Sběr šípků. Výstava o J. Herbenovi. Končíte povinnou školní docházku? Zimní

Transkript

1 č.4/2007 Zima se k nám přibližuje, chladnou náruč roztahuje. Sníh posypal všechny louky, není vidět žádné brouky. Sluníčko moc nezasvítí, neroste už žádné kvítí. Jen havrani létají, zimu si pochvalují. Zimní Srnky běží po poli zasněženou krajinou. Na tu krásu ohlédnu se, jdu zpět bílou pustinou. Doma už je pěkně teplo, žádný mráz a sníh. Až se trochu ohřejeme, sjedem kopec na saních. Kobylí dědina, školní příloha Markéta Kaňová, 9. B í ZPRAVODAJ KOBYLI DEDINA 4/2007 í í SKOLNI PRILOHA c. 4/ roc. XIV. vzpomina í í - premysli í í - tvori í - bavi í - chvali í í - planuje í - nabizi í í Končíte povinnou školní docházku? - konzultační odpoledne výchovné poradkyně každý čtvrtek od do termín přijímacích zkoušek v prvním kole na všechny typy škol, včetně soukromých, mohou uchazeči podat pouze jednu přihlášku - termín pro podání přihlášek je do na druhé a další kola musíte podat novou přihlášku počet přihlášek není omezen Marta Pešová, výchovná poradkyně Sběr šípků I v letošním roce se žáci naší školy zúčastnili sběru šípků. Za pomoci maminek, tatínků, babiček a dědečků vyrazili do přírody a celý víkend horlivě sbírali červené plody, čímž se podařilo překonat loňský rekord. Celkem se nasbíralo 250 kg šípků a nejlepší sběrači přinesli až 17 kg! Doufejme, že nám všem bude v zimě šípkový čaj chutnat. Výstava o J. Herbenovi Začátkem října jsme se v rámci vyučování vypravili do Brumovic. Milovníci historie zde totiž uspořádali výstavu na počest 150. výročí narození svého nejslavnějšího rodáka, Dr. Jana Herbena. S osobností J. Herbena nás částečně seznámili už páni učitelé ve škole, takže jsme věděli, o koho jde. Na výstavě jsme si však mohli prohlédnout fotografie z jeho života, jeho knihy, časopis Čas, dokonce i rodokmen rodiny Herbenovy. Výstavu doplňoval svým výkladem pan Šedivý, jeden z organizátorů. Tak jsme se dozvěděli, že Jan Herben byl velice zajímavý a vzdělaný člověk. Osobně se znal s Masarykem, přes časopis Čas ovlivňoval politický i kulturní život. V Čase přibližoval lidem z města život zde na Moravě. Právě toto se mi na něm líbí, že se nestyděl za svůj původ. Jolana Bezděková, 9. B Vladimír Otáhal - 1 -

2 Kobylí dědina, školní příloha Pozorujeme podzim Sedíme ve škole a pozorujeme podzim z oken. Stromy jsou bez listů a obloha je šedivá. Připadá nám, že stromy jsou osamělé. Právě teď neprší, ale každým okamžikem pršet začne. Stromy se kymácejí ve větru. Na podzim se oře pole a sbírají se hrozny. Ve sklepě je hodně práce, vyrábí se víno. Příroda se pomalu ukládá k zimnímu spánku. My už se na zimu těšíme, protože se blíží Vánoce. L. Rozsypalová, R. Dřímalová, 5. tř Znáte je? Listopadníček Stalo se vám někdy, že se před vámi poposunulo listí, prošli jste kolem a ono se to přesouvá někam za strom?! Potom to byl pravděpodobně Listopadníček, skřítek podzimu. Najdeme ho všude v naší republice, někdy se zatoulá i na Slovensko. Schovává se v listí i za stromy. Přespává pod houbami nebo v keřích. Má rozčepýřené krepaté vlasy, barvou připomínají pomeranč. Na začátku podzimu má téměř žluté oči, které se mění na hnědé až ke konci listopadu. Oblečení si vždy ušije z pestrobarevných listů, které sešívá pavučinou darovanou pavoukem křižákem. Většinou je bosý, jen málokdy si udělá pantoflíčky z kůry břízy. Jiné boty udělat neumí. Rád ujídá hrozny, nejlépe bílé. Hodným lidem někdy nastrčí peníze na zem, tak, aby je našli. Pomáhá ježkům najít vhodné místo ke spánku, veverkám shání oříšky a najde si čas i na jiná zvířátka a hmyz. Pokud ale není v dobré náladě, dokáže být hodně škodolibý, až nepřejícný vůči lidem. Je stydlivý, vidělo ho málo lidí. Nikdy se mi ho nepodařilo spatřit, ale myslím si, že v dobré náladě pomůže za den hodně zvířátkům i lidem. Dozvěděla jsem se o něm od mé sestry, ale nevím odkud Listopadníčka zná ona. Ludmila Trávníčková, 8. A č.4/2007 lopuchy a jeho obličej je celý vrásčitý. Nosí hnědé plátěné kalhoty a pevné hnědé boty. K létání využívá podzimních záhybů širokého modrohnědého pláště. Na první pohled to vypadá, jako by do pláště vítr chytal a nějakým způsobem i skladoval, aby ho využil v případě bezvětří. Poletucha velice nerad chodí pěšky. Jeho nejšťastnější chvíle jsou, když se může připlést mezi létající papírové draky. Zimnička Dana Lanžhotská, 8. A Se Zimničkou se setkáváme v zimě. Když mrzne a padají sněhové vločky, hrává si na zamrzlých vodách. Mívá na sobě dlouhé sněhově bílé šaty, stříbrný kabátek, vysoké bílé kozačky a rovněž bílé rukavice. Z vlasů upravených do drdolu jí vyčnívají malé rampouchy. Zimnička je malá zimní víla, která se stará, aby všechny potoky, řeky, rybníky a jezera do 1. prosince zamrzly. Když nezamrznou, musí je Zimnička zakrýt bílým pláštěm. Do nich a do ledu vykrajuje malé otvory, aby mohly ryby a všechno, co žije ve vodě, dýchat. Každý večer Zimnička spokojeně pozoruje, jak si vodní živočichové plavou nebo spokojeně spí. Zimnička je dobrá víla, která pomáhá udržovat rybníky, potoky, jezera a řeky. Edita Damborská, 8. A Poletucha podzimní Je možno ho spatřit pouze v období opadávání listů a prudkých nárazů podzimních větrů. Pravděpodobně se v našich krajích vyskytuje i v jiných částech roku, ale není známo, kde se ukrývá a jaký je jeho způsob života. Přes všechnu snahu se to nepodařilo zjistit. Je lehoučký a stačí jeden závan větru, aby ho nadnesl a proháněl nad krajinou. Poletucha má modré dlouhé a husté vlasy a vousy, modré oči, nechybí mu ani bílé půlměsíčkové brýle nasazené na velkém nosu, uši jako Pavel Mišák, Adam Kříž, 7. tř.

3 č.4/2007 Školní zahrada V minulém čísle jsme vás informovali o chystané rekonstrukci školní zahrady. Dnes přinášíme fotoreportáž o výsadbě třídních stromků tak, jak to viděli naši žáci. Tyto stromy byly zakoupeny z dotace, kterou jsme získali u agentury Kobylí dědina, školní příloha Teď se představujeme my stromky, které sázeli žáci 7. třídy. Já se jmenuji FÍKOVNÍK SMOKVOŇ. Pocházím z Přední Asie a dokonce patřím k nestarším kulturním rostlinám. Nejvíce se mi daří ve Španělsku, Portugalsku a Itálii. V Čechách jsme se zabydlel již v dobách Karla IV. Většinou dorůstám do výšky 5 metrů, ale jsou mezi námi i obři vysocí 10 metrů. Mám chutné plody tvaru kulovitého nebo hruškovitého, jsou velké od 1 do 9 cm a mají barvu bílou, fialovou, černou i červenou. Hlavně je jíte v době Vánoc. (více na Každá třída si vybrala a zasadila svůj strom. Naším stromem se stala OSKERUŠE. Oskeruše je mohutný dekorační strom a patří mezi jeřáby. Plody má bohaté na vitamín C a minerální látky, ale její chloubou je krásně zbarvené dřevo. To patří mezi nejtvrdší v Evropě. I já MANDLOŇ jsem velmi užitečná. Pocházím až z daleké Číny mám velmi dlouhý rodokmen, lidé mě pěstovali, co si pamatuji, již v roce př. n. l. Všichni mě znají díky mému plodu jádru. Vypadám podobně jako můj příbuzný strom broskvoň. Mé mandličky má každý rád. Jsou i velmi zdravé pro ty, kteří mají bolesti páteře, problémy s oběhovou soustavou, chráním před infarktem a umím ještě mnoho dalších věcí. I pro žáky jsem důležitý. Mohu zlepšit vaši pohodu při učení. Dokážete se lépe soustředit. Vyprávění stromků zapsali žáci 7. tř. Její sázení jsme pojali velmi zodpovědně a slavnostně. Každý přiložil ruku k dílu. Jámu jsme už měli vykopanou, takže jsme se hned vrhli na sázení. Oškerušku jsme jemně zasypali hlínou a pořádně zalili. Samozřejmě jsme k ní nezapomněli zatlouci kůl, aby se měla o co pevně opřít a nerostla nám nakřivo. Nakonec jsme jí popřáli, ať pěkně vyroste a je z jejich plodů dobrá slivovice, i když na tu si budeme muset počkat. Paní učitelka taky nezahálela a vymyslela pro oskeruši krásné rýmované přání. Víme, že jsme Oškerušku zasadili pro někoho jiného. Doufáme však, že se o ni naši následovníci budou starat tak dobře jako my, protože je budeme chodit kontrolovat! Bude přece pořád naše. Za pár let si přijdeme sklidit první úrodu. A možná si z ní uděláme dobré pití. J. Bezděková, M. Řačáková, 9. B Stromem naší 4. třídy je JEŘÁB GRANÁTO- VÝ. Není jeho jméno nádherné? Jako nějaký drahokam. Na školní zahradu jsme jej vysadili společně celá třída. Moc jsme se také na tuto akci těšili a předem jsme se na ni připravili. Každý žák si vymyslel pro nový stromek své přáníčko. Zahráli jsme si tak trochu na sudičky. Lístečky s přáníčkem jsme vložili do papírového sáčku a ten zároveň se stromem zasadili. Na stromek jsme také zavěsili již zralé plody starších stromů jeřábů, které přinesla Karolínka Damborská. Teď už budeme jen čekat, jaké plody nám vydá ten náš. Na internetu jsme se dozvěděli, že jeřáb granátový je mezirodový kříženec jeřábu obecného a hlohu sibiřského, který vyšlechtil r v Rusku I. V. Mičurin. Plody granátové barvy a velikosti malých višní jsou určeny pro přímý konzum, vynikající jsou však i konzervované. Jeřáb je méně vzrůstný, tvoří spíše stromy s menší korunou. Jeho plody nás budou vítat vždy do nového školního roku, jelikož dozrávají v září.

4 Kobylí dědina, školní příloha č.4/2007 Ať se ti, milý jeřábe, líbí v naší nové školní zahradě. Žáci 4. třídy Cornus mas DŘÍN OBECNÝ. Na vysazení TATARSKÉ HRUŠKY se podíleli jenom kluci. Tatarská hruška je původem z Německa. Nejedná se o velký strom, měří necelý metr. Má malé žlutooranžové plody a nemá moc listů. Žáci 6. tř. Stromem naší třídy se stala KDOULOŇ. Ve středu 31. října jsme také my, žáci 3. ročníku, s pomocí pana ředitele a deváťáků zasadili svůj stromek. Zatím je menší než všichni ze třídy, ale až vyroste, může mít výšku i 5 metrů. Na internetu jsme o dřínu našli spoustu zajímavostí. Například to, že ho znali už v antice a jeho název cornus je odvozen od slova roh tak tvrdé je jeho dřevo. Proto bylo využíváno hlavně v řezbářství. Plodem jsou červené peckovice dřínky, tvarem podobné olivám. Mají vysoký obsah vitamínu C. Jí se čerstvé, ale vyrábějí se z nich i výborná zavařenina, džem, sirup a likér. Jeho žluté květy nám budou dělat radost už od konce února. Žáci 3. třídy 1. listopadu se naše třída vydala na školní zahradu sadit třídní stromy. My holky jsme sadily MIŠPULI VELKOPLO- DOU. Každá z nás jednou zaryla rýčem a pak jsme mišpuli zalily. Mišpule až vyroste, bude velmi krásný strom, ale zatím je to jen malá sazenička. Její plody jsou nejedlé. Někdy, když jdeme ze školy, tak se díváme do zahrady, jak se jí daří

5 č.4/2007 Kobylí dědina, školní příloha Při výsadbě každý z kluků prohloubil díru a paní učitelka strom zasadila. Při výsadbě každý z kluků prohloubil díru a paní učitelka strom zasadila. Holky pak strom zahrabaly. Kdouloň je ovocný strom původem ze střední Asie, který dorůstá do výšky středního vzrůstu, to je něco mezi vyšším keřem a malým stromem. Dříve bylo obvyklé dávat plody do místnosti na provonění. V čerstvém stavu se kdoule nedají konzumovat, ale zavařené jsou výborné. Jelikož se z plodů kdouloně dá vypálit pálenka, všichni se moc těšíme na setkání po letech. Jan Sovadina, 9. A Naše třída si vybrala KAŠTANOVNÍK SETÝ (Castanea sativa Mill.). Strom kaštanovníku setého (lidově jedlého kaštanu ) dorůstá výšky m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1000 let, někdy i víc. Na začátku školního roku se k nám donesla novina. Jupí, zasadíme si svůj vlastní strom. Bylo na nás, jaký si vybereme, ale my jsme už měli vybrané chtěli jsme moruši. Většina tříd měla jeden, my dva MORUŠI BÍLOU a MORUŠI ČERNOU. Ale co, bylo nás na to dost. V pátek čtvrtou vyučovací hodinu jsme si zahráli na zahradníky. Hurá!!! Když jsme přišli k místu, dozvěděli jsme se, že starší žáci nám vykopali jámy. A už to začalo. Nejprve jsme nasypali zeminu a vložili stromek do jámy. Každý si mohl zkusit odrýt trochu hlíny a hodit do jámy se stromkem. Důkladně jsme hlínu kolem stromku udupali, a pak zalili. Nakonec jsme řekli stromům básničky, které jsme složili. Když bylo vše doděláno, byli jsme velmi rádi, že už to máme za sebou. To ale byla dřina!! M. Kubíková, L. Láníčková, 5. tř Naše třída 8. A si zasadila ne jeden, ale zrovna dva stromky. Totiž strom, který jsme si vybrali, má panímámu a pantátu. Je to RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ. Víte, kde ho můžete najít? Vyskytuje se převážně ve vzdálených krajinách, jako je Nepál, Čína a Indie, nyní se rozšířil i do Evropy. A proto jsme se rozhodli, že jím obohatíme naši zahradu. Dorůstá do výšky až 6 m a stromy musejí růst poblíž sebe, aby se mohly opylovat.. Plody tvoří měkké oranžovočervené bobule. Rostou na trnitých větévkách a drží velmi pevně, proto se obtížně sbírají. Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, časem se mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Na povrchu jsou listy tmavě zelené, zespodu světle zelené. Kvete v květnu a v červnu. Je to rostlina jednodomá. Plody jsou po 2 3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklé, tmavě hnědé a dozrávají v září. Semena jsou jedlá, jí se po upražení, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin David Mikulica, 8.B Ze sušených plodů se vaří čaj, neboť bobule obsahují vysoké procento vitamínu C. Doufáme, že se o jeho růst budou starat i další generace žáků, aby se mohla naše zahrada pyšnit malým arboretem. Žáci 8. A

6 Kobylí dědina, školní příloha ARONIE strom 2. třídy č.4/2007 kluci lopaty a hurá do díla. Stromek jsme zahrabali a zalili kořeny a naše paní učitelka mu nasadila oplocenku. To aby nám ho nějaký zajíček nezbeda přes zimu neokousal. A bylo hotovo. Se zmrzlými nosy jsme stromečku popřáli, ať se mu u nás líbí, aby se nám na jaře krásně zazelenal a těšil nejen nás, ale všechny, kteří kolem něho půjdou. Žáci 1. třídy Ve školní družině jsme byli sadit strom JAVOR BA- BYKU. Když začal podzim, každá třída si vybrala ze seznamu svůj strom. Některé třídy už měly strom zasazený, ale ten náš ne a ne přijít. Nakonec nám pan ředitel nabídl strom náhradní. Venku už byla pěkná zima, když jsme vyrazili na zahradu. Při sázení nám pomáhali starší žáci a ruku k dílu musel přiložit i pan ředitel, aby zatloukl velký kůl k malému proutku. Nakonec jsme každý ke stromečku zapíchli špejli s namotaným přáníčkem. Žáci 2. třídy Všechny třídy už měly zasazený svůj strom na školní zahradě, jenom my, prvňáčci, pořád nic. S pomocí naší paní učitelky jsme vybrali JINAN DVOULALOČNÝ nebo taky GINGKO BILOBA a on se nám někde zpozdil. Byla zima, ale práce nás zahřála. Rýčovali jsme, lopatovali a zalévali. Zkrátka to, co se při sázení dělá. Pomáhali nám paní vychovatelky a pan zástupce, ale my jsme říkali, že bychom to zvládli sami, že to byla hračka. Nakonec jsme se u stromu vyfotili. Už teď se těšíme, až se naše babyka zjara zazelená. Adéla Křivková, 4. tř V pátek odpoledne jsme na zahradě už nějaký strom v květináči zahlédli. Byl ze všech největší. Tak proto jsme asi tak dlouho čekali. Celý víkend jsme se těšili, až náš stromeček půjdeme hned v pondělí zasadit, ale překvapil nás Martin na bílém koni. V úterý jsme byli plavat a ve středu pršelo. To počasí! Ani ve čtvrtek to nevypadalo moc slibně, ale díky našim starším kamarádům, kteří nám již dopředu vykopali jámu a strom usadili, jsme šli na to. Děvčata vzala konve s vodou, Vojtěch Zborovský, Ladislav Hasík, 8.B

7 č.4/2007 Kobylí dědina, školní příloha Co všechno dovedou lidé U příležitosti 110. výročí narození pana Petra Křivky pozval pan učitel Damborský do školy zástupce Konfederace politických vězňů. Besedy jsme se zúčastnili my deváťáci a kluci osmáci. Ve třídě panovalo trochu napětí, protože jsme nevěděli, jak budou ti besedníci vypadat, co přesně budou vykládat a hlavně na co my se máme ptát... A už je to tady, do třídy vstoupili čtyři starší, od pohledu sympatičtí pánové Zdeněk a František Křivkovi, Petr Vymyslický a Cyril Michalica. Jako první se ujal slova pan Zdeněk Křivka. Srovnal nám demokracii a totalitu a řekl, jak to všeobecně za komunismu chodilo. A byla to opravdu těžká doba, probíhala kolektivizace a nikdo nemohl mít ani svůj názor, natož své vlastní hospodářství. Nikoho z nás ještě nenapadla žádná otázka, a tak se rozpovídali i ostatní pánové. Vyprávěli své vlastní zážitky. Všichni čtyři byli zavřeni za odlišný názor a ani jim nemusel být prokázán trestný čin. Prožili si opravdu těžké chvíle. A my jsme si uvědomili, jaké máme štěstí, že si můžeme vybrat, co chceme dělat a co nás baví. Jim o budoucím povolání rozhodovali komunisté. Povídání, za které jsme naše hosty odměnili potleskem, bylo zajímavé, poučné i zábavné. Dokonce jsme pak měli i několik dotazů. Mně se nejvíc líbilo vyprávění pana Z. Křivky a jeho myšlenka, že pro člověka je nejdůležitější rozpoznat dobro a zlo, pravdu a lež. Jolana Bezděková, 9. B Naši hosté, čtyři političtí vězni, se nám snažili přiblížit dobu a dění u nás před 50 lety. Vyprávěli nám o tom, co se mohlo dokonce i ve 20.století dít v inteligentní společnosti. Komunisté se dostali k moci v roce 1948 po 2.světové válce. Báli se, aby je někdo nevystřídal u moci, a proto každého, kdo měl svůj vlastní názor, zavírali do vězení nebo koncentračních táborů. Každému, kdo vyčníval z davu poslušných oveček, usekli hlavu nebo mu alespoň znepříjemnili život, např.odvedli nebo zabili dobytek, nedovolili dětem studovat školu, kterou chtěly, nedovolili mu vykonávat práci, pro kterou měl vzdělání. Někteří neměli to štěstí a byli popraveni, jiní museli pracovat v uranových dolech nebo je zavřeli do koncentračních táborů či vězení. Tam prožívali neskutečná muka, která jsou pro nás nepředstavitelná. Když se někdo pokusil uprchnout, tak na něj vypustili smečku hladových psů a ti je roztrhali. Pokud někdo projevil známky života, několikrát do něj pro jistotu střelili a takhle zohavená těla dopravili do tábora jako odstrašující případ. Nebo vězně o půlnoci v zimě vzbudili a museli udělat nástup, na sobě jen plátěné tepláky a košile bez rukávů. Nástup opakovali i několikrát za noc. Tehdejší doba byla asi hodně těžká, o tom jsme už slyšeli... Ale teď si to umíme přece jenom líp představit. A můžeme být opravdu rádi, že žijeme teď. T. Čížek, M. Vystrčil, 8. tř. Cesta do nitra země Letos se v chemii a v přírodopisu věnujeme mineralogii, a tudíž i ropě. A tak jsme se s panem ředitelem a p. uč. Damborským vydali vlakem do Hodonína do Muzea naftové historie a geologie. Na jednu stranu jsme se těšili, že to bude něco nového, ale na druhou jsme si říkali, že to bude nuda, že beztak budeme zase jenom někoho poslouchat... Ale to jsme se velice spletli. Prohlídku jsme nejdříve začali v sále, kde byla expozice kamenů, mušlí, ropy a benzínu. Moc se nám líbilo, když pan průvodce napsal ropou jedné z nás na ruku písmenko. Když je pak prosvítil ultrafialovými paprsky, písmenko se rozsvítilo. To jsme tedy nečekali. Ale na oplátku jsme pana průvodce překvapili my, to když jsme dokázali zvednout těžké ocelové trubky, které se zatím nepodařilo nikomu zvednout, a tudíž ani odcizit, jak se to stalo jejich o něco lehčím kamarádkám trubkám. Moc se nám líbil také film o tom, jak hoří a jak se hasí ropa. Něco takového jsme si neuměli představit. Film nás zaujal natolik, že jsme si k němu vytvořili svůj vlastní komentář. Pan průvodce byl nejspíš rád, že si trochu od nás odpočinul... Ono to asi není zrovna snadné nejen leccos vědět, ale také to správně podat bandě přechytralých puberťáků. Ale musíme uznat, že se mu to docela povedlo, protože nás dokázal zaujmout i rozesmát. Vlastně to byla moc prima exkurze. holky z 9. B

8 Kobylí dědina, školní příloha č.4/2007 Bible a my V úterý reprezentovaly naši školu v okresním finále soutěže Bible a my : Katka Kovářová(4.třída), Iveta Brdečková(5.třída), Jana Otáhalová (6. třída), Markéta Kaňová (9.B), Míša Řačáková (9.B). Nejlepšího umístění dosáhly Michaela Řačáková (5.místo) a Markéta Kaňová (3.místo). Markéta postoupila do regionálního kola v Olomouci, které se bude konat Přírodovědný klokan proběhlo školní kolo mezinárodní soutěže Přírodovědný klokan pro žáky 8. a 9. tříd. Vítězem se stal David Kovář z 9.B před Jaroslavem Zechmeisterem a Martinou Markovou z 9.A. Mikuláš Takto se připravili žáci 9.A Takto zase žáci 9.B. Mikuláš chodí do naší školy každý rok a všichni se na něj moc těší. I zlobivci. Už v 6.třídě jsme věděli, že až budeme deváťáci, připadne,,mikulášování na nás. A docela jsme se toho i báli. Den, kdy chodí Mikuláš, se rychle blíží a nám začínají velké přípravy. Není nic lehkého vybrat ten nebesko-pekelný personál (chodit by chtěli snad všichni), vymyslet pěkné povídání a hlavně vyrobit perfektní masky, aby nás nikdo nepoznal. 5.prosince je všechno připraveno, stačí se jenom převléknout do kostýmů. V životě ale nic nejde podle plánu a i nás potkalo pár nepříjemností. Zapomněli jsme seznam hříšníků, text a když se vám druháček rozpláče, že chce maminku, nevíte co dělat. Ale od čeho je improvizace? A ve třídě, kde jsme se chystali, jsme nadělali velký nepořádek, ten jsme si samozřejmě poctivě uklidili. Řeknu vám, byla to všechno pořádná fuška. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Zlobivci byli odneseni do pekla, hodní dostali perníky a nám největší odměnou byla spokojenost dětí i učitelů. Jolana Bezděková, 9.B Dotazník pro rodiče V červnu letošního roku jsme oslovili rodiče našich žáků dotazníkem, ve kterém jsme od nich žádali odpovědi na celkem 26 otázek týkajících se jejich spokojenosti s prací naší školy. Na tuto akci zareagovalo odevzdáním vyplněného dotazníku celkem 166 rodičů, což představuje zhruba tři čtvrtiny z celkového počtu. Výsledky vyzněly pro školu celkově velice příznivě a svoji spokojenost, příp. převážnou spokojenost, vyjádřila naprostá většina rodičů. Dotazníky však přinesly několik podnětů pro naši další práci. Na některé se snažíme reagovat už v letošním školním roce, jiné jsou dlouhodobějšího charakteru a jejich řešení si vyžádá delší čas. Větší pozornost se snažíme věnovat problematice drog a šikany a snažíme se tato témata častěji zařazovat do třídnických hodin.rovněž jsme zřídili schránku důvěry. Stranou nezůstala ani otázka zacházení s odpadky, které nyní třídíme již ve škole. Větší pozornost věnujeme žákům s prospěchovými problémy v hlavních předmětech, na druhém stupni jsou nově zařazeny volitelné předměty - seminář z matematiky a seminář z českého jazyka. Dalším požadavkem rodičů je rozšíření nabídky zájmových útvarů. Vzhledem k tomu, že většina pedagogů naší školy již pracuje s dětmi i v některém kroužku, nezbývá, než hledat další spolupráci v řadách rodičů nebo ostatní veřejnosti. Obě tyto skupiny jsme již oslovili a doufáme, že tak nabídku našich aktivit budeme moci rozšířit. Petr Kučera