Vybrané kapitoly z pravěkého stavitelství

Transkript

1 Vybrané kapitoly z pravěkého stavitelství 6. Sekundární a terciární prameny poznání pravěkých staveb Zuzana Bláhov hová-sklenářová Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav pro archeologii 2018

2 Třídění pramenů a) Karel Sklenář (PA 1975) = podle povahy svědectví, jež podávají o předmětu studia primární = pozůstatky staveb zjištěné archeologickým výzkumem, a) přímo obytných, b) staveb jiné funkce, které byly nebo mohly být konstruovány alespoň v detailech srovnatelným způsobem; sekundární = nejsou pozůstatky stavby, ale vznikly v době, kdy stavba byla součástí živé kultury, reflektují její existenci a podávají o ní dílčí autentické informace (zejména ikonografické, pro historické období i písemné); terciární = zdroje srovnatelných údajů, které nesouvisejí s konkrétními pravěkými stavbami a vznikly později, avšak jejich podobnost s pravěkou skutečností je dána konstantními složkami, jako jsou vlastnosti stavebního materiálu a z nich vyplývající možnosti konstrukčního řešení (výsledky etnografického výzkumu subrecentního a recentního tradičního stavitelství); patří sem i výsledky experimentálních staveb.

3 Třídění pramenů b) Silke Morgenroth[ová] (1998) = rekonstrukce a interpretace požadavky na explikaci a odůvodnění modelových hypotéz: 1) na základě archeologicky dokumentovaných srovnávacích nálezů (problém srovnatelnosti nálezů); 2) na základě recentních a subrecentních stavebních forem (problém spekulativního překročení vzdálenosti mezi archeologickým nálezem a historicky doloženou formou); 3) na základě písemných a ikonografických pramenů (problém charakteru a výpovědi pramene); 4) na základě etnografických analogií (problém časové vzdálenosti, ale také problém srovnatelnosti přírodního a kulturního prostředí).

4 Sekundární zdroje informací pozůstatky staveb jiného než obytného účelu = hospodářské stavby na sídlištích včetně různých přístřešků a studní, úpravy cest, stavby neprofánního účelu, stavby opevňovací a stavby hrobové K. Sklenář je řadí k pramenům primárním; dokumentují znalost určité konstrukce či techniky v daném období, to však neznamená, že s ní můžeme počítat i v obytném stavitelství. prameny ikonografické: plastika, malba a rytina = plastiky častěji v neolitu a eneolitu, = rytiny dominují v době bronzové, = otázka datace do doby železné. V evropské archeologii byl plastikám, zejména keramickým, částí badatelů tradičně přikládán velký význam, jiní se k jejich vypovídací hodnotě staví kriticky. * * * Literatura: viz Bláhová-Sklenářová 2012 Obytné stavby... (Praehistorica XXX/2).

5 Vycházíme-li z předpokladu, že základní konstrukční principy se uplatňují stejně při stavbě obytných domů jako objektů hospodářských, opevňovacích, sakrálních, pohřebních atd., třebaže případně v odlišné kvantitě a v odlišném postavení, můžeme využít poznatků o konstrukci relativně časoprostorově blízkých objektů různé funkce jako přímého srovnávacího materiálu. Za relativní blízkost lze považovat nanejvýš postavení v rámci téhož kulturního okruhu, kde se počítá s existencí určitých společných kulturních vzorců. Poznatky o konstrukcích jiných než obytných staveb nemůžeme přenášet na obytné stavby přímo, třeba i časoprostorově blízké, neboť některé druhy konstrukcí mohly být v dané živé kultuře vázány na stavby určité funkce. kleštinová konstrukce: pravěk - stěny obytných domů, ohrady a ploty tradiční stavitelství - ohrady a ploty, opravy (Pitterová 1976 ČL 63), ale i stěny menších hosp. staveb drážková konstrukce: pravěk - stěny obytných domů, hospodářské objekty tradiční stavitelství - hlavní konstrukce u nás jen u hospodářských staveb, a to pouze regionálně (Vařeka Frolec 1983, 36), jinak konstrukce pomocná srubová konstrukce: pravěk např. v neolitu doloženo pouze u hospodářských objektů (studny) tradiční stavitelství všechny druhy staveb

6 Některé tyto stavby se od obytných neliší základní formou ani konstrukcí, ale obyčejně rozměry, disposicí, vnitřním vybavením nebo polohou v rámci sídliště. Jde především o svatyně v kulturách, kde některé složky kultu byly vázány na posvátné prostory budované lidskou rukou, anebo o domy sociální funkce (např. předpokládané shromažďovací domy, domy mužů apod.) tyto funkce se mohly samozřejmě překrývat navzájem nebo i s funkcemi dalšími. Tell Tiszaug- Kéménytetö,Maďarsko: dům ve vrstvě 2 nagyrévské kult. (starší d. bronzová) s bohatou plastickou (rytou) výzdobou stěn vyvolává úvahy, zda neměl nějakou mimořádnou neprofánní funkci (Csányi Stanczik 1992, 118). Lovčičky u Brna, Morava: velký dům E protáhle obdélníkového půdorysu zhruba v centru sídliště, podle odlišné povahy pozůstatků (hustá obvodová linie menších sloupových jam a velké sloupové jámy vnitřního nosného systému indikující snad valbovou střechu, jiiná orientace) zřejmě stavěný jinak než ostatní, hypoteticky se označuje za shromažďovací dům místní komunity (Říhovský PA 1982). J. Bouzek nověji publikoval úvahu, v níž tento dům srovnává s antickými chrámy (Bouzek 2006 Pravěk 14). Trebatice, Slovensko: plasticky formovanou mazanici ze sídliště popelnicových polí považoval J. Paulík (1962 ŠZ 10) za pozůstatky svatyně antického vzhledu. Interpretaci zpochybnil A. Beneš (Sedlec u Kutné Hory, plastická různobarevně natíraná mazanice obruba ohniště/krbu; Beneš 1981 Praehistorica 15).

7 Tiszaug-Kéménytetö, nagyrévská k. (Csányi Stanczik 1992) Pobedim, Slovensko, lužická k.: mazanice a rekonstrukce jejího umístění (Paulík ŠZ 1962)

8 Studny jsou důležitým pramenem, protože v nich bylo vlhké prostředí. Roubení studní kultury s lineární keramikou = nejstarší doklady srubové konstrukce: v zemních stavbách se tato konstrukce mohla vyvinout (Bauer 1992). Erkelenz-Kückhoven, Porýní: roubení z dubových trhanic s dlaby na horní i dolní straně, mladší uvnitř staršího, datováno 5090 př. n. l. (starší) a př. n. l. (ml. fáze) asi nejstarší dřevěná stavba na světě (Bauer 1992; Stolz 2004). Eythra u Lipska, Sasko: čtyři spodní trhanice neolitické studny (s hnízdy jen na spodní straně) spojeny koncovým čtvercovým procházejícím čepem zatím nejstarší doklad tohoto tesařského spoje (Stolz 2004 REA 5); dokonalé opracování kamennými nástroji (použitíčepu, zpracování dubů o průměrech až přes 100 cm). Schletz, Rakousko: roubení studny z trhanic dlouhých 220, širokých a silných 6 cm (Windl 1994 Arch. Österreichs 5). Mohelnice: výdřeva zřejmě neměla nárožní vazbu, trhanice byly zasouvány mezi stěnu výkopu a kůly zaražené do dna jako u kleštinové konstrukce (Tichý 1972 Přehled výzkumů za 1971). Experimentální rekonstrukce roubení neolitických studní (Lobisser 1999; Kolektiv 2002 REA 3) ověřily pracovní postupy i použité nářadí. Zvláštní je, že od neolitu se roubené studny nevyskytují až do d. římské. Savognin- Padnal, Švýcarsko: výdřeva cisterny zbudovaná drážkovou konstrukcí z hraněných trámů a trhanic na výšinném sídlišti střední d. b. (Rageth 1986).

9 Mohelnice, o. Šumperk: studna kultury s lineární keramikou (Tichý 1972 PV 1971) Eythra, Sasko: roubení neolitické studny z trhanic (Stäuble Campen 1999, Abb. 6). Schletz, studna kultury s lineární keramikou (Windl 1994, Abb. 3.)

10 Studny z období HB/HC: vlevo Pobedim (nejasná technika výdřevy, poškozeno ml. objektem), vpravo Ivanka pri Dunaji spodní část roubení z dubových půlek. (Studeníková Paulík 1983, Studeníková AR 1981)

11 Nové nálezy studní z Maďarska roubené, pletené i kadlubové: vlevo Dunakeszi, stř. d. b. (Szilas 2002 Budapest Régiségei 36), vpravo Polgár, ml. d. b. (Szabó 2005 Ősrégészeti Levelek 5)

12 Hrobové konstrukce, známé v podrobnostech dříve než domovní, sloužily často jako paralely pro ta období, jejichž obytné stavby nejsou resp.nebyly známy. Většina klasických příkladů uváděných v literatuře však byla zkoumána a dokumentována dávno a nedostatečně. tzv. kujavské hroby (grobowce kujawskie) apod. raný a starší eneolit, Polsko: forma asi ideově souvisí s neolitickými dlouhými domy; v tělesech hrobek bývají dřevěné stavby zřejmě funerálního účelu (např. Zberzyn, Gorczyca 1981 Fontes arch. Posn. 30: komora z trhanic zadražených do sloupů v rozích a středech stěn; Zych[ová] 2002); megalitické komorové hrobky; tzv. hercynské megalitické stavby spjaté s kult. salzmündskou a hl. bernburskou (eneolit): pseudomegalitické komory s dřevěnými konstrukcemi, podobnými ploché nebo sedlové střeše s hřebenovou vaznicí, nebo zděné nasucho z menších kamenů (Beier 1995); pokračování tradice lze stopovat ve středoněmecké únětické kult. (mohyly s komorami Helmsdorf, Leubingen, Nienstedt) a zřejmě i mladobronzových skupinách s tzv. Steinpackungsgräber (k. helmsdorfská, unstrutská, dolnosálská); Slatinky, ohrozimská sk.: kamenné sestavy v mohylách (Šmíd 1995 Pravěk 3); hrobové sloupové stavby se vyskytujíčasto v mladším eneolitu v hrobech kultury se šňůrovou keramikou i se zvoncovitými poháry (Buchvaldek 1986 Praehist. 12; Dvořák 1993 in PDM; Peška 2001 Pravěk 11); na ně navazují tzv. Totenhäuser.

13 Hrobové komory - hercynské megality s konstrukcemi z kamene a dřeva (Beier 1984) Durynské hrobové stavby kultury se šňůrovou keramikou Totenhütten (G. Behm-Blancke 1954 Alt-Thüringen 1)

14 Totenhäuser ( domy mrtvých ) starší d. bronzové: sloupové stavby nad hroby nebo konstrukce hrobů jako takových, se sloupovými jamami buď uvnitř hrobové jámy, nebo v jejích rozích, ale vysunutými vně obvodu jámy (Bátora 1999; týž 2006); souvislosti se hledají v kulturách eneolitu i starší d. b. jak západně (mj. i v oblasti megalitické tradice), tak především směrem východním (v oblasti stepí). Ludanice-Mýtna Nová Ves, Slovensko: dům mrtvého ze starší doby bronzové: kresebná rekonstrukce stavby na základě nálezů z pohřebiště (Bátora 2006, Obr. 92)

15 Leubingen, stř. Německo, únětická kult.: dřevěná komora v mohyle (Höfer 1906 Jahresschrift Halle 5)

16 Nienstedt, stř. Německo, únětická kult.: komora měla snad prahové trámy uložené ve žlabech dlážděných kameny a zastřešení nesené štenýři začepovanými do prahů (Eichhorn 1908).

17 Roubenéčtvercové hrobové komory nebo truhlovité dřevěné skříňky jsou charakteristické pro stupeň HB a HC: Kietrz (HB, kult. lužických PP, srub s přesahy, uspořádání: Bönisch 1988), viz obr. Morašice (HC, kult. horákovská: Říhovský 1956 AR 8). Kostelec nad Orlicí: skříňky obdélníkového půdorysu se dochovaly ve formě probarvení na pohřebišti z přechodu HB-HC (Kalferst Vokolek ZMVČ 9/ /1985, 17/1990). Jinde doloženo často jen podle uspořádání nádob. T. Malinowski (1965 Slavia antiqua 12) se zabýval konstrukčními a ideovými souvislostmi hrobu s domem pro dobu bronzovou v prostředí lužické kult. Zídky a kůlové jamky na obvodě hrobových jam lze podle něj dobře vykládat jako pozůstatky symbolického domu, do něhož zemřelý přecházel. Srov. novější práce L. Nebelsicka (vazba na kult předků).

18 Opevňovací stavby = funkčně specifické soubory pramenů, masivní terénní útvary budované ze dřeva a hlíny; málokdy je dochováno dřevo přímo ve hmotě, častěji jako probarvení. Pevnostní stavitelství se v Evropě vyvíjelo nejpozději od st. eneolitu. Na konstrukce opevnění se soustředil výzkum hradisek doby bronzové, k nimž existuje obsáhlá literatura (naposledy např. Janiak 2003). Rmíz u Laškova, starší eneolit, Morava: řez destrukcí hradby (Šmíd 1995 Pravěk 3). Svérázným endemickým jevem jsou v době bronzové crannógy umělé ostrovy, budované na irských jezerech s využitím pilot souběžně s nákolními stavbami (např. Eogan 1998 in Mensch und Umwelt).

19 Nejběžnější konstrukce lužických hradeb (podle W. Coblenze).

20 Plastika - domnělá zpodobnění obytných staveb V Evropě se objevují ve dvou hlavních okruzích: staroeneolitické kultury stř. Podunají, Balkánu a záp. Ukrajiny (Lengyel Marica IV Karanovo V Karanovo VI Kodžadermen Gumelniţa Poljanica IV Sălcuţa Trypile Cucuteni); pokud je známo, vše ze sídlištních kontextů; okruh tzv. chýšovitých uren (něm. Hausurnen; HB Lt); souvisí s pohřebním ritem a s představami o smrti a posmrtném bytíčlověka. Obě skupiny byly dříve shrnovány pod Hausurnen (Behn 1934). Většinou jde o staré nálezy, nálezové okolnosti jsou známy zhruba nebo vůbec.? zda jde skutečně o zpodobnění (obytného) domu;? nakolik odráží reálnou podobu resp. konstrukci domů dané kultury. Plastiky eneolitického okruhu: * modely exteriérové na obdélníkovém půdoryse se svislými stěnami a sedlovou nebo podobnou střechou, různých rozměrů a různě v detailu zpracované, * modely interiérové, skutečné miniatury znázorňující vnitřní vybavení domu jakoby v otevřené nádobě anebo na stylisované plošině, okrouhlé nebo téměř pravoúhlé se zaoblenými rohy, v trypilské k. obvykle na nožkách; = jako samostatný kus nebo jako ucho k pokličce Četné jsou zlomky a celé předměty, které se k modelům domů přiřazují na základě pouhých jednotlivých znaků prostou analogií s úplnými exempláři.

21 Neoliticko-eneolitický okruh Střelice ZN (PalliardiČMM 1916, 45-47): model rozbitý v sídlištní jámě kultury s moravskou malovanou ker., dochován téměř v úplnosti a dobře publikován; Branč u Nitry (jz. Slovensko, lengyel IV, Vladár Lichardus SlA 1968, 278, 308): unikátní nález patrně jen sedlová střecha stavba beze svislých nadpovrchových stěn? nejspíše zahloubená? jde o část většího celku, který byl kromě střechy z netrvanlivého materiálu?); plastika ležela ve zlomcích v rohové sloupové jáměč. 1 domu 17/61 stavební oběť?; Aszód (Maďarsko, starší lengyel): v jámě nalezeno držadlo pokličky, které N. Kalicz označil za plastické napodobení domu s plochou střechou, atikou, čnícími zhlavími nosných sloupů a vaznic (Kalicz 1976); v kult. Gumelniţa jsou držadla pokliček tohoto tvaru běžná po celou dobu trvání; z gumelnické kultury modely typu Kodžadermen (eponymní lok. = tell v Bulharsku): tvar domu na obdélníkovém půdoryse se sedlovou střechou, stěny prolamovány kruhovými otvory (H. Dumitrescu 1968 Dacia NS 12, 388n.); svatyně z Căscioarele (Rumunsko, kultura Gumelniţa A2): vypadá jako řada čtyř malých domů se sedlovými střechami, stojících vedle sebe na jakémsi vysokém podiu prolamovaném kruhovými otvory (H. Dumitrescu 1968); modely zobrazující vnitřní vybavení domu známe především z trypilské kultury (nejznámější Popudnja: Majewski 1936 Światowit 16; Vojcechivka), ale i z Bulharska (tell Ovčarovo např. Morintz 2002) a Středomoří.

22 Střelice, Branč, Salmanovo, Kodžadermen; zdroj: Pravěk Moravy 1996, Vladár Lichardus 1968, Behn 1937.

23 Căscioarele, Ruse, Ovčarovo, Popudnja aj.; zdroj: Dumitrescu 1968, Georgiev Angelov 1952, Todorova 1982, Perničeva 1978 a j.

24 Názory na význam neolitických a eneolitických plastik, interpretace: věrně zachycují vnější vzhled soudobých obytných staveb a mohou sloužit jako prameny k jejich rekonstrukci (např. V. Podborský SPFFBU 1984, ve studii o domě kultury s MMK); etalony znázorňující ideální, vykrystalizovanou formu domu, podle níž se soudobé stavitelství plánovitě řídilo (Todorova 1976 Ovčarovo, 14-15); předměty kultovního (tj. sakrálního) charakteru, sice představují obytné domy, ale stylisované, zachovávají jen základní obrys domu bez detailů konstrukcí; předměty kultovního (sakrálního) charakteru, mají symbolický význam domu, ale formálně nebo i konstrukčně se od obytných staveb obvyklých v dané kultuře liší; hypoteticky může jít o zpodobnění nějaké mytické reálie, znázornění principiálně úmyslně anachronické (tj. domu staršího způsobu, v dané době již nepoužívaného a spjatého s předky); nejde o kultovní předmět, nýbrž hrnčířský mistrovský kus (K. Majewski 1936); jde o dobovou reflexi ideje domu, záměrnou deformaci reality; model obsahuje kód, symboly, jejichž překladem lze dojít k reálnému obrazu domu (A. S. Morintz 2002; funkční interpretace těchto plastik se spíše varoval). dětské hračky (jako jednu z možností uvádí Peltenburg 1988 Antiquity 62, 292); modely sýpek (původně F. Oelmann) nebo modely pecí (hlavně u držadel pokliček,srov. interiérové modely; x hypoteticky mohou držadla pokliček skutečně znázorňovat pece, avšak pece samy mohly být budovány ve tvaru domu!) v kusech s otvory podle P. Romsauera (2003 Pýraunoi) možná hořel oheň.

25 Tzv. chýšovité urny pozdní d. b. a d. železné: funkce je známa, minimálně její pohřební složka. F. Behn (1934), nepochyboval o jejich detailní věrnosti, přitom mezi sebraný materiál zařadil i prosté kulovité nádoby s kruhovým otvorem apod., z čehož se pak usuzovalo na existenci kruhových staveb v pravěku. Příčinou byla minimální znalost skutečných pravěkých staveb. Nevíme, zda jejich tvar byl odvozen od domu. ( některé prvky na pohled odpovídají dnes známým konstrukčním detailům; starověké sarkofágy s víkem tvaru sedlové střechy nemohly napodobovat domy v Egyptě a na Předním Východě převládají stavby s plochou střechou: Oelmann 1959). Pokud ano pravděpodobně symbolický význam obydlí zemřelého (v raně zemědělských společnostech souvislost s kultem předků, prosperity a plodnosti), proto se ale ještě nemusí podobat obydlím živých. Některé exempláře jsou pokryty rytými nebo malovanými vzory, které se vykládaly jako naznačení konstrukce: Stora Hammar, již. Švédsko, d. b.:?sloupová stavba s okapovými vaznicemi, zaoblenými rohy a šikmou rákosovou(?) střechou, má být jakási symbolická zkratka dlouhých domů severské doby bronzové (Capelle 1991). R. Bradley (2002 Antiquity 76; dtto Oelmann aj.): neznázorňují domy, nýbrž sýpky; exempláře na (čtyřech) nožkách představují nadzemní sýpku na sloupech. Bradley: náboženská paralela uložení zrna do sýpky/zemního sila a uložení ostatků mrtvého do schránky v podobě sýpky/do hrobu v zemi ve smyslu obnovy života, znovuzrození (Eliade 1995). Srov. též súsek!

26 Tzv. chyšovité urny d. b. a d. žel. (Stora Hammar, Švédsko; Obliwice, sev. Polsko; Wilsleben a j., sev. Německo; Corneto, Itálie; Arbman 1937, Behn 1937).

27 Malba a rytina Ludwigshafen, eneolit, sev. Přialpí: malby znázorňují snad domy se strmými střechami (K. Banghard 2000). Některé skalní rytiny v sev. Evropě a v Alpách mohou zobrazovat (obytné?) stavby; většinou nejsou datovatelné, zpravidla se kladou do d. b. a železné: Val Camonica: některé rytiny představují téměř jistě domy v jednoduchých nárysných průmětech, se sedlovou střechou zřejmě s přečnívajícími konci lemězů ve vrcholu štítu (či jde o tzv. koně upevňující shora krytinu?) a jednou zcela jednoznačně s nadzemním podlažím přístupným po žebříku. Způsob kresby štítové stěny jako sítěčtverců by mohl naznačovat nějakou skeletovou konstrukci, neboť na pohled připomíná hrázdění (Audouze Büchsenschütz 1991, 68, 83, Fig. 44). Švédsko: Järrestad, Tanum ojedinělé rytiny připomínají půdorysy, v prvním případě sloupové jednolodní stavby, ve druhém uzavřeného dvorce (Capelle 1991) x?? uměli si tehdejší lidé představit půdorysný průmět domu? (!!! zde jde dokonce o průmět archeologický plán reliktů...) A. Stroh (1988 Bayer.Vorgeschichtsbl. 53) vyslovil domněnku, zda trojúhelníkové a lichoběžníkové ornamenty na halštatské funerální keramice nejsou stylizovanými obrázky domů. (Nyní se považují spíše za schematisované lidské postavy srov. pohřební průvody apod.)

28 Val Camonica, rytina vesnice snad již z pozdní d. b., spíše však z d. železné (Audouze Büchsenschütz 1991; Jelínek 2006)

29 Domnělá vyobrazení obydlí na skandinávských rytinách datovaných do doby bronzové (Capelle 1991)

30 Scenerie s hypotetickým vyobrazením staveb na keramice pozd. d. b. (vysocká k., Węgrzynowicz 2000) a doby stěhování národů (Čechy, Korený 2008).

31 Odkazy a další literatura Capelle, T. 1991: Bronzezeitliche Hausbilder. In: Regions and Reflections (Acta Arch. Lundensia, Ser. in 8, No 20), Kalicz, N. 1976: Die Hüttenmodelle der Lengyel-Kultur in Ungarn, Jahresschrift für mitteldeutsche Vorgeschichte 60, Kolektiv 2002: Konstrukce studny v Centru experimentální archeologie Všestary, Rekonstrukce a experiment v archeologii 3, Lobisser, W. F. A. 1999: Zum Nachbau eines linearbandkeramischen Brunnenkastens mit Werkzeugen aus Holz, Stein und Knochen, Experimentelle Archäologie in Deutschland, Bilanz Symposium in Oerlinghausen, Mencl, V. 1980: Lidová architektura v Československu. Praha. Morintz, A. S. 2002: Despre semnificaţiile reprezentărilor miniaturale din lut, de construcţii şi mobilier, în neoliticul României, Thraco-Dacica XXIII, (Summary ). Morgenroth, S. 1998: Hausreste im archäologischen Befund. Interpretations-Modelle, zeichnerische Rekonstruktion und Nachbau im Experiment. In: Analysen und Interpretation (Arbeiten zur Urgeschichte des Menschen 21.), Frankfurt/M., Perničeva, L. 1978: Glineni modeli na žilišča ot chalkolita v bălgarskite zemi, Archeologija (Sofija) 20 (2), Škabrada, J. 1999: Lidové stavby. Architektura českého venkova. Argo (místo neuvedeno). Vařeka, J. Frolec, V. 1983: Lidová architektura. (Encyklopedie.) Praha. (reedice 2007) Vařeka, P. 1991: Příspěvek k problematice vypovídacích možností konstrukčních reliktů středověkého vesnického domu, Archeologické rozhledy XLIII,