The World of Darknes

Transkript

1 Svět temnoty The World of Darknes Storytelling system rulebook verze 2. Toto jsou česká pravidla Systému vyprávění Světa temnoty sepsané na základě knihy The World of Darknes vydané společností White Wolf. Text, který čtete, není překladem originálních pravidel, ale jen stručný a komplexní popis vlastními slovy toho nejdůležitějšího, co v knize (a příslušných opravách uvedených na stránkách společnosti) naleznete. Vsetín

2 Jméno: Koncept: Kronika: Věk: Ctnost: Skupina: Hráč: Neřest: ATRIBUTY Tělesné Společenské Duševní Zdatnost Síla oooo Vystupování oooo Inteligence oooo Zručnost Obratnost oooo Manipulace oooo Důvtip oooo Odolnost Výdrž oooo Vyrovnanost oooo Odhodlanost oooo DOVEDNOSTI OSTATNÍ RYSY Tělesné Přednosti Zdraví Atletika ooooo ooooo o o o o o o o o o o o o Nenápadnost ooooo ooooo Přežití ooooo ooooo Rvačka ooooo ooooo Síla vůle Řízení ooooo ooooo o o o o o o o o o o Střelba ooooo ooooo Zbraně ooooo ooooo Zlodějina ooooo ooooo Společenské Slabosti Mravnost Empatie ooooo 10 o Klam ooooo 9 o Přesvědčování ooooo 8 o Společenskost ooooo 7 o Tep města ooooo Velikost 6 o Vyjadřování ooooo Rychlost 5 o Zastrašování ooooo Základní iniciativa 4 o Znalost zvířat ooooo Obrana 3 o Zbroj 2 o Duševní Zkušenost 1 o Medicína ooooo Zbraně Modifikátor Okultismus ooooo Pátrání ooooo Počítače ooooo Politika ooooo Vybavení Modifikátor Řemesla ooooo Věda ooooo Vzdělanost ooooo Atributy 5/4/3 dovednosti 11/7/4 (+3 Specializace) Přednosti 7 (pátá tečka stojí dva body) Zdraví = Výdrž + Velikost Síla vůle = Odhodlanost + Vyrovnanost Velikost = 5 pro běžného člověka Obrana = nižší z Obratnosti nebo Důvtipu Iniciativa = Obratnost + Vyrovnanost Rychlost = Síla + Obratnost + 5 Mravnost na začátku = 7-2 -

3 OBSAH Obsah 3 Kapitola 1: tajné dějiny 7 Souhrn pravidel vyprávění 20 Tvorba postavy 22 Slovník pojmů 23 Hody a souhrn rysů 25 Kapitola 2: atributy 27 Tečky v atributech 27 Popis atributů 28 Mentální 28 Inteligence 28 Zapamatování si 28 Důvtip 28 Obrana 28 Vnímání/Všímání 28 Dovednostní Vnímání/Všímání 29 Reakce na překvapení 29 Odhodlanost 29 Odolání nátlaku 29 Tělesné 29 Síla 29 Lámání, demolování, vyrážení 29 Zvedání/přemisťování Objektů 29 Obratnost 30 Obrana 30 Výdrž 30 Zadržení dechu 30 Odolání jedu a onemocnění 30 Společenské 31 Vystupování 31 Manipulace 31 Vyrovnanost 31 Meditace 31 Kapitola 3: dovednosti 32 Tečky v dovednostech 32 Specializace na dovednosti 32 Použití dovedností 32 Použití vybavení (nástrojů) a jiných modifikátorů při činnostech 32 Duševní dovednosti 32 Vzdělanost 33 Výzkum 33 Počítače 33 Hackování 33 Řemesla 34 Umělecká činnost 34 Oprava předmětů 34 Pátrání 34 Zkoumání místa činu 34 Řešení hádanek, záhad 35 Medicína 35 Léčení zranění 35 Okultismus 36 Politika 36 Věda 36 Tělesné dovednosti 37 Atletika 37 Šplhání 37 Pronásledování během 37 Skákání 38 Házení/Vrhání 38 Chytání (hozených) objektů 38 Rvačka 38 Řízení (vozidel) 38 Pronásledování vozidla (Automobilová honička) 39 Chytání vozidel pěšky 39 Sledování vozidla 39 Střelba 40 Zlodějina 40 Obejití bezpečnostního systému 40 Otvírání zámků 40 Kapsářství 40 Nenápadnost 41 Tajné sledování/skrývání ve stínech _ 41 Přežití 41 Hledání potravy 41 Zbraně 41 Společenské dovednosti 42 Znalost zvířat 42 Trénink zvířat 42 Empatie 42 Vyjadřování 42 Zastrašování 43 Vyslýchání 43 Přesvědčování 43 Vyjednávání 43 Vymlouvání/Rychlá mluva 44 Řečnictví 44 Svádění 44 Společenskost 45 Opíjení/Vyzvídání 46 Tep města/pouliční znalost 46 Černý trh 46 Klam 46 Přestrojení/Změna identity 46 Kapitola 4: vlastnosti 48 Obrana 48 Zdraví 48 Iniciativa 49 Mravnost 49 Ztráta teček v Mravnosti Hod na Degeneraci 49 Ctnosti a Degenerace 50 Nabytí vyšší úrovně Mravnosti 50 Vývoj duševní poruchy 50 Imunita vůči duševním poruchám 50 Velikost 50 Rychlost (Pohyb) 51 Síla vůle 51 Spálení/utrácení bodů Vůle 51 Doplňování bodů Vůle 52 Duševní poruchy

4 Ctnosti a neřesti 55 Ctnosti 55 Dobrota 55 Víra 56 Statečnost 56 Naděje 56 Spravedlivost 56 Rozvážnost 56 Střídmost 56 Neřesti 56 Závist 56 Nenasytnost 57 Chamtivost 57 Chtíč 57 Pýcha 57 Lenost 57 Hněv 57 Kapitola 5: přednosti 58 Duševní přednosti 58 Zdravý rozum 58 Cit pro nebezpečí 58 Eidetická paměť 58 Encyklopedické znalosti (****) 58 Léčitelství 58 Jazyk 58 Soustředěná mysl 59 Vidění neviděného 59 Tělesné přednosti 59 Obouruký 59 Rváčský úhyb a kryt 59 Orientační smysl 59 Odzbrojení 59 Rychlé reflexy 59 Bojové finesy 59 Bojový styl: Box 59 Bojový styl: Kung-Fu 60 Bojový styl: dvě zbraně 60 Rychlý pohyb 61 Nový začátek 61 Obr 61 Pistolník 61 Železná výdrž 61 Kachní žaludek 61 Přirozená imunita 61 Rychlé tasení 61 Rychlé hojení 61 Nosič 62 Silné plíce 62 Řidič kaskadér 62 Odolnost vůči jedům 62 Úhyb a kryt se zbraní 62 Společenské přednosti 62 Známosti 62 Lev salónů 62 Kontakty 62 Popularita 62 Povzbuzení 63 Mentor 63 Zdroje 63 Pomocník 63 Postavení 63 Půvab 64 Kapitola 6: dramatické systémy 65 Čas 65 Házení kostkami 65 Určení velikosti kostkového banku 65 Specializace 66 Atributové činnosti (akce) 66 Dovednost bez tečky 66 Kroky při házení kostkami 66 Modifikátory 66 Přičítání a odečítání 66 Aplikování modifikátorů 67 Možnosti Vypravěče 67 Cílové číslo a znova 67 Riskantní hod 67 Fatální neúspěch (selhání) 68 Akce, činnosti 68 Okamžitá akce/činnost 68 Dlouhá akce/činnost 68 Rostoucí počet úspěchů 69 Porovnávací akce/činnost 70 Automatická akce/činnost 70 Výjimečný úspěch 71 Opakovaný pokus o úspěch 71 Hrdinské úsilí 71 Odolnost 72 Týmová práce 72 Změny v systému 72 Objekty (Předměty) 73 Příklady objektů/předmětů 74 Improvizované zbraně 74 Rozbíjení objektů/předmětů 74 Probodnutí/proražení Pevnosti 75 Vybavení 75 Bonusy 75 Údržbářské nástroje 75 Horolezecká souprava 75 Demoliční souprava 75 Přenosná lékárnička 75 Kapesní svítilna (baterka) 75 Plynová maska 76 Puškařské nástroje 76 Zlodějské náčiní 76 Pepřový sprej 76 Brýle pro noční vidění 76 Tlumič 76 Výbava pro špiony 76 Mířidla, laserová 76 Mířidla, optická 76 Výstroj pro přežití 76 Vozidla 77 Základní pravidla 77 Pevnost 77 Úkryt ve vozidle 77 Zrychlení/zpomalování 77 Hody na Řízení

5 Skákání z jedoucích vozidel 78 Dopravní nehoda/autohavárie 78 Příklady vozidel 79 Kapitola 7: souboj 81 Popisování scén 81 Soubojové kolo/kolo souboje 81 Iniciativa 81 Volitelné pravidlo iniciativy 81 Odkládání akcí 81 Překvapení 82 Útok 82 Kostkový bank na útok 82 Pravidlo pěti 82 Zranění 83 Typy zranění 83 Žádná kostka na útok 83 Soubojový souhrn 84 Faktory souboje na blízku 85 Obrana 85 Úhyb a kryt 85 Jiné komplikace, rozšíření 85 Neozbrojený souboj 86 Faktory střeleckého souboje 87 Automatická střelba 87 Vzdálenost 88 Míření 89 Střelba do souboje na blízku 89 Střelba v souboji na blízko 89 Skrývání 89 Úkryt 89 Střelba z úkrytu 90 Vyhnout se střele 90 Jiné komplikace 90 Obecné soubojové faktory 90 Pohyb 90 Útok v běhu 90 Zalehnutí 90 Útok z boku a zezadu 90 Specifický cíl 91 Boj naslepo 91 Naslouhání 91 Čichání 91 Další komplikace 91 Zbroj 92 Zbraně 94 Zdravotní stav 96 Zdraví 96 Záznam zranění 96 Aplikování zranění 96 Dočasné body Zdraví 97 Bezvědomí, Kóma, Smrt 97 Nepovinné pravidlo: velký souboj 97 Omračující zranění 97 Smrtelné zranění 97 Spalující zranění 97 Léčení 98 Strádání 98 Onemocnění 98 Drogy 99 Elektřina 99 Pády 99 Únava 100 Oheň 100 Jedy a toxiny 100 Teplotní extrémy 100 Výbušniny 101 Kapitola 8: vyprávění 103 Co je vyprávění 103 Vyprávění příběhů 103 Části příběhu 104 Kapitola 104 Příběh/Vyprávění 104 Kronika 104 Význam příběhu 104 Motiv 104 Nálada (atmosféra) 104 Co se děje v příběhu 105 Osnova 105 Konflikty 105 Prostředí - Setting 106 Mytologické myšlení 106 Jak vyprávět příběhy 106 Inspirace 106 Herní prostředí 106 Hudba 107 Rekvizity 107 Tempo 107 Pobídnutí hráčů ke hře 107 Desatero pro Vypravěče 107 Pokročilé techniky - čas 108 To nejdůležitější: bavte se 108 Přípravný příběh 108 Důvod 109 Další kontakty 109 Pátrání 110 Důkaz nadpřirozena 110 Konfrontace 110 Nastražení pasti 111 Rozhodnutí 111 Vzorový příběh 111 Náměty na vyprávění 112 Antagonisté (protivnici) 112 Zvířata 113 Netopýr 113 Kočka 113 Pes 113 Kůň 113 Havran 113 Nebojoví 114 Vymetač klubů 114 Bezdomovec 114 Obchodní úředník 114 Noční strážný/hlídač 114 Student 115 Bojoví

6 Člen gangu 115 Policista (pochůzkář) 115 Člen speciální policejní jednotky 116 Lovci monster/netvorů 116 Přízraky 117 Rysy přízraků 117 Povaha přízraků 117 Pouto 117 Zjevení 118 Komunikace 118 Emance 118 Ovládání zvířete 118 Jasnozřivost 118 Nátlak 118 Znamení 119 Řeč 119 Magnetické rušení 119 Iluze 119 Posednutí 119 Telekineze 119 Vystrašení 119 Vypořádání se s přízraky 119 Odstranění Pouta 119 Dokončit rozdělaný úkol 120 Zažehnání 120 Vymítání 120 Požehnané předměty 120 Typy přízraků 120 Přelud 120 Poltergeist 121 Šejdíř 121 Zloděj těl 121 Zkušenostní body/body Zkušenosti 122 Získání Zkušenostních bodů 122 Po kapitole 122 Po příběhu 122 Utracení Zkušenostních bodů 122 Učení a zlepšování rysů 122 Volitelné pravidlo Slabosti postav 123 Duševní slabosti 123 Tělesné slabosti 123 Společenské slabosti 124 Míry a váhy

7 Kapitola 1: tajné dějiny Jako většina ostatních lidí jste pravděpodobně - alespoň jednou v životě - měli pocit, že něco je špatně a ne všechno je tak, jak to vypadá. Cítili jste, že za obyčejnou tváří světa, částečně zahalena racionálními a spořádanými "přírodními zákony" jimž říkáme věda se skrývá pochmurná pravda. Učí nás, že středověká víra v nestvůry a magii byla pouze naivními pověrami. Dnes jsme již příliš chytří na to, abychom věřili takovým hloupostem. Nebo se o tom spíše neustále ujišťujeme. Ale v noci, když se stíny prodlouží a meluzína sviští mezi stromy se otřeseme a najednou víme, že naši předci se oprávněně báli tmy. Někde hluboko uvnitř víme, že svět je mnohem strašlivější místo než si ve své rozumné mysli připouštíme. Pochopení této podvědomé pravdy je krok směrem k šílenství, k pohlcení syrovým chaosem, který číhá na okraji našeho vnímání. Lepší bude zavřít oči a předstírat, že to tam není. Když si toho nebudeme všímat, možná si nás to také nevšimne. Jenže předstírání, že to něco tam není, nás neochrání. To něco neodejde pryč. Pouze mu to pomůže lépe se skrýt před svou kořistí a nebude to vůbec vyděšené. Svět kde takové šelmy opravdu existují je nejhorší noční můrou teoretika zabývajícího se spiknutími. V takové realitě proti nám neviditelná stvoření strojí anonymní úklady a ovládají nitky našich životů jako loutkáři své dřevěné loutky, skryti v temnotě před světlem lamp. Naší jedinou ochranou je naše nevědomost, nevšímavost, která nám umožňuje vydržet dennodenní stress a pomáhá nám směrovat k něčemu důležitému jako je "kariéra, domov a rodina." Prohlášení o skrytých pánech nebo nestvůrách číhajících ve tmě prostě nejsou podepřeny důkazy. Pokud jsou ty věci opravdové, jak to, že je nevidíme ve večerních zprávách? Dokonce i internetové stránky, věnované odhalování neznámých sil působících na naše životy, nejsou schopny vystavit jedinou ověřitelnou fotku. Je těžké uvěřit, že tam venku je něco, co nemůžeme vidět. Možná, že to tak chtějí. Vítejte do Světa Temnoty. Do stínů Citováno z "Cizinec v cizím světě," Časopis Extraordinary Times, Červenec 1999, autor "Jack Bleak," undegroundový novinář. Toto je vaše poslední šance. Ať už to bylo cokoliv, co vás sem přivedlo, kdekoliv a jakkoliv nebo jste našli tyto slova v jakékoliv podobě, toto je poslední možnost otočit se. Tento časopis vložte do skartovačky. Zavřete tuto knihu a vložte ji zpět do regálu. Odhlaste se a vymažte historii vašeho internetového prohlížeče. Udělejte to a možná - možná - se budete moci vrátit k životu, který jste byli zvyklí žít. To však nemohu zaručit. Ale mohu vám zaručit, že pokud hned nepřestanete, pokud se nevzdáte myšlenky vidět to co vám není souzeno a dovědět se věci, které by jste vědět neměli, jste odsouzeni jít až k místu, odkud se nebudete moci vrátit. Dříve nebo později se tam dostanete. Potom nebudete schopni žít ve stejném světě jako všichni ostatní. Budete chtít - Bože, jak moc budete chtít ale cesty zpět není. Toto je poslední varovaní. Dobře. Neposlechli jste. Tak tedy k věci. Pokud jste se dočetli až sem, je pravděpodobné, že se vám něco podivného přihodilo. Něco co na chvíli poodhrnulo závoj přikrývající vaše oči a teď chcete vědět víc. Pokud jste opravdu rozhodnuti strkat svůj nos tam, kam byste neměli, chtěl bych vám k tomu říct dvě věci. Nejdříve o něčem co již víte. Celý svůj život jste to věděli, ale odmítali si to připustit. Nejsme sami. Když jste byli malí, znali jste pravdu. Pozdě v noci byla jejich přítomnost v ložnici téměř hmatatelná. Zahlédli jste je vždy jen koutkem oka těsně před spánkem. Každý národ kdysi v dějinách tuto pravdu znal, věděl, že s námi tu jsou i jiní: inteligentní, cizí "bytosti." Mají tisíce jmen: duchové, bohové, obři, andělé, ďáblové, elfové, přízraky, ghúlové, svatí, kouzelníci, příšery... Každá lidská společnost již od počátku věků měla pověsti o tvorech, kteří nás provázejí; tvorech se svými vlastními cíli; tvorech, kteří se nebojí použít sílu, když se jim dostaneme do cesty. Zmiňuje se o nich i Bible, mluví o obrech na zemi, andělech na cestě a čarodějnicích v jeskyních. Věděli jste, že v Louvru visí několik renesančních obrazů zobrazujících kovové, čočkovité předměty vznášející se nad Itálií? Jen nedávno jsme se rozhodli - alespoň ti z nás, kteří žijeme v průmyslových "moderních" státech - že stojíme na vrcholu potravního řetězce. Jen nedávno jsme se rozhodli, že staletí stará moudrost by měla být přehlížena, zatracována nebo zesměšňována. Ale přestože to zkoušíme jak nejlépe dovedeme, pravda se vždy dostane na povrch. Poznali ji i lidé z Point Pleasant v západní Virginii. Roku 1966 začalo jejich utrpení spatřením obrovské humanoidní příšery s rudýma očima a hmyzími křídly. Během následujícího roku tohoto takzvaného Můro-muže spatřily stovky různých lidí - mnoho z nich byli obyčejní lidé bez jakéhokoliv záznamu o šíření nepodložených fám. Celosvětově existuje bezpočet podobných hlášení o spatření tvorů s lidskými rysy a zároveň rysy nějakého tvora schopného létat; od biblických andělů až po kikiysony nebo - 7 -

8 "kanibalské duše," jejichž zajetí hlásili Evropští badatelé v Gambii roku Na první pohled je snadné zařadit Můro-muže do této kategorie nadpřirozených bytostí a neobjevených zvířat. Ale kým jsme, že potíráme existenci tvora znovu a znovu viděného na obloze Point Pleasant mnohými svědky po celý rok 1966? A co příběhy o podivných "mužích v černém," kteří se objevili ve městě a občas varovali místní a reportéry, aby nemluvili o podivných věcech, které viděli? A co podivné způsoby těchto cizinců - přízvuk, zpěvavé hlasy, neznalost obvyklých frází a neschopnost používat běžné věci jako je pero nebo vidlička? Je to jako kdyby se v Point Pleasant odehrálo několik různých příhod, které se spojily do jediné a vznikla směska pro níž neexistuje žádné jednoduché vysvětlení. V Point Pleasan jsem byl před pěti lety, abych napsal něco o incidentu s Můro-mužem. Mluvil jsem se ženou, která otevřela zadní dveře svého domu, jen aby se setkala s párem rudých očí. Když se od toho pohledu odtrhla a vycouvala zpět do chodby, zjistila, že uplynuly tři hodiny. Pak jsem mluvil s bývalým policejním důstojníkem, který mezi druhou a třetí hodinou odpoledne přijal několik telefonních hovorů, nutících ho, aby zničil vyplněné zprávy. Když se pokoušel zjistit, o co neznámému jde, uvědomil si, že člověk, s kterým po telefonu hovořil, mluví jeho vlastním hlasem. Point Pleasant jsem opouštěl s několika podivnými historkami, ale nebylo to nic, co by se již jinde nestalo. A tak to mělo zůstat. Ale druhou noc, co jsem se vrátil domů, mi o půlnoci někdo zavolal. Uslyšel jsem záznam rozhovoru, který jsem vedl s vydavatelem před dvanácti hodinami - od začátku až do konce. Ráno, když jsem chtěl zavést své auto na výměnu oleje, mi opět zazvonil telefon. Zjistil jsem, že na druhé straně probíhá živá diskuse dvou mužů. Mluvili - jak jsem rychle pochopil - o mně. Zmínili mé jméno, adresu, časopis. O čem vlastně mluvili jsem však chápal jen velmi obtížně. Kromě detailů o mém životě byla jejich slova velmi neurčitá a plná eufemismů, které jsem neznal. "Proces." "Slabé místo." "Sedm království." Zdálo se mi zřejmé, že jsem se stal obětí chytrého žertíku, pravděpodobně od některého mého kolegy z časopisu. O několik dní později jsem opustil město za dalším článkem a vzal jsem si zároveň několik dní volna. Vše, co jsem v práci řekl, bylo, že odjedu na tři týdny. Po návratu do svého bytu, jsem potkal souseda a zmínil se mu, jak jsem rád, že jsem zpět doma. Vypadal překvapeně a prohlásil, že si ani nevšiml mé nepřítomnosti. Na informaci o mé třítýdenní nepřítomnosti se zatvářil zmateně a sdělil mi, že před dvěma dny jsem se měl někdy večer u něj zastavit, dát si pár piv a sledovat s ním basketbal. Když jsem se dostal do svého bytu, našel jsem na stole u dveří poštu za tři týdny. Neměla tam být, protože jsem si zařizoval, aby má korespondence zůstávala na místní pobočce. Ale byla tady. Všechno už bylo otevřené a roztříděné, přesně tak jak to obvykle dělám. Jídlo co jsem nechal v kuchyni neotevřené, už někdo skoro všechno snědl. Spižírna byla také napůl prázdná a přibylo několik balíčků potravin, které jsem předtím nikdy neviděl. Zavolal jsem svému domácímu, který mě ujistil, že v budově v poslední době neviděl žádné cizince - určitě ne v tomto podlaží a také neviděl nikoho vstupovat do mého bytu. Tedy kromě mě! Vzpomněl si, že mě několikrát týdně vídával po celou dobu mé nepřítomnosti. Zavolal jsem několika přátelům. Jeden z nich tvrdil, že se mnou před několika dny obědval. Další si vzpomněl, že jsme se minulý týden potkali na ulici a trval na tom, že jsem spolu asi deset minut mluvili. Pak jsem zavolal matce. Řekla, že jsem s ní během posledních tří týdnů třikrát obědval. U ní doma. Vždy jsem tam strávil několik hodin. A ne, nechoval jsem se vůbec divně, aspoň se jí to nezdálo. Někdo za mě žil můj život zatímco jsem byl pryč. Za předpokladu, že se tyto věci opravdu staly, mě napadlo, zda není nějaká souvislost mezi touto podivností a mým zájmem o Můromuže. Ale co by taková spojitost mohla znamenat? Že by se někdo snažil vystrašit mě a odradit od mého zájmu? A Kdo? Vláda? Lidé z Point Pleasant? Sám Můro-muž? A proč? Neodhalil jsem nic, co by již nebylo popsáno tisíckrát od roku Čím déle o tom přemýšlím, tím méně mi to dává smysl. Ať už za tím byl kdokoliv určitě chápe, že takové tajemné hrátky v reportérovi pouze zvědavost zvýší, v žádném případě ho neodradí. Pokud to někdo chtěl udržet pod pokličkou, tak si nedovedu představit, co víc by měl udělat, aby ještě více vzbudil můj zájem. Velmi neobratná strategie na vládní politikaření nebo mimozemské spiknutí. Čím déle jsem o to přemýšlel, tím pevněji jsem věřil, že se jedná o nějakou obrácenou psychologii. Někdo nebo něco chtělo, abych pokračoval v hledání a vyšetřování. Buď chtěli, abych zjistil pravdu a nebo se vůbec nebáli odhalení a tímto způsobem se dobře bavili, jako kdyby hráli hru. Krátce po té, co jsem dospěl k tomuto závěru, jsem byl poctěn návštěvou tvora podobného panence, se kterým se stýkám dodnes. Od té doby jsem viděl nebo zahlédl 17 různých typů okřídlených humanoidů. Po prvním takovém kontaktu jsem se rozhodl přerušit styky s rodinou a přáteli - abych je neohrožoval - a začal psát příběhy z těchto neodhalených míst. Můro-muž je výsledek masové hysterie, ale svým způsobem v reálném světe zanechal velkou stopu. Můro-muž je tajný vládní experiment používající pokročilé technologie a zároveň muži, kteří byli vysláni, aby snížili povědomí o jeho existenci, mají podivný přízvuk a téměř žádné společenské schopnosti. Můro-muž je mimozemšťan, ale cizinci schopni cestování vesmírem nedokáží pochopit, že na obyčejné lidi působí podivně. Myslete si co chcete, ale čím lépe se na to podíváte, tím více vám bude jasné, že části skládačky do sebe nezapadají. Čím více jich najdete tím menší část skládanky budete chápat. Došlo mi, že nejsou odpovědi, jsou jen otázky, stále více otázek. Pravda není racionálním cílem. Maximálně můžete doufat, že zjistíte aspoň trochu z toho, co ještě nevíte. A to je ta druhá věc, kterou vám chci říct

9 Myslíte si, že hledáte skrytou pravdu. Ale nikdy ji nenajdete! Nemůžete. Každá záhada vás zavede k několika dalším záhadám. Je to bezvýchodné bludiště a dveře, kterými jste vstoupili, zmizely. Je to proti všemu rozumnému ve vaší hlavě, ale pokud chcete přežít, musíte se smířit s tím, že veškeré vaše otázky, hledání a pokusy to pochopit jsou odsouzeny k nezdaru. Vše v co můžete doufat, je zaznamenání všech možných detailů a pak nad nimi přemýšlet. Každý stín skrývá jen další stíny. Půlnoční příběh Nevíme kdy nebo proč si lidé začali vyprávět příběhy. Celkem jistě však můžeme říct, že první vypravěči používali své umění k vysvětlení záhad kolem nich. A doopravdy, některé z nejstarších příběhů, které se vyprávějí i v dnešní době se zabývají největšími záhadami na světě - životem, smrtí, stvořením, spasením a probíhajícím bojem dobra a zla. Hře, kterou držíte v rukou říkáme vypravěčská hra, protože vám dává příležitost zúčastnit se pokusu o vyprávěni příběhů zaměřených na zkoumání lidské duše. O pravidlech hry najdete více v následujících kapitolách. Příběhy v této hře jsou zasazené do Světa Temnoty a to je místo velmi podobné našemu světu. Má stejné dějiny, kulturu a zeměpis. Většina lidí v tomto fiktivním světě žije životy podobné těm našim. Jedí stejné jídla, nosí stejné šaty a ztrácejí čas sledováním stejně hloupých televizních pořadů. Ale ve Světě temnoty jsou navíc mnohem delší stíny, tmavější noci a mlhy husté jako mléko. Pokud je v našem reálném světě ve vašem sousedství opuštěný dům z kterého lidem běhá mráz po zádech, ve Světě temnoty se v tomto domě za obzvláště tmavých nocí dějí tajuplné věci. K vidění jsou podivné úkazy, a když je koutkem oka zahlédnete, zdá se, že mají lidskou tvář. Nebo to aspoň říkají někteří sousedé. I v reálném světě existují městské mýty. Ale ve Světě temnoty šeptají tyto mýty neviditelní pavouci do uší dětí. Ve světe do kterého chcete vstoupit nejsou legendární noční můry a horory jen strašidelné pohádky na dobrou noc - jsou skutečné, přestože to většina lidí nikdy nepochopí. Pravda, nebo spíše kousek pravdy o tomto světě skrytých hrůz, je odhalována v našich dalších knihách. Aby jste ho začali zkoumat, nepotřebujete znát všechny odpovědi. Tato kniha obsahuje vše co budete potřebovat k vytvoření vašich vlastních společných příběhů. Horory, duchařské příhody, zázraky, dobrodružství nebo záhady. Příběhy o lidech, kteří tuší pravdu o tom co číhá ve stínech, možná i po nevítaném záblesku setkání s tím. Tato kapitola přináší slova některých, jež se vydali stejnou cestou, na níž se chystáte. Poté se dozvíte, jak vy a vaši přátelé můžete vytvořit své vlastní příběhy pomocí několika jednoduchých pravidel. Zjistíte, že tato hra vás nevyzývá jen k tomu, abyste házeli kostkami a zapisovali si nějaké údaje o postavě, ale i k tomu, abyste se vžili do své postavy, která je tak opravdová a uvěřitelná, jak ji dokážete zahrát. Pravým měřítkem úspěchu v této vypravěčské hře je množství interakce vaší postavy v imaginárním světě, který obývá. Možná že postavy, které si vytvoříte, objeví některé z tajemství tohoto skrytého světa. Možná že se stanou jedním z těchto tajemství. To ukáže čas. Krutá pravda Ze zprávy napsané reverendem Lucille Chambers, Protestantský kostel Svatého Pavla, Kings's Crossing, Massachusetts. To že jste otevřeli tento soubor znamená, že vás poslali, abyste mě nahradili. Pravděpodobně jsem zmizel úplně bez vysvětlení, jinak bych vám o tom pověděl osobně. Toto není má poslední vůle ani testament. Nebudu vám říkat, co se mi vlastně stalo anebo kdo za to mohl. Pouze se podělím o některá fakta a doufám, že to pro vás budou užitečná doporučení na dobu vašeho zdejšího pobytu. Věnuji trochu času studiu historie našeho kostela. Zdejší lidé jsou hrdí, že kořeny King's Crossing sahají do dob, kdy sem připluli první lodě z Anglie a to, že náš kostel je jedním z nejstarších v Nové Anglii. Krátce po té, co jsem se tu poprvé zastavil, jsem strávil určitý čas čtením o založení naší vesnice. Můj otec byl profesorem historie a má první placená práce byl nějaký výzkum pro něj, takže jsem věděl ve kterých knihovnách a historických dokumentech hledat patřičné informace. Několik měsíců jsem se ve svém volném čase potloukal kolem a pak jsem posbíral dost informací v dějepisné knihovně místní střední školy, schovaných za několika novějšími zprávami a z turistických muzeí. Znáte to. Kolonisté po dobrodružné cestě přes Atlantik šťastně dopluli do prapodivné nové země, zatnuli zuby a přežili díky silné pracovní morálce a troše pomoci přátelského domorodého obyvatelstva. Každý, kdo se však místními dějinami zabýval trochu více, ví, že to je jen pohádka. Plavba přes Atlantik vůbec nebyla dobrodružná, byla to velmi nepříjemná a bídná zkušenost, zvlášť pro lidi, kteří nikdy (velká většina) v životě nebyli na moři. Loď, která přivezla kolonisty do Jamestownu - první stálou kolonii ve Spojených státech - ztratila polovinu posádky a cestující ještě než dorazili ke břehům Virginie. A ačkoliv další loď: Mayflower, ztratila během plavby jediného cestujícího - a stala se navíc místem narození dítěte a vydržela strašlivé poškození způsobené vlnobitím a bouřemi, cestující byli rozmáčení a v mizerné náladě. V jedné chvíli loď nabírala vodu tak rychle, že posádka uvažovala o tom, že se vrátí zpět. Ale byli zhruba v půlce cesty, takže větší smysl mělo pokračovat dál. Cesta Lazaruse, lodě vezoucí budoucí kolonisty King's Crossing byla také patřičně podivná a příšerná. Našel jsem několik záznamů o nemoci nebo moru, který cestující zasáhl krátce po opuštění Anglické půdy, a která pokračovala až do jejich příjezdu do Plymouth. Výňatky z deníků a záznamů říkají, že mrtví byli nalezeni ve svých kajutách bez jakékoliv známky zranění, jejich kůže byla "chladná a bledá jako led." Měsíce na moři se prodlužovali naneštěstí kapitán ovládal navigaci dost mizerně a navíc byl neustále opilí - a četnost úmrtí se zvyšovala. V době nejhorší přibývala jedna mrtvola během několika málo dní. Mezi posádkou a cestujícími kolovaly příběhy, že v noci se po lodi prochází anděl smrti, "zahalený do bílého šatu z plachtoviny," vybírající si své - 9 -

10 oběti mezi spícími. Vyděšená posádka a cestující se snažili zůstat celou noc vzhůru až do rána a doufali, že nebudou postiženi. Zdá se, že většina tohoto ošklivého příběhu byla zapomenuta v hlubinách dějin. Já jsem narazil na jeden článek v časopise psaném roku 1984 jedním doktorem - historikem amatérem. Vyjadřoval své zmatení nad neschopností určit, co přesně bylo za tento incident odpovědné. Žádná známá bakteriální nebo virózní choroba nemá podobný vzorec chování. Neobjevili se žádné symptomy a zdálo se, že všechny oběti zemřely během spánku - lehnout si šli úplně zdraví a nikdy se již nevzbudili. Doktor, který ten článek napsal, přemýšlel o tom, že to, co se tam událo, nemuselo být vůbec způsobeno nemocí. Jeho teorie říkala, že tyto úmrtí jsou ve skutečnosti vraždami. Možná že to byla práce prvního zdejšího masového vraha nebo důsledek uvěznění dvou nepřátelských rodin nebo skupin na tak dlouhou dobu na lodi. Nebo prostě některý z cestujících po tak dlouhé izolaci, nepohodlí a nebezpečí života na moři zešílel. Ať už se stalo cokoliv, byla potřeba určitá kamufláž a mor bylo to nejlepší, na co přišli. Nevím, zda mně doktorův článek přesvědčil. Ale ať již způsobovalo smrt cokoliv, musím se během čtení lodních a osobních deníků podivovat nad stoicismem kolonistů. Ano, zdálo se, že je záhadná úmrtí zajímala, ale ne více než počasí nebo ztenčování zásob jídla. Možná byli prostě jen víc opatrní v tom, jak vedli své deníky, v porovnání s dneškem. Ale když čtete záznam: "Dnešní noci byla obloha jasná, Kapitán říkal, že na pravoboku zahlédl velryby, za rozbřesku jsme našli Marii mrtvou, posádka opravuje poškozený stěžeň," začnete uvažovat, zda stoicismus není jen další slovo pro sebezapření. Samotná kolonie neměla snadné počátky. Stejně jako většina nejstarších kolonií. V Plymouth přežilo první zimu pouze 32 osadníků. A kolonie na ostrově Roanoke na území Virginie neměla, když dorazila další vlna kolonistů, již dokonce žádného obyvatele. Zdálo se, že osud King's Crossing bude hodně podobný Roanoke. Nejenže díky období sucha přišli o téměř celou úrodu (byli nuceni k plenění přírodních zdrojů a málokdy úspěšným loveckým nájezdům), ale navíc byli často napadáni místními indiány (s nimiž ostatní kolonisté v oblasti nezacházeli dobře, a proto jim chyběla dobrá vůle, kterou si mohla vychutnat posádka Mayflower). Obchodník, který se odhodlal k obtížné cestě do jiné kolonie nahlásil, že "přicházející zima bude pravděpodobně pro malou osadu znamenat záhubu." Poté nejsou o této kolonii žádné zprávy a až po dalších deseti letech se objevuje zpráva říkající, že "vesnice King's Crossing" vzkvétá. Stojí tam dva obilné mlýny, textilní mlýn a několik statků. Populace se zvětšila desetinásobně a začal tam kvést obchod se sklem a mědí. Důvod tohoto zarážejícího vývoje není znám. Krátce poté, co jsem získal tyto informace, staly se věci, které mě od mého koníčku odvedly. Některé ovečky z mé kongregace onemocněly a zemřely na zápal plic. Byl Leden a zima byla obzvlášť krutá. Byla to čtyři úmrtí během dvou a půl týdne. Dva nemocní byli obyvatelé sanatoria, jedna byla mladá matka dvou dětí a poslední byl od pohledu zdravý student. Pohřby byly bezútěšné. Několik dní po čtvrtém úmrtí jsem navštívil rodinu žijící o kus dál v horách. Dorazil jsem tam po setmění. Dokonce i můj pohon všech čtyř kol měl s ledem a sněhem té noci dost velké problémy. Měli trochu delší příjezdovou cestu, která nebyla úplně odhrnutá a stále padal další sníh. Zastavil jsem tedy na cestě a k domu šel pěšky. Ledem pokryté štíty hor se zvedaly všude kolem jako stěny kráterů na měsíci. Vzduch byl tak klidný, že jsem měl pocit, že mohu slyšet dopadnutí každé sněhové vločky. Dům byl dvou nebo tří ložnicový ranč. Když jsem přicházel ke dveřím, míjel jsem okno do osvětlené místnosti a pohlédl dovnitř. Za sklem byla ložnice nejmladší dcery. Holčička spala s jemným úsměvem na tváři. Vedle její postele stál vysoký, štíhlý muž, kterého jsem neznal. Byl střední postavy, měl krátké, bílé vlasy a elegantně zastřiženou, stříbřitě bílou bradku a celý byl oblečen do bílého obleku s kravatou. Lampička na nočním stolku svítila a její světlo vrhalo mužův dlouhý stín přes dívčinu postel. Její rodiče mě požádali, abych jim přišel poradit ohledně jejich syna, mladíka který měl zjevně problémy ve škole. Měli podezření, že užívá drogy, ale podle mě to až tak vážně nevypadalo. Pomodlil jsem se s nimi, dal jim několik rad jak se chovat k tomu chlapci a naznačil několik způsobů, jak začít rozhovor. Než jsme si všechno vyříkali, uplynuly dvě hodiny. K autu jsem kráčel s pocitem dobře vykonané práce. Přestalo sněžit a cesty nebyly příliš neprůjezdné. Dalšího dne jsem se dověděl, že ona dívka z předešlé noci zemřela na krvácení do mozku. Když jsem následující neděli stál v kazatelně, cítil jsem, jako kdyby smrt obležela naši malou komunitu, obkličovala nás a vybírala si jednoho po druhém. Díval jsem se na tváře svých oveček a přemýšlel, kdo je další na řadě. Pokusil jsem se během kázání být sebevědomý a nezkroušený, ale i mně bylo zřejmé, že má slova postrádala sílu a byla prázdná, neschopna správně účinkovat. Na pohřbu malé dívky jsem zjistil, že pronáším frázovité přání upřímné soustrasti, ne příliš vhodné verše z Bible a neinspirující komentáře. Přistoupil jsem k boku hrobu a mramorová socha se sněhovou čepicí mně připomenula muže v bílém. S úlekem jsem pochopil, kde jsem ho předtím viděl. Vzpomínám na letmý pohled do chodby, zaujat jeho neobvyklým oblečením; přemýšlel jsem o tom několik minut, zatímco jsme stáli shromážděni u malé rakve. Bylo to v sanatoriu na Route 11, na západ od města. Později ten týden tam zemřela žena na zápal plic. Po několika dnech vzpomínání jsem se zeptal Pana Crane, prezidenta církevní rady, zda nezná někoho, kdo by odpovídal tomuto popisu. Neznal. Rozhodl jsem se strávit několik dní prohledáváním církevních záznamů. Tuto temnou a studenou zimu se zdálo téměř nemožné zvládnout péči o kongregaci. Chtěl bych vědět

11 co mí předchůdci dělali během takových krizí. Chtěl jsem číst ta kouzelná slova, která použili k zahnání všeobecné úzkosti a posílení jejich víry. Druhého dne mého hledání jsem našel neoznačenou krabici s nějakými velmi starými papíry. A na úplném dně, zapečetěný v jakési umělohmotné nebo laminátové obálce byl pergamen, jehož vzhled napovídal, že byl sepsán někdy v 17. století. Pocítil jsem vzrušení z objevu, které se však rychle změnilo v zděšení. Jídlo, které jsme získali není příliš syté a rychle zmizelo. Nyní nás tu led a sníh uvěznil, v místě kde nám nikdo nemůže pomoci. Snědli jsme koně i psi. Děti pláčou. Mluví se o tom, zda jíst mrtvé. Minulé noci za námi přišel, jeho hlas byl milý a přátelský. "Vyslyšte mě a zachraňte se," řekl nám. "Udělejte to, co budu chtít a dožijete se dalšího jara." Nemohu ani napsat tu nevyslovitelnou věc, kterou žádal. Lane Richards se osmělil zeptat: "A co žádáš za toto bezbožné spasení?" Nestvůra mu odpověděla: "Dnes nic, ale vrátím se za padesát let a vezmu si, co musím, od třinácti z vás a jejich rodin. A každých padesát let přijdu znovu. Pokud tu bude někdo, kdo odmítne zaplatit, všichni zamřete. Ale dokud budete dělat to, co říkám, bude vaše vesnice navždy vzkvétat, to vám slibuji. Nemohli jsme nic než souhlasit. Je to tak kruté. A tak ti z nás, kteří byli plní mládí, budou stárnout a šedivět čekáním na návrat Muže v bílém. Mé ruce se třásly ještě dlouho potom, když jsem se probíral dalšími papíry. Záznamy o úmrtích byly pečlivé. Přesně před padesáti lety v lednu zemřelo třináct lidí z farnosti. Před dalšími padesáti lety také. A i padesát let předtím. Samozřejmě jsem tomu nechtěl věřit. Nepochybně někdo s velkou představivostí, si poskládal tyto střípky dohromady, smíchal je, a pak svou práci opustil. Navštívil jsem rodinu oné malé dívky, jak se dalo očekávat, smrt dcery nesli těžce. Modlili jsem se a hovořili. Nenápadně jsem se jich optal, zda v blízkosti svého domova někdy nespatřili muže s bílými vlasy, oblečeného do bílých šatů. Má otázka je rozrušila. Tvrdili, že neví, o kom mluvím, ale v očích jsem jim spatřil zaváhání a neklid. že by to byla jen součást jejich smutku? Možná. Ten víkend jsem strávil spoustu času na mém příštím kázání. Téma bylo zmrtvýchvstání syna vdovy. Je to příběh, který se podobá známějšímu příběhu o Lazarovi, bratrovi Marie a Marty příběh o vzkříšení. Při nedělní bohoslužbě jsem ho četl pomalu a zřetelně. Pak jsem se pustil do mého kázání.smrt, řekl jsem, nemá absolutní moc. Ježíš triumfoval nad smrtí a prostřednictvím jeho to dokážeme i my. Mluvil jsem o tom, jak původní osadníci této vesnice přetrpěli dlouhou, smrtí naplněnou cestu ze starého světa a vyprávěl příběhy o andělu smrti, kráčejícím po palubě jejich lodi. Představte si, že smrt je muž, pokračoval jsem. Pokud by mezi námi chodil a vybíral si jako sedlák mezi svými ovcemi, koho pošle na jatka. Spojil jsem si to s obrazem Krista jako Boží ovečky, který přemohl smrt. V mnoha kulturách, vzpomněl jsem si, je bílá barvou smrti. Nikoliv černá. Ale pokud je muž oblečený v bílém smrtí, pak Kristus přijde v šatech jasnějších a čistších než v bílé. Kázání jsem ukončil více obecněji, žádal modlitbu, víru v Boha a vzájemnou podporu. Ale viděl jsem neklidná poposednutí některých svých farníků v lavicích a neklid vyměňovaných pohledů. Naučíte se z kazatelny číst tyto tváře, jako pozorovatel ptáků umí číst v měnícím se opeření vrabčích křídel. Byl jsem si jist, že má slova účinkovala. Ten večer na mé dveře někdo zaklepal. Odpověděl jsem a dovnitř vešel pan Crane spolu s dalšími pěti muži a ženami. Vesnická rada. Věděl jsem, že se pravidelně scházejí dole v hlavní lodi. Často poté přišli za mnou nahoru trochu si promluvit, a proto jsem nebyl jejich příchodem příliš překvapen. Pan Crane si odkašlal a řekl: "Uvažovali jsme, zda s vámi můžeme o něčem mluvit." Neměl jsem dost židlí pro všechny, ale pokynul jsem, aby se posadili alespoň ti co mohou. Nikdo se však nepohnul. "Chtěli jsme... ehm... těžko se o tom mluví." Pokusil jsem se uvolnit atmosféru: "Jsem dospělý, moji milí, určitě to zvládnu. Děje se něco?" "Chápeme, že se nám snažíte pomáhat," promluvila jedna žena, myslím paní Eckerdová, "ale jste tu nový." "Zapadnete mezi nás skvěle,... po určité době," vpadnul jí rozpačitě do řeči někdo jiný, "tedy, chtěl jsem říct, že už jste... tedy jsme všichni velmi potěšení, že jste tu s námi, správně?" Ostatní souhlasně zašuměli. "Proč mi prostě neřeknete, o co jde?" řekl jsem a zkoušel jsem vypadat rozhodně a zároveň uvolněně. "Vidíte Otče," začal pan Crane, "že se tu dějí určité věci... stávají se... určitým způsobem. A my... myslíme si, že věci by se měli dělat tak jak tomu bylo vždy." "O čem to mluvíte?" najednou mi bylo zima. "Slyšeli jsme, že chcete nechat provést pitvu a již jste volal do okresní nemocnice," řekl pan Crane. "Ano, ale nebyli tam a tak jsem jim nechal zprávu. Jak jste se to dozvěděli?" "Ten doktor je můj zeť," řekl jeden z mužů. "On, ehm, nezavolá vám zpět." "Tak to bude nejlepší," zasáhla zvonivým hlasem paní Eckerdová. "Bude lepší, když zdejší lidé nebudou vědět... Bude lepší, když nikdo nebude vědět!" Vstal jsem. "Co se mi to snažíte říct?" "Nerozčilujte se Otče," řekl pan Crane a zvedl své dlaně, aby naznačil, že se mám zase posadit. "Je tu pro vás hodně dobré práce, ale myslíme si, že tuto věc byste měl nechat být. To je vše." "Měsíc už i tak skoro skončil," promluvila malá žena, která dosud mlčela. Ostatní se na ni ošklivě podívali. "Jen jsem chtěla..." zamumlala. "Počkejte," požádal jsem, "Je to všechno o... kvótě třinácti?" Udělal jsem krok vpřed a

12 oni ustoupili. Vypadali šokovaně a při zmínce o čísle vytřeštili oči. "My... my..." Pan Crane si jazykem navlhčil rty. "Nic o tom nevíme." Ostatní přikývli. "Věci se stávají," dodala paní Eckardová. "Nikdo neví proč. Takto to prostě je a nikdo to nemůže změnit." Po tom už jsme moc nemluvili. Odcházeli pryč a ujišťovali mně, že všechno bude v pořádku, pokud se budu držet jejich doporučení. Tato slova mi zvolnila v uších, když jsem si sedal zpět k mému pracovnímu stolu. Dostal jsem se do nějaké noční můry a nevěděl, jak se probudit. S kým jsem o tom mohl mluvit? Věděl jsem pouze o jediné osobě a rozhodl jsem se jít dolů do kaple a promluvit si s Ním. "Prosím, nevstávejte." Ta slova přicházela z nějakého místa za mnou. Měl bych být překvapen, že slyším něčí hlas, protože jsem byl sám ve své pracovně. Můj stůl byl přímo naproti dveřím a tak nikdo nemohl bez mého vědomí vstoupit. Ale přesto jsem nebyl úplně překvapen. Snad jako kdybych věděl, že tam celou dobu byl. A co bylo horší, nebyl jsem schopen vstát. Mé nohy mně neposlouchaly, mé ruce se ani nepohnuly. Bylo to, jakoby se mé svaly proměnily v skálu. "Nepřesvědčili vás, je to tak?" Bál jsem se, že mně neposlechnou ani má ústa, ale zbytečně: "Ne, to nepřesvědčili." Následovalo povzdechnutí, normálně znějící povzdechnutí, něco co bych očekával od vyčerpaných rodičů hyperaktivního tříletého potomka. "Myslel jsem si, že to nedokáží. Jste inteligentní, zvědavý a vzdělaný člověk." Slyšel jsem, jak za mnou skřípe podlaha - někdo přecházel od jedné zdi ke druhé. Můj krk odmítl otočit hlavu. "A co bude teď?" zeptal jsem se. "Trochu si spolu promluvíme, vy a já a podle toho jak to dopadne se rozhodnu." "Měl bych se ptát, kdo jste?" Žádná odpověď nepřišla. Místo toho jsem ucítil tlak dlaně na svém rameni. Koutkem oka jsem zahlédl hubené prsty. S hebkými bílými chlupy na kloubech a bledými nehty. Rukáv bílého obleku. "Proč to děláte?" Do této chvíle byl můj hlas překvapivě klidný. "Proč někdo něco dělá? Každý z nás má na světě své místo. Každý z nás hraje roli, která mu byla určena." Ruka opustila mé rameno, její dotyk byl velmi lehký. "Něco mně k této obci poutá. Něco mnohem důležitější než můžete chápat." "Teď, když o vás vím, mě zabijete?" "Nevíte co víte," odpověděl, "A nezabiji vás, dokud to nebudu potřebovat. Na vás čeká lepší role." Zkoušel jsem zběsile zvednout svou pravou ruku ze židle, ale jediné čeho jsem byl schopen, bylo malé pohnutí mého ukazováku. "O čem to mluvíte?" "Ovečky potřebují pastýře," odpověděl. V mé mysli se spojily dvě části. "Přišel jste sem s nimi, je to tak?" zeptal jsem se. "Byl jste tu s nimi celou dobu, že," ptal jsem se dál, "zabíjel jste je už od..." Jako guma natažená až na doraz a pak puštěná, mé tělo vystřelilo ze židle ve chvíli kdy zmizela síla, která mně držela. Přeletěl jsem přes celou podlahu a zachytil se knihovny, abych nespadl. Místnost byla prázdná a nikdo tu se mnou nebyl; nikdo koho bych mohl spatřit. Od té doby jsem viděl mnoho, mnoho věcí. Některé zdánlivě spojené s mužem v bílém a jiné... nevím. Ale vše ve mně upevňuje přesvědčení, které jsem získal té noci. Lidé zde, a myslím si, že i všude jinde, nemají představu o tom co se kolem nich vlastně děje. Ne protože jsou nevšímaví, ale protože ani nechtějí vědět. Všichni jsme sledováni smrtí. Čeká ve stínech, vznáší se nad námi, skrývá se přikrčená za lesním porostem. Ani nechceme vědět, že tady je. Jako kolonisté na té lodi, chceme žít naše životy jako kdyby smrt neexistovala. A uděláme vše proto, aby to tak zůstalo. Z pádu jiných si příliš neděláme, protože si nedokážeme připustit, že dalším na řadě můžeme být právě my. A navíc by to mohlo přivést pozornost k věcem, kterém chceme ignorovat. Myslíval jsem si, že mým úkolem je otevírat lidem oči. Nyní jsem pochopil, že mou povinností je, udržovat je slepé. Neukazovat jim děsivou pravdu, která by jim vzala schopnost fungovat. Ať už byl důvod, proč jsem se o těchto věcech dějících se ve stínech dozvěděl, jakýkoliv, je mým úkolem nést toho břemeno, aby jej nemuseli nést i ostatní. Jako vesnická rada tu noc. Měli jen mlhavou představu o tom, co se děje a chtěli nově příchozího také nechat tápat v temnotě a zároveň se nechtěli dovědět více, než již věděli. A teď když jste se dočetli až sem, žádám vás, aby jste se ujali stejného úkolu. Součásti hororového stylu Tato Kniha obsahuje pravidla pro hraní určitého typu hry na hrdiny, které říkáme vyprávěčská. V takovém typu hry jsou tradiční součásti příběhu - motiv, nálada, zápletka a postava - mnohem důležitější než samotná pravidla. Pravidla slouží k tomu, aby vám pomohli společnou interakcí vyprávět příběhy o vašich postavách. Mají vám pomoci předcházet hádkám a poskytnout solidní podklady pro vyřešení situací, kde hraje velkou roli náhoda a zároveň se snaží nezastínit samotný příběh. Hlavně se zaměříme na radosti a trápení vašich postav snažících se přežít nebo dokonce vzkvétat ve Světě temnoty, hody kostkou nebo seznam vlastností pro nás nebudou tak důležité. Vypravěčskou hru mohou hrát nejméně dva hráči, ale lepší je když hrají alespoň čtyři nebo více. Každý kdo se připojí ke hře se podílí na vyprávění skupinového příběhu - hráči vytváří a hrají role svým postav a Vypravěč vytváří a postupně odhaluje zápletku, hraje přátele a nepřátele, se kterými se hráčské postavy setkávají. Zápletka se mění podle toho, jak hráči za své postavy během hry rozhodují. Úkolem Vypravěče není "bránit" svůj příběh před jakýmkoliv pokusem o změnu, ale spíše pomoci s utvářením příběhu během jednotlivých příhod tak, aby vhodně navazovaly na jednotlivá rozhodnutí hráčů a poskládat je do určitého vyššího celku. Tedy bude představovat a řídit vedlejší postavy a popisovat prostředí ve kterém se odehrává. Dále následují klíčové součásti příběhu, které by měli mít na paměti při hraní nejen Vypravěči, ale i hráči až budou vyprávět příběhy ze Světa temnoty

13 Motiv - Tajemná záhada Každý příběh má svůj vlastní motiv, tedy shrnutí o čem vlastně je. Někdy se tomu také říká "pointa" nebo "ponaučení." Tato však nemusí úplně odpovídat na, z příběhu vyplývající, otázky. Někdy k zachycení motivu stačí pouze několik správně položených otázek. Celkovým motivem Světa Temnoty je "tajemná záhada." Svět je plný skrytých bytostí a ty skrývají další tajemství. Ti, kteří se takovýchto spiknutí účastní, by je měli poznat co nejvíce do hloubky, jinak se stanou pouze nevědomými pěšáky ve hře mocnějších. Ale odhrnutí závoje jednoho tajemství odhalí další závoje, které skrývají další tajemství. Není možné odhalit je všechny. Přesto mohou postavy určitě odhalit více než by se jinak dostalo na povrch a osvobodit se od těchto zlověstných vlivů. Přestože má každý příběh svůj vlastní motiv, tento se skrývá za každým z nich a odhaluje pozoruhodně široké rozvětvení nadpřirozených záhad tohoto světa. Vypravěči a hráči by si měli na tento motiv vzpomenout když pocítí touhu vrátit se ke kořenům této hry. Nálada Strach Lidé se bojí toho co neznají nebo nechápou. V koutku své duše má většina lidí podezření, že něco je špatně a že jim někdo lže. Před poznáním této strašlivé pravdy ("Kdo mi lže? Kde jsou?") utíkají pryč a ve své mysli ji potlačují. Tito lidé předstírají, že vše je v pořádku a své životy žijí dál jakoby se nic nestalo. Ať už je původ tohoto chování v působení starobylých nadpřirozených stvoření nebo ve strachu z tajemna, odmítají si jej lidé připustit. Usnuli v realitě, kterou si vytvořili a odmítají otevřít oči. Dokonce i ti, kteří se vydají do těchto stínů, tak učiní s pocitem strachu. Zkoumání neznámých příslibů je lákavé, ale také přináší riziko nepředpokládaných následků. Stojí potenciální zisk za toto riziko? Každý krok k tajemství je krok na neprobádané území a nocí kráčejí směle jen někteří. Atmosféra - Hrozivá znamení Spojte motiv a náladu s mlhou prostupujícími ulicemi, řvoucími nočními kluby, byty pod střechami mrakodrapů, půlnočními hvozdy a klášterními svatyněmi Světa Temnoty. Občas přidávejte náznaky jiných světů prolínajících se se zdmi reality a získáte skvělou atmosféru pro děsuplné, hororové vyprávění. Vše ve Světě Temnoty má zlověstný význam. Nic nemusí nutně být takové, jak to vypadá. Mrtvý, vysušený strom může skrývat zatrpklého ducha. Auto může být zdrojem magické energie, která může někoho neopatrného zabít. Vše může být šifra pro něco jiné a propůjčovat tak záhadný význam jinak náhodným příhodám. Je to jen náhoda, že jste dostal dopis od svého spolužáka, kterého jste neviděl dlouhá léta a příští den se v novinách píše o jeho strašlivé smrti vykrvácením? Budete mít odvahu ten dopis otevřít? Svět Temnoty málokdy prozradí svá tajemství přímo. Záhady se mohou skrývat v všech místech a věcech kolem nás - náznaky skryté, rušivé pravdy. Je snadnější si těchto náznaků nevšímat a nezkoumat je. Většina lidí je k těmto zprávám dobrovolně slepá a odmítají svůj strach z toho co mohou znamenat. "Je to jen náhoda. Bezvýznamná shoda okolností." Jen si to říkejte dál... Prostředí - Duch místa Svět Temnoty není za sedmero horami a sedmero řekami, před dávnými a dávnými časy. Je to dnešní svět, ale jiný. Povrchním pohledem jej můžeme považovat za stejný. Když se však podíváme lépe, zjistíme, že detaily se liší. Ten dům na konci ulice není jen opuštěný, ale straší v něm. Nikdo už nechodí do starého lomu, několik mladíků se tam ztratilo. Ten nový noční klub je sice skvělý, ale něco v něm nahání husí kůži. A co ten chlap co včerejší noc tak upřeně zíral? Výhoda hraní hororu v současném světě je, že se může odehrávat na vašem vlastním dvoře. Doslova. Můžete ve svém městě nechat ožít všechny možné tajemné hrůzy; představit si, že pracovník místní márnice by opravdu mohl být obětí nadpřirozené bytosti. Možná, že sbíráním mrtvol bezdomovců svému pánovi pomáhá krmit se. Nebo chlubivý starosta, ten by mohlo být členem tajné společnost, která se věnuje udržení moci v rukou malé skupiny lidí a braní tak ostatním, aby v sobě probudili svůj pravý potenciál. Postavy ve Světě Temnoty mohou smazat čáru mezi skutečností a tajemnem. A o tom to celé je!. Objevování světa záhad, který se snaží zůstat skrytý. Svět, který trestá ty, kteří nahlédnou příliš hluboko. Ti, kteří se odmítají dívat, však trpí ještě více. Jsou zmítaní na vlnách bouře konspirací, kterých si vůbec nevšímají. Prokletí ti co neví a prokletí i ti co ví. Žádné odpovědi nejsou lehké a znát je, je jen polovina boje - první výstřel v dlouhé a drtivé válce proti stínům. Méně prošlapané stezky Z první lekce nově plánovaného kurzu "Neznámé Zoologie" vedeného Profesorem Malcolmem Yee, Univerzita ve státě Pennsylvania, katedra zoologie. Kurz byl zrušen kvůli předpokládané smrti Doktora Yee. Někteří lidé si o mně myslí, že jsem něco jako Indiana Jones (pomlka na smích). Představují si, že trávím svůj čas rozhrnováním pavučin v katakombách anebo prosekáváním se hustou džunglí s domorodými průvodci v patách. Byl jsem i v těchto situacích a přiznávám, šlo o fascinující zážitek, ale nebylo to to, co hledám (a kvůli čemu to dělám). Většina z vás je seznámena s pojmem "mýtického", neznámého nebo skrytého druhu zvířat. Přes veškeré naše vědomosti a technologie stále objevujeme nové živočišné druhy, od Latimerie Podivné - starobylé ryby, která se od dob Devonu vůbec nezměnila (slide #1) - až po Pitohui - jediného jedovatého ptáka objeveného roku 1981 (slide #2). Pokračujeme v hledání mýtických stvoření skrze náznaky skryté ve folklóru, tradice různých kultur a fyzické důkazy. Obrovský hromový pták z jihozápadní Ameriky, mokelembembe, dinosaurovi podobný tvor ze střední Afriky, bunyip z Australských řek a jezer - tato a další zvířata každý rok přitahují pozornost tisíců zoologů zkoumající mýtická zvířata, z nichž je velké procento seriózních vědců. Chtěl bych dokázat existenci zvláštní skupiny těchto mýtických zvířat. Říkám jim "Anthrocryptids" (Anthro=Lidský, Cryptid=Mýtické zvíře). Tedy mýtická stvoření, která jsou podobná lidem svým vzhledem a inteligencí. Taková stvoření se v naší historii a folklóru objevují znovu a znovu. V těchto moderních dobách je myšlenka, že se mezi námi skrývá jiný inteligentní druh, tak nepravděpodobná, že o tom odmítáme diskutovat. Ale zvažte toto: Mezi ošetřovateli je velmi rozšířené tajemství, že každý rok se z výběhů zoo po celém světě ztrácí tisíce zvířat. A v polovině případů zůstávají zvířata nenalezena. To zahrnuje i větší stvoření jako jsou opice, kopytnatce a velké kočkovité šelmy. Nemáme důvod se nedomnívat, že alespoň některá z těchto zvířat dokáží najít úkryt a přežívat neviděna v

14 místním městském, vesnickém nebo přírodním prostředí. Pokud však dokáží stvoření rozhodující se díky svému instinktu skrýt před svými pronásledovateli, jak snadné by to bylo pro inteligentní tvory podobné člověku, skrýt svou existenci? Je nejvyšší čas vyvinout metodiku pro vyhledávání a studium těchto antrokryptidů. Za tímto účelem jsem využil toho mála, co o nich víme, abych identifikoval tři různé kategorie antrokryptidů (slide #3). Divocí Pokud byste se chtěli skrýt před lidmi, bylo by nejzjevnějším řešením odstěhovat se co nejdále od civilizace. Antrokryptidy, kteří volí tento přístup nazývám "Divocí." Pokud znáte příběhy o sněžných mužích nebo sasquatchích, je zde (přestože je většina nejznámějších důkazů o existenci "Velké nohy" velmi snadno napadnutelných) velké množství zmínek o těchto bytostech. Myslím, že to zaslouží další výzkum. Za nepříliš vhodnou strategií pro získání dalších informacích považuji, jít je hledat do jejich přirozeného prostředí. Pokud nejste vycvičení a zkušení cestovatelé, schopní přežít v nehostinném prostředí, bude pro vás cesta do těchto odloučených míst znamenat vážné ohrožení života. Přirozené prostředí I pokud jste botanik trávící většinu svého času hledáním orchideí na poloostrově Yucatán, nedoporučoval bych vám příliš odhodlané pátrání po Divokých. Přestože divočina pro vás může být známé a pohodlné místo, budete na jejich území. Nemohou si vás nevšimnout, nezaslechnout nebo neucítit přicházet. Nepředpokládejte, že se jim vyrovnáte ve znalosti terénu, počasí, fauny nebo flóry. Vše, v co můžete doufat, je, že budete mít štěstí. Vyžaduje to také obrovské množství času, zdrojů a úsilí. Za mnohem lepší přístup považuji hledání toho, co biologové nazývají "okrajová prostředí"; místa kde se střetávají dva rozdílné ekosystémy. Okraj pole, kde se ledové kry stýkají s oceánem, hranici mezi pouští a prérií. To jsou klasické okrajové prostředí, kde mohou být živočichové snadno pozorováni, jak se přesouvají z jednoho klimatu do druhého. V případě divokých antropokryptidů je tímto okrajovým prostředím místo, kde relativně malá lidská komunita hraničí s velkou, neudržovanou oblastí divočiny. Pravděpodobně se zde nachází méně Divokých než jsou v méně přístupných oblastech, ale je větší pravděpodobnost, že si jejich přítomnosti všimnete, ať už náhodou nebo se nechají záměrně vidět. Přiklad: Ostrov Coeur, Britská Kolumbie. Jeden z nespočetných ostrovů mezi Port Hardy a pevninou Britské Kolumbie, Ostrov Coeur, je přístupný pouze po vodě. A i tudy je velmi obtížné se tam dostat, zvláště na jaře nebo na podzim. Na ostrově nejsou žádná města a ani trvalejší budovy. Podařilo se mi získat mnoho příběhů o možném setkání s Divokými, ať už od domorodých obyvatel, či sebíraných misionářem Otcem Pierre (o něm se dovíme více příští týden). Také jsem slyšel svědectví lovců a rybářů, kteří tam občas chodí. Jedním z nejzajímavějších je případ Oscara Johnsona z roku Byl to dřevorubec, který se občas živil rybolovem. Vyprávěl, že jedné noci, když spal na pláži, jej někdo vzal i se spacákem a odnesl téměř pět mil do vnitrozemí. Když jej konečně položili a on byl schopen vylézt ze spacáku, zjistil, že je obklopen skupinou velkých, chlupatých tvorů, kteří měli rysy společné s lidmi a opicemi. Denně prý dostával čerstvou vodu a syrové ryby. Dále tvrdil, že byl jejich vězněm šest dní a než se mu podařilo uprchnout. Několikrát jsem ostrov Coeur viděl. Je to místo jako z pravěku. Pláž je starobylá a lesní porost vzdálený několik set yardů se nad vámi tyčí jako armáda obrů. V noci se zdají hvězdy tak blízko, že se jich můžete dotknout. Našel jsem několik míst s otisky tvorů se společnými znaky zvířat a lidí. S žádnými Divokými jsem se však přímo nesetkal. Přesto jsme spolu s mým průvodcem byli jedné noci probuzeni něčím, co znělo jako vlčí vytí. Ráno jsme pak našli několik řad stop (slide #4), vedoucích z pláže přímo do příboje. Byly to nepopiratelně zvířecí stopy. Ale jak můžete vidět na obrázku, tyto otisky jsou neobvykle obrovské. Směrovaly přímo do vody. Za zmínku stojí, že vedly jakoby přímo k ostrovu naproti. (Napít se vody. Dotazy odložit na později.) Neskuteční Jsou i jiné způsoby, jak být nenápadný a přitom se neukrývat. Přístup, který úspěšně používá mnoho živočichů je maskování. Je mnoho různých způsobů využití této strategie, od ochranného zbarvení (mimikry) - splynutím s pozadím - k napodobování jiných druhů. Jsem přesvědčen, že mezi námi žijí antropokryptidi již od počátků naší existence. Teoreticky bychom je měli najít téměř kdekoliv, přestože jediné zprávy, které jsem viděl, měly tendenci umisťovat je na poněkud neobvyklá místa. Například v místech autohavárií anebo jiných nehod. Také mám několik záznamů hovořících o několika setkáních na letištích. Častěji se s nimi můžeme setkat v noci. Popisy těchto bytostí jsou různé, ale ve většině případů můžeme najít dva společné znaky. Prvním je fyzický vzhled. Často jim bývá přisuzována "neskutečná" krása nebo "ideální" postava. Jindy jsou spíše exotičtí než krásní; jejich rysy se zdají být "geometrické" nebo "úmyslně navržené." Je tu určitý sklon k jemných obličejovým rysům, vysoké postavě a elegantnímu pohybu. Jejich hlasy jsou téměř hudební, podivně položené a navíc hojně používají kolínskou. Často jsou nezvykle oblečení - například přijdou do supermarketu ve smokingu anebo v horkých letních dnech chodí v těžkém kabátě s kloboukem. Přirozené prostředí Co všechno by vyžadovala snaha o ukrytí mezi velkou skupinou lidských bytostí? Nejdříve byste se včlenili do větší kosmopolitní společnosti, čím více různorodé, tím lépe. V místech, kde se setkávají lidé různých národností, jazyků, oblékání a zvyků budou nedostatky vašeho převleku méně vidět. Toto by mohl být důvod, proč velké množství hlášení výskytu Neskutečných pochází z největších měst světa, zvláště z turistických center. Také by vám pomohlo, kdybyste měli k dispozici určité množství ekonomických prostředků. Peníze znamenají soukromí a mlčení jiných. Protože se zdá, že tyto bytosti jsou schopné mluvit naším jazykem a víceméně působit v naší společnosti, je pochopitelné, že se naučili napodobovat a ovládat také náš ekonomický ruch. Příklad: Zona del Silencio (Území ticha), Mexiko Příhody, které jsem posbíral, naznačují, že Neskuteční jsou schopni se bez omezení pohybovat v nepřístupných oblastech jako jsou budovy vlády, nemocnice a muzea. Také mohou být viděni na exkluzivních večeřích, v hotelech a nočních klubech. Tato místa jsou určena k setkávání, protože od personálu se očekává diskrétnost a je tam velké množství hostů a různých návštěvníků. Nicméně mé jediné setkání s neskutečnými se odehrálo v místě, které neodpovídá popisovanému prostředí metropole. Již byste měli vědět, že praktická biologie se vždy přesně nedrží vzorců popisovaných na přednáškách. (Chvíle pro smích.) V Mexiku, asi 400 mil od El Pasa v Texasu je místo veřejnosti známé jako Území ticha (slide #5). Mexická vláda ho přejmenovala na Mar de Tetys (Moře Thetys - Thetys je řecká bohyně, matka Achilea). Toto území se dá popsat jako kaktusová poušť, kamení, trnité keře a jedovatí hadi. Jedinými obyvateli jsou výzkumníci z laboratoře umístněné ve středu oblasti. Od roku 1930 je známo, že touto oblastí neprochází žádné rádiové vlny. Během svého studia jsem to místo navštívil a zjistil, že je to opravdu tak. Nebudu říkat v kterém roce (chvilka pro

15 smích). Nejenže naše televizní a radiové přijímače nebyly schopné zachytit signál, ale i naše radiostanice nebyla k ničemu. První den během cesty na stanici se náš džíp porouchal. Vůz byl před cestou na kompletní prohlídce, takže si jistě dokážete představit, jak jsme byli zklamaní. Teplota motoru byla 103 stupňů, ale nezdálo se, že by byl přehřátý. Prostě to nechtělo znova naskočit. Když jsme nad tím byli sehnutí a zkoumali problém, uslyšeli jsme za námi něčí kroky. Vzpomínám si, že jsem se otočil a uvažoval, zda nemám moc bujnou představivost. Uviděl jsem vysokou osobu. Myslím si, že to byl spíše muž. Popravdě to však mohla být i žena. Ta osoba měla dlouhé vlasy, které byly tak blond až se zdálo, že jsou téměř bílé. Kůži měla růžovou, vůbec ne opálenou a nedokáži pochopit, proč ji slunce nespálilo na škvarek. Měla na sobě jednoduché oblečení: vybledlou košili, šedé kraťasy a všední turistickou obuv. Profesor pozdravil a hned se zeptal, zda je z výzkumné stanice. Cizinec však zakroutil hlavou a promluvil hlasem, který nebyl ani ženský a ani mužský. Zeptal se, zda jsme byli vyslání "úřady." Odpověděli jsme, že ne, že jsme přišli hledat nějaké fosílie. Přikývl. Nastala chvíle trapného ticha a vzájemných pohledů. Celou tu dobu měl ten cizinec na tváři lehký úsměv. Pak se motor náhle probudil k životu a velmi nás polekal. Když jsme se pak opět otočili na cizince, už tam nebyl. Tato příhoda námi těžce otřásla. Později jsme si uvědomili, že ten cizinec neměl láhev s vodou a ani žádné jiné vybavení. Dokonce ani klobouk proti slunci. A přestože všude kolem byla rovná planina, zmizel během několika vteřin a nezůstala po něm ani stopa. Když jsme se dostali na výzkumnou stanici, posádka nás ujistila, že v táboře není nikdo takového popisu. Zcela určitě by se tak daleko do oblasti nedostal nikdo bez zásob a namátkový letecký průzkum později toho dne neobjevil stopu žádného dalšího vozidla kromě toho našeho. Vnější Třetí skupina, Vnější, by také mohla být označována jako Nehmotní živočichové. Naznačuji tak, že se jedná o tvory beroucí na sebe podobu živočichů, ale mohou být úplně jiného druhu. V minulosti mohli být tyto bytosti označovány jako "zjevení" nebo "duchové" či "přízraky." Je velmi těžké o nich mluvit bez toho, abyste se ztratili ve stoletích společenské a náboženské propagandy. Ale věřím, že nezaujatý a jasný přístup k jejich zkoumání je možný (Slide #6, chvíle pro smích). Vnější mají mnoho různých tvarů, od pohyblivých světelných koulí přes přízračné návštěvníky až po stvoření zdánlivě z masa a kostí. Jejich nejvýraznějším rysem je, že se chovají jako kdyby přicházeli z "vnějšku" našeho světa, mimo naši oblast zkušeností. Objevují se a mizí. Prochází skrz pevné objekty, mění teplotu a převrací naše chápání fyzického světa. Někdy připomínají již zesnulou milovanou osobu nebo cizince jehož identitu odhalíme později. Zdá se, že někteří jednají úplně bezmyšlenkovitě, bezcílně se procházejí světem nebo opakují určité chování stále dokola, znova a znova. Jiní však mohou jedna zcela cílevědomě nebo dokonce zákeřně. Přirozené prostředí Pozorným zkoumáním informací a použitím jednoduchých modelů zvířecího chování vnáší do zkoumání těchto stvoření celkem zajímavé teorie. Za prvé se zdá, že jsou to velmi teritoriální tvorové. Jsou většinou spojeni s úzce určenou oblastí - dům, určitý úsek cesty, ohyb řeky, hřbitov... Vnější nemívají rádi davy. Zdá se, že se jen velmi neradi stýkají s lidmi, ale rádi obývají místa, kde lidé žili. Věřím, že to je klíčem k jejich pochopení. Vnější mají určité spojení s lidskými emocemi. Mají sklony objevovat se na místě velkých citových vzruchů. Domy kde se staly vraždy, pohřební místa na kterých docházelo k veřejnému smutku, dokonce i místa kde se setkali nepřátelské armády a byla prolita krev. Tyto místa je přitahují, ale až po té co se čin udá, někdy dokonce se stoletím zpoždění. Pokud za sebou lidské city zanechávají nějakou skrytou energii nebo vibrace, možná že se jí tyto bytosti živí. Když se výběr tohoto území ukáže být nešťastným - dům je prodán, hrad přestavěn - opírají se o zarážející, překvapivé chování, kterým se snaží znovu získat své území. Příklad: Hřbitov Sv. Jakuba, Londýn, Anglie Před dvěma lety mi přítel jednoho přítele popisoval něco, co by mohlo být příznaky činnosti Vnějších. Byl jsem patřičně zaujat, protože tyto události se odehrály na hřbitově. Tímto se zvýšila má víra v myšlenku, že Vnější nejsou duše mrtvých, které nedošly pokoje. Koneckonců téměř nikdo neumírá na hřbitově a zesnulí k tomuto místu obvykle nemají během svého života žádné pouto. Ale pokud byste byli bytost živící se extrémními emocemi, bylo by to pro vás skvělé místo. Je tu dost návštěvníků, kteří poskytnou potravu, ale žádní stálí obyvatelé, kteří by narušovali vaše soukromí (chvíle na smích). Zkrátka jsme strávili noc na velkém hřbitově Svatého Jakuba na severu Londýnské čtvrti Highgate. Je tam pohřbeno zhruba lidí. Každou chvíli tam prý najdou nepohřbené tělo, takže není moc o co stát (chvíle pro smích). Také se již dlouho dobu povídá, že tam má svou hrobku upír. Můj společník měl známosti, které nám umožnili zůstat na hřbitově po setmění. Když zapadlo slunce, tak se náhrobní kameny a pomníky na okraji našeho vnímání zdály jiné. Vítr šelestící v korunách stromů nám připadal jako šeptání. Noc však zůstala bez jakékoliv zvláštní příhody a citlivé přístroje, které jsme s sebou přinesli, nic nezaznamenaly. Tedy to jsme si aspoň mysleli. Když jsme se vrátili domů, nechal jsem pořízené záznamy projet počítačem. Ukázalo se, že na záznamu byla jedna anomálie asi ve čtyři hodiny ráno zhruba dvě stopy od hrobu, nad kterým jsme drželi stráž. Další zkoumání a změny slabého signálu naznačuje, že se jedná o napodobení lidského hlasu, stále opakujícího následujících šest slov (asi sedmdesátkrát) a potom bylo ticho: "Ty zatáhneš a já zatlačím." Stále si nejsem jistý co to znamená. Možná na to přijde někdo z vás. (Chvíle na smích.) (Pokud čas dovolí, odpovídat na dotazy.) Nezaznamenané dějiny Až zjistíme, že věci nejsou takové, jak se zdálo, dojde nám, že nikdy nebyli tím, za co jsme je měli. Historie je lež. Pokud existují bytosti, které chodí, mluví a vypadají jako lidé, jak dlouho tu už mohou být? Starobylé legendy zcela jistě popisují některé z těchto stvoření. Jsou nadpřirozená blouznění našich předků pravdivá? Možná, že opravdu existují taková stvoření jako upíři, vlkodlaci a kouzelníci - a vždy existovali. Co všechno z toho co nám dějepisci říkají o naší minulosti je pravda a co z toho je smyšlené? Jsou tu bytosti, které aktivně ničí důkazy o své existenci a zakrývají všechny stopy v záznamech ať už psaných nebo jiných? Možná, že fakta jsou pravdivá, ale důvody jsou jiné. Jistěže Kolumbus objevil Ameriku, ale možná jeho cílem nebylo najít cestu do Indie, aby dokázal, že země je kulatá. Co když přepravoval něco ze Starého světa do Nového, do země, o které věděl že existuje díky kouskům starých map? Co když to něco nebyla tak úplně věc? Co když to byla nesmrtelná bytost, která tajně ovlivňovala Kolumbovu mysl? To je samozřejmě absurdní. Přemýšlení o tak šílených konspiracích nám pomáhá představit si, že všechna spiknutí jsou pouze výsledkem příliš bujné představivosti. Ale co méně významné počiny v naší historii, ty které jsou stále zahaleny rouškou tajemna? Například: co způsobilo Tunguzký kráter na Sibiři? Oficiální verze je, že se jednalo o meteor. Zároveň však ve Světě temnoty potulní lovci několikrát přísahali Francouzskému novináři, že v této oblasti

16 viděli podivná stvoření. Rolníci si mnoho let šeptali, že ten, kdo se v noci přiblížil příliš blízko ke kráteru, byl pak několik následujících měsíců náměsíčný. Nesmysl, říkají někteří lidé. Bezpochyby to byla cílová oblast testovaní Paprsků smrti Nikolaje Tesly. Případ vyřešen. Pohled na dějiny s vědomím nadpřirozených vlivů nám umožňuje zjistit co se za těmito příběhy skrývá. Celý obraz historie, od vynálezu zemědělství až po nukleární bombu, můžeme odhalit v zlověstném světle jako boj mystických stvoření a tajných společností používajících nevědomé lidi jako pěšce ve svých věčných hrách. Co bychom mohli získat, pokud bychom dokázali odhrnout roušku tajemna a vidět věci v pravém světle? Lidský potenciál je neomezený, narušen pouze naší vlastní neochotou ptát se a potýkat se s různými variantami reality. Dejte však pozor, koho se ptáte, anebo se stanete součástí nočních armád a budete bojovat jejich války místo těch svých. Andělský hlas Z poslední vůle MarcaSinge, takzvaného "Zvěstovatele Bolesti" z New Delhi. Když mi bylo dvanáct, můj otec mně zbil za to co slyšel, že jsem dělal s jiným klukem. Tehdy, když jsem ležel ve sklepě na podlaze a cítil jak se krev na mých zádech stává lepkavou a studenou, promluvil na mně poprvé anděl. Vzduch se naplnil její jemnou kovovou vůni, mě obklopil a vyděsil kruh modrého plamene. "Neboj se," řekla mi. "Přišla jsem si s tebou, a skrz tebe, promluvit. Na rozkaz Božího stroje uslyšíš má slova a poznáš, že jsou pravdivá." Její hlas byl jako zvuk flétny a jeho chvění uklidňovalo a potlačovalo můj strach. A tehdy jsem poznal tajné dějiny světa. Božský stroj postavil náš svět, aby sloužil k odpočinku jeho prvních dětí, kterým lidé říkali andělé anebo Pradávní. Po čase Pradávní zatoužili po služebnících, kteří by s nimi bydleli, služebnících, kteří by chodili vzpřímeně a měli hezké tvary, služebnících, kteří uměli mluvit. Odeslali patřičné motlitby signály - božskému stroji a bylo jim uděleno povolení tak učinit. První Pradávní si vzali zvířata z planin a dali jim schopnost mluvit a chodit, ale tato zvířata si ponechala svou divokost a nebyli z nich dobří služebníci. Stávali se zkaženými a násilnými, a proto byli vyhnáni zpět do divočiny. Stali se druhými dětmi, kterým lidé říkali démoni. Tak Pradávní povolali k životu nové služebníky a rozkázali jim usídlit se po celé širé tváři Země. To byli třetí děti, nazývaní lidé. Ti sloužili Pradávným v míru a spokojenosti, protože neznali smrt. Ti, jejichž těla se stali opotřebovanými a starými, byli posílání spát do stínu země a vraceli se po čase nutném k znovunabytí jejich mládí a zdraví. Pradávní rozkázali svým služebníkům postavit město; město velké tak, že dítě z jednoho konce cestou na druhý zestárne. Pradávní přivolali na pomoc sílu Božského stroje a pozvedli město do výše nebeské klenby. Připevnili ho v místě, kde se dráha měsíce protínala s drahou slunce. A do tohoto města přesunuli třetinu lidí, aby jim sloužili jako poddaní a otroci. Ve městě Pradávných lidé žili prvním dětem blíže než kdy dříve. A někteří z lidí začali přemýšlet: Proč Pradávní tráví čas odpočinkem a my se musíme dřít bez odpočinku? Proč potěšení toho města užívají Pradávní, když jsme jej v potu postavili my? A tak mezi třetími dětmi rostla nespokojenost. Udělali patřičné výpočty a poslali motlitby - signály na souřadnice božského stroje se vzkazem: My jsme také tvé děti. Není správné, že jsme jen otroky. Nedopřeješ nám také svou přízeň? A dostalo se jim takové odpovědi: Co jednou začíná, musí i skončit, co skončilo, může znovu započít. Lidé ve městě o tom mluvili několik let a nakonec se rozhodli, že vůlí božského stroje je, aby se osvobodili z područí otroctví. Rozhodnuti zabít Pradávné a zaujmout jejich místo nejoblíbenějších božským strojem, plánovali opatrně spiknutí a když přišel čas, té zrádné noci, napadli Pradávné v jejich spánku a zabili je jejich vlastními zbraněmi a přístroji. Ulice nebeského města zrudly krví. Země křičela a hory se třásly, obloha byla plná bouří. Pradávní bojovali se svými služebníky, ale už bylo pozdě. Jen osm Pradávných přežilo. Utíkali a naříkali: Jsme zničeni, náš čas skončil, ale náš čas byl dlouhý a radostný, váš bude krátký a bolestný. Tehdy začali být známí jako zběsilí. První z nich se jmenoval Ticho a utekl do středu slunce. Proklel lidstvo, aby zapomnělo umění mluvit a přijímat signály božského stroje. Druhý se jmenoval Smrt a skryl se na odvrácené straně měsíce. Proklel lidstvo, aby zapomínalo cestu zpět ze stínu na zem. Třetí se jmenoval Mučení a utekl na hvězdnou Venuši. Proklel lidstvo, aby se rozdělilo na dva tvory. Muže a ženu, oba nedokonalí a navždy hledající svůj protějšek. Čtvrtý se jmenoval Strach a skryl se pod největšího horou na zemi. Proklel lidstvo, aby bylo nenáviděno a obáváno jinými zvířaty, ptáky, rybami a vůbec všemi tvory na světě. O dalších čtyřech přeživších Pradávných teď nemohu nic říct, protože si svá prokletí ponechávají na čas, kdy se jim to bude hodit. A pak se město Pradávných otřáslo ve svých základech, lidé nevěděli co se stalo a nedokázali to zastavit. Město ztratilo své kotvy, které jej udržovaly na místě a lidé vykřikli hrůzou. Spěchali opustit město předtím než dopadne na zem. Někteří se rozhodli pro světelné stezky, které Pradávní postavili a ztratili se mezi hvězdami. Jiní se dostali do stříbrnokřídlých lodí a sestoupili bezpečně na zem. Ale mnozí zůstali uvězněni ve městě, křičeli svá poslední slova a padali. A když město dopadlo a potopilo se hluboko do moře, svět se otřásal. Slunce skrylo svou tvář a lidé po celém světě se báli

17 Zde se anděl odmlčel a prohlížel si mně tisícem očí: Neboj se slov, která ti teď říkám, protože ti přináším následující zprávu: božský stroj neodvrátil zrak od tvého domova. To co skončilo, může znova začít. Třetí děti budou mít svou šanci dosáhnout toho, po čem kdysi tak toužili. Ale nebude to lehká cesta. První děti vás budou soudit, druhé děti vás budou chtít uvěznit. Díky jejich činnosti se svět stále mění. Anděl mi pak nařídil varovat lidstvo před skrytými silami, které touží změnit osud třetích dětí. Jejich práce se znovu a znovu objevuje v našich dějinách. Úžasná sfinga v Egyptě. Současné studie eroze způsobené vodou na jejím kamenném povrchu naznačují, že tento monument pochází z dob, kdy Sahara byla zelená a svěží. Je mnohem starší než pyramidy jež hlídá a pochází z dob blízkých pádu Pradávných. Druhé děti se volně pohybují po světě, silnější než lidé jak fyzicky, tak vědomostmi. Démoni proměnili primitivní lidi na civilizaci a vládli jim jako bohové. Ale jejich příliš velké sebevědomí bylo proti vůli božského stroje a selhali. Z těchto mlhavých vzpomínek na toto selhání pak vznikly velké civilizace Egyptské, sumerské a Babylónské, uctívající bohy různých formách a tvarech zvířat. Egypťané zvali tyto předkrálovství, které byli před nimi "první věk" nebo věk Osirisův. Považovali jej za zdroj veškeré moudrosti a vědomostí. Pyramidy a okolní stavby měli zrcadlit postavení hvězd Orionu a další posvátné objekty (také Nil představující Mléčnou dráhu), byl původně obrovským strojem času, používaným k poučení faraónů jak "plavat proti proudu" času a vrátit se do věku Osirise. Pochopením rozložení těchto budov, si mohl faraón kteréhokoliv věku snadno představit umístění skryté komnaty, která mu umožnila přístup do minulých věků. Někde hluboko pod Sfingou čeká tato komnata na objevení. Kulty druhých dětí chrání z určité vzdálenosti Sfingu a brání veškerým pokusům o zkoumání jejího podzemí. Až jejich služebníci to místo najdou, vstoupí druhé děti do této komnaty a pokusí se znovu vytvořit svět, který jim před dávnými časy vyklouzl z rukou. Zeptal jsem se na čtyři Zběsilé, kteří svou kletbu nevyslovili během noci vraždění. Někteří z nich jsou ukrytí pod zemí, řekl mi anděl, a čekají na změnu božského stroje předtím, než vypustí svůj hněv. Jeden z nich po útěku z nebeského města odpočívá někde na kontinentu dnes zvaném Austrálie. Hluboko v poušti si je jist, že jej lidé neobjeví. Ponořil se hluboko, aby si odpočinul a vyléčil svá zranění. Ale Pradávný své oči nezavřel dříve, než se obyvatelé té země přiblížili dost blízko, aby mohli pod povrchem zahlédnout bytost, která spadla z oblohy. Tito lidé se dobře vyznali ve čtení snů a jejich kouzelníci nahlédli do mysli spícího Pradávného. Poznali, že tento návštěvník k lidstvu chová hlubokou a nesmiřitelnou nenávist a také viděli hrozné prokletí, které se připravoval přivolat. Lidé se začali bát. Neměli dost silné zbraně a ani neměli dost silné bojovníky, aby dokázali zabít jednoho z Pradávných. Měli jen písně a příběhy. A tak šeptali, potichu zpívali a opatrně upředli sen, který sestoupil až do spánku Pradávného, utišil jeho zlobu a žízeň po pomstě. Kouzelníci pak přikrývali anděla půdou, stále více a více a když skončili, změnili půdu na kámen zvouce jej Ula-ru. Když Pradávný uslyšel příběhy a snové písně zdejších obyvatel, byl potěšen. Dohodl se s nimi. Souhlasil, že potlačí svůj hněv a poví jim příběhy o tom jak byli oni a svět stvořeni. Ale pokud si lidé přestanou vyprávět příběhy a přestanou zpívat snové písně, Pradávný se probudí a vypustí svou kletbu. A tak dnešní původní obyvatelstvo stále zpívá a provádí rituály svých předků. Ula-ru je stále místem velké moci, kde se shromažďují duchové a proudí podivné, cizí energie. Australská vláda raději předala správu tohoto území Angarů, aby se nemusela zabývat hlášením světel na obloze, měnícím se magnetickým polem a neobvyklými zvířaty. Ze všech lidí na zemi si nejvíce vzpomínek na svůj život s Pradávnými uchovali obyvatelé Jižní Ameriky. Jejich cesta ze Ztraceného města do jejich nového domova trvala mnoho generací a mnoho vědění bylo ztraceno, ale přesto si toho pamatovali hodně a vybudovali velké civilizace, znovu objevovali a rozvíjeli umění psát, matematiku, astronomii a zemědělství. Děti této skupiny si říkali Xi a jejich děti jsou známé jako Aztékové, Inkové, Máyové a Toltéci. Spolu s vzestupy a pády jejich kmenů, městských států a říší se šířili tajmeství Pradávných a dále se zdokonalovaly. Přesto byly tyto vědomosti jejich zkázou. Na dně světa je sledoval jeden z Pradávných. Viděl, že nejlepší z uctívačů slunce byli blízko k ovládnutí Hvězdných Střípků, rituálů proměny, které umožňovaly otevřít okno do jiného času a měnily lidi v bohy. Třetí děti nemají právo stát se osvícenými, pravil Pradávný a prosil Božský stroj o dovolení seslat svou kletbu. Božský stroj odvysílal: Můžeš říct svou kletbu, ale nechť je to jen šeptem, protože chci, aby tato tajemství byla skryta, nikoliv zničena. A tak pradávny převzal jméno Svár a vyslal svůj hlas daleko přes celý svět až k lodi v jižním Atlantiku jejíž kormidelník dřímal. Pluj na jih, šeptal Pradávný, pluj na jih. Napůl při vědomí otočil námořník kormidlem a tak změnil kurz celé flotily lodí. Krátce poté se rozpoutala bouře a lodě byly poničeny. Vítr je odnesl na jih k ostrovu Cozumel, odkud velitel flotily jménem Hernando Cortéz vedl své vojáky do vnitrozemí a následnému dobytí Aztecké říše. Takto urychlený pád Aztéků umožnil následný velký nápor Evropských kolonistů, který znamenal zánik domorodých kultur. Ale ještě nebylo vše ztraceno. Přes velké úsilí dobyvatelů byly některé starobylé tradice Střední Ameriky skrytě udržovány porobenými a jsou i nyní ctěny jejich potomky. Mayské dvacítkové kalendáře, Incké lebky moudrosti, Toltécké černoslunné mapy - ti kteří jsou vytrvalí a moudří, mohou spojit střípky dohromady a vstoupit mimo čas. Zeptal jsem se anděla, zda někdo z lidí ještě někdy uslyší hlas Božského stroje anebo jestli je pro nás již navěky ztracen. Anděl mi vysvětlil, že s objevem elektromagnetického záření lidstvo udělalo první krok k znovunavázání

18 komunikace s Božským strojem. Protože elktromagnetické vlny jsou stíny hlasu Božského stroje. Jsou ozvěnou toho, co může být úplně pochopeno jen s více než třírozměrným vnímáním. Mayští nejvyšší kněží jim říkali větve Ceiba nebo strom života. Roku více než 20 let předtím než Marco předvedl své slavné bezdrátové spojení - britský vynálezce a vědec David Hughes sestrojil zařízení schopné přijímat a vysílat bezdrátové elektromagnetické zprávy. Tento svůj objev však nikdy neukázal světu, protože věřil, že narazil na něco mnohem důležitější než samotný vynález. Signály začal totiž přijímat ve chvíli, když poprvé zapnul přijímač a to ještě předtím, než spustil vysílač. Hughes byl matematik a hudebník. Jeho vycvičeným uším bylo hned jasné, že zvuky, které slyší, nejsou náhodné, ale jsou uspořádané do nějakého vzoru. Sedm let zkoušel pochopit, co to vlastně slyší. Hughes nedokázal v luštění pokročit, dokud neukázal kresbu vzoru, který právě studoval, svému zvědavému příteli. K překvapení obou mužů tento muž viděl vzor již dříve - v britském přírodovědeckém a historickém muzeu. Dalšího dne Hughes navštívil muzeum a našel vzor vyrytý do kameného exponátu pocházejícího z Mayského chrámu s odhadovaným původem z prvních století našeho letopočtu. Po několika dalších letech a rozsáhlé korespondenci s různými experty z celého světa byl Hughes přesvědčen, že dokáže přeložit alespoň část zprávy, kterou dostal po prvním spuštění přístroje. Svěřil se svým přátelům a kolegům, že v brzké době přijde se senzačním objevem, ale zemřel tři dny před touto událostí. Podle jeho nedávno přepsané závěti jeho zmocněnec zničil všechny zmínky o podivných signálech z Hughesových poznámek a záznamů. Kromě komentářů a prohlášení těch, kteří Hughese znali, zůstala jediná konkrétní narážka na jedné z posledních stránek jeho deníku: Dlouhé a namáhavé hodiny, měsíce, roky mně dovedly až sem. Alespoň jsem konečně pochopil malou část velkého celku. A přesto těchto pár slov nedokáži vyslovit. Ať se nedostanou k jiným uším. To co padlo, nechť už nepovstane. Ve století následujícím po Hughesově smrti se objevili některé z jeho poznámek. Na počátku 50. let 20. století skupina radioamatérů zabývající se krátkými vlnami prohlásila, že Hughes nejen rozluštil signály, ale zanechal i nákresy zařízení, které by umělo na tyto signály odpovídat. Přestože nikdo nedokázal zachytit signály, které Hughes popisoval, návod, jak sestavit Hughesův odpovídač (respondér), se rozšířil a je velmi pravděpodobné, že jich bylo několik set sestrojeno. K velkému zděšení vládních a komerčních rozhlasových stanic po celém světě, neustále přenášejí automaticky generované posloupnosti čísel, slov, tónů, hudby a jiných zvuků. Také známé pod jménem "číselné stanice," tyto zařízení fungují i dnes a mohou být zachyceny standartními krátkovlnnými přijímači. Podle Hughesových sporných tvrzení je jejich zamýšleným příjemcem "vládce Mictlan, Mayský Tartarus." Co se podle Hughese mělo stát až přijme správný signál, není známo. A co druhé děti? Zeptal jsem se anděla, prozradí někdy svou existenci lidstvu? Mají vliv po celém světě a jsou vychytralí, odpověděl anděl. Jako hlavní politická síla na Amerických kontinentech, získaly Spojené státy mnoho skrytých vědomostí, které byly Evropou uloupeny v Jižní Americe. Jeho hlavní město bylo navrženo podle geometrických principů, s jakými byly stavěna Aztécká města jako byl Tenochtitlán. Tedy tak, jak je interpretovali jistí evropští stavitelé - svobodní zednáři. Ulice města jsou směrované tak, aby soustředily energii země. Číslování a abecední pojmenování jednotlivých hlavních tříd umožňuje směrování moci rituálními způsoby pro různé účely. Výsledek umožnil zemi farmářů a přistěhovalců proměnit se v nejmocnější národ na Zemi. Roku 1898 spolek vládních úředníků, bohatých průmyslníků a mediálních magnátů rozpoutal španělsko americko válku, aby tak mohli ovlivňovat Kubu a získat některé zdejší artefakty z předkolumbovské doby. Nejzajímavější byla část černoslunné mapy Toltéků. Tajná americký vláda byla schopna pochopit a přeložit část mapy, což jí umožnilo navázat kontakt a žadonit u jednoho z druhých dětí. Tento démon jim přislíbil určité služby výměnou za krvavé obětiny. Nejcennější službou ze všech by však bylo úplné přeložení části mapy - tento americký ochránce však požadoval daň v takovém měřítku, které bylo mimo možnosti jeho klientů. A tak zůstala tajemství černoslunné mapy neodhalena po dlouhá desetiletí. Pak, když se 20. století pomalu přehupovalo do své druhé poloviny, položka "ohnivá dýka" konečně byla objevena. Toto tajemství atomového ohně tak bylo odemčeno a bylo sestrojeno první nukleární zařízení. V červenci 1945 pak bylo vyzkoušeno na Alamagordo v Novém Mexiku. Jeho účel byl rituálně posvěcen písní: Já jsem budoucí smrt, ničitel světů. O několik týdnů později byly výbuchy v Japonsku dostačující k naplnění dohody s démonem a za odměnu jim bylo vyjeveno tajemství části černoslunné mapy. A jaké bylo tajemství té mapy, zeptal jsem se anděla. Pro Toltécký lid to bylo varování, řekl. Ale v současnosti se stalo neodolatelným lákadlem. 25. května 1961, John Kennedy, prezident spojených států, vyhlásil před kongresem, že americký národ dokáže do konce desetiletí přistát na měsíci. To co nebylo řečeno veřejně, byl pravý důvod projektu. Elitní skupina stojící za Americkými mocenskými strukturami přeložila určitou část Toltécké mapy, která obsahovala detailní topografii měsíčního povrchu. Co však bylo důležitější, obsahovala zeměpisný atlas takzvané "odvrácené" strany měsíce a také srozumitelný popis toho, co tam leží pohřbeno. Americké mise Apollo byly takto pojmenovány, aby získaly oblibu různých slunečných božstev, které byly ve skutečnosti jmény druhých dětí. Pro veřejnost na měsíci poprvé přistálo Apollo 11, ale ve skutečnosti povrch měsíce začali zkoumat již astronauti Apolla 8. Apollo 10 získalo přesnou pozici místa, které Toltékové znali jako "hrobku

19 motýla." Během patnácté mise byla vnější hrobka otevřena a roku 1972 Apollo 17 uskutečnilo poslední lidský výstup na měsíc a přinesli zpět to, co bylo označeno jako "balíček theta." Anděl mě varoval, že relikvie přivezená ze schránky na měsíci je schopná mnohem větší zkázy, než jakákoliv atomová zbraň. V té schránce našli kostru Pradávného, konkrétně to stvoření, které lidstvo proklelo smrtelností. Protože je bránou, kterou do našeho světa vstoupila smrt, změnilo se to na stvoření, které není ani mrtvé ani živé. Ti, kteří jej dokáží ovládnout, tak jak se snaží současní věznitelé této kostry, získají úplnou kontrolu nad vlnami života a smrti. S každým dalším dnem jsou tyto temné síly blíže k získání této moci. Ti, kteří hledají, se musí spojit a postavit se jim, náš svět potřebuje bojovníky světla, obránce života a hledače pravdy, kteří by zmařili jejich plány. Božský stroj čeká. Anděl mi ukázal jak. Můžu vás to naučit. Jsme padlí, ale mohli bychom povstat

20 SOUHRN PRAVIDEL VYPRÁVĚNÍ Tato kniha tě seznámí s pravidly pro vyprávění Světa temnoty. Zde naleznete krátké shrnutí základních pravidel. Kostky Stejně jako ve většině jiných stolních hrách na hrdiny i systém vyprávění používá kostky na určení vašich šancí při konání různých akcí. V případě, že charakter potřebuje určit, zda se mu jeho akce povedla, hodí hráč tohoto charaktera příslušným počtem kostek (množství určuje hodnota jeho rysů), a podle počtu úspěchů zjistí, zda uspěl. Pravidla vyprávění využívají desetistěnné kostky, které zakoupíte ve specializovaných obchodech. Hodnoty rysů Pokud chce charakter hodit na nějakou akci, potřebujeme znát počet kostek, kterými bude házet. To určují hodnoty v jeho rysech. Pro nás jsou důležité především dva typy rysů: atributy a dovednosti. Každý z těchto rysů je obodována jednou až pěti tečkami (tečka *). Jde o pětitečkový systém. Příklad: charakter může mít atribut Obratnost *** (3 tečky) a dovednost Střelba ** (2 tečky). Vždy, když bude chtít charakter učinit nějakou akci u které je nutný hod kostkami, nejčastěji půjde o případ, kdy vezmeš počet kostek rovný hodnotě používaného atributu plus používané dovednosti. (Ale jsou i výjimky.) Příklad: náš charakter bude při pokusu o střelbu házet pěti kostkami (3+2). Modifikátory (Úpravy) Na úspěch či neúspěch charakterovi akce má vliv mnoho okolností, použitých nástrojů apd. Tyto vlivy mohou hráči snížit nebo zvýšit jeho bank kostek. Na jednu stranu může kvalitní nářadí pomoci mechanikovi opravit poškozené vozidlo (bonus na bank kostek), na druhou stranu vám hazardní jízda autem dává větší předpoklad, že se vybouráte (postih na bank kostek). Velikost bonusu či postihu na danou akci určuje Vypravěč. Bank kostek (Kostkový bank) Počtu kostek, kterými hodíme při pokusu o nějakou činnost se říká bank kostek. Obvykle se skládá ze součtu dvou rysů z karty vaší postavy: atribut + dovednost +/- případné modifikátory vyplývající z jakéhokoli nářadí, které vaše postava používá nebo z nepříznivých podmínek. Hod kostkami Když v Systému vyprávění hodíme kostkami, nepřičítáme a neodčítáme čísla. Místo toho znamená jakákoliv 8 a vyšší číslo úspěch. Ke splnění úkolu obvykle stačí pouze jeden úspěch, ale čím více tím lépe (například v boji počet úspěchů určuje výši zranění). Když na kostce padne 0 (pro nás 10) považujeme ji za úspěch a touto kostkou můžeme navíc hodit ještě jednou (a možná hodit další úspěch). Pokud nehodíte žádný úspěch, postavě se zamýšlená činnost nepodaří. Typy akcí V systému vyprávění existují dva typy obtížnějších akcí vyžadující hod: okamžité a dlouhé. Okamžitá akce (činnost): Určíte bank kostek, hodíte jimi a určíte úspěch nebo neúspěch. V boji můžete provést jednu okamžitou akci za kolo. Dlouhá akce (činnost): představuje dělání něčeho po určitou dobu, jako například hledání informací v knihovně nebo prohledávání místnosti. V tomto případě každý hod kostkami představuje určité množství času (obvykle 5-10 minut, ale pro některé složité činnosti může být jiný). Postupně sčítáte úspěchy za každý hod dokud nezískáte určitý počet úspěchů. Tento počet úspěchů nutný k úspěšnému dokončení takové činnosti určí Vypravěč. Pokud jsou charakteři limitováni časem a nestihnou po tuto dobu nasbírat dostatečný počet úspěchů, neuspějí nebo uspějí jen částečně (například vymění kola na autě, ale již je nestihnou nafoukat). Rozhodnutí, zda a kolik toho stihli, je na Vypravěči. Porovnávací akce: Třetí typ činnosti jsou tzv. porovnávací akce. To znamená, že dva lidé soupeří proti sobě. Například v páce a nebo když se postava pokouší proplížit kolem ostražitého hlídače. Při porovnávací činnosti každý z hráčů (nebo vyprávěč a hráč) hodí bankem kostek své postavy a ten kdo má více úspěchů vítězí. Tato činnost může být kombinovaná jak s okamžitou, tak i dlouhou akcí. Automatická akce: činnosti reflexivní vykonáváme automaticky. Nevyžadují hod a nezaberou žádný herní čas - můžete je provádět zároveň s okamžitou akcí. Jde o otvírání dveří, chůzi, otočení klíčkem v zapalování... Souboj Souboj je série okamžitých akcí, simulujících jednotlivé činnosti bojujících postav. Boj vyžaduje okamžitý hod na útok. Počet úspěchů určí zda váš charakter zasáhl protivníka a jak moc jej zranil. Bank kostek je určen jako normálně, zbraně jsou modifikátory. Nůž je nebezpečnější než pěst, pistole více než nůž. Každý úspěch při hodu na útok ubere cíli jeden bod Zdraví. Pokud cíli nezbývá žádné Zdraví je v bezvědomí nebo mrtev (záleží na typu zranění). Máme tři typy zranění, každé další je vážnější než to předchozí: omračující, smrtelné a spalující. Omračující zranění je obvykle způsobeno tupými předměty nebo nárazy. Doba léčení není dlouhá. Smrtelné zranění je obvykle způsobeno sekáním, střelnými zbraněmi a jinými vážnějšími útoky. Léčba těchto zranění je zdlouhavá. Spalující zranění je obvykle výsledkem obzvláště nebezpečných nadpřirozených útoků. Léčí se velmi dlouho. Souboj ovlivňuje velký počet možných modifikátorů, jako Obrana cíle, postih za zbroj, za skryti a mnoho dalších