MÍŠEŇSKÁ PRÁVNÍ KNIHA

Transkript

1 MÍŠEŇSKÁ PRÁVNÍ KNIHA Základní údaje Název: Magdeburské právo Míšeňská kniha (Leges magdeburgensium quarum fruitur inclita civitas Julimontis). Datace: , Uložení: Státní okresní archiv Olomouc, fond: Archiv města Olomouc, Knihy, inventární č. 89, signatura Rozměry: 23,5 x 35 cm. Dochování, jazyk: originál, zápisy psány jazykem německým, latinským a českým. Příběh knihy Míšeňská právní kniha není, přísně formálně vzato, úřední knihou v pravém smyslu toho slova. Náleží ke knihám právním, v jejím případě konkrétně ke knihám městského zákonodárství, které překračují hranici mezi úředními knihami a právními rukopisy, protože pouze pojednávají o teoretických otázkách práva a neplní ani dispozitivní funkci, kterou by se právní pořízení dovršovalo či přímo zakládalo, ani funkci vysvědčovací, dokazující dodatečně nějaké dříve konané právní jednání. 2 V současné době se však z hlediska typologie na tuto podskupinu pohlíží jako na integrální součást širší skupiny knih, zajišťujících práva města jako celku, protože nepochybně sloužily úřednímu účelu. 3 Míšeňská právní kniha byla mezi příklady olomouckého městského knihovnictví vybrána především proto, že představuje vhodné východisko pro výklad o historii olomouckého městského práva. Nejstarší zmínka o typickém hodnostáři magdeburského práva fojtovi v Olomouci pochází již ze , kdy se v listině krále Přemysla Otakara II. pro olomoucké biskupství objevilo jméno fojta Štěpána. V listině z pak král Václav II. vyňal olomoucké měšťany ze soudní pravomoci zemských úředníků a udělil Olomouci vlastní městský soud. Olomoučané se zprvu obraceli s žádostmi o právní radu k vyššímu právu v Bruntálu a v Uničově jako k nejstarším moravským městům, založeným na magdeburském právu. Olomouc však posléze zaujala díky svému rostoucímu významu jejich místo prostřednictvím nového přijetí magdebursko-vratislavského práva. 4 Listinou z potvrdili fojt, konšelé, přísežní a celá olomoucká městská obec, že z příkazu krále Karla IV. a na žádost moravského markrabího Jana Jindřicha přijali městské právo magdeburské z Vratislavi. Vratislav se zároveň stala pro Olomouc právní instancí, k níž se nadále obracela s žádostmi o právní rady. Vratislavští konšelé poskytli Olomouci svá městská práva listinou z Proces udělení magdeburského práva Olomouci dovršil moravský markrabě Jan Jindřich svoji listinou z , v níž konstatoval, že Olomoučané doposud přijímali svá práva z Uničova či z Bruntálu, ležícího za hranicemi markrabství. Povolil proto Olomoučanům, aby si práva magdeburská v podobě, jež užívá město Vratislav, slovo od slova opsali do právní knihy města Olomouce. Markrabě zároveň přikázal Uničovu, Litovli, Šumperku a jiným městům i vesnicím, které se již dříve řídily právem magdeburským, aby přijímaly svá práva pouze v Olomouci a nikde jinde v zemi či mimo ni. 6 Opis, zmíněný v privilegiu, však ještě není námi popisovanou Míšeňskou právní knihou. Tento opis není ani součástí olomouckého městského archivního fondu. Nalezneme jej v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě, ve Sbírce rukopisů Metropolitní kapituly Olomouc, jako součást rukopisu CO 403. První část tohoto rukopisu, nesoucí explicit s letopočtem 1352, je nepochybně právní knihou, jejíž opis byl pořízen z vratislavského originálu a jež byla využívána olomouckým městským soudnictvím pravděpodobně po celou druhou polovinu 14. století. Ruku v ruce s hospodářským a společenským rozvojem Olomouce v uvedené době však vznikla potřeba podrobnějšího a rozsáhlejšího právního návodu. Původní právní kniha se totiž považuje jen za nesystematický předstupeň magdebursko-vratislavského práva Míšeňská právní kniha, celkový pohled na zrcadlo úvodní stati (fol. 7r.) 1 Vznik rukopisu mezi lety je stanoven podle doby působení písaře opisu knihy Mikuláše Fénixe v městské kanceláři. Kromě vlastního opisu Míšeňské právní knihy obsahuje rukopis další zápisy z let 1545, 1547, 1568 a Vladimír SPÁČIL Libuše SPÁČILOVÁ: Míšeňská právní kniha. Historický kontext, jazykový rozbor, edice, Olomouc 2010, s. 206, Nejstarší městská kniha olomoucká z let , (ed.) Vladimír Spáčil, Olomouc 1982, s Ludmila Sulitková: Vývoj městských knih v Brně ve středověku (v kontextu vývoje městských knih v českých zemích), Práce z Archivu Akademie věd, Řada B, sv. 17, Praha 2004, s. 12 a dál. 4 CDB V/1, č. 34, s ; ZAO SOkA Olomouc, AM Olomouc, Listiny, inv. č. 4; CDM IV, č. 296, s ; Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s , Ferdinand Bischoff: Deutsches Recht in Olmütz. Ein rechtsgeschichtliches Fragment, Olmütz 1855, příloha XV., edice listiny, s ; Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s ZAO SOkA Olomouc, AM Olomouc, Listiny, inv. č. 21; CDM VIII, č. 140, s ZAO SOkA Olomouc, AM Olomouc, Listiny, inv. č. 22; CDM VIII, č. 150, s Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s

2 Od třetí čtvrtiny 14. století ovlivňovala právní poměry měst saského a magdeburského práva, nacházejících se na území severního a středního Německa tzv. Míšeňská právní kniha, která nejlépe vyhovovala potřebě psaného práva v měšťanském prostředí, protože v přehledném uspořádání obsahovala ustanovení civilního práva, trestního práva, procesního práva, městského práva, městského zřízení, říšského práva a práva říšských měst. 8 Brzy po svém vzniku se Míšeňská právní kniha rozšířila i do českých zemí. K nejstarším exemplářům této knihy v Olomouci patří rukopis z roku Tvoří ho druhá část rukopisu CO 403 ze Sbírky rukopisů Metropolitní kapituly Olomouc, která se nachází v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě. 9 S Olomoucí souvisejí i dva opisy Míšeňské právní knihy, uložené v Moravském zemském archivu v Brně 10 a jeden rukopis z vídeňské Rakouské národní knihovny. 11 Další opis téže knihy z roku 1389, uložený v současnosti v olomouckém státním okresním archivu, pochází ze slezského Horního Hlohova. 12 Námi popisovaný rukopis Míšeňské právní knihy, vynikající svým reprezentativním provedením, vznikl v Olomouci někdy v letech (Obr. 43) Dodatečné zápisy ve zmíněné knize, sahající až do počátku 17. století, svědčí o dlouhodobém užívání tohoto právního rukopisu v Olomouci. Přesvědčivým důkazem obsahové kvality Míšeňské právní knihy je fakt, že v Olomouci nikdy v průběhu jejího užívání nenastala potřeba vytvářet nějaké další odlišné písemné kodifikace městského práva. 13 Jak jsme již zmínili v úvodní stati, začal král Ferdinand I. po porážce německých evangelíků ve šmalkaldské válce a po potlačení českého protihabsburského odboje v roce 1547 omezovat autonomii městského soudnictví. Jeho cílem bylo v prvé řadě přerušit vazbu mezi městy českých zemí a vyšším právem ve vzorových německých městech saského a magdeburského právního okruhu, k nimž patřila zejména města Lipsko, Norimberk či Magdeburk významná bašta protestantismu. Panovníkova snaha o kontrolu městského soudnictví se projevila zákazem žádostí měst o právní naučení v cizině nejprve pro Čechy v roce 1547 a posléze i pro Moravu v roce V souvislosti s těmito zákazy zřídil panovník v roce 1548 v Praze pro stav městský apelační soud, který měl městům nahradit vyšší soudní instanci. Olomouc ovšem na zákaz zasílání žádostí o právní rady do Vratislavi nedbala a pražský apelační soud využívala jen v některých případech. 14 Dalším krokem k unifikaci městského práva se stalo vydání Práv městských Království českého od Pavla Kristiána z Koldína v roce 1579, preferujících jihoněmecký právní systém. Na Moravě byla Koldínova kodifikace přijata až v roce Ačkoliv byl v důsledku dějů třicetileté války význam Olomouce jako vrchní stolice magdeburského práva pro moravská města oslaben, trvalo ještě celou druhou polovinu 17. století, než řada administrativních opatření potlačila zcela olomouckou právní autonomii. Poslední právní naučení podle magdeburského práva vydala Olomouc ještě v roce 1703! 15 Teprve v této chvíli ztratil obsah Míšeňské knihy definitivně právní platnost a kniha se stala historickým pramenem. Námi popisovaný rukopis obsahuje kromě vlastního opisu Míšeňské právní knihy a několika dalších kratších právních textů ještě celou řadu německých a českých textů přísah. Přísaha byla slavnostním právním aktem, při kterém se přísahající dovolával Boží prozřetelnosti při prokazování své pravdomluvnosti. Přísahající se tak v případě křivé přísahy, tedy lži o věcech minulých nebo budoucího nedodržení daného slibu, vystavoval působení Božího hněvu, právnímu postihu a ztrátě cti. V městském právu se přísahy užívalo jednak v souvislosti se slavnostním slibem, jednak jako důkazního prostředku. Slavnostní slib skládali při svém nástupu do funkce městští hodnostáři, kteří přísahou stvrzovali svoji poslušnost pánu města i odpovědnost obci. Různé skupiny obyvatel pak následně přísahou stvrzovaly svoji poslušnost představitelům města. Slavnostní rituál přísahy spojoval slovní projev s příslušnými gesty. Přísahající se například dotýkal rukou Písma svatého či relikvií. Typickým gestem přísahy bylo též pozvednutí pravé ruky se vztyčenými prsty, kterými se přísahající dovolával Boha na nebesích. (Obr. 45) Při přísaze jako důkazním prostředku bylo třeba v průběhu soudního řízení přednést text přísahy zpaměti bez chyby. Váhání a chyby byly pokládány za důkaz o vině. Tento moment, odkazující na tradici středověkého Božího soudu (ordálu), posléze slábl a přísaha pak hrála spíše roli podpůrného prostředku, ape- lujícího na vžité křesťanské vzorce chování vypovídajících osob, které pociťovaly v případě křivého svědectví existenciální bázeň z věčného zatracení. 16 (Obr. 46) 43 Vazba Míšeňské právní knihy, celkový pohled. 44 Majuskulní B iniciála (lombarda) ze souboru písmen gotické majuskuly, zdobená fleuronné (ornamenty s květinovými motivy) z Míšeňské právní knihy (fol. 59v.) 45 Výřez z iluminace v památné knize olomoucké, sign. 1540, fol. IIv., zobrazující přísahu městské rady. Všichni zobrazení městští hodnostáři pozvedají pravou ruku v typickém gestu přísahajících. 46 Medailon se znakem města Olomouce na deskách Míšeňské právní knihy, sign Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s. 140, Rukopis je označen v edici značkou O2. Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s. 140, 198 a dál. 10 MZA, G 10 Sbírka rukopisů, sign. 259, 804. Rukopis sign 259 je označen v edici značkou B; Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s , Österreichische Nationalbibliothek Wien, sign. Cpv 14869, který je v edici označen značkou V; Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s ZAO SOkA Olomouc, AM Olomouc, Knihy, inv. č. 88, sign. 167; Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s. 179, pozn. 4., Rukopis je označen v edici značkou O1. ZAO SOkA Olomouc, AM Olomouc, Knihy, inv. č. 89, sign. 1304; Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s. 131, 205 a dál. 14 Zdeňka Hledíková Jan Janák Jan Dobeš: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost, Praha 2005, s. 218; Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s Ottův slovník naučný XI., Praha 1897, heslo Přísaha, s ; Jiří Klabouch: Staré české soudnictví. Jak se dříve soudívalo, Praha 1967, s ; František Hoffmann: České město ve středověku, Praha 1992, s

3 47 Typ knihy Popisovaná archiválie náleží do takového klasifikačního schématu městských knih, který lze vyjádřit v sestupném pořadí od obecnějších ke konkrétnějším charakteristikám následujícím způsobem: knihy zajišťující práva města jako celku, knihy městského zákonodárství, knihy právní, knihy práva městského. 47 Ukázka rukopisu Mikuláše Fénixe v latinském kolofónu na fol. 110v sledované knihy (3. řádek: Nicolaus Fenix scripsit = napsal Mikuláš Fenix). 48 Iniciála W z Míšeňské právní knihy (fol. 5r.) 49 Ukázka rukopisu Gabriela Gloczara ze Sedmidubů v Míšeňské právní knize, fol. 112r. 17 Na poslední straně textu právní knihy se čte: Nicolaus Fenix scripsit ; ZAO SOkA Olomouc, AM Olomouc, Knihy, inv. č. 89, sign. 1304, fol. 110v. 18 Vladimír Spáčil: Písaři a kanceláře města Olomouce do roku 1786, Olomouc 2001, s Jedná se zjevně o další právní rčení s morálním významem. Zmíněné folium je zahrnuto do ukázek textu Míšeňské právní knihy, jejichž edice se uvádějí v závěru této kapitoly; Vladimír Spáčil Libuše Spáčilová: C. d., Olomouc 2010, s Např. ve tvaru Liber na levé a Primus na pravé straně. Vnější popis Psací látka, foliace Psací látkou Míšeňské právní knihy je středoevropský pergamen, který bývá po obou stranách stejně kvalitně opracován. Kromě prvních dvou folií označených jako I. a II. je rukopis foliován arabskými číslicemi z raného novověku. Je tvořen celkem 126 folii, z nichž pouze fol. 121v 126v jsou nepopsána. Psací plocha, dochování Text knihy je psán v jednom sloupci, který je vyznačen dvěma svislými a dvěma vodorovnými linkami provedenými inkoustem. Takto vymezené zrcadlo je opatřeno pravidelným řádkováním. Míšeňská právní kniha je po převazbě v roce 1871 v dobrém stavu, který se udržel až do současnosti. Zvláště první strany knihy v oblasti okrajů folií však jeví stopy značné opotřebovanosti v důsledku častého používání knihy. Popis písma Opisy dvou privilegií na samém počátku knihy jsou připsány humanistickou polokurzivou. Vlastní text Míšeňské právní knihy je psán gotickou polokurzivou (bastardou). Další, mladší, poznámky a zápisy jsou psány převážně německou novogotickou kurzivou (kurentem). Jako písma vyznačovací jsou zejména v nadpisech užita německá novogotická polokurziva (kanzlei) a německé novogotické písmo kreslené (fraktura). O písařích knihy Text Míšeňské právní knihy je psán rukou městského písaře Mikuláše Fenixe (působícího v letech ). 17 (Obr. 47) Mladší zápisy, pocházející zejména z 16. století, jsou psány rukama několika písařů. Mezi nimi lze například rozeznat rukopis Gabriela Gloczara ze Sedmidubů (v letech ). (Obr. 49) Písaři Gabrielu Gloczarovi byl králem Ferdinandem I. v roce 1537 udělen znak a přídomek ze Sedmi Dubů (též ze Sedmidubů, von Siebeneichen ). 18 Výzdoba V knize stroze úředního charakteru se nenacházejí žádné iluminace. Kniha je zdobena převážně kaligrafickým písmem a iniciálami. Na foliu 1r a 2r jsou v levém horním rohu umístěny pečlivě vypracované iniciály S. První z nich je tvořena zlatými rostlinnými ornamenty v podobě propletených listů se stopkami na modrozeleném a šedém pozadí. Druhá iniciála je podobná první s tím rozdílem, že barvy jsou užity v opačném pořadí: na zlatém pozadí se vidí ornamenty v modrozelené barvě. Folium 1r je ještě na dolním okraji lemováno ozdobnou páskou, propletenou se stylizovaným rostlinným dekorem. Páska tvoří ozdobné girlandy, na kterých se nachází rozdělený latinský nápis, již částečně nečitelný, psaný gotickou texturou. 19 Míšeňská právní kniha je sama rozčleněna do několika tematických knih. Každou tuto knihu uvádí výrazná modrá iniciála s pozadím, tvořeným červenými ornamenty. V záhlavích folií je pro rychlou orientaci zároveň červeným inkoustem označeno, o jakou knihu se konkrétně jedná. 20 Text se dále člení na kapitoly, které jsou strukturovány pomocí červených a modrých iniciál a červených rubrik. Mezi úvodním přehledem obsahu Míšeňské právní knihy a vlastním právním textem se nachází řada německých a českých zápisů přísah pro městské hodnostáře i různé řemeslníky. I mnohé z těchto přísah jsou uvedeny kaligrafickými iniciálami, z nichž svou výzdobou vyniká zejména iniciála W (Wir) na fol. 5r

4 Knižní vazba Původně byla Míšeňská právní kniha svázána do dřevěných desek, potažených černým sametem. Tato vazba však byla již v roce 1855 opotřebením téměř zničena 21, a tak byla kniha v roce 1871 převázána. Nová kožená vazba na šest vazů, která byla pravděpodobně provedená s použitím původních dřevěných desek, zjevně napodobila svým tmavým lakováním původní barevný vzhled kodexu. (Obr. 50) Výzdoba vazby připomíná renesanční rámovou kompozici a je zdobena vytlačenými rostlinnými motivy. Nejcennější ozdobou knihy je renesanční kování z pozlaceného stříbra, které ve shodném provedení zdobí jeho přední i zadní desku. Nárožnice v podobě čtverců o stranách, kratších než 5 cm, nesou mistrovsky zpracované reliéfy symbolů čtyř evangelistů Matouše (anděl), Marka (lev), Lukáše (býk) a Jana (orel). Okřídlené figury drží pásky se jmény evangelistů, které symbolizují. 22 (Obr. 51, 52, 53, 54) Uprostřed přední i zadní desky je ve stříbrném pozlaceném zdobeném kruhu upevněn kovový medailon zdobený em, s rytým znakem města Olomouce, a to korunovanou bílo-červeně šachovanou orlicí na modrém poli s roztaženými křídly a zlatou zbrojí kromě jazyka, který je u olomouckého znaku červený. Knižní vazbu spínají dvě spony ozdobené maskaronem (ozdobný motiv v podobě tváře) se dvěma putti (nahé dítě podobné andílkovi, ale bez křídel). 23 (Obr. 55) Ozdobení vazby Míšeňské právní knihy renesančním kováním provedl v roce 1539 olomoucký zlatník Martin Baumgartner na objednávku městské rady. Popsané ozdoby jsou jedinou doloženou a dochovanou Baumgartnerovou prací Zadní deska knižní vazby Míšeňské právní knihy s ozdobným kováním. 51 Nárožnice sledované knihy se symbolem anděla. 52 Nárožnice sledované knihy se symbolem lva. 53 Nárožnice sledované knihy se symbolem býka. 54 Nárožnice sledované knihy se symbolem orla. 55 Detail výzdoby článku spony s maskaronem a putti na vazbě Míšeňské právní knihy Ferdinand Bischoff: C. d., Olmütz 1855, s Na přední desce jsou figury uspořádány v pořadí zleva doprava: anděl, lev, býk, orel. Na zadní desce, která je zobrazena na reprodukci, je pořadí odlišné: orel, lev, býk, anděl. 23 Jak se vidí na reprodukci medailonu, která se nachází již v oddílu Příběh knihy, je jeho ová výzdoba poškozená. Tato závada se opakuje jak na přední, tak i na zadní desce. Obě spony, spínající desky, jsou naopak zachovalé a plně funkční. Na reversu horní z nich jsou vyryty dva letopočty: 1352 předání magdebursko-vratislavského práva Olomouci, a 1871 rok převazby kodexu. Vladimír SPÁČIL Libuše SPÁČILOVÁ: C. d., Olomouc 2010, s Ivo HLOBIL: Martin Baumgartner, kování knižní vazby Ius Magdeburgense, in: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska III. Olomoucko, Olomouc 1999, s Vladimír SPÁČIL Libuše SPÁČILOVÁ: C. d., Olomouc 2010, s. 153, Vnitřní popis Popis obsahu knihy Před vlastním textem této knihy městského práva (fol. I) jsou latinsky připsány dva zápisy, obsahující znění olomouckého privilegia markraběte Jana Jindřicha z a listiny vratislavských konšelů z pro Olomouc, tedy důležité dokumenty, týkající se udělení magdebursko-vratislavského práva Olomouci, jejichž význam jsme již popsali dříve. Po titulním listu (fol. II) následuje rejstřík k obsahu právní knihy (fol. 1r 4v). Na volných stránkách folií kolem rejstříku jsou dopsány mladšíma rukama texty německých a českých zápisů přísah pro městské hodnostáře i různé řemeslníky. Poté následuje vlastní text právní knihy (fol. 7r 110v) v německém jazyce. Olomoucký opis Míšeňské právní knihy je rozdělen do sedmi knih, z nichž první obsahuje 41, druhá 9, třetí 17, čtvrtá 42, pátá 30, šestá 28 a sedmá 1 kapitolu. První kniha pojednává o příbuzenství, o poručenství, o dědičné posloupnosti domácího nářadí v ženské linii, o zbraních, o dědictví. Druhá kniha se věnuje záležitostem domů z právního i správního hlediska, hovoří též o domovním příslušenství a o nájmu. Ve třetí knize se řeší, kdo má být fojtem a kdo konšelem, jaký je vztah fojtství k výkonu městského práva. Tato kniha se zabývá také právem židovským. Čtvrtá kniha pojednává o trestním právu, o trestech za zločiny, o bití, krvavých ranách a o jiném násilí, o vraždách, o popravách, o soudním jednání, o přísahách a svědectvích. Pátá kniha je věnována sázení rady a zabývá se vztahem městského práva k právnímu rámci řemeslné výroby. Šestá kniha pojednává o říšském právu ve vztahu k městům. Sedmá kniha se zabývá tzv. věrnou rukou, tj. problematikou zástavního práva. Za vlastním textem právní knihy opět následují texty různých přísah, několik vratislavských naučení a rozsudků i jedna česká žádost k olomoucké městské radě o naučení (fol. 111r 117r). Folium 118r 119r pak obsahuje opis českého zápisu o poručenstvích a svatebních smlouvách z roku Za ním následují texty v německém jazyce týkající se dědictví z roku 1602, 1545 a 1568 (fol. 119v 120v) a český pamětní zápis o obnovení olomoucké městské rady z roku 1602 (fol. 121r)

5 56 ZAO SOkA Olomouc, AM Olomouc, Knihy, sign. 1304, inv. č. 89, fol. 1r. Přepis reprodukované ukázky textu Mezi ukázky textů z popisované archiválie byla vybrána první strana obsahu Míšeňské právní knihy z první čtvrtiny 15. století (fol. 1r), psaná převážně zběžnější gotickou polokurzivou (bastardou), text přísahy řemeslníků v českém jazyce (fol. 5v), psaný českou gotickou polokurzivou (českou bastardou) pravděpodobně z konce 15. století, a přísaha městského písaře v německém jazyce (fol. 112r) z první poloviny 16. století, psaná německou novogotickou kurzivou (kurentem). První ukázka zachycuje část podrobného obsahu první knihy z popisovaného právního rukopisu, pojednávající o otázkách civilního práva. Již z tohoto obsahu je patrná důkladnost magdebursko-vratislavského právního systému. Text přísahy řemeslníků odhaluje některé aspekty mentality středověkých měšťanů. Městská komunita byla společenstvím se silnými organizačními vazbami a výraznou hierarchickou strukturou. Loajalita byla posilována různými rituály s náboženskými důrazy, v nichž přísaha hrála významné místo. V přísaze řemeslníků je na náš vkus až příliš zdůrazněna oddanost nadřízeným, spojená s povinností podávat informace. Musíme si však uvědomit, že město v době pozdního středověku bylo i místem nejrůznějších mocenských bojů a spiknutí, která bezprostředně ohrožovala majetek i životy všech členů městské komunity. V přísaze městského písaře vyniká sympatický důraz na jeho poctivost a nestrannost, spojený s křesťanskou etikou. 26 Písařská chyba, spočívající v přehozeném pořadí názvů kapitol v obsahu! 27 Na pásce tvořené ozdobnými girlandami se nachází rozdělený latinský nápis, již částečně nečitelný, psaný gotickou texturou, který začíná uvedenými slovy. Nápis byl v edici pojat jakoby v jednom řádku. 28 Písařská chyba, spočívající v přehozeném pořadí názvů kapitol v obsahu! 29 Nápis na pásce tvořené ozdobnými girlandami v zápatí stránky. Transkripce 1 (Fol. 1r.) Fo[lium] 1 2 Sequitur registrum legum 3 Madenburgensium, quarum 4 fruitur inclita civitas 5 Olomucensis feliciter: 6 Capitola primi libri cum suis distin[ctionibus]. 7 Von der heiligen ee. 8 Von den zwei swerten. 9 Von den siben aldern. 10 Von der sippen czal. 11 Von allergeburth das erste capitl mit X underschaiden, I. Quatuor ca[pitola] prohemii. 12 Von erbgang das ander capitl mit XI underschaiden, II. 13 Von erbe und seyner zugehörung das dritte capitl mit VII und[erschaiden], III. 14 Von hergewette und wer es nympt das IIII. capitl mit III underschaid[en], IIII. 15 Von der gerade und wer sie nympt das V. capitl mit IIII undersch[aiden], V. 16 Von der leipgeding, morgengab, brautschacz das VII. capitl mit X underschaid[en], VII Von hoffspeis, mustail, hergewete das VI. capitl mit V underschaiden, VI. 18 Von eyner sipp auf die ander das VIII. capitl mit III underschaid[en], VIII. 19 Von erbe, hergewethe und gerade das newnde capitl mit X undersch[aiden], IX. 20 Von ausgesaczten kindern un[d] nicht das X. capitl mit IIII underschaid[en], X. 21 Von freien und eelichen kindern das XI. capitl mit V underschaid[en], XI. 22 Von krieg um guet mancherlei das XII. capitl mit XVIII underschai[den], XII. 23 Von kind tragen noch mannes tod das XIII. capitl mit VII underschaid[en], XIII. 24 Von schaiden weip und man das XIIII. capitl mit II underschaide[n], XIIII. 25 Von weip das do bleibt im guet capitl XV. mit VIII underschaid[en], XV. 26 Von guetteilen mit stiffkindern das XIV. capitl mit IIII underschaid[en], XVI. 27 Von hergewethe und gerade ersterben das XVII. capitl mit VI und[erschaiden], XVII. 28 Von guet das der herre eym let das XVIII. capitl mit III underschaid[en], XVIII. 29 Iusticia non est personarum accepitur per me 27 Překlad Následuje rejstřík Magdeburských práv, která úspěšně užívá proslulé město olomoucké: kapitoly první knihy se svými oddíly. O svátosti manželské. O dvou mečích. O sedmi érách. O pokrevním příbuzenství. (Čtverá kapitola předmluvy). O původu všech první kapitola s 10 oddíly, 1. O dědické posloupnosti druhá kapitola s 11 oddíly, 2. O dědictví a jeho příslušenství třetí kapitola se 7 oddíly, 3. O vojenské výzbroji muže a co k ní patří čtvrtá kapitola se 3 oddíly, 4. O výbavě ženy a kdo ji dostane pátá kapitola se 4 oddíly, 5. O doživotní rentě ženy, jitřním daru a věnu nevěsty sedmá kapitola s 10 oddíly, O zásobě potravin v domácnosti před rozdělením dědictví, o polovině zásob potravin, připadající vdově jako dědictví a o vojenské výzbroji muže šestá kapitola s 5 oddíly, 6. O pokrevním příbuzenství osmá kapitola s 3 rozdíly, 8. O dědictví, vojenské výzbroji muže a výbavě ženy devátá kapitola s 10 oddíly, 9. O dětech, vybytých a nevybytých podílem dědictví desátá kapitola se 4 oddíly, 10. O svobodných a nemanželských dětech jedenáctá kapitola s 5 oddíly, 11. Spor o různý majetek dvanáctá kapitola s 18 oddíly, 12. O těhotenství ženy po smrti manžela třináctá kapitola se 7 oddíly, 13. O odloučení muže a ženy čtrnáctá kapitola se 2 oddíly, 14. O vdově, která zůstává v držení majetku patnáctá kapitola s 8 oddíly, 15. O dělení majetku s nevlastními dětmi šestnáctá kapitola se 4 oddíly, 16. O odúmrti vojenské výzbroje muže a výbavy ženy sedmnáctá kapitola se 6 oddíly, 17. O statku, který pán přenechá leníkovi osmnáctá kapitola se 3 oddíly, 18. Spravedlnost není osobami přijímána skrze mne

6 57 ZAO SOkA Olomouc, AM Olomouc, Knihy, sign. 1304, inv. č. 89, fol. 5v. 57 Transkripce 1 Iuramentu[m] mechanico[rum] in bohemico Příseháme [sic!] pánu Bohu a nové radě 3 věrní a poslušní býti, ve dne a v no- 4 ci, ke všelijakému jich rozkázanie a chcme 5 jim radní a pomocní býti, ktož by se jim pro- 6 tivil, a nechcme nic nového zamysliti v cechu 7 našem bez vuole a vědomie panského, a jestli- 8 že bychom co zvěděli, ješto by protiv radě 9 bylo, že jim to věděti dáti chcme a nezaml- 10 četi. Tak nám Buoh pomáhaj a všichni světí ZAO SOkA Olomouc, AM Olomouc, Knihy, sign. 1304, inv. č. 89, fol. 112r. 59 Transkripce 1 Fo[lium] Iuramentu[m] no- 3 tarii civitatis 4 Ich schwer gott dem allmechtigen und einem c[apitl] erssamen rath, das ich wil an dem ampt 6 der stadtschreyberey, dartzue ich erkhorn pyn, ge- 7 horsam, getreu und gewer sein, kegen dem armen 8 als dem reychen in dem schreyben und lesen 9 das mir empfolhen wirt gerechtigklich und ge- 10 treulichen handlen und die haymlichkhait des 11 rathes weder freundtschaft, feindtschaft, nach 12 irkhein gob angesehen, nimanden offenbaren 13 und auch in dem schreyben und allen andern 14 sachen, so mir vertrauth werden, stille schweigen 15 und nicht entdecken. Sunder mich gegen meiner 16 oberkhaith getreulichen und aller gebhur nach 17 verhalten. Als mir gott hellff und alle heyligen. Překlad Přísaha městského písaře Přísahám Bohu všemohoucímu a počestné radě, že chci být v úřadě městského písaře, k němuž jsem byl určen, poslušný, věrný a spolehlivý, s chudým jakož i s bohatým při psaní a čtení toho, co mi bude poručeno, chci správně a spravedlivě jednat a důvěru rady ani pro přízeň, pro nenávist, ani pro jakýkoliv úplatek neztratit ze zřetele, nikoho nepomlouvat a, na mou víru, též při psaní a při všech jiných věcech tiše mlčet a nic neodhalit. Zvláště své vrchnosti chci být věrný a neponechat si žádné poplatky. Tak mi dopomáhej Bůh a všichni svatí. 59 Celkový pohled na rozevřenou Míšeňskou právní knihu, fol. 5v 6r. 30 Překlad: Přísaha řemeslníků v češtině. 31 Zkratka na konci řádku ( c[apitl] 3 ) značí odkaz na 3. část Míšeňské právní knihy, pojednávající o představitelích města a jejich přísaze