Quercus robur dub letní

Transkript

1 Quercus robur dub letní - mohutný strom, dorůstající výšky (-50 m); - silný kmen o průměru 1-2 (-4) m; - silné, odstálé, zprohýbané větve; - dožívá se let (vzácně více); - borka výrazně křivolace rozpukaná.

2 Quercus robur dub letní -tvar listů značně proměnlivý, většinou nepravidelně laločnatý, s krátkým řapíkem (do 1 cm) a srdčitě vykrojenou bází; - listy obvykle lysé, rozmístěné ve svazečcích na koncích větví ( po obvodu koruny ); - plodenství žaludů na dlouhých stopkách (3-7 cm).

3 Quercus robur dub letní Ekologie 1 -světlomilná dřevina, ještě náročnější na světlo než dub zimní ( špatně zmlazuje v zástinu); - pomalu rostoucí dřevina pokud se mu podaří zmladit, bývá často zastíněn rychleji rostoucími druhy (jasan, habr) a chřadne; - výborně zmlazuje z pařezových výmladků zvýhodněn v pařezinách.

4 Quercus robur dub letní Ekologie 2 - výmladky (vlky) snadno tvoří i na kmeni může reagovat na zvýšení přísunu světla; - četné spící pupeny dobře regeneruje po poškození; -silný kůlovitý kořen odolný vůči vývratům; -rašíčasněji než dub zimní - citlivý k pozdním mrazům, teplomilnější.

5 Quercus robur dub letní Ekologie 3 - tvrdé luhy a dubohabřiny, dává přednost stanovištím s hlubokou půdou, dostatečně zásobenou živinami i vlhkostí (snáší záplavy), ale roste i v kyselých a teplomilných doubravách ( ekotypy ); - u nás především v nížinách a pánvích, ve středních polohách daleko méně než dub zimní nejvěrnějších Tilia cordata, Polygonatum multiflorum, Carpinus betulus, Poa nemoralis, Convallaria majalis, Corylus avellana, Pulmonaria officinalis agg., Stellaria holostea, Betula pendula, Campanula trachelium.

6 Quercus robur dub letní evropský areál

7 Quercus petraea agg. dub zimní - strom střední velikosti, dorůstající výšky (-40 m); - kmen o průměru i přes 1 m; - koruna protáhlá, často nepravidelně utvářená; - dožívá se let, vzácně více; - borka v mládí hladká, později podélně rozpukaná.

8 Quercus petraea agg. dub zimní - strom střední velikosti, dorůstající výšky (-40 m); - kmen o průměru i přes 1 m; - koruna protáhlá, často nepravidelně utvářená; - dožívá se let, vzácně více; - borka v mládí hladká, později podélně rozpukaná. Úradníček, Maděra & kol. 2001

9 Quercus petraea agg. dub zimní - plodenství žaludů na krátkých stopkách (obvykle do 2 cm); - listy víceméně pravidelně laločnaté, s řapíkem 1-3 cm dlouhým a čepelí na bázi klínovitě sbíhavou, vzácněji uťatou až nevýrazně vykrojenou; - na rubu zejména podél žilek drobnými hvězdovitými chlupy pýřité; - víceméně pravidelně rozmístěné i na větvích uvnitř koruny, čili koruna hustší než u dubu letního.

10 Quercus petraea agg. dub zimní dub zimní dub letní - plodenství žaludů na krátkých stopkách (obvykle do 2 cm); - listy víceméně pravidelně laločnaté, s řapíkem 1-3 cm dlouhým a čepelí na bázi klínovitě sbíhavou, vzácněji uťatou až nevýrazně vykrojenou; - na rubu zejména podél žilek drobnými hvězdovitými chlupy pýřité; - víceméně pravidelně rozmístěné i na větvích uvnitř koruny, čili koruna hustší než u dubu letního.

11 Quercus petraea agg. dub zimní Ekologie 1 -světlomilná dřevina, poněkud lépe snášející stín než dub letní ( za jistých podmínek možná koexistence např. s bukem); - pomalu rostoucí dřevina; -z pařezových výmladků zmlazuje stejně dobře jako dub letní.

12 Quercus petraea agg. dub zimní Ekologie 2 -kořenová soustava bez výrazného kůlového kořene; - velmi dobrá výmladnost z kmene (vlky); -méně citlivý k jarním mrazům než dub letní (raší později).

13 Quercus petraea agg. dub zimní 10 nejvěrnějších Carpinus betulus Poa nemoralis Convallaria majalis Hieracium sabaudum Lathyrus niger Hieracium murorum Lathyrus vernus Galium sylvaticum Hieracium lachenalii Pyrethrum corymbosum Ekologie 3 - dubohabřiny, teplomilné a kyselé doubravy, vyhýbá se přeplavovaným a oglejeným půdám, naopak prosperuje i na půdách mělkých, vysychavých, minerálně chudých; -především v pahorkatinách, vystupuje do středních poloh, běžně o m výše než dub letní, zvlášť na svazích říčních údolí, nesnáší však kontinentální podmínky.

14 Quercus petraea agg. dub zimní Z, stř., JZ Evropa, chybí v kontinentální V Evropě

15 Quercus petraea agg. dub zimní Taxonomická problematika agregátu Q. petraea s.s. dub zimní Znaky: celkový tvar čepele, tvar báze čepele, vykrajování Q. dalechampii dub žlutavý čepele, charakter listové žilnatiny, charakter číšek žaludů, Q. polycarpa - dub mnohoplodý ekologie, rozšíření. Vše je ovšem nedostatečně prozkoumáno. Q. petraea s.s. Q. dalechampii Q. polycarpa vše Úradníček, Maděra & kol. 2001

16 Quercus petraea agg. dub zimní Taxonomická problematika agregátu Q. petraea s.s. dub zimní Znaky: celkový tvar čepele, tvar báze čepele, vykrajování Q. dalechampii dub žlutavý čepele, charakter listové žilnatiny, charakter číšek žaludů, Q. polycarpa - dub mnohoplodý ekologie, rozšíření. Vše je ovšem nedostatečně prozkoumáno. Q. petraea s.s. Q. dalechampii Q. polycarpa Slavík 1990 vše Úradníček, Maděra & kol. 2001

17 Quercus robur a Q. petraea dub letní a d. zimní Využití Lesnicky významné dřeviny, po buku nejvýznamnější listnáče. Tvrdého, pevného a trvanlivého dřeva se využívá pro stavební účely, k výrobě dýh, v lodním stavitelství, k výrobě parket, sudů, pražců a nábytku. Dřevo je trvanlivé i pod vodou (vodní stavby). Kůra s vysokým obsahem tříslovin se používala k výrobě činidel na zpracování kůží (tříslo) a má i farmaceutické/bylinářské využití (stahující účinky). Dříve velice ceněny a podporovány jako plodina pro pastvu prasat zejména dub letní, jehož žaludy jsou prý sladší/méně hořké než d. zimního. Především dub letní je krajinářsky hodnotný druh, působivý jako solitér i v liniové výsadbě (hráze rybníků).

18 Quercus pubescens dub pýřitý, šípák - strom 6-15 (-20) m vysoký, na exponovaných stanovištích jenom křovitého vzrůstu; - kmen a větve často křivolace zprohýbané; - borka hrubě kostkovitě rozpukaná; - letorosty plstnaté, listy nahloučené na koncích větví; - listy značně proměnlivého tvaru, v mládí po obou stranách hustě plstnaté, na lící záhy olysávající.

19 Quercus pubescens dub pýřitý, šípák Ekologie -světlomilná a teplomilná dřevina, velmi odolná k suchu; - roste na mělkých i hlubokých, bazických i kyselých půdách (u nás častěji na bazických, ale např. ve Středomoří tato preference není zjevná); - významná dominanta xerotermních doubrav v nejsušších a nejteplejších oblastech ČR. Taxonomická poznámka: není uvažován dub jadranský (Q. virgiliana), jehož taxonomické postavení je podobně problematické jako u druhů agregátu Q. petraea 10 nejvěrnějších Lithospermum purpurocaeruleum, Cornus mas, Dictamnus albus, Ligustrum vulgare, Viburnum lantana, Sorbus torminalis, Campanula bononiensis, Pyrethrum corymbosum, Euphorbia epithymoides, Melampyrum cristatum.

20 Quercus pubescens dub pýřitý, šípák Úradníček, Maděra & kol. 2001

21 Quercus pubescens dub pýřitý, šípák Slavík 1990

22 Quercus cerris dub cer - strom střední velikosti, dorůstající výšky (-35) m; - kmen štíhlý, o průměru do 1 m; - koruna protáhlá, značně hustá (v monocenóze vytváří největší korunový zápoj z našich dubů); - dožívá se i přes 200 let - borka hrubě rozpukná, v prasklinách rezavě zbarvená.

23 Quercus cerris dub cer - plodenství žaludů přisedlá nebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami; - listy ostře, mělce až hluboce vykrajované, na lící tmavě zelené, lesklé, tuhé; -na lícídrsně chlupaté, na rubu hustě pýřité hvězdovitými chlupy; - na bázi listů nápadné vytrvávající šídlovité palisty.

24 Quercus cerris dub cer - plodenství žaludů přisedlá nebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami; - listy ostře, mělce až hluboce vykrajované, na lící tmavě zelené, lesklé, tuhé; -na lícídrsně chlupaté, na rubu hustě pýřité hvězdovitými chlupy; - na bázi listů nápadné vytrvávající šídlovité palisty.

25 Quercus cerris dub cer Ekologie 1 -středně světlomilná dřevina, dobře snášející mírný zástin (úspěšně zmlazuje v podmínkách, kdy ostatní duby chřadnou); - dobře zmlazuje z pařezu i kmene; -méně trpí okusem než ostatní duby; - teplomilný druh, nesnášející silnější mrazy (praskání dřeva); - raší později než ostatní duby uniká působení pozdních mrazů.

26 Quercus cerris dub cer Ekologie 2 -středně suchomilná dřevina, rostoucí mnohdy ve směsi s dubem zimním ve světlých, ale nexerotermních lesích (as. Quercetum petraeae-cerris); - snáší i výrazně suchá a živinami chudá stanoviště; - často na na ilimerizovaných půdách. 10 nejvěrnějších (platí v rámci slovenské lesní vegetace) Vicia cassubica, Poa angustifolia, Lychnis coronaria, Festuca rupicola, Rosa gallica, Filipendula vulgaris, Euphorbia cyparissias, Viola hirta, Agrimonia eupatoria, Prunus spinosa.

27 Quercus cerris dub cer Úradníček, Maděra & kol. 2001

28 Quercus cerris dub cer Slavík 1990

29 Fagus sylvatica buk lesní - statný strom, dorůstající výšky 35 (-40) m; - kmen rovný, válcovitý, o průměru i přes 1 m; - koruna vysoko nasazená, v zapojených porostech bohatě metlovitě vzhůru větvená; - dožívá se let; - borka hladká, - plodenství stříbrošedá. žaludů přisedlá nebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;

30 Fagus sylvatica buk lesní - plody trojboké nažky (bukvice), uzavřené po dvou v dřevnaté číšce, pokryté zdřevnatělými ostny, otvírající se 4 chlopněmi; - listy celistvé, čepel eliptická, celokrajná nebo mělce zubatá, na okraji často zvlněná, žilnatina oproti habru méně vyniklá; - na líci lysé, na okraji a na rubu v paždí žilek dlouze pýřité; - postranních žilek 5-9 párů; - pupeny nápadně štíhle vřetenovité, skořicově hnědé.

31 Fagus sylvatica buk lesní Ekologie 2 -kořenový systém srdčitý, velmi hustý (silný konkurent v rhizosféře), všesměrný (málo trpí vývraty, ale přece jen víc než druhy s kůlovým kořenem); - nesnáší silně kyselé a podmáčené půdy; - bukové listí se dost špatně rozkládá, často dochází k jeho hromadění, což potlačuje rozvoj bylinného patra.

32 Fagus sylvatica buk lesní Ekologie 3 - u nás vytváří čisté nebo smíšené porosty především ve středních nadmořských výškách ( m), ale sestupuje i pod 200 m n. m. v nižších nadmořských výškách byl zřejmě zčásti vytlačen lidskou činností (pařeziny); v horách vystupuje až do 1200 m; - na silně kyselých, podmáčených a oglejených půdách nebo v mrazových kotlinách bývá nahrazen dubem zimním nebo letním, ve vyšších polohách smrkem; 10 nejvěrnějších Galium odoratum, Oxalis acetosella, Dryopteris filix-mas, Prenanthes purpurea, Mercurialis perennis, Dentaria bulbifera, Athyrium filix-femina, Senecio nemorensis agg., Mycelis muralis, Galeobdolon luteum s.lat.

33 Fagus sylvatica buk lesní Úradníček, Maděra & kol

34 Fagus sylvatica buk lesní Slavík 1990

35 Fagus sylvatica buk lesní Využití Lesnicky nejvýznamnější listnáč (5% lesní půdy). Dříve považován za druhořadou dřevinu, v době chemického zpracování dřeva jeho popularita roste. Dřevo je tvrdé, těžké a pevné, ale málo trvanlivé (sesychavé) a pružné. Ceněn v nábytkářství (dýhy, ohýbaný nábytek), dále pro výrobu parket, pražců (dobře se impregnuje), dřevěného uhlí, destilačních produktů i na papír. Z bukvic se dříve lisoval olej, využívaly se pro pastvu prasat, jsou vyhledávány divou zvěří. Buk je hodnotný okrasný strom, zejména jako solitér (cv. Atropunicea s červenými listy).

36 Carpinus betulus habr obecný -středně velký strom, dorůstající výšky 20 (-30) m; - kmen často mírně zprohýbaný, rovný, v porostu metlovitě větvený; - koruna velmi hustá, bohatě větvená; - nepříliš dlouhověký, v porostu zřídka až 150 let, jako solitér přes 200 let; - borka hladká, šedá, stříbřitě mramorovaná. - plodenství žaludů přisedlá nebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;

37 Carpinus betulus habr obecný - plody oříšky, podepřené trojlaločným podpůrným listenem; habr může plodit už v 15 letech, v porostu ve 40 letech; - listy celistvé, čepel podlouhle vejčitá, dvojitě pilovitá, na okraji často zvlněná, žilnatina oproti buku více vyniklá; - v mládí oboustranně hedvábitě chlupaté, olysávající; - postranních žilek párů; -samčí i samičí květenství jehnědy.

38 Fagus sylvatica buk lesní Ekologie 1 - stínomilná dřevina, dobře zmlazující a odrůstající i ve značně zapojených porostech v mladí odrůstá rychleji než buk a vzhledem k časné fruktifikaci může utéct jeho konkurenci; - nezdolně zmlazuje, snáší téměř libovolně intenzivní seřezávání (použití do živých plotů), prosperuje v pařezinách s krátkou obmýtní dobou; -tvoří výmladky z povrchových kořenů, které mohou souvisle pokrýt půdu a konkurovat bylinám; -kořenový systém variabilní, na hlubších půdách srdčitý až s kůlovým kořenem, na mělčích půdách koncentrovaný při povrchu.

39 Carpinus betulus habr obecný Ekologie 2 - druh mezofilních lesů, od nejsušších tvrdých luhů, přes dubohabřiny, roklinové lesy, po okraje bučin ve středních polohách (max m n.m.); - jeho rozšíření na úkor buku bylo zřejmě historicky podpořeno dlouhodobým pařezinovým hospodařením; - dnes se samovolně šíří ve světlých dubových lesích, vytlačuje světlomilné druhy; 10 nejvěrnějších Tilia cordata, Lathyrus vernus, Polygonatum multiflorum, Pulmonaria officinalis, Poa nemoralis, Quercus petraea agg., Melica nutans, Galium sylvaticum, Convallaria majalis, Stellaria holostea.

40 Carpinus betulus habr obecný evropský areál, podobný Quercus petraea, poněkud kontinentálnější

41 Carpinus betulus habr obecný Slavík 1990

42 Carpinus betulus habr obecný Carpinus betulus 'Fastigiata' Využití Pro lesníky podřadná, plevelná dřevina, vyžívaná jen jako čistící dřeviny v doubravách zastiňuje kmeny dubů a tím zamezuje tvorbě kmenových výmladků a košatých korun, zhoršujících kvalitu dubového dřeva. Poskytuje dobré palivové dříví tvrdé a pevné, hodně výhřevné. V zahradnictví dost často jako okrasná dřevina, včetně živých plotů (dobrá výmladnost).

43 Abies alba jedle bělokorá - statný strom, dorůstající m, při průměru kmene až 2 m (až 45 m 3 dřeva, z našich druhů nejvíc); - kmen přímý, průběžný, větve v přeslenu, odstávají téměř pravoúhle; - koruna kuželovitá, později válcovitá, uťatá ( čapí hnízdo ); - dlouhověká, let; - borka bělavě - plodenství šedá, hladká, žaludů ve přisedlá stáří podélně rozpukaná. nebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;

44 Abies alba jedle bělokorá šišky vzpřímené, záhy rozpadavé; plodí v porostu od 60 let až do vysokého věku, v intervalu 2-6 let; - jehlice dvouřadé, ploché, tupé, na rubu se dvěma bílými voskovými proužky; vytrvávají dlouho (9-11 let); - pupeny bez pryskyřice (trpí okusem); -větvení koncových větviček ploché.

45 Abies alba jedle bělokorá Ekologie 1 - v mládí snáší bez ztráty vitality dlouhodobý hluboký stín jedlečekatelky o výšce 2 m a průměru kmínku 5-8 cm mohou být až 100 let staré; - v dospělosti má větší nároky na světlo než v mládí; - roste pomaleji než buk pro udržení ve směsi potřebuje náskok; - dokáže zmladit z kmene ( vlky ), z pařezu nezmlazuje; -kořenový systém hluboký, s kůlovým kořenem a panohami.

46 Abies alba jedle bělokorá Ekologie 2 - vyžaduje dostatečně vlhká stanoviště, snáší zamokření (okolí lesních pramenišť), ale ne organogenní substrát; - preferuje hlubší, živinami bohatší půdy; - špatně snáší tuhé mrazy (suboceanický druh); 10 nejvěrnějších: Picea abies, Oxalis acetosella, Fagus sylvatica, Dryopteris filix-mas, Senecio nemorensis agg., Prenanthes purpurea, Mycelis muralis, Dryopteris dilatata, Galeobdolon luteum s.lat., Athyrium filix-femina. - roste od inverzích poloh v nížině (Labské pískovce 140 m n. m.) po hory (1100 m), ale nedosahuje horní hranice lesa; - od jedlových doubrav na oglejených půdách přes jedlobučiny po smrkojedlo-bukové horské lesy (tzv. hercynská směs).

47 Abies alba jedle bělokorá poměrně malý evropský areál Jalas & Suominen 1999

48 Abies alba jedle bělokorá Slavík 1990

49 Abies alba jedle bělokorá Využití Po velkém ústupu lesnicky opět poněkud častěji pěstovaná dřevina. Dřevo podobné smrkovému, ale bez pryskyřičných kanálků jako stavební dřevo dříve oblíbenější než smrk. Dobře odolává vodě vodní stavby. Dál k výrobě hudebních nástrojů (dobře rezonuje), nábytku, v řezbářství a k výrobě šindelů (dobře se štípe). Jako okrasná dřevina málo (nesnáší městské prostředí), ale jedlové snítky jsou oblíbeným dekoračním materiálem.

50 Picea abies smrk ztepilý statný strom, dorůstající m, při průměru kmene až 1,5 m (30 m 3 dřeva); - kmen přímý, průběžný, větve mírně dolů skloněné, ke konci vystoupavé; - tvar koruny se liší podle ekotypů horské mívají korunu štíhlou s jemnými větvemi, jiné typy jsou širokokorunné; - plodenství žaludů přisedlá -může dosáhnout nebo na značného krátkých věku stopkách, ( let); číšky s nápadně odstálými - borka hnědá, šídlovitými rozpukaná. šupinami;

51 Picea abies smrk ztepilý šišky převislé, dřevnaté, v celku opadavé, dozrávají na podzim 1. roku; plodí asi od 60 let věku v intervalu 4-5 let; - jehlice všestranně rozestálé (v zástinu ale dvouřadé), čtyřhranné, zašpičatělé; - pupeny bez pryskyřice, mladé prýty chutně nakyslé.

52 Picea abies smrk ztepilý Ekologie 1 - rychlerostoucí, značně světlomilná dřevina, snášející zástin v mládí (schopnost podrůstat v porostech pionýrských dřevin); - nenáročný na živiny; - vyžaduje dostatečnou vlhkost, snáší zamokření i na organogenním substrátu (rašelinné smrčiny; -mělký kořenový systém špatně odolává větru (vývraty); - odolný vůči drsnému klimatu (mrazivé zimy, krátká vegetační sezóna), ale citlivý k znečištění; - - v porostech s vrstvou nerozloženého opadu dokáže zmladit na padlých kmenech.

53 Picea abies smrk ztepilý Ekologie 2 - dominantní druh horských, rašelinných a podmáčených smrčin, vtroušeně v smrkových jedlobučinách; - v inverzních polohách sestupuje až do nížin (Labské pískovce 140 m n. m.), ale v termofytiku byl přirozeně vzácný nebo zcela chyběl nejvěrnějších: Vaccinium myrtillus, Oxalis acetosella, Dryopteris dilatata, Calamagrostis villosa, Abies alba, Avenella flexuosa, Polytrichum formosum, Fagus sylvatica, Dicranum scoparium, Senecio nemorensis agg.

54 Picea abies smrk ztepilý pohoří střední a JV Evropy, boreální Evropa Picea obovata Jalas & Suominen 1999

55 Picea abies smrk ztepilý Slavík 1990

56 Picea abies smrk ztepilý Využití Lesnicky nejdůležitější dřevina, hlavní zdroj dřevní hmoty u nás. Dřevo je lehké, pružné a pevné, snadno opracovatelné, ale málo trvanlivé. Široce využíváno ve stavebnictví, na výrobu papíru, nábytku, hudebních nástrojů i jako palivové dřevo. Borka se využívá k výrobě tříslovin, pryskyřice se dříve těžila k výrobě bednářské smůly, kalafuny a terpentýnu. Řada okrasných kultivarů, nejběžnější vánoční stromek.

57 Picea abies smrk ztepilý Význam Smrkové kultury mají i mimořádný estetický význam