Vybrané kapitoly z pravěkého stavitelství

Transkript

1 Vybrané kapitoly z pravěkého stavitelství 5. Archeologické doklady střech, oken a dveří Zuzana Bláhov hová-sklenářová Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav pro archeologii 2018

2 Střecha nejdůležitějšíčást domu, jediná sama o sobě může tvořit obydlí. primární informace - archeologické doklady konstrukcí a podoby zastřešení pravěkých obydlí jsou mizivé nadpovrchové konstrukce až na výjimky zanikly, jen stopy po zahloubených (vesměs nosných) prvcích sekundární a terciární informace - vzácné ikonografické prameny a studium recentních technik, postupů a forem v tradičním stavitelství. pozor na tradiční oborové představy: pro pravěké stavby se nejčastěji (na základě etnografických paralel) předpokládala střecha sedlováči valbová, konstrukce buď sochová se slemenem, nebo krokvová (v obecném smyslu); spektrum možností je ale značně širší ojedinělé jsou i pravěké doklady střešní krytiny; rekonstruuje se většinou pouze hypoteticky na základě etnografických paralel nebo experimentálně ověřovaných úvah

3 Střechy = ochrana budovy před účinky atmosférických vlivů * střechy ploché (do 10 ): mají obvykle stejnou konstrukci jako nadzemní podlahy a většinou také bývají pochůzné), * střechy sklonité (do 45 šikmé, strmé), = střecha pultová (tvořená jednou šikmou plochou; má jeden okap), = střecha sedlová (dvě šikmé plochy spolu svírají ve hřebeni úhel, který je vrcholovým úhlem štítu; má dva okapy, obvykle na delších stranách, a dva svislé štíty obvykle na stranách kratších), = střecha valbová (čtyři šikmé plochy dvě tvaru lichoběžníka, dvě tvaru trojúhelníka, se společnými odvěsnami, délka hřebene je menší než délka půdorysu), resp. i příbuzné (polovalbová, lomená a d.) = střecha stanová (jehlanovitá se čtyřmi okapy), = střecha kuželová. Další složitější typy (mansardová atd.) nejsou v pravěku pravděpodobné. Střecha se skládá z hlavní nosné konstrukce a střešního pláště, popřípadě i podhledů. Hlavní vrstvou střešního pláště je krytina (povlaková x skládaná).

4 Základní druhy střech podle tvaru Zdroj: Truneček a kol. 1988

5 Konstrukce střechy (krovy +) základní známé typy (vůči ostatní konstrukci domu zda přenášejí zatížení do země nebo do stěn): 1) do země (zatížení přenášejí nosné sloupy), 1a) konstrukce sochová (ve vidlici/hnízdě na vrcholu sochy spočívá slemeno, na něm jsou zavěšeny lemězy opírající se o korunu stěn nebo o ližiny konstrukce přístěnných sloupků, na nich pak leží latě pro krytinu), 1b) konstrukce nůžková s nůžkami zasazenými do země (slemeno leží na křížení sloupů šikmých (nůžková socha) nebo prohnutých (oblouková socha), 1c) konstrukce s dvojicemi sloupů ( trojlodní halové stavby) (zřejmě na principu tesařské stolice; stř. d. b. až novověk sz. Evropy; hypotetické rekonstrukce, jednoznačné historické a etnografické paralely ze Skandinávie) 2) do stěn (zatížení přenášejí do okapové vaznice krokve nebo stropnice) 2a) krov s hřebenovou vaznicí (krytinu nesou lemězy), = polosochový (vaznici nesou polosochy zapuštěné do vazných trámůči stropnic), = nůžkový (vaznice spočívá na křížení krokví = na nůžkách), = hřebenová vaznice spočívá na štítových stěnách blokové konstrukce; (krov mohl být tvořen pouze soustavou vaznic takto uloženou viz alpské stavitelství) 2b) krov krokvový (krytinu nesou krokve), = bezestropý, krokve začepovány do okapové vaznice resp. horního věnce srubu, = zastropený, s krokvemi začepovanými do stropnice; 2c) krov hambálkový (soustava krokví vyztužena hambálkem), 3) složitější krovy středověké a novověké (gotické, věšadlové, se stolicemi...).

6 slemeno ( hřebenová vaznice ) střešní latě Konstrukce sochová se slemenem leměz okapová vaznice socha stěnová socha hřebenová vazný trám Podklad: Guyan 1967 ZAK 25, 17. Zdroj: Audouze - Büchsenschütz prahový trám

7 polosochová konstrukce archaická (u sloupové stavby) polosochová konstrukce tradiční (krov na vosla, na kobylu ) lemězy hřebenová vaznice Zdroj: Vařeka Frolec 1983 Lid. arch. polosocha vzpěra vazný trám Zdroj : Vařeka Frolec 1983 Lid. arch.

8 Přímým dokladem existence sochové konstrukce je nález sochy. Střecha pak bývá u tradičních staveb nejčastěji sedlová. Za sochu se v etnografickém názvosloví považuje nejen dřevo s přirozenou vidlicí (rozsochou), nýbrž i s uměle tesařsky vypracovaným hnízdem. Nálezy jsou ojedinělé, vázané na zamokřené terény. Socha s vidlicí na horním konci, kombinovaná s pilotou, je známa z jezerního sídliště Hornstaad- Hörnle I ve Švýcarsku z počátku eneolitu (zatím nejstarší nález; Dieckmann 1990, 90) a z mladšího osídlení starší doby bronzové na lokalitě Zürich-Mozartstrasse (Gross Ritzmann 1990, 173, 174, Abb. 17).

9 Podle S. Erixona 1937, Abb. 6. Socha prostá, oblouková a nůžková. Vlevo Všestary u HK, rekonstrukce domu starší d. b. (R. Tichý), vpravo Březno u Loun, rekonstrukce domu neolitického (I. Pleinerová). Foto Z. Bláhová.

10 Podle Audouze Büchsenschütz 1991, Fig. 22

11 Za důkazy nepřímé považujeme nález sloupových jam či jiných stop po sloupech v podélné ose půdorysu, - u sedlové střechy leží krajní SJ zhruba ve středech kratších stěn, - o valbové střeše se uvažuje, pokud leží pouze uvnitř půdorysu. Tiszajenö, Maďarsko: půdorys sloupové stavby krišské kult. (Selmeczi 1969 v MFMÉ 1969) Olomouc-Slavonín Horní lán, půdorys domu stř. d. b.: sochová konstrukce, valbová střecha, konstrukce přístěnných sloupků. (Bém et al Archeol. zrcadlení.)

12 Podle W. Meyera-Christiana (Bonner Jahrbücher 1976, 14-15) mohly domy kultury s lineární keramikou mít valbu, pokud vzdálenost mezi poslední vnitřní a stěnovou příčnou trojicí sloupů je výrazně menší než mezi ostatními vnitřními (ibid., 13, Abb. 8), jinak předpokládá svislý štít. Březno u Loun, rekonstrukce neolitického domu (I. Pleinerová). Foto Z. Bláhová.

13 Konstrukce přístěnných sloupků. Vlevo Dürrnberg- Keltendorf (hypotetická rekonstrukce), vpravo Náchod (druhotné použití pomocné). Foto Z. Bláhová.

14 Systém konstrukce trojlodních staveb severní Evropy (halový dům) podle etnografických dokladů Podle H. Hinze Zdroj: Erixon 1937, Abb. 7; Enerstvedt 1995.

15 Není-li v půdoryse zjištěn žádný objekt, který by bylo možno označit za stopu nosné konstrukce střechy, pak lze uvažovat, že a) zahloubené nosné konstrukce existovaly, ale stopy po nich během archeologizačních procesů zanikly, b) existovala konstrukce, která přenášela zatížení střechy do země, ale její prvky stály na povrchu nebo byly zahloubeny mělce a nezanechaly v zemi stop, c) stavba měla krov přenášející zatížení do stěn. I v případech, kdy by stěna ze statického hlediska mohla nést vzpírající krov, je třeba brát v úvahu první dvě možnosti. Má-li zjištěná konstrukce stěn obdobu v recentním stavitelství (např. srub), lze při zachování opatrnosti a kritičnosti považovat konstrukci střechy takové recentní stavby za rekonstrukční možnost, protože je doloženo, že je možná technicky. Podle některých názorů nelze krokvové krovy předpokládat dříve než ve VS, naopak jiní považují tesařství a stavitelství d. b. již za tak vyspělé, že bylo schopno budovat i krokvové konstrukce, alespoň jejich nejjednodušší varianty. Všechny rekonstrukce střechy na základě konfigurace jam po sloupech (zvláště u jedinečných situací) by měly být považovány za čistě hypotetické, neboť nevíme, nakolik je dochovaný stav úplný. Vždy existuje větší počet známých možností (o neznámých nemluvě) a skutečný původní stav nebude nikdy poznán.

16 Střešní krytina Na druhu krytiny závisí sklon střechy (odolnost vůči srážkové vodě a sněhu) a tím vůbec výškové poměry stavby. Většinou se autoři rekonstrukcí inspirují tradičním stavitelstvím zemědělských oblastí a předpokládají krytinu doškovou, zvláště v souvislosti se sochovou konstrukcí. Archeologických dokladů je málo. eneolitické sídliště Ehrenstein, již. Německo (Zürn 1965, 62): v uličce mezi domy nalezeny zuhelnatělé zbytky slámy, zčásti ve stlačených svazečcích o dochované síle 6 cm, ležících na plátu březové kůry. Podle autora je to pravděpodobně zbytek doškové střešní krytiny; v mokřinatých krajích hl. podél velkých řek se uvažuje o došcích z rákosu nález otisků rákosu na podlaze domu na tellu Nagykörös- Földvár (k. Vatya: Poroszlai 1992), nejde-li o stopy rákosové rohože, která pokrývala podlahu; za pozůstatek shořelé střechy se považuje 20 cm silná destrukční vrstva na ploše raně neolitického půdorysu v Sofii-Slatině (převážně popel a uhlíky); V. Nikolov (1989, 27) soudí, že střechu kryla vrstva rákosu silná 50 cm; experimentální stavby neolitických domů prokázaly, že spotřeba rákosu je obrovská; pochybuje se, zda tehdy vůbec takové rákosové porosty existovaly (rákosový pás na březích jezer vznikl zřejmě až na konci eneolitu); obdobné množství slámy potřebné kvality neolitické zemědělství nemohlo poskytnout.

17 dřevěné trhanice používali na střešní krytinu tradičních velkých domů indiáni sz. pobřeží sev. Ameriky. Podle P. Moddermana (1985 v BRGK 66, 56) by se tak dala vysvětlit mohutnost vnitřního sloupového systému staroneolitických dlouhých domů. nutné je kvalitní dlouhé dřevo, dobře štípatelné, dostatečných průměrů, nejlépe jehličnaté; na SZ Ameriky je ho dostatek, ve středoevropském neolitu tomu tak podle archeobotanických dokladů nebylo. Praxe: štípané dřevo působením přírodních vlivů pracuje (výrazněji u trhanic než u malých šindelů); proti zatékání by fošny musily být kladeny dvěma vrstvami jako v recentním horském (např. alpském) stavitelství. Mohly by být také kombinovány s kůrou anebo jinou další krytinou. nálezy kůry na blatných a jezerních sídlištích (např. Hornstaad, Švýcarsko); na sídlišti na břehu řeky Modlony v sev. Rusku (jamkohřebenová ker.) nalezeno množství březové kůry bez jasných souvislostí (Brjusov 1951 MIA SSSR 20); etnografické doklady i experimentální ověřování možností různých druhů krytin kůra se v dlouhodobém ohledu osvědčila. dřevěné šindele (tradiční krytina podhorských a horských oblastí) známe ojediněle z eneolitu, častěji z d. bronzové, např. sídliště pozdní d. b. Zug- Sumpf (Meyer-Christian 1976 v BJ 176, 3); musí být k dispozici rovné jehličnaté dřevo potřebné k jejich výrobě; předpokládají se spíše na menších stavbách. Luka Vrublivec ka, Ukrajina: ploché kameny roztroušené na ploše raně trypilského domu 5 mohly původně být zátěží střešní krytiny (Bibikov 1953 MIA SSSR 38, 52).

18 Možnosti řešení střešní krytiny: stromová kůra (experiment, Německo), trhanice z cedrového dřeva (etnografické pozorování, indiáni severozápadního pobřeží kmen Nutka). Zdroj: Banghard 2000 Experimentelle Arch. Deutschland (střecha z kůry), Jelínek 2006 Střecha nad hlavou (dům kmene Nutka)

19 Šulcs 1960, obr. 4 - Pobaltí Vlevo nahoře střecha z prken (Pobaltí); ker. plastika stavby trypilské kult. (eneolit, Ukrajina) se zajímavými detaily konstrukce; vpravo dole Bórkowy v dolnoužických Blatech. Videjko 2008, obr. na s. 73 E. Rinka 1954, Bild 109

20 dřevěný hřebík leměz s hnízdem k osazení na okapovou vaznici stěnový sloupek s drážkou šindele (Auvernier-Nord) fošna z výplně drážkové stěny čep Ürschhausen-Horn, pozůstatky domu 5 z pozd. d. b. (Gollnisch-Moos 1999: Ürschhausen-Horn. Haus- und Siedlungs-struktur des spätestbronzezeitlichen Siedlung. Abb. 19, upraveno a doplněno)

21 Dveře, okna, další otvory Většina informací o otvorech ve stavbách je nenávratně ztracena. Podle tradičního stavitelství předpokládáme, že pravěké obytné domy mohly mít kromě nezbytného otvoru pro vstup (dveří) také otvory pro přívod světla a vzduchu (okna), popř. pro odvod dýmu z otevřeného ohniště (dymný otvor), u staveb na pilotách nad vodní hladinou nebo nad zemí by měl smysl i konstrukčněřešený otvor v podlaze. Dveře - díky poloze při povrchu země (u pozemních staveb) často zachytitelné; patří k nim konstrukce ostění, tj. zajištění okrajů stěn kolem otvoru. - u sloupových staveb zasazení nejméně jednoho přídatného sloupu, pokud na obou stranách nestojí sloupy skeletu či nosné konstrukce střechy; dva přídatné sloupy zasazené po jednom na každé straně otvoru vedle sloupů skeletových se zpravidla považují za polohu dveří, ačkoli jejich konkrétní funkci neznáme přesně; sloup nejspíše sloužil k zavěšení dveřního křídla; samostatná konstrukce prahu. - v konstrukci štenýřové / hrázděné jsou otvory zakomponovány do skeletu; prolomení dveří v roubené / kleštinové stěně žádá použití drážkové konstrukce; půdorys je při povrchu země vymezen nepřerušeným prahovým trámem (pak z archeologicky odkrytého stěnového žlábku není poloha dveří určitelná) pokud šlo o dveře s otočným čepem, mohly být zapuštěny do prahu a ližiny.

22 Hypotetická situace vchodů v reliktech stěn drážkové konstrukce na sídlištích kultury lužické (ml. d. b.). Nahoře Opatovice n. L., chata 1 (podle j. Rataje, upraveno), dole Turnov-Maškovy zahrady, stavba EB1 (podklad MČR Turnov).

23 Ehrenstein (již. Německo, st. eneolit): nejbohatší soubor dveřních prahů domů sloupové konstrukce; konstruovány technikami stavby stěn z prutů proplétaných mezi zatlučenými kolíky, palisádové, kleštinové (Zürn 1965, 59-61, Abb. 48); Aichbühl (dtto): prahy z kusu dřeva ležícího na palisádovitě zaražených trhanicích, v němž byl vydlabán otvor pro otočný čep dveří (Schmidt 1936, 169); v příčce neolitického domu v Sofii-Slatině stál lichoběžníkový práh vysoký 62 cm a silný 16 cm z omazaného proutěného pletiva (Nikolov 1989, 20); Praha-Lysolaje: žlábek při V stěně zahloubené stavby řivnáčské kultury, dlouhý 70 cm, může být pozůstatkem prahu (Pleslová-Štiková PA 1972, 9, obr. 6); Všechna nalezená dveřní křídla jsou dřevěná, předpokládá se i použití dveří rámových, potažených např. koží a tedy lehčích a méně trvanlivých. Robenhausen, eneolitické jezerní sídliště: malé dveřní křídlo z jediného širokého jedlového prkna s otočnými čepy (Eberschweiler 1990 v Die ersten Bauern 1.); branky vypletené proutím z Biskupina a Słupcy (lužická popelnicová pole); Biskupin: křídla brány byla svlaková z prken, otáčela se na čepech (Niesiołowska- Hoffmann 1963 Slavia antiqua X, 51, Ryc. 9; Rajewski AR 1953, 497; týž 1958, 64). O zamykání svědčí nálezy klíčů k odsouvání závor na jezerních sídlištích d. b.: bronzové (Ruoff 1993 Leben im Pfahlbau, 40), dřevěné (Audouze Büchsenschütz 1991, 80).

24 Ehrenstein, již. Německo, st. eneolit: prahy obytných domů (Zürn 1965, Abb. 48). Egolzwil, Švýcarsko, eneolit: práh vstupní branky v ohradě sídliště; nahoře celek, dole detail ložiska pro otočný čep(?). (Wyss 1988, Abb. 131:3, 4.)

25 Robenhausen, Švýcarsko, eneolit: dveřní křídlo (Eberschweiler 1990, Abb. 2) Biskupin, brána starší fáze hradiska d.b./d.žel. (Rajewski 1953, Obr. 233). Klíče ze švýcarských jezerních osad d. b. (Ruoff 1993)

26 Různé přístřešky a závětří = převážně lehčí stavby vázané na stěny a střechu; s konstrukcí dveří bezprostředně nesouvisely, ale mohou prozradit polohu vchodu, i když se v pozůstatcích konstrukce stěny neprojevil. Pokud indicie chybí, vchod se někdy hypoteticky umisťuje do mimořádně velkých intervalů mezi sloupovými jamami (x může jít jen o porušené místo; dveřní otvor oslabuje konstrukci, v zimě by velkými dveřmi odcházelo teplo). V místě přerušení souvislých obvodových žlabů se vchod zdá pravděpodobnější, i tam však může jít jen o nedostatek dochování. Není-li žlab přerušen vůbec, musíme počítat s existencí prahového věnce. U zahloubených staveb se za místo původního vchodu považují různé více i méně pravidelné výběžky a laloky ( šíje ). Dymný otvor se podle paralel v tradičním stavitelství hypoteticky umisťuje do vrcholu štítu nebo valby, ale žádné doklady o jeho existenci a umístění v pravěku nemáme. Dým mohl ovšem odcházet i střechou, pokud to krytina dovolovala, nebo spárami či nevymazaným výpletem štítu, resp. jeho části. V domech, kde byla půda nebo patro, však musil být odvod dýmu řešen na vyšší úrovni (dymník aj.).

27 V případě oken jsme odkázáni převážně na hypotézy vycházející z tradičního stavitelství. Není na místě se domnívat, že by obytné domy zemědělského pravěku neměly okna vůbec. Souvisejí s rozsahem a povahou života a činnosti v domě, ale také s úrovní bydlení. U archaických lidových staveb jsou vždy velmi malá. tell Sag-Parţa (neolit, Banát, Rumunsko): přímo se dochovalo kruhové okno na v hliněné stěně budovy interpretované jako svatyně (Lazarovici 1989, 150); Sofia-Slatina (starší neolit, Bulharsko): podle polohy tkalcovského stavu v místě, kde byly stěnové sloupy od sebe výjimečně 28 cm namísto 20, se soudí, že zde mohlo být okno (Nikolov 1989, 20); tell Túrkeve- Terehalom (kosziderské období, Maďarsko): v destrukci domu ve vrstvě 2 zjištěny zlomky omazávky stěn, které se interpretují jako upravené rámy víceméněčtvercových oken se zaoblenými rohy cca 30 x 30 cm (Csányi Tárnoki 1992, 163, Abb. 116); Schmidtovo (1936, 170) pozorování z eneolitického sídliště Aichbühlu: vně stěny domu v místech pece byl nahromaděn popel podle autorova názoru v tom místě bylo okno, jímž obyvatelé vyhazovali popel při čištění pece. V tradičních roubených stavbách jsou okénka na sílu trámu včerné kuchyni vedle ústí pece, snad lze s takovými počítat také již ve starším pravěku. U stěn pletených se hypoteticky předpokládají i větrací otvory v podobě malé plochy pletiva s vynechaným výmazem (experiment Böhm Weny 1990, 28).

28 Plastika domu trypilské kult. z Ukrajiny (nezn. lok.): kruhová okna (Videjko 2008, 73; Katalog PLATAR; pravé?). Túrkeve- Terehalom, st./stř. d. b., Maďarsko (Csányi Tárnoki 1992, 163, Abb. 116). Těšetice-Kyjovice, moravská malovaná ker., hypotetická rekonstrukce domu D14 (Podborský 1984, Obr. 11).

29 Výběr literatury a odkazy: Böhm, K. Weny, H. 1996: Ein Haus der ältesten bäuerlichen Kultur. In: Experimentelle Archäologie in Deutschland (Archäologische Mitteilungen aus Nordwestdeutschland, Beiheft 13), Buchvaldek, M. Sklenářová, Z. 2002: Pravěké stavby a počátky urbanizace ve střední Evropě. In: Dřevěné domy v bytové výstavbě (Stavební kniha), Brno, Csányi, M. Tárnoki, J. 1992: Túrkeve-Terehalom. In: W. Meier-Arendt (Hg.), Bronzezeit in Ungarn. Forschungen in Tell-Siedlungen an Donau und Theiss, Frankfurt a. M., Kohout, J. Tobek, A. 1996: Tesařství. Tradice z pohledu dneška. Nově uspořádal a doplnil Pavel Müller. Praha. Lazarovici, G. 1989: Das neolithische Heiligtum von Parta. In: S. Bökönyi (red.), Neolithic of southeastern Europe and its Near Eastern connections, International conference 1987, Szolnok-Szeged, Nikolov, V. 1989: Das frühneolithische Haus von Sofia-Slatina. Eine Untersuchung zur vorgeschichtlichen Bautechnik, Germania 67, Poroszlai, I. 1992: Nagykörös-Földvár. In: W. Meier-Arendt (Hg.), Bronzezeit in Ungarn. Forschungen in Tell-Siedlungen an Donau und Theiss, Frankfurt a. M., Schmidt, R. R. 1936: Jungsteinzeitliche Siedlungen im Federseemoor. II. Lieferung. Stuttgart. Škabrada, J. 1999: Lidové stavby. Architektura českého venkova. Argo (místo vydání neuvedeno). Škabrada, J. 2001: Konstrukce historických staveb. Praha. Truneček, J. a kol. 1988: Základy stavitelství. Praha. Vařeka, J. Frolec, V. 1983: Lidová architektura. (Encyklopedie.) Praha. (doplněné druhé vydání 2007) Zürn, H. 1965: Das jungsteinzeitliche Dorf Ehrenstein (Kreis Ulm). Ausgrabungen Tl. I.: Die Baugeschichte. (Veröffentlichungen des Staatlichen Amtes für Denkmalpflege Stuttgart, Reihe A Vor- und Frühgeschichte, Ht. 10/I.) Stuttgart.