Úspěšný test 10/2015. Armáda cvičila ochranu hranic a stavbu humanitární základny

Transkript

1 10/2015 Vyvážený charakter armády 2 Rozhovor s náčelníkem Generálního štábu AČR generálporučíkem Josefem Bečvářem o úkolech stojících před armádou Tři armády, jeden tým 6 Reportáž z mezinárodního cvičení Elbe 2015 na vodním cvičišti na Labi v Litoměřicích Rekordní a perspektivní 10 Cílem cvičení Ample Strike 2015 bylo sladění činnosti pilotů taktického letectva s činností předsunutých leteckých návodčích Úspěšný test Armáda cvičila ochranu hranic a stavbu humanitární základny

2 Armáda cvičila ochranu hranic a stavbu humanitární základny Úspěšný test Migrační krize se dotýká celé Evropy. Postupná eskalace způsobuje zmatek, potíže se zajištěním migrantů, ale i bezpečnostní rizika. Armáda proto cvičila společně s policií postup při možném znovuzavedení hraničních kontrol, a také rychlost výstavby humanitární, stanové základny. Evropská migrační krize (také označovaná jako evropská uprchlická krize) je v roce 2015 probíhající politická krize v Evropské unii (EU), způsobená velkým počtem imigrantů jak ekonomických migrantů, tak uprchlíků směřujících do EU přes Středozemní moře a Balkán z Afriky, Blízkého a Středního východu. Rostoucí počty migrantů z těchto zemí se začaly objevovat již v předchozí dekádě, zejména v souvislosti s tzv. Arabským jarem (2011). Rozměry celoevropské krize jev dostal na jaře roku 2015, kdy se ve Středozemním moři během krátké doby potopilo pět lodí s migranty, celkem se utopilo asi lidí a začalo se uvažovat o zavedení kvót na přerozdělování uprchlíků. V roce 2014 členské státy EU přijaly žádosti od migrantů, z nichž bylo přijato, a žadatelům byla poskytnuta nějaká forma ochrany, zatímco žádostí bylo zamítnuto. I v první polovině roku 2015 obdržela nejvíce žádostí o azyl ( ) Spolková republika Německo, následovaná Maďarskem, Itálií, Francií, Rakouskem a Švédskem. Česká republika sice není cílem uprchlíků (v prvním pololetí 2015 jich zažádalo o azyl na našem území 635), nicméně jsme tranzitní zemí. Časté kontroly odhalují, legální, ale i nelegální pohyb uprchlíků přes naše území, nejčastěji s využitím silniční dopravy, ale nezaostávají ani vlaky. Z výše uvedených důvodů, a také pro prověření interoperability bezpečnostních složek proběhlo cvičení na pomezí česko-rakouské hranice s cílem prověřit schopnost dočasného znovuzavedení hraničních kontrol. Vojákům z Bučovic, Tábora a Prostějova sekundovala policie, která se zhostila fyzických prohlídek vozů přijíždějících na naše území. Stovky vojáků a policistů Jednodenní cvičení se uskutečnilo dne 29. září od ranních hodin a zúčastnilo se jej téměř 500 policistů a bezmála 300 vojáků. Hranice s Rakouskem měří 464 kilometrů a nachází se na ní 20 míst bývalých hraničních přechodů, přičemž cvičení se týkalo 277. kilometrového úseku. Štáb byl pomyslně rozdělen do dvou lokací, a to na bývalý hraniční přechod Dolní Dvořiště a do Nové Bystřice. Nasazení smíšených hlídek trvalo více než pět hodin, což se dle slov ministra vnitra Milana Chovance očekávalo. V případě ostrého nasazení je ovšem potřeba tento čas zlepšit. Ideálem je přitom zmíněných pět hodin. Velice bedlivě sledujeme situaci v Rakousku a ve Spolkové republice Německo. Primárně nás zajímá Rakousko. Pokud by se stalo to, že by Němci zavedli jakýsi koridor, o němž se dnes hovoří, tak to neznamená nic jiného, než posílení výkonu služby na takzvané zelené hranici. To by znamenalo hermetické uzavření rakousko-německé hranice. Tím pádem by v Rakousku zbylo několik desítek tisíc migrantů, kteří by pravděpodobně hledali zoufale cestu do Spolkové republiky Německo, uvedl ministr vnitra Milan Chovanec. Cvičení mělo především prověřit A fakta připravenost Policie ČR plnit úkoly v součinnosti s Armádou ČR. V neposlední řadě je také cílem prověřit funkčnost existujících typových plánů, systému velení a spojení, detekovat, analyzovat a odstranit případné zjištěné nedostatky. Pracujeme na mnoha scénářích, které mohou nastat. Cvičení pro nás bylo testem, který prověřil schopnost nasazení armády při ochraně státních hranic a dle všeho byl úspěšný, uvedl ministr obrany Martin Stropnický. K naplnění cílů cvičení byla zvolena modelová situace spočívající ve změně hlavní migrační trasy přes území České republiky. Následovalo fiktivní rozhodnutí vlády ČR, v rámci tohoto cvičení, o nezbytnosti znovuzavedení kontrol na státní hranici s Rakouskou republikou. To bylo ukončeno ve večerních hodinách. Humanitární základny Ochrana státní hranice je jednou stranou mince, tou druhou je potřeba případné migranty mít kam umístit. V rámci cvičení, které předcházelo smíšeným hlídkám na hranicích s Rakouskem, byla postavena humanitární základna, která by v případě Schengenský prostor (hovorově Schengen) je označení pro území většiny evropských států (zemí Schengenské dohody, publicistickým slangem zemí Schengenu), na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční kontrolou. Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva. Smluvními státy jsou převážně země Evropské unie, ale jsou mezi nimi i některé nečlenské země EU. Do schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí. potřeby a patřičných nařízení zabezpečila zázemí až pro 450 lidí na územím odpovídající čtyřem fotbalovým hřištím. Toho se ujali ženisté ze 153. ženijního praporu v Olomouci. Ti základnu cvičně postavili ve vojenském újezdu Libavá po nařízení, které dostali od náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Josefa Bečváře a ministra obrany Martina Stropnického v souvislosti s migrační krizí. Vše se muselo stihnout do 48 hodin. Na stavbě základny se podílelo 60 vojáků. Další stovka by byla potřeba pro zajištění jejího provozu. Základna poskytuje prostor pro ubytování ve vytápěných stanech, hygienické zázemí, přípravu a výdej stravy, základní lékařské ošetření a v případě potřeby i výdej nutného ošacení. Skládá se z přijímacího střediska, ubytovací a technické části, upřesnil generál Josef Bečvář. Celá základna byla po cvičení opět rozložena a bezpečně uložena do skladů. Pokud by záchytná a ubytovací centra Ministerstva vnitra a Policie ČR pro přijetí většího počtu běženců nestačila, stavěli by základnu naostro. Armáda České republiky má dvě plně připravené materiální základny humanitární pomoci, každou s kapacitou až 450 osob. Uložené jsou u 151. ženijního praporu v Bechyni a 153. ženijního praporu v Olomouci. V minulosti je využili při povodních, ale také jako ochranu před mrazem v roce 2008, kdy v nich pražský magistrát kvůli velkým mrazům ubytoval bezdomovce. Text: Michal Voska, foto: autor a mjr. Jolana Fedorková obsah Vyvážený charakter armády 2 Rozhovor s genpor. Josefem Bečvářem Tři armády, jeden tým 6 Mezinárodní cvičení ženistů Elbe 2015 se konalo koncem září Sky Soldier Jednotky NATO jsou připraveny čelit budoucím hrozbám Rekordní a perspektivní 10 V září se na našem území konalo mnohonárodní cvičení Ample Strike 2015 Útok na ČEPRO 12 Kvalitní výcvik záložáků a jejich přístup překvapil i profesionály První let demonstrátoru L-39NG 14 Pokračovatel legendárního Albatrosu chce navázat na úspěchy svého předchůdce Policejní psovodi 15 Společná zdokonalovací příprava s účastí Vojenské policie Silvestr po afghánsku 16 Hrdinové všedních dnů Nazira 18 Česká strážní rota v Afghánistánu pomohla těžce nemocnému děvčátku Lidská práva práva nás všech 20 Hlavní inspektorkou ochrany lidských práv v resortu je Lenka Marečková Domino 22 Zaujalo nás v poslední době Výzbroj pro Eurofighter Typhoon 24 Technika a výzbroj Obojživelné operace: Překonat smrtící zónu pobřežních vod 28 Technika a výzbroj Expedice Vesmír Ústav leteckého zdravotnictví předvedl dětem, co vše musí pilot absolvovat Transparentně proti korupci 32 O projektu Optimalizace systému boje s korupcí v resortu Ministerstva obrany Na telefonní lince A reportu 33 S plk. Miroslavem Jebavým, vedoucím oddělení záchranné a výsadkové služby a tělesné výchovy SRPS MO Vyzkoušej svůj postřeh 33 Naleznete pět rozdílů na fotografii? Demonstrace schopností a připravenosti 34 Uskutečnil se další ročník Dnů NATO a Dnů vzdušných sil AČR Se zaměřením na ženy 36 V Ostravě se představila jordánská speciální ženská jednotka FCSST Škola s osmdesátiletou tradicí 38 Historie školy, kde se místo pozdravu salutuje, se začala psát 1. září 1935 Balancování na ostří meče (popravčího) 40 Historie Seznamte se s vojenským hodnostním označením armád NATO Belgie 42 Manuál profesionálního vojáka Interní komunikační portál 43 Pokořitel výšek 44 Historie

3 2 A report 10/2015 A report 10/ Generálporučík Josef Bečvář: Naším cílem je doplnit armádu, klást důraz na personál, prosadit více prostředků do rozpočtu na obranu a zahájit postupné přezbrojování Vyvážený charakter armády Počátkem května letošního roku se funkce náčelníka Generálního štábu AČR ujal generálporučík Josef Bečvář. Po více než pěti měsících ve funkci jsme s ním hovořili nejen o současné kondici armády, ale i o tom, co všechno ji čeká. Když vám bylo nabídnuto místo náčelníka Generálního štábu, bylo to pro vás jednoznačné rozhodování, anebo jste si vzal čas na rozmyšlenou? Bylo to jednoznačné rozhodování. Na druhou stranu o takto závažných záležitostech musí člověk vždycky popřemýšlet. Takže jsem si vzal krátký čas na rozmyšlenou a poté ji přijal s patřičnou pokorou odpovídající jejímu významu. Funkce náčelníka Generálního štábu totiž představuje nejen velkou pracovní, ale i osobní výzvu. Je to ve všech ohledech jedinečná a ne právě jednoduchá pozice. Generální štáb znáte velice dobře, v minulosti jste již dělal 1. zástupce náčelníka Generálního štábu. Věděl jste, že vás čekají čtyři roky dvanáctihodinové práce denně téměř bez víkendů, neodrazovalo vás to, neříkala vám manželka či rodina, ať si zvolíte něco klidnějšího? Každé významné rozhodnutí v mé kariéře jsem v minulosti konzultoval s rodinou. Na druhou stranu ale to poslední slovo jsem si vždy i díky velkému pochopení mých nejbližších ponechával. Práce náčelníka Generálního štábu je opravdu velice náročná, což má dopad i na rodinu. Je na ni méně času, podstatně méně se člověk může věnovat i svým zájmům. Ty čtyři roky v této funkci jsou proto skutečně maximum. Pak by mělo dojít k výměně, delší časový úsek by už asi byl nad síly každého. Řadu let ze své služební kariéry jste strávil ve Francii, studoval jste v Melunu a později na Vševojskové škole obrany v Paříži. Dokonce dvakrát jste ve Francii dělal přidělence obrany ČR. Máte pro tuto zemi slabost? Určitě. Již v mládí jsem se hodně touto zemí zabýval. Přemýšlel jsem nad tím, jak se zde žije. V životě, a především ve vojenské kariéře jsem měl to štěstí, že jsem nakonec strávil ve Francii osm let. Pro Francii mám tedy slabost, mám slabost pro její krásná místa, bez ohledu na to, zda jsou v horách či u moře. Měl jsem zde možnost zde poznat i spoustu zajímavých lidí. V čem se Francie liší od České republiky, je tam ten život klidnější, jsou tam lidé více pohodoví? To určitě ne. To je jen takový pohled z venku, který se nám zdá. Je to jen naše představa o Francii, ale asi ne úplně pravdivá. Když tam žijete delší dobu, tak vidíte i ty věci, které turistovi na první pohled uniknou. Jako každá země má i Francie své dvě podoby. Jednu tvář představuje hektická Francie velkých měst, včetně Paříže. Pak je i ta druhá Francie, ta pohodová, navoněná, s vinicemi, ovocnými sady, levandulí a lány polí. Nedá se to ale úplně srovnávat s Českou republikou. Každá z těchto zemí je trochu jiná a každá má své kouzlo. Nemrzí vás trochu, že kontakty mezi našimi armádami již nejsou tak intenzivní, jako tomu bylo za první republiky? Záleží na tom, jak tyto vztahy posuzujete. Pokud budeme hovořit o tom, jak často jezdí naši vojáci do Francie na cvičení či do škol, a naopak, jak často jezdí francouzští vojáci k nám, tak asi řekneme, že ty aktivity nejsou až tak intenzivní, jako například s USA, Německem či Velkou Británií. To ale neznamená, že by kooperace mezi našimi zeměmi nebyla na velmi slušné úrovni. Působíme vedle sebe v řadě společných operací. Viděl bych to tedy dnes spíše z pohledu operačního nasazení. V současné době působíme například s Francií společně v Mali v misi Evropské unie, v Afghánistánu jsme měli lékaře v sestavě francouzské vojenské nemocnice. A to nemluvím o nasazení na Balkáně, kde jsme se s Francouzi také potkávali. Pokud bychom tedy posuzovali tohle všechno, tak ten kontakt je velice silný. Koneckonců ani náš výcvik ve Francii není úplně zanedbatelný. Například vrtulníkáři cvičí před nasazením v Afghánistánu ve Francii ve vysokohorských podmínkách, probíhá výcvik v tropickém prostředí a mnohé další. Francouzskou armádu znáte asi za ta léta dobře, v čem by nás měla inspirovat, v čem bychom se od ní mohli přiučit? Nerad tyhle věci srovnávám. Porovnávali bychom totiž něco, co se porovnat úplně objektivně nedá. Ať již se jedná o početní stav, působnosti, anebo to, že nemáme námořnictvo. Určitě bychom našli další a další rozdíly. Když jsem žil ve Francii a sledoval francouzskou armádu, tak podle mne bylo strašně důležité pochopit zejména takovou tu filozofii, kde se armáda nachází ve společnosti, jak je uznávaná, jaká má práva a co představuje pro občany. V tomto směru si francouzská armáda drží obrovský kredit. Je velmi oceňovaná, má své pravomoci, své nezastupitelné místo i v mírovém životě. Pokud se týká samotných vojáků, tak bych viděl jednu věc, ze které bychom si mohli vzít příklad. Francouzský voják je velice loajální vůči Francouzské republice a francouzské armádě. V historii Armády České republiky jste nejstarším náčelníkem Generálního štábu. Nemáte pocit, že naši generálové jsou propuštěni do zálohy příliš brzy, že by ještě na těch nejvyšších postech mohli využívat své zkušenosti? Asi jsem skutečně nejstarší náčelník Generálního štábu za dobu trvání Armády České republiky. Myslím si ale, že právě takováto věková hranice je pro tento post optimální. Funkce náčelníka Generálního štábu by měla být vyvrcholením nejen vojenské kariéry dotyčného, ale měla by být i na konci jeho civilního vzestupu. Odcházející náčelník Generálního štábu by již neměl být poněkud nedůstojně vystaven ne vždy úplně příznivému konkurenčnímu prostředí na trhu práce. Jeho pozice je totiž v mnoha ohledech v civilním životě těžko uchopitelná. Proto podle mého názoru není v pořádku, když náčelník Generálního štábu odchází v padesáti letech do civilu, což už se také stalo. Na druhou stranu rozumím tomu, že i vojáci v hodnostech generálů odcházejí z armády přirozeným způsobem dříve, ale v případě náčelníka Generálního štábu by tomu mělo být jinak. Taková je i moje zkušenost z Francie, tam náčelník Generálního štábu prostě odchází v uvozovkách do důchodu. Měl jste možnost ve Francii sledovat vývoj naší armády v posledních letech, s jakými předsevzetími jste nastupoval do nové funkce? Všechno začalo tím, že někdy v únoru 2014 jsem hovořil s generálem Petrem Pavlem o možnosti dál pokračovat ve službě na pozici 1. zástupce náčelníka Generálního štábu. Tuto nabídku jsem přivítal. Měl jsem tak více méně rok příležitost s generálem Pavlem a jeho zástupci řadu věcí konzultovat, diskutovat, a zároveň se podílet na přípravě Koncepce rozvoje AČR. Byť jsem byl předtím tři roky mimo Českou republiku, tak ten poslední rok pro mne vytvořil velmi dobré podmínky, abych se dokázal náležitě zorientovat a mohl ovlivnit i některé záležitosti koncepce. Má vize je tak v podstatě obsažená v koncepci. Samozřejmě, že to není jen má představa, je to vize i ostatních generálů a řídících pracovníků na Generálním štábu a Ministerstvu obrany. Naším společným cílem je doplnit armádu, klást důraz na personál a prosadit více prostředků směřujících do rozpočtu na obranu. Zahájit postupné přezbrojování armády především v pozemním vojsku. Když vám byla nabídnuta funkce 1. zástupce náčelníka Generálního štábu, tušil jste, že by se již mohlo jednat o jakousi kádrovou rezervu na ten nejvyšší armádní post? Nic takového jsem určitě netušil. Výběr nového náčelníka Generálního štábu prochází poměrně složitým mechanismem. Doprovázejí ho konzultace mezi ministrem obrany, vládou a prezidentem. Zaznívá ale i názor odcházejícího náčelníka Generálního štábu, je to konzultováno ve výborech parlamentu. Jedná se tedy o poměrně složitou záležitost. Takže, když jsem se vracel do České republiky, neměl jsem nejmenší tušení, že by to mohlo takto dopadnout, a já se měl stát náčelníkem Generálního štábu. Při nástupu jste takříkajíc do vínku dostal před dokončením Koncepci rozvoje Armády České

4 4 A report 10/2015 A report 10/ republiky. O jak moc převratný dokument se jedná, musel jste do něj zasahovat, jak jste spokojen s jeho konečnou podobou? Netvrďme, že je to převratný dokument. Je to dokument, který ve výchozích podkladech analyzuje, k čemu v armádě v minulých letech došlo v důsledku snižování finančních prostředků vynakládaných na armádu a také personálu. Ten stav už byl hodně kritický, dotýkali jsme se dna. Bylo tedy potřeba říci, co s tím musíme udělat. V této souvislosti musím zmínit mého předchůdce generála Pavla, který na tyto problémy výrazně upozorňoval. Shodou okolností vláda včera schválila rozpočet. Resort obrany by měl mít příští rok o čtyři miliardy více než letos. Což je po letech skutečně významná změna. Navíc byla přijata i predikce pro roky 2017 a A právě to je rozhodující pro to, aby Koncepce rozvoje AČR mohla být spuštěna. Samozřejmě, že nikdy není úplná jistota, že skutečně bude v budoucnu tolik peněz, aby bylo možné ji naplnit v čase na sto procent. Klíčové však je, že programy, které obsahuje, lze nyní spustit. Možná, že některé projekty budeme muset na časové ose mírně prodloužit. Důležité ale je, že bude dostatek finančních prostředků pro start jak rozvojových, tak i modernizačních programů. Máme dostatek prostředků i na mandatorní výdaje. To znamená, že i v příštím roce můžeme pokračovat v náboru vojáků. Celkově nám dnes chybí zhruba pět tisíc příslušníků, po nějakých šesti letech by ale nyní mělo poprvé víc vojáků přijít, než nám odejde. Počítáme, že získáme tisíc nových vojáků navíc, a to je pro mne rozhodující. Za ty čtyři roky bude moci podle mého názoru armáda plnit úkoly standardním způsobem v odpovídajících počtech. Zbavíme se tzv. ementálových organizačních struktur a jednotlivé neobsazené pozice zaplníme profesionálními vojáky. Prioritou jsou i všechny modernizační projekty. Na stole nám leží modernizace pozemního vojska. To se týká především 7. mechanizované brigády a dělostřeleckého pluku. U pozemního vojska máme stále ještě například automobily Praga V3S. Také ty bychom chtěli nahradit modernějšími prostředky. Stavíme další logistický prapor. Počítáme i s pořízením víceúčelového vrtulníku, radiolokační techniky. Když jste zmínil 7. mechanizovanou brigádu, v souvislosti s ní se hovoří nejen o nových bojových vozidlech pěchoty, ale v dlouhodobější perspektivě i o novém tanku. Je tato představa skutečně reálná? V současné době je v sestavě 7. mechanizované brigády tankový prapor. S tanky počítáme i nadále, přezbrojení tankového praporu ale určitě není hned nyní na pořadu dne. Tato záležitost by byla ekonomicky velice náročná. Na něco podobného nemáme dostatek finančních prostředků. Současné tanky tedy zůstanou zachovány. Věřím ale tomu, že mí následovníci se k této záležitosti vrátí. Třeba pak dojde k výměně této obrněné techniky. Podstatné je ale to, že chceme budovat armádu, která bude mít vyvážený charakter. Nechceme, abychom zapomněli na to, že existují tanky anebo dělostřelectvo. Jestliže v současné době má dělostřelecký pluk jen dva oddíly, tak je to pořád jádro něčeho, na čem můžeme v případě krize stavět. Pak bychom na jeho základech postavili třeba další pluk. Takto se tedy díváme na strukturu armády, když hovoříme o vyvážených ozbrojených silách. Nebylo v minulosti chybou, že pod dojmem Afghánistánu jsme možná věnovali menší pozornost těm těžším zbraním? Afghánistán bylo pro nás od roku 2002 velké téma. V době naší největší účasti jsme měli v Afghánistánu řádově tisíc vojáků. Takhle rozsáhlá a náročná mise musí mít samozřejmě vliv i na mírovou strukturu armády. Spousta činností armády byla proto vázána na to, že jednotky byly vysílány do tohoto specifického prostředí. Někteří lidé v této souvislosti používají výraz afghanizace armády. Mně se ten termín sice moc nelíbí, ale na druhou stranu nemůže být pochyb o tom, že naše dlouhodobé působení v tomto prostoru mělo vliv i na celkovou podobu našich ozbrojených sil. Tím ovšem neříkám, že nutně negativní. V Afghánistánu jsme se především hodně naučili a dokázali si, že umíme obstát i v tak náročném prostředí, splnit zadané úkoly, a to je nesmírně cenné pro morálku armády. Okamžitě po nástupu do funkce jste obrátil svou pozornost na aktivní zálohu, je to pro vás jedno ze zásadních témat? Je to významná složka naší armády. V současné době máme asi příslušníků aktivní zálohy. Do čtyř pěti let však chceme mít v této složce pět tisíc záložních vojáků. Dva a půl tisíce z nich budou plnit úkoly na teritoriu ve prospěch krajských vojenských velitelství a dva a půl tisíce budou zařazeny v organizačních celcích u bojových praporů a brigád. Včera jsem byl v Přáslavicích, tam je tankový prapor a vedle něj působí tanková rota aktivní zálohy. Takto nějak by to mělo vypadat. Rozvoj aktivní zálohy jsem si skutečně stanovil za svou prioritu. Věřím, že v letošním roce A fakta dojde ke schválení novelizace branné legislativy. Ta by měla zlepšit nejen podmínky pro působení vojáků v aktivní záloze, ale i pro jejich zaměstnavatele. Někteří lidé si nejsou úplně jisti, že se podaří získat pět tisíc záložáků, vy osobně považujete toto číslo za reálné? Myslím si, že je reálné. V souvislosti se zákonem o vojácích v záloze se ozývají se hlasy, že jsme jim mohli vyjít ještě více vstříc, že například v Polsku je jejich postavení lepší, a proto zde nejsou problémy s náborem do aktivní zálohy... Nedělejme si velké iluze. S aktivní zálohou mají v té či oné míře problémy všechny země a vždy bude co zlepšovat. Pokud tedy Česká republika za pět let zjistí, že pět tisíc příslušníků aktivní zálohy je málo, tak ať je jich šest tisíc, anebo deset tisíc, ale ať pro ně máme zároveň vytvořené příslušné podmínky. My jsme dělali revizi sil a na pět tisíc aktivních záložáků máme do roku 2020 rozpočtovány finanční zdroje. Jde přitom nejen o to, že jim vyplatíme tisíc korun měsíčně a další náležitosti za cvičení, musíme mít pro ně i kanady, maskáče a další výstroj, musí být vytvořeny podmínky pro jejich výcvik a uplatnění. S tím číslem pěti tisíc tedy souvisí celý soubor dalších opatření. Prosazujete, aby každý záložní voják měl svoji osobní zbraň, výstroj a cvičil s jednotkami naší armády. To je velké novum, tento projekt chcete spustit již od příštího roku? Aktivní zálohu je nutné co nejvíce propojit s profesionální částí armády. Byl bych nerad, kdyby jakkoliv došlo k jejímu odtržení. Proto již na příští rok připravujeme maximálně provázaný výcvik. Jestliže bude do výcvikového prostoru vyvedena například z vojáků z povolání složená přáslavická tanková rota, ať tedy společně s ní cvičí i tanková rota aktivní zálohy. Rádi bychom, aby profesionální a aktivní záložní vojáci o sobě navzájem věděli co nejvíce a mohli si třeba vyměnit zkušenosti, když půjdou spolu na oběd do jídelny. Zkrátka aktivní záloha se musí stát plnohodnotnou a rovnoprávnou částí armády. To musí začít platit i o jejím vybavení, ač vše asi nepůjde Josef Bečvář se narodil 11. srpna 1958 v Plzni. Po ukončení Vojenského gymnázia v Moravské Třebové absolvoval dělostřelecký obor na Vojenské vysoké škole pozemního vojska ve Vyškově. Přes funkce velitele čety raketového vojska se postupně vypracoval na velitele palebné baterie. Na přelomu 80. a 90. let působil jako starší důstojník štábu dělostřelectva tankové divize a vedoucí starší důstojník správy Vojenské policie. V roce 1993 absolvoval informační kurz francouzského četnictva v Melunu. Po návratu do České republiky se stal zástupcem velitele velitelství Vojenské policie v Praze. V letech 1997 až 2004 vykonával funkci náčelníka Vojenské policie. V té době si také rozšířil vzdělání na Vševojskové škole obrany v Paříži. Při zaměstnání v letech 1995 až 1996 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2004 až 2007 a opět pak 2011 až 2014 byl přidělencem obrany ČR ve Francii. Od dubna 2008 působil následující tři roky jako zástupce náčelníka Generálního štábu náčelník štábu. Počátkem srpna 2014 se zastal 1. zástupcem náčelníka Generálního štábu. Mezi záliby generála Bečváře patří koně, cestování a literatura. s ohledem na podfinancování v uplynulých letech ze dne na den. Nebylo tedy v minulosti trochu chybou, že jednotlivé roty aktivní zálohy byly v minulosti zařazeny pod krajská vojenská velitelství, v důsledku toho se vytvořila mezi profesionálními a záložními vojáky určitá bariéra? Nemyslím si, že by to byla chyba. Jedna část aktivních záloh bude navázána na takříkajíc bojové jednotky, ta druhá by se ale měla i nadále primárně podílet na obraně teritoria. Je zde hejtman, krizové řízení a krajské vojenské velitelství. Může dojít k povodni, mohou vzniknout i jiné mimořádné události, a proto je nutné, aby pěší roty působily i v těchto případech a byly schopny podpořit integrovaný záchranný systém. Více než dva měsíce platí novela zákona č. 221 o vojácích z povolání, jaké jsou s ní dosavadní zkušeností, nebude potřebovat přece jenom trochu doladit? Tento zákon dává každému vojákovi jasnou odpověď na to, jak se bude vyvíjet jeho kariéra. Co má armádě dát a co od ní naopak může očekávat. Novela přirozeně jako každá jiná zásadní změna vyvolává řadu reakcí, které velice podrobně sledujeme. Jedná se především o připomínky k platové politice. Bylo by ale chybou dělat hned ukvapené závěry. Všechno nyní vyhodnocujeme a v součinnosti se státním tajemníkem budeme na konci roku předkládat ministrovi analýzu zkušeností a hodnotit, co s tímto zákonem a jeho prováděcími předpisy dál. Zatím ale považuji jeho novelu jako celek za pozitivní. Pokud tam jsou některé problematické záležitosti, které ukáže praxe, budeme se je snažit pochopitelně doladit. Naše armáda má poměrně vysoký věkový průměr. Myslíte si, že nám ho pomůže snížit probíhající rekrutace? Co je dnes vysoký a nízký věk. Nerad bych tuto záležitost přeceňoval. Ano, armáda nám poněkud zestárla. Nebyly nábory a v důsledku toho vojáci zůstávali déle ve funkcích. Na druhou stranu ale o to víc získali zkušeností, prošli více misemi. Asi by proto nebylo úplně správné začít hned dělat nějaké masové kampaně na omládnutí armády. Vojáci své úkoly zvládají, koneckonců populace nám také stárne. Za této situace je tedy nesmyslné trvat na tom, že každý voják musí být mladý. Důležité je, aby byl schopen plnit úkoly. Na trhu práce pro nás představují nemalou konkurenci další uniformované složky. Myslíte si, že podmínky služby, které stanovuje nový zákon, nám pomohou a že budeme v tomto směru konkurenceschopní? Myslím si, že ano. Když jsme s personálním ředitelem procházeli jednotlivá kritéria, tak novela zákona 221 je skutečně pro mladé lidi vstupující do armády zajímavá. Jiná věc je, že se ekonomika České republiky rozjíždí. Mladí lidé stojí před rozhodnutím, zda to zkusí v armádě, anebo v civilní profesi. Z hlediska materiálního a finančního zabezpečení služby v armádě si ale myslím, že je to nastavené na docela solidní úrovni. Samozřejmě, je zde i policie, vězeňská služba a další ozbrojené sbory či složky IZS, které zajímá obdobný personální rybník jako nás a ten je poměrně malý. Přesto jsem ale přesvědčen, že novelizovaný zákon mladé lidí osloví. V armádě je totiž řada atraktivních možností od různorodé práce a dalšího vzdělání, až například po perspektivu výjezdu do zahraničních operací. Je zde i spousta programů, které civilní firmy či jiné ozbrojené sbory v takové míře nenabízejí. Vojáci mají například speciální zdravotní zabezpečení či tělesnou přípravu atd. Je něco, co chcete říci vojákům na závěr tohoto rozhovoru? Rád bych vzkázal všem příslušníkům armády, tedy nejen vojákům z povolání, ale i občanským zaměstnancům a příslušníkům aktivní zálohy, že si velmi vážím jejich poctivé a obětavé práce. Zkušenosti mi opakovaně potvrdily, že se na ně mohu plně spolehnout, ať již plní své úkoly na teritoriu naší republiky či v zahraničních operacích. Úkolů nám v nadcházejících letech rozhodně neubude, spíše naopak, a bezesporu budou ještě náročnější než dnes. Text a foto: Vladimír Marek

5 6 A report 10/2015 A report 10/ Tři armády, jeden tým Naše ženisty skvěle doplnilo dvaadvacet vojáků ze ženijního praporu ze Seredi Ozbrojených sil Slovenské republiky a osm příslušníků Národní gardy z Texasu, konstatoval plukovník Robert Bielený, velitel 15. ženijního pluku. Cvičilo se pouze s českým materiálem, a proto to byla pro naše zahraniční kolegy větší výzva. Byl to doslova koncert pro oči. Rychlé a přesné plnění povelů, bezpečný pohyb při stavbě pontonového mostu a odvrácení leteckého útoku. To byl hlavní námět mezinárodního cvičení ženistů Elbe 2015 Armády České republiky, Ozbrojených sil Slovenské republiky a Národní gardy z amerického Texasu, které se konalo koncem září na vodním cvičišti u Labe v Litoměřicích. Úkol je jasný. Přes řeku Labe se musí přepravit těžká technika bojových útvarů za podmínek odpovídajících skutečné situaci ozbrojeného konfliktu. Ženisté pro ně musí zajistit suchou cestu. Šířka vodní překážky na řece Labi je v daném místě 151 metrů, vypočítaná délka mostu proto činí 146 metrů. Bude potřeba pospojovat dvacet říčních pontonových dílů a dva břehové. Celého cvičení se účastní téměř tři sta vojáků tří armád a devadesát kusů české techniky. Na samotné stavbě mostu pak spolupracuje stovka ženistů. U ženistů jde o přesnost Na vodní hladinu jako první vyjíždí s posádkou útočný člun RUS-B, který zajišťuje ženijní průzkum vodní překážky. Potom vyráží bojové vozidlo pěchoty BVP-2 pro zajištění předmostí na protilehlém břehu a pásový obojživelný transportér PTS- 10, který demonstruje zřízení plavidlového přepraviště pro transport různých druhů bojových vozidel do maximální hmotnosti deseti tun. Pak už začíná ženijní koncert v mezinárodním obsazení. Ženisté za pomoci techniky shazují na vodní hladinu jednotlivé díly pontonové mostové soupravy, které zároveň zajišťují lany. Další vojáci nabíhají na jednotlivé díly pontonů a spojují je k sobě. K tomu je zapotřebí nejen manuální zručnost, přesnost a znalost postupů, ale především i fyzička. Útok přišel ze vzduchu Po celou dobu přípravy a samotné stavby mostu jsou ženisté pod ochranou 25. protiletadlového raketového pluku, kteří střeží vzdušný prostor před případným leteckým útokem. K tomu dochází, když je most téměř dokončen. Útok ze vzduchu avizuje siréna signálem leteckého poplachu. Ženisté musí urychleně opustit most a zabránit tak případným lidským ztrátám. Zůstává jen potřebný počet vojáků, kteří zaujímají bojové pozice. V dálce jsou vidět obrysy útočného letounu, který se rychle přibližuje k téměř dokončenému mostu. Simulovaným útokem vrtulníku Mi- 24 byla poškozena část mostu. Po odvolání nebezpečí museli vojáci poškozený díl vyměnit. Pak teprve mohl na druhou stranu řeky přejet tank T-72 M4CZ a za ním další pásová vozidla bojové jednotky. Za 50 minut Vojáci postavili most dlouhý zhruba 145 metrů ani ne za hodinu, a to od shozu prvního pontonu až po spojení mostu. Unese zatížení až šedesát tun a v případě potřeby se z něho dají postavit i rafty, kterými se v prvopočátku přepravuje technika, a ty snesou zatížení až devadesát tun. Dnešní stavba mostu nebyla demonstrací rychlosti, ale zejména zkušenosti, protože se na ní podíleli vojáci tří států, řekl plukovník Bielený. Cvičení bylo praktickou ukázkou manuální práce ženistů a především zkušenosti a souhry. Třináctiminutový rekord Při celkovém pohledu na stavbu pontonového mostu je vidět, jak jsou vojáci sehraní, není vidět jediné zaváhání. Vše jde jako na drátkách. Jen při detailním pohledu jsou vidět tři druhy uniforem, které se vzájemně prolínají. Benefit pro Američany Američtí ženisté používají při stavbě pontonových mostů jinou techniku než české a slovenské jednotky. Seznámili se nejen s technikou, ale zároveň si osvojili i postupy, které používají obě zbývající armády. Učíme se novým postupům při podobné činnosti, můžeme porovnat i techniku, to vše je pro nás velký benefit, zhodnotil práci svých ženistů kapitán Jacob Patterson. Na jedné vlně Byli jsme velmi rádi, že jsme se na tomto cvičení mohli podílet, a pokud mohu porovnat naši a českou techniku, tak musím říci, že jsme na jedné vlně, konstatoval poručík Matúš Daňo z ženijního praporu Sereď Ozbrojených sil Slovenské republiky. Naši vojáci přijeli velmi dobře připraveni a přínosem pro nás bylo to, že jsme tu mohli uplatnit vědomosti z našeho výcviku a zároveň si odvážíme zkušenosti z některých nových věcí, které u nás nepoužíváme. Na spolupráci slovenských a českých ženistů proto byla znát naprostá souhra a jen podle odlišných uniforem se dala rozeznat jejich příslušnost. Jsem si jist, že při společném působení v rámci Aliance budeme tvořit jeden společný a silný tým, doplnil poručík Daňo. V době války i při povodni Pontonové mosty slouží ve válce jako podpora manévrových jednotek, aby se mohli vojáci dostat na druhou stranu vodní plochy v požadovaném místě. Práci ženistů však ocenili už mnohokrát i obyvatelé České republiky při odstraňování následků povodní. Ve chvíli, kdy jsou postižená místa odříznuta od zásobování, obvykle spolu s ostatními členy integrovaného záchranného systému vyrážejí se svou technikou i ženisté. Po opadnutí vody nahrazovali poničené spojnice břehů, aby se zásoby, pitná voda a pomoc dostaly k postiženým. Dnes jsme cvičili především taktiku a spolupráci tří armád, což je velmi důležité pro získání nových zkušeností, konstatoval závěrem plukovník Bielený. Zautomatizovat si jednotlivé úkoly a získat ty správné návyky, to je vždy smysl každého našeho cvičení, ale snažíme se pokaždé zařadit do stále se opakujících činností nějakou mimořádnou událost, která by v reálné situaci mohla nastat. Dnes to byl útok ze vzduchu a výměna poškozené části již téměř dokončené mostní soupravy. Text: Jana Deckerová, foto: Jan Kouba

6 8 A report 10/2015 A report 10/ Jednotky NATO jsou připraveny čelit budoucím hrozbám Sky Soldier 2015 Čeští výsadkáři ze 43. výsadkového praporu provedli noční seskoky s příslušníky americké 173. výsadkové brigády v rámci společného cvičení nad letištěm v Bechyni. Náročná příprava a pro naše vojáky rozdílná technika v podobě hůře ovladatelných amerických padáků a výsadkářského letounu C130J Hercules byl vyvrcholením příprav na společnou operaci v rámci připravených scénářů. Napětí, nervozita, stres, ale i odhodlání. Tak lze charakterizovat přípravu na společné, výsadkové cvičení. Vzhledem k potřebě reakce na možné budoucí bezpečnostní hrozby je třeba scénáře upravit na míru a ani zde tomu nebylo jinak. Ve fiktivním regionu severní Evropy pojmenovaném Skokan dojde k boji o rozložení moci. Jednotky NATO tak stojí proti tvrdému a odhodlanému protivníkovi, který se nehodlá vzdát. Při společných, koordinovaných postupech je třeba ovládnout prostor (v tomto případě letiště v Bechyni), nepřítele eliminovat a nastolit opět pořádek pod dohledem aliančních bezpečnostních složek. Estonsko v nesnázích V nejsilnějším ze států nepřátelských vůči NATO, Bothnie, je již dlouhodobě u moci socialistická strana, která je pozůstatkem období studené války a její představitelé si nepřejí nic jiného jen obnovení staré slávy Varšavské smlouvy a komunistického bloku. Proto se její přední členové a funkcionáři začali cítit ohroženi rozšiřováním NATO do pobaltských států, a to zejména Estonska. Vláda Bothnijské lidové republiky (PRB) začala po přistoupení Estonska do NATO v roce 2009 výrazně navyšovat obranný rozpočet a stav ozbrojených sil až do úrovně 5 % HDP a počtu 118 tisíc vojáků. Tradiční nepřátelské vztahy mezi Bothnií a Estonskem se ještě více vyhrotily, když po ekonomické krizi v roce 2011 se státní dluh Bothnie prohloubil podstatně více než v případě Estonska. Právě počátkem roku 2011 začala bothnijská Ústřední bezpečnostní služba v spolupráci s Národním tiskovým a informačním centrem zveřejňovat informace o útlaku své menšiny v Estonsku. Poskytovala tak vládě politickou munici" pro vyvíjení tlaku na estonskou vládu, ale také pro podněcování nepokojů ze strany svých menšin v Estonsku. Po dlouhou dobu se zdálo, že se agresivní postoj Bothnie omezí na diplomatické výzvy a mediální tlak. Eskalující krize Krize začala ovšem eskalovat ke konci roku 2014, kdy velká část Bothnijské lidové armády provedla několik velkých vševojskových cvičení zaměřených na vedení útočných a expedičních operací s využitím jednotek námořní pěchoty, výsadkových a speciálních jednotek. Po ukončení těchto cvičení zůstaly dvě divize, výsadková samostatná brigáda a samostatná brigáda námořní pěchoty, ve vojenských prostorech v blízkosti jižního pobřeží Bothnie, odkud v srpnu 2015 provedly invazi do Estonska. Malé estonské ozbrojené síly utrpěly těžké ztráty a byly vytlačeny až k hranici s Lotyšskem. Ihned po začátku invaze požádal estonský prezident o reakci NATO podle článku 5 Washingtonské smlouvy a následně bylo jeho požadavku vyhověno. Jako první fáze reakce NATO byly aktivovány jednotky úkolového uskupení velmi vysoké připravenosti. Bylo také rozhodnuto o provedení výsadkové operace pomocí českoamerického výsadkového úkolového uskupení postaveného na základě českého 43. výsadkového praporu a americké 1/91. jízdní eskadry (výsadkové). Českoamerické cvičení Sky Soldier II Výše uvedené řádky nejsou výplodem přebujelé fantazie, ale jedná se o námět společného českoamerického cvičení, které se odehrálo na konci září v České republice. Za 43. výsadkový prapor se cvičení účastnilo rotní úkolové uskupení postavené na úrovni 1. výsadkové roty. Rotní úkolové uskupení bylo tvořeno dvěmi výsadkovými četami, minometnou sekcí čety zbraní a velitelským družstvem 1. výsadkové roty. Z úrovně praporu úkolové uskupení posílily dva průzkumné prvky a dva prvky ostřelovačů vyčleněné ze stavu velitelství 43. výsadkového praporu. Z americké strany bylo úkolové uskupení tvořeno dvěmi rotami americké 1/91. jízdní eskadry hlavního průzkumného prvku amerického 173. výsadkového brigádního bojového týmu. Průzkumné prapory amerických brigádních bojových týmů označované jako jízdní eskadry jsou organizovány rozdílným způsobem podle typu brigády, ke které jsou přidělené. 1/91. jízdní eskadra, pod velením podplukovníka Marka W. Stouffera, byla tvořena pěti rotami, označovanými jako oddíly. Jsou to velitelství a velitelský oddíl, dva průzkumné oddíly, oddíl hloubkového průzkumu a oddíl podpory. Pro toto cvičení vyčlenil podplukovník Stouffer část velitelského oddílu a podpůrného oddílu, celý jeden průzkumný oddíl a oslabený oddíl hloubkového průzkumu. Krátce po půlnoci 23. září se na letišti v Bechyni nalézalo téměř 200 českých a amerických výsadkářů, kteří začali plnit své cíle. Při výsadku se zranilo kolem desíti výsadkářů, z toho pouze dva utrpěli těžší zranění. Těm byla okamžitě poskytnuta první pomoc zdravotníky na doskokové ploše. Úkol splněn Zajištění výsadku takového množství výsadkářů a materiálu je operace vyžadující dlouhé přípravy a bezchybnou koordinaci. Po délce celé seskokové plochy byli rozmístěni výsadkáři, kteří podléhali jak dozorčímu důstojníkovi doskokové plochy DZ SO (Drop Zone Supervising Officer), tak odpovědnému zdravotnickému důstojníkovi. Při každém seskoku probíhala rádiová komunikace mezi pilotem letounu, vysazovačem (jumpmaster) a vojáky na zemi. Piloti a vysazovač oznamovali čas do zahájení každého výsadku, hlásili počet výsadkářů, kteří opustili letoun a hlásili jakékoliv incidenty A fakta Podle plánu operace a podle bojového rozkazu vydaného vojákům účastnícím se tohoto cvičení byly úkoly následující: zaútočit a obsadit řídící věž letiště a zřídit v ní velitelské stanoviště celé operace, vytlačit jednotky protivníka z prostoru letiště, specificky z oblasti železobetonových hangárů, hlavní brány letiště a radarové stanice, obsadit pozice protivníka v prostorech malé vesnice severozápadně od hlavní přistávací plochy a zřídit severně od ní obranné pozice, zajistit a udržet obranný perimetr letiště proti útokům protivníka, provést kombinovaný, aeromobilní útok na předsunutou pozici pro dozbrojení a doplnění paliva cca 20 km severně od obsazeného letiště. při seskoku. V případě vysazení třetí vlny (celkem byl výsadek rozdělen na čtyři vlny zhruba po 50 vojácích) se jednalo o upadnutí jednoho z posledních výsadkářů ještě v letounu a zdravotníci na doskokové ploše byli požádáni o okamžité ověření jeho zdravotního stavu. Ještě v průběhu výsadků dalších vln probíhalo již plnění prvních úkolů výsadkáři, kteří již seskočili. Celá operace vyvrcholila ovládnutím prostor letiště, eliminací nepřítele a splněním zadaných úkolů. Podařilo se tak v krátkém čase splnit náročné, přidělené úkoly a v rámci alianční připravenosti prokázat bezchybnou spolupráci mezi kooperujícími vojáky při minimálních ztrátách a též dokázat využít i jinou, než nám běžně známou techniku, zejména pak americké padáky T11 a využití letounu C130J Hercules. Text: Michal Voska, Ondro Rajkovič, foto: Ondro Rajkovič

7 10 A report 10/2015 A report 10/ V září letošního roku se na našem území konalo mnohonárodní cvičení Ample Strike 2015 Rekordní a perspektivní Letošní české cvičení s mezinárodní účastí Ample Strike 2015 se sice konalo teprve podruhé, ale svým námětem navazuje na tradici úspěšných a velmi oceňovaných mezinárodních cvičení Flying Rhino, Ramstein Rover a Ample Strike 2014, jež byla u 22. základny vrtulníkového letectva Sedlec-Vícenice u Náměště nad Oslavou organizována v letech 2003 až Nejen proto si zaslouží takové zhodnocení s vybranými nej. Stručně o cvičení Mezinárodní cvičení Ample Strike 2015 (AMSE 15) se konalo ve dnech 31. srpna až 22. září. Cvičící jednotky byly dislokovány primárně na 22. základně vrtulníkového letectva u Náměště nad Oslavou, kde se také nacházel řídící štáb cvičení, a 21. základně taktického letectva v Čáslavi, dále ve vojenských výcvikových prostorech Boletice a Libavá. Výcvik za podpory činností prvků pozemních sil z 15. ženijního pluku probíhal v Bechyni. Letová část cvičení se uskutečnila ve dnech od 7. do 18. září. Cílem společného výcviku aliančních jednotek Ample Strike 2015 bylo sladění činnosti pilotů taktického letectva s činností předsunutých leteckých návodčích při podpoře pozemních operací. Činnost byla zaměřena zejména na zvýšení odbornosti v procedurách přímé letecké podpory, standardizaci postupů a interoperability těchto vojenských specialistů. Dalším neméně důležitým cílem cvičení bylo udržení a rozvoj schopností útvarů Armády ČR v poskytování podpory hostitelskou zemí (Host Nation Support) zahraničním jednotkám při vedení činnosti na území ČR. Cvičení se zúčastnilo celkem 16 států NATO (NATO Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Chorvatsko, Itálie, Kanada, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, USA) a jako pozorovatelé členské státy Partnerství pro mír (Partnership for Peace) Rakousko a Švýcarsko. Nováčky mezi cvičícími byla Kanada, Chorvatsko a pozorovatelé. Více než cvičících (z toho 300 zahraničních účastníků) přispělo do cvičení buď zapojením letecké techniky, nebo účastí předsunutých leteckých návodčích (Forward Air Controller, FAC) a instruktorů (Sup-FAC). Cvičení se zúčastnilo celkem 25 týmů FAC a 22 kusů letecké a 50 kusů pozemní techniky. Za AČR se cvičení zúčastnili příslušníci již zmíněné 21. základy taktického letectva, 22. základny vrtulníkového letectva, dále 24. základny dopravního letectva Praha- -Kbely, 7. mechanizované brigády Hranice, 13. dělostřeleckého pluku Jince, 14. pluku logistické podpory Pardubice, 15. ženijního pluku Bechyně, 25. protiletadlového raketového pluku Strakonice, 53. pluku průzkumu a elektronického boje Opava, 4. brigády rychlého nasazení Žatec, 103. centra CIMIC/PSYOPS Olomouc a specialisté dalších vojenských útvarů. Z letecké techniky cvičení podpořily německé letouny PC-9 a Lear Jet, slovinské PC-9, americké bitevní vrtulníky AH-64 Apache, slovenské letouny L-39 a víceúčelový vrtulník Mi-17. Českou techniku zastoupily vrtulníky Mi-24/35 a Mi-171, letouny L-159 ALCA, JAS-39 Gripen, a na vyžádání transportní letoun C-295 CASA. Novinkou letošního cvičení byl americký letoun AT-6C Beech Craft. Novinky letošního ročníku Řídící štáb letošního AMSE byl tentokrát složen výhradně z českých příslušníků. Řídícím cvičení byl opět zastupující velitel 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou plukovník gšt. Miroslav Svoboda a výkonným řídícím cvičení byl major Pavel Procházka, který se také zúčastnil loňského cvičení jako řídící letové činnosti. Proti loňskému ročníku tak sice byla na chodbách štábu slyšet čeština, v kancelářích jednotlivých oddělení však striktně angličtina. Denní program štábu začínal v sedm hodin poradou a končil po 23. hodině vyhodnocením celého dne, statistikou navedení FAC a zhodnocením letového úsilí, vlivu počasí a výhledu na další den. Cvičení mělo na rozdíl od prvního ročníku hned několik praktických novinek. Především na základě zhodnocení loňského ročníku se pořadatelé rozhodli letovou část cvičení protáhnout z pěti na hned na deset dnů. Další novinkou byl vyšší počet a rozmístění operačních prostorů. Obě změny byly především prevencí omezení cvičení špatným počasím. Z pěti operačních dnů loňského cvičení bylo prakticky využito kvůli špatnému počasí pouze tři a půl. Cvičení mělo celkem šest operačních prostorů (Operational Posts, OPs), ve kterých bylo denně naplánováno od 9.00 hodin do hodin celkem osm scénářů. Operační prostory, kde probíhaly scénáře s cvičnou municí, byly ve VVP Boletice a Libavá, dále ve Vícenicích a Bechyni. Scénáře za použití ostré munice jak letecké, tak pozemní techniky byly soustředěny do vojenských výcvikových prostorů Boletice a Libavá. Ideálně se tedy denně konalo až 48 rozeher. Podle počasí se pak výcvik pružně upravoval v jednotlivých prostorech tak, aby bylo dosaženo maximálních výsledků. Obecně staticky však bylo denně plněno okolo 45 scénářů. Dalším zlepšením letošního AMSE bylo zbudování dvou polních letišť (Forward Arming and Refuelling Post, FARP). V tomto roce nově působily americké vrtulníky AH-64 z prostoru VVP Boletice, kde si americká jednotka vybudovala zcela samostatně a za použití vlastních dovezených prostředků polní letiště. České bitevní vrtulníky Mi-24/35 působily prostoru VVP Libavá. Tím jsme docílili vyšší efektivnosti výcviku ve výcvikovém prostoru a snížení hlukové zátěže v okolí letiště v Náměšti nad Oslavou, dodává řídící cvičení plukovník Miroslav Svoboda. Zhodnocení společného úsilí V sobotu 19. září, po dvou týdnech intenzivního cvičení, se v hangáru 22. základny vrtulníkového letectva konalo závěrečně setkání účastníků cvičení, tzv. Hot Wash- -Up. Únava byla na všech znát, ale také velká spokojenost. Všechna přijatá preventivní opatření se osvědčila a počasí přálo cvičení téměř po všech deset letových dnů. Letošní ročník Ample Strike byl velmi úspěšný. V deseti letových dnech bylo provedeno navedení při 405 letech. Celkem bylo nalétáno 543 letových hodin a z provedených kontrol leteckých předsunutých návodčích bylo pouze 37 neúspěšných. Dokázali jsme nejen překonat počet navedení cvičení Ramstein Rover z roku 2012, kterých bylo při 900 letových hodinách, ale maximálně vytěžit letové úsilí, uvedl plukovník Svoboda. Doslova nadšeně to zašumělo při této úvodní řeči řídícího cvičení. Rozhodnutí zřídit v rámci cvičení dvě polní letiště, a tím snížit počet jinak nutných provozních přeletů na naší základnu, se ukázalo být zásadním. Skvěle zafungovala naše logistika. Ať už na Libavé, nebo v Boleticích, uvedl výkonný řídící cvičení major Pavel Procházka. Historicky bylo zaznamenáno nejméně stížností na letový provoz v rámci cvičení. V tomto roce jsme zaznamenali pouze jednu stížnost, a to na hluk. Stížnost byla podána v prostoru Vojenského újezdu Boletice, uvedl plukovník Svoboda. Reagovali jsme obratem a přijali jsme opatření ke spokojenosti všech. Jeden z posledních dotazů v rámci Hot Wash-Upu, který slouží sdělení připomínek k průběhu cvičení řídícímu štábu, bylo, zda se bude konat další ročník cvičení Ample Strike Všichni přítomní se shodli na tom, že je tomu třeba. Řídící štáb cvičení Ample Strike rozhodně takové ambice má. Text: pplk. Magdalena Dvořáková, JMIC AMSE 15, foto: Jan Kouba a tým JMIC AMSE 15

8 12 A report 10/2015 A report 10/ Kvalitní výcvik záložáků a jejich přístup překvapil i profesionály Útok na ČEPRO Společné taktické cvičení aktivní zálohy Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem se složkami integrovaného záchranného systému, včetně Správy státních hmotných rezerv a společnosti ČEPRO. Tak vypadalo vyvrcholení příprav při ostraze skladu pohonných hmot. Význam výcviku aktivní zálohy se ukazuje nejen při živelních pohromách, kde je potřeba každé pomoci, ale díky stále se zlepšujícím podmínkám k výcviku i při možném ostrém nasazení. Plánované několikadenní cvičení v Hněvicích při ostraze skladu pohonných hmot vyvrcholilo ukázkovým dnem 24. září, které patřilo prezentaci usilovné přípravy záložáků. Běžné vojáky z nebojových jednotek by zapálení a kvalitní provedení překvapilo, ostřílený profesionál prověřený řadou misí by uznale pokyvoval. Obzvlášť vezmeme-li v potaz pouze v průměru čtrnáctidenní cvičení jednou za rok a v civilním životě rozličné profese. Záložákem je tak často automechanik, řidič, skladník, ale i vrcholný manager či úspěšný podnikatel. Všichni uznávají vysoké morální hodnoty a mají zájem o téměř nezištnou pomoc při obraně vlasti, při likvidaci následků živelních pohrom a i při dalších příležitostech. Jak svorně při cvičení zaznělo, pro peníze to nedělá nikdo z nich. Výdělek je většinou využit pro nákup vybavení nebo při návštěvách střelnic a samostatném zdokonalovacím výcviku střelby. Kontrola kamionu Důraz na realistické ztvárnění celé situace při nařízené ostraze důležitého objektu byl značný. Byl jsem přítomen nácviku krizových situací, včetně zajištění nebezpečných osob. Chtěl bych zdůraznit, že považuji spolupráci s IZS a armádou za stěžejní a velice si A fakta Legislativní změny v oblasti branného zákonodárství probíhají již od roku 2013 a jsou plánovány ukončit do roku Návrhy novel uvedených zákonů (č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, ve znění pozdějších předpisů, a č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů), a dalších zákonů a nového zákona o službě vojáků v záloze, kterým se nahradí zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze, ve znění pozdějších předpisů, obsahově vycházejí ze závěrů Bílé knihy o obraně, která stanoví jako prioritní cíle provedení aktualizace Koncepce mobilizace OS ČR a vyřešení revitalizace a posílení role aktivní zálohy v systému zajišťování bezpečnosti ČR. jí vážím. Díky jejich profesionalitě lze ochránit významné sklady pohonných hmot proti případnému vnějšímu nebezpečí," uvedl Jan Duspěva, ředitel ČEPRO. Za pravdu mu dal i řidič kamionu, který se při nácviku rozhodl vstoupit do AZ. Natolik ho profesionalita překvapila. Jeho úloha v daný den se nelišila od běžné praxe. Příjezd do objektu, přečerpání PHM. V tomto případě ale oproti běžné kontrole, kterou obvykle provádí ostraha, byl přítomen psovod se speciálně vycvičeným psem, a na místo ostrahy vojáci s výzbrojí. Po kontrole dokladů a dokumentů k nákladu následovala fyzická prohlídka řidiče a kamionu. Prohledána a pročichána byla kabina, všechny uzamykatelné prostory a i podvozek. Vše bylo v pořádku, a tak mohl vůz vjet do areálu. První potíže Ke kontrolnímu stanovišti přijela dodávka, která dávala tušit komplikace. Při prohlídce vozu a posádky byla odhalena zbraň. Jeden z potencionálních pachatelů se dal na útěk. Střelba do vzduchu (po celé cvičení byla užita slepá munice) byla dostatečným argumentem k uposlechnutí výzvy. Během okamžiku byla pachatelům nasazena jednorázová pouta, a tím byla posádka zajištěna. Na místo byl povolán policejní pyrotechnik k zajištění a ohledání vozu. Neshledal nic podezřelého, takže posádka byla předána policistům a vůz odvezen k dalšímu ohledání. Policejní pohotovostní motorizovaná jednotka by neponechala nic náhodě, přiblížení se významnému objektu se zbraní dávalo tušit začátek větších potíží. V tomto scénáři se ale se stálou přítomností policistů nepočítalo, a tak bylo provedeno jen převzetí pachatelů a jejich transport k dalšímu výslechu. Střelba a požár Následující útok byl rychlý, promyšlený, velice tvrdý. Při průjezdu okolo kontrolního bodu vytáhla posádka zbraně a zneškodnila první hlídku. Okamžitě tak došlo k opětování střelby i s užitím kulometu, který byl vojáky umístěn na střeše budovy. Útok byl odražen, ale konec to rozhodně neznamenalo. Z přilehlé louky se ozvala další střelba, jež byla krytím pro další přijíždějící vůz s útočníky. Jeden z nich za pomocí RPG poškodil jednu z budov v areálu. Byl zneškodněn masivní střelbou z kulometu a ze samopalů. Stejný osud potkal několik dalších agresorů, ale i vojáků. Střelba ustávala a hrstka přeživších agresorů se vzdala. Teprve nyní nastal čas pro ošetření raněných. Většina ze zasažených vojáků byla schopna si poskytnout základní ošetření zástavou krvácení za použití škrtidla, ostatním poskytl první, rychlou a neodkladnou péči vycvičený zdravotník. Ten se postaral i o postřelené útočníky. Mrtví z řad vojáků a agresorů jsou prozatím ponecháni na místě. V tento okamžik již přijíždí hasiči, policejní komando a záchranná služba. Opět je nasazen pyrotechnik, který prohledává vůz. Těla jsou odtažena stranou, o postřelené se starají zdravotníci, policisté přebírají teroristy a v dodávkách je odváží pryč, k dalšímu výslechu. Tomu samozřejmě předchází důkladná kontrola každého z nich. Fiktivní požár, který v areálu simulovaně vznikl užitím dýmovnic, byl po několika minutách uhašen. Práce hasičů tím nekončí. Je třeba za pomocí plošiny svést postřeleného vojáka, který obsluhoval kulomet ze střechy, dolů a provést kontrolu všech vnitřních prostor zasažené budovy. V oblecích a s kyslíkem. Vyhodnocení Pro všechny přítomné bylo cvičení přínosné, ukázalo skvělou interoperabilitu a i přes krátkou přípravu během roku bezchybné provedení. Řada přihlížejících vojáků nevěřila, že jde o cvičení aktivní zálohy. Plukovník Rostislav Domorák, ředitel KVV Ústí nad Labem, nešetřil chválou a byl na své záložáky po zásluze pyšný. Zásah byl proveden bezchybně, reakční časy přiměřené a cíl byl splněn, důležitý sklad pohonných hmot i přes mírné ztráty ochráněn. V příštím roce se dá očekávat novela branné legislativy, která přinese pozitivní změny. Ty hlavní jsou, že od 1. ledna 2016 bude mít každý voják v aktivní záloze přidělenou svou osobní zbraň a v průběhu 1. pololetí roku 2016 proběhne soustředěný výcvik pěších rot ve výcvikovém prostoru Libavá. Toto cvičení má prověřit schopnosti příslušníků AZ plnit úkoly na území České republiky. Jedná se zejména o zajištění dlouhodobějšího střežení důležitých objektů či schopnost možného budoucího nasazení příslušníků těchto pěších rot například i k plnění úkolů Policie České republiky při řešení nevojenské krizové situace a součinnost s profesionálními útvary Armády České republiky, uvedl náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Josef Bečvář v souvislosti s budoucností AZ. Text: Michal Voska, foto: autor