Vážení čtenáři, KÁRANSKÁ VODÁRNA SLOUŽÍ 90 LET

Transkript

1 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 1/1 SOVAK ROČNÍK 13 ČÍSLO OBSAH: Úvodník Jaroslav Jásek Káranská vodárna slouží 90 let... 1 Jaroslav Jásek Česká voda do Berlína (výtah z historické studie 1940: Káraný Berlín? )... 7 Ing. Jiří Rosický Strategie oboru vodovodů a kanalizací ČR při období po vstupu do EU... 7 Mgr. Jiří Hruška Fondy EU pro vodní hospodářství Ing. Jiří Šejnoha. Stavební materiály pro výstavbu stokových sítí Ing. Jiří Bezrouk, Ing. Jiří März. NO-DIG 2003 setkání odborníků v atraktivním prostředí Ing. Dr. Zdeněk Novák, CSc. Sloučeniny brómu při úpravě pitných vod Zdeněk Vačkář Evropský týden bezpečnosti práce Zápis ze 4. jednání představenstva SOVAK ČR...21 Ing. Ladislav Růžička Dvousložková cena vody v praxi Ing. Miloslava Melounová Návštěva světového veletrhu WEFTEC Josef Ondroušek Kam za rekreací Ing. Eva Sovová Institut environmentálních služeb Vybrané veletrhy a výstavy v roce Semináře... školení...kurzy... výstavy Vážení čtenáři, vstoupili jsme do roku Uplynulý rok 2003 byl mimo jiné rokem, kdy pokračovalo odstraňování následků katastrofálních povodní v roce S velkým nasazením vodárenských společností a jejich partnerů se podařilo plně obnovit provoz všech poškozených čistíren odpadních vod. Mimo nemalé vlastní finanční prostředky vodárenských společností k tomu významně přispěl i stát a finanční zdroje Evropské unie. Dokončení těchto prací, především na kanalizačních sítích, a shrnutí všech poznatků pro budoucnost je nesporně jedním z úkolů, které přechází do nového roku Rok 2003 byl i posledním rokem před vstupem České republiky do Evropské unie. Pro náš obor tento krok znamená především závazek České republiky související s naplněním směrnice Rady o čištění odpadních vod. Do roku 2010 bude nutné realizovat rozsáhlý program investičních akcí, které je nezbytné ve velice krátké době připravit, zabezpečit jejich financování kombinací vlastních zdrojů investorů, národních finančních prostředků i dotační podpory z Evropské unie. Rok 2004 je velice důležitý pro přípravu těchto projektů, protože hranice přechodného období rok 2010 se neúprosně blíží. KÁRANSKÁ VODÁRNA SLOUŽÍ 90 LET Jaroslav Jásek, Pražské vodovody a kanalizace, a. s. V uplynulém roce se našemu sdružení podařilo po delším úsilí dokončit koncepci činnosti SOVAK ČR pro období po vstupu do Evropské unie. Umožnila to do určité míry i probíhající závěrečná fáze transformace oboru a jeho postupná konsolidace. Pokud se podaří záměry stanovené koncepcí postupně naplňovat, budou jednotlivé kroky zároveň hledáním takové podoby SOVAK ČR, která by měla všem jeho členům přinášet více prospěchu. K hlavním úkolům našeho sdružení v roce 2004 rozhodně patří aktivní spolupráce s ministerstvem zemědělství ČR na přípravě novely základní právní normy našeho oboru, zákona ovodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. A to vše jsou, vážení čtenáři a kolegové, jen některé hlavní úkoly a problémy. Mimo ně je to samozřejmě především každodenní běžná práce, jejímž cílem je spokojený spotřebitel a dobrá péče o infrastrukturní vodohospodářský majetek. Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR a jeho časopis SOVAK budou usilovat o to, aby i v roce 2004 Vám na této cestě byly významnou podporou. Za představenstvo SOVAK ČR Ing. Jiří Rosický Co znamenala Káranská vodárna pro Prahu a předměstí v dobách války, pochopilo veškeré obyvatelstvo při zavedení vody do pražských vodojemů. V dobách epidemií, všeobecného nedostatku, kdy civilní obyvatelstvo postrádalo výživy a z fronty byly nakažlivé nemoce roznášeny, osvědčila se skvěle voda Káranská a má lví podíl na poměrně příznivém zdravotním stavu v Praze v těch dobách. (Ing. dr. tech. Alois Opatrný, vrchní stavební rada hl. m. Prahy 1927) Titulní strana: Úpravna vody Káraný. Provozují Pražské vodovody a kanalizace, a. s. Úvod Pitná voda z Káraného byla oficiálně pustěna do Prahy a okolních obcí dne 1. ledna V té době byla již dobudována také základní stoková síť a čistírna odpadních vod. Hlavní město Praha se tak stalo jedním z hygienicky nejlépe vybavených sídel v Evropě. Výstavba vodárenského komplexu však nebyla jednoduchou záležitostí, a to jak technickou, tak společensko-politickou. Tato stavba byla první svého druhu nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě, nebyla k dispozici potřebná analogie ani zkušenosti. Přípravné, projektové a realizační práce byly ovlivňovány neodůvodněnou úzkostlivostí při řešení technických problémů, v části veřejnosti nebyla ani pozitivní politická vůle a situaci komplikovalo i prosazování osobních zájmů. To vše vedlo až k živelnému odporu proti výstavbě vodárny a často se zdálo, že myšlénka již ztroskotala. Neobyčejná energie řady odborníků v prosazování tohoto výjimečného díla vedla k úspěchu a Káranská vodárna se na dlouhá léta stala pilířem pražského vodárenství. Přípravné a projektové práce Královské hlavní město Praha bylo na počátku 70. let 19. století v hluboké hygienické krizi. Odvádění splašků nedokonalou a torzovitou kanalizační sítí přímo do Vltavy bylo neúnosné. K získávání vody na pití používali Pražané více než tisíc studní s vodou proměnlivé kvality. Vodu užitkovou dodávaly vltavské vodárny vybavené, až na výjimky, technologií renesančního typu. V pražských vodovodech tekla voda stejné kvality jako ve Vltavě. V roce 1871 byla zřízena komise ke zkoumání vod pražských, která provedla prověrku stávajících vodáren. Konstatovala neutěšený stav, navrhla rekonstrukci vltavských vodáren a výstavbu Pražské vodárny v Podolí. Tímto zásahem došlo sice ke zvýšení dodávky vody do vodovodní sítě, kvalita vody se však téměř nezměnila. Tato opatření byla ale nehospodárná a neprogresivní. Praha se nedokázala domluvit zejména s Královskými Vinohrady či Smíchovem na moderním a hlavně společném zásobování kvalitní pitnou vodou. Sedmdesátá léta 19. století byla ale také obdobím hledání moderního způsobu získávání pitné vody. Do konce století bylo předloženo, prozkoumáno a zamítnuto třináct vesměs kvalitních řešení. Ve studii z roku 1895, kterou financovala Česká spořitelna, byla vzata v úvahu i možnost využití údolní nivy severně, západně a východně od soutoku Labe a Jizery.

2 číslo 1/2004, strana 2/2 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Nekonečné debaty technické, ekonomické azejména politické oddalovaly uspokojivé řešení vodárenské otázky. Přítrž nesmyslným sporům učinil císař František Josef I. Dne 16. srpna 1899 vydáním zemského zákona č. 48, kterým se spojují městské obce král. Hlavní Obr. 1: Adolf Thiem město Praha, Karlín, Smíchov, Král. Vinohrady a Žižkov k účelu zřízení, vydržování a správy společné vodárny a společného vodovodu. Na základě tohoto zákona byla založena korporace Společná vodárna. Ze zastupitelstev vyjmenovaných obcí byli zvoleni členové dozorčí rady Společné vodárny. Dozorčí rada ustanovila správní radu, která měla za úkol celou stavbu projednávat, připravovat a postavit. Správní rada požádala roku 1900 nejdříve ing. Emila Prinze z Berlína o posudek dosavadních projektů. Ten doporučil zásobování vodou pražské aglomerace z území mezi Lysou a Mělníkem. Druhý znalec, stavební rada Adolf Thiem z Lipska, se plně postavil za projekt České spořitelny a byl správní radou pověřen dalšími pracemi. Po obsáhlých rozborech a studiích předal Adolf Thiem dne 14. prosince 1902 předběžný projekt na zásobování vodou hlavního města a okolních obcí, který navrhoval způsob jímání podzemní vody podél Jizery a její dopravy do spotřebiště. Pro vodu artéskou doporučil vybudování odželezovny. Vysoká kvalita vody byla potvrzena dr. Gustavem Kabrhelem, profesorem pražské univerzity, i anketou znalců z oboru zdravovědy, geologie, techniky a chemie. Výstavba V polovině roku 1903 byl Thiemův předprojekt předložen k vodoprávnímu projednání a na podzim stejného roku také konzultován se zahraničními odborníky. Schvalovací řízení bylo dokončeno na konci roku 1904 a Adolf Thiem předložil prováděcí projekt 1. října Průběžně byl také řešen spor s majiteli pozemků v jímacím území kvůli snížení hladiny podzemní vody. Navíc se vzbouřili mimopražští členové Společné vodárny proti rozpočtové politice pražských zástupců. Jejich absence ve Společné vodárně trvala až do poloviny roku Nicméně stavba vodárenského komplexu byla zahájena na sklonku roku 1906 a byla prováděna podle projektu v plném rozsahu. Dne 2. května 1908 zemřel stavební rada Adolf Thiem a vedením stavby byl dočasně pověřen stavební rada Václav Feigl. Od března 1910 vedl stavbu celého vodárenského komplexu ing. Emil Prinz. Je potřebné připomenout, že se na výstavbě Společné vodárny podíleli odborníci a firmy nejen z Českého království či Rakousko- Uherské monarchie, ale i z Německa a Francie. Na jednom staveništi se tak sešli špičkoví odborníci evropského formátu. Od roku 1912 postupně probíhaly kolaudace jednotlivých staveb a dodávek, které vyvrcholily oficiálním puštěním káranské vody do pražské vodovodní sítě dne 1. ledna Dokončovací práce však probíhaly dále. V polovině roku 1914 opouští stavbu ing. Emil Prinz a nahrazuje ho ing. dr. techn. Alois Opatrný. Vodoprávní kolaudace celého vodárenského komplexu byla dokončena 30. prosince Do tohoto data byly vybudovány: Dva vodojemy v Praze na Floře, 14 km rozvodného potrubí v Praze DN 475 až 900, 23,3, km výtlačného potrubí Káraný Praha DN 1100, dvě shybky pod Labem DN 1100, jedna odvětrávací věž, hlavní čerpací stanice, administrativní a obytná budova v Káraném, čtyři načerpací stanice, odželezovna artéské vody, 3,8 km železniční vlečky, 29 km násosného potrubí DN 250 až 700, 16,3 km svodného potrubí DN 700 až 1200, sedm shybek pod Jizerou DN 400 až 1000, 10 km odvzdušňovacího potrubí DN 100, deset sběren vody, 45 vstupních šachet a sedm stupňových šachet na svodném potrubí, 651 trubních studní, 7 artéských studní, 6 odvzdušňovacích věží a další pomocná zařízení a stavby. Po vzniku Velké Prahy v roce 1921 zanikla Společná vodárna jako podnik a stala se součástí Vodáren hl. m. Prahy. Rekonstrukce a rozšíření Po roce 1914 byla v Káranské vodárně pitná voda získávána dvěma způsoby přirozenou infiltrací a z artéských studní. Čerpání vody do Prahy zajišťovala hlavní strojovna parními stroji a dvojčinnými plunžrovými čerpadly, které tlačily vodu do 23 km dlouhého výtlačného řadu a překonávaly přitom výšku více než 120 m. Postupně docházelo k modernizaci technického zařízení, která si mnohdy vyžádala i rozsáhlé stavební rekonstrukce. Je třeba se zmínit alespoň o těch nejdůležitějších změnách. Ve 30. letech 20. století byla vyměněna parní pístová čerpadla za odstředivá, byl postaven druhý výtlačný řad DN 1100 do Prahy a železobetonový most přes Jizeru, který vyřešil dopravní obslužnost. Ve 40. letech došlo ke zvýšení kapacity provedením artéských vrtů v Kochánkách a Polabsku II. Byla také osazena nová vertikální čerpadla v načerpacích stanicích a dvě odstředivá čerpadla na elektrický pohon v hlavní strojovně. V letech 1965 až 1969 byla vybudována umělá infiltrace o výkonu 900 l/s, která přinesla zdvojnásobení kapacity Obr. 2: Studna Obr. 3: Vývěr artéské vody v roce 1909

3 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 3/3 Obr. 4: Hlavní strojovna v roce 1912 Obr. 5: Stavba vodovodního řadu Káraný Praha v roce 1910 Obr. 6: Vyhláška o pitné vodě z roku 1914 úpravny vody. Výstavba nové odželezovny pro úpravu artéské vody v 70. letech nahradila dosluhující objekty. Od roku 1986 do roku 1993 probíhala výstavba třetího výtlačného řadu DN 1600 z Káraného do pražského vodojemu Ládví a budování nových studňových řadů na podchycení úniků z umělé infiltrace. Od roku 1993 probíhá na umělé infiltraci akce Energocentrum, která znamená rekonstrukci energetického a řídícího systému a výměnu čerpadel v úpravně vody. V letech 1996 a 2001 byla v hlavní čerpací stanici vyměněna dvě hlavní čerpadla za nová s regulovanými pohony. V roce 2001 byl vybudován nový řídící velín a zahájena rekonstrukce rozvoden. Obr. 7: Celkový pohled na vodárnu v roce 1919

4 číslo 1/2004, strana 4/4 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Přirozená infiltrace (900 l/s) v provozu od roku 1914: Jizerská voda infiltruje dnem i břehem do okolních štěrkopískových náplavů, kde je ve vzdálenosti 250 m od řeky jímána ve směsi s přirozenou podzemní vodou. Děje se tak prostřednictvím 680 vrtaných studní spojených násoskou. Odtud je získaná voda dále dopravována pomocí čerpacích stanic a gravitačního svodného řadu do hlavní čerpací stanice v Káraném. V jednotlivých oblastech dochází k jímání infiltrované jizerské vody a podzemní vody v různém poměru. Tento fakt lze jednoduše interpretovat na obsahu dusičnanů v jednotlivých jímaných křídlech. Jizera je málo znečištěna dusičnany (8 20 mg/l), které vstupují do toku převážně povrchovým splachem během dešťových srážek. Příkladem vyššího procenta infiltrované podzemní vody ze zápolí je Skorkovský jímací řad. Na grafu je znázorněn dlouholetý vývoj dusičnanů v tomto řadu. Obsah dusičnanů je ovlivněn zemědělskou činností. Obr. 8: Vsakovací nádrž umělé infiltrace v Lojovicích Obr. 9: Stavba shybky pod Jizerou v 90. letech 20. století Provoz Úpravna vody Káraný dodává do pražského distribučního systému směs podzemní a infiltrované vody. Maximální výkon vodárny je l/s, současný l/s. Pitná voda se získává ze tří systémů: Umělá infiltrace ( l/s) v provozu od roku 1968: Surová říční voda z Jizery dopravená do úpravny vody je přefiltrována na rychlofiltrech přes tříděný písek a následně přečerpána do vsakovacích nádrží s přirozeným pískovým dnem ve štěrkopískových náplavech. Vsakovaná voda, procházející přes tento přirozený filtr, intenzivně obohacuje přirozené zásoby podzemní vody a kontaktem s geologickými vrstvami získává vlastnosti podzemní vody. Ve vzdálenosti 200 m od vsakovacích nádrží, asi po 40 až 50 dnech zdržení v podzemí, je takto infiltrovaná voda jímána jako velice kvalitní pitná voda a přečerpává se do hlavní čerpací stanice. Klíčovou podmínkou pro realizaci umělé infiltrace byla asanace povodí Jizery, neboť její voda měla být použita pro obohacení zásob podzemní vody. Na grafu je znečištění Jizery prezentováno ukazatelem chemické spotřeby kyslíku CHSK Mn. Ten před asanací Jizery dosahoval hodnoty mg/l, po ní dosahuje v průměru 5 mg/l. Pro potlačení růstu zelených řas ve vsakovacích vanách je přidáván síran měďnatý vkoncentraci, která nezvyšuje obsah mědi ve výsledné vodě. Protože se jedná převážně o minerály obohacenou jizerskou vodu, její kvalita zejména v obsahu dusičnanů je velmi analogická s vodou v Jizeře. Artéská voda (50 l/s) v provozu od roku 1914: Jedná se o zdroj mimořádně kvalitní vody přitékající v hlubokém podzemí do této oblasti ze severní části geologického útvaru Česká křída. Voda je jímána ze sedmi artéských vrtů, její stáří bylo stanoveno na let. Svým složením po jednoduché úpravě (odželeznění) odpovídá požadavkům na vodu pro přípravu kojenecké stravy. Část této vody je využívána pro výrobu stolní vody, nebo je odvážena do výdejních uličních stojanů v širokém okolí. Druhá část směřuje do hlavní čerpací stanice. Obr. 10: Přehledný plán Zuvedených tří systémů je voda soustřeďována v hlavní čerpací stanici a odtud je po povinném zdravotním zabezpečení dávkou chlóru, dopravována do pražských vodojemů. Vodárna v Káraném jako jediná z pražských vodáren dodává vodu podzemní, která se vyznačuje výbornými parametry jakosti a příznivými

5 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 5/5 biogenními vlastnostmi. Důsledná kontrola jakosti káranské vody vykazuje hodnoty všech sledovaných ukazatelů pod limity, které jsou dané platnou legislativou. Pro trvalé zachování jakosti jímané pitné vody je nezbytná ochrana zdrojů a s tím spojený monitoring. Pásma ochrany zdrojů v Káraném byla legislativně stanovena v roce 1986, tedy až po 72 letech provozu Káranské vodárny. Organizace a řízení Od svého založení dne 16. srpna 1899 byla Společná vodárna, jak se tehdy tato korporace nazývala, řízena dozorčí radou složenou ze zástupců Prahy a okolních obcí. Ta jmenovala správní radu jako svůj výkonný orgán s tím, že od roku 1914 měla Společná vodárna i svého přednostu. V roce 1921 pohltil tuto výrobnu vody úřad pražského magistrátu Vodárny hl. m. Prahy. S výjimkou protektorátu řídili provoz vodárny jmenovaní přednostové a to až do roku V období působnosti podniku Pražské vodárny řídil tuto výrobnu vody vedoucí a to až do roku 1986, kdy se vodárna Káraný stala závodem v čele se svým ředitelem. Od roku 1998 je úpravna vody Káraný součástí akciové společnosti Pražské vodovody a kanalizace. V roce 2001 byl zřízen závod Úpravny vody a z vodárny Káraný se stal provoz tohoto závodu. Od poloviny roku 2003 je úpravna vody Káraný provozem řízeným výrobním ředitelem. Vedoucí vodárny Káraný: Ing. Čeněk Gregor předseda správní rady Společné vodárny, MUDr. František Kašpar předseda správní rady Společné vodárny, JUDr. Josef Fuhrich předseda správní rady Společné vodárny, Ing. Miloslav Koranda přednosta vodárny, Ing. Václav Černý přednosta vodárny, Ing. Adolf Kleptsch protektorátní správce vodárny, Ing. Václav Blažík přednosta vodárny, Jaroslav Bukovský vedoucí vodárny, Václav Přibáň vedoucí vodárny, Ing. Josef Kutil vedoucí vodárny, Ing. Jiří Hlávka vedoucí provozu a později ředitel závodu Káraný, 2001 Ing. Roman Šmíd ředitel závodu Káraný, Ing. Oldřich Doležal ředitel závodu Úpravny vody, Ing. Ladislav Herčík vedoucí provozu úpravna vody Káraný, 2003 Ing. Ladislav Herčík vedoucí provozu úpravna vody Káraný mg/l Skorkov vyrobená voda mg/l Sojovice m Graf 1: Kvalita surové vody v Jizeře roční průměrné hodnoty dusičnanů Graf 2: Kvalita surové vody v Jizeře roční průměrné hodnoty CHSK Mn m Graf 3: množství vyrobené pitné vody v úpravně ve vodárně Káraný

6 číslo 1/2004, strana 6/6 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Úpravnu vody Káraný provozuje akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace. V roce 2001 se majoritním akcionářem této akciové společnosti stala francouzská společnost Vivendi Water, v roce 2003 přejmenovaná na Veolia Water. Vlastníci úpravny jsou dva: historické vodárenské zařízení vybudované do roku 1948 je majetkem Hlavního města Prahy, majetek pořízený po tomto datu vlastní akciová společnost Zdroj pitné vody Káraný sdružující obce Hlavní město Praha, Čelákovice, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Lázně Toušeň, Nehvizdy, Zeleneč, Zápy, Káraný, Nový Vestec, Bořanovice, Přezletice a Dřevčice. Správcem úpravny vody za oba majitele je Pražská vodohospodářská společnost, a. s. Obr. 11: Ing. Čeněk Gregor, první předseda správní rady Společné vodárny Obr. 12: Letecký pohled Vodárna a region Na počátku 20. století byla obec Káraný neznámým sídlem. Výstavba vodárenského komplexu se stala pro evropské vodárenství pojmem a klidná zemědělská obec začala stavbou ožívat. Musela si také zvykat na příliv pražských zvědavců, kteří se ve dnech volna jezdili dívat, co se za jejich peníze vlastně staví. Na tuto novou situaci reagovali někteří káranští obyvatelé velmi pružně. Například tehdejší starosta pan Novotný postavil stylovou restauraci U vodárny (dnes zchátralý památkově chráněný objekt) pro občerstvení p.t. obecenstva. Společenský význam Společné vodárny měl zvýraznit i od roku 1912 každoročně pořádaný ples, na který byl dokonce pozván i následník rakousko-uherského trůnu Karel Habsburský a jeho choť Zita. Navíc nově vzniklé pracovní příležitosti byly velkým přínosem. Káranská vodárna zaměstnávala i celé rodiny. Nedávno se podařilo zjistit dvacet osm rodin, jejíž členové pracovali ve vodárně více než padesát let. Všeobecná chvála káranské vody i její pozitivní vlastnosti na zdraví lidí znamenala po roce 1920 zvýšený zájem o krajinu dolního Pojizeří. Zdravé prostředí se ukázalo lákavé nejen pro tramping, ale i pro stavbu rekreačních chat, domků a vilek, ze kterých se následně vyvinulo souvislé rekreační osídlení Káraného a Nového Vestce. Výstavba rekreačních objektů zesílila po dostavění mostu přes Jizeru v roce Nová lávka přes Labe z doby nedávno minulé spojila Káraný s Toušení. Velkým počinem k zachování čistého prostředí celého pojizerského území bylo vyhlášení pásem hygienické ochrany káranského vodního zdroje v roce Byly stanoveny režimy hospodaření v určených pásmech. Regulace zástavby, vypouštění odpadních vod, nakládání s odpady a další opatření byly pro mnohé nepříjemné, ale pozitivní vliv na zamezení nevítaných skládek, chemických provozů z jiných škodlivých činností v tomto území bylo pro celou oblast prospěšné. Nicméně ryze technické dílo, jakým káranský vodárenský komplex je, bylo vytvořeno jako přirozená součást přírody a tuto funkci po mnoha peripetiích zastává dodnes. Z TISKU SCHREMMER H. Biogene Schwefelsäure- Korrosion in Abwasseranlagen gestem, heute und morgen? (Biogenní koroze čistírenských zařízení působením kyseliny sírové včera, dnes a zítra?) KA-Wass.Abwass.Abfall, 49, 2002, č.7, s Prakticky od počátku moderního odvodňování města se vyskytly problémy se sirovodíkem, který vzniká přirozeným rozkladem složek v OV obsahujících síru, uniká z OV a mění se na kyselinu sírovou mikrobiologickými procesy nad hladinou vody. Tento proces zapříčiňuje korozi nekyselinovzdorných materiálů, označovanou jako biogenní koroze zapříčiněná kyselinou sírovou. V článku jsou objasněny podmínky pro tvorbu H 2Svzávislosti na podmínkách technologie odvodňování. Současné tendence na snižování spotřeby vody vedou k situaci, kdy se zvyšuje potenciál rizika koroze stávajících čistírenských systémů. Z hlediska této nové situace je potřebné pečlivé plánování a výběr materiálů. MELHORN H. Werte der deutschen Wasserversorgung. (Hodnoty zásobování pitnou vodou v Německu.) GWF-Wass.Abwass., 143, 2002, č.5, s Nová orientace zásobování pitnou vodou v Německu, o které se v současné době diskutuje i v souvislosti se snahami o privatizaci a liberalizaci, musí být na prvním místě v souladu se základními hodnotami. Tyto hodnoty se tvořily řadu desetiletí. Vysoký standard kvality pitné vody za všech okolností, prioritní zabezpečení vody pitné, principy šetření s vodou, trvalé úsilí o ochranu zdrojů s budováním vícenásobných bariér, vysoká úroveň provozní obsluhy a plná kvalifikovanost pracovníků, účinná opatření k udržení vysoké úrovně zásobování pitnou vodou v Německu, ekonomická efektivnost a fukční technická atonomie ve vodárenství zajištěná DIN a DVGW jsou základními charakteristikami tohoto sektoru v Německu a nesmí být zpochybňovány v současnosti ani v budoucnosti. DIN 2000, která byla v nedávnu novelizována, je v tomto směru dostatečným standardem. Voda a lidová pranostika: Když v lednu deště lijí to má sedlák po naději.

7 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 7/7 ČESKÁ VODA DO BERLÍNA Výtah z historické studie 1940: Káraný Berlín? Jaroslav Jásek Pražské vodovody a kanalizace, a. s. V české odborné vodárenské veřejnosti se traduje, že v období protektorátu Čechy a Morava byl vypracován projekt, který řešil napojení berlínských vodojemů na Káranskou vodárnu. Stejně se údajně mělo postupovat při napojení Drážďan na vodní zdroje v okolí Mělnické Vrutice. Do jaké míry byly tyto záměry reálné a existovaly opravdu? Potřeboval Berlín tuto vodu a mohla ji Praha či česká kotlina postrádat? Byly tyto myšlenky realizovatelné? V roce 1939 zásobovaly hlavní město Prahu tři vodárny: Káranská, Podolská a Branická. Výkonnost těchto zdrojů pitné vody byla podle tehdejších expertů postačující pro hlavní město na cca 10 až 15 let. V záloze bylo několik projektů a přípravné práce na výstavbu nových zdrojů byly v plném proudu. Ve 30. letech 20. století se o zásobování Berlína pitnou vodou staraly dvě společnosti: Berliner Städte Wasserwerke AG a Charlottenburg Wasser und Industriewerke AG, které provozovaly dvacet šest vodáren a Berlín měl v roce 1939 k dispozici 230 milionů m 3 pitné vody. Pro další rozvoj Berlína bylo nezbytné získat větší množství kvalitní vody a po vzniku protektorátu se pozornost obrátila na české území. Velkoněmecká říše byla v této době nakloněna megalomanským projektům a navíc byl v Čechách k dispozici rozpracovaný Jizerský projekt na získávání pitné vody ze středního Pojizeří a Lobkovický projekt na využití zdrojů v okolí Mělnické Vrutice. V roce 1939 vstoupil do zásobování Prahy pitnou vodou nový prvek. Tím byly plány okupantů na komplexní přestavbu Prahy a její poněmčení. Němečtí experti však z počátku nepočítali s pitnou vodou z Pojizeří, ale s úpravou vody z Vltavy či Berounky. Jizera měla sloužit pouze jako rezerva. V upřesňování Jizerského projektu bylo ale intenzivně pokračováno a tato oblast se postupně stávala prioritou. Průzkumné práce dokonce navštívil náměstek pražského primátora Josef Pfitzner, aby se osobně přesvědčil o postupu prací a také, aby eliminoval odpor proti jímání podzemní vody na mladoboleslavsku reprezentovaný Ochranným sdružením zájemců o spodní a pramenité vody v povodí Jizery se sídlem v Dražicích. První konkrétní zmínky o možnosti zásobování Berlína vodou z Pojizeří se objevili v prosinci roku 1940, kdy bylo kanceláři státního tajemníka říšského protektora dáno na vědomí memorandum o zásobování Velkého Berlína pitnou vodou. Tento materiál projednal osobně prof. Albert Speer s Adolfem Hitlerem. Dlužno připomenout, že tento verbální projekt neřešil přívod vody do Berlína jen ze středních Čech, ale i z Duryňského lesa, Harzu či Šumavy, dokonce i z Dunaje u Pasova. Při projednávání v Praze bylo jednoznačně doporučeno využití české křídové oblasti nikoliv pro Berlín, ale pouze pro pražské Holešovice, Bubeneč a Dejvice, které měly být obydleny německými osídlenci. Následným rozhodnutím berlínského politického vedení byly tyto snahy utlumeny a okresnímu úřadu v Mladé Boleslavi vytknuty průtahy vodoprávního řízení Jizerského projektu. České obstrukce však pokračovaly dál i přes nátlak německých úředníků vybavených z Berlína mimořádnými pravomocemi. Jednání se stále vlekla a to nejen liknavostí českých úřadů, ale i díky zamítavému stanovisku správy sudetských území, jíž se část projetu také týkala. Vodoprávní řízení o Jizerském projektu bylo formálně ukončeno až v květnu roku 1944, v době, kdy měl Berlín díky postupující frontě již jiné starosti. Je nutné přiznat, že záměr napojit Berlín na podzemní vodu z Pojizeří byl sice velkorysý, či spíše megalomanský, ale ne technicky nemožný. Získanou vodu bylo nutné pouze vyčerpat do rezervoáru postaveného někde v Lužických horách (zmiňuje se sedlo pod Jedlovou) a odtud by voda sama dotekla až do Berlína. Není ale jednoduché si představit cenu takto získané pitné vody, protože náklady na výstavbu a provoz by určitě dosáhly astronomických částek. Jizerský projekt tak, jak byl navržen a vodoprávně projednán, nebyl nikdy realizován. Výtah z textu, který vyjde v Pražském sborníku historickém v květnu STRATEGIE OBORU VODOVODŮ A KANALIZACÍ ČR PŘI OBDOBÍ PO VSTUPU DO EU Ing. Jiří Rosický, SOVAK ČR Obor vodovodů a kanalizací v České republice prošel v posledních zhruba deseti letech zásadní restrukturalizací a postupně se konsoliduje. Dokončení transformace, splnění úkolů souvisejících se vstupem ČR do Evropské unie, odstranění vnitřního dluhu oboru (především ve stavu vodovodních a kanalizačních sítí) a řešení celé řady dalších problémů, to vše obor nutně potřebuje. Přispět by k tomu měla i Koncepce oboru vodovodů a kanalizací, kterou pro potřebu svoji i svých partnerů dokončilo a schválilo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací v září uplynulého roku. Úvod Součástí koncepce jsou Strategická rozhodnutí a cíle pro období do roku Oba tyto materiály mají dnes k dispozici všichni členové SOVAK ČR a jeho partneři. Především také obě ministerstva, která jsou v rámci sdílených kompetencí zodpovědná za státní správu ve vodním hospodářství ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí. Současné Koncepci předcházelo několik pokusů. Skončily většinou rozpačitě a pravděpodobně tomu asi nemohlo být jinak. Obor vodovodů a kanalizací potřeboval dospět právě do stadia postupné konsolidace, ve kterém se nachází v současném období před vstupem České republiky do Evropské unie. Zásobování obyvatelstva kvalitní pitnou vodou, odvádění a čištění odpadních vod patří v moderní společnosti mezi rozhodující služby pro zajištění kvality života. Zároveň tyto služby podmiňují i ekonomický a sociální rozvoj na lokální, regionální, státní a do určité míry i na mezistátní úrovni. Služby a činnosti jsou zabezpečovány oborem vodovodů a kanalizací, který je jednou z rozhodujících částí vodního hospodářství každého státu. Přitom obor vodovodů a kanalizací je velice specifický. K obecným specifikám patří především: Zásobování pitnou vodou, odvádění odpadních vod a jejich čištění je službou prováděnou ve veřejném zájmu. Tato služba je však zároveň poskytována na podnikatelské bázi a v dlouhodobém horizontu je nutné zajistit, aby náklady s ní spojené v plné míře pokryli uživatelé služby. Infrastrukturní vodohospodářský majetek byl a je v našem oboru obvykle budován městy a obcemi, jejichž obyvatelstvu a průmyslu slouží. Logicky byl tedy navrácen ze státního do municipálního vlastnictví a v zájmu obyvatelstva by toto vlastnictví mělo být i v budoucnu pokud možno zachováno. Služby v oboru vodovodů a kanalizací jsou poskytovány v prostředí přirozeného monopolu, který prakticky nelze vyloučit. Ve veřejném zájmu je tedy zabezpečit vhodnou formou regulaci ceny poskytovaných služeb. Činnosti v oboru vodovodů a kanalizací úzce souvisejí s ochranou životního prostředí, což výrazně ovlivňuje investiční programy, především v oblasti čištění odpadních vod. V oboru vodovodů a kanalizací jsou zjevné dvě oblasti činností, které probíhají paralelně a je třeba je navzájem optimalizovat, mimo jiné

8 číslo 1/2004, strana 8/8 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací i s ohledem na vývoj ceny, za kterou jsou klientovi poskytovány služby. První oblastí je správa infrastrukturního majetku a péče o jeho investiční rozvoj, druhou je vlastní provozování systému, péče o něj a poskytování služeb cílovým klientům. Provozovatelské služby mohou být podnikatelskou činností s přiměřeným, dlouhodobě stabilním hospodářským výsledkem (ziskem). Proto mají o jejich poskytování zájem strategičtí investoři, zabývající se profesionálně provozováním vodovodů a kanalizací. Od vlastnictví vodohospodářské infrastruktury v oboru vodovodů a kanalizací je možné odvodit rozhodující právo k určování ceny za poskytované služby a rozvoj systému, a proto by mělo být pod plnou kontrolou municipalit, jejich svazků či společností. Obor vodovodů a kanalizací potřebuje trvalou spoluúčast státu přesto, že zodpovědnost za služby v něm poskytované přísluší municipálním a krajským samosprávám. Účast státu je nezbytná v oblasti legislativy, regulačních nástrojů, koncepčního vodohospodářského plánování, podpory vybraných investičních programů a zabezpečení systémů pro řešení mimořádných a krizových situací. Před vstupem do Evropské unie je na místě konstatovat, že Česká republika se, v počtu obyvatel zásobovaných z veřejných vodovodů a připojených na kanalizace s čištěním odpadních vod, řadí na poměrně solidní místo v rámci Evropy vůbec, a mezi kandidátskými zeměmi zvlášť. Vývoj v předvstupním období a vlastnické vztahy V první polovině devadesátých let proběhla základní reforma. Jejím cílem bylo maximální možné odstátnění a vytvoření prostředí zajišťující pouze nezbytné zásahy do podnikatelské činnosti v oboru. Reformou došlo v první fázi ke značné atomizaci vodárenského trhu. Díky tomu vznikla poměrně složitá situace z hlediska vlastnických vztahů a bylo jen otázkou času, kdy začne docházet k opětovné postupné koncentraci. Podnikání v oboru vodovodů a kanalizací je ve stabilním prostředí dlouhodobě bezpečná investice. Proto do České republiky vstoupili jako investoři zkušení zahraniční provozovatelé vodovodů a kanalizací a někteří z nich začali standardními postupy získávat podíly v řadě společností s cílem především provozovat. Zaměřili se nejprve na rozhodující velké společnosti soustředěné kolem velkých skupinových vodovodů, postupně se jejich zájem přenesl i na investice do společností střední a menší velikosti. V druhé polovině devadesátých let byla touto celkem přirozenou cestou zahájena postupná koncentrace v oboru a tím zároveň i jeho konsolidace. Tato etapa probíhá dosud. Má dvě rozhodující slabiny. Tou první je skutečnost, že vedle silných provozovatelských struktur nevznikají zejména v oblastech se středně velkými a malými vodárenskými subjekty silné a kvalifikované společnosti vlastníků. Tou druhou překážkou plynulé konsolidace je právní rámec tzv. smíšených společností s akcií se zvláštními právy, který zatím nedovoluje (tam kde o to současní vlastníci mají zájem) jednoduchým způsobem předat provozování vodohospodářské infrastruktury operátorovi s ponecháním přímé kontroly nad vlastní infrastrukturou municipalitám. Převážnou část obyvatelstva v České republice dnes zásobuje necelá stovka obchodních společností, které mají jako hlavní předmět činnosti zásobování pitnou vodou, odvádění odpadních vod a jejich čištění. Mimo nich působí ještě celá řada drobných, lokálních vlastníků a provozovatelů. Kapitálovou kontrolu nad významnou částí vodárenského trhu v ČR získali uplynulém období tři velcí operátoři Veolia Water, Ondeo a Anglian Water. Probíhajícím prodejem podílů Anglian Water ve třech vodárenských společnostech vstupují na tuto část trhu Penta a Energie AG. Tito čtyři investoři jsou majoritními vlastníky nebo rozhodujícími spoluvlastníky ve společnostech, které zabezpečují pitnou vodou 63,2 % ze zásobovaných obyvatel ČR celkem. Mimo ně se zahraniční kapitál jednotlivě v menší míře podílí v dalších společnostech. Zbývající část trhu je možné rozdělit zhruba na dvě části. První z nich tvoří společnosti, které jsou svou velikostí a potenciálními hospodářskými výsledky zajímavé pro strategické partnery. O ně se v současné době ucházejí různé investorské skupiny. Tuto skupinu vodárenských společností tvoří především 25 smíšených společnosti s akcií se zvláštními právy, zabezpečujících pitnou vodou 12,7 % zásobovaných obyvatel ČR. V oboru vodovodů a kanalizací v ČR probíhá svým způsobem závěrečná fáze transformačního procesu. Ve střednědobém výhledu je možné předpokládat, že v horizontu tří až pěti let bude provozování cca % českého vodárenského trhu zajišťovat prostřednictvím svých dceřinných společností několik málo velkých operátorů. Zbývajících zhruba % budou představovat lokality, kde se vlastníci rozhodnou i nadále provozovat sami nebo, o které vzhledem k nedostatečné rentabilitě nebudou mít investoři za současných podmínek zájem. Tato druhá skupina spolu s lokalitami, kde dosud není obyvatelstvo zásobováno pitnou vodou z centrálních zdrojů, bude vyžadovat z hlediska veřejného zájmu zvýšenou pozornost a pomoc státu. Modely uspořádání společností VaK V rámci privatizačního procesu vznikly v České republice v první polovině devadesátých let minulého století dva typy vodárenských společností: Společnosti oddílné s tzv. provozním modelem. Infrastrukturní vodohospodářský majetek je oddělen od majetku nezbytného k provozování. Infrastrukturní majetek je vlastněn buď přímo municipalitou nebo subjektem, do kterého byl tento majetek vložen, a pod kontrolou municipality (municipalit) s ním hospodaří. Provozní majetek je vložen do provozní společnosti. Mezi vlastníkem a provozovatelem je upraven vztah smlouvou o nájmu a provozování. Společnosti smíšené. Tyto společnosti plní zároveň obě funkce vlastnickou a provozovatelskou a vazby řešené v provozním modelu smlouvou o nájmu a provozování řeší vnitropodnikovými pravidly smíšené společnosti. Postupně se prosazuje jako dominantní forma podnikání v oboru provozní model. V něm je vlastnicky oddělen infrastrukturní vodohospodářský majetek od majetku nezbytného k provozování. V optimálním případě infrastrukturní majetek zůstává ve vlastnictví měst a obcí nebo subjektů, které si pro správu tohoto majetku vytvoří. Provozní majetek je vložen do provozní společnosti a mezi vlastnickým a provozovatelským subjektem je uzavřena smlouva o pronájmu a provozování. Provozní společnosti jsou potom hlavním cílem investorů profesionálních provozovatelů. Provozní společnosti (oddílné i smíšené) obecně vykazují různou míru efektivnosti, výkonnosti i ekonomické stability, která je většinou nižší u menších společností. Zvýšení efektivnosti provozovatelských činností lze dosáhnout koncentrací disponibilních odborných kapacit a technologií do ekonomicky silných podniků. Od nich je také možné vyžadovat srovnatelně vyšší efektivitu a kvalitu poskytovaných služeb a další přínosy. Postupná koncentrace provozovatelských subjektů do struktury kapitálově a odborně silných a technologicky kvalitně vybavených společností přináší řadu výhod, které se ve svých důsledcích projeví zlepšením těchto služeb pro odběratele. To by mělo být jedním z hlavních cílů těchto společností. Vlastníci jsou v současném stadiu vývoje až na výjimky rozptýleni do velkého počtu subjektů a spíše nespolupracují. Odborníci v oboru se celkem logicky koncentrují spíše u velkých provozovatelů. Přitom odborně silný a kvalitně vybavený vlastník je schopen lépe chránit zájmy odběratelů a obhajovat výhodnější podmínky k poskytování vodohospodářských služeb. Jeho úkolem je být vyváženým partnerem nejen dodavatelům vodohospodářských služeb (profesionálním provozovatelům), ale také řídit investiční rozvoj vlastněné infrastruktury a spolupracovat se státem při plnění jeho úloh zabezpečujících veřejný zájem. Takovýto vlastník je i vhodným partnerem finančním institucím při získávání finančních zdrojů nebo při poskytování garancí pro investiční programy. Souběžně se strategií koncentrace odborných provozovatelských kapacit je tedy třeba působit na postupné vytváření odborně silných a personálně kvalitně vybavených vlastnických struktur jako plnohodnotných partnerů, resp. protihráčů silných provozních společností. I když vytváření vlastnických struktur je jednoznačně svobodným právem měst a obcí jako vlastníků infrastrukturního majetku, může stát svou metodickou pomocí a koncepčním poradenstvím přispět k jejich postupnému cílevědomému vytváření. To vše se nakonec dnes opírá o zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, který počítá se možností oddělení provozování od vlastnictví infrastruktury. Provozní model má svoje nesporné přednosti, pokud je správně realizován. Potom města a obce vlastní a spravují infrastrukturní majetek, provozní společnost má tento majetek pronajatý a zabezpečuje jeho provoz na základě provozovatelské smlouvy, která vlastníkovi zároveň zabezpečuje poslední a rozhodující slovo pokud jde o vývoj vodného a stočného. Oddělené hospodaření vlastníka a provozovatele činí celou ekonomiku více přehlednou a zajišťuje poměrně značnou míru samoregulace. Převažující aplikace provozního modelu nevylučuje ani do budoucna existenci smíšených společností. V těchto případech je však nezbytné

9 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 9/9 ošetřit práva municipalit tak, aby zůstala zachována jejich kontrola nad dvěma rozhodujícími oblastmi investiční politikou a cenou za poskytované služby zákazníkům. Cenová politika a investiční strategie v oboru Cenový vývoj po roce 1989 je odborné veřejnosti dostatečně znám. Byl úzce svázán s vývojem spotřeby vody a celkovou transformací celé ekonomiky České republiky. Souběžně působilo postupné uvolňování ceny vodného a stočného jako ceny věcně usměrňované a transformace ekonomiky České republiky jako celku. Postupný nárůst ceny vodného a stočného vedl k výrazným úsporám ve spotřebě vody jak u obyvatelstva, tak v průmyslu a zemědělství. Zároveň byla zrušena nebo zanikla celá řada průmyslových provozů s vysokou spotřebou vody a došlo k výraznému snížení zemědělské živočišné výroby. Souběžně, v podstatě celosvětově, působí i nástup nových úsporných spotřebičů a zařízení v domácnostech a ve službách. Souhrn těchto jevů znamenal snížení objemu vody vyrobené z vodovodů pro veřejnou potřebu mezi roky 1989 až 2002 o téměř 40 %. Pro obor vodovodů kanalizací jsou charakteristické vysoké fixní náklady, které při významném poklesu spotřeby rovněž ovlivnily nárůst jednotkové ceny vodného a stočného a tím opět zpětně i vývoj spotřeby. Vývoj prokázal ekonomickou souvztažnost ceny vody a její spotřeby. V posledním období dochází ke stabilizaci jak nárůstu ceny vodného a stočného, tak poklesu specifické spotřeby. Budoucí vývoj ceny a jejím působením zpětné ovlivnění spotřeby bude pravděpodobně záviset především na rozsahu investic do vodohospodářské infrastruktury, způsobu jejich financování a z toho vyplývajícího dopadu do cen. Technický rozvoj povede u obyvatelstva ke stabilizaci současné specifické spotřeby, kdy eventuální nároky na větší množství vody budou kompenzovány moderním technickým vybavením domácností. Stejně tak u průmyslu se prosazují úsporné a z hlediska tvorby a ochrany životního prostředí šetrné technologie. Cena za vodárenské služby (vodné a stočné) v sobě obecně zahrnuje tři hlavní složky oprávněné náklady za realizovanou službu, složka pokrývající finanční zdroje na investice pro obnovu a rozvoj infrastrukturního majetku (odpisy, nájemné ) a přiměřený zisk organizace poskytující vodárenské služby. Pomineme-li přiměřený zisk jako standardní kategorii svázanou s dosahovaným obratem obchodní společnosti poskytující dané služby a ekonomickou efektivitou její činnosti, je cenový vývoj určován zbývajícími dvěma složkami tedy náklady na provoz (provozní náklady) a náklady na rozvoj (náklady na investice). Ve složce nákladů provozovatele je v současné době situace celkem stabilizovaná. Tuto složku budou do budoucna ovlivňovat především makroekonomické vlivy a její vývoj bude více méně korespondovat s inflačním vývojem v České republice. Ve složce finančních zdrojů na investice pro obnovu a rozvoj je a bude situace komplikovanější. Tyto zdroje jsou v zásadě potřebné pro čtyři hlavní skupiny investic: 1. Investice podmiňující splnění závazků ČR v souvislosti s jejím vstupem do Evropské unie, především v oblasti čištění odpadních vod. 2. Investice zajišťující odstranění minulých nedostatků, obnovu a další rozvoj vodohospodářské infrastruktury měst a obcí, především v oblasti vodárenských a kanalizačních sítí. 3. Investice související se zvyšujícími se nároky z hlediska ochrany zdraví lidu, tedy investice pro doplnění vodárenských technologií úpraven vody. 4. Investice zabezpečující zvýšení počtu obyvatel zásobovaných z veřejných vodovodů a připojených na kanalizační systémy s účinným čištěním odpadních vod. Investice první skupiny jsou časově limitovány a musí být realizovány v průběhu přechodného období po vstupu ČR do EU, tedy do roku Investice druhé, třetí a čtvrté skupiny nejsou časově omezeny. Ve všech případech je však třeba hledat rovnováhu mezi tempem obnovy a rozvoje a sociální únosností ceny vodného a stočného pro obyvatelstvo. Jestliže objem investic první skupiny je odhadován na v současných cenách na mld. Kč, potom investice související s druhou a třetí skupinou budou třeba nejméně ve stejné výši. Přesnější údaje by měly poskytnout krajské Plány rozvoje vodovodů a kanalizací, které budou k dispozici v roce V souvislosti s tím je třeba připomenout, že budoucí cenová politika podle čl. 9 Rámcové směrnice vodní politiky Evropské unie musí vzít vúvahu princip návratnosti nákladů za vodohospodářské služby, včetně environmentálních nákladů a nákladů na využívání zdrojů v souladu sprincipem, že znečišťovatel platí. Rámcová směrnice ukládá členským státům Evropské unie vytvořit do roku 2010 v rámci cenové politiky státu dostatečné podněty, aby vodní zdroje byly užívány efektivně a tím bylo zajištěno dosažení environmentálních cílů směrnice. Vedle skutečných nákladů na provozování vodovodů a kanalizací musí být do ceny dále promítnuty náklady za vodu odebranou z přírodního prostředí a náklady spojené s navrácením (vyčištěných) odpadních vod do přírodního prostředí zpět. V praxi České republiky jsou tyto náklady v ceně vodného a stočného už v současné době uplatňovány (platby za odběr povrchové nebo podzemní vody a poplatky za vypouštění odpadních vod). Jde tedy spíš o jejich výši vystihující záměr zamýšlený Rámcovou směrnicí. Směrnice dále stanovuje, že mají být zajišťovány adekvátní výnosy za různé typy užívání vody k úhradě nákladů za vodohospodářské služby rozdělené přinejmenším na průmysl, domácnosti a zemědělství. Tento cíl souvisí s využitím dotací z Evropské unie pro investice v oboru vodovodů a kanalizací, které jsou ve své podstatě určeny pouze na zabezpečení sociálně únosného vodného a stočného pro obyvatelstvo v regionech, kde investice vyvolané prosazováním environmentální politiky Evropské unie by znamenaly nepříznivé sociální dopady. Souhrnně z těchto výchozích podmínek vyplývá: Sociálně únosný vývoj ceny vodohospodářských služeb pro obyvatelstvo není reálný bez dotační podpory investic souvisejících se vstupem ČR do EU ze strany Evropské unie (Fond soudržnosti a strukturální fondy) a vlastních dotačních zdrojů České republiky. Pokud bude postupně realizována samotná cenová politika vůči průmyslu a zemědělství, je třeba v ní zohlednit sociální dopady v širším slova smyslu, především vliv na zaměstnanost. K hraničnímu roku 2010 je reálné zabezpečit investice první skupiny a pouze v omezeném rozsahu budou k dispozici zdroje pro zbývající tři další. Přitom v obou případech tyto investice jsou třeba ve veřejném zájmu a budou vyžadovat diferencovanou podporu státu, event. jiných institucí, i po roce Princip přenesení nákladů, souvisejících s poskytovanými vodohospodářskými službami, diferencovaně na obyvatelstvo, průmysl a zemědělství, si vyžádá úpravu cenových předpisů a diferenciaci stočného. Tím však bude zároveň řešen problém správného užití dotací ze zdrojů Evropské unie (Fond soudržnosti, strukturální fondy), které jsou určeny především obyvatelstvu, v určitém rozsahu i pro podporu středního a malého podnikání, ale nikoliv pro průmysl. Novým fenoménem v oblasti cen vodného a stočného v České republice bylo zavedení možnosti dvousložkových cen vodného a stočného. Vzhledem k mimořádným fixním nákladům oboru VaK je otázka dvousložkových cen do budoucna vysoce aktuální, a to především u menších lokalit a lokalit s významným rekreačním užíváním vody. Tab. 1: Charakteristika oboru z pohledu provozních organizací Počet obyvatel Podíl na trhu v % Počet obyvatel České republiky celkem Počet obyvatel zásobovaných pitnou vodou (k ) z toho provozní společnosti zásobující: a více obyvatel (21 společností) obyvatel (41 společností) do obyvatel

10 číslo 1/2004, strana 10/10 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací I když dotace z Evropské unie se nebudou do ceny vodného a stočného pro obyvatelstvo uplatňovat, je nezbytné věnovat velkou pozornost otázce hospodárnosti a potřebnosti nových projektů, a to jejich kvalifikovanou analýzou už v počátečním stadiu přípravy. Zatímco na straně velkých vlastníků a provozovatelů jsou pro takové analýzy dostatečné kapacity i zájem je realizovat, u menších vlastníků a provozovatelů a jejich účelových seskupení hrozí reálné riziko projektů technickým rozsahem a potřebou finančních prostředků zbytečně náročných. Mohou znamenat prakticky trvalý negativní dopad do ekonomiky provozovaných systémů, tím i do budoucí ceny vodného a stočného. Pokud by byly takové dopady ve smyslu Rámcové směrnice promítnuty do ceny pro průmysl, mohou znamenat další negativní dopady do rentability výroby, s možným vlivem na vývoj zaměstnanosti v regionu. Zdokonalení legislativních a dalších regulačních nástrojů státu Přijetí základní vodohospodářské legislativy v roce 2001, tj. zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a dalších zákonů souvisejících s oborem, bylo důležitým krokem na cestě reformy oboru. Zejména v případě zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu se však jedná o úplně novou právní normu a je celkem logické, že praktická aplikace zákona ukazuje nutnost celé řady nezbytných úprav. Přesto, že některé okruhy problémů by bylo třeba řešit co nejdříve, je zřejmé, že novela bude na základě vyhodnocení dvouletých zkušeností připravována v roce 2004 a její platnou ucelenou podobu (včetně prováděcích předpisů) je možné očekávat logicky spíše až v první polovině roku V rámci přípravy novely zákona bude nutné vyhodnotit vazby dalších zákonů souvisejících s oborem případně navrhnout i nepřímé novely těchto zákonů. Současná legislativa stanoví pravidla regulace. Souvisí s cenovou politikou v oboru, ale není možné ji chápat pouze jako regulaci ceny vodného a stočného. Pravidla regulace jsou v působnosti několika ministerstev a patří sem vedle regulace ceny podle předpisů ministerstva financí také regulace v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví podle předpisů ministerstva životního prostředí a ministerstva zdravotnictví, resp. regulace vztahů vlastníků vodovodů a kanalizací, provozovatelů a obcí, včetně vymezení státní správy a dohledu na úseku vodovodů a kanalizací ve veřejném zájmu podle předpisů v působnosti ministerstva zemědělství. Problémem regulace v širším slova smyslu je skutečnost, že regulací jsou pověřeny místně příslušné úřady (vodoprávní úřady, finanční úřady, hygienické orgány apod.) a do určité míry i samosprávné obce. S ohledem na strukturu státní správy a přijatý princip decentralizace se jeví jako spíše neakceptovatelná snaha o zřízení ústředního regulačního úřadu pro obor vodovodů a kanalizací. Cestou by mělo být jasné definování současných regulačních nástrojů a zkvalitněním metodického řízení z úrovně ústředních orgánů a zajištění jejich jednotného uplatňování. Věda, výzkum, vzdělávání a informace o oboru Výzkum a vývoj se v 90tých letech minulého století v oboru vodovodů a kanalizací stejně jako v řadě dalších oborů v České republice prakticky zastavil. K hlavním příčinám patřilo a patří zásadní omezení zájmu státu, včetně silného omezení finančních zdrojů na straně nových vlastníků podnikatelských subjektů. Svoji roli sehrála i omezená poptávka výrobní a provozní sféry oboru vodovodů a kanalizací zabývající se především vlastní privatizací a jejími důsledky. Důsledkem neúprosného působení zákonů tržního mechanismu je ztrácení kontinuity v minulosti poměrně úspěšného vodohospodářského výzkumu a vývoje a faktický rozpad výzkumné a vývojové základny. Nejkritičtější situace je v současné době v lidských zdrojích schopných realizovat na dostatečné úrovni výzkum a především vývoj. Zabezpečení výzkumu a výchovy a vzdělávání vysokoškolsky vzdělaných odborníků jsou spolu neoddělitelně spjaty. Proto je nezbytné obě tyto oblasti řešit souběžně. Pokud nebudou provedena žádná opatření, zaostávání za světem bude pokračovat. Východiskem z této situace by měla být minimální koncepce výzkumu a vývoje pro obor vodovodů a kanalizací vycházející ze specifických potřeb České republiky v souvislosti s úkoly oboru do roku Koncepce by měla vzniknout z iniciativy SOVAK ČR a jeho odborného zázemí, v úzké spolupráci s rozhodujícími vysokými školami a výrobci technologických zařízení. Významná úloha při formulování programů výzkumu a vývoje přísluší vlastníkům infrastrukturního vodohospodářského majetku. V cílové podobě bude třeba směřovat k obecnému trendu v oblasti vědy a výzkumu v Evropě a ve světě, kde nositeli vývoje jsou mezinárodní, účelově vytvářená seskupení, jejichž základem jsou výzkumné instituce a vybraná pracoviště vysokých škol, samozřejmě se spoluúčastí praxe. Jedním z významných problémů obnovení výzkumu a vývoje v ČR je zřejmě legislativní úprava umožňující pracovat s příspěvkem na vědu a výzkum jako s daňovým nákladem. Obdobně je třeba hledat perspektivní řešení učňovského a středního odborného školství. Významným problémem oboru je také nedostatečná, resp. nekvalifikovaná nebo tendenční informovanost široké veřejnosti o problémech oboru vodovodů a kanalizací. Mimo komunikace a marketingových aktivit realizovaných jednotlivými vlastníky a provozovateli ve svých regionech je třeba provádět osvětu a předávání kvalifikovaných informací na úrovní rozhodujících společných problémů oboru. Tady je zřejmě do budoucna prostor pro aktivní spolupráci mezi SOVAK ČR, Svazem měst a obcí a oběma rozhodujícími ústředními institucemi Ministerstvem zemědělství ČR a Ministerstvem životního prostředí ČR. Závěr Strategie oboru vodovodů a kanalizací je příliš složitým problémem, než aby bylo možné postihnout všechny její detaily v rámci tohoto jednoho článku. Je spíš souhrnem poznámek k hlavním problémům, kterými se zmíněná Koncepce, jež je dnes už členům SOVAK ČR a jejich partnerům v písemné podobě k dispozici, zabývá. Koncepce rozvoje oboru vodovodů a kanalizací však může být naplňována pouze při aktivní spolupráci všech, kdo v oboru působí a nebo s ním spolupracují. Sdružení oboru vodovodů a kanalizací České republiky chce tomuto rozvoji prostřednictvím svých strategických rozhodnutí a cílů pro období do roku 2010 a připravovaným akčním plánem aktivně přispět. Z TISKU CAMPISANO A, MODICA C. PID and PLC units for the real-time control of sewer systems. (Jednotky PID a PLC pro řízení kanalizačních systémů v reálném čase.) Wat.Sci.Technol., 45, 2002, č.7, s Šoupátka pro řízení akumulační kapacity kanalizačních systémů v reálném čase jsou obvykle řízena regulátory, které na základě dosažené hladiny vody nebo měření rychlosti průtoku provedou výpočet odchylek od monitorovaných proměnných a ovládáním pohonu šoupátka zajistí předem stanovené podmínky průtoku. V článku je popsána studie vlivu regulátorů PID a programovatelných logických regulátorů (PLC) na řízení šoupátek v kanalizačním systému v reálném čase. Analýza doby reakce a chyb při regulaci poskytla informace o hodnotách kalibrace parametru PID a funkčnosti regulátorů PLC. Provedeno porovnání obou typů regulátorů. POPP M, FEIK G, BAUM R, STOTZ G. Bestimmung des Fremdwasseraufkommens im Einzugsgebiet der Kläranlage Erlangen. (Stanovení zdroje balastních vod ve spádové oblasti čistírny odpadních vod Erlangen.) KA-Wass.Abwass.Abfall, 49, 2002, č.7, s V důsledku zvýšeného přítoku vod na ČOV byla prováděna speciální studie, zaměřená na stanovení množství balastních vod ve 47 měřicích místech a místech pro odběr vzorků v jednotné kanalizaci. Ve všech těchto místech byl průtok OV kontinuálně měřen průtokoměry a znečištění CHSK bylo analyzováno na základě vzorků odebíraných každé 2 hodiny. Výsledky studie ukázaly, že tento přístup je spolehlivou metodou ke kvantifikaci množství balastních vod v různých místech měření v kanalizačním systému. Nezbytným předpokladem je statistická analýza dat zjištěných v průběhu celého programu měření.

11 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 11/11 FONDY EU PRO VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Mgr. Jiří Hruška, časopis SOVAK JAK DOPOSUD VYUŽÍVALA ČR MOŽNOSTI ČERPÁNÍ PROSTŘEDKŮ Z FONDŮ EVROPSKÉ UNIE A CO SE V TÉTO OBLASTI ZMĚNÍ VSTUPEM ČESKÉ REPUBLIKY DO EU? NA TO V EXKLUZIVNÍM ROZHOVO- RU PRO ČASOPIS SOVAK ODPOVÍDÁ PAN RUUD VAN ENK, VEDOUCÍ INVESTIČNÍ SEKCE DELEGACE EVROPSKÉ KOMISE V PRAZE. Jaké fondy celkově už EU poskytla České republice a jaká je jejich stručná specifikace? Jsou to programy Phare a ISPA. Oba jsou grantové programy, což znamená, že fondy, které jsou prostřednictvím těchto programů poskytovány se nemusí vracet zpět do Bruselu. Tím se liší od půjček. Program Phare financuje různé typy projektů, jejichž účelem je připravit Českou republiku na vstup do Evropské unie. Přibližně 30 % fondů Phare je využíváno na poradenskou činnost a na přenos znalostí a zkušeností (tzv. twinningové projekty, školení a studie). Zbývajících 70 % se využívá na investiční projekty, např. dodávky zařízení či počítačů nebo stavební projekty. Celková roční alokace Phare pro Českou republiku činí v průměru 80 milionů EUR (2,5 miliardy Kč). ISPA poskytuje financování pro infrastrukturální projekty v sektorech doprava a životní prostředí. Většina prostředků ISPA se využívá na stavební projekty silnice, železnice, ochrana čistoty vod a ovzduší a zlepšení odpadového hospodářství. Konkrétně v sektoru vodního hospodářství se jedná o projekty na čističky odpadních vod, kanalizaci, rozvodné systémy pitné vody apod. Každoroční alokace ISPA pro Českou republiku se pohybuje mezi miliony EUR (1,7 2,5 miliardy Kč) v závislosti na počtu a kvalitě předložených projektů. Od roku 1990 bylo pro Českou republiku schváleno v rámci programu Phare celkem 1,0704 miliard EUR (33,2 miliardy Kč). Vrámci programu ISPA, který je zaměřen na financování projektů v dopravě a životním prostředí, byly pro Českou republiku od roku 2000 schváleny prostředky ve výši 412 milionů EUR (12,8 miliardy Kč), program SAPARD, který financuje opatření pro rozvoj zemědělství a venkova, přispěl prostředky v celkové výši 70 milionů EUR (2,2 miliardy Kč). V souvislosti se záplavami v roce 2002 Evropská unie poskytla České republice z Fondu solidarity 129 milionů EUR (4 miliardy Kč). Celková částka prostředků EU schválených pro Českou republiku od roku 1990 činí 1,685 miliard EUR (52,2 miliardy Kč). Jak úspěšná je ČR ve využívání fondů EU? Česká republika si ve využívání fondů Evropské unie počíná úspěšně. Jak jsem již uvedl, z fondu Phare bylo poskytnuto do dnešní doby více než 1,0704 miliardy EUR (33,2 miliardy Kč) a obzvláště v posledních letech je česká strana schopna využít % všech těchto prostředků. Nesmíme však zapomínat na to, že tzv. absorpční kapacita, tj. financování dostatečného množství projektů, ještě nic nevypovídá o užitečnosti těchto projektů. To se ukáže až po několika letech, protože hodně projektů je zaměřeno na střednědobé či dlouhodobé cíle. Tyto výsledky ukáže až hodnocení, které se provádí po ukončení projektu a naplnění jeho cílů. Ruud van Enk Na jaké projekty byly tyto fondy čerpány a které regiony ČR je nejvíce využívaly? Evropská unie financovala tisíce projektů v České republice od nejmenších jako jsou výměnné exkurze žáků středních škol se sousedními zeměmi EU (Německo, Rakousko) až po velké stavební projekty, např. výstavba železničních koridorů nebo dodávky zařízení pro ministerstva pro zajištění úkolů v oblastech hraniční kontroly nebo ochrany potravin. Financovali jsme projekty z oblasti zaškolování lidí podle podmínek na trhu práce, projekty pro pracovníky v oblasti ochrany životního prostředí i projekty na pomoc tělesně postiženým. Je obtížné stanovit, které regiony nejvíce pomoc využívaly, ale Evropská unie přihlížela v programování k tomu, které regiony trpěly nejvyšší nezaměstnaností (Ostravsko, Severní Čechy). ROZHOVOR Můžete uvést konkrétní příklady využití fondů? Jaký projekt byl podle Vás nejúspěšnější? Program Phare financuje ve své specifické části projekty přeshraniční spolupráce, které napomáhají tomu, aby se zlepšily životní podmínky v příhraničních oblastech s Německem, Rakouskem a Polskem. Namátkou uvádím čističku a odkanalizování obcí Varnsdorf a Rumburk, silnice Moldava- Mikulov v Krušných horách nebo třeba cyklostezky u Lipenského jezera. Výstavba prvních projektů ISPA začala minulý rok, takže uvádím z projektů životního prostředí kanalizační sběrače v Ostravě a v Brně, z dalších pak železniční úseky Ústí nad Orlicí Česká Třebová nebo Záboří Přelouč nebo rychlostní silnice Dobrá Frýdek-Místek. Je těžké říci, který projekt je nejúspěšnější, ale když už je otázka takto položena, musím připomenout 30 milionů EUR (0,93 miliardy Kč), které byly k dispozici České republice během několika dnů po ničivých záplavách v srpnu Mám velkou radost z toho, že se z těchto prostředků podařilo financovat 34 projektů na odstranění následků záplav ve všech postižených krajích i v Praze, a mám to potěšení oznámit, že všech 34 projektů bylo úspěšně dokončeno v prosinci uplynulého roku, což svědčí ovelmi dobré spolupráci s českými ministerstvy a implementačními agenturami. Úspěšné byly také twinningové projekty, které slouží jako hlavní nástroj EU pro přenos znalostí a zkušeností z členských zemí EU do kandidátských zemí. Od roku 1999 bylo pro sektor životního prostředí financováno celkem 9 projektů v hodnotě 4 miliony EUR (124 milionů Kč). Při realizaci těchto projektů pracují společně úředníci ministerstva členské země EU s úředníky sesterského ministerstva kandidátské země, a tím předávají znalosti a zkušenosti. V České republice byly úspěšné zejména projekty z oblasti ochrany podzemních vod, řízení vodního hospodářství v povodí a prevence znečištění a kontrola kvality ovzduší. Jaké fondy bude moci Česká republika použít po vstupu do Evropské unie a za jakých podmínek? Za prvé, fondy, které budou poskytnuty České republice na předem připravené projekty pod hlavičkou nástupce ISPA, tzn. z Fondu soudržnosti (Kohezního fondu), budou v průměru ročně 4 5krát vyšší. Strukturální fondy mohou financovat velké množství různých projektů v rámci pěti Operačních programů (rozvoj infrastruktury, podnikání, zaškolování, rekvalifikace apod.). V podstatě je možné financovat téměř vše pod podmínkou, že je zajištěno spolufinancování z českých zdrojů, spolupráce všech zúčastněných a pod podmínkou, že projekt bude mít přetrvávající dopad. Česká republika může obdržet až 2,5 miliardy EUR (77,5 miliardy Kč) v období Záleží jen na Vaší připravenosti, jak budete prostředky čerpat. V této souvislosti musím zmínit ještě jednu důležitou podmínku, a to, že výběrová řízení na všechny projekty musí být transparentní, musí se uskutečňovat podle českého zákona o zadávání veřejných zakázek, který musí být plně kompatibilní s direktivami EU. Podle našich informací bude zákon přijat nejdříve na jaře, což znevýhodňuje Českou republiku v tom, že nemůže začít s výběrovými řízeními již v lednu 2004, abyste co

12 číslo 1/2004, strana 12/12 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací nejdříve mohli čerpat ze Strukturálních fondů. To je ale námět na samostatný rozhovor. Jaký je systém kontroly a dozoru ze strany EU při využívání fondů? Obecně řečeno, kontrola je velmi důkladná. V období do vstupu České republiky do Evropské unie kontroluje a schvaluje Delegace EU veškerou nutnou dokumentaci na výběrová řízení před vyhlášením řízení. EU provádí i všechny následné audity, kontroly a vyhodnocování. Po vstupu nebo od doby, kdy Česká republika získá akreditaci EDIS, což v podstatě znamená, že všechny složky platebních, implementačních a kontrolních orgánů jsou schopné samostatné práce, bude EU v České republice provádět jen ex-post kontroly, to znamená po realizaci projektů. V případě, že příprava, zadávání, výběr či realizace projektu nebudou v souladu s legislativou EU, bude Evropská komise vyžadovat vrácení vynaložených prostředků. Jaký je Váš návod k použití, či základní orientace pro zájemce, informace a rady, jak žádat o příspěvek, jak se vyvarovat omylů a na koho se obrátit s konkrétními dotazy? Předpokládám, že Váš dotaz směřuje do oblasti životního prostředí a konkrétně do oblasti vodního hospodářství. Kontaktním bodem pro zájemce o financování ze Strukturálních fondů a Fondu soudržnosti je ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí. Na jejich webových stránkách mohou zájemci najít hodně užitečných informací. Myslím, že je také vhodné využít získané zkušenosti těch měst či regionů, kde se již podařilo některé projekty úspěšně dokončit nebo alespoň zahájit, mohu jmenovat např. Brno, Ostravu, Břeclav, Hodonín, Aš, Klatovy, Jihlavu nebo České Budějovice. Tak jako ve všech oblastech lidské činnosti i zde bude hrát důležitou roli dobře připravený projekt a dobře připravení lidé. Je nejvyšší čas věnovat velkou pozornost informovanosti lidí a myslím, že Váš časopis k dobré informovanosti rozhodně přispívá. STAVEBNÍ MATERIÁLY PRO VÝSTAVBU STOKOVÝCH SÍTÍ Ing. Jiří Šejnoha, Odborná skupina pro kanalizace ČVTVHS Úroveň stokování, zásobování pitnou vodou a zdravotní techniky byla vždy měřítkem kulturní úrovně každé společnosti. Je tomu tak ivsoučasnosti, i když kromě významu vodního hospodářství pro člověka přistupuje v hodnocení jeho úrovně i vliv na životní prostředí. V přímé souvislosti s podmínkami vstupu ČR do EU dojde v příštích letech k rozvoji vodohospodářských investičních aktivit zejména v menších městech. Tyto podmínky zavazují ČR dodržovat pravidla dohodnutá se všemi členskými zeměmi EU. Na úseku vodního hospodářství se jedná o dohodu napojit do roku 2010 všechny obce s více než obyvateli na veřejnou kanalizaci s následným čištěním odpadních vod. Proto bude výstavba, dostavba a sanace ČOV a stokových sítí v brzké době předmětem řady veřejných investic. Při výstavbě stokových sítí jsou sledovány tři základní cíle: Ochrana životního prostředí a ochrana veřejného zdraví. Dlouhodobá funkčnost sítí, která je dána především jejich správným dimenzováním s uvážením budoucího rozvoje obce a stanovením podmínek zabraňujících přetěžování sítě. Optimalizace veřejných investic při zajištění dlouhodobé životnosti stokové sítě s vyloučením potřeby její předčasné sanace. Společenský význam uvedených základních cílů je natolik závažný, že lze očekávat zvýšení vlivu státu na kanalizační stavby oproti současnému stavu z důvodu oprávněného zájmu státu, který se týká především bezpečnosti, života a zdraví občanů a ochrany životního prostředí. Toho lze dosáhnout např. zařazením kanalizačních staveb mezi vyhrazená technická zařízení. Účastníci výstavby kanalizačních staveb mohou přispět k naplnění těchto základních cílů i výběrem kvalitních stavebních materiálů při respektování celého souboru vlivů působících na celý stokový systém. Investory kanalizačních staveb budou ve většině případů obce, které jsou vlastníky stávající vodohospodářské infrastruktury nebo se jimi stanou po dokončení nové výstavby. Malé obce vykonávají na úseku správy a rozvoje infrastruktury obdobné činnosti jako větší města, avšak nevytvářejí úzce specializované společnosti pověřené správou a provozem infrastruktury tak, jak je to obvyklé ve větších městech, pokud se ovšem nejedná o účelová sdružení obcí. Rozvoj infrastruktury v těchto obcích není průběžnou činností, většinou se jedná o občasnou dostavbu inženýrských sítí nebo o jednorázovou výstavbu tam, kde některé druhy sítí chyběly. V územích, kde byl zpracován Program rozvoje vodovodů a kanalizací územního celku bude koncepce výstavby stokových sítí a ČOV vycházet z tohoto materiálu, který však neřeší technické podrobnosti spadající do období investorské přípravy a následné výstavby. Přesto obecní úřady a zastupitelstva těchto obcí budou kompetentní rozhodovat v různých otázkách týkajících se investiční výstavby a sanace stokových sítí. Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost si tuto situaci uvědomila a rozhodla se menším obcím a nově vzniklým stavebním úřadům v obcích s rozšířenou pravomocí pomoci, jednak formou uspořádání odborného semináře a také vydáním technické publikace úzce orientované na materiálovou stránku výstavby stokových sítí. Počet i druhovost těchto výrobků na trhu se stále zvyšují a získat o nich souborné a pravdivé informace je čím dál obtížnější, a to i pro vlastníky nebo pověřené subjekty a provozovatele infrastrukturních systémů velkých měst. Situaci totiž komplikuje skutečnost, že na trhu nejsou (a ani nemohou být) stavební materiály a výrobky špatných vlastností. Naopak častými jsou případy nevhodného výběru a použití dobrých výrobků a materiálů v místech a k účelu, k jakému se nehodí, doprovázené chybami vlastníků (investorů), projektantů a zhotovitelů tedy účastníků výstavby. Dlouhodobý vývoj některých faktorů Statické podmínky. V procesu vývoje městských aglomerací a větších měst dochází často ke změně statického a dynamického zatížení dříve vybudovaných stok. Stoky, původně vybudované v místních komunikacích nebo v zelených plochách, jsou v důsledku výstavby nových dopravních systémů v trasách stávající kanalizace nebo po přehodnocení systémů stávajících, vystavovány zvýšenému zatížení, které jejich původní projekt nepředpokládal. Důsledkem toho pak dochází ke zvýšení četnosti poruch stok. Při statických posudcích těchto stok se zapomíná na to, že dříve vyráběné trubní materiály vykazovaly nižší vrcholovou pevnost oproti materiálům vyráběným v současnosti. Hydraulické podmínky. Urbanistický rozvoj měst je doprovázen dostavbou stokové sítě. V důsledku zvětšení povodí stok se zvyšuje odtok odpadních vod a pokud není provedena včasná rekonstrukce stok, dochází v nekapacitních stokách k občasnému tlakovému režimu proudění. Trubní stoky krátkodobý tlakový režim zpravidla bez problémů snesou, avšak v případě zděných stok, navrhovaných po statické stránce na průtok o volné hladině, tento režim průtoku způsobí zpravidla jejich poruchu, projevující se vznikem trhlin klenby a doprovázené vniknutím odpadních vod do jejich horninového okolí. Jiné problémy působí rozvoj rekreačních oblastí, u kterých výrazně kolísá ve stokách velikost průtoku v průběhu roku. Kolísání průtoku negativně ovlivňuje provoz ČOV a ve stokách způsobuje jejich zanášení. Kvalita a složení odpadních vod. Vývoj životní úrovně obyvatelstva je provázen změnami způsobu stravování a také změnou složení stravy. Cenový vývoj stočného a vodného od nereálných fiktivních cen používaných v minulosti až po současné tržní ceny, vyvolal tendenci docílení finančních úspor u odběratelů vody a způsobil pokles specifické spotřeby vody u obyvatelstva i u průmyslu. Z těchto důvodů dochází v poslední době ke zvýšení koncentrace odpadních vod, která ovlivňuje procesy čištění odpadních vod i provozování stokové sítě a ke snižování bezdeštného průtoku provázeného vyšší sedimentací materiálu ve stokách. Doba toku ve stokové síti. Již zmíněná dostavba stokové sítě v důsledku plošného rozšiřování odvodňovaného území a v důsledku připojování menších samostatných kanalizačních systémů na periferii měst na centrální kanalizační systém přináší prodloužení doby toku odpadních vod od jejich zdroje až k ČOV. Počátek hnilobných procesů ve stokové síti negativně ovlivňuje proces čištění odpadních vod na ČOV, je příčinou biologické koroze stok a ztěžuje údržbu stok. Nerovnoměrnost odtoku. Postupná změna životního stylu obyvatel, zejména ve velkých městech a rostoucí počet rekreačních zařízení,

13 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 13/13 včetně jejich regionální koncentrace, jsou faktory přispívající k růstu nerovnoměrnosti odtoku odpadních vod, který se neprojevuje pouze v jednotlivých dnech týdne, ale také v jednotlivých měsících roku. To negativně ovlivňuje návrh i provozování ČOV. Požadavky na stavební materiály stokových sítí V současnosti jsou vlastníky stokových sítí převážně obce nebo sdružení obcí. V procesu výstavby nových sítí a sanace stávajících sítí vlastníci nebo jimi pověřené subjekty zaujímají dominantní postavení mezi účastníky výstavby. Ovlivňují výběr projektanta i zhotovitele stavby, koncepci výstavby celé stokové sítě obce i technické řešení jednotlivých staveb. S vědomím, že výstavba stokové sítě patří po finanční stránce mezi nejnákladnější inženýrské sítě, by měli vlastníci v roli investorů kanalizačních staveb preferovat řešení, zaručující při možné existenci různých negativních provozních vlivů, co nejdelší životnost těchto staveb. Volba nejvhodnějších stavebních a trubních materiálů patří mezi základní předpoklady vedoucí k naplnění tohoto cíle. Platné právní předpisy, s výjimkou přeložek stok, nedávají provozovateli právo zapojit se do procesu přípravy a realizace infrastrukturních staveb přesto, že cílem není příprava ani realizace kanalizační stavby, ale její dlouholeté bezproblémové provozování. Stavebník, znalý celé široké problematiky stokování, proto má obvykle snahu provozovatele stokové sítě zapojit do procesu přípravy a realizace těchto staveb a využít jeho místních zkušeností a znalostí. Uvedené negativní jevy v průběhu provozování stokové sítě naznačují současné obtížné postavení jejího provozovatele. Komplexní plnění všech jeho provozních povinností a správná péče o svěřený infrastrukturní majetek přispívají rovněž k zajištění dlouhodobé životnosti stok. Proto by vlastník stokové sítě měl rovněž věnovat patřičnou pozornost i výběru provozovatele a jeho odborným vědomostem a zkušenostem, neboť jejich vzájemná a trvalá spolupráce je zárukou vhodného návrhu stokové sítě nebo její sanace, kvality stavebních prací a účelného provozování. Požadavky na materiál stok definuje ČSN Stokové sítě a kanalizační přípojky takto: Materiál stok se musí volit podle účelu a plánované životnosti díla. Musí být vodotěsný a bezpečně odolný proti mechanickým, chemickým, biologickým a jiným vlivům protékajících odpadních vod a proti agresivním účinkům okolního prostředí. Současně má umožnit bezpečné a účinné čištění stok. Pořadí jakéhokoliv výčtu vnímá čtenář tak, že nejdříve uváděné údaje považuje za důležitější než údaje uváděné následně. Preference vlastností stavebních materiálů však bude odlišná podle toho, zda je bude hodnotit vlastník a provozovatel, zhotovitel nebo stavebník. Proto v celé publikaci budou preferována hlediska a zájmy vlastníka a provozovatele, i když v konkrétních případech nemusejí být vždy shodné. Požadavky na materiály trubních stok Statická únosnost trub (odolnost proti vnějšímu zatížení) a jeho flexibilita vůči podloží. Chemická odolnost proti vlivu protékající látky. Chemická odolnost proti okolnímu prostředí (zemina, voda, elektrochemické vlivy). Odolnost proti obrusu. Těsnost trub. Těsnost spojů. Vysoká životnost. Mrazuvzdornost. Rozměrové požadavky. Hydraulická hladkost vnitřního povrch trub. Vyhovující sortiment tvarovek. Jednoduchost stavebních prací. Nízká investiční náročnost. (ČSN ) Statický návrh potrubí uloženého v zemi pro různé zatěžovací podmínky. Mezi základní zatěžovací stavy, kterým musí odolávat navrhované potrubí a se kterými musí uvažovat statický výpočet, náleží zejména svislý a vodorovný zemní tlak, boční tlak uložení, zatížení dopravou, rovnoměrné a soustředěné povrchové zatížení, vnější tlak spodní vody, vlastní tíha trouby, vnitřní přetlak a vlastní tíha vodní náplně potrubí. Potrubí se navrhuje s ohledem na významné statické faktory, jako je napětí, ohybový moment, únosnost v kruhovém nebo podélném směru, odolnost vůči ztrátě stability (boulení) a vůči deformaci kruhového prstence. Při návrhu potrubí je vždy třeba uvažovat prioritně vliv tuhosti trub a tuhosti okolní zeminy a jejich vzájemné spolupůsobení. Podle chování trub vůči vnějšímu zatížení lze trouby rozdělit do tří základních skupin: trouby tuhé, trouby pružné, trouby polotuhé. Trouby tuhé. Po uložení tuhých trub a provedení zásypu dochází ke koncentraci zatížení na vrcholu trouby vlivem hmotnosti zeminy nadloží, vlivem přitížení terénu a vlivem sedání okolní zeminy. Toto zatížení se přenáší do stěny trouby, v ní vyvolává napětí, které trouba musí být schopna přenést do podloží, na kterém je uložena. Proto v případě použití tuhých trub je vždy kladen důraz na kvalitní provedení jejich uložení a na podkladní konstrukce. Tuhé trouby se vlivem jejich zatížení nedeformují. Směrodatnou hodnotou pro posouzení statické únosnosti těchto trub je jejich pevnost ve vrcholovém tlaku, která je vždy uváděna jak na troubě samé, tak v technických podkladech každého výrobce. Tento druh trub vykazuje vysokou kruhovou tuhost, to znamená, že se vlivem jejich zatížení nedeformují. V případě docílení meze pevnosti trub, dojde k porušení trouby doprovázenému vznikem trhlin nebo jejím prolomením. Tuhé trouby se většinou kladou do různých betonových sedel nebo na betonovou desku, ale také do hutněného pískového nebo štěrkopískového lože, přičemž platí, že trouby uložené na betonová sedla mají vyšší únosnost než trouby ukládané do lože ze sypkých materiálů. Uložení do lože nelze doporučit v intravilánu ani v případech, kdy statický výpočet prokáže jeho použitelnost. V průběhu času totiž může dojít ke změně výchozích předpokladů, za kterých jsou trouby ukládány do země, k vyplavení jemných zrn z podloží, např. při poruše výše položeného vodovodu. V extravilánu lze uložení trub do pískového nebo štěkopískového lože připustit, avšak po posouzení místních podmínek (křížení trasy s komunikacemi, pojezdy těžké zemědělské techniky obdělávající pole apod.). Do skupiny trub tuhých patří trouby betonové, železobetonové, kameninové a čedičové. Trouby pružné. Materiály pružných trub vykazují nižší pevnostní parametry oproti troubám tuhým a také nižší kruhovou tuhost. Pružné trouby se pod tlakem zeminy nadloží a přitížení z povrchu terénu či vozovky Trouby pružné Trouby tuhé V článku bude podrobněji zmíněna statická únosnost trub. Ostatní požadavky jsou rozepsány v publikaci uvedené na konci tohoto článku. Statická únosnost trub je základním požadavkem na jakékoliv trubní systémy. Požaduje se, aby projektant na základě statického výpočtu s uvážením skutečných místních podmínek navrhnul takový druh trub a jejich uložení, který bude po celou dobu předpokládané životnosti stokové sítě odolávat statickým a dynamickým vlivům prostředí, ve kterém jsou trubní stoky uloženy. Všeobecné požadavky na statický návrh potrubí definuje EN

14 číslo 1/2004, strana 14/14 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací deformují, nepřenášejí proto zcela zatížení zeminou a přitížením terénu do konstrukce trouby. Při jejich deformaci dochází ke zmenšení průměru trub ve svislém směru a ke zvětšení průměru ve směru vodorovném. Je proto důležité u pružných trub docílit projektem předepsanou míru zhutnění lože trub a bočního obsypu. Čím nižší je kruhová tuhost trub, tím snadněji se trouby deformují a tím vyšší je zpravidla předepisovaná míra zhutnění lože a bočního obsypu. Výrobci pružných trub pro jednotlivé hloubky nadloží a pro konkrétní skupiny zemin v nichž jsou trouby uloženy předepisují na základě statických výpočtů míru zhutnění lože a obsypu trub (v některých případech až 95 % dle zkoušky Proctor standard). Je však třeba zvážit, zda tato předepsaná míra zhutnění je na staveništi vůbec dosažitelná. Za prakticky dosažitelnou míru zhutnění ve stavební rýze lze považovat hodnotu 90 % (max 92 %) dle Proctor standard. S mírou zhutnění lože a obsypu do výšky cca 30 cm nad povrch trub úzce souvisí hutnění po vrstvách, které uvádí ČSN Stokové sítě a kanalizační přípojky. Lze jen doporučit investorům a projektantům při volbě pružných trub, používat trouby s co nejvyšší kruhovou tuhostí. Prakticky každý výrobce pružných trub nabízí trouby v několika tuhostních třídách, přičemž trouby vyšší tuhostní třídy mají větší sílu stěny, na jejich výrobu se spotřebuje více základního materiálu a jsou proto dražší než trouby nižší tuhostní třídy. Odborná stavební firma se zavedeným systémem vnitřní technické kontroly má pro různé stavební práce vypracovány standardní technologické postupy zahrnující i technickou kontrolu vybraných fází stavební činnosti. Při pokládce pružných trub se jedná zejména o kontrolu dodržení předepsané míry zhutnění lože, bočního a krycího obsypu a hlavního zásypu potrubí, kterou musí provádět kvalifikovaná laboratoř mechaniky zemin. Doporučuje se provádět kontrolu zhutnění dle ČSN Kontrola zhutnění zemin a sypanin. Předložení výsledků těchto kontrolních zkoušek by měl investor vyžadovat na zhotoviteli při předání a převzetí stavby. Investor, který se rozhodl pro stavbu kanalizace použít pružné trouby, by měl vědět, že deformace potrubí je proces, který začíná okamžikem zasypání potrubí, přičemž konečných hodnot deformace se dosáhne cca po 3 5 letech. Tedy cca po třech letech by měl provozovatel stokové sítě provést kontrolní měření míry deformace trub a v případě překročení povolené hodnoty deformace sjednané ve smlouvě o dílo přikročit k reklamačnímu jednání. S tím samozřejmě souvisí i délka záruční lhůty sjednaná se zhotovitelem ve smlouvě o dílo. Podle odvětvové normy TNV Navrhování vodovodního a kanalizačního potrubí uloženého v zemi statický výpočet, zpracované Hydroprojektem, a. s., by dlouhodobá deformace neměla překročit hodnotu 6 %. ČSN EN Plastové potrubní systémy pro beztlakové kanalizační přípojky a stokové sítě uložené v zemi Neměkčený polyvinylchlorid (PVC-U) Část 1: Specifikace pro trubky, tvarovky a systémy uvádí hodnotu očekávané průměrné deformace trubek menší než 8 % s tím, že deformace do 15 % nemají vliv na funkční vlastnosti potrubního systému. Přistoupit však na tyto vyšší hodnoty dlouhodobé deformace na základě argumentace, je z provozních důvodů nepřijatelné. Funkčnost a bezproblémový provoz stokové sítě vybudované z pružných trubních systémů je nejvíce ze všech trubních materiálů závislý na dodržování předepsaných technologických postupů ze strany dodavatele v procesu pokládky potrubí. Rizika při pokládce pružných trub vlivem lidského faktoru: Jednotlivé trouby jsou uloženy v různých sklonech v důsledku nerovnoměrné výšky spodní vrstvy lože, jeho nerovnoměrného zhutnění a nevytvoření podpěrného lůžka trub v horní vrstvě lože. Poškození trub při manipulaci a při použití nevhodného obsypového nebo zásypového materiálu. Deformace trub přesahující povolenou hodnotu. Deformace trub obecně jsou překážkou pro mechanické čištění potrubí kornouty, škrabáky, kartáči, frézami. Přesto, že se při provozu stokové sítě používá převážně hydromechanické čištění, použití mechanických zařízení je v některých případech nezbytné. Kromě toho nadlimitní deformace mohou způsobit netěsnost trub v hrdlech a zhoršit hydraulické poměry stoky. Příkladem pružných trub jsou např. potrubí z PVC, polypropylenu, polyethylenu, skelného laminátu, přičemž každá tato skupina má vlastní charakteristiky. Trouby polotuhé. Tyto trouby se pod vlivem vnějšího zatížení deformují jen mírně, což však postačuje k tomu, aby se část zatížení přenesla do jejich bočního obsypu. Část zatížení tedy přejímá trouba sama a část okolní zemina. To je velmi výhodné v případech, kdy v průběhu času dojde ke změně uložení trub nebo způsobu jejich namáhání, např. při vy- Tab. 1 Základní skupina Typ materiálu Označení a typy Typ spojování Použití PE polyethylén nízkohustotní PE-LD svařování nebo studená voda (alespoň (rozvětvený) ( rpe) mechanicky PN 10), zcela nevhodné polyethylén pro venkovní sítě!!! vysokohustotní PE-HD svařování nebo studená voda (lineární) ( IPE) mechanicky venkovní rozvody polyethylén lineární svařování studená voda, nízkohustotní PE-LLd (mimořádně izolační folie, polyethylén dobrá svařitelnost) díly potrubí síťovaný PE- X pouze studená i teplá voda, polyethylén (VPE) mechanický spoj, podlahové i ústřední nejlépe mosaz vytápění PP polypropylén homopolymer PP svařování nebo studená, omezeně polypropylénu PP-H mechanicky i teplá voda PP-typ1 (podlah. topení) blokový kopolymer PP B svařování nebo studená voda polypropylénu PP typ2 mechanicky statistické PP-R, PP-C, svařování kanalizace, žumpy, kopolymery PP-CR, nebo septiky, bazeny, polypropylénu PP-typ 3 mechanicky malé ČOV PVC polyvinylchlorid polyvinylchlorid PVC NI (PVC U) lepení, tvarovky.. rozvody pitné PVC RI hrdlo O kroužek, vody, kanalizace, PVC HI (svařování) nádrže, aparatury chlorovaný PVC C dtto rozvody teplé vody, polyvinylchlorid ústřední topení

15 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 15/15 plavování podkladních konstrukcí stok nebo při sedání podloží. Výborné mechanické vlastnosti těchto trub a jejich spojů výrazně omezují vliv způsobu uložení trub na jejich namáhání. Výstavba stok z polotuhých trub je jednodušší oproti ostatním druhům trub a výrazně omezuje možné negativní vlivy působené lidským faktorem. Příkladem polotuhých trub jsou trouby z tvárné litiny. Obdobně jako u gravitačních kanalizačních systémů, tak i u tlakových a podtlakových systémů lze použít trouby tuhé, polotuhé i pružné. Tlakové a podtlakové systémy stokových sítí se používají k dopravě odpadních vod tlakovým nebo podtlakovým potrubím na rozdíl od gravitačních systémů, provozovaných obvykle s prouděním o volné hladině. Oproti gravitačním systémům se tlakové a podtlakové potrubí navrhuje na jmenovitý tlak daný projektovou dokumentací v závislosti na místních podmínkách, avšak minimální jmenovitý tlak v obou případech nesmí být uvažován nižší hodnotou než 0,6 MPa. Tuhé trubní systémy gravitačních sítí Kameninové trouby Výrobky z kameniny jsou přírodní a ekologické produkty, protože jsou vyrobeny z přírodního jílu, šamotu a vody. Do směsi jílů se přidává 20 až 30 % šamotu (již vypálený a rozemletý jíl nebo recyklované kameninové výrobky) a % vody. Připravená směs jílů se přivádí k vytvářecím vakuovým lisům nebo automatům na výrobu trub a tvarovek, kde se z plastické hmoty tvarují vlastní výrobky. V následujícím pracovním kroku se trouby a tvarovky suší, namáčí do glazurovací lázně (zemitá glazura) a vypalují při cca C. Při vypalování sline glazura se střepem a vytvoří, na rozdíl od sendvičových materiálů, neoddělitelný celek. Po vypálení se kameninové produkty podrobují akustické, mechanické a optické kontrole jakosti, navíc se u každé trouby měří odchylky od přímky. Takto odzkoušené kameninové výrobky se následně opatřují těsněním. Kameninové trouby se vyrábějí v dimenzích od 100 do mm, v délkách od 1 do 2,5 m podle dimenze. Jsou univerzálně použitelné pro všechny druhy kanalizačních soustav s průtokem ovolné hladině. Trouby betonové a železobetonové Výrobní postup spočívá v zásadě v přípravě betonové směsi, výztuže, ve vlastním tváření trub a v jejich kontrole. Kvalita trub i ostatního betonového zboží je přímo závislá na druhu a technické úrovni výrobního zařízení. Je skutečností, že renomovaní tuzemští výrobci v posledních letech modernizovali svá výrobní zařízení, např. mísící jádra, systémy vážení, míchačky betonu, řídící a kontrolní systémy, vlastní výrobní zařízení apod. Proto co do kvality nelze srovnávat kanalizační trouby vyráběné v sedmdesátých a osmdesátých letech se současnými výrobky. Někteří výrobci dodávají betonové trouby s vnitřní výstelkou z taveného čediče nebo z kameniny, čímž výrazně zvýšili jejich užitné vlastnosti. Trouby se vyrábějí jak kruhového průřezu (DN od 300 do mm v délkách 2,5 m),tak vejčitého průřezu (od 500/750 do 800/1 200 mm v délkách 2,5 m). Bez vnitřní výstelky jsou vhodné pro dešťové stoky budované v rýze, s výstelkou pak i pro ostatní kanalizační soustavy. Vynikají vysokou pevností ve vrcholovém zatížení. Používají se trouby spíše vyšších dimenzí. Polotuhé trubní systémy gravitačních sítí Trouby z tvárné litiny V kupolové peci se roztaví ocelový šrot a recyklovaný materiál při cca C. Aby se získala tvárná litina, přidává se k litině v konvertoru hořčík. Z modifikované tekuté litiny jsou na odstředivých licích strojích vyráběny trouby různých světlostí. Trouby po odstředivém odlití jsou žíhány v průběžné peci při teplotách do 960 C, aby se cementit mohl rozložil na ferit a grafit. Potom se trouby opatří zinkovým povlakem, vnitřní strana hrdla je očištěna a pozinkovaná, proběhne tlaková zkouška, vizuální kontrola a další zkoušky. Nato se trouby rozdělí dle oblasti definitivního pozdějšího použití. Trouby pro odpadní vodu jsou zevnitř vyloženy cementovou maltou na bázi hlinitanového cementu. Vyrábějí se v dimenzích od 100 do mm v délkách 6 až 8 m podle dimenze. Jejich vlastnosti a používání nebyly dosud v ČR plně doceněny. Pružné trubní systémy gravitačních sítí Při navrhování a výstavbě pružných trubních systémů z plastů se používají určité pojmy, které definují jejich specifické vlastnosti. Jejich vysvětlení je provedeno v úvodu této části textu, neboť dále budou používány u jednotlivých druhů pružných trubních materiálů. MRS (Minimum Required Strenght) minimální požadovaná pevnost podle ČSN EN ISO udávající odolnost proti vnitřnímu přetlaku vody při 20 C a době 50 let. SDR (Standard Dimensions Ratio) standardní rozměrový poměr, SDR = d n/e n (přibližně). SN (CR) Kruhová tuhost trouby (vyjadřuje pasivní odpor trouby). d n [mm] jmenovitý vnější průměr plastové trubky, e n [mm] jmenovitá tloušťka stěny plastové trubky. - Profily stěn plastových potrubí Plnostěnná hladká konstrukce (PVC-U, PP). Jednovrstvá korugovaná konstrukce PVC-U, PP (drenáž). Dvojstěnná korugovaná konstrukce, (PP, PE-HD). Navíjená nebo stáčená nebo korugovaná ve tvářecí formě. Sendvičová hladká konstrukce, (PVC-U) (odlehčené jádro je vyplněno pěnou). Žebrovaná konstrukce potrubí, (PVC-U, PP). - Druhy plastů používané pro dopravu vody a jejich označení Jednotlivé druhy plastů a jejich typy jsou běžně označovány zkratkami, přičemž v praxi dochází často k záměně nebo k chybě v jejich označování. Orientaci ve značení plastů, používaných ve vodním hospodářství, umožňuje tabulka 1. Trouby z PVC PVC-U je neměkčený polyvinylchlorid. Je to nejstarší a nejrozšířenější materiál pro výrobu potrubí pro kanalizaci a vodovody. Díky vysokému modulu pružnosti, velmi dobré chemické odolnosti a příznivé ceně, i přes jeho některé nepříznivé vlastnosti, je dosud často používán ve formě trubního materiálu pro výstavbu stokových sítí. Vyrábí se rozličnými polymeračními postupy, nejčastější je postup suspenzní polymerace. Pro správnou funkci však PVC vyžaduje celou řadu přísad, přičemž každá přísada podmiňuje změnu jeho vlastností. Důležité přísady jsou především změkčovadla, teplotní stabilizátory, stabilizátory proti UV záření, barviva, pigmenty a plniva a tzv. vnitřní maziva, umožňující jeho zpracování. Určitým handicapem pro PVC je skutečnost, že při tepelném rozkladu, zejména při spalování uvolňuje velké množství chlorovodíku. To velice znesnadňuje spalování nebo chemické zpracování sběrového materiálu. Hladké plnostěnné trouby se vyrábějí v dimenzích od 100 do 800 mm, žebrované trouby v dimenzi de od 160 do 560 mm, korugované trouby od 150 do 500 mm, všechny v několika tuhostních třídách. Při výstavbě stok jsou však postupně více preferovány trouby polypropylenové a laminátové oproti troubám PVC. Trouby z polypropylenu Polypropylen je polyolefin, částečně krystalický nepolární termoplast, vyráběný z propenu získávaného krakováním lehkých ropných podílů. Je to poměrně nová hmota (od r. 1955), s největším meziročním nárůstem výroby. Je to současně hmota velmi perspektivní, u které lze očekávat výrobu řady nových typů s novými vlastnostmi. Ze tří základních typů polypropylenu se pro výrobu trub určených pro dopravu vody používá tzv. blokový kopolymer PP-B. Tento moderní, vysoce výkonný materiál má optimálně vyvážený poměr mezi vysokou tuhostí a velmi dobrou houževnatostí a je tedy předurčen pro použití v trubních systémech pro odpadní vody. Vyrábějí se v dimenzích od 160 do 500 mm v délkách 1, 3, 5 a 6 m v tuhostní třídě 10. Trouby z polyethylenu Pro výstavbu stokových sítí uložených v zemi je třeba zásadně používat trub z vysokohustotního polyethylenu PE HD. (High Density). Tento materiál je: Podle hustoty vysokohustotní (h~0,95). Podle nízkotlaké polymerace nízkotlaký. Podle tvaru makromolekul lineární (málo rozvětvený). Podle tvrdosti tvrdý. Používání trub z nízkohustotního polyethylenu PE LD (Low Density) pro stokové sítě, vodovodní sítě, domovní instalace a na chráničky je zcela nevhodné. Tento materiál je nízkohustotní (h~0,92), vysokotlaký, rozvětvený, měkký. Jedná se o materiál prvně vyráběný v roce 1939, který je dnes již pro účely výroby trub zcela překonán. Materiál se však i dnes vyrábí v širokém měřítku, avšak pro výrobu folií, izolačních hmot a pro obalovou techniku.

16 číslo 1/2004, strana 16/16 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Trouby z PE-HD pro stokování zaujímají na trhu pouze malý segment v porovnání s aplikacemi určenými pro plynovodní a vodovodní sítě. Přesto trouby z PE-HD, zejména trouby velkých průměrů, mají ve stokování své místo a uplatnění. Vyrábějí se trouby hladké (od 100 do mm) nebo korugované (od 100 do mm). Trouby ze skelného laminátu Skelnými vlákny vyztužené plasty (GFK/GRP) jsou kompozitní materiály, u nichž se uplatňují přednosti jednotlivých materiálů. Skládají se ze směsi nejméně dvou fyzikálně rozdílných materiálů, mezi kterými nedochází k žádné molekulové vazbě. Podstatné je, že výchozí materiály se svými vlastnostmi a technologií zpracování vzájemně shodují. Suroviny. Trouby ze skelných vláken vyztužených polyesterovou nebo epoxy pryskyřicí, které jsou při výrobě odstřeďovány, se skládají z kombinace materiálů: Polyesterové pryskyřice a tužidla. Skleněná vlákna (sekaná). Plniva. Výroba trub. Do rotující formy se pomocí programově řízeného výložníku vnášejí základní tři suroviny. Každá vrstva trouby má své specifické složení. Rotační technologií se dosáhne odstředivé síly, při které vznikají tlaky optimálně zhutňující finální výrobek Stěna trouby je bez dutin a mikrokapilár a je plynotěsná. Sílu stěny lze při výrobě měnit v závislosti na požadované třídě kruhové tuhosti trouby. Kromě uvedeného způsobu výroby trub odstředivou technologií existuje ještě starší technologie výroby navíjených trub, při které se na tuhé, otáčející se válcové jádro navíjí skelné vlákno za současného dávkování pryskyřice a plnidel. U tohoto způsobu výroby nedochází k takovému tlakovému zhutnění jednotlivých vrstev jako u odstředivé technologie. Ve většině případů proto investoři a projektanti preferují trouby vyráběné rotačně-odstředivou technologií. Sklolaminátové trouby a tvarovky se vyrábějí podle normy DIN a ÖNERNB 5161 v dimenzích od d e 168 do mm ve třech kvalitativních třídách a v tuhostních třídách dle požadavku. Více se ve stokování používají trouby větších dimenzí. Doporučení Nabídka materiálů pro kanalizace je velmi bohatá, avšak je třeba připomenout, že neexistuje obecně trubní materiál se všemi nejlepšími vlastnostmi a parametry. Vždy je třeba z nabídky vybrat takový materiál, který nejvíce vyhovuje konkrétním místním podmínkám a provozním požadavkům. Je logické, že kvalitní trubní materiály jsou dražší oproti materiálům méně kvalitním. Smyslem a cílem výstavby stokových sítí je jejich dlouhodobé bezproblémové provozování. Proto by měl projektant a investor vždy nejprve hodnotit užitné vlastnosti materiálu včetně požadavků na montáž a uložení trub a teprve potom jejich cenu. Každý výrobce trubních systémů definuje přesně požadavky na manipulaci, skladování, uložení a montáž trub. Respektování těchto požadavků v průběhu stavby a provozování stokových sítí je základním předpokladem pro plné využití deklarovaných vlastností trub a také předpokladem pro úspěšné reklamační řízení v případě zjištění vad dodávky trub nebo stavby. Bylo by chybou, kdybychom tvrdili, že na všech stavbách kanalizací je zcela vyhovující technologická kázeň. Často se totiž stává, že stavební firma zakoupí trubní materiál určený projektovou dokumentací, avšak nedodržuje požadavky výrobce na manipulaci, skladování, uložení a montáž trub. Negativní vliv lidského faktoru při pokládce trub se projevuje v podstatně větší míře u pružných trubních systémů než u systémů tuhých. Za zcela nezodpovědné je třeba označit výstavbu stok podle dokumentace neobsahující podrobné výkresy uložení trub ve výkopech a bez stanovení míry zhutnění lože, obsypu a zásypu v případě pružných trubních systémů. Vlastník vodohospodářské infrastruktury obce by měl mít před zahájením výstavby kanalizace jasnou představu a dokumentaci o cílovém uspořádání celého kanalizačního systému (generelní řešení). A to nejenom po stránce situativního, výškového a dimenzionálního řešení, ale také po stránce materiálu stok, technického řešení objektů, použitých poklopů vstupních šachet apod., tedy měl by deklarovat konkrétní technické zásady výstavby kanalizace. Aplikace těchto zásad při realizaci dílčích etap výstavby kanalizace je z hlediska budoucího provozu kanalizace žádoucí, neboť přináší provozovateli zjednodušení při údržbě a opravách systému. Používání různých trubních a stavebních materiálů pro výstavbu jednotlivých větví či etap stokové sítě bez technického zdůvodnění, podřízené pouze okamžité nejnižší ceně je nekoncepční a zcela nevhodné. A na závěr nechť vhodný trubní materiál vybírá kvalifikovaný technik a ne politik! Stavební materiály zděných stok Výrobky z taveného čediče K petrurgickému průmyslovému zpracování se používá čedičová hornina, na kterou jsou kladeny přísné požadavky co do chemického a mineralogického složení. Hornina vytěžená v čedičovém lomu je drcena na štěrk, který se taví v pecích při teplotě C. Tavenina se odlévá do pískových nebo kovových forem buď staticky nebo do rotujících kovových forem, jak je tomu při výrobě trub. Po několika minutách se výrobek vyjme z formy a vloží se do chladící pece, kde probíhá řízené pozvolné chlazení po dobu 16 až 22 hodin. Závěrečnou fází výroby je opracování výrobků diamantovými nástroji broušení, řezání, vrtání nebo pukání dělení pomocí rozžhaveného odporového drátu. Následuje balení a expedice. Vynikající vlastnosti taveného čediče jsou využívány ve stokování především při výstavbě zděných stok a při výrobě betonových trub s výstelkou. Keramické výrobky Výroba i vlastnosti keramických výrobků byly popsány v oddíle Kameninové trouby. Výrobky pro stavby zděných stok se liší od trub pouze způsobem tvarování a procesem výpalu. Používání keramických výrobků ve stokování má letitou tradici. Byly používány již při kanalizačních stavbách ve starém Římě a byly rovněž základním stavebním materiálem zděných stok budovaných v 19. století ve velkých evropských městech. Oprávněné místo však zaujímají ve zdravotním inženýrství i v současnosti. Stejně jako výrobky z taveného čediče, tak i keramické výrobky mají při výstavbě zděných stok nezastupitelnou úlohu. Malty Malty jsou nedílnou součástí zdiva, a proto musí mít vlastnosti odpovídající použitým zdícím prvkům, to je dostatečnou pevnost, odolnost vůči chemickým i mechanickým účinkům odpadních vod a musí zaručovat dokonalé spojení se zdícími prvky. U nenasákavých materiálů (některé typy cihel, čedičové cihly ap. se musí použít speciální malty, které byly pro tyto materiály schváleny. Nasákavé materiály (klasické kanalizační cihly) se musí před zděním po předepsanou dobu máčet. Pro zdivo stok je nutno použít průmyslově vyráběné malty předepsaných vlastností. To proto, že zhotovitel díla nemá možnost při přípravě malty ke zdění ovlivnit její složení a tím pádem ani její vlastnosti. Základní normy vztahující se k maltám používaným pro zdění stok jsou ČSN Malty pro stavební účely Část 1: Společná ustanovení a ČSN Malty pro stavební účely Část 3: Malty pro zdění, výrobu keramických dílců a stykové malty. Betony Při výstavbě stok a objektů na stokové síti se betony zpracované na staveništi používají v těchto případech: Podkladní desky trubních a zděných stok. Sedla tuhých trub ukládaných do betonového lože, případně jejich obetonování. Obetonování zděných stok budovaných v otevřeném výkopu. Výplňové betony trubních i zděných stok budovaných ve štole. Betony kanalizačních šachet a ostatních objektů na síti. Předem nelze dát návod, které druhy betonů pro jednotlivé účely používat. Je však třeba rozlišovat betony konstrukční, to je betony se statickou funkcí a betony podkladní a výplňové. K výrobě betonů použitých pro výstavbu stok a podzemních objektů musí být použity směsné nebo vysokopecní cementy, případně dle zvláštních požadavků cementy hlinitanové. Přesné označení pevnostní třídy a požadovaných vlastností betonů musí být vždy uvedeny v projektové dokumentaci. Značení pevnostních tříd betonů musí být v souladu s ČSN EN 206 Beton Vlastnosti, výroba, ukládání a kritéria hodnocení. Závěr Výše kvalitativních požadavků na stokové materiály je přímo úměrná ceně materiálu. Jednotková cena stoky, to je cena jednoho běžného metru dokončené stavby stokové sítě, určená jako podíl celkových investičních nákladů stavby a délky vybudované stokové sítě, závisí na místních podmínkách staveniště, na dimenzi a druhu trubního materiálu, na volbě technologie výstavby, na hloubce uložení stok, na stavu nabíd-

17 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 17/17 ky a poptávky na trhu stavebních prací a na dalších vlivech. Cena dodávky trub včetně jejich montáže však nepatří mezi nejvýznamnější položky, které ovlivňují výši jednotkové ceny. Těmi jsou zejména zemní práce, manipulace s výkopkem, čerpání vody, obnova vrstev komunikace avpřípadě ražené kanalizace pak především ražba štol. Pro hrubou orientaci se uvádí, že procentuální podíl dodávky a montáže trub DN 300 v pažené rýze na celkové ceně díla, v případě stavby prováděné v komunikaci menšího města se pohybuje v rozmezí 5,5 14 % podle druhu použitého materiálu a podíl DN 600 ve stejných podmínkách v rozmezí 14,5 25 %. Úsporami, docílenými na dodávkách trubních materiálů, lze ovlivnit celkovou cenu díla jen málo. Výstavba stokových sítí je zpravidla financována z veřejných prostředků, a proto se na výběr zhotovitele stavby vztahuje zákon o zadávání veřejných zakázek. Za současného, všeobecného nedostatku finančních investičních zdrojů bývá často jako hlavní kritérium volena cena nabídky. Investor, který vypisuje veřejnou soutěž nebo vyzývá k účasti na soutěži konkrétní počet účastníků, by měl mít zájem na tom, aby jednotlivé cenové nabídky byly vzájemně srovnatelné a byly tak jedním z objektivních hledisek pro výběr zhotovitele. Toho lze docílit v případě, že zadávací podklady a dokumentace pro výběr zhotovitele budou zpracovány podrobně, nejlépe na podkladě dokumentace pro konečné provedení stavby, a také za předpokladu zahrnutí vyčerpávajících kvalitativních podmínek dodávky do zadávacích podkladů. Za nejvýhodnější nelze považovat nejlevnější nabídku, která oproti jiným nesplňuje technickoprovozní a kvalitativní požadavky investora. Ošidností nejnižších cen se zabýval již v 19. století anglický sociální reformátor John Ruskin, který poznal, že šetřit na nesprávném místě může mít pouze negativní důsledky. Napsal: Existuje sotva něco na tomto světě, co by někdo nedokázal prodat o něco hůře nebo levněji. A lidé, kteří se orientují pouze podle ceny, se stávají oprávněnou kořistí takových manipulací. Je nemoudré platit příliš mnoho, ale je ještě horší, zaplatit příliš málo. Zaplatíte-li příliš, přijdete o nějaké peníze, a to je vše. Ale jestliže naproti tomu zaplatíte příliš málo, přijdete někdy o všechno, protože koupený předmět neplní účel, pro který byl určen. Zákon hospodaření zakazuje obdržet za málo peněz příliš velkou hodnotu. Přijmete-li nejnižší nabídku, musíte k riziku, které podstupujete, něco připočítat. A jestliže toto učiníte, máte jistě dostatek peněz k tomu, abyste zaplatili za něco lepšího. Při posuzování variant technického a koncepčního řešení stokových sítí bývá častým jevem pouhé posouzení podle výše investičních nákladů. Zpravidla však investičně nižší varianta vykazuje vyšší provozní náklady a naopak. Je proto žádoucí posuzovat varianty řešení podle celkových nákladů, které budou vynaloženy od počátku výstavby až do konce životnosti díla. V článku byly použity texty z publikace Stavební materiály pro výstavbu stokových sítí, kterou vydala v České vědeckotechnické vodohospodářské společnosti, odborná skupina pro kanalizace. Celá publikace je zaměřena na technické vlastnosti výrobků a materiálů z pohledu provozovatele a vlastníka, kteří s přihlédnutím ke stanovisku projektanta musí mít právo volby výrobků a materiálů zahrnutých do projektové dokumentace. Při tom by měli respektovat základní cíle výstavby stokových sítí. Publikaci lze objednat u tajemníka ČVTVHS Ing. Bohumil Müller, Praha 1-Staré Město, Novotného lávka 5, muller@csvts.cz, telefon: NO-DIG 2003 SETKÁNÍ ODBORNÍKŮ V ATRAKTIVNÍM PROSTŘEDÍ Ing. Jiří Bezrouk, Ing. Jiří März, Česká společnost pro bezvýkopové technologie CzSTT Dnes již 21. mezinárodní konference o bezvýkopových technologiích znamenala už čtvrté zastavení na severoamerickém kontinentu. ZE ZAHRANIČÍ Po Washingtonu v letech 1988 a 1992 a New Orleans v roce 1996 přišlo loni na řadu Las Vegas. Město, které zřetelně nepopírá založení své existence na poskytnutí možnosti realizace amerického snu široké veřejnosti, poskytlo organizátorům důstojné prostředí pro pořádání mezinárodní konference, technických seminářů, doprovodné výstavy včetně předváděcích akcí a společenských setkání. Absolutně komerční prostředí Las Vegas naprosto kontrastovalo s jedinečnou přírodní scenérií blízkého i vzdálenějšího okolí. Více než účastníků konference však nemohlo v prostorách rozlehlého hotelového komplexu Riviera Hotel&Casino konkurovat ostatním hotelovým hostům, které více než konference zajímalo snad hracích hotelových automatů, nespočet rulet a jiných hracích atrakcí, které byly v provozu 24 hodin denně. Odborná konference však zdaleka neměla takové ambice. Hlavní program konference proběhl ve dnech 31. března až 2. dubna. Tomuto programu předcházela a po něm dále následovala celá řada doprovodných odborných akcí, takže konference ve skutečnosti začala již 29. března a skončila až 4. dubna. Vlastní zahájení programu konference proběhlo při netradiční pracovní snídani za účasti všech delegátů. Tento nezvyklý prvek se osvědčil a přispěl k pracovní a tvůrčí atmosféře. Odborný význam byl nesporný. Technické semináře byly organizovány souběžně ve čtyřech přednáškových sálech. V první sekci byly přednášky zaměřeny především na horizontální vrtání, v druhé sekci převládal mikrotuneling, třetí sekce byla věnována převážně reliningu a vzdělávání a ve čtvrté sekci zazněly přednášky vesměs zaměřené na problematiku project managementu. Jednotliví autoři z pěti kontinentů přednesli téměř 100 odborných přednášek. Domácí byli zastoupeni především autory z USA a Kanady, Evropu zastupovali nejvíce Francouzi, za Asii dominovali Japonci, Afrika byla zastoupena přednáškou z Jihoafrické Republiky a byl zastoupen i pátý kontinent. Je velká škoda, že jsme nevyužili prostoru k prezentaci našich realizací, výzkumů a nabytých zkušeností a že nezazněla žádná přednáška našich autorů. Pro příští konferenci konanou v Hamburku je nezbytné prezentovat domácí projekty, které jsou svými parametry i v mezinárodním měřítku výjimečné a srovnatelné. Připravované projekty, například ty, které budou financované z evropských programů ISPA, případně dalších nástupnických programů, si jistě zaslouží publicitu. Přednášky byly podnětné, což dokumentuje množství dotazů z řad posluchačů, které dotvářely pracovní atmosféru a bránily dodržení časového harmonogramu. Přednášky byly organizovány v dopoledních a odpoledních blocích, byly prezentovány vesměs na vysoké odborné úrovni a byly doprovázeny projekcí. O jejich úrovni svědčí značný zájem posluchačů, kteří často převýšili počet připravených míst k sezení. Mezi dopoledním a odpoledním blokem přednášek byl delegátům poskytnut prostor pro návštěvu souběžně konané mezinárodní výstavy bezvýkopových technologií. Na výstavní ploše hráli prim domácí vystavovatelé a vystavovatelé z Kanady, jako například HOBAS, U-LINER a INSITUFORM. Z mimoamerických to byl rozsáhlý společný stánek německých vystavovatelů v čele s GSTT. Ve stánku mezinárodní společnosti ISTT byla nepřehlédnutelná vlajka české společnosti CZSTT, stejně tak jako stálá informační služba jejích představitelů. Za zmínku stojí také stánek australské společnosti RIB LOC, která je nositelem prestižní ceny ISTT No-Dig Award z let 1997 a 2001, která ukázkovou realizací sanace kanalizačního potrubí technologií EXPANDA obohatila program konference. Tato předváděcí akce na živo se uskutečnila na hotelovém parkovišti a proběhla za hojné účasti delegátů. Program konference obohatil také již 3. ročník soutěže dvoučlenných týmů v CCTV dovednostech. Program celé konference připravili její organizátoři, tedy činovníci americké společnosti NASTT. Lze jistě diskutovat, zda přípravu a konání této konference nepojali příliš americky, tedy s hlavním akcentem na jejich domácí problematiku a jejich odborné i politické vidění. Faktem však zůstává, že k naplnění programu reálně přispěli všichni účastníci, přednášející, vystavovatelé a delegáti z celého světa a že tato akce neměla pouze odborné, nýbrž i společenské a poznávací hledisko.

18 číslo 1/2004, strana 18/18 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací SLOUČENINY BRÓMU PŘI ÚPRAVĚ PITNÝCH VOD Ing. Dr. Zdeněk Novák, CSc., Brno Sloučeninám brómu a jejich změnám při úpravě pitných vod nebyla u nás dosud věnována náležitá pozornost. Bývalá ČSN Pitná voda (1974) neuváděla bromidy vůbec jako stanovené nebo závazné ukazatele pro pitnou vodu. Stejně tak ČSN Pitná voda s platností od ČSN Stolní voda rovněž bromidy nebo bróm neuvádí. Stejně tak Kojenecká voda dle ČSN z dubna 1993 a následně vyhláška MZd č. 292 z o balených vodách. V současné době platná vyhláška MZd č. 376/2000 Pitná voda uvádí u nás po prvé mezi zdravotně významnými závaznými anorganickými ukazateli bróm ve formě bromičnanů s maximální přípustnou koncentrací (s meznou hodnotou referenčního rizika) 0,025 mg BrO 3 /l, od ,10 mg/l. V zahraničí se soustředila pozornost na sloučeniny brómu v posledních dvou desetiletích minulého století. Ve standardech kvality pitné vody ve státech EHS (EEC) z r se však bróm také = ještě neuvádí. Až v 90. letech, kdy byly bromičnany identifikovány v USA jako možné karcinogeny a stanovena jejich maximální přípustná koncentrace v pitných vodách určených pro přímou konzumaci hodnotou 0,010 mg BrO 3 /l [1]. V této formě BrO 3 se s brómem setkáváme v úpravnách pitných vod jako s konečným produktem oxidace bromidů razantními oxidovadly, jakými jsou např. ozón nebo chlornan sodný. V lázeňství se v zahraničí používá bróm pro kontinuální dezinfekci vody v bazénech koupališť v rozmezí od minima 0,4 mg Br 2/l k ojedinělému maximu až 2 mg/l. Děje se tak ale za přísné kontroly jak kvality takto dezinfikované vody, tak ovzduší bazénů cm KP GAU SV O 3 UV směšování O 3 [mg/l] S1 S2 S3 S4 S5 0 0,4 0,8 1,2 S1: měřící sonda nad filtrační náplní S2 S5: sondy ve filtrační vrstvě filtrační rychlost: 4,5 m/h GAU: antracitové uhlí ČKD 2 3 mm KP: křemičitý písek FP 1 (0,8 1,1 mm) UV: upravená pitná voda (technologie dle tab. 1 ad 7 ČR) Obr. 1: Ztráty ozónu v průběhu dvoumateriálové filtrace (GAU + KP o vrstvách 40 cm) % 66,3 36, ,5 12,8 14,2 20,2 24,0 0 vzdálenosti vyhodnocovaných profilů od úpravny v km O 3 Cl 2 Obr. 2: Úbytek koncentrací dezinfekčních prostředků v distribuci pitných vod (ozón chlór) Zdroje sloučenin brómu ve vodách Obdobně jako volný chlór se volný bróm v přírodě nevyskytuje, výhradně ve formě svých sloučenin, zpravidla netoxických bromidů. Ty jsou ve vodách téměř stálými průvodci přírodních chloridů, zpravidla ale v koncentracích až tisíckrát menších, řádově v µg/l. Jejich důkaz proto vyžaduje moderní analytickou přístrojovou techniku, např. iontovou chromatografii v kombinaci s konduktometrickou detekcí. V poněkud vyšších koncentracích se bromidy vyskytují v léčivých minerálních vodách, u nás např. v Luhačovicích. Na etiketách našich minerálek, např. Magnesie, Poděbradka aj., se bróm nebo netoxické bromidy rovněž neuvádějí. V největších koncentracích, až 0,3 0,4 % se bromidy vyskytují ve vodě z Mrtvého moře s jejím výrazným léčivým účinkem. Jako součást minerálů, které v horninovém prostředí přicházejí do styku s vodou, lze uvést např. bromokarnalit MgBr 2.KBr.6H 2O nebo obyčejný karnalit KCl.MgCl 2.6H 2O, znečištěný bromidy. Tento je izomorfní s chloridem sodným a je jeho stálým průvodcem v základních surovinách (KCl, NaCl), z nichž se chlor nebo další chlorové preparáty elektrochemicky vyrábějí. Prostřednictvím těchto dezinfekčních prostředků, zejména chlornanem sodným, mohou být bromičnany zatahovány až do upravených pitných vod. To je jeden z důvodů, proč ve vodárensky vyspělých státech, např. ve Francii, je limitována koncentrace bromičnanů v chlornanu sodném hodnotou 0,2 g/l BrO 3. V Naší vyhlášce MZd č. 37/2001 Sb. z , předepisující kvalitu chlornanu a jiných chlorových preparátů se bromičnany neuvádějí. Změny sloučenin brómu při úpravě vod Jsou-li bromidy přítomny v upravovaných vodách v koncentracích řádově v desítkách µg Br /l a vyšších, podléhají během úpravy těchto vod chemickým změnám: postupné transformaci netoxických bromidů v toxické bromičnany. Děje se tak vlivem intenzivních oxidovadel, především ozónu a chlóru: O 3 + Br... BrO 3 (1) 3 Cl 2 + Br + 3 H 2O... BrO HCl (2) K trvalé a 100% transformaci netoxických bromidů na toxické bromičnany nemůže nikdy vlivem uvedených oxidovadel při úpravě vody docházet proto, že chemická úprava vod probíhá v nestabilním redukčně oxidačním prostředí, v němž se uplatňuje redukční vliv jak zkoagulovaných organických látek, tak také redukční charakter některých technologických hmot, používaných v moderních sestavách úpraven vod jak v zahraničí, tak také v ČR. Na obr. 1 je uveden jako příklad vliv filtrace s použitím granulovaného antracitového uhlí na koncentraci ozónu v průběhu této dvoumateriálové filtrace, v níž se uplatňuje redukční vliv uhlíku jak na ozón, tak na bromičnany, případně bromnany: C + O 3... CO 2 + 1/2 O 2 (3) (průběh této reakce viz obr. 1) BrO 3 + C + 3 H 2O... BrO + H 2CO 3 (4) 2 BrO + C + H 2O... 2 Br + H 2CO 3 (5) Průběh uvedených reakcí (1) až (5) v moderních úpravnách pitných vod ovlivňují: a) hodnota ph a teplota upravované vody, b) doba kontaktu vody s oxidovadly, používanými ve vstupní etapě chemické úpravy a před centrální akumulací pitné vody v místě její úpravy, příp. v plošně rozsáhlé distribuční síti pitných vod, c) obsah redukčně působících látek ve vodách s jejich kyslíkovým deficitem, d) koncentrace a druh oxidovadel v místě jejich dávkování do upravované vody nebo až v plošně rozsáhlé distribuční síti,

19 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 19/19 e) kvalita dezinfekčních prostředků, jejichž prostřednictvím mohou být bromičnany zatahovány až do upravených pitných vod, f) automaticky probíhající reverzibilita reakcí, podmiňujících vznik fyziologicky závadných bromičnanů z netoxických bromidů, většinou jako původních přírodních nebo i průmyslových kontaminantů zdrojů pitných vod. Tyto reakce mohou probíhat také až v distribuci pitných vod, především v závislosti na hodnotách ph. Sledování a vyhodnocování všech výše uvedených faktorů, ovlivňujících poměr Br : BrO 3 v upravovaných vodách, který by se v našich poměrech měl blížit hodnotám 4 : 1, je velmi náročné finančně, personálně i na přístrojovou techniku. Proto jsou o to cennější výsledky zahraničních studií, publikované v letech ve Francii [1] a [2]. Využil jsem je v transformovaných závislostech pro porovnání technologické efektivnosti moderních sestav s ozonizací a chlorací, instalovaných v posledním desetiletí také v ČR na stejné technické a technologické úrovni jako v zahraničí. Transformace bromidů na bromičnany v moderních sestavách úpraven pitných vod V moderních sestavách s ozonizací, např. v lokalitách nová úpravna vody pro město Brno ve Švarci s odběrem z nádrže Vír, Troubky u Přerova, úpravna vody Želivka pro hlavní město Prahu, se ozonizace využívá jako 1. stupně oxidace a dezinfekce v předúpravě vody se závěrečnou dezinfekcí chlorem nebo oxidem chloričitým, tedy analogicky s dislokací těchto dezinfekčních a oxidačních prostředků se situací sestav podle tabulky 1 v zahraničí. Při nepřítomnosti sloučenin manganu a železa postačuje pro dezinfekci dávka zpravidla ve v rozmezí 0,4 0,7 mg O 3/l. Jinak je, shodně se zahraničními sestavami v před- a doúpravě vody ozónem, nutná dávka 3 4násobná (viz tabulka 1). Pokud využíváme ozonizaci a chloraci jako metody technologické a současně dezinfekční, např. při oxidaci sloučenin manganu a organických látek, je dimenze ozonizace závislá na koncentraci těchto většinou přírodních kontaminantů. Jsou to komponenty významné především z hlediska technologického. To však není případ sloučenin brómu, které se v průběhu ozonizace mění z netoxické přírodní formy na toxickou, prokázanou až koncem minulého století. Čistě teoretická potřeba ozónu na tuto transformaci bromidů na bromičnany podle rovnice /1/ je prakticky zanedbatelná: na 1 µg Br je to 0,6 µg O 3. Při přítomnosti dalších kontaminantů netoxického charakteru je ale nesrovnatelně vyšší, zpravidla v rozmezí 1 2 mg O 3/l. Intenzita transformace bromidů na toxické bromičnany je tedy závislá jak na vstupní koncentraci ozónu, na technologické efektivnosti směšovacích zařízení, tak na původních vlastnostech upravovaných vod. Ty se výrazně mění jak v procesech směšování upravovaných vod s ozónem, tak v dalších technologických procesech a s jejich dezoxidačním účinkem, jak je patrno z porovnání výsledků vlastních experimentů s výsledky podle obr. 1 (lokalita úpravny s ozonizací a chlorací) a obr. 2 z distribuce upravené pitné vody, tj. ve spotřebištích. Výsledky vyhodnocování variability sloučenin brómu v moderních technologických sestavách ze zahraničí (viz cit. literatura) jsem transformoval znovu do závislostí, které uvádím na následujících obrázcích: na obr. 3 vliv redukčně působících látek, přirozených součástí upravovaných vod na výslednou koncentraci bromidů a bromičnanů, na obr. 4 transformaci bromidů na bromičnany v závislosti na hodnotách ph, na obr. 5 intenzitu tvorby bromičnanů z bromidů při různých hodnotách ph a různé koncentraci ozónu. Jde o sledování vzniku závadných bromičnanů z bromidů v moderních sestavách s ozonizací a chlorací a s kvalitou vod ze zdrojů ve vnitrozemí, prakticky zcela analogických s úpravnami vod v ČR, vybudovanými na stejné technické úrovni jako v zahraničí. Závěry Závěry a vyhodnocení závislostí podle obr. 1 5 lze shrnout takto: a) Hodnota ph v moderních sestavách úpraven vody s ozonizací a chlorací by se měla co nejvíce blížit hodnotě ph = 7, případně být ještě menší v rozmezí 6,8 7,0. Těchto hodnot se v úpravnách s ozonizací dosáhne přídavkem koagulantů, které snižují transformaci bromidů na bromičnany. Jako příklad v ČR uvádím moderní jednostupňovou koagulační filtraci s využitím ozónu v předúpravě vody s eliminací suspenze a reziduálního ozónu ve dvoumateriálově uspořádaných náplních filtrů s antracitovým granulovaným uhlím v kombinaci s křemičitými písky nebo se zeolity. Průměrné vlastnosti upravovaných vod: bromičnany jako BrO 3 : 10,8 µg/l bromidy jako Br : 44,0 mg/l hodnota ph: 7,36 koncentrace ozónu O 3 : 1,35 mg/l teplota upravov. vod: 17,1 C CHSK O 2 mg/l lokality průzkumu dle tab. 1 O 2 Cl lokality průzkumu dle tab. 1 BrO 3 µg/l Obr. 3: Vliv redukčně působících látek na koncentraci bromičnanů v procesu úpravy vod Br ph % 100 7, ,6 7,4 7,2 7, lokality průzkumu dle tab BrO 3 ph BrO 3 jako Br Obr. 4: Transformace bromidů v bromičnany v závislosti na hodnotách ph 0 3 (mg/l) Br, BrO 3 µg/l ,8 7,6 7,4 7,2 7,0 ph O 3 Br BrO 3 Obr. 5: Intenzita tvorby bromičnanů z bromidů při různých hodnotách ph a koncentracích ozónu

20 číslo 1/2004, strana 20/20 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Tabulka 1: Přehled instalovaných technologií ke sledování změn koncentrace bromidů a bromičnanů v procesu úpravy vody Označení lokality Přehled instalovaných technologií 1 předozonizace koagulace usazování filtrace ozonizace H 2O 2 dezinfekce Cl 2 dechlorace konečná chlorace 2 předchlorace koagulace + pom. koagulace usazování chlorace na filtr. filtrace ozonizace dezinfekce chlorem 3 předchlorace nebo ozonizace koagulace usazování písková filtrace ozonizace dezinfekce oxidem chloričitým 4 předchlorace nebo ozonizace koagulace + pom. koag. usazování písková filtrace ozonizace filtrace GAU dezinfekce oxidem chloričitým 5 koagulace + pom. koag. usazování písková filtrace ozonizace filtrace GAU dezinfekce Cl 2 6 předchlorace (NaClO) koagulace usazování písková filtrace ozonizace filtrace GAU dezinfekce Cl 2 7 koagulační filtrace ozonizace dezinfekce Cl 2 8 předozonizace koagulace usazování ozonizace dezinfekce Cl 2 9 předchlorace koagulace usazování ozonizace dezinfekce chlorem 10 předchlorace NaClO koagulace usazování písková filtrace ozonizace filtrace GAU dezinfekce ClO 2 11 předozonizace koagulace pomalá filtrace ozonizace filtrace GAU dezinfekce NaClO 12 předozonizace koagulace usazování ozonizace filtrace GAU dezinfekce NaClO b) Korekce hodnoty ph na nekorozivní stav upravované vody by se měla provádět jako konečná etapa úpravy vody po dezinfekci chlorem, příp. oxidem chloričitým. c) Přípustná koncentrace toxických bromičnanů po úpravě vod je v zahraničí 10 µg BrO 3 /l, v ČR 25 µg/l, od je limit BrO 3 v ČR 10 µg BrO 3. Z vyhodnocení experimentů podle obr. 1 5 vyplývá, že: Přípustná koncentrace bromidů ve vodě před úpravou může být v ČR za současné legislativy 0,1 mg Br /l, aby se po úpravě a závěrečné dezinfekci dosáhlo max. 0,025 mg BrO 3 /l. To však předpokládá koncentraci bromičnanů v aplikovaných chlorových preparátech maximálně 0,5 g BrO 3 /l. Závěrem děkuji p. Ing. L. Boháčkovi z fy OZON Brno za poskytnuté literární podklady. Použitá literatura: [1] Legube B., Parinet B., Brunet R., Welte B., Guaz D.: Les Bromates, Partie B: Inventaires et Préconisations, Techniques, scienses, methodes (TSM) Juni 2001, str [2] Legube Bernard et al.: Les Bromates: Mecanismes et conditions de formation Eau potable, Vecteur environment, Volume 35, No 4, juillet 2002, str EVROPSKÝ TÝDEN BEZPEČNOSTI PRÁCE Zdeněk Vačkář, Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a. s Evropský týden bezpečnosti a ochrany zdraví při práci organizuje Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci se sídlem ve španělském Bilbau ve spolupráci s členskými státy Evropské unie. Uvedená akce spadá do programu Správná praxe. Loňský Evropský týden byl již čtvrtým ročníkem a uskutečnil se pod heslem Nebezpečné látky: Opatrně!. Uvedená akce se zaměřila na snižování pracovních rizik při používání nebezpečných látek. Jejím cílem je snižovat počet pracovních úrazů a nemocí z povolání, které jsou způsobovány nesprávnými či nebezpečnými způsoby zacházení zejména s chemickými látkami. Za cíl si rovněž klade posílení preventivních aktivit jako jsou informovanost, osvěta, propagace a výchova zaměstnanců i dalších osob přicházejících do možného styku s nebezpečnými látkami. Do IV. ročníku Evropského týdne bezpečnosti a ochrany zdraví při práci konaného pod patronací ministra práce a sociálních věcí vlády ČR se zapojily i Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, akciová společnost. V rámci uvedeného evropského týdne se prezentovaly zejména aktivitami zaměřenými na snižování pracovních rizik z hlediska vlivu nebezpečných látek vyskytujících se na jednotlivých pracovištích. Konkrétně pak jde o systematické snižování rizika vlivu chemických nebezpečných látek jako jsou realizované náhrady chlóru výrazně méně nebezpečnými látkami, například chlornanem sodným. Dále jsme se prezentovali havarijním cvičením pod názvem Likvidace úniku chlóru na úpravně vody Plav. Toto havarijní cvičení se uskutečnilo jako součinnostní cvičení naší firmy s HZS z Českých Budějovic za účasti pozorovatelů z Krajského úřadu v Č. Budějovicích a IBP Č. Budějovice. Výsledky cvičení pak byly využity i pro proškolování zaměstnanců z hlediska chemických látek a likvidace havárií. V rámci České republiky se do akce Evropský týden přihlásilo 367 firem. Orgány státního odborného dozoru z nich vybraly 22 firem do závěrečného hodnocení. Z těchto 22 firem jich bylo 15 oceněno ministrem práce a sociálních věcí vlády ČR na závěr evropského týdne, který se uskutečnil dne v Ostravě u příležitosti celostátní výstavy PROTECT Šest nejlepších firem, bez stanovení pořadí, bylo oceněno plaketou. Mezi těmito nejlepšími šesti firmami se umístila i firma Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a. s. Zdeněk Vačkář, Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a. s., B. Němcové 2, České Budějovice, tel.: , vackar@cb.vakjc.cz Z TISKU SCHNEIDER C, OVERMANN K. Europäisches Denken und nationales Handeln in Gewässerschutz. (Evropské představy a národní zájmy v oblasti ochrany vod.) KA-Wass.Abwass.Abfall, 49, 2002, č.7, s Zpráva ze společné tiskové konference ATV- DVWK a EWA, pořádané v rámci mezinárodního veletrhu IFAT V rámci tiskové konference obě sdružení informovala o společných aktivitách, diskuze byla zaměřena především na zneškodňování kalů z komunálních ČOV. Dále byly podány informace o změnách v oblasti odstraňování dusíku na velkých ČOV (91/271/EWG), novelizaci evropské směrnice ke kvalitě vod ke koupání (76/160/EWG) zaměřené na nejvyšší možnou ochranu obyvatelstva posílením vlastní odpovědnosti zvýšenou informovaností.

21 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 21/21 ZÁPIS ZE 4. JEDNÁNÍ PŘEDSTAVENSTVA SDRUŽENÍ OBORU VODOVODŮ A KANALIZACÍ ČR, KTERÉ SE KONALO DNE Jednání představenstva se zúčastnil Ing. Aleš Kendík, ředitel odboru vodovodů a kanalizací Ministerstva zemědělství ČR, který seznámil představenstvo s návrhem koncepce vodohospodářské politiky Mze, která se v některých bodech odlišuje od koncepce SOVAK. Především institut regulace je nový a jeho cíl a rozsah činnosti bude předmětem diskuse a dalšího jednání mezi představenstvem SOVAK a MZe. Ing. Kendík dále informoval představenstvo o zpracování stanoviska Mze na jednání vlády k problematice transformace společností VaK, s cílem vytvoření podmínek pro financování vodohospodářských potřeb z prostředků EU. Materiál byl pro informaci předán sekretariátu SOVAK. Ministerstvo financí jako zakladatel mezirezortní komise na základě stanoviska MŽP a MZe předloží konečný materiál do mezirezortního připomínkového řízení. Ing. Kendík podal informaci o zařazení novely zákona č. 274/2001 Sb. do legislativního plánu MZe na rok 2004 na listopad z důvodu plné vytíženosti legislativního odboru v l. pololetí přípravou zemědělských zákonů. MZe požádalo SOVAK o spolupráci při přípravě novely. Předseda představenstva navrhl vytvoření pracovní skupiny, která bude složena z pracovníků SOVAK a MZe. Zástupce MZe vzal tento návrh na vědomí. Plnění úkolů z minulého jednání představenstva: Představenstvo rozhodlo o vydání Příručky pro obsluhu ČOV nákladem ks a pověřilo předsedu představenstva podpisem smlouvy na grafickou úpravu a tisk s firmou MEDIM v termínu předání hotových výtisků do Představenstvo pověřilo sekretariát vyžádáním nabídek na pronájem výstavních ploch pro rok 2005 včetně mimopražských výstavišť. Nabídky budou vyhodnoceny do termínu konání výstavy Sekretariát připraví návrh poptávky na příští představenstvo. Představenstvo projednalo: 1. Koncepce VaK Akční plán Sekretariát předložil návrh Akčního plánu, který navrhuje zaktivizovat jednotlivé komise k zpracování konkrétních opatření k jednotlivým cílům koncepce SOVAK a převezme odpovědnost za realizaci konkretizovaných opatření. Po diskusi představenstvo odsouhlasilo doplnit návrh Akčního plánu a uložilo sekretariátu doplnit o připomínky předložený návrh Akčního plánu a rozeslat jej členům představenstva a předsedům komisí. Schválilo návrh na rozšíření účastníků jednání představenstva o předsedy komise právní, ekonomické, vlastníků a rozvoje s cílem aktivního zapojení významných komisí do činnosti představenstva SOVAKu. Představenstvo pověřilo místopředsedu Ing. Nováčka založením komise Public Relations. 2. Koncepce vodohospodářské politiky Mze MZe předložilo materiál Koncepce vodohospodářské politiky k připomínkování SOVAK. Členové představenstva dostali materiál k prostudování. Příští jednání představenstva projedná tento koncepční materiál a schválí konečné stanovisko SOVAK. 3. Plnění usnesení valné hromady Sekretariát předložil kontrolu plnění usnesení valné hromady. Představenstvo vzalo uvedený materiál bez připomínek na vědomí. 4. Kontrola hospodaření SOVAK Revizní komise provedla kontrolu hospodaření SOVAK k bez vážných výhrad. Představenstvo vzalo zprávu na vědomí včetně zprávy o splnění opatření navržených revizní komisí. Ředitelka sekretariátu předložila předpoklad hospodaření SOVAK k Představenstvo vzalo informaci na vědomí. 5. Různé Představenstvo SOVAK schválilo: Ing. Melounovou zástupcem SOVAK v Komisi pro plánování v oblasti vod, která je pod vedením MZe stálým poradním orgánem úřadů veřejné správy. Penzijní připojištění pro zaměstnance SOVAK. Zvýšení ceny za textovou inzerci v časopise SOVAK ze současných 4 000, Kč/str. na cenu 6 000, Kč/str. Možnost použití loga společnosti na první stranu časopisu, jako součást prezentace společnosti. Velikost loga bude stanovena redakční radou tak, aby byla zachována proporcionalita s názvem časopisu. Předložený návrh odměn revizní komisi, předsedům jednotlivých komisí a za aktivní činnost jednotlivým členům komisí a členům redakční rady. Odměnu zaměstnancům sekretariátu. Uzavření smlouvy s VAS, a. s., na vydání sborníku předpisů OBP v nákladu ks. Přijetí nových členů: Vodovody a kanalizace VYSOKÉ MÝTO, a. s. (řádný člen), ASOCIACE PRO BETONOVÉ KANALIZACE, Brno (mimořádný člen), MERZ, spol. s r. o., Liberec (mimořádný člen), SCHMIEDING ARMATURY CZ, s. r. o. (mimořádný člen), ELIS PLZEŇ, a. s. (mimořádný člen), KONCEPT EKOTECH, s. r. o. (mimořádný člen), FONTÁNA P.M., spol. s r. o., Kralupy nad Vltavou (mimořádný člen), SMP CONSTRUCTION, a. s. (mimořádný člen), LICHTNEGER VODÁRENSKÉ SLUŽBY (mimořádný člen). Představenstvo uložilo sekretariátu prověřit žádost o řádné členství svazu VKMO, s. r. o., z hlediska stanov do příštího jednání představenstva. Zrušení členství: Firma DIRK, s. r. o., na vlastní žádost Představenstvo vzalo na vědomí: Návrh prof. Wannera na vstup SOVAK do IWA, jako korporativní člen s tím, že zástupce SOVAK bude členem národního komitétu. Představenstvo uložilo sekretariátu předložit podklady o podmínkách členství na příští jednání představenstva. K žádosti IWA na roční příspěvek ve výši cca , Kč (obdobnou část přislíbilo hradit MZe ČR) na pokrytí příspěvku národního zastoupení ČR v IWA bylo rozhodnuto, že příspěvek nebude poskytnut zpětně za rok Příspěvek za rok 2004 je možné poskytnout za předpokladu, že SOVAK bude mít odpovídající zastoupení v národním komitétu IWA. Nabídku AČE uspořádat v rámci výstavy Vodovody a kanalizace 2004 seminář k problematice čištění odpadních vod v rozsahu cca 3 hod. Pověřilo ředitelku SOVAKu projednáním a eventuálním zařazením do programu. Informaci o problematice právního výkladu zlaté akcie a pověřilo předsedu představenstva požádat příslušnou instituci v Evropské unii v Bruselu o stanovisko k problematice akcie se zvláštními právy ve vztahu k oboru vodovodů a kanalizací v podmínkách EU. Zapsala: Ing. Miloslava Melounová Voda a lidová pranostika: V lednu mráz těší nás, v lednu voda věčná škoda.

22 číslo 1/2004, strana 22/22 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací DVOUSLOŽKOVÁ CENA VODY V PRAXI Ing. Ladislav Růžička, Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, a. s. V lednu 2002 vešel v platnost zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a prováděcí vyhláška č. 428/2001 Sb. Podle 20 tohoto zákona nyní existuje, kromě jednosložkového vodného a stočného, možnost uplatňovat i dvousložkové vodné a stočné (pevná a pohyblivá složka). Výhody tohoto způsobu fakturace se u nás sice občas zpochybňují, ale jsou nesporné. Důkazem snad může být i to, že uvedená forma účtování vodného a stočného se již dlouho používá v zemích západní Evropy, u nás pak nějakou dobu u elektřiny a plynu. KALKULACE DVOUSLOŽKOVÉHO VODNÉHO A STOČNÉHO (1) Ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk z vodného a stočného celkem: , Kč/rok VODNÉ: odhad nákladů na vodu dodanou celkem bez vody předané (VP) , Kč/rok požadovaný zisk z vody dodané celkem bez VP , Kč/rok 3,6 % odhad fakturovaného množství za vodu dodanou celkem bez VP m 3 /rok stanovený podíl pevné složky vodného 9,61 % pevná složka vodného , Kč/rok celková platba za odebranou pitnou vodu , Kč/rok STOČNÉ: odhad celkových nákladů na odvedené a čištěné odpadní vody , Kč/rok požadovaný celkový zisk z odvedených a čištěných odpadních vod , Kč/rok 3,6 % odhad celkového fakturovaného množství odvedených a čištěných odp. vod m 3 /rok stanovený podíl pevné složky stočného 8,46 % pevná složka za odvádění a čištění odpadních vod , Kč/rok celková platba za vypuštěné a vyčištěné odpadní vody , Kč/rok průměrné V+S: POHYBLIVÁ SLOŽKA VODNÉHO: (bez DPH) 20,46 Kč/m 3 22,64 Kč/m 3 POHYBLIVÁ SLOŽKA STOČNÉHO: (bez DPH) 14,23 Kč/m 3 15,54 Kč/m 3 celkem (bez DPH) 34,69 Kč/m 3 38,18 Kč/m 3 Z pevných složek se hradí část stálých nákladů na udržování tlaku ve vodovodní síti, na údržbu a opravy vodovodního i kanalizačního systému atp., tedy činností, které se musí provádět bez ohledu na to, zda odběratelé momentálně tyto služby využívají, či nikoliv. Pevná složka je tedy platbou za možnost okamžitého odběru vody, resp. vypouštění do kanalizace (vč. čištění), a odběratel připojený na veřejnou vodovodní či kanalizační síť, pro něhož jsou tyto služby neustále připraveny, ji hradí, ať vodu odebere, resp. vypustí, či nikoliv. Tento systém umožňuje spravedlivější přeúčtovávání uvedených nákladů jednotlivým odběratelům, tedy na každou přípojku. Vodné a stočné je při tom stejné pro domácnosti i ostatní odběratele. V roce 2003 ze 105 provozních společností VaK v ČR pouze 5 fakturuje vodné a stočné ve dvousložkové formě. Odmítavý přístup k tomuto způsobu fakturace může mj. souviset s malou výší podílu pevné složky, stanovené v současné době MF ČR na max. 20 % z celkových nákladů a zisku, když skutečné fixní náklady ve vodárenství dosahují až 90 %. Dalším protiargumentem pak často bývá sociální hledisko např. staré babičce, žijící v rodinném domku, s velmi malým ročním odběrem (cca 10 m 3 ) a při nejnižší pevné složce, vychází průměrné vodné a stočné přes 100, Kč/m 3, třebaže za rok zaplatí celkem stejně, jako obyvatel menšího panelového domu, při trojnásobné spotřebě vody. Pevná složka se podle uvedeného Zákona odvozuje od zvoleného technického parametru, tzn. buď od velikosti osazeného vodoměru q p (Q n), nebo množství odebrané vody v předchozím roce, či profilu vodovodní přípojky. Tzv. pohyblivá složka je pak závislá pouze na odebraném, resp. vypuštěném, objemu vody (součin množství a jednotkové ceny). Vzhledem k tomu, že výpočet pevných složek pro jednotlivé kategorie technických parametrů je velmi obtížné provádět ručně, byl v Excelu zpracován program *), s jehož pomocí se snadno získají výsledky, podle potřeby i ve více variantách. Zavedení dvousložkového vodného a stočného je tak zásadní změna ve způsobu vyúčtovávání vodárenských služeb, že je nutno, aby mu předcházela patřičná osvěta a s první fakturou se musí odběrateli zaslat i stručný vysvětlující dopis. V něm je třeba uvést důvody, které souvisejí s fixními náklady a také např. to, že pevná složka se neplatí za instalovaný vodoměr, ale je odvozená od jeho velikosti (podobně jako je to u odběru elektřiny od velikosti jističe). Ipři výše uvedených opatřeních přicházejí po zavedení dvousložkového vodného a stočného stížnosti ze strany odběratelů. Týkají se především požárních vodoměrů a vůbec velikosti osazených vodoměrů. Vzhledem k tomu, že se tyto komplikace předpokládaly, a že pro stanovení velikosti vodoměru dosud neexistoval žádný sjednocující předpis, vydalo MZe ČR metodický pokyn a program **) v Excelu pro stanovení optimální velikosti měřidla, na základě výpočtového průtoku pro určení kapacity vodovodní přípojky, s využitím ČSN Výpočet vnitřních vodovodů. V souladu se skutečností se zde nepředpokládá současné používání všech zařizovacích předmětů a tak je součet jejich jmenovitých výtoků redukován jednak podle charakteru objektu, jednak na základě praktických provozních zkušeností a experimentálních ověření provozovatelů vodovodů i výrobců vodoměrů. Protože největší část odběrů vody v objektech se pohybuje v nejnižších rozsazích fakturačních měřidel, kde je jejich přesnost malá (ve většině případů s chybou, příznivou pro odběratele), je v zájmu dodavatele vody osazovat vodoměry co nejmenšími, neboť tím se zvyšuje přesnost při měření nízkých průtoků a nedochází tak ke ztrátám vody v neprospěch provozovatele. K návrhu optimální velikosti vodoměru pro ostatní odběrná místa (hygienická zařízení průmyslových závodů, veřejné koupele apod.) je nutno znát průběh spotřeby na daném odběrném místě. Zdají-li se předpokládané údaje o spotřebě vody uvedené odběratelem nejisté, nebo se při prvních odečtech ukáží jako chybné, doporučuje se registrovat delší dobu (1 až 2 týdny) spotřebu, což umožňuje ověřit, zda volba instalovaného vodoměru je optimální, případně podle výsledků měření velikost a typ *) Ke stažení na / Vodní hospodářství / Legislativa v úseku / Zákon o vodovodech a kanalizacích / Doporučení a pomůcky k zákonu č. 274/2001 Sb. / D) Výpočet vodného a stočného při použití jednosložkové nebo dvousložkové ceny / Automatický výpočet vodného a stočného (formát XLS 197 kb) **) Ke stažení na / Vodní hospodářství / Legislativa v úseku / Zákon o vodovodech a kanalizacích / Metodické pokyny k zákonu č. 274/2001 Sb. / Metodický pokyn pro určení optimální velikosti fakturačního vodoměru (přílohy ve formátu ZIP 193 kb)

23 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 1/2004, strana 23/23 KALKULACE DVOUSLOŽKOVÉHO VODNÉHO A STOČNÉHO (2) PEVNÁ SLOŽKA VODNÉHO A STOČNÉHO PODLE HODNOTY TRVALÉHO PRŮTOKU VODOMĚRU: max. 30 m 3 /r! v k = 0,0 (bez DPH) m 3 pro nejnižší pev. složku vodného 19,085 s k = 0,0 m 3 pro nejnižší pev. složku stočného 18,515 v a = 236,370 s a = 154,392 v b = 1,48725 s b = 1,53765 typ fakturační vodoměry pevné složky S i [Kč/ks/rok] výnosy z pevných složek [Kč/rok] fakturace U i = q p [m 3 /h] počet z vodného ze stočného celkem z vodného ze stočného celkem V+S 1, , 288, 720, , , , V 1, , 432, , , S 1, , 288, , , V+S 2, , 632, 1 555, , , , V 2, , 923, , , S 2, , 632, 1 263, 1 263, V+S 3, , 836, 2 047, 0, 0, 0, V 3, , 1 211, 0, 0, S 3, , 836, 0, 0, V+S 3, , 1 060, 2 583, , , , V 3, , 1 523, , , S 3, , 1 060, 0, 0, V+S , 1 834, 4 423, , , , V , 2 589, , , S , 1 834, 0, 0, V+S , 2 427, 5 822, , , , V , 3 395, , , S , 2 427, 0, 0, V+S , 3 077, 7 347, 0, 0, 0, V , 4 270, 0, 0, S , 3 077, 0, 0, V+S , 5 324, , , , , V , 7 258, , , S , 5 324, , , V+S , 9 932, , , , , V , , , , S , 9 932, 0, 0, V+S , , , , , , V , , , , S , , 0, 0, V+S , , , , , , V , , , , S , , , , V+S , , , , , , V , , , , S , , 0, 0, V+S , , , , , , V , , , , S , , 0, 0, V+S , , , , , , V , , , , S , , , , V+S , , , , , , V , , , , S , , 0, 0, V+S , , , , , , V , , , , S , , , , V+S , , , 0, 0, 0, V , , 0, 0, S , , 0, 0, V+S , , , , , , V , , 0, 0, S , , 0, 0, V+S , , , , , , V , , 0, 0, S , , 0, 0, V+S , , , 0, 0, 0, V , , , , S , , 0, 0, V+S , , , , , , V , , , , S , , , , celkem V+S: celkem: , , , celkem V: celkem S: 56 obecně mocninná závislost pevné složky V+S na hodnotě U i celkem: S i = k + a x U i^b PEVNÁ SLOŽKA STOČNÉHO PRO ODPADNÍ VODY Z JINÝCH ZDROJŮ CELKEM: (bez DPH) vypouštěné množství Q s = m 3 /rok pevná složka S s = , Kč/rok = Q s x (JSS DSS)

24 číslo 1/2004, strana 24/24 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací vodoměru upravit. Pro určení velikosti měřidla pro požární účely musí odběratel předložit výpočet, ověřený oprávněným pracovníkem Požární ochrany. Při přípravě kalkulace dvousložkového vodného a stočného je tedy nutné v první řadě přehodnotit a optimalizovat velikost všech osazených fakturačních vodoměrů na síti. V některých případech dojde k rozdílům mezi velikostí instalovaného vodoměru a vodoměru, který by měl být správně osazen a jenž bude skutečně účtován do doby jeho fyzické výměny. Jde o to, že u malých odběratelů jsou ještě mnohde původní vodoměry (podle cejchu vyhovující), např. Premex VM 3 5, Q n = 3 m 3 /h, ačkoliv by tam podle velikosti odběru měly být vodoměry s Q n = 1,5 m 3 /h. V takových případech je možné změnit velikost pouze ve fakturačním programu. Je však na posouzení provozovatele, zda tento způsob je pro něj ekonomicky výhodnější než fyzická výměna větších vodoměrů, které měří v jeho neprospěch, za menší. Pozor také na změny počtů jednotlivých velikostí těchto fakturačních měřidel. U vodoměrů, které přinášejí největší výnosy z pevné složky, je vhodné část, stanovenou odborným odhadem, formálně přemístit do nižší kategorie, neboť během roku k těmto přesunům z nejrůznějších důvodů nutně dochází, mj. i vlivem podnětů od odběratelů. Zavedení pevné složky podle velikostí vodoměrů je tedy poměrně pracná záležitost. Odměnou pro provozovatele je pak to, že získá přehled v evidenci vodoměrů, zvýší se mu přesnost měření a v důsledku toho si sníží množství nefakturované vody. Dále pak má zajištěn příjem alespoň části prostředků na úhradu stálých provozních nákladů, které nejsou závislé na odebraném, resp. vypuštěném množství vody. NÁVŠTĚVA SVĚTOVÉHO VELETRHU WEFTEC Ing. Miloslava Melounová, SOVAK ČR Ve dnech navštívila devítičlenná delegace SOVAK ČR významný světový veletrh vody WEFTEC 2003 v Los Angeles v Kalifornii (USA). Návštěva veletrhu se uskutečnila na základě grantu amerického programu Ecolinks, ktery má kontaktní místo pro ČR na ambasádě USA v Praze. Program Ecolinks je pomocí USA pro podporu mezinárodního řešení problematiky průmyslového rozvoje a ochrany životního prostředí ve střední a východní Evropě a Euroasii. Cílem grantu bylo navázání kontaktů mezi podnikateli a investory v USA k řešení technologických problémů v oblasti ochrany životního prostředí a kvality pitné vody. Mimo delegace z ČR se veletrhu zúčastnily i delegace z dalších zemí, mezi jinými delegace Bulharska, Řecka, Maďarska, Polska, Kazachstánu a Rumunska. Společné setkání všech delegací Ecolinks proběhlo v hotelu Radisson, kde jsme obdrželi organizační pokyny i časový program jednotlivých schůzek s podnikateli a vystavovateli. Vedle předjednaných schůzek s řadou americkych firem mezi jinými můžeme jmenovat Aeration Industries, Chemical Injection Technologies nebo US Filter měli členové delegace možnost projít si sami výstavní plochy. Schůzky probíhaly tři dny ve vyhrazeném sále přímo na výstavišti za účasti Veroniky Lukešové, zástupkyně programu Ecolinks v Praze, a pana Pavla Tojšla, který je zodpovědný za schvalování grantu na americké straně. Usku-