Jedním z cílů programu Evropa pro občany je vytvářet příležitosti k širší debatě o evropských dějinách, nikoli jen z pohledu jednotlivých států 1.

Transkript

1 Priority programu na rok 2016 Priority Žadatelé se vyzývají k tomu, aby vytvářeli projekty v souladu s obecnými a specifickými cíli programu Evropa pro občany a zaměřili se při tom na specifické priority, které vymezila Evropská komise po konzultaci s účastníky programu zastoupenými ve skupině pro občanský dialog a s programovým výborem. Doposud se uvedené priority měnily každý rok. Počínaje rokem 2016 budou víceleté a budou se vztahovat na celé zbývající období programu ( ), aby žadatelé měli více času k naplánování a přípravě svých projektů. Tím není dotčena možnost Evropské komise v případě potřeby přezkoumat, upravit anebo změnit seznam priorit, a to kdykoli po konzultaci s účastníky programu zastoupenými ve skupině pro občanský dialog a s programovým výborem. Priority na období byly koncipovány tak, aby podněcovaly debaty o datech evropského významu a tématech, která jsou v současnosti velmi důležitá (pro oddíl Evropské historické povědomí ) nebo která jsou zakotvena v sociální, ekonomické a politické realitě Evropské unie (pro oddíl Demokratická angažovanost a aktivní občanství ). Občané jsou vyzýváni k tomu, aby se do těchto úvah a debat zapojili prostřednictvím projektů zohledňujících všeobecné aspekty programu (rovný přístup, nadnárodní a místní rozměr, mezikulturní dialog a podpora dobrovolnictví) nebo svým aktivním působením v organizacích, které se programu Evropa pro občany účastní. Je třeba rozlišit: - specifické priority pro oddíl Evropské historické povědomí (oddíl 1) a - specifické priority pro oddíl Demokratická angažovanost a aktivní občanství (oddíl 2). 1. Specifické priority pro oddíl Evropské historické povědomí (oddíl 1) 1.1. Připomínání významných historických milníků v nedávných evropských dějinách Jedním z cílů programu Evropa pro občany je vytvářet příležitosti k širší debatě o evropských dějinách, nikoli jen z pohledu jednotlivých států 1. Prostřednictvím tohoto oddílu 1 (Evropské historické povědomí) program usiluje o posilování společné kultury historického povědomí a vzájemného porozumění mezi občany různých členských států EU, a to zejména podporováním projektů, které se zamýšlejí nad významnými historickými milníky v Evropě 20. století a jejich významem/důsledky pro současnou Evropu. V období budou způsobilá témata projektů zahrnovat tyto připomínané události (v závislosti na roku podání žádosti): Rok podání žádosti 2016 Způsobilé připomínané události 1936 začátek španělské občanské války 1956 politická a sociální mobilizace ve střední Evropě 1 NAŘÍZENÍ RADY (EU) č. 390/2014 ze dne 14. dubna 2014, kterým se zavádí program Evropa pro občany na období (Úř. věst. L 115, , s. 3).

2 začátek války v bývalé Jugoslávii 1951 přijetí Úmluvy OSN o právním postavení uprchlíků v souvislosti s uprchlickou situací po druhé světové válce v Evropě 1917 sociální a politické revoluce, pády říší a jejich dopad na evropskou politickou a historickou situaci 1957 Římská smlouva a vznik Evropského hospodářského společenství 1918 konec první světové války vznik národních států a neúspěch snahy o evropskou spolupráci a mírové soužití 1938/1939 začátek druhé světové války 1948 začátek studené války 1948 Haagský kongres a integrace Evropy 1968 protesty a hnutí za občanská práva, invaze do Československa, studentské protesty a antisemitská kampaň v Polsku 1979 volby do Evropského parlamentu též 40 let od první přímé volby poslanců do Evropského parlamentu v roce demokratické revoluce ve střední a východní Evropě a pád Berlínské zdi let od rozšíření EU o střední a východní Evropu 1950 prohlášení Roberta Schumana 1990 znovusjednocení Německa 2000 vyhlášení Listiny základních práv EU 1.2. Občanská společnost a účast občanů v totalitních režimech Za totalitních režimů byly demokratické pojmy, jako je občanská společnost, sociální hnutí, angažovanost, zapojení, ústava, svoboda a demokracie, zcela zbaveny své podstaty. Například lidová demokracie nebyla ani lidová ani demokracie. Političtí vůdci byli voleni s plebiscitními výsledky (získávali více než 80 % hlasů) a neměli žádnou skutečnou opozici. Politické demonstrace, volební kampaně, veřejná shromáždění a debaty byly jen parodií na demokratické rituály. Jejich účelem bylo legitimizovat vládnoucí moc a nebyly většinou ani spontánní, natož autentické, ale uskutečňovaly se pouze z donucení. Používaly se jako nástroj k šikování a ovládání lidí a k podpoře diskrečních politických směrů. Jeden k nejvýznačnějších projevů demokratické angažovanosti, a sice členství v politické straně, byl také zbaven svého původního účelu (tj. účastnit se veřejného života a ovlivňovat jej). Zpravidla sloužil k prokazování loajality vůči monolitické straně a souhlasu s oficiální pravdou a používal se zejména k získání přístupu k určitým pozicím či službám. Veřejné informace byly též monopolizovány a zkreslovány úřady bez jakékoli nezávislé protiváhy. Naproti tomu autentická sociální hnutí vycházející z občanské společnosti byla často terčem ostrakizace, výhrůžek a represe, protože je totalitní moc považovala za neloajální, zrádná či společensky nebezpečná. Tato hnutí se musela skrývat, klást odpor nebo se podvolit. Jakýkoli jiný veřejně vyjadřovaný názor byl považován za disent. Svoboda slova byla zakázána. Politická rozhodnutí musela být uplatňována bez jakékoli vážné diskuse nebo úvahy. Občanská společnost a demokratická hnutí byla jistým způsobem absorbována a zneužívána systémem jedné strany, který je pro totalitní režimy charakteristický.

3 Na základě zkušeností s totalitním režimem se žadatelé zamyslí nad způsoby zneužití a uzurpování demokratických rituálů, zejména prostřednictvím propagandy a oficiálních médií. Zaměří se na rozdíly mezi falešnou a skutečnou demokracií a zdůrazní přínosy aktivní, silné a nezávislé občanské společnosti. Cílem je ukázat, že organizace občanské společnosti představují nepostradatelný spojovací článek mezi občany a úřady a v demokratických režimech mají skutečně významnou úlohu, jelikož oslovují občany a jejich obavy tlumočí politikům. Žadatelé se ve svých projektech také zamyslí nad významem současných demokratických úspěchů, jako jsou právní stát, občanské svobody a občanská práva, a poukáží na křehkost občanských práv (svobody slova, volebního práva...) bez silné protiváhy. Záměrem je též debatovat o konkrétních způsobech a mechanismech k zachování občanských svobod a práv a zajištění občanského dialogu na úrovni EU a členských států Ostrakizace a ztráta občanství v totalitních režimech: poučení pro současnost Totalitní režimy 20. století připravily některé občany v nich žijící o základní práva až do té míry, že je vyloučily ze společnosti, např. Židy v nacistickém režimu, odpůrce režimu za komunismu. Tito občané kvůli svému původu, přesvědčení či názorům postupně ztratili právo debatovat, volit, účastnit se veřejných věcí, pracovat, bydlet, kde chtěli, a volně se pohybovat, jakož i právo na přístup k veřejným statkům. Totalitní režimy používaly ostrakizaci k odstraňování osob, které považovaly za hrozbu, a jako prostředek k posilování své moci nad ostatními obyvateli, které držely ve strachu. Tímto způsobem uvedené režimy ohánějící se zavádějícími ideologiemi a podporované klamavou propagandou, nespravedlivými právními předpisy i represivními strukturami dokázaly skrývat masové vraždění nebo nechat své potenciální odpůrce zmizet. S ohledem na smrtící důsledky minulých procesů ostrakizace je nutné je analyzovat a debatovat o nich a tak získávat informace pro současnost. Žadatelé se ve svých projektech budou zabývat těmito tématy a otázkami: Kdy lze určitou kategorii obyvatel považovat za ostrakizovanou? Jak poznat obětního beránka a jak zpochybnit diskuse vedoucí k jeho izolaci a marginalizaci? Jak můžeme řešit politické projevy, které využívají strachu, předsudků a nenávisti vůči určitým kategoriím obyvatelstva, a vytvářet protiargumentaci? Jak bojovat proti nenávistným výrokům šířeným prostřednictvím sociálních médií a internetu? Jaké existují vzdělávací a právní nástroje na úrovni EU a členských států pro boj proti rasismu a xenofobii (např. antisemitismu, protiromským a protimuslimským náladám atd.) i homofobii a ostrakizaci jiných menšin? 1.4. Přechod k demokracii a přistoupení k Evropské unii Pro mnoho členských států, které v nedávné minulosti přešly k demokracii, hrálo přistoupení k Evropské unii významnou roli při podpoře a konsolidaci demokratizace. Například prostřednictvím systému demokratické podmíněnosti byly státy před přistoupením podněcovány k politickým změnám a strukturálním reformám, posílení správní kapacity a zlepšení ochrany menšin. Projekty financované v rámci programu Evropa pro občany budou analyzovat, jak vyhlídka na přistoupení k EU ovlivnila demokratické normy a praktiky z předchozích diktátorských nebo autoritářských režimů. Zároveň se zamyslí nad úlohou členství v EU v procesu přechodu k demokracii. Projekty se zaměří zejména na historické události, milníky nebo kroky, které

4 tento pomalý proces změn charakterizovaly, a poukáží na to, jakým způsobem přispěly k překonání minulosti, dosažení konečného cíle návratu do Evropy a k budování budoucnosti. Upozorní na klíčové hybné síly tohoto procesu a obtíže, které se při něm vyskytly nebo které přetrvávají, zejména po odstranění předvstupních podmínek a přistoupení k EU. Projekty na základě rekapitulace rozšíření EU, jichž bylo za poslední desetiletí dosaženo, a jejich výsledků z hlediska demokratizace, zahájí diskusi o tom, zda je další rozšiřování Unie žádoucí, nebo o jiných druzích partnerství se zeměmi sousedícími s EU. 2. Specifické priority pro oddíl Demokratická angažovanost a aktivní občanství (oddíl 2) 2.1. Pochopení euroskepticismu a diskuse o něm Euroskepticismus se v členských státech rozšířil natolik, že dochází k přepisování politických map a narušování tradičního politického rozdělení. Samotný pojem označuje velice rozmanité formy postojů vůči evropské integraci, od pouhého kritizování současných způsobů integrace (eurokriticismus) po naprostý nesouhlas s Evropskou unií jako takovou (eurofobie). Vzhledem k rostoucímu vlivu euroskepticismu na politické programy členských států a Evropského parlamentu a jeho širšímu rozšíření v řadách určitých voličů se tento pojem stal skutečností, kterou je třeba dále zkoumat, diskutovat o ní a pochopit ji. Jelikož navrhuje alternativu k ještě užšímu svazku v rámci EU, zpochybňuje to, jak je evropská integrace zamýšlena, vedena a prováděna od samého začátku. EU jakožto opravdu demokratický veřejný prostor by měla tuto politickou skutečnost bez předsudků zvážit a vyzvat občany EU, kteří nejsou zcela přesvědčeni o přednostech Unie nebo jsou zklamáni výsledky / současným směrováním Unie, aby se o svůj názor podělili. V této souvislosti se žadatelé podněcují k tomu, aby navrhli projekty, které se budou zabývat pochopením euroskepticismu a posílí debaty o jeho důsledcích pro budoucnost Evropské unie. Zároveň se vyzývají, aby vysvětlili přínosy politik EU, uvedli obtíže, s nimiž se EU potýká, a náročné úkoly, které ji čekají, a poukázali na úspěchy EU a cenu, kterou bychom zaplatili v případě rozpadu Evropy. Takové debaty se mohou věnovat těmto tématům a otázkám: Jak lze definovat euroskepticismus? Jedná se o nový politický fenomén, který zhoršila finanční krize, nebo starší trend? Proč se rozvíjí? Jaká jsou synonyma euroskepticismu? Zpochybňuje euroskepticismus evropskou integraci jako takovou nebo jen způsoby, jakými se v současné době provádí? Představuje přetrvávající, rostoucí a nevratnou rozluku mezi občany a EU? Jak euroskepticismus ovlivňuje podmínky pro účast občanů a demokratickou angažovanost na úrovni EU a členských států? Tvoří euroskeptici homogenní skupinu nebo existují různé typy euroskeptiků? Jak šíří své názory? Jaké faktory vedou k silné podpoře evropské integrace či opozici vůči ní (společenské postavení, postoj vůči globalizaci, ekonomický zájem, pocit sounáležitosti, hodnoty, dopad na politické kultury, závislost na sociálním zabezpečení...)? Může EU tyto faktory ovlivnit? Do jaké míry by se hlavní obavy euroskeptických občanů EU měly řešit a zohledňovat v politikách EU? V jakém ohledu by to mohlo pomoci EU více se přiblížit svým občanům? Jaká jsou nebezpečí euroskepticismu pro evropskou integraci a budoucnost Evropy? Jak kritiku vůči EU využít jako pozitivní hybnou sílu pro evropskou integraci z dlouhodobého hlediska?

5 2.2. Solidarita v období krize Pod pojmem solidarita se obvykle rozumí vzájemná podpora ve skupině sdílející společný zájem nebo hodnoty. Úzce souvisí s pojmem štědrost, ale také s pojmem reciprocita a odpovědnost. Co solidarita znamená pro politický subjekt tvořený různými národy státy, jako je Evropská unie, zejména v období krize? Jaká jsou právní, politická, ekonomická a etická omezení evropské solidarity? V souvislosti s jinými politickými oblastmi, jako je například migrace, se také stále častěji objevuje otázka solidarity versus odpovědnosti. Z dlouhodobého hlediska by otázka solidarity mohla ohrozit vnitřní soudržnost EU, a proto vyžaduje důkladnou diskusi. Žadatelé ve svých projektech poukáží na stávající mechanismy solidarity v EU a posoudí je. Zamyslí se nad politickými oblastmi, kde by tyto společné mechanismy mohly být užitečné a kde by se mohly rozvíjet. Rovněž zohlední další možné kanály evropské solidarity, jako jsou dobrovolnictví, dary, nadace, organizace občanské společnosti, charity, skupinové financování atd. Uvedené projekty občanům poskytnou příležitost lépe pochopit přidanou hodnotu opatření EU v období krize, kdy vnitrostátní reakce nedostačují, a diskutovat o ní a zároveň upozorní na protiklady/omezení takových mechanismů solidarity z hlediska odpovědnosti a finančních nákladů. Přispějí k překonání vnitrostátních pohledů na krizi posilováním vzájemného porozumění dané situaci a vytvářením fór, v rámci kterých lze konstruktivně diskutovat o společných řešeních Boj proti stigmatizaci imigrantů a vytváření protiargumentace s cílem posilovat mezikulturní dialog a vzájemné porozumění V současných politických projevech stigmatizaci pravidelně používají extrémistická nebo populistická hnutí proti jiným, vetřelcům, imigrantům nebo menšinám. Na základě vysoké míry nezaměstnanosti a sociální nejistoty voličů i strachu z globalizace a terorismu jsou imigranti činěni odpovědnými za všechny problémy nebo prezentováni jako možná hrozba pro zachování životní úrovně, sociální soudržnosti a vnitřní bezpečnosti členských států. K jejich stigmatizaci dochází prostřednictvím politické propagandy, nenávistných výroků a dobrovolně klamavé rétoriky, které vedle sebe kladou oddělené pojmy (krizi a migraci; terorismus a migraci) s cílem sjednotit vnitrostátní společenství proti určeným obětním beránkům. Takové politické projevy zhoršují xenofobii, nesnášenlivost a diskriminaci a ohrožují soudržnost evropské společnosti. Mohou vést k omezování základních práv menšin, vytváření nových překážek, ohrožování integrace a vzájemného porozumění a přijímání právních předpisů, které jsou v rozporu se základními hodnotami, na nichž je Evropská unie založena. Zároveň by mohly posilovat další marginalizaci nejzranitelnějších nebo nejvíce vyloučených osob v evropské společnosti (diskriminované a znevýhodněné skupiny, které často zahrnují mládež a osoby, které nepocházejí z EU) a v některých situacích i podněcovat radikalizované chování. V této souvislosti bude program Evropa pro občany financovat projekty podporující mezikulturní dialog a vzájemné porozumění prostřednictvím účasti občanů členských států

6 a případně státních příslušníků třetích zemí, kteří v EU legálně pobývají. Tyto projekty pomohou překonat stereotypy o imigrantech prostřednictvím analyzování minulých a současných procesů stigmatizace. Zároveň podpoří toleranci, respektování společných hodnot a prostřednictvím protiargumentace přesnější vnímání státních příslušníků třetích zemí občany EU. Integrace je obousměrný proces, a proto je třeba se zamyslet také nad tím, jak podporovat účast státních příslušníků třetích zemí, kteří v EU legálně pobývají Debata o budoucnosti Evropy Vzhledem ke skutečnosti, že občané nemusí současnou Evropskou unii nutně považovat za prostředek k pozitivní změně, měli bychom se jich ptát, jakou Evropu chtějí. Evropa potřebuje dlouhodobou vizi a novou rétoriku, které by více zapojovaly zejména mladší generaci, hleděly více do budoucnosti a byly pozitivnější. Tato debata by samozřejmě měla vycházet z poučení z minulosti a zejména z konkrétních úspěchů Evropské unie. Měla by ovšem nabízet také nová sdělení a diskutovat o možných opatřeních, která by Evropská unie měla přijmout jak v rámci EU, aby posílila svoji sociální, ekonomickou a politickou soudržnost, tak na mezinárodní úrovni, aby zachovala svoji vedoucí úlohu v čím dál globalizovanějším světě čelícímu globálním problémům. Ve svém sdělení podávajícím zprávu o volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 Komise zdůraznila, že s ohledem na volby v roce 2019 je důležité určit, jak dále posílit evropský rozměr a demokratickou legitimitu rozhodovacího procesu EU, dále zkoumat důvody dlouhodobě nízké volební účasti v některých členských státech a snažit se tento problém řešit. Z toho vyplývá, že je třeba určit další způsoby, jak usilovat o větší účast v příštích volbách, zejména včasnou podporou pro vnitrostátní, regionální a místní informační kampaně. 2. V této souvislosti bychom se měli též tázat občanů na konkrétní způsoby, jak vytvořit demokratičtější Unii, a debatovat s nimi o tom, aby se do evropského projektu znovu zapojili. Kromě účasti ve volbách a dalších cest zastupitelské demokracie by pozornost měla být věnována zejména nástrojům aktivního občanství (jako je evropská občanská iniciativa) i inovativním kanálům elektronické účasti, jako jsou sociální média a informační a komunikační technologie. Vyzýváme občany, aby se do této diskuse zapojili prostřednictvím projektů nebo vlastní angažovanosti v organizacích účastnících se programu Evropa pro občany. Debata by se neměla omezovat na ty, kteří myšlenku Evropské unie již podporují, ale měla by oslovit také občany, kteří Evropskou unii a její úspěchy odmítají nebo zpochybňují nebo kterým je Evropská unie lhostejná. 2 s. 17.