ÚPRAVA TEXTU PRO NESLYŠÍCÍ ČTENÁŘE. Malostranské povídky

Transkript

1 ÚPRAVA TEXTU PRO NESLYŠÍCÍ ČTENÁŘE Malostranské povídky

2 Malostranské povídky Jan Neruda Úprava textu pro Neslyšící čtenáře Text upravila Vanda Kolečková

3 POVÍDKA 1 Doktor Kazisvět Myšlenková mapa Pan Heribert byl lékařem, ale neléčil nikoho a nic. Říkali mu doktor Kazisvět. Doktor Heribert měl otce, který byl oblíbený doktor na Malé Straně. Otec však umřel a zanechal mu domek a něco málo peněz. Doktor Heribert by byl také oblíbený jako jeho otec, kdyby chtěl. Doktor Heribert však nikoho neléčil a za nikým nešel. Lidé ztratili důvěru v doktora Heriberta. Vypadalo to, že doktor Heribert ani o lidi nestojí. Nikoho nepozdravil. Byl malé postavy. Tvář měl zarostlou světlohnědým vousem. A oči měl modré. Panu Heribertovi bylo čtyřicet let. Den, kdy se panu Heribertovi změnil život, byl krásný červnový. V ten den se konal nádherný pohřeb. Pochovávali pana Schepelera. Tvář mrtvého nebyla vidět. Průvod šel pomalu k Oujezdské bráně. Pohřební vůz zastavil u brány. Když mládenci zdvihli rakev, aby ji dali na vůz, rakev sjela a víko se otevřelo. Mrtvola zůstala v rakvi, ale pravá ruka se vymrštila přes rakev ven. Všichni byli zděšeni. Nastalo ticho. Všichni se dívali. A zrovna vedle rakve stál doktor Heribert. Zrovna se vracel z procházky. Doktor Heribert se chopil svislé ruky, aby jí umístil zpět do rakve. Ruku nebožtíka ale podržel. Vzal ruku a rozevřel víčko umrlcova oka. "Pozor!" vykřikl doktor Heribert a pravil: "Ten muž není mrtev! Je pouze strnulý." Proti doktorovi Heribertovi se ohradili lidé. Ale doktor Heribert se nedal a stál si za svým. Doktor Heribert chtěl nebožtíkovi pomoci. Ostatní volali: "Doktor Kazisvět! - Policie!" Doktor Heribert postupně přivedl nebožtíka zpět k životu. Nebylo na Malé Straně jediné hospody, kde by se nemluvilo o vzkříšení pana rady Schepelera a o doktoru Heribertovi. A bylo slyšet: " Jak se člověk na něco podívá, hned to vidí! Už jeho otec byl výborný lékař! To se dědí." Lidé marně 2

4 vzpomínali, proč se doktorovi Heribertovi říká doktor Kazisvět. Po dvou měsících úřadoval pan rada Schepeler jako dřív. Celé město mluvilo pouze o doktoru Heribertovi. Noviny o něm psaly. Malá Strana na něj byla pyšná. Vypravovalo se, že doktora Heriberta chtějí baroni, hrabata a knížata za osobního lékaře. Ale doktor Heribert na nic neslyšel. O lidi nestál. Nemocného nikdy nepřijal. A přezdívka doktor Kazisvět mu už zůstala. Slovník pojmů: umrlec nebožtík dědit vzkříšení = mrtvý člověk = mrtvý člověk = získat něco po někom = přivést k životu baroni, hrabata, knížata = šlechtici, společensky vysoce postavení 3

5 POVÍDKA 2 Hastrman Myšlenková mapa Pan Rybář nosil vždy zelený fráček se zlatými knoflíky. Zelený frak měl šosy dlouhé a živůtek krátký. Pan Rybář byl malé postavy a byl hubený. Chodil vždy s kloboukem v ruce. Pan Rybář se vždy usmíval. Pan Rybář bydlel v Hluboké cestě s vyhlídkou na Petřín. Vždy když viděl cizince, kteří si procházeli Prahou, šel za nimi a hvízdnul: "Ďjó, moře! - Proč nebydlíme u moře!" Na Malé Straně se mu říkalo hastrman. Protože se jmenoval Rybář. A taky měl zelený fráček. Pan Rybář taky chtěl moře. V úctě ho však měli staří i mladí lidé. V Praze žil u své dcery. Dcera měla za muže úředníka, a s ním měla dvě nebo tři děti. Říkalo se, že pan Rybář je hodně bohatý. Ani ne tak ne penězích, jako na drahokamech. Říkalo se, že ve svém pokoji má pan Rybář, černou skříň. V té černé skříni měl mít pan Rybář čtyři černé hezky velké škatule. V každé škatuli měl být drahokam. Byli lidé, kteří to viděli. Byl slunečný srpnový den, tři hodiny odpoledne. Pan Rybář se vydal ven. Kráčel klidně a trochu rychleji než jindy. Pod levou rukou nesl jednu z těch škatulí. Tiskl ji pevně k tělu. Šel na návštěvu ke gymnazijnímu profesorovi panu Mühlwenzelovi, který učil matematiku a přírodovědu. Návštěva netrvala dlouho. Profesor pokynul směrem k panu Rybářovi a ptal se: "Čím tedy mohu posloužit?" Pan Rybář položil škatuli na stůl. Vytáhl kamínek ze škatule a chtěl vědět, jakou má asi cenu. Pan profesor se zadíval na kamínky. A poté pravil: "Tři zlaté za moldavit a za ostatní to nic není. " Za chvíli šel pan Rybář domů. Nikoho si nevšímal. Ani jednou se po cestě neohlídl. Bylo již k půlnoci. Měsíc zářil. Veselé světlo se lilo do pokojíku pana Rybáře. U jednoho okna stál pan Rybář jako socha. Po podlaze ležely otevřené škatule. Pan Rybář vzal nejbližší kamínek do hrsti a vyhodil ho z okna ven. Dole tak rozbil skleník. "Strýčku, copak to děláte?" ozval se mužský hlas venku. Pan Rybář ustoupil o krok zpět. Dveře do pokoje pan Rybáře se otevřely. Stál v nich pan Šjavl a pravil:" Strýčku, 4

6 snad nechcete ty krásné kamínky vyházet všechny ven?" Pan Rybář odpověděl, že stejně nemají žádnou cenu. Pan Šajvl na to odpověděl:" Já vím, že nemají velkou cenu, ale mají cenu přeci pro vás. Vy jste je pracně sbíral, tak si je nechte. Pro všechny mé děti, budou se díky nim učit a vy jim můžete vypravovat." Pan Rybář zašeptal: "Mysleli jste si, že jsem bohatý a já vskutku-." Pan Šajvl na to řekl:"strýčku, copak nejsme Vámi bohatí? Moje děti by neměly dědečka, moje žena by byla bez otce, kdybychom neměli vás. Vždyť víte, že jsme s vámi šťastní." Pan Rybář přistoupil k oknu a viděl jen moře. Slovník pojmů: fráček živůtek moldavit škatule = pánský slavnostní kabát = část oděvu, která kryje horní polovinu těla = polodrahokam zelené barvy z jižních Čech a západní Moravy = krabice 5

7 POVÍDKA 3 O měkkém srdci paní Rusky Myšlenková mapa Josef Velš byl velmi zámožný obchodník. Žil na Malé Straně. Ve svém krámě měl vše z Indie i Afriky. Pan Velš pracoval v krámě celý týden kromě neděle. V neděli byly bohoslužby v chrámu sv. Víta. V krámě nejraději pan Velš obsluhoval sám, i když měl dva učedníky. Pan Velš byl nevelký, tlustý a s obchodním úsměvem. Náš příběh ale začíná až na pohřbu pana Velše. Funus byl připraven na čtvrtou hodinu. Umrlčí vůz stál na náměstí před domem. Rozloučit se s panem Velšem přišla malostranská honorace. Panovalo ticho a lidé si jen šeptali. Nikdo neplakal, protože pan Velš neměl blízké příbuzné. Vzdálenější příbuzní jen říkali: "Jen kdybych se moh vyplakat- ale nemám slz, kdyby mně to srdce utrhlo." Do pokoje vstoupila paní Ruska. Vdova po nebožtíku Rusovi. Paní Ruska byla bezdětná a žila v domě na Selském trhu. Paní Ruska měla padesát let a byla statná a vyšší. Měla hnědé oči. V momentě, kdy se podívala na nebožtíka, vyhrkly jí slzy. Těžce zaštkala. Utřela si bílým šátkem oči i ústa. Pohlédla na ostatní lidi. Vpravo stála slušně oblečená panička. Paní Ruska tuto paničku neznala. Začala tedy rozhovor. Mluvila o panu Velšovi. Mluvila sama, cizí panička paní Rusce neodpovídala. Paní Ruska mluvila o ženě paní Velše. Pomlouvala ženu pana Velše i pana Velše. Cizí panička se zvedla a odešla pryč od paní Rusky. Cizí paní pak rozmlouvala v pozadí pokoje s panem Uhmühlem, který byl příbuzný pana Velše. Paní Ruska i po odchodu cizí paničky od rakve, nepřestala nebožtíka pomlouvat. Paní Ruska pravila: "Nebožák, ale on je na 6

8 všechno trest boží, na všechno. Vždyť on také nebyl poctivý, nechme toho! Kdyby si byl vzal chudou Tondu, s kterou měl dítě." Pan Uhmühl natáhl ruku ke dveřím a sípavým, ale pronikavým hlasem křičel na paní Rusku, ať odejde. Paní Ruska byla označena za čarodějnici, která pomlouvá mrtvé. Paní Ruska odešla z pohřbu štkajíc jako dítě. Slovník pojmů: učedník = žák funus = pohřeb zámožný = ten, který má majetek, bohatý Proti paní Rusce, po skandálu na pohřbu pana Velše, zavládla na Malé Straně nevole. Druhý den byla paní Ruska pozvána na komisariát v Mostecké ulici. Na komisariátu se v létě úřadovalo při otevřených oknech. Vše bylo tedy slyšet. Paní Ruska stála před komisařem. Byla zdrcena, hleděla k zemi a neodpovídala. Pan komisař vynesl svojí řeč: "Neopovažte se už jaktěživa na nějaký funus!" Paní Ruska se po půl roce vystěhovala ze svého domu. Najala si byt vedle Oujezdské brány. Každý funus musel jet kolem nového bytu paní Rusky. Paní Ruska vždycky vyšla před dům a srdečně plakala. umrlčí honorace nebožtík zaštkala sípat štkajíc komisariát = pohřební = vyšší postavení ve společnosti, významnější osobnosti, zpravidla ty majetnější = zemřelý, mrtvý muž = zavzlykat, hlasitě brečet = chrčet, nemluvit zřetelně = hlasitě brečet = úřad, označení různých institucí 7

9 POVÍDKA 4 Přivedla žebráka na mizinu Myšlenková mapa Rád bych vám popsal jednu smutnou událost. Pan Vojtíšek byl žebrák. Čím byl předtím, nevím. Ale na Malé Straně žebral dlouho. Pan Vojtíšek vypadal velmi dobře. Pan Vojtíšek měl 80 let. Vousy měl bílé a vlasy stříbrné a jemné. Oči pak modré a upřímné. Pan Vojtíšek se těšil dobrému zdraví. Na Malé Straně měl pana Vojtíška každý rád. I místní policajt pan Šimr se s panem Vojtíškem bavil po sousedsky. Pan Vojtíšek nebyl obyčejný žebrák. Pan Vojtíšek dbal na svůj zevnějšek. Šátek na kru měl vždy pořádně uvázán. Kabát měl sice záplaty, ale vkusné. Za týden se pan Vojtíšek prožebral celou Malou Stranou. Měl všude přístup. Když hospodyně zaslechla venku Vojtíškův hlas, nesla mu hned trojník. Od rána až k polednímu žebral, pak zašel ke kostelu sv. Mikuláši. U kostela pan Vojtíšek nežebral nikdy. Pak se šel Vojtíšek někam najíst. Věděl, kde mu dají plný hrnek od oběda. Jen jeden hostinský pak Herzl, mu nikdy nedal trojníku. Místo toho Vojtíškovi dával trochu tabáku. Byl krásný červnový den. Pan Vojtíšek vyšel z kostela sv. Mikuláše. Nasadil si čepici a šel pomalu. U sochy sv. Trojice se zastavil a usedl na schod. Kašna zvučně šplouchala, slunce hřálo. Když se pan Vojtíšek posadil, zvedla se jedna ze žebraček a šla za panem Vojtíškem. Té žebračce říkali "baba miliónová". Jiné žebračky za almužnu řekly: "Děkujeme na sto tisíckrát." Baba miliónová šla hned do "miliónů a miliónů". Baba miliónová šla rovně, kdy chtěla. Kulhala, kdy chtěla. Baba miliónová měla protivný obličej. Oči byly 8

10 žlutozelené jako u kočky. Baba miliónová měla špičatý nos a drobné vrásky. Teď ta baba miliónová šla za panem Vojtíškem. Baba miliónová přistoupila blíž a řekla:" Pochválen buď pán Ježíš Kristus." Pan Vojtíšek kývnul na znamení, že souhlasí. Miliónová usedla na druhý konec schodu a začala mluvit: "pane Vojtíšku, pane Vojtíšku, já vždycky říkám, kdybyste chtěl!". Pan Vojtíšek mlčel. A baba miliónová říká:" Kdyby pan Vojtíšek chtěl, ten by nám mohl říct, kde jsou dobří lidé." A pan Vojtíšek nic. Baba miliónová se pak ptá: "Copak je na mně divného?". Vojtíšek říká:" Ten zub! - Divím se, proč máte ten jeden zub!" A baba miliónová vysvětlila, že ztráta zubu znamená vždy ztrátu jednoho dobrého přítele. Baba miliónová pokračovala, že všichni dobří lidé, které znala, jsou už v hrobě. Baba se cítí opuštěná. Pan Vojtíšek hleděl před sebe a mlčel. Babu miliónovou něco napadlo:" Pane Vojtíšku, my dva bychom mohli být ještě šťastni, já bych se k vám přistěhovala, kus peřin mám " Pan Vojtíšek vstal a řekl: " Raději utrejch!" Pan Vojtíšek odešel. Stačil jeden den a osud pana Vojtíška byl zpečetěn. Všude pana Vojtíška začali odbývat. Slyšel jen: "Jsou zlé časy, nebo "dnes nic nezbylo" či "jsme chudí, měli jsme jen hrách, to není pro vás." Jednou ho zastavil pan Herzl. A povídá: "Pane Vojtíšku, půjčíte mně dvacet tisíc. Nebojte se, že o ně přijdete, budou na dobré hypotéce. Mohl bych koupit dům tady vedle U labutě." Pan Vojtíšek začal brečet. Pan Vojtíšek vzlykal. Pan Vojtíšek byl celý život poctivý. Potom už pan Vojtíšek na Malé Straně nežebral. Za řekou také Vojtíšek žebrat nemohl. Lidé pana Vojtíška neznali. Pan Vojtíšek rychle zestárl. Bylo mrazivé únorové jitro. Venku bylo šero. Mrzlo. Venku stáli sousedé z Malé Strany a mluvili o panu Vojtíškovi. Pan Vojtíšek zmrzl. Pan Vojtíšek měl na sobě jen kabát a kalhoty. Divné zvěsti se začaly trousit Malou Stranou. Pan Vojtíšek prý nebyl chudý. Pan Vojtíšek měl za vodou, na Františku, dva domy. Není pravda, že bydlí pod hradem. Klepy tvrdily, že si pan Vojtíšek dělal blázny ze svých dobrých sousedů. Nastala rozhořčenost. Muži se zlobili. Byli uražení. Styděli se za lehkověrnost. Ženy váhaly. Pak dorazily další zvěsti. Pan Vojtíšek má prý dvě dcery. A ty dvě dcery se mají dobře. Ženy po zjištění, že pan Vojtíšek má dvě dcery, přestaly váhat. Přestaly panu Vojtíškovi věřit. 9

11 Slovník pojmů: žebrák = velmi chudý člověk, který prosí o jídlo a peníze po sousedsky = znají se, tykají si, kamarádský vztah vkusné trojník almužna utrejch zvěsti = to, co se hodí = někdejší drobná mince v hodnotě tří haléřů, později půl = nepatrný dar, příspěvek = jed, nechutný nápoj = nepodložená zpráva rozhořčenost = pocit vyjadřující nelibost, trpkost, ublíženost lehkověrnost zpečetěn hypotéka = být naivní, věřit každému = konečný = peněžní dluh za nemovitost(dům, být, vilu) 10

12 POVÍDKA 5 U tří lilií Myšlenková mapa Do sálu vběhlo jiné děvče, které bylo udýchané a promoklé. Prodralo se až k tančící dívce a něco jí řeklo. Když dohrála hudba, obě zmizely. Šel jsem zpět ke svému stolu. Asi po čtvrt hodině jsem se podíval ke dveřím salónku. A krásné děvče bylo zpět. Někdo se jí zeptal, kam šla. A ona odpověděla:"sestra pro mě přišla, naše matka zrovna umřela." Když jsem to slyšel, zachvěl jsem se. Krásná dívka teď stála vedle mě a chvěla se. Uchopil jsem ji za ruku. Mlčky jsem táhl krásnou dívku dále do arkád a ta dívka mě následovala. Přitiskla se ke mně. Cítil jsem, jak se mi k prsům lepí její vlhké šaty, cítil jsem její měkké tělo a její dech. Byla teplá, tmavá letní noc. Seděl jsem pod dřevěnými arkádami hostince U tří lilií. Byl to malý hostinec, kdy vždycky v neděli, hrála živá hudba. Při pianu se bavili tancem kadeti a desátníci. Seděl jsem u stolu poblíž okna sám a sám. U svého stolku jsem vydržel vždy jen chvíli. Dovnitř mě vábilo krásné děvče. Bylo jí osmnáct. Měla štíhlou postavu, černé vlasy, hladký obličej a světlé oči. Dívka tančila skoro ustavičně. Děvče se bylo vědomo toho, že se na ni dívám. Vždy když tančila kolem dveří, mezi nimiž jsem stál, upřeně se na mě dívala. Slovník pojmů: arkády kadeti a desátníci vábit ustavičně = řada stejně velkých oblouků spočívajících na sloupech = vojenské hodnosti = lákat, přitahovat = vytrvalý, nepřetržitý 11

13 Almužna = nepatrný dar, příspěvek Kapitola 1 - Přivedla žebráka na mizinu chaloupka

14 Arkáda = řada stejně velkých oblouků spočívajících na sloupech Kapitola 1 - U tří lilií

15 Baroni = šlechtici, společensky vysoce postavení Kapitola 1 - Doktor Kazisvět

16 Dědit = získat něco po někom Kapitola 1 - Doktor Kazisvět

17 Desátníci = vojenské hodnosti Kapitola 1 - U tří lilií

18 Fráček = pánský slavnostní kabát Kapitola 1 - Hastrman

19 Funus = pohřeb Kapitola 1 - O měkkém srdci paní Rusky

20 Honorace = vyšší postavení ve společnosti, významnější osobnosti, zpravidla ty majetnější Kapitola 1 - O měkkém srdci paní Rusky

21 Hrabata = šlechtici, společensky vysoce postavení Kapitola 1 - Doktor Kazisvět

22 Hypotéka = peněžní dluh za nemovitost(dům, být, vilu) Kapitola 1 - Přivedla žebráka na mizinu chaloupka

23 Kadeti = vojenské hodnosti Kapitola 1 - U tří lilií

24 Knížata = šlechtici, společensky vysoce postavení Kapitola 1 - Doktor Kazisvět

25 Komisariát = úřad, označení různých institucí Kapitola 1 - O měkkém srdci paní Rusky

26 Lehkověrnost = být naivní, věřit každému Kapitola 1 - Přivedla žebráka na mizinu chaloupka

27 Markýz = dědičný titul, označení vysokého postavení

28 Moldavit = polodrahokam zelené barvy z jižních Čech a západní Moravy Kapitola 1 - Hastrman

29 Nebožtík = mrtvý člověk Kapitola 1 - Doktor Kazisvět

30 Nebožtík. = zemřelý, mrtvý muž Kapitola 1 - O měkkém srdci paní Rusky

31 Po sousedsky = znají se, tykají si, kamarádský vztah Kapitola 1 - Přivedla žebráka na mizinu chaloupka

32 Rozhořčenost = pocit vyjadřující nelibost, trpkost, ublíženost Kapitola 1 - Přivedla žebráka na mizinu chaloupka

33 Sípat = chrčet, nemluvit zřetelně Kapitola 1 - O měkkém srdci paní Rusky

34 Škatule = krabice Kapitola 1 - Hastrman

35 Štkajíc = hlasitě brečet (plakat) Kapitola 1 - O měkkém srdci paní Rusky

36 Trojník = někdejší drobná mince v hodnotě tří haléřů, později půl Kapitola 1 - Přivedla žebráka na mizinu chaloupka

37 Učedník = žák Kapitola 1 - O měkkém srdci paní Rusky

38 Umrlčí = pohřební Kapitola 1 - O měkkém srdci paní Rusky

39 Umrlec = mrtvý člověk Kapitola 1 - Doktor Kazisvět

40 Ustavičně = vytrvale, nepřetržitě Kapitola 1 - U tří lilií

41 Utrejch = jed, nechutný nápoj Kapitola 1 - Přivedla žebráka na mizinu chaloupka

42 Vábit = lákat, přitahovat Kapitola 1 - U tří lilií

43 Vkusné = to co se hodí Kapitola 1 - Přivedla žebráka na mizinu chaloupka

44 Vzkříšení = přivést k životu Kapitola 1 - Doktor Kazisvět

45 Zámožný = ten, který má majetek, bohatý Kapitola 1 - O měkkém srdci paní Rusky

46 Zaštkala = zavzlykat, hlasitě brečet Kapitola 1 - O měkkém srdci paní Rusky

47 Zpečetěn = konečný Kapitola 1 - Přivedla žebráka na mizinu chaloupka

48 Zvěsti = nepodložené zprávy Kapitola 1 - Přivedla žebráka na mizinu chaloupka

49 Žebrák = velmi chudý člověk Kapitola 1 - Přivedla žebráka na mizinu chaloupka

50 Živůtek = část oděvu, která kryje horní polovinu těla Kapitola 1 - Hastrman