy nebeský chléb duchovně, k oltáři přinášejte nevinnost. Proto není divu, že ti, kteří nezachovávají nevinnost, nedosahují účinku této svátosti. 3. K pojmu svátosti, která působí nástrojově, patří, že Krista přijímáme pod cizí podobou. Nic však nepřekáží, aby nástrojová příčina způsobila větší účinek, jak je patrné ze shora řečeného. 18 Articulus 3: Utrum effectus huius sacramenti sit Článek třetí: Zda je účinkem této svátosti remissio peccati mortalis. odpuštění smrtelného hříchu. Ad tertium sic proceditur. Videtur quod effectus Zdá se, že účinkem této svátosti je odpuštění 16 AUGUSTINUS, In Ioann., Tract. XXVI (PL 35, 1614). 17 AUGUSTINUS, In Ioann., Tract. XXVI, super VI 49 (PL 35, 1611). 18 Q. 77, a. 3, ad 3.

6 huius sacramenti sit remissio peccati mortalis. Dicitur enim in quadam collecta, sit hoc sacramentum ablutio scelerum. Sed scelera dicuntur peccata mortalia. Ergo per hoc sacramentum peccata mortalia abluuntur. Praeterea, hoc sacramentum agit in virtute passionis Christi, sicut et Baptismus. Sed per Baptismum dimittuntur peccata mortalia, ut supra dictum est. Ergo et per hoc sacramentum, praesertim cum in forma huius sacramenti dicatur, qui pro multis effundetur in remissionem peccatorum. Praeterea, per hoc sacramentum gratia confertur, ut dictum est. Sed per gratiam iustificatur homo a peccatis mortalibus, secundum illud Rom. III, iustificati gratis per gratiam ipsius. Ergo per hoc sacramentum remittuntur peccata mortalia. Sed contra est quod dicitur I Cor. XI, qui manducat et bibit indigne, iudicium sibi manducat et bibit. Dicit autem Glossa ibidem quod ille manducat et bibit indigne qui in crimine est, vel irreverenter tractat, et talis manducat et bibit sibi iudicium, idest damnationem. Ergo ille qui est in peccato mortali, per hoc quod accipit hoc sacramentum, magis accumulat sibi peccatum, quam remissionem sui peccati consequatur. Respondeo dicendum quod virtus huius sacramenti potest considerari dupliciter. Uno modo, secundum se. Et sic hoc sacramentum habet virtutem ad remittendum quaecumque peccata, ex passione Christi, quae est fons et causa remissionis peccatorum. Alio modo potest considerari per comparationem ad eum qui recipit hoc sacramentum, prout in eo invenitur vel non invenitur impedimentum percipiendi hoc sacramentum. Quicumque autem habet conscientiam peccati mortalis, habet in se impedimentum percipiendi effectum huius sacramenti, eo quod non est conveniens susceptor huius sacramenti, tum quia non vivit spiritualiter, et ita non debet spirituale nutrimentum suscipere, quod non est nisi viventis; tum quia non potest uniri Christo, quod fit per hoc sacramentum, dum est in affectu peccandi mortaliter. Et ideo, ut dicitur in libro de Ecclesiasticis Dogmat., si mens in affectu peccandi est, gravatur magis Eucharistiae perceptione quam purificetur. Unde hoc Otázka 79 6 smrtelného hříchu. 1. V jedné mešní modlitbě 19 se totiž říká: Ať tato svátost smyje naše zločiny. Ale zločiny znamenají smrtelné hříchy. Touto svátostí se tedy smývají smrtelné hříchy. 2. Tato svátost působí v síle Kristova utrpení, stejně jako křest. Ale křtem se odpouštějí smrtelné hříchy, jak bylo řečeno výše. 20 Odpouštějí se tedy i touto svátostí, zvláště když se ve formě této svátosti říká: Která bude vylita za mnohé na odpuštění hříchů. 3. Touto svátostí se uděluje milost, jak bylo řečeno. 21 Ale milostí je člověk ospravedlněn od smrtelných hříchů, jak čteme v Řím 3, 24: Jsou ospravedlněni darem jeho milosti. Touto svátostí se tedy odpouštějí smrtelné hříchy. Na druhé straně: V 1 Kor 11, 29* se říká: Kdo jí a pije nehodně, jí a pije sám sobě odsouzení. Glossa 22 k tomuto místu říká, že ten jí a pije nehodně, kdo spáchal zločin nebo jedná neuctivě; a takový si jí a pije soud, to jest zavržení. Tedy ten, kdo je ve smrtelném hříchu, tím, že přijímá tuto svátost, spíše stupňuje svůj hřích, než že by dosahoval odpuštění svého hříchu. Odpovídám: O síle této svátosti můžeme uvažovat dvěma způsoby. Jedním způsobem o sobě. Z tohoto hlediska má tato svátost sílu odpouštět jakékoli hříchy díky Kristovu utrpení, které je zdrojem a příčinou odpuštění hříchů. Jiným způsobem o ní můžeme uvažovat vzhledem k tomu, kdo tuto svátost přijímá, nakolik se v něm nachází či nenachází překážka bránící přijetí účinku této svátosti. Kdokoli si pak je vědom smrtelného hříchu, má v sobě překážku přijetí účinku této svátosti. Není hodným přijemcem této svátosti, a to jak proto, že duchovně nežije a nemůže tak přijímat duchovní výživu, která je pouze pro živé, tak také proto, že dokud setrvává v náklonnosti ke smrtelnému hříchu, nemůže se spojit s Kristem, jak se to děje v této svátosti. A proto, jak se říká v knize De Ecclesiasticis Dogmatibus, 23 jestliže mysl setrvává v náklonnosti hřešit, přijetím eucharistie se spíše zatěží, než očistí. Proto tato svátost 19 Postcommunio ze mše Za živé či zemřelé. Viz HUGO MENARDUS, In S. Gregorii Librum Sacramentorum Notae, nota 680 (PL 78, 475). Srov. Missale S.O.P., Orationes ad diversa, n. 338 (p. *88). 20 Q. 69, a A Glossa LOMBARDI (PL 191, 1646); srov. Glossa interl. (VI, 51v). 23 GENNADIUS MASSILIENSIS, Liber de Ecclesiasticis Dogmatibus. cap. 53 (PL 58, 994).

7 sacramentum in eo qui ipsum percipit cum conscientia peccati mortalis, non operatur remissionem peccati. Potest tamen hoc sacramentum operari remissionem peccati dupliciter. Uno modo, non perceptum actu, sed voto, sicut cum quis primo iustificatur a peccato. Alio modo, etiam perceptum ab eo qui est in peccato mortali, cuius conscientiam et affectum non habet. Forte enim primo non fuit sufficienter contritus, sed, devote et reverenter accedens, consequetur per hoc sacramentum gratiam caritatis, quae contritionem perficiet et remissionem peccati. Ad primum ergo dicendum quod petimus quod illud sacramentum nobis sit ablutio scelerum, vel eorum quorum conscientiam non habemus, secundum illud Psalmi, Ab occultis meis munda me, Domine; vel ut contritio in nobis perficiatur ad scelerum remissionem; vel etiam ut robur nobis detur contra scelera vitanda. Ad secundum dicendum quod Baptismus est spiritualis generatio, quae est mutatio de non esse spirituali in esse spirituale; et datur per modum ablutionis. Et ideo, quantum ad utrumque, non inconvenienter accedit ad Baptismum qui habet conscientiam peccati mortalis. Sed per hoc sacramentum homo sumit in se Christum per modum spiritualis nutrimenti, quod non competit mortuo in peccatis. Et ideo non est similis ratio. Ad tertium dicendum quod gratia est sufficiens causa remissionis peccati mortalis, non tamen actu remittit peccatum mortale nisi cum primo datur peccatori. Sic autem non datur in hoc sacramento. Unde ratio non sequitur. Otázka 79 7 nepůsobí odpuštění hříchů u toho, kdo ji přijímá s vědomím smrtelného hříchu. Tato svátost však může působit odpuštění hříchu dvěma způsoby. Jedním způsobem, když je přijatá ne aktuálně, ale touhou; jako když je někdo dříve ospravedlněn od hříchu. Jiným způsobem, když je také přijata tím, kdo je ve smrtelném hříchu, kterého si není vědom a nelne k němu. Dříve snad totiž dostatečně nelitoval, ale když nyní přistupuje zbožně a uctivě, obdrží touto svátostí milost lásky, která zdokonaluje lítost a odpouští hříchy. K námitkám: 1. Prosíme, aby tato svátost buď smyla zločiny, kterých si nejsme vědomi, podle Ž 19, 13: Od skrytého zla mě očisti, nebo aby v nás byla přivedena k dokonalosti lítost působící odpuštění zločinů, anebo také aby nám byla dána síla se zločinů varovat. 2. Křest je duchovní zrození, což je změna z duchovního ne-bytí v duchovní bytí. Dává se na způsob obmytí. A proto s ohledem na obojí, nepřistupuje nepřiměřeně ke křtu ten, kdo si je vědom smrtelného hříchu. Ale v této svátosti člověk do sebe přijímá Krista na způsob duchovní výživy, která nepřísluší mrtvému ve hříších. A proto se nejedná o platný argument. 3. Milost je dostatečnou příčinou odpuštění smrtelného hříchu. Smrtelný hřích však účinně odpouští tehdy, když je hříšníkovi dána poprvé. V této svátosti se však takto nedává. Argument proto neplatí. Articulus 4: Utrum per hoc sacramentum Článek čtvrtý: Zda se touto svátostí odpouští remittatur peccatum veniale. všední hřích. Ad quartum sic proceditur. Videtur quod per hoc Zdá se, že se touto svátostí neodpouštějí všední sacramentum non remittantur peccata venialia. hříchy. Hoc enim sacramentum, ut Augustinus dicit, super 1. Tato svátost je totiž svátost lásky, jak praví Ioan., est sacramentum caritatis. Sed venialia Augustin 24 v komentáři Super Ioannem. Ale peccata non contrariantur caritati, ut in secunda parte všední hříchy nejsou protiklady lásky, jak jsme habitum est. Cum ergo contrarium tollatur per suum měli v Druhé části. 25 Protože navzájem se ruší contrarium, videtur quod peccata venialia per hoc protiklady, zdá se tedy, že se všední hříchy sacramentum non remittantur. neodpouštějí touto svátostí. Praeterea, si peccata venialia per hoc sacramentum remittantur, qua ratione unum remittitur, et omnia remittentur. Sed non videtur quod omnia remittantur, quia sic frequenter aliquis esset absque omni peccato veniali, quod est contra id quod dicitur I Ioan. I, si dixerimus 2. Kdyby se všední hříchy odpouštěly touto svátostí, z důvodu, pro který se odpouští jeden, by se odpouštěly všechny. Ale nezdá se, že se odpouštějí všechny, protože tak by člověk často byl bez jakéhokoli hříchu, což je v rozporu s tím, co čteme v 1 Jan 1, 8: Říkáme li: Hříchu 24 AUGUSTINUS, In Ioann., Tract. XXVI, super VI 41 (PL 35, 1611). 25 I-II, q. 88, a. 1 a 2; II-II, q. 24, a. 8, ad 2; a. 10.

8 quoniam peccatum non habemus, nos ipsos seducimus. Non ergo per hoc sacramentum remittitur aliquod peccatum veniale. Praeterea, contraria mutuo se expellunt. Sed peccata venialia non prohibent a perceptione huius sacramenti, dicit enim Augustinus, super illud Ioan. VI, si quis ex ipso manducaverit, non morietur in aeternum, innocentiam, inquit, ad altare apportate, peccata, etsi sint quotidiana, non sint mortifera. Ergo neque peccata venialia per hoc sacramentum tolluntur. Sed contra est quod Innocentius III dicit, quod hoc sacramentum veniale delet et cavet mortalia. Respondeo dicendum quod in hoc sacramento duo possunt considerari, scilicet ipsum sacramentum, et res sacramenti. Et ex utroque apparet quod hoc sacramentum habet virtutem ad remissionem venialium peccatorum. Nam hoc sacramentum sumitur sub specie cibi nutrientis. Nutrimentum autem cibi necessarium est corpori ad restaurandum id quod quotidie deperditur ex calore naturali. Spiritualiter autem quotidie in nobis aliquid deperditur ex calore concupiscentiae per peccata venialia, quae diminuunt fervorem caritatis, ut in secunda parte habitum est. Et ideo competit huic sacramento ut remittat peccata venialia. Unde et Ambrosius dicit, in libro de Sacramentis, quod Iste panis quotidianus sumitur in remedium quotidianae infirmitatis. Res autem huius sacramenti est caritas, non solum quantum ad habitum, sed etiam quantum ad actum, qui excitatur in hoc sacramento, per quod peccata venialia solvuntur. Unde manifestum est quod virtute huius sacramenti remittuntur peccata venialia. Ad primum ergo dicendum quod peccata venialia, etsi non contrarientur caritati quantum ad habitum, contrariantur tamen ei quantum ad fervorem actus, qui excitatur per hoc sacramentum. Ratione cuius peccata venialia tolluntur. Ad secundum dicendum quod illud verbum non est intelligendum quin aliqua hora possit homo esse absque omni reatu peccati venialis, sed quia vitam istam sancti non ducunt sine peccatis venialibus. Ad tertium dicendum quod maior est virtus caritatis, cuius est hoc sacramentum, quam venialium peccatorum, nam caritas tollit per suum actum peccata venialia, quae tamen non possunt totaliter impedire Otázka 79 8 nemáme, klameme sami sebe, není v nás pravda. Touto svátostí se tedy neodpouští žádný všední hřích. 3. Protiklady se ruší navzájem. Ale všední hříchy nebrání přijetí této svátosti. Augustin 26 totiž k verši Jan 6, 58: Kdo jí tento chléb, bude živ navěky, říká: Přinášejte k oltáři nevinnost. I když jsou hříchy každodenní, jen ať nejsou smrtonosné. Touto svátostí tedy ani všední hříchy nejsou odstraněny. Na druhé straně: Innocenc III. 27 říká, že tato svátost všední hříchy ničí a chrání před těžkými. Odpovídám: U této svátosti můžeme uvážit dva aspekty, totiž samu svátost, a realitu svátosti. Z obou je patrné, že tato svátost má sílu odpouštět všední hříchy. Neboť tato svátost se přijímá pod způsobou vyživujícího pokrmu. Výživa pokrmem je pak potřebná pro tělo, aby se obnovilo to, co se denně ztrácí působením přirozené teploty. Duchovně se však v nás působením žáru žádostivosti denně ztrácí něco všedními hříchy, které zmenšují vroucnost lásky, jak jsme měli ve Druhé části. 28 Této svátosti tedy přináleží, aby odpouštěla všední hříchy. Proto také Ambrož 29 ve spisu De sacramentis říká, že tento každodenní chléb se přijímá jako lék na každodenní slabosti. Realitou této svátosti pak je láska, nejen jako habitus, ale také jako úkon, který je touto svátostí vzbuzován. A jím jsou zahlazovány všední hříchy. Z toho je zřejmé, že se silou této svátosti odpouštějí všední hříchy. K námitkám: 1. Všední hříchy sice neodporují lásce jako habitu, přece odporují vroucnosti jejího úkonu, který je touto svátostí vzbuzován, a jímž se odstraňují všední hříchy. 2. Citovanému výroku nelze rozumět tak, že by člověk nemohl být nějakou hodinu bez jakékoli viny všedního hříchu, ale tak, že ani svatí nevedou tento život bez všedního hříchu. 3. Tato svátost je svátostí lásky a její síla je větší, než síla všedních hříchů. Neboť láska svým úkonem odstraňuje všední hříchy, které však nemohou zcela zabránit úkonu lásky. A totéž 26 AUGUSTINUS, In Ioann., Tract. XXVI (PL 35, 1611). 27 INNOCENTIUS III, De Sacro Altaris Mysterio, Lib. IV, cap. 44 (PL 217, 885). 28 II-II, q. 24, a. 10; q. 54, a AMBROSIUS, De Sacram., Lib. V, cap. 4 (PL 16, 472). Srov. PETRUS LOMBARDUS, Sent., Lib. IV, dist. XII, cap. 6 (QR II, 814)

9 actum caritatis. Et eadem ratio est de hoc sacramento. Otázka 79 9 platí o této svátosti. Articulus 5: Utrum per hoc sacramentum Článek pátý: Zda se touto svátostí odpouští celý remittatur tota poena peccati. trest za hřích. Ad quintum sic proceditur. Videtur quod per hoc Zdá se, že se touto svátostí odpouští celý trest za sacramentum tota poena peccati remittatur. Homo hřích. enim per hoc sacramentum suscipit in se effectum 1. Člověk totiž touto svátostí do sebe přijímá passionis Christi, ut dictum est, sicut et per účinek Kristova utrpení, jak bylo řečeno, 30 stejně Baptismum. Sed per Baptismum percipit homo jako křtem. Ale křtem člověk přijímá odpuštění remissionem omnis poenae virtute passionis Christi, celého trestu silou utrpení Kristova, které quae sufficienter satisfecit pro omnibus peccatis, ut ex dostatečně zadostučinilo za všechny hříchy, jak supra dictis patet. Ergo videtur quod per hoc je patrné z výše řečeného. 31 Zdá se tedy, že se sacramentum homini remittatur totus reatus poenae. touto svátostí člověku odpouští celý trest. Praeterea, Alexander Papa dicit, Nihil in sacrificiis maius esse potest quam corpus et sanguis Christi. Sed per sacrificia veteris legis homo satisfaciebat pro peccatis suis, dicitur enim Levit. IV et V, si peccaverit homo, offeret (hoc vel illud) pro peccato suo, et remittetur ei. Ergo multo magis hoc sacramentum valet ad remissionem omnis poenae. Praeterea, constat quod per hoc sacramentum aliquid de reatu poenae dimittitur, unde et in satisfactione quibusdam iniungitur quod pro se faciant Missas celebrare. Sed qua ratione una pars poenae dimittitur, eadem ratione et alia, cum virtus Christi, quae in hoc sacramento continetur, sit infinita. Ergo videtur quod per hoc sacramentum tota poena tollatur. Sed contra est quod, secundum hoc, non esset homini alia poena iniungenda, sicut nec baptizato iniungitur. Respondeo dicendum quod hoc sacramentum simul est et sacrificium et sacramentum, sed rationem sacrificii habet inquantum offertur; rationem autem sacramenti inquantum sumitur. Et ideo effectum sacramenti habet in eo qui sumit, effectum autem sacrificii in eo qui offert, vel in his pro quibus offertur. Si igitur consideretur ut sacramentum, habet dupliciter effectum, uno modo, directe ex vi sacramenti; alio modo, quasi ex quadam concomitantia; sicut et circa continentiam sacramenti dictum est. Ex vi quidem sacramenti, directe habet illum effectum ad quem est institutum. Non est autem institutum ad satisfaciendum, sed ad spiritualiter nutriendum per unionem ad Christum et ad membra eius, sicut et nutrimentum unitur nutrito. Sed quia 2. Papež Alexander 32 říká: Mezi obětmi nemůže být nic většího než Kristovo tělo a krev. Ale obětmi Starého zákona člověk zadostučinil za své hříchy. V Lv 4. a 5. kap. se totiž říká: Zhřeší-li člověk, obětuje (to či ono) za svůj hřích a bude mu odpuštěn. Tato svátost tedy mnohem více platí na odpuštění každého trestu. 3. Je jisté, že se touto svátostí promíjí něco z trestu. Proto se také některým lidem ukládá za dostiučinění, aby za sebe dali sloužit mše. Ale z jakého důvodu se odpouští jedna část trestu, z téhož důvodu se odpouští i další, neboť Kristova síla, která je obsažena v této svátosti, je nekonečná. Zdá se tedy, že touto svátostí se odstraňuje celý trest. Na druhé straně: Potom by se ale neměl člověku ukládat jiný trest, stejně jako se už neukládá pokřtěnému. Odpovídám: Tato svátost je zároveň oběť a svátost. Má povahu oběti, nakolik je obětována, a povahu svátosti, nakolik je požívána. A proto účinek svátosti působí v tom, kdo přijímá, a účinek oběti v tom, kdo obětuje, nebo v těch, za které je obětována. Uvažuje-li se tedy jako svátost, má dvojí účinek. Jedním způsobem přímo ze síly svátosti, druhým způsobem jakoby z doprovázení, jak též bylo řečeno o obsahu svátosti. 33 Ze síly svátosti působí přímo ten účinek, pro který byla ustanovena. Nebyla však ustanovena na zadostučinění, ale jako duchovní výživa skrze spojení s Kristem a s jeho údy, jako se pokrm spojuje s živeným. Ale protože toto spojení se 30 A. 1 a Q. 69, a ALEXANDER I (PS.), Epist. I Ad Omnes Orth., cap. 4 (MA I, 639). Srov. GRATIANUS, Decretum, P. III De cons., dist. II, can. 8 Nihil in sacrificiis (RF I, 1317). 33 Q. 76, a. 1 a 2.

10 haec unitas fit per caritatem, ex cuius fervore aliquis consequitur remissionem non solum culpae, sed etiam poenae; inde est quod ex consequenti, per quandam concomitantiam ad principalem effectum, homo consequitur remissionem poenae; non quidem totius, sed secundum modum suae devotionis et fervoris. Inquantum vero est sacrificium, habet vim satisfactivam. Sed in satisfactione magis attenditur affectus offerentis quam quantitas oblationis, unde et Dominus dixit, Luc. XXI, de vidua quae obtulit duo aera, quod plus omnibus misit. Quamvis igitur haec oblatio ex sui quantitate sufficiat ad satisfaciendum pro omni poena, tamen fit satisfactoria illis pro quibus offertur, vel etiam offerentibus, secundum quantitatem suae devotionis, et non pro tota poena. Ad primum ergo dicendum quod sacramentum Baptismi directe ordinatur ad remissionem culpae et poenae, non autem Eucharistia, quia Baptismus datur homini quasi commorienti Christo; Eucharistia autem quasi nutriendo et perficiendo per Christum. Unde non est similis ratio. Ad secundum dicendum quod alia sacrificia et oblationes non operabantur remissionem totius poenae, neque quantum ad quantitatem oblati, sicut hoc sacrificium; neque quantum ad devotionem hominis, ex qua contingit quod etiam hic non tollitur tota poena. Ad tertium dicendum quod hoc quod tollitur pars poenae et non tota per hoc sacramentum, non contingit ex defectu virtutis Christi, sed ex defectu devotionis humanae. Otázka děje láskou, pro jejíž vroucnost člověk dosahuje odpuštění nejen viny, ale také trestu, jako důsledek z toho vyplývá, že z důvodu jakéhosi doprovázení hlavního účinku člověk dosahuje odpuštění trestu, ne sice celého, ale dle míry své zbožnosti a vroucnosti. Nakolik je pak obětí, má sílu zadostučinit. Ale u zadostučinění je rozhodující spíše postoj obětujícího než velikost oběti. Proto i Pán v Lk 21, 3 34 říká o vdově, která obětovala dva měďáky, že dala víc než oni všichni. Ačkoli tedy tato oběť ve své velikosti stačí zadostučinit za celý trest, přece má hodnotu zadostičinění pro ty, za něž je obětována, nebo také pro ty, kdo ji obětují, podle velikosti jejich zbožnosti, a nikoli za celý trest. K námitkám: 1. Svátost křtu je přímo určena na odpuštění trestu a viny, ne však eucharistie. Křest se dává člověku jako tomu, kdo s Kristem umírá, eucharistie však jako tomu, kdo se Kristem živí a je jím zdokonalován. Proto se nejedná o platný argunent. 2. Tyto oběti a dary nepůsobily odpuštění celého trestu, ani co do velikosti obětovaného daru, jako tato oběť, ani co do člověkovy zbožnosti, od jejíž míry se odvíjí, že ani zde není odstraněn celý trest. 3. To, že se touto svátostí odstraňuje část trestu, a ne celý, není dáno nedostatkem Kristovy síly, ale nedostatkem lidské zbožnosti. Articulus 6: Utrum hoc sacramentum preservet Článek šestý: Zda tato svátost chrání lidi před hominem a peccatis futuris. budoucími hříchy. Ad sextum sic proceditur. Videtur quod per hoc Zdá se, že touto svátostí není člověk uchráněn sacramentum non praeservetur homo a peccatis futuris. před budoucími hříchy. Multi enim digne sumentes hoc sacramentum postea in 1. Mnozí lidé, kteří tuto svátost přijímají hodně, peccatum cadent. Quod non accideret si hoc potom totiž upadají do hříchu, což by se nestalo, sacramentum praeservaret a peccatis futuris. Non ergo kdyby tato svátost chránila před budoucími effectus huius sacramenti est a peccatis futuris hříchy. Účinkem této svátosti tedy není praeservare. uchránění před budoucími hříchy. Praeterea, Eucharistia est sacramentum caritatis, ut supra dictum est. Sed caritas non videtur praeservare a peccatis futuris, quia semel habita potest amitti per peccatum, ut in secunda parte habitum est. Ergo videtur quod nec hoc sacramentum praeservet hominem a peccato. 2. Eucharistie je svátost lásky, jak bylo řečeno výše. 35 Ale nezdá se, že by láska chránila před budoucími hříchy, protože jednou dosaženou lásku lze hříchem ztratit, jak jsme měli v Druhé části. 36 Zdá se tedy, že ani tato svátost neuchrání člověka před hříchem. 34 Mk 12, 43; Lk 21, A. 4, arg. 1; q. 73, a. 3, ad 3; q. 74, a. 4, ad 3; q. 78, a. 3, ad II- II q. 24, a. 2.

11 Praeterea, origo peccati in nobis est lex peccati, quae est in membris nostris, ut patet per apostolum, Rom. VII. Sed mitigatio fomitis, qui est lex peccati, non ponitur effectus huius sacramenti, sed magis Baptismi. Ergo praeservare a peccatis futuris non est effectus huius sacramenti. Sed contra est quod Dominus dicit, Ioan. VI, Hic est panis de caelo descendens, ut, si quis ex eo manducaverit, non moriatur. Quod quidem manifestum est non intelligi de morte corporali. Ergo intelligitur quod hoc sacramentum praeservet a morte spirituali, quae est per peccatum. Respondeo dicendum quod peccatum est quaedam mors spiritualis animae. Unde hoc modo praeservatur aliquis a peccato futuro, quo praeservatur corpus a morte futura. Quod quidem fit dupliciter. Uno modo, inquantum natura hominis interius roboratur contra interiora corruptiva, et sic praeservatur a morte per cibum et medicinam. Alio modo, per hoc quod munitur contra exteriores impugnationes, et sic praeservatur per arma, quibus munitur corpus. Utroque autem modo hoc sacramentum praeservat a peccato. Nam primo quidem, per hoc quod Christo coniungit per gratiam, roborat spiritualem vitam hominis, tanquam spiritualis cibus et spiritualis medicina, secundum illud Psalmi, Panis cor hominis confirmat. Et Augustinus dicit, super Ioan., securus accede, panis est, non venenum. Alio modo, inquantum signum est passionis Christi, per quam victi sunt Daemones, repellit enim omnem Daemonum impugnationem. Unde Chrysostomus dicit, super Ioan., Ut leones flammam spirantes, sic ab illa mensa discedimus, terribiles effecti Diabolo. Ad primum ergo dicendum quod effectus huius sacramenti recipitur in homine secundum hominis conditionem, sicut contingit de qualibet causa activa quod eius effectus recipitur in materia secundum modum materiae. Homo autem in statu viae est huius conditionis quod liberum arbitrium eius potest flecti in bonum et in malum. Unde, licet hoc sacramentum, quantum est de se habeat virtutem praeservativam a peccato, non tamen aufert homini possibilitatem peccandi. Ad secundum dicendum quod etiam caritas, quantum est de se, praeservat hominem a peccato, secundum Otázka Původem hříchu v nás je zákon hříchu, který je v našich údech, jak je to patrné z Apoštola v Řím 7, 23. Ale potlačení rezidua hříchu, které je oním zákonem hříchu, není stanoveno jako účinek této svátosti, ale spíše křtu. Tedy není účinkem této svátosti uchránit před budoucími hříchy. Na druhé straně: Pán v Jan 6, 50 říká: Tento chléb je ten, jenž sestupuje z nebe, aby ho člověk jedl a nezemřel. Evidentně se zde nemá na mysli tělesná smrt. Musíme tomu tedy rozumět tak, že tato svátost uchrání před duchovní smrtí, která je z hříchu. Odpovídám: Hřích je jakási duchovní smrt duše. Proto je člověk uchráněn před budoucím hříchem takovým způsobem, jakým je tělo uchráněno před budoucí smrtí. To pak se děje dvěma způsoby. Jeden způsob je, že lidská přirozenost je vnitřně posilována proti vnitřním škodlivým silám. Takto je člověk chráněn před smrtí pokrmem a lékem. Jiný způsob je, že je člověk vyzbrojován proti vnějším útokům. Takto je uchráněn zbraněmi, kterými se vyzbrojuje tělo. Tato svátost chrání hříchem oběma způsoby. Za prvé tím, že milostí spojuje s Kristem, posiluje jakožto duchovní pokrm a duchovní lék duchovní život člověka. Čteme to v Žalmu 104, 15: Chléb posiluje srdce člověka. A Augustin 37 v komentáři Super Ioannem říká: Přistup bez obav, je to chléb, ne jed. Za druhé nakolik je nějakým znamením Kristova utrpení, skrze něž byli démoni přemoženi, odráží veškeré útoky démonů. Proto Chrysostomus 38 v komentáři Super Ioannem říká: Od tohoto stolu odcházíme jako lvi chrlící oheň, pro ďábla jsme tak stali postrachem. K námitkám: 1. Člověk přijímá účinek této svátosti podle svého stavu, jak je tomu u každé aktivní příčiny, jejíž účinek materie přijímá způsobem vlastním této materii. Člověk ve stavu putování má však takové postavení, že jeho svobodné rozhodování se může přiklonit k dobru i ke zlu. Ačkoli tato svátost, pokud to závisí na ní, má sílu uchránit před hříchem, přece člověku neodnímá možnost hřešit. 2. Také láska, pokud to závisí na ní, uchrání člověka před hříchem, jak čteme v Řím 13, 10: 37 AUGUSTINUS, In Ioann., Tract. XXVI, super VI 49 (PL 35, 1611). 38 IOANNES CHRYSOSTOMUS, In Ioann., hom. XLVI (PG 59, 261).

12 illud Rom. XIII, Dilectio proximi malum non operatur. Sed ex mutabilitate liberi arbitrii contingit quod aliquis post habitam caritatem peccat, sicut et post susceptionem huius sacramenti. Ad tertium dicendum quod, licet hoc sacramentum non directe ordinetur ad diminutionem fomitis, diminuit tamen fomitem ex quadam consequentia, inquantum auget caritatem, quia, sicut Augustinus dicit, in libro octogintatrium quaestionum, Augmentum caritatis est diminutio cupiditatis. Directe autem confirmat cor hominis in bono. Per quod etiam praeservatur homo a peccato. Otázka Milosrdná láska bližnímu nijak neubližuje. Ale kvůli proměnlivosti svobodného rozhodování se stává, že člověk po dosažení lásky zhřeší, jako po přijetí této svátosti. 3. Ačkoliv tato svátost není přímo určena na potlačení rezidua hříchu, přece je potlačení rezidua hříchu jakýsi důsledek svátosti, nakolik totiž zvětšuje lásku, protože jak Augustin 39 ve spisu Liber octoginta trium quaestionum říká: Rozmnožení lásky je zmenšením žádostivosti. Tato svátost pak přímo posiluje srdce člověka v dobru, a tím je také člověk uchráněn od hříchu. Articulus 7: Utrum hoc sacramentum prosit aliis Článek sedmý: Zda tato svátost prospívá jiným quam sumentibus. lidem než přijímajícím. Ad septimum sic proceditur. Videtur quod hoc Zdá se, že tato svátost neprospívá než sacramentum non prosit nisi sumenti. přijímajícímu. Hoc enim sacramentum est unius generis cum aliis 1. Tato svátost je totiž stejného rodu jako jiné sacramentis, utpote aliis condivisum. Sed alia svátosti, protože se k nim počítá. Ale jiné svátosti sacramenta non prosunt nisi sumentibus, sicut neprospívají než přijímajícím, např. účinek křtu effectum Baptismi non suscipit nisi baptizatus. Ergo nepřijímá než pokřtěný. Tedy ani tato svátost nec hoc sacramentum prodest aliis nisi sumenti. neprospívá jiným než přijímajícím. Praeterea, effectus huius sacramenti est adeptio gratiae et gloriae, et remissio culpae, ad minus venialis. Si ergo hoc sacramentum haberet effectum in aliis quam in sumentibus, posset contingere quod aliquis adipisceretur gloriam et gratiam et remissionem culpae absque actione et passione propria, alio offerente vel sumente hoc sacramentum. Praeterea, multiplicata causa, multiplicatur effectus. Si ergo hoc sacramentum prodest aliis quam sumentibus, sequeretur quod magis prodesset alicui si sumeret hoc sacramentum in multis hostiis in una Missa consecratis, quod non habet Ecclesiae consuetudo, ut scilicet multi communicent pro alicuius salute. Non ergo videtur quod hoc sacramentum prosit nisi sumenti. Sed contra est quod in celebratione huius sacramenti fit pro multis aliis deprecatio. Quod frustra fieret nisi hoc sacramentum aliis prodesset. Ergo hoc sacramentum non solum sumentibus prodest. Respondeo dicendum quod, sicut prius dictum est, hoc sacramentum non solum est sacramentum, sed etiam est sacrificium. Inquantum enim in hoc sacramento repraesentatur passio Christi, qua Christus obtulit se hostiam Deo, ut dicitur Ephes. V, habet rationem sacrificii, inquantum vero in hoc 2. Účinkem této svátosti je dosažení milosti a slávy a odpuštění viny, alespoň všední. Kdyby tedy tato svátost působila účinek v jiných než v přijímajících, mohlo by se stát, že by někdo dosáhl milosti a slávy a odpuštění viny bez vlastní aktivní nebo pasivní účasti tak, že někdo jiný by obětoval nebo přijal tuto svátost. 3. Když se násobí příčina, násobí se i účinek. Kdyby tedy tato svátost prospívala jiným než přijímajícím, vyplývalo by z toho, že více prospívá jednotlivci tehdy, když by se tato svátost přijímala v mnoha hostiích konsekrovaných při jedné mši. To neodpovídá zvyku církve, totiž to, aby mnozí přijímali za něčí spásu. Zdá se tedy, že tato svátost prospívá pouze přijímajícímu. Na druhé straně: Při slavení této svátosti se konají prosby za mnohé jiné lidi. To by bylo marné, kdyby tato svátost neprospívala také jiným. Tato svátost tedy neprospívá pouze přijímajícím. Odpovídám: Jak bylo dříve řečeno, 40 tato svátost není pouze svátostí, ale je také obětí. Pokud se totiž v této svátosti znázorňuje Kristovo utrpení, ve kterém Kristus přinesl sebe Bohu v oběť, jak se praví v Ef 5, 2, má povahu oběti. Pokud se však v této 39 AUGUSTINUS, Octog. trium Quaest., qu. 36 (PL 40, 25). 40 A. 5.