Dopady Solvency II na český pojistný trh

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav Financí Dopady Solvency II na český pojistný trh Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Eva Vávrová, Ph.D. Autor diplomové práce: Bc. Ivona Hamalová Brno 2013

2 Ústav financí Akademický rok: 2012/2013 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Zpracovatelka: Studijní program: Obor: Bc. Ivona Hamalová Hospodářská politika a správa Finance Název tématu: Dopady Solvency II na český pojistný trh Zásady pro vypracování: 1. Definování cíle a stanovení metodiky diplomové práce, sestavení osnovy a vypracování záměru práce. 2. Shromáždění materiálů a prostudování odborné literatury, uvedení zkoumané problematiky do širších souvislostí, využití studií na téma solventnostech pravidel pro pojišťovnictví v Evropské unii pro popis současného stavu poznání dané problematiky. 3. Sepsání dílčích částí práce a konzultace s vedoucí diplomové práce. Zhodnocení připravenosti pojistitelů na implementaci režimu Solvency II prostřednictvím kvantitativních dopadových studií realizovaných EIOPA. Identifikace potenciálních dopadů Solvency II na pojistný trh České republiky a na jednotlivé pojistitele. 4. Zpracování konečné verze diplomové práce včetně vyvození konkrétních závěrů a syntetizace vhodných doporučení pro pojistitele v určité fázi implementace Solvency II se zahrnutím přínosů realizace doporučení. 5. Diplomová práce bude vypracována v souladu s aktuální vyhláškou pro závěrečné práce Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a citace uvedeny dle normy ISO 690.

3 Rozsah práce: 65 Seznam odborné literatury: 1. DUCHÁČKOVÁ, E., DAŇHEL, J., Teorie pojistných trhů. 1. vyd. Praha: Profesional Publishing, s. ISBN CIPRA, T., Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress, s. ISBN EIOPA, Report on the fifth Quantitative Impact Study (QIS 5) for Solvency II. [online] Dostupné na WWW: < eiopa.europa.eu/fileadmin/tx_dam/files/publications/reports/qis5_ Report_Final.pdf> Datum zadání diplomové práce: únor 2012 Termín odevzdání diplomové práce: leden 2013 L.S. Bc. Ivona Hamalová Autorka práce doc. Ing. Eva Vávrová, PhD. Vedoucí práce doc. Ing. Lubor Lacina, PhD. Vedoucí ústavu prof. Ing. Jana Stávková, CSc. Děkanka PEF MENDELU

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně s použitím dokumentů a literatury, které uvádím v seznamu, a rad vedoucí diplomové práce. V Brně dne Bc. Ivona Hamalová

5 Poděkování Je mojí milou povinností na tomto místě poděkovat vedoucí diplomové práce, paní Doc. Ing. Evě Vávrové, Ph.D., za odbornou pomoc a cenné připomínky při zpracování mé diplomové práce.

6 Abstrakt Hamalová, I., Dopady Solvency II na český pojistný trh, Brno Téma diplomové práce je nový regulatorní koncept Solvency II, který nahradí stávající solventnostní pravidla Solvency I v Evropské Unii. Tento koncept je založen na rizikově orientovaném přístupu. Úvodní část práce popisuje třipilířovou strukturu Solvency II: kvantitativní požadavky, kvalitativní požadavky, požadavky na orgány dozoru a tržní disciplínu. V další části práce je srovnán nový koncept se Solvency I a Basel II. V praktické části jsou identifikovány potenciální dopady směrnice na český pojistných trh prostřednictvím kvantitativních dopadových studií a informací od zástupců pojišťoven. V závěru práce jsou formulována doporučení týkající se implementace Solvency II. Klíčová slova: Kvantitativní dopadové studie, minimální kapitálový požadavek, solventnostní kapitálový požadavek, vnitřní řídící a kontrolní systém, tržní disciplína. Abstract Hamalová, I., Impact of Solvency II on the Czech insurance market, Brno The topic of this diploma thesis is new regulatory framework Solvency II which replaces current solvency system Solvency I in EU. This framework is based on risk-oriented approach. The structure of this framework is three pillars: quantitative requirement, qualitative requirements, requirement to prudential supervision and market disclosure. The following part of the work is a new concept compared to Solvency I and Basel II. In the practical part there are the potential impacts identified in the czech insurance market through quantitative impact studies and information from representatives of insurance companies. The conclusion formulated recommendations for the implementation of Solvency II. Key words: Quantitative impact study, minimum capital requirement, solvency capital requirement, internal management and control system, market disclosure.

7 Obsah 1. Úvod 9 2. Cíl práce Metodika práce Solventnost v komerčních pojišťovnách Solvency I Solventnost v ŽP Solventnost v NŽP Test solventnosti dle Solvency I Nedostatky Solvency I Solvency II Cíle a principy Solvency II Lamfalussyho legislativní proces Časový harmonogram Klasifikace rizik dle Solvency II Architektura Solvency II Pilíř I Pilíř II Pilíř III Srovnání Solvency II se Solvency I Srovnání Solvency II s Basel II Kvantitativní dopadové studie QIS QIS QIS QIS QIS 5 46

8 5.6. Dílčí závěr I Potenciální dopady Solvency II na český pojistný trh Potenciální dopady na pojišťovny Kapitálové požadavky Systém řízení rizik Systém vnitřní kontroly Data Pojistné produkty Investiční strategie Outsourcing Náklady Další potenciální dopady na pojišťovny Studie DELOITTE Potenciální dopady na pojišťovací skupiny Potenciální dopady na spotřebitele Potenciální dopady na orgány dohledu Potenciální dopady na stát Český pojistný trh Implementace Solvency II v ČR Dílčí závěr II Diskuse Výsledky práce Doporučení Závěr Seznam použitých zdrojů Seznamy tabulek, grafů, vzorců a obrázků Přílohy 92

9 Seznam zkratek ALM BSCR CEA CEIOPS ČAP ČNB DMS EBC EIOPA FSA MCR NŽP ORSA PMS QIS QRT RSR SCR SFCR VaR ŽP Řízení aktiv a pasiv / Asset Liability management Základní solventnostní kapitálový požadavek / Basic Solvency Capital Requirement Evropský výbor pojišťoven / Commitee European des Assurances Evropským výborem orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním / Committee of European Insurance and Pensions Supervisors Česká asociace pojistitelů / Czech Association of Insurers Česká národní banka / Czech national bank Disponibilní míra solventnosti / Available solvency margin Evropská centrální banka / European central bank Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění / European Insurance and Occupational Pensions Authority Úřad pro finanční služby / Financial Services Authority Minimální kapitálový požadavek / Minimum Capital Requirement Neživotní pojištění / Non-life insurance Vlastní posouzení rizik a solventnosti / Own Risk and Solvency Assessment Požadovaná míra solventnosti / Required solvency margin Kvantitativní dopadová studie / Quantitative impact study Osnova pro kvantitativní výkaznictví / Quantitative Reporting Template Pravidelní zpráva dohledu / Regular Supervisory Report Solventnostní kapitálový požadavek / Solvency Capital Requirement Solventnostní a finanční zpráva / Solvency and financial report Hodnota v riziku / Value at Risk Životní pojištění / Life insurance

10 1. Úvod Riziko v různých podobách působí na všechny jednotlivce, podniky a finanční instituce v ekonomice. Snaha eliminovat riziko je přirozenou reakcí v každodenním životě každého racionálního subjektu. Základní metodou eliminace rizik je pojištění. Pojištění je založeno na principu přesunu negativních dopadů nahodilostí z ekonomického subjektu na pojišťovnu. Pojišťovny poskytují svým klientům finanční bezpečnost formou pojistné ochrany, a jako ekvivalent za platbu pojistného očekávají pojistné plnění v čase vzniku pojistné události. Vzhledem k nahodilosti vzniku pojistné události musí pojišťovna disponovat dostatečným objemem financí, aby byla schopná plnit v každém okamžiku své závazky plynoucí ze všech uzavřených pojistných smluv. Tato schopnost pojišťovny plnit přijaté závazky se nazývá solventnost pojišťoven. Aby pojišťovny byly schopny plnit svou základní funkci, je solventnost pojišťoven předmětem regulace. Nesolventnost pojišťovny by mohla způsobit problémy nejen pojištěným subjektům, ale také by mohla negativně ovlivnit kapitálové trhy a celkovou rovnováhu ekonomiky státu. V posledních letech se významně mění charakter rizik, která se prostřednictvím pojištění eliminují. Rizikové situace vycházejí z celé řady faktorů, jako jsou výskyt a dopady přírodních událostí související s klimatickými změnami, výskyt a důsledky nových nemocí, důsledky terorismu, změny technického a technologického pokroku, atd. Pojišťovny jsou proto v současnosti nuceny vyrovnávat se s významnými kvantitativními a kvalitativními změnami. Potřebují proto řídit svoje rizika kvalitněji a komplexněji. Evropská unie se věnuje otázce solventnosti pojišťoven dlouhodobě, první požadavky na dodržování minimální solventnosti spadají do 70. let. 20. století. Aktuálně se pojišťovny řídí režimem Solvency I. Mezi jeho přednosti patří jednoduchost, nízká nákladovost a snadná implementace. Postupem času však začaly na povrch vyplouvat jeho četné nedostatky. Neumožňuje podchycení všech možných rizik spjatých s činností pojišťovny. Koncept Solvency I byl vyhodnocen jako zastaralý, a proto Evropská komise začala již v roce 2001 připravovat projekt Solvency II. V roce 2009 Evropský parlament přijal návrh Solvency II, který počítá se systémem tří pilířů, jež je obdobou regulačního nařízení Basel II, které vytvořila Basilejská komise pro bankovní sektor. Tento projekt je stále ve fázi příprav, tudíž časový harmonogram zavedení směrnice není zcela jasný. Uvádí se datum spuštění 1. ledna 2013, ačkoliv již byl vyřčen návrh na jeho odsunutí k 1. lednu Objevují se však i informace o spuštění až v roce

11 2. Cíl práce Solvency II je zásadní změnou regulatorního rámce v pojišťovnictví, na kterou by se pojišťovny měly v dostatečném předstihu připravit. Každá změna legislativy sebou může přinést jak pozitivní tak negativní důsledky. Proto je hlavním cílem této diplomové práce stanovit možné dopady Solvency II na pojistný trh České republiky a zhodnotit proces přípravy českých pojišťoven na implementaci této směrnice. Zhodnocení přípravy českého pojistného trhu je popsáno především prostřednictvím kvantitativních dopadových studií a na základě spolupráce se zástupci českých pojišťoven. Testování hypotéz pomocí ekonometrických, statistických nebo jiných numerických modelů není vzhledem k tématu práce použito. Byly stanoveny následující výzkumné otázky, jejichž zodpovězení povede k naplnění cíle práce: - Bude schopna nová regulace Solvency II odstranit nedostatky současného vykazování solventnosti? - Jaké jsou možné dopady Solvency II na český pojistný trh? - Jaká je úroveň implementace Solvency II na českém pojistném trhu? Struktura konceptu Solvency II je srovnána se současným solventnostním režimem v EU. Velmi často je Solvency II považována za obdobu Basel II, proto jsou vymezeny hlavní rozdíly obou konceptů, a naopak jejich společné prvky. Tato problematika byla zvolena v návaznosti na autorkou studovaný obor Finance a především aktuálnost tématu. Diskuse o nové regulaci solventnosti pojišťoven trvají přes 10 let. Zpracování je přínosné nejen pro samotné pojišťovny, regulační orgány, ale i pro budoucí profesní život autorky. Ze zjištěných poznatků je vytvořen materiál, který může poskytnout užitek subjektům zabývajících se danou problematikou. Jedná se o téma náročné na cizí jazyky, neboť většina základních zdrojů je především v angličtině, a z toho důvodu může být zpracování v českém jazyce přínosem. 10

12 3. Metodika práce Za účelem komplexního zpracování tématu je metodickým východiskem studium dostupných dokumentů, které se touto problematikou zabývají. Mezi hlavní zdroje podkladových informací patřit monografie, odborné časopisy, sborníky konferencí, internetové zdroje na finančním trhu zainteresovaných institucí, a především materiály získané ze zdrojů Evropské komise, EIOPA (dříve CEIOPS), CEA, ČAP, ČNB, výročních zpráv českých pojišťoven. Další informace jsou získány z konzultací se zástupci pojišťoven, kteří mají na starosti realizaci projektu Solvency II. V práci je použita metoda deskripce, analýzy, syntézy, indukce, dedukce a komparace. Omezený rozsah práce neumožňuje komplexní analýzu všech součástí Solvency II. Proto bylo využito metody abstrakce, která umožňuje soustředit se na to podstatné. Při popisu struktury Solvency II je využito pojistné matematiky, která tvoří podstatnou složku současného pojišťovnictví. V jejím rámci lze hovořit o dvou směrech. První směr je zaměřen na pojistnou matematiku denní praxe, tak jak se používá v pojišťovnách, penzijních fondech atd. Druhý směr je teoretický a představuje v podstatě tzv. teorii rizika. V diplomové práci je využito teoretické pojistné matematiky, jak ji stanovuje Solvency II. Pro zhodnocení implementace Solvency II na českém pojistném trhu, byl autorkou diplomové práce vytvořen dotazník se dvanácti otázkami. Byl zaslán všem tuzemským pojišťovnám. Většina pojišťoven však nebyla ochotna poskytnout interní informace týkající se nového režimu vykazování solventnosti. Našly se ale i takové pojišťovny, které se rozhodly spolupracovat a na otázky v dotazníku odpověděly. Jedná se o pojišťovny Kooperativa, ČSOB, Generali, Ergo (bývalá Victoria) a Maxima. Odpovědi uvedených pojišťoven jsou využity v kapitolách 6.1. Potenciální dopady na pojišťovny a 6.8. Implementace Solvency II v ČR. Dotazník obsahuje následující otázky: - Máte ustanovenou nějakou pracovní skupinu, která se zabývá implementací Solvency II? - Máte vytvořen implementační plán? Pokud ano jaké je přibližné časové rozložení jednotlivých úkolů? - Soustředíte se zatím pouze na pilíř I či na pilíř I a II či rovnoměrně na všechny tři pilíře? - Budete používat standardní, částečný interní nebo interní model pro kalkulaci ekonomického kapitálu? - Budete-li využívat standardního modelu pro výpočet ekonomického kapitálu, bude se jednat o dočasnou alternativu, než vyvinete funkční interní model? - Kterých Kvantitativních dopadových studií jste se zúčastnili? - Splnili jste MCR a SCR? - Jaký dopad jste vysledovali u technických rezerv a kapitálových požadavků oproti současnému stavu? 11

13 - Dotkne se implementace Solvency II nabídky pojistných produktů? - Jaké předpokládáte dopady na finanční umístění technických rezerv? - Jakou předpokládáte výši implementačních nákladů? - Jste v současnosti dostatečně personálně vybaveni? Pro citace zdrojů je zvolen Harvardský styl. V textu je uveden autor a rok publikování. Pokud daný autor publikoval ve stejném roce více děl, pak jsou díla odlišená malými písmeny za rokem. Všechny použité zdroje jsou v abecedním řazení uvedeny v seznamu použitých zdrojů. Na začátku práce jsou pro lepší orientaci vloženy použité zkratky. Na konci práce jsou uvedeny seznamy obrázků, grafů, vzorců a tabulek. Diplomovou práci jsem rozčlenila do několika tematických kapitol. Cílem zvolené struktury je přehlednost a systematičnost. První tři kapitoly úvod, cíl práce a metodika práce seznamují čtenáře se zvoleným tématem diplomové práce, postupy jejího vypracování a jejími přínosy. Literární rešerše je obsažena ve čtvrté kapitole, která popisuje aktuálně platný koncept Solvency I a jeho nedostatky. Dále se zabývá novou regulací Solvency II, jejími cíli, postupy přijímání, časovým harmonogramem a konstrukcí. Zde je popis jednotlivých pilířů směrnice Solvency II, přičemž je vycházeno především z legislativního návrhu této směrnice. Hlavní důraz je kladen na pilíř I, který charakterizuje novou podobu kapitálových požadavků pro pojišťovny. Součástí čtvrté kapitoly je i srovnání Solvency II se Solvency I a Basel II. Kapitola pátá pojednává o dosud provedených Kvantitativních dopadových studiích. Tyto studie byly vypracovány výborem EIOPA (dříve CEIOPS) na žádost Evropské komise. Šestá kapitola se zabývá potenciálními dopady směrnice na český pojistný trh. Dopady jsou nejprve uvedeny dle subjektů pojistného trhu, kterými jsou pojišťovny, pojišťovací skupiny, spotřebitelé, orgány dohledu a stát. Poté jsou uvedeny dopady na pojistný trh jako celek. Tato kapitola obsahuje také charakteristiku českého pojistného trhu a zhodnocení implementace Solvency II českými pojišťovnami. Sedmá kapitola diskutuje autorkou práce dosažené výsledky. V rámci této kapitoly autorka zformulovala doporučení. Osmá kapitola je závěr práce, který shrnuje poznatky týkající se nové regulace pojišťovnictví. 12

14 4. Solventnost v komerčních pojišťovnách Dle zákona 277/2009 Sb., o pojišťovnictví je solventnost: Schopnost pojišťovny nebo zajišťovny zabezpečit vlastními zdroji trvalou splnitelnost závazků z pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Jinými slovy jde o schopnost pojišťoven včas uhradit oprávněné pojistné nároky klientů z nastalých pojistných událostí. Z výše uvedeného je patrná pro pojišťovny povinnost disponovat dostatečným volným kapitálem. V ČR je pro vykazování solventnosti komerčních pojišťoven používána metodika Solvency I společná pro všechny členské státy EU. Koncept solventnosti platí stejně jak pro pojišťovny, tak pro zajišťovny, pro zjednodušení je v práci hovořeno o pojišťovnách. Se solventností se často zaměňuje pojem likvidita. Dle ČEJKOVÉ a NEČASE (2003) však likviditou rozumíme okamžitou schopnost komerční pojišťovny vyplácet pojistná plnění klientům na jejich požádání a lze ji spíše spojit s vyvářením technických rezerv. Solventní může být klidně i nelikvidní pojišťovna, opačně tento vztah však nefunguje. Nesolventní pojišťovnu za likvidní nepovažujeme, platí, že likvidita je podmínkou solventnosti. Likvidita by měla být v praxi bezproblémová, protože pojistné se platí dříve, než mají oprávněné osoby nárok na pojistná plnění. Z uvedeného vyplývá, že pojišťovny mají většinou sklon k nadměrné likviditě. Solventnost se pojímá jako nepřetržitá dostupnost volných a ničím nezatížených vlastních kapitálových prostředků, která má pojišťovna k dispozici. EU se otázce solventnosti pojišťoven věnuje již od 70. let minulého století. Požadavky na solventnost se vyvíjely v následujících třech generacích směrnic. V životním pojištění se jednalo o směrnice: - Směrnice Rady č. 79/267/EHS - směrnice 1. generace - Směrnice Rady č. 90/619/EHS - směrnice 2. generace - Směrnice Rady č. 92/96/EHS - směrnice 3. generace V neživotním pojištění se jednalo o směrnice: - Směrnice Rady č. 73/239/EHS - směrnice 1. generace - Směrnice Rady č. 88/357/EHS - směrnice 2. generace - Směrnice Rady č. 92/49/EHS - směrnice 3. Generace V roce 2002 došlo k přezkoumání solventnostních požadavků, na jejichž základě vznikla ve stejném roce, se souhlasem Evropského parlamentu a Rady Evropské unie, reforma nazvaná Solvency I. 13

15 4.1. Solvency I Koncept Solvency I stanovuje požadavek, aby pojišťovny tvořily mimo technických rezerv ke splnění svých smluvních závazků také dostatečnou míru solventnosti. Ta slouží jako zabezpečení pro případ nepříznivých obchodních výkyvů. Základem aktuálně platného konceptu regulace je porovnání disponibilní míry solventnosti DMS a požadované míry solventnosti PMS, přičemž současně musí být splněny požadavky na garanční fond GF. Výpočet je odlišný pro životní a neživotní pojišťovny Solventnost v ŽP Pro životní pojišťovny je směrodatná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES o životním pojištění. Disponibilní míra solventnosti ŽP DMS pro životní pojištění je definována jako suma aktiv pojišťovny očištěná o předvídatelné závazky po odečtení položek nehmotného majetku a představuje pro pojišťovnu určitý bezpečnostní polštář počítající s nepříznivým vývojem škod. Mezi hlavní položky, které vstupují do DMS, patří: - Základní kapitál, - rezervní fond, - zisky/ztráty minulých let, - hospodářský výsledek posledního účetního období, - podřízený dluh. Dále existují položky, které lze do výpočtu zahrnout až po souhlasu dozorčího orgánu. Mezi tyto položky patří např. polovina nesplaceného základního kapitálu nebo oceňovací rozdíly. Požadovaná míra solventnosti ŽP PMS pro životní pojištění je stanovena zvlášť pro jednotlivá odvětví životního pojištění a rovná se součtu dvou členů. První člen je stanoven jako procento z technických rezerv a druhý člen je vypočítán z rizikového kapitálu. Výpočet PMS pro ŽP - z matematických rezerv (1) - 4 % hrubých technických rezerv * korekční faktor pro technické rezervy; - korekční faktor pro technické rezervy = čisté rezervy/hrubé rezervy; - hodnota korekčního faktoru je nejméně 0,85; - z rizikového kapitálu (2) - 0,3% * rizikového kapitálu * korekční faktor pro rizikový kapitál; - korekční faktor pro rizikový kapitál = čistý rizikový kapitál/hrubý rizikový kapitál; - hodnota korekčního faktoru je nejméně 0,5; - (1) + (2) = PMS pro životní pojištění. 14

16 Garanční fond ŽP GF představuje pro pojišťovnu jistotu, že míra solventnosti neklesne pod minimální bezpečnostní hranici. Jedná se o 1/3 PMS, přičemž nesmí u životní pojišťovny klesnout pod hranici 3 mil. EUR Solventnost v NŽP Pro neživotní pojišťovny je směrodatná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/13/ES o neživotním pojištění. Disponibilní míra solventnosti NŽP DMS pro neživotní pojištění je definována stejně jako v případě životního pojištění. Požadovaná míra solventnosti NŽP PMS pro neživotní pojištění se stanoví buď na základě celoroční výše pojistného nebo příspěvků, nebo na základě průměrné výše pojistných plnění za poslední tři účetní období. Tedy jako vyšší hodnota ze dvou výsledků. Výpočet PMS pro NŽP - z předepsaného pojistného (1) - 18 % z prvních 50 mil. EUR hrubého předepsaného pojistného + 16 % ze zbývajícího hrubého předepsaného pojistného) * korekční faktor; - korekční faktor = čisté pojistné plnění/hrubé pojistné plnění; - hodnota korekčního faktoru je nejméně 0,5; - z průměrné výše pojistných plnění (2) - 26 % z prvních 35 mil. EUR hrubých pojistných plnění a 23 % ze zbývajícího hrubého pojistného plnění) * korekční faktor; - korekční faktor = čisté pojistné plnění/hrubé pojistné plnění; - hodnota korekčního faktoru je nejméně 0,5; - Max [(1),(2)] = PMS pro neživotní pojištění. Garanční fond NŽP GF je definován stejně jako v případě životních pojišťoven, tedy 1/3 PMS. Rozdíl vzniká v jeho minimální možné hranici pro neživotní pojišťovny, která činí v závislosti na odvětví, 2 mil. nebo 3 mil. EUR Test solventnosti dle Solvency I Solventnostní test neboli porovnání DMS, PMS a GF probíhá stejně v případě životních i neživotních pojišťoven, přičemž platí: DMS = DMSŽP + DMSNŽP PMS = PMSŽP + PMSNŽP 15

17 O solventní pojišťovně hovoříme v případě, že je DMS větší než PMS a současně jsou splněny podmínky pro GF. Pokud DMS klesne pod úroveň PMS, ale neklesne pod hodnotu GF, regulační orgán si vyžádá ozdravný plán finanční situace pojišťovny. Výjimečně může také omezit či úplně zakázat volnou manipulaci s aktivy pojišťovny. Poklesne-li DMS až pod úroveň GF, je pojišťovna nesolventní. Příslušný orgán dohledu schvaluje plán krátkodobého financování. Rovněž může omezit či úplně zakázat volné nakládání s aktivy pojišťovny. Nedojde-li k nápravě, regulátor odebere povolení k provozování činnosti Nedostatky Solvency I Jak uvádí VÁVROVÁ (2009) Současný režim v EU je zastaralý a zaostává za vývojem finančního sektoru, pojistné matematiky, mezinárodních účetních standardů, za rozvojem informačních technologií a dalších trendů ovlivňujících finanční trhy. Pojišťovnám tak vznikají dodatečné a zbytečné náklady, aby zůstaly konkurenceschopné vůči pojistitelům z ostatních zemí mimo EU. Zpráva vypracovaná EUROPEAN COMMISSION (2007) uvádí nedostatky Solvency I: - Koncept Solvency I není dostatečně citlivý vůči rizikům. V úvahu je bráno pouze pojistně technické riziko a v důsledku toho jsou naprosto opomenuta rizika operační, tržní a kreditní. Necitlivost vůči rizikům vede k tomu, že pojišťovny nedostatečně řídí rizika. V důsledku toho není ochrana klientů pojišťoven přiměřená. Aktiva nejsou členěna do skupin dle jejich rizikovosti. Solvency I pracuje pouze se stranou pasiv. Jednotlivé položky aktiv jsou různě rizikové, tudíž by měl rizikový profil pojišťoven vstupovat do výpočtů. - Dozor nad skupinami není dostatečně upraven. V současnosti dochází k centralizaci organizačních struktur finančních skupin, ale dozor nad skupinami se zaměřuje na právní subjekty. V důsledku odlišného řízení skupin a dozoru nad těmito skupinami roste nebezpečí, že budou opomenuta některá klíčová rizika vztahující se na celou skupinu. - Solvency I vymezuje určitá minimální pravidla, která jsou dále rozvíjena na úrovni jednotlivých států EU. Režim tak není zaměřen na jednotný pojistný trh. Nejednotnost pojistného trhu na evropské úrovni brání hospodářské soutěži a vede ke snižování konkurenceschopnosti pojišťoven. Je tedy nezbytné vytvoření jednotných společných principů v rámci EU. - Sbližování mezi odvětvími a sbližování v mezinárodním měřítku jsou nedostatečné, což ohrožuje konkurenceschopnost pojistitelů z EU. 16

18 Ve zprávě Evropská komise zvažovala čtyři varianty, jak reagovat na nedostatky současné právní úpravy: - Zachovat režim Solvency I (A), - zaměřit se na odstranění hlavních nedostatků Solvency I (B), - vyčkat na mezinárodní řešení problematiky solventnosti (C), - vyvinout vlastní solventnostní režim pro EU (D). Tyto čtyři varianty byly posuzovány z hlediska schopnosti naplnit stanovené cíle, a to zvýšení ochrany pojistníků a oprávněných osob, prohloubení integrace pojistných trhů a posílení konkurenceschopnosti pojistitelů EU. Jak je vidět z tabulky č.1 z hlediska efektivity a proveditelnosti naplňuje sledované cíle nejlépe varianta poslední tedy vyvinutí vlastního solventnostního režimu pro pojistitele EU. Jedná se o novou regulatorní směrnici Evropské komise v oblasti pojišťovnictví. K jejímu vzniku dochází přepracováním, sloučením a aktualizací starších nařízení a vznikem nových zákonů na základě Lamfalussyho legislativního procesu. Tab.č.1: Uvažované varianty nového solventnostního režimu Varianta Prohloubení integrace pojistného trhu EU Efektivita (0/+/++) Proveditelnost (0/+/++) Cíle Zvýšení ochrany pojistníků a oprávněných osob Efektivita (0/+/++) Proveditelnost (0/+/++) Zvýšení konkurenceschopnosti pojišťoven z EU v mezinárodním měřítku Efektivita (0/+/++) Proveditelnost (0/+/++) A B C D Zdroj: EUROPEAN COMMISSION (2007), vlastní úpravy 4.2 Solvency II Solvency II představuje dosud největší regulační změnu v oblasti pojišťovnictví v Evropě, která nahradí současnou legislativu Solvency I. Dle EDWARDS (2010) si nová regulace klade za cíl zvýšit klientskou bezpečnost, odstranit rozdíly mezi právními předpisy jednotlivých členských států, přizpůsobit zastaralé vykazování solventnosti současným podmínkám trhu, prohloubit integraci a zvýšit konkurenceschopnost pojistného trhu a v neposlední řadě koordinovat pravidla pro dohled a vylepšit srovnatelnost a ucelenost posuzování solventnosti u jednotlivých pojišťoven. Předmětem konceptu je umístit řízení rizik do centra zájmu pojišťoven, které by měly mít vytvořený komplexní systém, který zohlední i rizika, která doposud nebyla brána v úvahu. Směrnice bude kromě pojistného rizika zohledňovat i riziko úvěrové, tržní, ALM, likvidity a operační riziko. 17

19 PULCHART (2007) uvádí, že vedle aktivity ze strany regulátorů, existuje i iniciativa z řad pojišťoven, které samy v rámci moderních manažerských metod implementují komplexní systémy řízení rizik a propojují dříve samostatné aktivity do komplexního sytému řízeni rizik Enterprise Risk Management (ERM). Některé pojišťovny tak v podstatě již plní požadavky Solvency II v oblasti implementace komplexních systémů řízení rizik, neboť se v důsledku globalizace snaží získat konkurenční náskok před ostatními Cíle a principy Solvency II Dle VÁVROVÉ (2010) byly cíle, které si Evropská komise vytyčila v rámci implementace konceptu Solvency II, rozčleněny na cíle obecné, specifické a operační. Smyslem obecných cílů je vymýcení nedostatků dosavadního konceptu Solvency I. Celá řada specifických a operačních cílů poté sleduje a vyhodnocuje účinnost a smysluplnost jednotlivých obecných cílů. Obecné cíle - Jednotnost evropského pojistného trhu, - prohloubení ochrany pojistníků a pojištěných osob, - rozvoj mezinárodní konkurenceschopnosti pojišťoven EU, - přístupnost a transparentnost evropské právní úpravy. Specifické cíle - Zkvalitnění řízení rizik pojišťoven, - rozvoj vzájemné pomoci dozorových orgánů, - smysluplné rozložení kapitálu, - provázanost jednotlivých oddělení v pojišťovně. Operační cíle - Přetvoření pojistné legislativy, - sjednocení propočtů technických rezerv. - vytvoření jednotných solventnostních požadavků, - zavedení kompetencí a povinností dozorových institucí, - skloubení pojistného a bankovního dozoru, Principy Solvency II lze shrnout do několika bodů: - kvantitativní a kvalitativní nástroj pro hodnocení celkové solventnosti, - rizikově orientované ohodnocení (požadavky kapitálové přiměřenosti odpovídající rizikům pojišťovny), - povzbuzení tvorby interních modelů pro výpočet kapitálové přiměřenosti, - východiskem je třípilířová struktura dle Basel II, - konzistentnost ve finančním sektoru (banky a pojišťovny), - modely budou schvalovány regulátorem, - regulace se uplatňuje na úrovni právního celku, - zvýšení harmonizace metod dozoru členských států EU. 18

20 4.2.2 Lamfalussyho legislativní proces Na nový režim vykazování kapitálové přiměřenosti pojišťoven je dle EUROPEAN COMMISSION (2004) aplikován čtyřstupňový mechanismus přijímání, schvalování a kontroly regulatorních opatření pro kapitálové trhy, tzv. Lamfalussyho legislativní proces, který byl zahájen za účelem posílení evropského regulačního dohledu nad finančním sektorem. Tento proces byl poprvé použit v rámci Akčního plánu pro finanční služby (FSAP) na návrh takzvaného Výboru moudrých pod vedením barona Alexandra Lamfalussyho v roce Vznik Lamfalussyho legislativního procesu byl reakcí na pomalý postup při naplňování FSAP. V roce 2004 byl rozšířen do sektoru bankovnictví a pojišťovnictví. V této souvislosti započaly svoji činnost Evropský bankovní výbor (EBC) a Evropský výbor pro pojišťovnictví a důchodové pojištění (EIOPC). AKERHOLM (2007) uvádí, že posláním zavedení Lamfalussyho procesu byla potřeba uskutečnění změn dohledu nad finančními trhy v EU ve prospěch jejich efektivity a zlepšení reakce dohledu na vývoj integrovaných finančních trhů. Jednalo se především o možnost důsledného promítnutí metodiky a legislativy dohledu do nadnárodních právních norem. Dalšími důvody byla harmonizace výkonu provádění dohledu, urychlení rozhodovacích procesů, zajištění konkurenceschopnosti v EU. Dle FSA (2012) je Lamfalussyho proces rozdělen do čtyř následujících úrovní: Úroveň 1 Nastavení rámcových pravidel Na první úrovni dochází k přijímání rámcových pravidel, kterými jsou stanovena základní pravidla pro obecné řízení regulace. Jsou přijímány po předložní návrhu Komisí v rámci spolurozhodovacího procesu Rady a Evropského parlamentu. Přesně definují rozsah a povahu prováděcích předpisů, které rozvádějí technické detaily konkrétních ustanovení rámcového právního aktu, schvalované na druhé úrovni. Úroveň 2 Provádění technických detailů Na této úrovni spolupracuje Evropská komise s regulatorními výbory, prostřednictvím kterých definuje a přijímá detailnější prováděcí legislativu (směrnice a nařízení). Výbory jsou tvořeny z institucí, do jejichž pravomoci patří tvorba legislativy finančního trhu na národní úrovni. Aby mohl být návrh prováděcího opatření předán ke schválení Radě a Evropskému parlamentu, musí být nejprve schválen Výborem. Úroveň 3 Posílená spolupráce dozorových orgánů Výbory ve třetí úrovni (tvořené ze zástupců dozorových orgánů členských států) úzce spolupracují s Evropskou komisí. Slouží jako poradní orgány Evropské komise při tvorbě a přijímání prováděcích opatření na druhé úrovni. Dále slouží jako nezávislé orgány, jejichž úkolem je přispívat ke srovnatelné implementaci práva v členských státech. Výsledkem jejich práce jsou výkladová doporučení a společné standardy pro oblasti, které nejsou kryty evropskou legislativou. 19

21 Úroveň 4 Kontrola a vynucování implementace Evropská komise průběžně vyhodnocuje začlenění právních předpisů do národních úprav. Spolupracuje s členskými státy i veřejností a při zjištění pochybení je oprávněna použít příslušné prostředky. Institucionální zajištění jednotlivých úrovní je znázorněno v tabulce č.2. Tab.č.2: Institucionální zajištění Lamfalussyho legislativního procesu Bankovnictví Pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní fondy Kapitálový trh Úroveň 1 Evropská komise, Rada EU, Evropský parlament Úroveň 2 EBC EIOPC ESC Úroveň 3 CEBS EIOPA CESR Úroveň 4 Evropská komise Zdroj: ČNB (2008 a), vlastní úpravy Byla vytvořena monitorovací skupina pro finanční služby (IIMG Interinstitutional Monitoring Group). Dle AKERHOLM (2007) byly do roku 2007 vydány tři hodnotící zprávy o průběhu Lamfalussyho procesu. Třetí hodnotící zpráva monitorovací skupiny pro finanční služby potvrdila významný přínos procesu k integraci evropských finančních trhů Časový harmonogram 2002: Se souhlasem Evropského parlamentu a Rady Evropské unie vznikla reforma dosavadních principů výpočtu solventnosti nazvaná Solvency I. Časem se však začaly projevovat její nedostatky, proto se objevily první snahy o implementaci nové směrnice Solvency II. Původní plán počítal s jejím zavedením v roce : Evropská komise požádala CEIOPS o pomoc při vytváření směrnice v podobě vypracování kvantitativních dopadových studií QIS. Uskutečněno jich bylo pět. 2005: QIS 1 uskutečněna v období červen prosinec, 2006: QIS 2 uskutečněna v období květen červen, 2007: QIS 3 uskutečněna v období duben červen, 2008: QIS 4 uskutečněna v období duben červen, 2010: QIS 5 uskutečněna v období srpen listopad. 2009: Došlo k formálnímu schválení Směrnice 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solvency II) s nabytím účinnosti k 31. říjnu : Došlo k vydání první verze implementačních opatření Úrovně 2. 20

22 2011: Byla vydána druhá verze implementačních opatření Úrovně 2. Vzhledem ke vzniku evropských dohledových orgánů musela být Směrnice přizpůsobena měnící se realitě. Tyto změny měly být provedeny směrnicí Omnibus II, která měla současně odložit termín transpozice a účinnosti směrnice Solvency II. 2012: Jednání o směrnici Omnibus II se stále protahují, proto byla přijata směrnice Quick Fix, která posouvá termín transpozice směrnice Solvency II na 30. června 2013 a termín její účinnosti na 1. ledna V mezidobí mají být dokončena jednání o směrnici Omnibus II tak, aby celý regulatorní a dohledový rámec mohl nabýt účinnosti od 1. ledna V prosinci 2012 se konala v Paříži konference týkající se Solvency II pořádaná France's insurance association (Francouzskou asociací pojišťoven). Dle BERNARDINA (2012), šéfa výboru EIOPA, je nepravděpodobné, že by implementace byla možná před 1. lednem Nicméně, některé z prvků, jako jsou požadavky na řízení rizik a způsob podávání reportů by mohly být zaváděny postupně již od roku Dále připustil, že příprava směrnice není v takovém stádiu, kde by měla být. Bernardino konstatoval, že míč je v současné době na straně politiků, a zdůraznil, že se poslanci rozhodli dát přednost tomu, aby budoucí pravidla byla kvalitní, než spěchat a snažit se dodržet lhůty o čemž svědčí další kolo testů Solvency II. Nadále je tak časový harmonogram týkající se zavádění Solvency II nejasný Klasifikace rizik dle Solvency II Jak uvádí CIPRA (2002) rizika se mohou dělit podle různých hledisek: - Čisté riziko - je výhradně náhodného charakteru, představují nebezpečí ztráty, - spekulativní riziko - dobrovolně vytvářené riziko za účelem dosažení zisku př. hazardní hry, sázková činnost, - objektivní riziko - je dáno objektivními faktory např. věk, zdravotní stav, profese, - subjektivní riziko - dáno subjektivními faktory např. snaha pojištěného zachovat své zdraví a život, - živelní riziko - riziko škod na movitých i nemovitých věcech v důsledku živelných událostí např. požár, povodeň, - dopravní riziko - riziko škod, které vzniknou v souvislosti s dopravním prostředkem nebo přepravovaným zbožím. Solvency II se zabývá rizikovou analýzou portfolia s aplikací integrovaného přístupu, který zohledňuje závislosti mezi rizikovými kategoriemi. V rámci Mezinárodní aktuárské asociace IAA, která představuje světovou asociaci národních aktuárských společností, vznikla pracovní skupina Insurer Solvency Assessment working, označovaná jako WP. Tato skupina se zabývá aktuárskou problematikou solventnosti a také se zaměřuje na klasifikaci rizik. Skupina WP navrhla rozdělení rizik do pěti základních 21

23 kategorií. Jedná se o tyto kategorie rizik: underwriting, úvěrové (kreditní), tržní, operační a likvidity. Skupina WP definuje dle TŮMOVÉ (2010) tato rizika následovně: Underwriting rizika Jsou to rizika spojená s pojistnými událostmi jednotlivých pojistných odvětví a rizika vyplývající ze specifických pojistných procesů. Tedy rizika uvnitř této kategorie jsou spojena jak s nebezpečím krytým konkrétním druhem pojištění (havárie, požár, smrt atd.), tak se specifickými procesy plynoucími z činnosti pojišťoven. Mezi underwriting rizika se řadí následující kategorie: - Upisovací rizika - je možné členit dle odvětví na životní, neživotní a zdravotní upisovací riziko. Do této kategorie patří: - Katastrofické riziko představuje realizaci extrémní situace, jež není podchycena v předešlých propočtech, - riziko pojistného a technických rezerv které znamená riziko ztráty v důsledku neodpovídajících předpokladů při stanovování pojistného a technických rezerv, - biometrické riziko které v sobě zahrnuje riziko úmrtnosti a dlouhověkosti, - zdravotní upisovací riziko které se rozlišuje krátkodobé pojištění a dlouhodobé zdravotní či odpovědnosti zaměstnavatele, - riziko invalidity a pracovní neschopnosti, - riziko storen, - riziko nákladovosti. - Oceňovací riziko riziko, že ceny stanovené pojišťovnou pro jednotlivé pojistné smlouvy nebudou adekvátně nastaveny vzhledem k budoucím závazkům z těchto smluv plynoucích. - Riziko adekvátnosti rezerv riziko, že technické rezervy pojistitele nebudou správně nastaveny. - Riziko pojistných událostí riziko, že počet nároků vyplývajících z pojistných událostí přesáhne očekávaný počet nebo že jednotlivé škody budou vysoce převyšovat kalkulované škody. - Riziko ekonomického prostředí riziko, že podmínky ve společnosti se změní, což může pojistitele negativně postihnout. - Riziko chování pojistníků riziko, že chování pojistníků bude nepředvídatelné a může přinést ztráty pojistiteli. - Riziko konstrukce produktů riziko, kterému pojišťovna čelí v rámci uzavřených smluv, pokud nezahrnula veškeré aspekty vyplývající z pojistných smluv při konstrukci a tvorbě cen svých pojistných produktů. - Retenční riziko riziko, že vyšší retence (zadržení) pojistných škod může vyústit v hromadné nebo katastrofické škody. Úvěrové riziko Je rizikem nedostání závazku či změny kreditních schopností u vydavatelů cenných papírů (které má pojišťovna ve svém portfoliu), protistran (např. 22

24 v zajistných smlouvách, derivátových či depozitních obchodech) a zprostředkovatelů, s kterými má pojišťovna obchodní styky. Úvěrové riziko zahrnuje následující kategorie: - Přímé riziko platební neschopnosti riziko, že pojišťovna neobdrží sjednanou finanční částku nebo aktivum od partnera z důvodů jeho platební neschopnosti, - riziko poklesu nebo změny úvěrových kvalit riziko, že změna kreditního ratingu dlužníka může negativně ovlivnit pozici pojistitele v současnosti, - nepřímé riziko platební neschopnosti riziko, které vyplývá z pesimistických očekávání účastníků trhu, např. kvůli fázi hospodářského cyklu nebo obav z platební neschopnosti jiných účastníků, - riziko vyrovnání plateb riziko vznikající při prodlevě mezi dnem ocenění a vyrovnání platby za transakce s cennými papíry, - suverénní riziko riziko ztrát z klesající hodnoty zahraničních aktiv nebo rostoucí hodnoty závazků denominovaných v cizích měnách, - riziko koncentrace riziko vysokých ztrát při nahromadění investic v určitém geografickém regionu či sektoru regionu, - riziko související se smluvními stranami riziko změny zajistných hodnot, cen podmíněných aktiv a dalších zdrojů (např. swapových obchodů, které nejsou zachyceny v rozvaze), - riziko zajištění znamená riziko selhání zajistitele. Tržní riziko Spočívá v úrovni či volatilitě tržních cen aktiv. Tržní riziko zahrnuje pohyby úrovně finančních proměnných jako je cena akcií, úrokové sazby, směnné kurzy nebo ceny komodit včetně podkladových aktiv u finančních derivátů. Tržní riziko zahrnuje následující rizika: - Úrokové riziko riziko vyplývající z pohybu úrokových sazeb, - majetkové a akciové riziko riziko, které vzniká při fluktuaci tržních cen akcií a dalších aktiv, - měnové riziko riziko, že relativní změny měnových kurzů způsobí pokles hodnoty zahraničních aktiv nebo zvýšení hodnoty závazků vyplývajících z obligací denominovaných v cizích měnách, tedy toto riziko souvisí se ztrátou v případě kolísání měnových kurzů, - riziko nezahrnuté v rozvaze riziko změny hodnoty podmíněných aktiv a zdrojů jako jsou swapy, které nejsou jinak postihnuté v rozvaze pojišťovny, - riziko koncentrace riziko ztrát v důsledku nadměrného investování v určitém geografickém nebo ekonomickém sektoru, - reinvestiční riziko riziko, že návratnost fondů z reinvestování bude nižší, než je očekávaná úroveň, - základní tržní riziko riziko, že výnosy z nástrojů s proměnlivou úvěrovou kvalitou, likviditou a dobou splatnosti se nemění společně, což představuje pro pojistitele, že tržní hodnota aktiv není závislá na hodnotě zdrojů, - ALM riziko (asset/lability management riziko) riziko nesouladu aktiv a pasiv. Tedy riziko, že načasování či velikost toků plynoucích 23

25 z aktiv, jejichž výnosy mají krýt budoucí závazky z pasiv, nebudou v souladu s reálnými požadavky na krytí těchto závazků. Likvidní riziko Rizikem likvidity se rozumí riziko, že pojišťovny nejsou schopny vypořádat své investice a další aktiva za účelem vyrovnání svých finančních závazků v okamžiku, kdy se stávají splatnými. Do likvidního rizika se řadí následující podkategorie: - Riziko likvidační hodnoty v případě, že neočekávaná doba nebo výše závazků z proplacení si vyžádá likvidaci aktiv nevýhodným způsobem, - riziko kapitálových fondů kdy pojistitel nezíská dostatečné vnější zdroje kapitálu v případě jeho náhlé potřeby, - riziko investice ve skupině takové riziko, když investici ve vlastní skupině nebude možné rychle a výhodně prodat v případě potřeby. Operační riziko Je riziko ztráty pramenící z neadekvátnosti nebo chybného vnitřního procesu, lidského nebo systémového selhání či z externích událostí. Patří sem také ztráta dobrého jména, právní riziko, rizika, která plynou z možného nesouladu pojistných podmínek s právními předpisy atd. Tabulka č. 3 zachycuje příčiny operační rizika. Tab.č.3: Operační riziko dle příčin Procesy Lidé Informační systémy Externí vlivy - Nesprávné zachycení nebo provedení transakce, - chyby ve vypořádání obchodů, - překročení limitů, - účetní a daňová chyba - nesprávné záznamy, - chyba modelu. - Podvod, - pracovní úraz, - diskriminace zaměstnanců, - neoprávněné propuštění zaměstnance. - Selhání HW, SW, telekomunikací, - nedostupnost dat, - neautorizovaný přístup do systému, - vnitřní prolomení bezpečnosti, - Selhání dodavatele, - požár nebo přírodní živel, - terorismus - vandalismus, loupež. Zdroj: KMPG (2007) 24

26 4.3 Architektura Solvency II Solvency II je založena na třípilířovém přístupu. Pilíř I popisuje kvantitativní požadavky na výpočet kapitálových požadavků a technických rezerv. Pilíř II je soustředěn především na kvalitativní požadavky v oblasti risk managementu pojišťovny, vlastní hodnocení podstupovaných rizik pojišťovny (ORSA) a pravidla pro dohled. Pilíř III se věnuje tržní disciplíně a zveřejňování informací pro pojištěné, pojistníky, finanční trhy či ratingové agentury. Při popisu architektury Solvency II je vycházeno z technické specifikace QIS 5. Tab.č.4: Třípilířová struktura Solvency II Pilíř I Pilíř II Pilíř III Kvantitativní požadavky Kvalitativní požadavky Tržní disciplína - Kapitálové požadavky MCR a SCR - Technické rezervy - Členění vlastních zdrojů - Oceňování aktiv a závazků - Řízení rizik - Vnitřní kontrola - Vlastní posouzení rizik (ORSA) - Principy dohledu - Zveřejňování informací - kontrolní zpráva RSR - solventnostní a finanční zpráva SFCR Zdroj: LLOYD S (2012), vlastní zpracování Pilíř I Pilíř I je zaměřen na metodiku výpočtu kapitálových požadavků (SCR Solvency Capital Requirement a MCR Minimal Capital Requirement) a požadavek na technické rezervy. Součástí pilíře I jsou také požadavky na členění vlastních zdrojů, oceňování aktiv a závazků. Pilíř I se zabývá i kvalitou dat. Solventnostní kapitálový požadavek Solventnostní kapitálový požadavek SCR je založený na riziku. Riziko lze dle HAVLA (2012) z matematického pohledu popsat pomocí nástrojů teorie pravděpodobnosti. Základní mírou rizika je hodnota v riziku VaR, což je jednostranný kvantil pravděpodobnostního rozdělení náhodné veličiny. Například VaR účetního zisku na hladině 99,5 % v horizontu jednoho roku vyjadřuje maximální ztrátu za jeden rok s pravděpodobností 99,5 % (s pravděpodobností 0,5 % bude ztráta větší než VaR). Grafické znázornění VaR je uvedeno níže. 25

27 Obr.č.1: Grafické znázornění významu VaR Zdroj: HAVEL (2012), vlastní zpracování Pro výpočet SCR se používá metoda VaR na hladině spolehlivosti 99,5 %. Solvency II ji využívá pro kvantifikaci alespoň těchto rizik: - Neživotní upisovací riziko, - životní upisovací riziko, - zdravotní upisovací riziko, - tržní riziko, - úvěrové riziko, - operační riziko. Pojišťovny mohou SCR počítat pomocí standardního vzorce nebo podle vlastního interního modelu. Interní model musí být schválen dohledovým orgánem. Použitím vlastního modelu mohou pojišťovny snížit kapitálové požadavky. Třetí možností je částečný interní model, kdy si pojišťovna zvolí vlastní parametry pro korelační matici ve standardním vzorci na základě vlastních dat. Použití tohoto modelu podléhá také schválení orgánem dohledu. Pokud nebudou splněny podmínky pro výpočet SCR pomocí standardního vzorce, regulátor nařídí výpočet SCR podle interního či částečného interního modelu. Jak znázorňuje obrázek č.2 SCR vypočtený podle standardního vzorce je součtem základního SCR (BSCR), kapitálového požadavku k operačnímu riziku a úprav o schopnost technických rezerv a odložené daňové povinnosti absorbovat ztráty. 26

28 Obr.č.2: Výpočet SCR dle standardního modelu Zdroj: EUROPEAN COMMISSION (2010), vlastní úpravy Základní SCR Základní SCR kombinuje pět rizikových kategorií, které jsou rozděleny do jednotlivých modulů. Základní SCR se rovná: Vzorec č.1: Výpočet základního SCR BSCR i, j Corr i, j SCR i SCR j kde: SCRi - označuje rizikový modul i, SCRj - označuje rizikový modul j, i,j - označuje, že součet různých členů by měl pokrývat všechny možné kombinace i a j, Corr i,j - označuje položky v řádku i a v sloupci j korelační matice CorrSCR. Ve výpočtu jsou SCRi a SCRj nahrazeny: - SCR neživotní - označuje modul neživotního upisovacího rizika, - SCR životní - označuje modul životního upisovacího rizika, - SCR zdravotní - označuje modul zdravotního upisovacího rizika, - SCR tržní - označuje modul tržního rizika, - SCR selhání - označuje modul rizika selhání protistrany. Tabulka č. 5 znázorňuje korelační matici, tak jak byla uvedena v technické specifikaci QIS 5. Vstupní data se neustále přizpůsobují realitě. Konečné verze jednotlivých kalkulací budou zveřejněny v prováděcích opatřeních ke Směrnici. 27

29 Tab.č.5: Korelační matice CorrSCR i j Tržní riziko Riziko selhání protistrany Životní upisovací riziko Zdravotní upisovací riziko Neživotní upisovací riziko Tržní 1 Selhání 0,25 1 Životní 0,25 0,25 1 Zdravotní 0,25 0,25 0,25 1 Naživotní 0,25 0, Zdroj: CEIOPS (2010), vlastní úprava Jednotlivé moduly se dále dělí na podmoduly, které mají své pojistně matematické vzorce pro výpočet. Podmodul neživotního upisovacího rizika V rámci modulu neživotního upisovacího rizika je zohledněn podmodul rizika pojistného a rizika rezerv v neživotním pojištění a podmodul neživotního katastrofického rizika. Vzorec č.2: Výpočet modulu neživotního upisovacího rizika SCR neživotní SCR i - označuje podmodul i, SCR j - označuje podmodul j, i, j označuje, že součet různých členů by měl pokrývat všechny možné kombinace i a j. Ve výpočtu jsou SCR i a SCR j nahrazeny: - SCR pojistné a rezervy - označuje podmodul rizika pojistného a rizika rezerv v NŽP, - SCR katastrofické - označuje podmodul neživotního katastrofického rizika. Podmodul životního upisovacího rizika V rámci modulu životního upisovacího rizika je zohledněn podmodul rizika úmrtnosti, podmodul rizika dlouhověkosti, podmodul rizika invalidity a nemocnosti, podmodul rizika nákladů v životním pojištění, podmodul rizika revize a podmodul rizika storen. Vzorec č.3: Výpočet modulu životního upisovacího rizika SCR životní i, j Corr i, j i, j Corr SCR i, j i SCR SCR i j SCR j 28

30 SCR i - označuje podmodul i, SCR j - označuje podmodul j, i, j - označuje, že součet různých členů by měl pokrývat všechny možné kombinace i a j. Ve výpočtu jsou SCR i a SCR j nahrazeny: SCR úmrtnosti - označuje podmodul rizika úmrtnosti, SCR dlouhověkosti - označuje podmodul rizika dlouhověkosti, SCR invalidity - označuje podmodul rizika invalidity a nemocnosti, SCR náklady - označuje podmodul rizika nákladů v ŽP, SCR revizní- označuje podmodul revizního rizika, SCR storna- označuje podmodul rizika předčasného ukončení smlouvy, SCR katastrofické - označuje podmodul katastrofického rizika v ŽP. Podmodul zdravotního upisovacího rizika V rámci modulu zdravotního upisovacího rizika se pracuje s podmodulem rizika pojistného a rizika rezerv ve zdravotním pojištění, podmodulem rizika nákladů ve zdravotním pojištění a podmodulem rizika ohrožení zdraví při epidemiích. Vzorec č.4: Výpočet modulu zdravotního upisovacího rizika SCR SCR i - označuje podmodul i, SCR j - označuje podmodul j, zdravotní i, j - označuje, že součet různých členů by měl pokrývat všechny možné kombinace i a j. Ve výpočtu jsou SCR i a SCR j nahrazeny: SCR pojistné a rezervy - označuje podmodul rizika pojistného a rezerv v ZP, SCR náklady - označuje podmodul rizika nákladů v ZP, SCR epidemií - označuje podmodul rizika ohrožení zdraví při epidemiích. Podmodul tržního rizika V rámci modulu tržního rizika se pracuje s podmodulem úrokového rizika, podmodulem akciového rizika, podmodulem nemovitostního rizika, podmodulem rizika kreditního rozpětí, podmodulem koncentrace tržního rizika a podmodulem měnového rizika. Vzorec č.5: Výpočet modulu tržního rizika SCR tržní i, j i, j Corr Corr i, j i, j SCR SCR i i SCR SCR j j 29

31 SCR i - označuje podmodul i, SCR j - označuje podmodul j, i, j - označuje, že součet různých členů by měl pokrývat všechny možné kombinace i a j. Ve výpočtu jsou SCR i a SCR j nahrazeny: SCR úroková míra - označuje podmodul úrokového rizika, SCR akcie - označuje podmodul akciového rizika, SCR majetek- označuje podmodul majetkového rizika, SCR rozpětí - označuje podmodul rizika kreditního rozpětí, SCR koncentrace - označuje podmodul koncentrace tržních rizik, SCR měna - označuje podmodul měnového rizika. Podmodul rizika selhání protistrany Tento modul nemá další podmoduly. Při výpočtu je každý smluvní partner zařazen podle ratingu do 6 tříd. Každá třída má přiřazenu pravděpodobnost selhání partnera, která je součástí výpočtu SCR k riziku selhání protistrany. Minimální kapitálový požadavek MCR je striktnější a jeho porušení vede k odnětí povolení. V podstatě přebírá funkci garančního fondu dle Solvency I. MCR se počítá metodou VaR. Platí pro něj následující charakteristika: - vypočítá se jasným a jednoduchým způsobem, který umožní revizi výpočtu, a to alespoň jednou za čtvrt roku, - MCR odpovídá výši použitelného primárního kapitálu, pod níž by klienti pojišťoven byly vystaveny nepřijatelné úrovni rizika, pokud by pojišťovnám bylo povoleno pokračovat v jejich operacích, - MCR se kalibruje na hodnotu v riziku primárního kapitálu pojišťovny na hladině spolehlivosti 85 % v časovém horizontu jednoho roku; - MCR je stanoven jak absolutně tak relativně. - Absolutní dolní mez je mil. EUR pro neživotní pojišťovny a mil. EUR pro životní pojišťovny. Pojišťovny, které jsou životní i neživotní, platí součet uvedených částek tedy minimálně mil. EUR. - Relativní výše MCR se má pohybovat v rozmezí 25% SCR až 45 % SCR. Test solventnosti dle Solvency II SCR je určen na úrovni ekonomického kapitálu. Ekonomický kapitál je množství vlastního kapitálu, jež je požadováno jako rezerva pro případ neočekávaných ztrát pojišťovny. Hodnota SCR musí vždy převyšovat MCR a zároveň být na úrovni ekonomického kapitálu. Pokud se sníží kapitál pod 30

32 hodnotu SCR a zároveň nad MCR, po pojišťovně bude požadováno v krátké době doplnění jeho chybějící části alespoň na hodnotu SCR, případně vytvoření plánu na jeho získání. Jestliže je kapitál nižší než MCR, pak je pojišťovna v platební neschopnosti a orgán dohledu může přejít ke krajnímu řešení odejmutí povolení provozovat činnost. Test solventnosti je znázorněn na obrázku č.3. Obr.č.3: Požadovaný solventnostní kapitál Technické rezervy Zdroj: ONDER (2006) Dle DUCHÁČKOVÉ a DAŃHELA (2010) se technické rezervy tvoří z přijatého pojistného a užívají se tehdy, když pojišťovna nemůže využít běžné příjmy na výplaty pojistných plnění v běžném období. Hodnota technických rezerv se dle Solvency II rovná součtu nejlepšího odhadu a rizikové přirážky a musí pokrývat částku, kterou by pojišťovny musely vyplatit, pokud by ihned převáděly své pojistné závazky na jinou pojišťovnu. Výpočet by měl být proveden spolehlivě, objektivně a obezřetně. Při výpočtu technických rezerv musejí pojišťovny rozčlenit své pojistné závazky do rizikově homogenních skupin alespoň podle druhu pojištění. Zohledňuje se inflace, náklady při správě pojistných smluv a očekávané ztráty vzniklé selháním protistrany. Vlastní zdroje Jedná se o součet základních vlastních zdrojů uvedených v rozvaze a doplňkových vlastních zdrojů uvedených v podrozvaze. Základní vlastní zdroje: - Ekonomický kapitál (aktiva převyšující závazky oceňované dle norem směrnice Solvency II), - podřízené závazky, - od základních vlastních zdrojů se odečítá hodnota vlastních akcií držených pojišťovnou. 31

33 Doplňkové vlastní zdroje: - Neupsaný základní kapitál, - akreditivy, - skupinová podpora a jakékoliv další závazky, jež pojišťovny obdrží. Vlastní zdroje následně hodnotíme podle kvalitativních kritérií: - (1) Podřízenost V případě likvidace se položka jejímu věřiteli odmítne splatit do té doby, než dojde ke splnění veškerých dalších závazků, včetně pojistných a zajistných závazků vůči pojistníkům a oprávněným osobám z pojistných nebo zajistných smluv. - (2) Schopnost absorbovat ztrátu V případě likvidace je k absorbování ztrát k dispozici celková hodnota položky, a nikoli pouze její část. - (3) Permanence Položka je k dispozici nebo si ji lze vyžádat k absorbování ztrát při pokračování činnosti, jakož i při likvidaci. - (4) Perpetualita Položka je bez data splatnosti nebo má dostatečnou dobu splatnosti z hlediska doby trvání pojistných a zajistných závazků pojišťovny nebo zajišťovny. - (5) Absence povinných správních nákladů Položka je osvobozena od povinných pevně stanovených poplatků a požadavků nebo podpůrných opatření na splacení nominální částky a je zproštěna jakýchkoli finančních břemen. Na základě charakteristik se rozdělí vlastní zdroje do tří tříd (Tiers): - Tier1 - Položky základních vlastních zdrojů splňující podmínky (1,2,3) a do značné míry podmínky (4,5). - Tier2 - Položky základních vlastních zdrojů splňující podmínky (1,2) a do značné míry (4,5). - Položky doplňkových vlastních zdrojů splňující podmínky (1,2,3) a do značné míry podmínky (4,5). - Tier3 - Jakékoliv nezařazené položky základních nebo doplňkových vlastních zdrojů. Ke krytí SCR je určen součet základního a doplňkového kapitálu všech tří Tiers, přičemž platí vzorec č.6. MCR musí být tvořen kvalitnějšími položkami. Pro krytí MCR je určen základní kapitál (pouze Tier 1 a Tier 2). Pro MCR platí vzorec č.7. Vzorec č.6: Podmínky pro Tiers ke krytí SCR T i 1 Ti ; T i 1 Ti Vzorec č.7: Podmínka pro TIers ke krytí MCR T1 1 2 ZVZ 32

34 Oceňování aktiv a závazků Aktiva je třeba ocenit hodnotou, kterou by společnost přijala v případě výměny aktiva znalému partnerovi, který by byl ochotný provést transakci za obvyklých podmínek, závazky hodnotou, za kterou by mohlo dojít k převedení či vypořádání mezi znalými partnery, kteří by byli ochotni provést transakci za obvyklých podmínek. Jestliže tržní hodnota není k dispozici, ocení se aktiva a závazky pomocí projekce nejlepšího odhadu peněžních toků, které nastanou v budoucnosti, s použitím tržně konzistentních metod oceňování. První pilíř stanovuje postup výpočtu reálné hodnoty položek rozvahy tak, aby bylo zajištěno ocenění těchto položek stejným způsobem ve všech členských státech EU Pilíř II Druhý pilíř zahrnuje kvalitativní požadavky na řídící a kontrolní systém, stanoví pravidla pro řízení rizik a udává pokyny v oblasti dohledu. Součástí druhého pilíře je i stanovení dodatkového kapitálu na základě zohlednění nekvantifikovatelných rizik. Studie PWC (2012 a) shrnuje požadavky Solvency II v oblasti pilíře II následovně: - Účinný systém správy - Pojišťovny musí mít předem schválenou písemnou koncepci řízení rizik, vnitřní kontroly, vnitřního auditu a externího zajišťování služeb, tak aby bylo zajištěno obezřetné řízení podnikání. - Odborná kvalifikace a bezúhonnost Všechny osoby, které pojišťovnu řídí nebo mají jiné klíčové funkce, musí být dobré pověsti a bezúhonnosti s odbornými znalostmi a zkušenostmi. - Systém řízení rizik - Musí se týkat všech rizik, která jsou zahrnuta ve výpočtu SCR, ale i rizik ostatních, které nějak souvisí s činností pojišťovny. Systém řízení rizik musí být účinný a dobře začleněný do organizační struktury pojišťovny. - Vlastní posouzení rizik a solventnosti ORSA Zahrnuje tři hlavní body. Hodnotí, zdali jsou postupy řízení rizik odpovídající a zdali jsou výsledky řízení rizik integrovány do obchodní strategie. Tato posouzení musí být provedena po každé významné změně v rizikovém profilu pojišťovny. - Vnitřní kontrola Směrnice obsahuje požadavky na zavedení účinného systému vnitřní kontroly v podobě vhodných správních a účetních postupů a funkci compliance, která monitoruje soulad činnosti pojišťovny s legislativou. - Interní audit Hodnotí funkčnost systémů řízení rizik a vnitřní kontroly. Funkce interního auditu je nezávislá na jednotlivých provozních, správních a řídících útvarech pojišťoven. Součástí činnosti interního auditu je přezkoumávání vnitřních strategií, procesů a interní komunikace. 33

35 - Funkce aktuárů - Jež musí mít odborné znalosti z oblasti pojistné a finanční matematiky. Jejich úkolem je koordinace výpočtů technických rezerv, zajištění přiměřenosti používaných modelů a hodnocení kvality údajů použitých ve výpočtech. Srovnává nejlepší odhady se zkušenostmi, informuje správní, řídící nebo kontrolní orgán o spolehlivosti a adekvátnosti výpočtu technických rezerv aj. - Outsourcing - Pojišťovny mají odpovědnost za outsourcing činností. Outsourcing důležitých oblastí není doporučován, neboť by mohl vést ke zhoršení kvality systému správy, zvýšení operačního rizika nebo zhoršení možnosti orgánu dohledu sledovat plnění povinností pojišťovnami. V případě, že se externí zajištění činností týká důležitých oblastí, mají pojišťovny informační povinnost vůči orgánu dohledu. Součástí systému řízení rizik je již zmíněná povinnost pojišťoven posuzovat vlastní rizikovost a míru solventnosti ORSA, přičemž dle BUCKHAM (2010) má tato povinnost dvojí povahu. Jednak jde o vytvoření interního procesu, který je začleněn do strategických rozhodnutí pojišťovny a který zajišťuje soulad solventnostních požadavků definovaných v prvním pilíři s rizikovým profilem pojišťovny, a vytvoření nástroje dohledu, kdy regulátor musí být informován o výsledcích ORSA. Pojišťovny mají povinnost vytvářet zprávu ORSA, kterou předloží orgánu dohledu. Ve zprávě bude pojišťovna hodnotit svůj rizikový profil a kapitálové potřeby a jak jsou ovlivňovány obchodním rozhodováním. Jak uvádí TOWERS WATSON (2012) je součástí ORSA sedm základních komponentů: - Postoj k riziku - třeba nastavit úroveň tolerance pojišťovny při podstupování rizika tak, aby byla v souladu se strategií pojišťovny a zájmy zainteresovaných skupin. - Identifikace rizik nutno identifikovat i všechna rizika, která nejsou (nebo jsou nedostatečně) zachycena v pilíři I. - Měření rizik průběžné sledování rizika, aby bylo zajištěno dodržování kapitálových požadavku pilíře I. - Reporting srovnání jednotlivých rizik s dříve stanovenou úrovní tolerance pojišťovny podstupovat rizika. - Propojení s obchodní strategií je nezbytné zakotvit ORSA do rozhodovacích procesů v pojišťovně. Rozhodovací procesy musí být jasně a prokazatelně na základě výstupu z předchozích kroků. - Stresové testování - je třeba získat schopnost lépe předpovídat dopady extrémně negativních situací. - Struktura správy a řízení požadavky pilíře II vedou k jasnému rozdělení odpovědnosti v rámci řízení rizik. Jedním z cílů druhého pilíře Solvency II je také zvýšit harmonizaci dozoru nad pojistným sektorem. Jak uvádí VÁVROVÁ (2010) dozorčí organy nad pojistným trhem v EU nejsou dosud harmonizovány. V některých zemích provádějí dozor nad pojistným trhem centrální banky a v některých ministerstva nebo další instituce. Dozor nad pojišťovnami náleží do 34

36 pravomoci členského státu. Plná harmonizace dozoru nad pojišťovnictvím však není možná ve všech členských státech, a to z důvodů rozdílného historického vývoje pojistného trhu, různé míry regulace pojišťovnictví, neharmonizace daňových systémů a existence rozdílů v nabízených pojistných produktech. Orgány dohledu jsou povinny hodnotit, zda pojišťovny dodržují všechny dané požadavky podle Solvency II. Za výjimečných okolností mohou určit pojišťovně navýšení kapitálového požadavku (kapitálový add-on). Jedná se o ty případy, kdy se bude rizikový profil pojišťovny výrazně odchylovat od SCR nebo pokud orgány dohledu učiní závěr, že systém správy pojišťovny se výrazně odchyluje od norem stanovených v Solvency II a brání tak v zjišťování, měření, sledování a řízení rizik Pilíř III Pilíř III je zaměřen na tržní disciplínu a informační povinnost pojišťoven s cílem posílit principy prvního a druhého pilíře. Jak uvádí BÖHM (2010) tržní disciplína vyjadřuje zvyšování transparentnosti na trhu a zveřejňování rizik ohrožujících pojišťovnu. Je žádoucí, aby docházelo k včasnému a dostatečnému uvolnění informací, přičemž hlavním smyslem je zvyšování bezpečnosti a spolehlivosti trhu. Jak uvádí PWC (2012 b) pravidelné podávání zpráv v rámci Solvency II zahrnuje jak zprávy pro orgány dohledu v podobě kontrolní zprávy RSR a veřejné zprávy pro všechny zúčastněné strany (klienty, zajišťovny, ratingové agentury) v solventnostní a finanční zprávě SFCR. Celkově budou RSR a SFCR kombinovat kvantitativní a kvalitativní informace o rizikové pozici pojišťovny. Pokyny informační povinnosti se neustále vyvíjí. EIOPA vydává aktualizované dokumenty jak pro RSR tak pro SFCR, nicméně pojišťovny budou muset dle směrnice podávat zejména následující informace: - Popis činnosti a výkonnosti pojišťovny, - popis řídícího a kontrolního systému a posouzení jeho přiměřenosti s ohledem na rizikový profil pojišťovny, - popis vystavení rizikům, koncentrace rizik, snížení rizik a citlivosti rizik, a to samostatně pro každou kategorii rizika, - popis, a to samostatně pro aktiva, technické rezervy a další závazky, podkladů a metod použitých k jejich ocenění spolu s vysvětlením veškerých významných rozdílů v podkladech a metodách použitých k jejich ocenění v účetní závěrce, - popis řízení kapitálu, včetně alespoň: - struktury a výše kapitálu a jeho kvality, - výše SCR a MCR, - způsobu, který je použit pro výpočet SCR, - informací umožňujících řádné porozumění hlavním rozdílům mezi předpoklady souvisejícími se standardním vzorcem 35

37 a předpoklady souvisejícími s jakýmkoli interním modelem použitým pojišťovnou pro výpočet SCR - částky jakéhokoli nedodržení MCR nebo jakéhokoli významného nedodržení SCR během období, za které se podává zpráva, a to i kdyby bylo toto nedodržení následně vyřešeno, s vysvětlením vzniku a následků, jakož i jakýchkoli přijatých nápravných opatření Srovnání Solvency II se Solvency I Základní rozdíl spočívá ve způsobu stanovování výše kapitálových požadavků. Solvency I stanovují zvlášť pro životní a neživotní pojištění disponibilní míru solventnosti DMS, která musí být vyšší než požadovaná míra solventnosti PMS, přičemž při výpočtu je zahrnuto pouze upisovací pojistné riziko. Solvency II stanovuje minimální kapitálový požadavek MCR a solventnostní kapitálový požadavek SCR za životní i neživotní pojištění, přičemž při výpočtu jsou zohledněna všechna rizika, která se týkají činnosti pojišťovny. Ke krytí kapitálových požadavku dle Solvency I slouží vlastní zdroje, na které nejsou kladeny žádné kvalitativní požadavky. Ke krytí kapitálových požadavků podle Solvency II slouží vlastní kapitál, který se skládá z definovaných účetních položek. Solvency II zavádí dva druhy dělení kapitálu. Kapitál dělí na základní a doplňkový. Položky kapitálu jsou dále řazeny do Tiers na základě schopnosti absorbovat ztrátu. Ke krytí MCR je určen základní kapitál (pouze Tier 1 a Tier 2), ke krytí SCR součet základního a doplňkového kapitálu všech Tiers. Podle Solvency I jsou pro výpočet technických rezerv definována jednoznačná pravidla. Přístup podle Solvency II staví na principu výpočtu podle tzv. tržní konzistence a předpokládá výpočet technických rezerv pro závazky rozčleněné do rizikově homogenních skupin. Také na straně aktiv vyžaduje Solvency II změnu přístupu k oceňování. Podle nových pravidel budou aktiva pojišťovny oceňována na tržním principu. Dalším rozdílem je dle HAVLICKÉHO a STEINHÜBELOVÉ (2012) role pojistného matematika. Současná legislativa Solvency I definuje odpovědného pojistného matematika, který má rozsah odpovědností definovaný zákonem. Je na něj kladen požadavek na aktuárskou certifikaci udělovanou Českou společností aktuárů. Solvency II definuje pojistně-matematickou funkci jako součást řídícího a kontrolního systému bez nutnosti výše uvedené certifikace, avšak po splnění definovaných požadavků. 36

38 Obr.č.3: Rozdíly mezi Solvency I a Solvency II Zdroj: HAVLICKÝ, STEINHÜBELOVÁ (2012), vlastní zpracování Srovnání Solvency II s Basel II Basel II je obdobný koncept regulace platný v oblasti bankovnictví, a proto se stal inspirací při tvorbě nové regulace v oblasti pojišťovnictví. Je založen na systému tří pilířů, kde v pilíři I jsou definovány minimální kapitálové požadavky, v pilíři II jsou upraveny aktivity bankovního dohledu a pilíř III se týká tržní disciplíny. Níže je uveden obecný vzorec pro výpočet kapitálové přiměřenosti Basel II. V čitateli jsou složky regulatorního kapitálu, ve jmenovateli jsou kapitálové požadavky k úvěrovému, tržnímu a operačnímu riziku. V současné době se v bankovnictví připravuje Basel III, který by měl odstranit nedostatky Basel II. S jeho plným zavedením se počítá až v roce Vzorec č.8: Výpočet kapitálové přiměřenosti dle Basel II KP KP ÚR kapitál KP KP TR OR 0,8 0,8 37 Zdroj: KAŠPAROVSKÁ (2006) Koncepty Basel II a Solvency II jsou založeny na principu třech pilířů a vytvářejí podněty, které umožňují lépe porozumět a řídit rizika. Dle ČAP (2006) mezi nimi však rovněž existují podstatné rozdíly: - Solvency II směřuje k harmonizaci finančních trhů v dlouhodobém horizontu, zatímco Basel II dává značnou svobodu lokálním regulátorům, - Basel II se zaměřuje na kvantifikaci úvěrového, tržního a operačního rizika, zatímco Solvency II se zabývá rizikovou analýzou portfolia s použitím integrovaného přístupu a zohledněním závislostí mezi rizikovými kategoriemi, - Solvency II váže kapitálový požadavek přímo na riziko nesolventnosti (úpadek pojišťovny např. 0,5 % na úrovni ročního horizontu), zatímco

39 Basel II kalibruje výši kapitálu k předchozí úrovni kapitálové přiměřenosti dle Basel I, - Solvency II je založená na reálném ocenění aktiv a pasiv pojišťovny, zatímco Basel II se zabývá pouze stranou aktiv banky, - Solvency II včleňuje diversifikaci do modelů, zatímco Basel II diversifikační efekty řeší značně zjednodušeně (kapitálové požadavky mezi různými riziky se pouze sčítají, čímž je zcela ignorována diversifikace mezi různými riziky), - Solvency II umožňuje vytvoření kompletního vnitřního modelu pojišťovny, zatímco Basel II umožňuje úplný model pouze pro tržní riziko a operační riziko. Pro nejdůležitější bankovní riziko kreditní riziko je regulátorem umožněno používat vnitřních modelů pouze k určení parametrů pravděpodobnosti ztráty a ztráty v úpadku. To znamená, že banky nejsou povzbuzovány k porozumění těžkých konců distribučních rozdělení a korelací, což jsou dvě klíčové charakteristiky z hlediska kvalitního řízení rizik a úvah kolem nesolventnosti. 38

40 5. Kvantitativní dopadové studie V roce 2005 požádala Evropská komise výbor CEIOPS o pomoc při vytváření směrnice Solvency II v podobě vypracování kvantitativních dopadových studií QIS. Účast v těchto studiích byla pro pojišťovny zcela dobrovolná, nicméně se v nich pojišťovny mohly k připravované směrnici vyjádřit. Na základě výsledků QIS je směrnice následně upravována. Tyto studie mají Evropské komisi poskytnout úplné, podrobné a všestranné informace a souvislosti o průvodních jevech a důsledcích, jež by pro odvětví pojišťovnictví implementace nových pravidel solventnosti mohla mít. Uskutečněno jich bylo pět. Následující tabulka č.6 zachycuje základní přehled o jednotlivých QIS období, ve kterém proběhly, jejich zaměření a účast organizací včetně české účasti. Tab.č.6: Uskutečněné kvantitativní dopadové studie QIS Období Zaměření Účast celkem říjen prosinec 2005 květen červenec 2006 duben červen 2007 duben červen 2008 srpen - listopad Úroveň obezřetnosti technických rezerv - Výpočet rizikové marže při různých hladinách spolehlivosti - Testování výpočtů SCR a MCR - Důraz kladen na metodologii, nikoli na finální kalibraci - Standardní formule SCR a MCR - Důraz kladen na finální kalibraci standardní formule - Výpočet MCR modulovým přístupem - Testování zjednodušených výpočtů - Výpočet MCR kombinovaným přístupem - Důraz kladen na finální kalibraci standardní formule - Výpočet MCR kombinovaným přístupem 312 organizací z 19 zemí 514 organizací z 23 zemí organizací z 28 zemí organizací z 30 zemí organizací z 30 zemí Účast v ČR 0 pojišťoven 2 pojišťovny 12 pojišťoven 14 pojišťoven 18 pojišťoven Zdroj: vlastní zpracování 39

41 5.1 QIS 1 První kvantitativní dopadová studie byla uskutečněna v období od října do prosince roku Dle CEIOPS (2006 a) se do studie se zapojilo 312 organizací z 19 zemí EU. Z ČR se neúčastnila žádná pojišťovna. QIS 1 byla zaměřena na testování úrovně obezřetnosti pojistně-technických rezerv a výpočet rizikové marže při různých hladinách spolehlivosti. Výsledkem bylo zjištění, že v oblasti životního pojištění je ve většině případů aktuální nastavení pojistně-technických rezerv nadhodnocené tj. vyšší než jejich nejlepší odhad a rizikové marže těchto rezerv jsou nižší, než vyžaduje směrnice. V neživotním pojištění byl zjištěn opačný stav. QIS 1 měla určitá omezení, např. tam, kde pojišťovny nebyli schopny poskytnout relevantní čísla, bylo doporučeno použít aproximace, počet účastníků byl nízký a CEIOPS nemohl vyvodit závěr pro EU jako celek. Zapojené pojišťovny se shodly ve třech klíčových problémech - nedostatek času, zdrojů a zkušeností. 5.2 QIS 2 Druhá kvantitativní dopadová studie byla uskutečněna v období od května do června Dle CEIOPS (2006 b) se do QIS 2 se zapojilo 514 organizací z 23 států EU. Do studie se zapojily dvě české pojišťovny. Počet zúčastněných subjektů vzrostl o 65 % oproti QIS 1. Cílem studie bylo především testování možných metod a způsobů propočtů kapitálových požadavků, tedy nebyl kladen důraz na jejich výslednou kalibraci. Metodologie definovaná CEIOPS dala subjektům volnou ruku ve zvolení korelace jednotlivých rizik. Z toho vyplývá, že při porovnávání výsledků propočtů mezi jednotlivými subjekty nejsou výsledky zcela konzistentní. Graf č.1: Organizace zapojené do QIS 2 dle velikosti Malé 220 Střední Velké Zdroj: CEIOPS (2006 b), vlastní úpravy Rozdíl mezi MCR a SCR byl zkoumán pomocí ukazatele poměru MCR/SCR. Čím více se poměr blíží ke 100 %, tím více pojišťovna směřuje k insolvenci. Celkem ve třinácti státech byl u většiny pojišťoven zjištěn poměr nižší než 75 %. Ve čtyřech zemích byl u většiny pojišťoven poměr vyšší než 75 %. Lze konstatovat, že většina pojišťoven zůstala solventní. 40

42 SCR odráží kvantifikovatelná rizika (životní upisovací riziko, neživotní upisovací riziko, zdravotní upisovací riziko, riziko selhání protistrany, tržní riziko a operační riziko). Nejrizikovějším faktorem pro životní a univerzální pojišťovny se stalo tržní riziko, v neživotním pojištění se jedná o upisovací rizika. Technické rezervy vyšly na nižší úrovni oproti současnému stavu dle Solvency I jak u životních tak neživotních pojišťoven. Závěrem QIS 2 je, že dojde k nárůstu kapitálových požadavků při současném nárůstu disponibilního kapitálu a poklesu technických rezerv oproti Solvency I. Byl zkoumán dopad nových kapitálových požadavků podle druhů pojišťoven. Pojišťovny byly rozděleny podle velikosti, vlastnické struktury (zda se jedná o část finanční skupiny nebo samostatný podnik) a podle obchodních linií. - Dopad dle velikosti - na malé společnosti může mít Solvency II větší dopad, - dopad dle struktury pojišťovny, které podnikají samostatně a nejsou členem větší finanční skupiny, jsou více vystaveny změnám v kapitálových požadavcích. Vysvětleno to bylo tím, že samostatné pojišťovny jsou většinou menší než pojišťovny v rámci finančních celků, - dopad dle obchodní linie - větší dopad změny propočtů se projeví u pojišťoven provozující pouze neživotní pojištění. Nejčastější námitky ke QIS 2 jsou dle ČNB (2006) následující: - Zúčastněným se zdály být některé parametry a korelační koeficienty nastaveny opatrně, zejména se jednalo o tržní a neživotní upisovací riziko. - Mnoho malých pojišťoven označilo velikostní faktor jako nevhodný. Velikostní faktor určuje malým pojišťovnám relativně vyšší požadavky na kapitál z důvodu většího vystavení tržním volatilitám. - Řada organizací si stěžovala na nedostatek času, který jim byl vymezen na vyplnění příslušných dotazníků a tabulek. - Některé organizace nebyly schopny odpovědět na všechny otázky. Mnoho jich muselo použít aproximace z důvodů časových a zdrojových omezení, což má za následek snížení vypovídací schopnosti výsledků. 5.3 QIS 3 Třetí kvantitativní dopadová studie proběhla v období od dubna do června Dle CEIOPS (2007) se zúčastnilo organizací z 28 států EU. Jedná se o stoprocentní nárůst zúčastněných organizací oproti QIS 2. Do QIS 3 se zapojilo celkem dvanáct tuzemských pojišťoven. Většina českých pojišťoven je univerzálního charakteru, proto byly zahrnuty v životním i neživotním pojištění. Čistě životní pojišťovna se zúčastnila jedna, čistě neživotní potom tři. Čeští účastnící QIS 3 byli pouze z řad malých 41

43 a středních pojišťoven. QIS 3 se zaměřila na posouzení proveditelnosti a vhodnosti navrhovaných metod kalkulace a kalibrace výpočtu SCR a MCR, což bylo předmětem kvantitativního dotazníku. Dále pojišťovny vyplňovaly kvalitativní dotazník, ve kterém se mohly vyjádřit k problémům s vyplněním kvantitativního dotazníku a mohly sdělit veškeré komentáře. Graf č.2: Organizace zapojené do QIS 3 dle velikosti Malé Střední Velké Zdroj: CEIOPS (2007), vlastní úpravy Všechny zúčastněné české pojišťovny dle ČNB (2007) bez problémů splňovaly MCR a u všech českých pojišťoven vyjma jedné vyšla hodnota SCR vyšší než PMS dle aktuálního konceptu Solvency I. U dvou pojišťoven byl shledán kapitálový požadavek SCR vyšší než hodnota vlastních zdrojů. Tedy 10 pojišťoven splnilo kritérium solventnosti podle použité metodologie bez jakýchkoli dodatečných nároků na kapitálové zdroje. Na grafu č. 3 jsou zobrazeny solventnostní pozice českých účastníků dle QIS 3. První sloupec vyjadřuje poměr DMS a PMS dle konceptu Solvency I. Z druhého sloupce je patrný poměr vlastních zdrojů ke SCR dle metodologie QIS 3. Všechny pojišťovny mají dostatečnou výši disponibilní solventnosti, která převyšuje její požadovanou výši. České pojišťovny tedy nevykazují potíže se solventností. Graf č.3: Solventností pozice českých účastníků QIS 3 42 Zdroj: ČNB (2007) Studie QIS 3 zkoumala také používání různých druhů vlastních zdrojů pojišťoven. Jak uvádí ČNB (2007) bylo zjištěno, že české pojišťovny

44 používají pouze vlastní kapitál patřící do Tier 1. Jeho největší část je tvořena rozdíly z přecenění závazků, základním kapitálem a zadrženými zisky. Dále QIS 3 porovnávala výsledky SCR získané pomocí standardního vzorce a pomocí interních modelů. Pro většinu pojišťoven bylo SCR vypočtené pomocí interního modelu nižší než pomocí standardního vzorce. Průměrné snížení celkového SCR při používání interních modelů u životních pojišťoven bylo 15%. Průměrné snížení celkového SCR u neživotních pojišťoven při využití interního modelu bylo 25%. České pojišťovny se však do této části studie nezapojily. Největší kapitálový požadavek byl zjištěn k tržnímu riziku v životním pojištění, pro neživotní pojištění to bylo upisovací riziko. Dále se potvrdily závěry předešlé studie, tedy že pravděpodobně dojde k nárůstu kapitálových požadavků při současném nárůstu disponibilního kapitálu a poklesu technických rezerv oproti Solvency I. Nejčastější námitky ke QIS 3 jsou dle ČNB (2007) následující: - Pojišťovny chtěly vysvětlit způsob určení korelačních koeficientů vztahujících se k výpočtu SCR a kapitálového požadavku k operačnímu riziku. - Častou výhradou byla nejednoznačnost obecných definic, ty dávají podle pojišťoven prostor k subjektivnímu výkladu. - Některé subjekty dále pocítily potíže se zařazením svých produktů do navržených kategorií. - Část dotazníku se věnovala vlastním zdrojům s důrazem na kontingentní formy kapitálu a jejich oceňování. České pojišťovny nemají s těmito formami kapitálu dostatek zkušeností a obecně by uvítaly přesnější definice typů vlastních zdrojů včetně metodiky rozčlenění do jednotlivých Tiers. - Nespokojenost účastníků s časovou náročností studie. 5.4 QIS 4 V období od dubna do června roku 2008 se uskutečnila QIS 4. Celkem se dle CEIOPS (2008) zúčastnilo pojišťoven z 30 zemí. Nárůst počtu zúčastněných subjektů byl o 37 % oproti QIS 3. Českých pojišťoven se zúčastnilo 14. Čistě životní pojišťovny se zúčastnily dvě, čistě neživotní potom čtyři, zbytek bylo univerzálního charakteru. Čeští zástupci byli pouze z řad malých a středních pojišťoven. Na rozdíl od QIS3 nebyl kladen důraz na kalibraci samotného standardního vzorce, ale zejména na otestování navržených zjednodušených a aproximativních výpočtů, ať už pro technické rezervy pojišťoven, nebo pro kapitálové požadavky. Možná zjednodušení jsou použitelná za předem daných okolností. Dále pojišťovny obdržely kvalitativní dotazník, ve kterém se mohly vyjádřit k problémům s vyplněním kvantitativního dotazníku a rovněž mohly sdělit veškeré komentáře. 43

45 Graf č.4: Organizace zapojené do QIS 4 dle velikosti Malé Střední Velké Zdroj: CEIOPS (2008), vlastní úpravy Hodnota SCR českých účastníků QIS 4 se průměrně zvýšila o 149 % oproti současné PMS, tento rozdíl byl částečně vykompenzován vyšší hodnotou vlastních zdrojů. Oproti QIS 3 se dle ČNB (2008 b) nevyskytla žádná česká pojišťovna, která by vykázala potíže se splněním kapitálových požadavků, čili množství vlastních zdrojů pokrývá požadavek na SCR, přičemž poměr vlastních zdrojů a SCR klesl z 335 % na 235 %. Na obrázku níže jsou zachyceny solventnostní pozice českých účastníků QIS 4. První sloupec vyjadřuje poměr DMS a PMS dle aktuálního konceptu Solvency I. Z druhého sloupce je patrný poměr vlastních zdrojů k SCR dle metodologie QIS4. Všechny pojišťovny mají dostatečnou výši disponibilní solventnosti, která převyšuje její požadovanou výši. Graf č.5: Solventnostní pozice českých účastníků QIS 4 Zdroj: ČNB (2008 b) Poměry MCR a SCR českých účastníků QIS 4 jsou uvedeny na následujícím grafu č.6. Vlastní zdroje dle ČNB (2008 b) významně převyšovaly MCR. Výše MCR v průměru odpovídala 70 % současné PMS, čímž se prokázalo, že české pojišťovny nemají potíže se solventností. 44

46 Graf č.6: Poměry MCR/SCR českých účastníků QIS 4 Zdroj: ČNB (2008 b) Důležitou součástí QIS 4 bylo testování zjednodušených výpočtů. Nejčastěji byly tyto zjednodušené výpočty použity u tržního rizika a životního upisovacího rizika. U prvně jmenovaného dávala zjednodušení nižší výsledky než standardní vzorec (zejména požadavek k úrokovému riziku poklesl při použití zjednodušení v průměru o 50 %). Naopak u životního pojistného rizika (s výjimkou rizika dlouhověkosti) zjednodušení dávala vyšší požadavky zejména pro riziko stornovost. QIS 4 se opět zaměřila na oblast vlastních zdrojů. V ČR nastala obdobná situace jako v předešlé studii, kdy bylo zjištěno, že pojišťovny používají zejména vlastní kapitál z Tier 1. Pouze jediná česká pojišťovna uvedla jako jeden ze zdrojů také kapitál z Tier 2. Došlo k růstu celkových vlastních zdrojů proti současné DMS o 75 %. Největší kapitálové požadavky byly zjištěny k tržnímu riziku (zejména akciové riziko) v životním pojištění, a k upisovacímu riziku (v důsledku katastrofických událostí) v neživotním pojištění. Rizikem, které pojišťovny nejméně ohrožuje, se stalo riziko úvěrové. Studie potvrdila nárůst kapitálových požadavků oproti Solvency I. Technické rezervy opět vyšly na nižší úrovni oproti současnému stavu, a sice v oblasti životního pojištění průměrně o 27 % a v neživotním pojištění v průměru o 25 %. V důsledku toho došlo k nárůstu disponibilního kapitálu. Nejčastější námitky ke QIS 4 jsou dle ČNB (2008 b) následující: - Nesouhlas vzbudila možnost výpočtu akciového rizika pomocí equity dampener (v jeho rámci se bere v úvahu durace závazků), ta byla jednomyslně zamítnuta nejen českými pojišťovnami a ČNB, ale i zástupci všech zúčastněných zemí. Subjekty zde cítily nesoulad se základními principy Solvency II prostřednictvím výpočtu kapitálových požadavků v jednoletém horizontu a dále měly pocit, že by došlo ke zvýhodnění akcií vůči ostatním investicím drženým pojišťovnami rovněž delší dobu. 45

47 - Pojišťovny si stěžovaly na přístup ke stanovení MCR. Již během QIS 3 vyjádřily nespokojenost s modulovým přístupem, nyní se ohradily proti kombinovanému přístupu s přáním o využívání kompaktního přístupu. ČNB se přiklonila k přístupu kombinovanému, který považuje za vhodný kompromis. - Opětovně si účastníci QIS 4 stěžovali na nejednoznačnost obecných definic dávající prostor k subjektivním výkladům, na nedostatek dat v rozsahu vyžadovaném studií a na potíže se zařazením svých produktů do navržených kategorií. - Nespokojenost účastníků s časovou náročností studie. 5.5 QIS 5 Na podzim roku 2010 proběhla v pořadí pátá kvantitativní dopadová studie. Dle EIOPA (2011) se zúčastnilo organizací z 30 zemí. Tyto organizace pokrývaly 99,5 % trhu životního a 94,4% neživotního pojištění v EU. Celkový nárůst počtu zúčastněných subjektů představoval 78,4 % proti QIS 4. Došlo k nárůstu účasti zejména středních a velkých subjektů. Došlo k naplnění cíle Evropské komise týkající se účasti na studii - min. 60 % pro individuální subjekty a 75 % pro skupiny, což se naplnilo, a proto již výsledky vzešlé ze studie mohou být považovány za směrodatné pro stanovení nových pravidel. Z ČR se zúčastnilo 23 pojišťoven. Čtyři pojišťovny byly životní, sedm neživotních a dvanáct univerzálních. Čeští účastníci představovali pouze malé a střední pojišťovny. Graf č.7: Účast českých pojišťoven v QIS 5 Počet českých pojišťoven na trhu Počet českých pojišťoven v QIS Životní pojišťovny Univerzální pojišťovny Neživotní pojišťovny Zdroj: ČNB (2011), vlastní úpravy 46

48 Graf č.8: Organizace zapojené do QIS 5 dle velikosti Malé Střední Velké Zdroj: EIOPA (2011), vlastní úpravy Studie byla zaměřená primárně na výslednou kalibraci výpočtů kapitálových požadavků. Dále pojišťovny obdržely kvalitativní dotazník, ve kterém se mohly vyjádřit k problémům s vyplněním kvantitativního dotazníku a rovněž mohly sdělit veškeré komentáře. SCR byl počítán agregací dílčích kapitálových požadavků prostřednictvím korelační matice (BSCR) a jejich obohacení o kapitálový požadavek k operačnímu riziku (SCR Op) a následné upravení o schopnost odložených daní a technických rezerv absorbovat ztráty (Adj TP/DT). Z grafu č.9 je možné vysledovat, jak se jednotlivá rizika podílejí na konečné výši SCR. Kumulace rizik dosáhne 180 % SCR. Poté je zohledněna vzájemná eliminace některých rizik ve výši 32 %. BSCR tak tvoří 148 % SCR. Kapitálový požadavek k operačnímu riziku tvoří 8 %. Po úpravě o schopnost odložených daní a technických rezerv absorbovat ztráty dostaneme konečný SCR. Jak je vidět z grafu nejvýznamnější riziko u evropských pojišťoven je tržní riziko, postupně se k němu přidávají neživotní upisovací riziko, životní upisovací riziko, úvěrové riziko a zdravotní upisovací riziko. Graf č.9: Struktura SCR dle QIS 5 Zdroj: EIOPA (2011), vlastní úpravy 47

49 Dle ČNB (2011) průměrně představovala hodnota vlastního kapitálu k MCR 676 %, všechny české pojišťovny tedy vykázaly mnohem vyšší hodnotu kapitálu než minimální vyžadovanou hranici a potvrdily tak, že nemají potíže se solventností. Hodnota SCR se zvýšila na 258 % oproti současné PMS. Hodnota vlastních zdrojů vzrostla na 152 %. Na grafu č.10 jsou zachyceny solventnostní pozice českých účastníků studie QIS 5. První sloupec vyjadřuje poměr DMS a PMS dle aktuálního konceptu Solvency I. Z druhého sloupce je patrný poměr vlastních zdrojů k SCR dle metodologie QIS 5. Všechny pojišťovny měly dostatečnou výši disponibilní solventnosti, která převyšuje její požadovanou výši. Graf č.10: Solventnostní pozice českých účastníků QIS 5 Zdroj: ČNB (2011) V oblasti vlastních zdrojů nastala v ČR obdobná situace jako v předešlých studiích, kdy bylo zjištěno, že pojišťovny používají zejména vlastní kapitál z Tier 1. Žádný subjekt neuvedl využívání kapitálu z Tier 2. Tři pojišťovny popsaly jako jeden ze zdrojů také Tier 3 představovaný odloženými daňovými pohledávkami. Během QIS 5 se do testování interních modelů zapojil jeden český účastník. Ačkoliv se některé vypočtené kapitálové požadavky lišily, výsledek byl prakticky totožný s tím, který by vyšel při použití standardního modelu. Vypočtená výše technických rezerv poklesla průměrně o 24 % proti současnému stavu. V důsledku toho došlo k nárůstu disponibilního kapitálu. Studie potvrdila další nárůst kapitálových požadavků oproti QIS 4. Nejčastější námitky ke QIS 5 jsou dle ČNB (2011) následující: - Pojišťovny si stěžovaly na to, že některé výpočty jsou vytvořeny příliš komplexně, především u výpočtu úvěrového rizika či rizikové přirážky technických rezerv. Pojišťovny se dále vyslovily o komplikovanosti a neproveditelnosti výpočtu očekávaných zisků z budoucího pojistného, - Pojišťovny byly nespokojené s tzv. ohraničením kontraktu (contract boundary), který stanovuje, jaké finanční toky se zahrnou do výpočtu technických rezerv a kapitálových požadavků. Pojišťovnám se definice 48

50 zdála nejednoznačná a často docházelo k odlišným interpretacím, což způsobilo nestejné dopady na kapitál. - Dalším problémem, který pojišťovny vyžadovaly sjednotit, byly úpravy BSCR, konkrétně problematika absorpční schopnosti odložené daně. - Častou výhradou se stala také podle českých účastníků příliš vysoka kalibrace kapitálového požadavku k riziku povodní, dále nadhodnocené riziko stornovosti či struktura dat pro výpočet neživotního katastrofického rizika nevyhovující českým zvyklostem. V ČR jsou nejvýznamnějším neživotním katastrofickým rizikem povodně. Jak uvádí EIOPA (2012) kapitálový požadavek k tomuto riziku je stanoven dle QIS 5 pomocí CRESTA zón. Společnost CRESTA je nezávislý orgán pro technickou správu pokrytí přírodních rizik v pojišťovnictví. CRESTA zóny jsou definovány pro většinu světa až na úroveň PSČ. V ČR jsou CRESTA zóny pro první dvě číslice PSČ. Toto dělení je jednoduché, ale nepřesné. Nezohledňují využití objektu, stavební materiál, počet podlaží, stáří objektu, podmínky pojistných smluv. Ale především, jak je vidět na obrázku č. 4, vůbec nesouvisí s terénem a vodními toky. Obr.č.4: CRESTA faktory pro riziko povodní dle QIS 5 v ČR Zdroj: HAVEL (2012), vlastní úpravy Dle odpovědného pojistného matematika AXA pojišťovny HAVLA (2012) je modelování pomocí CRESTA zón zastaralé. V současnosti jsou k dispozici přesnější data. Digitální katastrofické modely v současnosti umí modelovat katastrofické jevy s vysokým stupněm geografického rozlišení, s rozlišením škodného potenciálu (domácnost, průmysl), s možností aplikací různých variant pojistných smluv (spoluúčast, limity pojistného plnění). 49

51 5.6 Dílčí závěr I Klíčový závěr týkající se ČR je, že se výsledky českých pojišťoven se nijak výrazně neliší od celoevropského průměru a není tedy nutné přizpůsobovat dílčí výpočty českému pojistnému trhu. Došlo ke zjištění, že české pojišťovny mají v držbě dostatečné množství kapitálu vzhledem k požadavkům směrnice a jejich klienti tudíž nejsou ohroženi. České pojišťovny by neměly mít dle provedených kvantitativních dopadových studií s přechodem na Solvency II výraznější problémy. Podle kvantitativních dopadových studií dojde ke snížení hodnoty technických rezerv oproti dosavadním, zvýšení MCR a SCR, což bude částečně vykompenzováno nárůstem disponibilních vlastních zdrojů, který bude způsoben přeceněním technických rezerv podle pravidel Solvency II. Použití interního modelu povede k nižšímu SCR než za použití standardního modelu. V některých případech by mohlo jít až o 20% snížení. Kapitálové požadavky byly v rámci zatím poslední QIS 5 navýšeny oproti QIS 4, což v sobě pravděpodobně odráží zvýšenou rizikovou averzi v důsledku dopadů finanční krize. Segment pojišťovnictví je však dlouhodobě nejstabilnějším odvětvím finančních trhů a dopad krize měl na oblast pojišťovnictví, na rozdíl od bankovního sektoru, pouze sekundární vliv. V souvislosti s tím, že odvětví pojišťovnictví nebylo původcem finanční krize, vyvstává otázka, zda bylo zvýšení kapitálových požadavků v reakci na finanční krizi nutné. EIOPA navýšila korelační parametry. Například bez dostatečného vysvětlení nastavila pozitivní korelace pro všechna nezávislá rizika (např. riziko stornovosti s rizikem úmrtí). Dle ČAP (2010) průběžně prováděné testy nepotvrdily potřebu nadměrného navyšování kapitálových požadavků, přesto hrozí riziko extrémně obezřetných pravidel. Vlivem obrovské zátěže, zejména na malé a střední pojišťovny, může dojít k vyšší koncentraci pojistného trhu, a logicky tak i ke snížení konkurence. Na enormně přísné požadavky mohou doplatit především klienti pojišťoven, jimž se mohou zvednout ceny pojistných produktů. Ve shrnutí poslední kvantitativní dopadové studie EIOPA uvádí, že QIS 5 je s největší pravděpodobností posledním uskutečněným cvičením. V současnosti ale probíhá již šestá studie QIS 6, jejíž výsledky budou pravděpodobně známi v průběhu roku Dle CEA (2012) budou výsledky studie známi před dokončením textu Omnibus II. Tuto skutečnost federace vítá, avšak dodává je politováníhodné, že to může vést ke zpoždění účinnosti Solvency II, ale je důležité, aby výsledky zkoušek byly do Omnibus II promítnuty, neboť je nezbytné zjistit, zda nový regulatorní režim je jak vhodný tak proveditelný. Z rozhodnutí o provedení QIS 6 vyplývá, že si zákonodárci uvědomují, že je třeba zhodnotit, zda opatření neohrozí existenci pojišťoven, tedy že nebudou jejich dlouhodobé investice v ohrožení. Je nutné zajistit, aby nová opatření byla správně navržena a pracovala správně v evropských podmínkách. 50

52 6. Potenciální dopady Solvency II na český pojistný trh Pojišťovny nejsou jedinými subjekty pojistného trhu, představují stranu nabídky. Poptávku tvoří domácnosti, firmy apod. Potenciální dopady Solvency II jsou uvedeny dle subjektů pojistného trhu, kterými jsou pojišťovny, pojišťovací skupiny, spotřebitelé, orgány dohledu a stát. Poté jsou uvedeny dopady na pojistný trh jako celek. 6.1 Potenciální dopady na pojišťovny Solvency II klade požadavky na rozličné oblasti v činnosti pojišťoven. V následujícím textu jsou uvedeny potenciální dopady nové regulace na kapitálové požadavky, systém řízení rizik, systém vnitřní kontroly, data, pojistné produkty, investiční strategii, náklady a další. Pojišťovnám byl zaslán dotazník. Na otázky odpověděly pojišťovny Kooperativa, ČSOB, Generali, Ergo (bývalá Victoria) a Maxima. Dále byly informace čerpány z výročních zpráv pojišťoven Aegon, Uniqa, ING a Allianz Kapitálové požadavky Pojišťovna Ergo se zúčastnila QIS 3, QIS 4 a QIS 5, přičemž kapitálové požadavky byly vždy splněny. Podle parametrů QIS 5 došlo ke snížení technických rezerv a zvýšení kapitálových požadavků. Pojišťovna Generali se zúčastnila všech QIS vyjma QIS 1, přičemž kapitálové požadavky byly vždy splněny. Podle parametrů QIS 5 došlo k mírnému snížení technických rezerv a zvýšení kapitálových požadavků. Pojišťovna ČSOB se zúčastnila QIS 3, QIS 4 a QIS 5, přičemž kapitálové požadavky byly vždy splněny. Podle parametrů QIS 5 došlo ke snížení technických rezerv a zvýšení kapitálových požadavků. Pojišťovna Kooperativa se zapojila do QIS 5. Zaznamenala mírné snížení technických rezerv a zvýšení kapitálových požadavků, což odpovídá průměrným výsledkům zapojených organizací do QIS 5. Požadavky QIS 5 splnila. Pojišťovna Maxima se zapojila do QIS 5 a kapitálové požadavky splnila. Jako jediná z dotázaných pojišťoven vysledovala snížení kapitálových požadavků oproti současnosti. Solvency II umožňuje pro výpočet SCR použít standardní, interní nebo částečný interní model. Ve standardním modelu pro výpočet SCR jsou dány váhy, které zohledňují daná rizika. Vzorec je však konstruován pro celou EU. V každém státě jsou trochu jiné podmínky na trhu a jiná živelná nebezpečí. Některým pojišťovnám tak nemusí standardní model vyhovovat a raději budou používat interní (částečný interní) model. Menší pojišťovny jsou tak v nevýhodě, neboť nemusí mít dostatečné zdroje jako větší pojišťovny, aby si mohly vytvořit svůj vlastní interní model pro výpočet SCR. 51

53 Problém rozdílných kapacit jednotlivých pojišťoven Solvency II řeší prostřednictvím tzv. principu proporcionality, který mohou využít malé pojišťovny. I když základní principy regulace a dohledu budou pro všechny pojišťovny stejné, právě zmíněný princip proporcionality by měl zajistit přiměřenou zátěž, vzhledem k možnostem dané pojišťovny, prostřednictvím relativně široké škály metod řízení rizik. Princip se bude uplatňovat jak na kvalitu a kvantitu požadavků, tak na přísnost pravidel regulace. Komplexnost systémů řízení pojišťoven bude tedy závislá jak na jejich velikosti, tak na objemu jejich rizikových expozic. Např. v oblasti compliance je management povinen zaručit trvalý soulad s legislativou, regulací a administrativními požadavky. Malé pojišťovny mohou compliance funkci pokrýt v rámci vnitřního řídícího a kontrolního systému, což je ilustrativní příklad aplikace principu proporcionality v rámci Solvency II. Za malou pojišťovnu je dle směrnice Solvency II označována pojišťovna, která má roční předepsané pojistné nižší než 5 mil. eur, hodnota jejich hrubých technických rezerv je nižší než 25 mil. eur, není součástí skupiny, její technické rezervy jsou vyšší než 25 mil. eur, neprovozuje pojištění odpovědnosti a případnou zajišťovací činnost provozuje pouze v omezeném rozsahu. Dle SVOBODOVÉ (2012) tiskové mluvčí pojišťovny Uniqa na českém pojistném trhu podle metodiky výše uvedené existují jen tři "malé pojišťovny. Zbytek pojišťoven nesplňuje definici malé pojišťovny a tak na ně nemůže být princip proporcionality aplikován Systém řízení rizik K tomu, aby byly splněny požadavky vyplývající ze Solvency II, je potřeba vybudovat komplexní systém řízení rizik. V rámci Solvency II bude nutné uvažovat minimálně o pěti kategoriích rizik: upisovací riziko, tržní riziko, kreditní riziko, operační riziko a riziko vyplývající z nesouladu při alokaci aktiv a pasiv (ALM). Mnoho pojišťoven má dle PULCHARTA (2012) již v současnosti vybudované kvalitní systémy řízení rizik (Enterprise Risk Management ERM). Solvency II sebou však přináší další rozsah požadavků na systémy řízení rizik. Systém řízení rizik dle Solvency II vyžaduje nastavení a podporu ze strany vrcholového vedení. Vedení musí vydat vnitřní normy, které stanoví filosofii řízení rizik, odpovědnosti a procesy. Při svém rozhodování by vedení mělo posuzovat vlivy rizik na svá rozhodnutí, zajistit odpovídající infrastrukturu systému řízení rizik v pojišťovně včetně výběru a zařazení funkce risk manažera. Jednotlivé organizační útvary by měly mít povědomí o možných dopadech těchto rizik na další části pojišťovny. Útvary by měly mít systémy, které dostatečně často upozorňují na odchylky od rozpočtů a předpovědí, aby bylo možné podniknout příslušné kroky, systematicky a pohotově hlásit vyššímu vedení organizace jakákoliv nová rizika nebo selhání stávajících opatření. Celopodnikovou analýzu rizik je dle MEYER (2005) možné provést např. na základě statických modelů typu Risk Based Capital (USA/Kanada) nebo progresivním přístupem jako např. Dynamic Financial Analysis. Zejména poslední ze jmenovaných koncepcí vyžaduje plně funkční IT 52

54 infrastrukturu. Některé pojišťovny již v současnosti mají vytvořeny nezávislá oddělení pro řízení rizik. Zejména však menší pojišťovny by měly taková oddělení pro řízení rizik vybudovat, pokud jej ještě nemají. Solvency II směřuje pojišťovny k tomu, aby využívali interní modely. Ve prospěch interních modelů jednoznačně svědčí nižší kapitálové požadavky (dle QIS 5 až o 20 % oproti standardnímu modelu). Vybudování optimálního interního modelu je však velmi náročné. Dle HROMÁDKA (2011) v pojišťovnách již existují interní modely, které poskytují jednoduché odhady kapitálu pro účely měření rizika. Tyto modely je nutné transformovat z původního nástroje na nástroj pro skutečně efektivní řízení rizik. Vedle tvorby samotného modelu je také nutné adekvátně zajistit jeho nepřetržitý provoz. Při implementaci je dle Hromádka vhodné zvážit zejména následující prvky: - Správa a řízení - důležitým aspektem je přiřazení jednoznačné odpovědnosti za schvalování, dokumentaci a validaci na všech úrovních, kde se model užívá. Dalším bodem je vytvoření a schválení pravidel pro validaci a změnu modelu, - předpoklady modelu, data a dokumentace pojišťovny musí prokázat validitu, teoretické opodstatnění a konzistentnost předpokladů a zejména obhájit nastavení předpokladů podle odborného (nejčastěji aktuárského) úsudku. Dále je nezbytné prokázat, že údaje mají dostatečnou kvalitu a že jsou úplné, vhodné a přesné. Dalším základním požadavkem je vedení dokumentace modelu včetně kompletního záznamu historie změn od okamžiku jeho implementace. Dokumentace pak může obsahovat stovky či dokonce tisíce stran a rozhodně by se neměla v počáteční fázi podcenit, - implementace, kalibrace a testování výstupů - pojišťovny musí zavést procesy, které jednoznačně prokážou, že implementace metodiky a předpokladů proběhla úspěšně. To obnáší zavedení procesů a kontrol pro používanou verzi modelu a posouzení kalibrace a výstupů prostřednictvím různých technik jako zpětné a zátěžové testování nebo testy citlivosti na chyby modelu, - podnikové procesy a použití modelu - důležitým krokem bude určení procesů, u nichž bude mít použití interního modelu význam, dále typ a frekvence používaného výstupu modelu (manažerské informace, výstupy ze stresového testování, interval spolehlivosti kapitálových požadavků), - validace interního modelu - proces přezkumu je zásadní podmínkou pro to, aby osoby, které činí podnikatelská rozhodnutí, internímu modelu skutečně důvěřovali. Cílem je poskytnout jistotu, že model je vybudován na pevných, robustních základech a že jeho případná omezení jsou známá a jasně daná. 53

55 Systém vnitřní kontroly Nutnost kontrolního systému, nástrojů zaměřených na posuzování pravdivosti a vypovídací schopnosti informací o činnosti pojišťovny je obsažena v pilíři II. Základem je dokumentace rizik, určení pravděpodobnosti dopadů jednotlivých rizik, včetně testování jejich správnosti. Pojišťovny mají povinnost vytvářet zprávu ORSA, kterou předloží orgánu dohledu. Ve zprávě bude pojišťovna hodnotit svůj rizikový profil a kapitálové potřeby. Nedílnou součástí je důraz na dodržování právních předpisů, hodnocení hospodárnosti, účinnosti a efektivnosti řízení pojišťovny. Kvalitní systém vnitřní kontroly by měl být samozřejmostí pro každý ekonomický subjekt bez ohledu na zavádění směrnice Solvency II Data Na správných datech jsou postaveny všechny aspekty Solvency II. Jedním z klíčových požadavků Solvency II je nutnost prokázat, že data používaná k výpočtu kapitálových požadavků jsou odpovídajícím způsobem řízena. Pojišťovny proto musí formalizovat a implementovat procesy řízení dat, datovou politiku, definici dat a testování kvality dat. Solvency II požaduje, aby interní směrnice a postupy pokrývaly řízení dat v průběhu celého životního cyklu (vznik, uložení, přenos, použití a archivace dat). Dle HALUZÍKOVÉ (2011) by pojišťovny měly vytvořit katalog všech dat použitých pro interní model, ORSA, SFCR, RSR reporting. Veškerá data musí být posouzena, co se úplnosti, relevantnosti a přesnosti týče. Pojišťovny si mají vytvořit vlastní koncepci kvality dat v rámci sestavování své datové politiky a také nastavit pravidla, jak budou tyto klíčové atributy posuzovat. Dále mají vyvinout vlastní testy kvality dat a používat je k monitorování a pravidelnému vykazování kvality dat. Toto vykazování bude součástí standardního balíčku informací předkládaných dohledu. Výpočet kapitálových požadavků je náročný na zajištění správných vstupních dat, neboť obsahuje stovky dílčích výpočtů. K zajištění potřebných dat je zapotřebí komplexních aktuárských modelů. Tak například hodnota technických rezerv musí odpovídat stávající částce, kterou by pojišťovny musely vyplatit, pokud by okamžitě převedly své pojistné a zajistné závazky na jinou pojišťovnu. Avšak dle JANEČKA (2012), managing director TOOLS4F, vzhledem k tomu že likvidní trh se závazky z pojištění neexistuje (nejen v ČR), je ve článku 77 směrnice uvedeno, jak se taková hodnota vypočte. Základem pro vypočet je model diskontovaných budoucích peněžních toků. K vytvoření modelu budoucích cash flow je zejména zapotřebí: - Aktuárské know-how pro vytvoření modelu, - nastroj, ve kterém se model připraví. Tradiční nástroje jako např. MS Excel nestačí a je potřeba využít některých specializovaných, - příprava předpokladů budoucího vývoje úmrtnost, náklady, stornovost, inflace, výnosy z investování a mnoho dalších, 54

56 - příprava diskontních faktorů pro vypočet současné hodnoty budoucích cash flow. Zavedení Solvency II bude mít velké dopady pro oblast reportingu. Požadavky na reporting jsou velmi detailní a data budou muset mít vysokou úroveň spolehlivosti. Jedna zpráva bude směřovat k veřejnosti a další pravidelné zprávy budou určeny dohledovému orgánu. Pojišťovny však mohou mít problém s tím, že jim například budou chybět data o pojistných událostech za x let zpátky. Podle VESELÉHO (2012 a) může jít o častý problém Pojistné produkty V důsledku zvýšených kapitálových požadavků se pojišťovny budou pravděpodobně orientovat na oblasti přinášející menší požadavky na kapitál. To znamená, že budou např. stanovovat výluky z krytí pojistných rizik, stanovovat maximální limity a zvyšovat spoluúčasti, nebo přestanou některé rizikové produkty nabízet úplně. Solvency II by mohla vést k přesnější diferenciaci cen. Vysoká rizika budou vyžadovat vyšší platby pojistného, protože pojistitelé budou muset takové riziko vyvážit vlastními zdroji. Naproti tomu pojistitelé s dobře diverzifikovaným portfoliem a s kvalitním programem pro řízení rizik budou potřebovat méně kapitálu. Vedle dopadu na parametry pojistných produktů by mohla mít směrnice dopad i na ceny pojistných produktů. Avšak většina pojišťoven, které vyplnily dotazník, se shoduje na tom, že neočekávají zásadní změny v cenách produktů. Zástupce pojišťovny Ergo uvádí Společnost nepociťuje potřebu měnit produktovou strategii s ohledem na solvenční požadavky, neboť solvenční kapitál je stále poměrně hluboko pod minimem požadovaným legislativou. Výjimkou je pojišťovna Kooperativa, podle které se implementace Solvency II dotkne pojistných produktů určitě Investiční strategie Podle EIOPA (2009) bude k aktivům s pevným výnosem nižší kapitálový požadavek než k akciím, jelikož aktiva s pevným výnosem jsou méně kolísavá. Na základě tohoto opatření by pojišťovny mohli nakupovat více dluhopisů na úkor akcií, pakliže dospějí k závěru, že se potenciální návratnost investic do akcií nevyrovná nákladům na držení vyššího množství kapitálu. Struktura finančního umístěni pojišťoven v ČR je však konzervativní ve srovnání s jinými evropskými státy. V mezinárodním srovnaní, jež je znázorněno na grafu č.11, dominuji v umístění aktiv dluhopisy a další cenné papíry se stálým příjmem, významnou část tvoří české vládní dluhopisy. Naopak akcie, půjčky, depozita a ostatní představují malý podíl 55

57 na umístění aktiv. Lze říci, že v této souvislosti, se investiční strategie českých pojišťoven nebude příliš měnit. Graf č.11: Finanční umístění aktiv pojišťoven ve vybraných zemích EU (v % z aktiv) Zdroj: ČNB (2012 a) Přesto pojišťovna Maxima uvádí, že předpokládá určité změny ve finančním umístění v souvislosti se Solvency II. ČSOB pojišťovna nepředpokládá žádné změny ve finančním umístění. Pojišťovna Ergo též nepředpokládá žádné změny, neboť jak uvádí, investuje podle předpisů finanční skupiny, které jsou velmi opatrné. Kapitál je umísťován marginálně do českých státních dluhopisů a aktiva kryjící závazky z investičních pojištění jsou samozřejmě investována v odpovídajících instrumentech. I pojišťovna Kooperativa uvádí, že již v současnosti jsou její investice velmi konzervativní a Solvency II jejich finanční umístění neovlivní Outsourcing S výjimkou přenesení rizika z pojistníka na pojistitele lze všechny další činnosti outsourcovat. Reálně bývá využíván pro různé správcovské činnosti a podporu chodu podniku. V rámci pojišťovnictví nabývá outsourcing v zásadě dvojí podoby: - Externí outsourcing pojišťovna příslušnou činnost pokrývá smluvním partnerem, který s ní není jakkoli majetkově propojen, - interní outsourcing - výkonu určitých činnosti specializovanou institucí v rámci finanční skupiny. 56

58 Aby pojišťovna mohla využívat outsourcing, musí splnit řadu podmínek dle Solvency II, jako je stanovení obecné strategie využití outsourcingu, přijetí a praktická implementace příslušných vnitřních předpisů upravujících postup při výběru poskytovatelů služeb, uzavírání smluv o outsourcingu, kontrola výkonu outsourcovaných činností včetně kontroly dodržování sjednaných kvalitativních požadavků a servisních standardů či identifikace a řízení rizik souvisejících s outsourcingem. Dle BBH (2012) Solvency II klade velký důraz na zajištění kontinuity činnosti pojišťoven. Směrnice stanovuje požadavky na vytvoření kontingenčních plánů pro případ mimořádné situace (havárie či přírodní pohromy). V případě outsourcingu je specifickým požadavkem na tyto plány pro mimořádné situace úprava postupu v případě, kdy poskytovatel outsourcingu nebude nadále schopen pokračovat v řádném zajišťování outsourcované činnosti. Pojišťovna musí zajistit dostatečné personální, technické či organizační záložní zdroje a systémy, které jí umožní omezit negativní dopady vyplývající z narušení řádného poskytování outsourcovaných služeb. Součástí přípravy na mimořádné situace je též pravidelné testování záložních způsobů zajišťování outsourcovaných služeb. Pro pojišťovny představuje nová úprava zpřísnění dosavadního režimu, který pravděpodobně vyvolá potřebu provést důkladnou inventarizaci a revizi outsourcingových smluv a jejich úpravu či sjednání smluv zcela nových. Dle NEČASE (2012) v souvislosti se Solvency II dříve či později dojde k tomu, že outsourcing bude moci vykonávat jen taková externí společnost, která bude splňovat stejná ustanovení pro řízení rizik jako pojišťovna (netýká se oblasti technických rezerv). Buď to ve svém důsledku povede ke snížení počtu subjektů, které budou moci vykonávat outsourcing, anebo řada činností skončí v rámci pojišťovny, neboť bude jednodušší vynucovat si plnění činností směrem dovnitř než kontrolovat externí subjekty. Patrně i podmínky pro nákup outsourcingu budou takové, že již na vstupu mnoho společností odpadne Náklady Náklady implementace Solvency II se týkají všech výše zmíněných dopadů. Týkají se jednak personální oblasti, neboť Solvency II vyžaduje minimálně funkce risk managera, vnitřního auditora, pojistného matematika a compliance. Náklady si vyžádají školení pro vedení i jednotlivá oddělení. Většina pojišťoven působících na českém trhu je součástí mezinárodních korporací, které mají pracovní skupiny, které se zabývají přípravou na Solvency II. Tito pracovníci mohou provádět školení v rámci jednotlivých pojišťoven a poboček. Nemalé budou zřejmě náklady na software. Standardní a zejména interní modely vyžadují složité modely založené na statistických, pojistně matematických metodách a simulacích. Pojišťovny si mohou vyvinout modely samy, k tomu ale budou potřebovat vysoce kvalifikované zaměstnance, nebo vyvinou model ve spolupráci se specializovanou firmou, anebo bude vybrán standardní model. Jak uvádí VESELÝ (2011 a) nižší 57

59 náklady implementace budou mít zřejmě velké pojišťovny, které již v současné době používají interní rizikově orientované modely při své činnosti. Menší pojišťovny budou ze začátku spíše používat standardní model, neboť nemusí mít dostatečné zdroje na financování interního modelu. České pojišťovny může stát zavedení Solvency II okolo 170 až 180 miliónů korun. Konečná částka závisí na velikosti pojišťovny. U větších pojišťoven se pohybují jednorázové náklady v rozmezí od 0,3 až 0,5 % z objemu ročního předepsaného pojistného. U malých pojišťoven to může být i víc takové 1 procento, konstatoval Veselý. Pojišťovna Ergo uvádí, že v letech jsou dodatečné náklady spojené s implementací Solvency II přibližně ve výši 3 mil. Kč. Část nákladů je ušetřena tím, že jsou přebírána řešení z nadřazených entit. Pojišťovna Maxima uvádí shodně, že by se implementační náklady měly pohybovat do 3 mil. Kč. Dodatečné náklady u pojišťovny Kooperativa se budou dle jejího risk manažera pohybovat v řádech 10 mil. Kč. Odhaduje tak 20 až 30 mil. Kč. Tato částka se skládá z nákladů čistě lokálních a také z nákladů, které jsou pojišťovně přeúčtovány v rámci skupinového projektů Další potenciální dopady na pojišťovny Zajištění - QIS 5 prokázala, že Solvency II obecně vyžaduje vyšší kapitálové požadavky. Pojišťovny se tak budou snažit zmírňovat podstupované riziko. Jednou z možností je změnit zajišťovací program. Ten může být strukturován tak, aby byl zaměřen na oblasti, které nejvíce přispívají k vyšším kapitálovým požadavkům. Některé odhady WYMAN (2010) naznačují, že Solvency II by mohlo v EU zvýšit poptávku po zajištění z 10 % na 20 %. Očekává se, že převážná část této poptávky bude tvořena menšími pojišťovnami, které mají omezené linie diverzifikace a nedostatečné zdroje pro vývoj interních modelů. Generální ředitel zajišťovny Munich Re JEWORREK (2011) řekl Solvency II je dobrá zpráva pro globální zajistitele, neboť mimo jiné vytvoří větší poptávku po zajištění. Organizační struktura - Implementace Solvency II s sebou přináší požadavek zaměstnávat pracovníky, kteří budou schopni s novými předpisy pracovat. Zvýšené nároky na kvalitní zaměstnance se zcela jistě dotknout organizační struktury pojišťovny. Pro pojišťovny bude vhodné vytvořit nezávislé oddělení pro řízení rizik, pokud jej ještě nemají. Menší pojišťovny však, dle JANEČEK (2012) managing director TOOLS4F, disponují pouze omezeným počtem pojistných matematiků (často jen jedním). Ti navíc často zpracovávají více agend najednou (od pojistně matematických výpočtů technických rezerv a pojistného přes úpravy a testování IT systémů, účetnictví až po přípravu pojistných podmínek apod.) Tudíž pro ně bude naleznutí dodatečných expertů náročnější než v případě větších pojišťoven. Například Ergo pojišťovna uvádí, že v současnosti není dostatečně personálně vybavena. Zvažuje posílení pozic v aktuariátu, controllingu a řízení rizik. Část aktivit bude outsourcována. Pojišťovna Kooperativa v současnosti uvažuje o navýšení v risk managementu a v oblasti řízení 58

60 datové kvality. Naproti tomu Maxima a Čsob jsou již v současnosti dostatečně personálně vybaveny. Pojistný matematik by měl být dle NEČASE (2012) schopen posoudit a nastavit aktuárské metody co nejlépe reflektující specifika a potřeby pojišťovny. Na jeho schopnostech závisí, jak bude schopen vystihnout potřeby podnikání pojišťovny a nakolik bude schopen držet pojistně matematickou rizikovou čistotu podnikání pojišťovny. Pojistný matematik by měl být nepatrně striktnější než management pojišťovny a měl by v případě hraničních situací sdělit managementu své pochyby nad realizací dané aktivity. Pokud se pojistný matematik vysloví v dané věci vyloženě negativně, mělo by vedení jeho názor respektovat. Jak uvádí zmíněný autor Odpovědní pojistní matematici také fungují jako brzda příliš agresivní produktové politiky a jsou konzervativním článkem v pojišťovnách. Ve svém důsledku tak jsou určitým protipólem obchodního oddělení, jehož zájmy jsou zcela odlišné. Pro správné a efektivní fungování odpovědného pojistného matematika je potřeba správně nastavit jeho začlenění do organizační struktury a zajistit, aby měl skutečné pravomoci a ne pouze formální. Enviromentální dopady Jak uvádí VÁVROVÁ (2010) finančně zdravé solventní pojišťovny jsou v případech vzniku přírodních katastrof či realizace jiných rizik v oblasti životního prostředí schopny ve stanovené výši a čase dostát svým závazkům, vyplývajícím především z environmentálního pojištění či pojištění odpovědnosti za škodu z provozu podnikatelského subjektu, které může za předem stanovených podmínek krýt i škody způsobené na životním prostředí. Sociální dopady Solvency II pravděpodobně zvýší počty zaměstnanců pojišťoven. Což může mít v případě finančně stabilních pojišťoven pozitivní dopady na trh práce v dané zemi Studie DELOITTE Dle studie DELOITTE (2012 a) v roce 2011 uvedla téměř polovina dotázaných evropských pojišťoven, že se v důsledku nové regulace změní organizační struktura, v roce 2012 to uvedlo pouze 23 % pojišťoven. Z toho vyplývá, že mnoho pojišťoven již pravděpodobně vzalo zvýšené nároky Solvency II na vědomí, což se projevilo ve změně jejich organizační struktury. Oproti roku 2011 více pojišťoven uvedlo, že budou muset změnit produktový mix, inovovat stávající produkty a uvést nové produkty na trh. V roce 2011 řeklo zhruba 20 % pojišťoven, že Solvency II bude mít dopad na ceny produktů, v roce 2012 to uvedlo zhruba 30 % pojišťoven. Některé pojišťovny tedy pravděpodobně budou nárůst nákladů kompenzovat vyššími cenami. Novou kategorií ve studii provedené Deloitte byl dopad na investiční strategii pojišťoven a 17 % pojišťoven uvedlo, že nová regulace bude mít dopad na jejich investiční strategii. Zmíněné dopady uvádí následující graf. 59

61 Graf č.12: Potenciální dopady Solvency II v letech 2011 a 2012 Žádné z níže uvedených Změna investiční strategie Změna produktového mixu Inovace stávajících produktů Nové produkty Změna organizační struktury Změna ceny produktů 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% Zdroj: DELOITTE (2012 a), vlastní úpravy 6.2. Potenciální dopady na pojišťovací skupiny Jedním z přínosů pro pojišťovací skupiny je uznání diverzifikačních efektů do kapitálových požadavků. Dobře diverzifikované subjekty budou mít v praxi nižší kapitálové požadavky než jednotlivé samostatné subjekty, které jsou méně diverzifikované. Neznamená to však automaticky, že budou mít velké pojišťovací skupiny nižší požadavky na kapitál. Pokud nebudou mít systém řízení rizik na takové úrovni, aby kvalitně odrážel jejich rizikový profil, mohou mít i vyšší kapitálové požadavky. Např. dle KPMG (2007) pro pojišťovací skupiny s velkým množstvím poboček, z nichž některé se nacházejí v zemích nenáležících do působnosti Solvency II, bude složitější dobře propojit systém řízení rizik, aby dostatečně odrážel všechna exponovaná rizika. Na grafu uvedeném níže, který byl vytvořen společností EMB, je znázorněn příklad finančního modelování na konkrétní pojišťovně ve Velké Británii. Na horizontální ose jsou různé výše požadovaného kapitálu. Na vertikální ose jsou různé návratnosti kapitálu při použití různých struktur umístění kapitálu. Při navržené struktuře umístění kapitálu je požadovaný kapitál 200 mil. GBP a jeho návratnost je 18 % (červený čtverec). Při vhodné diverzifikaci je možné v jedné z variant snížit požadovaný kapitál na 190 mil. GBP a zvýšit jeho návratnost na 27 % (zelený čtverec). Záleží tedy na dovednostech pojistných matematiků a manažerů využít interní modely ve svůj prospěch. Jak je však uvedeno výši, dosažení úspor se bude týkat především velkých pojišťoven a zejména pojišťovacích skupin. 60

62 Graf č.13: Úspory kapitálu plynoucí z různých struktur finančního umístění Zdroj: EMB (2006), vlastní úpravy 6.3. Potenciální dopady na spotřebitele Zavedení Solvency II pro pojišťovny představuje vysoké náklady, které se mohou snažit přenést na své klienty. Náklady na implementaci Solvency II, tak mohou vést k dražšímu pojistnému. Dle EIOPA (2009) transparentní tvorba cen navíc zvýrazní případné stávající křížové dotace mezi pojistnými odvětvími s vysokou četností či závažností a pojistnými odvětvími s nízkou četností nebo závažností. Je tedy možné, že budou pojišťovny omezovat křížové dotace, což by též mohlo vést ke zvýšení cen některých pojistných produktů. Vedle dopadu na ceny pojistných produktů může mít směrnice dopad i na nabídku či kvalitu pojistných produktů. Protože Solvency II povede ke zpřísnění kapitálových požadavků, mohou se pojišťovny snažit minimalizovat podstupovaná rizika. Toho lze dosáhnout vyloučením některých vysoce rizikových produktů z nabídky pojišťoven, striktními výlukami v pojistných podmínkách, stanovováním maximálních limitů pojistného plnění a podobně. Možné zvýšení cen některých pojistných produktů a naopak snížení jejich kvality uvádí KPMG (2007). Vysoce rizikovým pojistným odvětvím budou uloženy vysoké kvantitativní požadavky. Například pro pojišťovny, které nabízejí krytí nebezpečí terorismu, bude stanovena enormní riziková přirážka a tedy velmi vysoký požadavek na kapitál. Tyto pojišťovny tak pravděpodobně budou určitá rizika vyjímat z krytí nebo pojistné v těchto případech značně zvýší. 61

63 Ředitel České asociace pojišťoven SÍKORA (2010) řekl, že nová regulace pojišťoven pravděpodobně zdraží pojistné u klasických produktů životního pojištění o 20 % až 30 % a v neživotním pojištění o 5 % až 20 %. Naproti tomu jak uvádí PEYERL (2011) odborník IBM, ceny pojistného sice vzrostou, ale vedle příčin Solvency II je to způsobeno především jinými důvody. Za posledních několik let pojišťovny plně vytěžily příležitost k vnitřním úsporám v důsledku zvyšujících se nároků na výplatu pojistných plnění. Pojišťovny reagují na změněné podmínky v rizikovosti (zvyšování počtu živelných pohrom, změny v charakteru rizik, nová rizika). Podle něj však půjde o růst cen v jednotkách procent a klienti pojišťoven to vesměs nepoznají. Tento závěr potvrzují i odpovědi dotázaných pojišťoven. Všechny pojišťovny, které vyplnily dotazník, se shodují na tom, že neočekávají zásadní změny v cenách produktů plynoucích z implementace Solvency II. Ke zvýšení cen pojistných produktů může přispět rozhodnutí Soudního dvora EU, který od prosince 2012, v rámci antidiskriminační legislativy, zrušil výjimku opravňující pojišťovny využívat rozdílnosti pohlaví pro stanovení míry pojistného rizika. Nařízení ze strany EU si tak vyžádá zásadní změny v kalkulacích cen pojistných produktů a povede k růstu cen pro ženy. Na základě výše uvedených poznatků lze konstatovat, že pravděpodobně dojde k určitému růstu cen pojistných produktů v důsledku kombinace několika faktorů. Tím, že mají pojišťovny v rámci pilíře III informační povinnost, budou poskytovat obraz o své rizikové situaci a spotřebitel bude mít větší přehled a možnost srovnání, a tak bude moci snadněji určit, co je pro něj nejvýhodnější. Pojišťovny, které řídí svá rizika nedostatečně a pojišťovny, které mají větší sklon riskovat, budou nuceny držet více kapitálu, aby byla zajištěna úhrada pojistných plnění. Jednoznačně se tak sníží pravděpodobnost ztrát klientů pojišťoven v důsledku finančních problémů pojišťoven. Solvency II vede k vyšší úrovni ochrany klientů pojišťoven Potenciální dopady na orgány dohledu Provádění dohledu není v současnosti tolik náročné, jako bude po nabytí účinnosti Solvency II. Je to dáno tím, že současná úprava solventnosti je jednodušší, neboť je založena na účetních výkazech a navíc je stejná pro odvětví ŽP i NŽP. Dle PWC (2012 c) oproti bankovní sféře jsou pojišťovny výrazně více heterogenní společnosti, což vyžaduje detailnější nastavení ze strany regulátora a větší flexibilitu na straně dohledu. Navíc, dohled bude muset reflektovat principy proporcionality, které individualizují proces dohledu. Orgány dohledu budou kontrolovat soulad s direktivou v oblasti: řídícího a kontrolního systému, technických rezerv, kapitálových požadavků, investiční politiky, kvality a množství kapitálu, částečného nebo plného interního modelu. Orgány dohledu tak získají lepší nástroje, které jim umožní provádět včasnější a efektivnější opatření. 62

64 V souvislosti s tím, byl dle ČNB (2012 b) v ČR zřízen expertní tým, který bude ověřovat a schvalovat modely v režimu Solvency II. Dále bude orgán dohledu kontrolovat metody a postupy, kterými pojišťovna identifikuje a odhaduje možné události a budoucí změny mající vliv na její finanční situaci. Například orgán dohledu může rozhodnout o navýšení kapitálového požadavku, ale jen ve výjimečných případech, kterými jsou: - Rizikový profil pojišťovny je výrazně odlišný od předpokladů pro výpočet kapitálového požadavku podle standardního modelu, - interní model není schopen správně a dostatečně zachytit rizika společnosti, - řídící a kontrolní systém neodpovídá nárokům směrnice Potenciální dopady na stát Vzhledem k tomu, že zavedení nového režimu Solvency II bude pro pojišťovny představovat náklady (ať už náklady na zvýšení technických rezerv či použitelného primárního kapitálu nebo náklady spojené se zaváděním nových procesů apod.), budou mít tyto náklady vliv na snížení zisků pojišťoven a tedy i základu pro daň z příjmu právnických osob. Například v roce 2011 klesl čistý zisk ING pojišťovny z 1,39 mld. Kč na 1,18 mld. Kč, což bylo způsobeno dle ING (2012) poklesem pojistnětechnických marží ve prospěch klienta, náklady na oddělení pojišťovací a bankovní části ING a především jednorázové náklady vynaložené na změnu procesů a systému pojišťovny v souvislosti s implementací Solvency II. Je tu tedy dle MFČR (2012) potenciální možnost snížení daňového výnosu. Výše těchto nákladů je však složité v současné fázi přijímání a vyjednávání některých evropských předpisů vyčíslit, pojišťovny toho budou schopny, až budou známy definitivní podoby implementačních opatření k Solvency II a směrnice Omnibus II. Lze však očekávat, že náklady mohou dosahovat řádu desítek milionů Kč. Daňový dopad je tedy pravděpodobný, ale nikoli odhadnutelný, z hlediska veřejných rozpočtů jako celku se jeví jako marginální Potenciální dopady na pojistný trh Jak bylo popsáno dříve, zavedení směrnice může zvýšit ceny a snížit nabídku pojistných produktů, což se jeví jako snižování účinnosti pojištění. Podle THE GENEVA ASSOCIATION (2012) to může vést ke dvěma situacím. V prvním případě mnoho spotřebitelů přestane krýt svá rizika, a v druhém případě může dojít k odchodu pojišťoven z evropského pojistného trhu, což může mít za následek nedostatečnou kapacitu ke krytí rizik, kterou spotřebitelé hledají. Firmy i jednotlivci by tak mohli být ponechány bez krytí rizik, což je nežádoucí výsledek sociální i ekonomický. Jak bylo uvedeno v předešlém textu, pojišťovny se jednotně shodují na tom, že Solvency II nezpůsobí zásadní změny v nabídce a cenách pojistných produktů. Navíc 63

65 pokud budou pojišťovny využívat interní modely, které mají schopnost lépe ohodnotit rizikový profil pojišťovny, budou mít nižší kapitálové požadavky. Tvorba interních modelů je značně nákladnou záležitostí. Velké pojišťovny jsou ve výhodě, neboť mají dostatek zdrojů a mohou si dovolit tvorbu interních modelů, které vedou k úsporám nákladů na kapitál. Menší a střední pojišťovny nemusí mít dostatek zdrojů a budou tak patrně zprvu využívat standardního modelu. Podle DELOITTE (2012 b) však využitím standardního modelu vzniká chyba a výsledné kapitálové požadavky jsou ve srovnání se skutečným rizikovým profilem pojišťovny nadhodnocené, tudíž mohou být malé a střední pojišťovny v nevýhodě. Lze ale předpokládat vzhledem k výhodám interních modelů, že postupem času jej budou aplikovat i menší a střední pojišťovny. Zavedení nových pravidel může zvýšit počet fúzí a akvizic na pojistném trhu a to v důsledku možnosti využití efektu diversifikace u pojišťovacích skupin. Snížení počtu pojišťoven v důsledku fúzí a akvizic by však bylo v rozporu s cílem směrnice zvýšit mezinárodní konkurenci na pojistných trzích. Jak uvádí BEZDĚK (2011), ředitel Generali Slovensko, lze očekávat, že k zásadním změnám nedojde, pokud budou přijatá prováděcí opatření přibližně na shodné úrovni a národní legislativa bude přísně dodržovat principy, které stanoví směrnice. Dalším důvodem pro nesplnění tohoto vývoje jsou vysoké náklady spojené s fúzemi a akvizicemi a obtížné přesunování kvalifikovaných pracovních sil. Nová regulace by mohla zvýšit význam ratingových agentur. Ty budou mít kvalitnější výsledky v důsledku informační povinnosti pojišťoven, na jejichž základě budou moci vytvořit jejich přesnější hodnocení. Při poslední finanční krizi však klesla důvěra v ratingové agentury. Zjistilo se, že nehodnotí vždy správně. Příkladem může být krach americké investiční banky Lehman Brothers, která měla ve svém portfoliu cenné papíry vázané na americký trh s nemovitostmi s ratingem AAA, přičemž skutečné hodnocení bylo mnohem horší. Aby vzrostla důvěra v rating, je nutné zprůhlednit procesy ratingových agentur. Samotné zavedení Solvency II pravděpodobně příliš nezvýší význam ratingu oproti současnosti Český pojistný trh Na českém pojistném trhu je celkem 31 pojišťoven. Z toho je 5 životních pojišťoven, 11 neživotních pojišťoven a zbytek má univerzální charakter. Na grafu č.14 je zachycen vývoj předepsaného pojistného v odvětví ŽP, NŽP, odvětví celkem a HDP. Dle ČAP (2012) v roce 2010 pojistný trh stoupl o 8 %. V roce 2011 české pojišťovny vybraly na pojistném 116,3 mld. Kč, což je v meziročním srovnání pokles o 0,3 %. ŽP stouplo o 1,9 %, NŽP kleslo o 1,6 %. Vývoj celkového předepsaného pojistného ve druhém čtvrtletí 2012 byl rostoucí o 0,2 %. 64

66 Graf č.14: Vývoj předepsaného pojistného a HDP v ČR (meziroční změny v %) Zdroj: ČAP (2012) Trh ŽP v roce 2011 rostl. Dle SÍKORY (2012) v tomto roce zaznamenalo jednorázově placené životní pojištění pokles o 700 mil. Kč, ale nárůst běžně placeného pojistného se zvýšil o téměř 1 mld. Kč. Vývoj předepsaného pojistného ŽP ve druhém čtvrtletí 2012 byl dle ČAP (2012) rostoucí o 2,6 %. Trend v ŽP, kde je patrné mírné navýšení běžně placených produktů a mírný pokles jednorázově placených produktů, vnímá analytik poradenské firmy Broker Consulting HEROUT (2012) jako pozitivní. Znamená to, že klienti začínají více vnímat ŽP jako pojištění rizik a nikoliv jako spoření či investici. V NŽP předepsané pojištění u podnikatelských pojištění v roce 2011 vzrostlo o 2,1 %. Tento pozitivní trend však nezvrátil nepříznivý vývoj v NŽP. Celkový pokles trhu NŽP byl o 1,2 mld. Kč proti předchozímu roku a byl způsoben zejména výrazným poklesem u pojištění vozidel, konkrétně u povinného ručení o více než 8 %. Konkurenční boj v pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidel a havarijních pojištění donutil pojišťovny ke snížení cen. Podle HEROUTA (2012) se mnoho klientů nechalo zlákat nabídkami nových a levných pojišťoven. Výsledkem je snížení objemu předepsaného pojistného v této oblasti, a tedy i celkový pokles v oblasti NŽP. Vývoj předepsaného pojistného NŽP ve druhém čtvrtletí 2012 byl dle ČAP (2012) klesající o 1,3 % Implementace Solvency II v ČR V následujícím textu byly využity informace získané z dotazníku, na který odpovídaly pojišťovny ČSOB, Kooperativa Generali, Ergo (bývalá Victoria), Maxima. Další informace byly získány z výročních zpráv pojišťoven nebo 65

67 výročních zpráv finančních skupin, kterých jsou české pojišťovny členy. Takto získané informace se týkají pojišťovny Uniqa, Aegon, Allianz a Kooperativa. Podle metodiky ČNB (2012 b) je za malou pojišťovnu považována taková, jejíž tržní podíl se na českém trhu pohybuje v rozmezí 0 1 %. Za střední pojišťovnu je považována taková, která má tržní podíl v rozmezí 1 5 %. Za velkou pojišťovnu je považována taková, jejíž tržní podíl je větší než 5 %. Rozdělení českých pojišťoven dle zmíněné metodiky je uvedeno na grafu č.15. V kategorii velkých pojišťoven je 7 pojišťoven. V kategorii středních pojišťoven je 6 pojišťoven. V kategorii malých pojišťoven je 22 subjektů. Čtvrtou kategorií jsou zahraniční pobočky, kterých bylo 18 v roce Všechny velké, střední a převážná část malých pojišťoven je součástí velkých mezinárodních finančních skupin se silnou kapitálovou základnou. Graf č.15: Počet pojišťoven dle jejich velikosti v letech Zdroj: ČNB (2012 b) Pojišťovny, které jsou členy nadnárodních skupin, mají velkou část plánů na implementaci Solvency II vázanou na centrální strategii mateřských společností. Například implementační plán pojišťovny Ergo je navázán na Ergo Cee countries, Ergo HQ a Munich Re. Na úrovni celé skupiny by měla být dokončena příprava pilíře I do dubna V září 2013 by pak měly být testovány pilíře II a III. Nebo finanční skupina UNIQA GROUP (2012) ve výroční zprávě uvádí, že zavedení Solvency II je hlavním strategickým prvkem pro celou skupinu. Na novou regulaci se připravuje pomocí speciálně navržených skupinových projektů. Proces implementace tedy probíhá v rámci celé skupiny Uniqa a úkolem je zavést jednotný minimální standard ve všech dceřiných pojišťovnách. Ústředním tématem v tomto úkolu je standardizace procesů, datových struktur, definic a odborných znalostí. Důležitým aspektem je přijetí systému řízení rizik v rámci dceřiných pojišťoven Uniqa. V jednotlivých dceřiných pojišťovnách Uniqa jsou vytvořeny projektové týmy, kde jsou zastoupeni odborníci z dotčených útvarů, kteří v úzké spolupráci s kolegy ze skupiny společně připravují 66