VUT v Brně, Chemická fakulta, Purkyňova 118

Transkript

1 VUT v Brně, Chemická fakulta, Purkyňova 118 Jméno : Pavla Trněná Předmět : Obrazové inženýrství Semestr : zimní Ročník : IV. Téma : DIGITÁLNÍ FOTOAPARÁTY OBSAH : Definice digitálního fotoaparátu Vznik digitálního obrázku Snímání barev Vnímání barev CCD senzor Paměti v digitálních fotoaparátech Co je to digitální zoom, šum, formát Výhody a nevýhody digitální fotografie Rozdíly mezi klasickou a digitální fotografii Stručný popis modelu digitálního fotoaparátu Obrázky Seznam použitých webových adres SEZNAM POUŽITÝCH WEBOVÝCH ADRES :

2 Definice digitálního fotoaparátu Digitální fotoaparát je zařízení, které zaznamenává barevné obrazy pomocí elektrických signálů av digitalizované formě je ukládá do paměti. Mužeme jej dálkově ovládat, a to přímo, prostřednictvím kabelu, nebo bezdrátově. Digitální fotografie je digitalizovaný záznam zobrazený nebo zaznamenaný v grafické podobě např. pomoci LCD displeje,monitoru nebo tiskárny. Vznik digitálního obrázku Každá fotografie (tedy i digitální) se skládá z bodů. Takový bod se jmenuje pixel (Picture element - tedy základní prvek či bod digitálního obrazu). Fotka v novinách má různé stupně šedi, od (skoro) bílé do (skoro) černé. Když si ji prohlédneme pod lupou, zjistíme, že všechny body jsou stejně černé, avšak různě veliké - tím je vyvoláván dojem polotónu u černobílé fotky v novinách. Na obrazovce monitoru je to jiné, tam jsou pixely stejně veliké, avšak mají různou hodnotu jasu (někdy svítí víc a jindy míň) a jinou hodnotu barvy. Lidské oko má 120 milionů "pixelů", pokud jde o políčko kinofilmu, obvykle se uvádí, že "použitelných" je pět milionů. Víme, že jádro digitálního aparátu tvoří snímač CCD, tedy destička pokrytá snímacími body. Podle toho, kolik snímacích bodů na CCD je, tolika pixelový obrázek je schopen snímač vygenerovat. Rostoucí počet pixelů výsledných obrázků závisí na vzrůstu počtu snímacích prvků na CCD. Říkáme, že roste rozlišovací schopnost digitálních aparátů. V běžné praxi hovoříme o tom, že CCD má tolik a tolik pixelů - má pixelů, nebo má dva megapixely (dva miliony pixelů). Základním zdrojem těchto pixelů jsou v digitální fotografii právě tyto speciální senzory. Jsou to malé destičky (donedávna zpravidla o úhlopříčce 1/3 palce, nyní stale častěji větší 1(2) palcové složené z polovodičových buněk, tedy elementů citlivých na světlo. Představme si je zvětšené - jako tác, na němž je vedle sebe naskládáno veliké množství skleniček, jedna vedle druhé. Před začátkem fotografování, tedy před začátkem expozice jsou prázdné. Je to něco podobného, jako když v naprosté tmě uvnitř aparátu čeká na osvit nové políčko filmu - tam ovšem místo polovodičových buněk jsou mikroskopická zrnka halových sloučenin stříbra. Prakticky jde o totéž, jenom technická realizace je jiná. Pak stiskneme spoušť a aktivujeme závěru (některé senzory samy fungují jako závěrka, tedy na patřičnou dobu se aktivují, jiné aparáty používají elektromagnetickou, jiné elektro-optickou závěrku, to nás však v danou chvíli nemusí zajímat). Na dobu vymezenou expozičním automatem nebo naším manuálním nastavením začnou dovnitř objektivem vnikat světelné paprsky. Pro názornost si zobrazíme paprsky odražené ze stinných míst jako krátké linky, paprsky odražené jako delší linky: představme si, že to jsou řady elementů světla, fotonů - jako kdyby světlo teklo. Všimněte si, že do některých skleniček "tečou" kratší "proudy" fotonů a někde jsou proudy delší. Jsou to fotony, které přicházejí skrz objektiv z více osvětlených částí obrazu. Co udělají tyto fotony, částice světla? Na filmu narážejí do krystalů halových sloučenin stříbra a způsobí změny v jejich struktuře, které pak způsobí, že se ve vývojce krystal zvětší, je pak vidět a stane se zrnem negativu, tedy jakýmsi pixelem. Na CCD dojde k něčemu obdobnému. Fotony vyrazí z buňky určité množství elektronů. Toto je vidět na třetím obrázku vlevo. Červená tekutina ve skleničkách, to je ono množství elektronů vyražených slabším nebo mocnějším množstvím fotonů. Množství fotonů a množství elektronů je tedy podobné, analogické. Abychom se dostali k digitálnímu záznamu, je třeba, aby se množství "tekutiny", tedy velikost elektrického náboje vyvolaného dopadem světla, změřila a vyjádřila číselnou hodnotou. No a to vidíme na čtvrtém obrázku vpravo. Zde už jsou čísla, samozřejmě "obyčejná". Jenže to už je jednoduché převést naše běžná čísla do dvojkové soustavy, na sled nul a jedniček, jimž počítače rozumějí. Je jasné, že tam, kde je na fotografované předloze tma, "sklenička" se nenaplní, v buňce žádný náboj nevznikne, bude to černá buňka, tedy černý pixel. Tam kde je maximální jas, vznikne pixel bílý. Jsme tedy u černobílého obrazu. Jednotlivé buňky CCD prvku zachycují světlo a mění energii dopadajících fotonů na elektrický náboj. Nejsou tedy samy o sobě schopny nijak "měřit" barvu dopadajícího světla, tedy jeho vlnovou délku. Tím pádem "nevědí", jestli ten který paprsek, odražený od fotografovaného objektu a zachycený objektivem byl odražen dejme tomu od hnědé kůry stromu, žlutého písku nebo červené

3 cihly. "Vnímají" jen světlo a stín. Snímání barev CCD senzor podává nám jen informace o jasu, a proto musíme, většinou pomocí filtrů nasnímat jasové složky pro jednotlivé barvy ( červenou, zelenou a modrou - RGB). To se dá udělat více způsoby. - Máme jeden CCD senzor, ten může být jak plošný tak řádkový (obr. 2), a před objektiv předsazujeme barevné filtry (RGB). To znamená, že jednu scénu musíme nasnímat třikrát, tím pádem můžeme snímat jen nepohyblivé objekty. - Máme taky jen jeden CCD senzor, ovšem před každou buňkou je předřazen malý filtr, který je buď zelený, modrý nebo červený. Tyto filtry jsou přiřazovány jednotlivým buňkám podle speciální matice, často se setkáme s tím že je tam více zelených, na něž je lidské oko více citlivější.to znamená že na fotce vznikne jeden bod složením většinou čtyř buněk a to má za následek samozřejmě nižší rozlišení. S tímto systémem se setkáme u většiny ONE-SHOT fotoaparátů. Viz. (obr. 3). - Další systém se skládá ze tří CCD senzorů. Na každý z těchto senzorů dopadá vždy právě jedna barevná složka. Aby toto bylo možné, je třeba po průchodu světla objektivem toto světlo rozložit pomocí hranolu na tři složky, které následně dopadají každá na svůj senzor. Zajímavý, leč málo používaný systém pro ONE-SHOT fotoaparáty. Viz. (obr. č. 4).

4 Vnímání barev CCD senzor Víme, že digitální fotka vzniká v zařízení zvaném CCD. Stručně připomenu, že jde o destičku s pevně daným počtem zobrazovacích buněk. V procesoru vznikají zobrazovací body čili pixely. Současné digi foťáky jsou schopné vygenerovat milion až půl druhého milionu pixelů, brzy to budou dva miliony, ve výhledu tři - a cílem je dosáhnout hranice pěti milionů, což je více méně kvalita kinofilmového okénka. Je tedy jasné, že čím více pixelů, tím více dat bude soubor=obrázek obsahovat. Na tomto senzoru jsou velice těsně vedle sebe naskládány světlocitlivé buňky. Uspořádání těchto buněk může býti dvojího typu. - buňky tvoří matici. To pak jsou CCD senzory s plošným uspořádáním. Největší rozlišení je tak okolo 2048x2048. Tyto fotoaparáty mohou být jak statické tak i dynamické. - Nebo mají buňky uspořádány v jedné řádce. Ty se pak nazývají fotoaparáty s řádkově uspořádanými senzory. Jestliže pak dochází ke snímání, provádí se proces podobný tomu, který probíhá u scaneru, neboť dochází, pomocí přesného krokovacího motorku, k posuvu celé řádky světlocitlivých buňek. Samozřejmě že všechny tyto fotoaparáty se řadí do statických, neboť pořízení fotky nějakou tu chvíli trvá. K jejich výhodám však patří velké rozlišení, a to až 7000x5000 bodů. Paměti v digitálních fotoaparátech Pro uložení snímků v přenosných fotoaparátech se využívá několik typů pamětí. - Většina dnešních přístrojů pracuje s pamětí typu flash - velikost této paměti je řádově jednotky megabytů. Tato paměť nemusí být zálohována baterií, takže i když z foťáku vyndáte všechny baterky tak se vám snímky z paměti nevymažou. Nevýhodou těchto pamětí je však poněkud vyšší cena, ne zrovna vysoká rychlost a vcelku značná spotřeba elektrické energie. U foťáků s interní pamětí se občas můžeme setkat s malým vnitřním slotem pro rozšíření paměti.

5 - Běžná paměť typu RAM. Tato paměť je rychlejší než flash, ovšem musí být neustále zásobována energií z baterek. Zřejmě vám je jasné co se stane když se baterka vybije a tak se nyní od tohoto způsobu upouští a spíše se používá paměť typu flash. - Paměti na principu pevných disků. K výhodám tohoto druhu pamětí patří především značná kapacita (vejde se na ně okolo stovky fotek ve slušném rozlišení) k nevýhodám pak značná spotřeba energie. Pro všechny typy platí že mohou být buď interní tj. přímo zabudovaná uvnitř, nebo externí, které se většinou nachází na výměnné PCMCIA kartě (PC CARD). Lepším řešením je samozřejmě použití výměnných PCMCIA karet. K jejich výhodám patří především to, že jich sebou můžete mít více a podle potřeby je vyměňovat. Navíc pokud váš foťák má PCMCIA typ III můžete použít i pevný disk, jehož kapacita je mnohonásobně větší než například u flash pamětí. K dalším výhodám pak patří to, že tyto karty můžete bez problémů používat i s počítači, které mají slot pro PCMCIA karty. K jejich nevýhodám patří hlavně cena a to, že výrobci tímto rozhraním vybavují spíše dražší fotoaparáty střední třídy. Kapacita paměťových karet Jak velkou kapacitu nabízejí paměťové karty do digitálních fotoaparátů? Zatím nejmenší kapacitu nabízejí paměti typu SSFDC. Ty používají zejména digitální fotoaparáty Olympus, Agfa, Panasonic či Ricoh. Tyto karty jsou rozměrově nejmenší a maximální sériově vyráběná kapacita je 16 MB. Dalším hodně rozšířeným druhem jsou karty označované jako "Compact Flash" ve zkratce CF. Zatím maximální kapacitou, kterou jsme zaregistrovali na českém trhu je 48 MB, ale na světovém trhu jsou k dispozici i karty s kapacitou blížící se 64 MB. Tyto karty používají například digitální fotoaparáty Kodak, EPSON a další. Poslední velkou skupinou paměťových karet jsou karty formátu PCMCIA. Ty se prodávají jak v provedení s pamětí typu Flash, tak jsou k dostání i miniaturní harddisky. V první případě se maximální kapacita pohybuje kolem 160 MB, v druhém dokonce půl GB. Zde samozřejmě velkou roli hrají vetší rozměry. Co je to digitální zoom, šum, formát Digitální zoom - Slovem zoom označujeme konstrukci objektivu, která umožňuje plynule měnit ohniskovou vzdálenost mezi dvěma krajními hodnotami. Lidově řečeno, při zoomování se objekt "přibližuje". Videokamery a mnohé digitální fotoaparáty disponují ještě digitálním zoomem, který nám objekt ještě více přiblíží. Děje se to ale za cenu nepřijatelného zhoršení výsledného obrazu. v režimu optického zoomu, tedy při mechanickém posouvání optických soustav vůči sobě uvnitř objektivu kresba obrazu zůstává více méně stejná, v režimu digitálního zoomu je kresba výsledného obrazu podstatně horší. To ostatně nepopírají ani výrobci. Jenže teď se dostáváme k podstatě celé věci. Jistě vám došlo, že jsem obrázek vpravo získal v obrazovém editoru výřezem toho, co bylo na obrázku vlevo uvnitř oranžového rámečku a pak jsem vyříznutý obrázek zvětšil na rozměr původního obrázku. Ano, toto je činnost dobře známá z klasické fotografie, tak zvaný výřez. Provádíme ho ve zvětšovacím přístroji a každý - i málo zkušený - fotograf ví, že výřezem se kresba zhoršuje, při extrémním výřezu vidíme už zrno negativu. Digitální šum - V digitální fotografii šumem rozumíme nepravidelné temné skvrny, které s e objevují na snímku pořízeném při zvýšené citlivosti

6 Šum je vysoce odborný termín v teorii informace - je to v podstatě falešná informace, či desinformace - nahodilého původu. Jak vzniká v digitální fotografii? Obraz v digitálním aparátu vzniká tak, že na snímací prvek (CCD nebo CMOS) dopadá světlo a v světlocitlivých buňkách generuje elektrický náboj - úměrný intenzitě světle. Tedy, čím větší světlo, tím větší náboj. Při zpracování obrazu se uvnitř aparátu přiřazují naměřeným hodnotám hodnoty jasu ve škále od 0 do 255. Nula je absolutní temná, 255 je bílá. Bohužel, náboj vzniká v buňkách i jinak. Působením elektromagnetických vln - rádiové vysílání, mobilní telefony, i teplo. Tomuto nahodilému náboji říkáme šum. Pokud je světlo dosti silné a vygeneruje silný náboj, poměr tohoto náboje vůči šumu je velký, pak říkáme, že je velký odstup od šumu. Pokud ale je světlo slabé a vygeneruje slabý náboj, odstup od šumu je malý. Vidíme to na těchto dvou diagramech: Vidíte, že střední hodnota úrovně elektrického náboje má větší odstup od šumu vlevo, než na diagramu vpravo. Co z toho vyplývá v praxi? Když kupříkladu máme podexponovanou temnou fotku a v editoru ji zesvětlíme, uvidíme na ní tmavé skvrny. To je důsledek toho, že je malý odstup od šumu. V praxi ale pozorujeme ještě jeden - v podstatě obdobný - jev. Lepší digitální aparáty mají nastavitelné hodnoty ISO, zpravidla od ISO 100 do ISO 400. Se snímacím prvkem CCD se při změně citlivosti nic fyzicky nedělá. Je to jen příkaz vyhodnocovací jednotce, aby jinak přiřazovala hodnoty jasů - od 0 do 255, tady aby "snížila nároky" a za bílou prohlásila při ISO 400 to, co by při ISO 100 chápala jako střední jas. Zase si to ukážeme na diagramu. Vlevo naznačujeme ISO 100, vpravo ISO 400. Vidíte, jak klesly nároky na nejvyšší jas - jenže šum zůstal stejný a odstup podstatně klesl! To je důvod, proč bývají digitální fotografie pořízené za špatných světelných podmínek při vysokém ISO skvrnité. Digitální formát - "Formát" je v digitální fotografii velmi často používaný pojem, avšak má jiný význam, než v klasické fotografii - tam jím označujeme velikost ať negativu nebo zvětšeniny. Zde označuje typ softwarového zpracování a uložení. BMP (.BMP) - BMP je typický formát pro Windows. Obsahuje pod-formát DIB (deviceindependent bitmap), který umožňuje operačnímu systému Windows obrázek zobrazit na jakémkoli zobrazovacím zařízení. Existují však dva druhy: Pro OS/2 jako nekomprimovaný, s barvami RGB (24bitová barevná hloubka) BMP a DIB pro Windows, v zásadě nekomprimovaný s barvami RGB, avšak je možno uložit v bezstrátové kompresi RLE. Pak ovšem má jen 256 barev. JPEG (.JPG) - JPEG (Joint Photographic Experts Group) je nejběžnější formát v digitální fotografii. V jistém smyslu je totožný s formátem JFIF (JPEG File Interchange Format). JFIF je tedy soubor obsahující obrazovou informaci komprimovanou metodou JPEG. Můžeme se však setkat i s obrázky s extenzí JIF místo JPG. Je to velmi pružný formát podporující 24 bitové barvy s nastavitelnou mírou zásadně ztrátové komprese. Komprimace probíhá v čtvercových blocích o osmi

7 pixlech. V některých editorech lze volit progresivní JPEG. Ten se na webové stránce zobrazuje celý najednou (normální JPEG postupně, odshora), počínaje největšími bloky. Obrázek se tudíž zobrazuje nejdřív v hrubých obrysech a postupně se "vylepšuje". Lze nastavit i počet progresivních načítání. Vzhledem k tomu, že jde o ztrátovou kompresi, obrázek ve formátu JPEG se pokaždé znovu komprimuje a tudíž ztrácí na kvalitě. Doporučuje se proto obrázky po stažení z fotoaparátu přechovávat ve formátu na př. TIFF a převádět do JPEGU (pro potřeby webu) až ve finální podobě EPS (.EPS) - EPS (Encapsulated PostScript) vyvinula firma Adobe pro PostScriptové tiskárny. Soubor EPS má dvě části, v první je textový popis určený tiskárně, druhou část tvoří bitmapový obrázek k zobrazení na monitoru. Používá se jako poslední krok po všech nezbytných úpravách - před vytištěním obrázku v publikaci, dejme tomu v časopisu. FlashPix File Format (.FPX) - FlashPix File Format (.FPX) je velmi moderní formát vyvinutý firmami Kodak, Hewlett-Packard Company, Live Picture a Microsoft. Měl by řešit problém spojený s rozdílnými požadavky zobrazení na monitoru a tisku na obrázek. Obraz je v tomto formátu uložen v různých rozlišeních a navíc i v každé úrovni je rozřřazen do sektorů. Editace problíhá na obrazu s nízkým rozlišením, ovšem informace o změnách se promítá do všech úrovní rozlišení. Navíc je možno vygenerovat různé soubory s různými editacemi a ty pak následně aplikovat na velký obrázek - šetří to čas a prostor na disku. GIFs (.GIF) - GIF (Graphics Interchange Format) je druhý běžně používaný formát na webu. Disponuje jenom 256 barvami, takže při ukládání do tohoto formátu z 24bitových formátů dochází ke ztrátě barev. Barvy jsou uspořádány v tzv. paletě, kde je eventuálně lze dále editovat. Existují dvě verze, GIF 87a a novější GIF 89a. Obě verze existují jako prokládané nebo neprokládané. Jakmile jde o prokládaný GIF, zobrazí se nejdřív v nízké kvalitě a teprve napočtvrté se GIF ukáže úplně. GIFy 89a umožňují definovat jednu - libovolnou - barvu jako průhlednou. GIFy lze ve speciálních editorech ukládat "na sebe" a definovat pořadí a dobu jejich zjevování, čímž se získá efekt animace. Z mnoha důvodů je GIF málo vhodný pro ukládání fotografií, spíše je vhodný pro grafiku s menším počtem barev. Používá bezstrátovou kompresi LZW (Lempel-Ziv-Welch). Photo CD (.PCD) - Photo CD je formát Kodaku pro jejich Compact Disc (CD) s fotkami. U profesionální firmy si můžete nechat nahrát celý váš archiv na takové cédéčko a odtud pak přehrávat v počítači nebo na obrazovce televizoru. PICT (.PIC) - PICT vyvinula firma MacDraw pro Macintoshe. PNG (.PNG) - PNG (Portable Network Graphics) je považován za nástupce formátu GIF pro použití na webu. Jak Microsoft Internet Explorer, tak Netscape Navigator ho podporují ve svých nových verzích. PNG disponuje bezstrátovou kompresí podobně jako GIF. Navíc nabízí možnost 254 úrovní transparence (viz článek o průhledných GIFech) - zatímco GIF nabízí jen jednu průhlednou barvu. Zatím se však PNG nerozšířil, protože obrázky nejsou ve starších verzích MSIE a NN vidět. TIFF (.TIF) - TIFF (Tag Image File Format) vyvinula firma Aldus Corporation pro skenery, stahovače obrazu a pro editaci obrazu. TIFF má několik pod-formátů, takže někdy mohou nastat potíže s jejich otevíráním v editoru, který daný pod-formát nezná. Zpravidla používá kompresní algoritmus LZW. Formát TIFF pracuje v barevné hloubce 24 bitů. Výhody a nevýhody digitální fotografie Začnu nejdříve těmi výhodami, a to výhodou zřejmě největší, totiž rychlostí procesu zpracování. Ta je totiž u digitální technologie daleko větší a méně náročnější než u klasické a proto není problém hned po nafocení začít obraz na počítači zpracovávat. Když k tomu ještě přičteme to, že ve většině případů dochází k dalšímu zpracování stejně na počítači, pak opravdu znatelný, neboť vám odpadnou stasti s vyvoláváním filmů, děláním fotek a hlavně následným scanování. Další výhodou je pak například možnost posílat fotky hned po nafocení pomocí modemu někam jinam a mnohé další související s tím, že máme data hned v podobě vhodné pro počítač. Dále pak pokud má váš foťák možnost zobrazovat fotky na LCD display (a to nyní většina má), pak je dobré, že pokud se

8 vám nějaká fotka nepovede, není problém ji z paměti smazat, a také není špatné to, že si kdykoli můžete nafocené fotky prohlédnout a nemusíte se trápit otázkou "mám už to vyfocené nebo ne?" Některé foťáky ke každé fotce ještě zapisují čas a datum kdy byla daná fotka pořízena, u některých přístrojů se můžeme také setkat s možností ke každé fotce zaznamenat i nějaký ten zvuk, nebo například na nich najdeme konektor, který umožní připojení přístroje k televizi a přehrávání fotek na ní (např. CASIO QV 10 nebo QV 100). Takže tedy nevýhody. Zde bych zmínil například a především cenu, která se i u fotoaparátů určených pro amatéry pohybuje okolo několika desetitisíců korun. Dále je to, pokud samozřejmě nehodláte investovat statisíce, malé rozlišení, nebo malá kapacita paměti. Z toho všeho plyne, že digitální fotoaparáty mají nyní jen malou možnost státi se náhradou za běžně používané přístroje, které si lidé vozí na dovolenou, fotí jimi důležité rodinné události atd. Toto se však může změnit, neboť ceny těchto fotoaparátů by v budoucnu mohly alespoň o něco klesnout. Kde je tedy místo pro digitální fotografii? Především tam, kde je kladen velký důraz právě na onu rychlost. Takže se dá velice dobře používat v novinářské činnosti, dále pak je vhodná jestliže máte co do činění s Internetem nebo na tvorbu různých katalogů, neboť právě zde je důležitá ona dynamika digitálního zpracování. Dále pak je její místo například v různých archivech, neboť je stálá a zabírá na harddisku nebo CD určitě méně místa než klasická fotografie v klasickém archivu. Rozdíly mezi klasickou a digitální fotografii Hlavním rozdílem mezi klasickým filmem a digitálním záznamem je především způsob zachycení obrazu a jeho následné uložení. U klasického fotoaparátu slouží nám všem dobře známý film jak k zachycení obrazu tak i k jeho uchování. Aby jsme poté dostali obraz z filmu, musíme ho nejdříve chemicky zpracovat. U digitálního foťáku je tomu poněkud jinak, a to tak, že fotochemický proces se nám mění na fotoelektrický. Konkrétně to znamená, že nepotřebujeme žádný film, ani žádné chemikálie. Místo filmu pak ve fotoaparátu najdeme především dvě hlavní části + příslušnou elektroniku. Ony dvě hlavní části tvoří jednak světlocitlivý senzor CCD (charge coupled device), který reaguje na intenzitu dopadajícího světla a který převede světelnou informaci na elektrickou, a pak paměť do které se naše snímky ukládají. Jestliže pak chceme naše fotky dostat ven, musíme foťák připojit k počítači nebo rovnou k tiskárně. Stručný popis modelu digitálního fotoaparátu PowerShot G 2 - je prvním čtyřmegapixelovým fotoaparátem z dílen Canonu, který opět posunuje možnosti digitální fotografie o velký krok vpřed. Čtyřmegapixelový senzor nové generace ve spojení s novým, vysoce kvalitním procesem zpracováním digitálního signálu, nově použitým filtrem primárních barev (RGB) a tradičně výtečnou optikou, je zárukou skutečně prvotřídních fotografií. Při tiskovém výstupu již nejsme omezeni formátem A4, nová Gé dvojka zvládne ve fotografické kvalitě i rozměrnější snímky. Jako optimální se v tomto případě jeví spojení s novou inkoustovou tiskárnou Canon S 800, specialistkou na fotorealistický tisk a držitelkou prestižní evropské ceny EISA. Jak už název napovídá, konstrukce přístroje vychází z osvědčeného modelu G1. Zdaleka se však nejedná jen o prostou výměnu CCD snímačů. Uživatele nepochybně zaujme nový, atraktivní design, vylepšená ergonomie přístroje a řada nových, v této kategorii dosud nepoužívaných funkcí a vylepšení. Zobrazení histogramu: je naprosto jedinečná funkce převzatá z profesionální zrcadlovky Canon EOS D30. Vždy po expozici se na displeji objeví histogram, jež nám graficky zobrazí prezentaci jasových úrovní na horizontální ose a počet pixelů pro každou jasovou úroveň na vertikální ose. Pohledem na histogram jste schopni určit jas snímku po jeho nahrání. Tuto funkci do současnosti umožňovaly pouze profesionální zrcadlovky. Bohaté základní příslušenství : Součástí balení je např. software pro úpravu fotografií Adobe PhotoShop 5.0 LE, 32 MB paměťová karta CompactFlash, Li-ion akumulátor s dlouhou výdrží,

9 dálkový ovladač, síťový adaptér či řemen na zavěšení přes rameno nebo na krk. Propojení na tiskárnu : Přístroj umožňuje přímé USB propojení s termosublimační tiskárnou Canon CP-10. Tiskové parametry nastavíme přímo ve fotoaparátu a po chvilce se již těšíme z kvalitních snímků do velikosti kreditní karty. Dlouhé ozvučené videosekvence : V AVI formátu nám G 2 nabízí třicetivteřinové až dvouminutové ozvučené videosekvence, což doposud nebývalo běžným standardem. Tříbodové ostření : Tři zaostřovací body v horizontální ose jsou funkcí, jíž se doposud mohly pyšnit jen digitální zrcadlovky. Široký výběr volitelného příslušenství : G 2 může být samozřejmě obohacen o řadu užitečných doplňků. Makro předsádka, širokoúhlý a tele konvertor nám dávají možnost zvýšit rozsah ohniskové vzdálenosti od 28mm do 153 mm. Samozřejmostí je kompatibilita s blesky řady Speedlite 220EX, 380EX, 420EX a 550EX. Naprostou novinkou je pak možnost použití speciálního blesku pro makrofotografii E-TTL Macro Ring Lite MR-14EX. Dlouhá životnost akumulátoru : Li-ion akumulátor BP-511, který je dodáván v základním příslušenství přístroje nám dovoluje pořídit až 1000 snímků na jedno nabití (bez použití LCD displeje). Výrazně jsou tak rozšířeny možnosti fotoaparátu při celodenním fotografování v exteriérech. Výklopný LCD panel : jaký známe z videokamer rozšiřuje tvůrčí možnosti uživatele a dovoluje fotografovat ze všech možných pozic a úhlů.