Albrecht Greule. Úvod

Transkript

1 Němčina v České republice Němčina v České republice. Česko-německé výzkumné aktivity týkající se jazykových variet a jazykových kontaktů. Shrnutí dosavadních činností a výhled 1 1 Albrecht Greule Úvod V roce 2003 se v Drážďanech konala zakládající konference Středoevropského svazu germanistů (Mitteleuropäischer Germanistenverband). Měl jsem tu čest při té příležitosti pronést plenární přednášku s názvem Dějiny jazyka jazykový kontakt jazyková kultura: perspektivy středoevropské germanistiky (Sprachgeschichte Sprachkontakt Sprachkultur: Perspektiven der mitteleuropäischen Germanistik). Uvedené téma bylo v souladu se záměrem organizátorů, a to uvést do praxe požadavek po germanistice, která už nebude zdůvodněna jen z hlediska národního, v kulturním prostoru střední Evropy, jenž se opět konstituuje od politických změn v roce Posluchačům jsem tehdy nejprve prezentoval aktuální jazykovou mapu (Janich/Greule 2000). Vyznačuje se několika národními jazyky, přičemž uprostřed se nachází němčina jako největší jazyk, a to i z hlediska počtu mluvčích tohoto jazyka. Tato jazyková mapa je výsledkem vývoje probíhajícího po staletí v Evropě vstříc národním jazykům. Aniž bych chtěl znevažovat, či dokonce popírat dobové výdobytky koncepce národního jazyka, s ohledem na spravedlivou jazykovou politiku v Evropě musíme se přeci jen přinejmenším v případě němčiny rozloučit s jakýmsi hermetickým pojetím národního jazyka. Namísto toho bych chtěl propagovat modelovou představu němčiny jako mezinárodního jazyka s variantami, jež jsou různým způsobem určovány, a to historicky, geograficky a politicky. Takový pohled je z hlediska minulosti i současnosti bližší jazykové realitě a může tím spíše reflektovat úlohu němčiny jako nadnárodního komunikačního prostředku jakési jazykové 1 Přednáška u příležitosti slavnostního shromáždění nazvaného 50 let Sudetoněmeckého slovníku v Gießenu, pronesená dne 28. května 2010 na Univerzitě Justus-Liebig-Universität Gießen.

2 svorky Evropy (jak výstižně poznamenal Oskar Reichmann v roce 2001) v moderní Evropě. Je známo, že německá jazyková oblast byla ve starohornoněmeckém a starodolnoněmeckém období výrazně rozšířena. Zatímco se na západě brzy vytvořila relativně markantní jazyková hranice, docházelo během tzv. východní kolonizace intenzivněji od 12. stol. k osidlování západoslovanských území na východ od Labe, Sály a Šumavy osadníky z německy mluvících zemí. Slovanské dialekty po určité době jazykového kontaktu, jenž je ještě patrný z přejatých slov a vlastních jmen cizího původu, zanikly nebo byly redukovány na jazykové ostrovy. Naopak v Polsku, České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, na území bývalé Jugoslávie, na Ukrajině nebo v Rusku vytvářeli němečtí osadníci tzv. vnější jazykové ostrovy. Výraz vnější jazykový ostrov jsem zvolil kvůli tomu, abych mohl terminologicky podchytit odlišnou charakteristiku německého jazyka ve střední Evropě. Němčinu jako většinový jazyk používaný v uzavřeném německém jazykovém prostoru označuji termínem vnitřní (či německá ) němčina (Binnendeutsch). Variety německého jazyka, jimiž se mluvilo nebo mluví mimo vnitřní německé jazykové oblasti v kontaktu s jiným většinovým jazykem, označuji analogicky jako vnější němčinu (Außendeutsch). Patrně si říkáte, co je důvodem pro tak rozsáhlé úvodní pojednání. V této přednášce při příležitosti 50. výročí Sudetoněmeckého slovníku v Gießenu mi jde o to zjistit, zda existuje či existovala jazyková varieta vnější němčiny na území České republiky a jakou roli při jejím popisu a zkoumání hraje Sudetoněmecký slovník (Sudetendeutsches Wörterbuch). To, jak bude uvedená varieta, pokud existuje, nazvána, prozatím ponecháme otevřené. Dovolte mi, abych své dokazování opět uvedl osobní zkušeností. O jazykových ostrovech němčiny na východě jsem se během svých studií a doby, kdy jsem působil jako asistent ve Freiburku a Mohuči, nedozvěděl téměř nic. Při studiu germanistiky v oblasti podél horního Rýna byly relevantní dialektologické problémy ve Švýcarsku nebo otázky vnější němčiny v Alsasku. To se však dramaticky změnilo, když jsem v roce 1992 přišel do Řezna (Regensburg), kde na univerzitě pomalu ale jistě krystalizovalo zaměření na východní Evropu. Jedním ze základů tohoto zaměření byla partnerství s germanistikami, z nichž se v Řeznu podařilo vybudovat komplexní síť. Navíc dnes má tato univerzita centralizovaná pracoviště jako východo-západní centrum, zvané Europaeum, dále

3 3 Němčina v České republice Bohemicum a Slovakicum. Před několika lety byly z Mnichova do Řezna přemístěny ústavy východoevropských studií. Ohlédnutí Můj další výklad se nyní zaměří na osobně laděné ohlédnutí k posouzení toho, jak se v průběhu téměř 20 let utváří obraz němčiny v České republice díky místy intenzivním česko-německým kontaktům na poli výzkumu a jak tyto kontakty ovlivňovaly varietu vnější němčiny. Při tom budu postupovat tak, že vám jeden po druhém představím výzkumná centra, aktivity na poli vzájemné spolupráce a projekty, které považuji za důležité. Výzkumnými středisky jsou v prvé řadě germanistiky na univerzitě v Brně, v Praze, Olomouci, Ostravě, Opavě a v Českých Budějovicích. Výuce a výzkumu se tam věnují vynikající vědci, a to jak starší, tak mladší. Před nedávnem jsme oslavili 80. narozeniny Zdeňka Masaříka; byl a je jakýmsi spiritus rector české germanistiky, působící v Brně a z Brna. O výzkumu, jemuž se tamní ústav věnuje, se zmíním zakrátko. Hlavním úkolem těchto kateder a ústavů samozřejmě spočívá ve vzdělávání studentů německého jazyka a literatury. Za určitou překážku však považuji okolnost, že česká germanistika je zpravidla rozdělena a provozuje se na dvou pracovištích, a to na fakultě filozofické, a pedagogické. Proto je obzvlášť pozoruhodné zřízení studijního oboru Němčina jako jazyk humanitních věd (Deutsch als Sprache der Geisteswissenschaften) za podpory nadace Robert Bosch Stiftung, jehož prostřednictvím se katedra germanistiky v Olomouci snaží čelit klesajícímu počtu studentů němčiny. Jsme zvědaví na výsledky tohoto projektu a danému oboru přejeme, aby se daný pokus v plné míře osvědčil. Naproti tomu existuje jen málo německých univerzit, kde by se zkoumala situace němčiny v České republice. Jak již bylo zmíněno, získalo Řezno a Pasov díky založení společně zajišťovaného programu Bohemicum jistý primát, ačkoliv cílem společnosti Bohemicum není němčina, nýbrž zprostředkování češtiny pro Němce. Proto také Bohemicum vede Marek Nekula, český germanista s mezinárodním renomé, zabývající se Franzem Kafkou; M. Nekula vede i další zajímavé projekty, o nichž se ještě zmíním. Na univerzitě v Lipsku navazuje neúnavný badatel Ernst Eichler, který nedávno oslavil 80. narozeniny, na tradici Saské akademie a v roce 2003 publikoval antologii s podtitulem Tschechisch-deutsche Sprach- und

4 Kulturbeziehungen zu Beginn des 3. Jahrtausends (česko-německé jazykové a kulturní vztahy na počátku třetího tisíciletí; EICHLER 2003). Prostřednictvím dnešního jubilea se dostáváme, jak známo, na univerzitu v Gießenu, domovskou půdu Sudetoněmeckého slovníku, nově založeného od roku 1959, a tím i ke Collegiu Carolinu v Mnichově, výzkumnému centru pro České země, které je však spíše platformou historiků. Z vícestranných projektů spolupráce v oblasti studia jazyka, popřípadě z takových projektů, které zahrnují trojstrannou spolupráci, mohu jmenovat jen jeden, a to projekt s již několik let trvající společnou finanční podporou Rakouska, České republiky a Německa Atlas historických německých nářečí na území České republiky (Atlass der historischen deutschen Mundarten in Tschechien, ADT) s hlavním sídlem v Řeznu. V rámci tohoto projektu se na spolupráci úspěšně podílejí Češi, Rakušané a Němci. Spolupracovníci více národností jsou zastoupeni i v pracovní skupině Kanzleisprachen (kancelářské jazyky) pod vedením germanistů Jörga Meiera (Leiden) a Arne Zieglera (Štýrský Hradec / Graz), jež se však musí obejít bez finančních prostředků ze státního financování. To, že zde zmiňuji tuto pracovní skupinu, souvisí s tím, že od jejího vzniku v roce 1999 se na vědeckém zpracování primárních textů rané novohornoněmčiny v českých archivech zásadně podílejí čeští vědci jako nástupci Emila Skály a Zdeňka Masaříka. Z konkrétních projektů, které je zapotřebí uvést s ohledem na jejich tematické zaměření, chci na prvním místě zmínit projekt ADT (Bachmann 2003). Od roku 2001 (a z části i dříve) byl v rozsáhlých průzkumech zkoumán německý dialekt metodou přímého dotazování relevantních osob na místě. Digitalizované výsledky téměř 600 nahrávek, vždy s přibližně otázkami, umožňují sestavení vícesvazkového díla s mapami. Již v roce 2003 tak Armin Bachmann mimo jiné konstatoval, že v důsledku izolace a absence zastřešení (německým) standardním jazykem (Standardsprache) se u daných dialektů zachoval 50 let starý jazykový stav a že k fonetickým interferencím z češtiny nedochází vůbec, nebo jen minimálně. V průběhu dvou dialektologických jednání v roce 2002 a 2006, v Řezně a v Brně byl výrazněji zpracován zejména aspekt dialektálního jazykového kontaktu: Stanislava Kloferová, spolupracovnice na Českém jazykovém atlasu, například referovala o jazykových jevech, které jsou dodnes doloženy a které vznikly v důsledku nezprostředkovaných

5 5 Němčina v České republice areálových kontaktů mezi česky mluvícím a německy mluvícím obyvatelstvem ; jako příklad pouze uvedu výrazy, které se staly slovy přejatými: cígle [z německého Zügel], a lácaly [Leitseil] (Kloferová 2003: 24n). Na výpůjčky v různých směrech v dialektech jazykových ostrovů na Moravě upozornil Richard Rothenhagen (2007), a to na příkladu slov Löwenzahn a pampeliška. Podobné jevy nedávno dokázal Armin Bachmann na příkladu z ADT ( Deichsel vs. oje ) na konferenci v Deidesheimu. V ohnisku zájmu českých univerzitních germanistů se nachází německý standardní jazyk a německými dialekty v České republice se tak ponejprv zabýval z vědeckého hlediska jen německý výzkum, a teprve odtud musel vzejít impulz pro českou germanistiku. Na konferencích Svazu germanistů České republiky jsou pravidelně prezentovány výsledky výzkumu didaktiky jazyka, jehož problémové oblasti a řešení těchto problémů vyplývají z praktické výuky. Sledujeme-li příspěvky, ukazuje se, že jistá varianta německého standardního jazyka existuje varianta ovlivněná češtinou jako mateřským jazykem těch, kdo se německy učí. Pedagogové musejí samozřejmě tyto charakteristiky české němčiny interpretovat jako chyby. Uvedu jeden příklad, převzatý z příspěvku Martiny Imiderové nazvaného Interferenz als Fehlerquelle bei fortgeschrittenen Deutsch lernenden Tschechen (Interference jako zdroj chyb u Čechů, kteří se učí německy, s pokročilou znalostí) a předneseného Jde o nadužívání reflexivního zájmena v české němčině; příklad paní Imiderové zní: Was sich der Wasserverschmutzung betrifft (česky: co se týká znečištění vod) (Imider 2009: 242n). Musím upřímně říct, že mě takové chyby spíše potěší, než odpuzují, zejména proto, že nebrání komunikaci. Středobodem jakékoli výuky cizích jazyků je frazeologie. K této problematice bylo předloženo téměř základní dílo, a to jako disertační práce, obhájená v Řezně Kateřinou Šíchovou. Jedná se o frazeologizmy související s lidským tělem, v německo-českém srovnání; dizertace má název Mit Händen und Füßen reden. Verbale Phraseme mit Substantiven aus dem Bereich der Somatismen im deutsch-tschechischen Vergleich (Dorozumět se rukama, nohama. Verbální frazémy se substantivy v oblasti somatismů v německočeském srovnání). Z takového zpracování navzájem si odpovídajících a navzájem si neodpovídajících frazeologismů tohoto druhu v obou jazycích lze získat hodnotné podněty i pro jazykovou výuku. Výuka jazyka se musí opírat i o slovníky. Proto považuji za obzvláště působivé, že se Marie Vachková z Univerzity Karlovy spolu se spolupracovníky již několik let věnuje pracnému sestavování velkého

6 německo-českého akademického slovníku, což je také (důležitým dokladem o německém jazyce v České republice (Vachková 2009). Skutečnost, že pro Čechy při učení se německému jazyku hrají ekonomické ohledy a pracovní místa v ekonomice svou roli, reflektuje projekt, v němž jde o Jazykovou situaci v nadnárodních podnicích na území České republiky (Sprachen in multinationalen Unternehmen auf dem Gebiet der Tschechischen Republik). Tento projekt vedou mí kolegové z Řezna, Kateřina Šichová a Marek Nekula. K. Šichová v publikační řadě Univerzity Karlovy (AUC) referovala v roce 2008 o situaci němčiny v oblasti českého hospodářství (Zur Stellung der deutschen Sprache in der tschechischen Wirtschaft), přičemž ve své studii dochází k zajímavému závěru, že pokud rozsah hospodářských vztahů České republiky s německy mluvícími zeměmi zůstane týž, podrží si němčina v české ekonomice enormně důležitou úlohu (Šíchová 2008: 237). Jinými slovy, lze pozorovat, jak a kde se utváří ekonomická subvarieta české němčiny. V souvislosti s impozantním výzkumem moderního německého jazyka českého ražení by se nemělo zapomínat na dvě okolnosti z daného kontextu. Na jedné straně sem spadá míra podílu, který měla psaná němčina používaná v Čechách a na Moravě v raném novověku na tvorbu německého literárního jazyka a na Luthera, a na druhé straně jak zápas Franze Kafky s německým jazykem jako takovým, tak zápolení představitelů výzkumu s posouzením češtiny a němčiny ze strany F. Kafky. To, že byl tento soubor otázek vůbec nastolen, je zásluhou Marka Nekuly a jeho základního díla z roku 2003, nazvaného Franz Kafkas Sprachen (Jazyky Franze Kafky; povšimněte si množného čísla!). V tomto kontextu jsou důležité dvě další studie, a to od Vereny Bauerové k regionalismům v Kafkově němčině v městském prostředí Prahy a Borise Blahaka ke Kafkově mluvené němčině, v níž autor objevuje náznaky austrofonní orality (Bauer 2008; Blahak 2008). Nakonec ještě zbývá se podívat na otázku historického vývoje jazyka. Je pochopitelné a hodné veškeré cti, že se čeští germanisté před rokem 1989 věnovali převážně studiu historického vývoje němčiny ve své vlasti. Lze zcela oprávněn říci, že z výzkumu Emila Skály a Zdeňka Masaříka a jejich žáků vyrůstá to, co dnes nazýváme bádáním o kancelářských jazycích, kdy nejde o nic jiného, než o objevování složitých cest, jimiž se ubíral vznik jednotného německého jazyka ještě před Lutherovým překladem Bible.

7 7 Němčina v České republice Ve velkém počtu vědeckých příspěvků k rané novohornoněmčině v Čechách, na Moravě a na Slovensku vyniká, pokud jde o jejich souhrnnou povahu, v roce 2004 Hildegardou Bokovou vydaná antologie (Boková 2004) a především Stručný raně novohornoněmecký glosář k pramenům z českých zemí (2003), vydaný Hildegardou Bokovou a Libuší Spáčilovou. Za opus magnum tohoto výzkumu však lze zajisté považovat už v roce 1985 publikované dílo Zdeňka Masaříka Die frühneuhochdeutsche Geschäftssprache in Mähren (Raně hornoněmecký obchodní jazyk na Moravě), jehož prostřednictvím autor vstupuje na nové cesty popisu dané problematiky a který se stal prekurzorem historického jazykového atlasu. S jazykovou historií jsou zpravidla spojeny dvě další výukové a výzkumné oblasti germanistiky, a to medievistika a onomastika. V oblasti literárněvědné česko-německé mediavistiky je podstatný výzkum Sylvie Stanovské, žákyně řezenského medievisty Gerharda Hahna a stipendistky Humboldtovy nadace; ve své disertaci se zabývala skladbou Der Ackermann aus Böhmen (Oráč z Čech) a staročeským Tkadlečkem. Těžištěm jejího vědeckého zájmu je srovnání staročeské milostné poezie 14. a 15. století s minnesangem v němčině. Naše ocenění si zaslouží i její v Praze v roce 2009 publikovaná antologie německého minnesangu s uměleckými překlady do češtiny. Zde lze volně navázat výzkumem brněnského germanisty Vlastimila Broma, který svůj výzkum zaměřuje na rýmovaný německý překlad staročeské Dalimilovy kroniky. Ve vší skromnosti chci zmínit, že své vlastní úsilí jsem zaměřil na vliv textů českých církevních písní na daný žánr v Německu, a musím říci, že nevíme nic o vlivu této jazykové formy např. na Lutherovy písňové texty. Závěrem se dostáváme k česko-německé onomastice. Představovat tomuto publiku Ernsta Schwarze jako badatele v oblasti slovanskoněmeckých kontaktů na poli vlastních jmen, je nadbytečné a ani oceněním jeho díla se zde nechceme zabývat. Raději bych jako nejnovější projekt zaměřený na pomístní jména rád vyzdvihl pasovský projekt ONiG, čímž chci ukázat, že právě na poli onomastiky již politické hranice nehrají žádnou roli. Přesný název projektu zní: Die ältesten Ortsnamen im bayerischtschechischen Grenzraum (Nejstarší pomístní jména v bavorsko-české příhraniční oblasti). Tento tříletý projekt je společně financován Euregiem a Pasovskou univerzitou a jeho cílem je studium nejstarších místních názvů v bavorsko-české příhraniční oblasti okresů Freyung-Grafenau a Prachatice. Spolupracujícím partnerem je Prachatické muzeum v Prachaticích. Nejstarší tradované místní názvy jsou dokumentovány pomocí autentické dialektální výslovnosti. Jedná se o následující vymezení:

8 na bavorské straně veškeré místní názvy až do 14. století, včetně názvu města Grafenau, hlavních obecních míst a všech jmen se základem -aha, - heim a příponou -ing; na české straně pak se jedná o veškerá pomístní jména poprvé zmíněná do roku 1360 a všechna označení hlavních obecních míst, jež jsou doložena k roku Konkrétním cílem projektu je zachytit historické a nářeční formy daných pomístních jmen ve zkoumané oblasti a na základě tohoto výzkumu daná jména etymologicky interpretovat a také vyhodnotit z hlediska lingvistického i z hlediska dějin osídlení. Pod dojmem významného výzkumu pomístních jmen se téměř zcela dostává do pozadí výzkum jmen osob, obzvláště příjmení. Nápravu tohoto nedostatku můžeme očekávat od rozpracované disertace, která zkoumá vznik a vývoj příjmení v bývalém knížectví Krnov-Opava (Jägerndorf-Troppau). Tento dlouhý přehled chci zakončit poctou věnovanou Vltavě. Její jméno (česky Vltava, německy Moldau) bych zároveň rád uvedl i kvůli s ní spojené nádherné hudbě Bedřicha Smetany jako symbol společného úsilí o výzkum německého jazyka v České republice. Zde tedy pokus o etymologii tohoto jména, jak se uvádí v knize Deutsches Gewässernamenbuch (Kniha německých názvů vodstev), kterou zpracovávám: Na konci našeho přehledu výzkumných činností mi dovolte konečně ocenit našeho oslavence, Sudetoněmecký slovník. Jakou pozici zaujímá v rámci naznačeného výzkumu české němčiny? Při podání žádosti o realizaci projektu ADT jsme byli několikrát dotazováni: K čemu ještě i tento atlas? Vždyť už existuje Sudetoněmecký slovník. Stejně tak je možné se ptát, proč byl s nemalými náklady vydán Jazykový atlas švýcarské němčiny, když už přeci existoval idiotikon švýcarské němčiny atd. Tato otázka se dotýká jedné zásadní otázky prezentace jazykových dat, přičemž cílem bylo nerezignovat ani na lexikografickou, ani na kartografickou prezentaci, vždyť u Sudetoněmeckého slovníku i u ADT jde právě také o dvě různé metody sběru jazykových dat. Nebudu zde hovořit ani o historii slovníku, ani o jeho makro- a mikrostruktuře. Tyto byly popsány např. Berndem Kesselgruberem (2003) na jedné konferenci v Řezně (snadno dostupné). Měli bychom vzít v úvahu především nepřímou metodu průzkumu, jež se liší od přístupu uplatněného u ADT, a spočívá

9 9 Němčina v České republice v písemném průzkumu a vyhodnocení vlastivědné literatury. Fonetické nahrávky a rozhovory vedené tazateli nebyly možné. To, co kolegové z tohoto archivního materiálu v rozsahu dosud čtyř dílů slovníku pořídili a jak toho dosáhli, považuji za velmi pozoruhodný vědecký počin, který se ve srovnání s vznikajícím atlasem v žádném případě neukazuje jako počin nadbytečný. Spíše se tím výzkum k české němčině nachází v komfortní situaci, kdy se jedná o jedinou německou vnější varietu, jež má k dispozici oba způsoby reprezentace kartografickou i lexikografickou, a slavisté se dlouho mohli opírat pouze o slovník, pokud chtěli zkoumat česko-německé interference (Kloferová 2003). Sem spadá ještě jedno hledisko, a to zaměření Sudetoněmeckého slovníku od počátku i na etnografický aspekt. Slovník i ti, kdo na něm spolupracují, tak ukazují cestu směřující ještě i dále než jen k lingvistice, a to ve směru k vzájemné interakci mezi lingvistikou a kulturními studii k velmi modernímu výzkumnému zaměření. Výhled Dovolte, abych připomněl svou úvodní otázku, která zní: Existuje jazyková varieta vnější němčiny v podobě němčiny s jazykově českými příznaky (Tschechisch-deutsch), popřípadě němčiny s územně českými příznaky (Tschechiendeutsch), čímž bych chtěl dočasně označit jazykovou varietu vnější němčiny na území dnešní České republiky. Jakým obsahem je vhodné naplnit pojem variety vnější němčiny? V popředí jazykově teoretických úvah k tomuto tématu by mohlo být zjištění, že němčina ve vnějším teritoriu je a byla menšinovým jazykem a že se nachází v úzkém kontaktu s většinovým jazykem, přičemž tento kontakt je postižitelný prostřednictvím fenoménu výpůjček (zejména přejatých slov). Jevy dokládající jazykové kontakty existují v jakémkoli jazyce. U vnějších jazyků však jde o specifickou váhu těchto jevů, která vyplývá ze skutečnosti, že němčina je zde menšinovým jazykem a samozřejmě je v kontaktu především s jazykem většinovým a interference a výpůjčky pocházejí právě od něj zatímco v případě vnitřní němčiny přicházejí takové kontaktní vlivy zároveň i z vnějšku (dnes např. z angličtiny). Dále mi dovolte jako zjevný příklad jazykové variety vnější němčiny zmínit slovenskou němčinu. Profil slovenské němčiny lze shrnout takto:

10 1. charakterizuje ji historie jazyka sahající až do vrcholného středověku; 2. stále disponuje spektrem různých nářečí; 3. ve své standardní variantě je vyučována ve školách; 4. vyznačuje se lexikálními výpůjčkami, zejména ze slovenštiny; 5. existuje slovní zásoba antroponymických a toponymických názvů (Greule 2004). To vše platí i pro vnější němčinu v České republice a díky výše nastíněnému úsilí mnoha vědců je zde situace mnohem lepší a diferencovanější. Jaká jiná jazyková varianta vnější němčiny má například k dispozici takový materiál, který by byl srovnatelný se Sudetoněmeckým slovníkem? Existuje standardní varieta psaného jazyka, která se vyučuje jako druhý jazyk; vedle toho existují variativní podoby (subvariety) jako například (v oblasti mluveného jazyka) dialekty; existují odborné jazyky; existuje historie jazyka, jež se odráží v literárních památkách, a navíc existují i gramatické a lexikografické popisy. Aby mi nebylo nesprávně rozuměno a aby někdo neřekl: Vždyť je všechno v nejlepším pořádku a už není co zkoumat. Tak to rozhodně není! My však musíme a to se mi zdá, že je cesta do budoucnosti výzkumné aktivity co možná nejvíce sdružovat, vzájemně koordinovat a soustřeďovat, aby nás mohla i veřejnost ve sjednocené Evropě snáze vnímat. Skutečnost, že tento pohled je sdílen i pokud jde o Sudetoněmecký slovník, rád dokládám citátem z dopisu od pana Ehrismanna (ze dne ):... úzká spolupráce [mezi ADT a Sudetoněmeckým slovníkem] by v každém případě byla nutná, aby se předešlo duplicitnímu, nebo dokonce konkurenčnímu výzkumu. Tento výrok postihuje samotné jádro dané věci. Proto na závěr své přednášky co nejdůrazněji vyzývám ke zřízení výzkumného centra Deutsch in Tschechien (Němčina v České republice). Jádro daného výzkumného centra by ihned mohly společně tvořit kancelář ADT v Řezně a kancelář Sudetoněmeckého slovníku v Gießenu. Organizační a finanční základ výzkumného centra Deutsch in Tschechien by mohla ve vzájemné spolupráci položit Univerzita v Řezně, Collegium Carolinum a DAAD. Rovněž se mi důležité, aby výzkumné centrum úzce spolupracovalo s akademiky, kteří sami provádějí výzkum a učí na germanistikách v České republice. A závěrem bych mohl hned také navrhnout potenciální projekt, totiž historický česko-německý jazykový atlas (Historischer tschechisch-deutscher Sprachatlas, HTDS), kam by mohlo být zařazeno mnoho přípravných prací k rané novohornoněmčině v České republice, jakož i historické doklady z doby před rokem 1850, nezařazené do Sudetoněmeckého slovníku.

11 Němčina v České republice 11 Literatura BACHMANN, Armin R. (2003): Aufbau und Methodik des Forschungsprojektes Atlas der historischen deutschen Mundarten in der Tschechischen Republik (ADT). In: Greule, Albrecht/Nekula, Marek (Hgg.), Deutsche und tschechische Dialekte im Kontakt. Wien: Edition Praesens, BAUER, Verena (2008): Regionalismen in Franz Kafkas Deutsch reflektiert vor dem Hintergrund des städtischen Kontexts Prags. In: Nekula, Marek/Dies./Greule, Albrecht (Hgg.), Deutsch in multilingualen Stadtzentren Mittel- und Osteuropas um die Jahrhundertwende vom 19. zum 20. Jahrhundert. Wien: Edition Praesens, BLAHAK, Boris (2008): Zum Erscheinungsbild von Franz Kafkas gesprochenem Deutsch. In: Nekula, Marek/Bauer, Verena/Greule, Albrecht (Hgg.), Deutsch in multilingualen Stadtzentren Mittel- und Osteuropas um die Jahrhundertwende vom 19. zum 20. Jahrhundert. Wien: Edition Praesens, BOKOVÁ, Hildegard (Hg.) (2004): Zur Erforschung des Frühneuhochdeutschen in Böhmen, Mähren und der Slowakei. Wien: Edition Praesens. BOKOVÁ, Hildegard/SPÁČILOVÁ, Libuše (Hgg.) (2003): Stručný raně novohornoněmecký Glosář k pramenům z českých zemí Kurzes Frühneuhochdeutsches Glossar zu den Quellen aus den böhmischen Ländern. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. EICHLER, Ernst (Hg.) (2003): Selecta Bohemica-Germanica. Tschechisch-deutsche Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur. Münster, Hamburg, London: LIT Verlag. GREULE, Albrecht (2004): Slowakeideutsch. Aspekte europäischer Sprachkultur und Sprachpflege. In: Piirainen, Ilpo Tapani/Meier, Jörg (Hgg.), Deutsche Sprache in der Slowakei II. Wien: Edition Praesens, GREULE, ALBRECHT (2012): Deutsches Gewässernamenbuch. Berlin/New York: De Gruyter (in Vorb.). IMIDER, Martina (2009): Interferenz als Fehlerquelle bei fortgeschrittenen Deutsch lernenden Tschechen. In: Spáčilová, Libuše/Vaňková, Lenka (Hgg.), Germanistische Linguistik und die neuen Herausforderungen in Forschung und Lehre in Tschechien. Brno: Academicus,

12 JANICH, Nina/GREULE, Albrecht (Hgg.) (2000): Sprachkulturen in Europa. Ein internationales Handbuch. Tübingen: Gunter Narr. KESSELGRUBER, Bernd (2003): Die deutschen Mundarten Böhmens, Mährens und Schlesiens in der Bearbeitung des Sudentendeutschen Wörterbuches. In: Greule, Albrecht/Nekula, Marek (Hgg.), Deutsche und tschechische Dialekte im Kontakt. Wien: Praesens, KLOFEROVÁ, Stanislava (2003): Sprachareale und ihr Charakter bei der Erforschung von Sprachkontakterscheinungen: Anhand des Tschechischen Sprachatlasses. In: Greule, Al- brecht/nekula, Marek (Hgg.), Deutsche und tschechische Dialekte im Kontakt. Wien: Praesens, MASAŘÍK, Zdeněk (1985): Die frühneuhochdeutsche Geschäftssprache in Mähren. Brno: Univerzita J/E/Purnyně v Brně. NEKULA, Marek (2003): Franz Kafkas Sprachen. >... in einem Stockwerk des innern babylonischen Turmes...<. Tübingen: Max Niemeyer. REICHMANN, Oskar (2001): Das nationale und das europäische Modell in der Sprachgeschichtsschreibung des Deutschen. Freiburg/Schweiz: Universitätsverlag. ROTHENHAGEN, Richard (2007): Verschiedene Arten von Entlehnungen und Interferenzen in Bezug auf das Tschechische und das Deutsche in deutschen Sprachinselmundarten in Mähren. In: Muzikant, Mojmír (Hg.), Deutsche Dialekte, ihre Gemeinsamkeiten und Besonderheiten im Vergleich zum Mutterboden. Brno: Masarykova univerzita, ŠICHOVÁ, Kateřina (2008): Zur Stellung der deutschen Sprache in der tschechischen Wirtschaft. In: Acta Universitatis Carolinae. Studia territorialia XIV, VACHKOVÁ, Marie (Hg.) (2009): Beiträge zur bilingualen Lexikographie. Praha: Vydala Univerzita Karlova v Praze.