ANATOMIE VČELY. Malá včela velmi zvětšená Výběr fascinujících pohledů zblízka (Gilbert Brockmann; ADIZ/die Biene/Imker Freund, 2011, č. 2, s.

Transkript

1 Malá včela velmi zvětšená Výběr fascinujících pohledů zblízka (Gilbert Brockmann; ADIZ/die Biene/Imker Freund, 2011, č. 2, s ) Souhrn: Přehled mnohonásobně zvětšených fotografií částí včelího těla. ANATOMIE VČELY Žihadlo Zde vidíme dvě proti sobě ležící posuvné žihadlové štětinky s viditelnými zpětnými háčky, které se u teplokrevných živočichů zapíchnou v místě bodnutí. Žihadlové štětinky drží pohromadě klenutý žihadlový žlábek (z břišní strany není viditelný), v němž mohou štětinky klouzat jako po kolejích. Mezi žihadlovou štětinkou a žlábkem se nachází dutina, kterou proudí jed do místa bodnutí. Kdo se zabývá fotografováním včel z blízka, neustále nevychází z údivu. Náhle totiž vystupují na světlo detaily, o nichž předtím nikdo nevěděl, že vůbec existují. Zvláště rastrovací elektronová mikroskopie (REM) umožňuje zvětšení v měřítku tisíců. Maličké háčky, pomocí nichž včely spojují své páry křídel, se stávají obrovskými háky jeřábu, špička včelího žihadla se mění na vražednou dýku, končetiny se stávají nepropustnou džunglí. Kromě toho dosáhneme s REM technikou poměrně vysoké hloubky ostrosti, což znamená, že se obrázky zdají velmi plastické. Podnět k tomuto článku jsme dostali od našeho čtenáře Erwina Rudolfa ze Straubenhardtu. Od něj Křídlo O něco menší zadní křídlo má pod svým předním okrajem řadu háčků, které míří směrem nahoru. Při roztažení křídel k letu přejede přední křídlo svou zadní zesílenou hranou přes tyto háčky a zadní křídlo spojí s předním ve sponě, čímž vznikne společná nosná plocha (obrázek nahoře). Naproti tomu v klidovém postavení leží obě křídla odděleně nad sebou. 1

2 Noha Již ve 200násobném zvětšení lze poznat, jak jsou jednotlivé pohyblivé části nohy vzájemně spojeny. Toto názorné 500násobné zvětšení posledního článku končetiny ukazuje drápky, dlouhé štětinky a přísavný polštářek. Včely se tak mohou nehledě na strukturu povrchu udržet kdekoli: na strukturovaném povrchu používají, jak je znázorněno zde, vyklápěcí drápky, na hladkém povrchu přísavný polštářek. Ústní ústrojí Ústní ústrojí dělnic se skládá z krátkých silných kusadel (mandibul) a sacího aparátu (sosáku), který se skládá z párových čelistí (maxily) a pak z vlastního jazyka s oběma velkými (dolnočelistními) tykadélky a z obou vedlejších jazýčků. Ochlupenou lžičkou se dají olizovat malé kapky tekutiny. Při větším množství nektaru se z nich stává vzduchotěsná sací trubice. Oči Velké postranní složené oči sedící na hlavě (horní obrázek) jsou složeny z mnoha malých oček, tzv. omatidií, kterými včela vidí rastrový obraz tedy obraz rozložený do mnoha malých bodů. Kromě toho mají včely tři jednoduché oči (spodní obrázek). Slouží ke vnímání absolutního osvětlení tedy světlo/tma. Seřazení oček do trojúhelníku umožňuje včelám horizontální vnímání a zajišťuje tím i stabilitu při letu. totiž pocházejí detailní fotografie včel zhotovené REM technikou, za což mu také jménem čtenářů srdečně děkujeme. Naše kolegyně Dr. Dorothea Kauhausen-Keller dodatečně objasnila některé detailní záběry neboť člověk vidí jen to, co ví. Erwin Rudolf přiložil následující vysvětlení: Rastrovací elektronový mikroskop (REM) nepracuje se světlem jako známé světelné mikroskopy, nýbrž s paprskem elektronů. Tím se dosahuje značného stupně rozlišení a zvětšení. Zatímco světelné mikroskopy zvětšují až 1 000krát, zvládne technika REM násobné zvětšení! To nám otevírá fascinující svět mikrokosmu. Ovšem pořízení REM snímků je mimořádně složité. Vzorky včel musí být vysušeny a pečlivě zbaveny prachových částic. Po té se na organický materiál, jaký včely představují, nanesou v tenounké vrstvě ionty zlatého paladia, což 2

3 který především vnímá změnu polohy a kmitání. Na zvětšenině (5 000krát) předního dílu tykadla lze rozeznat tři různé senzory tři různě tlusté typy smyslových vlásků. Ty slouží hlavně jako orgány chuti a čichu, reagují ale také na mechanické podněty. Na horním obrázku, který ukazuje hlavu otočenou o 90 stupňů doleva, lze vidět vpravo od článků navíc dva vzdušnicové otvory. Tyto jsou jako všechny ostatní tracheje (vzdušnice) spojeny s četnými vzdušnými vaky, které prochází celým tělem včely a slouží k dýchání. Dýchání je řízeno kontrakcemi zadečku. Tělní ochlupení Na rozdíl od lidských chlupů jsou tělní chloupky včel zvláště na hrudní části a na křídlech hojně rozvětvené. Proto se tak výborně hodí pro příjem a rozšiřování pylu při opylovací činnosti. Délka chloupku odpovídá Bergmannovu pravidlu: včely severní Evropy mají nejdelší chloupky, zatímco včely tropů vykazují nejkratší chloupky. Tykadla Tykadla (nazývané také antény) jsou s hlavou spojené chitinovou membránou (obrázek nahoře). Skládají se z násadce a 11 článků u dělnice, popř. 12 u trubce. První článek tykadla se jmenuje násadec (obrázek uprostřed); v tomto článku je tzv. Johnstonův orgán, způsobí elektrickou vodivost. Ve vakuové komoře je veden jen jeden úzký paprsek elektronů na každé místo bod za bodem přes objekt, přičemž proměnné působení elektronů s objektem vyrobí plastický obraz s vysokou ostrostí. Přeložila: Hana ZERZAVÁ Pylosběrný aparát pod elektronovým mikroskopem (Rainer F. Felix, Bruno Erb; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2012, č. 11, s ) Souhrn: Detailní fotografie pylosběrného aparátu včely s popisem. Druhý nožní pár včely medonosné odpovídá klasické stavební struktuře hmyzí nohy (pět nožních sekcí rozčleněných na kyčel, příkyčlí, stehno, holeň a chodidlo). První nožní pár má jednu zvláštnost, a to čisticí aparát na tykadla. Třetí nožní pár má poměrně složitý aparát na sběr pylu. Ten sestává z kartáčku na vnitřní straně prvního článku a hřebene na konci holeně. Podstatnou částí sběrného aparátu je tzv. košíček, což je prohlubeň na vnější straně holeně. Jak tedy funguje tento sběrný aparát? Když létavka navštíví květ, musí vniknout do hloubky jeho kalichu. Přitom je pylem jakoby napudrována. Pylová zrna se zachytí na chloupkách, kterými je celé její tělo porostlé. Zadníma nožkama se včela pročesává a na jejich kartáčkách se pylová zrnka zachytí. Vzájemným třením protilehlých nožek se tato vyčešou a pomocí posunovače (FS) se po částech natlačí do vnější strany holeně. V tomto košíčku se postupně stlačují, až vznikne pylová rouska, německy zvaná kalhotky. Když se létavka vrátí do úlu, úlové dělnice jí rousky odeberou a s přidáním výměšků hltanových žláz je napěchují do pylových buněk. 3

4 Nahoře: Pylosběrný aparát v pohledu zevnitř: Konec holeně tvoří mohutný hřebínek (PK); na rozšířeném prvním článku chodidla se nachází kartáček, který tvoří asi deset řad pravidelně rozložených štětinek. Pohyblivý posunovač pylu (FS) leží proti němu. Dole vlevo: Detail kartáčku, na němž jsou zachycena četná pylová zrnka. Dole vpravo: Špička jedné štětinky a proti ní tři podélně rýhovaná pylová zrnka. Vlevo: Jemné ochlupení zadečku, na němž se zachytila pylová zrnka. Uprostřed: Létavka na květu podbělu. Nasbíraný pyl utvořil na noze třetího páru tzv. rousku. Vpravo: Detail rousky v košíčku na vnější straně holeně. 4

5 Vlevo: Hřeben na konci holeně, proti němuž je trn (FS) na pěchování rousky. Ten se kýve ve směru šipky a posouvá pylová zrnka do košíčku. Vpravo: Detailní pohled do košíčku, v němž jsou patrna pylová zrnka pod dlouhými okrajovými štětinkami. Tyto pylové zásoby bohaté na bílkoviny (proteiny) poslouží jako potrava nejen pro dospělé včely, ale především pro larvy. Je zajímavé, že pylosběrný aparát mají pouze včely dělnice, zatímco u trubců a královny zcela chybí. U trubců bylo u třetího nožního páru na prvním článku na místě pylového kartáčku zjištěno husté ochlupení, které by mohlo mít čisticí funkci. Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK Včelí křídla spojuje biologický ZIP (Rainer F. Foelix; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2012, č. 12, s ) Souhrn: Blanokřídlý hmyz používá pro vyšší efektivitu letu spojení předního a zadního křídla prostřednictvím miniaturních háčků. Systém funguje na principu suchého zipu. Většina hmyzu má na zádech hrudi dva páry křídel, a to větší křídla přední a o něco menší křídla zadní. Často bývají oba páry navzájem spojeny, takže tvoří jednu funkční plochu. Nahoře: Přední křídlo (V) se zesílenou zadní hranou, naproti němu přední hrana zadního křídla (H) s řadou háčků (mezi šipkami). Křídla jsou rozpojena. Dole: Silnější zvětšení řady háčků na zadním křídle (H). Každý háček vyrůstá z cibulky v krajní žilce. 5

6 Spodní pohled na spojené přední (V) a zadní (H) křídlo. Blány křídel jsou vyztuženy podélnými a příčnými žilkami a jsou porostlé nepatrnými chloupky. Vpravo: Pět háčků zadního křídla (H) zaklesnutých do zadní hrany (*) předního křídla (V). Dva háčky (vpravo) se už odpojují. Vlevo: Tři háčky zadního křídla trubce. Konečky háčků jsou rozvidleny. Vpravo: Tři háčky zadního křídla včely maltářky (chalicodoma). Jeden hmatový chloupek je vidět vlevo. U motýlů toto spojení obstará husté ochlupení, které překlene mezeru mezi předním a zadním křídlem. U blanokřídlých, a tedy i u včely, je na předním okraji zadního křídla řada zahnutých štětinek, které se mohou zaháknout do zesílené hrany předního křídla. Toto mechanické spojení může včela rychle uvolnit, například když potřebuje běhat a křídla přimknout k zadečku. Má-li vzlétnout, musí obě křídla opět spojit. Toto spojení lze označit jako biologické zdrhovadlo (zip). Když se na tuto řádku háčků (retinaculum) podíváme mikroskopem, zjistíme, že všechny háčkovité štětinky (hamuli) vyčnívají z vnější třetiny krajní žilky (costa) zadního křídla. Asi 20 těchto háčků tvoří řadu s pravidelným rozestupem 50 mm. Každý háček vyrůstá z cibulky, podobně jako hmatové vousy u savců. Tato je vlastně mechanickým smyslovým orgánem. Když se háčky při spojení obou křídel vychýlí, vyšlou jejich cibulky nervové impulsy, které dorazí až do mozku včely. Na bázi kořeni křídla jsou i další sensily, které vysílají informace o napětích v křídlech a jejich průhybech. Během letu se blána křídel samočinně přetváří. Včelí mozek tyto stavy registruje a vysílá impulsy pro úpravu křídel potřebnou pro určitý letový manévr, jako je nálet na květ a přesné přistání. Je třeba si uvědomit, že křídla kmitnou více než 200krát za sekundu. Tento kmitočet lze zviditelnit pouze časovou lupou (700 obrazů za sekundu). Oproti tomu letová rychlost včely je mnohem nižší a činí asi 25 km/h a je-li zatížena pylem, letí ještě pomaleji. Popsané spojení křídel se vyskytuje u většiny blanokřídlých, tedy i u vos, sršní a čmeláků. Také okřídlení mravenci při svém snubním letu používají spojení křídel, ale s menším počtem háčků. U maličkých vosiček (chalcididae) bychom museli použít rastrový elektronový mikroskop, abychom našli dva až tři takové háčky. Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK 6

7 Fazetové oči (Rainer F. Foelix, Bruno Erb, Willi Ribi; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2013, č. 2, s ) Souhrn: K systému vidění včel a vos patří dvě velké fazetové oči a tři malá čelní očka ocelly. Ty první umožňují obrazové vidění a vnímání barev. Ta druhá barevné vidění a UV vnímání a slouží hlavně k řízení letu. Relativně veliké fazetové nebo komplexní oči se takto nazývají protože sestávají ze stovek nebo dokonce tisíců takovýchto maličkých jednotlivých očí. U dělnice včely medonosné má každé takovéto kompletní oko přes takovýchto očí (omatidie), u trubce s jeho předimenzovanýma očima jich je asi Každé jednotlivé oko sestává z optického systému (čočka a krystalový kuželík) na povrchu a přímo pod ním se nachází senzorický systém s vlastními buňkami pro vidění, který přijímá světlo. Čočky se nachází zcela hustě na půlkulovitém povrchu, v přesně takovém uspořádání jako jednotlivé buňky na plástu. Takto pravidelné hexagonální uspořádání čoček (cornea) je přímo vzorem pro hmyzí oko a platí za velmi úsporné, co se místa týká. Uvnitř komplexního oka nejsou však jednotlivé oči stejně veliké. V očních regionech trubce, které jsou na- Obr. 1: Oko včely viděno ze strany. Na tomto makrosnímku poznáváme jednotlivá maličká očka. Obr. 2: Povrch oka sestává z hustě sestavených jednotlivých oček, mezi nimi stojí dlouhé hmatové chlupy. 7

8 mířeny nahoru, respektive dopředu, jsou průkazně větší, zatímco sousedící uhel osmatid tam je relativně malý. To způsobuje vyšší optické rozlišení a větší světelnost dalo by se říci, že se tam vidí ostřeji a při horších světelných podmínkách. Ve srovnání s lidským okem to odpovídá Fovea centralis místu nejostřejšího vidění. Pro trubce to znamená, že se svojí nahoru namířenou Foveou mají určitý prospěch, když na příklad při svatebním proletu mladé matky matku hledají a pronásledují. Komplexní struktura Oční čočky (cornea) tak jako ostatní povrch jsou z pevného chitinu (kuticula), který zde je ale průsvitný. Přímo pod ním leží transparentní krystalový kuželík (vedení světla k buňkám vidění) a teprve následně dlouhé, na světlo citlivé buňky vidění. Každé jednotlivé oko se skládá ze svazku devíti takovýchto buněk vidění, které jsou citlivé pro různé délky světla. Jen centrum (rhabdom) obsahuje pigment pro vidění (rhodopsin) a tím je citlivý na světlo. Rhabdom je tedy základní optická jednotka komplexního oka a chápe určitý bod v okolí. Tyto obrazové body se nejprve ve vrstvách nervových buněk a konečně v mozku slučují v celkový obraz. Oční čočky jsou velice malé (asi dvě až tři setiny milimetru výška šířka), takže optická kvalita jistě není srovnatelná s naším okem. Vzdor 100krát Obr. 3: Nahoře: Komplexní oko v rastrovacím elektronovém mikroskopu. Množství dlouhých hmatových chloupků hraje jistě v tmavém úlu důležitý úkol. Dole: Abychom mohli spočítat počet jednotlivých očí, můžeme potřít celé oko lakem na nehty a o několik minut později zpevněnou kůžičku stáhnout. Tu pak rozložíme a pod mikroskopem spočítáme. Trvá to ovšem půl hodiny, než spočítáme všechna jednotlivá očka. 8

9 Obr. 4: Řez vrchní plochou fazetového oka. Vlevo vidíme optický systém, který se skládá z čočky L, krystalových kuželíků K a vpravo je pod ním ležící senzorický systém, který sestává ze svazečků buněk vidění citlivých na světlo. Obr. 5: Příčný řez optickým systémem včelího oka, zde skrze tzv. krystalové kuželíky, které jsou umístěny pod očními čočkami a jsou obklopeny tmavými pigmentovými buňkami. menšímu rozlišení to však neznamená, že včela vidí podstatně hůře než my. Nicméně na blízko což je pro včelu velice důležité fungují její oči docela dobře a předávají také podstatné detaily okolí. Včely mohou se svými omatidiemi poznat nejen jednotlivé body, ale poznat i barvy, což je známo již více než 100 let. Ovšem nevidí tmavou červenou pro ně je to černá. Za to však vidí krátkovlnné UV světlo, které my lidé nepoznáme. Včela poznává také polarizované světlo. Polarizované světlo znamená rozdělené světlo podle směru kmitání světelných vln. Na nebi vytváří reflexe polarizovaného světla vzory na atmosféře, které včely vnímají a využívají při letu pro orientaci. Konečně ještě další přednost oka hmyzu: časové rozlišení rychle probíhajících obrazů je značně rychlejší než u nás. Zatím co pro naše oko již obrazů za sekundu se spojí v pohyb, mohou oči hmyzu jednotlivě rozlišit až 300 obrazů za vteřinu. Obr. 6: Při silnějším zvětšení elektronovým mikroskopem je zřetelná pravidelná sada šestibokých čoček. Dlouhé tenké hmatové chloupky vyrůstají z malých jamek v bodech styku čoček. Kdyby se včela dostala do kina, neviděla by tam film ale nudnou prohlídku střídajících se diapozitivů. Přeložil: Ing. Oswald SÜSS 9

10 Včelí tykadla (Rainer F. Foelix, Neue Kantonsschule Aarau und Bruno Erb, Erlinsbach; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2013, č. 5, str ) Souhrn: Pro včelu jsou tykadla základním čichovým orgánem. Jsou poseta tisíci čichových chloupků a destiček, které je téměř zcela pokrývají. Dávno víme, že včely, stejně jako většina jiných druhů hmyzu, mají velmi dobrý čich. Dlouho však nebylo jasné, kde přesně sídlí jejich čichový receptor. Už v roce 1838 entomolog Alex Lefebre pokusně odstranil včelám tykadla a zjistil, že bez nich ztrácejí schopnost vnímat pachy. Jiní vědci, například McIndoo v roce 1914, se domnívali, že včely vnímají pachy čichovými póry u kořene křídel. Teprve známý včelařský odborník Karl von Frisch roku 1919 jednoznačně prokázal, že čichovým orgánem včely jsou hlavně horní články tykadel. Pod mikroskopem rozlišil jemné čichové chloupky od vnořených destiček s množstvím otvorů, které nazval čichové póry. Domníval se, že vonné látky prostupují tenkými, ale pevnými membránami. Avšak teprve o padesát let později mohli vědci pomocí elektrofyziologických metod opravdu dokázat citlivost pórovitých destiček na pachy. Obr. 1: Vlevo: Tykadlo dělnice se skládá ze základního článku (násadce), krátkého kolínka a dlouhého bičíku, na němž jsou tisíce smyslových receptorů. Výřez ukazuje povrch hustě pokrytý čichovými chloupky a pórovitými destičkami (podle R. E. Snodgrasse, 1925). Vpravo: Schéma pórovité destičky. Jemná nervová vlákna, zvaná dendrity (výběžky přijímající signály od jiných nervových buněk) pod tenkým víčkem (d) zachycují aromatické látky, které pronikají drobnými póry na okraji víčka (podle K. E. Kaisslinga, 1971). Obr. 2: Jednotlivé články bičíku dělnic (vlevo) a trubců (uprostřed a vpravo). U dělnic převládají smyslové chloupky, u trubců pórovité destičky. Speciální smyslové chloupky jsou vnořené pod povrchem tykadla (viz šipky). 10

11 Obr. 3: Pórovité destičky a čichové chloupky pod mikroskopem (vlevo) a pod rastrovým elektronickým mikroskopem (vpravo). Každá pórovitá destička je shora uzavřena tenkým víčkem (d), kolem něhož je prstencovitá drážka (viz šipka). Do této drážky směřují paprskovitě vybíhající řady pórů, které jsou naznačeny jako jemné proužky na pravém obrázku. Obr. 4: Pohled na pórovité destičky zvenčí (vpravo) a zevnitř (vlevo). Na pravém obrázku vidíme, jak je víčko (d) drobnými paprsky spojeno s vnějším kutikulárním prstencem (R). Malý obrázek vpravo nahoře: paprsky jsou proloženy extrémně malými póry (viz šipka). Stavba a funkce tykadla Nejprve se stručně seznámíme s jemnou strukturou včelích tykadel. Začneme hrubým rozdělením (obr. 1): tykadlo tvoří dlouhý základní článek (násadec), který je s hlavou spojený kulovým kloubem v kloubním pouzdře, následuje krátké válcovité kolínko a nakonec bičík, skládající se z deseti článků u dělnic, resp. jedenácti článků u trubců. Na prvních dvou článcích jsou jen krátké hmatové chloupky, ale žádné čichové receptory. Ty společně s pórovitými destičkami pokrývají v tisících až povrch horních článků. U dělnic převládají čichové chloupky, u trubců pórovité destičky (obr. 2 a 4). Čichové chloupky mají nejrůznější tvary. Většina z nich má velmi tenké stěny, protkané jemnými póry. Čichové chloupky ještě nejsou dokonale prozkoumány, ale domníváme se, že slouží například k identifikaci kysličníku uhličitého nebo i k měření vlhkosti a teploty. Na tykadlech jsou také silnostěnné chuťové a hmatové chloupky. Speciální Johnstonův orgán leží uvnitř základního článku a slouží jako receptor polohy tykadel. Díky jejich rozdílnému vychýlení umí včela dokonce zaznamenávat rychlost letu. Čich ukrytý v tykadle Pórovité destičky jsou prozkoumány lépe, a to jak jejich mikroskopická struktura, tak i jejich funkce. Stěna tykadla je asi 12 μm silná (jeden μm = tisícina milimetru) a řešetovitě prolamovaná. Jednotlivé dírky obklopují jemná nervová vlákna smyslových buněk a každou dírku nahoře uzavírá 5 μm tenké víčko. Jak správně předpokládal Karl von Frisch, 11

12 Obr. 5: Vlevo: Podélně rozpůlený bičík, v němž byly všechny tkáně rozpuštěny draselným louhem, aby se zvýraznil perforovaný kutikulární plášť. Sousedící články jsou pohyblivě propojeny měkkou kloubovou membránou (GM). Vpravo: podélně rozříznutá stěna tykadla (cu) v silném zvětšení. Víčka (d) pórovitých destiček jsou k okrajům upevněna tenkými kruhovitými drážkami (viz šipka). Obr. 6: Vlevo: Poslední články tykadla dělnice, pohled ze strany; smyslové orgány vidíme jako světlé body. Uprostřed: Průřez článkem tykadla. Pod stěnou tykadla (cu) je tenký epitel (Ep), pod ním smyslové buňky čichových chloupků a pórovitých destiček. Vnitřek tykadla je vyplněn krví, zvanou též hemolymfa (Bl), která proudí tepnami (A) směrem ven. Všimněte si průdušnic (t) naplněných vzduchem a dvou velkých smyslových nervů (n). Vpravo: Průřez základním článkem tykadla (násadcem). Na rozdíl od bičíku zde chybí smyslové orgány, naopak jsou zde svalové buňky (M), které řídí pohyb tykadla. touto pancéřovanou membránou prostupují aromatické látky. Tyto drobounké póry v řádu nanometrů (jeden nanometr = milióntina milimetru!) nemohl ovšem Karl von Frisch ve svém mikroskopu vidět, byly objeveny až mnohem později díky elektronovému mikroskopu (obr. 4). Póry tvoří asi sto řad, které vypadají pod elektronovým mikroskopem jako paprskovité proužky. Pod každým víčkem pórovité destičky vyúsťují jemná nervová vlákna, každé se 16 smyslovými buňkami, které umí na velmi krátkou dobu převést pachové molekuly na elektrické vzruchy, které jsou přenášeny dále do mozku, kde vyvolají čichový vjem. U dělnic, které mají na jednom tykadle asi pórovitých destiček s 16 nervovými buňkami je tedy více než nervových vláken, schopných vnímat pachy. A u trubců, kteří mají pórovitých destiček, je to dokonce téměř ! Jak se tento obrovský počet nervových vláken vejde na tykadlo o velikosti 0,2 mm, si dokážeme jen stěží představit (obr. 6). Kromě toho se tam totiž musí vejít ještě asi smyslových buněk, krevní řečiště (artérie a zpětný tok žilní), průdušnice, zásobující organismus kyslíkem, a zčásti také svaly. Celkem tedy neuvěřitelná miniaturizace, dovedená k dokonalosti. Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ 12

13 APITERAPIE PROPOLIS v léčení chronických gastritid a vředových onemocnění (L. B. Lazebnik, V. I. Kasjaněnko, E. A. Dubcova, N. L. Bělousova; Pčelovodstvo, 2012/8, strana 56 58) Souhrn: Pro léčení žaludečních vředů u méně rozvinuté choroby lze s vysokou úspěšností využít 30% vodní extrakt propolisu a nahradit tak klasicky používaná antibiotika. Včelařské produkty jsou jednou z perspektivních skupin farmakologických preparátů a potravin, které obsahují vysoce aktivní biologické látky. Nejvyšší antimikrobiální aktivitou ze všech včelařských produktů vyniká propolis. Včely jej využívají v úlu jako stavební a balzamovací materiál. Při zahřívání úlu sluncem se z propolisu vypařují těkavé éterické oleje a prosycují vzduch uvnitř úlu. Složení propolisu se mění v závislosti na místě a čase sběru. Jeho základními komponenty jsou rostlinné pryskyřice a balzámy, které tvoří více než 50 %, ostatní jsou éterické oleje (2 15 %), vosk (až 25 %) a mechanické příměsi (maximálně 20 %), včetně květního pylu (5 11 %). Ve vodě se propolis rozpouští pouze při zahřátí, v lihu při pokojové teplotě. Ke složení propolisu patří i organické sloučeniny: flavonoidy (více než 25 %), organické kyseliny, aldehydy, jednoduché a složité estery, alkoholy a fenoly. Díky těmto sloučeninám je zajištěn jeho antimikrobiální, antivirový a protiplísňový účinek. Má se za to, že antimikrobiální účinek propolisu způsobují fenolové sloučeniny, kyselina nerulová a kávová a těkavá kyselina benzoová. Fenolové roztoky vykazují výrazné baktericidní účinky ve vztahu k vegetativním formám mikroorganismů. Léčebné vlastnosti propolisu jsou známy a člověk je využívá od dávných dob. Propolis využívali kněží ve starém Egyptě několik tisíc let před naším letopočtem. V polovině 20. století byly publikovány práce V. P. Kivalkinové, v nichž je efektivita antimikrobiálních účinků propolisu prokázána na 74 mikrobiálních kmenech. Autorka zjistila, že propolis účinkuje nejen bakteriostaticky, ale i baktericidně. Kromě toho V. P. Kivalkinová stanovila i různou dobu zničení mikroorganismů vlivem působení propolisu. Například původci vyvolávající červenku (růži) u prasat hynuli po 1 2 hodinách, stafylokoky po 2 4 hodinách, ale sporotvorní mikrobi nezahynuli ani po 48 hodinách. Antimikrobiální komponenty propolisu jsou odolné proti teplu. Skladování propolisu po dobu 3 4 let nesnižuje jeho antimikrobiální aktivitu. Další výzkumy potvrdily antimikrobiální účinnost propolisu na mikrobakterie tuberkulózy, zlatého stafylokoka či hemolytického streptokoka. Ve vysoké koncentraci propolis potlačuje růst salmonely a původců paratyfu. V některých případech se používají lihové roztoky propolisu, v jiných vodné roztoky, v dalších olejové, jejichž koncentrace se pohybuje v širokých mezích. Ale nehledě k tomu, řada autorů konstatuje vyšší antimikrobiální účinnost vodných roztoků propolisu ve srovnání s olejovými nebo lihovými. Z hlediska výraznosti antibakteriálního účinku samozřejmě propolis nedosahuje účinnosti chemických antibakteriálních preparátů, ale je méně toxický a nevyvolává vůči sobě rezistenci mikroorganismů. Tato vlastnost umožňuje využívat propolis jako alternativní terapii. Existuje praxe jeho využití při stafylokokových infekcích, rezistentních vůči antibiotikům. Na rozdíl od antibiotik propolis nepotlačuje normální střevní mikroflóru a nevyvolává disbakteriózy. Kromě toho je jeho použití efektivní při různých poruchách střevní mikrobiocenózy. V gastroenterologii se již několik desetiletí při léčbě gastritid a vředových onemocnění používají vodné a lihové extrakty jako protizánětlivé prostředky napomáhající k hojení ran. Ale v poslední době se propolis používá jako antimikrobiální látka ve schématech léčby vředových onemocnění a chronických gastritid, vyvolávaných mikrobem Helicobacter pylori (Hp). Cílem našeho výzkumu je stanovit citlivost Hp na propolis v laboratorních podmínkách a možnosti použití propolisu jako antihelicobakteriálního preparátu. Experimentální část výzkumu se prováděla v laboratoři Litech, s.r.o.v první etapě výzkumu byl standardizován protokol přípravy vodného roztoku propolisu v laboratorních podmínkách. K tomu rozmíchali 30 g rozemletého propolisu ve 100 ml destilované vody a nechali odstát ve vodní lázni po dobu 60 minut za opakovaného promíchávání. Získaný roztok dvakrát přefiltrovali přes papírový filtr a poté 13

14 sterilizovali formou filtrace přes Millipor s póry o velikosti 0,45 µm. Koncentrace vodného roztoku propolisu byla stanovena s pomocí vypařování získaného extraktu na rotorovém odpařovači, přičemž koncentrace sušiny v roztoku z různých extrakcí činila od 17 do 2,1 %. Pokusy probíhaly na třech kmenech Hp: dvou laboratorních (26695 a J99 se známou nukleotidní posloupností genomu) a jednom klinickém izolátu, získaném od pacienta s chronickým onemocněním helicobakteriální gastritidou. Helicobacter pylori byl kultivován na tvrdém kolumbijském agaru (Biomerieux, Francie), 10 % FBS (HyClone, USA), 5 % kvasnicový extrakt, při 37 o C v mikroaerofilních podmínkách s pasírováním hodin. Poté se kultura přenesla na tekuté živné médium, ve fyziologickém roztoku se suspendovaly buňky, které vyrostly na miskách, a získaná suspenze bakterií se vysadila do prostředí BHI (Biomerieux, Francie), které obsahovalo 10 % FBS a 5 % kvasnicového extraktu. Poté se suspenze inkubovala při 37 o C v atmosféře 5 % CO 2 po dobu 48 hodin. K další práci byla použita kultura, která prošla minimálně dvakrát kapalným prostředím. Minimální inhibující koncentrace propolisu se určovala metodou sériového množení. Za tím účelem se denní kultura Hp (přibl KOE inokulátu) vysazovala do 1 ml kapalného živného média, které obsahovalo různé koncentrace propolisu, a inkubovala se při teplotě 37 o C v atmosféře 5% CO 2. Růst kultury se hodnotil po dvou dnech. Výsledky stanovení minimální inhibující koncentrace propolisu na různých kulturách Hp jsou uvedeny v tabulce. Při koncentraci sušiny propolisu od 0,02 do 0,06 % přetrvával růst všech kmenů Hp jak v kapalném prostředí, tak i po inkubaci s propolisem. Při koncentraci 0,08 se růst všech kmenů Hp v kapalném prostředí značně snížil, ale po inkubaci přetrvával. Při koncentraci sušiny 0,10 % přetrvával pouze růst laboratorního kmenu J99 po inkubaci, přičemž jeho růst v kapalném prostředí byl slabý. Při koncentraci sušiny propolisu v prostředí kultivace 0,12-0,14 % nebyl pozorován růst ani jednoho z kmenů, ani v kapalném prostředí, ani po inkubaci s propolisem. Inhibice růstu Hp tedy byla zjištěna v kultivačním prostředí při koncentraci propolisu 0,1 % sušiny. Experimenty byly zopakovány třikrát po sobě a s roztoky tří různých extrakcí. Během výzkumu nebyly zjištěny podstatné rozdíly v inhibici růstu mezi laboratorními kmeny a klinickým izolátem. U všech kmenů byla minimální inhibující a minimální baktericidní koncentrace propolisu stejná. Bylo tedy zjištěno, že propolis má schopnost inhibovat růst Hp. Za účelem zjištění efektivity antihelicobakteriálního účinku vodného extraktu propolisu bylo na klinice vyšetřeno 89 nemocných (45 mužů a 44 žen) ve věku od 16 do 70 let. Z nich 27 (30,34 %) trpělo vředovým onemocněním dvanácterníku působením Hp ve fázi zhoršení nemoci, 30 nemocných (33,71 %) trpělo vředovým onemocněním dvanácterníku ve fázi remise a se zhoršením chronické helicobakteriální gastritidy a 32 (35,95 %) nemocných trpělo chronickou helicobakteriální gastritidou. Přítomnost Helicobacter pylori byla zjišťována na základě výsledků morfologického zkoumání vzorků sliznice částí žaludku s pomocí světelné mikroskopie, cytologického vyšetření, rychlého ureázního testu, stanovení protilátek k Hp (Hp) a PCR ve stolici. Kontrola efektivity léčby se prováděla měsíc po ukončení léčby výše uvedený způsobem. V závislosti na volbě léčby byli nemocní rozděleni do dvou skupin. První (základní) skupinu tvořili 44 nemocní (21 mužů a 23 žen), průměrný věk činil (44,5±15,0) let; druhou skupinu (srovnávací) tvořilo 45 nemocných (24 mužů a 21 žen), průměrný věk činil (46,1±13,9) let. Obě skupiny byly srovnatelné z hlediska pohlaví a věku. Jako antihelicobakteriální terapii dostávali nemocní základní skupiny 100 ml 30% vodného extraktu propolisu dvakrát denně po dobu dvou týdnů. Nemocným skupiny srovnávací byla ordinována standardní antihelicobakteriální terapie: klaritromycin 1000 mg/den a amoxycillin 2000 mg/ den ve dvou dávkách po dobu 7 dní. Jako přípravek na snížení kyselosti dostávali nemocní obou skupin omeprazol 40 mg/den ve dvou dávkách. Úroveň efektivity antihelicobakteriální terapie v základní skupině činil 63,6 % a ve srovnávací skupině 91,1%. Při analýze výsledků léčby propolisem bylo zjištěno, že dosáhnout kladného účinku se podařilo v případech nízkého a středního napadení sliznice žaludku Hp. V ostatních případech (36,4 %) bylo zjištěno snížení úrovně zasažení sliznice žaludku Hp od vysoké na střední a nízkou úroveň. Podobné výsledky byly popsány v dříve prováděných výzkumech V. I. Kasjaněnka (2004), kde bylo rovněž zjištěno, že efektivnost antimikrobiálního účinku na Hp se snižuje v závislosti na zvýšení stupně napadení sliznice žaludku. Prováděné výzkumy tedy dokázaly, že v řadě případů při alergii na antibakteriální chemické preparáty může být při léčbě onemocnění vyvolaných Helicobacter pylori použit 30% extrakt propolisu. Přičemž efektivita antihelicobakteriální terapie činila 63,6 % a závisela na stupni zasažení sliznice žaludku Hp. Centrální VVÚ gastroenterologie, Moskva Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ 14

15 Polyfenoly: spojenci pro dobro našeho zdraví (Carine Massaux, Abeille & Cie, 2012, č. 4, s ) Souhrn: Rostoucí počet výzkumných prací popisuje příznivé působení včelích produktů na lidské zdraví. Následující článek se zaměřuje na význam prokázaných antioxidačních vlastností propolisu, pylu a tmavých medů. Úvod Včelí produkty obsahují velké množství zdraví prospěšných látek. Mezi těmito látkami se v současné době stávají středem rostoucí pozornosti polyfenoly. Neuběhne rok, ve kterém by nebyla vydána nějaká nová vědecká práce popisující další z množství jejich blahodárných účinků. To lze považovat za důkaz skutečnosti, že propolis, pyl a med představují konkrétní příklady konceptu potravina-lék, který se těší velkému zájmu. Co vlastně polyfenoly jsou? Jakou mají roli? Nachází se jich ve včelích produktech velké množství? To jsou příklady otázek, na které se pokusíme v tomto článku odpovědět. Blahodárné účinky polyfenolů Polyfenoly jsou syntetizovány rostlinami, a jako takové představují důležitou skupinu přírodních látek vyskytujících se v rostlinné říši. Do dnešního dne vědci popsali více než 8000 různých polyfenolických látek, od jednoduchých molekul až po velice složité sloučeniny. Tyto látky se člení do různých skupin nesoucích poněkud záhadné názvy, jako jsou flavonoidy, ligniny a lignany, stilbeny, kumariny, taniny, kyselina skořicová a její deriváty, benzoové kyseliny atd. Polyfenoly jsou přirozenou součástí naší stravy, ve které se vyskytují v rozličných formách, např. jako vitamíny A, C a E, karoteny či sloučeniny obsahující minerální látky selen a zinek. Největší množství polyfenolů se nachází v ovoci, zelenině, obilninách a přírodních nápojích, čaji, kávě a víně. Mezi četné přínosy polyfenolů (viz schéma č. 1) se řadí v prvé řadě jejich antioxidační aktivita. Antioxidační aktivita (nazývaná také antioxidační potenciál či kapacita pozn. překl.) nějaké chemické sloučeniny je její schopnost omezit, případně úplně zabránit oxidaci jiných chemických látek. Takové oxidační reakce mohou ve svém důsledku vést až ke tvorbě volných radikálů. Ty pak v případě, že se jich v lidském organismu nahromadí přílišné množství, mohou poškodit buňky tkání a vyvolat řetězové reakce vedoucí k propuknutí celé škály chorob. Antioxidanty jsou chemické látky, které jsou schopny bez rizika vzájemně reagovat s volnými radikály, a tím zastavit průběh řetězové reakce, která by jinak poškodila tělní buňky. Polyfenoly se tedy vyznačují antioxidační aktivitou. S jejich pomocí se mohou buňky našeho organismu bránit před škodlivými následky stárnutí a delšího působení infekcí, ultrafialového záření nebo cigaretového kouře. Výsledky některých studií prováděných v posledních letech u člověka naznačují, že polyfenoly hrají roli v prevenci kardiovaskulárních chorob a pravděpodobně i dalších nemocí, kupříkladu neurodegenerativních onemocnění, cukrovky, osteoporózy a rakoviny. Polyfenolické látky se proto v průběhu několika let staly upřednostňovanými mezi odborníky na výživu, epidemiology, výrobci léků a kosmetiky, ale i potravináři. Flavonoidy: skupina zajímavých polyfenolů Flavonoidy představují hlavní skupinu polyfenolických sloučenin. V rostlinné říši bylo popsáno Schéma č. 1: Vlastnosti polyfenolů 15

16 již přes 5000 různých flavonoidních látek. Všechny flavonoidy mají společnou chemickou kostru, která je zobrazena na schématu č. 2. V závislosti na počtu a chemické struktuře stavebních atomů uhlíku a na základě vlastností substituentů rozčleňujeme flavonoidy do několika skupin, z nichž se mezi nejdůležitější řadí flavanony, flavonoly, flavony, flavanoly (také nazývané katechiny pozn. překl.), isoflavony a anthokyanidiny. Schéma č. 2: Základní struktura flavonoidů (flavonoidní skelet). Flavonoidy se obecně vyznačují značnou antioxidační aktivitou. Některé z těchto sloučenin mají antioxidační potenciál, který převyšuje až 200krát aktivitu vitamínu E. Z tohoto důvodu chrání rostliny před neblahým účinkem volných radikálů, které jsou produkovány v reakci na zdroje napadení z okolního prostředí (znečisťující látky, infekční zárodky, UV záření atd.) a které svým působením urychlují stárnutí buněk. Některé flavonoidy jsou také účinnými inhibitory enzymů nebo jsou známy pro své antiseptické a protizánětlivé působení. Flavonoidy se vyskytují hojně v listové zelenině (salát, zelí, špenát atd.) a v povrchových vrstvách (slupkách) ovoce. Nachází se především v citrusových plodech: citrónech, pomerančích, grapefruitech, v menší míře potom v meruňkách, třešních, ostružinách, vinných hroznech, papáji, brokolici, rajčatech a pohance. Ve velkém množství se také nachází v mnoha druzích léčivek. Výskyt jednotlivých druhů flavonoidů v různých potravinách je nicméně velice nerovnoměrný. Tak kupříkladu flavanony se téměř výlučně vyskytují pouze v citrusových plodech, zatímco isoflavony v sójových bobech. Anthokyany jsou charakteristické pro ovoce červeného či modrého zabarvení a červené víno. Flavonoly se zase ve zvýšeném množství nachází v zelí, brokolici a cibuli. Schéma č. 3 ukazuje některé potraviny, které jsou bohatým zdrojem flavonoidů. Analytické metody Přesné stanovování množství polyfenolů a měření antioxidační aktivity v potravinách zaznamenává zvýšený zájem ve vědeckých kruzích, ale také mezi odborníky na lidské zdraví i mezi představiteli potravinářského průmyslu. Z pohledu laboratorních rozborů přichází v úvahu obvykle dva přístupy, jejichž výsledky se vzájemně porovnávají. Na straně jedné je měřena antioxidační aktivita dané potraviny, nejčastěji s využitím analýzy ORAC (Oxygen Radical Absorbance Capacity, česky Absorpční kapacita kyslíkových radikálů pozn. překl.), která hodnotí schopnost potraviny neutralizovat specifický volný radikál. Na straně druhé jsou prováděny rozmanité laboratorní metody pro stanovení celkových polyfenolů či pouze určitých skupin polyfenolů, jako např. flavonoidů. V současnosti je dokonce možné v laboratoři rozpoznat každou jednotlivou polyfenolickou látku a stanovit množství, ve kterém se v dané potravině vyskytuje. Takové stanovení je však složité a drahé. Polyfenoly a propolis Jak ukázal značný počet výzkumných prací, propolis obsahuje velké množství polyfenolů, zejména pak flavonoidů. V propolisu bylo nalezeno na třicet Schéma č. 3: Základní skupiny polyfenolů a běžné potravní zdroje hlavních flavonoidů. 16

17 Schéma č. 4: Obsah polyfenolů, hodnota ORAC a absorbance různých druhů medu (průměr ± standardní odchylka ze čtyř nezávislých měření). Druh medu Množství polyfenolů (mg kys. galové/kg) Hodnota ORAC µmol TE/g Absorbance (mau) Planika 789 ± 13,8 21,07 ± 0, Pohanka 482,2 ± 2,4 11,60 ± 0, Medovice 255,6 ± 7,5 6,30 ± 0, Kaštanovník 211,2 ± 5,5 8,90 ± 0, Horský květový 170,4 ± 1,7 8,22 ± 0, Smetánka 102,1 ± 10,0 7,59 ± 0, Jetel 67,1 ± 5,6 2,15 ± 0, Akát 55,2 ± 2,8 2,12 ± 0,01 25 různých polyfenolických sloučenin ze skupiny flavonů, flavonolů a flavanonů. Jako příklad uveďme sloučeniny chrysin, kvercetin, pinocembrin a galangin. Galanginu (flavonoid) a pinocembrinu (flavanon) jsou připisovány bakteriostatické účinky. Včely tak instinktivně využívají vlastnosti polyfenolů pro sterilizaci úlu. Polyfenoly lze nalézt ve výměšcích pupenů mnoha druhů stromů, jako např. břízy, olše či jedle. Chemické složení propolisu tak může být výrazně proměnlivé a závisí přímo na rostlinném zdroji, který včely při sběru navštěvují a na zeměpisných a klimatických podmínkách. Vzorky propolisu pocházející z Evropy, Jižní Ameriky a Asie se kupříkladu liší obsahem a množstvím jednotlivých polyfenolů, což v praxi znamená, že jejich antioxidační působení je rovněž odlišné. Svého druhu první výzkumná studie, která byla provedena na vzorcích propolisu získaného v různých oblastech Brazílie, Uruguaye a Číny s mírnějším rázem podnebí, popisuje zvýšené koncentrace flavonoidů a celkových polyfenolů v rozmezí 30 g/ kg až 66 g/kg, respektive 101 g/kg až 286 g/kg. Další studie, ve které bylo k rozboru vzorků použito citlivější chromatografické metody (HPLC), ukázala, že obsah flavonoidů může být ještě vyšší a dosahovat až 220 g/kg v 80 % zkoumaných vzorcích propolisu. Tyto flavonoidy se tak mohou dostat i do medu. Polyfenoly a pyl Pyl hmyzosnubných rostlin je těžký, lepivý a výživný pro hmyz. Obsahuje velké množství bílkovin a zejména pak obranných látek, které chrání životaschopnost samčí pohlavní buňky rostliny před agresivními vlivy okolního prostředí (sluneční záření, kyslík) a před vysušením. Z tohoto důvodu je množství polyfenolů a z nich především flavonoidů v pylu velmi vysoké. Množství je však odlišné v závislosti na druhu rostliny. Odborná literatura zmiňuje koncentrace polyfenolů na úrovni 19,6 g/ kg v pylu kaštanovníku a 10,3 g/kg v pylu cistu ladanového, rostliny Středozemí. Stejná studie také podtrhuje významnost obsahu polyfenolů následujícím přirovnáním: 15 gramů pylu z kaštanovníku obsahuje stejné množství polyfenolů jako 4 litry červeného vína nebo tři litry zeleného čaje. V obvyklém případě je pyl, který se nachází v úle, směsí pylových zrn pocházejících z rozličných rostlin. V Rakousku studovali pyl pocházející od několika místních včelařů. Průměrné množství polyfenolů se pohybovalo na úrovni 8,2 g/kg. Existovaly však rozdíly v závislosti na místě odběru, tedy i květeny, kterou včely navštěvovaly. V případě, že se použila dokonalejší extrakční metoda (např. na bázi etanolu), bylo možné z pylu izolovat ještě větší koncentrace polyfenolů v množství dosahujícím až 24,6 g/ kg. Zmiňovaný výzkum také potvrdil, že studované vzorky pylu vykazovaly dobrou antioxidační aktivitu. Další výzkum prováděný na 11 vzorcích pylu získaných na území Španělska odhalil přítomnost 15 různých polyfenolických látek. Mezi popsanými sloučeninami byly také flavonoidy, zejména pak rutin, kvercetin a myricetin. Výzkumníci naměřili koncentraci polyfenolů na úrovni 12 g/kg a flavonoidů v množství 5 g/kg. Ve studii je doporučováno, aby minimální koncentrace rutinu, jednoho z nejprostudovanějších flavonoidů, v pylu dosahovala hodnoty 0,2 g/kg, což zaručí dobré biologické a nutriční vlastnosti pylů, vyskytujících se na evropském trhu. Kvalita pylu je ve skutečnosti značně závislá na podmínkách jeho sběru, zpracování a skladování. Polyfenoly a med Výzkum chemických a biologických vlastností medu odborníky z rozličných vědních oborů začal v 70. letech 20. století. Mimo jiné bylo studováno i baktericidní, bakteriostatické, protizánětlivé a protinádorové působení medu. Nejčerstvější studie nám pak nabízí i popis medu, který se nezaměřuje jen na jeho příznivé účinky jako doplněk stravy, ale i na jeho antioxidační schopnosti. V medu se nachází rozličné polyfenolické látky, které mohou ovlivňovat jeho antioxidační aktivitu. Mezi nejdůležitější látky, které tyto antioxidační 17

18 Schéma č. 5: Hodnota ORAC (v µmol TE/g vzorku o přirozené vlhkosti) naměřená u různých včelích produktů, ovoce a zeleniny. schopnosti medu dávají, se na základě výzkumu řadí flavonoidy a fenolové kyseliny: mezi flavonoidy přítomnými v medu jsou to především apigenin, pinocembrin, pinobanksin, kempferol, kvercetin, galangin, chrysin, luteolin, hesperetin a myricetin; mezi fenolovými kyselinami nacházejícími se v medu jsou to hlavně kyselina kávová, ferulová, ellagová, vanillová, kumarová, chlorogenová, skořicová a benzoová. Antioxidační potenciál medu je výsledkem interakce všech těchto látek, které se vzájemně doplňují. Botanický původ medu a v menší míře také klimatické a zeměpisné podmínky významně ovlivňují to, zdali se ta či ona polyfenolická látka vůbec v medu vyskytne a v jakém množství. Schéma č. 4 uvádí typické množství polyfenolů, antioxidační potenciál (hodnota ORAC) a absorbanci medu různého botanického původu. Absorbance je jedním z měřených parametrů, který charakterizuje barvu medu. Čím více je hodnota této veličiny vyšší, tím tmavší je měřený vzorek medu. Údaje ze schématu č. 4 jasně ukazují, že tmavší medy se vyznačují vyšší hodnotou absorbance, vyšším množstvím polyfenolů a vyšší antioxidační aktivitou. Mnoho výzkumných studií potvrdilo tuto silnou korelaci mezi barvou medu a obsahem polyfenolických látek či antioxidační aktivitou. Hodnoty všech popsaných parametrů jsou přitom vždy vyšší u medů tmavých a zkrystalizovaných, než u medů světlých či průsvitných. Některé z polyfenolických látek totiž mají přímý vliv na zbarvení a senzorické vlastnosti medu. Jedna z výzkumných prací kupříkladu spojuje silnou nahořklost planikového medu s vysokým obsahem celkových polyfenolů v něm obsažených. Kromě toho některé druhy medů obsahují specifické polyfenoly. Tak například ve vřesovém medu (z botanického rodu Calluna pozn. překl.) se vyskytuje myricetin, v medu z vřesovce (lidově také nazývané eriky, z botanického rodu Erica pozn. překl.) zase kyselina ellagová a v medu z pomerančovníkových květů lze nalézt hesperetin ze skupiny flavanonů. Slunečnicový med je oproti jiným druhům medů bohatý na jinak docela běžný flavonoid kvercetin. Studie, která k tomuto závěru došla, také ukazuje, že stanovení flavonoidů v medu může posloužit jako doplňková metoda pro potvrzení botanického původu jednodruhových medů. Několik čísel na závěr Výzkum příznivých účinků polyfenolů je v plném rozmachu. Dnes již víme, že tyto látky sehrávají významnou roli v prevenci některých degenerativních chorob. Doposud nebyla oficiálně zveřejněna žádná doporučená denní dávka antioxidantů v lidské potravě, ve vědecké literatuře je nicméně zmiňováno minimální množství 1 g polyfenolických látek na den. I když se polyfenoly v naší potravě obecně vyskytují hojně, jejich skutečné působení na lidské zdraví závisí na spotřebovaném množství a na jejich biologické využitelnosti tělem. V tomto posledním parametru se mezi sebou polyfenoly liší. A jak to tak bývá, látky, které se vyznačují největšími ochrannými účinky, nejsou těmi látkami, které se v potravě vyskytují nejvíce. Schéma č. 5 ukazuje hodnotu ORAC vybraných pylů a medů ve srovnání s jinými potravinami. Z grafu je patrné, že pyly vykazují vysokou antioxidační aktivitu, zatímco druhy medů, které jsou na polyfenoly nejbohatší, se svým antioxidačním 18

19 potenciálem vyrovnají ovoci a zelenině. Všechny výzkumné práce pak míří stejným směrem. Zdůrazňují, že je od této chvíle potřeba počítat se včelími produkty (propolis, pyl a med) jako s možným zdrojem antioxidantů, tedy nejen jako s vysoce nutričními potravinami či doplňky stravy. Pozn. překl.: Seznam všech bibliografických zdrojů tohoto příspěvku je k dispozici přímo v dotyčném čísle časopisu Abeille & C ie. Přeložil: Ing. Stanislav JAŠ Možnost využití lokálního medu v boji s pylovými alergiemi (Foster Ch. a A.; American Bee Journal, 2012, č 10, s ) Souhrn: Existují studie, které popírají využitelnost lokálního medu proti pylovým alergiím. Autor ovšem poukazuje na fakt, že uvedené studie nebyly provedeny na statisticky významném vzorku případů a že medy obsahují dostatečné množství pylu, a to i větrosnubných rostlin k tomu, aby mohly být v boji s alergií účinné. Konzumenti chtějí vědět, zda med pomáhá proti alergiím Na farmářských trzích se každou hodinu někdo ptá, zda jsme slyšeli o tom, že lokální med pomáhá lidem s jejich alergiemi. Odpověď v posledních deseti letech zněla: Ano, my víme, že na ně mnoho lidí trpí, ale je jen málo přímých důkazů, že tomu tak je. Toto dementi už zestárlo, takže je v pořádku, připomeneme-li zde přehled literatury. Výsledkem přečtení mnoha článků je jistější, že některé medy opravdu obsahují dostatek alergického pylu, aby byl tento med cenný jako lék. V následující stati uvádíme argumenty, které jsou získány z mnoha zdrojů, které potvrzují schopnost medu redukovat alergie. Proč nemáme odpověď? Usvědčující materiál neposkytuje autoritativní odpověď, neboť jen velmi málo studií testovalo přímo místní med, a z nich žádný nevedl k závažným závěrům. Přesto ale nepřímá evidence předpokládá, že lokální med, který obsahuje hyperalergický pyl, má terapeutickou hodnotu pro lidi, kteří trpí lokálními pylovými alergiemi. Tím nechceme říci, že je zde naprostý nedostatek informací, ale zdá se, že chybějí empirické údaje. Proto jsme opustili populární přesvědčení, které má podstatnou část anekdotické evidence, i poněkud nedůvěryhodné klinické studie i teoretické úvahy předpokládající, že lokální med zmírňuje symptomy polinózy. Krátce řečeno, můžeme argumentovat tak, že lokální med pravděpodobně mírní účinky sezónních alergií tehdy, když obsahuje tatáž pylová zrna, která pravděpodobně způsobila alergii. Před takovýmto konečným rozhodnutím ale ještě diskutujme, co můžeme očekávat od empirických studií a pak je porovnejme s často citovanou studií, která testovala lokální med v klinickém prostředí a považuje jej za neefektivní pro ulehčení místním pylovým alergiím. Návrh kritérií pro klinickou studii Ideálně jsou studie vázány na mnoho objektivních dat místo subjektivních dubiózních pokusů. Na příklad by mělo být získáno velké množství dobrovolníků na základě jejich objektivně potvrzených sezónních pylových alergií. Mezi jinými by mělo jít o testy škrábání, o podkožní testy a testy protilátek mohou být využity pro potvrzení subjektivního imunitního stavu. Spolu s těmito testy by také měla být potvrzena korelace sběrem pylu z ovzduší a mělo by se zjišťovat, zda jsou zkoumané subjekty alergické na specifické pyly, které jsou v té době v ovzduší hojné. Taková studie by byla ovšem bezcenná, kdyby nebyl tamní med testován na specifická pylová zrna, která by korelovala s různými pylovými zrny sebranými v ovzduší. Jinými slovy, aby mohla být potvrzena hypotéza, že včely polykají med obsahující lokální pylová zrna a to může vést ke snížení symptomů polinózy, potřebovali bychom subjekty s jasně demonstrovanou alergií na tatáž pylová zrna, která jsou obsažena ve spolykaném medu. Byla-li taková studie někdy provedena, je tajemstvím. Namísto toho jsme odkázáni na problematické a na dotaznících založené studie. Nejprve by bylo třeba prostudovat uveřejněné studie Jednou ze studií, která se vynořila, je článek T.V. Rajana. Jeho článek je kritický k celé této diskusi, neboť se zdá být protiváhou argumentů, které jsou k nalezení na internetu. Většina webových stránek znevažuje schopnost lokálního medu odlehčit senné rýmě a referuje o tom, že populární víra je ve skutečnosti mýtem. Další článek nazvaný: Fakt nebo fikce? Léčí lokální med alergie? hlásá, že odpověď je ne a také cituje Rajana. A tak se zdá, že nikdo Rajanův článek bohužel nečetl a pouze opakuje závěry tohoto článku. A zde je ten závěr: Tato studie nepotvrzuje rozšířený názor o tom, že med ulehčuje senné 19

20 rýmě. Skutečně souhlasím s autorem, neboť celá studie byla jen nedobře navržena, takže se nedá dojít k žádným faktickým závěrům. Když jsem ten článek přečetl, žasnul jsem, že prošel přes revizní proces. Autor sám říká, že by potřeboval nejméně devět včelstev ve skupině a tři jejich skupiny, aby vše bylo statisticky průkazné a konstatuje, že jsme si vzali za cíl brát alespoň devět včelstev ve skupině pro náš další výzkum. Zdá se, že celá studie byla již v běhu dřív, než kdokoli zjistil, že pouze 14 lidí mělo pozitivní kožní testy. A z těchto 14 pouze dva skutečně spojovali svou alergii se specifickým výskytem pylu. Autor zkonstatoval, že hodnotili, zda zkoumaný subjekt prodělal symptomy během období, kdy se problémy jeho kůže daly očekávat. Z obou těchto subjektivních analýz je zřejmé, že pouze dva jedinci spojovali svoje symptomy s reakcí kůže. Každý, kdo se na tyto závěry díval, musel zaznamenat, že celá skupina nevypadala na to, že by měla snížené reakce během velmi nízkého výskytu pylu, a proto se dá předpokládat, že nebyla alergická na sezónní výskyt pylu (Rajan, obr. l 4). Ve skutečnosti se pouze dva zkoumané subjekty a jeden subjekt jako placebo kvalifikovaly jako patřící do této studie. Nebylo by lepší začít znovu, když se závěr zakládal pouze na dvou pozitivních případech a navrhováno jako potřebné bylo 27 alergiků (třikrát devět ve skupině)? Těžko je říci, zda se smát nebo rozčilovat. Mysleme na všechny ty lidi, kteří uvěřili této studii, neboť se domnívali, že vycházela z empirických údajů, i když de facto šlo pouze o anekdotické pozorování. A jako doplněk k těmto dvěma sporadickým údajům je třeba ještě přičíst fakt, že med, který byl použit, nebyl nikdy podvolen pylové analýze. To je totéž, jakoby nový antihistamin byl testován proti placebu a pak bylo připuštěno, že v antihistaminové tabletě žádný antihistamin nebyl! Konečným výsledkem pak byl velmi propagovaný výtisk dokazující, že netestovaný med nepomáhal jednomu individuálnímu subjektu s jeho alergiemi. I další studie byla neprůkazná Nedávná studie Saarinena a kol. byla mnohem lepší, ale stále trpěla tím, že byla založena na údajích, získaných v anketách. V předložené studii byla uvedena některá z kritérií, o kterých jsem se zmiňoval jako o objektivních, jako o testu na kůži, sbírání včel ve vzduchu, a hlavně pylové analýzy medu. Pokud jde o počet, měla tato studie více sledovaných subjektů. Do studie bylo zařazeno 50 dobrovolníků, což bylo 72 % z původních 61, kteří byli testováni na pozitivní reakci na pylovou alergii pomocí injekcí. Zkoumán byl také sezonní pyl a porovnáván se syndromy pacientů. Saarinenova studie také testovala pyl bříz, olší a vrb. Bohužel byl včelami nasbíraný pyl z bříz přidán k testovanému medu ve vyšší koncentraci, než té, která se obvykle nachází v průměrných vzorcích medu. Autor z toho udělal ten závěr, že místní medy (s nebo bez březového pylu) měly na alergii stejný vliv. Tento závěr se dá těžko obhájit bez vyzkoušení placebo efektu. Je třeba ovšem poznamenat, že med obohacený o břízový pyl převyšoval normální lokální med ve všech kategoriích, pouze to nebylo dokázáno statisticky. Jediná výjimka byla v počtu dní, po které nebylo třeba alergii léčit, kdy byl med obohacený o pyl břízy výrazně lepší než lokální med. Zdá se, že pyl působí Až dosud je nedostatek objektivních údajů o aplikaci místního medu na alergie, snad bude lépe, až bude aplikován pouze místní pyl bez medu. Je značné množství studií o tom, že pyl může zmírnit symptomy polinózy. Bude-li dokázáno, že pyl může chránit pacienty trpící alergií, pak extrapolace místního medu bude požadovat takový med, který obsahuje dostatek hyper-alergického pylu, aby vyvolal stejnou úlevu jako čistý pyl. Mezi včelaři je známo, že včely sbírají i pyl z větrosnubných rostlin, jako např. z břízy, dubu, z mnoha druhů trav a ze samosprašných složnokvětých, které jsou všechny důležitým zdrojem potravy pro včely. Ovšem nestačí konstatovat, že včely sbírají pyl anemofilní, ale je třeba dokázat, že tento pyl se nachází i v medu. A proto každá diskuse předpokládající, že med má dostatek těch správných druhů i množství pylu, by vedla k tomu, že terapeutická množství hyperalergických druhů by si našla cestu do medu. Pyl v úlu Jsou údaje o tom, že množství pylu, které nasbírá každoročně průměrné včelstvo, se pohybuje mezi 20 až 60 kg. Mějte na paměti zjištění, že maximální množství pylových alergenů, kterým je člověk vystaven, nepřekračuje jeden mikrogram ročně. Také mellisopalynologický výzkum různých medů po celém světě ukázal, že v 10 gramech medu je 20 až 100 tisíc pylových zrn. V obecných termínech můžeme říci, že množství pylu v úlu jsou nemalá a pohybují se v rozmezí zrn v každé čajové lžíci nefiltrovaného medu (asi 8 g). Zbývají dvě otázky. Zaprvé jak mnoho takového pylu je hyper-alergického? Zadruhé může každý alergik opodstatněně očekávat při takovém množství úlevu? Pro hrubé zjišťování použijeme průměrných 60 tisíc pylových zrn v 10 gramech medu (asi 48 tisíc v jedné lžíci). Podle jednoho zdroje váží 1 pylové zrno z kukuřice okolo 0,247 mg. Vezmeme-li tento údaj v potaz, obsahuje průměrný med 12 mg pylu v jedné čajové lžíci. Ale musíme ještě zjistit, zda je toto množství hyperalergické a zda může být dostatečně terapeutické. Alergii způsobující pyly jsou v medech hojné Včely jsou zkoumány po staletí, ale jen velmi málo pozornosti bylo věnováno interakci mezi včelami 20

21 a větrosnubnými rostlinami. Giovaneti uvádí, že si nejsme vědomi žádných přímých pozorování práce včel na květech větrosnubných rostlin. Pak autor popisuje práci včel na větrosnubných rostlinách a zjišťuje, že včely medonosné aktivně sbírají pyl na jasanech a kaštanech jedlých (na těch druhých i nektar). Aronne a kol. také prováděli kvantitativní analýzy pylů jasanů a kaštanů jedlých a množství pylu bylo zaznamenáváno do tabulek. Ale i další pylové alergeny z dubů, vrb a oliv byly do těchto studií zahrnuty. Ve všech případech byly zkoumané medy obsahující pylová zrna rozděleny do čtyř kategorií s méně než 3 %, 3 15 %, % a více než 45 %. To znamená, že některé vzorky obsahovaly víc než 45 % větrosnubných pylových zrn výše zmíněných druhů. Když tato procenta vynásobíme průměrnými 12 miligramy celkového pylu, dostaneme následující údaje o celkovém množství pylu v jedné čajové lžíci: mikrogramů, 360 mikrogramů 1,8 mg, 1,92 mg 5,4 mg a více než 5,4 mg alergického pylu v čajové lžíci medu. Obě výše uvedené studie ukazují, že pyl z anemofilních rostlin je mnohem častější, než jsme si mysleli a že jeho koncentrace jsou také mnohem vyšší, než jsme očekávali. Někteří z nás se domnívali, že to není možné, neboť včely ve svých volátkách filtrují pylová zrna z nektaru před tím, než ho uloží do buňky. Todd a Vansell ukázali, že ve zralém medu, odebraném přímo ze zavíčkovaného plástu, bylo až pylových zrn v jednom mililitru už potom, co nektar prošel přes včelí filtraci. Toto zjištění by mělo rozptýlit domněnku, že pyl se do medu dostává jenom náhodně. Hrubá zjištění jsou podložena těžkými alergiemi Výše uvedená zjištění jsou opravdu hrubá, neboť obsah pylových zrn se mění podle vlivu geografických i sezónních podmínek na jeho tvorbu. Ale přesto, když si uvědomíme, že pylová zrna kukuřice jsou značně větší než malá pylová zrna rostlin složnokvětých, matematika bude stále hodnotit jejich cenu podle terapeutický účinků. Logické pak je, že imunní odpověď jednotlivců, reagujících na pyl v medu, znamená, že pylu v takovém medu bylo dost k tomu, aby ho rozeznal imunitní systém hostitele. Na štěstí pro většinu z nás jeho spolknutí vede k redukci symptomů spíše než ke zlým alergiím. Optimální dávka proteinu pylu z trav je pouze 15 mikrogramů Když uvážíme, že terapeutická preparace pylových proteinů z trav (Grazax-R) spočívá v sublingvální aplikaci (pod jazyk) 15 mikrogramů denně, nemůžeme spekulovat o tom, že miligramová množství pylu v medech mohou chránit naprosto stejně. Vezmeme-li jako příklad pyl z kukuřice, rovná se 15 mikrogramů tohoto pylu 60 pylovým zrnům. Když má každá čajová lžíce medu asi pylových zrn, je oprávněné uvažovat, že přinejmenším 60 zrn bude hyper-alergických. To nemá říci, že lokální med má dostatek účinného pylu, ale je pravděpodobné, že normální lžíce bude mít dostatek alergenů, aby se dostala do rangu terapeutický účinků. Je třeba uvažovat i o pylových proteinech, které reagují na křížení Je také důležité zaznamenat, že byly uveřejněny články, které popisují schopnost některých pylů reagovat na křížení, to znamená, že se podílejí i na takových proteinových strukturách, které obecně způsobují alergie. To znamená, že některé medy mohou obsahovat více druhů pylových zrn, které vzájemně způsobí toleranci. Tak např. břízový pyl reaguje s kaštanovým a jasanový s olivovým. Seznam takových pylů je dlouhý. A tak když někdo srovnává lokální med s jiným, mohou oba redukovat alergické symptomy i když obsahují tyto pyly z naprosto rozdílných druhů rostlin. Budoucí klinické pokusy by měly zahrnovat i pokusy na dobrovolnících s protilátkami k proteinům, nalezeným jak v pokusných, tak kontrolních medech, aby byl vyloučen vliv pylů reagujících na křížení. Z á v ě r Konzum lokálního medu pravděpodobně redukuje symptomy sezónní alergie Včely ročně nasbírají 20 až 60 kg pylu. Donášejí jej do úlu jednak jako pylové rousky a jednak v nektaru. Část pylu odstraní z nektaru včely, ale ještě zbude okolo 20 až 100 tisíci pylových zrn v 10 gramech medu. Pyl z větrosnubných rostlin je včelami sbírán a vyskytuje se v dostatečné koncentraci, aby mohl vyvolat u některých osob alergické reakce. Některý pyl větrosnubných rostlin, který byl identifikován jako aeroalergen, byl v medech hojný. Pyly z trav jsou používány nejlépe v dávkách 15 mikrogramů. Pro medy je normální, když obsahují hyperalergické pyly v dávce nad 15 mikrogramů v jedné čajové lžíci. Protože lokální med pravděpodobně obsahuje pylu poměrně málo (méně než 5 mg alergenu), měl by být aplikován kontinuálně. A navíc s konzumací je nejlépe začít několik měsíců před tím, než se objeví alergické příznaky. A proto starodávné doporučení brát denně čajovou až polévkovou lžíci medu po celý rok je pravděpodobně doporučení dobré. Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ 21

22 Alergické a toxické působení květového pylu přijímaného ústy (Bog. Kedzia, El. Holderna-Kedzia; Ins. léčivých rostlin Poznaň, Pasieka, 2013, č. 1, s ) Souhrn: Osoby, které trpí pylovou alergií nebo které byly např. v dětství poštípané včelami, by měly být pozorné při konzumaci výrobků obsahujících pyl. Tab. 1: Alergenní květový pyl popsaný v literatuře. Autor publikace Typ alergie Druh rostliny Cohen a spol. (1979) Mansfield a Goldstein (1981) Bousguet a spol. (1985) Lin a spol. (1989) Pauli a spol. (1989) Greeneberger a Flais (2001) Martin-Munoz a spol. (2010) silná alergie silný průběh silná alergická reakce silný průběh ohrož. život silná alergie silná alergie silná alergie vojtěška, pampeliška jetel slunečnice, šalvěj lékařská ambrozie, zlatobýl, jetel pelyněk, sedmikráska ambrozie, kozí list pelyněk, slunečnice, pampeliška Alergie na květový pyl sbíraný včelami se objevuje velice zřídka, ale osoby, které jsou citlivé na pyl pocházející od trav a stromů, musí být velice ostražité při rozhodování, zda tento pyl konzumovat. V článku je popsáno 12 případů alergie na květový pyl sebraný od včel. Jako první popsali silné alergické příznaky na ústy přijímaný pyl Cohen a spolupracovníci (1979) Tři následující případy: První byla 31letá žena, která zažila alergickou reakci po požití 1,5 kávové lžičky pylu, který koupila v obchodě zdravé výživy. Za 30 až 45 min. se u ní projevily bolesti hrdla a svědění. Přidaly se též problémy s dýcháním a polykáním. Vše se srovnalo po podání efinedryny a kortikosteroidů od lékaře. V dětství byla citlivá na rajčata a komáří bodnutí. Druhým případem byla 27letá žena, u níž se problémy objevily po snědení 1 kávové lžičky pylu, který koupila u včelaře. Opět po 30 minutách se objevily problémy s dýcháním a polykáním. Také u ní bylo stvrzeno, že v dětství v letních měsících (srpen, září) trpěla alergiemi a vykazovala přecitlivost na včelí žihadlo. Třetí případ byl 25letý muž, u kterého se problémy popisované v minulých případech objevily po požití 1 kávové lžičky pylu od místního včelaře. Zajímavé bylo, že užití pylu bylo vedeno snahou zvýšit si životní energii před dlouhotrvající cestou autem. Také zde se prokázalo, že pacient trpěl letními alergiemi v srpnu a září. Žádný z těchto třech lidí nikdy neprodělal alergický záchvat. Jejich protilátky IgE, které způsobovaly alergii, byly 1,6; 11,6 a 9,1krát vyšší než kontrolní hodnoty. Mansfield a Goldstein (1981) informovali o případu silného výskytu dýchacích ale i pohybových problémů, spojených se závratěmi po požití kávové lžičky pylu, který byl užit jako lék při senné rýmě. Problémy se objevily za 30 min. a pominuly až po okamžitém podání epinefriny a kortikosteroidů do žíly. Až do příštího dne musel být pacient hospitalizovaný v nemocnici. Že viníkem těchto problémů byl snědený pyl, se prokázalo kožním testem na pylový výtažek. Bousquet se spolupracovníky popsal případ 24 letého muže citlivého na květový pyl v podobě 30% příměsi v medu. Tento člověk pracoval mnoho roků s rostlinami vytvářejícími pyl a tak získal letní alergii, která pak silně propukla při požití medu s příměsí tohoto pylu. Projevilo se to silným bolením břicha, zvracením a průjmem. Problémy samy ustaly po třech hodinách. Protilátky IgE v krvi byly nalezeny 11,2krát vyšší než u osob, které neměly kontakt s pylem rostlin. Podobný případ byl u 19letého astmatického chlapce, který po požití 2 tabletek obsahujících pyl dostal bolesti hrdla, objevily se problémy s dýcháním. Stav se zhoršoval a muselo dojít k umělému dýchání. Po podání léků rozšiřujících dýchací cesty se za dva dny vrátil do normálu. Tabletky přitom byly uváděné jako zdravá potravina s vysokým obsahem rostlinné bílkoviny. Lin a spolupracovníci (1989) popisují případ 37leté ženy, která koupila pyl v potravinářském obchodě s cílem zvýšení životní energie. Asi po třech týdnech užívání pylu se u ní objevily bolesti břicha, průjmy, také bolesti svalů a svědění kůže. Vyskytly se i poruchy vědomí. To všechno přinutilo pacientku k návštěvě lékaře, který prokázal Hyperozynofilii (víc jak bílých krvinek v 1 ml krve). Kožní test prokázal citlivost na pyl na úrovni 3+. Geyman (1994) popisuje problémy 33letého muže, který, ač zdráv, tak po snědení květového pylu se u něho objevila hořká chuť v ústech, následně svědění v krku, což se změnilo během 10 minut na otok v krku. V důsledku toho se pacient objevil v nemocnici v oddělení zvláštní péče. Tam se po lékařských zákrocích během tří hodin uzdravil. Případ je o to zajímavější, protože u pacienta se nikdy neprojevila 22

23 Tabulka 2: Náležitost rostlin vytvářejících alergický květový pyl do botanických skupin. Druh rostliny Botanická skupina Vojtěška Motýlokvěté Pampeliška Složnokvěté Jetel Motýlokvěté Slunečnice Složnokvěté Šalvěj lékařská Hluchavkovité Ambrozie Složnokvěté Zlatobýl Složnokvěté Pelyněk Složnokvěté Sedmikráska Složnokvěté Bob Motýlokvěté Pelyněk Složnokvěté alergie, jenom v dětství ho štípla včela, ale ani tehdy se alergie na včelí jed neprojevila. Greenberger a Flais (2001) popisují problém 56leté ženy, která vypila energetický nápoj, který obsahoval pyl. Pacientka měla sezónní alergické problémy nosních sliznic. Po vypití nápoje se za 20 min. objevilo svědění, celková vyrážka, křeče v hrdle a celková únava. Po podání Hydroksyzyny problémy ustaly během 9 hodin. Kožní test ukázal citlivost na květový pyl s vyrážkou o průměru 7 mm a zarůžověním o průměru 28 mm. Nedávno Martin-Munoz a spol. (2010) zaznamenali nebezpečnou alergii na květový pyl u 4letého chlapce. Ten sice měl každoroční jarní a podzimní alergické potíže nosní sliznice, ale po spolknutí malé lžičky pylu se u něho objevilo svědění v ústech, na jazyku a v hrdle vedoucí až k otoku znemožňujícímu dýchání. Problémy zanikly po podání protihistaminového léku. Všechny popsané případy ukazují, že přestože alergie na květový pyl sbíraný včelami je velice řídká, tak osoby, které vykazují citlivost na pyl trav, květů nebo stromů projevující se dušností v období jejich výskytu, musí být velice opatrné při výběru potravinových doplňků obsahujících pyl. Ty se nabízejí v obchodech se zdravými potravinami, ale jsou i součástí mnoha posilňujících preparátů pro sportovce. Druhy pylů sbíraných včelami, které způsobují alergii Včely sbírají pyl buď ze stromů nebo rostlin rostoucích divoce nebo i cíleně pěstovaných. Nesbírají pyl z trav, i když se tyto pyly někdy v jejich rouscích též nalézají. Druhy rostlin, jejichž pyl může vyvolávat ostré alergické projevy, jsou popsané v tabulce 1. Většinou ale byla alergická reakce způsobená kombinací několika druhů pylů. V tabulce 2 jsou uvedené rostliny, jejichž pyl vykazuje alergenní působení. Nejvíce alergenního pylu pochází od rostlin složnokvětých, také motýlokvětých, citlivkovitých a hluchavkovitých. Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA Alergie na kontakt s propolisem ošetření teplem (Prof. Dr. Karsten Münstedt, Universitätsklinikum Giessen und Marburg, pracoviště Giessen, Klinikstrasse 33, Giessen, Deutsches Bienen-Journal 2013, č. 4, str. 7) Souhrn: Alergické reakce na propolis se lze zbavit ponořením postižené části těla do teplé vody. Propolis na základě svého širokého uplatnění k medicínským účelům se řadí v současné době k dvaceti substancím, které při kontaktu s kůží nejčastěji vyvolávají alergii. Týká se to samozřejmě i včelařů. Přibližně 4 % z nich trpí touto alergií. Na základě zprávy o možnostech ošetřování bodnutí včelím žihadlem (zářijové vydání v roce 2012, str. 22) se ohlásil včelař, který se svěřil, že jeho kožní problémy nesouvisí s bodnutím, ale s alergií na propolis. Popsal nám, jak to řeší. Ihned, jakmile se objeví svědivé podráždění jako prvotní známka alergické reakce, ponoří postiženou část těla do vody o teplotě asi 50 ºC. Připomínal, že po zchladnutí vody je třeba tuto akci zopakovat, a popsal, že při tomto jednoduchém způsobu ošetření svědivé místo zmizelo a už k žádným dalším alergickým projevům na kůži (tvorba puchýřů, loupání kůže) nedošlo. Případ byl přijat ke zveřejnění jako kasuistika (tj. ojedinělý případ) v časopise Allergologia et Immunopathologia (Münstedt K., Heat immersion therapy a new approach for contact dermatitis to propolis? Allergol Immunopathol Madr 2013). Terapie teplem samozřejmě neodstraní problém s alergií na propolis. Může však třeba pomoci i jiným postiženým a ulehčit jim při potížích. Jako možný princip účinku je ovlivnění receptoru 2 (PARP-2) aktivujícího enzym proteázu pomocí tepla. Enzym hraje roli i při jiných onemocněních kůže. Jestliže některý ze včelařů, trpících propolisovou alergií, se rozhodl tuto metodu využívat, byl bych velmi rád, kdyby mě seznámil se svými zkušenostmi. Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ 23

24 CHOV Využití přirozených matečníků k produkci matek (Mangum, W.A.; American Bee Journal, 2012, č. 10, s ) Souhrn: Praktické rady pro vyřezávání a transport matečníků a pro rozeznání kvalitního matečníku. Matečníky divoké, které si včelstvo postavilo samo, mohou být dobrým zdrojem kvalitních matek. Aby je včelař mohl využít, musí mít základní znalosti o matečnících a být dostatečně zručný, aby mohl matečníky přenášet mezi včelstvy. A více specificky, včelař se musí naučit, jak rozlišit vhodné matečníky od podřadných, jak vyřezávat matečníky z plástu, jak je transportovat mezi včelnicemi a jak dostat matečníky do hnízda jiných včelstev. Tyto zkušenosti se velmi hodí nejen pro šetření peněz za nákup matek, ale i pro ušetření času. Tak na příklad najdu-li bezmatečné včelstvo bez plodu na venkovním stanovišti, mohu najít nablízku jiné včelstvo s matečníky (možná ve včelstvu, které samo mění matku). Jeden z naražených matečníků pak přidám bezmatečnému včelstvu. Předáním tohoto matečníku ušetří bezmatečné včelstvo čas pro náhradu matky, nebo také lze přidat bezmatečnému včelstvu otevřený plod z jiného včelstva. Využití takového matečníku mi také ušetří další cestu na včelnici, kterou bych musel učinit s matkou z mé včelnice u domu nebo při koupi nové matky. Schopnost využít přirozené matečníky dává včelaři více možností, jak řešit problém při ošetřování včelstev. Než začnu popisovat, jak posoudit a přenést takové matečníky, uvedu ve stručnosti některé základní poznatky z biologie a terminologie. Matečníky se přirozeně vyskytují ve třech případech: když se včelstvo chystá na rojení, při výměně špatné matky, nebo při mimořádné ztrátě matky. Takto vzniklé matečníky jsou ve výše uvedeném pořadí posuzovány jako rojové, náhradní a nouzové. Při rojení včelstvo obvykle (ale ne vždy) buduje více matečníků po okraji plástu. Na rozdíl od toho se náhradní matečníky vyskytují uprostřed plástu. Rojové nebo náhradní matečníky obvykle začínají jako misky, nad nimiž je nastavěna asi třetina matečníku. Tyto misky se obvykle vyskytují uprostřed včelařské sezóny, jsou ale obvykle prázdné s výjimkou rojení či náhrady matky. Jakmile obsahují rychle rostoucí larvu, protahují včely tyto misky v matečníky. Ale když matka zemře náhle, jsou včely nuceny začít budovat náhradní matečníky prodlužováním dělničích buněk s mladými larvami. Od položení vajíčka až k vyběhlé matce uplyne 16 dní. I když je larva ženského rodu, je produkce matek nebo dělnic závislá na potravě, kterou dostávají. Potrava matky se obvykle nazývá mateří kašičkou a liší se od potravy, kterou jsou krmeny budoucí dělnice. Když kojičky dokončí zásobení buňky mateří kašičkou, uzavřou pak dělnice matečník víčkem. Nyní se hovoří o zavíčkovaném matečníku. Další den se zavíčkovaná larva krmí zbylou potravou. Dřív než se změní v kuklu, upřede kolem sebe kokon. Ten je všude kolem larvy, jen ne na dně matečníku, neboť by oddělil larvu od potravy. Na rozdíl od budoucí matky nemá dělničí larva v buňce po jejím zavíčkování už téměř žádnou potravu. A dále, včely odstraní většinu vosku z víčka matečníku dřív, než se matka vylíhne. Tak můžeme rozlišit matečník s právě zavíčkovanou kuklou od matečníku, z něhož už brzy vyběhne matka. O takovém matečníku se říká, že je zralý. Posuzování matečníků Nezávisle na tom, zda byly matečníky postaveny jako rojové, náhradní nebo nouzové, měly by na produkci matek být využity pouze nejlepší z nich. Kapacita kladení těchto nových matek se někdy liší, zvláště pro rozdílné podmínky jejich vývoje v daném prostředí. Tak např. larvy matek, které dostaly hojnost mateří kašičky, rostou rychleji a po jejich vylíhnutí se od nich očekává vyšší kapacita kladení. Některé rozdíly ve vývoji matek se projeví na jejich velikosti a na vzhledu matečníků. Proto je důležité odlišit kvalitní matečníky od podřadných, neboť očekáváme, že lepší matky vzniknou z dobře vybudovaných matečníků. Matečníky se liší svou velikostí, a posuzování jejich velikosti je velmi důležité. Větší matečníky většinou ukazují na lepší podmínky vývoje. A proto jsou větší matečníky lepší než menší. Je možné porovnat malý matečník, který se vyvíjel za podmínek ztráty matky a velký matečník vzniklý za podmínek výměny matek. Jestliže malý matečník otevřeme, často není uvnitř ani zbytek mateří kašičky. Nedostatek přebývající potravy může znamenat, že tamní larva asi nebyla dostatečně krmena a může se 24

25 vyvinout ve špatnou matku. Na rozdíl od toho velké matečníky, které typicky vznikly při rojení nebo výměně matky, obsahují přebytek mateří kašičky, tj. víc, než může larva spotřebovat. Takže tyto larvy byly zřejmě krmeny dostatečně. Když se matka líhne, změnila se původní leskle bílá barva mateří kašičky na červenohnědou substanci na dně buňky. Výměna matečníků mezi včelstvy I když může být rámek s přirozeně vybudovanými matečníky mezi včelstvy přenesen celý, je většinou lepší matečníky ze včelstva-dárce vyřezat a upevnit je ve včelstvu-příjemci. Tak na příklad mám-li tři bezmatečné oplodňáčky (které už jsou bezmatečné víc než 24 hodin, takže přidávaný matečník přijmou), mohu jim dát tři matečníky. Zřídka se tyto tři matečníky vyskytnou po jednom na každém rámku. Najdu-li na jednom rámku tři matečníky, musím vyřezat tyto matečníky včelstvu-dárci a dát po jednom matečníku do každého nukleusu. A dále, někdy je třeba převážet matečníky do včelstev na jiné včelnici. Používám k tomu pouze zavíčkované matečníky a přesvědčím se, že včelstvo-příjemce je bezmatečné minimálně 24 hodin. Protože včely skončily s krmením matečníků zavíčkovaných s mateří kašičkou, nestane se nic, když matečníky přemístíme. Otevřené matečníky se nemají přemísťovat, neboť přijímající včelstvo je obvykle oslabené ztrátou matky atd., a možná by ani nedokončilo krmení tohoto matečníku dostatečným množstvím mateří kašičky. K vyřezání matečníku z plástu používám kapesní nůž a dávám pozor, abych matečník nepomačkal. Matečníky vybudované prvoplánově se obvykle lépe vyjímají než matečníky vystavěné nad dělničími buňkami, neboť tam vyvíjející se matky se vyvíjí z nouzových matečníků. Chcete-li vyjmout matečník s vyvíjející se matkou tak, abyste ji nepoškodil, musíte vyříznout i část plástu kolem dokola. To je nejenom nepříjemné, ale může být i nesnadné, pokud narazíte na drátek nebo na mezistěnu z plastu. Výsledkem jsou pak nejen matky horší kvality, ale též matečníky obtížněji vyjmutelné z plástu. Proto používám takové matečníky jen zřídka. Na rozdíl od těchto, matečníky vystavěné včelami nad mateřími miskami nejsou příliš hluboko v plástu a proto se vyjímají snadno. To jsou většinou matečníky rojové nebo pro tichou výměnu matky. Když takový matečník od včelstva-dárce vyndáte, musíte ho připevnit do plástu včelstva-příjemce. Vyberte na plástu, kam chcete matečník umístit, poněkud větší prostor tam, kde jsou včely aktivní celých 24 hodin, i když se změní počasí (což se na jaře stává). Myslete na to, že matečník musí mít stále teplotu plodového tělesa až do dokončení vývoje matky. Je jasné, že lepší bude prostor v centru hnízda než na jeho okraji. Vmáčkněte matečník do prostoru o něco většího než je on sám, přičemž zmáčknete nějaké okolní buňky. Snažte se, aby byly prázdné. Někdy je ovšem obtížné je najít v prostoru plodových plástů, což svádí k upevnění matečníku k okraji plástu, kde se prázdné buňky najdou snadněji. Když ovšem okolní teplota poklesne, na příklad během mrazivé jarní noci, může se včelí chomáč stáhnout pryč od přidaného matečníku a vyvíjející se matka může uhynout. A teď vmáčkněte zavíčkovaný matečník opatrně do vytvořené prohlubně. Když už je matečník na místě, přesvědčte se, že nic nebude překážet matce ve vyběhnutí z matečníku. Vyčnívá-li matečník příliš nad úroveň plástu, mohou jej včely připevnit ještě k vedlejšímu plástu. Pak je možné, že při kontrole se matečník protrhne. Je-li matečník upevněn správně, upraví včely poničené buňky kolem něj a přistaví jej pevněji k plástu. S trochou praxe bude upevnění matečníku snadné. Některé matečníky je ovšem potřeba převézt na jinou včelnici. Během transportu mohou být matečníky poškozeny kolísáním teploty nebo fyzikálními šoky. Proto nesmí být matečníky drženy mimo úl déle, než je nezbytně nutno a ošetřovány opatrně. Právě zavíčkované matečníky (kdy se larva stále ještě kuklí) jsou mnohem choulostivější na změny teplot a fyzikální šoky než matečníky starší. Když už včely částečně odkousaly vršek matečníku, pak je podle mého názoru transport relativně bezpečný. Někdy převážím matečníky v malé krabičce, která obsahuje kousíčky mycí houby, neboť ty udržují matečníky v pohodlí a brání je proti otřesům. Taky jsem často převážel matečníky v kapse své košile. Někdy se matka vylíhla a vylezla mi na rameno. Abyste získali při výměně matečníků mezi včelstvy rutinu, zkoušejte to na jakýchkoli matečnících, které na včelnici najdete. Na příklad místo obvyklého zničení matečníku se snažte jej vyříznout tak, abyste ho nepoškodili. Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ 25

26 Výběr zárodků evropské včely Apis mellifera pro chov včel (Walter S. Sheppard; American Bee Journal, 2013, č. 2, ) Souhrn: V USA existuje projekt na rozšíření rozmanitosti genetické populace včel, v rámci kterého se zakládají spermabanky se zmrazeným trubčím semenem různých (i evropských) druhů včel. S cílem zavést do populace včel v USA odolnost proti patogenům a nemocem a zvýšit její genetickou rozmanitost pro potřeby chovu, zařadil Managed Pollinator Coordinated Agricultural Project (Projekt na řízení a koordinaci zemědělských opylovačů dále CAP pozn. překl.)) do projektu úkol charakterizovat naše (myšleno americké pozn. překl.) současné včelí genetické zdroje. Americká populace včel je primárně odvozena od včel medonosných, dovezených během velice čilého období mezi lety 1859, kdy byly dovezeny první včely medonosné z Itálie (Apis mellifera ligustica) a r. 1922, kdy US Honey Bee Act (Zákon o amerických včelách medonosných pozn. překl.) následně dovozy včel zakázal. Tato federální legislativa, původně přijatá s cílem zabránit dovozu dospělých včel, infikovaných tracheálními roztoči, byla později rozšířena i na zákaz dovozu včelích zárodků jak ve formě vajíček, tak ve formě spermatu (po objevení zafrikanizovaných včel medonosných v Jižní Americe). Do jisté míry dostál tento zákon svému účelu, protože tracheální roztoči se do roku 1984 v USA neobjevili. Po jejich zavlečení a rozšíření a později i roztočů Varroa (1987) byly zaznamenány velké ztráty jak u chovaných, tak divoce žijících včelstev. Po těchto těžkých ztrátách se ukázalo, že populace divoce žijících včel je geneticky rozmanitější (v poměru k chovaným včelám) a představuje pro obchodní americké včelaře možný chovný zdroj (Schiff et al.,1994). Jako součást pokračujících snah o doplnění americké včelí populace o další genetickou různorodost ze zdrojů Starého světa, se vědci z WSU ve spolupráce s kolegy z USDA-ARS a USDA-APHIS zapojili do sběru a začlenění zárodků několika poddruhů evropské včely medonosné. U mnoha zvířat důležitých pro zemědělství se uchování zárodků ve zmrazeném stavu a umělá inseminace pro chov i množení začala široce využívat. V roce 1944 byla průměrná roční produkce mléka od jedné dojnice menší než 2000 l, zatímco v roce 2007 průměrná roční dojivost přesáhla 9000 l (Capper 2007). I když za tento udivující vzestup mléčné produktivity na krávu není odpovědný jen jeden důvod, významně se na něm podílel výběrový chov a testování potomků, umožněné širokým využitím zmrazování zárodků a umělou inseminací. Navíc byly tyto reprodukční postupy využity ke čtyřnásobnému vzestupu počtu genetického vylepšení mléčného skotu v poměru k přírodnímu páření (Van Vleck, 1981). Zmrazování zárodků a umělá inseminace také hrají roli v chovu dalších zemědělských zvířat, včetně krůt, ovcí, prasat, koní a hovězího dobytka. U medonosných včel se umělá inseminace široce užívá při genetickém výzkumu a při produkci některých chovných matek, určených pro obchodní producenty matek. Tyto uměle oplozené chovné matky jsou použité jako kmenové matky pro speciální obchodní druhy (jako jsou New World Carniolan a Minnesota Hygienic) nebo jako nosi- 26 Obr. 1: Příprava k odběru trubců na včelnici ve střední Itálii poblíž jezera Scanno (L Aquila).

27 Obr. 2: Část výzkumné včelnice v National Institute for Apiculture (Národním ústavu pro včelaření pozn. překl.) Reggio-Emilia, Itálie. Obr. 3: Mřížka před úlem sloužící ke sběru vracejících se trubců A. m. ligustica. telky určitého zvláštního znaku pro křížení (jako je Varroa-sensitive hygiene (VSH)). Zmrazování spermatu včel medonosných je nedostižným cílem, i když některá nedávná vylepšení v metodice nyní dávají možnost pro zařazení této reprodukční technologie jak do chovu, tak do snah o zachování včel medonosných (Hopkins et al., 2012). Italské včely medonosné Apis mellifera ligustica Naše výzkumná skupina odebrala v letech 2008 až 2010 v Itálii vzorky čerstvého spermatu od tohoto podruhu včely medonosné. Sperma pak bylo převezeno do USA a během týdne použito k oplodnění panenských matek italské včely medonosné, získaných od amerických chovatelů matek. Po uvolnění zárodků od USDA-APHIS matky přezimovaly a následně jsme je předali několika spolupracujícím chovatelům matek k vyhodnocení. V roce 2012 odjelo několik členů ze skupiny WSU (S. W. Cobey, B. K. Hopkins, W. S. Sheppard) opět do Itálie a s pomocí profesora Rafaela Monaca (Univerzita v Bari) sebrali včelí sperma ze včelnic mnoha včelařů ve střední Itálii (obr.1). Navíc jsme navštívili Národní institut pro chov včel v Reggio-Emilio v severní Itálii, kde jsou doktoři Marco Lodesani a Cecilia Costi zapojeni do projektu na genetickou charakterizaci endemických včel v Itálii. Spolupracují při tom se včelaři a chovateli matek z celé Itálie, aby mohli charakterizovat místní a regionální populace italských včel medonosných a uchovat tyto včely kvůli dovozu včel jiných poddruhů evropské včely medonosné do Itálie. Podle pravidel Evropské unie se poddruhy včely medonosné a vybrané 27

28 kmeny nebo hybridy (jako je např. Buckfast) mohou prodávat skoro po celé Evropě, bez ohledu na jejich genetický původ ( nebo html). V Národním institutu pro chov včel jsme získali rozsáhlou kolekci spermat od včelích trubců z jejich včelnic (obr. 2, 3). Kromě odebrání čerstvého spermatu určeného k okamžitému použití po návratu do WSU, jsme části spermatu zamrazili pro použití v blízké nebo vzdálenější budoucnosti (obr. 4, 5). Kavkazská a kraňská včela medonosná Apis mellifera caucasica a A.m.carnica Na odběru spermatu od těchto dvou poddruhů jsme pracovali v roce 2012 a v dřívějších letech. Vzhledem k tomu, že byl povolen pouze dovoz spermatu, byly počáteční zkušenosti s genetikou A.m. caucasica z těchto dovozů odvozeny z inseminace dceřiných matek získaných z amerických kraňských kmenů z roku Byly získány dospělé matky, které vytvářely včelstva s 50% genetickým zastoupením kavkazského typu. V roce 2011 byly panenské dcery těchto zkřížených matek oplozeny čerstvě dovezeným kavkazským spermatem, výsledkem byla včelstva, která měla 75 % kavkazských genetických znaků. V roce 2012 byly dcery těchto matek oplodněny zmrazeným spermatem A. m. caucasica, výsledkem čehož byly matky se včelstvy s 87,5 % kavkazských znaků. Několik vychovaných panenských dcer těchto matek bylo ponecháno přirozeně dospět v poloizolované oblasti se včelnicí, kde chovali včely kavkazského plemene. Přirozeně dospělé matky v roce 2012 na několika místech přezimovaly Obr. 4: Vzorky včelího spermatu připravené ke zmrazení. Všimněte si červené a žluté vnitřní značky, která označuje vzorky během zamražení. Sperma je světlehnědá tekutina na dně každé zkumavky. a na jaře 2013 byly vyhodnoceny. Několik přezimovaných matek bylo vybráno jako zakládající matky, které byly v roce 2013 znova oplozeny zmrazeným spermatem A. m. caucasica. Dcery těchto matek z roku 2012 a přirozeně dospělé v prostředí kavkazských včel vychovaly matky a založily včelstva, která v roce 2013 přezimovala. Matky, které byly uměle oplodněny čerstvým spermatem, byly usazeny do plnohodnotných včelstev a přezimovaly normálně. Ale matky, které byly oplodněny zmrazeným spermatem, kladly vajíčka, ze kterých se rodily normální dělnice, ale jejich dlouhověkost jako hlavy státu pro včelstvo (tj. v severním podnebí přes celou zimu) byla nejistá, pravděpodobně kvůli omezenému množství zmrazeného spermatu použitého na oplodnění a možnému poškození, které ovlivnilo dlouhodobé přežití spermií ve spermatéce matky. Ze tří poddruhů, od kterých jsme během minulých 5 let byli schopni dovézt sperma pro chovné účely, se nejvíce využívá Apis mellifera carnica s potomstvem uměle oplodněných chovných matek, které přezimovaly a byly testovány spolupracujícími chovateli matek. V současnosti prodává několik chovatelů matek v Kalifornii linie, které obsahují některé prvky genetického materiálu z našich dovozů v letech Důvodů rychlého zavedení genetického materiálu A. m. carnica vzhledem k A. m. ligustica je několik. Zaprvé, italské včely jsou po více než sto let u amerických včelařů nejpopulárnějším druhem a američtí producenti matek vyvíjeli jejich chovné druhy během dlouhé historie, aby požadavkům včelařů vyhověli. Při vyhodnocení jiného materiálu jsou pak velmi opatrní, jednak kvůli vlastnostem, které u včel chtějí mít, jednak kvůli schopnostem, které se projeví po sloučení dovezených chovů s jejich vlastními. Dále, mnoho producentů matek, kteří dodávají druhy italských včel, cítí potřebu zajistit větší rozmanitost svých chovných linií, aby si mohli dodávat matky (tj. genetický materiál) navzájem. Navíc byly v letech 2004 až 2010 do USA dovezeny stovky tisíc matek italských druhů z Austrálie, u nichž není znám vliv na populaci amerických včel. V případě kavkazské včely medonosné byla zaznamenána možnost na přebudování tohoto druhu v USA pomocí počátečního křížení s včelou kraňskou. Výchozí dovoz sperma A. m. caucasica jsme uskutečnili v roce 2010 a tak jsme měli na vyhodnocení kavkazských včel v našem chovném programu jen velmi omezený čas. Nicméně kvůli zájmu mnoha včelařů a producentů matek připravujeme v roce 2013 částečné uvolnění tohoto materiálu producentům matek. Chov včely medonosné a zárodečná banka Přitom, jak vidíme budoucnost zemědělství, musíme přiznat, že současná zemědělská produkce je vysoce závislá na opylování včelami a jejich kočo- 28

29 Obr. 5: Mražení v akci. Vzorky spermatu jsou vlevo v malé černé nádobce v kontejneru naplněném tekutým dusíkem. Rychlost mražení kontroluje počítač. vání. Sama produkce mandlí vyžaduje na přelomu zimy a jara každoroční opylování více než polovinou chovaných včelstev v USA. Při klimatických nárocích mandloní (více než 80 % světové produkce mandlí pochází z Kalifornie), je nepravděpodobné, že se jejich produkce někdy posune do jiných oblastí USA. Tak je v případě mandloní, potřebě včel, jejich přesunu a vysoké hustotě porostů, nutné spíše mluvit o obchodním včelařském průmyslu. Jestli se někdy v budoucnu zemědělská produkce jiných úrod u farmářů posune k monokulturám v menším měřítku, mohly by pak mít šanci jiné druhy včel a včelaření v místě bude pro opylování hrát větší roli, tak jak je tomu dnes v zahrádkách a na malých zemědělských farmách. Ale v současnosti zůstávají zdravá včelstva kritickým článkem, který má pro zemědělskou výrobu prvořadý význam, a včelaři, vědci a včelařský průmysl pokračují ve snaze najít dlouhodobě udržitelné, bezpečné a účinné možnosti a prostředky, aby byla včelstva plně životaschopná a dobře prosperovala. Mezi 28 poddruhy včely medonosné existují napříč jejich domovinou ve Starém světě rozsáhlé genetické variace jako výsledek rozličného životního prostředí a klimatických podmínek, kterému tyto druhy čelily během mnoha tisíců let. Tak se včely medonosné přizpůsobily podmínkám severní Evropy, středomořského pobřeží, kavkazských hor a subsaharské Afriky a u všech se nashromáždily specifické genetické odlišnosti, které tvoří základ pro rysy přizpůsobení v rámci jejich vlastní historie. V mnoha případech jsou některé rysy více nebo méně žádoucí i z hlediska amerických včelařů. Stejně jako je nežádoucí pro většinu amerických včelařů vysoká rojivost a útočnost u zafrikanizované včely medonosné (odvozené od subsaharské africké A. m.scutellata), na druhé straně je jejich schopnost koexistovat s parazitickým roztočem Varroa bez chemického léčení nebo zásahů včelaře rysem více a více vítaným (Martin a Medina 2004). I když to zůstává iluzivním cílem, jeden ze základních úkolů chovu včel je založení řízené včelí populace, která bude plodná a užitečná z hlediska lidských potřeb a zároveň bude mít vlastnosti, které jí dovolí prosperovat a vydržet bez rozsáhlých zásahů včelaře ve formě insekticidů a léků. Obnovení sbírky původních zdrojů populace, které byly základem pro začátky včelaření v USA, poskytuje pro včelaře další genetický materiál, aby vyhodnotili vlastnosti vedoucí k tomuto cíli. Rovněž konzervace zmrazením poskytuje prostředky, jak plně využít tyto genetické zdroje bez omezení velmi krátkou trvanlivostí čerstvého spermatu. Když hledíme do budoucnosti chovu včel, založení genetické banky pro zárodečný materiál včely medonosné nabízí možnosti, jak mrazením zachovat genetickou rozličnost, existující v rámci zvláštních poddruhů nebo vybraných vrcholně domestikovaných včelích odrůd. V souvislosti s genetickými bankami, které se zakládají pro jiné zemědělské druhy, by včelí banky běžně poskytovaly prostředky pro mnohem snadnější vedení a testování dědičnosti, prostřednictvím čehož se může testovat a hodnotit specifické křížení a rodičovské zdroje, pak mohou být na svou hodnotu pro budoucí chov zpětně vyhodnocené. Banka zárodků včely medonosné také dovolí producentům matek zmrazit vzorky jejich současných chovných linií a použít je znova mnohem později pro nové křížení nebo obnovení chovu. Kryobanky také zaručují snadný transport a výměnu včelího genetického materiálu mezi producenty matek po celé zemi nebo kolem světa (při dodržení správných pravidel a dozoru). V určitém smyslu poskytnou kryobanka a genetická banka prostředky pro chov napříč časem a prostorem a umožní, aby včelí zárodky byly uchovávány po léta nebo desetiletí a pak pro použití rozmraženy, podle toho, co budou diktovat potřeby chovu. Přeložila: RNDr. Bohuslava TRNKOVÁ 29

30 Joe Horner uzavírá chovnou sezonu (Blomstedt, W.; American Bee Journal, 2013, č. 8, s ) Souhrn: Australský včelař má zajímavou metodu, jak cíleně oplodnit chovné matky. Vypouští je na snubní prolety spolu s určenými trubci pozdě odpoledne, kdy volně létající trubci z cizích včelstev se už vrátili do svých úlů. Australský kontinent je tak daleko od USA, že už ani dál být nemůže. Ale pokud jde o včelaření, mají Australané mnoho věcí, které mohou zajímat i Američany. Zatímco my na podzim trpíme chladným počasím a mrazy, na opačné straně zeměkoule je krásné jaro a včely neustále pátrají po nektaru i pylu. V tomto článku je popsána část toho, co jsem se v Austrálii o včelaření dověděl. Joe Horner bere včelaření jako životní poslání. Po dlouhých 47 let hledá efektivní a účinný systém, kterým by vyšlechtil co nejlepší včelu. Izolované oplozovací stanice a umělá inseminace jsou dnes asi nejužívanější metody pro kontrolu páření, ale Joe s nimi nebyl spokojený. Po mnoha letech experimentování vytvořil na své farmě ve Východní Austrálii takový systém páření, že je schopný ovlivnit, kteří trubci se budou pářit s jeho neoplozenými matkami. I když věda zvaná genetika má svůj počátek v polovině 19. století, šlechtil člověk dobytek podle svých požadavků už od dob, kdy byla zvířata domestikována. Gregor Mendl první ukázal, že potomstvo dědí znaky svých rodičů, což ověřoval na hrachu. Napsal v roce 1865 svou seminární práci Pokusy s hybridizací rostlin. Mendl si vybral včelu medonosnou jako další objekt svého pozorování, ale protože dobře nerozuměl snubním letům matek, vyšly jeho pokusy v tomto směru naprázdno. Langstroth učinil první krok k odhalení chování včel zkonstruováním vyjímatelných rámků, ale trvalo dalších osmdesát let, než včelaři dospěli v mistry. Izolované oplozovací stanice na ostrovech nebo v oblastech bez včel se ukázaly jako vhodné, ale bylo velmi obtížné taková stanoviště najít. Jiní včelaři experimentovali tak, že chytili panušku a trubce a umístili je do skleníku nebo do stanu. I když někteří včelaři hlásili, že byli úspěšní, nebylo to nikdy možné zopakovat nebo potvrdit. Teprve když byla vyvinuta ve čtyřicátých letech dvacátého století umělá inseminace, mohl být chovatelský záměr brán vážně. Ovšem inseminace vyžaduje čas, technické vybavení a pevnou ruku. Teprve tehdy dokáže včelař za den inseminovat více matek. Joe věřil, že existuje snadnější cesta pro inseminování mnoha matek vhodných k páření, když ne ze specifického úlu, tak z více úlů podle jeho volby. Joe Horner začal chovat včelstva spolu se svými rodiči na farmě v Mudgee v Novém Jižním Walesu. Chovali i dobytek a Joe pokračuje dodnes v této tradici se svým synem Waynem. Joe už od mládí zkoušel různé techniky chovu matek. Izolovaná oplozovací stanice byla jeho nejúspěšnější metodou, ale vyžadovalo to jezdit do Hay v Novém Jižním Walesu, což je 400 mil daleko od jeho stanoviště v Mudgee. Oblast kolem Hay je bezlesá aluviální rovina, ale i tam měl stálé problémy s dostatečnou izolací včel. V době, kdy nacházel volně žijící včelstva ve zdech starých farmářských obydlí, tamní trubci zasahovali do genofondu jeho včelstev. Při jedné dlouhé zpáteční cestě do Mudgee vykrystalizoval konečně jeden nápad. Rozhodl se, že zkusí vytvořit systém, při kterém bude svoje oplodňáčky držet ve dne v místnosti a pak je snadno přenese ven, až tam nebudou cizí trubci. Intuice přišla pozdě v noci, nebo, lépe řečeno, napadlo to jeho ženu Soňu, která v té době řídila auto. Co kdybychom oplodňáčky umístili do železničního vagonu? zeptala se. Joe myšlenku doplnil: mohl by naložit oplodňáčky do vagonu a držet je tam během dne ve tmě a pak je umístit ven teprve večer, kdy už se cizí trubci vrátili do svých úlů. To by mohlo vyjít. To se událo před 17 lety a od té doby Joe systém zdokonalil tak, že produkoval pouze čistě spářené matky. Měl jsem štěstí, že jsem na své cestě po Austrálii Joa potkal a hodně se od něj naučil. Joe je dobrý organizátor. Nejprve mi ukázal chytře postavený včelín. Byl dvoupodlažní, s medomety v prvním patře tak, aby vytočený med mohl stékat dolů do přízemí. Znamenalo to, že obě patra byla dostupná pro mechanický nakladač. Zase ale nepotřeboval žádné ohřívací zařízení nebo pumpu pro dopravu medu dolů. Přímo u medometů bylo množství plástů připravených pro vytáčení. Každý nástavek byl označený číslem, aby bylo možné sledovat stáří plástů nebo karanténu nemoci. Když pak plást vyndal z medometu, věděl, kam ho vrátit. Pak jsme jeli jeho autem do vyčištěného prostoru asi na polovině cesty do hor. Na tomto místě stála velká bouda a na obou stranách byly tři nákladní vláčky asi 10 m dlouhé. Velké osazené květináče a malé stromky oblast dekorovaly. Joe boudu otevřel a ukázal mi řadu oplodňáčků, kterých bylo dohromady šedesát. Používá oplodňáčky se dvěma plástečky. Když jsou buňky připraveny k líhnutí, plní tyto mobilní oplodňáčky plodem a medem. Každý oplodňáček má v jedné stěně malý otvor a do něj se pohodlně vejde matečník a umístí se mezi dva plástečky. Když už se matka vylíhla a je připravena se spářit, otevřou malé dveře boudy a zapnou motor vláčku. Každý je tažený malou lokomotivou vybavenou nahoře kabelem. Jak se pohybuje dopředu, vytahuje oplodňáčky a ponechává je postupně vyložené v řadě několik metrů od sebe. 30

31 K páření matek dochází okolo 17. hod. Cizí trubci se vracejí do svých hnízd už v hodin. Z toho důvodu Joe pozoruje počty vracejících se trubců, dokud jejich přílety nepoleví. Pak vyjede s oplodňáčky ven a vypustí vlastní trubce ze speciálních trubčích včelstev, která jsou co by kamenem dohodil od oplozovací stanice. Má asi 12 trubčích včelstev, v každém jsou zhruba dva až tři tisíce trubců. Ty drží ve svých včelstvech pomocí výkluzu pro dělnice. A v pět hodin odpoledne jsou trubci, kteří se vyvalí ven z těchto úlů, jedinými potencionálními trubci schopnými páření. Z naší strany ukazuje Joe shromaždiště trubců na druhé straně údolí. V některých dnech se však celé údolí stane jediným trubčím shromaždištěm. Když matky skončí své snubní lety a vracejí se do svých oplodňáčků, stiskne Joe knoflík pro cestu na opačnou stranu. Zaveze oplodňáčky zpět do stínu, kde zůstanou příští den a noc. Po čtyřech až čtrnácti dnech páření (podle počasí) sebere oplodňáčky a zaveze je na jiné stanoviště, kde mohou matky začít klást pár dní před tím, než je vychytí a umístí do klícek. Joe má šest linií včel: italskou z Nového Zélandu, dvě různé kavkazanky, kraňskou a jednu linii včely italské z parku Homer. Poněvadž dovede vybrat rodiče matek, může vstoupit do fascinujícího a komplikovaného světa genetiky. Šlechtí na mednou produkci a mírnost. Pro prodej včelařům-producentům medu zkřížil dvě linie včel a zjistil, že když jsou rodiče použiti oboustranně (tj. italský trubec a kraňská matka a také kraňský trubec a italská matka) není výsledek stejný. Pokud jde o šlechtění v odolnosti proti škůdcům a nemocem, není toho mnoho, co by mohl použít jako výchozí vlastnost v boji proti varroáze, ale zdůrazňuje, že teď se soustřeďuje na hygienické chování a barvu odhazuje. Zaměřuje se na kvalitu, ne kvantitu. Produkuje pouze ve čtyřech etapách asi 1000 matek ročně. Poněvadž jsou dražší, jsou určené hlavně chovatelům matek. Když jsme uzavřeli tamní boudu, vrátili jsme se zpět do údolí a zavedl mne na další stanoviště, které bylo blízko. Joe je i producentem medu a stejně jako většina australských včelařů stále kočuje buď za mednou snůškou, za nasmlouvanou opylovací činností nebo při hledání stále nových zdrojů pastvy. Každé včelstvo je pouze z jedné linie. Sto včelstev z kraňské nebo sto z kavkazské cestují a žijí společně. Toho odpoledne mne vzal do Homer-parku, kde jsme otevřeli pár včelstev. Šokovalo mě, když jsem zjistil, že včelstva jsou stále ve stejném stavu, jak jsem je viděl při dřívějším vytáčení. Byla absolutně klidná a vypadala tak, jako by Joe očistil horní loučky rámků dnes ráno. Ale nebylo to tak. Ukázal mi fotku medníků, které právě odebral z úlů a dovezl do medárny. Místo rámků zaneřáděných voskem i medem byly jeho rámky čisté s výjimkou jednoho medníku, který měl tenký povlak na horních loučkách. Joe mne na to upozornil, a říkal, že pravděpodobně pocházel od matky, která v sobě měla odumřelé sémě. Včely jsou tu šlechtěné, aby neukládaly vosk na horních loučkách rámků, a také neumísťovaly plod do medných plástů. Všechny plásty, které jsem vyndal, byly plné medu. Také organizační schopnosti Joa byly na jeho včelnicích vidět. Každý úl měl označený štítkem s číslem a popisem. Joe přinesl také záznamy z historie každého úlu. Mohl se například podívat na 97F a zjistit, že matka byla sestrou čísla 85F, které bylo o pár úlů dál a obě postihlo před několika měsíci zvápenatění plodu. Během prohlídek pracoval zapálený kuřák a Joe často zadýmal nad horními rámky plástů. Prý jenom proto, aby uslyšel a uviděl reakci včel. Ale nenosili jsme včelařské klobouky a včely ani nenapadlo nás bodat. Joe shrnul ručně včely z plástu a ony létaly kolem jeho holé ruky, jakoby nevěděly, jak použít žihadlo. Jak mi Joe řekl, také se nikdy nerojí. Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ Když se trubci slétají (Vincent Dietemann a Laurent Gauthier; DBJ, 2013, č. 7, s ) Souhrn: Zábavné akce svolávané on-line na poslední chvíli, známé pod anglickým názvem flash mob, vynalezli trubci dlouho před vznikem internetu. Den za dnem vylétají a srocují se na určitých místech, na shromaždištích trubců. Mezi zvířaty a zejména mezi hmyzem mají včely velmi zvláštní metodu rozmnožování. U většiny společenského hmyzu zakládá mladá matka nové hnízdo tím, že zcela sama vychová první generaci. U včel medonosných a některých druhů mravenců vychová naproti tomu stará matka kvůli založení nové kolonie větší množství dělnic. Ve starém hnízdě včely vychovávají mladé matky. Z nich však přežije jen jedna. Ta musí opustit úl kvůli snubnímu letu. A v této chvíli přichází konečně na řadu samečci trubci. Snubní let vede matku k jedinečnému místu v krajině, tzv. shromaždišti trubců. Jak trubci, tak také matka najdou toto místo již při svém prvním letu, aniž by ho někdy předtím viděli. Odkud však vědí, kde najdou svoje pohlavní partnery, zůstává nadále jejich tajemstvím. My můžeme pouze popsat vlastnosti těchto shromaždišť trubců. Vědci jsou schopni shromaždiště lokalizovat tím, že sledují let trubců a matek radarem. U jiných metod nechají vystoupat několik desítek metrů do vzduchu 31

32 meteorologický balón s uvězněnou matkou nebo jinou návnadou. Když balón doletí k nějakému shromaždišti, vystoupají samečci ke zdroji feromonu, přičemž tvoří pod návnadou voj podobný ocasu komety. Jakmile balón přeletí hranice shromaždiště, ocas komety se znovu rozpadne, takže je možné tímto způsobem určit velikost shromaždiště. Trubci vědí od prvního výletu, jak se dostat ke shromaždišti. Dva vědci našli shromaždiště trubců a chytají trubce pomocí sítě a návnady. Nejstarší záznam shromaždiště na jednom místě existuje 197 let Na základě dosud získaných informací můžeme předpokládat, že se shromaždiště nacházejí v blízkosti geografických orientačních bodů, které jdou ze vzduchu dobře vidět. Proto může vzniknout shromaždiště na nějaké holé planině, například vedle volně stojící stavby. V zalesněné oblasti se naproti tomu nachází třeba na mýtině. Je ovšem skutečně těžké tyto příklady zevšeobecnit, poněvadž neznáme parametry, kterými se obě pohlaví nechají vést. Je také možné, že se zvířata orientují podle tvaru horizontu nebo například podle utváření krajiny. Někteří výzkumníci se mimoto domnívají, že příčinou shromažďování trubců na určených místech jsou vzdušné turbulence nebo aktuální teploty nebo že se shromaždiště nacházejí na křižovatkách vzdušných koridorů, které nutí obě pohlaví letět stejným směrem. Místa, na kterých se tvoří shromaždiště, jsou rok za rokem stejná. Nejstarší záznam shromaždiště na jednom místě existuje 197 let a nachází se v Anglii. Na cestě na shromaždiště může být okolo včel. Snubní let lze sledovat odpoledne mezi 13. a 17. hodinou, ale čas se mění a v průběhu sezóny se posouvá. Obvykle opustí trubci úl zhruba hodinu před matkou. Poprvé letí samečci, stejně tak jako panenské matky, k shromaždišti, když je jim sotva týden. Trubci se slétají za jasného počasí, kdy je na obloze jen málo mraků. Mimoto zaplňují shromaždiště teprve při teplotách přes 17 o C a rychlosti větru menší než pět metrů za sekundu. Oba tyto faktory určují rozsah shromaždiště a výšku, ve které se trubci shromažďují většinou se rojí m nad zemí. Průměr činí v průběhu sezóny několik desítek až několik stovek metrů. Důsledkem toho je, že na větší ploše se může nalézat na jedné straně více oddělených shromaždišť nebo jindy se trubci slétají na celé ploše. Leží-li v blízkém okolí více shromaždišť, jsou spojeny vzdušnými koridory. Těmi obě pohlaví prolétají, aby se od svého úlu dostali k místu kopulace. Přitom sledují naváděcí systémy, jako jsou ulice, elektrické vedení nebo změny lesa, ale zdá se, že nepřelétávají žádné holé planiny. Obě pohlaví mohou vyhledat shromaždiště do vzdálenosti sedmi až osmi kilometrů, avšak zpravidla si vyberou takové, které je vzdálené méně než kilometr. Většinou dávají trubci přednost jednomu shromaždišti v blízkosti svého včelstva a vyhledávají ho častěji než ostatní. Než se vrátí, létají trubci v průměru asi 22 minut. Celkově se vydávají na cestu třikrát až čtyřikrát denně. Během přestávek se často stává, že si trubci vyberou cizí úl, dělnice je tam však snáší. Naproti tomu mladé matky létají ve stejném období jen jednou. Vícekrát jen ve vzácných případech, kdy je 32

33 málo partnerů. Kolik samečků dorazí k matce, záleží na druhu a rase včel. Průměrný počet se pohybuje mezi jedním tuctem u evropských včel a stěží třiceti u asijských včel zlatých. Jakmile trubci objeví matku na shromaždišti, sledují ji a zkusí se s ní spářit. Přitom vzniká již zmíněný ocas komety ze bzučících trubců. Samečci, kteří letí na špici ocasu, mají největší šanci se s matkou spářit. Přiblíží-li se trubec dostatečně blízko k matce, uchopí svou partnerku, zavede svůj falus do jejího pohlavního otvoru, nakloní se dozadu a pak padne mrtvý k zemi. Mise úspěšně splněna. Po něm čekají další trubci na to, aby opakovali jednání svého druha a letěli vstříc stejnému osudu. Včelař může shromaždiště najít pomocí kamene Setkání několika tisíc trubců na shromaždišti snižuje pravděpodobnost, že se spáří příbuzná linie, což se může u včel medonosných projevit velmi negativně. Ve skutečnosti dorazí na shromaždiště trubci a matky z mnoha kolonií. Takže se můžou sejít samečci z 20 až 200 včelstev, což zaručuje dobrou genetickou rozmanitost. Mimoto snižuje skupinový efekt riziko jednotlivce, že padne za oběť dravci. Kromě toho shromaždiště trubců umožňuje matce více spáření, jelikož se setká ve stejnou dobu na stejném místě s mnoha trubci současně. Ovšem trubčí shromaždiště je nevhodné ve chvíli, kdy v jednom a tom samém regionu společně žijí různé druhy včel, jako je tomu v Asii. Tam by se mohli trubci rychle nechat zlákat na falešnou stopu, protože matky všech druhů včel vylučují stejné feromony. Z mimodruhového páření by ale žádný životaschopný potomek nevznikl. Aby se zamezilo příchodu takového nechtěného potomka, jsou shromaždiště trubců prostorově i časově oddělená. Vše- S dovolením, pane trubec! Z vnějšku jsou trubci nápadní již díky svému velkému kulatému tělu a obrovským očím. Od dělnic se liší nejen svým pohlavím, ale také třináctičlánkovým tykadlem a neexistencí hltanových a voskových žláz. Větší velikostí těla se vyznačovali již první trubci. Trubčí buňka je s průměrem okolo 6,9 mm a hloubkou okolo 16 mm zřetelně větší než dělničí buňka (5,4 11 mm). Na decimetr čtvereční se vejde jen asi 600 trubčích proti 800 dělničím buňkám. Aby samčí larvy svoje buňky také zaplnily, budou o ně dělnice pilněji pečovat: Dostanou zhruba pětkrát víc potravy než larvy dělnic. V důsledku toho váží čerstvě vylíhnutý trubec okolo 290 mg, naproti tomu dělnice jen 120 mg. Plod trubce bývá ovšem napaden varroázou asi osmkrát častěji. To může vést k zřetelnému úbytku jejich hmotnosti, pokud se ovšem dožijí dospělosti. Včelaři rádi používají trubčí rámky jako lapače roztočů. Dělnice krmí trubce ještě několik dní po vylíhnutí. Už po týdnu si však hledají potravu sami v medných buňkách. V chladných dnech pomáhají trubci hnízdu udržovat teplotu plodu. Přitom starší trubci vyhřívají aktivně své tělo. Ovšem činí to především pro sebe, ne pro plod. Rozsah chovu trubců závisí na síle včelstva. Čím víc má včelstvo včel, tím víc vychová trubců. Silná včelstva se můžou dobře postarat o až samečků. Poněvadž trubci potřebují asi 40 dnů k dosažení pohlavní dospělosti, musí včelstva začít s chovem trubců zhruba tři týdny před chovem včelích matek. Když se trubcům nepodaří spářit, žijí pak v průměru 30 až 40 dní. Můžou ale také přežít několik měsíců. V pozdním létě nebo na podzim jsou ovšem ze včelstva vyhozeni. U některých druhů divokých včel pomáhají trubci dokonce i opylovat rostliny. Když se na květech zásobují nektarem, přenáší pyl z jednoho květu na druhý. U některých druhů přelétávají samečci mimoto při hledání samičky sem tam po snůškových pramenech a přispívají přitom k opylování. Tak například samečci Peponapis pruinosa, kteří jsou důležitými opylovači tykví. 33

34 Při jednom pokusu na jednom shromaždišti pronásledují trubci přivázanou matku, aby se s ní spářili. obecně se trubci asijských druhů neslétají jako naše včely medonosné ve volném vzdušném prostoru, nýbrž kolem stromů. Ale zatímco samečci jednoho druhu si vyberou stromy, které z lesa přečnívají, trubci jiného druhu se činí u stromů na okraji lesa. Další letí do lesa. Aby si šli navzájem z cesty, přilétají matky a trubci rozdílných druhů na místo v odlišnou denní dobu. Včelaři nepotřebují nutně vědět, kde se shromaždiště nachází. Včely si ho najdou samy. Je ale nadmíru fascinující pozorovat, jak skupina trubců sleduje matku a přitom si představit, že páření matek je jen začátek jejich vlády vlastnímu včelstvu. Protože jen velmi málo včelařů má přístup k radaru, musí zpravidla použít jinou metodu, jak shromaždiště najít. Jedna možnost spočívá v tom matku uvěznit a připevnit na balón. Lidé se cvičeným sluchem můžou někdy zaslechnout bzučení trubců, když letí nízko nad zemí. Aby bylo jisté, že tam trubci skutečně jsou, hází se přitom do vzduchu malé kameny velikosti matky. Protože trubci také používají své velké oči, objeví na obloze siluetu matky a někteří se na kámen vrhnou dřív, než zpozorují podvod. Komplikovaný a vzhledem k nepřátelům a nečasu nebezpečný pářící systém včel medonosných má tu výhodu, že se zvýší možnosti nových kombinací genotypu. Proto může být potomstvo případně lépe přizpůsobeno okolí. Včely nám tímto způsobem ukazují, že budoucnost vzniká z náhody a rozmanitosti. Tuto rozmanitost musíme pro naši planetu za každou cenu zachovat. Přeložil: Ferdinand SCHENK Diploidní trubci (Job van Praagh; DBJ, 2013, č. 7, s. 15) Souhrn: Trubci se zpravidla líhnou z neoplodněných vajíček. Jsou také takoví, kteří vznikají z oplodněných vajíček. Ti jsou dělnicemi ponejvíce velmi rychle odstraňováni. Fenomén incestu u lidí byl dříve v královských rodech častý. Že svatba mezi příbuznými není nic dobrého, se ukazuje u jejich potomků, velmi často nemocných. Také včely mohou incestem trpět. Čím víc je trubců, kteří se s matkou spáří, s ní úzce příbuzných, tím větší jsou škody. Pokud je matka oplodněna výhradně vlastními trubci, plodové plochy obsahují polovinu prázdných buněk. Jak dochází k mezerovitému plodu? Abychom to pochopili, musíme se obrátit na genetické určení pohlaví včel. Výjimky z pravidla Položí-li matka neoplodněné vajíčko, vylíhne se z něj trubec. Samčí včely mají jen jednu jednoduchou, tedy jednu haploidní sadu chromozomů. Dostali jen genotyp své matky. Oplodněná vajíčka nesou naproti tomu dvě sady chromozomů, přičemž každá sada pochází od jednoho z rodičů. Mluvíme pak o diploidní sadě chromozomů. Z takových vajíček se líhnou jedinci samičího pohlaví, tedy dělnice a matky. Z tohoto pravidla existuje ovšem jedna 34

35 Levá matka byla oplodněna svými vlastními trubci (druhý řádek). Vzniká asi polovina diploidních trubců. Pravá matka byla oplodněna cizími trubci. Pak se neobjevuje žádný mezerovitý plod. Různé barvy nám slouží k určení pohlaví pro různé varianty genu. výjimka. Diploidní trubci mají stejně jako dělnice dvojitou sadu chromozomů. Na chromozomech jsou uloženy všechny informace, které určují vývoj jednotlivce. Nejmenší jednotky dědičných informací na chromozomech jsou geny. Mohou se lišit v různých variantách, tzv. alelách. Snad si někdo vzpomene na školní léta a pokusy Georga Mendela s hrachem. Tady obstarává jedna varianta genu, že hrách je zelený, druhá varianta, že hrách je žlutý. Jiný gen zase má na starosti, že hrách je buď hladký, nebo svraštělý. U včel existuje na chromozomu číslo 8 gen, který rozhoduje o pohlaví včely. Tento gen se vyskytuje v 18 variantách. Pokud včela má dvě varianty tohoto genu, bude z ní samičí jedinec. Nese-li naproti tomu jen jednu variantu tohoto genu, bude z ní trubec. Pokud neoplodněné vajíčko vykazuje jen jeden chromozom 8, existuje jen jedna varianta genu, takže se z ní vyvine samčí jedinec. Je ovšem možné, že u oplodněného vajíčka se na obou chromozomech vyskytuje táž varianta genu. Pak se z oplodněného vajíčka vylíhne diploidní trubec. V přírodních podmínkách diploidní trubec nikdy nedosáhne dospělosti. Dělnice rozeznají diploidní samčí larvy a krátce po vylíhnutí je sežerou. Jako následek vznikají v plodové ploše zřetelné mezery. Pokud se matka spáří výhradně se svými syny, vylíhne se z celkového množství vajíček polovina diploidních trubčích larev (viz grafika). Vysvětluje se to tím, že do hry vstupují jen dvě varianty odpovídajícího genu. Matka předává vajíčkům právě jen jednu z jejích obou variant. Její synové z neoplodněných vajíček tím vykazují jen jednu z obou variant. Spojí-li se spermie nějakého syna s vajíčkem matky, pravděpodobnost je pak právě 50%, že na chromozomu číslo 8 bude tatáž varianta genu. Čím více cizích trubců se spáří s matkou, tím menší je nebezpečí, že se mezi nimi najde několik trubců, kteří sdílí s matkou tutéž variantu pohlavního genu. Tím, že dělnice rozeznávají a včas odstraňují diploidní trubce, zůstává v jedné populaci zachováno množství variant genů. Když nějaká populace disponuje mnoha různými variantami genů, mluvíme všeobecně o genetické rozmanitosti. Objeví-li se při liniovém chovu mezerovitý plod, je to pro chovatele signál, že se naléhavě musí postarat o obnovení genů. Včelstva s mezerovitým plodem, který má původ v úzké příbuznosti, mají především v letních měsících menší plodové plochy. Vlastnosti trubců V laboratoři můžeme uchovat diploidní trubčí larvy od prvního až do druhého larválního stadia; následně je tedy můžeme chovat ve včelstvu. Díky této formě umělého chovu máme údaje o dospělých diploidních trubcích a srovnání s normálními trubci. Oba typy trubců jsou po vylíhnutí stejně těžké, pokud je včelstva ošetřují v trubčích buňkách. Pokud jsou oplodněná vajíčka položena do dělničích buněk, pak jsou takoví trubci lehčí, než trubci z trubčích buněk. Čas do pohlavní zralosti je u diploidních trubců po vylíhnutí delší. Varlata jsou menší, mají sotva polovinu semenných kanálků, které jsou navíc zřetelně kratší. Jejich spermie mají dvojitou sadu chromozomů a mají schopnost oplodnit. Takto vzniklé dělnice mají trojitou sadu chromozomů a jsou schopné života. Přeložil: Ferdinand SCHENK 35

36 Fitness faktory (Dr. Gudrun Koeniger, prof. Nikolaus Koeniger; DBJ, 2013, č. 7, s ) Souhrn: Vysoce hodnotní trubci se neurčují jen podle plemenné knihy. Matka, aby založila silné včelstvo, potřebuje vitální spermie. Co ovlivňuje kvalitu spermatu? Chovu mladých matek věnují včelaři mnoho námahy. Trubcům se však přitom většinou mnoho pozornosti nevěnuje. Výběr trubčího včelstva je ale velmi důležitý. Jakou kvalitu má trubčí sperma, zůstává však dosud mimo pozornost. Toto téma se jen vzácně objeví v centru pozornosti vědců. O vlivu podmínek chovu na trubce existuje jen málo vědeckých podkladů. Vychází se z toho, že se oplodňují pouze ty matky, které jsou nejvíce fit. Výsledky, které omezují platnost tohoto tvrzení, jsme poznali teprve nedávno. Obr. 1: Při náletech na matku krouží trubci v divokých piruetách. Nepříznivé počasí Zjistíme-li při kontrole, že mladá, čerstvě spářená matka je trubcokladná, musíme ji vyměnit. Při zjišťování příčin její trubcokladnosti se obvykle zjistí, že semenný váček, tzv. spermatéka, je spermiemi naplněna jen nedostatečně. Dobře oplodněná matka má semenný váček naplněný čtyřmi až šesti miliony spermií. Pokud jich má méně než , je trubcokladnost následkem malé zásoby spermií. Častou příčinou jsou špatné povětrnostní podmínky během periody páření. Pokud matka nemůže ve stáří 10 až 20 dnů kvůli špatnému počasí vyletět, dojde jen k několika spářením a následně začíná klást. Počet spermií je pak často tak malý, že jejich zásoba nestačí. Je těžké najít jiné příčiny. Jak vyplývá z pokusů badatelů v Halle, Oberurselu i Francii, matka se páří mnohokrát. Množství uložených spermií však nemůže znát. Spářila-li se dostatečně často, opouští trubčí shromaždiště a vrací se do svého úlu. Za přirozených podmínek je tento systém velmi spolehlivý. Trubci, kteří na trubčím shromaždišti v konkurenci deseti tisíc jiných matku dohonili, jsou většinou úplně zralí a fit. Pokud dochází při chovu trubců k poruchám, je také možné, že samečci, kteří se k pohlavnímu styku dostavili, nemají žádné spermie nebo jen velmi málo, i když jsou jinak zcela schopni konkurence. Páření s takovými trubci sice mladá matka započítává, ale v důsledku vede k nedostatečným zásobám spermií. Bylo již vícekrát pozorováno, že matka vracející se ze snubního letu s oplodňovacím znaménkem, kladla už po třech dnech, ale ve spermatéce neměla žádné spermie. Spermie reagují na vedro Počet spermií u trubců se v takovém případě redukuje o více než 90 %. Průměrný počet spermií u trubců se pohybuje mezi třemi a více než deseti miliony. Je to nejen u trubců, kteří byli odchyceni na shromaždišti, ale i u stejně starých trubců, kteří ve stejný čas zůstali ve včelstvu. Aby se zjistilo, zda tyto rozdíly v počtu spermií vedou k odpovídajícímu podílu paternity ve včelstvu, bylo v institutu v Halle a Oberurselu oplodněno osm matek čtyřmi ml spermatu. Přitom po jednom ml pocházelo od dvou trubců a po 0,5 ml od čtyř dalších trubců. Ve všech případech měli trubci, kteří matkám poskytli po jednom ml, více potomků než ti, od kterých se použila jen polovina. Tento výsledek byl nezávislý na tom, ve kterém pořadí bylo sperma poskytnuto. Z toho plyne, že je důležité hledat faktory, které ovlivňují počet spermií u trubců. Vedro, velikost a varroa Spermie mnoha zvířat reagují citlivě na vedro. Takže je jasné, že je třeba zkoumat vliv teploty i na tvorbu spermií u trubců. Bioložka Sophie Ziegler-Himmelreich zkoumala v r v Institutu Obr. 2: Oplodňovací orgán trubce. 36

37 Graf vlevo: Čím větší trubec, tím větší počet spermií. Graf vpravo: Pokud jsou trubci ve fázi plodu vystaveni vyšším teplotám, klesá počet jejich spermií. Graf 1: Počty spermií menších a větších trubců a varroáza. für Bienenkunde v Oberurselu, jak působí odchylka od normální teploty 34,5 C na tvorbu spermatu u trubců ve fázi kukly. Kukly drželi až do vylíhnutí při teplotě o 1,5 C nižší, než obvykle. Jiné ohřáli o 1,5 C víc, než je běžné. Vylíhnuté trubce označili a vložili do včelstva. Ve stáří dvanácti dnů u nich zjišťovali počet spermií. Skupina trubců, kteří byli ve fázi kukly drženi při nižší teplotě, měla počet spermií zhruba o 10 % nižší, než kontrolní skupina. Skupina trubců, kteří byli drženi při 36 C, tedy o 1,5 C výše, než je normální teplota plodu, měla jen několik jednotlivých spermií. Tito trubci byli jinak zcela normální a vylétali k páření. Dočasné ochlazení mělo tedy jen drobné následky. Ohřev snižoval oproti tomu počet spermií o více než 90 %. V Brazílii zkoumali trubce, kteří ve stavu kukly staré patnáct dnů byli po dobu 80 minut vystaveni teplotě kolem 45 C. Takové teploty se mohou vyskytnout ve včelstvu při nesprávném kočování. Trubci se vylíhli normálně, jen jejich spermie byly poškozené. Na řezu pletiva se nacházely spermie se změněným buněčným jádrem. Navíc se objevovaly obrovské spermie, které nejsou schopné oplodnit matky. Nevíme také, zda spermie nepoškozuje přehřátí trubce po jeho vylíhnutí. Pro praktický chov je tato otázka velmi důležitá. Bylo by také dobré vědět, jak dlouho může být trubčí plod, popř. dospělí trubci vystaveni určité teplotě, aniž by spermie došly úhony. Další faktor, který ovlivňuje počet spermií, je velikost trubců. Velcí trubci mají více spermií než malí. Velikost trubců závisí ve značné míře na velikosti buněk, ve kterých byly larvy vychovány. Existují tedy trubci od trubcokladné matky, odchovaní v dělničích buňkách, značně menší, než trubci odchovaní v buňkách trubčích. Při dobré péči jsou trubci fit Nemáme zatím žádné údaje o tom, jak nedostatečné zásobování larev působí na rozmnožování prvopohlavních buněk spermií. První upozornění vzešlo z výzkumu prof. Vasfiho Gencera a prof. Cetina Firatliho z r Badatelé vyšli z toho, že plod bezmatečného včelstva ve srovnání se včelstvem s matkou, včely hůře ošetřují. Při tomto výzkumu bylo oplodněno sedm matek 8 ml spermatu od trubců z normálních včelstev s matkou, a sedm matek stejným množstvím spermatu od trubců z bezmatečného včelstva. Do spermatéky matky doputovalo v průměru o jeden milion spermií více od trubců z normálních včelstev, než od trubců z včelstev bezmatečných. I varroáza může ovlivnit kvalitu spermatu. Podle výzkumů z r se počet spermií lehce snížil, pokud trubčí kuklu napadl jeden roztoč. Takto napadení trubci podávali přesto dobrý letový výkon. Je-li trubčí kukla napadena dvěma roztoči, redukuje se počet spermií a letový výkon o 50 %. Praktický význam Jak důležité jsou tyto výsledky pro včelařskou praxi? Mohly by vzniknout škody při kočování nebo při ošetření proti varroáze? Jsme na pochybách, zda tzv. hypertermická metoda, při které se trubčí plod ohřívá a varroa teplem ničí, neudělá více škody než užitku. Pokud bychom při tomto ošetření spermie poškozovali, bylo by lépe trubčí plod zničit. Také při kočování se včelstvy se může včelstvo snadno přehřát, protože přívod čerstvého vzduchu je omezený a ochlazující vody může být ve včelstvu tak akorát. Ohřátí včelstva až na 40 C a na několik hodin není nic vzácného. Dělnice vesměs neutrpí žádnou škodu. Také trubci transport přežijí. Dodnes ale chybí výzkumy, zda přežívají spermie, nebo zda, jak se domníváme, jsou poškozené. Bylo by důležité to vědět! Nakonec by se dalo říci, že existují dvě vlastnosti trubců i matek, které mohou způsobit problémy. Předně: matky neměří množství přijatého spermatu, ale počet spáření. Za druhé: trubci bez spermií, nebo s méně hodnotnými spermiemi mohou být na trubčím shromaždišti plně schopni konkurence. Poznatky o tom, co ovlivňuje kvalitu trubců, jsou dosud velmi omezené. Při chovu trubců ale platí pravidlo: kvalita, nikoliv kvantita. Přeložil: Ferdinand SCHENK 37

38 Výběr rodičů? To je dnes už minulost (Agnes Fayet; Abeilles & Cie, 2013, č. 3, s. 25) Souhrn: U včely medonosné nezávisí chování dělnic k vajíčkům na tom, zda matka byla oplozena jedním nebo více trubci nebo zda se jedná o vajíčka nakladená matkou či fyziologickou trubčicí. U jiných druhů sociálního hmyzu ovšem takové chování pozorováno bylo. Podle teorie genetického výběru rodičů u sociálního hmyzu žijícího v kastách, kde se všechno točí kolem jedné matky oplodněné více samci, jako je včela medonosná, se dělnice automaticky stávají neplodnými dochází k autoinhibici reprodukce. Dále se také předpokládá, že v případě, kdy je matka oplodněna pouze jedním trubcem, dělnice mají Všech 18 matek bylo přidáno do 18 různých včelstev chovaných na Wellesley College (18. května dá se říct 8 týdnů před realizací testu s tím, že bylo dokázané, že dělnice v úlu byly dcery matek později vrácené do původních úlů). Aby vědci ověřili dopad umělé inseminace zkoumaných matek na sexuálně inhibiční chování dělnic, testy byly provedeny také na matkách, které nahradily ty původní a byly oplodněny přírodní cestou (předpokládáme tedy, že více trubci). Abychom zjistili, jak se dělnice budou chovat k vajíčkům nakladeným různými matkami, provedli vědci analýzy chování dělnic pozorováním jejich vztahu ke snůšce (od matek inseminovaných jedním trubcem, inseminovaných směsí spermat více trubců a přírodně inseminovaných). Kromě toho analyzovali i typ vajíček vajíčka nakladená matkami a dělnicemi. Vědci pozorovali pokusná včelstva po 24 hodin a poté museli konstatovat, že typ oplození ani vajíček nijak neovlivňuje jejich životaschopnost. Podle vědců tedy parenterální selekce (tj. výběr rodičů pozn. př.) neovlivňuje rozvoj vaječníků u dělnic. Tento typ chování se nerozvíjel ani tendenci spíše inklinovat k vlastnímu potomstvu než k matce. Podle této teorie se předpokládá, že by mohlo docházet k útlumu chemických inhibitorů reprodukce dělnic, což by se mohlo projevit přímou reprodukcí (dělnice by začaly klást samy), a to si rozhodně nepřejeme. Vědci z Cornellské Univerzity a Wellesley College předvedli současné studie, které jasně dokazují, že teorie o rodičovském výběru vlastně vůbec není podložená. Pracovali s 18 matkami, které všechny pocházely ze stejného chovu (Glenn Apiaries, Fallbrook, Canada). Všechny matky byly uměle oplodněny. Devět matek bylo inseminováno spermatem pocházejícím pouze od jednoho trubce, druhá polovina se inseminovala směsí od 15 trubců pocházejících z 20 původem odlišných rodů. Plemeno včely, které bylo na pokus použito, byla Apis mellifera carnica. Všechny matky byly ve výsledku oplozeny naprosto shodným množstvím spermatu (1 mikrolitr na matku). Přenesená vajíčka po 24 hodinách Vajíčka, která byla snesená matkou a dělnicí vypadají i 24 hodin po přenesení stejně. OL: Vajíčka snesená matkou WL: Vajíčka snesená dělnicí Z každé kolonie bylo přeneseno 30 vajíček obou typů Kolonie 1: SDI Vajíčka matky, která byla oplodněná spermatem jednoho trubce Kolonie 2: MDI Vajíčka matky, která byla oplozená směsí spermat více trubců Kolonie 3: NAT Vajíčka matky přírodně oplozená (více trubci) 38

39 v úlech, kde byly matky inseminované abnormálně pouze jedním spermatem. Dělnice byly dokonce vystaveny situaci, kdy se musí rozmnožovat přímo z kolonie, která má normální matku, byla matka odebrána, takže včelstvo osiřelo (přírodní důvody oslabení, nemoc, stáří). Ani v tomto případě se teorie nepotvrdila. Uvědomme si, že stejný typ parenterální selekce byl také zaznamenán v otázce týkající se Dolichovespula saxonica (Bonckaert 2011 vosa saxonská) a také u Leptothorax acervorum (Hammond 2003 červený mravenec). Přeložila: Tereza VOJTĚCHOVÁ Genetika nebo epigenetika? (Laurent Gauthier; Abeilles & Cie, 2013, č. 3, s ) Souhrn: Prostředí může velice výrazně ovlivňovat genetické projevy jedince tedy i to, jak bude vypadat a jak se bude chovat. Tyto modifikace některých jedinců jsou v principu vratné, ale výjimečně nastane situace, kdy je rodiče předávají potomstvu stanou se dědičnými. Úvodem Chov včelích matek a jejich následné oplodňování se pro některé včelaře rychle stane vášní, protože je velice rychle možné pozorovat výsledky práce. V principu jde o to, že se včelař snaží získat matky, které dokážou založit produktivnější a klidnější kolonie, které jsou zároveň odolné proti nemocem. Aby včelař mohl tuto práci provozovat, musí znát alespoň základy reprodukční biologie včel a také základy jejich genetiky. Co nás zajímá, jsou jednotlivé kombinace genů přesněji řečeno nás zajímají různé verze genů (alely), které nese včelí matka a spermatozoidy trubců vstříknuté po oplodnění do matky. Kombinace alel je zodpovědná za to, jaká kolonie ve výsledku bude. Nicméně současné údaje jasně dokazují, že klasická dědičnost znaků z rodičů na potomky není ani u rostlin natož pak u zvířat tak přímá a jednoduchá, jak si vědci mysleli, protože právě prostředí je velice důležitým faktorem, se kterým je nutné počítat. Vědci zjistili, že ve výsledku prostředí může ale nemusí ovlivnit charakter zkoumaných subjektů buď po stránce vzhledové, nebo z hlediska chování (tomu se říká fenotyp). Příležitostně se vliv prostředí může zafixovat tak silně, že se jeho vlivy začnou promítat do dalších generací avšak bez změny genetického kódu. Mechanizmy, které v této hře hrají roli, daly vzniknout novému studijnímu oboru, kterému se říká epigenetika a modelovým živočichem pro výzkumy se stala právě včela medonosná. Tak jako v následujícím případě zavedení nových technik umožňuje rozšířit pole našich znalostí. Stejně tak jako den, kdy byl objeven mikroskop, který nám umožnil spatřit kouzlo mikrobiálního světa, nám nové techniky genetické analýzy nabízejí nový pohled na základy dědičnosti. Například když byl zmapován celý lidský genom, bylo zjištěno, že za kódování bílkovin je zodpovědné jen velice malé množství DNA (okolo 2 %). Zbylých 98 % DNA zatím vypadá celkem neužitečně ví se, že má něco společného s dlouhodobou dědičností, která přispívá k vývoji druhu během let a jinak se zdá být DNA popelnicí. Dnes se má za to, že nedekódovatelná část DNA hraje aktivní roli při kontrole projevu genů takže na rozdíl od zastánců teorie vše je naprogramované (vrozené) se dnes začíná formovat nová vize, která je odlišná, protože připouští možnosti dědičnosti založené na zkušenosti a prostředí (získané). 39

40 Co je to tedy epigenetika? Každá buňka těla má stejnou dědičnou (genetickou) informaci, která je předávána jedinci při fúzi gamet (oplodnění vajíčka). Naproti tomu u buněk dospělého jedince lze pozorovat veliké rozdíly. Například buňky kůže jsou naprosto odlišné v porovnání s podlouhlými buňkami nervového systému, které jsou schopné přenášet vzruchy. Na druhou stranu ale zase víme, že včelí dělnice může mít totožnou dědičnou informaci jako včelí královna, avšak jejich vzhled je diametrálně rozdílný. V principu jde o stejnou věc, jako kdybychom porovnávali larvu a dospělce mají naprosto identický genetický kód (protože jde o jednoho jedince) a přesto jsou tak odlišní jen proto, že se momentálně nacházejí v jiné životní etapě. Rozdílné formy můžeme pozorovat také u mravenců v závisti na kastách, do kterých spadají, nebo třeba na mšicích lze pozorovat formu okřídlenou a neokřídlenou. Tento fenomén se také velice často vyskytuje v rostlinné říši: například břečťan vytvářející květy, které medují v období podzimu, má listy odlišného vzhledu než mladá ještě nemedující rostlina. Epigenetika je tedy odvětví vědy, které vysvětluje, jak je možné, že dva geneticky totožné organizmy mohou být velice odlišné, co se týče morfologie nebo funkce. Jak tedy prostředí může ovlivnit projevy genů? Fakt, že můžeme pozorovat vzhledové odlišnosti mezi dvěma jedinci s identickým genetickým kódem (například larvou a dělnicí) je spojovaný s tím, že funkce některých genů jsou aktuálně aktivní, zatímco funkce jiných je zablokována. Tato hra na projevy a blokádu některých genů dále řídí zejména diferenciaci (rozrůzňování) různých typů buněk v těle jedince. Je například zodpovědná za to, že se embryonální kmenová buňka vyvine zrovna v buňku kůže a ne v buňku kostní dřeně. V dnešní době je možné uměle ovlivnit buněčnou diferenciaci kmenových buněk pocházejících z již dříve diferenciovaných tkáňových buněk pro potřeby genetiky in vitro. To otevírá početné možnosti v lékařství, které dále umožňují regenerovat tkáně poškozených orgánů a tak dát naději nemocným lidem. Právě za tento objev byla udělena Nobelova cena v roce 2012 japonskému vědci Shinya Yamanaka a Britovi Johnu Gurdonovi. Projev, stejně tak jako zablokování genu může být ovlivněno prostředím, a proto se může odrazit na genetickém kódu jedince tím, že bude tvořit různé fenotypy (velikost, vzhled, chování ). Pokud toto řízení prostředím funguje na jednotlivých organizmech (včelách), podívejme se také na společenství (kolonii) Je to prostředí, kdo ve výsledku řídí genom jedince. Jaké mechanizmy jsou za tyto projevy zodpovědné? Velké množství vědců se zabývá studiem mechanizmů, které jsou zodpovědné za regulace genů. Jako modelový organizmus většinou využívají právě včely. Epigenetické mechanizmy vyvolané prostředím nemění sekvenci molekuly DNA (struktura skládaného listu) tak, jako to dělají mutace, ale vkládají do ní signalizační panely ve formě chemických změn, které jsou pak buňkou vyjádřeny ve formě projevu buňky. Některé panely blokují aktivitu genů, jiné naopak umožňují genům fungovat. Schéma, které je zobrazené na obrázku číslo 2 ukazuje, jak molekula DNA reaguje na signál vyslaný prostředím (zde jde o feromon). Když se experimentálně zablokuje umístění těchto signálů, organizmus může odpovědět velice překvapivě. Tímto způsobem vědci R. Kucharski a jeho spolupracovníci dokázali, že při zablokování genu, který kóduje protein připojující signalizační panely (metylací) na DNA, larva, která se měla stát dělnicí, se vyvine v královnu. Z toho vyplývá, že obyčejné zablokování genu má stejné výsledky, jako podání proteinu royalaktinu obsaženého ve velkém množství v mateří kašičce. Tato práce nám demonstrovala, že epigenetické mechanizmy hrají naprosto zásadní roli při vývoji všech živých bytostí. Uvědomme si, že všechny epigenetické mechanizmy, které platí pro včely, fungují naprosto stejně 40

41 u dalších tvorů včetně člověka. Za předpokladu, že byly zachované v průběhu celé evoluce, jsou to právě ony, které hrají zásadní roli při evoluci druhu a také při přizpůsobování se prostředí, ve kterém se tento druh nachází. Epigenetické modifikace jsou vratné a dodávají živým bytostem tvárnost a schopnost přizpůsobovat se Naprosto nejzajímavější příklad byl jak už to tak bývá opět demonstrován na včelách. V této studii vědci dokázali nalézt rozdíl v mozku mezi krmičkami a nositelkami. Pokud jsou některé nositelky donuceny stát se opět krmičkami, můžeme pozorovat, že epigenetické modifikace se opět vrátí k původnímu nastavení krmiček (pokud si vybereme vzorek včel z plodiště kolonie, část nositelek se postupně začne vracet ke své dřívější roli krmičkám, protože je potřeba krmit larvy. Lze to pozorovat zejména na vývoji jejich hypopharyngeálních žláz). Tato zkušenost dokazuje zvratnost epigenetických značek na chromozomech, fenomén, který umožňuje jedinci dokonale se přizpůsobit s ohledem na aktuální požadavky prostředí. Je jasné, že dělnice jsou permanentně podrobovány změnám v kolonii, na které musí flexibilně odpovídat tím jsou způsobeny změny v jejich chování. Vztaženo na člověka to znamená, že reverzibilita epigenetických mechanizmů dává naději nemocným, protože vědci se ji snaží využít k léčbě psychických poruch lidí, nebo třeba rakoviny. Obraz prostředí se může přenášet na potomky Podle Mendelových zákonů odvozených na základě výzkumu prováděném na rostlinách hrachu víme, že geny respektive jejich varianty (alely) jsou zásadní pro dědičnost. Podle tohoto pravidla je genetika čistě závislá na genetické informaci rodičů. Je ale zajímavé, že současné studie dokázaly, že prostředí může na rostlinné i zvířecí rodičovské organizmy zapůsobit tak silně, že se změny projeví v genetickém kódu potomků, přestože nejsou zaznamenány v genetické informaci rodičů to obchází klasické zákony dědičnosti. U rostliny Arabidopsis thaliana velice běžně se vyskytující druh huseníčku rolního existují mutace, které na rozdíl od ostatních vykvétají později. Co je ale zajímavé, že potomci těchto zmutovaných rodičů také vykvétají později a zdá se, že se vědcům podařilo nalézt gen, který je za tento přenos informací mezi rodiči a potomky zodpovědný. Je až zarážející, že když se vědci snažili přečíst sekvenci nalezeného genu v kódu DNA formy opožděné a formy normální, nepodařilo se jim nalézt žádný rozdíl. Má se za to, že se jedná o mutaci epigenetickou, nikoliv o mutaci klasického typu. Mutace jsou přesné, ale velice ojedinělé změny genetického kódu. Jsou způsobené prostředky, jako je UV záření, radiace, chemickými substancemi nebo jednoduše chybou, která vznikne v buňce při replikaci DNA. Mutace mohou znevýhodnit jedince nebo naopak umí posílit nějakou vlastnost, která je ve výsledku výhodou a přispívá tak k evoluci založené na přírodním výběru. Takže samotný chemický signál, který je umístěný v části genomu rostliny, zapříčiňuje odložení jeho vývoje. Stejně tak u zvířat existují případy, kdy dochází k přenosu znaků podléhajícím epigenetickým fenoménům. Studie například ukázala, že gravidní krysy vystavené vinclozolinu (fungicid) během uterinního (vývoj v děloze) vývoje ve čtyřech následujících generacích rodí samce, kteří vykazují známky patologie, nebo problémy s chováním. Tento typ dědičnosti lze nalézt také u lidí, a to v případech určité formy chronických patologií, kdy se na následujících generacích podepsala traumata způsobená prarodičům. Jak můžeme tyto informace použít ve včelařství? Ačkoliv zatím nebylo nic experimentálně ověřeno, mohl by nám situaci přiblížit jeden důkaz pocházející ze zkušeností mého švýcarského kamaráda včelaře. Žije poblíž Ženevy v regionu, kde je rychlý jarní vývoj včelstev. Konstatoval, že se mu vícekrát stalo, že pokud použil pro chov matek larvy z vyšších poloh (kolem 900 m n. m.), včelstva těchto nových matek, která se najednou ocitla v rovinaté krajině, měla následující jaro zpožděnou snůšku Včelí dělnice jsou organizmy, na kterých se dá velice dobře pozorovat plasticita umožněná epigenetikou, způsobená rozličnými signály v kolonii (například feromony). Každé z těchto stadií (krmička a nositelka v našem případě) je doprovázeno epigenetickou značkou umístěnou na genomu, která ovlivňuje projev genů. 41

42 Odpověď na stres u zvířat vystavených jedu 3 následující generace (samci) Poruchy chování způsobené otravou matky v průběhu intrauterinního (v děloze) vývoje mláďat. (rozsah plodiště byl až 2krát menší v porovnání se včelstvy s matkami, které pocházely ze včelstev chovaných v nížinách dlouhodobě). Na druhou stranu další rok na jaře byla snůška stejná jako u konkurenčních včelstev. Ačkoliv víme, že se nejedná jen o spekulace, můžeme předpokládat, že v tomto případě jde o epigenetickou značku, které dále ovlivňuje vývoj larvy v královnu (v případě opožděného vývoje kolonie); tato značka je potenciálně labilní v závislosti na prostředí, proto nelze opožděný vývoj pozorovat v druhém roce snůšky. Tento příklad, který by si rozhodně zasloužil být experimentálně ověřen, dokazuje, že prostředí může mít efekty na výkon královny, která byla převezena z odlišného prostředí. Tím pádem by mohlo být riskantní odhadovat výkonnost královny bez toho, abychom znali geografické prostředí, ze kterého pochází její matka. Vzhledem k této úvaze bychom si mohli myslet, že včely adaptované na různé geografické regiony si mohou být geneticky velice blízké, ale zároveň odlišné v závislosti na přírodním prostředí, ze kterého pocházejí. Těmto formám adaptace se říká epigenetická mutace a jsou potenciálně reverzibilní (vratné). Genomy Genom živých bytostí je tvořen souhrnem informací, které jsou potřebné pro rozvoj a reprodukci v jejich prostředí. Tyto informace jsou všechny zapsané v jedné dlouhé molekule (DNA), která se skládá ze čtyř prvků (nukleotidů), které jsou pojmenovány písmeny A,T, C nebo G. Alely jsou informačními formami genu, nesou informaci o počtu funkcí (genů), kterými disponuje organizmus, než dokončí životní cyklus. Velikost genomu se liší organizmus od organizmu, ale neznamená, že čím větší, tím komplexnější. Například virus včel má genom redukovaný pouze na zhruba nukleotidů, zatímco genom včely se skládá z 236 milionů nukleotidů, což je ekvivalent 1/10 lidského genomu. Zdá se, že rekord ve velikosti genomu až do teď drží měňavka. Shrnutí Epigenetické mechanizmy jsou vlastní všem živým organizmům, jsou zodpovědné za schopnost přizpůsobování se živých organizmů vůči životnímu prostředí a jsou zřejmě zásadní při evoluci druhu během věků. Tento fenomén se rovněž vyskytuje u včel a velice ovlivňuje chování jedinců tohoto druhu. Od té doby je stejně tak možné, že jevy, které lze pozorovat na včelích koloniích nejsou ani zdaleka spojené pouze s výskytem určitých alel, ale stejně tak s epigenetickým otiskem prostředí na genomu rodičů v tom případě změny pozorované na celé kolonii budou vratné. Nové analytické technologie genetického kódu nám snad brzy umožní zodpovědět všechny otázky. Testovací úl Původ včelí královny může ovlivnit další rozvoj kolonie. Včelaři si musí dávat dobrý pozor při výběru budoucích včelích matek, protože pokud dosadí matku z jiných geografických podmínek, mohlo by to ovlivnit její výkonnost výkonnost a tím pádem i schopnost přežití celého včelstva. Závěr Včela je dobrým modelem pro pozorování diferenciace, a to jak vlastností vrozených, tak získaných. Biologické mechanizmy, které se studují pod tajemným názvem epigenetika nám umožňují pochopit, jak může prostředí ovlivnit projevy genů a tím tvořit takové záhady, jako je genetická podobnost matky a dělnice, které jsou svým fenotypem tak rozdílné. Na druhou stranu to vypadá, že je možné, že určité vlivy prostředí se mohou zachytit na genomu jedince a tím zanechat smazatelné změny na projevu potomků ovlivněných jedinců, aniž by měnily genetický kód. Přeložila: Tereza VOJTĚCHOVÁ 42

43 NEMOCI, ŠKŮDCI Nosema ceranae a produkce medu ve zdravých včelstvech (Oliver, R.; American Bee Journal, 2012, č. 11 s ) Souhrn: Podle výzkumů autora se nezdá, že mírná infekce Nosemou ceranae by negativně ovlivňovala mednou produkci včelstva. Existuje vědecká i praktická debata o velikosti vlivu, který má Nosema ceranae na včelstvo. Je důvodné podezření, že zde jistý vliv bude, neboť infekce její sestřenicí Nosema apis je velice dobře zdokumentována a má negativní vliv na metabolismus včely, hladinu proteinů, dlouhověkost a hlavně na mednou produkci. U tohoto nového parazita byla zjištěna podobná metabolická újma. A Dr. Frank Eischen ve své studii rovněž předpokládá, že infekce N. ceranae snižuje výnosy. V této své studii jsme se snažili zjistit, jestli infekce N. ceranae opravdu ovlivnila slabý medný výnos ve včelstvech přibližně stejné síly oproti včelstvům prostě zeslabeným infekcí nosemy. Jedním z problémů ve snaze dokumentovat jakoukoli korelaci mezi N. ceranae a mednou produkcí včelstva tkví v tom, že typické monitorování parazita se provádí tak, že se určí průměrné množství spór v malém vzorku včel. Tato metoda je nevěrohodná, neboť např. záleží na tom, odkud z úlu je vzorek vzat, v které části dne, nebo v přítomnosti spór získaných z vysoce infikované včely, nebo i na počtu včel ve vzorku. A navíc, průměrné počty spór nemusí korelovat přímo s aktuální mírou infekce. Abych se těmto problémům s průměrným množstvím včel ve vzorku vyhnul, zrevidoval jsem původní metodu Dr. G. F. Whitea odhadem výše onemocnění nosemou tak, že jsem jednou za čas vymačkal jejich vnitřnosti. V prvním pokusu jsem bral vzorky ze dvou nejsilnějších a dvou nejslabších včelstev na více stanovištích během prosince a srovnával procento infikovaných včel (obr.1). Byla zjištěna jasná korelace mezi sílou včelstva a podílem infikovaných včel v úlu. V únoru stoupla u slabých včelstev infekce na 8-10 včel z deseti! Při takto změněné metodě jsem poprvé zjistil vztah mezi sílou včelstva a infekcí Nosemou ceranae. Pojďme k jaru. Moje včelstva se vrátila od opylování mandloní v dobrém stavu, i když jsem všem vyměnil matky a bral z nich oddělky. Oddělky velmi rychle sílily během krásného jara a přibraly na váze na časné snůšce v dubnu. Ale během hlavní snůšky v červnu už bylo vše jinak i když včelstva vypadala zdravě a silně, většina z nich si ani nevytvořila dostatečné zimní zásoby. Normální rozdíly ve včelstvech v medné produkci byly velice zřetelné znač- 43

44 ný počet včelstev bylo hladových a vybralo veškerý med z druhého nástavku, zatímco jiná volala po nasazení dalších medníků a naplnila je! Nemohl jsem se nedomnívat, že hladová včelstva trpěla infekcí nosemy (neexistují žádné jasné symptomy onemocnění Nosemou ceranae). Zmaten výše uvedeným zjištěním jsem se rozhodl zjistit, zda to platí i o medné produkci to znamená, jsem- -li schopen detekovat rozdíly ve výši infekce mezi nejlepšími a nejhoršími výnosy zdravých včelstev na každém stanovišti. Metodika S asistencí včelaře B. Dunbara jsem l5. až 16. června odebral vzorky z deseti stanovišť, neboť hlavní snůška už skončila. Všechna včelstva se vyvinula z oddělků založených začátkem dubna, většinou s matkami-sestrami (na každém stanovišti jinými). Na každé včelnici jsme vybrali dvě včelstva, která dala nejvíce medu, a další dvě, která dala medu nejméně. Přitom jsme prohlédli všechna včelstva, abychom mohli vyloučit ta, která vykazovala určitou známku onemocnění, nebo problémy s matkou, či nedostatečně velký hrozen (nepřekvapuje, že jsme z výše uvedených důvodů vyloučili značný počet neproduktivních včelstev). Jinými slovy chtěli jsme srovnávat pouze silná, očividně zdravá včelstva, abychom mohli určit, zda rozdíly v jejich medné produkci byly způsobeny pouze stupněm napadení včelstva nosemou. Vzorky jsme odebírali buď pod víčky nebo mimo hrozen. Brion přistoupil k prohlídkám obsahů střev, vymáčknutých z deseti včel z každého úlu (celkem ze 410 včel) a zjišťoval, zda ta která včela byla nebo nebyla napadena nosemou. Výsledky Výsledky nás překvapily nebyl jasný rozdíl mezi produktivními a neproduktivními včelstvy v množství infikovaných včel. V průměru bylo infikovaných 7 % vzorků odebraných z produktivních včelstev a 10,5 % vzorků infikovaných včel ze včelstev neproduktivních. Diskuse Je snadné pochopit, že včelstva oslabená vlivem nosemy budou produkovat méně medu. Předpokládali jsme, že i v silných včelstvech bude nosema potlačovat vlivem ovlivňování metabolismu včel mednou produkci. Proto jsme v této studii srovnávali rozšíření infekce ve zdánlivě zdravých včelstvech podle jejich váhy na každé včelnici (nejproduktivnějších proti nejméně produktivním). Protože jsme v předcházejícím období zjistili markantní rozdíly v infekci nosemy mezi silnými a slabými včelstvy, určitě jsme předpokládali, že v neproduktivních včelstvech najdeme nosemy více. K našemu překvapení tomu tak ale nebylo. Možná by k tomu došlo, kdybychom měli buď více včel ve vzorku, nebo více vzorků. Je také možné, že při výběru pokusných včelstev jsme nevybrali ta nejvíc infikovaná v několika vzorcích, odebraných ze slabých včelstev, jsme často zjistili nosemu ve vzorku převládající. Všimněte si, že ze 41 včelstev vzatých do pokusů bylo jen méně než 20 % včel ve vzorcích infikovaných. Vrátíme-li se k detailní studii Nosemy apis dr. Whitea, bylo tam uvedeno: Je zřejmě pravidlem, že včelstva, která měla na jaře méně než 10 % infikovaných včel, zesílila a ztráty nebyly detekovatelné. Často tomu tak je i v případech, kdy jde o trochu více než o 10 %. Když se ale infekce přiblíží k 50 %, včelstva viditelně zeslábnou a mnohdy dojde k jejich úhynu. Takže včelstva pravděpodobně mohou být výkonná i přesto, že je 20 % jeho včel infikováno nosemou až do té doby, dokud nezeslábnou. Ale to může být výjimka mějte na paměti, že 16 z těch 20 44

45 sledovaných včelstev bylo infikováno méně a pouze jedno bylo infikováno více než ve dvaceti procentech. Na druhé straně v neproduktivních včelstvech mělo 13 ze sledovaných 21 alespoň 10 % infikovaných včel. Podle těchto údajů je konečným stadiem, při němž už nosema ovlivní mednou produkci, % infikovaných včel. Nosema ceranae byla při mých pozorováních určitě přítomna v červenci našli jsme infikované včely ve více než polovině včelstev, ať už produktivních nebo neproduktivních. Mějte na paměti, že naše vzorky tvořené pouze deseti včelami byly určitě podhodnoceny tam, kde nosema byla přítomna je pravděpodobné, že každé moje včelstvo mělo alespoň několik infikovaných včel. Ale od počátku srpna se nosema dala jen obtížně najít přesto, že jsem nepoužil žádný lék. A zdá se, že je tomu tak obecně. A na závěr nezjistil jsem, že by nosemová nákaza byla hlavní příčinou rozdílů mezi mednou produkcí mých silných včelstev další vlivy ovšem musí být dále zkoumány. Zdá se, že pokud si včelstvo udrží svou sílu i při nízké infekci nosemou, může nadále produkovat med. A nakonec se naše závěry asi shodují s názory Dr. Whitea, že včelstva jsou postupně méně produktivní, jakmile je víc než 10 % včel infikováno nosemou. Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ Roztoč Varroa destructor Způsob života tohoto roztoče známe poměrně dobře, avšak jeho anatomické zvláštnosti již méně. (Rainer F. Foelix, Neue Kantonschule Aarau und Bruno Erb, Erlinsbach; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2013, č. 3, str ) Souhrn: Některé anatomické vlastnosti roztoče umožňují odhalit přiložené fotografie. Z pohledu včelaře a jistě i samotných včel je roztoč (Varroa destructor) nadmíru nevítaným hostem v úle. Z pohledu roztoče jde naopak o zdárné přežití a úspěšné rozmnožení. Pokusíme se tedy tohoto roztoče nezaujatě posoudit a prozkoumat jeho pozoruhodné schopnosti adaptace na parazitický způsob života. Pomocníkem nám bude optický a elektronový mikroskop. Roztoči patří mezi pavoukovce a mají tedy osm nohou, nikoliv šest jako hmyz. Končetiny jsou dobře skryty pod plochým štítem kryjícím celé tělo a můžeme je spatřit prakticky pouze zespodu. Krátké, ale silné nohy jsou ze stran zploštělé a tvarem připomínají krevetí ocásky. Vedle drobných drápků jsou na spodních částech končetin (tarsech) velké ploché přísavky, které umožňují snadnější přichycení na hladké vnitřní stěny buněk, v nichž se vyvíjejí larvy. První pár nohou je poněkud atypický, neboť funguje spíše jako smyslový orgán. Roztoč jimi pohybuje před tělem a přitom vnímá nejen dotykové podněty, ale i pachy, vlhkost a teplotní rozdíly. K tomu účelu má na konečcích prvního páru nohou speciální shluky pórovitých chloupků, které tvoří takzvaný jamkový orgán (termolokátor). Tento čichový orgán u klíšťat označujeme jako Hallerův or- Samička roztoče shora: plochý hřbetní štít kryje všechny končetiny kromě prvního páru nohou. Samička roztoče zespodu: čtyři páry končetin mají kompaktní, ze stran zploštělé části. Ústní ústrojí je ukryto vpředu mezi prvním párem nohou. Srpovitý útvar ve středu těla je pohlavní orgán. 45

46 Přední nohy: mezi drobnými klepítky (K) vidíme velké přísavky (HL) (vlevo). Na vrchní straně prvního článku nohou je tzv. jamkový orgán (H.O.), tj. čichový, chuťový a tepelný receptor (vpravo). Okraj hřbetního štítu shora: povrch hřbetního štítu je pokryt jemnými mírně rozvětvenými chloupky; po okraji se táhne řada silných zahnutých ostnů. Jamkový orgán (H.O.) pod elektronovým mikroskopem: skupina devíti různých smyslových chloupků registruje různé vonné látky. gán a slouží hlavně k vypátrání kořisti, ale i k identifikaci vlastního druhu. Mezi prvním párem nohou roztoče je uloženo ústní ústrojí, malé nohám podobné pedipalpy (zvané též palpy nebo makadla) a ještě drobnější chelicery (klepítka). Makadla jsou hlavně smyslovým 46

47 Ústní ústrojí: drobné pedipalpy (P) a chelicery (Ch) leží uprostřed mezi prvním párem končetin (vlevo). Při větším zvětšení jsou zřetelné silné spáry (K) na makadlech (P). Malé chelicery jsou skryté v prohlubni (uprostřed). Na vypreparovaných chelicerách (Ch) vidíme pilovité háčky (vpravo). Zakřivené ostny vybíhají z asymetrického pásu, který určuje směr jejich pohybu nahoru a dolů. orgánem, neboť jsou hustě pokryta smyslovými chloupky, hlavně hmatovými a chuťovými receptory. Na rozdíl od kráčivých končetin mají na konci silné spáry. Drobounké chelicery neboli klepítka jsou skryta za makadly a jsou viditelné pouze vypreparované pod mikroskopem. Samička roztoče jimi vyvrtává do včelího těla nebo do larvy malý otvor, odkud pak vysává hemolymfu. Na rozdíl od silného ústrojí klíštěte, kterým proniká do kůže, má roztoč jen drobné háčky na chelicerách a proto i vyvrtaný otvor do hostitele je menší. Do zadečku vyvíjejících se včelích larev vyvrtá samička roztoče jediný otvor, ze kterého pak opakovaně sají hemolymfu i další roztoči. K našemu velkému překvapení jsme v literatuře nenašli žádné přesnější údaje o stavbě ústního ústrojí roztoče Varroa destructor, máme tedy co objevovat Také další anatomická zvláštnost roztoče dosud našemu vědění unikala, a to silné ostnaté okraje jeho hřbetního štítu. Celý povrch hřbetního štítu pokrývají jemné, slabě zpeřené chloupky, avšak na okraj štítu je asymetrický pás zahnutých ostnů, které se mohou pohybovat nahoru a dolů, a jejichž mírně vybíhající hroty jsou přímo ideální k zatnutí do kořisti. Důkladné sledování roztočů na včelách by jistě prokázalo, zda účelem tohoto věnce ostnů je skutečně pevné zachycení. Roztoč se totiž dokáže přichytit na tělo včely tak silně, že ho prakticky nelze sejmout. Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ 47

48 Včelí střevní fermenty (T. F. Domackaja; Pčelovodstvo, 2013/2, strany 22 23) Souhrn: Výzkum ukázal, že ošetření včel protivarroázními přípravky ovlivňuje činnost jejich zažívacího systému. Nehledě na značný počet prací vydaných našimi i zahraničními vědci v oblasti výzkumu včelí varroázy, onemocnění stejně jako dosud způsobuje včelařství velké škody. Jednou z příčin je nedostatečný výzkum otázek spojených s patogenním vlivem původce na organismus hostitele, s vlivem akaricidního ošetření proti roztočovi a na organismus včely medonosné. Cílem našich výzkumů je studium činnosti proteázy, lipázy a katalázy u včel napadených varroázou v závislosti na roční sezóně, stupni napadení roztočem a ovlivnění chemickými přípravky. Byla zkoumána činnost proteázy a lipázy středního střeva, činnost katalázy zadního střeva u jednodenního napadeného (invazovaného) a nenapadeného (neinvazovaného) hmyzu v červnu až září. Aby byly získány včely stejného stáří, byly plásty s plodem před vylíhnutím umístěny do termokomory při teplotě C a relativní vlhkosti %. Po vylíhnutí včel z buněk byly rozděleny do sádek (napadené a nenapadené zvlášť). Ke zjištění aktivity proteázy u včel bylo odpreparováno střední střevo, odstraněn jeho obsah, bylo promyto vodou a rozetřeno v třetí misce do homogenní masy s přidáním písku. Jako extrahent byla použita destilovaná voda v poměru 1:10 (hmota ku objemu). Po 30 minutách extrakce při teplotě 4 až 5 C byly vzorky centrifugovány a poté byla odebrána tekutina nad sedimentem k prozkoumání. Do pěti zkumavek bylo odměřeno po 0,1 ml získaného extraktu, do dalších pěti po 5 ml mléčno- -acetátové směsi (ph = 6,4), vzorky byly na 5 minut umístěny do vodní lázně při teplotě 37 C. Poté jsme mléčno-acetátovou směs vlili do zkoumané tekutiny a zapnuli stopky. Ukončení reakce signalizovaly vločky, které se objevily na stěnách zkumavky. Celkem bylo zkoumáno 95 vzorků. Aktivitu lipázy ve středním střevě hmyzu jsme stanovovali podle metodiky E. A. Vasiljevové. Bylo provedeno 90 zkoušek homogenátu. Aktivitu katalázy v zadním střevě u napadených i nenapadených včel jsme stanovili podle metody Bacha a Zubkovové. Analyzovali jsme 80 vzorků. Získané výsledky se zpracovávaly matematicky metodou N. V. Sadovského. Vliv akaricidního ošetření na aktivitu zkoumaných fermentů jsme u včel studovali v červenci a září. Byl k tomu použitý jednodenní neinvazovaný hmyz z jednoho včelstva, který byl usazený v síťkových izolátorech. Izolátory byly umístěny do včelstev, která byla jednou ošetřena termickými aerosoly brompropylátu a amylázy. Kontrolní včely byly ošetřeny kouřem bez přípravků. Před ošetřením a 24 hodin po něm byla zkoumána aktivita fermentů výše uvedenými metodami. Získané výsledky jsme zpracovávali matematicky metodou N. V. Sadovského. Provedené výzkumy ukázaly, že při intenzitě invaze od 100 do 113 ektoparazitů na 100 včel se aktivita proteázy u nemocného a neinvazovaného hmyzu v červnu až srpnu (tab. 1) lišila jen nepatrně. Tab. 1: Aktivita proteázy u invazovaných a neinvazovaných včel (doba vysrážení mléčno-acetátové směsi, min., M ± m) Měsíc provádění Počet roztočů na 100 Včely zkoušek včel invazované neinvazované td Červen ,1 ± 0,7 29,2 ± 0,5 nad3 Červenec ,2 ± 0,8 21,3 ± 0,9 Srpen ,9 ± 1,8 17,8 ± 0,5 Září ,1 ± 0,3 16,9 ± 0,2 3,3 Tab. 2: Aktivita lipázy u invazovaných a neinvazovaných včel (0,02ml roztoku NaOH na titraci volných mastných kyselin v přepočtu na 1 g homogenátu, M ± m) Měsíc provádění Počet roztočů na 100 Včely zkoušek včel invazované neinvazované td Červen ,5 ± 9,2 98,2 ± 8,5 nad 3,0 Červenec ,9 ± 20,9 111,0 ± 7,9 Srpen ,0 ± 10,4 111,0 ± 9,7 Září ,8 ± 23,7 116,2 ± 7,3 4,0 48

49 Z údajů v tab. 1 je zřejmé, že v září byla u napadených včel aktivita proteázy spolehlivě nižší než u neinvazovaných. Mezi stupněm napadení podzimních včel a aktivitou fermentu byla zjištěna záporná korelační souvislost (r = -0,91). V období od června do září byla u nemocných včel a včel bez roztoče spolehlivě zjištěna zvýšená aktivita proteázy. Od června do srpna při zvýšené intenzitě invaze nebyly pozorovány zjevné změny aktivity u nemocných ani nezasažených hmyzích jedinců. V září při zvýšení počtu roztočů až na 151 ektoparazitů na 100 včel se u napadených včel aktivita lipázy zvýšila 1,8 ve srovnání s nenapadenými. Analýza sezónních změn ukázala, že u invazovaných včel se od června do září spolehlivě zvýšila aktivita lipázy. Tento jev je spojen s růstem intenzity invaze, o čemž svědčí kladný korelační poměr (r = 0,99) mezi danými ukazateli. U neinvazovaných včel nebyly takové změny evidovány (tab. 2). Analýza získaných údajů ukázala, že v červnu až srpnu se nemocný i nenapadený hmyz podle aktivity katalázy od sebe nelišil. Intenzita invaze v daném období činila roztočů na 100 včel. U invazovaných včel vylíhnutých v září byla aktivita katalázy 2,9 vyšší ve srovnání s neinvazovanými. Přitom na 100 včelách bylo registrováno 150 ektoparazitů. Zvýšení aktivity katalázy u nemocných včel v září je spojeno prudkým zvýšením intenzity invaze, o čemž svědčí kladný korelační poměr mezi ukazateli (r = 0,99). U hmyzu v obou skupinách bylo v období červen září pozorováno spolehlivé zvýšení aktivity fermentu (u napadených 9,1, u nenapadených 3,3 ). Při studiu vlivu chemických akaricidů na aktivitu výše uvedených fermentů bylo zjištěno, že u včel ošetřených v červenci termickým aerosolem brompropylátu se aktivita katalázy a proteázy zvýšila 1,9x, respektive 2,0 ve srovnání s kontrolní skupinou. U včel léčených amitrázem nebyly pozorovány viditelné změny aktivity zkoumaných fermentů. U podzimních včel nebyly po aplikaci brompropylátu a amitrázu zjištěny věrohodné změny v aktivitě proteázy, lipázy a katalázy ve srovnání s kontrolní skupinou. To tedy znamená, že prostřednictvím provedených výzkumů byl spolehlivě zjištěn korelační poměr mezi stupněm napadení včel medonosných původcem varroázy a aktivitou střevních fermentů užitečného hmyzu (proteázy, lipázy a katalázy). U včel podzimní generace, na rozdíl od letní, se aktivita střevních fermentů působením termických aerosolů amitrázu a brompropylátu nezměnila. Námi získané údaje mohou být použity při vypracování reglementů používání chemických akaricidů ke snížení počtů roztoče ve včelstvech. Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ Fluorochinolony proti aktivátorům hniloby včelího plodu (G. J. Sujundukova, aspirant, V. R. Tuktarov, RNDr., prof.; Pčelovodstvo, 2013, č. 4, s ) Souhrn: V Rusku je k léčbě hniloby včelího plodu standardně používáno antibiotikum oxytetracyklin, které zanechává rezidua v medu. Výzkum se zaměřil na jiné typy antibiotik, která zanechávají menší rezidua. Tab. 1: Vliv MBK na každého aktivátora metodou sériových ředění v agaru Onemocnění včel hnilobou včelího plodu zůstává aktuálním problémem včelařů. Nehledě na dostatečný průzkum onemocnění se v zahraničí v současné době studují nové metody diagnostiky a léčby hniloby včelího plodu, přičemž zvláštní pozornost je věnována snížení recidivy nemoci po aplikované terapii. Bohužel, bez ohledu na výskyt hnilobných onemocnění se zejména v posledních letech studia toho problému v naší zemi nevěnuje dostatečná pozornost. Proto v období intenzivního rozvoje včelař- Přítomnost (+) nebo absence (-) růstu kultury aktivátoru Koncentrace účinné látky, µg/ml M. pluton Bac. alvei Ent. faecalis OTC PFC EFC OTC PFC EFC OTC PFC EFC ,

50 ství, jednoho z důležitých směrů ekonomiky, je třeba provádět detailnější výzkumy na hnilobách včelího plodu. S tímto cílem jsme studovali výskyt dané nemoci v regionu, zkoumali terapeutickou efektivitu nových, ekologicky neškodných preparátů. Důležité místo mezi současnými syntetickými baktericidy nového pokolení patří vysoce efektivním preparátům chinolonové řady, které disponují širokým spektrem aktivity a mechanizmem působení, který se liší od jiných v současné době používaných skupin antimikrobiálních preparátů. K výzkumům byly vybrány pefloxacin (PFC) a enrofloxacin (EFC). Z dalších vlastností těchto preparátů nás upoutal vysoký stupeň biotransformace, jejímž jedním z možných efektů se předpokládá snížení zbytkového množství antibiotik v medu a dalších včelařských produktech, což je nutné zkoumat ve výrobních podmínkách. Pro srovnání bylo použito antibiotikum oxytetracyklin (OTC), které se používá ve včelařství k léčbě hnilobných onemocnění plodu včel. Citlivost Melissococcus pluton, Bacillus alvei a Enterococcus faecalis k vybraným antibiotikům byla určována dle obecných metodik. S cílem zjištění minimální baktericidní koncentrace (MBK) byla použita metoda sériových ředění v agaru, postupně až na desetinásobné ředění. Výzkum byl prováděn v třínásobném opakování (tab. 1). Dle údajů tabulky lze vysledovat, že minimální koncentrace pro vyvolání baktericidní aktivity PFC a EFC vůči všem aktivátorům je 10 µg/ml (0,001% roztok), a pro OTC odpovídá tento ukazatel µ/ml (1% roztok preparátu). Použití disko-difúzní metody poskytlo názornější výsledky. Byla při tom také použita postupná desetinásobná ředění antibiotik. Průměr zóny zpomalení růstu mikroorganismu byl měřen s přesností na 1 mm, přitom kritériem byly následující veličiny: zóna sterility do 14 mm malá citlivost; od 15 do 25 mm dostatečná citlivost; 26 a více vysoká citlivost. Výzkumy byly prováděny v třínásobném opakování (obr.). Graf jasně ilustruje vyšší antibiotickou citlivost Ent. faecalis ve srovnání s druhými aktivátory a menší citlivost k daným koncentracím anaerobního aktivátoru evropské hniloby včelího plodu M. pluton. Pro inhibici růstu všech zkoumaných aktivátorů se jako nejnižší ukazatel mezi zkoušenými antibiotiky jeví koncentrace pefloxacinu 0,01% (viz obr.). Uvedli jsme minimální koncentraci daného antibiotika, při které bude citlivost nejodolnějšího aktivátoru odpovídat kategorii dostatečné citlivosti. Z výsledků daných pokusů lze vysledovat, že mezi zkoumanými aktivátory je nejodolnější proti antibiotikům M. pluton. Proto jsme se při výběru terapeutické koncentrace antibiotika pro léčbu hniloby včelího plodu orientovali na citlivost daného aktivátoru. Ke studiu terapeutické efektivity pefloxacinu ve včelínech Běloreckého a Ufimského okresu Republiky Baškortostán bylo použito 28 včelstev nemocných hnilobou. V každém včelíně byly zformovány 4 skupiny na principu párových analogů. Léčebná ošetření včelstev jsme prováděli dle instrukce komplexu veterinárně-sanitárních opatření. Výsledky jsme registrovali vizuálně dle stavu včelího plodu tím, že jsme počítali napadené larvy a také laboratorními výzkumy vzorků plodu z úlů před uskutečněním pokusů a za 6, 9 a 12 dní po aplikaci pefloxacinu. Pefloxacin byl do hnízd pokusných včelstev zaváděný dvěma způsoby: zkrmováním jako součást cukrového sirupu (1:1) a postřikem rámečků spolu s plodem léčivým roztokem, zhotoveným na základě cukrového sirupu (1:4). V obou případech byla koncentrace antibiotika v roztocích 0,01 %. Léčivý sirup jsme včelám dávali dvakrát s intervalem 2 dnů z výpočtu ml na uličku. Postřik byl prováděn denně v průběhu tří dnů při normě spotřeby ml na rámeček s včelami. Pro srovnání terapeutického efektu zkoušeného antibiotika byla třetí skupina včelích rodin léčena oxytetracyklinem v doporučené dávce 1,0 g na 1 l cukrového sirupu (1:1), který byl také podáván dvakrát s intervalem 2 dnů z výpočtu ml na rámeček. Čtvrtá skupina včelích rodin sloužila jako kontrola bez léčby, to znamená, že tyto rodiny byly přikrmovány bez antibiotik. Použití pefloxacinu k léčbě včelstev napadených evropskou hnilobou, ukázalo jeho vysokou terapeutickou efektivitu více jak 90 %. Přičemž největší efektivitu vykazovalo, když byl preparát aplikovaný formou postřiku s cukrovým sirupem. Nicméně, bereme-li v úvahu velkou náročnost ošetřování úlů postřikem a nespolehlivý rozdíl v ukazatelích, bude nejoptimálnější variantou zkrmování cukrového sirupu s preparátem. Je třeba poznamenat, že ve své efektivnosti obě varianty při zavedení preparátu pefloxacin spolehlivě přesahovaly účinek oxytetracyklinu. 50

51 Tab. 2: Množství napadeného plodu ve včelích rodinách před i po ošetření Způsoby použití preparátu Zkrmování PFC se sirupem Postřik roztokem PFC Kontrola s OTC Kontrola bez antibiotik Množství napadených larev, ks před pokusem po použití preparátu, dny ,6±3,5 27,0±2,1 10,3±0,8 3,1±0,4 47,2±3,1 24,3±1,5 9,2±0,6 2,2±0,5 48,0±3,6 29,7±2,6 13,1±1,3 6,0±0,6 50,0±5,3 55,5±5,8 57,7±6,1 54,3±5,7 Terapeutický efekt, % 93,6 95,2 87,8 0 Získané experimentální údaje ukázaly vysokou baktericidní aktivitu zkoumaných fluorchinolonů k aktivátorům hniloby včelího plodu, o čemž svědčí nízké hodnoty minimální baktericidní koncentrace preparátů. Přeložila: Lucie PIKLOVÁ Likvidace varroázy metodou uměle zastaveného plodování (Hans Stöckli; Das Bienenmütterchen, 2013, č. 4, str ) Souhrn: Švýcarský biovčelař potírá varroázu umělým přerušením plodování matky na 24 dní po skončení poslední medové snůšky. Tato pauza včelstva nijak neoslabí. Profesionální včelař Basil SAUTER (adresa: Medee, Ch-6663 Spruga Švýcarsko, biohonig-sauter@ bluewin.ch, tel ) se zabývá biovčelařením ve 200 buckfastských včelstvech v Dadantových nástavkových úlech. V tomto počtu je zahrnuto i 80 šestirámkových oddělků, které zakládá každoročně v září. Buckfastské chovné matky pocházejí z Německa, matky z vlastního chovu oplodněné na místě se obnovují každé dva roky. V biochovech obecně (LABEL KNOSPE = jde o renomovanou švýcarskou bioznačku pozn. překl.) se dnes při potírání varroázy smí používat výhradně kyselina mravenčí a kyselina šťavelová. Léčivé přípravky na bázi thymolu a éterických olejů jsou vyloučeny mají totiž vliv na chuť a vůni medu. Časové údobí, kdy včelstvo přirozeným způsobem neploduje, trvá jen dva týdny v prosinci a už koncem ledna se líhnou nové včely. To prakticky znamená, že se roztoči varroázy mohou množit víceméně nepřetržitě. Včelaři tak musí volit velmi nekompromisní strategii v potírání varroázy. Hlavní snůška z horských květin končí začátkem července a ihned po vytočení medu nastupuje léčení varroázy pomocí uměle zastaveného plodování (metoda Brutstopp tj. zastavení plodování pozn. překl.). Uzavřená klícka pohled zepředu Klícka na matku zabudovaná do mezistěny Malá horská vesnice Spruga leží na konci údolí Onsernone ve výši 1113 m n. m. Je to poslední nedotčené horské údolí v kantonu Tessin nedaleko Basileje. Onsernonské údolí je otevřené na jih směrem k Itálii a růst vegetace těží z teplého středomořského klimatu. V posledních třech letech včelař Basil SAUTER s velkým úspěchem použil při potírání varroázy (a bez ztráty včelstev!) strategii kolegy Scalvini DANTEHO, severoitalského včelaře z povolání, který propaguje metodu Brutstopp (v jeho případě bez vyřezávání trubčího plodu). Zkušenosti ukazují, že včelstva, na která byla metoda Brutstopp aplikována (tzn., že tři týdny řízeně neplodovala), jsou v následujícím předjaří nejen stejně tak silná jako před napadením varroázou, ale jsou dokonce i silnější než včelstva neošetřená. Právě díky tomuto v červenci použitému postupu nedochází ani ke ztrátám na včelstvech. 51

52 V předjaří se do jednoho plodového rámku na vrchní okraj doprostřed připevní klícka na matku podle metody Scalvini DANTEHO. Výřez v mezistěně musí být tak těsný, že klícka tam drží sama od sebe uzavírací víčko klícky je v dolní části (viz obrázek). Tato mezistěna s uzavřenou klíckou se přidává při obnovování mezistěn ve včelstvu jako rozšiřovací rámek určený k zastavění. Plodový rámek zůstává ve včelstvu tak dlouho, dokud se stářím neznehodnotí. Otevřená klícka pohled zepředu V dubnu, v období přidávání dalších mezistěn až do doby nasazení medníku, dvakrát vyřezává Basil SAUTER zavíčkovaný trubčí plod. Nad trubčí plást vloží vodorovnou dřevěnou lištu, která ho rozdělí na dva díly. Tato dřevěná lišta slouží jako vodítko při vyřezávání trubčího plodu. Střídavě může vyřezávat horní nebo spodní polovinu. Začátkem července vymetá Basil SAUTER med a přitom uloží matku do klícky. Plodový plást s matkou v klícce vloží do úlu jako druhý v pořadí od kraje. Zároveň obsadí medník prázdnými plásty, aby včely měly prostor a nemohly dodatečně zamedovat plodiště. Na začátku srpna, na konci 24denního období neplodování, jsou už vylíhnutí všichni trubci a medník se definitivně odstraní. Včely na plodových plástech postříká Basil SAUTER roztokem 3% dihydrátu kyseliny šťavelové (30 g dihydrátu kyseliny šťavelové se rozpustí v 1 litru vody). Včely musí být opravdu mokré. Plást se zaklíckovanou matkou ošetří až nakonec. Matku však nestříká, pouze ji volně položí na protilehlou stranu úlu na již postříkané plásty a vytvořený plod v mateří klícce vyřeže nožem. Včely na tomto plástu i klícku také ošetří roztokem. V závislosti na síle včelstva v tomto ročním období použije na 10 plodových plástů v jednom včelstvu 150 ml postřikového roztoku kyseliny šťavelové. Následně nato nasadí široké krmítko přes celou plochu úlu a podá včelám 4 litry zředěného hostettlerského sirupu (4 díly sirupu a 1 díl vody). (Jde o bio-sirup obsahující ovocný, řepný a hroznový cukr pozn. překl.) Po týdnu včelstvo zkontroluje, popř. zkontroluje i matku na kladení vajíček. Jestliže je vše v pořádku, krmení zopakuje. Náhradou za starou matku se může na konci období zastaveného plodování přidat matka mladá. Avšak Basil SAUTER dává přednost výměně matky až na konci září přijetí nové matky v tomto období považuje za jistější. Mladou rezervní matku uchovává až do září v kónickém kirchhainském oplodňáčku. Oddělky, které Basil SAUTER v září z výše popsaného včelstva vytvoří, podrobí jednorázovému ošetření kyselinou mravenčí (15 ml 60% kyseliny nakape na houbičku). Tímto preventivním ošetřením se zničí případní tracheální roztoči a podobní parazité. K tomuto účelu by byl vhodný i thymol. V prosinci proběhne poslední fáze ničení roztočů, a to opět za pomoci kyseliny šťavelové. Množství 35 g dihydrátu kyseliny šťavelové se rozpustí v cukerném roztoku v poměru 1 : 1 a roztok se použije vlažný. Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ Jednoduché ošetřování oddělků proti varroáze (Randy Oliver; American Bee Journal, 2013, č. 4, str ) Souhrn: Autor využívá vhodného časového sledu zásahů do včelstva a spojuje tvorbu oddělků s ošetřením proti varroáze. Když na počátku jarního rozvoje je úroveň varroázy ve včelstvu nízká, je předpoklad, že se včelstvo dostane rychle do síly a získá tak výhodu před škodlivým vlivem přítomných roztočů. Zkoušel jsem jednoduchou metodu jak spojit léčení proti varroáze s tvorbou oddělků. Úvod Když se snažím porozumět novým poznatkům ve včelařství, vyhodnocuji je jak z pozitivní, tak i negativní stránky. Z toho důvodu se často seznamuji se zkušenostmi našich kanadských přátel, protože dosahují vysoké výnosy medu na území, kde jsou dlouhé a mrazivé zimy. Je otázka, jestli můžeme využít vysokých výnosů medu ke zjištění třeba i malého vlivu roztočů na produkci medu. Dr. Rob Currie zjistil, že i velmi malé množství roztočů může mít vliv na výnos medu, a proto doporučuje, aby počet roztočů ke konci jara nepřesáhl počet jednoho roztoče na sto včel. Na letošní konferenci ABF Dr. Medhat Nasr popsal, jak včelaři v Albertě (Kanada) dosahují nejlepší výsledky, když provádějí léčení proti varroáze brzy na jaře. Již dříve jsem popsal způsob, jak se může na jaře snížit množství roztočů použitím matečníků při tvorbě oddělků. Můžeme jít ještě o krok dále, když 52

53 Obr.1: Teorie skrytá za ošetřením oddělků spočívá v dobrém načasování. Mezi 19. a 21. dnem po vytvoření oddělku musí každý roztoč ven z bezpečí buňky. Protivarroázní ošetření právě v tomto okamžiku je velmi účinné. podrobíme tyto oddělky současně léčení. Jde ale o to, který prostředek k léčení vybrat, aby nepůsobil nepříznivě na právě oplozené matky a rozvoj oddělku. V několika pracích se uvádí, že syntetické látky ničící roztoče (miticidy) mají škodlivý vliv na matky a proto jsem váhal s jejich použitím. Z praxe vím, že nejlépe účinkuje thymol, který ale narušuje vývoj plodu, proto jsem jej raději nepoužil u slabých oddělků (jsou zde také problémy s teplotou). Pokud jde o kyselinu mravenčí, výrobce prostředku Mite-Away Quick Strips doporučuje jej používat pouze u včelstev, která mají více než šest rámků. Podle vyjádření mnoha včelařů kyselina mravenčí může být za určitých okolností riskantní pro matky. To potvrdil i výzkum Dr. Pierre Giovenazzona. Tato hodnocení mě přivedla ke dvěma miticidům. Nedávno registrovanému výrobku HopGuard a neregistrované kyselině šťavelové. Výrobce Hop- Guardu tvrdí, že výrobek je bezpečný pro matky, což zní slibně. Kapky kyseliny šťavelové byly také pravděpodobný kandidát, protože rovněž nemají negativní vliv na včelí matku. Giovenazzo testoval s dobrými výsledky i kyselinu šťavelovou. Přesto mají kyselina šťavelová i HopGuard jednu nevýhodu. Ničí roztoče pouze na včelách. Neusmrtí je na zavíčkovaném plodu. Navíc jejich účinnost v úlu trvá pouze několik dnů. Avšak obě tyto látky jsou velmi účinné, když ve včelstvu není žádný zavíčkovaný plod, jako je tomu na podzim nebo během doby, kdy matce zabráníme kladení vajíček a všechen plod již opustil buňky, jak poukázali Wagnitz a Ellis, kteří na několik dnů zaklíckovali matku v pozdním létě a pak použili po vyběhnutí plodu kyselinu šťavelovou. Normálně dělám oddělky s matečníkem. Napadlo mě, že pro takové oddělky se zde naskýtá příležitost pro jejich efektivní krátkodobé léčení proti varroáze. Všechno závisí na načasování. Oddělek je udělán z plástů s plodem od vybraného včelstva. Plod je již infikován varroázou, a tak nezavíčkovaný plod bude dále napadán roztoči až do uplynutí devíti dnů od utvoření oddělku (dolní vybarvená linka). Všechen plod od původní matky vyběhne 21. den po utvoření oddělku (obr. 1). Jeden den po vytvoření oddělku přidám matečník starý deset dní. To znamená, že se nová matka neobjeví dříve než za 2 až 3 dny (střední barevná linka) a nezačne klást dříve, než za 11 dní. Přítomní roztoči nenapadají plod, pokud nedosáhne stáří osmi dnů. To znamená, že první příležitost pro roztoče se naskytne až devatenáctý den po utvoření oddělku (horní zbarvená linka). Takže od 19. do 21. dne může být prakticky každý roztoč vystavený účinkům látek, které je mohou zlikvidovat. Tak vypadá teorie. Abych zjistil, jaká bude praxe, provedl jsem dva pokusy. Tabulka č. 1: Zásahy použité na oddělky, 12 včelstev v každé skupině Zásah Kontrola Hopguard Hiveclean* Popis Otevřít a pokouřit 1 pásek doprostřed oddělku 1-15 ml rovnoměrně nakapat na chumáč Pokapání kys. šťavelovou. 5 ml na oddělek 3,2% roztok kyseliny šťavelové v sirupu 1:1** * Hive Clean je široce používaný výrobek z Rakouska, který obsahuje vodu, cukr, kyselinu šťavelovou, mravenčí a propolis. ** 53

54 Obr. 2: Změny v napadení roztoči za 87 dní (přibližně generace roztočů). Všimněte si, že zamoření ve dni 0 bylo velmi silné díky tomu, že ve včelstvu nebyl žádný plod, kde by se roztoči mohli skrýt. Jsou vyznačeny standardní odchylky od průměrů. Pokus č. 1 Prostředky a metody Nezvykle teplá zima byla dobrou příležitostí vyzkoušet tuto metodu, protože úroveň napadení včelstev roztoči byla velmi vysoká již v dubnu. Oddělky jsme dělali 12. dubna ze dvou včelstev. 1. května (19 dnů po jejich vytvoření) jsme je rozdělili do 48 oddělků a jejich sílu vyrovnali na pět plně obsazených plástů přidáním rámků z oddělků s neoplozenou matkou a setřepáním dalších včel. To pomohlo zvýšit náhodnost množství původního počtu roztočů u jednotlivých oddělků. V této době, v závislosti na teplotě, byl některý plod od nových matek již zavíčkovaný a tak jej mohli roztoči infikovat ještě před léčením. Oddělky byly rozestavěné v jednotlivých řadách po 4 5. V každé řadě pocházely oddělky ze stejného včelstva a každý oddělek byl také označen, abychom vyloučili při léčení vliv množství plodu, který byl na původních plástech. Po dvou hodinách, když se včely uklidnily, odebrali jsme od každého oddělku asi 320 včel jako vzorek pro pozdější zjištění počtu roztočů a začali provádět léčení oddělků, jak ukazuje tabulka č. 1. Po uplynutí jednoho týdne jsme oddělky přemístili na jiné místo do skupin po čtyřech, takže byly obráceny o 90 stupňů čelem proti sobě, a vyrovnali jsme směr vstupních otvorů pro jednotlivá léčení. Krátce nato jsme přidali každému oddělku pět rámků s mezistěnami, začali je krmit roztokem cukru 1 ku 1, abychom zvýšili přirozenou snůšku. Vzorky roztočů jsme odebrali 37., 51. a 87. den po provedení léčení. Výsledky a vyhodnocení Úroveň zamoření jednotlivých skupin ukazuje obrázek č. 2 (začátek den 0 je posunut na zahájení léčení.) Rozdíly mezi prvními dvěma sloupci ukazují na účinnost léčení. Největší účinnost byla u kyseliny šťavelové. Stupeň zamoření roztoči ale po léčení začne znovu stoupat. Práh zamoření po léčení byl dva roztoči na sto včel. U kontrolní skupiny byla tato úroveň vyšší, i když na počátku pokusu byla nejnižší. Naproti tomu množství roztočů u skupiny léčené kyselinou šťavelovou, která začínala téměř s dvakrát vyšším zamořením než kontrolní skupina, byla i po třech měsících pod prahovou úrovní. Pro snadněji srovnávání účinnosti léčení jsem provedl standardizaci růstu populace roztočů u křivek pro všechny skupiny, aby začínaly na 100 % (obr. č. 3). Čísla, která udávají počty zjištěných roztočů, je třeba brát s určitou rezervou, protože jsme měli pouze jeden vzorek z každého včelstva pro daný čas a to vytváří možnost potencionální chyby zejména v případě nízkého počtu roztočů, kdy mají i jednotliví roztoči vliv na možné disproporce ve vzorku. Předběžné výsledky zjištěné u prostředků Hop- Guard a Hive Clean ukazují, že jejich účinek je menší než u kyseliny šťavelové. Všimněte si také, že každému včelstvu byla přidána mladá matka, která mohla předat rezistenci k roztočům svému potomstvu. A skutečně, ukázalo se, že u tří z deseti včelstev kontrolní skupiny, která byla utvořena na konci pokusu, množství roztočů bylo na konci pokusů menší než na začátku. Když to srovnáme se skupinou, léčenou kyselinou šťavelovou, byl počet roztočů menší u devíti včelstev z jedenácti! Životaschopnost včelstva a jeho produktivita V průběhu zkoušek jsme museli odstranit 9 včelstev z důvodu jejich onemocnění (hniloba plodu) nebo jejich selhání. Nejméně problémů v tomto směru bylo u skupiny léčené kyselinou šťavelovou. Bylo třeba odstranit pouze jedno včelstvo. Zjišťování výkonnosti oddělků bylo dosti problematické, protože hlavní snůška již v podstatě skončila. 27. července (87 dnů po léčení) jsem otevřel každý testovaný úl mimo těch, kde byla náhradní včelstva nebo ta, která byla velmi slabá. Vypracoval jsem seznam včelstev, která se odlišovala od standardu ta která sotva zaplnila medem jednu třetinu až jednu polovinu vysokého nástavku (Langstroth), pak ta, která měla nástavek téměř plný a konečně 54

55 Obr. 3: Normalizované křivky růstu populace roztočů. V kontrolní skupině vzrostla během pokusu míra zamoření třikrát. Ve skupině ošetřené kyselinou šťavelovou bylo zamoření dokonce i po 3 měsících zhruba jen poloviční vůči stavu na začátku pokusu, kdy bylo provedeno ošetření! Obr. 4: Časová osa druhého pokusu. Obr. 5: Počet roztočů kontrolní skupiny byl okolo 4/100 včel, přičemž 2 včelstva měla výrazně vyšší zamoření. Na druhé straně 12 z 18 včelstev ošetřených kyselinou šťavelovou mělo počet roztočů 1/100 včel nebo méně. včelstva neproduktivní, která nevystavěla ani mezistěny. Výsledky byly neočekávané: ze 13 produktivních včelstev pouze 3 jsem léčil kys. šťavelovou nebo kys. mravenčí ze 7 neproduktivních včelstev 6 jsem léčil některou z organických kyselin ve skupině včelstev, léčených prostředkem HopGuard (extrakt z chmele) bylo nejvíce produktivních ze 13 produktivních včelstev měly čtyři počet roztočů 4,7 až 13 roztočů na 100 včel Nevím, jestli nízká produktivita včelstev léčených organickými kyselinami byla náhoda nebo použití těchto látek má dlouhodobý vliv na výkonnost včelstev. Možná to byla nedostatečná snůška, která zapříčinila nepřesné výsledky. Giovenazzo také pozoroval nezanedbatelné snížení přínosu medu, a to o 13 % při použití kyseliny šťavelové. On ale pou- 55

56 žil dvojnásobné množství než já. Výsledky získané hodnocením síly včelstev, můžeme porovnat v pokusu č. 2. Pokus č. 2 Prostředky a metody Druhý pokus jsme provedli pouze s kyselinou šťavelovou (pokapáním), abychom zjistili, jestli výsledky budou podobné jako u pokusu č. 1. Přelarvování jsme prováděli 3. května (všechen plod byl od jedné matky) a oddělky se čtyřmi plásty jsme dělali o devět dnů později. Během tohoto pokusu bylo teplé počasí a matky začaly klást nezvykle brzo, takže larvičky byly dospělé již patnáctý den po tvorbě oddělků. Ten den jsme vyrovnali 36 včelstev na sílu pěti plástů. Následující den, tj. 28. května, jsme provedli léčení kapkami kyseliny šťavelové. Neprováděli jsme počáteční sčítání roztočů. Za týden jsme přemístili úly na jiné stanoviště a přidali pět rámků s mezistěnami. Snůška prakticky skončila v červnu (pylu ale bylo hodně), a tak jsme včelstva dokrmovali roztokem cukru 1 : 1. Nejsilnější včelstva byla nyní, tj. 69. den po tvorbě oddělků, na 10 plástech (obr. 4). Obr. 6: Rozdělení síly včelstev na konci pokusu. Medián síly kontrolní skupiny byl 7 obsednutých uliček, medián skupiny ošetřené kyselinou byl 9 uliček. (Medián je střední hodnota v tom smyslu, že právě polovina včelstev z pokusu měla méně obsednutých uliček než 7, resp. 9 a druhá polovina více pozn. red.). Tento výsledek naznačuje, že jakýkoli negativní účinek kyseliny šťavelové byl více než kompenzován benefitem redukce populace roztočů. Obr. 7: Graf ukazuje zřetelný trend slábnutí včelstva s rostoucím počtem roztočů, přestože korelace byla slabá snad v důsledku nepřesností při počítání roztočů. 56

57 Tabulka 2: Výsek z mého záznamu o chovaných matkách z roku 2012, který mi pomohl vyznat se v datumech a plánovat práci. Dva kritické dny jsou vyznačené tmavým podbarvením chtěl jsem se vyhnout práci o víkendu. Nepřidávám matky ve středu a čtvrtek. Vyplňuji detaily o přidaných matkách a včelnici, na které jsou oddělky umístěné. Číslo Počet matek Počet Datum Den v týdnu matečníků přelarvování Datum zavíčkování Datum vložení do inkubátoru Datum přidání do oddělku Datum vyběhnutí Datum páření Datum počátku kladení Kontrola/ ošetření Pátek 3/9 3/13 3/16 3/18 3/19 3/28 3/31 4/6 Sobota 3/10 3/14 3/17 3/19 3/20 3/29 4/1 4/7 Neděle 3/11 3/15 3/18 3/20 3/21 3/30 4/2 4/8 Pondělí 3/12 3/16 3/19 3/21 3/22 3/31 4/3 4/9 Úterý 3/13 3/17 3/20 3/22 3/23 4/1 4/4 4/10 Středa 3/14 3/18 3/21 3/23 3/24 4/2 4/5 4/11 Čtvrtek 3/15 3/19 3/22 3/24 3/25 4/3 4/6 4/12 Počet oddělků na včelnici Výsledky a vyhodnocení Všechna včelstva skupiny, která byla léčena kys. šťavelovou, zůstala v pořádku až do konce prováděného pokusu. Tři včelstva z kontrolní skupiny selhala. Znovu se potvrdilo, že kapky kys. šťavelové podstatně potlačují úroveň zamoření včelstva roztoči. Uvedené výsledky (obr. 5) ukazují rozdělení hodnot zamoření napříč jednotlivými léčenými skupinami. Zelené sloupce označují výsledky u kontrolní skupiny, u které byla střední hodnota 4 roztoči na 100 včel, a to 53. den po léčení. Modré sloupce jsou výsledky u skupiny léčenou kys. šťavelovou s průměrem 1 roztoč na 100 včel. Žádný negativní účinek kyseliny šťavelové jsem nepozoroval. Pouze dvě včelstva z celého stanoviště byla bezmatečná, ale ta byla ze skupiny, která nebyla léčena. Celkově včelstva, u kterých byly použity kapky kyseliny šťavelové, byly 53. den po léčení (2,5 larválního cyklu) podstatně silnější (obr. č. 6). Tyto výsledky souhlasí těmi, které pozoroval Giovenazzo. Jedno možné vysvětlení je, že dřívější zasažení roztočů ještě před zavíčkováním plodu stačí přerušit cyklus infikování první generace včel a prodloužit jim délku života. Byl jsem zvědav, jestli rozdíly v síle včelstev nejsou způsobeny nosemou. Proto jsem prověřil 20 vzorků ze tří nejslabších, tří nejsilnějších včelstev a zástupců ze všech léčených skupin. Žádné ze silných včelstev nemělo spory nosemy, ale u dvou nejslabších jsem spory nosemy zjistil. Jedno mělo 30 spor. Udělal jsem z tohoto včelstva 10 vzorků, ale pouze jeden byl infikován. Je tedy otázka, jestli síla včelstva odráží úroveň zamoření roztoči. Sestavil jsem proto křivku ukazující závislost síly včelstva a konečného počtu roztočů (obr. č. 7). Celkové zhodnocení Přestože u obou pokusů bylo již určité množství plodu v době provádění léčení zavíčkováno, zkoušená metoda byla nejen velmi efektivní a snižovala stupeň zamoření roztoči (1 roztoč na 100 včel u většiny včelstev), ale také laciná a rychlá. Na základě dřívějších výsledků jsme letos na jaře léčili několik stovek oddělků kapkami kyseliny šťavelové 19. den po jejich vytvoření a nezjistili jsme u matek žádné vyšší ztráty než normálně. Praktické výsledky: po provedených dvou léčeních během uplynulých devíti měsíců (kapky kyseliny šťavelové v listopadu a v květnu) byl stupeň zamoření roztoči zjištěný v červenci stále nízký v průměru něco méně než 2 roztoči na 100 včel. Jistě se ptáte, jak jsem schopný během spousty jarních prací provést všechna tato léčení. Vyřešil jsem to tak, že jsem si vypracoval jednoduchý časový rozvrh (tabulka č. 2), který kontroluji každé ráno. Pro buňky, do kterých přelarvuji larvičky, tabulka ukazuje dvě rozhodující období v červené barvě. Poslední den, kdy musíme vytvořit oddělek, a devatenáctý den, kdy kontrolujeme matku a začneme léčení. Rozvrh prací umožňuje snadné načasování léčení. Práce jsou rozplánovány, takže můžeme udělat tři věci během jedné návštěvy včelnice: 1. prověření kladení matky 19. den po utvoření oddělku by každá matka měla mít dostatek otevřeného plodu 2. spojení rámků od neoplozených matek s plásty od kladoucích na celkový počet pěti plástů pro oddělek 3. provedení léčení oddělků nakapáním kyseliny šťavelové Tato metoda aplikace kapek kyseliny šťavelové, je pro každý oddělek otázkou několika vteřin. Za několik dnů se pak prověří kladení matek a odstraní se ty, které kladou špatně. Možná zlepšení navrhované metody Během teplého počasí může být plod od mladých matek zavíčkovaný o několik dnů dříve než uvedený 19. den. Proto se musí zkontrolovat, jestli není třeba začít s léčením dříve. V tomto případě je vhodné udělat oddělky o několik dnů před tím, než jsou matečníky zralé a umožnit původnímu plodu, a také roztočům, aby vyběhl. Efektivita léčení může být také zlepšena léčením mateřských včelstev kyselinou mravenčí několik 57

58 včelstvu kladoucí dělnice. Práce létavek se zdála být normální. I strážkyně česna byly v pořádku. Celý tento komfortní vzhled byl ale mylný. Přesto jsme zachránili všechny plásty, ale 30 z nich se stalo oběťmi zavíječů a brouků, což byla velká ztráta, neboť včelař měl pouze několik včelstev. Abych tuto úvahu zevšeobecnil i v případě větší včelnice o 25 včelstvech, prohlédl jsem nejprve všechna česna, abych zjistil, jak včely létají v daných podmínkách. Všem včelstvům s menším počtem vyletujících včel bylo nutné prohlédnout plodiště. U všech dalších včelstev zdánlivě vyletujících normálně jsem u některých přesto zjistil, že pomalu umírají (nebo mají jiné problémy) za podmínek, které ještě neomezují jejich lety. Většinou (ale ne vždy) jde o včelstva, která je ještě možno zachránit. To je důvod pro to, aby byla na včelnici prohlédnuta všechna včelstva včetně těch, která se zdají být velmi silná, nebo dokonce vytvářejí brady na česnech. Měl jsem například ke konci nektarové snůšky roje ze silných včelstev, která bez následného dalšího rojení zůstala dostatečně silná. Ve včelstvu pak záleží na tom, aby se mladá matka úspěšně spářila, když stará matka odletěla s rojem. Někdy ovšem ke snubnímu letu nedojde a včelstvo zůstane bez možnosti vychovat si novou matku. Pak je beznadějně bezmatečné. Na konci nektarové snůšky zůstalo silné včelstvo stále silné, neboť bylo doplňováno starším dělničím plodem z pozdně raného plodového tělesa. A navíc k iluzi o zdravém včelstvu můžeme v horkých dnech odpoledne pozorovat brady včel, což je způsob ochlazování, když včely předávají své teplo mimo úl místo uvnitř něj. Ale pozor, když se včelstvo zdá být silné, může jenom maskovat vnitřní problém. Když není matka, včelstvo pomalu umírá. Klesající síla včelstva může způsobit, že dojde k tomu, že plásty zůstanou nechráněné, protože chybí matka, která by produkovala feromon. Zvláště na jihu jsou včelstva pod stálým tlakem zavíječů. Pokud jde o malého úlového broudnů před jejich rozdělením. Jestliže děláme oddělky tak, že včelstvo úplně rozdělíme na oddělky, ztráta matky pak nehraje žádnou roli. Protože roztoči dále napadají nezavíčkovaný plod po dobu osmi dnů po tvorbě oddělků, efektivita léčení může být také zlepšena aplikací dodatečných kapek kyseliny šťavelové nebo pásků HopGuardu. Chci říci, že jsem se perspektivně nevzdal ani použití HopGuardu nebo Hive Alive. Závěr Navržená metoda využívá přesného rozvržení jednotlivých prací při léčení včelstev současně s jejich normálním růstem do síly tak, abychom měli včelstva bez reziduí miticidů. Léčení kapkami kyseliny šťavelové je levné a časově nenáročné. Toto léčení jsme již prováděli dříve na začátku zimy a nyní je budeme provádět i na jaře. Naše výsledky určitě vyžadují další zkoumání možných účinků kyseliny šťavelové na produktivitu včelstev a ověření, zda léčení s použitím dvou pásků HopGuardu umožní lepší výsledky při likvidaci roztočů ve včelstvech. Přeložil: Ing. Jindřich HORÁK Všímejte si v létě tří škůdců (Mangum, W. A.; American Bee Journal, 2013, č. 7, s ) Souhrn: Napadení roztočem Varroa, malým úlovým broukem a zavíječem voskovým lze zjistit ještě včas při pravidelných prohlídkách včelstev. Jak přibývá v létě horkých dnů, mohou se roztoči Varroa, zavíječi a malí úloví brouci stát velkým problémem. Zvláště v oblastech, kde nejsou významné letní snůšky a na místech, kde chybí větší pylové snůšky, tam včelstva slábnou a škůdci se naopak rychle množí. Letní nouze, zvyšující se ještě velkým suchem, má zvláště na včelstva zhoubný vliv, neboť je nedostatek i pylu i nektaru z rostlin, které rovněž takovým počasím trpí. I když včelstva nemají snahu se rojit (a tudíž nevyžadují podrobný dohled) a snůška trvá, není správné si včelstev nevšímat. Já se snažím prohlížet svá včelstva během dlouhého horkého léta nejméně jednou za měsíc, objíždím své včelnice a snažím se tam pracovat brzy zrána, kdy není ještě tak vedro. Tyto prohlídky nejsou dlouhé, neboť jinak hrozí loupeže. Většinou zjišťuji, zda včely stačí obsedat plásty a matka klade dostatek vajíček, aby se udržela síla včelstva. Plásty, které včely neobsedají, napadají zavíječi a malí úloví brouci. Také odebírám vzorky pro sledování roztočů Varroa, zda náhodou jejich populace nesílí (i když to nebývá obvyklé) nebo zda se nezvyšuje šíření roztočů na včelnici. Mojí hlavní metodou je odebírat přirozený spad roztočů na zasíťované dno po 48 hodinách. Je důležité nesměšovat pouhé pozorování včel na česnech a přímé prohlídky plodového tělesa. I když včely z úlu vyletují a strážkyně česna jsou na místě, může včelstvo pomalu vymírat. Pozoruji takové situace každé léto jak na svých včelnicích, tak i při pomoci jiným včelařům. Obvykle je matka špatná nebo je včelstvo už bezmatečné s kladoucími dělnicemi, nebo je populace roztočů Varroa už příliš silná (to je situace méně častá). Před nedávnem byl začínající včelař velmi překvapený, když jsme našli v jeho rozvíjejícím se 58

59 ka, může ho silné včelstvo udržet v rozích a na okrajích úlů mimo plodové těleso, nebo v horních rozích bez plodu. V létě vyvíjejí malí úloví brouci velký tlak na včelstva, což vede až k jejich zániku, zvláště na jihovýchodě. Jak včelstvo slábne, je pro něj stále obtížnější udržet brouky na uzdě. V bezmatečných včelstvech se zavíječi i malí úloví brouci začnou nekontrolovatelně množit. Bez včelařovy pomoci v úlu zůstane populace mnoha tisíců malých úlových brouků. Úl se buď stane velkou broučí bombou, nebo zase továrnou na mega-množství zavíječů, podle toho, který škůdce napadne včelstvo dříve. V některých okamžicích mohou jiná včelstva téže nebo blízké včelnice vykrádat tato slabá včelstva. Podle jiného scénáře produkují larvy brouka sliz, a když se rozmnoží, odpuzují zbývající včely v úlu. Tento sliz ovšem může také odpuzovat zlodějky od medných plástů, takže včelař nebude asi dostatečně bdělý a malého úlového brouka si všimne teprve tehdy, až už se tisíce jeho larev dostávají ven z úlů. Ovšem městští a příměstští včelaři by měli být za letních veder velmi citliví na možné loupeže za jakékoli situace. Podrážděné včely hledají med několik desítek metrů od svého úlu. Na tak velkou vzdálenost by mohly obtěžovat sousedy. V blízkosti včelína inklinují zlodějky více k bodání, což už tak nepříjemnou situaci nijak neřeší. Na začátku sezóny ukáže podrobná prohlídka včelstva rychle na nedostatek plodu a potřebu nové matky. To zabrání všem těm broukům i zavíječům rozšířit se i k sousedním včelařům, nebo zabránit loupežím. Důležitým bodem programu je fakt, že první jarní prohlídka plodového tělesa je zvláště důležitá. Potvrdí nám, že všechna včelstva mají kladoucí matky a nepřipravují se k rojení (což zahrnuje i výměny matek). Aby se vše usnadnilo, může včelař tuto první letní prohlídku udělat hned, jakmile sundá přebytečné medníky. Jak léto postupuje, zjišťuji, že některá včelstva oproti jiným příliš zeslábla. Projevuje se to tím, že plodové těleso se příliš zmenší a včely nepokrývají všechny plásty, zvláště ty u bočních stěn úlů. (Tyto plásty je pak možno přesunout jiným silnějším včelstvům, která je budou chránit lépe.) Určitá redukce velikosti včelstva je přirozená a dokonce v tomto období žádoucí, ale co je moc, to je moc. Připouštím, že vše závisí na tom, čemu dá včelař přednost, zabránit invazi škůdců nebo genetice včel, neboť některé kmeny včel mají tendenci v tomto období trochu slábnout a vyrovnat to rychlým jarním rozvojem. Nejsou-li žádné viditelné důvody, proč by včelstva měla v létě slábnout, je možné, že matka už je méně výkonná či stará. (Pokud netvoří zavíčkovaný plod jednolité těleso, tak to může znamenat, že matka má genetický znak citlivosti na roztoče Varroa. Pravděpodobně má včelstvo i problém s varroázou, neboť včely odstraňují kukly, což způsobí, že plodové těleso není jednolité. Z genetického hlediska ovšem matka může být cenná.) Jestliže už matka zestárla, což snížilo její produkci vajíček, je nutno matku vyměnit, aby včelstvo nezesláblo a tím se nestalo obětí brouků a zavíječů. Na druhé straně krmení pylovými náhražkami obvykle zvýší produkci plodu ve všech včelstvech (kromě těch bezmatečných) a tím je potvrzeno, že slábnutí včelstev bylo pravděpodobně způsobeno nedostatečnou výživou vlivem nedostatku pastvy. Předvídal jsem v nadcházejícím létě nedostatek, tak jsem začal zkrmovat pylové náhražky, abych udržel poměrnou sílu včelstev, když naše léta bývají suchá. Já sám nezkrmuji mnoho pylových náhražek najednou, asi třetinu libry pro normální včelstvo. Jinak dospělci i larvy malých úlových brouků mohou zamořit toto těsto, někdy i tehdy, když ho dáte do úlu tam, kde existuje velká aktivita včel, které normálně umí brouky likvidovat. Při zkrmování těsta je s larvami brouků veliký problém. Provrtají se do něho, krmí se tam, a když už se tam dostanou, včely je chrání. Těsto se tak stává úkrytem pro larvy brouků. Abychom snížili pravděpodobnost této infekce, jsou vyhovujícím místem, kam dávat těsto, horní lišty rámků nad plodovým tělesem. (Pořád pracuji na problému, jaké množství pylových náhražek je třeba zkrmit během léta, neboť to samozřejmě závisí na množství přirozeného pylu, který si včely přinesou.) Jednou důležitou výhodou pylových náhražek (v létě nebo v časném podzimu) je fakt, že jsou po ruce, když je přirozeného pylu málo nebo není vůbec. Navíc krmení podněcuje výchovu dlouhověkých včel, které jsou důležité pro to, aby včelstvo přežilo zimu. (U svých včelstev, která mají dostatek medu v období příprav na zimu, zkrmuji cukerný roztok v létě málokdy. Protože včelstva neshromažďují mnoho pylu, je chybějící protein u mých včelstev hlavní nedostatek, a proto zkrmuji proteinová těsta.) Zatímco zavíječi a roztoči Varroa jsou včelařům všeobecně známí, malí úloví brouci jsou u nás poměrně noví, a proto se nově importovaný škůdce rychle šíří. Znám včelaře, kteří se domnívali, že nemají ve svých úlech brouky, i když je okolní včelaři mají. Při prohlídce jejich úlů jsem rychle odhalil několik brouků skrytých na jednom z obvyklých míst, na příklad mezi dolními loučkami medníkových nástavků. Chce to trošku tréninku, aby se dali rychle se pohybující brouci objevit. Je-li v úlu jen několik dospělců, mají je včely ve většině případů pod kontrolou. Ovšem při výskytu larev na plástech už jde o velký problém. Mírnější forma reprodukce se vyskytne tehdy, když se larvy schovávají pod smetím na podlaze v poměrně silném včelstvu (je to jedna z cest, jak získat zdroj infekce (viz obr. 5)). Při pravidelných prohlídkách silných včelstev, ale bez kontroly podlah nástavků, se může zdát, že se v úlu vyskytují pouze dospělci. Ve skutečnosti včelstva nějaké brouky produkují a udržují tak místní populaci (i když i tito brouci migrují do nových stanovišť). Je důležité brouky nepodceňovat. Naučte se rozpozná- 59

60 vat jejich dospělce i larvy, a rozlišujte pečlivě larvy těchto brouků a větší larvy zavíječů (viz obr. 6). Dlouhé horké léto včelstva stresuje. Týká se to také roztočů Varroa. Zavíječi a malí úloví brouci se v horku rozmnožují jako démoni. V krajině, kde rostliny trpí pod spalujícími paprsky slunce, přicházejí včely o přirozenou potravu. Následuje zima a s ní i ztráty včelstev. Je zřejmé, že na úhynech včel se podílí i přírodní podmínky. Ale já se nebojím. Mým úkolem je se o včelstva starat, pozorovat populace roztočů Varroa, provádět rutinní prohlídky včelího plodu a také odstraňovat nečistoty na dnech úlů. Čili objevit problémy včas a včelstva zachránit. Nechte škůdce vyhladovět a pravděpodobně budou zimní ztráty včelstev malé a na jaře se včelstva budou dobře rozvíjet. Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ Zvápenatění plodu nové poznatky (Mangum, W. A.; American Bee Journal, 2013, č. 8, s ) Souhrn: Jednotlivé mumie zvápenatělého plodu nejsou z hlediska napadení houbou identické. Protože se matka spářila s více trubci, existují ve včelstvu podskupiny larev s různou genetickou výbavou, které mohou být ke zvápenatění různě citlivé. Když jsem v šedesátých létech včelařil ještě jako dítě, považovalo se zvápenatění plodu za exotickou chorobu ve srovnání s mnohem známějším trápením, tedy evropskou a americkou hnilobou plodu. Americkou hnilobu mor jsme považovali za nejhorší. Mohla poslat vaše včelstva do kouře, jak se u nás říkalo. Včelstva se musela likvidovat ohněm. Což znamenalo spálení kompletně celých napadených úlů. Včelař zachránil pouze nářadí. I když evropská i americká hniloba plodu byla v USA dlouho známá, zvápenatění přišlo mnohem později. Domnívali jsme se, že přišlo s importovaným pylem, matkami či včelami a velmi rychle se rozšířilo po celé Severní Americe. Dnes má zvápenatění někdy velmi mírný průběh a samo od sebe zmizí. Jindy se jedná o problém chronický, který brání rozvoji včelstev. Zažil jsem oba extrémy. Jeden zlý, který se objevil před několika lety, kdy silné zvápenatění vydrželo ve včelstvech až do jara. Pak většina včelstev padla. Další dvě sezóny jsem zvápenatění vůbec nenašel. Vymizelo. Letos na jaře došlo velmi brzy po tom, co jsem udělal oddělky, ke zhoršení počasí. Bylo chladné a deštivé, tedy dobré podmínky pro vznik vápenatění. Očekával jsem silné propuknutí této choroby. To se ale většinou nestalo. Pouze jediné nově vytvořené včelstvo ukázalo mírný atak choroby. Ostatní oddělky byly velmi dobré, s mnoha zdravými larvami od čerstvě spářených matek. Během let se objevilo mnoho vědeckých článků, které přispěly našemu porozumění cyklů zvápenatění plodu a kolísání výskytu choroby. Nedávno při využívání molekulárních genetických technik při zkoumání včel i původců zvápenatění plodu jsme získali detailnější pohled na tuto nemoc. Aronstein a Murray (2010) sepsali přehled literatury o zvápenatění plodu. Zvápenatění plodu je onemocnění pouze včelích larev (ne dospělců), způsobené houbou Ascosphaera apis, obvykle zkracovanou termínem A. apis v dalším pokračování článku. A. apis se rozmnožuje spórami, které larvy pozřou spolu s kontaminovanou potravou od včel-krmiček. Starší studie předpokládaly, že spóry mohou vyklíčit ve chvíli, kdy se ocitnou na pokožce larvy, ale nebylo to potvrzeno. Pouze konzumace spór vede k infikování. Věk larvy, ve kterém je nejcitlivější na infekci, je těžké stanovit. Většinou se udávají tři až čtyři dny. Ovšem jiné studie ukázaly, že už 1 2denní larvy byly na nemoc velmi citlivé. Ovšem spóry, které larva zkonzumuje, vyklíčí až ve střevě, aktivovány pravděpodobně zvýšeným obsahem oxidu uhličitého. Larvy pak přestávají přijímat potravu a eventuálně vůbec její příjem zastaví. Zatímco infekce začíná ve střevě larvy, včelař vidí až finální symptomy, houbu na povrchu těla larvy. A. apis produkuje speciální hormony, aby prolomila (peritrofickou) membránu, která obepíná střevo a umožňuje houbě růst a dostat se dovnitř larvy. Mycelium houby, rostoucí uvnitř larvy, se dostává na povrch přes oba konce larvy. Mycelium houby se následně šíří od zadního konce směrem ke hlavě larvy. Tento růst houby se objevuje hlavně až po zavíčkování larev před zakuklením (Gilliam a Vanderberg, 1997), a proto se tvar larvy mění v mumii a tři obvyklé segmenty (hlava, hruď a zadeček) zakuklené larvy jsou jen zřídka viditelné. Gilliam aj. (l983) pozorovali při své obsáhlé práci osm mumifikovaných kukel včel. Konečná pozice larvy je v buňce vztyčená (jako praepupa), zahalená myceliem houby. Buňka může být i odvíčkovaná, pokud včely při procesu čistění víčko odstraní. Mrtvola larvy může být částečně odstraněná, což opět závisí na pracovní aktivitě včel při čistění buněk. Podlaha v úlu je také typickým místem, kde se dají najít mrtvolky. Včely je také kouskují na dno, což je někdy první ukazatel výskytu zvápenatění plodu. Zpočátku je mycelium houby bílé. Tmavé barvy, které jsou většinou vidět na mrtvolkách včel, jsou výsledkem reprodukčního systému této houby. Mezi výzkumníky, kteří studují houbové choroby, je dobře známo, že Ascosphaera apis má různé způsoby 60

61 párování. Když se setkají dva různé typy, produkují ascomata, která jsou tmavší a obsahují askospóry. Spóry hub jsou určitou analogií semenům rostlin jako mechanizmu pro šíření těchto hub. Jakmile mrtvá larva vyschne, ztvrdne a připomíná poněkud vápenec. Odtud známý název zvápenatění plodu. Suché mrtvolky se nazývají mumie a mohou v zavíčkovaných buňkách i chřestit. Každá odumřelá larva produkuje od sta milionů do bilionu spór. Spóry se rozšiřují po celém plodišti pomocí pylu, medu i kontaminovaným voskem na mezistěnách. Poněvadž spóry jsou životaschopné až 15 let, slouží jako dlouhodobý zdroj infekce. I když dospělé včely nejsou citlivé na infekci houbami, stanou se přenašečkami spór po celém úlu. Létavky mohou na příklad přinést spóry do úlu a krmičky mohou předat tyto spóry s krmivem, a tak vytvořit prostředí pro možnou infekci. Zvápenatění se typicky objevuje na jaře, během chladného a vlhkého počasí. Také nedobrý stav včelstva přispívá k rozšíření choroby. Navíc přispívá k těmto povětrnostním podmínkám rozdílnost ve virulenci jednotlivých kmenů houby a vnímavost tamních včel vede k vážnosti rozšíření infekce po celém úlu. Při studiu různých kmenů hub se v jedné práci ukázalo, že některé kmeny zapříčiňují úhyny % larev, tedy poměrně nízké, zatímco jiný kmen způsoboval 71 až 92procentní úhyn larev, tedy pro včelí larvy téměř smrtící. Tatáž studie ukázala, že některé včelí larvy byly na infekci zvápenatěním vnímavější než jiné, takže se projevují i vlivy genetické (Vojvodič aj., 2011). Když prohlížíte plodiště, uvědomte si, že i když larvy se zdají všechny stejné pokud jde o jejich vnímavost ke zvápenatění, geneticky stejné nejsou. Dále s pohledem na včelstvo jako náchylné ke zvápenatění plodu a jiná včelstva zřejmě odolnější této nemoci, můžeme při pečlivých pokusech dojít k následující situaci. I larvy v tomtéž plodovém tělese se mohou lišit ve vnímavosti ke zvápenatění. Tato variace rezistence vychází ze včelího systému rozmnožování. Zatímco larvy z téhož plodového tělesa mají stejnou matku, ona se páří s více trubci ( rozdílnými otci ), čímž vznikají různé patrilinie nebo podskupiny. Každá ze skupin je geneticky typická pro nějaký kmen. Takže když to shrneme, různé kmeny zvápenatění se liší v tom, jak smrtící jsou pro larvy, a larvy se liší ve své odolnosti proti zvápenatění. Na počátku může být množství spór infikujících larvy rozdílné. Jedna studie detailně zjišťovala na konci pokusu, co vlastně na mumiích roste. Na konečných mumiích nebyla pouze Ascosphaera apis, která prorostla celou mumii. V odumřelé larvě se našly i jiné mikroorganismy jako kvasinky, plísně či bakterie. Potenciálně všechny tyto mikroorganismy mohou měnit rozvoj zvápenatění, ale pravděpodobně jeho rozvoj zpomalují (Johnson, H. N. aj., 2005). Zatímco my mluvíme o mumiích, jako kdyby byly všechny sejné, z mikrobiálního hlediska nejsou. Já považuji mumii za malý ekosystém mikrobů. Dominuje zde zvápenatění, které ovšem samo je geneticky variabilní, se svými virulentními kmeny (a pravděpodobně se najdou i další zdroje variability). Očekával bych, že budou rozdílné v množství i poměru, a tak pomohou propůjčovat každé mumii do jisté míry jedinečnost. Studium zdrojů genetické variability týkající se zvápenatění se může zdát abstraktním, ale má praktický význam. Pomáhá nám porozumět subtilním komplikacím nemoci. Jiní výzkumníci zkoumali malé části DNA, tj. genetického kódu larvy a zjistili variace v tomto kódu, které prokazují buď odolnost proti, nebo náchylnost ke zvápenatění. Zde je genetický původ pro alespoň některý typ larvální odolnosti proti zvápenatění. Z praktického hlediska může být genetická variabilita znaků komplikovaná, takže není snadné stanovit například rezistentní linie kmene. Ovšem zjištění stop této zvláštní larvální odolnosti proti zvápenatění nebylo komplikované, nýbrž docela jednoduché a s výsledkem snadného využití. Je zřejmé, že včelaři mohou využít tyto jednoduché genetické variace, když pouze vymění matku ve včelstvu, které vykazuje chronickou vnímavost ke zvápenatění. Matka by ovšem měla být z odolnějšího kmene, aby se včely časem změnily v odolnější proti zvápenatění. Jako další praktická cesta, jak pomoci včelařům, může být tato naše studie brána jako motivace pro chov matek ze včelstva, které produkuje larvy odolné moru plodu s výhodou neexistence infikovaných mumií a tudíž i bilionům spór houby, které už nikdy nebudou infikovat úl (Holloway aj., 2012). Známé je hygienické chování, kdy včely s tímto znakem detekují a odstraňují nemocný plod. Původně bylo pod hygienickým chováním míněno odstraňování plodu onemocnělého zvápenatěním dřív, než bakterie začne produkovat spóry. Aby toto chování bylo účinné při přenosu spór B. larvae na další larvální stadia, musely by hygienické včely velmi rychle odstranit kontaminované larvy, dokud houba neproroste jejich kutikulou, neboť tam dochází k produkci spór (Swanson aj., 2009). Přesto ale starší studie ukázala, že hygienicky odolná včelstva mají méně spór houby A. apis (ověřená v laboratorních pokusech na vzorcích odebraných přímo z úlů ze zavíčkovaných i nezavíčkovaných larev). Žádné spóry nebyly v medu a v potravě larev nalezeny. Na druhé straně včelstva, která nemají hygienické chování, mají více spór a na více místech (Gilliam aj., 1983). Bez účinného systému odstraňování infikovaných larev tato studie zjistila, proč podezřelá včelstva při chronické infekci slábnou, až umírají. Když se na tuto situaci podíváme blíže, pak vidíme, že infikovaná včelstva mohou ohrozit několik sousedních. Zde je několik příkladů: Loupeže: Delší dobu infikované včelstvo nemá sílu nahrazovat hynoucí včely a včelstvo slábne do té doby, až 61

62 není schopné ubránit své medové rezervy. Zlodějky z vedlejších úlů vykrádají takovým včelstvům medné zásoby, ovšem včetně spór A. apis a donášejí je do svých úlů, čímž se tato infekce šíří na další včelstva. Malí úloví brouci: Slabé včelstvo není schopno obsednout a bránit své plásty, i když mladušky stále stráží česno a včelstvo vypadá jako silné. Uvnitř úlu nacházejí larvy brouka potravu v některých buňkách s pylem na okraji plodového tělesa. Pokud tomu nezabráníme, bude slabé včelstvo přebroukováno. Ze slabého včelstva budou vylézat tisíce larev brouků, v půdě se dovyvinou a brzy se líhnou. Dospělci pak budou poletovat v blízkosti včelstev a budou tak vyvíjet na včelstva další tlak, který je zvlášť destruktivní pro slabá včelstva nebo oddělky a oplodňáčky. V některých oblastech ovšem trpí i silná včelstva (např. na jihovýchodě). Zvápenatění plodu je potřeba likvidovat ještě v době, kdy jsou včelstva normálně silná. Já dávám přednost výměnám matek ze známého kmene s hygienickým chováním nebo alespoň z kmene, v němž dosud nebylo zvápenatění nalezeno. Nutné je odstranit mrtvolky ze dna úlu. V těžších případech vyndejte infikované plásty a nahraďte je plásty se zdravým plodem, které pak včelstvo obsedne a zahřívá. Tato metoda odstraní biliony spór, eliminuje vynášení mrtvolek a tím další infikování včelstva a poskytne včelstvu zdroj zdravých včel. Spolu s výměnou matky má pak včelstvo naději na rekonvalescenci a stane se opět produktivním a zdravým. Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ 62

63 OBECNĚJŠÍ INFORMACE Pomůže to zachránit naše včely? (Ch. McChesney; American Bee Journal, 2012, č. 11, s ) Souhrn: Apel na včelaře, aby šířili osvětu o užitečnosti včel a na nevčelaře, aby neničili nebo nenechali ničit cizí zalétlá včelstva. Nastal včelařský den a přišel s mnoha novými včelaři. To je dobrá věc. Můžeme tak po celé zemi šířit informace o tom, co lidé mohou udělat k záchraně našich včel i dalších opylovatelů v jejich okolí. Mnozí z vás již slyšeli o včelách zabijácích, které napadají psy či koně, a ano, i lidi. Proč k tomu dochází? Většinou proto, že veřejnost nemá zdání, co má dělat, když se setká s hnízdem jakéhokoli bodavého hmyzu. Když jdete kolem a slyšíte chřestění, většinou pomalu couvnete a vyhnete zranění. Jdete-li kolem vrčícího a štěkajícího psa, utečete co nejrychleji. Když se lidé setkají s hnízdem včel, kuriózně z něj vyberou to nejlepší a pak se chtějí přesvědčit, proč je ten rozruch kolem. Není to dobrá myšlenka vyrušovat hnízdo včel. Evropské včely jsou velmi učenlivé. Když jsou ponechány samy sobě, nebudou útočit, dokud nebudou muset bránit své hnízdo proti vetřelcům. Mnoha útokům včel by se dalo předejít, kdyby se používal normální rozum a výchova. Jestliže koně a psi se snaží před bodajícím hmyzem uprchnout, měl by tak učinit i člověk. Včelaři vědí, jak se včelami pracovat a chovat se k dalšímu bodajícímu hmyzu a měl by to být včelař, kterému zavoláte, když najdete včely na svém pozemku. Většina bohužel volá ničitele nebo operátora k potírání škůdců. Je včela škůdce? Domnívám se, že můžete vidět cokoli jako škůdce, chcete-li. Pomůže to zachránit naše včely? Domnívám se, že vše záleží na tom, jak se na včely díváte. Jistě uznáváte práci, kterou pro nás dělají opylovací činností jsou naprosto nezbytné. My získáváme většinu jejich produkce z práce, kterou pro nás dělají. Bez včel by naše potrava byla velmi málo rozmanitá, závislá pouze na větrosnubných rostlinách, jako je pšenice, kukuřice nebo rýže. Dostanu-li hlášení o nežádoucích včelách, musím zjistit, které druhy včel to jsou. Jsou-li to včely medonosné, hodlám je zachránit a přestěhuji je jinam. Některé státy se dívají s nelibostí na včelaře, kteří se snaží včely odstěhovat. Proč se kterýkoli stát stará o to, co včelař dělá? Říkají, že jde o bezpečný zákrok, ale já si myslím, že jde hlavně o to, že kontrolní operátoři mají peníze a vlivnou loby, aby zákony nedovolily přemísťovat včelstva nikomu jinému než kontrolním operátorům. Někteří s touto jejich pozicí souhlasí já ne. Pomůže to zachránit naše včely? Samozřejmě že ne. Ale včely neumí říci, kdo je ničí, nebo kdo je může aktuálně zachránit. Dělají to, pro co jsou hlavně určeny: opylují plodiny a starají se o své potomstvo. A nezapomeňte na výborný med, který produkují jen tak mimochodem. Každý, kdo má zdravý rozum, vidí, že potřebujeme opylovače, abychom mohli pokračovat v získávání mnoha variet ovoce, zeleniny, ořechů i kvetoucích rostlin a stromů, které obdivujeme. Ale někteří lidé mají před očima jen dolary a jdou za rychlým výdělkem bez ohledu na to, jak mnoho škodí našemu světu. Pomůže to zachránit naše včely? Jsou kontrolní operátoři zlí lidé? Ovšemže nejsou. Také chtějí nakrmit své blízké a vést příjemný život. Dělají to tak, že rozprašují různé druhy nebezpečných chemikálií do naší atmosféry, aby zničili různé škůdce. Dělají to, co si veřejnost žádá. Nikdo nechce, aby jeho obydlím pobíhali švábi nebo termiti tiše ničili jeho obydlí. Ale když jsou tito škůdci objeveni, přicházejí kontrolní operátoři, aby dělali to, za co jsou placeni. Pomůže to zachránit naše včely? Některé chemikálie, které oni používají, končí v naší vodě nebo v atmosféře, kde s nimi může přijít do kontaktu i užitečný hmyz. A teď co je důležitější? Usmrtit škůdce nebo zachránit naše opylovače? Přemýšlejte o tom Můžeme žít i se škůdci, i když by to byl nechutný problém. Usmrcovat mouchy plácačkou může pomoci v našich kuchyních, ale co miliony včel, které jsou usmrcovány farmáři, kteří nedodržují směrnice a aplikují postřiky v době, kdy opylovači pracují na květech? Je jisté, že oni potřebují sklízet zeleninu nebo ovoce, které neukazují, že by je byl nějaký hmyz vůbec navštívil. Veřejnost miluje perfektní plody bez jakékoli poskvrnky nebo bez červa v jablku. Pomůže to zachránit naše včely? Uvědomte si, prosím, že pokud včely tyto porosty neopylí, nebude k jídlu žádná zelenina ani ovoce. A nezapomeňte poděkovat farmářům, kteří se snaží veškeré opylovače zachránit. Získávat větší a větší výnosy je to, co farmáři chtějí. Už nevidí, že je potřeba ponechat některé plochy bez využití, aby včely na nich mohly najít pastvu tehdy, když už jsou zemědělské plodiny opyleny a nasazují plody. Včely se musí živit stále a když je 63

64 na celé ploše pouze orná půda, nezbude na včely po zbytek sezony vůbec nic. Pomůže to zachránit naše včely? V takovém prostoru už zmizely i různé druhy včel samotářek. Pryč jsou větrolamy plné květin podél farmářských polí. Pryč je mnoho milionů akrů s nektarem, který včely potřebují k přežití; dnes jsou pokryty asfaltem silnic a zabrány pro nejrůznější supermarkety, kde lidé mohou nakupovat po celé dny a nikdy nenavštíví všechny. Pomůže to zachránit naše včely? Pryč jsou místní obchody, kde místní lidé získávali většinu toho, co k životu potřebovali. Mnozí z těchto maloobchodníků měli jedno nebo dvě včelstva a prodávali med místním občanům nebo přátelům. Nyní vydává vláda tolik omezení a příkazů, kdo může prodávat med a co musí udělat, aby mohl med prodávat legálně; mnozí malovčelaři už rezignovali. Pomůže to zachránit naše včely? Dovídáme se o výzkumu, který provádějí naše univerzity a výzkumné ústavy ve snaze zastavit CCD (kolaps včelstva) nebo likvidovat škůdce či nemoci, které decimují tak mnoho našich včelstev. Pomůže to zachránit naše včely? Já tomu věřím. Včely potřebují veškerou pomoc, kterou mohou dostat. Co můžeme udělat pro to, abychom v našem okolí zachránili opylovače? Můžeme se zajímat o to, co dělají ti, kteří naše včely usmrcují. Když mi někdo řekne, že viděl lidi usmrcující včely, zeptám se ho, co udělal proti tomu. Většinou pouze zakroutili hlavami. Pomůže to zachránit naše včely? Promluvte se svými sousedy a požádejte je, aby přestali rozprašovat usmrcující prostředky do atmosféry kdykoli uvidí nějaký létající hmyz u svého obydlí. Požádejte místní veřejné činitele, aby zachránili opylovače tím, že se přesvědčí, že proti komárům je možno rozprašovat chemikálie pouze v noci, když včely nelétají. Běžte na včelařskou schůzi, chcete-li se poučit o zápasech, kterým jsou včely vystaveny každý den. Staňte se také včelařem. Kupujte místní med a tím podporujte místní včelaře. Můžete-li, podpořte několika dolary výzkum. Místní včelařské svazy mohou získat mnohem víc lidí, jsou-li erudovaní řečníci a poučí i ty, kteří jsou ochotni se naučit, jak zachraňovat opylující včely. Jste-li včelař, snažte se seznámit s místními kontrolními operátory. Většina z nich bude ráda, když vás bude moct zavolat, abyste pomohl bezpečně včelstva přestěhovat. Ti, kteří vidí jenom peníze, budou možná odmítat jakoukoli spolupráci. Možná vám řeknou, že kvůli pojištění nebo jiným problémům se nemohou účastnit řešení. Pomůže to zachránit naše včely? Uvědomte si, že jsme všichni na jedné planetě a všechno, co děláme, ovlivňuje i ostatní. Prosím vás, chraňte nejužitečnější hmyz, který máme, abychom ho nezanedbávali. Včely jsou součástí našeho života a slouží nám. Musíme jim sloužit a mluvit o nich s každým, kdo bude ochoten naslouchat. Pomůže to zachránit naše včely? Já v to doufám. Přeložila: Prof. Ing. Sylva KUBIŠOVÁ Přímý prodej medu pravda a bajky (Maciej Winiarski; Pasieka, 2013, č. 1, s ) Souhrn: Požadavky na přímý prodej medu v Polsku. Zákony v naší zemi se mohou lišit, ale článek může posloužit jako inspirace. Přímý prodej znamená, že výrobce na vlastní náklady přímo obchoduje se zákazníkem, ať přímo nebo prostřednictvím pošty či ve vlastním obchodě. Výhody přímého prodeje: 1. Umožňuje výrobci plnou kontrolu nad prodejem, cenou, a nad úrovní služeb pro zákazníky. 2. Je to přímý, konkrétní a rychlý, ničím nezdeformovaný tok informací mezi výrobcem a zákazníkem. 3. Nejrychlejší průběh informací od zákazníka. 4. Nejčastěji také rychlý způsob zaplacení za zboží. 5. Výrobce také dostane maximální cenu za zboží. 6. Možnost vytvoření trvalé skupiny odběratelů a jejich informovanosti. 7. Výrobce tak může propagovat svoji značku a rozšiřovat informovanost o své včelnici. Ale přímý prodej má i své nevýhody, z nichž nejvážnější jsou: 1. Omezení dosahu možností prodeje dané technickými a fyzickými možnostmi výrobce. 2. Výrobce má ke své tíži všechny náklady dopravy a rizika prodeje. 3. Vyžaduje správnou organizaci práce ve včelnici, navíc vyžaduje vhodné schopnosti fyzické a duševní včelaře. 4. Prodej vyžaduje trvalou nabídku, co vyvolává náklady na skladování a prodej. 5. Rozložení prodeje na delší dobu sice zajišťuje stálý, ale nevelký přísun peněz, které se mohou v rodinném hospodaření ztratit a nezbývá na větší investice. Přímý prodej alespoň částečně dělá většina včelařů na celém světě. Stejně je tomu i v Polsku. Je to také způsobeno tím, že včelařství se praktikuje většinou na malých včelnicích a pro ně není problém 64

65 prodat několik set kilogramů až tun tímto přímým prodejem. Ten se provádí buď přímo na včelnicích, ale také v malých vlastních obchodech. Často se též využívá různých akcí např. sportovních, kde se med prodává. Při trvalejších a hlavně každoročně se opakujících akcích se objevují malé kiosky s medem. Je to např. u lyžařských vleků. Průzkumem bylo zjištěno, že ve velkých včelnicích je přímo prodáváno 68,3 % medu a v malých až 95,3 %, průměrně 74 %. K těmto číslům je ale třeba dodat, že obchod medem se v prvé dekádě 21. století značně změnil. Spotřeba medu na osobu se zvětšila. Z původních 300 g vzrostla na 600 g ročně. Poslední výzkumy ukazují, že v Polsku přímým prodejem prochází až 65 % celé výroby. Autor tohoto článku vedl rozhovory na téma přímého prodeje se včelaři v Opolském vojvodství a tak zjistil, že většina amatérských včelařů nemá k prodeji souhlas veterinárního lékaře. Souhlas je vyžadován a jeho nepřítomnost může způsobit problémy od pokut až k celkovému zákazu prodeje. Je to způsobeno tím, že okolo přímého prodeje a jeho provozování existuje mnoho informací a pověr, stejně jako problémů a trestů v případě řešení nedovoleného prodeje. Proto se autor ve svém článku pokusí vysvětlit problémy spojené s přímým prodejem, čímž chce včelaře nalákat na tento druh prodeje medu. Základní právní náležitosti týkající se přímého prodeje 1. zákon ze dne 16. prosince 2005 o včelích produktech / Sbírka zákonů 2006 č. 17 paragraf Výnos Ministra zemědělství ze dne 29. prosince 2006 ve věci veterinárních požadavků při výrobě živočišných produktů. To jsou hlavní dva právní předpisy (polského zákonodárství pozn. redakce), které musí každý včelař, který provádí přímý prodej znát. Přímý prodej je povolen pro: včelí produkty nijak neupravované (med, surový pyl, plástový pyl, mateří kašička) a je povolen následujícím zákazníkům: A. konečnému spotřebiteli v místě včelnice B. koncovému spotřebiteli na trzích nebo C. v obchodu, který provozuje maloobchodní prodej, pokud byly produkty zabalené do prodejního obalu. Na základě tohoto zákona je třeba zdůraznit, že tvůrce nepopsal důkladně přímý prodej. Pokud je to prodej přímo výrobcem (včelařem) konzumentovi, pak je výklad bez problémů. Problémy vznikají, když jde o prodej v obchodě třetí osobou (ne včelařem). Je to i v tomto případě přímý prodej? Podle autora článku, je důležitý tzv. přechod práva k tomuto výrobku. To znamená, zda se prodává s etiketou včelaře a zda se prodává bez marže (přidané ceny pro majitele obchodu). Pak se totiž právo zákazníka na reklamaci i nadále vztahuje k výrobci. To je zajištěno tím, že na etiketě je nejen adresa výrobce, ale i kontakt na něj, nejčastěji číslo telefonu a číslo veterinárního povolení pro výrobce medu- -včelaře. Podmínky pro získání veterinárního povolení k přímému prodeji Právě zde je mnoho pověr a mýtů mezi včelaři. Zmiňovaný zákon se týká mnoha oborů, a tudíž musí být všeobecný, aby obsáhnul mnoho oblastí rolnictví a v tom také včelařství. V zákoně se vyskytují výrazy jako zpracující podnik, technologický projekt závodu apod., což způsobuje mezi včelaři mnoho nejasností. Tak např. dotaz: mám prostor 5 4 m, který je sice čistý a upravený, ale není to zpracující závod! Aby bylo možné na takový dotaz odpovědět, je třeba definovat hygienické požadavky na prostory pro práci s včelími produkty. 1. Podlaha a stěny do výšky 2 m stejně jako okna a dveře musí být omyvatelné (nemusí být kachličky), tedy na podlaze omyvatelný beton (bez poškození) a na stěnách omyvatelný lak určený do styku s potravinami. 2. Místnost dobře větratelná, aby nevznikaly kondenzační kapky. 3. Tekoucí teplá a studená pitná voda. Při vodovodu atest vodárenský a při vlastním zdroji vouda zkoušená laboratorně 2 ročně. 4. Dveře dřevěné pobité plechem do výšky 20 cm nebo kovové. 5. Skříňka na oblečení (pracovní a příchozí). 6. Hygienické prostředky. 7. Umyvadlo na mytí rukou. 8. Přístup na toaletu. 9. Používané nářadí musí splňovat požadavky pro styk s potravinami (medomet a síta na med z nerezové oceli). Nádoby na med z plastů. 10. Tak zvaná knížka zdraví, tedy lékařské vysvědčení o možnosti pracovat při výrobě potravin. Ještě jedna připomínka. Veterinární souhlas k přímému prodeji neznamená, že včelař musí provádět včelařství jako živnost. Veterinář má povinnost kontrolovat včelaře ve třech oblastech. 1. Technické podmínky získávání medu, nářadí a místnosti pro vytáčení. Podmínky skladování a balení, kvalita vody a její zdroj. 2. Osoby zaměstnané při zpracování, jejich pracovní oblečení, lékařské vysvědčení k nositelům přenosných nemocí, přístup k vodě a kontrola častého mytí rukou. Dostupnost toalety může být v obytném domě. 3. Podmínky prodeje. Pokud se to odbývá v místě získávání a skladování medu, pak je třeba určit náhradní místo, což může být i veranda domu. V takovém místě sice není nutné, aby zákazník měl možnost usednout na židli, je ale vhodné mu to umožnit, po- 65

66 kud bude muset na své zboží chvíli čekat. Vhodné je také v takovém prostoru vystavit letáčky a informace o medu a o včelařství. Souhlas veterináře k přímému prodeji, např. pro včelaře, který ročně produkuje méně než 1000 kg medu a má k dispozici jednu místnost, bude získatelný, pokud tuto místnost rozdělí na několik koutů, přičemž jeden bude sloužit k vytáčení, v koutě nejbližším ke vchodu bude prodejní část a v jiném (nejlépe ve skříni) drobné nářadí a rámky. K žádosti o veterinární povolení je vhodné přiložit doklad ze základní organizace včelařů v místě včelnice o počtu včelstev, což bude důkaz o množství zpracovávaného medu. Při větším množství včelstev je pak již nutné připravit větší prostory. Celkově ale je možno říci, že získání veterinárního souhlasu není tak problematické, jak kolují pověsti mezi včelaři. Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA Lizzie E. Cotton a její úl (Dr. Wyatt A. Mangum; American Bee Journal, 2013, č.4, str ) Souhrn: Ženy včelařky byly na konci devatenáctého století výjimkou. Paní Cottonová vyvinula dokonce vlastní úl, který umožňoval získávání, jak bychom řekli dnes, plástečkového medu. raritou, o jejich práci a hledat jimi navržené úly, bylo neuvěřitelně obtížné. Následující řádky jsou výsledkem mého usilovného historického bádání. Mnohem dříve, než standardní Langstrothův úl získal ve Spojených státech dominantní postavení, předcházelo mu mnoho jiných úlů a některé z nich byly i patentovány. Téměř tisíc z nich, počínaje rokem 1900, mám uložených v mé kartotéce. Mnoho dalších nebylo nikdy patentováno a žádná dokumentace se o nich nezachovala. Snad pouze nějaké inzeráty a články v tehdejších včelařských časopisech. Jenom velmi malá část těchto návrhů byla od žen. A není se čemu divit, když muži měli v tehdejší době ve včelařství dominantní postavení. Úly, které navrhly ženy, jsou vzácnou výjimkou a zaujímají v mé kolekci úlů mimořádné místo. Obr. 2: Paní Lizzie E. Cottonová tak, jak byla vyobrazena na své knize Včelaření pro zisk, nový systém chovu včel. Obr. 1: Skleněné nádoby na plástečkový med. Dochovalo se jich velice málo. Některé menší se používaly jako dárkové balení. Vyhledat knihy nebo články napsané r a nalézt k tomu odpovídající úly, popisované v této dávné literatuře, která přežila více než jedno století, se zdá být téměř nemožné. A snažit se najít v literatuře něco o ženách včelařkách, které byly v tehdejší době Abychom mohli ohodnotit návrh úlu L. E. Cottonové popsaný níže, je třeba vědět několik věcí o včelaření na začátku 19. století. Med v tekutém stavu, to znamená med, který získáme vytočením medných plástů, byl tehdy u nákupců medu v podezření, že je pančovaný laciným cukerným sirupem. Pouze med, který se ještě nacházel v plástech, byl tehdy považován za pravý čistý med. Tradiční způsob prodeje medu byl tehdy takový, že plásty s medem byly umístěny ve dřevěné bedýnce o něco menší než krabice od bot, která měla na jedné straně skleněné okénko. Snad proto, aby včelař věděl, kdy jsou plásty plné a mohl je z úlu odebrat. I když poněkud primitivní, byl to vlastně předchůdce dnešního plástečkového medu. Když jsem se vracel v mé práci k začátkům včelařství ve Spojených státech, nabyl jsem dojmu, že zde bylo dlouhotrvající zaujetí ve způsobu včelaření 66

67 Obr. 3: Rozebíratelný úl paní Lizzie E. Cottonové je vyobrazen v její knize s nasazeným (nahoře) a sejmutým (dole) víkem. Obr. 5: Malý úl. Dobře jsou vidět rámečky, které nesly skleněné krabičky na med. Ty se zasunovaly ze strany plodových plástů. Jedna malá krabička na med (není skleněná) je vidět vlevo. Obr. 4: Miniaturní verze rozebíratelného úlu spolu s knihou Cottonové a s další literaturou vztahující se k jejímu včelaření. Sehnat takovou paletu historických artefaktů trvá roky, někdy až desítky let. v období před Langstrothem, kdy včelaři nemohli otevřít úl a podívat se dovnitř, aniž by nepotrhali medné plásty. Úl byl těžko přístupný a byl něco jako tajemná oživlá černá bedýnka. Jediné řešení bylo pozorovat práci včel přes zasklené okénko. Z našeho dnešního pohledu to byla velmi skromná podívaná na včelí svět uvnitř úlu bez kouře a žihadel, ale pozorovat včely bylo něco úžasného. Pozorovat včely přes okénko okouzlilo dokonce i Langstrotha. Dovedlo ho ke včelaření a nakonec i k vynálezu úlu s pohyblivými rámky. Dokonce i dnes včely ve skleněných pozorovacích úlech poutají pozornost lidí, kteří se na ně se zájmem dívají. Dřevěné boxy (bedýnky) pro prodej medu byly menší než typické rozměry úlů, které byly na pět liber medu a tyto byly pouze na dvě až pět liber. A co je důležité, včelaři umístili sklo na všechny čtyři strany tohoto boxu, aby mohli lépe pozorovat včely a mohli snadněji určit, jak jsou plásty naplněny medem (viz obr. 1). Když byly plásty plné medu, včelař prodal celý kontejner (zasklený dřevěný box) nákupčímu medu, než aby musel z něj vyřezávat plásty. Zasklený medný box měl stejnou funkci, jakou mají dnešní nádoby na med. Dodavatelé včelařských potřeb prodávali sklo i dřevěné části pro výrobu boxů. Když byly tyto boxy plné medu naskládány ve štosech, v řadách na sobě, musely být pro kupující velmi přitažlivé. A navíc to, že pouhé včely vystavěly plásty v zaskleném boxu podobně, jako jsou stavěné modely lodí v lahvích, jejich přitažlivost ještě zvyšovalo. Za tohoto stavu včelařství paní Lizzie E. Cotton z West Gorhamu, státu Main zkonstruovala její tzv. ovladatelný úl (controllable hive) (viz obr. 2). V r publikovala dvě knihy o včelích úlech: Včelaření pro užitek a Nový systém vedení včelstva. Jednak v nich ukázala, jak vypadá její úl, a dále popsala, jak se v něm včelaří. K dispozici mám dvě tyto knihy s jejím podpisem, vydané r Obrázek č. 3 ukazuje dva její úly. Horní obrázek je úl s víkem umístěný na stanovišti. Na dolním obrázku má úl víko odkryté. Zasklené medné boxy jsou nahoře nad plodovými rámky tam, kde v moderních úlech dáváme dnes medníkové nástavky. Lizzie E. Cotton také umisťovala skleněné medné boxy po stranách 67

68 úlu. Věděla, že včely ukládají med po obvodu plodového hnízda, a tak obklopila plodové hnízdo shora i ze stran zasklenými mednými boxy. Obr. 6: Provedení rámečků běžné v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století s trojúhelníkovou horní loučkou a rovnými oušky. Předpokládalo se, že včely začnou vytahovat plást z ostré zúžené části horní loučky. Někdy včely toto přání nerespektovaly a postavily plást mezi rámky. Rovné postranní loučky vyžadovaly, aby včelař ručně nastavoval vhodnou vzdálenost mezi rámky vždy individuálně, což podstatně snižovalo efektivitu práce se včelstvem. Po devíti letech jednání se mně nakonec podařilo koupit miniaturní verzi úlu L. E. Cottonové. Obrázek č. 4 ukazuje úl s víkem a kolekci časopisů obsahující články popisující tento úl a její dva dopisy. Obrázek č. 5 ukazuje malý úl bez víka. Bohužel všechny miniaturní zasklené medné boxy se poztrácely, na štěstí pro mne, až na tento jeden. Obdélníkové rámky nebo rámkové boxy, jak je nazývala paní Cottonová, měl každý dvě řady zasklených medných boxů na každé straně plodového hnízda. Jak ukazuje obrázek č. 3, další skleněné medné boxy byly nad plodovými rámky. Úl měl tak 26 až 32 těchto zasklených medných boxů, každý pro 4 libry medu. Plodové hnízdo mělo šest rámků o celkové šířce 10 palců. Tvar rámku je typický pro začátek osmdesátých let devatenáctého století. Pod horní loučkou byl podélně umístěn dřevěný triangl, který nutil včely stavět plásty rovně uvnitř rámku. Takové rámky se používaly až do doby, než se objevily a byly dostupné mezistěny (obr. č. 6). Paní Cottonová ve své knize uvádí, že když včelstvo začíná se stavbou plástů na těchto vodících trianglech, se někdy stane, že staví plásty napříč. Konce louček rámků byly rovné, a tak mezi nimi nebyl volný prostor pro přemísťování rámků. Provedení úlu není plně pochopitelné bez znalosti, jak si tvůrce návrhu úlu původně představoval chování a činnost včel. Na začátku nektarové snůšky se paní Cottonová snažila o nárůst síly včelstva, a to tak, že ponechala včely na plodových plástech a krmila je sirupem, který byl v krmítku na horních loučkách rámků. Krmení brzy na jaře mělo za cíl vyvolat u včel rojovou náladu a roji zvýšit počet včelstev. Zvyšování počtu včelstev rojením bylo zvykem u včelaření v košnicích a bylo běžné i pro včelaře, kteří kupovali její knihy a úly. Také krmila včely, nyní bychom řekli pylovými náhražkami vně úlů brzo na jaře, dříve než rozkvetly pylodárné rostliny. Jak pokročilo jaro, krmila včelstva sirupem před hlavní nektarovou snůškou, aby získala další roje. Jakmile včelstva obnovila populaci a plodové hnízdo bylo plné nektaru, uvolnila přístup včelám do zasklených medných boxů ve chvíli, když začala hlavní nektarová snůška, aby je včely mohly zaplnit medem. Když potřebovala zabránit rojení, uvolnila včelám přístup do zasklených medných boxů mnohem dříve před hlavní snůškou, nechala tam matce zaklást plásty a vychovat jarní plod. Během snůšky a po ní včelař odstraňoval zasklené medné boxy a uvolnil z nich včelám cestu, aby se mohly vrátit do svého úlu. Když byly všechny tyto boxy z úlů odstraněny, dřevěné boční přepážky se umístily vedle obvodových rámků (obr. č. 7) a vrchní deskou se zakryly rámky shora. Tím se zabránilo včelám, aby se dostaly do volného prostoru okolo včelstva. Jestliže bylo třeba, mohly se včelstvu doplnit zimní zásoby použitím jejího krmítka. Pro zazimování včel se prostor nad a vedle rámků zaplnil kvalitní slámou. Tato sláma nesloužila k zateplení úlu, ale k pohlcování vodních par, vycházejících ze zimujícího včelího chomáče. Věděla, že jinak bude pára v úlu kondenzovat, mrznout a znovu tát, když se oteplí. Včely by pak při následujícím ochlazení byly ve vlhku a zimě, což by byla pro včelstvo pohroma. Dnes odvádíme vlhkost z úlu horním větracím otvorem. Včelaři v tehdejší době měli mnohem úzkostlivější pohled na přezimování včelstev, a jelikož věděli, že vlhkost v úlu je nebezpečná, snažili se vlhkost chytit. Obr. 7: Jedna z dřevěných přepážek za krycím plástem, která ponechávala dostatek mrtvého prostoru pro slaměnou uteplivku. Úly určené k prodeji medu v plástech z roku 1880, které jsem viděl, byly všeobecně menší než dnešní úly, které mají plásty určené k vytáčení medu. Menší rozměry úlů pro plástový med pomáhaly naplnit včelami různé kontejnery, v tomto případě to byl 68

69 zasklený medný box. Pozoruhodné u způsobu vedení včelstev v těchto malých úlech bylo, že L. E. Cottonová zimovala pouze oddělky na šesti rámcích, a to ve státě Main na jejich letních stanovištích ve včelíně, což mně připadá podle historických způsobů zimování málo pravděpodobné. V místech s dlouhou a drsnou zimou někteří včelaři přenášeli úly do sklepů, jiní je dávali do stébníků, jak nazývali vykopané příkopy, zakryté střechou a jiní je prostě zakopali. Další faktor, který je třeba vzít v úvahu je, jakého původu byly její včely. Pravděpodobně byly skromnější na spotřebu zimních zásob než ty, které jsem viděl, a co spotřebovaly značné množství zásob. Vzhledem k vysokým nákladům na včelaření uvažuji o tom, zda by se na způsob zazimování včelstev L. E. Cottonové nemělo znovu podívat. Důležité by bylo zjistit plemeno jejích včel, a také s jakými zdravotními problémy se včelaři tenkrát setkávali. Jádro řešení konstrukce jejího úlu spočívá v dobře chráněném oddělku, ve správném vedení včelstva a úspěšném zimování ve státě Main. Paní L. E. Cottonové patří zásluha za vypracování úspěšného způsobu včelaření v poměrech, které se držely dosaženého status quo. Přeložil: Ing. Jindřich HORÁK Původní včelařské dýmáky přežily až do dneška (Mangum, W. A.; American Bee Journal, 2013, č. 5, s ) Souhrn: Průvodce vývojem dýmáku na americkém kontinentu. Ve včelařské historii bývalo původní vybavení, jako například různé typy úlů, medometů i dýmáků často zlikvidováno buď ohněm, nebo během času postupným ztrouchnivěním a zrezivěním. Naštěstí někteří neznámí hrdinové zachránili něco z těchto základů naší historie a předali to dalším generacím včelařů. Při sháňce starého včelařského nářadí v sedmdesátých letech jsem narazil i na původ moderních dýmáků, téměř nejdůležitějšího včelařského Obr. 2: Binghamův patent z roku Všimněte si, že široká část měchů je obrácena dolů, ne vzhůru jako u moderních dýmáků. Také trychtýř dýmáku byl docela jednoduchý. Neměl rukojeť na otevření, takže si včelař při otevírání mohl popálit prsty. Později dýmák Bingham doplnil o drátěnou rukojeť. Obr. 1: Quinbyův dýmák z roku asi Všimněte si velké trubice naspodu dýmáku, Na moderním dýmáku najdete pouze otvor. Quinbyův dýmák má pouze tenkou záklopku jako průchod ven, což brání plamenům, aby byly vcucnuty do měchů a zapálily je. vybavení i dnešního včelaře. Ale nejprve letmý pohled do včelaření bez dýmáku. Dokud neexistoval dýmák, bylo asi získávání medu velmi nepříjemné. Toto drama se odráží i v dnešních vzpomínkách na tu dobu. Slyšel jsem staré včelaře, kteří mne bohatě zásobovali vzpomínkami na své mládí, kdy pomáhali otcům vybírat med z tehdejších úlů, mluvit o době, kdy chybělo modernější vybavení, mající hluboké historické kořeny 69

70 na počátku šestnáctého století. Úkolem dětí bylo tehdy udržovat kouř v nádobách, ve kterých doutnala zrna obilovin, a snažit se nevdechovat škodlivý kouř až do plic. Duševní trauma se vrylo hluboko a nebylo po těch dávných dobách zapomenuté. Je téměř zázrak, že se po takových zkušenostech vůbec někdo chtěl stát včelařem. Co bylo vlastně potřeba? Obr. 5: Rošt Binghamova dýmáku z roku 1878 je vidět po otočení dýmáku dnem vzhůru. Obr. 3: Napravo je Binghamův původní dýmák z roku 1878 a vedle něj vlevo jeho středně velký dýmák. Bez ochranného krytu (jako u většího dýmáku) je jasně vidět otvor stejný jako u moderních dýmáků, což je oproti starším typům jednoduchý, ale zásadní rozdíl. Obr. 6: Rošt Binghamova patentního modelu ve srovnání s jiným Binghamovým dýmákem, vyráběným mezi léty 1880 až Obr. 4: Široká obruba kolem dna patentovaného modelu. Dnešní dýmáky tuto obrubu nemají. Najít způsob, jak usměrnit kouř dovnitř úlu, aby včely zůstaly klidné. V roce 1873 vynašel Moses Quinby velmi důležité nářadí, včelařský dýmák. Připojil měchy k cylindrickému barelu, který udržoval dýmající oheň u jeho dna. Kouř vycházel z trychtýře v horní části dýmáku. V roce 1874 inzeroval Quinby svůj dýmák v několika časopisech. Moses Quinby byl už mezi tehdejšími včelaři velmi dobře znám. Napsal knihu Tajemné včelaření, už v roce 1853 produkoval med ve velkém a posílal ho na různé trhy v New Yorku. I když byl Quinbyho dýmák velkým pokrokem, ve včelařské literatuře najdeme stížnosti. Oheň například zhasl, když včelař dělal prohlídku a odložil jej bokem. Tento problém pramenil z toho, že Obr. 7: Porovnání velikostí obou dýmáků. Binghamův model patentovaný v roce 1878 je v horní levé části obrázku a nejmenší z Binghamových dýmáků je dole vpravo. dýmákem procházelo málo vzduchu. Na původním Quinbyho dýmáku, který mám ve své kolekci a který prodal v roce 1874 krátce před svou smrtí v roce 1875, je vidět, jak oheň vyhasínal předčasně (obr. 1). Jde o nepatentovaný vzor, který Quinby 70

71 svěřil včelařské komunitě, ne ten, který patentoval později L.C.Root, a který byl rovněž označen jako dýmák Quinbyho. Tyto dýmáky prodávané Rootem jsou jen velmi zřídka k sehnání. Při svých sběratelských cestách jsem od té doby viděl jen asi 10 takových dýmáků. A pokud jde o originální Quinbyho dýmák z roku 1874, znám pouze jediný zde zobrazený, a trvalo mi to několik let, než jsem ho získal. Quinbyho původní dýmák má solidní spojovací trubici mezi měchy a boxem pro oheň. Zatímco toto spojení zajišťovalo silnější proud kouře, když včelař dmýchal, bránilo to současně pasivnímu proudu vzduchu přes oheň v dýmáku, když měch nebyl v pohybu. Tehdy oheň zůstával bez vzduchu. Rozhodující vylepšení přišlo, když se do dýmáku přece jen dostával nějaký vzduch. Dne 29. ledna 1878 patentoval T. F. Bingham z Abronie v Michiganu dýmák, známý jako nárys dýmáku s přímým přívodem vzduchu. Protože byl tak nový, byl klasifikován jako přístroj pro likvidaci hmyzu fumigací, zřejmě proto, že pro včelařský dýmák neexistovala žádná klasifikace. Místo solidní spojovací trubice mezi prostorem pro oheň a měchy, jak tomu bylo u původního Quinbyho dýmáku, nechal Bingham mezi nimi pouze malou, ale kritickou mezeru. Toto uspořádání pak umožňovalo vzduchu pohybovat se nahoru ode dna boxu, přes oheň a vycházet ven i tehdy, když včelař dýmák nepoužíval. Obr. 2 ukazuje nákres Binghamova dýmáku v pohledu shora a z boku. Rozhodující otvor, ne kompletní trubice, se nachází mezi dnem a prostorem pro oheň. Po několika letech požádal patentovací úřad o předložení modelu, aby mohl být udělen originální patent. Od té doby včelaři pořád sbírají patentované modely, miniatury všech druhů inovací od ručních praček, máselnic atd. Seznam se zdá být nekonečný. Jednou jsem mluvil s člověkem, který jich má sbírku několika tisíců a navštívil jiného, který měl dům plný těchto modelů. Byl jsem nesmírně šťasten, když jsem získal model patentu Binghama, který předložil v roce 1878 patentnímu úřadu. Tento model je velmi dobře zachovaný s výjimkou horního trychtýře, který chybí. Snažím se ho zrekonstruovat (viz obr. 3). Patentovaný model dýmáku uvádí popis patentu, který byl trochu jiný než masově vyráběné Binghamovy dýmáky. K popisu patentu je přiložena identifikace, dále rukou psaný papírek, který zdůrazňuje rozdíly oproti jiným modelům patentního úřadu. Následuje přímý popis jednotlivě patentovaných vylepšení původního dýmáku (pozn. překl.). Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ Deset otázek začínajících včelařů (Borst, P. L.; American Bee Journal, 2013, č. 7, s ) Souhrn: Některé věci jsou trvalé a každý rok se vracejí s novou silou. Touha mít včelstva v blízkosti svého obydlí patří do této kategorie. Je pro ně štěstí, že je máme tak rádi, že známe jejich zvyky a vyhovujeme jejich měnícím se požadavkům. Trvalé jsou i dotazy nových včelařů. Mám seznam takových požadavků. Začínající včelaři pozor, to, co následuje, je velmi důležité. Deset základních otázek: 1. Krmit včelstva, kdy a proč? Zdá se, že některé včelaře tento problém zajímá více než jiné. Možná je to tím, že si mnozí lidé zvykli na zvířata, o které je nutno stále pečovat, zatímco jiní si myslí, že med roste na stromech. Pravda je někde uprostřed. Žijete-li v oblasti, kde bývají výborné medné výnosy, budete moci bezpochyby přebytky svého medu prodávat a budete se moci zařadit mezi jeho producenty. Některé oblasti jsou ovšem téměř nerentabilní a včelstva často trpí nedostatkem potravy. Poznáním, kdy a jak včelstva přikrmovat, může tyto téměř nerentabilní oblasti vrátit do oblastí produkčních. První a nejdůležitější mezi důvody, proč včelstva krmit, je zabránit vyhladovění. I když jste soudný a snažíte se odebrat včelstvům jen přebytky, které včelstvo nepotřebuje, jsou okamžiky, kdy se přepočítáme. Pak musíte počítat pouze v galonech. Sirup váží okolo osmi liber v galonu, takže potřebujete-li přidat 30 liber, budete pravděpodobně potřebovat na krmení pět galonů. Nejlépe se dá zařídit pomocí horních krmítek, která můžete koupit v obchodech se včelařskými potřebami. Většina z nich je snadno vyrobitelná, takže stačí si koupit jeden kus a podle něj si vyrobit další. Třígalonový kbelík obrácený proti otvoru ve strůpku obvykle funguje dobře. Mnozí komerční včelaři mají krmítka z plastu, umístěná v každém úlu, takže sirup tam může být k dispozici, kdykoli je ho třeba. Druhý důležitý důvod proč krmit včelstva spočívá v tom, aby včelstva sílila. Včelstva jsou stimulována k činnosti při velkém přílivu energie, ať už vlivem nektaru nebo cukerného roztoku. Staromilci se často domnívají, že dobrá snůška odstraní vše, co úly trápí. Proto můžeme posilovat cukerným roztokem, je ale důležité v tom pokračovat delší dobu, chcete-li mít úspěch. 71

72 2. Nářadí, rozličné velikosti, mezistěny ano či ne atd. Rejstřík včelařského vybavení může být až zarážející. Je dobré si uvědomit, že většina ho není vůbec nutná. Nejdůležitější jsou nástavky a rámky. Zapamatovat si to je patrně nejdůležitější, neboť většinu dalších potřeb si ze dřeva můžete vyrobit sami. Někdo ovšem dá přednost nákupu všech pomůcek. Úspěšně můžete chovat včelstva v jednom nástavku s potřebným počtem rámků. Je ovšem obvyklé si pořídit velké rámky pro plodiště a menší pro medníky. Hluboký nástavek pro medník může vážit plný až 85 liber, což je nad síly mnohých včelařů. Je třeba odebírat plásty po jednom a umísťovat je do prázdného nástavku a nakládat na příruční vozík. Otázku, zda použít voskovou nebo plastovou mezistěnu, můžeme diskutovat do nekonečna. Navrhuji vám používat to, co se vám líbí. Někteří včelaři opravdu rádi navlékají drátky do rámků, pracují s voskovými mezistěnami atd. Tvrdá mezistěna z plastu je mnohem trvanlivější, zvláště je-li na ní postaveno pevné voskové dílo. Ovšem snaha používat rámky vůbec bez mezistěn, i když to včelař míní dobře, je krokem zpět. 3. Včelí nemoci, aneb na co si dát pozor? Jako bývalý inspektor včel ve státě New York bych zařadil tento problém hned na začátek, ale vím, že lidé neradi slyší o tom, v čem se většinou rovnou na začátku chybuje. Včelstva jsou živý organismus, o který se staráme. Proto se musíme starat i o jejich zdraví. V současnosti se u nás šíří mor plodu. I dnes ho často ani úspěšní včelaři nevidí. Je to vlivem dvou faktorů. Zaprvé ho dříve důsledné prohlídky včelstev v mnoha oblastech doslova vykořenily. A zadruhé, na trhu se objevila laciná antibiotika, která nemoc maskují. Nejhorší, co se může stát, je scénář, že se k vám nastěhuje celá skupina nových včelařů, kteří o nemocech a jejich historii nic nevědí. Ti se zasazují o to, aby se včelaření ponechalo svému osudu. Domnívají se, že se příroda o vše postará. Příroda se sice obejde bez naší pomoci, ale také znamená parazity a nemoci. Je mnoho možností, jak usnadnit lidem rozpoznání, diagnózu a kontrolu nemocí a parazitů. Ale včelař musí být i pracovitý. Stejně jako vy nepojedete na prázdných pneumatikách, nemůžete chovat včelstva, aniž byste pozorně sledovali plod alespoň jednou za měsíc a nespočítali vzorky roztočů, kdykoliv je to možné. Co neznáte, vám může škodit. 4. Které jsou nejlepší druhy včel? Snahy o získání lepší včely začaly už začátkem devatenáctého století. V té době byla v USA pouze evropská černá včela Apis mellifera mellifera, která je původně z Francie, Německa aj. Je ale dost agresívní. Časem ale včelaři zjistili, že vlašská včela je mnohem mírnější a odolnější proti nemocem, takže se celá země během několika desetiletí povlaštěla. Později se dovážely i jiné typy včel, jako např. kraňská ze Slovinských Alp a kavkazská z kavkazských hor. Dnes tu máme směs všech těchto typů. Jsou-li včely oranžové, jsou považovány za italské, jsou-li tmavé, považují je včelaři za kraňské. Existuje mnoho zastánců místních včel. Jde o potomky kříženců původního kmene a pravděpodobně nemají velké vady, ale ani přednosti. Domnívám se, že hlavním kritériem při výběru by měla být rezistence proti roztočům. Čím víc taková včelstva budou včelaři nakupovat, tím více se jejich charakter projeví v obecném měřítku. Kvalitní včelstvo se zřídkakdy vyvine spontánně. Je výsledkem velké námahy a dlouhodobého udržování a šlechtění. 5. Rojení: detekce a předcházení? V dřívějších dobách se rojení považovalo za dobrou vlastnost. Dodnes v některých oblastech spočívá včelaření v chytání rojů a získávání jejich produktů. S moderním včelařením ovšem přišly i znalosti o tom, že nerojivé včelstvo může dát tři až čtyřikrát větší výnos medu. Mnoho starých knih popisuje proces sledování včelstev při narážení matečníků, jejich vyřezávání včelařem a mnoho dalších komplikovaných manipulací, nutících včelstva k vyšším výnosům. Vždycky taková opatření přirovnávám k tomu, jak je náctiletým doporučováno, aby se zamilovávali, až budou starší. Dělejte, co chcete, nějak to vždycky dopadne. Rojení se dá nejsnadněji zabránit na jaře včasným rozšiřováním včelstev. To se dá dělat tak, že se přidají prázdné plásty, nebo se plod převěsí do horního nástavku, nebo se plod i odebere a vytvoří se nukleusy, nebo se včelstvo rozdělí už před sezónou rojení. Některá včelstva se ovšem vyrojí, ať už děláte cokoliv. 6. Kde koupit včelstva? Koupě včel je stejná jako koupě auta. Můžete vydat spoustu peněz, a přesto nedostanete to, co jste si představovali. Když platíte moc málo, budete pravděpodobně mít problémy. Včelařský průmysl zabývající se produkcí paketů a chovy matek už existuje nejméně sto let a je expertem na dělení včelstev a posilování včelstev na severu zjara. Jejich cena ovšem se pohybuje strmě vzhůru. Často můžete koupit včelstva přímo na místě od někoho, kdo je za tímto účelem chová, nebo se rozhodl se včelařením skončit a včelstva prodat. Nevíte-li přesně, na co si dát pozor, snažte se získat známého včelaře, aby šel s vámi. Ten vám řekne otevřeně, děláte-li chybu nebo dostanete to, co si přejete. Staré úly většinou nejsou žádná výhra, neboť vybavení je často staré, nestandardní nebo se nehodí k tomu, které již máte. 72

73 7. Chemikálie co, kdy a jak? To je jeden z mých oblíbených námětů. Lidé, kteří nevědí nic o čistotnosti včel, říkají, že ani v přítomnosti ani v budoucnosti nebudou používat chemii ve svých úlech. Není nic špatného na snaze ve vašich včelstvech kontrolovat šíření nemocí a parazitů čímkoli, co je legálně k dispozici. Vystoupil bych i na tribunu a prohlásil, že zákony v USA jsou pro včelaře příliš restriktivní, a proto by zdejší včelaři měli mít větší a ne menší možnost výběru (zde myslím na kyselinu šťavelovou). Na druhé straně nemáme povinnost používat ve včelstvech chemii s výjimkou škůdců, proti kterým je nutno očkovat. Ovšem máte povinnost předcházet šíření moru plodu a bojovat proti němu, pokud už ve vašich včelstvech je. Mor plodu je velice nakažlivý a je obtížné se ho zbavit. Máte- -li štěstí a včelaříte v oblasti, kde se mor vyskytuje zřídka, buďte šťastni. Jiní včelaři s ním musí bojovat pořád. Seznam základních chemikálií a léků je uveřejněný v každém katalogu se včelařskými potřebami. Ovšem fakt, že jsou v nabídce, nelze brát jako jejich doporučení. Existují i ochranné prostředky pro včelaře. Jedna věc je jistá, je nutné monitorovat zdraví vašich včelstev a kontroly si zapisovat. Nevšímejte si názorů, že včelaření už je minulost. 8. Kdy nastane snůška? Když jsem se poprvé přestěhoval z Kalifornie do státu New York, zkusil jsem se ptát včelařů: Jaká je zde nejdůležitější včelařská rostlina?. Tam, odkud jsem přijel, byla hlavní snůška z eukalyptů. V některých letech byla doplněna i snůškou z pomerančovníků a šalvěje a dalšími zdroji. Na severu státu New York se asi zdroje nektaru mění rok od roku. Ironicky řečeno, v této krajině kdysi dominoval bílý jetel a pohanka. Dnes jsou tyto zdroje velmi ojedinělé. Mnoho úrodné půdy se změnilo v lesy a seno dnes většinou získávají z čehokoliv, co je k dispozici. Vlastně je každý region unikátní. Být včelařem znamená učit se i o něčem jiném, než jen o včelách. Poznáváme domácí druhy rostlin i ty importované, kulturní rostliny i plevele. Počasí, klima, změny ve využívání půdy, rozmáhající se příměstské oblasti. Všechny tyto záležitosti ovlivňují včelstva a možnosti snůšky. To není jako farmaření, při němž rostliny vypěstujete a úrodu sklízíte na konci sezóny. Nejen kondice včelstev, ale i půdní vlhkost, denní teploty atd. mohou ovlivnit včelstva natolik, že je jarní snůška nejlepší. Jindy ale můžete získat pouze jednu snůšku uprostřed léta. Některé regiony mají slabé snůšky, ale je jich více, takže výsledný produkt se nedá nazvat jinak než med z divokých rostlin nebo letní med. Na některých lokalitách existují i velmi exotické medy, jako např. z lip, tupela či dalších exotických rostlin. 9. Prohlídky co, kdy a jak? Nevím, proč jsou tak vzadu na seznamu. Jako bývalý včelařský inspektor na některé nešvary neustále narážím. Zkušení včelaři mohou okamžitě říct, co se v jejich včelstvu děje. Nováčkové to samozřejmě nedovedou. V takových případech je dobré setřepat včely z plodového tělesa a podívat se na něj v plném světle. Normální zdravý plod má jasné vzezření. Díváte-li se na něj jako na celek, má být celistvý a světle zbarvený. Někdy bývá bělavý, když je plást světlý, nebo i tmavě hnědý, když je na starém plástu, ale víčka buněk jsou porézní. Vidíte-li víčka umaštěná, propadlá jako špatně nakynutý koláč, asi budete mít problém. Často jsou tato víčka propadlá a mají uprostřed otvor. Některé kojičky do takových buněk nahlížejí a očichávají je. Inspekce plodu ovšem neznamená posuzování zdraví larvy. Je toho mnohem víc, než uvidí nezkušené oko včelaře. V buňkách může být čerstvě přinesený nektar, který se tam leskne. Prstence čerstvého pylu jsou kolem plodu pečlivě rozmístěné úlovými včelami, takže kojičky mají okamžitě k dispozici to, co potřebují, aby mohly produkovat mateří kašičku pro tisíce larev, které ošetřují. Plodové těleso je nejdůležitější pro posouzení kondice včelstva. Opravdu dobrá matka klade uceleným způsobem. Je to jasné při sledování výskytu vajíček, larev a zavíčkovaného plodu. Vyvíjející se včely jsou prakticky stejně staré. Naopak je tomu ovšem tehdy, když vidíte míchanici. Jedna buňka je s vajíčkem, druhá s larvou a další má plod zavíčkovaný. Buď matka neklade systematicky, nebo se plod nevyvíjí normálně. To může být důsledek nějaké infekce, nebo, co je horší, inbreedingu. Ale ten je ve včelstvech velmi zřídka kdy, takže pak jde o rozptýlený plod, který může vzniknout z aplikace příliš mnoha léků. Ovšem častější příčinou takového plodu je chybná matka. Ta není schopná tvořit ucelené plodové těleso jako mladá kvalitní matka. Mnoho včelařů takovou matku zavčas vymění za matku mladou, zatímco další nechají výměnu na včelách. Ty ji udělají někdy včas a někdy ne. Většinou jak matka stárne, zmenšuje se i její zásoba spermií. Stará matka sice stále může klást, ale vajíčka nejsou oplozená a vyvíjejí se z nich pouze trubci. Jak víme, včely si mohou samy vychovat novou matku z oplozeného vajíčka. Ale včelstvo s matkou trubcokladnou je odsouzeno k zániku. Poslední stadium včelstva před jeho zhroucením nastává tehdy, když začnou klást dělnice. Někteří biologové vám řeknou, že je to poslední pokus včelstva předat svoje geny dalším generacím, ale já si to nemyslím. Domnívám se, že dělnice mají nedovyvinuté vaječníky proto, aby udržely instinkty matky. Když už matka není výkonná, vaječníky dělnic se rychle rozvíjejí, neboť včely chtějí pokračovat v tom, co doposud dělaly, totiž starat se o nakladená vajíčka. Ta se ovšem u včely medonosné (s výjimkou 73

74 včely kapské) vyvíjejí pouze v trubce. Některé druhy hmyzu mohou produkovat matky i z neoplozených vajíček. 10. Kdy vytáčet med? To by se mohlo zdát jako hloupá otázka, ale já se nedomnívám, že neexistují hloupé otázky. Každý vycházíme z naprosté neznalosti až ke znalosti příliš mnohého a snažíme se zapomenout na všelijaké hlouposti. Ovšem se sklizní medu je to poněkud jiné. Vzpomínám si na vytáčení medu s přítelem, který byl komerční rybář. Naložili jsme vše, co jsme vytočili, na jeho pick-up a chtěli vše vyrovnat. Zbylo tam ovšem několik nástavků, ke kterým jsme se nedostali, a on se mě na ně zeptal. Vezmu je příště, řekl jsem. On mi odpověděl, že to není jako rybaření. Tam musíte vzít vše hned, nebo už to mít nebudete. Já se snažím začít s vytáčením medu tehdy, když včelstva už jsou příliš silná na to, aby mohla spokojeně pracovat. Máte-li snůšky z několika druhů rostlin a chcete získávat med jednodruhový, můžete být aktivnější. Obecně platí, že v plástu, který je téměř celý zavíčkovaný, je zralý med. Když ale setřepáváte včely z plástů a med z nich ještě vykapává, měli byste ještě s vytáčením počkat. Nezralý med často kvasí. Někdy dochází i k dalším problémům. Když snůška náhle skončí, dochází často k loupežím. Tehdy je velmi obtížné vytáčet med, aniž byste včely podnítili k loupežím. Pokud jste nikdy neviděli propuknout šílené loupeže, buďte velmi šťastní. Včely se změní ve zběsilce, kteří se zabíjejí v tisících, bodají do všeho, co se hýbe a často se dostávají i k loupežím v dalších úlech. A tak, chcete-li vytáčet ještě dřív, než snůška skončí, snažte se vyhnout tomuto strašnému scénáři. V naší oblasti můžeme počkat, až přijde chladnější počasí a teprve pak vytáčet. Nebudu se zabývat metodami sklizně, ale musím poznamenat, že používání repelentů je možné jen v teplém počasí. Vytáčení za chladna vyžaduje jiné způsoby. Sklizeň medu potřebuje zkušenosti a rozvahu, stejně jako ve včelaření cokoli jiného. Přeložila: Prof. Ing. Sylvie KUBIŠOVÁ, CSc. Udržování nekonečného roje (Kirsten a Michael Traynor; American Bee Journal, 2013, č. 7, s ) Souhrn: Zkušenosti amerického včelaře s tvorbou umělých rojů. Brzy na jaře se nejméně jedno včelstvo bude chystat k rojení. Ať už dáte matce v plodišti jakýkoli prostor pro kladení, dělnice přesto staví matečníky. Vy je vyřežete, ale dělnice rychle postaví nové, aby se mohly pomocí roje rozmnožit. Může-li roj přežít, je to dobré pro jeho zdraví. Zanechá v úlu všechny kontamináty, které jsou v plástech, ať už se jedná o rezidua pesticidů a akaricidů, spory moru plodu, roztoče Varroa zavíčkované v buňkách s plodem, ale i další úlové nemoci. I když se nějací roztoči hbitě uchytí na rojících se včelách, musejí čekat, až roj postaví nové plásty a matka začne klást, aby se vylíhly nové larvy, na kterých se budou moci rozmnožovat. Toto prodlení redukuje rozmnožování roztočů, což znamená, že se méně roztočů bude rozmnožovat úspěšně. Roj začne hned po usazení stavět nové plásty. Poněvadž se dočasně nemusejí dělnice starat o larvy, je jejich snaha nasměrovaná na donášení nektaru Zakouření do česna oznamuje můj příchod,takže mohu se včelami začít směle pracovat. Přemisťuji úl,jehož včelstvo se chce rojit, trochu stranou a místo něj dávám úl prázdný. 74

75 Dávám do prázdného úlu, který se nachází na místě původního,10 mezistěn. Na nástavek s mezistěnami dávám jeden prázdný. Tím získám prostor pro smetení včel. Beru první rámek ze včelstva, které se chce rojit a držím ho nad novým prázdným úlem. Začínám smetat včely do nového úlu. Nejdřív zkontroluji každý plást, jestli neuvidím matku. Pokud tam není, většinu včel setřesu. Smetání včel z plástu se zavíčkovaným plodem. Tento rámek umístím do nějakého slabšího včelstva pro jeho posílení. Jeden z matečníků včelstva, které se chtělo rojit. Tady jsem našel matku, takže ji vychytím. Vezmu ji buď za křídla nebo za hrudníček. a stavbu nového hnízda. Silný roj chycený během nektarové snůšky do úlu vybaveného mezistěnami, postaví rychle plásty ve třech nástavcích a zaplní je medem. Ale chytání roje znamená buď a nebo. Navíc musíte mít štěstí. Jinak včely odletí, když nejste nablízku. Nebo se usadí příliš vysoko na stromě mimo váš dosah. Žádný roj nestojí za to, abyste se dostal do nemocnice. Než abyste se díval, jak polovina vaší práce mizí ve vzduchu, snažte se touhu včel po rojení zastavit dřív, než se seberou a odletí. Když uvidíte, že vytahují matečníky, zkuste udělat umělý roj. Jde o to, že musíte všechny včely setřepat na nové mezistěny. K tomu potřebujete nový nástavek a prázdné rámky. Podle toho, v jakých úlech včelaříte a jak silný je roj, budete potřebovat dva nebo tři nástavky. Když jsme s mou ženou Michaelou včelařili druhý rok, měl jsem já úl, který přežil zimu. Začátkem dubna jsem úl doplnil na tři nástavky a vyráběl čtvrtý. Včely narazily víc než dvanáct matečníků. Protože jsem nechtěl ztratit polovinu včelstva v době, kdy právě začal kvést akát, rozhodli jsme se roj usadit. Nástavky jsme sundali, pečlivě vyčistili dno a umístili tam čistý nástavek s novými mezi- 75

76 Po ometení všech plástů do nového úlu s mezistěnami umístím původní nástavek se zbylými včelami navrch a smetu do nového úlu i tyto zbylé včely. stěnami. Druhý nástavek bez plástů přišel nad něj, abychom tam mohli včely sesypat. Pak jsme sesypali všechny včely do nového obydlí. Postavené mezistěny jsme dali zpět do druhého nástavku, a protože tam bylo příliš mnoho včel, umístili jsme nahoru ještě nízký nástavek. Poněvadž jsme odebrali veškeré medné zásoby, nechtěli jsme včely vyhladovět. Proto jsme jim dali nahoru krmítko s 50% roztokem cukru, aby mohly začít stavět. Na odebraných plodových plástech jsme zrušili všechny matečníky a pak jsme je umístili do našich dalších včelstev. Včelstva slabá dostala plásty se zavíčkovaným plodem už se téměř líhnoucím. Naopak plásty s plodem mladým našly své místo ve včelstvech silných. Když jsme v té době udělali nukleusy, dali jsme do nich plodové plásty spolu se včelami z jiných úlů. Jakmile jsme takový technický roj utvořili, necháme jej týden v klidu. To včelám umožní začít se stavbou díla a matce kladení vajíček. Abychom zjistili, jak si usazený roj vede, šli jsme ho prohlédnout. Oddělali jsme krmítko a chtěli jsme zvednout horní nástavek, ale dobře to nešlo. V domnění, že je propojený se spodním jsme jej nadzvedli rozpěrákem. K našemu překvapení už včely vystavěly všech 30 plástů. Matka začala klást v dolní části plástů. Horní nástavek byl zaplněn nektarem přeměňovaným na med. Nevěřili jsme svým očím. Jak to mohly zvládnout tak rychle? Ovšem létavky byly osvobozeny od péče o plod a mohly se soustředit na stavbu plástů a sběr nektaru. Skutečný roj musí stihnout jak stavbu plástů, tak nashromáždit dostatek zásob na celou zimu. Náš umělý roj se choval stejně. V Evropě jsme se dověděli, že tam vytvářejí takové umělé roje už před snůškou, zvláště když včely Matku umístím opatrně do nového úlu. Nechám ji sešplhat dolů na jednu z mezistěn. začnou slídit. Když jim odeberete plod, včely se soustředí na sběr nektaru. Umělý roj je dalším nástrojem v integrované ochraně včelstev před škůdci. Vyzbrojeni poznatky o biologii včel a znalostí biologie parazitů, můžeme včelstva v popsaném boji zvýhodnit. Má-li včelař na včelnici roztoče Varroa, může vytvořit umělý roj z každého včelstva. Plásty s plodem, na kterém je většina roztočů, přenesete na jiné stanoviště, kde se plod vylíhne. Matky můžete v těchto včelstvech zaklíckovat, čímž přerušíte plodování. V dalším případě, když už jsou matky starší a je čas je vyměnit, můžete do takového včelstva umístit matečníky. Během tohoto přerušeného plodování se všichni roztoči uchytí na včelách. Tito foretičtí (cestující) roztoči jsou citliví na organické léky, jako např. na práškový cukr nebo kyselinu šťavelovou. Umělé roje jsou také výbornou cestou ke kontinuální výměně starších plástů. Staré plásty pak můžete roztavit a použít na výrobu voskových svíček. Tím dostanete ze včelstev veškerá rezidua pesticidů pryč. A chcete-li získat med z panenských plástů, setřepaný roj vytáhne perfektní bílé voskové dílo a zaplní je medem. Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ 76

77 ODJINUD Včelaření a produkce medu v Nigerii a Etiopii (Kris Fricke; American Bee Journal, 2012, č. 9, s. 5) Souhrn: Zatímco v Nigerii se většina obyvatelstva včel bojí, v Etiopii je chovají přímo v domech. Nigerie Řady náspů a malých domků vyrobených z bláta se míhají kolem nás, jak jedeme po rovné suché cestě. Náš malý konvoj, sestávající ze čtyř motorových kol s řidičem a pasažérem, se snaží, aby se vyhnul vyzáblým bílým kravám s velikými rohy. Farmáři starající se o dobytek nám mávají. Ženy v pestrých oblecích s nákladem, který na hlavách nesou na trh, stojí opodál ve stínu a přátelsky se na nás usmívají. Kdybych měl zpodobnit Nigerii jednou větou, skládá se z řad domků z červeného bahna, dále ze zelenajících se stromů a z úsměvů pod udivujícím nákladem nošeným na hlavě. Asi po dvaceti minutách jízdy se krajina mění na kopcovitou a obdělávaná pole ustupují skalám a keřům. Cestou jsme často museli sestoupit z motokol a museli jít po srázných a nebezpečných cestičkách. Po dvou hodinách jsme se dostali k cíli: do odlehlé vesnice Ogbagi. Poprvé vůbec jsme se do vesnice dostali na motokolech, kdysi dávno, v roce 1956, se tam dostalo několik zbloudilých aut. I přes tuto izolaci mají všechny domy (malé, pravoúhlé a se stěnami z bláta) v této vesnici střechy z vlnitého plechu, které si obyvatelé donesli na svých zádech. Místní včelaři se shromažďují pod velikým mangovníkem. Většina těchto farmářů má několik tradičních úlů špalků vysoko v korunách stromů a praktikují i lov medu. V dalších dvou hodinách vysvětluji včelařům výhody rozebíratelných rámkových úlů a způsob jejich obsluhy a odpovídám na otázky týkající se včelí biologie a jejich chování. A pak už je čas prohlédnout si úl. Tamní včelaři otevírají úly zásadně v noci, proto byli vesničané velmi pobaveni a zvědaví, když jsem navrhoval otevřít úly ve dne. Můj návrh na inspekci úlu byl spíš proto, abych ukázal, že to jde. Když jsem si oblékl ochranný oblek a kuklu, byl jsem si jist, že minimálně jeden mladík se mi smál. Shromáždili se kolem mne asi v desetimetrové vzdálenosti, když jsem vstoupil do chatrče, v níž byl umístěn úl. Dostal jsem otep rákosu, který se používá jako kuřák. Bohužel jsem s ní nebyl schopen pokouřit přímo do úlu a tak, když jsem otevřel dveře chatrče, rozzuřily se včely dřív, než jsem je mohl adekvátně pokouřit. Vyhrnuly se z úlu. I přesto si stále myslím, že zafrikanizované včely, na které jsem zvyklý v Kalifornii, jsou mnohem horší než kterékoliv, s nimiž jsem se setkal v Africe. Rozzlobené včely bombardovaly můj klobouk, jakoby na mne házely písek a nacházely obdivuhodné cesty, aby se dostaly dovnitř i přes nejnovější kompletní ochranný oblek. Prohlédl jsem včelstvo tak, jak jen se dá prohlédnout úl, ze kterého nelze plásty vyjímat, a tudíž jsem jenom mohl konstatovat, že je v něm mnoho nezavíčkovaného medu. Pak jsem ho zavřel a poodešel na blízkou mýtinu, kde jsem se snažil zbavit zbytku včel. Můj řidič přišel trochu blíž a volal na mne, abych si zapálil tu otep, kterou odeženu zbylé včely. To by ústilo do směšného fiaska normální prohlídky, a proto jsem se jen několik minut procházel, svlékl celý včelařský oblek a připojil jsem se k celé skupině tamních včelařů. Návštěva vesnice Ogbagi byla druhým ze tří projektů společnosti Winrock International, které jsme si vzali za úkol pro tento rok. Winrock organizuje a posílá dobrovolníky na pomoc po celém světě. Provozují mlékárny a rybaření stejně jako i jiné věci a, také k mojí i vaší radosti, pomáhají i rozvoji včelařství. Většinou se bavíme o úlech přístupných horem, poněvadž jsou asi desetkrát levnější než úly s rámky a mohou si je vyrobit i včelaři sami. Včelaření je v těchto oblastech často velmi podhodnocováno jako přírodní zdroj, s velkou možností rozšíření, nízkými vstupními cenami (ceny se mění podle oblastí, ale nejdražší, který jsem viděl, stál 16 dolarů), snadné ošetřování (africké včely jsou tolerantní téměř ke všem věcem, které se normálně v jejich oblasti vyskytují, takže nemusíte neustále bojovat s nejrůznějšími nemocemi a není zde roztoč Varroa!) a také potenciálně velký profit (v Nigerii kupujete úl za 16 dolarů a prodáváte získaných 10 až 15 litrů medu za asi 150 dolarů). Moje dva úkoly se týkaly Nigerie a třetí Etiopie. V Nigerii jsou včely (Apis mellifera adansonii) chovány v dutých kmenech stromů, s krytem z desek na obou stranách, nebo i plechu či cokoli je po ruce jiného. V každém úlu, který jsem v Nigerii otevřel, 77

78 byli malí úloví brouci. Protože se ovšem nigerijská včela vyvíjela spolu s tímto broukem, snášejí se vzájemně a není to problém. Při nízké ceně tamních úlů a bez nákladů na drahé léky, vypadalo to tak, že bych se měl do Nigerie odstěhovat, začít včelařit tam a brzy být tak bohatý, že bych neměl nic jiného na práci, než posílat Američanům nabídky dodávek medu a pak se divit, že moje nabídky nepřijmou. Jsou ale v Nigerii opravdu příležitosti k serióznímu včelaření? Je zde nedostatek jakéhokoli včelařského nářadí. Potřebujete-li medomet nebo filtrační tanky, musíte si je objednat v obchodech vzdálených tisíce mil. Jak už jsem říkal, jsou Langstrothovy úly neúnosně drahé (pravděpodobně proto, že je nikdo ve větším měřítku nevyrábí). Není zde žádný velkoobchodník nebo družstvo prodávající med, takže každý včelař prodává svůj med osobně nebo maloobchodníkům, kteří ho pak sami prodávají na trhu. Největším problémem ovšem je to, že se tam všichni včel bojí. Když sadař uvidí, že přes tři parcely máte na svém pozemku úly, jde si stěžovat, aby vám to místní státní správa zakázala, nebo se během noci proplíží a včelstva vám zlikviduje. To ovlivňuje včelaře, aby své úly umísťovali co nejdál, což je ovšem zase problém pro ně tam docházet, takže na pořadu jsou krádeže. Vzdálené včelnice trpí často nájezdníky a příležitostnými zloději. To ovšem ostře kontrastuje s Etiopií, kde jsou včelstva často chována přímo v obýváku (ale není to pravda tak docela dávají přednost umístit je v kuchyni). Krádeže jsou nejčastější záležitostí u všech včelařů, které jsem v Nigerii potkal a nejvážnějším problémem, kterému musí čelit. Druhý problém s africkými včelami je, že mají tendenci uletět. To je prospěšná adaptace včel, neboť mnohé nemoci postihují jen včelí plod a proto včely opouštějí plod tehdy, když takovou nemoc zjistí. A dále, přežívají sucha a nedostatek pastvy tak, že odletí do příhodnější oblasti. I prohlídky včelstev mohou zavinit jejich únik, ale včelaři, se kterými jsem mluvil, říkají, že když dělají všechno správně, se správným množstvím kouře, mohou otevírat úly každý týden, aniž by docházelo k únikům. Další pozorování, které jsem udělal se včelou A. m. adansonii, je to, že jsou velmi rozlézavé a mají snahu opustit plást okamžitě, jakmile jsem ho vzal do ruky a téměř všechny se vyhrnuly z úlu dřív, než jsem všechny plásty prohlédl. A dále téměř všichni trubci jsou téměř úplně černí, takže poprvé jsem si myslel, že v úlech vidím naprosto jiný druh hmyzu! Nigerie sama je velmi zajímavá. Jsou zde vlaky, které spojují všechna větší města, ale už deset let nejezdí. Měli zde rafinérie nafty, ale staly se nepoužitelnými. I když je v Nigerii mnoho nafty, musejí ji odvážet do rafinérií v Sao Tome (které prý vlastní dřívější nigerijský prezident), a pak si ji dovážet zpět. V Nigerii také stále operuje teroristická skupina (Boko Haram), a to hlavně na severu Nigerie. Každý den je v novinách referováno o násilí někde v zemi. Jednou vyplenila vězení, kde dobrovolně pracoval včelař Doug Johnson, a propustila 112 obyvatel. Můj návrat do města Abuja se na konci mé mise o den zpozdil, neboť tato teroristická skupina vhodila bombu do hotelu se západními návštěvníky a město bylo zablokováno. Etiopie Z Nigerie jsem letěl přímo do Etiopie, abych tam započal s dalším projektem Winrocku. Etiopii jsem si představoval jako poušť s mnoha skalami a velbloudy. Ale ukázalo se, že Etiopie je většinou hornatá se zelenými svahy, kde často prší a kouř z hořícího dřeva se rozprostírá nad kuriózními vesnicemi s chatrčemi v horských údolích. Domnívám se, že zde jsou i africké savany ve velké proláklině na jihu tropické džungle. Na rozdíl od Nigerie má v Etiopii včelařství dlouhou tradici. Žádný strach ze včel jsem zde nenašel, mnoho rolníků včelstva chová a zdá se, že jsou všichni spokojení s životem v blízkosti včelích úlů. Naopak jsem zjistil, že 79 % tradičních úlů se nachází uvnitř lidských obydlí, jak bylo nedávno zjištěno v oblasti Tigray (preferované stanoviště je v blízkosti kamen, aby jim bylo teplo). Tento výsledek byl nejvyšší ze tří sledovaných oblastí, ale průměrný počet byl 41 % včelstev chovaných uvnitř domu, a kde ne uvnitř, pak 94,7 % mají úly v největší blízkosti svých domovů. Etiopané jsou velmi spokojeni se svými včelstvy a já jsem byl překvapen, jak pokrokové jsou metody jejich včelaření. Školil jsem je na třech různých místech: v Bahir Daru a Finot Selamu v oblasti západní Amhary a v malém městě zvaném Korem v horách oblasti Tigray. Měl jsem radost z práce s velmi vzdělanými tlumočníky, Kerealem Ejigu, absolventem vysokoškolské výuky včelařství a autorem knihy o včelaření v této oblasti, a s Girmay Murutsem, taktéž vysokoškolákem, který napsal knihu Včelstva a systémy včelaření v severní Etiopii. Oba mi extrémně pomáhali a jejich knihy mne informovaly o velmi zajímavých faktech v tradičním včelaření. Zdá se, že je velký zmatek v předpokladech, která subspecie je přítomna v Etiopii. Studie z roku 2004, kterou oba moji překladatelé považují za správnou, uvádí pět subspecií včely medonosné: A.m. jemenitica, A.m. scutellata, A.m. bandasii, A.m. monticola a nová subspecie nazvaná A. m. woyi gambella. Ale v roce 2011 vyšla další studie, která přesvědčivě dokazuje na základě morfologických studií, že etiopské včely nepatří k žádné z výše uvedených subspecií, nýbrž jde o novou subspecii, nazvanou A. m. simenses. A navíc včelaři rozlišují mezi včelstvy nacházejícími se v různých lokalitách, které se liší hlavně barvou, ale mají i své rozdíly v chování. V Amhaře je Kerealem identifikuje jako wanzie ( téměř žluté ) a tuto včelu preferuje 61 % z 1034 včelařů, se kterými přišli do styku, shanko (tma- 78

79 vé) a tinjutie (šedé barvy). Girmay, který píše o krajině Tigray, uvádí, že včelaři rozlišují hlavně mezi červenými a tmavými včelami. Oba velmi pochybují o hypotéze jediného druhu, a pro mne bylo zajímavé zjištění, že pokračují ve výzkumu, což je v této oblasti velmi záslužné. Tradičními úly v Etiopii jsou poněkud kónické košnice, oplácané blátem, chlévskou mrvou a popelem. Jsou typicky rozvěšené pod střechou domu, i když někdy mají i svá venkovní stanoviště. Včelař vyjme zadní ucpávku a vyndává plásty s medem, zatímco plásty s plodem, nacházející se blíž česna, ponechává. Zjevně vědí, jak spojovat slabá včelstva (postřikují včely mlékem, takže se pak vzájemně čistí a tak si předávají vzájemně feromony svých matek). Někteří včelaři dokonce rozšiřují prostor v úlu, takže včelám prakticky dávají horizontální medníky. Ptal jsem se na cenu tradičního úlu a bylo mi řečeno, že se někteří lidé specializují na jejich výrobu, přičemž průměrná cena je 10 kg zrna za jeden úl. Oba moji spolupracovníci říkají, že včelaři nakupují i prodávají včelstva na místních trzích. Včelaři přinesou na trh celý úl, aby si jej potenciální kupci mohli prohlédnout, a cena se pohybuje mezi 2,29 12,57 dolaru v Amhaře, v průměru za 6,69 dolaru a mezi 34,29 až 45,71 dolaru v Tigray. Jak vidíte, je mezi cenami velký rozdíl, který je proto, že bílý med z oblasti Tigray je vynikající kvality (říkali mi, že získal první cenu v celosvětové soutěži) a je nakupován velkoobchodníky a prodáván v Evropě a na Středním východě. Jeho přirozený obsah vody je 14 %, (což bylo zjišťováno refraktormetricky), zatímco normální obsah vody v medu je 17 %. To také vede k jeho extrémně rychlé krystalizaci. Včelaři chytají roje také tak, že umístí prázdné návnadové malé košnice do korun stromů a pak chycený roj přemístí za několik dní do normálních úlů. Jedna z mála tradičních metod tvoření oddělků jim asi není známa. Pro rozšiřování počtu včelstev používají malé úlky z tykví, v nichž se usazené včelstvo nemůže rozšiřovat, takže se častěji rojí, a tyto roje pak chytají. Protože mají úly rozmístěny velmi blízko svých obydlí, říkají, že téměř vždy vidí, že se včelstvo rojí. Pozorují, kde se roj usadí, najdou matku a dají ji do klícky udělané z bambusu a dají ji do prázdného úlu poblíž. Roj pak matku následuje. Také jsem se dověděl, že umí uzavřít klícku pomocí kancelářských sponek a klícku vyrobí ze smotku trávy, který včely prokoušou během tří dnů. Takže, jak vidíte, jejich tradiční včelaření je velice pokrokové. Vláda se nedávno rozhodla včelařský sektor modernizovat. Jejich snaha je ovšem v mnoha směrech klasickým příkladem toho, jak dobré úmysly nejsou doplněny znalostí důležitých detailů. I když je zřejmě konsensus mezi včelaři pracujícími ve výzkumu, že horem přístupné úly jsou lepší pro chudé včelaře, a ve většině světa se používají Langstrothovy rámky, rozhodla se vláda v Etiopii zařídit výrobu tisíců úlů s rámky míry Zanderovy: první rok 35 tisíc, 45 tisíc následující a 55 tisíc v roce třetím. Včelaři, se kterými jsem se potkal, jich mělo 94 % tradiční úly (každý v průměru 8,4), jen 23 % mělo úly horem přístupné, ovšem pouze s horními loučkami, a překvapivě jich mělo 69 % úly rámkové (v průměru 5,9). Protože výrobci těchto úlů nebyli včelaři (a včelaři dotud nevěděli, jaká je jejich nutná kvalita), je většina těchto úlů vyrobena velmi špatně, není zaručeno rozmístění plástů v plodišti, takže dochází k propojování plástů. A pak, i když cena tohoto úlu poklesla na 46,4 dolaru, je to i tak veliké vydání pro místní včelaře. Zdá se, že v Etiopii je zvláštní situace v tom, že je zde nejen malý zájem o vosk, ale i o jeho zajišťování. Včelaři nemohou najít prodejce a ti zase dodavatele. Určitě je zde nedostatek mezistěn, ale také, když se vláda snažila vydat nařízení o výrobě vosku a jeho redistribuci v podobě mezistěn, brzo zjistila, že všechny vzorky jsou příliš kontaminovány, než aby mohly být použity. Farmáři se lehko dostanou k pesticidům natolik, aby docházelo k potížím (není to dobře regulováno), a velká poptávka na trhu s voskem vedla rychle k prodeji falšovaného vosku. Protože stále ještě nejsou schopni efektivně posoudit kvalitu vosku, pokud jde o jeho falšování nebo kontaminaci, většina výrobců ho na místních trzích vůbec neprodává. Při mých inspekcích úlů se včely chovaly podobně jako ty v Nigerii (tj. velice se shlukovaly), a já jsem byl velmi překvapen, jak nepořádně jsou zkonstruovány všechny jejich rámkové úly. I když malý úlový brouk se v Nigerii vyskytoval všude, v Etiopii jsem neviděl žádného. Naopak téměř všude se vyskytoval nějaký roztoč. Vypadá jako poněkud menší a světlejší než roztoč Varroa. Včelaři byli zvědaví, zda už existuje nějaké řešení s ptáky včelojedy a s jezevci, což jsem nevěděl (i když už věděli, že úly nesmí ležet na zemi a proti jezevcům jim bylo doporučeno obstarejte si psa ). V Tigray včelaři říkali, že mají zajímavý problém s nemocemi, jak píše ve své knize Girmay: Humedia přicházela po velkém suchu (jako problém), farmáři tvrdí, že se humedia může objevit jak v období sucha, tak dešťů a souvisí s vytvářením oblaků. V okamžiku, kdy se vyskytuje červený mrak, padá z oblohy červeně až žlutě zbarvený prášek. Ten se rozptyluje po celém okolí a včely, které sbírají nektar i pyl z tamní vegetace, budou napadeny humedií. Včely, které se pak vrátí do úlu, kontaminují další včely úlové. Pak se tyto včely vypotácejí k česnu a spadnou dolů. I přes rozsáhlé zkušenosti, které jsem zjistil, stále si myslím, že moje cesta byla potřebná. V Etiopii nejsou zvyklí prohlížet včelstva pravidelně, takže jsem učil včelaře, se kterými jsem se potkal, o tom, co všechno je třeba v úlu zjišťovat a jak také vše interpretovat. Měli i mnoho zajímavých otázek na včelí biologii i chování. Je zde i mnoho omylů v jejich názorech na včelaření, z nichž nejvíc šokující je to, že 79

80 jsem je nemohl přesvědčit, že kouř včelstva nerozzuřuje. I když jsem jim zeširoka vyložil, že kouř včely uklidňuje, dostal jsem i otázku ale když pracujete uvnitř úlu a máte úly těsně vedle sebe, jak zabráníte tomu, aby se kouř nedostal do vedlejšího včelstva a nerozčílil ho? I o USA byly zábavné otázky. V Nigerii se mne např. ptali: Vy nemáte lokální vůdce ani ve vesnicích? (vůdce je v Nigerii dědičný titul). A v Etiopii: Jsou naši velbloudi stejní jako vaši? A co si myslíte o tom, že nemáte velbloudy? Byla to pro mne fantastická zkušenost a předpokládám, že se i nadále budu věnovat dalším projektům. Děkuji kanadským včelařům z oblasti Orange County, jakož i dalším donátorům i těm, na které jsem se obracel y s mnoha okrajovými dotazy. Přeložila: Prof. Ing. Sylva KUBIŠOVÁ Proč je obtížné koupit ruské včelí matky? (Coy, Steve; American Bee Journal, 2012, č. 11, s ) Souhrn: Popis filozofie a práce asociace chovatelů ruských včel v USA. Jedná se o včely odolné varroáze a moru plodu. Jsem současným presidentem Ruské včelařské asociace a také vedoucí Coyovy medné farmy. Vyrůstal jsem v práci se včelami. I když jsem měl příležitost získat jiná povolání, musí být určitě v mé krvi med, neboť jsem se ke včelám vždy vrátil. Mnoho lidí se ptá, proč pracujeme s ruskými včelami a proč je obtížné je získat. Tohle je pokus odpovědět na tyto dotazy a vysvětlit, jak někteří z vás mohou pomoci. V roce 1994 odejel vědecký pracovník Tom Rinderer do Ruska poohlédnout se po včelách odolných varroáze. To, co našel, byli potomci včel pocházejících ze střední Evropy. Tyto včely nebyly vůbec léčeny více než 150 let a byly považovány za odolné jak roztočům Varroa, tak i tracheálním. Byly velmi dobré v medných výnosech, excelentně přezimovávaly a byla také zjištěna jejich rezistence proti moru plodu. V letech bylo více než 300 ruských matek importováno do USA z oblasti Primorska. Po intenzivním zkoumání ve výzkumné stanici v Baton Rouge v Louisianě a po tříletém testování v polních podmínkách byly zkontrolované matky uvolněny do prodeje. Původně vlastnil tento kmen Mr. Harper, ale nestačil na vše sám, takže předal kmen Společnosti pro chov ruských včel. Tato společnost je tvořena 13 individuálními včelařskými provozy. Každý člen je kompletně nezávislý na ostatních členech asociace. To jediné, co máme společné, je že pracujeme společně tak, abychom udrželi tentýž ruský kmen, který byl vyvinut v USDA. Snažíme se zvýšit hodnotu tohoto kmene pro komerční včelaře tak, že selektivně šlechtíme na rezistenci proti chorobám a škůdcům, zvláště proti roztočům Varroa i tracheálním. Je to organizováno jako 501c3 a řízeno radou direktorů. Podle nařízení je primárním účelem asociace udržet a zvyšovat kvalitu genetických linií ruských včel selektivním šlechtěním a propagací. Členství je rozděleno do dvou kategorií, certifikované a necertifikované. Certifikovaný člen je definován jako: člen, který prokázal, že je schopen produkovat takový kmen včel, který je schopen udržet rezistenci proti roztočům Varroa i tracheálním, projde genetickým ID testem a je prověřen i proti dalším včelím parazitům. Jinými slovy, mají podmínky nutné pro chov čistého ruského kmene, který je rezistentní k roztočům Varroa (v roce 2012 to bylo osm certifikovaných členů). Členové necertifikovaní jsou v asociaci nově a usilovně pracují na tom, aby certifikaci získali. Certifikovaným členům jsou přiděleny dvě linie a jsou zodpovědní za každoroční produkci populací svých linií pro vyhodnocení. Včelstva jsou hodnocena v mnoha směrech, ale nejdůležitější je zvyšování rezistence k roztočům Varroa, udržení rezistence k tracheálním roztočům a zvyšování medné produkce. Doplňkem jsou další kritéria selekce, jako výskyt nemocí plodu (někdy se vyskytne mor plodu). V úvahu je brána i nákaza nosemou, temperament a další vlastnosti. Nejlepší matky z vybraných včelstev jsou pak vybrány jako chovné pro další generaci. Protože středem pozornosti této asociace je udržení a zvyšování kvality ruských medonosných včel, nejsou již k dispozici chovné matky, které byly nabízeny veřejnosti Ch. Harperem. Místo toho certifikovaní chovatelé produkují chovný materiál pro distribuci v rámci organizace a pro propagaci a selekci každé linie v každém roce. Každý člen chová kmen, který získal od jiných členů organizace jako zdroj trubců. Certifikovaní členové pak mohou vyprodukovat limitované množství matek. Chcete-li získat matky nebo nukleusy, mějte na paměti, že asociace žádné nenabízí, takže je kupujete od jednotlivce, ne od asociace. Pamatujte, že pouze členové asociace mohou prodávat matky od chovatelů, kteří mají potvrzení o tom, že chovají ruské medonosné včely. Určitě největším problémem naší organizace je, jak zajistit dostatečný počet žádaných matek. Zvyšující se počet certifikovaných členů organizace nám umožní rozšířit chovný program, takže se zvýší i produkce matek, které mohou být nabízeny včelařské veřejnosti. I když je mnoho těch, kteří inzerují prodej ruských včel, není ani jeden z velkochovatelů matek členem naší organizace. Ve snaze identifiko- 80

81 vat ověřené členy asociace, posíláme každoročně potvrzení našim ověřeným členům. Chovatelé ruských včel nabízejí prodej Tak k čemu je certifikace? Pouze certifikovaní členové asociace mají přístup ke všem liniím ruského kmene, který je distribuován pomocí USDA. Během počátku procesu vyhodnocování a selekce měl USDA 18 odlišných linií. Šlo o kmen s takovou genetickou diversitou, jako mají běžné kmeny včely italské v USA, západní Austrálii a Itálii. I když každý, kdo získal chovné matky od CRADA, dostal čistý ruský kmen, vzniklo pouze několik linií, poslední v roce S výjimkou certifikovaných členů RHBA pak ti, kdo běžně rozesílají ruské matky, činí tak s kmenem, který vznikl před pěti a více roky. S omezeným množstvím ruského genetického materiálu, který je v USA k dispozici, je produkce matek často prováděna jako vedlejší cíl. Primárním cílem je udržet preferovaný kmen nebo obchodní značku. To nevyhnutelně vede ke genetické kontaminaci jejich ruského kmene křížením s jejich preferovanými liniemi. Někteří chovatelé matek přímo uvádějí, že prodávají ruské křížence nebo hybridy, někteří ani to ne. Certifikace od RHBA vás ujistí, že dostáváte nejlepší ruské včely medonosné, které jsou vůbec k dispozici. Naše společnost je různorodá jako ostatní včelařské organizace. Někteří naši členové mohou být považováni za autsajdry, většinou jde o včelaře z povolání. Dva naši členové jsou něco, co může být považováno za opačné konce spektra. Jeden kočuje, druhý ne. Jeden se zaměřuje na produkci speciálních druhů medů, druhý rád naplní konve jakýmkoli medem. Ani jeden nemůže být považován za typického člena, ale oba jsou schopni udržet svůj chovný program, aniž by byl narušován jejich úspěšný obchodní model. Podnik Steve Coye v Johanesboro v Arkansasu se rozrůstá, zvláště také kvůli ruským včelám, kočuje až se 12 tisíci včelstev. V roce 2010 získával Coy med v Arkansasu, v Missuri a Mississippi a posílal včelstev na opylování mandloní. Jsme nejsilnějším členem RHBA a jediným kočujícím podnikem užívajícím k tomu ruskou včelu. Produkujeme více než matečníků každý rok. Většina jich je na tvoření oddělků, nukleusů a matek pro vlastní potřebu. Několik jich je využito pro chovný program, zbytek se používá pro produkci asi 500 matek a 300 až 500 pětirámkových oddělků, které prodáme každý rok. Jsme jedním z výsadních členů Ruské včelařské asociace a získáváme každý rok certifikaci. S ruskými včelami jsme začali víceméně náhodně. Po mnoho let jsme selektovali z našeho vlastního kmene, ale v roce 1999 jsme se začali poohlížet po novém kmeni, neboť můj otec byl přesvědčen, že akaricidy nejsou dobrým dlouholetým řešením pro zvládnutí roztočů Varroa. Byl jsem nadšen plány jednoho mladého včelaře z Ohia. A tak jsem v roce 2000 koupil několik inseminovaných matek z Ohia a ruské včely od chovatele Charlie Harpera. Během zimy došlo k velkým zimním ztrátám a většina dcer od matek z Ohia padla hladem. Na jaře roku 2001 jsme objevili jedno stanoviště se včelstvy, na které jsme úplně zapomněli. Na včelnici s 52 úly ruských včel jsme po sklizni úplně zapomněli. Polovina těchto včelstev přežila zimu bez jakékoli další péče a vypadaly stejně dobře, ne-li lépe než všechna ostatní. Od té doby jsme se zaměřili na ruské včely. Nevěnujeme se těm pokusným včelstvům, zahrnutým do našeho chovného programu. Ošetřujeme zbytek svých včelstev přirozeně nebo jen jemně chemicky. Domníval jsem se, že ruské včely jsou rezistentní, tak proč je léčit, mohli byste se zeptat. Jsme kočující včelaři, a proto od svých včelstev očekáváme mnoho. Často je přemísťujeme do lokalit, které jsou v blízkosti včelstev italských, a italská včela je zdrojem invazí roztočů Varroa. Plujeme z Arkansasu přímo k zahradám, takže už v lednu musí být včelstev alespoň na šesti plástech, aby dobře opylovaly mandloně. V březnu je nutno včelstev, které nebyly odeslány na opylování mandloní, rozdělit do úlů a vytočit med. Průměrně včelstev, které se vracejí od opylování mandloní, odpluje do jižní Mississippi, kde dá další sklizeň dřív, než jsou převezeny do Arkansasu na druhou snůšku. A pak v lednu začneme celý cyklus znovu. Nekrmíme pylovými těsty nebo nějakými stimulačními prostředky a jen dostatečně nakrmíme cukrem na zimu. Neošetřujeme proti nosemóze ani moru plodu. Karel a Virginie Webb z Clarkesville v Georgii ošetřují běžně 400 včelstev na severu v horách Georgie. Jsou zaměření hlavně na produkci medu ve snaze mít jej co nejčistší a nejkvalitnější. Dříve prodávali i nějaké matky, dnes ale chovají jen dostatek matek pro sebe a další členy asociace. Oni také byli jedni z prvních, kteří si koupili ruské včely už v roce Než se připojili k asociaci, hovořil Karel s dalšími potenciálními členy a rychle se přesvědčil o jejich entusiasmu a přesvědčení. Dnes jsou Webbovi pyšní na to, že jsou chovateli ruských včel. Jako členové RHBA nemnoží pouze kmen, který získali, ale vytvořením testovaných včelnic a výběrem nejlepších matek i chovů hrají spolu s dalšími členy RHBA důležitou roli při každoročním zlepšování kvality kmenů. Jak vysvětluje jeden z členů, snažíme se chovat včelu, která přežije bez léčení proti nemocem i proti parazitům, a proto hrajeme důležitou i unikátní roli v zachraňování jak včely medonosné, tak celého včelaření. Karel a Virginie jsou zakládajícími členy a podobně jako Coyovi, získávají certifikaci každý rok. V roce 2006 přestali Webbovi aplikovat léky či antibiotika proti moru plodu. Ovšem po skončení série velmi suchých let ošetřili na podzim včelstva fumagilinem proti nosemóze. Protože Webbovi nekočují, jsou jejich zimní ztráty nízké. To jim umožňuje prodávat přebytky včel jako nukleusy 81

82 už v dubnu. Karel to popisuje následovně: Výhodou jsou ruské včely odolné roztočům. Nepoužíváme žádné akaricidy, žádná antibiotika, žádné pylové náhražky, žádné esenciální oleje, žádná zasíťovaná dna, žádnou plánovanou rotaci plodu, žádné plánované výměny matek (polovina matek je dvouletých a starších), žádné rutinní krmení cukrem v jakékoli formě (s výjimkou při chovu matek a nastartování oddělků). I když žádný z nich nemůže být považován za typického člena, dokazují, jak rozličné je včelaření našich členů. Většina našich členů, kteří společně vytvářejí Asociaci chovatelů ruských včel, nejsou kočovníci a mají 300 až 400 včelstev hlavně kvůli produkci medu. To je jejich chovatelský program, k němuž potřebují i patřičné znalosti v chovu včelích matek. Vyhodnocování může být podle vašeho přání velmi komplikované, ale můžete být úspěšní i tehdy, když to berete jednoduše. Včelaři se mnohdy ptají, jak se stát členem. Měli jsme víc než 20 členů, když se asociace zakládala, ale protože získání certifikace může být obtížné, splnilo požadavky jen osm členů. Rádi bychom měli přinejmenším 17 členů. Nejdůležitější je zkušenost v ošetřování ruských včel a získávání oplozených matek je pro úspěch nezbytné. A dále, člověk musí včelařit v oblasti, která je izolována od ne-ruských včel, zvláště včel zafrikanizovaných. Kvalifikace pro členství 1. Musí chovat pouze ruskou včelu 2. Musí mít nejméně 200 včelstev, aby se mohl začlenit do chovatelského programu. 3. Oplozovací stanice nesmí být v blízkosti ne- -ruských včelnic a musí být dostatečně rozměrné, aby celou oblast saturovaly svými ruskými trubci. 4. Členové musí zaznamenávat detaily o jednotlivých včelnicích, včelstvech a matkách. 5. Budoucí chovatelé matek musí splňovat dané požadavky na certifikační analýzu DNA a dokazovat rezistenci k roztočům Varroa i tracheálním. Chovatelská zodpovědnost Tady je pět základních požadavků na každého člena asociace: 1. Nesmí chovat matky z jiných kmenů a používat k veškeré práci pouze ruské včely. 2. Každoročně musí být nejméně 30 včelstev z každé linie být hodnoceno na testovacích včelnicích. Budou posuzovány na zvýšení odolnosti proti roztočům Varroa, na kontinuální odolnost proti roztočům tracheálním, na možnou odolnost k nosemóze, na produkci medu a další požadované rysy. 3. Jednotliví členové budou distribuovat matky všem členům pro použití v chovném programu. 4. Obdržené matky budou využity k založení včelstev zaměřených na chov trubců, kteří pak budou využiti na kontrolních oplozovacích stanicích. 5. Členové v každém daném okrsku budou porovnávat linie a včelstva, aby určili, které budou chovnými liniemi v příštím roce. Chovatelská zodpovědnost je všechna vedena tímtéž chovným plánem, bez ohledu na umístění včelstev člena asociace. Tento chovný plán používá pořadí rotace tří bloků, aby se zabránilo problémům inbreedingu u zákazníků, kteří využívají tyto matky. Certifikace DNA je unikátní součástí asociace. Umožnila RHBA zajistit genetickou čistotu kmene s programem páření na oplozovacích stanicích. Protože byly identifikovány genetické znaky, které mohou rozlišit ruské včely od ostatních komerčně využívaných kmenů, je po členech asociace požadováno předkládání vzorků svých linií každoročně, aby byla zachována integrita kmene. A dále k probíhajícímu testu DNA musí vybrané chovné matky demonstrovat rezistenci k roztoči Varroa i k tracheálním roztočům dřív, než budou zařazeny do chovatelského programu. A slouží jako potvrzení pro kupce, že dostávají matky ruských včelstev s genetickou čistotou a mají současně i vysokou kvalitu plnění požadavků rodokmene. Jednou z nejčastějších otázek, které jsem dostával, jak integrovat odolnost ruských včel roztočům do něčího už existujícího kmene. Krátká odpověď: To nejde. Ruské včely znají více způsobů, jak redukovat populace roztočů ve včelstvu. Klíčem je genetická diverzita kmene. Každá linie má své vlastní unikum a křížení těchto linií čisté ruské včely různými metodami tak, aby byl zvládnut boj se škůdci, jako je Varroa, tracheální roztoči či malý úlový brouk a mor plodu, je nereálné. Někde se ukázala možnost využít schopnost ruské včely v boji se škůdcem Nosema ceranae. Existuje asi sedm metod, které ruské včely využívají ke kontrole varroázy. Ruské včely vyhledávají a ničí plod napadený roztoči. Všeobecně jsou mnohem více hygienické než typické vlašky. Další vlastnosti je obtížnější osvětlit, jako např. klesající početnost potomstva roztočů a klesající počet životaschopných samiček roztočů v dalších pokoleních. Obtížnost přenášení těchto znaků do existujícího kmene je v tom, že ne všechny linie ruských včel mají všechny tyto znaky. Dříve někteří vlastníci ruských včel nadšeně křížili ruské včely se svým přeživším kmenem, vyselektovaným z jeho potomstva a zpětně zkříženým s ruskou včelou. Výsledné včely byly často mnohem ráznější a odolnější roztočům. Proč? Genetika původního kmene byla nahrazena genetikou kmene ruského. Pak ale ty, které zahynuly, byly většinou ruské včely. Pamatujte, že současný ruský kmen je výsledkem desetiletého hodnocení a selekce členy USDA. Předcházelo tomu ovšem 150 let selekční práce včelařů z oblasti Primorska v Rusku. A proto se nedá odol- 82

83 nost ruských včel proti roztočům integrovat do vaší práce. Je to přístup všechno nebo nic. Nechcete-li se stát šlechtitelem včel, ale chtěli byste mít ruskou včelu, nebo se seriózně chcete stát členem a nemáte dosud dostatek ruských včelstev, co uděláte? 1. Kupte si 40 až 100 matek od certifikovaného chovatele 2. Označte matky i včelstva 3. Zjišťujte mednou produkci každého včelstva 4. Počítejte roztoče v každém úlu (já smývám roztoče asi 30 dní po přidání matky a pak znovu před medobraním) 5. Vybírejte si mezi deseti nejúspěšnějšími včelstvy co do produkce medu 6. Z nich pak vyberte pět s nejnižším množstvím roztočů ve srovnání s prvním a druhým propočtem 7. Vybírejte matečníky z nejlepších a vkládejte je do svých oddělků 8. V příštím roce kupte zase matek a celý postup zopakujte Bude vám trvat nejméně tři roky, než získáte včely ze všech tří bloků. Během té doby se naučíte, jak tyto včely ošetřovat, zatímco zaměřujete svou pozornost na ruskou včelu. Ruské včely jsou jiné než včely italské, které zná většina včelařů. Proto bude pro mnohé z vás obtížné věnovat se ruské včele, neboť to většinou vyžaduje změnu ošetřování včelstev, přinejmenším časový rozvrh prací v těchto včelstvech. Ruské včely více reagují na podmínky okolí než italské. Brzy z jara bude jejich plodové těleso menší a zůstane takovým, dokud není dostatečná snůška pylu i nektaru. Jakmile ovšem začne výchova plodu, pak jeho rozloha brzy dohoní nebo předčí včelu italskou. Tento rychlý rozvoj vyžaduje rozumnější přístup k nasazování medníků, než ten, který je obvykle aplikován u včely italské. Jako u všech medonosných včel vede nedostatek prostoru k ukládání nektaru rychle ke vzniku rojové nálady. Zaměřit se na ruskou včelu nemůže kdokoli. Jste-li spokojen se svým ošetřováním včelstev i s mednou produkcí, pak ruská včela není pro vás. Ale chcete-li snížit svou závislost na lécích proti roztočům a dále produkovat med, pak ruskou včelu zkuste. Jeden náš velkovčelař, který běžně vyhodnocuje celou škálu ruských včel, řekl toto: Jsem unaven stálým krmením pylovými náhražkami, aplikací léků pro zdraví včel, ošetřováním včelstva fumagilinem, vícenásobným ošetřováním syntetickými prostředky proti roztočům, a zkrmováním cukerného sirupu jen proto, aby moje včelstva byla schopná opylovat mandloně. Když včelaříte se včelou ruskou, budete možná muset ošetřovat jen měkkými chemikáliemi, ale vyrobíte tolik medu jako italky a dovezete včelstva k mandloním. Naši asociaci řídí členové rady, kteří mají za úkol udržet kmen ruské včely. Naše činnost potřebuje včelaře, kteří chtějí udělat něco extra, rozšiřovat své obzory a zavázat se ke včelaření s ruskou včelou. To jsou včelaři, které potřebujeme jako nové chovatele ruské včely. Věřím, že jsme s tímto kmenem udělali dobrou věc. Můžeme pracovat lépe, ale jen s více dobrými členy. Největším benefitem členství je to, že věříte, že kmen vhodný pro vás je nejlepší a nejčistší ruský kmen v Severní Americe. Věřím, že velkovčelaři nechtějí nic jiného, než být schopni ošetřovat svá včelstva bez syntetických chemikálií a antibiotik. Je povzbuzující vědět, že členové Ruské včelařské asociace jsou schopni toho dosáhnout a udržet zdravá a výkonná včelstva. Obraťte se k ruské včele a budete zase ošetřovat svá včelstva, ne své roztoče. Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ Zabijácká včela a jak se s ní včelaří (Bruno Reihl; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2012, č. 11, s ) Souhrn: Praktická zkušenost ze včelaření a africkými včelami. Jedno bodnutí a mrtvá včela vyvolá hon na včelaře. V srpnu 2011 jsem ze služebních důvodů strávil několik týdnů ve Windhoek, hlavním městě Namibie. Namibie leží v jižní Africe a je veliká jako Německo a Francie dohromady. Své nezávislosti na Jihoafrické republice dosáhla až v roce Do roku 1915 byla německou kolonii s názvem Jihozápadní Afrika. V této obrovské zemi žijí dva miliony lidí. Z nich asi jsou bílí Namibijci, kteří mluví afrikánsky nebo německy. Černé obyvatelstvo hovoří mnoha kmenovými jazyky a afrikánsky. Oficiální řečí je však angličtina, což má zamezit jazykovým a národnostním konfliktům. Windhoek, podobně jako většina země leží v nadmořské výši 1700 m. Klima je zde extrémně suché. Od května do ledna zde nejsou žádné vodní srážky. Údobí dešťů trvá od února do dubna. V roce 2011 trvalo až do května a spadlo tolik vody, že domorodci hovoří o stoletém dešti. Během mé přítomnosti v srpnu zde bylo zimní roční období. Denní teploty dosahovaly max. 20 C a noční byly stále pod nulou, někdy až -7 C. Vlhkost vzduchu byla během mé návštěvy vždy nižší než 20 %. Východoafrická a afrikanizovaná včela medonosná (zabiják) Už první den mi na parkovišti padly do oka sukulentní rostliny, které v poledne otevíraly své rudé květy a nabízely je včelám. Tyto byly menší než ty 83

84 Výřez z mapy s hlavním městem Windhoek. Na ní je sklenice s 200 g medu z produkce včelaře Rolanda. naše ve Švýcarsku a na zadečku měly oranžovožluté kroužky. Jejich let byl jakoby těkavý. Jakmile jsem se prstem dotkl květu, včela ihned odlétla jako moucha. Byla to východoafrická včela medonosná (Apis mellifera scutellata), která žije po celé jižní Africe v nadmořské výšce nad 500 m. Je pověstná svou agresivitou, o čemž jsem se mohl později sám přesvědčit. Agresivní východoafrická včela medonosná (Apis mellifera scutellata) s nápadnými oranžovožlutými kroužky na zadečku. V předkolumbovské době nebyly na americkém kontinentu vůbec žádné včely. Někdy kolem roku 1600 je evropští osídlenci dovezli do Brazílie. Dovezené včely se však nedokázaly vyrovnat se zdejším vlhkým a horkým podnebím. Včelařský badatel Warwick Kerr se v roce 1960 v Brazílii pokusil importovanou včelu evropskou zkřížit s východoafrickou včelou, která je na místní klima zvyklá, a tím zvýšit její nízký medný výnos. Byla to skvělá myšlenka, ale Nešťastnou náhodou mu však 26 východoafrických včelstev ulétlo a nekontrolovaně se smísilo s evropskými včelami dříve dovezenými do Brazílie. Z nich se během několika generací vyvinula nová včelí rasa, která dostala název afrikanizovaná včela medonosná. Jelikož tyto včely reagují extrémně agresivně, dostaly lidový název zabijácké včely. Cítí-li se ohroženy, vylétnou nejen strážkyně z česna, ale vyrojí se celé včelstvo a narušitele pronásleduje přes 100 m daleko. Vinou zabijáckých včel umře v Brazílii přes 200 lidí ročně. Mezitím se tyto včely rozšířily od Jižní Ameriky až po Texas. Dále na sever se šířit nemohly, neboť místní chladné klima jim nevyhovovalo. Včelaření v Namibii Agresivita zabijácké včely pochází jednoznačně od její matky, východoafrické včely medonosné (Apis mellifera scutellata). Při své návštěvě hlavního města Windhoek jsem se chtěl o této včele dovědět více. Zajímalo mne, zda se s ní při její agresivitě dá vůbec včelařit. Na internetu jsem našel profesionálního včelaře a lovce rojů, pana Rolanda, který žije ve městě Bentheim. Spojil jsem se s ním a on mne pozval, abych ho o víkendu navštívil, že mi ukáže stovku svých Langstrothových nástavkových úlů, které má rozmístěny v savaně v okruhu 50 km kolem Windhoeku. Během hodinové jízdy mi pan Roland, Namibijec německého původu ve čtvrté generaci, sdělil, že medný výnos jeho včel by ho neuživil. Často ho volají, aby zlikvidoval hnízda nebo roje divokých včel. Ukázal mi i novinové články o něm, jak v blízkosti škol odchytává divoké roje a usazuje je do svých úlů. Místní majitelé domů však hnízda vykuřují nebo vypalují, jak se to u nás dělá s vosami. To pana Rolanda vždy rozzlobí. On propaguje profesionální způsob. Zde účtuje hodinovou sazbu (v přepočtu asi 530 Kč/h), která je pro domorodce značná. Při svém zákroku otevře pan Roland hnízdo 84

85 a plásty rozkrájí na takové díly, aby se daly zasadit do rámků, kde je připevní gumičkami. Když se mu podaří odchytit královnu, vloží ji do úlu a většina včelstva pak vlétne za ní. V takovém případě získá pan Roland nové kvalitní včelstvo. Jarní prohlídka Pan Roland navštívil svou včelnici naposledy před údobím dešťů, což je několik měsíců. Protože neví, co ho čeká, má auto plné náhradních úlů a rámků. A samozřejmě potřebné nářadí. Pro mne přivezl ochranný oděv a gumové holínky. Ke svým včelám jsem nikdy takto vystrojený nechodil, ale v Namibii je to nezbytné. Především jsou to trnité keře, jejichž ostny mají zpětné háčky, takže se zabodnou tak důkladně, že při jejich odstraňování se vytrhávají kousky kůže. Dále jsou to jedovatí hadi a škorpióni. Ti se v zimě naštěstí moc nevyskytují, ale co člověk ví. Také pro paviána, který loupí med, platí, že chybami se člověk učí. Mezi včelařením v Namibii a v Evropě existuje mnoho rozdílů. Překvapilo mne, že se zde o varroáze vůbec nemluví. Příčina je nejpravděpodobněji v tom, že u místních včel jsou vývojové fáze zakuklení a zavíčkování zkrácené. Vývoj plodu trvá zde 18 dní oproti 21 dnům u včely evropské. V jedné napadené buňce může za 18 dnů vyrůst maximálně jeden roztoč, zatímco za 21 dnů v ní vyzrají až 3 až 4 vajíčka. Když úly stojí příliš blízko u sebe, rvou se včely až do krve. V Namibii žijí oba úloví brouci, malý i velký, kteří působí podobné škody jako u nás zavíječ voskový. Opuštěný úl dokáží zcela zpustošit. Pan Roland se jich ale nebojí, protože chová jen silná včelstva. Během jízdy nám přeběhl přes cestu pavián. Pan Roland poznamenal, že paviáni jsou mizerní lupiči medu. Když se dostanou k úlu, snaží se z nich vytrhávat plásty, dokud včely nevylétnou a vůdce jejich tlupy pořádně nepobodají. Ten se po takovéto lekci i se svou tlupou úlu raději vyhne. Když se vedení tlupy ujme jiný opičák, začne tlupa loupit nanovo. Dalším nepřítelem včel a včelařů je medojed, kunovitá šelma velká jako ovčácký pes. Ze všech savců má nejsilnější chrup, kterým dřevěné úly rozkouše. Pak se pustí do plástů. Má obzvláště hustou srst, takže včely na něj nemohou. My jsme na medojeda naštěstí nenarazili. Kdo způsobil tuto pohromu? Včelstvo ji naštěstí přežilo. Dojeli jsme k první včelnici osazené šesti Langstrothovými úly. Ta je sice přímo u cesty, ale daleko od civilizace. Úly musí být od sebe vzdáleny více metrů, aby nedocházelo ke vzájemné loupeži. Pan Roland pamatuje případy, že mezi blízkými včelstvy zuřila taková bitva, že nakonec ani jedno nezůstalo naživu. Bylo sotva hodinu po východu slunce a teplota vzduchu byla těsně nad bodem mrazu, takže včely ještě nelétaly. Hned jsme objevili jeden úl, který byl povalen. Pan Roland to přisuzoval paviánům, nebo lidem. Naštěstí jsou nástavky spojeny pevnými přezkami. To v Evropě nástavky drží pohromadě pouze vlastní váhou. Při povalení se přezky horního a spodního nástavku odtrhly, takže mezi nimi vznikly mezery. Obávali jsme se nejhoršího, ale když jsme úl postavili a nástavky sesadili, zjistili jsme, že včelstvo je klidné a díky chladu sedí na plástech. Díky přive- Jarní kontrola včelstev je stejně důležitá jako u nás. 85

86 Na tento snímek jsem obzvláště pyšný. Královna scutellata (ve srovnání s našimi) je zavalitější, a je větší než její dělnice. zeným náhradním dílům a nářadí jsme poškozené přezky opravili. Pak jsme provedli jarní prohlídku, jak to známe z Evropy. Každý úl jsme otevřeli, ohodnotili sílu včelstva, přítomnost a stav matky a množství zásob. Staré souše jsme nahradili novými. Mně se včelstva zdála slabá, ale s příchodem afrického léta stoupá rychle denní teplota, takže královna dokáže naklást až vajíček za den. Dík už popsanému krátkému plodování včelstvo rychle zesílí. Je zde také možné, že v jednom včelstvu jsou dvě královny, o čemž jsme se mohli sami přesvědčit. Agresivní včely Pan Roland v Bentheimu se včelami pracuje bez rukavic, pouze se závojem. Ten odloží, když dělá něco mimo úly. Po tom, co jsem o východoafrických včelách slyšel, nemohl jsem tomu uvěřit. Se stoupající teplotou byly včely neklidnější, plásty neobsedávaly a vylétaly rychle jako mouchy. Najednou se mi jedna včela dostala pod závoj a ihned mne bodla do krku. Toto bodnutí nebylo tak bolestivé, jako od mých včel doma. Včelu jsem jednoduše zamáčkl a nechal ji pod závojem před očima. Co se pak ale stalo, jsme bohužel nestačili vyfotografovat. Místní včelař Roland se svým hostem ze Švýcarska, který má zřejmý respekt před místními včelami. Zatím je klid, ale brzy se to změní Pan Roland byl zklamán tím, že včelstva měla malé medné zásoby. To pro něj znamenalo, že jeho sklizeň bude malá nebo žádná. Včelstvům odebírá jen tolik medu, aby měl jistotu, že se zbytkem přežijí. Nějaké přikrmování, jaké známe z Evropy, se zde nedělá. Všechna včelstva přezimovala ve dvou nástavcích po 10 rámcích. Pak pan Roland odňal z horního nástavku jeden rámek a ostatní rozestavěl tak, aby mezi nimi vznikla větší mezera. Slibuje si od toho to, že včely vystaví hlubší buňky a do těch že se vejde víc medu. U nás něco takového neznáme. V Namibii se nedělají ani další včelařské úkony, jako je chov královen, přidávání mladých královen, ani zamezování rojení. Včelstva se o svou královnu postarají sama tím, že se vyrojí čtyřikrát až pětkrát za rok. Tomu zdejší velkovčelař při včelaření na velkou vzdálenost nijak zabránit nemůže. Odstraňování rojů je někdy nebezpečný úkol. Stovky včel se vrhly na mou hlavu, hruď a záda. Kouřem a vodou jsme je sice odehnali, ale za chvíli byly zpět. Mrtvá včela v mém závoji je zjevně naváděla. Byl jsem z toho znepokojen a na radu pana Rolanda jsem odběhl asi 200 m po cestě, ale včely mne dohnaly. Pak jsem s velkým sebezapření sundal klobouk se závojem a pomalu položil na zem. Poté jsem se pomalu odplížil k autu. Včely zůstaly na závoji a mne nechaly klidně být. Pan Roland si nasadil mohutnou kuklu a došel pro můj závoj. Ten pak upevnil zvenčí na auto a při jízdě zpět jsme se včel zbavili. Pan Roland jako odchytávač rojů V Namibii žije mnoho divokých včelstev, kterým se zde říká roje. Ale o žádné roje v našem pojetí ve skutečnosti nejde. V prvním roce je divoké včel- 86

87 stvo ještě malé a nikoho neruší. V příštím roce však zesílí a dokáže místní školu nebo sídliště doslova tyranizovat. Visí pak na budovách nebo v korunách stromů. Pan Roland si už ve svém oboru udělal jméno, neboť vždy dokázal včelstvo odchytit a odnést. Dva dny před mým odjezdem mne zavolal, že má zakázku. Na jednom rekonstruovaném domě se divoké včelstvo uhnízdilo pod oknem ve spárách mezi cihlami. Rekonstrukce se zastavila, neboť dělníci se včel báli. Domácí proto povolal pana Rolanda. Pro něj to byla dosti nebezpečná úloha. Než se k vlastnímu včelstvu dostal, musel z římsy vylámat několik cihel. Teprve po setmění mohl pan Roland první plásty vyřezat, zasadit je do rámků a uložit do přenosného úlu. Věru tvrdá práce. Závěr Pan Roland je v Bentheimu jediný a současně jeden z nemnohých včelařů v Namibii. Místní vláda už před lety uzákonila včelařské řemeslo jako vedlejší výdělečnou činnost a dokonce pozvala zahraniční včelařské instruktory. Tato iniciativa bohužel uvízla v mrtvém bodě. V Namibii nejsou včelařské svazy ani odborné obchody. Veškeré včelařské pomůcky se musejí dovážet z Jižní Afriky. Také med v supermarketech pochází z Jižní Afriky a je to směs amerického, německého a jihoafrického medu. Stojí v přepočtu asi 42 Kč za 500 g v plastikovém obalu. Pan Roland může svůj med ve sklenicích prodávat za desetinásobnou cenu. Tu si však může dovolit pouze nejvyšší společenská vrstva. V Namibii zatím varroázu nemají. Vyskytly se však případy hniloby včelího plodu. Ty se vysvětlují tím, že na skládkách odpadků byly zbytky zamořeného medu, který místní včely objevily a zkonzumovaly. Vím, že pan Roland je předplatitelem tohoto časopisu, a proto mu touto cestou děkuji za srdečné přijetí a za včelařské přátelství. Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK Včelařstvím proti hladu a chudobě na Madagaskaru (Lea Meier; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2012, č. 12, s ) Souhrn: Organizace zabývající se pomocí proti chudobě na Madagaskaru seznamuje mimo jiné místní obyvatelstvo se včelařením. Madagaskar čtvrtý největší ostrov na světě leží na východním pobřeží Afriky. Je proslulý svou jedinečnou florou a faunou, nedotčenými plážemi a srdečným a pohostinným obyvatelstvem, které pochází jak z africké, tak i asijské populace. Madagaskar ale patří mezi nejchudší země světa. Takřka polovina obyvatel trpí chronickou bídou a podvýživou a tato situace se nelepší. Paní Baotsara je stará 40 let a o své děti pečuje sama. Její malé políčko skýtá jen jednorázové nedostatečné výnosy. Region navíc postihují každoročně ničivé cyklony, takže její malá rodina upadá pravidelně do výživové krize. V této zapadlé oblasti nejsou prakticky žádné výdělečné možnosti, takže zbývá jen ubohé zemědělství. V obdobích bídy je k dispozici pouze maniok, případně jedovaté divoké rostliny. Život paní Baotsara je vlastně typický pro většinu obyvatelstva Nosy Varika, jednoho z nejchudších a nejnepřístupnějších okresů vlhkého tropického východního pobřeží Madagaskaru. Bídou zde trpí děti a především ženy, které jediné nesou tíhu odpovědnosti za své rodiny. Proto se zde od roku 2004 angažuje národní organizace FFA (viz Bližší údaje na konci článku). Tato organizace bojuje s chudobou tím, že podporuje ženy, které jsou matkami národa, jak se jim na Madagaskaru říká, a věnuje se zejména malozemědělstvím na východním pobřeží. Včelaření povede k důstojnějšímu životu Madagaskar je známý svým přírodním bohatstvím a jedinečnou vegetací. Nic z toho není však systematicky využíváno. Je to však velký potenciál pro včelařství. Med představuje hodnotnou složku výživy, která může napomoci při zdolávání bídy a podvýživy. Veliký význam má i v medicíně. V madagaskarském lidovém léčitelství figuruje v tradičních ceremoniálech a rituálech. Tomu odpovídá i poptávka po včelích produktech. Med by tedy mohl představovat artikl vysoké komerční hodnoty a stát se alternativním zdrojem národního důchodu. FFA působí podle biblického úsloví: Dej nuzákovi jednu rybu, bude z ní mít jeden oběd; dej mu ale udici, přiměješ ho tak k rybářství a on se uživí sám. Nejlepší pomoc je ta, která naučí pomoci si sám Pouze, když pomůžeme ženám, aby vzaly svůj život do vlastních rukou, pomůžeme jim zdolat vlastní chudobu. Proto FFA poskytla třem ženským sdružením ve třech vesnicích okresu Nosy Varika moderní Langstrothovy nástavkové úly a k nim i základní instrukce. Začátkem srpna, což je začátek včelařské sezony, měla každá členka svůj úl. Současně každé 87

88 Paní Baotsara doma se svými dětmi. Tradiční včelařství používá ležící duté kmeny s vloženými lákadly, aby do nich nalákalo divoký roj. Ženy s přidělenými nástavky. ženské sdružení obdrželo 10 společných úlů. Úly byly vyrobeny podle technické dokumentace profesionálně v hlavním městě Antananarivo. Tato akce má umožnit jak jednotlivým ženám, tak i sdružením získat vlastní medný výnos. Očekává se, že se tím zlepší nejen výživa rodin, ale i jejich finanční situace. Sdružením to umožní tvorbu společného fondu a společných investic. Jeho voští se pak přeloží Langstrothova úlu. Usazení divokých včelstev do Langstrothů není vůbec jednoduché V okrese Nosy Varika se včely dosud nechovaly a žádná včelstva se zde koupit nedala. Je zde prakticky jediná schůdná cesta, totiž převzít včelstva divoká. K tomu napomáhá skutečnost, že místní včely Technik organizace FFA předvádí, jak se to dělá. 88

89 nejsou agresivní a jejich bodnutí je skoro bezbolestné (viz Bližší údaje na konci článku). Pro ženy, které se do toho pustí, to znamená osvojit si nejen teoretické znalosti, ale i potřebnou zručnost. Obojí má ženám poskytnout FFA. Počítá s tím, že využije zkušeností místních včelařů, kteří vědí, jak na divoká včelstva. Obvykle k tomu používají duté špalky kmenů určitého stromu. Do jejich dutiny vetřou lákadlo zhotovené z nastrouhaných sladkých brambor nebo k tomu použijí směs včelího vosku a různých éterických olejů. V tomto aromatickém špalku se zakrátko usadí divoký roj. Instruktoři FFA proto ženy naučily, jak divoká včelstva nalákat, odchytit a posléze usadit do Langstrothových úlů. A ženy se opravdu snažily. Technici FFA je navštěvovali a dohlíželi, aby postupovaly metodicky a o svěřené úly řádně pečovaly. Také je vedli k tomu, aby se včelstvy zacházely šetrněji, než místní včelaři, jejichž včelstva tradiční medobraní nepřežívají. Bohatá sklizeň Ženy očekávají vysoký medný výnos právem. První zkušenosti ukázaly, že od bohaté a věčně zelené vegetace východního pobřeží lze získat ročně nejméně 60 kg medu z jednoho Langstrothova úlu. Okres Nosy Varika, na rozdíl od hornatých oblastí, není napaden varroázou. To je v konkurenčním boji velkou, ale bohužel jen dočasnou výhodou. Aby bohaté sklizně vedly také k lukrativním příjmům, pomáhá FFA ženám také ve vyhledávání výhodných odbytišť. Slibné je hlavní město, kde je o med trvalý zájem. Pro ženy tak včelařství představuje mnohoslibnou budoucnost. Pro ekosystém je současně zárukou, že madagaskarská včela bude zachována. Bližší údaje FFA madagaskarská národní organizace Fanatsarana ny Farim-piainana eny Ambanivohitra. Doslovný překlad zní: Zlepšení venkovské životní úrovně. Tuto organizaci tvoří více madagaskarských a zahraničních spolupracovníků, kteří se zabývají vývojem a realizací projektů zaměřených na boj proti chudobě na Madagaskaru. Těžiště její práce spočívá v podpoře malozemědělkyň zejména v těchto oborech: biologické zemědělství včelařství profesionální výcvik v uměleckých řemeslech, pekařství a krejčovství produkce a prodej ovoce. Madagaskarská včela (apis mellifera unicolor) je velmi produktivní a málo agresivní. Dlouhou dobu žila pouze na Madagaskaru, ale v 17. století ji dopravní lodě v indickém oceánu za- Úspěšní lovci rojů. Přemístění divokého voští do Langstrothova úlu vyžaduje zručnost a zkušenost. Tradiční včelaření nepotřebuje k medobraní žádné náročné pomůcky. 89

90 Skupinový snímek žen z vesnice Nosy Varika. Od roku 2009 i na Madagaskaru řádí roztoč varroa, který sem byl zavlečen zamořenými čínskými kontejnery. V náhorních plošinách regionu Analamanga už varroáza způsobila ohromné ztráty. Účinné prostředky proti ní zde neexistují. Chybí hlavně infrastruktura pro vzájemnou komunikaci mezi Také včelí larvy jsou na Madagaskaru delikatesou. nesly také na sousední ostrovy La Réunion a Mauritius. Včela se vyznačuje tmavou barvou těla a slabým ochlupením na zádech. Dělnice je vzhledem k délce těla 7 až 9 mm relativně, ve srovnání s jinými včelami, malá. Oproti tomu trubci jsou větší a statnější. Madagaskarská včela se vyskytuje v nejrůznějších klimatických zónách, jak vlhkých tak i suchých, a ve všech nadmořských výškách. Vysoká užitná hodnota madagaskarské včely je nesporná. Avšak ona, podobně jako jiné živočišné druhy, jsou v rostoucím ohrožení. Největší představuje rychlá likvidace lesních porostů. Dnes jich zbývá pouze 10 %. Stavy madagaskarské včely, která v nich nalézala obživu, byly tím drasticky zdecimovány. Ještě před několika lety madagaskarská včela netrpěla skoro žádnými včelími chorobami. Škodil jim pouze zavíječ voskový (galleria mellonella), který dodnes ničí zesláblá včelstva. Při tradičním včelaření dojde při medobraní k totální destrukci včelstva. včelaři, která jediná by mohla navodit koordinovaný boj proti varroáze. Výzkumné práce zahájili i biologové univerzity Ankatso v Antananarivo. Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK 90

91 Využití včely medonosné ke zvýšení kvality obory (Ray, J. D.; American Bee Journal, 2012, č. 10, s ) Souhrn: Přísun včelstev zvýšil výnos plodů stromu Prosopis glandulosa, Tento strom se zároveň ukázal jako vhodný zdroj nektaru pro včely. Jednou v lednu večer mi zazvonil telefon a ukázalo se, že to byl funkcionář z oblasti Hall County, která leží asi hodinu a půl na jihovýchod od mého stanoviště. Ani v nejbujnějších včelařských snech jsem nikdy takový telefonát nečekal. Byla to pro moje uši rajská hudba, která zaměstnala moje myšlení včelaře i biologa divočiny. Jsem totiž fanda v oblasti opylování a pronajímám úly. Onen úředník mi sdělil, že známý rančer má zájem na tom, aby nějaké včely naletovaly na jeho plodiny a zeptal se, zda mu může dát číslo mého telefonu. Ukázalo se, že chce využít opylovací činnost včel na zvýšení úrody semen plodiny Prosopis glandulosa. Samozřejmě že jsem souhlasil. Oren Don Malloy vlastní území o rozloze akrů blízko Memphisu v Texasu a sklizenými plody krmí vysokou, aby jí narostly velké parohy a sama se dobře živila. Podle onoho člověka pozoruje pan Malloy, že tyto stromy poskytují hojnou úrodu poblíž opuštěných stavení, ve kterých se usídlily roje divokých včel. Dychtivě jsem toužil po setkání s panem Malloyem. Jeho ranč leží v oblasti Plaska Lodge, pro lovce známý revír. Za několik dní po daném telefonátu jsem s O. D. Malloyem mluvil. Řekl jsem mu, že bych k němu rád umístil několik včelstev, ale vzhledem k veliké vzdálenosti by to mohlo být nerentabilní. Zeptal se mne, zda bych mohl oblast odhadnout, což jsem udělal podle vzdálenosti, času a vybavení. Dohodli jsme se i na možné kompenzaci povolením lovu pro mne a moje tři syny. Předem jsem se zajel do Plasky podívat a ocenil jsem stanoviště podle Googlu tak, jak by to učinil kterýkoli biolog, který se věnuje divoké zvěři. To jsem ale ještě nevěděl, kde přesně jsou hranice jeho pozemků. Viděl jsem, že je tam ta pastva ze stromů Prosopis glandulosa, dále louky, písečné duny, břehy potůčků i řek se včelí pastvou, což všechno zajišťuje rozmanitost pro včely. V polovině března jsem se tam vypravil a podívali jsme se na potenciální lokality. Vybrali jsme je a vlastník slíbil, že tam postaví podstavce, kam bych mohl umístit svá včelstva a prostor obklopí ochranou před dobytkem a divokými prasaty. Měl jsem v plánu umístit na každé stanoviště dva úly. Aby měly včely dobrý přístup k vodě, umístil jsem tam větrné mlýny a potůčky. V dobytčích napajedlech nalezly včely zase větvičky a prkna, aby mohly bezpečně sát. Prosopis glandulosa raší poměrně pozdě a staří včelaři věří, že začátek jejich rašení ohlašuje jaro. Už v dřívějších letech jsem chtěl svá včelstva do oblasti Plasky umístit kvůli využití jarní snůšky z divokých peckovin, z moruší a z časně kvetoucích rostlin v přírodě. Ale ještě jsem k tomu nepřistoupil, protože jsem čekal, jak dopadne snůška z ovocných stromů blízko mého bydliště. K tomu nedošlo, neboť silné větry a deště bránily včelám v průletech za pastvou. Takový je život v této mé oblasti Texasu. Prvního dubna jsem spolu se svým synem převezl čtyři včelstva z trvalého stanoviště na ranč. Tam bylo vše připraveno, takže vše proběhlo bez problémů. Pak jsem tam jezdil každý druhý týden. Zjistil jsem, že tamní stanoviště je mnohem lepší, než jsem očekával. Nejvíc jsem ovšem chtěl, aby O. D. Malloy uviděl výsledky, po kterých toužil. Já jsem zase chtěl získávat med ne jenom pro svůj prospěch, ale také abych mohl označovat sklenice s tímto medem nálepkami, že jde o med majitele, který ho získává ve svém revíru. Lovecká chata v Plasce je ranč, který je charakteristicky uzpůsobený pro lov vysoké zvěře, divokých krůt kolem řeky Rio Grande a divokých vepřů. Na ranči je asi 17 tisíc akrů prvotřídní země pro lov. Leží v Texasu asi 80 mil východně od města Amarillo nebo 20 mil západně od města Memphis, rovněž v Texasu. Terén je stejně rozmanitý, jako je tamní lovná zvěř, od hlubokých kaňonů a cedrových lesů k různým svažitým kopcům pokrytým keři až k rovinám a údolím s americkými topoly. Lovecký ranč v Plasce vznikl z generálního skladu, vybudovaného v Plasce v roce Má 8 ložnic, jídelní i úložný prostor, vybavenou kuchyň i sprchu. Plaska a její úrodnost závisí na produkci bavlny a arašídů (obě plodiny jsou medonosné). Kromě nich je tam také mnoho divokých medonosných rostlin. Pásy lesů, vysazené kdysi dávno, nabízejí také mnoho druhů pastvy, která by mohla být pro včely zdrojem pylu i nektaru. Navíc prérie kolem Rudé řeky jsou se svými zlomy, písky a vlhkými oblastmi velmi rozdílné. Při dvou návštěvách jsem zjistil převrácené úly, přestože byl kolem natažený ostnatý drát. Jeden úl byl ještě dostatečně osazený včelami, zatímco v jiném se včely semkly do hroznu. Až při své návštěvě 8. května jsem zjistil zaplněné medníky pouze u jednoho včelstva. Dvanáctého května jsem byl vzrušený hukotem včel vedle silnice, kde byl žlutě kvetoucí jetel, a tak jsem zastavil, abych si to prohlédl. 91

92 Medonosná rostlina Prosopis glandulosa je nejen keř, ale i vysoký strom, patřící do Leguminóz. Její kořeny mohou sahat až do hloubky 60 stop. Květy jsou krémově bílé až k téměř žluté, visící v cylindrických hroznech. Její kožovité plody zrají v srpnu až v září. Listy, větvičky i plody jsou oblíbenou potravu vysoké, která žije v Texasu. Plody mohou být velmi důležité pro udržení hmotnosti zvířat a pro růst parohů během sucha. Divoké krůty i další lovná zvěř také plody zkrmují, když se k nim dostanou. Centrum studia divoké zvěře v Austinu v Texasu popisuje tento strom jako excelentní pastvu pro včely. Může být hlavním zdrojem medu a množství nektaru tvoří často i na písčitých půdách (jaké se nacházejí i v Plasce). Nejvyšší nektarová snůška bývá po vydatných deštích během dubna, následovaných vedry. Med má barvu jantaru, silně voní a rychle krystalizuje. Dosáhli jsme výnos až 200 liber ze včelstva. Konce července jsem tam objevil díky suchu jenom velmi málo kvetoucích divokých rostlin. Rok, který začal velmi nadějně, se teď ukázal jako velmi suchý. Po téměř celý měsíc byly podmínky počasí nepříznivé. Ovšem ve vzdálenosti dvou mil od úlů bylo mnoho akrů půdy s bavlnou, která právě přicházela do květu. Byla-li bavlna tak dobrou medonosnou rostlinou, jak bylo inzerováno, domníval jsem se, že bude snůška medu velmi dobrá. Nedělal jsem tehdy podrobnější prohlídku, ale mohu říci, že tam bylo mnoho včel v mednících. Na zpáteční cestě jsem plánoval návrat po několika týdnech a doufal, že budu vytáčet med z bavlníku. Byly mé naděje splněny? Začátkem srpna bylo zřejmé, že panu Malloyovi se velmi líbilo to, co viděl totiž zvýšenou produkci semene rostliny Prosopis glandulosa v blízkosti úlů. Zjišťoval, že tam, kam jsem umístil úly, byl výnos semene dvakrát vyšší než v předešlém roce a že to byl výnos vyšší než na kterýchkoli dalších pozemcích. Jedenáctého srpna jsem jel se svou ženou na tento ranč, abych jednak udělal nějaké obrázky, které doplní tento článek, a také abychom snad vytočili nějaký med z bavlníku. Jak jsme byli překvapeni! Ze tří úlů jsme ze šesti nástavků vytočili 125 liber velice chutného medu! Prvního října jsem se vrátil a vytočil ještě 77 liber! Náš dřívější rekord, který jsme získali od včelstev na domácím stanovišti, byl 42 liber. A bylo po většinu roku sucho! Závěr roku 1 (2012) Můj první rok, kdy jsem choval včelstva v Plasce, skončil velkým úspěchem. Zjistil jsem, že květy Prosopis glandulosa i dalších rostlin dostaly včelstva do takové kondice před rozkvětem bavlny, že se nám toto letní stanoviště vyplatilo. Spolu s majitelem pozemků jsme se domluvili, že napřesrok přisuneme včelstev více. Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ Zemětřesení zasáhlo tisíce včelstev (Ron Miksha; American Bee Journal, 2013, č. 4, s ) Souhrn: Popis návštěvy amerického včelaře v Chile. Po jeho odjezdu postihlo zemi ničivé zemětřesení, které postihlo i včelaře. Před třemi lety okolo šesti hodin ráno udeřilo bez varování v Chile zemětřesení. Vzduchem létaly úly, hromady poskládaných barelů s medem byly ve skladech převrácené a lidi čekaly další strasti. Mohutné zemětřesení zasáhlo centrální území Chile v době chovu matek. Bylo to šesté nejsilnější zemětřesení, které kdy postihlo tuto zemi a já jsem se mu jen o dva týdny vyhnul. Nikdo něco takového nemohl předvídat, i když lze předpokládat, že právě v oblastech s aktivními tektonickými zónami je pravděpodobnost nejvyšší. A toto zemětřesení jsme navíc již dávno očekávali, protože přesně před padesáti roky bylo v Chile zaznamenáno nejsilnější zemětřesení, jaké kdy bylo na naší planetě. Jako geofyzik bych nechtěl zažít ani jedno. Jsem rád, že jsem odletěl z Jižní Ameriky krátce před tím, než udeřilo. Zemětřesení zasáhlo letiště, pobořilo mosty a zasypalo lidi v jejich domech. Co Chile potřebovala v této chvíli nejvíce, byli lékaři a záchranné týmy a ne mne, seizmického odborníka. Před zemětřesením v roce 2010 jsem byl v Chile na týdenní návštěvě včelařských farem, stáčíren Oplodňáčky po zemětřesení. 92

93 Úklidová četa Francisca Reye. a balíren medu a sledoval jsem chov včelích matek. Včelaře Francisca Reye znám již několik roků. Včelaří s několika tisíci včelstvy provádí opylování avokáda a ročně vychová okolo 9000 prvotřídních matek. Pro tuto práci má vynikající klimatické podmínky, genetické předpoklady u chovných matek a roky úspěšné praxe. V Chile se nevyskytuje mor včelího plodu, nejsou zde žádní úloví brouci a ani zafrikanizované včely. Chovatelé matek mají k dispozici suché a slunečné počasí v době, kdy je právě potřebují. Setkal jsem se zde s přistěhovalci ze Švýcarska, Německa a Holandska, kteří se usadili jako včelaři na tomto prosperujícím území Jižní Ameriky. Těžko lze najít důvody proč nechtít být v Chile včelařem jedině snad kvůli zemětřesení. Katastrofa způsobená zemětřesením. Klíckování tisíce včelích matek je obtížná práce. Aby se Francisko a jeho pět pomocníků nemuselo celé hodiny ohýbat a krčit u oplodňáčků, postavili si je na stojany. To usnadňuje jejich práci. Podstavce stojanů jsou natřené kreosotem, který odpuzuje dotěrné mravence, kteří se tak do oplodňáčků nedostanou. Při jedné dřívější návštěvě Chile jsem se ptal Franciska, co by se stalo jeho včelám při eventuálním zemětřesení. Ten pokrčil rameny a neodpověděl. V době, kdy se Francesco narodil, bylo zaznamenáno nejsilnější zemětřesení, jaké kdy v Chile bylo, to bylo v roce Uvažoval jsem, zda by převázání oplodňáčků provazem je uchránilo v případě zemětřesení před silnými otřesy, ale když jsem viděl rychlost a výkonnost jeho pomocníků, uvědomil jsem si, že by to bylo jen na obtíž a není jisté, zda by provaz vůbec stačil, aby oplodňáček odolal silnému otřesu. V Chile jsem navštívil jak včelaře, tak i prodavače včelařského zařízení a také jednoho majitele největší stáčírny a balírny medu v zemi. Chile má 12 biogeografických zón. Mnohé jsou jedinečné přírodní komplexy, které produkují specifické medy jako např. Quillay, Ulmo a Tineo. Ulmo med získávají z květů původního stromu Eucryphi cordifolia. Stromy jsou květy doslova obsypány, že vypadají, jako by byly celé pokryty sněhem. Podle údajů publikovaných ve Spojených státech (Národní institut zdraví) může být med Ulmo použitelný jako přírodní baktericidní prostředek. Jeden majitel stáčírny a balírny medu, se kterým jsem se setkal, byl Juan Pablo Molina, který začal včelařit v roce Stále chová včely, ale neprodukuje sám všech pět milionů liber medu, které během roku zpracuje. Pěknou část tohoto množství jsem viděl srovnanou v jednotných žlutých barelech. Firma JPM je moderní exportní podnik, který zpracovává med jak pro domácí trh, tak i na export do Evropy. V laboratoři jsem se setkal s pracovnicí kontroly mladou ženou s vysokoškolským vzděláním v oboru chemie. Připravila pro mne vzorky medu k testům. Toto je např. jetelový med z dalekého jihu z Aysén, který leží až v jižní špičce Chile, kam včelaři kočují se včelstvy ze severních údolí během jara. Připomnělo mně to včelaře z Floridy, kteří kočují do Minnesoty. Chov matek a tvorba oddělků, snad 93

94 Na podlaze není voda, ale med! také opylování v zimě a med z bílého jetele v létě. Jižněji Aysén je už jen Antarktida. JPM zpracovává černý medovicový med z původních lesních masivů podél And, zlatý med ze severních pouští a tmavý med z avokáda rostoucího okolo Santiaga, připomínající chutí sirup. Ještě před tím, než jsem odjel, mně ukázali sklady, kde byly poskládány barely s medem vždy tři řady nad sebou do jednotlivých štosů. Jedna tuna medu v každém ze stovek štosů. Ke konci mojí pracovní cesty jsem navštívil zakouřené hlavní město Chile, a také jeho muzeum. Tam jsem pocítil slabé chvění, něco podobného, jako když okolo vašeho domu projíždí tramvaj nebo vlak. Záchvěvy byly slabé a frekvence vibrací byla nízká, snad třetí čtvrtý stupeň Richterovy stupnice. Takové záchvěvy pocítíte v centrálním údolí Chile téměř denně. Aby to bylo možno považovat za varování, že za několik dnů přijde mohutné zemětřesení, by bylo zavádějící. Bylo to pouze chvění nic víc. Ale byl již čas, abych z Chile odjel a vrátil se k jiné práci. Byl jsem doma dva týdny, když vražedné zemětřesení udeřilo. Dne 27. února 2010 se pacifická tektonická deska podsunula pod Jižní Ameriku v délce šesti set mil od Nazca Plate na jih. Tektonická deska Jižní Ameriky se současně posunula na západ nad okraj oceánské kůry. Celková energie tohoto zemětřesení dosáhla úrovně 240 milionu tun TNT. Blízko epicentra zasažené druhé největší město Chile, Concepcion, se celé posunulo o 10 stop na západ. Zemětřesení přesunulo téměř milion lidí, jejich domovy, auta, školy, silnice a parky o tři yardy. Přitom obyvatelé města tento posun vůbec nepozorovali, i když podle geofyziků z GPS a jejich měření se celé město vzedmulo o plných deset stop a posunulo na západ. Mezitím ve 200 mil vzdáleném Santiagu bylo jeho pět milionů obyvatel zvednuto a posunuto o jednu stopu na západ. A to se nevyhnulo ani včelím úlům, které zemětřesení zvedlo z jejich palet a stojanů a rozházelo po okolí. Zasažena byla více než miliarda včel. Pro nás, kteří nežijeme v zóně zemětřesení, je těžké si představit rozsah celkové destrukce. Kromě stovek a tisíců lidí, kteří zahynou v rozvalinách domů, jsou vzniklé škody mnohem větší, než si můžeme vůbec představit. Chilské zemětřesení v roce 2010, které dosáhlo 8,8 stupně Richterovy stupnice, bylo šesté největší, které kdy bylo na světě zaznamenáno. Bylo 10 silnější než zemětřesení na Haiti a silnější než v Číně v roce 1976, kdy zahynulo okolo půl milionu lidí. Škody v Chile byly vyčísleny na 10 miliard dolarů, nepočítáme-li 40 miliard dolarů na ztrátě produkce, platech a nepojištěném majetku. Bylo zničeno i 125 milionů lahví vína. V některých městech byly ulice od tekoucího vína celé červené. Moje hlavní starost byla zjistit, jak jsou na tom moji přátelé, které jsem nedávno navštívil. Všichni byli v pořádku. U několika z nich to odnesly stěny jejich rodinných domů, ale žádný nebyl zraněn. Avšak pokud jde o včely, ty neměly takové štěstí. Francisko mně pověděl, co se stalo. Stovky jeho úlů to svrhlo ze stojanů a mladé matky opustily některé oplodňáčky. Dezorientované dělnice, přitahovány feromony těchto volně létajících matek, se houfně po tisících shromažďovaly okolo nich a visely na stromech nad zničenými úly, které se Francisco s pomocníky snažil dávat do pořádku. Byl to nepříjemný zásah do práce se včelami zrovna uprostřed chovné sezony mladých matek. Všechny včelnice utrpěly vážné škody. Sudy na med zpřeházené zemětřesením. Tisíce úlů připravených pro opylování avokáda byly takto postižené. Jejich nástavky popadaly a pomíchaly se dohromady. Byla to pěkná práce všechno znovu zreorganizovat. Včely byly podrážděné, dezorientované a létaly do cizích úlů. Vůně tisíců rozházených plástů s medem všude po zemi je rozdráždila a nastalo rabování a loupení úlů. Včely bodaly každého, kdo chtěl dát věci do pořádku. Ve skladu Juana Pabla byly barely s medem shozeny ze štosů a poházeny jeden přes druhý po podlaze, u mnoha barelů jejich víka praskla a všude tekl po zemi med. My tady v Severní Americe si musíme uvědomit, že velká část západního pobřeží leží v pásmu potenciálního zemětřesení. Podle geologického průzku- 94

95 mu Spojených států je 46% pravděpodobnost zemětřesení v oblasti Kalifornie během příštích třiceti let přinejmenším o síle 7,5 stupňu Richterovy stupnice. V tom případě se dá očekávat, že i u nás budou úly rozmetány, uložené barely s medem popadají a u mnoha barelů jejich víka prasknou. Včelaření je i tak dost těžká práce, natož pak při nečekaných pohromách. Existuje nějaký způsob jak ochránit naše podnikání? Zajisté je třeba věnovat pozornost stavebním předpisům pro tektonické zóny. Jak je to důležité, se ukázalo v posledních letech. Na Haiti zahynulo v troskách domů 500 více lidí než v Chile, přestože zemětřesení tam bylo mnohem silnější, ale kvalita domů byla mnohem vyšší. Pro včelstva je v podstatě velmi málo, co bychom mohli udělat dopředu. Jestliže máte v okruhu svých přátel takové, kteří by vám mohli za neočekávaných okolností pomoci se včelami, domluvte se s nimi, kde se setkáte a jak budete postupovat v případě, že vaše úly popadají. Jestliže vaši přátelé nebudou mít plno práce se zachraňováním své rodiny a majetku a budou mít možnost vám pomoci, věřte, že pomoc potřebovat budete. Přeložil: Ing. Jindřich HORÁK Rodina Rulisonů chová včelstva už od roku 1893 (Hicks, C.; American Bee Journal, 2013, č. 5, s ) Souhrn: Popis života a praktik včelařské rodiny. Už před 119 lety začal mladý Earl Rulison z Amsterodamu ve státě New York s chovem několika včelstev. Dřív než odešel do penze, rozšířil svůj podnik na komerční úroveň 400 včelstev a předal jej svým synům Johnovi a Howardovi. V současné době funguje tento podnik v další generaci přes syny Johna a Navarra bratranců Marka a Garyho, kteří navázali na dlouhou tradici a společně obhospodařují asi 1000 včelstev. Tito dva pokračovatelé se věnovali včelaření téměř 50 let. Dnes jim je oběma 62 let. V době, kdy jim bylo sotva 11, začali oba pomáhat svým otcům s plněním medu do kontejnerů. Potom už začali pomáhat s pracemi kolem včel. S výjimkou několika let, kdy byli na studiích, oba dospěli a usadili se na venkově blízko Amsterodamu, v městě s asi obyvateli, které je několik mil severozápadně od hlavního města státu New York, Albany. Gary má dospělou dceru Karissu, Marek má s manželkou Lori tři dospělé syny, Mattaewa, Aarona a Bena. Aaron pracuje v rodinném podniku na částečný úvazek, zatímco Ben je hlavní včelař už čtvrté generace a současně i obchodní manažer, vlastnící knihy a vlastní záznamy. I když Aaron pracuje pouze na částečný úvazek (pracuje také jako opravář zdvižných vozíků), je osobou, která opraví jakékoli vybavení podniku. Marek vysvětluje, že Aaron je spokojený, když celé hospodářství jde bez problémů. Navíc rád dává věci do pořádku. Zdá se, že opraví všechno, ať jde o výtah, auto, odvíčkovač nebo počítač. Někdy se hodí, že je i vyučený svářeč. U včel přímo pracují čtyři členové rodiny Rulisonových (Marek, Gary, Aaron a Ben). Lori jim asistuje při prodeji místního medu a zajišťuje jídlo pro celou rodinnou partu. Je také rodinnou fotografkou a fotografie prací se včelstvy umísťuje na svůj facebook. Marek a Gary jsou již 40 let členy státní včelařské organizace (ESHPA). Jednou byl Marek v osmdesátých letech po dva roky dokonce prezidentem této organizace. V roce 2010 ho tato organizace jmenovala včelařem roku. Po téměř 50 letech spolupráce si Marek i Gary nedovedou už představit, že by fungovali jednotlivě. Protože chtějí takový styl života, který nezabírá veškerý jejich čas, snaží se zajistit veškeré práce pouze od pondělka do pátku. Ovšem někdy, když je práce příliš, pracují i v sobotu. O nedělích nepracují, neboť neděle je den Páně. Oba bratři se shodují v tom, že čelí problémům, kterým čelí i všichni tamní včelaři a jejich snahou je udržet všechna včelstva zdravá, aby mohla dávat med. Podle jejich názoru je ve státě New York jen asi 40 komerčních včelařů. Ostatní včelaří buď jenom ze záliby, nebo pro vedlejší příjem. Podle informací ministerstva zemědělství tu včelaři obhospodařují asi 3,5 bilionu včel. Před několika desetiletími (před výskytem roztočů) měli Rulisonovi asi včelstev. Dnes už couvli na lépe ovladatelný počet cca 1000 včelstev mimochodem i díky větším nákladům na udržení jejich dobrého zdravotního stavu. Před nástupem roztočů mívali Rulisonovi roční ztráty okolo 2 %. V současnosti vlivem všech problémů, kterým včelaření čelí, jsou rádi, když jejich ztráty nepřekročí 30 % včelstev, což je ve státě New York normální stav. Podle současné situace, jakou uvádí Národní statistický úřad, se New York umístil na šestém místě společně s Louisianou, přičemž každý z těchto států produkuje liber medu. Podle Garyho nebyla v roce 2011 velká medná snůška, ale jejich včelstva přesto vyprodukovala 35 tun medu. Do 1. října 2012 to bylo 54 tuny, tedy téměř o 19 více než v roce

96 V posledních letech kolísala sklizeň medu od 35 tun do 70 tun. Marek říká, že v případě potřeby koupí med od jiných včelařů státu New York, aby firma splnila své kontrakty. I když trochu medu prodávají přímo v jejich místním obchodě, většinu umísťují do plastikových kontejnerů a odesílají je distributorům k prodeji v maloobchodní síti po celém státě New York. Med prodávají v různém balení od cca půl kilogramu přes půl, jedno, dvou až 2,5litrové sklenice. Půl galonu (cca 2,25 litru) prodávají za dvacet a celý galon za 40 dolarů. Jejich včelařský domek o rozměru 30 na 60 stop byl postaven v roce Stojí na úbočí kopce a je unikátně jednopatrový. Přežil dvě částečné přestavby a byl doplněný o sklad, přistavěný vzadu. Rulisonovi jsou rádi, že jejich odvíčkovač a dva 50rámkové medomety jsou umístěné v prvním patře, takže med může volně stékat vlivem zemské přitažlivosti, a není třeba jej pumpovat. Jakmile je med vytočený, stéká z horního patra do přízemí rourou do ohřívací pánve, která může být nastavena na 55 stupňů Celsia. Pak jde do malé nádrže s přepadovou rourou. Jakmile je nádrž plná, stéká med do koryta, vybaveného nylonovou záclonou do filtru, načež je usměrněný do velikého tanku, kam se vejde liber medu. Odtud med přečerpávají do barelů hadicí. Ty se pak skladují. Gary říká, že před několika lety vybudovali solární místnost na sluneční straně včelína. Používají ji k rozpouštění zkrystalizovaného medu. Obvykle za dva dny už je med ztekucený. Po naplnění malých kontejnerů putuje med do horního patra. K tomu tu používají malý výtah. Pak stočený med plní do cca pětitunových tanků. Z nich ho pak znovu přečerpávají do automatického dávkovače, který je ve spodním patře. Během zimních měsíců dělají při asi l6 o C pastovaný med. Tento výtah také používají pro odebírání plných medníků z doku a dopravují je do vytáčecí místnosti. Jakmile jsou medníky dovezené ze včelnice, snaží se z nich co nejdříve vytočit med. V zimním období v lednu a únoru se věnují opravám veškerého nářadí (včetně nástavků, den i střech, lepení etiket a balení medu pro zasílání do nejrůznějších maloobchodů). Ve skutečnosti je plnění sklenic medem celoroční aktivitou. Používají ve firmě více než nástavků, takže práce s rámky, z nichž některé tu mají někdy 60 až 70 let, dá zabrat. Každoročně obměňují asi rámků. S výjimkou produkce plástečkového medu využívají plastové mezistěny. Březen je obdobím, kdy je třeba prohlédnout všechna včelstva, zjistit zásoby a pomoci slabým včelstvům, která mají tisíc včel. Marek říká, že během těchto prohlídek ověřují váhu úlu, a když je nízká, přidávají mu plásty od neproduktivních včelstev. Najdou-li slabé včelstvo, usadí ho nad silné nad dvojitou mřížku a přidají plást se zavíčkovaným plodem obsazeným mladuškami. Zachovají jim i oddělené zvláštní česno. O měsíc později, pokud slabé včelstvo přežilo a roste, dávají pryč silné včelstvo a slabé ponechají na místě. Do něj se pak vrátí všechny létavky. Když regulují medné zásoby, vymění obvykle spodní nástavek za horní a při výměně matky postup obrátí. Horní nástavek s posledním medem a plodem jde dolů. Pak odeberou střední nástavek a prázdný spodní jde nahoru. Tak to dělají na všech 38 stanovištích, na kterých je průměrně 27 až 32 úlů. Uprostřed dubna vytvářejí několik set oddělků. Během několika jarních měsíců opylují asi tucet jabloňových sadů. Běžně mají včelstva blízko domova a do sadů umísťují na několik týdnů jen asi 150 včelstev. Oproti komerčnímu opylování nevyjíždějí za opylováním mimo stát, ani během chladných zimních měsíců nejedou na jih. V květnu a červnu včelstva prohlížejí a přidávají během snůšky nástavky. Každé včelstvo má pak dva hluboké nástavky s plodem plus střední nad nimi. Na konci dobré letní sezony zaplní každé zdravé včelstvo tři až čtyři hluboké nástavky a dá až 160 liber medu. Rulisonovi nepoužívají mateří mřížky (s výjimkou spojování slabého včelstva se silným), což je také rodinná tradice. Gary říká, že jeho otec jim nevěřil a říkal jim protimedové opatření. Pro převozy včelstev používají dva dvoutunové nákladní vozy. Jeden s čelem pro nakládání nástavků a skříňové nákladní auto pro dodávky medu zájemcům a distributorům. Gary si naříkal na ceny benzinu, které stále stoupají. Od konce července, během srpna a září až do října jsou Rulinsonovi plně zaměstnáni přidáváním a odebíráním nástavků a vytáčením medu. Na vytáčení používají Maxantův medomet Gunnesův odvíčkovač. Jakmile je med vytočený, zahřívají ho na 24 o C, a pak ho nalévají do barelů o obsahu 55 galonů, kde mohou být využité okamžitě nebo uskladněné až do doby, kdy budou potřeba. V listopadu je třeba připravit včelstva na zimu, což znamená uzavřít spodní česna dřevěným klínem a dát izolační vrstvu nad horní nástavek Nebalí úly před zimou, neboť používají kraňské matky vhodné pro zimování v podmínkách severní části státu New York. Včelstva zimují většinou na letních stanovištích, pokud nejsou vystavena velkým větrům. V takovém případě je převážejí do chráněnějšího prostoru. Snaží se ponechávat včelstvům dostatek medu asi 60 až 70 liber, takže jim vystačí až do rozkvětu pampelišek. Pokud musí včelaři na podzim krmit, používají vlažný cukerný roztok a krmítko do každého úlu. Pokud zjistí, že včelstvo nemá na jaře dostatek zásob, přidávají jim suchý cukr. Používají většinou hluboké nástavky, ale v posledních letech přidávají i některé střední. Včelařením se zabývaly nejprve dvě a pak čtyři rodiny Rulisonů po více než sedmdesát let. Během té doby vědí 96

97 bratranci vše o nemocech včel, které včelaři znají. Když jsou postaveni před nějaký včelařský problém, rychle se snaží minimalizovat nebezpečí a případně přizpůsobit tomu své metody ošetřování včelstev. Někdy ovšem i přes veškerou pozornost, kterou včelstvům věnují, dojde k pohromě, jak se to stalo dvakrát v posledních dvou letech. K první došlo u Rulisonových 29. srpna 2011, kdy přišel hurikán jménem Irena. Když si razil cestu od atlantického pobřeží do vnitrozemí, přinesl s sebou asi 11 palců deště, takže hrozilo veliké nebezpečí od řeky Hudson a jejích přítoků. Jeden z těchto přítoků se jmenuje Schoharie Creek (v mnoha státech by byl nazýván řekou), který zaplavil jednu z jejich včelnic s 46 včelstvy, umístěnými na louce, vzdálené od onoho přítoku asi 100 yardů. Gary říkal, že voda sahala do takové výše, že museli čekat, než voda klesne aspoň o deset stop, než se ke včelnici mohli dostat na kanoi, aby zjistili, jak jejich včelstva dopadla. Špatně. Přišli bohužel o všechna. Navíc zjistili, že všechno, co bylo dřevěné, je nutno spálit. Nebyli sami. Došlo k obrovským regionálním ztrátám, protože povodeň zničila úrodu tykví i obilí a dalších plodin, které tamní farmáři pěstují. Silný proud poškodil i cesty v okolí asi 40 mil. Bylo zničeno i mnoho domů, obchodů a budov ve městech i vesnicích a voda také vzala devět mostů. Jeden člověk utonul. Nehledě na vlastní ztráty připojili se Rulisonovi ke skupině dobrovolníků farníkům tamní církve a snažili se vyčistit a odstranit veškeré sutiny i zničená obydlí v nížině kolem řeky. Následně Gary prohlásil, že je rád, že jejich dům stojí na kopci. Letos (2012) se Rulisonovi nechtěli dočkat stejné katastrofy, a proto přemístili tuto včelnici v terénu výše. Ben Rulison říká, že se hurikán stočil západním směrem, dál od jejich včelstev. Dodal, že letos přinesla bouře mírnější větry a pouze asi 50 mm srážek. Další velká katastrofa, která ohrožovala jejich včelstva, bylo napadení nemocí Nosema ceranae, která se šířila mezi jejich včelstvy a mnoho jich zničila. Gery vzpomněl na jedno zdravé včelstvo, které se začalo vyvíjet asi s včelami. Ovšem za týden, kdy včelstvo prohlížel znovu, bylo živých asi jen 40. Státní včelařský instruktor si vzal vzorek těchto včel a pro srovnání i včely z několika dalších úlů. V laboratoři ověřil, že v úlech bylo velké množství spor nosemy. Ze zoufalství, že se nosema rozšíří i do ostatních včelstev, se ptali, co se dá rychle udělat pro jejich záchranu. Marek říká, že pouze prosili Boha o pomoc. Pak si vzpomněl na jeden článek v časopisu Američan Bee Journal, kde psal jeden včelař z Minnesoty o tom, jak zachránil svoje včelstva. Říká, že postříkal včely kombinovaným roztokem cukerného roztoku a Nozevitu a nazval to namočením. Protože zoufalé časy vedou k zoufalým opatřením, rozhodli se Jacksonovu metodu zkusit. Věřili, že to bude fungovat a včely dostanou velmi potřebný multivitaminový podnět. Pak vydali asi dolarů za nákup léků a nezbytných olejových roztoků, což bylo 50 % cukerných roztoků, kombinovaných s Honey B Healthy, fumidilem B a Nozevitem. V následujících asi třech dnech postříkali ručním postřikovačem všech svých včelstev, umístěných na 38 různých lokalitách. Všude postříkali plodové plásty třikrát v průběhu celkem 9 dnů. Podle Marka se tyto extrémní postřiky vyplatily, neboť přišli jen asi o deset procent ze svého tisíce úlů a asi 15 % mělo během uzdravování nižší produkci medu. Po postřicích byly znovu odebrány vzorky pro laboratorní otestování, přičemž testy ukázaly podstatně nižší počty parazitů (v některých případech i nulový). Minulý rok vandalové porazili úly na jednom stanovišti a všechna včelstva zničili. Diskutovali o tomto incidentu se šerifem a pak se rozhodli instalovat tam kameru, kdyby se zloději vrátili. A oni se vrátili. Tak získali Rulinsonovi důkaz, který předali šerifovi. Gary říká, že zjitili, že vandalem byl devatenáctiletý výrostek, který přijel matčiným autem a úly zničil. Se šerifem se smluvili, že nebudou trvat na obžalobě, jestli onen mladík zaplatí výlohy za zničené úly a ztráty včelstev, a že se jim osobně omluví za vandalismus. Gary vysvětlil tento požadavek tím, že doufá, že chycení při něčem tak hloupém ho probudí a změní jeho život. Některé hlavní plodiny, které rostou v jejich okolí, jsou pampelišky, jetel, akát, vojtěška, lípa, astra a další. Jejich včelstva létají i na louky a mléčné farmy, neobdělávanou půdu a na kvetoucí rostliny v okolních lesích. Čtvrt míle po cestě dolů mají skladiště, kam dávají prázdné nástavky a barely. Staví si ale také v téže lokalitě nové skladiště. Jako komerční včelaři na své farmě čelí Marek a Gary mnoha problémům, když chtějí udržet svá včelstva zdravá a vydělávat peníze. Rozhodli se, že ač jde cena benzinu nahoru, počasí je mnohdy nepříznivé, dochází k vandalismu, výskytu medvědů (ale v této oblasti k němu dochází velmi málo), k výskytu chorob jako nosema či roztoči, musí pracovat společně jako jeden rodinný celek, a tak tuto krizi překonávat. Marek i Gary shrnuli jejich hospodaření následovně: Jako v celém zemědělství je i u nás každý rok jiný. Někdy je sklizeň nízká, jindy nasbírají včely tolik medu, že ho nestačíme vytáčet. Ale ve všem vidíme boží vedení i požehnání a budeme nadále prosit o jeho pomoc při naší práci. Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ 97

98 Souhrn: Popis podnikání včelaře na severské Aljašce. 98 Aljašské včely pracují při půlnočním slunci (Hick, C.; American Bee Journal, 2013, č. 8, s ) Pro aljašského komerčního včelaře Dr. J. Carsona znamená cesta za jedním z jeho včelařských stanovišť nutnost letět 234 míle, aby se na stanoviště dostal. Jeho hlavní včelnice leží na středojižní Aljašce a je umístěná na 40 akrech u tamní usedlosti poblíž Meadow Lakes, což je asi 55 mil severně od Anchorage, největšího města na Aljašce, které má asi obyvatel. Dr. Carson je zástupce čtvrté generace obyvatel Aljašky. Žije s manželkou Holly už 35 let v oblasti známé jako Samosprávné město Matanuska-Susitna. Aljaška nemá správní obvody, nýbrž pouze 18 výsadních měst. Město Mat-Su se nazývá podle říčního systému obou řek. Podle své velikosti (asi čtverečních mil země) je ovšem větší než deset menších států ve východní části USA. Carsonův med tu nazývají božským produktem a on sám říká, že odlehlost jeho včelstev je požehnaná, protože jeho včelstva produkují nejčistší med z divoce rostoucích rostlin v Americe. Společně s Holly mají tři děti a 12 vnoučat. Jejich syn Joey jim v podniku pomáhá. Podle Dr. Carsona včelaříte-li na Aljašce, jste buď v balíku nebo v problémech. Tady asi neexistuje něco mezi tím. Na Aljašce začíná sezona usazováním paketů uprostřed dubna až do začátku srpna, kdy podle Dr. Carsona začínají rostliny hynout. To je čas na medobraní. Na severu Aljašky mají teplejší letní měsíce téměř 24 hodin slunečního svitu, nebo, jinými slovy, se tento fenomén nazývá půlnočním sluncem. Dr. Carson býval dříve presidentem včelařů středojižní Aljašky, která má asi 75 členů. Vydával také místní časopis. Říká, že v oblasti mezi městem Homer (známém jako nejvyšší producent platýzů na světě jižně od Anchorage) až k Fairbanksu v prázdné oblasti severu o rozloze asi 600 mil, je asi 300 včelařů. Dr. Carson tvrdí, že zde také působí asi 600 včelařů ze záliby a pouze 10 skutečně komerčních včelařů, kteří žijí zcela mimo svoje včelstva uprostřed Aljašky. Tvrdí, že obyvatelé Aljašky jsou velice samostatní a ne vždy jsou ochotní oznámit vládním zmocněncům svoje aktivity, v tomto případě počty včelstev. Dr. Carson se po léta silně angažuje v americkém i celosvětovém zpracování medu. Dokládá, že je možné včelařit i ve 49. státě USA. Jeho med z divoce rostoucích rostlin je na Aljašce velice žádaným artiklem. Navíc na Aljašce neexistuje klasické zemědělství. Žijete-li v oblasti, kde nejsou rozsáhlejší zemědělské farmy, nemáte žádné problémy s postřiky, které by mohly vaše včely zabít, a nenajdete ani jejich rezidua v medu nebo ve vosku. Jeho včelnice se nachází v osadě McGrath. Přímo tam experimentuje a ověřuje svoje myšlenky severského včelaření. Podle Dr. Carsona je to ideální místo, neboť na břehu řeky Kuskokwim jsou jeho včely dokonale izolované. Největší událostí jsou zde populární závody psích spřežení na mil, jejichž trasa vede z města Anchorage do Nome. Závod se koná začátkem března a osada McGrath, která je vzdálená od startu závodu asi čtyři dny, je důležitou zastávkou, neboť účastníci se většinou zdrží přes noc (jako vedoucí psích spřežení i se svými týmy, dohlížejícími úředníky, veterináři i přáteli a příbuznými, novináři i lidmi z blízkých vesnic, kteří přijeli do města, aby sledovali tuto událost). Je třeba podotknout, že během všeobecné krize v roce 1935 založil prezident Franklin Roosevelt na Aljašce zemědělskou kolonii blízko města Palmer. Asi 200 rodin se usadilo v údolí Matanusky. I když neúspěchy hospodaření byly značné, doposud zde žijí potomci původních přistěhovalců. V současnosti není aljašská zemědělská výroba příliš rozsáhlá (pěstuje se obilí, brambory a sklízí se seno). Dr. Carson podotýká, že jeho předkové se na Aljašce usadili asi o dvacet let dříve, než přišli kolonisté. Ve skutečnosti byli někteří jeho předkové najímáni na stavbu stanových městeček pro ony odvážné zemědělce, osídlující tuto krajní hranici. Dr. Carson si vytvořil mnoho obchodních konexí a přátel se včelaři i s producenty medu v Evropě. Proto prodává většinu svého medu do Evropy, kde je aljašský med velmi oblíbený. Říká, že průměrná cena aljašského medu ve velkoobchodě činí 10 dolarů za libru a někteří státní včelaři dostávají za med prodávaný v malém až 14 dolarů za libru. Dr. Carson zdůrazňuje, že nejen nepoužívá žádnou chemii při ošetřování včel, ale nemá ani žádná vydání za léky např. na hnilobu plodu. Krom toho vyrábí Nozevit, zcela přírodní rostlinný polyfenol, a používá jej pro prevenci Nosema apis a N. ceranae. Také si myslí, že jako první přišel s nápadem ošetřovat svá včelstva místo používání kuřáku rozprašováním kombinace slabého roztoku cukerného sirupu s Nozevitem a tzv. OPTIMOU (což je hlavně olej, aminokyselina a vitaminový produkt). Používá tuto metodu postřiku každé jaro čtyřikrát a jeho včelstva nemají ani Nosemu ani roztoče Varroa. Tento jeho roztok vyžaduje dávkovat jednu lžíci Nozevitu do l litru slabého cukerného roztoku a pak přidat 1 lžíci Optimy. Když se pak tento roz-

99 tok rozprašuje na horní loučky rámků, snaží se ho včely slízat a rychle roztok spotřebují. Dr. Carson tvrdí, že tento doplněk přirozené potravy udržuje jeho včelstva zdravá, neboť se jim pročisťuje trávicí trakt a tím snižuje potřebu dodatečného chemického ošetření. Carsonova včelstva nemají žádný problém. I jiní včelaři samozřejmě také zkrmují Nozevit a OPTIMU v cukerném roztoku. Na jaře ho hned, jak jim to dovolí počasí, a to tak, že ho ruční stříkačkou rozprašují. Následně na horní loučky položí POWER PATTY (což je proteinové těsto s Nozevitem i s OPTIMOU a přidaným očistným roztokem), a to asi v hmotnosti malého hamburgeru. Ale jenom tolik, kolik stačí včely spotřebovat během čtyř dnů. Tento způsob krmení se opakuje čtyřikrát po čtyřech dnech, dovolí-li to počasí. Dr. Carson vysvětluje: My se domníváme, že tato metoda včely na jaře očistí, současně je nakrmí a ony jsou pak velmi produktivní a aktivní. Zjistili jsme, že včelám trvá asi čtyři hodiny, než směs zkonzumují. Dodává také, že v případě nouze nebo ve skutečně suchém období se může tento způsob krmení opakovat do té doby, dokud nepřijde déšť a nektarová snůška. To se v minulosti v některých oblastech aljašského vnitrozemí stalo, ovšem bylo to více než 400 mil cesty jeho domova. Ošetřování včelstev se liší rok od roku. Jak, to záleží na mnoha okolnostech, například na požárech, povodních, pozdním začátku jara, na množství napadaného sněhu i na množství dešťů. Jejich včelnice stojí mimo veškerá města. Dr. Carson říká, že včelstva v osadě McGrath jsou daleko od civilizace, další včelstva má ve vzdálenosti dalších 200 mil, takže se včely nemohou vzájemně nakazit. Ledaže by přeletěly 230 mil přes pásmo aljašských hor s horou McKinley, mimochodem nejvyšší horou Severní Ameriky. A proto zde nenajdete žádné chemikálie, pesticidy, herbicidy, akaricidy ani žádný velký průmysl. Jsou tu pouze losi, černí medvědi, medvědi grizzly, lišky polární nebo králíci. Rodina pracuje severně od města Chico, kde rostou cesmíny. Rodiče manželky Holly stále bydlí v oblasti, kam se přistěhovali z Francie v roce Kontakty její rodiny jsou přínosem i pro ni, neboť jí pomáhají v nalézání jak dobré letní pastvy, tak míst pro dobré zimování včelstev. V Kalifornii vlastní Joe a Holly majetek 23 akrů půdy s obydlím a obchodem. Nedávno začali chovat včelstva i v této oblasti, kde je ošetřuje jejich dospělý syn Joye. Zatímco Dr. Carson budoval s manželkou množství včelstev postupně, Joey by naopak chtěl expandovat rychleji. Chce se, jak vysvětluje Dr. Carson, rychle dostat až k počtu včelstev, aby mohl využít sezonu s kvetoucími mandloněmi. Doufá, že za čas zvládne vytvářet pakety na prodej do Aljašky. Když Dr. Carson komentuje synův agresivnější program, říká: Bylo by krásné mít stále stejnou energii mládí, a současně dostatečně silnou páteř pro tuto činnost. Já nejsem moc horlivý, ale věřím, že následující generace včelařů dnes plná energie začne plnit si své sny. Joyova nejstarší dcera Kateřina začala chodit na včelnici spolu s tatínkem hned, jak se naučila chodit a má se včelami také velké plány. K prvnímu styku se včelami došlo u Dr. Carsona na dědečkově farmě v městě Wasilla na Aljašce asi před padesáti lety. Následně začal v 16 letech studovat na vysoké škole ve městě Anchorage. Během studií nasbíral mnoho vědomostí i titulů, a to i z medicíny, teologie i inženýrství. Jako dospělý pak procestoval svět. Roky byl zaměstnán dokonce jako poradce na naftových polích. Během let se Dr. Carson, pokud jde o léčitelství, posunoval směrem od medicíny alopatické přes homeopatickou až k neuropatické a říká, že to je hlavní důvod, proč prodávají od včelstev pouze přírodní produkty. Před mnoha lety začal spolu s Holly chovat včely jako hoby s pouze několika úly. Postupně pak začali stav rozšiřovat podle zvyšující se poptávky po jejich medu. Dr. Carson říká: Dnes je včelaření naším trvalým zaměstnáním a také hlavním zdrojem příjmů. Jejich syn Joey pracuje v marketingu, na webových stránkách i na sociálních sítích. A chce, aby začali s velkovčelařením i v Kalifornii. Joey také plánuje rozšířit své pole působnosti výrobou krémů, balzámů, rtěnek atp. Jejich snacha Hanny je účetní. Říká, že v různých obdobích minulých let jim obě dcery i jejich manželé pomáhali. Dr. Carson uvádí, že mají přátelské vztahy i ve státech Utah, Montana a Kreton a také v Kanadě. Jejich zeť, který žije v Utahu, také hodlá rozšířit své hospodářství. Doufá, že se dopracuje asi k 500 včelstvům. Na Aljašce nemůžete chovat včelstva a nezajímat se o počasí. Podle Dr. Carsona je zimování včelstev v tomto chladném počasí, které může trvat sedm až osm měsíců, neustálé získávání zkušeností. I když tvrdí, že úspěšné přezimování včelstev na Aljašce je možné a on někdy vyzimuje i 100 % včelstev, tvrdí, že 90 % nebo i více aljašských včelařů včelstva zimuje. Většina z těch, kteří mají pouze jedno nebo dvě včelstva, je většinou v době, kdy končí sezona, rozpráší nebo je postříká mydlinkovou vodou a následně vytáčejí med. Proto tito včelaři každoročně objednávají na jaře pakety se včelami a matky. Dr. Carson říká, že téměř všechny pakety na jaře objednávají v Kretonu, neboť tam je teplota aspoň o pět stupňů vyšší než na Aljašce. Pakety připravujeme kolem poledne, dovezeme je na letiště v Oregonu, ještě tentýž den odlétají, v Anchorage si je vyzvedneme po půlnoci a hned příští den je usadíme do úlů. Dodává, že noční letecká přeprava jednoho paketu stojí asi šedesát dolarů. Podle Dr. Carsona záleží na tom, kde na Aljašce žijete. Setkáte se s extrémními zimními teplotami, ale mohou se také pohybovat mezi mínus l8 až mínus 27 stupni Celsia. Minulou zimu byly více než 99

100 dva týdny, při nichž průměrná denní teplota činila pouze minus 13 stupňů Celsia a více. Sněhové čepice ponechané na střechách úlů, to je jiný problém. Dr. Carson říká, že na některých včelnicích měl letos na střechách úlů více než 12 a půl stopy sněhu. Dr. Carson vysvětluje, že sníh velmi dobře reaguje na sluneční paprsky a on si přeje, aby ho bylo co nejvíc. Sníh je porézní, a proto není třeba udržovat větrací trubici z úlů. Pro včelstva vybuduje něco, co nazývá silážním prostorem, který má vysoké boční stěny na jednom konci uzavřené. V tomto prostoru mohou včelstva na zimu obalit izolací a sníh se bude motat kolem nich i nad nimi. Budou chráněná před větrem a sníh je může zcela pokrýt. Kdysi jezdili s ventilátorem a ze značné dálky foukali sníh na úly. Podle Dr. Carsona jsou určité věci, které musí včelař udělat, aby udržel včelstva během zimy zdravá. Za prvé, včelstva zabalí do izolačního materiálu. Předem připravené cukerné placky vloží do úlů. Zjistil, že osm centimetrů tohoto těsta na zimu stačí. Tato těsta zajišťují tři věci: poskytují včelám zimní krmení, izolují strop úlu a absorbují vlhkost. Do tohoto těsta přidává Dr. Carson přípravky Nozevit a OPTIMA. Také zjistil, že je dobré přidat vrstvu pylu nad toto těsto. Říká, že když včely spotřebují těsto, začnou se živit pylem. Vlhkost vznikající uvnitř úlů je pro včely velký problém. V oblastech s velkými zimami se někteří včelaři domnívají, že vlhkostí nasycený vzduch je pro včelstva mnohem nebezpečnější než nízké teploty. Při svých pokusech zjistil Dr. Carson, že vlhkost v úlech může velmi zmírnit umístěním cukerného těsta na horní loučky rámků a ponechat jen malý otvor v horním nástavku, asi 5/8 coulu, pro ventilaci. V zimních měsících pak zúží i spodní česno pouze na malý otvor. Dr. Carson používá na svých úlech hluboký nástavek na dně a polonástavek jako plodiště nad ním. Všechny jeho medníky jsou nízkonástavkové. Rád zimuje v jednom hlubokém a jednom nízkém nástavku s nejméně 60 librami medu a s prázdným nástavkem pod nimi. Používá také zasíťované nástavky, čímž udržuje úly zvednuté alespoň tři palce nad zemí, aby mohly propadávat mrtvolky a roztoči. Provrtává také otvor 5/8 palce v nástavku těsně nad držadlem. Ten poskytuje dodatečný výlet včel a pomáhá s ventilací a s kontrolou vlhkosti. Tento otvor je dobré zakrýt korkovou zátkou v době, kdy převážíme včelstva do prostoru zimování. Dr. Carson dále zjistil, že potřebuje nejméně 60 liber medu a krystalového cukru pro jedno zimované včelstvo, které má mít šanci přežít aljaškou zimu. Ve svých testovaných včelstvech zjistil, že včelstva, která dostala těsto s Nozevitem/OPTIMA, šla do zimy silnější a včelstva, která dostala do medocukrového těsta i pyl, byla vždy zdravější. Jakmile připravil včelstva na zimování, ponechává je v klidu až do jara. Jedno z pokušení, kterým včelaři včetně mne trpí, je otevírání úlů příliš brzy. Doporučuje ponechat včelstva zavřená a zabalená až do té doby, kdy sníh roztaje. Když uvidíte, že se včely hromadí na česně, můžete ho pak trošku zvětšit, ale ještě nesundávejte obal. Já dávám přednost podzimním výměnám matek, neboť s mladou matkou mají včelstva vždy větší šanci na přežití. Podle Dr. Carsona jsou aljašská léta nepředvídatelná. Obvykle máme v době, kdy by včely měly nosit nektar, jeden dobrý rok, jeden průměrný a jeden příšerný. Může dlouhodobě pršet a potom jsou jeden až dva dny slunečné, a pak další týden opět deštivý. Minulý rok byl rád, že stihl medobraní 19. července, protože pak pršelo kontinuálně až do pozdního podzimu. Ve skutečnosti jsme měli pouze asi čtyři týdny pro získávání medu na prodej. Říká, že včelstvům trvá obvykle od jara do prvního července vychovat plod a nadělat dostatek zásob pro přežití následující zimy. Říká, že na celé Aljašce je jen asi půl tuctu včelařů, kteří prodávají pakety se včelami. Říká, že on sám také prodával pakety, ale pak jeden z jeho dřívějších studentů to vzal jako povolání a vede si velmi dobře. Ale nemá čas na cokoli jiného. Dr. Carson říká, že mají zákazníky z celého světa. Všechen med, ať už v malých nebo velkých množstvích, dodávají do Evropy. Mají dokonce trvalou nabídku liber medu pro jednoho zákazníka ze středovýchodu, i když ten někdy toto množství neudá. Místně prodávají Carsonovi med každý srpen na aljašských státních trzích v Palmeru, a v trochu nižším množství také na řemeslnických trzích v Anchorage nebo v oblasti Wasilla. A také ho prodávají na zahradnických výstavách. Aljašský spolek Heavenly Honey vyrábí a prodává pravý med, čistý propolis, pyl, 28 různých druhů svíček, krémy na ruce i nohy, pleťové vody, ústní propolisovou vodu i krční sprej. Dodávají i včelařské potřeby, doplňky stravy pro domácí mazlíčky, kožní ochranné krémy i prostředky pro ošetřování dřevěných součástí. Jinými slovy, podle Dr. Carsona, co se týká úlů nebo péče o včelstva, vyrábějí všechno. Dr. Carson také vyrábí i Nozevit a OPTIMu, dezinfekční prostředky, POWER Patties a další medocukrová těsta, i některé doplňkové produkty. Velikost jeho medárny je 30 krát 40 stop. Má zde plně automatický medomet na 28 rámků evropské provenience. Když ho naplní plásty, trvá to pouze 2 l/2 minuty, než jsou všechny vytočené. Také odvíčkovač je vyrobený v Evropě stejnou společností. Rád toto vybavení používá, protože ho může dobře obsluhovat pouze jeden pracovník. Dr. Carson rád udržuje krok s nejnovějšími včelařskými poznatky i s metodami a včelařským vybavením. Například dovezl rakvové úly z Polska, protože upoutaly jeho pozornost. Vysvětluje, že jejich prostor je podobný rozměrům rakve. Uvnitř mohou být čtyři rozdílná včelstva oddělená přepážkou. Včelař také může v tomto úlu začít s chovem mnoha malých oddělků, 100

101 aby dosáhl rychlejšího rozvoje. Pak, až zmohutní, rozšíří úl na plných deset rámků a samozřejmě přidá medníky pro ukládání medu. Říká, že výhodou tohoto rakvového úlu je, že v zimě a na jaře získává teplo od dalších úlů. Úly jsou vždycky na podstavci, takže se pro prohlídku nemusejí žádné nástavky zvedat, jednoduše odeberete plné plásty a nahradíte je prázdnými. Dodává, že během snůšky musíte být na vrcholu produkce. Také má rád maďarské polyamidové úly rotující kolem své osy. Říká, že v nich téměř nedochází k rojení a jsou velmi dobré pro léčení roztočových nákaz. Pokud veškeré vybavení včelnic právě nevyužívá, skladuje ho ve velkých kontejnerech, používaných v lodní dopravě. Působí-li včelař v oblasti, kde jsou medvědi, pokládá zábranu z trámů v rozích kočovných vozů, kterou je možné před transportem zvednout. Na střechách vozů tam, kde není dostupný žádný zdroj, má solární panely. Dr. Carson říká, že klíčem k dokonalé ochraně před medvědy (jak černými tak grizzly) je mít jednotlivé dráty ne dál než šest palců od sebe, neboť když medvěd narazí na elektrický drát jakoukoli částí hlavy, okamžitě couvne, ale když ho zasáhne elektřina až opožděně, pokračuje slepě dál. Dr. Carson říká, že žijí v chladném klimatu, a proto jejich včely mají k dispozici pouze květenu rostoucí v chladném počasí. Na jaře nejprve rozkvetou vrby, následované květenou všech ostatních tam vyskytujících se stromů, a pak rozkvétají ty rostliny, které vyrašily na jaře. Jakmile jaro trochu pokročí, kvetou tuny bobulovin, např. malin, brusinek i lupin. I močály mají svou kvetoucí floru, kterou včely milují. V červenci je hlavní snůška z květů zvaných požární plevel, která se velmi rychle šíří do dalších oblastí této země, neboť nemá žádnou konkurenci. Po lesních požárech je to také první rostlina, která v této spálené oblasti vyroste. Pak zde kvetou také jetele a pampelišky, ale podle Dr. Carsona je to právě požární plevel, z jehož nektaru vznikne světlý med, který konzumenti požadují. Během roku navštíví při svých cestách Dr. Carson velký počet včelařů, prohlíží jejich včelstva a kontroluje laboratoře. Vykonává také mnoho přednášek, kde vypráví včelařům o svém systému včelaření a popisuje přírodní produkty, jimiž udržuje svá včelstva zdravá a diskutuje i o specifických včelích nemocech. Na jaře vykonává Dr. Carson plánované turné po celé oblasti, aby plnil požadavky včelařů, a konzultuje získané zkušenosti. Studuje také poznatky o včelaření v cizích zemích, jako např. ve střední, východní Evropě a i na Balkáně. A, podle politické situace, by se chtěl seznámit i se včelařením na středovýchodě. Dr. Carson se také angažuje v náboženských aktivitách na Aljašce. Považuje to za požehnání, že dostal příležitost cestovat i do Afriky, aby se zde seznámil s místním včelařením. Byl pozván do Zambie, aby vyučoval na Bible College a pomohl zlepšit zdroje příjmů pro školu i pro studenty v jejich domovských lokalitách. Aljašský komerční včelař Dr. Carson je velmi zaneprázdněný muž. Nejen že provozuje úspěšný chov včelstev, významnou roli také sehrává jako konzultant ve včelařském průmyslu na Aljašce i ve zbytku USA a dalších zemích. Někdo by mohl dokonce tvrdit, že se stal světoznámým velvyslancem včelařů. Stále ale má hlavní cíl. Chovat včelstva a udržovat je naprosto zdravá. Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ 101

102 PŘÍRODA OCHRANA Globální oteplování a včely (I. N. Madebejkin, dr. zemědělských věd, I.I. Madebejkin, kandidát biologických věd; Pčelovodstvo, 2012/8, strana 10 12) Souhrn: Za posledních 150 let se klima na naší planetě stále více otepluje. Před sto lety činila průměrná teplota vzduchu nad zemí kolem 13,7 o C, nyní téměř 14,4 o C. Počátkem 70. let začala průměrná teplota na planetě růst rychleji tempem 0,2 o C za deset let. Nejteplejší byly roky Přitom severní polokoule se ohřívá rychleji než jižní. Tají ledy v Arktidě, v Antarktidě a ledovce v Himálajích a dalších vysokých horách. Ledový příkrov Arktidy ubývá rychlostí 9 % za každých deset let. Vědci spočítali, že pokud bude tání ledu v Arktidě pokračovat stejným tempem, zbaví se Severní ledový oceán ledu do konce léta Počínaje rokem 1961 zvyšuje tání ledovců hladinu světového oceánu o 1,8 mm každý rok. V některých oblastech planety lze sice pozorovat příznaky ochlazování, ale celkově, podle údajů více než šesti tisíc světových meteorologických stanic rozmístěných na různých místech zeměkoule, se naše klima nachází v režimu oteplování. Zvyšování teploty nad hladinami moří a oceánů vyvolává zvýšené odpařování, což zase vede k výskytu velkého množství oblaků a srážek. Bylo zjištěno, že v každém následujícím desetiletí zadržuje atmosféra o 1,2 % více vody než v předcházejícím. Američtí astronomové zjistili, že v roce 2005 se oblačnost planety ve srovnání s lety zvýšila o 3 %. Většina biologů se domnívá, že oteplování klimatu může mít blahodárný účinek na přežití určitých druhů, ale celkové působení povede ke snížení biodiverzity na Zemi, protože teplejší planeta je vystavena většímu výskytu sucha a záplav. Naši vědci dokázali, že za posledních 50 let z lesů Čuvašské republiky úplně vymizela lípa velkolistá, téměř se vytratil pryskyřník tulipánovitý, na polích a loukách se stal velmi vzácným hlaváček jarní, koniklec otevřený, leknín bílý, hořec plicní, svízel pestrý, kozlík lékařský a mnohé další byliny. K velkým změnám došlo i v živočišné říši, včetně světa včely medonosné a divokých hmyzích opylovačů. V posledních letech na našich polích zcela TABULKA: Počet letních dní podle měsíců Rok Měsíc Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Celkem ,1 22,0 23,5 25,5 25,5 21,0 5,5-133, ,4 21,7 20,1 26,5 27,0 23,0 5,0-135, ,7 21,3 26,3 26,7 21,6 24,0 5,7-138, ,7 20,6 22,6 24,9 27,9 24,0 3,8-131, ,7 16,8 22,9 28,4 20,2 13,4 3,9-118, ,7 20,0 16,9 25,0 26,8 15,5 4,9-118, ,3 21,2 20,5 24,3 24,0 12,7 5,4 0,5 115,9 V průměru 10,4 20,5 21,8 25,9 24,7 19,1 4,9 0,1 127,4 Struktury poslední pětiletky ( ) ,2 21,0 20,5 24,0 28,0 14,2 4,1-117, ,5 18,0 14,5 20,0 19,0 9,5 9,0-103, ,5 18,0 19,0 22,0 21,0 18,0 6,0-110, ,7 26,0 29,0 31,0 23,0 12,5 4,5 2,5 134, ,7 23,2 19,5 24,5 28,6 9,5 3,5-114,5 V průměru 7,3 21,2 20,5 24,3 24,0 12,7 5,4 0,5 115,9 102

103 vyhynuli krásní opylovači vojtěšky listořezové (Megachile centuncularis). Velmi zřídka lze zahlédnout včelu-tesařku fialovou a další druhy. Druhová skladba čmeláků se snížila na polovinu a jejich celkové počty se snížily 15. O něco lepší situace je u včely medonosné. Ovšem stav včelařství v republice lze hodnotit pouze jako uspokojivé, a i to jen s velkými výhradami. Před půl stoletím existovalo ve všech kategoriích hospodářství kolem 90 tisíc včelstev, zatímco dnes je jich maximálně 58 tisíc. Tehdy byla i pastva včel mnohem bohatší: lípy se vyskytovaly na 60 tisících hektarů, pohanka na tisících, slunečnice na 28 až 30 tisících hektarech. V současné době je plocha pod těmito osevními kulturami prakticky nulová. Silně prořídly i lipiny. Naše 35 let probíhající systematická pozorování svědčí o velkých změnách, k nimž došlo ve světě včely medonosné. Jak je vidět z údajů v tabulce, od roku 1998 se počet letních dnů prudce snížil. V letních měsících tohoto roku značně vzrostl počet oblačných dní, což úzce souvisí s celkovým potenciálem planety. Jak uvádějí G. Gruza a E. Raňkova, na severní polokouli byl rok 1998 nejteplejším, teplota přízemní vrstvy vzduchu se zde zvýšila o celého 0,7 C ve srovnání s průměrnou hodnotou výchozí periody let Podotýkáme, že léto roku 2010 bylo ještě teplejší. V procentním vyjádření se v sedmé pětiletce ve srovnání s pátou pětiletkou počet letních dní snížil téměř o 12 %. V jednotlivých letech, například v roce 2008, se tento ukazatel snížil o 21,3 %, neboli téměř o 24 dní ve srovnání s rokem výchozím (127,4 dne). Aby čtenáři pochopili, jaké dni jsou považovány za letní, vysvětlíme krátce metodiku jejich určování. Ve středním pásmu Ruska lze na včelnici, kde se chovají včely středoruského druhu, za letní považovat každý slunečný den, pokud se teplota vzduchu drží na úrovni 11,5 37 C a není silný vítr (20 m/s a více), neprší a není hustá mlha. Kromě toho v podmračených a deštivých dnech aktivní sezóny během určité doby (0,25; 0,30; 0,5; 0,75 dne) včely vůbec nevylétají z úlů. To vše se koriguje při končeném výpočtu letních dní. Proto lze směle tvrdit, že globální oteplování klimatu pokračuje a nabírá na síle. Včely ukazují člověku, jaké globální změny na planetě probíhají. K tomu jsou ovšem nutná dlouholetá pozorování. Jak je vidět z údajů v tabulce, v roce 2008 mohly včely létat a sbírat nektar a pyl pouze 103,5 dne a v roce ,2 dne. Soudě podle uvedených let, mohli bychom si myslet, že nastal konec globálního oteplování. Ve skutečnosti to ani zdaleka tak není. Přesnější odpověď na tuto otázku lze najít pouze na základě pěti a desetiletých výzkumů. To znamená, že až průměrný ukazatel následující pětiletky ( ) umožní přesněji předpovědět, jaké bude klima v budoucnosti. Není těžké pochopit, že kvůli nestabilním klimatickým podmínkám a projevům počasí budou ukazatele letní činnosti včely medonosné a dalších hmyzích opylovačů v sousedních regionech, vzdálených od nás všemi směry km i více, v různých letech různé. Přičemž rozdíly budou zvláště velké v různých měsících. V každém případě, pouze průměrné ukazatele mnohaletých údajů nám poskytnou informace o objektivním vývoji klimatických a meteorologických variací, spojených s činností Slunce. Z údajů v tabulce je zřejmé, že ve středním pásmu Ruska včely aktivně létají v červnu, červenci a srpnu. V dubnu a zejména v říjnu jejich létání prudce klesá kvůli ochlazení, roste počet podmračených a deštivých dní. Neméně důležitý je i květen a září. V květnu a zejména v červnu dochází k intenzívnímu rozvoji včelstev, proto optimálně teplé dny umožňují majitelům včelnic založit silná včelstva. Ovšem rozhodující roli hraje červenec, protože % snůšky získávají včelaři v tomto měsíci. Čím více je letních dní v červenci, tím vyšší je snůška medu. Například v letech 2010 a 2011 v červnu včely intenzívně létaly 31 a 24,5 dne (viz tab.). V těchto letech činila snůška medu od jednoho včelstva na naší včelnici 45,8 a 25,1 kg. Samozřejmě včelař přikládá velký význam výskytu letních dní, které ovlivňují produktivitu včel. Proto je v současné etapě, při globálním oteplování, které má negativní vliv na letní činnost a produktivitu včel, potřeba dělat všechno možné, aby se včelstva rozrůstala, rozvíjela se, množila, sbírala hodně medu, pylu a propolisu. Proto je každý včelař povinen zakládat bohaté a plnohodnotné květovo-nektarové pásy skládající se medonosných rostlin, kvetoucích denně od brzkého jara do hlubokého podzimu. Všechny otázky, které vás zajímají, můžete zadávat na našich webových stránkách Čuvašská státní zemědělská akademie, Čeboksary Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ 103

104 Souhrn: Výzkumné práce probíhaly 3 roky v letech v národním parku Obervellach, a to v oblasti Kaponigbach, která je reprezentativní pro alpskou krajinu. Pomocí řízeného opylování včelou medonosnou se měly zjistit možnosti jak zachovat a zvětšit rozmanitosti květeny vhodné pro vysokohorskou krajinu. V nadmořské výšce 1890 až 2350 m jsme zřídili pět testovacích políček o velikosti 10 m 2. Políčka byla oplocena a polovina z nich byla přikryta hustou síťovinou. Včelstva jsme usadili v nadmořské výšce 2040 m, abychom nabídku opylovatelů optimalizovali. Pak jsme sledovali a vzájemně porovnávali opylení volných a zasíťovaných políček. Zájmové území Zájmové území leží v povodí bystřiny Kaponigbach v přírodním parku Obervellach. Přehrazování bystřiny a budování lavinových zábran začalo v roce 1880 a pokračuje dodnes. Aby se zamezilo splavování erozních hornin do Kaponigbachu a následnému zpustošení území Obervellach, byla zvolena kombinace technických a biologických opatření. Kořenový systém Rostlinstvo nad zalesněnou krajinou tvoří traviny, byliny a luštěniny. Traviny jsou větrosnubné a jsou významné svým pevným drnovým podnožím. Jsou schopné pokrýt velké plochy a zacelit spáry a trhliny. Byliny a luštěniny mají extensivní kořeny, které pronikají hlouběji do půdních vrstev. Jsou hmyzosnubné, a proto jsou odkázány na opylení hmyzem, zejména včelami. Osivo pro horské oblasti musí proto obsahovat nejméně 10 % luštěnin. Jen vyvážená směs těchto tří součástí napomůže trvalé protierozní odolnosti zemin a hornin v horských oblastech. Opylení Opylení spočívá v tom, že na blizně ulpí pyl květu jiné rostliny téhož druhu. Přenos pylu hmyzem vede mezi jiným ke zkrácení doby kvetení, k vitalitě semen, dobré klíčivosti a k dobré tvorbě plodů. Květy hmyzosnubných rostlin lákají opylovatele nektarem, svou barvou, tvarem a vůní. Včela medonosná coby výtečný opylovatel má velkou zásluhu o výnosy hmyzosnubných rostlin v mnoha zemědělských oblastech. 104 Vliv opylení včelou medonosnou na rozmanitost vysokohorské flóry na erozních podložích (Elizabeth Turner; Bienen aktuell, 2012, č. 9, s. 8 9) Co projekt sleduje? pylovou analýzou v projektu získaných medů se zjišťuje, které rostliny včely vlastně navštívily vyšetřením klíčivosti semen se zjišťuje, zda neopylené rostliny (překryté sítí) se vyvíjejí hůře než ty, které bylo možno opylit počítáním náletů se zjišťuje podíl divokých včel a čmeláků ve srovnání s jinými opylovateli, jako jsou mouchy, motýli, můry aj. každoročním zdokumentováním a vyhodnocením pěti pokusných políček se zjišťuje vývoj rostlinstva v průběhu pokusných let úlové váhy dávají pravidelně prostřednictvím mobilní telefonní sítě formou SMS zprávy o vývoji a stavu včelstev Význam projektu Význam projektu je dalekosáhlý. Přináší užitek zemědělství (zatravnění coby krmivová základna pro pastevní skot i divokou zvěř), turizmu a milovníkům přírody (rozmanitost flóry i fauny). Zásadní význam má pro ohrožené krajinné území Obervellach v povodí Kaponigbach. Zde se jedná o nedostatečné zatravnění, půdu ohroženou extrémními teplotami, erozními procesy, sesuvy skalních vrstev, záplavami a nežádoucími nánosy. Jestliže popsaný výzkum zdůrazní význam včely medonosné pro rozmanitost druhů v horské flóře na erozí ohrožených územích, budou včely coby opylovatelky hmyzosnubných rostlin pojaty do komplexu záchranných opatření. Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

105 Význam včelařství pro rozmanitost druhů (H. Pechhacker; Bienen aktuell, 2012, č. 9, s ) Část I Souhrn: Včely přispívají k opylování jak kulturních, tak divoce rostoucích hmyzosnubných rostlin. Tím uchovávají druhovou pestrost. Užitek pro včely Včelařství zaměřené na vyšší medný výnos předpokládá respektovat životní prostředí a chovat včelstva odolná proti běžným včelím nemocem. Varroatolerantní včelstva mají naději, že nebudou trpět různými ošetřovacími metodami, a přežijí i bez pomoci člověka, tj. včelaře. Užitek pro včelařství Vyšší medný výnos předpokládá dále vyšší hospodárnost včelaření. Méně rojení a mírná včelstva znamenají méně práce. Mírné a výnosné včely dokáže chovat i mladý začátečník. Nedostatek včelařského dorostu je dnes všeobecný problém. Dostatečné plošné opylení rostlin je nemyslitelné bez zdatného včelařského kádru. Kromě toho mírná včelstva jsou důležitá i pro dobré sousedské vztahy. Užitek pro zemědělství a životní prostředí Dostatečné opylení všech květů je nezbytným předpokladem nejen pro výnos a kvalitu zemědělských produktů, ale i pro mnohočetnost druhů rostlinné i živočišné říše. A jsme opět u významu široce plošně fungujícího včelařství jak pro zemědělství, tak i pro životní prostředí. Význam dobrého opylení pro rostlinářství Zvláště u hmyzosnubných rostlin vede dobré opylení k vysokým výnosům (viz tabulka) a k vysoké jakosti plodů (viz obr. 1). Na zemědělsky využívaných plochách lze už dlouhodobě sledovat narůstající ochuzení mnohočetnosti druhů. Vinu nesou hubení plevelů, intenzivní hnojení luk a pastvin a zalesňování hůře obdělávatelných pozemků. Kvetoucí louky jakoby mizí. Dobré opylení Nedostatečné opylení Višeň kg 960 kg Červený rybíz kg kg Jabloň kg kg Jahoda kg kg Hrozba ochuzení rostlinných druhů platí také pro lesnictví. Industriální smrkové monokultury potlačují květové rostliny. Dobré opylení může jejich rozmanitost stabilizovat a dokonce zlepšit. Obr. 1: Vliv dobrého opylení na jakost jahod (2 odrůdy): Varianta 1 = žádné opylení (stan bez hmyzu); Varianta 2 = (stan se včelami); Varianta 3 = volně kvetoucí, málo včel; Varianta 4 = volně kvetoucí s dobrým opylením (včely byly přilákány cukrovým roztokem). Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK 105

106 Význam včelařství pro rozmanitost druhů (H. Pechhacker; Bienen aktuell, 2012, č. 10, s ) Část II Souhrn: Zachování rozmanitosti divoce rostoucích rostlin přímo ovlivňuje i rozmanitost hmyzí říše, v návaznosti na to i ptáků a savců. Význam včel pro rozmanitost v našem životním prostředí Dobré opylení vede k dobré a bohaté tvorbě semen u rostlin. Tím pak zajišťuje nejen jejich existenci, ale i rozmnožování, což má příznivé důsledky pro celé životní prostředí. Bylo dostatečně prokázáno, že včela medonosná je výbornou opylovatelkou květin. Při své honbě za potravou je sice oportunistka, která nakupuje tam, kde nektar a pyl jsou nejlevnější, ale létá a opyluje bez ohledu na druhy veškeré rostliny naší flóry. To dokazuje pylová analýza našich medů. Kromě včel medonosných jsou i další opylovatelé: čmeláci, divoké včely, vosy, mouchy, motýli, brouci a další. Tito přirození opylovatelé jsou ale stále potlačováni. Intenzivní obhospodařování naší krajiny jim ubírá hnízdiště i obživu. Ničení škůdců zasáhne většinou i je. Profesor Schedl před asi 50 lety zjistil, že na jabloňových květech působí kromě včel medonosných ještě 35 % dalších opylovatelů. Dnes je jich v ovocných sadech sotva 10 %. Samotné včely na to už stačit nemohou. Proto včelařství stále nabývá na významu. Rozmanitost v rostlinné říši Naše životní prostředí připomíná hustě protkanou síťovinu. Jestliže určité rostliny jsou dobře opyleny, zplodí bohatství semen a to zajistí jejich existenci. Jejich květy dají nektar a pyl a jejich semena uživí mnoho živočichů. Jejich trus a ostatky pak obohatí půdu. To vše dává naději ohroženým a mizejícím rostlinám. To platí nejen pro volnou přírodu, ale i pro zemědělství. Obr. 3: Motýli a jejich housenky jsou odkázáni na různorodost rostlin. Rozmanitost v říši hmyzu Hmyzí opylovatelé zajišťují mnohočetnost rostlin a tím i svou vlastní mnohočetnost. Většinu opylovací činnosti musí bohužel vykonat včely. Z mnohočetnosti rostlin těží i jiné hmyzí druhy, které se určitými rostlinami živí coby larvy, housenky, nebo jako dospělí jedinci. (obr. 3). Nelze opomenout ani Obr. 4: Opylovatel se stal kořistí pavouka. 106

107 pavouky, kteří na určitých rostlinách číhají na svou kořist (obr. 4). Z mnohočetnosti rostlin rovněž profitují mravenci, kteří konzumují semena, nebo na listech určitých rostlin doslova dojí ze mšic jejich sladké výměšky. Obr. 5: Plody dřišťálu skýtají obživu myším i ptákům Rozmanitost ptačí říše Většina našich pěvců se živí plody nebo semeny nejrůznějších rostlin. Někteří jsou doslova závislí na určitém druhu. Je radost pozorovat stehlíka, jak si pochutnává na mšicích přisátých na bodláku. Mnohočetnost rostlinné říše dává naději, že i mnohočetnost ptačí říše bude zachována. Rozmanitost v říši malých savců divoké zvěře Hraboš polní, plch a většina myší se živí rostlinnými semeny (obr. 5). Zde nejde jen o jejich hojnost, ale i o různorodost výživy. A malými savci se pak živí lišky, tchoři, kolčavy a kuny. Myslivci dobře vědí, jak vybíravá je srnčí zvěř při své pastvě. Zde uškubne bylinku, tam zase jinou. Přírodovědci, kteří už zjistili, že nemocný jedinec vyhledává určité rostliny, proto kladou důraz na druhovou mnohočetnost v rostlinné říši. Užitek z rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů pro lidstvo Užitek z mnohočetnosti rostlinných druhů nespočívá jen v kráse pohledu na kvetoucí louku či na půvabný květ. Tak například jahody. Když jsou dobře opyleny, dávají vyšší úrodu, chutnají lépe a určitě jsou zdravější. Tím, že nemusely být chemicky ošetřovány, nebyly ohroženy ani včely, které je opylovaly. Druhová mnohočetnost je významná i pro léčivé rostliny. Farmáři si cení seno, které obsahuje léčivé rostliny, a nazývají ho léčivá píce. Z toho lze vyvodit, že co je zdravé kravám, je zdravé i lidem. Naše současná společnost jakoby milovala jen chemii a léčivé rostliny přezírá. V přírodním léčitelství mají staré dobré léčivky vzrůstající význam. K jejich mnohočetnosti přispívají naše včelky opylovatelky. Uvedené případy dokazují, že v našem životním prostředí tvoří rostliny, hmyz a zvířata navzájem provázanou síť, ve které existují i protichůdné vztahy. Ale dobré opylení nad těmito vztahy převládá. A naše včela medonosná má zde dominantní postavení. Co by se stalo, kdyby včel nabylo, formuloval prý sám Einstein takto: Když umře včela, umře také člověk. To byla jeho jasnozřivost. Musíme proto doufat a všemožně usilovat o to, aby to tak daleko nedošlo. Přispět zde mohou nejvíce naši včelaři. Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK Chov včel jako příspěvek k ochraně ptactva (Helmut Hintermeier; Schweizerische Bienen Zeitung, 2012, č. 11, s ) Souhrn: Včely opylením kvetoucích rostlin přispívají tvorbě semen, zatímco ptáci, kteří semena konzumují, rozšiřují rostliny po teritoriu, ve kterém létají. Tím zmnožují pastvu pro včely. 24 ptačím druhům skýtá obživu svída krvavá (corpus sanguinea) a 22 druhům kalina obecná (viburnum opulus). Keře, ptáci a hmyz tvoří tripartitní systém, ve kterém se vzájemně ovlivňují. 107

108 47 ptačích druhů konzumuje plody bezu hroznatého (sambuucus racemosa), 27 druhů plody růže šípkové (rosa canina), 24 druhů plody tisu červeného (taxus baccata) a 24 druhů plody brslenu evropského (euonymus europaeus). Obživu ptactvu nabízejí: jeřabina (Sorbus aucuparia) 63 druhům, bez černý (Sambucus nigra) 62 druhům, ptáčnice (Prunus avium) 48 druhům a jalovec (Juniperus) 42 druhům. opylení kvetoucích dřevin zlepšení plodování včely sbírají pyl a nektar ptáci požírají plody a semena 108 rozšiřují květové dřeviny zlepšení včelí pastvy

109 Dlask (Cocothraustes cocothraustes) dokáže rozlousknout i tvrdé pecky třešní, slív a švestek. K tomu konzumuje i semena buku, javoru, jasanu a olše. Zhruba čtyři pětiny našich kvetoucích rostlin jsou při svém opylení odkázány na hmyz. A zde takřka polovinu opylovačů tvoří blanokřídlí, v nichž vévodí včela medonosná. Svým věhlasem zastínila své příbuzné, kteří však vykonávají nezanedbatelnou opylovací práci. Tak například tzv. divoké včely Souhrn: Exotické okrasné dřeviny jsou v našich zahradách a parcích velmi oblíbené. Bohužel to není ku prospěchu domácího ptactva ani hmyzu opylují takřka 80 % planě rostoucích rostlin. Také ovocné stromy a ovocné keře jsou na nich v mnohém závislé. Zde je možno vyjmenovat skoro všechny jejich rody: Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK Včelařství přispívá k ochraně ptactva (Helmut Hintermeier; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2012, č. 12, s ) (díl 2) Včelami oblíbené domácí dřeviny, které i ptactvu skýtají obživu a rostou v našich sadech, zahradách a ve veřejných parcích, bychom měli považovat za samozřejmost. Je ale politováníhodné, že v zeleni našich vsí a měst převládají cizokrajné okrasné dřeviny. Při jejich volbě platí prvořadé kritérium: bujné, husté a dekorativní květy. Bohužel po odkvětu zůstane jednotvárná zeleň, která pro zvěř není zajímavá. Mnohé exotické druhy navíc neplodují, a když už, tak jejich květy nelákají hmyz a plody nelákají ptáky. V tomto ohledu nesnesou tedy srovnání s jejich domácími konkurenty. Přitom existují nejméně čtyři tucty divokých křovin, které by svou krásou mohly oblíbeným exotům směle konkurovat. Dále je tu vy- Zvonek obecný (carduelis chloris) konzumuje v první řadě semena. Na podzim a v zimě přechází na plody šípku, jalovce a podobných bobulovin. 109

110 Přehled dřevin, které dávají obživu ptákům živícím se dužnatými plody. Čísla vpravo udávají počet těchto ptačích druhů. Domácí dřeviny Jeřáb obecný (sorbus aucuparia) 63 Bez černý (sambucus nigra) 62 Ptáčnice (prunus avium) 48 Bez hroznatý (sambucus racemosa) 47 Jalovec (juniperus) 43 Ostružiník maliník (rubus idaeus) 39 Krušina olšová (frangula alnus) 36 Meruzalka rybíz (ribes rubrum) 34 Hloh (crataegus) 32 Ostružiník keřovitý (rubus) 32 Bříza bradavičnatá (betula pendula) 32 Šípková růže (rosa canina) 27 Svída krvavá (cornus sanguinea) 24 Brslen evropský (euonymus europaeus) 24 Slivoň trnka (prunus padus) 24 Tis červený (taxus baccata) 24 Kalina obecná (viburnum opulus) 22 Ptačí zob obecný (ligustrum vulgare) 21 Muchovník oválný (amelanchier ovalis) 21 Trnka (primus spinosa) 20 Javor klen (acer pseudoplatanus) 20 Dřišťál obecný (berberis vulgaris) 19 Řešetlák (rhamnus) 19 Rakytník řešetlákový (hippophae rhamnoides) 16 Javor babyka (acer campestre) 15 Svída dřín (cornus mas) 15 Kalina tušalaj (viburnum lantana) 15 Angrešt (ribes uva-crispa) 14 Zimolez černý (lonicera nigra) 14 Břečťan popínavý (hedera helix) 14 Cesmina ostrolistá (ilex aquifolium) 12 Slivoň skalní (prunus mahaleb) 11 Líska obecná (corylus avellana) 10 Lýkovec jedovatý (daphne mezereum) 10 Zimolez modrý (lonicera caerulea) 10 Zimolez pýřitý (lonicera xylosteum) 8 Zimolez kozí pysk (lonicera caprifolium) 7 Černý rybíz (ribes nigrum) 3 Vrba (salix) 3 Mišpule pravá (mespilus germanica) 2 Klokoč zpeřený (staphylea pinnata) 2 Zimolez popínavý (lonicera periclymenum) 1 Meruzalka alpská (ribes aalpinum) 1 Čilimník (cytisus) 1 Cizokrajné dřeviny Svída bílá (cornus alba) 8 Mahonie cesminolistá (mahonia aquifolium) 7 Jeřáb muk (sorbus heilingensis) 4 Javor jasanolistý (acer negundo) 4 Střemcha bobková (prunus laurocerasus) 3 Svída hloh Lavallova (cornus lavallei) 3 Svída žlutavá (cornus stolonifera) 2 Škumpa orobincová (rhus typhina) 2 Weigelie (Weigelia) 1 Zlatice (forsythia) 1 Svída dřín (cornus mas) skýtá obživu 15 ptačím druhům. Rakytník řešetlákový (hippophae rhamnoides) skýtá obživu 16 ptačím druhům. Kalina tušalaj (viburnum lantana) skýtá obživu 15 ptačím druhům. 110

111 Ptačí zob (ligustrum vulgare) 21 druhům. Zimolez pýřitý (lonicera xylosteum) skýtá obživu 8 ptačím druhům. Trnka (prunus spinosa) 20 druhům. Hlohyně (pyracantha) skýtá obživu 12 ptačím druhům. Hloh (crataegus) dává obživu 32 druhům. Jeřáb prostřední (sorbus intermedia) skýtá obživu 4 ptačím druhům. Dřišťál (berberis vulgaris) skýtá obživu 19 ptačím druhům. soká ekologická hodnota nejen pro ptactvo a zvěř, ale i pro člověka. Tak například (díky včelímu opylení) bohaté hrozny bobulí mohou ptáky tak zaujmout, že nepůsobí obvyklé škody na ovocných kulturách a vinicích. Na sklonku zimy a v předjaří, kdy zdroje potravy došly, zaměří se mnozí ptáci na pupence ovocných stromů. Nejvyhledávanější jsou květní pupeny našich ovocných stromů, které jsou bohaté 111

112 na vitamíny a bílkoviny. Jeden hýl obecný jich dokáže během minuty spořádat až 30. Britští vědci ale zjistili, že zimní strava hýlů se skládá v podstatě z plodů a semen několika málo rostlin, a to javoru, břízy a jasanu. Teprve až jejich zdroje dojdou, přecházejí hýlové na ony pupence a poupata. Ptáci působí v krajině coby zahradníci Zachování mnohotvárné a kulturní krajiny a rekultivace opuštěných území jednotlivými stromy pestrými křovinami by mělo ležet na srdci včelařům, ovocnářům i ochráncům ptactva. O to se ptáci zasluhují už po tisíciletí. Využití této ptačí činnosti navrhl německý výzkumník H. Benjes. Metoda je jednoduchá a levná. Na určitém místě se navrší co nejdelší val z dřevní a kůrové drtě široký tři až čtyři metry a vysoký asi metr. Zbytek obstarají ptáci, kteří do něho se svým trusem zanesou semena keřových rostlin. Už v nejbližším létě se val zazelená a v závislosti na skladbě půdy a stavu spodní vody na něm brzy vyrostou první keříky. Postupným sestřihem se vytvaruje skutečný živý plot. Je žádoucí, aby z něho vyčnívaly i jednotlivé stromy. V současné době se uvažuje o modifikovaných Benjesových živých plotech, které by měly plánovitě vnést do krajiny určité dřeviny. Zda se zavedení alespoň několika plodotvorných keřů zdařilo, to určí včely, které ocení, když v jejich dosahu vždy něco kvete. Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK Výběr medonosných rostlin vzhledem k akumulaci těžkých kovů a radionuklidů (A. A. Jefimenko, L. J. Moreva; Pčelovodstvo, 2012, č.10, s. 6 7) Souhrn: Bylo zjištěno, že medy získané z přezimujících rostlin obsahují méně polutantů než medy z jednoletých rostlin. Rovněž byl dokumentován rozdíl ve znečištění medů pocházejících ze sběru na zemědělsky využívané půdě a v divoké přírodě. Rostliny jsou základem většiny potravinových řetězců. Proto je tak důležité vědět, kolik těžkých kovů a radionuklidů obsahují. Rostliny pohlcují a akumulují různé chemické prvky. Řada autorů zjistila, že podzemní a nadzemní rostlinné orgány shromažďují různá množství těžkých kovů, což závisí na stupni znečištění půdy těmito látkami. Při maximální antropogenní navážce se koncentrují ve stoncích a ve snížené koncentraci v kořenech. Rozdíly v akumulaci těžkých kovů a radionuklidů je možné vysvětlit biologickými zvláštnostmi rostlin, ze kterých včely sbírají nektar a pyl. Největší schopnost vázání těžkých kovů mají travinaté formy rostlin přírodních biocenóz. Morfologické zvláštnosti rostlin přírodních pozemků vytvářejí výhodnější podmínky pro příjem polutantů kořeny ve srovnání se zemědělskými pozemky. Na obdělávaných orných pozemcích se radionuklidy a těžké kovy rovnoměrně rozdělí po oraništi, a tím se snižuje jejich výskyt v hospodářské produkci rostlinstva 2 5. Také draselnými hnojivy se snižuje množství radionuklidů v půdě. V přírodních biocenózách je obsah radioaktivních látek a těžkých kovů mnohem vyšší než v krmných rostlinách na obdělávaných polích. Provedli jsme výzkum medů získaných z jednoletých a víceletých rostlin. Vzhledem k tomu, že na území Krasnodarské oblasti jsou hlavními medonosnými rostlinami bílý akát a slunečnice, vybrali jsme si pro výzkum medy z různých území této oblasti. Posloužily i k určení výskytu polutantů v medech, posbíraných včelami z jednoletých a mnoholetých rostlin v přírodních a zemědělských Krasnodarských oblastech. Z výsledků výzkumů bylo zjištěno, že obsah olova v medech jednoletých a víceletých rostlin závisí na oblastech jejich sběru. V Usť-labinském okrese Tabulka 1: Obsah polutantů v medech sbíraných ze slunečnice Území St.Vasjurinskaja Dinskoj okres Olovo mk/ kg Stroncium Bk/kg Cesium Bk/ kg 0,12±0,04 1,7±32,3* 2,01±2,41* Usť-Labinsk 2 0,09±0,03 0,0±32,4* 3,63±3,06* Novyj, Pavlovský okres 0,07±0,01 2,4±33,6* 0,95±2,47* * Měření neurčeno podle evropských standardů Tabulka 2: Obsah polutantů v medech, sbíraných z bílého akátu Území St.Vasjurinskaja Dinskoj okres Olovo mk/ kg Stroncium Bk/kg Cesium Bk/ kg 0,11±0,04 0,0±28,9* 1,01±2,61* Usť-Labinsk 2 0,09±0,03 0,0±37,5* 1,97±2,75* Novyj, Pavlovský okres 0,007±0,0002 0,0±31,1* 1,86±2,71* * Měření neurčeno podle evropských standardů Pozn. překladatele: polutanty obecně se tím myslí látky znečišťující životní prostředí (např. oxid siřičitý SO 2 ). 112

113 se olovo nacházelo v medech ve stejné koncentraci. Na stanici Vasjurinské bylo v medech z jednoletých rostlin olova méně o setinu než v medech z víceletých rostlin, ale tyto okresy se v Krasnodarském kraji počítají mezi okresy se znečištěným životním prostředím. Jiné výsledky jsou v Pavlovském okrese: tady akátový med obsahuje olova 10x méně, než med slunečnicový. Proto med, získaný z víceletých medonosných rostlin v ekologicky čistých oblastech, obsahuje menší množství olova než med získaný na stejném území z jednoletých rostlin. Jak je vidět z údajů v tabulkách 1 a 2, medy, získané z víceletých rostlin, obsahují znatelně méně radionuklidů stroncia 90 a cesia 137, než medy z jednoletých rostlin, jak v ekologicky čistých okresech Krasnodarského kraje, tak i v okresech se znečištěným životním prostředím. To znamená, že množství radionuklidů těžkých kovů v medech závisí na tom, z jaké rostliny byl med získán z jedno nebo víceleté. Z výsledků výzkumů, provedených J. A. Murašovou vyplývá, že maximální množství radionuklidů se shromažďuje v listech a stoncích víceletých rostlin a podle údajů N.V.Prochorové bylo zjištěno, že květy a plody jich shromažďují mnohem méně nebo vcelku radionuklidy znečištěny nejsou. V. I. Korkina poznamenává, že těžké kovy a radionuklidy se z nektaru nevylučují. Z výsledků našich výzkumů akátových a slunečnicových medů je obsah polutantů ve víceletých rostlinách (akát) menší, než v medech z jednoleté rostliny (slunečnice), získaných na Krasnodarském území. Obsah olova v medu získaného z jedno a víceletých rostlin je přibližně stejný. Vliv na jeho množství je předurčen vzdáleností umístěného včelína od automobilové magistrály a průmyslových podniků. Přeložila: Marie STRATILOVÁ Nerovnoměrnost akumulace olova a kadmia v těle včel (J. K. Jeskov, M. D. Jeskova; Pčelovodstvo, 2012, č. 10, s. 7 8) Souhrn: Největší množství kadmia a olova se usazuje ve včelím konečníku. Toto zjištění umožňuje využít analýzu obsahu včelího konečníku jako ukazatele znečištění okolního prostředí těžkými kovy. Do těl medonosných rostlin se olovo a kadmium dostávají z půdy, vody a vzduchu, do organismů včel- s nektarem, květovým pylem a vodou. Různé druhy rostlin akumulují olovo různě. Při obsahu olova v půdě kolem 8 mg/kg obsahují bobovité rostliny v suchém stavu do 0,5 mg/kg tohoto prvku, ale listy řepy do 16 až 24 mg/kg. Hranice koncentrace olova v půdě, která potlačí růst travin, činí 0,4 g/kg, růst dřevin 1,6 g/kg. Hranice toxikace olova pro člověka je asi 1 mg. Medonosné rostliny znečištěné olovem a kadmiem způsobují znečištění včelích produktů těmito prvky a působí na snížení životaschopnosti včel. Úkolem bylo studium lokalizace vstřebaných polutantů v těle včel. Výzkum probíhal v září na včelách podzimní generace, nacházejících se v základních úlech se zamřížovanými česny nebo v entomologických sádkách. Jako krmivo se používal 50 60% roztok sacharózy nebo medu v destilované vodě. Použití 60% roztoku medu způsobovalo to, že včely, zdržující se v základních úlech, nespotřebovávaly roztok sacharózy předložený jim v krmítkách, jehož znečištění olovem obsahovalo 2 g/l. Soli olova (trihydrát octanu olovnatého) Pb(CH3CO2)2 3H2O a kadmia (dihydrát octanu kadmiumnatého) (CH2COO)2Cd 2H2O se rozpustily v destilované vodě a smíchaly s roztokem medu nebo sacharózy. Při tom se registrovalo množství chemických prvků v přepočtu na jednotku hmotnosti včel. Množství zkrmeného olova se ohraničilo v průměru na 150 mg, kadmia 30 mg na 1 kg živé hmotnosti včel. Tyto dávky byly vybrány tak, aby měly minimální účinnost. Obsah olova a kadmia v těle včely se určoval metodou atomově absorpční spektrofotometrie s elektrotermickou atomizací. Příprava vzorků (jejich mineralizace) se prováděla v modulech autoklávního systému MKP-04. Podmínky autoklávní zkušební přípravy (množství zkoušky, objem reagentů, délka expozice a teplotní režim) se vybíraly v souhlasu s MUK a MI Řízení spektrometrem, zpracování výsledků analýzy, zobrazení a uchování informací se provádělo komplexně se spektrometrem na osobním počítači s programem QUANT ZEEMAN 1.6. Bylo zjištěno, že kadmium a olovo se v nestejném množství a s různou rychlostí akumulovalo do různých částí těla a orgánů včel. Největší množství těchto prvků se akumulovalo v konečníku. Množství nashromážděného olova po spotřebování určité dávky znečištěného krmiva včelami (150 mg/kg hmotnosti včel) se v těle zvětšilo 8, v břišní části 14, v břišních tergitech 55, v hrudní části 115, v hlavových částech 300, v hrudních svalech 2110 (viz tab.1). Kadmium, podobně jako olovo, se nejvíce akumulovalo v konečníku. K dni spotřeby krmiva znečištěného kadmiem (30 mg/kg včel), se obsah kadmia zvětšil v těle 10, v břišních částech 13, 113

114 Tabulka 1. Dynamika akumulace olova(mg/kg) v těle včely, spotřebovávající 60% sacharózu s příměsí soli olova Pb (CH 3 CO 2 ) 2 3H 2 O Části těla a orgány Výchozí Po zahájení spotřeby znečištěného krmiva, hodin Části těla: Hlavové 0,2±0,02 4,6±0,28 5,6±0,41 4,5±0,42 Hrudní 0,2±0,01 8,5±0,61 7,6±0,65 11,7±0,94 Břišní 0,3±0,02 119,0±12,32 97,2±9,44 96,4±10,2 Medový váček 0,5±0,03 4,8±0,39 8,2±0,76 7,4±0,87 Rektum 3,6±0,18 491,0±23,3 929,0±53,3 1351,0±84,1 Tergity 1,8±0,14 29,3±3,49 44,4±2,98 24,6±1,97 Hrudní svaly 0,3±0,02 1,0±0,09 0,8±0,07 0,6±0,05 Tukové tělo 5,3±0,39 174,0±9,64 431,0±39,6 164,0±9,11 Tabulka 2. Dynamika akumulace kadmia (mg/kg) v těle včely, spotřebovávající 60% sacharózu s příměsí soli kadmia (CH 3 COO) 2 Cd 2H 2 O Části těla a orgány Výchozí Po zahájení spotřeby znečištěného krmiva, hodin Části těla: Hlavové 4,8±0,11 33±1,6 34±2,3 41±3,1 Hrudní 7,3±0,16 164±7,2 162±7,9 156±7,3 Břišní 16,9±0, ±21,4 2125±30,4 1683±38,8 Medový váček 7,6±0,17 198±23,3 151±22,8 213±23,1 Rektum 15,1±0, ±11, ±124, ±143,0 Tergity 32,8±0,26 418±32,1 458±33,6 451±36,2 Hrudní svaly 16,2±0,17 71±11,1 63±9,3 34±4,2 Tukové tělo 37,1±0,31 448±33,7 2718±54,2 2074±43,4 Pozn. překladatele: Soli olova (trihydrát octanu olovnatého) Pb(CH 3 CO 2 ) 2 3H 2 O a kadmia (dihydrát octanu kadmiumnatého) (CH 2 COO) 2 Cd 2H 2 O jedovaté soli, škodlivé zdraví. Radionuklidy atom (nuklid) je nestabilní, vyzařuje radioaktivní záření. v tergitech 48, v hrudních částech 138, v hlavových 525, v hrudních svalech 633 (tab. 2). Množství kadmia a olova mělo neustálou výraznou tendenci zvětšování jenom v konečníku. V prvních 6 7 dnech vzrostl obsah olova ve vztahu k základnímu měření 136, za dní 375 a kadmia 705 a V hrudních svalech, břišních částech a tergitech v průběhu periody používání znečištěného krmiva docházelo ke zmenšení obsahu olova (tab. 1). Obsah kadmia se ve sledovaném období zmenšoval jen v hrudních svalech (tab. 2). Polutanty, znečišťující krmivo, které spotřebovávaly včely, se akumulovaly převážně v jejich konečnících. Koeficient biologického shromáždění olova v konečnících v závislosti na době používání znečištěného krmiva se pohybuje od , a kadmia od Rozdíly v koeficientech biologického nahromadění odpovídají rozdílům počátečního znečištění těmito prvky a jejich koncentraci v používaných uhlovodanových roztocích. To dovoluje využít nahromaděné olovo a kadmium v konečnících pro monitoring znečištění těla včely, produktů včelařství a používaného krmiva. Přeložila: Marie STRATILOVÁ 114

115 Jedná se o genové inženýrství (Silke Beckedorf; DBJ, 2012, č. 12, s. 6 7) Souhrn: Evropská komise navrhuje definovat pyl jako přírodní součást medu. V tomto smyslu se má změnit zákon. Včelařské svazy protestují. Proč? Mezi vládnoucími politickými stranami a včelařskými svazy se čas od času rozhoří diskuse, která působí na první pohled absurdně. Jde o to, zda pyl v medu je jeho přírodní součást nebo přísada. Rajčata na pizze jsou přísada. Pyl v medu přece není!, píše politička FDP Dr. Christel Happach-Kasan. Společně s dalšími politiky z FDP a CSU zastupuje názor, že pylový prach je přírodní součást, ne přísada. Pyl je sbíraný včelami s nektarem a dostává se tak do medu. Včelařské spolky jí však oponují. Ve svém tiskovém prohlášení píšou, že pyl v medu sice není žádná přísada, ale že je přece jako takový zpracován. Německý včelařský svaz, Německý svaz včelařů z povolání, Spolek k ochraně včel před agro-genovou technikou, Demeter včelaři (vlastně jsou to bio-včelaři, pozn. překladatele) a Společenství evropských buckfastských včelařů společně podporují toto stanovisko. Největší část pylu se dostává do medu teprve činností včelařů, tudíž by to měla být přísada. Svazy hájí toto stanovisko, ačkoliv tím včelařům mohou přinést byrokratické problémy. Podle zákona totiž musí být na potravinářské etiketě uvedeny přísady. Proto by musel včelař napsat na etikety med z jarní snůšky, přísada: květový pyl. Nebo podle výkladu některých právníků dokonce i: řepkový pyl, pampeliškový pyl, pomněnkový pyl. Jak přišly včelařské spolky na to, něco takového hájit? A proč se o to najednou zajímají politici? Včelařské spolky slavily úspěch Odpověď bude jasná, až v jakém kontextu se bude nahlížet na otázku složka nebo součást?. V pozadí stojí pěstování geneticky pozměněných rostlin. Než Evropský soudní dvůr vynesl v září 2011 rozsudek o medu, pokládali si soudci přesně tuto otázku. Pyl se dostává do medu v první řadě vytáčením. Proto soudci shledali, že pyl lze hodnotit jako přísadu. Hned potom našla tato klauzule uplatnění v právu genového inženýrství. Med s geneticky pozměněným pylem by se už nesměl prodávat nebo by musel být označený. Na druhé straně měli včelaři nárok na náhradu škody a dostali možnost se bránit nemilému poli v sousedství. Včelařské svazy a spolky životního prostředí slavily rozsudek jako vítězný. Účinky rozsudku v Německu dosud byly nepodstatné a drobné, protože velkoplošné výsevy genově změněných rostlin nejsou zatím povoleny. Postiženi jsou jenom včelaři, v jejichž okolí zkoumá Institut pěstování. Pro import měl rozsudek všeobecně vážné důsledky. Pro nás se změnilo mnoho, říká dovozce medu Frank Filodda. Musíme teď s velkými náklady nechat prověřovat med na přítomnost geneticky změněného pylu a už nemůžeme importovat ze všech regionů. Člověk se má srovnat s danými skutečnostmi, říká Filodda. Argumentace, že pyl je přísada v medu, pokládá na druhé straně debaty o genovém inženýrství jako těžko sledovatelné. Med není žádná složená potravina, říká. Jak může někdo tvrdit zákazníkovi, že pyl je přísada, která musí být na etiketě vyznačena? Debata je politický boj, ve kterém je med záminkou. Zákony se mají měnit Tuto diskuzi vyvolalo tiskové sdělení Evropské komise. Komise navrhovala začátkem září změnit předpisy o medu. Pyl měl být, podle výnosu, napříště definován jako přírodní součást medu. Tak to stojí ve shodě s mezinárodními standardy; předpisy k označování geneticky změněných potravin zůstávají ve výsledku nedotčeny. Včelařské svazy 8. října ve společném tiskovém prohlášení protestovaly. Výroku komise, že návrh závěrečných verdiktů soudních dvorů se nemá týkat geneticky změněného pylu v potravinách, svazy nevěří. Nechali jsme to přezkoumat našimi právními zástupci a ti jsou si jistí, že výrok nebude mít dlouhého trvání, říká Thomas Radetzki, iniciátor paktů k ochraně včel před agro-genetickým inženýrstvím. Kdyby ve skutečnosti šlo o to, zjednodušit zákon o označování, dalo by se to zařídit jednodušší cestou. Med by se musel uvést do souvislosti s nařízením o označování potravin. Pak by byl seznam přísad řešen od stolu. Téma pro agrární výbor Začátkem listopadu byl předložen návrh komise na agendu agrárního výboru ve spolkovém sněmu. Tam bylo otevřeně diskutováno téma genového inženýrství v kontextu návrhu komise. Spolková vláda se držela zpátky, ale říká také, že med by neměl hrát žádnou roli v označování potravin, říká zeleně orientovaný Harald Ebner, který se zabývá včelami a genovým inženýrstvím. Tím sice spolková vláda deklarovala cíl dosáhnout smluvní shody včelařství a genového inženýrství, současně však poukazuje na to, že včely oproti kukuřičnému poli jsou mobilní a kvetení geneticky změněných rostlin trvá jen pár týdnů. Novela zákona navržená komisí by mohla být vítaným východiskem. Malou otázku Zelených zodpověděla vláda mlhavě. To znamená, že přímá interpretace se musí ještě přezkoumat a je žádoucí sjednocené stanovisko EU. Zákon o genovém inženýrství by platil podle této novely také při označování medu a med by v budoucnu musel být takto označován. 115

116 Tomu nevěříme, oponuje Radetzki. V tématu, jak to značení obejít, by Evropská komise a Monsanto (firma, zabývající se geneticky změněnou sadbou, pozn. překladatele) použily stejné argumenty, se kterými by chtěly zvrátit verdikt, už v procesu. Už tehdy jsem komisi navrhoval, považovat pyl za přirozenou součást medu. Evropští sudí to kategoricky odmítli. Soudci ve svém verdiktu skutečně píší: V navrhované interpretaci by byl ovlivněn cíl ochrany lidského zdraví v případě, že by nějaká potravina jako med nepodléhala z pohledu nezávadnosti žádné kontrole, tedy také pokud by obsahovala velké množství geneticky pozměněného materiálu. Trik s přísadou Včelařské svazy by rády měly právní situaci, v níž med bude prověřován, ale včelaři by se mohli bránit. Proto přijaly trik s přísadou při prodeji: I v případě, že by důsledkem rozsudku o medu bylo, že napříště by na etiketě musel být uveden údaj obsahuje květový pyl, byly by včelařské spolky rády tuto malou cenu zaplatily, když by včelaři i medoví zákazníci konečně byli odpovídajícím způsobem zohledněni v právu genetického inženýrství. Většina včelařů je v přímém kontaktu se svými zákazníky a nemohou se za regule označování schovávat potvrdil Peter Maske, president Deutsche Imkerbunde. Politička FDP Happach-Kassan to vidí jinak: Německý med je prémiový produkt. Tato kvalita nezávisí na tom, zda pyl pochází z planých, kulturních nebo geneticky změněných rostlin. Jediným cílem debaty je klást překážky. Včelaři jsou záminkou. Zelení bojují svůj ideologický boj na zádech včelařů. Sofistikovaná obrana před soudem Do jaké míry to mají včelaři podle současné právní situace náročné, být ochráněni před zápisem pylu, objasňuje Spolkový správní soud v Lipsku. Stěžuje si tam včelař Karl Heinz Bablock, který už stál před Evropským soudním dvorem. Od rozsudku Evropského soudního dvora je jasné, že nesmí svůj med prodávat. Zda to budou pěstitelé, kteří se musí starat o to, aby se pyl nedostával do medu, není ještě rozhodnuto. Bablock by rád prosadil, aby se v okruhu deseti kilometrů od jeho včelnice nevyskytovaly geneticky pozměněné rostliny. Tento požadavek má politické dimenze. Soudně by měl být potvrzen požadavek, že by se v Německu nemohly pěstovat žádné geneticky pozměněné rostliny. Doposud se pěstují geneticky pozměněné rostliny jen na malých výzkumných plochách. Harald Ebner od Zelených poukazuje na to, že komerční pěstování v Německu by mohlo být brzy velmi aktuální: Monsanto požádala pro svou odrůdu MON 810 a dvě další o povolení. Radetzki to relativizuje. Uznání rostliny, pokud hned není pěstovaná, dlouho nic neznamená. Když to ovšem řekl, čekala řada dalších odrůd ve frontě na uznání. Pokud odpadne proti výroku komise povinnost označování, odpadnou všechny žádosti o náhrady škod. Ty budou jen tehdy, když med nebude prodejný nebo musí být označený. Mělo by se to změnit, aby geneticky pozměněný pyl byl v medu formálně jako neproblematický. Je úplně jedno, co tomu řekne spotřebitel. Přeložil: Ferdinand SCHENK Mýty o organickém včelaření (Blomstedt, W.; American Bee Journal, 2012, č. 12, s ) Souhrn: V Americe je problém sklidit tzv. organický med, protože díky intenzivnímu zemědělství se zde prakticky nenachází rostlinstvo, které by nebylo zasažené pesticidy nebo jinými chemickými látkami. Naproti tomu v Brazílii se takovýto med získává. Ve svém předešlém článku jsem se zabýval včelařením v severovýchodní Brazílii, kde využívají obrovské prostory ladem ležící země a zafrikanizovanou včelu k výrobě velkého množství organického medu. V USA čelíme řadě problémů s certifikací organického tedy ekologického včelaření. I když v USA najdete několik variant organického medu, nemá naše ministerstvo zemědělství určený standard pro organický med. Při takové situaci bychom se mohli ptát, jak můžeme stanovit standard organického medu, když ani USDA takovou definici nemá? Je jasné, že musíme urazit ještě dlouhou cestu, než k tomu dojde. Část kontrolorů je stále ochotná potvrdit včelaře jako organické, ale jmenují si k tomu nejrůznější podmínky. Mnoho se jich řídí doporučením NOPu nebo také evropskými nebo kanadskými normami. Mnoho posuzovatelů nemá se včelařením zkušenosti a někteří dokonce zařazují včely do stejné kategorie jako dobytek. Když jsem se seznámil s profesionalizmem v Cearapi v Brazílii, jsem spokojen s jejich taktikou i standardy organického včelaření. Bohužel jsou pouze jedním z více než stovky organických posuzovatelů po celém světě. Bez konkrétních návštěv takového hospodářství a bez podrobné znalosti kvality jednotlivých posuzovatelů si nemůžeme být jisti, jak organický, tedy ekologický jejich med opravdu je. Při zkoumání webové stránky národní rady nalezneme 35 nabídek obchodů, které nabízejí organický med, ale vypadá to tak, že většina z nich jsou dovozci, ne výrobci. Podle Artura Harveye je v USA potvrzeno pouze osm producentů organického 116

117 medu, což je velmi málo. Existuje ale několik tuctů malovčelařů, kteří ale nejsou jako výrobci organického medu potvrzeni, neboť nemají peníze na to, aby tento certifikát získali. Jsem si jist, že většina amerických včelařů by byla ráda tzv. organickými či ekologickými. Existuje však několik důvodů pro to, že je obtížné v USA takový organický med produkovat. Zaprvé je velmi obtížné nalézt v naší zemi území, kde neexistuje konvenční hospodaření nebo jiné zdroje poškození. Včely jsou excelentními indikátory podmínek v jejich okolí a při sběru nektaru seberou veškeré svinstvo a donesou ho do úlu. Člověk musí včelařit buď hluboko v lesích, nebo na poušti, aby se nesetkal s nejrůznějšími pesticidy v okolí lidských obydlí. A protože my lidé se snažíme využít každý kousíček země, jsou takové nedotčené oblasti velmi vzácné a je čím dál obtížnější chovat tam včely. Na internetu jsem v USA našel několik producentů organického medu. Jedním z nich je Johnson Honey, který včelaří v Orchestru v Minnesotě. Má svůj med potvrzený jako organický globální organickou aliancí a včelstva chová několik mil od Houstonu v Minnesotě. Na své webové stránce vysvětluje vyšší cenu svého medu: Bez použití chemických prostředků v úlech by roztoči a bakteriální choroby včelstva během roku zlikvidovaly. Nová včelstva musí být založená na obvyklém základě. GOA vyžaduje, aby včelaři včelstva umístili ve vzdálenosti dvou mil od jakéhokoliv konvenčního zemědělství. Letmý pohled na mapu ukazuje, že jejich stanoviště je hluboko v divočině, které může těmto požadavkům vyhovět. Johnson Honey pyšně ukazuje na displeji cestu, jak dospět k certifikaci přírodního medu. Našel jsem jinou webovou stránku kalifornského včelaře, který prodával mnoho druhů medu. Některé z nich nazýval organickými, ale neuváděl jakékoliv oficiální potvrzení. Když jsem se ho na toto potvrzení ptal, promptně jsem dostal následující odpověď: Náš med není potvrzený jako organický. Produkujeme ho tak, že využíváme organické metody, ale stát nám jej nepotvrdí, neboť včely létají! Žádné léky nepoužíváme. Tento styl včelaření je obdivuhodný, ale kdyby byl objeven, asi by od USDA dostal pokutu. Jinou oblastí, kde je (nebo aspoň byl) produkovaný organický med, je Havaj. Jedním z vlastníků společnosti Tropičtí obchodníci, která sídlí v San Francisku, je Rebeca Krones. Med prodává z oblasti své rodinné farmy na Havaji. Dříve se tu dal takový med získat, ale po objevení roztoče Varroa a malého úlového brouka v roce 2009 výrobu organického medu zastavili. Tropičtí obchodníci stále prodávají jednu linii organického medu, zvaného Bee well, který produkují v Brazílii a je certifikovaný společností Organic Certifiers, Inc. I když nejsou klienty společnosti Cearapi, kterou jsem v Brazílii navštívil, jsou tito Tropičtí obchodníci jedním ze zákazníků, kteří z této oblasti med nakupují, balí a pak prodávají. Rebeka mi napsala: Vidíme vzrůst požadavků na čistě organický med a zjistili jsme, že Brazílie je jedním ze světových (ne-li vůbec jediným) producentem organického medu. Spolu se svým partnerem navštívila podnik v Ceará v Brazílii v roce 2009 a byla mile překvapena vysokou úrovní státních norem včelaření a produkce medu. Hodnotili i med z jiných zemí, jako např. z Mexika nebo z Argentiny, ale zjistili, že med z Brazílie je nejlepší. Rebeka mne informovala, že Tropičtí obchodníci nejsou spokojení s tím, že musí organický med dovážet, ale jsou vázáni praktikami produkce přírodního medu a spolupracují s ministerstvem zemědělství, aby vymysleli účinnou strategii postupu proti varrroáze a malému úlovému broukovi. Také žádali o umožnění aplikace kyseliny mravenčí i v organických úlech, která je povolena jak v Kanadě, tak ve státech EU a doufají, že k tomu dojde co nejdříve. (Došlo k tomu v září 2012 tam, kde produkují organický med.) Rebeka zdůrazňuje, že její Bee well honey není nijak ošetřený, což je důležité pro kvalitu medu i pro jeho průhlednost a autenticitu: Většina organického medu dnes prodávaného předem ošetřují a zbavují veškerého obsahu pylových zrn, což znemožňuje zjistit jeho botanický i geografický původ. Domnívám se, že většina konzumentů zná tento důvod (v rozborech původu pylových zrn) a nezdůrazňuje vysokou kvalitu ve zdravotních účincích, ale čím dál víc ji hledá. OK, já teď tedy budu kupovat med, který má na etiketě nápis organický, ale budu pátrat i po medu neošetřeném. Je fakt, že když jednou vezmete v potaz to, co USDA považuje za organický prodej, všechno se strašně zkomplikuje a normální spotřebitel se shledává s mnoha požadavky, o kterých by ani nechtěl vědět, když v pondělí stojí frontu v narvaném supermarketu a bolí ho hlava. Konzument by také chtěl vědět, co znamená nápis biodynamický na etiketě. Systém biodynamického zemědělství je založený na sérii přednášek Rudolfa Steinera, které přednesl před 90 lety a kde popisuje vztahy mezi rostlinami a živočichy jako soběstačný systém. V tomto směru jsou včely velmi důležitou součástí biodynamické farmy a Steiner napsal v roce 1923 knihu nazvanou Včely, ve které předpověděl, že industriální metody včelaření způsobí, že naše včely budou za let v zoufalém stavu. Filozofií biodynamického včelaření je chovat včely co nejblíže způsobu, jak žijí včely v přírodě. Se základními takovýmito názory se stále setkáváme, i když se ve způsobu včelaření mnohé změnilo. Podobně jako religiózní text je to, co řekl Steiner, předmětem osobní interpretace. Zřejmě nebyl obeznámen s takovou praxí, jako je využívání organických kyselin. Ale dneska u nás existuje proces atestace organizací jménem Demeter a stojí něco mezi

118 a 400 eury ročně. Tato pravidla se nedají interpretovat individuálně. Je sice povoleno ošetřovat organickými kyselinami varroázu, ale méně se to týká organických standardů včelí pastvy. Další potvrzení, se kterým se můžete setkat, je potvrzení o přírodním pěstování, které tvrdí, že se jedná o potvrzení o vesnickém prostředí. Lépe se hodí malovčelařům, kteří prodávají med ze dvora. Minimalizuje papírování a výdaje na certifikaci (žádá pouze dar) a zaměstnává místní kontrolory. Jejich standardy pro včelařství se vyvinuly hlavně s ohledem na zdraví včel a na udržitelnost včelaření. To není potvrzení oficiální a na svých webových stránkách připouštějí, že i když nemohou využít standardy USDA jako startovací bod, snaží se o to. Uznávají seznam substancí, které jdou do úlu, do kterého jsou zahrnuty i organické kyseliny. Chcete-li znát kritiku výše uvedených systémů, stačí si přečíst něco na fóru organických včelařů z Yahoo. Název organizace je zavádějící. Většina členů není organická a nevěří certifikačnímu procesu. Je to online fórum, kde lidé diskutují a dovídají se o ošetřování včelstev bez léčení, což znamená bez využití léků, chemikálií, rostlin, jedlých minerálních olejů, kyselin, fungicidů, kyselin, inhibitorů bakterií i virů a náhražkových krmiv a naopak se učí, jak ustoupit od velikosti plástů a dostat včelstva na udržitelnou velikost s vymezením pro určitou zeměpisnou výšku i šířku a relativně též k mikroklimatu, v němž žijí. I když nemohou ovládat okolní zem, mohou kontrolovat to, co do úlů vkládají, a bojují proti opatřením, která mnohdy sami včelaři vymysleli. Tito včelaři jsou proti používání čehokoliv. Dee Lusby, pravděpodobně šampion tohoto stylu ošetřování včelstev, se prokopal zchátralým potvrzením a oslovuje přímo spotřebitele: Včelaření pomocí organických metod bez léků, chemikálií, kyselin i olejů. Jako zmínění okrajoví včelaři, kteří takový med vyrábějí, jsou i konzumenti, kteří také protestují proti dovozu silně organického medu a budou rádi kupovat med od těchto našich včelařů. Kdy nás tato praxe opustí? Slovo organický je stále mocné a produkty s touto nálepkou velmi žádané. Ale neměli bychom toto slovo přeceňovat. Zaprvé organické neznamená automaticky bezpečnější nebo zdravější, jak si mnozí lidé myslí. V roce 2009 propukla panika okolo salmonelózy. Mnoho napadených produktů pocházelo z plantáží burských oříšků, které byly federálně uznané jako organické. Takže slovo organické neznamená kompletně bez pesticidů, ale ve většině případů (95 procentech). I když testování organických produktů na obsah chemických reziduí je federálně požadované, a veřejnost má být s jeho výsledky seznámená, nezdá se, že by k tomu docházelo. I při konzumaci těchto vysoce kvalitních potravin se člověk jen diví, co vše se vyskytuje v každém soustu. Ale termín organický objevili lidé, kteří vyznávají zelenou ideologii, a která v jejich životě převládá, nebo další, kteří trpí obavami před nevysvětlitelnou rakovinou. Ti, kteří chtějí upokojit zelené svědomí a platí mnoho dolarů za organickou potravu, ji budou na trhu dále vyhledávat. Karolína Levyová z Cearapi věří, že obchod s organickým medem bude dále pokračovat vlivem obav konzumentů z CCD a z ilegálně dováženého čínského medu; od roku 2001, když jsme začali s exportem, pokračuje stále poptávka po organickém medu a zjistili jsme, že je i ovlivněna nedostatkem tohoto produktu. Měla by se cítit sebejistě, neboť se zdá, jako by byli schopni dodávat organický med v jakémkoli množství. Společnost Cearapi se může pochlubit, že v posledních deseti létech rozeslala více než tun certifikovaného reziduí prostého organického medu. Ale my v USA žijeme v jiné sféře. V naší vyvinuté společnosti, aplikující neonikotinoidy a GMO, musejí včelaři bojovat o uznání organického medu, jak kvůli způsobu včelaření, tak jejich umístění v krajině. V severovýchodní Brazílii ve skutečnosti není být ekologický problémem. Je podivné, že se nikdo nepozastavil nad skutečností, že většina certifikovaného organického medu se musí přepravit loďmi tisíce mil daleko, než si ho můžeme natřít na chleba. Původní myšlenkou bylo používat méně práce a nakupovat od svého domácího včelaře. I když oblast, kterou jsem navštívil, produkuje med v dobré kvalitě s profesionálním standardem a tamní včelaři se také chtějí uživit, je pošetilé nakupovat tento super med po celém světě, když ho i naši včelaři prodávají a snaží se kupujícím vyhovět. Dovoz medu znamená, že med musí projít mnohýma rukama a náklady stále narůstají. Když pak konzument etikety čte, nemá někdy ani pojem o tom, co nápisy znamenají. Je přesvědčený, že nakupuje to nejlepší, což není mnohdy pravda. Spotřebitel může svými dolary ovlivnit, co chce nakupovat. Včelař může vyrábět buď takový med, který, jak se domnívá, bude chutnat většině lidí, nebo produkovat med při nejnižších nákladech. Může včelařit i tak, aby se mu včelstva zdárně rozvíjela a on si jimi přivydělal. Žijeme v moderní době, kdy včelaři zůstávají většinou v anonymitě a med je mnohdy prodávaný bez znalosti oblasti, kde vznikl. Existuje mnoho etiket, ale záleží na tom, zda jim konzument uvěří a jakou jim přisuzuje váhu. Jen v některých částech naší země se zákazník setkává přímo se včelařem. Když se ale zákazník se včelařem pozná, jsou veškeré etikety zbytečné. Mnohdy záleží i na přímém kontaktu, na pohledu do očí a na potřesení rukou. Přeložila: Prof. Sylva KubiŠOVÁ 118

119 Rozeznají čmeláci elektrický náboj květin? (Dr. Heike Ruff, pramen: Clarke D et al: Detection and Learning of Floral Electric Fields by Bumblebees; L(2013), Science DOI: /science ; Deutsches Bienen-Journal 2013, č. 4, str. 7) Souhrn: Čmeláci rozeznají nejen tvar, barvu a vůni květin, ale dokážou vnímat i jejich elektrický náboj. Přišli na to britští vědci. Podle jejich názoru tímto elektrickým polem informují květy své opylovače o aktuálních zásobách nektaru a pylu. Jako elektrický otisk prstu vydávají informaci o tom, zda květ byl bezprostředně předtím navštívený jiným jedincem stejného druhu. Jak je to možné? Včely a čmeláci se za letu nabíjejí kladně, přičemž úroveň napětí může dosáhnout až 200 voltů. Rostliny jsou naproti tomu přes kořínky uzemněné a většinou jen velmi nepatrně záporně nabité. Jestliže tedy kladně nabitý hmyz usedne na květ, elektrický potenciál květu se na několik minut změní. Další studie mají nyní objasnit, zda čmeláci jsou schopni elektrické pole využít. Vždyť v elektrostatickém poli se ježí jejich hustý kožíšek! Na postupu (Sebastian Spiewok; Deutsches Bienen-Journal, 2013, č. 4, s ) Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ Souhrn: V Německu se tento rok nepěstují žádné geneticky modifikované plodiny. Přesto je diskuze o zelené genové technologii v plném proudu. Proto několik zákulisních informací. Pětkrát velká jako Německo, tak velká byla celosvětová osevní plocha geneticky pozměněných plodin v minulém roce. Celkem 170 milionů hektarů ve 28 zemích. Přitom největší oblasti jsou v USA, Brazílii a Argentině a poprvé osázely nově industrializované země větší plochu než vyspělé země. Mezi pěstitelské země se řadily také Súdán a Kuba. Rozšíření pěstitelství ve Španělsku Také uvnitř Evropské unie se plocha s geneticky pozměněnými plodinami rozšířila. Vzrostla na hektarů v pouhých šesti státech. Přitom 86 % plochy připadlo Španělsku. Teprve s velkým odstupem následovalo Portugalsko. Podstatně méně plochy připadlo na Rumunsko, Českou republiku, Slovensko a Polsko, přičemž v Polsku od tohoto roku platí zákaz pěstování odrůdy kukuřice Mon 810. Toto je jediná geneticky modifikovaná plodina, která se v současnosti pěstuje v EU komerčně. Její podíl na celkovém objemu pěstování kukuřice v EU činí jedno procento. Sice je předloženo také povolení pro pěstování brambor odrůdy Amflora, ale BASF zastavilo v minulém roce uvedení brambor na trh z důvodu nesouhlasu zemědělců a obyvatelstva. Další povolení pro komerční pěstování nejsou. Ovšem u Evropské komise leží žádosti o povolení pěstování sedmi geneticky modifikovaných plodin. Jedna žádost se týká sóji, šest se vztahuje na odrůdy kukuřice, včetně nového návrhu na druh Mon 810. Evropský úřad pro kontrolu bezpečnosti potravin jejich zhodnocení bezpečnosti již uzavřel a nevznesl Osevní plocha v Evropské unii. Osevní plocha s geneticky modifikovanými rostlinami v Evropské unii byla roku 2012 na nejvyšším bodu od schválení prvních rostlin (údaje v tisíci hektarech). Největší díl pěstování se odehrává stále ve Španělsku (údaje z roku 2012 v hektarech). 119

120 Celosvětové osevní plochy Celosvětová osevní plocha s geneticky pozměněnými plodinami od roku 1996 každoročně narůstala (údaje v milionech hektarů). Koláčové diagramy ukazují podíl pozměněných druhů (červeně) z příslušného celosvětového pěstování. Čísla udávají jejich osevní plochy v milionech hektarů. V menším objemu se pěstuje také geneticky pozměněná cukrová řepa, cukety, papaje, rajčata, paprika, topoly a vojtěška. žádné námitky proti jejich pěstování. V současnosti by ale další hlasování o povolení nezískalo mezi členskými státy EU většinu. Evropská komise by sice mohla v tomto případě na základě posouzení bezpečnosti udělit povolení pro pěstování sama. Toto právo však dosud použila jen u brambor odrůdy Amflora. V lednu ještě citovala zpravodajská agentura AFP nového komisaře v ochraně spotřebitele Tonia Borga, že se do roku 2014 žádná další povolení neuskuteční. Tento výrok avšak Borg již později nepotvrdil. Místo toho mluvil o tom, že by chtěl nejdříve prosadit návrh zákona komise z roku 2010, který by umožňoval zákaz pěstování pro jednotlivou zemi. Toto dosud ztroskotalo na protestech Belgie, Německa, Francie a Velké Británie. A proto má zůstat dosavadní postup schvalování EU, který umožňuje vyhlásit národní zákaz pěstování z důvodů etických, sociálních nebo kulturních. Kritikové se ale obávají, že zákazy pěstování na tomto základě nebudou právně možné a vzhledem k platným smlouvám o světovém obchodu by neměly dlouhého trvání. Dosud vyslovené zákazy jednotlivých členských států pokládala evropská komise pokaždé za vědecky nepodložené, ministerská rada hlasovala, ale vždy proti jejich zrušení. Pokusy o uvolňování Kromě komerčního pěstování mohou být geneticky modifikované plodiny pěstovány v rámci pokusů. Ovšem v Německu se tento rok podle všech předpokladů žádné odpovídající pokusy nekonají. Institut pro rostlinnou genovou technologii a výzkum kulturních plodin Leibniz sice obdržel povolení pro pokusy s geneticky modifikovanou pšenicí, svou žádost později ale opět stáhl. Kromě toho BASF zastavila v lednu své žádosti o uvolnění pro tři odrůdy brambor. Ve sdělení pro tisk zdůvodnila své rozhodnutí tím, že další investice mohou být nepřiměřené a to na základě nevypočitatelnosti v regulatorním okolí a kvůli hrozícímu zničení polí. Také víceletá povolení pro pokusy s geneticky pozměněnou cukrovou řepou, kukuřicí a tabákem nebyly tento rok, jak se zdá, využity. Alespoň do začátku března nebyly do místního veřejného registru zaneseny žádné osevní plochy. Rezistentní škůdci V zemích, kde se ve velké míře pěstují geneticky modifikované rostliny, se mezitím objevilo několik problémů, hlavně ve formě rezistentního plevele a škůdců. V Indii se tak objevily rezistentní černopásky bavlníkové. Housenky této můry snášejí bez problémů bt-toxiny geneticky modifikovaných rostlin, které činí v Indii okolo 90 % pěstovaného bavlníku. Odpůrci genové technologie činí rezistentní škůdce odpovědnými za pokles sklizně o 12 % v uplynulých pěti letech, po té, co výnosy v pěti letech předtím strmě stouply. V USA byli v několika státech nalezeni bázlivci kukuřiční, kteří jsou rezistentní proti bt-toxinům geneticky modifikované kukuřice. Proto zemědělci nasazují v některých pěstitelských oblastech s kukuřicí opět velkoplošně insekticidy proti škůdcům. Kromě toho se ve větší míře rozšiřují plevele, které jsou rezistentní proti herbicidům s glyfosátem. Proti této účinné látce jsou geneticky modifikované rostliny firmy Monsanto imunní, takže zemědělci mohou rozsívat tyto ničitele herbicidy, aniž by to poškodilo jejich kulturní plodiny. Podle studie institutu provádějícího průzkum trhu Stratus Agri-Marketing asi polovina z dotázaných zemědělců uvedla, že na některých polích bojují proti rezistentním plevelům, a to zvýšeným používáním pesticidů a dodatečnými pracemi, kdy musí plevele z polí odstraňovat ručně. S odvoláním na institut na průzkum trhu bylo v posledním roce napadeno přes 24 milionů hektarů polní plochy rezistentními plevely. Společně s geneticky modifikovanými plodinami je kritizována také účinná látka glyfosát. Látka je po- 120

121 užívána od 40. let v zemědělství a v zahrádkářství. Přesto od té doby, co Monsanto roku 1996 přivedlo na trh první rostliny sóji, které byly rezistentní proti glyfosátu, pocházejícího ze stejné firmy jako Roundup, stoupala jeho produkce stále více. V dnešní době tvoří ničitelé plevele s glyfosátem asi 25 % celosvětového obchodu s herbicidy. Přitom třetina produkce pochází mezitím z Číny, protože patent firmy Monsanto ve většině států vypršel. Celkem se ročně vyrobí přes milion tun preparátů s glyfosátem. V Německu je dovolených 75 prostředků obsahujících glyfosát, mezi jinými v pěstování na polích, v ovocnářství a vinařství, a 44 z nich se používá také v zahrádkářství. Vzhledem k tomuto množství se lze sotva divit, že se účinná látka ve zvýšené míře vyskytuje také v životním prostředí. V několika výzkumech prokázali vědci přítomnost glyfosátu v různých organismech až po člověka. O účincích prostředku například na obojživelníky a o možném ohrožení zdraví lidí se kontroverzně diskutuje. Dědictví Roundupu Ostatní firmy stojí zatím se srovnatelnými kombinacemi látek rezistentních proti herbicidům a vhodných širokospektrálních herbicidů na startovních pozicích. Například v USA čeká Dow Agroscience na uvolnění své Enlist-kukuřice. Kukuřice je rezistentní proti herbicidu Enlist, který obsahuje účinnou látku 2,4-D (pozn. překlad. je součástí defoliantu Agent Orange, herbicidu způsobujícímu opadávání listí), která byla nasazena ve válce ve Vietnamu. Ačkoli 2,4-D je asi již 60 let zařazen mezi herbicidy, došlo v USA k protestům spotřebitelů a zemědělců, načež zemědělský úřad pro kukuřici doposud povolení neudělil. V Kanadě se naproti tomu již pěstovat smí. Co nevidět by sójové boby a bavlník měli systém Enlist doplnit. BASF již přinesla na trh systém Clearfield, jehož rostliny jsou rezistentní proti imidazolu. Rezistence ovšem nevznikla genovou manipulací, nýbrž pěstitelskou mutací. Proto je například pěstování řepky Clearfield v Německu dovoleno. Na základě nižších výnosů a jiných problémů odborníci ovšem od její výsadby zrazují. A mimo to vyvíjí Bayer, Syngenta a DuPont své vlastní kombinace. A také Monsanto pracuje na nástupci svého roundupu. Nové plodiny mají být rezistentní proti účinné látce Dicamba, která je příbuzná s 2,4-D a je na trhu již téměř 50 let. Přeložila: Hana ZERZAVÁ Souhrn: Objevila se ještě před rokem 2004 sršni asijské se podařilo překročit její původní místo výskytu, které dnes čítá již km 2. Jak se tedy nejlépe připravit na její příchod do našich krajů? Její nájezdy se zostřují, ale stále zbývá dost možností, jak se proti ní můžeme bránit. Rychlý nárůst Vespa velutina, invazivní druh (Etienne Bruneau, Abeilles & Cie, 2013, č. 154, s ) Koncem roku 2011 se podařilo zničit první sršní hnízdo tohoto invazivního druhu, které se nacházelo jen několik km od francouzských hranic. V roce 2012 naštěstí nebyly hlášeny další nové případy. Nezbývá tedy než doufat, že výskyt v tomto ohnisku je utlumen. Hranice progrese asijské sršně naštěstí zatím není tak vysoká. Loni bylo zasaženo dalších sedm regionů Francie. Dnes se tato invazivní sršeň vyskytuje ve více oblastech Francie, avšak velice nerovnoměrně nikoliv plošně. Můžeme ji nalézt na jihu od Paříže, ve Španělsku podél hranic s Francií (2010) ve třech baskických provinciích, ale také třeba v Katalánii (2012). Letos bylo ohnisko zaznamenáno v Galice. Vespa velutina se už dva roky vyskytuje podél severní hranice s Portugalskem a také na hranicích s Itálií. Podle map progrese sršního invazivního druhu je jasné, že potencionálním místem implantace sršně je Belgie. Rychlost rozšiřování území výskytu je zhruba 100 km za rok! Je tedy více než pravděpodobné, že se sršeň velice brzo dostane právě do Belgie. CARI je organizace, která byla založená na ochranu biodiverzity druhů a mohla by se tak zaměřit právě na sršeň asijskou, aby zahájila konkrétní politické akce vedené proti tomuto invazivnímu druhu hmyzu. Oficiální ustanovení V zimě 28. prosince 2012 byla sršeň asijská zařazena mezi druhy škodlivé pro včelu medonosnou. 121

122 Sršeň byla zařazena jako druh nebezpečný pro zdraví nebezpečí druhého stupně dá se tedy říci, že zdravotní rizika jsou natolik velká, že se rozvinul kolektivní zájem o tento druh, je potřeba zajistit souhrnná opatření týkající se prevence, přežití a samotného boje s tímto invazivním druhem. V praxi se ale nejedná o stát, kdo se o všechno stará z finančního hlediska za lokální rizika zodpovídají místní autority (města, kraje) a ty také financují veškeré zákroky. V Belgii se orientují na otázku boje se sršní hlavně tři regiony, který má každý své vlastní návrhy, jak se bránit. Federál musí zajistit celkovou organizaci. Region Walonne bojuje proti invazivním druhům na politické úrovni a to tak, že oficiálně zadává zakázky na vytvoření způsobu boje jednotlivým oblastem. Nicméně není potřeba doufat v jakékoliv právní texty před příštím rokem, protože se vše má udát v mnohem širších legislativních mezích. Je to tedy region Wallonne, kde se nachází CRA-Wallonie, která by se měla zabývat celkovou organizací likvidace sršních hnízd. Co dělat? Jak jsme zaznamenali v loňském roce, tato invazivní sršeň se stane přímo alarmujícím problémem mezi včelaři a přírodovědci. Je tedy na nás, abychom sami hlídali, jestli se zrovna naše úly nestaly lovištěm sršňů. Přirozeně není dobré si ji plést se sršní indickou, která se také může přiživovat na našich včelstvech, ale v mnohem menším měřítku. Jestli ji uvidíte, kontaktujte CARI ( info@cari. be) a pokud možno zašlete i fotografii, aby se předešlo případným záměnám s méně nebezpečnou sršní indickou. Pokud to není možné, CARI zašle svého pracovníka na místo, aby udělal posudek. Existují také webové stránky kde je uvedené, jak sršeň asijskou správně identifikovat. Také sídlo Muzea přírodních věd v Paříži umožňuje rozeznat jednotlivé druhy sršní. Boj Pasti na sršně během jarního období jsou známé tím, že jsou málo efektivní a příliš málo selektivní. Naopak pokud rozmístíme permanentní pasti na sršně kolem úlů, podaří se nám velice slušně snížit úroveň predace na včelách. Toto jsou způsoby boje, které je možné využít v případě, že se sršním již podařilo dostat se do okolí úlů. Specifické techniky kladení pastí a technologie jak je využívat, se snaží vědci vymyslet již několik let, ale stále se nepodařilo vytvořit nějakou ideální past na sršně. Je pravda, že byly objeveny určité velice specifické technologie pastí, které vypadají opravdu nadějně bohužel však zatím nefungují tak, jak by měly a je na nich potřeba ještě hodně zapracovat. Nezbývá tedy, než používat pasti obsahující roztok vosku, který se nechá fermentovat, nebo se do něj přidává denaturovaný alkohol tato směs odpuzuje jak včely, tak sršně. Bohužel, právě zmíněná metoda funguje pouze případ od případu průměrně asi na 50 %. Denis Thiéry, hlavní představitel společnosti INRA, která se zabývá bojem se sršní asijskou, doporučuje také používání zimních pastí, jejichž princip spočívá v odchytu samiček sršní ve chvíli, kdy opouštějí hnízdo, aby přezimovaly. Hlavní výhodou těchto pastí je fakt, že do pastí se chytne mnohem méně jiných druhů hmyzu než na jaře. Dopad na sršně Přestože dnes máme mnohem více informací ohledně biologie tohoto druhu, dopad predace na ostatních druzích hmyzu je pro nás stále jednou velkou neznámou. Neexistují žádné specifické studie, které by dokazovaly reálný dopad predace sršňů na včelařství (míra predace, dopad na profesi, produkci medu ). Včelaři mluví o ztrátách medu v číslech od 30 do 50 % snůšky v oblasti Aquitánie a Gironde. Výzkumy, které byly prováděny zhruba u 420 včelařů v roce 2010 dokazují, že 6 % všech úlů bylo zničeno a 30 % oslabeno právě kvůli přítomnosti a útokům invazivních sršní. Hodnocení případů jako je tento, však zůstává i nadále velice obtížné, protože výsledky můžou být ovlivněny hynutím včel z jiných důvodů, než jsou právě sršně. 122

123 Nebezpečí pro člověka Je uklidňující slyšet, že množství případů popíchání blanokřídlým hmyzem nijak nevzrostlo v oblastech zasažených sršněm asijským. Dokonce ani jed Vespa velutina není pro člověka nebezpečnější než jed ostatních zástupců blanokřídlých (vosa, sršeň evropský, včela). Obávat se anafylaktického šoku je tedy na místě pouze u osob alergických na bodnutí blanokřídlým hmyzem. Dnes se vyskytují především problémy spojené s blízkým výskytem aktivních hnízd sršní nebo u hnízd, která byla sundána, ale ne už bohužel dostatečně zničena. Posledními případy jsou zahrádkáři, kteří například při úpravě živých plotů nastřihnou hnízdo, o kterém neměli ani tušení, nebo pokud se s ním náhodou setkáme někde ve volné přírodě. Shrnutí Postup asijského sršně je velice důležitý a jeho studiem a bojem proti němu se zabývá region Walonne. Včelaři tam velice silně varují před tím, co by mohlo nastat. V případě, že budou přijata preventivní opaření spočívající v umístění pastí kolem úlů, se zabrání případným útokům sršní. Přeložila: Tereza VOJTĚCHOVÁ 123

124 ROSTLINY Intenzivní pěstování řepky (Dr. Reinhold Siede, LLH Bieneninstitut Kirchhain, Dr. Winfried Dyrba, Bienenzuchtzentrum Bantin, Deutsches Bienen-Journal 2013, č. 5, str ) Souhrn: Na chudých stanovištích se doporučuje hnojit řepku na list hnojivem bohatým na bór. Bór je však zároveň prvek, který je při vyšších koncentracích jedovatý pro hmyz. Proto z podnětu včelařské obce byla zpracována pilotní studie, zda hnojení bórem na list nepoškozuje včelstva. Řepka olejná je velmi atraktivní snůšková plodina pro včely. Zlatožlutý vzhled, mámivá specifická vůně a bohatá nabídka pylu a nektaru magicky přitahuje včely. Mnozí včelaři však mají pochybnosti o požehnání takovéto snůšky v momentě, kdy zpozorují zemědělce s postřikovačem na kvetoucích pozemcích. Řepka intenzivní kulturní plodina Řepka olejná má ve střední Evropě vysoké nároky na ochranu rostlin. Účinné herbicidy odstraňují výpadky ve sklizni předplodiny, vlastní osivo řepky je obvykle mořené fungicidy a insekticidy. Těmi jsou (či byly) neonikotinoidy Imidacloprid a Clothianidin, a právě ony často přicházely na přetřes v diskuzích. Přípravky proti šnekům chrání kromě toho i mezitím vyklíčené rostlinky řepky. Nasazení herbicidů, fungicidů, růstových regulátorů a insekticidů dokonce i do kvetoucích kultur je přitom běžnou zemědělskou praxí. Řepka má kromě toho vysoké nároky na výživu, zvláště na přísun dusíku. Vyžaduje však i stopové prvky a právě mezi ně patří i bór. Po řadu let se doporučovalo na písčitých stanovištích hnojení bórem. Aplikoval se postřikem, mnohdy kombinovaným s ošetřením insekticidy a fungicidy. Důsledky pro včely, popř. pro celá včelstva jsou nasnadě. Bór má všeobecně biocidní a zvláště insekticidní vlastnosti, které se využívají kupříkladu při ochraně dřeva. Bór jed pro včely? Jak vysoká koncentrace bóru je pro včely nebezpečná, není přesně známo. Starší výzkumy uvádějí nezdůvodněně velice nízké koncentrace. Provedli jsme proto laboratorní test, při němž jsme testovací včely v malé kovové klícce v inkubátoru krmili cukerným roztokem. Do krmiva jsme přimíchali bór v koncentraci ppm (1 ppm= 1 miliontina z celku, pozn. překl.). Denně jsme zapisovali počet mrtvých včel. Až po dosažení vyšší koncentrace Přežití testovaných včel v pokusných klíckách v závislosti na obsahu bóru v potravě. 124

125 bóru v krmení (500 ppm) zemřely testovací včely v průběhu krátké doby (viz graf). Pokus v praxi Poté, co pokus s klíckami ukázal, že vysoký obsah bóru v potravě včel působí jedovatě, ověřovali jsme přímo na poli, zda hnojení bórem na list včelstva skutečně poškozuje. K tomu pokusu jsme si v roce 2009 v Meklenbursku-Pomořanech zvolili desetihektarový pozemek osetý řepkou, v jehož okolí do 2,5 km nebyl žádný další řepkový porost. Na začátku kvetení (13. května) jsme pohnojili obvyklým způsobem bórem na list (postřik s obsahem 1050 ppm bóru: 1 kg přípravku Foliarel do 200 l vody na hektar, což odpovídá 210 g bóru na hektar). Šest pokusných včelstev jsme přistavili dva dny před ošetřováním, tj. 11. května. Na dalším řepkovém poli vzdáleném 7 km jsme umístili kontrolní včelstva. Tento kontrolní pozemek byl bórem pohnojen v časném předjaří na list (1 kg foliarelu na hektar). Včelstva byla hodnocena před i po hnojení bórem (tj. 11. května a 8. června), analýza na rezidua byla provedena i u medu a vzorků potravy včel. Minimální rozdíly Vzorky medu u obou skupin byly mikroskopicky vyhodnoceny jako řepkový med se středním obsahem pylu v rozmezí od 81 do 85 %. Námi zjištěný obsah bóru v medu byl vyšší, než bývá obvyklé v řepkovém medu, avšak rozdíly mezi kontrolními a pokusnými včelstvy nebyly výrazné. Včelstva byla před hnojením a čtyři týdny po něm vyhodnocena (počet včel, otevřený plod a zavíčkovaný plod). Ani zde nebyly zjištěny závažné rozdíly. Nakonec byl vyhodnocen výnos medu: rozdíly mezi kontrolními a pokusnými včelstvy byly nepatrné (kontrolní skupina: 21,7 kg, pokusná skupina: 19 kg). Shrnutí: žádné bezprostřední škody Nevidíme tedy zde žádné záchytné body pro stanovení bezprostředních škod na včelstvech způsobených hnojením bórem v kvetoucí řepce. K posouzení dlouhodobého efektu jsou ovšem nutné a vhodné další testy. Je dokonce možné v případě řepky vyslovit názor, že naši zdrženlivost vůči hnojivům a pesticidům je možné korigovat. Nikoliv navzdory, ale kvůli vysokým osevním kapacitám je řepka masovou snůškovou plodinou. Nové výzkumy v Estonsku (Viik a spoluatoři, 2012) ukazují, že správně ošetřovaná řepková pole dodají více nektaru a více pylu než srovnatelné plochy bez hnojení. Výkon včely medonosné v řepce je vynikající, dá se totéž říct i o ekobilanci? Plné nádoby medu nejsou žádný ekobarometr. Odpověď na tuto otázku je proto třeba hledat někde úplně jinde. Pozn. Redakce: Pro ty z vás, kteří se o uvedené téma intenzivně zajímáte, jsme připravili podrobnou verzi tohoto článku včetně vyobrazení na naší domovské stránce: Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ 125

126 TECHNIKA, RADY Testování MiteZapperu (Dr. Pia Aumeier; DBJ, 2012, č. 12, s ) Souhrn: Vědci a včelaři dále hledají jednoduché metody k ošetření včelstev proti varroáze. Proto představujeme test přípravku MiteZapper, který provedl dr. Pia Aumeier. Přístroj byl poprvé popsaný r v americkém odborném časopisu American Bee Journal. Jedná se o mezistěnu z umělé hmoty v trubčím formátu i s topným tělesem. Jakmile včely rámek vystaví, zakladou a zavíčkují, zahřeje se topné těleso na teplotu, která spolehlivě usmrtí nejen trubčí plod, ale i roztoče varroa. Podle údajů výrobce je to metoda velmi jednoduchá a efektivnější, než vyřezávání trubčího plodu z klasických stavebních rámků. Chtěli jsme tyto údaje ověřit v praxi. 126

127 Test Koncem dubna 2012 jsme nasadili tři MiteZappery podle návodu k použití vždy do horního plodiště vedle krycího plástu. Jako kontrolní posloužila včelstva odpovídající síly na témže stanovišti, která měla na stejné místo vložené běžné trubčí rámky. Do října jsme porovnávali účinek obou metod na včely i roztoče. Jednoduše použít MiteZappery se používají stejně jednoduše jako trubčí rámky. Jediné, co bolelo, byla nutnost vyříznutí vrubu do horního okraje nástavku pro přívodní kabel. Přeložil: Ferdinand SCHENK Jednoduše geniální geniálně jednoduché (Dr. Pia Aumeier; DBJ, 2012, č. 12, s. 34) Souhrn: My včelaři jsme kutilové. To se ukazuje také na našich úlových dnech. Jenže méně znamená mnohdy více. Typy pro praktické úlové dno. Běžná metoda: Jaká je výška a úprava podmetu, je včelám úplně jedno. Nám včelařům ne. Často je dno nízké a uzavřené, vespod to přece nejde vyčistit, jak tvrdí někteří včelaři. Mnohá dna jsou zase až 30 cm vysoká, aby nabídla dostatek místa komplexu zásuvek, obrtlíků a zástrček. Zepředu zase včelaři mohou nasunout letáky, česnové klíny nebo vsadit mřížku. Zezadu aplikují zátvory, distanční mřížky, varroa podložky nebo se přidává krmítko. Aby při velkém prostoru neriskovali divokou stavbu, musí do toho obrovského prostoru vložit stavební uzávěry. Noví včelaři dostávají často radu, aby ke každému úlu měli dvě dna. Jedno vyšší pro pozdní léto a zimu, a jedno protistavební pro ostatní sezónu. Na jaře je výměna dna nutná, protože včely samy odstraňují zimní mrtvolky velmi pracně. 127

128 Alternativa: Každé včelstvo skutečně potřebuje jen jedno jediné, ale správné, dno. Optimální dno je takové, které je co možná jednouché: dřevěný rám, který drží nerezová síť (oko 2 3 mm). Čím větší je plocha sítě, tím hodnověrnější je diagnóza z měli a tím lépe funguje větrání. Úly pak také méně plesnivějí. Obr. 1: Dna s takovým pele-mele jsou nepohodlná. Zezadu můžeme pod dno nasunout plastovou podložku s okrajem. Slouží při odběru měli i při ošetření kyselinou mravenčí. Jinak je dno stále otevřené. Výměna není nutná Toto dno nemusíme vyměňovat. Nepotřebuje také stavební uzávěry, pokud divočina není otázkou výšky podmetu, ale chyba v provozní praxi. Vnitřní míra je od sítě až hraně šest centimetrů. Stačí to, aby v silně sněhem zavátém včelstvu probíhala dostatečná výměna vzduchu bránící udušení včel a zplesnivění. Nabízí velkým včelstvům dostatek prostoru pro zimní spad, který rychle vysychá. Včely mohou mrtvolky na jaře velkým česnem samy odstranit. Při kočování pak mají dostatek prostoru k vytvoření hroznu. Mimoto dovoluje dno silné včelstvo umístit do jednoho jediného nástavku. Včelstvo sedící těsně, úspěšně nasadí mnoho matečníků. Kontakt se stojanem tvoří dva hranoly z tvrdého dřeva nebo plastu. Malá dosedací plocha zajišťuje rychlé vysychání a to udržuje nenatřená dna v mém velkovčelařství i při vlhkém počasí už 15 let ve vynikajícím stavu. Navíc se mohou snadno při kočování podvléknout upínací pasy, pokud dno úplně přesně nedoléhá. Obr. 3: Včely snadno udržují kontakt s česnem. Zároveň je dno dostatečně nízké, aby zajistilo, že mřížka je od včel perfektně čistá a propustná. Také jarní čištění od zimních mrtvolek probíhá plynule. Přeložil: Ferdinand SCHENK Obr. 2: Jednoduché dno ulehčuje práci. Na přední straně má dno velké česno, které u mladých včelstev může být na zimu opatřené páskem z polystyrenu a mřížkou proti myším. Uvnitř chybí výstup, leták, dvířka, zásuvka, stejně jako kovové zástrčky nebo nasouvací spony pro zvláštní česnové uzávěry. Pokud malé díly, jako česnové klíny v novém v továrním provedení perfektně pasují, vlivem vlhkosti a propolisu se rychle zkřiví a potřebují stálou péči. Včelaře to při kočování a čištění dna zdržuje. 128

129 Nepostradatelné zařízení pro stáčení medu (Abeille de France, 2012, č. 11, s. 37) Souhrn: Stojánek Fillyboy umožňuje jednoduše naklánět vyprazdňující se nádobu s medem. Stáčení medu a zařízení, která se k tomu používají, vždy byla a stále jsou jedním z aktuálně diskutovaných témat včelařského tisku. Problém je v tom, že stáčení medu do nádob je občas opravdová zkouška trpělivosti. Pokud je nádoba dostatečně plná, je proces stáčení medu rychlý. Každopádně jakmile se hladina medu začne snižovat, sníží se také průtok medu a tak nastává situace, kdy je potřeba začít improvizovat: nadzvedávání nádoby pomocí rukou, abychom dosáhli vychýlení, umisťování nejrůznějších předmětů pod káď, abychom dosáhli lepšího sklonu pro výtok medu a v neposlední řadě požádání o pomoc další osoby, která by nám pomohla umístit káď na stůl nebo jinou vyvýšenou plochu. Tuto situaci zná opravdu každý včelař. Proto je důležité mít správně sestavené a více či méně spolehlivé vybavení, protože pokud nastane problém v průběhu stáčení medu, je potřeba rychle sehnat pomoc. Proto je dobré zvážit, jestli se nevyplatí předejít problémům a raději investovat do zařízení, která vám pomohou. Momentální novinkou na trhu je speciální zařízení Fillyboy, které slouží k naklonění kádě s medem. Princip, na kterém tento stroj funguje, je chráněn patentem, přestože je velice jednoduchý. Na samém okraji osy kádě je umístěno pět dřevěných částí. Tři ze součástek slouží jako podpěry, další dvě k vychylování kádě k naklonění. Další součástí je speciální vložka, která slouží k fixaci náklonů, dále dvě přidržovací ramena a v neposlední řadě držadlo s třmínkem. Využití tohoto stroje je stejně jednoduché, jako jeho struktura. Jednoduše umístíte káď s medem na zařízení Fillyboy a je to. Aby vše fungovalo jak má, káď se pro stáčení do lahví uchytí dvěma rameny a tím se zabrání nechtěnému zklouzávání. Pokud na Fillyboy umístíte plnou káď, je potřeba znovu nasadit ramena bránící klouzání nádoby a také nasadit další kohoutek. Umístěte káď do správné pozice a pak už je jen potřeba vychýlit ji pomocí držadla a třmínku. Tím se umisťování lahví pod kohoutek stává obyčejnou dětskou hrou! Fillyboy je vyráběn ve dvou variantách z dubového a bukového dřeva. Všechny dřevěné části stroje jsou vyráběné v chráněných dílnách, kde pracují mentálně hendikepovaní lidé. Výroba Fillyboy tedy odpovídá i sociálním požadavkům. Fillyboy je možné zakoupit na internetu. Abychom co nejvíce minimalizovali náklady na přepravu pro francouzské včelaře, poštovné bude zajištěno národním francouzským tarifem v našem partnerství s Francouzkou poštou. Kompletní informace naleznete na webu Poznámka: Maximání nosnost Fillyboy je 100 kg. Přeložila: Tereza VOJTĚCHOVÁ 129

130 Chytání rojů do připravených úlů (Mangum, W., A.; American Bee Journal, 2012, č.12, s ) Souhrn: Pokud chcete předejít nebezpečným situacím při střásání roje z obtížně přístupného místa, začněte roje lákat do předem připravených úlů. Obr.1: Jeden z mých lákacích úlů v provedení s vrchem přístupnými loučkami. Úl je umístěný na střeše, aby byl dostatečně vysoko, je částečně zastíněný keřem a zatížený proti větru. Zábrany proti vstupu myší u česna chrání plásty uvnitř. Nejvhodnější směrování česna je na jih nebo východ, ale praktické podmínky to mnohdy neumožní. Veškeré nedokonalosti v umístění jsou převáženy plásty uvnitř, které slouží jako návnada. Lákací úly jsou pro mě zábavnou částí včelaření. Chytání rojů a veškerá s tím spojená logistika mě nesmírně baví. Včely jsou drahé a cenné. Třílibrový oddělek může stát až sto dolarů včetně poštovného. Domnívám se, že ztráta jednoho roje je jako účet na sto dolarů, který mi uletěl ze včelnice to není akceptovatelné, dnes ještě více než kdy jindy. Chytrý způsob jak chytat roje i tehdy, když včelař není na včelnici, je nastražit lákací úl. Letos na jaře jsem takových úlů nastražil 19 (méně než obvykle, neboť jsem dopisoval svou knihu o včelaření ve zkosených ležanech). Přesto jak dokazují fotografie, jsem chytil mnoho silných rojů (63 % jich obsadilo připravené lákající úly), čímž jsem získal asi tisíc dolarů jak od mých včel, tak z cizích zdrojů. Podle mého názoru by měly být tyto lákací úly součástí každého moderního včelaření. Zvláště příměstští včelaři by měli mít tyto úly blízko svých stanovišť, aby zabránili vylétlým rojům usazovat se v budovách, a tak připravovat včelaře o peníze za jejich odchyt. (Proto jsem vložil detailní popis těchto úlů do své knihy o včelaření v nástavkových úlech, neboť se domnívám, že by bez něj kniha nebyla úplná.) Ovšem včelaři, jejichž včelstva se nachází v blízkosti oblastí se zafrikanizovanou včelou (AHB) včetně přístavů, kde mohou roje přicestovat na lodích, musí být velmi obezřetní, aby nechytli roj se zafrikanizovanou včelou. Kontaktujte státního úředníka, spravujícího včelaře, a zjistěte si, jsou-li tyto lákací úly vhodné nebo jaká opatření je třeba udělat, např. okamžitě vyměnit matku v takovém chyceném roji za matku známého původu. Obr. 2: Roj přistávající do lákacího úlu na obrázku vlevo. Když roj přistával, právě jsem dokončoval jsem prohlídku. Tmavé plásty na pět stop dlouhém úlu dokládají, že úl byl ještě otevřený. Když se včelstvem zacházíte správně, můžete rojení v těchto dlouhých úlech s loučkami silně omezit. Znamená to ale, že pochopíte rozvoj včelstva v takovýchto horizontálních úlech. Dnes už je dobře známo, jak nalézt včely, pátrající po vhodném místě k usazení. Dr. Martin Lindauer, německý výzkumník a průkopník v této oblasti, napsal knihu Komunikace mezi sociálními včelami v roce 1971 na vysoké škole jsem ji několikrát přečetl. Po mnoha letech trpělivé práce široce osvětlil se svými studenty způsob, jak vybírají pátračky místo pro usazení roje. Své výsledky uveřejnil ve své knize Včelí demokracie z roku Jeho výsledky mohou nyní včelaři využít při používání lákacích úlů a veřejnosti to usnadní bránit rojům, aby se usadily u jejich příbytků. I když uděláme jakákoli protirojová opatření, některá včelstva se přesto vyrojí. Na jaře mají včely tendenci se rojit, protože často ne dost dobře rozumíme podmínkám prostředí, ve kterém žijí. Místo toho, abych byl následně vyvedený z míry, když vidím obrovský roj viset na silné větvi, která se pod jeho tíhou ohnula, a navíc je příliš vysoko, aby se tam dalo vylézt (i když já lezu vždycky, když je to jen trochu možné), snažím se dostat roj zpět dolů. Krom toho chytám do lákacích úlů i roje z cizích včelstev, které zřejmě šíří roztoče Varroa. Obstojí-li při dalším hodnocení takový roj dobře, vychovám si od něj matky a přidám je do svých včelstev. Hledá- 130

131 Obr. 3: Jiný pohled na roj ukazující vzduch naplněný včelami. Na jaře je tato včelnice větrná, a proto lákací úly zatěžuji. Bylo by daleko lepší, umístit je dál od včelnice. Mým cílem je, mít pár takových úlů rozmístěných v různých směrech kolem včelnice. Tyto úly jsou ale blízko a neodchytávají roje příliš efektivně. ní zdravých matek v lákacích úlech je jednou z cest, jak se mohu vyhnout aplikaci akaricidů. Plánuji lépe vybavit své lákací úly na všech stanovištích a v měsících zvýšeného rojení včelstev na jaře. A proto je správné, že se tento článek objevuje v zimě. Já začínám přemýšlet o lákacích úlech i jejich vybavení už v zimě. Lákací úl je prázdný, aby byl lákavý pro pátračky z roje, které hledají místo k usazení. Aby byl tento úl přitažlivější, používám starší typ, dobře vypropolisovaný uvnitř (kvůli vůni). Jako poslední důležitou věc dávám do tohoto úlu dva či tři staré prázdné plodové plásty. Tyto plásty musí být opravdu prázdné: žádné buňky s pylem, které by mohly umožnit napadení larvami zavíječe. A také žádný zapomenutý zkrystalizovaný med v buňkách, který by lákal mravence a mohl by způsobit, že se pátračkám nebude zdát vhodným a odmítnou ho. Tyto lákací úly mám na včelnicích pouze v období rojové sezóny. Na mých stanovištích v Piedmontu ve Virginii a na jihu Severní Karolíny to je například v dubnu a květnu. Během té doby se otepluje (zvláště v noci) a zavíječi voskoví jsou čím dál aktivnější. Protože ale jsou plásty prázdné, je napadání zavíječem velmi pomalé a prakticky neexistuje. Pokud jde o načasování, musíte znát místní rojovou sezónu, kterou velmi dobře znají místní veteráni. Brzy na jaře dokončuji vybavení lákacích úlů. Dávám do úlů prázdné plodové plásty a lákací úly postavím na nejrůznější stanoviště ve čtyřech oblastech. Rozmístit lákací úly co nejdříve je klíčovou částí této strategie. Pak budou připravené přivábit kterékoliv časné roje, a přitom včelaření není v této době časově nijak náročné. A také včely pátračky začínají hledat místo pro usazení roje několik dní před jeho odletem z úlu, což ještě víc zdůrazňuje včasné vystavení lákacích úlů. Já používám jako lákací úly převážně tzv. zkosené ležany (viz obr. 1). Je však možné používat i Langstrothovy standardní úly. Doporučuji jeden hluboký nástavek s podlážkou jako lákací úl, připevněný k úlu pomocí svorek. Do úlu dejte dva nebo tři vystavěné plásty bez plodu. Pak mezi ně vložte rámek s mezistěnou a umístěte vše doprostřed plodiště úlu. Po obou stranách těchto plástů dejte další s mezistěnami. Umístění mezistěn mezi vystavěné plásty nutí roj začít stavět okamžitě po nastěhování. Včely jsou fyzicky připraveny na rychlou stavbu plástů a toto střídání není neobvyklé. Česno úlu musí být zúžené. Dr. Seeley doporučuje česno velikosti dvou čtverečních coulů, které bych já nechal uprostřed vletu do úlu (aby včelstvo mohlo narůstat na obě strany). Byly-li plásty Obr. 4: Nevhodné místo pro lákací úly. Jeden lákací úl je na pracovním stole a druhý na kozách. I když nejsou moc vysoko nad zemí, pro roje jsou díky plástům uvnitř atraktivní dostatečně. Já při svém způsobu včelaření za účelem výzkumu očekávám rojení. Nejvíc rojů přistává ve vysokých stromech a při běžném způsobu včelaření by byly ztraceny. Umisťování lákacích úlů je řešení. 131

132 od podlahy nákladního auta pracovní nájezd, který je mnohem bezpečnější než žebřík a nemusím se s úlem tahat. Nejlepší ovšem je sundat obsazený úl dřív, než bude příliš těžký. Někdy se tam ale nastěhuje roj, kterému jsem se nemohl včas věnovat. Zvláště pro stanoviště příliš vzdálená (ve snaze chytit roje) se snažím rychle nahradit obsazený úl jiným. Doufám, že lapím například nějaký poroj. Jednou jsem na jednom stanovišti chytil tři roje v deseti dnech monstrózní prvoroj a dva poroje. Poslední poroj byl slabý, vážil asi libru, což je třetina velikosti paketu a nebyl ekonomicky výhodný (jedině pro oplodňáček). Obr. 5: Roj přilétající k úlu umístěném v kůlně na pracovním stole. Vzduch je naplněný včelami a já s napětím očekávám, který lákací úl si roj vybere. v předešlé sezóně fumigovány paradichlorbenzenem, musíte je pečlivě vyvětrat, než je dáte do lákacích úlů, protože zápach PDB by mohl odpuzovat pátračky. Proto se fumigace musí dělat alespoň tři týdny před použitím do lákacích úlů, tedy velmi brzy zjara. Potom mám jen velmi zřídka co dělat se zavíječem voskovým. A stejně jako v zimě, i teď aplikuji před česnem pletivo proti myším. I když jsou plásty prázdné, myši je často rozkoušou. A aby bylo ještě hůř, když jsem objevil v lákacím úlu myší hnízdo, tak se tam roj obvykle neusadil. Jednou se to ale stalo. Zdálo se, že se všichni obyvatelé mezi sebou snášejí, dokud jsem myši nevyhnal. Nezapomínejte, že myši jsou mimochodem velmi zdární lezci. Moje kamera na včelnici je zachytila, jak lezou v noci po stromech. Může-li myš šplhat po stromě, může se dostat i do lákacích úlů, umístěných ve větší vzdálenosti od země, což, jak je známo, jsou místa pro roje lákavější. I když umístění lákacích úlů ve výšce dává víc příležitostí, aby si je pátračky vybraly, jsou plásty umístěné uvnitř stále pro myši velmi atraktivní a nejsou při tom mimo jejich dosah. Co se umístění týká, kvůli bezpečnosti, rychlosti i účinnosti zastávám pravidlo, že neumísťuji lákací úly výš, než dosáhnu ze svého nákladního auta. To ovšem znamená, že musím otočit auto směrem k česnům těchto úlů, což někdy bývá obtížné. Umístit prázdné lákací úly nahoru není moc těžké. Ovšem přemísťovat úly čerstvě naplněné medem umístěného roje může být nepříjemné a namáhavé. Lákací úly umísťuji obvykle v noci, a abych si práci zjednodušil, umístím Obr. 6: Roj si sedá na přední stěnu úlu. Prohledávám včely na zemi, abych se ujistil, že mezi nimi není matka. Jak vysvětluji podrobněji ve své knize o usazování rojů, to že se včely shromažďují u česna a větrají, není záruka toho, že matka je uvnitř. Vždycky překontroluji přítomnost matky buď tak, že ji najdu, nebo alespoň podle chování včelstva uvnitř úlu. Také kolem úlu opatrně našlapuji. Někdy matka přistane na zemi pod úlem, odpočne si a teprve pak podnikne krátký dolet na česno. Lákací úly, kterými se snažím odchytit moje roje, se snažím umísťovat několik set stop od včelnice, neboť včely upřednostňují usadit se dále od mateřského včelstva. Další lákací úly umísťuji daleko do stálých stanovišť ve snaze získat ulétlý roj. I když nejde o častý problém, musím brát v úvahu i vandalizmus a někdy i snahu chránit svůj dobytek. Například bych nikdy neumístil lákací úl blízko koňských stájí (včely a koně se nesnášejí). To je staré včelařské pravidlo. Úly je třeba natírat tak, aby byly co nej- 132

133 Obr. 7: Jiný roj přistávající u úlu na kozách o týden později. Úl na pracovním stole je v pozadí. Při práci na včelnici jsem slyšel, jak se tento roj zvedl někde z korun stromů. Sledoval jsem roj až k lákacímu úlu. Lákací úly vám vyřeší strach z toho, jak budete šplhat k vrcholku stromu nebo že o roj přijdete. S mými lákacími úly, jejichž umístění jsem postupně vyladil pomocí pokusů, mám výjimečně vysoké procento zachycených rojů. I běžní včelaři mohou dosáhnout podobných výsledků. méně nápadné. Pátračky je stejně najdou hlavně podle vůně. Není-li stanoviště chráněno před větry, je třeba úly zatížit. Abych přilákal pátračky na vůni starých plástů, ponechávám kousky starých plástů na střeše na kovovém plátu, aby se co nejdříve sluncem částečně rozehřály a vyslaly do vzduchu vůni starých plástů. Pozor, aby do nich nenapršelo. (Ponechávám si vše, co seškrábu při čištění rámků chemické prostředky nepoužívám.) Lákací úly sice mohou být osluněny, ale místům, kde je příliš horko, je třeba se vyhýbat. Teď se podívejte na pár obrázků z minulého jara, kde jsem zachytil čtyři roje, obsazující mé lákací úly. S oblibou se dívám na scénu, zachycující silný roj, jak se usazuje v lákacím úlu. Stál jsem v mračnu roje, slyšel jeho bzukot a viděl atraktivní scénu, jak kolem poletovaly všechny včely a křídla se jim leskla, jak na ně svítilo slunce. První obrázek roje jsem získal na své venkovní včelnici, aniž bych našel nějaký rojový matečník. (Ani prázdné misky, předcházející skutečným matečníkům, jsem nenašel. Ty včely obvykle staví na jaře, ale ty zůstávají prázdné až do doby, kdy se včelstvo rozhodne k rojení.)vysoko nad sebou jsem slyšel povědomý zvuk, na který jsou moje uši nastaveny, neboť tento zvuk slýchám už čtyřicet let. Už jsem prohlédl většinu úlů na včelnici byl jsem na konci řady. A proto roj nemohl být z mého včelstva. Zřejmě tento mrak roje přelétal velké pole u včelnice a pocházel ze značně vzdáleného lesa. Usadil se v mém lákacím úlu. (Viz obr. 2 a 3) Během velikého zaneprázdnění na jaře nemám čas pracovat na svých lákacích úlech ve stínu. Pokud Obr. 8: Roj vstupující do lákacího úlu. Podobně jako na obr. 6 kontroluji, zda vstoupila do úlu i matka. Když je na česně provoz, mohou to být pátračky (roj se ještě neusadil) nebo létavky vylétající za snůškou. Pátračky stráví spoustu času obletováním česna čelem k němu a nenalétávají přímo na leták. Někdy se stane, že přistihnete pátračky z více rojů, jak soupeří o budoucí hnízdo. Ovšem létavky obtěžkané pylem nebo dokonce trubci na česně indikují, že roj už se usadil. nejsou v blízkosti děti, ponechávám úl přímo na pracovním stole a využívám tak zastíněného místa (viz obr. 4). Ranní slunce úly vyhřívá a umožňuje pátračkám začít velmi brzy s vyhledáváním vhodných míst k usazení. Odpoledne naopak střecha chrání úly před přehřátím a poskytuje i ochranu proti větru. I nářadí ukládám na jiné vnější straně této budovy. Také ono kolem sebe šíří vůni, která přitahuje 133

134 Obr. 9: Jedna sada mých lákacích úlů z podzimu Můj plán je, rozmístit 70 lákacích úlů, pokud najdu dostatek vhodných stanovišť. Tady jsem dokončil lepení pásků mezistěn na loučky, než úly uložím na zimu. Z proužků mezistěn vybudují budoucí roje plásty visící z louček. Nemám problémy s tím, že by včely plásty nějak propojovaly nebo stavěly nepravidelně. pátračky. Podle mých zkušeností z blízkých včelnic je velmi obtížné se vyhnout rojení. Moje obvyklá praxe spočívá ve vybavení včelnic lákacími úly, k čemuž využívám nejrůznější stavby, jako např. stoly atp. První roj se usadil v úlu na lavici, viz obr. 5 a 6, další přistál na kozlíku (viz obr. 7). Další stín byl blízko pracovního stolu, nad kterým jsem udělal stříšku, abych chránil zbytky dřeva před deštěm. Na hromádku horních lišt, které jsou cítit jako propolis, jsem dal další úl. Není vysoko nad zemí, ale malá stříška vytvoří krásné zastíněné místo. Vzhledem k propolisové vůni úlku ho pátračky najdou velmi rychle a testují asi týden. Pak se roj rozhodl a snesl se na úl, právě když jsme se se Suzanne vrátili z práce (viz obr. 8). Tyto obrázky dostatečně dramaticky ukazují mračna včel, usazujících se v uvedených úlech. Je to určitě lepší situace, než když se včelař kymácí na žebříku a snaží se sundat roj z větve na vysokém stromě. Teď roje letí přímo k vám. Co může být lepšího? Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ Podstavec pro úly se zvedacím zařízením (Klaus Spatzier; Bienen aktuell, 2013, č. 4, s. 31) Souhrn: Typ na zvedací zařízení. Včelaření na paletách je dnes pro flexibilní způsob práce stále oblíbenější. Zároveň však je s tímto způsobem práce spojený mnohem větší nárok na fyzickou sílu včelaře při obsluze. Například při pohybu s nástavky. Tomu má odpomoci náš nový podstavec pro úly. Jak je vidět na přiložených obrázcích, se mohou přizvednout těžké nástavky s medem, ale i sudy s krmivem pro včely nebo jiné těžké náklady. Tato pomůcka se nechá na každém stanovišti bez námahy rozložit a zrovna tak opět složit. Střecha nad stojanem chrání úly před nepříznivým počasím, a zároveň umožní včelaři práci na počasí nezávislou. Aby se předešlo případnému vandalizmu je možné naviják včetně úchopu s malou námahou odejmout a opět přidělat. Také v mnoha včelínech často potřebujeme zvedací zařízení k ulehčení práce včelaře. Jednotlivé součásti tohoto přípravku, jako jsou naviják, úchop a kladkové zařízení, můžeme použít Obr. 1: Celkový pohled 134

135 Obr. 2: Přemístění nástavku úchopem Obr. 3: Další možnost využití úchopu i mimo včelín k různým pracem v domácnosti a dílně. K tomu nabízíme pevné uchycení na svislou stěnu. K umístění přípravku je třeba prostor 1,8 m na délku. Jiné velikosti dodáváme dle osobní objednávky: Pozor, kamera! (Marion Düsel-Gerk; Bienen aktuell, 2013, č. 5, str ) Přeložil: Ing. Oswald SÜSS Souhrn: Pro ochranu včelstev před zloději můžete použít tzv. fotopast. Jedná se o malý fotoaparát, který je vybaven infračerveným čidlem a spouští se při pohybu předmětu vyzařujícího teplo. aktivní po celý rok. Kradou se zcela zavíčkované plodové plásty, medníky, plné drahého druhového Záběry skrytou kamerou známe všichni a mnohé nás i hodně pobavily. Toto zařízení má však i praktické využití, neboť v posledních letech nabyly krádeže, vandalismus a lesní pych bohužel takové míry, že nejen včelaři, ale také dřevaři nebo majitelé rybníků a víkendových chalup byli nuceni přijmout určitá obranná opatření. Realita Vím, o čem mluvím, neboť mi v poslední době telefonovalo mnoho rozčilených včelařů, jimž byla včelstva ukradena, otrávena nebo prostě jen povalena. Objevily se různé případy od otevření včelstev v mrazivých nocích při -20 C až po krádeže drahých chovných matek. V minulých letech zloději páchali své činy hlavně v jarních měsících od března do května, kdy si vlastní ztráty způsobené roztočem nebo úhynem bezohledně nahradili krádeží včelstev u kolegy nebo souseda včelaře. Musíme bohužel konstatovat, že pachatelé jsou v poslední době 135

136 medu, nebo rovnou celé úly. Pro včelaře je to vždy škoda, vyvolávající zlost a pocit bezmoci a odevzdanosti. Obrana Krádežím můžete zabránit, neboť kamera Bee- Watch umožňuje monitorovat vaše stanoviště a včelstva spolehlivě, nepříliš draze a nepřetržitě 365 dní v roce. Ať už jste profesionální včelař nebo včelaření máte jako koníček, můžete odvrátit riziko poškození svých včelstev a zmaření své práce. Mnoho včelařů se k obraně rozhodne bohužel až poté, co se jim taková událost přihodí. Princip fungování fotopasti BeeWatch je u všech modelů stejný. Kamery reagují na pohyb a teplotu, takže pokud se v zorném poli pohybuje těleso, které vydává teplotu, kamera se nenápadně spustí. Může to být člověk, zvíře, ale i vozidlo s teplou kapotou. Kamery BeeWatch jsou určeny pro celoroční využití ve venkovním prostředí a vynikají velmi ostrým obrazem a extrémně dlouhou životností baterií po dobu až šesti měsíců. Používají se běžné baterie, které dostanete v každém obchodě. Pokud baterie zeslábnou, objeví se na displeji hlášení LOW BAT. Zpravidla se tak stane asi dvakrát ročně. Snímky Při používání fotopasti BeeWatch nepotřebujete počítač ani jiné nákladné vybavení, neboť si snímky můžete prohlížet i mazat přímo na místě. Pohodlnější je ale vyjmout z kamery SD mikrokartu a doma si snímky v klidu prohlédnout a vyhodnotit na počítači. Počet obrázků, které kamera zachytí, si nastavíte sami, stejně jako časovou prodlevu mezi nimi. Vedle standardních modelů se vyrábí také Bee- Watch fotopast vybavená funkcí MMS, která je na pohled zcela identická. Její výhodou je možnost okamžitého zasílání nasnímaných záběrů jako MMS zpráv, které tak uvidíte okamžité na svém mobilním telefonu nebo na počítači. Všechny modely mohou také natáčet videozáznamy nebo být naprogramovány tak, aby zahájily snímání v určitý časový okamžik. Pokud máte dojem, že nezvaný host přichází například mezi pátou a sedmou hodinou ranní, naprogramujete tedy kameru na tento časový úsek. Kamery BeeWatch jsou chráněny heslem a spouští se podobně jako mobilní telefon po zadání čtyřmístného PIN kódu. Díky miniaturním rozměrům a plochému provedení s nátěrem zelenou kamufláží je tato fotopast zcela nenápadná. Šikovně umístěná ve výšce asi 2,5 metru na kmeni stromu a ukrytá mezi listím a větvemi bude spolehlivě střežit vaše stanoviště s úly. Velmi důležité je rovněž právní využití pořízených snímků. Všechny modely kamer opatří každou pořízenou fotografii tzv. časovým razítkem. To znamená, že na každém snímku najdete údaj o venkovní teplotě ve stupních Celsia a Fahrenheita, fázi měsíce, aktuální datum a čas s přesností na sekundu, kdy se kamera spustila a pořídila snímek. V Německu byly již pomocí tohoto systému odhaleny první krádeže včelstev a přistižení zloději byli pohnáni k zodpovědnosti. Právní aspekty Ještě stručná poznámka k právní stránce využívání fotopastí. V zásadě si na vlastním pozemku můžete dělat, co chcete. Pokud však použijete kameru na veřejném prostranství, musíte na to upozornit, například tabulí s nápisem Střeženo kamerou se záznamem, kterou umístíte na stanovišti. Osobní údaje a ochrana dat podléhají v Rakousku podobným zákonům jako v Německu a celé EU. Názorný obrazový materiál s časovým razítkem. 136

137 Kamera nenápadně namontovaná na kmeni stromu. Proto se informujte na úřadu pro ochranu osobních údajů a dodržujte platné zákonné postupy. V Německu platí zákon, že uživatel tohoto systému chrání své oprávněné zájmy, v tom případě se jedná o zájem ochrany vlastnictví proti zájmu veřejnosti. Tyto monitorovací systémy se používají hlavně na málo frekventovaných místech, protože stanoviště úlů bývají zpravidla skrytá, aby nelákaly potenciální zloděje a neohrožovaly kolemjdoucí prolétajícími včelami. Díky odlehlosti stanovišť, omezenému monitorovanému úseku a nevelkému počtu snímků nevznikly dosud nikdy právní problémy. Samozřejmě radíme všem, aby všechny nepotřebné údaje časem vymazali. Tím je zaručena ochrana osobních údajů náhodných kolemjdoucích a zároveň mohou včelaři konečně přijít na stopu možným krádežím svých včelstev. Technické údaje: Velikost: 8, cm Provoz: denní i noční Prodleva mezi snímky: 0,8 sekundy PIN: čtyřmístný volitelný kód Příslušenství: kamera, řemen, USB kabel, televizní kabel, přihrádka na náhradní baterie Pohotovostní režim: 3 6 měsíců Baterie: 8 Mignon AA Ochrana před tryskající vodou: IP 54 Použití při teplotě -30 C až +70 C Více informací najdete na adrese: Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ Umělá líheň pro matečníky (Frank Nieser, Auif Gierspel 37, Saarbrücken-Bischmisheim, bienenzucht@freenet.de; Deutsches Bienen- Journal, 2013, č. 5, str. 34) Souhrn: Typy pro použití umělé líhně. Pro včelaře má smysl při větším počtu odchovávaných matek. Líhně pro chov matek byly před několika lety nákladně vyráběné a tím i drahé. Dnes už můžeme vidět typy třeba pro dvacet matečníků najednou, ale také i pro víc než stovku. Odkdy se to vyplatí? Pro včelaře, který potřebuje jen asi matek, nechá je doma v oddělcích vylíhnout a oplodnit, je odchov v jednom nebo více včelstvech s matkou vhodnou metodou. Buňky zůstávají od momentu vložení chovného materiálu až do vylíhnutí ve včelstvu. Kdo naproti tomu potřebuje k určitému časovému bodu větší množství matek (např. při zasílání chovným stanicím), měl by použít líheň a při péči o matečníky pracovat se směsnými oddělky (s jedním nebo i více najednou). Já sám odebírám matečníky bezprostředně po zavíčkování ze směsných oddělků a dávám je do líhně. Současně s tím se směsný oddělek zkontroluje (a příp. zbaví divoce naražených matečníků), a hned se umístí další série matečníků. Po zavíčkování druhé série použiji včely ze směsného oddělku k doplnění líhní. 137

138 U líhně (R-COM King Suro 20) se teplota a vlhkost řídí digitálně. Vpravo je čerpadlo k dávkování destilované vody ze sklenice. Co musí líheň pro chov matek splňovat? Od momentu zavíčkování potřebují matečníky už jen stabilní teplotu kolem 35 C, dostatek kyslíku a relativní vlhkost kolem 60 %. V protikladu k dřívějšku jsou dnes k dispozici vysoce spolehlivé digitálně řízení termostaty a vlhkost se dá dobře poměřovat hygrometrem. Důležité je, aby se líhnutí matek dalo kontrolovat zvnějšku. Vyrobit nebo koupit? Kdo má čas a potřebnou zručnost, dokáže si líheň vyrobit i sám. Náklady obnášejí cca 50 euro, ale záleží i na požadovaném stupni vybavení, takže to může být víc. Šikovný návod je na domovské stránce prof. dr. Petera Schleye z Giessenu: Dají se už koupit i jednoduché typy, a to už od 100 eur. Poněvadž chovám i slepice a využívám líheň i k vysezení vajec, rozhodl jsem se pro digitální inkubátor R-COM King Suro 20. Cena se pohybuje v zásilkovém obchodě mezi euro. Dá se do něho vsadit až 60 matečníků (Nicot-klícky) a digitálně si sám řídí nejen teplotu, nýbrž i vlhkost (dodavatel: Stefanski GmbH, Wartburgstrasse 124, Castrop.Rauxel, tel , brutkastenhandel@gmx.de). Výhody líhně Za deset let, během nichž líheň používám, neobjevil jsem žádné nevýhody při odchovu matek. Naopak existuje mnoho výhod: po zavíčkování mohu matečníky z dochovného včelstva nebo ze směsného oddělku ihned odebrat a vložit tam novou chovnou sérii. Neexistuje kolísání teploty nebo mechanické rušivé vlivy, které by mohly vést k podchlazení nebo ke stržení larev z krmiva. Líhnutí mohu dobře sledovat zvnějšku a čerstvě vylíhlé matky bez problémů odebrat a zhodnotit, aniž by to Pro chov matek má líheň k dispozici 60 buněk, v případě, když se knot k zavlhčování zkrátí. Jinak je to 40 buněk. Líheň je vhodná také jako mezisklad pro matky při umělé inseminaci. rušilo dochovné včelstvo. Jediná nevýhoda, kterou registruji je, že péče o matku při líhnutí ve včelstvu je přirozenější. Z výše uvedených výhod se mi to jeví tak, že líhně jsou užitečným pomocníkem pro chovatele matek. Navíc je možné je využívat společně pro více včelařů či pro celý včelařský spolek. Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ Napínání drátků (Klaus Kaldenbach; Deutsches Bienen-Journal, 2013, č. 4, s. 34) Souhrn: Za pomoci kolíčku na prádlo sestavil náš čtenář, německý včelař, jednoduchý napínák drátků. Po vytavení starých plástů a po očištění rámů následuje napínání drátků. Pouze dobře napnutý drát nám zaručí rovnoměrnou mezistěnu, kterou včely dobře vystaví. Musíme-li zpracovat několik stovek rámků, je potřeba mít postup, který je rychlý a efektivní. Můžeme si k tomu sami rychle vyrobit napínák drátků. Ještě lepší je vyrobit jich hned několik i pro své kolegy a přátele. Co budeme potřebovat? Nářadí: pilka, kombinačky, hodila by se bruska, vrtačka a vrták. Materiál: kolíček na prádlo, dřevěný kolík. Tak jdeme na to! Kolíček na prádlo rozmontujeme, budeme potřebovat jen pružinku. a Blízko u spirálky uštípneme jedno rameno, na zbývající části zkrátíme rameno a. Ramínko ohneme o 90 stupňů. Na brusce obrousíme nepotřebný kov a odstraníme otřepy. 138

139 Důležité: krátké rameno obrousíme pěkně do hladka a na konci do kuželovitého tvaru. Uřízneme dřevěný kolík cca 15 cm dlouhý. Vyvrtáme díru: K tomu je potřeba trochu šikovnosti. Průměr musí být právě tak veliký, aby se pružinka = šroub dal lehce našroubovat, ale také aby seděl tak pevně, že se při napínání nevyšroubuje. Hotovo. A takto napínáme: Nejlépe na ponku s nastavitelným držákem. Kdo jej nemá k dispozici, dokáže to i s rovnocennou náhradou, tedy silným prknem (větší než rámek). Na jedné straně přibijeme lištu, na druhé úzké straně našroubujeme tenkou lištičku. Lištička s dlouhou dírou zaručuje pohodlné nastavení. Rámek upneme tak, aby drát volně přesahoval, napínákem zahákneme a otáčíme s citem poutko, dvě až čtyři otočení většinou postačí. Pokud napneme příliš napevno, drát se přetrhne. Přeložila: Hana ZERZAVÁ Drátkování bez hřebíků (Dr. Pia Aumeier; Deutsches Bienen-Journal, 2013, č. 4, s. 35) Souhrn: Drátkování rámků je nepříjemná záležitost. Nejeden tip od včelaře pomáhá tento proces zoptimalizovat. Běžné metody: Přátelé přirozené stavby plástů nechávají své včely zřizovat plásty zcela bez drátu a mezistěn. I když samy včely přitom uspořádání dodržují, projeví se i negativa tohoto postupu. Úl bude obsahovat více trubčího plodu, který je posléze zdrojem roztočů Varroa. Kromě toho podstupujeme nebezpečí, že se plásty při každém vytahování, transportu nástavků a nakonec i při vytáčení zlomí. Plásty s mezistěnami z plastu jsou sice extrémně stabilní, avšak lze je čistit jen s velikou námahou. Proto je a stále zůstává horizontálně vydrátkovaný dřevěný rámek s mezistěnou osvědčeným řešením. Horizontálně, protože tak drát nepřekáží, když se odškrabuje divoká stavba z horní loučky. Mimo to není na dlouhé dolní loučky vyvíjen žádný tlak, takže se neohýbají. Avšak drát je bohužel nestabilní. Nejpozději po třetím roztavení a čištění se prověsí a nelze jej už za pomoci napínáku dostatečně napnout. Můžeme rámky vyhodit a koupit nové vydrátkované. Druhou možností je trpělivé drátkování. Na horní a dolní kraj postranního dílu zatlučeme napůl dva krátké hřebíčky, drát z ušlechtilé oceli nejdříve několikrát ovineme kolem horního kolíku a pak upevníme přibitím hřebíku. Drát pak provlékneme skrz díry v postranních dílech a ovineme ho těsně okolo dolního hřebíku, dříve než ho také zcela zatlučeme. Taková práce za trest se dá jen o něco málo urychlit. 139

140 Alternativy Sešívačka místo kladiva: Drát už se neprotahuje pracně skrz díry, nýbrž skrz vyřezané spáry. Konce se za pomoci sešívacích kleští pevně sešijí (1). Zděř místo hřebíku: Trvanlivější ale náročnější je práce se zděřemi. Na stabilní vedení drátu do vyvrtaných otvorů jsou zděře zbytečné. Neboť kvalitní, stabilní rámky jsou vybaveny postranními díly z tvrdého dřeva, do nichž se drát z ušlechtilé oceli nezařízne. Kdo nerad zatlouká malinkaté hřebíčky, dobře se mu osvědčí dvě zděře na každém rámku. A postupuje se takto: Drát vedeme z vnitřní strany rámku skrz nejhornější otvor a provlékneme zděří a opět zpátky skrz tím samým otvorem (2) a zděř zatlučeme (3). Konce drátků svineme dovnitř. Drát ustřihneme na vhodnou délku a vedeme horizontálně skrz všechny otvory, jakož i nakonec skrz druhou zděř (4) a zpátky otvorem. Před zatlučením zděře drát za pomoci šroubováku napneme co nejvíce je to jen možné (5). Kdo nechá konec drátu o něco přesahovat, může zděře podle potřeby opět vymáčknout a drát znovu napnout. Nakonec pomocí napínáku drátků drát ještě dotáhneme, až sám od sebe vydává líbezný tón. Plusy a mínusy Čas: MÍNUS Bez debat. Nové rámky koupíte rychleji. Je jedno jak, ale napínat dráty stojí čas. Peníze: PLUS Pokud máte materiál, ušetříte peníze, a také životní prostředí. Poranění prstů: PLUS Postup se zděřemi jde lehčeji od ruky než zatloukání malinkatých hřebíčků. Výhody včelařské: Individuální ošetření rámků ušetří náklady a praktikuje se v jakémkoli chovu. Velké včelařské farmy si nechávají drátkování dělat v různých firmách, například i v chráněných dílnách. Přeložila: Hana ZERZAVÁ 140

141 Jak jednoduše míchat (Clemens Schmick; Deutsches Bienen-Journal, 2013, č. 6, s ) Souhrn: Německý včelař vymyslel pohodlný způsob, jak míchat med v malých prostorách s nízkými stropy. Poskytl nám informace o tom, jak zpracovává med za pomoci výškově nastavitelného míchadla. Včelařím s celkem 70 včelstvy. Na zpracování medu a jeho uskladnění jsem si v našem řadovém domku rezervoval sklep o velikosti 8 m 2 se vstupem zvenku. V něm stojí radiální medomet na dvanáct plástů (pevně přišroubovaný k zemi), jehož odtokový kohoutek je tak vysoko, že se pod něj dají postavit nádoby o objemu 40 kg se sítem. Všechny další věci a vybavení se musí podřídit těmto stísněným podmínkám. Původně jsem vytočený med plnil do 40kg nádoby, poté co jsem jej nechal protéci přes dvojitá síta, která ležela na jejím okraji. Med jsem míchal za pomoci těžké vrtačky a stáčel do sklenic z plnicí nádoby s kohoutkem. Práce s vrtačkou v kontejnerech měla za následek to, že jsem kontejnery musel pětkrát zvedat. Dříve jsem naplněná vědra odtáhl do rohu a tam skládal na hromadu jedno přes druhé. Po vytáčení jsem místnost vyčistil, nádoby snesl dolů a med míchal. Poté jsem kontejnery přelil do plnicích kbelíků a opět zvedal na plnicí stůl. Přitom jsem se nechtěně dostával do kontaktu s velmi ostrou spodní hranou kbelíku. A to nejlepší nakonec: plnicí kbelík je potřeba zvednout na vyvýšený schůdek stolu, který umožní postavit pod kohoutek sklenici. Celkem pětinásobné zvedání mi způsobovalo bolesti zad. Míchal jsem med v kontejneru asi tři minuty dvakrát denně. Vrtačku kvůli jejímu velkému točivému momentu jsem musel držet pevně oběma rukama celkem v 25 kontejnerech, (což při běžné sklizni znamenalo 75 minut) a v žádném případě jsem ji nesměl upustit. Jednou jsem si pomyslel, že takhle už to dál nejde a hledal jsem jinou možnost, abych zpracovávání medu zoptimalizoval. Nejdříve jsem pátral po nějakém obvyklém sortimentu, který je k dostání v obchodě a který by v nejlepším případě zjednodušil míchání a uspořil mi zvedání. Brzy jsem došel k poznání, že to, co jsem hledal pro své speciální podmínky, není na trhu. Našel jsem přístroje, které byly vhodné buď pro velkovýrobny, nebo malé podniky, avšak nic mezi tím. Zhlédl jsem například míchadla ve dvoustěnných nádobách, které bych kvůli rozměrům dveří nedostal dovnitř. Míchadlo se navíc kvůli vysoké hmotnosti dá čistit pouze vytažením na laně. To v mém případě není kvůli nízkému stropu možné. Míchadlo medu se skládá z úhlové převodovky, kterou pohání kolmo stojící šnek z ušlechtilé oceli. Míchadlo už je dole, plnicí čerpadlo je napojené: nádoba s medem je opatřena víkem s otvorem. 141

142 Udělej si sám Protože jsem nenašel nic použitelného, rozpomenul jsem se na své povolání inženýra strojírenství a po krátkém hloubání jsem přišel na zajímavou myšlenku. Zhotovil jsem si nákresy a obstaral materiál, abych nakonec zkonstruoval to, co dnes používám při zpracovávání medu. S novou technikou si ušetřím zvedání a namáhavé míchání a snížím odebírání vosku, protože povrch je menší. Naplněnou nádobu s medem vykutálím z místnosti a nahradím ji prázdnou. Naplněné nádoby již nepřekáží v cestě. Po vytáčení se místnost pořádně vyčistí. Pak dokutálím první nádobu zpět do místnosti. Odeberu hojnou voskovou pěnu a začínám s mícháním podle potřeby buď ihned, jako je tomu u řepky, nebo později. Nádobu posunu pod míchadlo, nacházející se v horní pozici. Míchadlo snížím a nechám med několik hodin míchat. Takto postupuji s každým kontejnerem. Je-li dostatečně vymíchaný a konzistence podle přání, napojím na kontejner čerpadlo, které jsem předtím již použil na transport medu. A plnění může začít. K tomu potřebuji jen stůl ve tvaru U, v jehož středu sedí jedna osoba. Na jednom rameni stolu bere prázdné sklenice, uprostřed je plní a pak staví na druhou stranu stolu. Druhá osoba nakonec sklenice zašroubuje, dává je do krabic a zároveň i vybaluje prázdné sklenice. Plnění tak běží jako na drátkách. Aby bylo možné pohybovat míchadlem nahoru a dolů a přitom udržet celou jeho váhu, je upevněno dvěma ocelovými lany. Srdcem mého zařízení je běžný model čerpadla na med a vlastnoručně postavené míchadlo. Čerpadlo transportuje a plní zároveň. Překonává nutné rozdíly výšek. Čerpadlo na med jsem dovybavil kolečky. Proto se dá lehce posunout do libovolné pozice. Míchadlo na med se skládá v podstatě z úhlové převodovky, kterou pohání vertikálně stojící ocelový šnek. Převodovka je přišroubována na traverzu, to je příčný rám, který se dá nastavit do různé výšky pomocí kolejnice připevněné na zdi. Aby se dalo míchadlo zvedat nahoru a dolů, je připevněno dvěma ocelovými lany. Ta vedou přes kotouče k protizávaží a klice. Mimo to existuje jedna horní a jedna spodní pozice zajistitelná pomocí aretovacích kolíků. Tímto způsobem se dá s cca 60kg zařízením hravě pohybovat nahoru a dolů. Nádoba s medem stojící pod míchadlem je opatřena víkem s otvorem, který se dá zavírat. Tak se nemůže během míchání dostat do medu žádný prach. Mnohem jednodušeji Úkony při zpracování medu, které jsou nyní mnohem jednodušší, probíhají následovně: Med vytéká z medometu přes čisticí nádobu. Čerpadlo stojící na zemi ho transportuje skrz výtlačné potrubí směrem nahoru. Plní 400kg kontejner z ušlechtilé oceli na kolečkách, s odnímatelným víkem a pod ním ležícím odtokovým kohoutkem, který i naplněný lze dobře válet. Klika pro nastavení výšky míchadla, protizávaží a elektrická přípojka. Závěr: Míchadlo vyrábí med, který zákazníci často chválí pro jeho jemnou krémovou konzistenci. Také mi nepřekáží v cestě a je jednoduché na obsluhu. Již se nemusím těžce namáhat, nemusím již nic zvedat a moje záda jsou v klidu. Investice se vyplatila! Snad to bude podnětem i pro další včelaře. Přeložila: Hana ZERZAVÁ 142

143 Izoglukóza (Dr. Z. Lipinski, PAN Olsztyn, Ing. R. Sankowska, Olsztyn; Pszczelarstwo, 2013/4, str. 2 4) Souhrn: Krmení včelstev sirupy vyrobenými nejčastěji z kukuřičného škrobu je možné při zachování určitých základních podmínek. V Evropě se izoglukózou označuje hustý roztok, ve kterém byl výchozí materiál škrob skoro úplně rozštěpen na glukózu, přičemž část (nejméně 5 %) se změnila na fruktózu. Termín izoglukóza je stejný jako název sirup glukoso-fruktózový. V Severní Americe je takový sirup označovaný jako vysoko fruktózový sirup kukuřičný (angl. high fructose corn syrup HGCS) nebo sirup vysoko fruktózový (angl, high fructose syrup-hfs). Přestože je vyráběný nejenom ze škrobu kukuřičného, ale také pšeničného a rýžového, používaný název HFCS se udržuje, protože výroba jmenovaného sirupu se původně týkala pouze kukuřičného škrobu. Škrob (fot. 1) se vyskytuje v rostlinách ve formě zrnek s tvarem charakteristickým pro jednotlivé rostliny. Prvé zmínky o získávání škrobu pro hospodářské využití najdete již na egyptském papyru starém 4000 let před Kristem. V roce 1811 vynalezl Kirchoff metodu přeměny škrobu hydrolýzou na cukry. V Evropě až do 18. století škrob vyráběli z pšenice. Potom cca 50 roků z brambor, a potom též z kukuřice, která ho v palicích obsahuje až 80 %. Přes jmenovanou změnu surovin je Evropa dodnes největším exportérem bramborového škrobu na světě. V USA se průmyslová výroba cukrového sirupu začala v roce 1968 na základě poznatků Marshalla a Kooi (1957). Dnes v USA produkují vzpomínaný sirup 4 koncerny, které kontrolují 85 % trhu. Jejich celková produkce činí 2,6 miliardy dolarů. Koncerny jsou následující: Archer Daniels Midland, Cargill Staley Manufacturing Co a CPC International. V USA izoglukóza úplně vytlačila cukr nejen při krmení včel, ale také z potravinářského průmyslu. Také v Polsku působí jedna ze jmenovaných firem a zaujímá čelné místo ve výrobě produktu. V USA spotřeba vysoko fruktózo-glukózových sirupů činila v roce g na osobu a v roce 2006 již 18 kg. Momentálně se toto množství pohybuje okolo 22 kg. Je tomu tak proto, že se tyto sirupy používají k výrobě bonbonů, džemů, marmelád, iontových regeneračních nápojů, tzv. umělého medu, přidávají se do pečiva (omezuje stárnutí), také do ovocných šťáv, Obr. 1: Různé tvary škrobových zrnek. Fot. 1: Kapičky škrobu. 143

144 Obr. 2: Výroba škrobu v minulosti. Obr. 3: Schéma stavby škrobu. jogurtů, majonéz, kečupů, rybích konzerv a podobně. Fruktóza má nízký tzv. glykemický index (IG 20). To znamená, že v malé míře a pomalu zvyšuje obsah cukru v krvi ve srovnání s čistou glukózou (IG 100) či čistým bílým cukrem (IG 68). Protože glukóza je dopravována do tělesných buněk, tak zvyšuje činnost slinivky k tvorbě inzulinu. To nedělá fruktóza. Ta naopak snadno vniká do buněk jater, kde se štěpí na triglyceridy. Tyto jednoduché cukry se usazují okolo vnitřních orgánů a jsou velice těžko odstranitelné. V lednu tohoto roku vědci na Princetonské universitě pozorovali, že krysy, které byly živené HFCS, tloustly rychleji než ty, které dostávaly sacharózu. Tím se potvrdilo že izoglukóza způsobuje otylost a tím zvýšený krevní tlak a cukrovku 2. typu. Znásobuje také rozvoj bakterií, které způsobují kazivost zubů. Technologie výroby izoglukózy spočívá v chemické nebo enzymatické hydrolýze škrobu. To se děje buď za přítomnosti kyseliny solné, nebo třech různých enzymů. Vzniklý hydrolyzát je dále čištěný a zahušťovaný. V první fázi toho procesu (obr. 4) se zrnka škrobu rozštěpí na max. 8glukózové oligomery či dextriny pomocí enzymu alfa-amylázy, který produkují zmodifikované bakterie druhu Bacilus sp. Je třeba dodat, že dextriny jako produkty částečné hydrolýzy škrobu jsou skupinou uhlovodíků, sestávajících z původních jednoduchých cukrů, spojených částicemi alfa-1,4-acetatovými. Stáčejí polarizované světlo na pravo, proto ten název. Dextriny jsou snadněji rozpustné ve vodě a také snadněji stravitelné než škrob. Při výrobě izoglukózy jsou vzpomínané oligomery štěpené enzymem s názvem glukoamyláza, která je produkovaná geneticky modifikovanou houbou druhu Aspergillus. Jednotlivé částice glukózy jsou dále přeměněné na fruktózu s pomocí třetího poměrně drahého enzymu s názvem izomeráza glukózy. Ten se z důvodu šetření používá několikrát. Proces se zastavuje v momentě získání požadovaného množství fruktózy. Výsledek je tedy směs fruktózy a glukózy, ale oba cukry již nejsou chemicky spojené, a proto je tato směs snadněji poživatelná. 144

145 Obr. 4: Schéma výroby izoglukózy z kukuřičného škrobu. Z kukuřice se produkují např. sirupy HFCS 42, HFCS 55 nebo HFCS 90 (tabulka). První z nich Tabulka: Složení cukrů HFCS. HFCS Fruktoza 42% 55% 90% Glukoza 52% 42% 7% Oligosacharidy 6% 3% 3% HFCS 42 je směs 42 % fruktózy a 52 % glukózy, druhý HFCS 55 je směs z 55 % fruktózy a 42 % glukózy a třetí z 90 % fruktózy a 7 % glukózy. Vysokofruktózové kukuřičné sirupy jsou sladší než sacharóza a lépe se rozpouštějí ve vodě. Čím je v sirupu vyšší obsah fruktózy, tím sladší je v porovnání se sacharózou (bílým cukrem). Obecně fruktóza je sladší než glukóza. Navíc je třeba vzít v úvahu, že z jednoho gramu sacharózy je možno získat max. 4 kcal energie, ale z jednoho gramu HFCS, stejně jako z medu, pouze 3 kcal, protože HFCS obsahuje cca 25 % vody. Protože izoglukózové sirupy je možné vyrobit s různým obsahem fruktózy, tak na trhu jich existuje mnoho druhů. Vzniká tedy otázka, který druh je pro včely nejvhodnější pro zimní krmení. Ukazuje se, že pro tento účel se hodí sirupy, kde fruktóza převažuje v poměru 1,26. Při vybírání vhodného sirupu je třeba vzít v úvahu, že v těchto sirupech jsou mimo fruktózy a glukózy i cukry vyšší, které jako nestrávené zaplňují střevo včel. A právě toto není u některých sirupů uváděné. Také je třeba zdůraznit, že kyselost, čili ph těchto sirupů je 4,6 a vlivem enzymů dodaných včelami klesá až na 4,7 5,3 co hlavně při vyšší teplotě může způsobovat vznik HMF. V roce 2009 Le Blanc prokázal, že při teplotách nad 45 C může jeho obsah dosáhnout až 30 ppm (30 mg/kg). Z výše uvedeného je zřejmé že: 1. je nezbytné dodržovat teplotu skladování izoglukózy, aby se zamezilo jejímu zkrystalizování 2. zabránit hromadění HMF 3. zabránit možnosti přeměny HMF na kyseliny pro včely jedovaté, v případě, že by se rozpouštěla zkrystalizovaná izoglukóza ve vodě. Tak vzniká otázka: Je krmení včel izoglukózou pro ně zcela bezpečné? Odpověď na tuto otázku je jednoduchá. Ano, včely je možné těmito sirupy krmit při zachování třech podmínek. Je třeba dodržovat podmínky výrobce, hlavně teploty skladování, ale také hygieny, to jest zajištění před znečištěním, protože sirupy na rozdíl od medu nemají antimikrobiální vlastnosti. Musí být prodávané s certifikátem jakosti, vydaného na základě laboratorního rozboru, ne staršího než 6 měsíců. Krmené včely musí být zdravé. To znamená, že musí být nejen silné (početně), ale také musí mít silné bílkovinné zásoby (plástový pyl). Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA 145

146 Zvedací zařízení pro nástavky (Heinrich Niemeier; Bienen aktuell, 2013, č. 6, s ) Souhrn: Další typ na zvedací zařízení. Velkým problémem při ošetřování včel je značná váha nástavků a nádob na med. Mnoho včelařů končí se svým hobby, protože již nejsou schopni zvedat těžké nástavky a zároveň pracovat s úly. K vyřešení tohoto problému nabízím nově vyvinutý přípravek ke zvedání nástavků. Vycházel jsem z toho, že mnoho přípravků na zvedání nástavku se nechá jen velmi obtížně obsluhovat a často se hodí právě jen na nadzvedávání nástavků. Rovněž umístění tohoto přípravku je často velmi komplikované. Nadzvedávání medníku. Rojová kontrola včelstva. Mnou navržený přípravek tyto problémy nezná. Dá se velmi rychle sestavit s použitím malé námahy a nepotřebuje žádný pevný přívod elektřiny. Zvedací zařízení se pohání aku šroubovákem. Rovněž není určený pouze pro včelíny nebo kontejnery. Může se provozovat všude, i ve volném prostoru. Popis Od roku 2007 jsem tento přípravek stále zdokonaloval. Sestává ze třech dílů. Z nosného rámu, který se umístí pod nástavek. Tento rám se zhotovuje individuálně podle typu nástavku. Na něj se postaví dva rámy zvedacího přípravku (každý 9 kg). Jeden tvoří rám, druhý na něj nasadíme a následně zavěsí- Postavit nohu před přípravek a překlopit sestavu úlů. 146

147 Popojet k dalšímu včelstvu. me pás. A je hotovo. K sestavení zvedacího zařízení potřebujeme pouze 80 vteřin. Všechny součásti jsou zhotovené z hliníku nebo nerezové oceli. Dle nastavení směru otáčení vrtačky volíte zdvihání nebo spouštění nástavku. Přípravek dokáže nadzvednout jeden nebo dva nástavky najednou. Nosnost tohoto zvedáku činí kolem 80 kg. Nadzvednutý nástavek se však nezvedá jen nahoru nad spodní. Překážel by při prohlídce spodního nástavku. Během zvedání se navíc posouvá dopředu, takže vzniká volný prostor potřebný k prohlídce spodního nástavku. Takto se zabrání i příletu vracejících se včel a my máme pro práci ve včelstvu větší klid. Celé naše zvedací zařízení se pohybuje na kolečkách. Můžeme ho tedy po ukončení zásahu na jednom včelstvu posunout pod další úl. Přesun trvá přibližně 20 vteřin. Jestliže úly stojí na podlaze či lavici, mohou se kolečka přizpůsobit. Toto zvedací zařízení ulehčuje zjara výměnu dna, prohlídku včelstev v rojovém období, vložení výkluzů, práce při vytáčení a vážení včelstev po zimním nakrmení. Přeložil: Ing. Oswald SÜSS 147

148 ÚL PROSTŘEDÍ Faktory ovlivňující velikost buněk včelích plástů (E. K. Jeskov, M. D. Jeskova; Pčelovodstvo, 2012/8, strany 18 21) Souhrn: Při divoké stavbě dochází ve včelstvu k velkému rozptylu velikostí jednotlivých buněk, a to v závislosti na umístění buňky na plástu, ale i na teplotě a obsahu oxidu uhličitého. Buňky plástů včely medonosné jsou využívány k reprodukci potomstva a úschově krmných zásob. Možnost rychlého vystavení nebo obnovení včelího hnízda je podmíněna vysokou produktivitou orgánů včelích dělnic vylučujících vosk a dokonalostí jejich stavitelského instinktu. V jeho realizaci patří důležitá role gravitačním orgánům, bez nichž by byla znemožněna vertikální orientace plástů, a anténním mechanickým receptorům, s jejichž pomocí včely určují tloušťku buněčných stěn. Poté, co G. Kretchmer (1843) představil umělou voskovou osnovu pro stavbu plástů a J. Mehring (1857) vynalezl lis na její výrobu, naskytla se možnost změnit technologii chovu včel. Vytvoření mezistěny s pevnými dny buněk umožnilo řídit stavbu plástů a tím i regulovat odchov dělnic nebo trubců ve včelstvech. Používání mezistěny napomáhá snižování energetických ztrát včel při stavbě, buňky pravidelného šestibokého tvaru zaujímají celý povrch, takže neponechávají žádný prostor pro buňky přechodného typu, které se nehodí k reprodukci potomstva. Mnohaleté využívání mezistěny ve včelařství je spjato s působením na chování včel, které se zabývají stavbou plástů, a na realizaci instinktu tvorby šestibokých buněk biologicky účelné velikosti. Ovšem nehledě na to, že je v buňkách mezistěnou určené velikosti odchováno mnoho pokolení včel, nebyla pozorována ztráta instinktu samostatné stavby plástů s buňkami velikostí odpovídajícími biologickým potřebám druhu. Potvrzují to výsledky výzkumů uvedených v tomto článku. Výzkum byl prováděn na včelstvech, která staví své plásty ve volných prostorách bez použití mezistěny. Rozměry každé z buněk byly měřeny okulár- -mikrometrem stereoskopického mikroskopu MBS- 10 s přesností na 0,01 mm. Pravidelnost šestibokého tvaru buněk se hodnotila úměrně minimální a maximální vzdálenosti mezi dvěma protilehlými vrcholy a hrankami. Na místech, kde včely plásty stavěly, se kontrolovala teplota a koncentrace oxidu uhličitého (CO 2 ). Podle získaných údajů se rozměry buněk přirozeně vystavěných plástů pohybovaly v širokém rámci, lišily se ve vzdálenosti protilehlých vrcholů od 4,1 do 7,7 mm (vnější průměr) a mezi hrankami od 4,0 do 7,4 mm (vnitřní průměr). V rámci této škály byla zjištěna nejvyšší frekvence výskytu buněk, jejichž vzdálenost mezi vrcholy se pohybovala v rozmezí od 4,93 do 5,60 a od 6,12 do 7,13 mm. Podíl prvních, většinou užívaných pro reprodukci dělnic (buňky dělničího typu), činil 42,3±1,2 %, druhých 39,6±1,1 % (buňky trubčího typu). Počet buněk, které podle rozměrů představují přechod mezi buňkami dělničího a trubčího typu, činil 13,1±0,5 %. Výskyt buněk o průměru menším než 4,92 mm a větším než 7,14 mm se rovnal 2,7±0,12 a 2,3±0,11. Podobné bylo také rozdělení buněk z hlediska vzdálenosti mezi protilehlými vrcholy. Velká proměnlivost rozměrů buněk plástů byla známa již v 18. století. Z tohoto důvodu byl ve Francii zamítnut návrh R. A. Reaumura využívat velikost včelí buňky jako délkovou míru. Počátkem 20. století jsou ve včelařské literatuře v souvislosti s touto otázkou uváděny protichůdné údaje. E. F. Phillips uvádí průměr buněk dělničího typu kolem 5 mm, trubčího typu 6,25 mm. V příručce včelařství jsou tyto rozměry mnohem větší 5,37 a 6,91 mm. Zjištěné rozdíly jsou v mnoha směrech spojeny s nedokonalostí používaných metod měření (měřila se vzdálenost, kterou zaujímalo několik buněk, nebo se počítal jejich počet na určité ploše). Pravidelnost šestibokého tvaru buněk závisí na jejich umístění na plástech. Tvar buněk je silně narušen v místech upevnění plástů k vnitřním stěnám obydlí ke strůpku a stěnám, ale i v místech spojení dělničích buněk s trubčími buňkami a matečníky. Relativně pravidelné šestiboké buňky jsou stavěny na velkých plochách plástů, zaplněných převážně buňkami jednoho typu. Konstrukčně stejné plásty stavěly včely již nejméně před sto lety. To ukazuje na konzervatismu stavebního instinktu včel, který se nezměnil ani vlivem utváření buněk podle programu předurčeného mezistěnou. 148

149 Tvar buněk se liší od pravidelného šestibokého tvaru v závislosti na zvětšení jejich rozměrů. Proto se nestejnoměrnost podle analyzovaných parametrů buněk dělničího a trubčího typu podstatně liší. Z 15,2 tis. analyzovaných buněk dělničího typu u 93,4±2,1 % dosahovala nerovnost z hlediska vzdálenosti mezi vrcholy 0,51 mm. Mezi 10,9 tis. buněk trubčího typu byl podíl buněk s nerovností mezi vrcholy do 0,85 mm roven 92,4±3,4 % a mezi hrankami 94,1v3,5 %. Na proměnlivost rozměrů buněk charakterizovaných nevelkou variabilitou má vliv jejich lokalizace na plástu nebo v hnízdě. Vzdálenost mezi vrcholy buněk dělničího typu ve střední části hnízda se pohybuje v mezích od 4,59 do 5,69 mm, na okraji od 4,59 do 6,19 mm. Od středu k okraji se vzdálenost mezi protilehlými vrcholy snižovala v průměru o 2 % a mezi hrankami o 2,6 %. To je doprovázeno zvýšením variability jejich rozměrů (tab. 1). Tab. 1: Rozměry buněk dělničího typu, mm, na rekonstruovaných částech plástu v různých zónách hnízda Lokalizace buněk Počátek: Vzdálenost mezi protilehlými vrcholy hrankami M ± m C v1, % M ± m C v1, % ve středu 5,184±0,033 3,6 4,929±0,023 3,5 na okraji 5,291±0,054 4,9 5,062±0,067 6,9 Rekonstruováno: ve středu 5,021±0,029 2,62 4,771±0,029 2,71 na okraji 5,243±0,039 3,88 4,922±0,041 4,23 Závislost rozměrů buněk na lokalizaci na plástu nebo v hnízdě je potvrzena jejich proměnlivostí v různých zónách rekonstrukce poškozených plástů. Na tom závisí rovněž aktivnost jejich rekonstrukce. V teplém období jarní a letní sezóny při produktivitě krmného úseku zajišťující denní přírůstek hmotnosti kontrolního úlu minimálně 0,5 kg, byla rekonstrukce 20 cm 2 poškození v horní a střední zóně plástu dokončena během 3 4 dní. Spodní část plástu včely vystavěly pomaleji než střední. V hnízdech některých včelstev zůstávala poškození ve spodní části plástů dlouho nevystavěná, přestože tam přetrvávala relativně vysoká teplota, nezbytná pro intenzívní sekreci vosku. Vzdálenost mezi vrcholy buněk umístěných na okraji byla v průměru o 4,2 % větší než ve střední části hnízda a mezi hrankami o 3,1% (viz tab. 1). Škála variací ukazatele ve střední části hnízda byla limitována hodnotou 4,76 5,51 mm a na okraji 4,93 5,85 mm. Ve střední části plástu u 72,3 % buněk vzdálenost mezi vrcholy nepřesahovala 4,93 5,43 mm. Na okraji plástů zůstávala u 82,5 % buněk vzdálenost mezi vrcholy v rozmezí od 5,1 do 5,77 mm. Počet buněk s minimálním rozměrem (od 4,59 do 4,75 mm) se uprostřed hnízda a na okraji lišil pouze nepatrně a odpovídal 0,83 a 0,7 %. Zvětšování buněk je nejpravděpodobnější v počátečních fázích osídlování nových stanovišť včelami, které se oddělily od mateřských včelstev během sociotomie.* Bylo to zjištěno u včelstev v různých fázích tohoto procesu. Ukázalo se, že v počátečním období osídlování nových stanovišť přesahovaly buňky plástů z hlediska vzdálenosti mezi vrcholy velikost buněk v mateřských včelstvech o 1,4 % (R větší než 0,95) a mezi hrankami o 1,1 % (R větší než 0,95). Zvětšování buněk je současně provázeno omezením asymetrie šestibokého tvaru a snížením variability rozměrů buněk (tab. 2). Tab. 2: Změny rozměrů buněk, mm, stavěných během procesu sociotomie (1 za 5 10 dní před výletem roje, 2 prvních 3 7 dní od usazení v novém místě). Včelstvo Fáze sociotomie Vzdálenost mezi protilehlými vrcholy stranami M ± m C v1, % M ± m C v1, % A 1 5,171±0,018 4,83 4,866±0,022 5,82 2 5,219±0,015 3,62 4,942±0,015 3,81 B 1 5,098±0,024 4,09 4,861±0,022 4,00 2 5,180±0,028 3,65 4,910±0,024 3,55 V hnízdech mateřských včelstev tvořily 78,2 % buňky, u nichž se vzdálenost mezi vrcholy pohybovala v rozmezí od 4,93 do 5,43 mm. U přemístivších se včelstev v počátečních fázích stavby jejich hnízd, pokud měly dostatek volného prostoru, u větší části buněk (83,1 %) přesahovala vzdálenost mezi vrcholy (5,1 5,6 mm) ukazatele z rodičovského včelstva. Osídlení nového stanoviště včelami je v něm provázeno zvýšením teploty a koncentrace CO 2. Při vnější teplotě od 17 do 26 C, bezprostředně po osídlení včelstev o síle od 19 do 26 tis. dělnic v úle, dosahovala teplota v zónách, kde se shlukla podstatná část včelstva, C, koncentrace CO 2 činila 0,39±0,07 %. V zónách shlukování včel začínala stavba nových plástů při teplotě, která se udržovala na úrovni 36,1±0,3 C (C v =9,4 %. Teplota v zónách stavby byla udržována stabilně na relativně vysoké úrovni, pohybovala se v nevelkém rozmezí v závislosti na venkovní teplotě. Tak zvýšení nebo snížení venkovní teploty o 10 C v rozmezí C měnilo vnitřní teplotu v hnízdě u stavěných plástů v průměru o 0,38±0,06 C v tu či onu stranu. Koncentrace CO 2 se pohybovala v obrácené závislosti na venkovní teplotě. Její zvýšení z 20 na 30 C bylo provázeno snížením koncentrace CO 2 z 0,34±0,06 na 0,19±0,04 %. V zónách rekonstrukce různých úseků poškozených plástů vykazovala teplota a koncentrace CO 2 podstatné rozdíly. V hnízdě včelstva o síle tis. dělnic zvýšení venkovní teploty z 20 na 30 C vyvolalo její zvýšení v horní zóně rekonstrukce hnízda v průměru z 33,1±0,14 na 35,2±*0,21 C, ve spodní 149

150 části z 34,1±0,18 na 35,8±0,22 C. Teplota v horní i spodní zóně stoupla v průměru o 1,7 C, uprostřed o 1,3 C. Ale relativně vysoká teplota se udržovala ve spodní části hnízda. Zde její růst ve srovnání s horní zónou činil v průměru 1 C a ve srovnání se střední zónou 0,4 C (R větší než 0,95). Koncentrace CO 2 se ve spodní zóně rekonstrukce plástů držela na relativně nízké úrovni. Zvýšení venkovní teploty ovlivnilo snížení obsahu CO 2 ve všech zónách. Při zvýšení teploty o 10 C se koncentrace CO 2 v horní části plástů snížila z 0,59 na 0,26 %, ve střední z 0,63 na 0,22 % a ve spodní z 0,34 na 0,11 %. Takže rozměry buněk plástů včely medonosné se mění v širokém rámci, ale vysoká frekvence výskytu (více než 80 % jejich celkového počtu v hnízdě) byla zjištěna u buněk, u nichž je vzdálenost mezi protilehlými vrcholy limitována veličinami 4,9 5,6 a 6,1 7,13 mm. Je to nezbytné pro reprodukci včelích dělnic a trubců, jejichž normální rozvoj není možný v buňkách, které přesahují uvedený rámec. Doplnění včelích dělnic a trubců během jarní a letní sezóny je podmínkou existence a rozmnožování včelstev. Proto ve fylogenezi druhu přirozený výběr napomohl rozvoji instinktu stavby plástů, v nichž dominují buňky, které zajišťují normální rozvoj včelích dělnic a trubců. Zvětšení buněk na okrajích plástů a při osídlení nových stanovišť je zřejmě spojeno s existencí velkého volného prostoru, ale i s vlivem relativně vysoké teploty. Ta zřejmě modifikuje realizaci stavebního instinktu prostřednictvím aktivace metabolismu, intenzifikace sekrece vosku a změny senzorického vnímání, protože fungování mechanických receptorů závisí na teplotě. Význam má rovněž změna mechanických vlastností vosku. Vlivem ohřevu se více ohýbá a s tím je spojena určitá korekce stavby buněk včelami. Snížení koncentrace CO 2 při oddálení od středu k okraji hnízda zřejmě napomáhá zesilování teplotního efektu a zároveň snížení inhibujícího působení tohoto plynu. *Ve včelařství se tento proces nazývá rojení, ale představuje pouze jednu z fází přirozeného rozmnožování nebo přesídlování včelstev. Termín sociotomie (z latinského socio spojovat, sjednocovat a tome řezání) vyjadřuje podstatu celého zkoumaného biologického jevu. Ruská státní zemědělská dálková universita, Balašicha Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ 150

151 VČELÍ PRODUKTY Meteorologické podmínky a tvorba nektaru (I. D. Samsonova; Pčelovodstvo, 2012/8, strany 26 28) Souhrn: Nejvyšší výnosy medu jsou při slunečném nebo mírně oblačném, teplém a klidném počasí s periodickými krátkodobými dešti. Na funkci rostlin, včetně tvorby a vylučování nektaru, mají značný vliv meteorologické podmínky. Velký význam pro sekreci nektaru má teplota vzduchu, která je spojena s intenzitou slunečního svitu, se srážkami, vlhkostí vzduchu atd. U raně kvetoucích medonosných rostlin začíná tvorba nektaru při 8 10 C, u později kvetoucích při teplotě okolo 16 C. Se zvýšením teploty obyčejně sílí i tvorba nektaru (do určité míry), protože se buňky nektaria stávají propustnějšími, voda je schopna mnohé látky rozpustit, v kvítku snadněji probíhají rozličné chemické změny. Se zlepšením propustnosti vodivých tkání a buněk nektarií se zvyšuje obsah cukru v nektaru květů. Ale pro sekreci nektaru je teplota C nebo dokonce 20 C pro většinu rostlin, zvláště pro rostliny kvetoucí v letním období, nedostatečná. L. P. Dolgov zjistil, že aktivní navštěvování květů pohanky, chrpy luční či jetele bílého včelami začíná při teplotě minimálně 21 C, květů komonice bílé, chrpy modré a dalších rostlin více než 26 C. Nejvhodnější teplota pro vylučování nektaru je C. Ale vědci zkoumající význam tepla si myslí, že optimální hranice teploty pro vylučování nektaru jsou poměrně velké. Podle poznatků V. N. Fominych v Orlovské oblasti vzrůstá sekrece nektaru v květech při teplotě C. M. Kuliev si myslí, že šalvěj, komonice a chrpa v Ázerbájdžánu nejlépe tvoří nektar při teplotě od 20 do 30 C a výše. Optimální teplota pro vylučování největšího množství nektaru u lípy je C, u svídy 22 C. Se zvýšením teploty nad 25 C se tvorba nektaru snižuje a při dosažení 35 C se přeruší. Je známo, že při zvýšení teploty se sekrece nektaru zvyšuje v podmínkách dostatečné vlhkosti vzduchu a půdy. Optimální vlhkost vzduchu pro tvorbu nektaru je % (u lípy 70 %) a půdy % celkové nasákavosti. Pro medonosné rostliny typu divoce rostoucích travin (mléč růžový, bodlák obyčejný, komonice žlutá aj.) je nejpříhodnější teplota pro tvorbu cukru v nektaru 26 C a vlhkost vzduchu %. Na základě výzkumů a pozorování jsme zjistili, že zkoumané medonosné rostliny lesního porostu (trnka, zimolez tatarský, akát žlutý, hloh atd.) začínají vylučovat nektar při teplotě 18 C a více, při jasném a bezvětrném počasí při teplotě vzduchu C a relativní vlhkosti vzduchu 60 % dosahuje sekrece nektaru maxima. Je však třeba mít na paměti, že vylučování nektaru neprobíhá během dne u různých rostlin stejně. U většiny medonosných rostlin se nektar intenzívně tvoří kolem 9. hodiny ráno, poté jeho sekrece slábne. U některých druhů znovu zesiluje v poledních nebo večerních hodinách. Například chrpu včely zvláště intenzívně navštěvují od 8 do 12 hodin a od 15 do 19 hodin. Tyto hodiny jsou pro tvorbu nektaru nejvhodnější. Podle našich pozorování je produkce nektaru u komonice značně variabilní během květu i během dne. Nejvíce cukru v květu komonice bylo ve 12 hodin, k 16. hodině se jeho obsah prudce snížil, načež postupně vzrůstal až do 4. hodiny. Obsah cukru v květech komonice se snižoval se snížením vlhkosti vzduchu a zvýšením teploty, při zvýšení vlhkosti vzduchu a snížení teploty obsah cukru v květech vzrostl. Podle výsledků našich výzkumů je minimální teplota počátku sekrece nektaru u vrby košíkářské 10 C v 8 hodin ráno. Nejpříhodnější teplota pro tvorbu cukru je 18 C ve 14 hodin. Relativní vlhkost vzduchu v 8 a ve 14 hodin činí 95 a 70 % (viz obrázek).to znamená, že u vrby košíkářské se obsah cukru v nektaru zvyšuje se zvýšením teploty vzduchu a se snížením relativní vlhkosti vzduchu. Chladný déšť společně s nenadálým snížením teploty o 4 5 C a více brzdí přeměnu škrobu na cukr a vnější blány nektarií se stávají neprostupnějšími. Pokud není nektar chráněn, smyje jej déšť a na povrch se vlivem osmotického tlaku již nedostane (pohanka). V deštivém a vlhkém počasí je nektar řídký, v suchém, zejména při vysušujících větrech, houstne a na povrchu nektarií se tvoří krystaly cukru. Při sběru řídkého nektaru včely vynakládají hodně energie na jeho přenášení do úlu a na odpaření vody v průběhu zpracování nektaru na med. Hustý nektar je obvykle viskózní a včelám se sosákem špatně sbí- 151

152 rá, což je také stojí hodně energie. Příliš hustý nektar včely nesbírají. V průběhu sekrece se jasně projevuje nitrobuněčný tlak, jakmile množství dodané vody převýší množství vylučovaného nektaru. Je známo, že silný noční liják stimuluje tvorbu nektaru na další den, zvláště u bílého jetele. Podzimní deště vedou ke zvýšení medové snůšky v následujícím roce, zatímco po suchém roce bývá snůška nízká nebo není žádná. Praktičtí včelaři se domnívají, že střídání chladnějších nocí s teplými dny s deštěm v odpoledních hodinách jednou za tři dny je pro sběr medu příznivější než stálá teplota několik dní za sebou. Teplotní změny během dne je třeba pečlivě hlídat, protože po chladných nocích s teplotou nižší než 10 C se tvorba nektaru v následujících dvou citelně snižuje. Změna obsahu cukru v nektaru květů vrby košíkářské během dne v závislosti na teplotě a vlhkosti vzduchu: 1=teplota, 2=cukr, 3=vlhkost Na délku trvání medné snůšky má vliv počasí. Pauzy v produktivní snůšce medu nastávají kvůli prudkému ochlazení, dlouhotrvajícím dešťům nebo vysušujícím větrům. V horkých slunečných dnech včely sbírají více medu než v chladném a oblačném počasí. Každé zvýšení teploty je doprovázeno zvýšením ukazatelů sběru medu na včelnici v kontrolním úle. V podmínkách stepní zóny se denní přírůstek váhy kontrolního úlu na jaře o 1 kg a více považuje za dobrou snůšku, od 0,5 do 1 kg za průměrnou a méně než 0,5 kg za slabou. Během produktivní letní snůšky je přírůstek o 1 1,5 kg považován za slabý, o 2 3 kg za průměrný a o 4 kg a více za silnou snůšku. Dobrá snůška v roce 2003 v jednotlivých dnech od 20. do 30. května např. z akácie bílé, od 19. do 26. června ze slunečnice a divoce rostoucích travin lesních pasek. V roce 2004, v květnu trvala dobrá snůška s přestávkami pouze šest dní. Během letní snůšky medu včelstvo sbíralo denně z komonice žluté a hrášku myšího v průměru 1,7 kg a ve druhé polovině června ze slunečnice, kde snůška v jednotlivých dnech dosahovala od 2,9 do 4,5 kg. Podle našich pozorování výnos medu v roce 2003 činil 108,5 kg na včelstvo a v roce ,4 kg. Sucho a vítr působí negativně nejen na hektarovou produkci rostlin, ale i na jejich růst a vývoj. Podle poznatků L. G. Zevachina se ráno nebo po dešti v květech pryskyřníku nachází více nektaru, ale jeho cukernatost je nižší než při suchém počasí. Vylučování nektaru není přerušeno ani za velkého horka, ani při velkém suchu. Pryskyřník je velmi spolehlivý zdroj medu. V extrémních podmínkách se s ním nemohou rovnat dokonce ani takové medonosné rostliny jako lípa, komonice či chrpa. Důležitým faktorem při vylučování nektaru je mlha. Tam, kde převládají mlhy, dosahují včelaři mnohem vyšších výnosů medu. Provedené výzkumy dokazují, že produktivita nektaru závisí na komplexu proměnlivých faktorů prostředí, mezi nimiž dominuje teplota a vlhkost vzduchu. Je třeba zdůraznit, že medová snůška je na kterékoliv včelnici limitována počasím v dané sezóně. Za nejpříhodnější pro tvorbu a vylučování nektaru a jeho sběr včelami je považováno slunečné nebo mírně oblačné, teplé a klidné počasí s periodickými krátkodobými dešti. Pokud takové počasí panuje v období masového kvetení hlavních medonosných rostlin, pak takové včelnice dají kvalitní med. Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ Znečištění propolisu (Wit Chmielewski, Institut ogrodnictwa Pulawy; Pasieka, 2012, č. 6, s ) Souhrn: Propolis bývá znečištěn převážně organickými zbytky po obyvatelích úlu, nejen po včelách. Čistějšího produktu lze dosáhnout, použijeme-li pro sběr speciálních sít a pro uskladnění těsné nádoby. Propolis je lepivá, aromatická látka barvy od žluté přes hnědou až do černé s příjemnou vůní. Je to včelí produkt, který včely tvoří ze surovin sbíraných z výhonů rostlin. Včely ho využívají k utěsňování úlu, potahují s ním stěny úlu, rámečků a také s ním zmenšují česno a vletová očka s cílem ochrany před zimou. Včely ho ale také používají k povlékání vnitřku buněk před znovuzakladením matkou. V jeho složení najdeme až 130 látek jako éterické oleje, smolné látky, organické kyseliny a alkoholy flavonoidy a terpeny. Jeho složení ho předurčuje k výrobě různých kosmetických a léčebných preparátů. Známe proto propolisové extrakty, masti a obvazy. S nimi jsou dobré zkušenosti v léčení špatně se hojících ran, 152

153 Fot. č. 1: Hrudky propolisu získaného z různých částí úlu. Fot. č. 2: Roztoč moučný /Acarus siro L/ roztoč vypěstovaný laboratorně. Fot. č. 3: Roztoč formy přetrvávající /Acarus farris/. Fot. č. 4: Roztoč domácí / Glycyphagus domesticus samice/. otlaků, proleženin apod. Vzhledem ke svojí lepivosti bývá znečištěn různými odpady v úle, jako kousky vosku, pylu ale také odpady drobných živočichů žijících v úle. Včelí dělnice, sběračky propolisu navštěvují též často opuštěné úly po mrtvých včelách a tam seškrabávají propolis a tento přinášejí do svých úlů. Tak může docházet k rozšiřování nemocí. Při zkoumání na více než 70 vzorcích propolisu o hmotnosti od několika gramů do několika desítek gramů, které byly nasbírané v úlech ze stěn, rámků a krycích destiček včetně mateřích mřížek používaných jako za- 153

154 Fot. č. 5: Roztoč domácí /Glycyphagus domesticus / forma přetrvávající. Fot. č. 6: Dravý roztoč /Cheyletus eruditus/ přirozený ničitel jiných roztočů. Provedení pokusu Pro náš výzkum jsme vybrali pět druhů medu, které se odlišují botanickým původem a tudíž i chechytávačů propolisu, bylo nalezeno až u 90 % znečištění, nejčastěji od roztočů, a to ze všech stadií jejich života. Některé z nich jsou považovány za nositele chorob, což při použití propolisu k výrobě léčivých preparátů má značnou váhu. Nejčastější znečištění propolisu Z biologického znečištění je nejčastější pocházející od mrtvých včel. Jejich části těl, ale také zmumifikovaný plod. Ze škůdců žijících v úle pak odpady života zavíječů, mravenců, kožojedů a jiných. Důležitým druhem jsou roztoči. V propolisu je možné nalézt všechny stadia jejich života. Některé druhy se vyznačují schopností přetrvávat v nepříznivých podmínkách jako zima, sucho nebo nedostatek pokrmu i několik měsíců až rok. Jiné zase takové nepříznivé podmínky přežívají na těle svého hostitele a tím ho také používají k dopravě do jiných, vhodnějších míst. Zvláštní skupinu tvoří tzv. roztoči draví, což jsou roztoči, kteří útočí na jiné roztoče. Z pohledu biologického je to druh užitečný, omezující populaci roztočů, ale z hlediska znečištění propolisu jsou stejně škodliví jako každý jiný druh roztočů. Zvláštním a v propolisu značně se vyskytujícím znečišťovatelem je cizopasník včel Varroa destructor. Zkoušky prokázaly, že množství a druh znečištění propolisu je závislý na způsobu jeho získávání a skladování. Nejjednodušší způsob seškrabávání ze stěn a rámků spolu se špatným skladování, tj. v netěsných obalech s přístupem vlhkosti se vyznačuje vysokým stupněm znečištění. Proti tomu získávání propolisu pomocí zařízení k tomu určených, tj. pomocí různých sít umísťovaných do vhodných prostor úlu zajišťuje vysoký stupeň čistoty a tím i kvalitu vhodnou k dalšímu použití. Skladování propolisu vyžaduje těsné nádoby, zajišťující zamezení přístupu hmyzu a vlhkosti. Ve skladu medu (Dr. Werner von der Ohe a kolektiv; DBJ, 2012, č. 12, s ) Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA Souhrn: Včelařský institut Celle zkoumal dlouhé tři roky vliv různých skladovacích podmínek na kvalitu medu. Výsledky slouží také jako vodítko k určení minimální trvanlivosti. Mnoho včelařů skladuje svůj med měsíce nebo dokonce roky. Nízký obsah vody a vysoký obsah cukru stejně tak jako další obsažené látky se starají o to, že med je při správném skladování trvanlivý mnohem déle. Ovšem ve včelařských provozech a prodejnách panují jen zřídka optimální skladovací podmínky. Proto je velmi důležité, aby včelař a prodejce přesně znali jejich vliv na kvalitu medu. Tato znalost pomůže včelaři mimo jiné uvést na své sklenice medu rozumnou dobu minimální trvanlivosti. Zvlášť důležité jsou změny vlastností medu, které jsou stanoveny jako ukazatel kvality ve výnosu o medu, směrnici o medu a také např. interní normě o vlastnostech zboží Německého včelařského svazu (D. I. B). Pokud má být med uvedený do oběhu, nesmí se překročit nebo podkročit určité mezní hodnoty. Až dosud existuje jen málo výzkumů o změně kvality medu při rozdílných podmínkách ve skladu. Ale i ty však nejsou reprezentativní pro německé včelaře. Mimoto byly provedené dnes už zastaralými metodami. Proto jsme v tříletém výzkumném projektu zkoumali otázku, jaký vliv mají podmínky průmyslového skladování na med. 154

155 Tabulka: Označení kvality medu a příslušné mezní hodnoty Max. obsah vody (%) Max. obsah HMF (mg/kg) Min. hodnota invertázy (U/kg) Předpis o medu Směrnice pro med 7/2011 Předpis D.I.B o vlastnostech medu 2 příloha 2 část II 20,0 (vřesový 23,0) 40,0 (tropický 80) žádné ustanovení výběr premium med obecně 18,0 (vřesový 19,0) 18,0 (vřesový 19,0) 18,0 (vřesový 21,4) přírodní nízkoenzymový med , Min. hodnota diastázy 8 žádné ustanovení, tudíž jako u předpisu o medu micko-fyzikálním složením. Jednalo se o med z časné snůšky, řepkový med, květový med, lipový med a lesní med. Tyto medy byly uskladněné tři roky v normovaných sklenicích D. I. B. při teplotách 4 C, 15 C, 18 o C, 20 C a 25 C. Při teplotě ve skladu 4 C jsme neočekávali žádné vážné změny, stejně jako při doporučené teplotě 15 C. Tyto teploty však nemůže mnoho včelařství dodržet. Proto jsme zkoumali tři vyšší teploty, které se blížily podmínkám ve včelařstvích, prodejnách, supermarketech a u zákazníků. Mimoto teploty mohly slabě kolísat, jak to bývá ve většině skladovacích prostor. Teploty 4 C a 15 C zůstaly naproti tomu konstantní, poněvadž tyto skladovací prostory byly vybavené termostatem. V intervalech po deseti týdnech jsme posoudili u všech medů mimo jiné obsah vody, obsah HMF, aktivitu diastázy a invertázy, hodnotu ph, spektrum pylu a cukru, kvasinky, elektrickou vodivost jakož i obsah etanolu a glycerinu. Kromě toho jsme posuzovali chuť, vůni a konzistenci medu. Výsledky V následujícím testu bychom chtěli představit některé z nejpodstatnějších výsledků. Obsah vody: U žádné zkoušky medu se nevyskytla během doby uskladnění žádná významná změna v obsahu vody. Ačkoliv je med hygroskopický, takže vstřebává vodu, nepřibýval obsah vody ve zkušením medu ani v době vyšší relativní vlhkosti ve skladovacím prostoru. Z toho vyplývá, že dobře uzavřené sklenice na med od D. I. B. jsou plně akceptovatelné. Aktivita invertázy: Úbytek aktivity invertázy silně závisí na době trvání a podmínkách skladování. Čím vyšší byla teplota a čím déle byl med uskladněn při vyšších teplotách, tím více klesla aktivita invertázy. Při 18 C, 20 C a 25 C se výrazně snížila již v 26. týdnu. Med z časné snůšky a řepkový med nevyhověl normě o vlastnostech zboží již po relativně krátké době. Při 15 C se vyskytl naproti tomu jeden nepatrný, ale významný úbytek aktivity teprve v 66. týdnu, takže kolem 15. měsíce. Protože invertáza je enzym velmi citlivý na teplotu, poukazuje vysoká aktivita invertázy na to, že med nebyl nadměrně zahříván. Aktivita invertázy pak platí v normě o vlastnostech zboží jako důležitý znak kvality medu. Naše výsledky ukazují, že poločas rozpadu invertázy při skladovací teplotě C je pouze 3 roky. To znamená, že se hodnota invertázy během tří let sníží na polovinu. Při 15 C je poločas rozpadu čtyři a půl roku. Aktivita diastázy: Stejně jako u invertázy klesala aktivita diastázy při stoupající teplotě ve skladu a rostoucí době uskladnění. Při 18 C, 20 C a 25 C ubyla významně aktivita diastázy teprve od 46. týdne; při 15 C nenastala do konce projektu žádná významná změna. Jak příklad na řepkovém medu ukazuje, ubývá aktivita invertázy v medu při vyšších teplotách kvůli dlouhé době skladování. Změny při 4 o C jsou v rozsahu mezních odchylek. Šedá linie ukazuje minimální aktivitu podle normy D. I. B. 155

156 Diastáza je ve směrnici o medu použita namísto invertázy jako ukazatel kvality. Její poločas rozpadu je u skladovací teploty C dva a půl roku. Při 15 C je to naproti tomu tři a půl roku. Obsah HMF: Čím vyšší byla teplota ve skladu a čím déle byl med uskladněn za příslušných podmínek, tím rychleji vzrůstal obsah HMF. Mimo to ovlivnil vznik HMF i obsah kyseliny v medu. Z toho vyplývá, že hodnota HMF stoupá tím rychleji, čím nižší je hodnota ph medu. Například lipový med obsahuje relativně málo kyselin a má tedy na med relativně vysokou hodnotu ph od 5,1. Tento med v této souvislosti vykázal v projektu velmi malý růst hodnoty HMF. U ostatních testovaných druhů medu ležely hodnoty ph mezi 3,9 a 4,4. Lesní med s hodnotou od 4,4 měl již na začátku výzkumu relativně vysoký obsah HMF. Ten také vzrůstal, ale zřetelně pomaleji, než u medu z časné snůšky a u řepkového medu, které s ph od 3,9 obsahovaly relativně hodně kyseliny. S výjimkou lipového medu vzrůstal obsah HMF při 18 C, 20 C a 25 C podle teploty zřetelně již v desátém týdnu. Ty tři zbývající květové medy už neodpovídaly při těchto skladovacích podmínkách po 46, 56 a 66 týdnech normě o vlastnostech zboží. V dalším průběhu byla mezní hodnota směrnice o medu 40 mg/kg podle druhu medu a skladovacích podmínek překročena mezi 86. a 136. týdnem. Naproti tomu vykázaly medy, které byly uskladněné při 15 C, teprve po dvou letech významnější, ale přesto jen nepatrný nárůst HMF. Kvašení a konzistence: Při 18 C, 20 C a 25 C se během uskladnění vyskytly značné změny v konzistenci medu. S výjimkou lesního a lipového medu se všechny medy po půlce sledovaného období separovaly a začaly kvasit. Poněvadž všech pět medů vykázalo obsah vody, při kterém se podle literatury nemělo očekávat žádné kvašení, urychlila pravděpodobně předcházející separace začínající kvašení. Med z časné snůšky začal kvasit při 15 C přesně po dva a půl letech. Začínající kvašení je možné zjistit našimi výzkumy již podle stoupajícího obsahu etanolu a glycerinu, ještě než to bylo poznat na chuti a vůni. Spektrum cukru: Spektrum cukru medu se měnilo v průběhu projektu jen nepatrně. Nicméně změny byly tím větší, čím vyšší byla skladovací teplota. Změny spočívaly v přestavbě cukrů díky medu Obsah HMF medů s relativně vysokou hodnotou ph, jako lipový med, roste pomaleji než u medů s nižším obsahem ph. Všimněte si při srovnání s grafem níže jiného měřítka osy y. Při vyšších teplotách přestupuje hodnota HMF medů s nízkou hodnotou ph, jako řepkový med, již po několika týdnech povolenou mezní hodnotu podle normy D. I. B o vlastnostech zboží (šedá linie). 156

157 Při vyšších skladovacích teplotách se může med snadno separovat (levý obrázek). Následkem toho může začít kvasit. Hodnota HMF medu se měří pomocí zvláštního vybavení (obrázek vpravo). Metoda se nazývá vysoce výkonná chromatografie tekutin. vlastním enzymům. Ty zahrnují mimo jiné invertázu. Vedle velmi nepatrných transformací mezi disacharidy se díky transglukosidáze konaly zejména menší přeměny z glukózy na fruktózu. Shrnutí Během skladování medu se může výrazně změnit mimo jiné aktivita invertázy a štěpení, obsah HMF a stejně tak konzistence medu. Kromě toho může med začít kvasit. Pro určení data minimální trvanlivosti by měl včelař znát odpovídající počáteční hodnoty kvalitativních parametrů svého medu. Ty se může dozvědět pomocí analýzy medu. Dále musí vzít v úvahu své skladovací podmínky. Tady pomohou naše výsledky: Skladování při 4 C po velmi dlouhou dobu nevede k žádným změnám medu. Nicméně je tento druh skladování nákladný a tedy neekonomický. Skladování při 15 C doporučujeme, protože relevantní změny zde nastávají teprve po delší skladovací době. Med si dlouho zachovává své specifické vlastnosti. Možná doba skladování výrazně převyšuje tři a půl roku. Jakmile je med uskladněn při teplotách 18 až 25 C, vyskytnou se po relativně krátké době změny čím vyšší je teplota, tím rychlejší jsou změny. Doba rozpadu invertázy je jen tři roky, u diastázy jsou to dva roky. Vážný je však nárůst obsahu HMF. Mezní hodnoty normy D. I. B. 15 mg/kg jsme dosáhli již po méně než jednom roce, mezní hodnoty směrnice o medu 40 mg/kg po jednom a půl až třech letech. Při skladování při teplotách přes 18 C se musí počítat s tím, že se med separuje. Následkem toho může začít kvasit. Medy s obsahem vody přes 18 % začnou při teplotě od 18 C kvasit po pár týdnech. Toto platí také pro medy se spoustou kvasinek a s relativně vysokým obsahem vody od 17,5 %. Při 15 C v chladírně jsou tyto medy po sotva jednom roce zkvašené. Všeobecný předpoklad, že medy od 17 % obsahu vody nejsou bez ohledu na počet kvasinek a skladovací teplotu ohroženy kvašením, je mylný. Tato mezní hodnota je po našich výzkumech snížena na 16,5 % obsahu vody. Medy s obsahem vody přes 16,5 % začnou kvasit při skladovací teplotě přes 18 C po zhruba jeden a půl roce. Počínající kvašení se dá včas zjistit podle obsahu etanolu. Projekt byl financován spolkovou zemí Dolní Sasko a EU. Přeložil: Ferdinand SCHENK 157

158 Prevence je lepší než léčba Sterilizace spor ve voskových mezistěnách výrobní metoda s bezchybnou účinností (Raymond Carsel; Abeille de France, 2012, č. 997, s ) Souhrn: Polský výrobce mezistěn z včelího vosku Jerzy Skiba zahřívá před lisováním mezistěn vosk za zvýšeného tlaku v autoklávu. Tím zaručuje spolehlivou a úplnou eliminaci spor moru včelího plodu. Jerzy Skiba žije v Polsku ve vesničce, která se nachází na území Lublinského vojvodství, přibližně patnáct kilometrů od ukrajinské hranice. Jméno vesničky Pasieki (v polštině také s významem včelnice, včelařské stanoviště či včelín ) jako by bylo přímo stvořené pro popis včelařského bohatství tohoto místa. Kraj je z hlediska ekologie z velké části zachovalý. Pokrývá ho původní prales a obhospodařované smíšené lesy. V kraji se nachází národní park a další druhy chráněných území, jako jsou krajské parky a přírodní rezervace. Fauna a flóra je tu druhově stále bohatá. Zemědělsky se tu ještě hospodaří tradičním způsobem na malých farmách a políčkách ztrácejících se v příkrovech lesa. Včelařství se tu daří a kraj se řadí na první místo v počtu včelařů v Polsku. J. Skiba se ke včelařství dostal již v útlém dětství. Tato činnost se rychle stala jeho vášní. V roce 1978 ještě včelařil zájmově se 120 včelstvy, což jinak představovalo již velikost profesionálního včelařského provozu. Jeho hospodářství v té době poskytovalo med květový, lipový, pohankový i lesní (z jedle bělokoré Abies alba). Jerzy Skiba také už v této době ovládal chov včelích matek a celkově byl po včelařské stránce vysoce výkonný. Přesto pokračoval v neustálém zdokonalování svých znalostí, a to jak skrze vlastní praxi, tak i prostřednictvím kontaktů s národními výzkumnými pracovišti a vzdělávacími institucemi jako jsou Państwowy Instytut Weterynaryjny Państwowy Instytut Badawczy ve městě Puławy a Pszczela Wola, a také se včelařskými organizacemi jako je Polski Związek Pszczelarski PZP. V roce 1984 se z pana Skiby úředně stává profesionální včelař. Narůstající invazní tlak roztoče Varroa ho nutí se zajímat stále více o problematiku zdraví včel. Aktivně se zapojuje do tlumení nákazy. V roce 1987 stále obhospodařuje svých 120 včelstev jako profesionální včelař. Jeho včelařské hospodářství je na vrcholu, jeho včelnice v bezvadném stavu. Tehdy přijímá rozhodnutí, že bude pro vlastní potřebu a potřebu několika kolegů včelařů vyrábět mezistěny podomácku sám z vlastního vosku. V roce 1989 si k živobytí přidává další výdělečnou činnost. Stává se manažerem a technologem v jednom celonárodním včelařském podniku, který zpracovává několik set tun medu ročně. Zodpovídá zde rovněž za zpracování vosku, jehož množství dosahuje několika desítek tun ročně. Vzpomínám si, že již v té době jsme živě diskutovali o vlivu kvality vosku na život včelstva. Pojem kvality vosku jsme přitom neomezovali jen na pouhé rozměry a dobré provedení vylisování mezistěn. Měli jsme na mysli význam, který hraje vnitřní složení vosku. Jakákoli změna fyzikálně-chemických vlastností vosku nebo jeho znečištění mají zajisté vliv na chování včel. Chemická nebo biologická kontaminace vosku mohou pak mít daleko závažnější dopad na včelstvo jako celek. Po patnácti letech zkušeností s výrobou mezistěn nabyl pan Skiba solidní znalosti o technologii výroby. Jeho smysl nahlížet na věci kriticky a jeho chuť k dobře odvedené práci mu byly hnací silou pro neutuchající hledání způsobů, kterými lze zlepšovat výsledky. V podobném duchu se také pustil do testování sterilizace spor moru včelího plodu. V roce 2002 opouští pozici manažera. Rozhodl se, že založí svoji vlastní výrobnu mezistěn. Využívá všech svých nabytých zkušeností a výše popsaných charakterových vlastností k tomu, aby uvedl do praxe technologii výroby, která mu zaručí optimální kvalitu mezistěn. Ta je daná především eliminací spor moru a zachováním vlastností vosku. Nechal si v laboratoři vyšetřit vzorky z vlastního včelařského provozu a odjinud. Výsledek byl pozitivní. Vosk obsahoval životaschopné spory moru. Nebylo to pro něho žádné velké překvapení. Zná dobře celou problematiku. Běžně dezinfekce (jinak nazývaná sterilizace) spor při výrobě mezistěn spočívá na tepelném ohřevu vosku. Obvykle se vosk zahřívá na teplotu mezi 90 až 120 C, která se pak ponechá působit po dobu jedné až dvou hodin, ne-li déle. Tak také J. Skiba doposud vosk ošetřoval. Již dříve jsem v jedné ze svých prezentací připomínal schopnost spor odolávat vnějším vlivům, zejména pak teplotě. Zde stojí za to připomenout jeden dobře známý jev z oboru mikrobiologie, a to vlastnost popisovanou jako the fat protection (ochrana tukem), kterou ve své práci popsali Molin a Snygg již v roce V praxi se tento jev projevuje zvýšenou tepelnou rezistencí bakteriálních spor, nacházejících se v prostředí tuku. Na tomto místě připomeňme také to, že zvýšení teploty působí na vosk tak, že se mění jeho fyzikálně-chemické vlastnosti. Jak sám říká, ohřev vosku s sebou nese příliš mnoho nevýhod, ať již je to spotřeba energie, dlouhý čas ohřevu anebo nepřesnost. V roce 2002 tedy již bývalý manažer Jerzy Skiba pokračoval dále ve své včelařské činnosti jako profesionální včelař. V té době si stanovil cíle spojené se založením vlastního podniku na výrobu mezistěn. 158

159 Prvním byl samozřejmě takový výrobek, který bude splňovat normu jakosti stanovenou Polským výborem pro normalizaci PKN (obdoba Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví ÚNMZ pozn. překl.). Druhou a zároveň opravdovou výzvou se nicméně stala technologie, která zaručí výrobu vosku bez životaschopných spor moru. Jádrem jeho řešení je zvládnutí kritického bodu, kterým je sterilizace vosku. Nebudu tu uvádět všechny požadavky, které si stanovil v souvislosti s umístěním své výrobny, plánem výroby a použitou technologií. Nemohu na tomto místě dopodrobna popsat všechny výrobní parametry a používané zařízení. Zmíním pouze, že se sterilizace zakládá na použití autoklávu. Vosk je při sterilizaci vystavený zvýšenému atmosférickému tlaku, což ve výsledku umožní získat bezvadnou kvalitu hotového výrobku, a to bez všech výše uvedených obtíží. Již výsledky prvních testů J. Skiby potvrdily účinnost metody. Po nezbytném čase k rozběhu výroby, kalibrování zařízení a jiného pilování se nakonec podařilo zavést sériovou produkci voskových mezistěn, ve kterých je sto procent spor moru včelího plodu zničeno. Výsledky potvrdily rozbory provedené v Národním veterinárním ústavu. Od této chvíle objem výroby neustále vzrůstá. Je úsměvné, když se J. Skiba zmiňuje o tom, že do své projektové studie opomněl zapracovat jinak vždy významnou kapitolu o marketingu. Zvyšující se poptávka po mezistěnách je totiž založená na kvalitě výrobku, který zákazníci dovedou ocenit a náležitě ho pak sami propagují. Hodnotu výrobku lze hodnotit bezpochyby i tím, jak včelstva reagují na vložené mezistěny. J. Skiba je tak dnes na svoji práci náležitě pyšný. Výroba se mu vyšplhala na několik desítek tun ročně a rok od roku narůstá. Dobré jméno jeho podniku (Firma pszczelarska Bartek Skiba Jerzy pozn. překl.) již překročilo hranice Polska. Podmínky sterilizace vosku jsou přesně stanoveny. Dalo by se říci, že jsou až drastickým způsobem kalibrovány tak, že spolehlivě ničí veškeré spory moru. Tato záruka je také zapracována do kupní smlouvy. V neposlední řadě je kvalita výrobku potvrzena laboratorním vyšetřením ve veterinárním ústavu Państwowy Instytut Weterynaryjny a kontrolou krajské veterinární služby. Je snadné si představit, že se houževnatost a přesnost J. Skiby v otázkách kvality neomezuje jen na sterilizaci spor. Od chvíle převzetí surového vosku až do fáze konečné mezistěny jsou všechny kritické body výroby v jeho podniku pečlivě popsány a kontrolovány, přičemž lze výrobní parametry nastavit i podle přání zákazníka. Přeložil: Ing. Stanislav JAŠ Hodně bílkovin (Spie; DBJ, 2013, č. 7, s. 20) Souhrn: Potřebujete doplnit bílkoviny? Ochutnejte trubčí plod. Má vyšší výživnou hodnotu a díky příznivému klimatu je jeho chov jednoduchý. Vyřezání trubčího plodu je ve včelařství sice nutné, ale mnohým je usmrcování trubčího plodu nepříjemné. Otestovali jsme si proto, jakým způsobem se dá plod připravit k jídlu. V evropských kuchyních nemá hmyz dosud místo, ačkoliv jejich příbuzný, korýš rak říční je vesměs považován za delikatesu. Na jiných kontinentech to vidí jinak: v Asii, Africe a Austrálii patří hmyz často k tradičnímu jídelníčku. Pokud si chceme připravit trubčí plod, musíme jej nejdřív dostat ven z plástu. Přitom se může zavíčkovaný plod odvíčkovat plochým řezem ostrým nožem. Plod se pak z buněk vyklopí. Použít lze kukly a larvy ve všech stadiích vývoje, dokud se na nich nevyvine obrvení. Kdo nechce vařit živé trubce, může plást nejprve vložit do mrazničky. Nakonec se plásty rozbijí do mísy na malé kousky. Hluboce zmrazené kukly se pak vydělují z buněk velmi snadno. Velké kusy vosku se vyberou, drobné kousky se tam mohou klidně nechat. Tato varianta má tu výhodu, že se vám po stole neštrachají žádní živí roztoči varroa. Ať už s trubci zamýšlíme cokoliv, měli bychom je nejdřív opéci. Na pánvi ohřejeme na vyšší stupeň dostatek slunečnicového oleje a několik minut smažíme kukly při střední teplotě. Mezitím je můžeme lehce promíchat. Prudkého míchání bychom se měli vyvarovat, aby se kukly nerozpadly. Konečně je pak vybereme z pánve, trochu osolíme a opepříme. Kukly potom chutnají jako oříšky, nebo při silnějším solení jako burské oříšky. Pak se s nimi dá dělat cokoliv, po čem srdce touží. Jedna možnost je, kukly zapéct do omelety. Chuťově ji lehce ovlivní. Proto by se měly péci jen ploché omelety. Kdo do vaječného těsta přidá další přísady, např. zeleninu, riskuje jen to, že omeleta nebude už chutnat po trubcích, ale že i návštěva omeletu odmítne s poukazem, že rajčata nemusí. Další možnost použití nabízí čerstvý zelený salát. Zde se mohou kukly použít jako ekvivalent piniových jader. Tomu odpovídá i to, že bychom se měli vyvarovat dalších silných přísad. Tzn. např. opatrně s octem a vedle trubčích kukel a salátových listů jiné přísady omezit. Nejjednodušší způsob, jak trubčí kukly spotřebovávat, je dobře je osolit a opepřit a podávat k dobře vychlazenému pivu místo slaných tyčinek. Hodí 159

160 Rozlámeme-li zmrzlé plásty, vypadávají kukly ven. Na pánvi se kukly pečou s dostatkem oleje. Roztočů se přitom nelze úplně zbavit. Ve zmrzlých plástech zůstávají většinou přilepeni na stěnách. Kukly se dají jíst jen tak, nebo např. přidat do omelety. se to k sobě fantasticky. Jediným nedostatkem jsou mastné prsty. Přejeme dobrou chuť. Přeložil: Ferdinand SCHENK Nápoj pro labužníky? Medovina! Karl Stückler, A-2831 Warth (karl.stueckler@lfs-warth.ac.at); (Schweitzerische Bienenzeitung 2013, č. 8, str ) Souhrn: Medovina je alkoholický nápoj s tou nejdelší historií. Byl to slavnostní nápoj už našich předků Keltů, Germánů i Římanů. Pro mnohé včelaře znamená rozšíření nabídky včelařských výrobků a umožňuje tak dodatečný příjem. Bezchybná, harmonická a stabilní medová vína se těší stále větší oblibě. V tomto článku bych rád popsal základní kroky při výrobě medoviny. Výrobní postupy Všechny cesty vedou do Říma. Stejně tak i k vysoce kvalitnímu medovému vínu. Tohoto cíle lze dosáhnout nejrůznějšími postupy, a to bez ohledu na množství medoviny, druh výrobního zařízení či vlastní osobní filosofii. Postup výroby může být tak různorodý, nakolik jsou různorodé příchutě medových vín. Pro dosažení bezchybné, ve vůni a chuti harmonické a nakonec ještě v láhvi stabilní medoviny, která se při ochutnávce může zařadit na nejvyšší kvalitativní stupeň, je třeba dodržet několik základních předpokladů. Opravdu lahodná harmonie jakéhokoliv medového vína je určena čtyřmi faktory: správné prokvašení harmonický alkohol (poměr zbytkového cukru) vyvážená kyselost stálost v láhvi. Správné kvašení Základní kámen pro vznik vysoce kvalitního konečného produktu se pokládá již při kvašení. Na rozdíl od ovocných šťáv obsahuje med příliš málo kvasných živin. Ty jsou nezbytné pro výživu kvasinek, které přeměňují cukr na alkohol. Jestliže se tyto dusíkaté, fosforečné a vitaminové sloučeniny do medoviny nepřidají, začne kvasný proces váznout, až se docela zastaví. Stejně tak nízký obsah kyselin ve směsi medu s vodou může způsobit zmnožení škodlivých mikroorganismů, jako jsou např. 160

161 použití 20 g ušlechtilých sušených kvasinek na 100 litrů (správná příprava rozkvasu!) přídavek kyseliny 200 g kyseliny citronové na 100 litrů roztoku teplota při kvašení cca 20 C. Medovina, ušlechtilý výrobek ze zkvašeného medu. bakterie octového, popř. mléčného kvašení. Aby se tomu zabránilo, doporučuje se přídavek 200 g kyseliny citronové na 100 litrů roztoku. Kdo by se rád vyhnul přidávání kyseliny, musí bezpodmínečně dbát na co nejrychlejší nastartování kvasného procesu, tzn., aby to bylo v průběhu dvaceti čtyř hodin. Tvorba octové, mléčné či máselné kyseliny je následek nesprávného kvašení. Kromě toho ještě vznikají nepříjemné chuťové a pachové látky, které podstatně kazí senzorické vjemy. Recept na správné kvašení: přídavek 40 g kvasných živin na 100 litrů roztoku Rozkvas medoviny a promíchání kvasinek. Harmonický poměr alkoholu a zbytkového cukru Alkohol a zbytkový cukr existují v těsném propojení. Čím vyšší je obsah alkoholu, tím vyšší může být i obsah zbytkového cukru, aniž bychom výsledný výrobek vnímali jako příliš sladký. Medová vína s dvanácti objemovými procenty alkoholu jsou na základě zkušeností vyvážené cca g Med se zamíchá do vody a refraktometrem se určí obsah cukru v roztoku. A po práci odměna. Ochutnávka sudové medoviny. 161

162 Nejjednodušší cesta k výrobě vlastní medoviny stručný návod CO DĚLAT PROČ ZROVNA TAKTO Vezměte 3 kg medu nejvyšší kvality (dle vaší volby). I pro medovinu je dobré jen to nejlepší. Ohřejte med ve vodní lázni o teplotě 40 C. Med se rozpustí, cenný obsah zůstane neporušený. Smíchejte med se 7 litry teplé vody. Tento poměr přinese při dokonalém zkvašení cukru obsah alkoholu mezi 13 a 14 objemovými procenty. Nechte roztok zchladnout na 20 C celkové množství je cca 9 litrů. Vmíchejte 20 g kyseliny citronové. Přidejte nyní 4 g kombinovaných živných solí (obsahují všechny důležité živiny k výživě kvasinek jako je dusík, fosfor a vitamíny). Přidáním 3 g ušlechtilých kvasinek typu Bayanus zaručíte nepřetržité správné kvašení (dbejte na správnou přípravu rozkvasu!). Uzavřete nádobu kvasnou trubičkou, kterou předem naplníte vodou. Uskladněte v temnu a dbejte na stabilní teplotu kolem 18 C. Po dvou až třech týdnech začne kvasný proces slábnout. Polévkovou lžící můžete roztok opatrně promíchat. Teplota 20 C je ideální k nasazení ušlechtilých sušených kvasinek. Zvýší se kyselost. Tím se nastupující kvašení stane odolnější vůči bakteriálním či infekcím a hotová medovina bude chutnat svěžeji. Pouze optimální výživa kvasinek zajistí správné kvašení. Kvasné živiny a zvolený druh kvasinek jsou rozhodujícím bodem pro přípravu medoviny. Potřebujete aktivní kvasinky, zaručující vysokou tvorbu alkoholu. Kvasné plyny mohou unikat, zatímco kyselé látky z ovzduší do nádoby nevniknou. Příliš vysoká teplota při kvašení způsobuje ztrátu alkoholu a vůně, příliš nízká teplota má za následek váznutí kvasného procesu. Promíchání oživí kvasinky, intenzita kvašení ještě jednou stoupne a zbývající cukr dokonale vykvasí. Jestliže kvašení dokonale ustalo (po dalších dvou týdnech), musíte medovinu zbavit usazených kvasnic. Nejjednodušší je opatrně ji přelít do jiné nádoby. Usazené kvasnice ponechte v původní nádobě. Zůstane-li medovina stát na usazeninách, povede to nevyhnutelně k závažnému onemocnění nápoje, tj. bude cítit např. po myšině či sirovodíku Jestliže kvašení proběhlo optimálně, má medovina kolem 13 objemových procent alkoholu a na patře chutná mírně sladce. Dodatečným přidáním medu získáte optimální obsah cukru. Med, který jste vybrali pro přídavek, zahřejte a nechte rozpustit v malém množství medoviny. Poté ho přidejte do celé zbývající dávky. Množství přidaného medu může podle chuti dosáhnout až 700 g medu. Čím vyšší, tím sladší bude výsledná medovina. Zdá-li se vám vaše medovina po vykvašení málo sladká, můžete obsah zbytkového cukru doladit dodatečným přidáním medu. V případě, že po přidání medu začala medovina znovu kvasit, není to žádný nedostatek. Obsah alkoholu bude stoupat a vyladěná sladkost zase klesat. Opětovné stočení a zbavení zbytkových kvasinek je však nutné. Nejlepší cestou je opatrně přidávat med za stálého ochutnávání celé násady medoviny. Tak získáte optimální obsah zbytkového cukru. Kvašením a přidáním dodatečného medu se medovina zakalí. Na chuťový požitek z nápoje to však nemá žádný vliv. Zdá- -li se vám medovina příliš mdlá, může se doladit přidáním max. 10 a 20 g kyseliny citronové Medovina je hotová, avšak ještě je drsná. Delším skladováním se i nadále bude usazovat kal (kvasinky) a medovina zjasní. Opakované přetočení do nových nádob přispěje k lepšímu vyčištění. 162

163 Atraktivní rozšíření palety výrobků (vlevo: medové víno z lipového medu. Uprostřed: medové víno z květového medu a vpravo: medové víno z lesního medu. zbytkového cukru na litr. Jestli kvasný proces zastaví nebo roztok výrazně přisladí, to už je na rozhodnutí výrobce. Medovina by však měla mít výrazný medový tón (jak v chuti, tak ve vůni), který nesmí být přehlušený kořením nebo ovocnými přísadami. Silně překvašená medová vína ztrácejí medový charakter. Mají drsnou a trpkou chuť. Přidáním aromatického medu se to dá napravit. Množství závisí na každém konkrétním produktu a mělo by se určit předběžnou zkouškou. Navazující stáčení do vyhřátých láhví zamezí pozdějšímu nežádoucímu zkvašení. Odpovídající kyselost Nejen pro správné kvašení, ale i pro lahodnou chuť je předností výrazný kyselý podíl. Bez přídavku kyseliny obsahují medová vína samy o sobě od dvou do čtyř promile kyselin. Čím vyšší je kyselost, tím menší je nebezpečí nesprávného kvašení. K tomu se doporučuje 200 g kyseliny citronové na 100 litrů pro nastartování kvašení. Doladit dokyselením se dá i dodatečně. K tomu, aby se ve 100 litrech medoviny zvýšila kyselost o jedno promile, je nutné přidat 100 g kyseliny citronové. Stálost v láhvi Při delším skladování nesmějí nastat v láhvi žádné změny. Musí se tedy zamezit nejen následnému kvašení, ale také dopředu odstranit vysrážené bílkoviny. I případné lehké zkvašení naprosto změní charakter výrobku. Jako nejjistější metoda pro stáčení do láhví se ukázalo stáčení za tepla, tj. při jádrové teplotě láhví 60 C. Pro odstranění zakalení způsobeného vysráženými bílkovinami se vmíchá speciální hlinka, která na sebe naváže bílkovinu citlivou na teplotu (čeření bentonitem). K tomu, aby se kvasinky a jiný kal dokonale usadily na dně nádoby, přidává se sloučenina koloidního oxidu křemičitého ve spojení se speciální želatinou určenou pro výrobu vína. Následná filtrace zaručuje čistý výrobek, plnění do láhví o jádrové teplotě 60 C zaručuje stálost. Přístrojové vybavení Otázka vybavení je závislá na cíli, jakého chceme dosáhnout: medovina k vlastní spotřebě nevyžaduje žádné nákladné přístroje. Stačí nádoba na kvašení a nutné pomocné prostředky ke zpracování. Jestliže je však cílem bezvadná, harmonická, stabilní medovina v láhvi, tak se bez alespoň nejnutnějšího sklepnického vybavení, jako jsou kvasné tanky, filtrační zařízení, případně přístroje na pasteraci a plnění láhví, nemluvě o znalostech ze samotného oboru sklepnictví, neobejdeme. Ochutnávka Neexistuje snad žádná poživatina či pochutina, která by nebyla předmětem hodnoticich komisí. Každý, kdo pracuje ve výrobě či prodeji, by měl tuto možnost objektivní zpětné vazby využívat. Jako od dlouholetého účastníka se dají moje zkušenosti shrnout do tří bodů: Jednorázová účast na straně výrobce dá zase jen jednorázové stanovisko. Teprve víceletá účast odrazí opravdovou úroveň výrobku. Oba výsledky by měly sloužit jako motivace. První k tomu, abych udržel vysoký standard a podle okolností případně stál na stupni vítězů, ten druhý zase má být pobídkou k tomu, abych se snažil dostat ve výsledkové listině do popředí. Konečně i výměna zkušeností na soutěžích bývá na vysoké úrovni. Máte možnost získat výrobky jiných výrobců, ochutnat je, diskutovat apod. To vše zvyšuje motivaci a dodává nápady, jak vylepšovat a optimalizovat svou vlastní produkci, abych podle okolností v příštím roce při troše štěstí získal vavříny. Nesmíte ani zapomenout na potenciální zákazníky: Vynikající výrobek dá kupujícímu jistotu kvality. Získaná ocenění zvyšují zvědavost. Právě v případě medoviny je ona zvědavost důležitým faktorem pro to, aby se tento zatím okrajový výrobek stal lákavější pro širší skupiny spotřebitelů. Díky práci mnoha pilných včelařů a zodpovědných výrobců získává medovina na významu. Proto toto sladké alkoholické potěšení nachází stále víc příznivců. Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ 163

164 ZAJÍMAVOSTI Efektivita Tanisu při léčení varroázy (T. F. Domackaja; Pčelovodstvo, 2012, č. 10, s ) Souhrn: Na území Ruska existuje preparát s obsahem fluvalinátu, který se aplikuje podobně jako u nás fumigace. Zkoušky ukazují účinnost proti roztočům, nízký vliv na včely a údajné nepronikání účinné složky přípravku do včelích produktů. Pro léčení varroázy v ČR je povoleno používat pouze schválené produkty. Pro léčení včelstev napadených roztočem varroa vytvořili zahraniční a domácí vědci různé preparáty akaricidů, které obsahují aktivní látku fluvalinát. Jedním z nich je veterinární přípravek Tanis tepelné kartonové destičky bílé barvy o rozměrech mm. Příprava preparátu se uskutečnila podle plánu vědecko výzkumných prací Ruské zemědělské akademie. Akaricidní aktivita Tanisu byla studována pokusně nejen v laboratořích, a také na včelnicích a ve výrobních podmínkách. Pro uskutečnění laboratorních výzkumů bylo umístěno do síťových kovových sádek po 50 včelách napadených roztočem. Sádky byly postaveny do komor z organického skla o objemu 0,06 m 3, do nich vloženy dýmající destičky s přípravkem, který obsahoval 0,0125; 0,025; 0,062; 0,125; 0,25 mg účinné látky. Sádky zůstaly v komorách 20 min., poté byly vyjmuty a umístěny do termostatu při teplotě 28 C a vlhkosti %. Kontrolní včely byly ošetřeny kouřem, který byl získán zapálením destiček bez přípravku. Úhyn roztočů a včel byl počítán v době ošetřování a také za 24 h po něm. Studium každé dávky preparátu bylo prováděno 3 (tab. 1). Tabulka 1: Akaricidní aktivita Tanisu v laboratorních podmínkách Číslo Obsah UL Úhyn roztočů % Úhyn včel % 1 0, ,0 0,34±0,2 2 0, ,0 0,74±0,3 3 0, ,0 0,84±0,6 4 0, ,0 1,10±0,2 5 0,25 100,0 2,7±0,8 K - 19,9±6,3 0,3±0,1 UL účinná látka Z údajů v tabulce č. 1 je zřejmé, že všechny sledované dávky přípravku způsobily 100% úhyn roztočů. Úhyn pokusných včel se nelišil od úhynu kontrolních včel. Pokus byl prováděn podle Metodických doporučení vyplývajících ze studia přípravku a způsobu boje proti roztoči varroa. Pro tento záměr bylo vytvořeno 12 bezplodových oddělků o síle 4 rámků, oddělky byly rozděleny na čtyři stejné skupiny (3 pokusné a 1 kontrolní). Destičky s obsahem 0,025; 0,25 a 0,5 mg účinné látky byly zapáleny a dýmající vkládány do spodní části úlů, které se na 20 minut uzavřely. Každá dávka byla zkoumána 3. Kontrolní včely byly ošetřeny dýmem bez přípravku. Za 12 hod. po ošetření včel byl spočítán spad roztočů a včel, poté byly pokusné i kontrolní včely omámeny éterem a byli počítáni roztoči na jejich tělech. Efektivita přípravku se určovala podle Abbotovy formulky. Analýza získaných údajů ukázala, že při pokusu závisela efektivita Tanisu na množství účinné látky 87,2±7,4, 94,3±3,3 a odpovídala 100 %. Úhyn pokusných včel odpovídal 1,4±0,1, 2,5±1,6, 3,8±1,2 %, kontrolních 3,4±1,5 %. Pro určení efektivity terapeutického dávkování přípravku byly vybrány bezplodové oddělky stejné síly rozdělené na 2 stejné skupiny. Včely první skupiny byly ošetřeny aerosolem, získaným spálením s 0,5 mg přípravku, včely druhé skupiny s 1 mg účinné látky. Léčení bylo provedeno 2x v intervalu 24 h. Před a po léčení byly spočteny včely napadené roztočem. Po ošetření se počet parazitů v první a druhé skupině snížil na (96,6±1,9) % a 100 %. Úhyn včel a matek v období ošetření nebyl pozorován. Pro další výzkum se použil preparát s obsahem 0,5 mg fluvalinátu. Studium efektivity působení akaricidu na včely se provádělo na jaře a na podzim. Při prvním pokusu v červnu bylo ošetřeno 10 bezplodových oddělků 2 v intervalu 3 dnů tepelnými destičkami s obsahem 0,5 mg fluvalinátu. Pro kontrolu bylo 10 včelstev léčeno Bipinem v analogickém fyziologickém stavu 2 za 3 dny podle instrukcí jeho používání. Před ošetřením a za 24 h se odebíraly ze včelstev obou skupin vzorky včel a sledovala se i na nich přítomnost parazitů. Efektivita ošetření byla 100 %. V období od června do října byla každý měsíc zjišťována síla včelstev a množství plodu (tab. 2). Jak je vidět z údajů tabulky 2, pokusná a kontrolní včelstva se ve svém rozvoji nelišila jedno od dru- 164

165 Tabulka 2: Dynamika rozvoje včelích rodin po ošetření Síla včelstva po ošetření Název preparátu Počet rámků v úlu před ošetřením červen srpen říjen Počet rámků Zaplodování Počet rámků Zaplodování Počet rámků Tanis 4,3±0,4 9,3±0,4 104,0±7,6 13,0±0,6 125,6±13,6 6,7±0,3 Bipin 4,1±0,2 10,9±0,6 133,0±8,0 14,3±0,5 197±17,8 8,0±0,5 td 0,44 2,2 2,6 1,7 0,26 2,2 hého. V období přezimování se v obou skupinách úhyn včel neprojevil. Efektivita působení přípravku na včelstva s plodem se studovala v srpnu. Bylo ošetřeno 270 včelstev třikrát v intervalu 7 dní termoaerosolem získaným spalováním přípravku. Kontrolní včely ošetřeny nebyly. Analýza získaných údajů ukázala, že efektivita ošetření byla 96,5±3,5 %. Výzkumy Tanisu se prováděly na 10 včelnicích tří oblastí Ruské federace. V různých letech bylo ošetřeno 454 včelstev s plodem a 375 včelstev bez plodu. Včelí rodiny s plodem byly ošetřovány v létě (červen, srpen) 3x v intervalu 7 dní jednou destičkou na 10 rámků. Před ošetřením a po něm byly z úlů odebrány vzorky včel a plodu a byla sledována přítomnost roztočů. Analýza výsledků ukázala efektivitu ošetření v rozmezí od 72,8 90,5 %. Úhyn matek, včel a otevřeného plodu nebyl pozorován. Bezplodová včelstva se léčila v září a říjnu 2x v intervalu 24 h. V jednom případě se provedla opakovaná ošetření za 7 dní. Analýza vzorků před a po terapii se důsledkem ošetření snížila na 91,6 98,6 %. Pro studium zjištění zbytků účinné látky (fluvalinátu) ve včelích produktech bylo vybráno 6 bezplodových včelstev, která byla rozdělena na dvě stejné skupiny. Včely první skupiny byly ošetřeny aerosolem získaným při spalování přípravku 0,5 mg, ve druhé skupině 1 mg účinné látky. Ošetření se provedlo 2 s intervalem 24 h. Za 12 h po druhém ošetření byly odebrány vzorky medu a vosku a zjišťován obsah fluvalinátu metodou plynové kapalinové chromatografie. V žádném ze sledovaných vzorků medu nebo vosku nebyly zjištěny zbytky účinné látky. Analýza získaných údajů dokládá, že Tanis má vysokou akaricidní účinnost ve vztahu k původci varroázy včel a nemá záporný vliv na rozvoj včelstev a kvalitu včelích produktů. Přeložila: Marie STRATILOVÁ Jsi to, co jíš (Dr. Melanie von Orlow, webmaster@hymenoptera.de, Pramen: Shi YY, Wu XB, Huang ZY, Wang ZL, Yan WY, et al. (2013), Epigenetic Modification of Gene Expression in Honey Bees by Heterospecific Gland Secretions. PloS ONE 7 (89): e43727.doi: /journal.pone , Deutsches Bienen-Journal 2013, č. 4, str. 7) Souhrn: Čínští vědci objevili, že určité složky potravin mohou ovlivnit projevy genetické informace. Důkaz byl proveden na včelách. Shora uvedené větě se díky nejnovějším poznatkům biologie dostalo doslovného potvrzení. Takzvané mikro-rna, které jsou zašifrovány na dlouhých, až dosud jakoby prázdných úsecích dědičného řetězce, byly nyní definovány jako důležité řídicí prvky. Jsou totiž sto zapnout či vypnout fungování jednotlivých genů, a to dokonce i natrvalo. Takovéto trvalé změny mohou být dokonce dědičné, takže například gen babičky, která hladověla za války, může být zodpovědný za pozdější nadváhu její vnučky. Předávání dodatečně získaných vlastností buňky se označuje jako epigenetika. Nyní se začíná hovořit o epigenetice také u včel. V uvedené čínské publikaci se uvádí, že krmicí šťávy včel obsahují značný rozestup mezi malými molekulami, tzv. mikro-rna. Významně se odlišují u různých druhů včel. Larvy Apis mellifera (západní včely medonosné), které byly krmeny mateří kašičkou Apis cerana (východní včely medonosné), se vyvinuly na dělnice, jejichž genový vzorek se podobal Apis cerana. Ostatně tento fenomén působí i mezidruhově. Tak např. mikro-rna v rýži (konkrétně mir168a) redukuje počet cholesterinových receptorů jater, a to u konzumentů rýže! Teprve případné další výzkumy mohou objasnit, zda to bude mít vliv na jejich zdraví. Do té doby platí tedy i nadále: Dobrou chuť! Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ 165

166 ŽIVOT VČEL Protirojový účinek TOS-3 na trubčím plodu (G. J. Išmuratov, K.A. Tambovcev, N.M. Išmuratova; Pčelovodstvo, 2012/8, strana 23 24) Souhrn: Pro potlačení rojové nálady lze využít postřik trubčího plodu feromonovým přípravkem. Zde se využívá faktu, že ještě před naražením náhradních matečníků včelstvo podstatně rozšíří množství trubčího plodu. Tím se rojová nálada včas podchytí. Již dříve jsme vyvinuli efektivní způsob protirojového ošetření včelstev v počáteční fázi rojové nálady (v rozvíjejícím se a rozvitém stadiu) způsobem, kdy se do rojových mističek matečníků zavádí námi vyvinutý a certifikovaný feromonový preparát TOC-3 na základě synteticky vyrobené 9-oxi-2Edecenové kyseliny (9-ODK), hlavního komponentu matečné látky včely medonosné. Při tom byl zjištěn návrat včelstev do pracovního režimu, doprovázený tichou výměnou matky. Kromě toho bylo dokázáno, že rojové mističky matečníků, které jsou biologicky aktivními body, nejsou stejné: nejdůležitější z nich jsou matečníky s vajíčky a larvami, které včely navštěvují nejčastěji. V tomto článku nabízíme novou variantu protirojového ošetření včelstev feromonovým přípravkem TOS-3. Při jeho vývoji se předpokládalo, že působením na otevřený trubčí plod, který se ve včelím úle objevuje v ještě dřívějším stadiu přípravy k rojení před stavbou rojových mističek matečníků feromonovými přípravky na základě matečné látky, konkrétně TOS-3, lze regulovat průběh procesu rojení. Při tom jsme se opírali o výsledky mnohaletých pozorování včelstev, u nichž se při ošetření výše uvedeným feromonovým přípravkem s obsahem 9-ODK snížil počet trubců až k jejich úplnému vymizení. Pokusy se prováděly na jaře a v létě roku 2012 v Birském okrese Republiky Baškortostán na včelách středoruského plemene. Byly vybrány dvě analogické skupiny včelstev (pět včelstev v každé skupině), stejně silné, se stejným množstvím plodu a krmných zásob, ale i stejně napadené varroázou. Z plodiště byly odebrány plásty s trubčinou. Ve středu hnízda se uprostřed plástu vyřezal otvor o velikosti 7 7 cm, kam se vložil kousek trubčiny ze stavebních rámků. Poté se v každém včelstvu tyto kousky plástů ošetřily s pomocí rozprašovače pěti mililitry roztoku, vyrobeného smícháním 2 ml preparátu TOS-3 se 40% etylalkoholem do objemu 50 ml. V kontrolní skupině se ošetření provádělo pěti mililitry 40% etanolu. V úvahu se bral Tabulka 1. Vliv přípravku TOS-3 na využívání trubčích buněk pro plod (n=5) Datum měření Podíl trubčích buněk, % 22. května 8,16±3,34 *** 29. května 19,14±1,07 *** 5. června 28,74±1,96 *** 12. června 40,46±2,97 *** Pozn.: *** úroveň důležitosti; R větší než 0,999 Tabulka 2. Vliv přípravku TOS-3 na stupeň napadení trubčího plodu (n=5) Skupina včelstev Zasažení trubčího plodu roztočem, % před ošetřením po ošetření Pokusná 5,2±0,58 1,4±0,51 Kontrolní 4,8±0,8 6,0±0,71 podíl nakladených trubčích larev v porovnání s celkovým počtem buněk, který se rovnal 200, ale i počet roztočů v trubčině. Po změření se kousky plástů znovu ošetřily (celkem 3 ) stejnou dávkou preparátu. Bylo pozorováno značné zmenšení plochy obsazené trubčinou při ošetření přípravkem TOS-3 ve srovnání s kontrolní skupinou (tabulka 1). V kontrolní skupině byly trubčí buňky obsazeny na 100 %. Ošetření končilo v období masového výletu trubců z kontrolních včelstev, kteří volně pronikali do pokusných včelstev bez trubčího plodu a tím sami o sobě ještě více potlačovali stimul k jeho výchově. Pozorovali jsme rovněž značnou inhibici rozvoje roztočů v ošetřených buňkách pokusných včelstev, a to s vysokou mírou spolehlivosti (tab. 2). V řadě případů na zkoumaných plochách při otevření trubčiny vůbec roztoči nalezeni nebyli. To odpovídá údajům o vlivu matečného feromonu na vznik anomálií při vývoji roztoče. To znamená, že úseky trubčích buněk jsou biologicky aktivní zónou včelího plodiště, jejíž ošetření syntetickým feromonem včelí matky brání vzniku procesu rojení v raném stadiu, ale také v ošetřovaných částech plástů snižuje stupeň zasažení varroázou. Institut organické chemie Ufského vědeckého centra RAV Birská státní sociálně-pedagogická akademie Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ 166

167 Nedorozumění ve včelstvu (Dr. Sc. Ivana Tlak Gajger, MVDr., Veterinární fakulta university Zagreb; Hrvatska pčela, 2012, 9, str ) Souhrn: Dělnice mohou rozlišovat dospělé matky s ohledem na příbuzenský poměr se členy včelstva, a to pravděpodobně pomocí chemických signálů pocházejících z pachové žlázy. Kvůli této diskriminační možnosti se dělnice chovají mnohem agresivněji k přidávaným matkám, ale takovéto chování obvykle nemá fatální následky. Uvnitř velmi složitého, dobře organizovaného a socializovaného včelstva jen velmi zřídka dochází k nedorozuměním mezi jednotlivými členy, ale na velmi nízké úrovni jsou tato nedorozumění možná a mohou periodicky sílit v průběhu obětování trubců nebo při zabíjení nadbytečných matek, případně při nepřítomnosti matky. Spory nejčastěji ve včelstvu pozorujeme při přítomnosti více matek současně, což se stává v průběhu období výměny matky a v období rojení. Přebytečné matky jsou brzy odstraněny ze včelstva, obvykle poté, co jedna z nich převezme hlavní úlohu a funkci. Chování dělnic vůči potencionální nové matce může zesílit postup odstranění zbylých matek. Nově vylíhlé matky mezi sebou bojují tak dlouho, dokud nezůstane ve včelstvu pouze ta nejsilnější. Mladá matka po vylíhnutí z matečníku monitoruje ostatní matečníky a zabíjí nově vylíhlé matky soupeřky, dokud ještě jsou nemohoucí a stejně agresivně se vůči nim chovají i včely dělnice. Matky se hlásí specifickými zvuky troubí, aby zabránily ničení matečníků a vyhnuly se agresivnímu chování dělnic. Včely dělnice ulehčují odstranění matek soupeřek. V přímém boji nejdříve matka postříká soupeřku obsahem zadního střeva, aby ji včely dělnice mohly lépe znehybnit. Boj o život je cílem popsané reprodukční soutěže mezi soupeřícími matkami, aby jedna matka mohla klást vajíčka ve svém včelstvu. Dlouho již studujeme chování včel při boji o odstranění matek v průběhu přítomnosti více matek současně v jednom včelstvu. V průběhu boje obvykle jedna matka chytí druhou dříve, než ji zabije bodnutím, načež s ní dělnice zacházejí jako s paralyzovanou obětí. Přímý střet mezi dvěma soupeřícími matkami bývá řídký a nastává při dočasné polygynii (výskyt více matek současně), přičemž samotný proces může trvat až několik hodin. Jeden z nejspektakulárnějších projevů, který se může objevit v průběhu boje matek, je vypuštění obsahu zadního střeva. Matka při tom stočí zadeček dolů pod sebe, zamíří žihadlem na hlavu a hruď soupeřky a vystřikuje průzračnou tekutinu, kterou ji celou pokrývá. Proud, kterým soupeřku postříká, má tři účinky: přeruší dosavadní průběh bitvy mezi matkami, čímž způsobí jejich fyzickou separaci, pokryje oběť tekutinou a mění chování dělnic vůči oběti. Byla prozkoumána funkcionální relevance stříkání jako obrazce chování, a to záměrné vyvolávání souboje mezi matkami ve včelstvu umístěném v pozorovacím úlku. Sprejování se v průběhu zkoumání včelstev objevilo u 39,7 % všech interakcích soupeřících matek a zaznamenáno bylo ve 12 z 15 bojů. Dělnice po postříkání oběti uvedenou tekutinou byly přilákány k místu souboje, kde utvořily chumel, aby matkám znemožnily pohyb. Jedna nebo obě matky, které se zúčastní boje, tak zůstanou nepohyblivé kvůli navršení včel na povrchu jejich těl v 37,5 % nebo 29,2 % všech jednotlivých stříkání, ale nikdy matku nezabijí dělnice. Naproti tomu pohyblivá matka v jedné třetině sledovaných případů projde skrz chumel včel a usmrtí žihadlem nepohyblivou soupeřku. Proto stříkání může sloužit jako bitevní metoda neoplodněných mladých matek pro zvýšení jejich šance na vítězství při současném znehybnění soupeřky. Rovněž bylo prozkoumáno chování včel s ohledem na produkci nových matek v období, kdy je ve včelstvu možnost nedorozumění nejpravděpodobnější. Obvykle včelstvo vychovává novou matku v průběhu přípravy stávající matky k rojení a část včel, která vylétá z úlu, je normálně shromážděna okolo staré matky, zvláště pak stávající matky v původním včelstvu. Po vyrojení zůstane ve včelstvu asi polovina z celkového počtu dělnic a přibližně 15 až 25 matečníků. Jestliže v úlu není dostatečný počet dělnic pro další roj druhoroj, první matka, která se vylíhne, zabije ostatní ještě před jejich vylíhnutím z matečníků, a tak zůstává v původním včelstvu nová matka. Jestliže v úlu je plno právě vylíhlých mladých dělnic z důvodu vhodných podmínek a bohaté pastvy, jsou to právě ony, kdo brání matečníky. Několik těchto nových matek vylétá s jedním nebo více malými roji z úlu jako nespářené matky, ale většina obvykle zůstává v původním včelstvu a právě tehdy dochází k vzájemným bojům matek o nadvládu, které trvají tak dlouho, dokud nezůstane jediná, která přebírá funkci matky včelstva. Boje mezi matkami ve dříve vyrojených včelstvech mohou vyvrcholit sérií smrtonosných soubojů. Matka, která přežije boj, bojuje s další matkou, dokud nezůstane ve včelstvu jen jedna. Jenom několik matek, které vyletí s roji, se může vyhnout boji. Sériové boje jsou přirozeným následkem nesynchronizovaného kladení vajíček, z kterých se vyvíjí matky. I když matka zabíjí soupeřku těsně před tím, nebo těsně po tom, co se vylíhne ze svého matečníku, může se občas stát, že vidíme tři nebo více matek při vzájemném souboji. Nově vylíhlá matka se velice brzy pohybuje po plástu, obchází, hledá a prohlíží ostatní matečníky, ve kterých jsou její soupeřky. Při obhlídce matečníků využívá matka schopnost rozli- 167

168 šit prázdné od obsazených, zřejmě pro přítomnost feromonů, které prolínají přes stěny matečníku. Uvedené návštěvy ostatních matečníků mohou pomoci první matce v bojích na více způsobů. Časté návštěvy matečníků jí umožňují zabít soupeřku, dokud je ještě nemohoucí v matečníku nebo matku, která se právě líhne, bodne žihadlem a zabije ji dříve, než jí ztvrdne chitinový exoskelet. Je také potvrzeno, že v průběhu bojů starších a mladších matek starší zvítězí v 18 z 27 soubojů. Na snížení počtu matek v úlu má vliv věk matky, ale ne její kvalita. Starší matky, vychované dříve v období bez matky, mají výhodu v průběhu soubojů matek se soupeřkami mladšími o více než dva dny. Faktory, které mohou mít vliv, jsou tvrdost chitinu nebo zvýšená produkce feromonu. Snížení počtu matek se jeví jako další mechanizmus, kterým včely selektivně mění matku. Tato výhoda by byla ještě více zřejmá v přírodních podmínkách. Staré matky mají příležitost zničit ostatní matečníky před vylíhnutím mladých matek, což následně dává starším matkám ještě větší výhodu v souboji o nadvládu ve včelstvu. Třetí funkce návštěv dalších matečníků může být shromažďování informací důležitých při rozhodování o odletu a během odletu roje nebo ve zbytku včelstvu o spolupráci při soubojích o nadvládu v úlu s ostatními matkami. Dělnice mohou rozlišovat dospělé matky s ohledem na příbuznost se členy včelstva, zřejmě díky používání chemických signálů produkovaných pachovou žlázou. Díky této diskriminační možnosti se dělnice chovají velice agresivně vůči přidaným matkám, ale takovéto chování obvykle nekončí fatálně. Je potvrzeno, že mladé vylíhlé matky mají výhodu 1,7 : 7 pro přežití v soubojích matek jako polosestry dělnic než jako přidané matky soupeřky. Na druhou stranu přidané matky polosestry dělnic nebo supersestry původní matky mají méně nedostatků během soubojů. Prozkoumán byl také vliv příbuzenství na dřívější nebo pozdější líhnutí matek z matečníků a na přežívání v soubojích matek. Dělnice během prováděných výzkumů nepreferovaly výchovu sester před nepříbuznými matkami v podmínkách přirozené výměny matek. Možný vliv umístění matečníků na přichycení k rámečku se také ukázal statisticky nevýznamný. Počet přichycených matečníků není závislý na tvaru rámečku. Počet matek, které jsou odchované z přidaných matečníků, také nezávisí na příbuznosti matek. Naproti tomu je poloha matečníku značně spojena s vylíhnutím mladé matky. Větší šanci na vylíhnutí má matka v matečníku umístěném blízko středu plodu. Po vylíhnutí matky z matečníku má značný vliv také příbuzenství matky s dělnicemi na přežití a schopnost bojovat. Příbuzné matky mají velkou výhodu. Mechanismus není znám. Kvůli rozdílnostem v přežití po vylíhnutí z matečníku se zdá, že příbuzenská selekce může působit v průběhu soubojů mezi dospělými matkami v klíčové fázi rozmnožování včelstev. Dělnice obvykle drží plně vyvinuté matky zavřené v jejich matečnících déle. Jakmile jsou matky schopny prokousat stěnu a vylíhnout se, dělnice je zadržují přidáváním dalšího vosku na prasklinu (otvor) na vrcholku matečníku, kde matka otevřela kuklu. Předpokládá se, že dělnice nechají otvor jen takový, aby mohly uvězněnou matku krmit. Ale proč dělnice drží plně vyvinutou matku uvězněnou v matečníku? Existují důkazy, že dělnice využívají jednotný konsenzus ke kontrole bojů mezi matkami. Z vězeňských matečníků, o které pečují dělnice, se určitě vylíhne první matka. Dělnice kontrolují čas vylíhnutí matky dodáváním nebo odebíráním vrstev vosku na prasklině, respektive otvoru na vrcholu buňky. Nakonec existují důkazy, že včelí dělnice selektivně omezují matky polosestry, a naopak preferují matky supersestry, což je doposud nejlepší příklad možné genetické kontroly vylíhnutí hlavní matky. Zvuky vyvinutých matek jsou akusticky dobře popsány a zřejmě znamenají odložení vylíhnutí mladých matek z matečníků. To znamená také odložení soubojů se soupeřkami a může znamenat zvýšení šancí na úspěšné napadání matky soupeřky, případně zničení jejího matečníku. Když matka zpívá, ve skutečnosti přitiskne hrudník na plást, rychle kmitá vnitřním svalstvem přibližně 5 sekund, což způsobuje specifický zvuk a nápadnou vibraci konců křídel. Jakmile se matka jednou vylíhne, dělnice pokračují v kontrole jejího osudu. Mohou vybrat matku a nechat ji vylíhnout jako první, což jí umožňuje systematické ubodání soupeřek, které jsou ještě uvězněné v matečnících, nebo mohou naopak nevhodnou matku zabít současným vylíhnutím dvou matek a bojem na plástu, dokud jedna matka neuhyne. Dělnice často kontrolují i výsledek souboje zadržují jednu z matek nahromaděním se kolem ní, takže je méně schopná se bránit a je pravděpodobnější, že zvítězí druhá matka, která útočí. Přeložil: Ing. František SLAVIČ 168

169 Vyznání malovčelaře (Scott, H.; American Bee Journal, 2012, č. 11, s ) Souhrn: Malovčelař včelařící se 4 5 včelstvy popisuje svoji praxi. Po 30 letech jsem dal dohromady seznam prací se včelami. To jsou moje pro a proti. Můžete to dokonce nazvat filosofií včelaření s velkým důrazem na tuto frázi. Jsem malovčelař se třemi až čtyřmi včelstvy a tak mnozí z vás by si možná mohli porovnat svoje metody s mými. Kdo ví, možná že si vyberete něco, co se vám bude hodit. A na druhé straně možná zjistíte, že všechno, co dělám já, je oproti vašemu rozdílné. V takovém případě se můžete smát, že budete svým přátelům vykládat, jací idioti jsou kolem vás. Nemám právo na odborné posudky vyjma faktu, že jsem spokojený praktik celou polovinu svého života. Rád získávám med, a v letošním roce jsem ho vytočil více než 140 kg od čtyřech včelstev. To je 35 kg od jednoho včelstva, což sice není nejvyšší, ale jistě solidní výnos. A konečně, jak uvidíte, neužírám se věcmi, které nemohu změnit. Pracuji se včelami, které samy rozhodnou, co bude. Zde jsou moje čtyři rady: Vždycky používám dvě pracovní pomůcky: rozpěrák a standardní zahnutý nástroj. Rozpěrák využívám při vyndávání plástů a při jejich oddalování. Někdy je potřeba i ten druhý pro udržení druhého konce plástu. Rozpěrák pracuje výborně při čistění dřevěných částí plástu. Mám je obvykle v jedné ruce oba a pracuje s nimi ruku v ruce. Nejsem minimalista. Neotevírám úl často. Nikdy nehledám matku. Spíš se dívám na létavky, které usedají na leták, přinášejí pyl, aby mi řekly, je-li v úlu pracující matka. Ani nechodím do úlu, protože to narušuje rovnováhu. V horkém létě včely opouštím i na celý měsíc. Zasahuji pouze tehdy, když je včelstvo v zoufalé situaci a já se domnívám, že by se z ní samo nedostalo. Pak jednám. Ale na druhé straně věřím, že včelstvo si najde cestu, jak celý problém vyřešit. Nikdy nevyměňuji matku. To je sporný problém, o kterém slyším neustále. Mnozí experti tvrdí, že výměna matek je zásadní pro produktivitu včelstva. Já ale tvrdě zastávám jiný názor. Silné včelstvo by mělo být schopno si to zařídit samo. Je samozřejmé, že nárůst populace je klíčovým úkolem včelstva. Není-li si včelstvo samo schopno zajistit další rozvoj, tak co dál? Měli bychom včelstvo zásobit putnou vosku? Měli bychom stát na stráži před česnem a odhánět nepřítele? To je nesmysl, neboť včelstvo se není schopno dál rozvíjet bez ovlivnění včelařem. Proto já se snažím přinutit včelstvo k tomu, aby si samo vychovalo novou matku. Mimochodem, je to značná práce vyhledat starou matku, usmrtit ji, koupit novou a zjistit, zda přežila přidání a zda je dobrý rok. Považuji tuto politiku ruce pryč za vhodný přístup. Ovšem jiní včelaři říkají, že jsem líný včelař. Přesto včelstvo nechávám, aby si to vyřídilo samo. Uprostřed jara přidávám jeden medník. Podle typu úlu to může být začátkem května, nebo uprostřed či začátkem června. Ať už jde o oddělek nebo přezimované včelstvo, zjistím, zda je včelstvo dostatečně vyhříváno. Pak nasadím medník. Je důležité to udělat včas, neboť jarní snůška může být veliká a silné včelstvo může přinášet 5 až 7 kg denně. Někteří včelaři nasazují najednou dva až tři medníky. Já jim ale dávám jenom prostor pro uložení veškerého nektaru, který přinesou, ale nerozšiřuji prostor příliš. Zdá se, jako bych jim ukazoval cestu a vedl je. Místo velikého skladiště jim poskytuji manipulační prostor dostatečný k tomu, aby přidaný prostor naplnily, ale ne tak velký, aby je zničil. Přidávejte dva medníky, když předchozí medník zaplňují. V takovém případě jim poskytnete velký prostor. Jsou jím obklíčeny a jaro a časné léto vyžaduje jejich ohromnou práci. Vím, že jsem dříve mluvil proti skladištím, ale pobídka k zajišťování přebytku je vržena a úl je plně motivován. V tomto případě jim nemohu velikým rozšířením prostoru ublížit. Přidejte další medník uprostřed srpna, je-li to oprávněné. V našem úzkém pásu lesů je od poloviny srpna až do konce září čas pro pozdní snůšku. Mnozí místní včelaři uvažují o skončení práce se včelstvy uprostřed srpna, ale já věřím, že zde ještě bude dobrá snůška. Obrovská pole se zlatobýlem, astrami či japonským bambusem jsou v plném květu. Chci této nabídky využít. Vytáčím dvakrát prvního září a pak na konci září. Vím, že se říká, že by se měl med vytočit začátkem září a pak začít s léčením včelstev. Ale já nechci přijít o zářijovou snůšku. V některých sezonách sklízím plně zavíčkovaný medník z každého úlu. A, jako mnoho včelařů, nepřísahám na medikamenty. Vložím do úlu prostředek proti varroáze a později na podzim dám do úlu 169

170 l sklenici s fumagilinem B, ale i v říjnu je čas na to, aby léky účinně působily. Když zavírám úly, je cukerný sirup včelami kompletně zkonzumován. Včelstvo pokouřím chemickým repelentem, abych mohl odebrat prázdné medníky. Mám-li čas, ometu všechny včely z plástů. Když čas nemám, uskladním všechny plásty v komoře, otevřu okno a usměrňuji co největší počet včel, aby se vrátily do svých úlů. Rád používám včelí repelenty, neboť včely jsou jimi vyháněny co nejlépe a přitom nevznikne včelstvu žádná škoda. Likviduji slabá včelstva. To je nejkontroverznější část mé praxe. Skutečně jsem strávil příliš mnoho let tak, že jsem se snažil zachraňovat slabá včelstva zkrmováním cukerného sirupu. Je-li úl lehký, domnívám se, že včelstvo je slabé a nepřežije zimu. Plást po plástu setřepu všechny včely, dám je do prázdného medníku a přidám je nad existující včelstvo přes několik vrstev papíru a doufám, že slabé včelstvo se připojí k silnému. Pak vytočím med z jejich plodiště a tak získám ještě trochu medu. Vím, že je to kruté a dobrý včelař by měl udělat všechno pro to, aby včelstvo zachránil, ale už bylo hozeno přes palubu příliš mnoho času i peněz se slabým výsledkem. Mně je jasné, že slabé včelstvo v září je nejpřirozenější projev toho, že včelstvo už nechce být. Konec konců je primárním zákonem přírody přežití těch nejlepších. Z celého srdce to rád podepisuji. Netrap se, buď šťastný. To je moje včelařská filosofie. Především je to moje hoby. Nesnažím se přeměnit svět. Co se stane, stane se. Nemůžete se někam propadnout. Stejně jako ostatní, trpím zimními ztrátami. Nemohu se ale vzdát. Mohu začít s novými pakety. Navíc dobrý paket brzo poslaný a dobře ošetřovaný je pouze dva týdny za přezimovanými včelstvy. I paket může přinést velká množství medu. Takže můžu být včelařem navždy. Mám samozřejmě dobré i špatné snůšky. Ale zase, já jednám s výsledky. Nezdráhám se říci zájemcům Jsem celkově mimo. Letos jsem moc medu nesklidil. Mohu doporučit i kamaráda včelaře, který jim může med prodat. Tak jde život. Deset mých pravidel pro včelaření asi není pro každého. Ale doufám, že tento článek vás přiměje k formulaci vlastních pravidel praxe. Jako výsledek své zvláštní praxe jsem šťastný včelař. A to je hlavní základní linie. Přeložila: Prof. Ing. Sylvie KUBIŠOVÁ, CSc. Letní roje se zabalováním matky (Wyatt A. Mangum; American Bee Journal, 2013, č. 2, ) Souhrn: Struktura chomáče, který obepíná matku, je jiná než struktura zbytku roje. Znalost této struktury umožní snadněji najít matku. Během minulého léta jsem nalezl několik rojů, které se chovaly neobvykle a lišily se od jiných. O rojích, o kterých zde píši, nejsem schopný říci, jestli ovládla celá včelstva, i když je z toho podezřívám. První malý roj jsem nalezl nedaleko jednoho z mých včelínů 29. srpna 2012 v období nedostatku nektaru. Většina včel se obalila kolem suchého stonku (obr. 1) a i když tento roj vypadal zevně stejně jako roj, který jsem nalezl na jaře, bylo to jen zdání. Když jsem jej sledoval, pozoroval jsem v chomáči i jednotlivé včely. To je pro včelaře dobrá zkušenost. Překvapilo mne, že včely neměly zásoby medu, jako reprodukční roje na jaře. Když odlétá jarní roj ze svého rodičovského úlu, bere si sebou zásoby medu. Včely si ho nesou ve volátku, kde obvykle mají nektar. Sledoval jsem roje opouštějící pozorovací úl. Když má takový úl buňky postavené proti sklu, můžete uvnitř vidět buňky plné medu, které včely před odletem roje vyberou. Med pomáhá včelám založit nové vlastní hnízdo. Absence meduplných včel v letním roji mne přivedla k názoru, že rojení v létě je úplně odlišné od jarního. Letní roje takto mohou, těsně před zánikem kvůli vyhladovění, uniknout ze svého starého hnízda. Pokud by to tak bylo, nemohly pocházet z mého včelína, protože žádné mé včelstvo nebylo v tak zoufalém stavu. Navíc, jakmile jsou ve vzduchu, i včely v roji musí jíst. Viděl jsem včely z těchto letních rojů, vracející se ze sběru, které následně krmily ostatní včely v roji. Až tři přijímající včely se mohou shromáždit okolo hlavy krmící včely, aby přijaly nektar, což dokazuje silnou závislost. (Nemyslím si, že včely nosily vodu, protože v té době jí měly dostatek.) Tyto roje mohou zůstávat mimo úkryt (úl) týden nebo i déle, což je příliš dlouho na to, aby přežily ze zásob, které si nesly. Z mých minulých zkušeností s těmito letními roji, zvláště okolo včelnice, s 30 pozorovacími úly (zlatým dolem pro studia chování včel) vím, že musím pozorně sledovat půdu pod nimi. Proč? Hledám matku nebo možná matky. Matka může být schovaná v chumlu roje, v bezpečí a chráněná. Správně? Ano, to je už stará idea, platící i pro letní roje. Včelí biologie se ale mění a člověk musí bystře reagovat, 170

171 Obr. 1: Roj včel v srpnu. Při povrchním pohledu se může zdát stejný jako reprodukční jarní roj. Ale třeba ne. Podívejte se blíže. aby zůstal na výši situace. Neuvázněte ve starých učebnicích. Matka na zemi nemusí být sama, nebo obklopená hejnem dělnic (jako v úlu). Spíše bude v malém chomáči včel. To znají včelaři, kteří měnili matku. Tehdy včely cizí matku, která je usazovaná, obklopí a pokud ji z chomáče nevyjmeme, pravděpodobně ji zabijí. Když včely novou matku nepřijmou, lze toto chování pozorovat na ploše přidávací klícky. Bez ochrany klícky by se včely natěsnaly kolem cizí matky. U letních rojů je obklopení matky komplikovanější (než právě odstranění cizí matky) a může zahrnovat i včely vlastní matku chránící. Nesledoval jsem všechny detaily, třeba proč se to stane, ale vypadá to jako včelí převrat. Pod rojem na suchém listí byly dva chomáče včel. Často se to nestává, ale stojí to za hledání. Buďte opatrní, když nad ním stojíte. Je možné ho omylem rozšlápnout a zabít s ním i matku. Obr. 2 ukazuje Obr. 2: Chomáč s matkou pod rojem (ve směru šipky). jeden chomáč právě pod trsem trávy. Další byl více schovaný a potřeboval ve vrstvě listí pečlivější hledání. Skutečně po nalezení prvního chomáče nepřestávejte hledat, mohou tam být i další. Na obr. 3 jeden z těch chomáčů držím. Se včelami pevně sevřenými kolem matky ho můžete snadno sebrat. Běžně s chomáči zacházím bez rukavic a nikdy jsem nedostal žihadlo. Když jsem ohnutý a hledám chomáče v plevelu, dávám si je pro dokumentaci na nohu (obr. 4). Pak opatrně vyjmu matku a dám ji do klícky. Klícky jsou obklopené chomáčem. Brzy poté zkouší roj odletět, ale nemůže, protože je matka v klícce. Tady je ten převratný bod. Nejsem přesvědčený, že by roj odletěl, i kdyby matka nebyla v klícce, Obr. 3: V ruce držím matečný chomáč. Obr. 4: Dva matečné chomáče nalezené při pozorném hledání pod shlukem. Vyjmul jsem matku a usadil ji do klícky 171

172 Obr. 5: Mateční chomáč vytvořený na shluku, něco, co na zpozorování potřebuje zkušenost. Napravo jsou včely v řádném jakoby utkaném vzoru. Nalevo (kruhově) je těsná skupinka včel v malém chomáči okolo matky. protože včely by neuvolnily matku z chomáče. Že matku neuvolní je něco, co jsem už viděl během odletu rojů, kdy se včely vracely na původní místo. To může vysvětlit opakované odlety roje ze stromů, které jsem pozoroval během několika minulých let. Roje odlétly několikrát, ale v průběhu asi 10 dnů se vracely. Umístil jsem roj do prázdného rojáčku a posadil ho na vršek jednoho z mých úlů, dobře vystavenému včelám létajícím do včelína. Obrátil jsem ho tak schválně, aby včely mohly vlétat a byly chráněné před deštěm. Včely se shromáždily uvnitř bez jakéhokoliv plástu. Dvě uzavřené matky byly právě pod chomáčem. Skrz otevřenou stranu jsem mohl pozorovat, co se stane s rojem a matkami. O den nebo dva později jsem u včelínu nalezl další roj. Shromáždil se poblíž jednoho z úlů (dost daleko od prvního roje v rojáčku). Právě když jsem natáčel video, abych ho ukázal na schůzce včelařů, uslyšel jsem třetí roj, vznášející se za mnou. Nízko, ne nade mnou, jak se obvykle chová oblak roje při letu. Tento roj byl nízko nad zemí. Nějak jsem uhodl, co včely chtějí. Ukročil jsem stranou a letící roj se pohnul dopředu a přistál na chomáči na zemi. Nikdy předtím jsem to neviděl. Stará včelařská literatura už spojování rojů popisovala. Ale v situaci, kdy početné jarní roje ulétaly ve stejném čase, protože včelař propásl správné vedení včelstev. Pak se takové letící roje spojily ve směsici a přistály jako obrovský mega-roj. Tahle situace byla úplně jiná. Jeden roj byl Obr. 6: Matečný chomáč vypadlý ze shluku včel. 172

173 Obr. 7: Stavba plástu v rojáčku spojeným rojem. sevřený a klidný. Zdálo se, jako by další roj, který přiletěl, usiloval o spojení s ním. Tahle sestava mi umožnila porozumět tomu, že by se jiný roj mohl spojit s tím v rojáčku tak, že se chomáč kolem matky oddělí (i když je možné, že jeden roj má několik matek, pak je obalí a jednotlivé chomáče odpadnou od původního). Během několika málo týdnů se chomáč v rojáčku zvětšil dvakrát. To se nemohlo stát z nově narozených včel, protože tam nebyl žádný plod. Ani jsem nečekal, že by se přeletující včely připojily v takovém množství. Spíše to souhlasilo s novým chováním, které jsem právě odhalil. Jiný roj se jednoduše připojil k tomu v rojáčku. Jako důkaz této možnosti posloužil fakt, že se v rojáčku chomáč s matkou oddělil od toho původního. Jako obvykle jsem ho našel právě pod ním. Už jsem také viděl chomáč s matkou na tom původním. Když se totiž na něj dívám, pak vedle toho, že pozoruji jednotlivé včely, sleduji také strukturu chomáče, tzn., jak jsou včely zaklesnuté do sebe. Včely v roji visí v řetízcích, spletené v jakoby utkaném vzoru. Když je horko, včely uvolňují teplo, takže nechávají mezi řetízky prostor. Naopak, když je zima, chomáč se stahuje, uzavírá mezery mezi včelami, aby udržel jejich teplo. Ale stále je na něm spletený vzor. Když se na povrchu vytvoří matečný chomáč, nejčastěji dole, zdá se, jako by na něm vznikl uzel, porucha v pravidelném vzoru (obr. 5). Jak si včely vytvářejí těsný chomáč kolem matky, ten má pak snahu oddělit se od okolních řetízků, a tak pomalu klesá dolů, až se oddělí úplně (obr. 6). Proto, když pozoruji tyto letní roje, prohlížím je pravidelně s veškerou opatrností, abych viděl matečné chomáče (když je propásnete, vypadnou ven). Když začnou včely v hnízdě stavět plásty (obr. 7), což je znamení, že v úle chtějí zůstat, uvolním jednu matku. Stejně uvolním druhou matku. Nemusí začít klást, mohou to být panenské matky. Konečně se roj scvrkává, jak se v noci ochlazuje, a končí tak tzv. přebírací sezóna, čas, kdy roje přebírají jiná včelstva a některé roje vykazují chování, které jsem už popsal. Skoro každé léto, během této přebírací sezóny, zjistím o těchto neobvyklých rojích zase něco nového. Určitě to nejsou včely vašeho dědečka. Přeložila: RNDr. Bohuslava TRNKOVÁ Vliv ochlazení na reprodukční funkci matek (E. K. Jeskov, M. D. Jeskova; Pčelovodstvo 2013/2, strany 12 14) Souhrn: Matky zchlazené na teplotu nad 5 C nejeví po zahřátí změny v reprodukčních schopnostech. Větší zachlazení způsobuje trubcokladnost nebo i předčasnou smrt. Potomstvo přechlazených matek jeví změny v tělesné stavbě. Včely dělnice reagují na ochlazení chladovou strnulostí, což brzdí procesy výměny a snižuje energetický výdej na zajištění životních funkcí. Spolu s tím se jim snižuje i délka života. Je to zřejmě spojeno s tím, že chladová strnulost má vliv na odchylku fyziologického stavu jedinců od normy. Přitom dochází k prudkému zvýšení dýchacího koeficientu. Je-li v oblasti optimálních teplot dýchací koeficient roven jedné, nebo se jen mírně liší, pak u včel, které se nacházejí ve stavu strnulosti při 10 C, zvyšuje se až na 1,3, při 0 C dosahuje 1,6. Matky stejně jako včely dělnice vlivem chladu strnou. I u nich byly zjištěny specifické fyziologické změny působením chladové strnulosti. K biologicky nejvážnějším následkům intenzívního ochlazení matek patří ztráta schopnosti produkce včelích dělnic. Toho lze využít pro masovou produkci trubců. Tato práce si předsevzala prozkoumat vliv ochlazení matek až do stavu chladové strnulosti na jejich reprodukční funkci a potomstvo. Výzkum byl prováděn na matkách různého stáří. Věk těch nejmladších z nich (oplodněných) se v okamžiku ochlazení pohyboval v rozmezí 1 15 dní, u starších (oplodněných) v rozmezí 1,5 měsíce až 2 roky. Ochlazované matky byly zkoumány v průběhu několika měsíců až 3 let. Pokusné matky byly ochlazovány v chladicích komorách až do stavu chladové strnulosti, ale nikoliv na teplotu maximálního podchlazení (TMP), 173

174 kdy začíná docházet ke krystalizaci tekutých tělních frakcí. Tento stav se zjišťoval u části matek, které byly za tímto účelem umísťovány do chladicích komor s teplotou -18 ± C. Počátek krystalizace tekutých tělních frakcí se stanovoval podle vydávaného tepla za pomoci mikroskopického teplotního snímače, který se zaváděl do těla nebo byl s tělem v kontaktu. Neoplodněným matkám zchlazovaným až do stavu chladové strnulosti bylo umožněno se spářit. Za tímto účelem byly umístěny do včelstev bez matek. Po spáření se podle počtu nakladených vajíček hodnotila jejich reprodukční schopnost. Oplodněné matky byly poté vráceny do svých původních včelstev a po dobu aktivace se sledovalo chování včel k matkám a dále se s ohledem na plodnost a morfometrické znaky určoval stav potomstva. Chladová strnulost Na ochlazení matky zpočátku reagují aktivací lokomoce, což je biologicky účelné v přirozených podmínkách při možnosti opustit zónu s nevyhovující teplotou. Ovšem v podmínkách izolace (matky se nacházely v síťové klícce o objemu 22 cm 3 ) to jen zvyšovalo délku doby ochlazování do stavu chladové strnulosti. Při 4 ± C byla vysoká pohybová aktivita matek pozorována po dobu 7 ± 0,8 minuty. Poté se zastavovaly, ale ještě po dobu 2 3 minut pokračovaly v pomalém zvedání a spouštění nožek a pohybovaly křídly v laterální rovině. K úplné strnulosti došlo po 9,4 ± 1,1 min. od počátku ochlazování. Snížení teploty na 0 C zkrátilo délku periody aktivní lokomoce před nástupem chladové strnulosti 1,2. Opakované ochlazení plně aktivovaných matek u nich vyvolávalo stejné reakce. Matky byly aktivovány nahříváním. Délka doby aktivace přímo závisela na délce trvání strnulosti. Podstatný význam měla teplota, při níž k výše popsaným procesům docházelo. Pokud se matky ve stavu strnulosti nacházely při 2,5 ± 0,5 o C po dobu 15 minut, při (26 ± 1) o C se aktivovaly za 6 ± 0,9 minuty. Při prodloužení doby strnulosti na 30 minut se fáze aktivace prodlužovala 1,5. Pokud se matky ve stavu strnulosti nacházely při -2,5 ± 1 C po dobu 15 minut, aktivovaly se za 9 ± 1,3 minuty. Na aktivaci po 30minutové expozici strnulosti v uvedených podmínkách potřebovaly matky 13 ± 1,4 minuty. Důsledky ochlazení Ve stavu strnulosti matky hynuly při teplotě, při níž začíná krystalizace tekutých tělních frakcí. Její hodnoty se lišily u obsahu hlavy, hrudi a břicha a klesaly v závislosti na stáří matek. U mladých matek ve věku 1 3 dny obsah hlavy mrzl při teplotě -5,1 ± 0,8 C, hrudi při teplotě -4,4 ± 0,72 C a bříška při teplotě -4,1 ± 0,7 C, u včel ve věku 1,5 ± 0,5 roku byla nižší, a to 1,8, 1,6 a 1,4. Jelikož mladé neoplodněné matky a ovulující matky různého stáří se liší v odolnosti proti umrznutí, byly za účelem zjištění vzdálenějších následků hypotermie udržovány ve stavu chladové strnulosti při různých teplotách. Délka expozice byla bez ohledu na stáří matek rovna 1 hodině. Mladé matky ochlazované při teplotě -0,5 ± 0,5 C se po několika dnech života ve včelstvu bez matky spářily a začaly klást oplodněná vajíčka, z nichž se líhly včelí dělnice, které se podle morfometrických znaků nelišily od průměrné normy. Ochlazované matky neměly ohledně plodnosti žádné odchylky ve srovnání s jejich neochlazovanými sestrami. Obojí za 2 3 týdny po oplodnění kladly denně vajíček (stanoveno podle počtu buněk zavřeného plodu). Ochlazení matek mělo určitý vliv na jejich odolnost v době snubních proletů trvající 5 8 dní, kdy byly ztráty mezi nimi v průměru o 14 % vyšší. Oplodněné matky byly vraceny do svých včelstev v době, kdy se nacházely ve stavu chladové strnulosti. Pozornost včelích dělnic k matkám vzrůstala v závislosti na jejich aktivaci. U ovulujících matek hypotermie stimulovala pozastavení kladení vajíček. Jeho délka vzrůstala v závislosti na snížení teploty ochlazování. Matky, které se nacházely po dobu 1 hodiny při 5 ± 0,5 C, začínaly klást vajíčka po 5 8 minutách po návratu k normální aktivitě, při -1,5 ± 0,5 C po 42 ± 6 hodinách a při -6 ± 0,5 C po 65 ± 9 hodinách. Ochlazování matek na 5 C se viditelně neprojevilo na jejich plodnosti, životaschopnosti potomstva ani změně jeho morfometrických znaků. Podstatný vliv na reprodukční funkci matek vykazovala hodinová expozice při teplotě od -2 do -6 C. U nich se po obnovení aktivace a kladení vajíček plodnost nevracela na úroveň před strnulostí. Dále docházelo ke snížení plodnosti a po 4 5 týdnech po ochlazení včely začaly klást pouze neoplodněná vajíčka, z nichž se líhli trubci. Snížení plodnosti matek bylo provázeno poruchami koordinace při kladení vajíček. V důsledku toho se čas vynaložený na kladení vajíček prodloužil 3 5. Přitom matky často (cca ve 30 % případů) do jedné buňky kladly 2 3 vajíčka, v důsledku čehož se uzavřený plod vyznačoval vysokou prožilostí. Včely v některých včelstvech 2 3 týdny po zchlazení matek vystavěly matečníky, aby provedly výměnu. Ale matky do nich jen zřídka kladly vajíčka a v 70 % případů zůstávaly ve svých včelstvech a hynuly společně s nimi koncem podzimu či začátkem zimy. K nevyhnutelnému úhynu včelstev docházelo v důsledku nemožnosti doplnění včelích dělnic. Pokud byla včelstva uměle posílena cizím plodem různého stáří, přežila zimu, ale matky pokračovaly v kladení neoplodněných vajíček. S využitím tohoto způsobu doplňování včelích dělnic (prostřednictvím introdukce plodu jiných včelstev) se zchlazené matky podařilo zachovat až 3 roky. Ochlazování matek na teplotu blízkou jejich umrznutí mělo podstatný vliv na stav potomstva. 174

175 Při ochlazení na -6 C přibližně 50 % potomstva hynulo v embryonálním a postembryonálním stadiu vývoje. Ovšem u včel, které se dožily stadia imaga, bylo zjištěno prodloužení předních křidélek v průměru o 2,3 %, sosáčku o 2 % a rozšíření 4. tergitu o 2,5 %. Tendence ke zvětšení zad byla pozorována současně se snížením plodnosti matek. Morfometrické znaky trubců Asi 1,5 2 měsíce po zchlazení oplodněných matek na -4 až -6 C a v průběhu celého následujícího života se z jimi nakladených vajíček líhnou pouze trubci. Ale matky používaly ke kladení vajíček buňky dělničího typu. S tím bylo spojeno i narušení morfogeneze vyvíjejících se trubců. Odchylky od normy se projevily na hmotnosti těla a morfometrických znacích. Hmotnost těla trubce činila 175 ± 4,6 mg (lim ). To je 1,5 (P větší 0,99) méně než biologická norma pro trubce, kteří se vyvíjejí ve včelstvech s matkami, které nebyly zchlazeny. Při tom u nich bylo zjištěno rovněž neproporcionální zmenšení různých částí těla. Nejmenší odchylka od normy (pouze 12 %) byla u hmotnosti částí hlavy, největší u břišní části (o 43 %). V průměru se hmotnost hrudních částí lišila od normy o 35 %. Délka křídel u trubců činila v průměru 10,5 ± 0,1 mm, šířka 3,4 ± 0,04 mm, což je o 15, resp. 11 % méně než průměrná norma. Podobně se podstatně zmenšily rozměry 4. břišního tergitu: délka se lišila od normy o 12 %, šířka o 11 %, když měřila 2,2 ± 0,02, resp. 5,8 ± 0,05 mm. Ještě více se od normy lišil sosáček: délka činila v průměru 3,3 ± 0,06 mm (lim. 2,6-3,7), což je ve srovnání s normou v průměru méně o 19 %. To znamená, že zchlazení matek do stavu chladové strnulosti v rozmezí teplot, které minimálně o 5 C převyšují teplotu maximálního podchlazení, nemá zřetelný vliv na jejich reprodukční funkci. Jinak pravděpodobnost jejího narušení vzrůstá. Projevuje se to v progresívním snížení plodnosti, k němuž zřejmě dochází v důsledku narušení normálního fungování vaječníků. Ztráta schopnosti kladení oplodněných vajíček, která se dostavuje za několik týdnů po ochlazení, je nejpravděpodobněji spojena s poškozením semenného váčku, který zajišťuje konzervaci spermatu trubců. Ztráta životaschopnosti spermatu bezprostředně vlivem ochlazení je nepravděpodobná, protože se uchovává po dobu několika let při konzervaci tekutým dusíkem. Z výše uvedeného vyplývá, že používat ochlazování ovulujících matek k reprodukci trubců v takzvaných otcovských včelstvech je biologicky neúčelné, a to minimálně ze dvou důvodů: hluboké zchlazení se projeví prudkým snížením plodnosti matek a jejich potomstvo (vyvíjející se trubci) v komplexu morfometrických znaků neodpovídá biologické normě. Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ Trofolaxie předávání informací o včelí pastvě ve včelí rodině (Ing. M. Howis, prof. P. Nowakowski, Universita Wroclaw; Pszczelarstwo, 2013, č. 4, s. 5 6) Souhrn: Trofolaxie, neboli vzájemné předávání potravy, představuje doplňkovou roli při předávání informací o zdrojích nektaru. Způsobů předávání informací ve včelstvu je mnoho. Jedním z nich je trofolaxie, tedy přímá výměna kapalin mezi dvěma živočichy téhož druhu. To bylo poprvé popsáno u mravenců. V hmyzím společenstvu existují dva druhy předávání pokrmu. V prvním dospělý jedinec krmí larvy. Ve druhém je pokrm předávaný mezi dvěma dospělci tzv. do úst. Během takového předávání ústa-ústa jsou u včel vidět vibrační impulsy. Rozdělování práce a tím tvorba skupin vykonávajících určité úkoly je vedeno snahou zefektivnění práce v měnícím se prostředí. U mladých včel ve věku 1 6 dní a ve středním věku 7 14 dní dělnice v úlu pracují na různých úkolech, jako je čištění buněk, péče o plod, odebírání a zpracování nektaru. Mezi staršími jedinci (více jak 21 dní) se již vyskytují nositelky vody, nektaru, pylu a propolisu. Některé pracují v terénu, některé uvnitř úlu. Včely středního věku se věnují přepracování nektaru na med a jeho skladování v buňkách. Sběratelky po příchodu do úlu vykonávají tanečky, kterými lokalizují zdroj nektaru. Tancem informují o zdroji a nabádají neaktivní sběratelky k zintenzivnění práce. Tanečky provádějí okamžitě po příletu do úlu ještě před vyprázdněním medného volátka. Zpoždění trofolaxie nastává mezi jedinci, když se přínos sběratelek zmenšuje, nebo když se snižuje cukernatost doneseného nektaru (Farina a Nunez 1993). Přínos nektaru do úlu z jiné rostliny s jinou vůní také zpožďuje trofolaxii. Dynamika a přenášení pokrmu Včely mohou měnit chování podle vydatnosti nalezeného zdroje nektaru. Jeho hodnocení se děje podle celkového toku předávaného pokrmu, ale ne podle okamžitého. Jedním činitelem je také intenzi- 175

176 Obr. 1: Trofolaxie trvající více než 2 3 vteřiny s viditelnými jazýčky dělnic. ta pohybu tykadel během trofolaxie. U včel jsou pohyby tykadel během předávání potravy u odběratelů i dárců rychlé s kmitočtem 13 Hz. Laboratorně bylo také prokázáno, že dochází ke zvýšení tělesné teploty během trofolaxie. Krmičky měly na začátku trofolaxie při předávání 1 mikrolitru/minutu teplotu 31,8 C a 37,6 C, když předávaly 8,2 mikrolitrů/ min. Význam trofolaxie pro informaci v úle Po předání nákladu nektaru v úlu sběratelky přecházejí přes prostor předávání, kde často dochází k vystrkování jazýčku, což se popisuje jako žebrání o pokrm na následující výlet pro nektar. (Beutler 1950, von Frisch 1967). Sběratelka vždycky přináší do úlu více, než dostává, nebo si nechává. To umožňuje vykonat další výlet. Tím se vysvětluje předávání pouze části nektaru v úlu. Ty žebravé kontakty trvají méně než 1 sekundu, a proto množství odebíraného nektaru je velice malé (De Marco a Farina 2003). Další hypotézou žebrání je získávání informací od dalších sběratelek chemickými senzory o dalších zdrojích nektaru. V tom případě by se mohly sběratelky rozhodnout, zda pokračovat v návštěvě původního zdroje, nebo přejít na nový. Takové rozhodování je podmíněné objevením nové vůně v úlu. Zatím ale máme nedostatek důkazů pro takové tvrzení, které by zdůvodňovalo takové jednání sběratelek. Pohyb nektaru uvnitř úlu Po odebrání nektaru od sběratelek si ho předávají další tzv. úlové včely. Váha nektaru představuje někdy značnou část jejich nákladu. Dělnice, které se neúčastní procesu zpracování nektaru, mají pouze 0,25 až 0,75trofolaxních kontaktů během 10 min. (Gruter a Farina 2007), ale včely, pracující při zpracování nektaru, mohou mít 4,3 až 10,5 takových kontaktů za minutu. To ukazuje jejich funkci při zpracování nektaru. Rychlost trofolaxie a chování včel v úlu je závislé na mnoha věcech, jako je množství včel, nutnost jejich nakrmení, množství dodávaného nektaru či roční doba. Zkušené včely předávají informace i včelám, které nejsou v přímém kontaktu se sběratelkami (obr. 2). Obr. 2: Trofolaxie mezi šesti jedinci naráz a chuť třech následujících. 176