- jsou zdrojem dřeva, - jsou to víceleté rostliny, patřící do rostlinné říše, množství dřeva je nižší než jeho

Transkript

1 Dřevo je přírodní organický buněčný materiál. Dřevo, dřevěné výrobky a konstrukce Je kompozitem vytvořeným z chemického komplexu Ing. Věra Heřmánková, Ph.D. celulózy, hemicelulózy, ligninu a extraktivních látek. 1 2 ZDROJ DŘEVA - LES Dřevo je vysoce anizotropní vzhledem k podlouhlému tvaru buněk dřeva a orientované stavbě stěn buněk. Anizotropie dále vyplývá Zdrojem dřeva jsou převážně dřeviny rostoucí na lesní půdě. z rozdílných velikostí buněk v průběhu růstového období Zhruba 25% zemského povrchu tvoří lesy. (jarní a letní část letokruhů) a částečně z převládajícího V České republice je podíl lesní půdy necelých 34% směru určitých typů buněk (např. dřeňových paprsků). celkové rozlohy. 3 4 TĚŽBA DŘEVA DŘEVINY Velmi často je prezentováno, že těžba dřeva ničí a likviduje životní prostředí, přitom roční vytěžené - jsou zdrojem dřeva, - jsou to víceleté rostliny, patřící do rostlinné říše, množství dřeva je nižší než jeho - rostou ve formě stromů roční přírůstek. (mají kmen, který se ve Celkový roční přírůst dřevní hmoty v ČR je cca 18 mil. m3 a ročně se vytěží kolem 15 mil. m3 dřeva. 5 vrcholu rozvětvuje), keřů (rozvětvují se již od země, pro dřevozpracující průmysl nemají význam) a polokeřů (např. Borůvka a Brusinka). 6 1

2 VEGETATIVNÍ ORGÁNY DŘEVIN - Koruna - Kůra (borka + lýko) STAVBA KMENE - Kmen - Kambium - Kořeny - Dřevo běl a jádro nebo vyzrálé dřevo 7 - Dřeň 8 KŮRA - vnější povrchové vrstvy kmene, které obklopují kambium - podle vzhledu povrchu jsou kůry hladké, brázdité, šupinovité a bradavičnaté - v závislosti na druhu a stáří stromu představuje kůra 6 25 % stromu KAMBIUM - buněčné pletivo - nachází se mezi vnitřní kůrou a dřevem - zajišťuje růst kmene - na jednu stranu vytváří lýko, na druhou stranu dřevo - okem je kambium neviditelné (tloušťka µm) 9 10 DŘEVO hlavní část kmene, nachází se mezi dření a kůrou, spolu se dření tvoří 70 až 93 % objemu stromu 11 BAREVNÉ ZÓNY DŘEVA Běl, vnější část dřeva, slouží k vedení mízy, vody ve stromu a ukládání živin. U jednotlivých druhů dřevin se rozsah běle může lišit. Jádro je vnitřní část dřeva, nejstarší část kmene. Vzniká stárnutím buněk a ucpáním vodivých elementů. Má větší hustotu a je trvanlivější než bělové dřevo. Vyzrálé dřevo má stejnou strukturu jako dřevo jádrové. Na čerstvě skáceném stromu je běl tmavší než vyzrálé dřevo, po sušení se barevně neliší. 12 2

3 ROZDĚLENÍ DŘEVIN DŘEŇ Podle výskytu jádra, běle a vyzrálého dřeva: dřeviny s jádrovým dřevem zřetelné bělové a jádrové dřevo, dřeviny s bělovým dřevem mají pouze bělové dřevo, dřeviny s vyzrálým dřevem po vyschnutí žádný barevný rozdíl mezi bělí a vyzrálým dřevem, dřeviny s jádrovým a vyzrálým dřevem mají jádrové, vyzrálé a bělové dřevo nachází se uprostřed kmene - je to měkké, řídké pletivo (šířka cca 2-5 mm) - v začátcích života stromu se podílí na transportu vody - má nízké mechanické vlastnosti, při vysychání vznikají směrem od dřeně nežádoucí středové, tzv. dřeňové trhliny 14 ZÁKLADNÍ ŘEZY DŘEVEM Dřevo je organický, nehomogenní, anizotropní a hygroskopický materiál. Abychom mohli dřevo lépe chránit před poškozením je třeba vyjít ze znalostí o stavbě dřeva. Dřevo má válcově-kuželovitou stavbu, která se zkoumá ve třech základních řezech a směrech. Rozeznáváme příčný, radiální a tangenciální řez. Na těchto řezech se popisuje struktura dřeva PŘÍČNÝ (TRANSVERSÁLNÍ) ŘEZ - P RADIÁLNÍ (STŘEDOVÝ) ŘEZ - R Řez vedený v rovině kolmé k ose kmene a je Řez vedený v rovině rovnoběžné s osou kmene a charakteristický procházející středem kmene (dření) soustředným Letokruhy mají tvar svislých pásů. uspořádáním letokruhů

4 TANGENCIÁLNÍ (FLÁDROVÝ) ŘEZ - T Řez vedený v rovině rovnoběžné s osou kmene a neprocházející středem kmene Letokruhy vytvářejí parabolické útvary (fládry) STAVBA DŘEVA Stavbu dřeva rozlišujeme dle měřítka zkoumání na: - makroskopickou vše, co lze pozorovat pouhým okem - mikroskopickou úroveň buněk (nutný mikroskop), - submikroskopickou odlišnosti v konkrétní stavbě buněčné stěny MAKROSKOPICKÁ STAVBA DŘEVA MAKROSKOPICKÉ ZNAKY DŘEVA Makroskopická stavba neboli struktura dřeva je tvořena souborem znaků, které vytvářejí na povrchu dřeva charakteristickou kresbu, viditelnou makroskopicky letokruhy - dřeňové paprsky - dřeňové skvrny - cévy - pryskyřičné kanálky - suky - povrchové a vzhledové vlastnosti 22 LETOKRUHY Letokruhem rozumíme tloušťkový (radiální) přírůst dřeva za vegetační období. Letokruhy jsou výsledkem přerušení tloušťkového růstu stromu v Důsledku vegetačního klidu. Letokruhy lze přirovnat k soustavě kuželovitých plášťů postupně na sebe nasedajících. 23 V letokruzích lze u některých dřev rozlišit světlejší část letokruhu (jarní časné dřevo) a tmavší část (letní pozdní dřevo). 24 4

5 Stavba a šířka letokruhu je typická pro jednotlivé druhy dřevin a je ovlivněna polohou ve kmeni a podmínkami stanoviště. Šířka letokruhu má vliv na fyzikálně mechanické vlastnosti dřeva. Počet letokruhů u dřevin mírného pásma nemusí vždy souhlasit s věkem stromu. Za určitých podmínek může totiž dojít k vytvoření dvou přírůstkových vrstev během jednoho roku, nebo se přírůstek vůbec nevytvoří DENDROCHRONOLOGIE Dendrochronologie je metoda datování dřeva založená na měření šířek letokruhů. Umožňuje datovat dřeva z archeologických výzkumů, dřevěné prvky historických staveb především krovy, stejně jako nábytek, dřevěné sochy nebo staré obrazy. 27 Vzorek dřeva je změřen na speciálním měřicím stole, odkud je informace přenášena do počítače. Zde se pak zobrazí ve formě křivky, která je pomocí datovacího programu porovnávána se standardní křivkou pro danou dřevinu. 28 Dendrochronologicky lze zjistit přesný rok, ve kterém se jednotlivé letokruhy na vzorku vytvořily. DŘEŇOVÉ PAPRSKY Různě mohutná seskupení parenchymatických buněk, která jsou orientována kolmo na osu kmene

6 CÉVY (TRACHEJE) Vodivé elementy dřeva listnáčů. Jedná se o různě dlouhé kapiláry orientované ve směru osy kmene. PRYSKYŘIČNÉ KANÁLKY Tvořeny buňkami, které tvoří a vylučují pryskyřici. Jsou charakteristické pro jehličnaté dřeviny. U našich listnatých dřev se nevyskytují. Dle orientace v kmeni rozlišujeme vertikální a horizontální pryskyřičné kanálky Pásy tzv. hojivého parenchymu, které vznikly v důsledku poškození kambia. Typický je výskyt u dřev listnatých dřevin. DŘEŇOVÉ SKVRNY SUKY Jsou základy živých nebo pozůstatky odumřelých větví. Suky jsou považovány za vadu dřeva. Slouží jako pomocný diagnostický znak pro určování dřeva jehličnanů barva (jádro a běl) - lesk - zvláštnosti textury dřeva (očka, svalovitost, kořenice, lískovcové dřevo, reakční dřevo) - vůně POVRCHOVÉ A VZHLEDOVÉ VLASTNOSTI BARVA DŘEVA Barevná odlišnost existuje mezi jednotlivými dřevinnými druhy, mezi zónou jádra a běli, mezi jarním a letním dřevem v letokruhu. Barva dřeva je významným, ale značně proměnlivým diagnostickým znakem

7 LESK DŘEVA TEXTURA DŘEVA Lesk dřeva je schopnost směrově odrážet světelné paprsky od hladkého opracovaného povrchu dřeva. Tuto schopnost mají zejména dřeňové paprsky. Lesk je nejvýraznější na radiálním řezu, kde dřeňové paprsky tvoří lesklé plošky. 37 Textura dřeva vzniká kombinací a výrazností makroskopických znaků (letokruhy, dřeňové paprsky...) na povrchu opracovaného dřeva. Textura, stejně jako barva a lesk, určuje dekorační hodnotu dřeva. Texturu mohou zvýraznit některé zvláštnosti struktury dřeva. 38 ZVLÁŠTNOSTI TEXTURY DŘEVA ZVLÁŠTNOSTI TEXTURY DŘEVA Očka, svalovitost Kořenice ZVLÁŠTNOSTI TEXTURY DŘEVA DRUHY DŘEVIN JEHLIČNATÉ DŘEVINY Lískovcové dřevo Jehličnaté dřeviny (nahosemenné) jsou tzv. měkké dřeviny. Rostou 80 až 100 let. Dosahují výšky 25 až 40 m a průměru kmene až 2 m. Ve stavebnictví se nejvíce používají smrk, jedle a borovice, k dekoračním účelům modřín

8 SMRK JEDLE Dřevo smrku je bílé až nahnědlé, Jedle má nažloutle až načervenale bílé s výraznými letokruhy. Jádro není barevně odlišeno. dřevo a její textura je málo dekorativní. Její mýtní věk se pohybuje Smrk je i přes svou měkkost houževnatý, poměrně pevný a pružný. mezi 90 a 130 lety a výtěžnost užitkového dřeva obvykle činí % BOROVICE MODŘÍN Dřevo borovice je měkké, bělová část je bílá až k okru, jádro oranžově hnědé. Letokruhy jsou výrazné. Modřínové dřevo je tvrdší než smrkové a borové a je pevné a trvanlivé. Největší nevýhodou při obrábění a broušení je silné zanášení nástrojů Bělová vrstva je žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé, na vzduchu pryskyřicí. tmavne. Má hustou 45 texturu a mnoho dekorativních drobných suků. DRUHY DŘEVIN LISTNATÉ DŘEVINY DUB 46 Listnaté dřeviny (krytosemenné) se dělí na měkké bělové (lípa, osika ), měkké jádrové (topol, vrba ), tvrdé bělové (buk, habr ) a tvrdé jádrové (dub, jasan ). Dubové dřevo je jedno z nejžádanějších. Má úzkou světlehnědou běl a široké hnědé Rostou 120 až 150 let. jádro. Dosahují výšky 20 až 25 m a průměru až 1,5 m (dub i více). Jeho Ve stavebnictví se nejvíce používá dřevo dubové a bukové. tvrdost, pevnost a trvanlivost. Z našich dřev nejlépe odolává povětrnostním podmínkám základními vlastnostmi jsou 8

9 BUK Bukové dřevo je tvrdé, málo pružné, poměrně pevné. Barvu má světle hnědou až narůžovělou, pařením získá tmavší, charakteristickou barvu. Je stejnorodé a husté. Trvanlivostí nevyniká, ale velmi dobře se obrábí, moří a lepí. VLASTNOSTI DŘEVA Dřevo je výrazně anizotropní materiál, což znamená, že má v různých směrech odlišné vlastnosti Základní anatomické směry ve dřevě jsou: - axiální směr, který je rovnoběžný s podélnou osou kmene, - radiální směr, který je vedený ve směru dřeňových paprsků a je kolmý na plochu AS tangenciálního řezu, - tangenciální směr, který má směr RS TS FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI DŘEVA Voda ve dřevě Dřevo je ve vztahu k okolnímu prostředí hygroskopickým materiálem schopným přijímat nebo odevzdávat vodu, a má schopnost měnit svoji vlhkost podle vlhkosti okolního prostředí. tečny k letokruhům a je kolmý na plochu radiálního řezu FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI DŘEVA Voda ve dřevě Ve většině případů voda ve dřevě ovlivňuje i vlastnosti dřeva a způsobuje často jejich zhoršení. Se změnou obsahu vody ve dřevě jsou spojeny změny fyzikálních a mechanických vlastností, odolnosti proti houbám a napadení hmyzem a další procesy. Vlhkost dřeva Vyjadřuje se podílem hmotnosti vody k hmotnosti dřeva v absolutně suchém stavu. Vlhkost se nejčastěji vyjadřuje v procentech

10 Bobtnání dřeva Bobtnáním nazýváme schopnost dřeva zvětšovat svoje lineární rozměry, plochu, nebo objem při přijímání vody. Bobtnání se vyjadřuje podílem změny rozměru k původní hodnotě a uvádí se nejčastěji v procentech. Bobtnání podél vláken nepřesahuje 1%, v radiální směru je 3-6% a v tangenciálním směru je 6-12% Sesýchání dřeva Sesýcháním nazýváme proces, při kterém se zmenšují lineární rozměry, plocha nebo objem tělesa v důsledku ztráty vody vázané. Na základě hodnot sesýchání rozdělujeme dřeva na: - málo sesýchavá - tis, olše, vrba, topol,... - středně sesýchavá - borovice, smrk, jedle, dub,... - hodně sesýchavá - modřín, bříza, buk,... Borcení dřeva Při sesýchání nebo bobtnání dřeva dochází ke změnám tvaru výřezu - borcení dřeva. Příčné borcení je vyvoláno rozdílným radiálním a tangenciálním sesýcháním uvažovaného výřezu Podélné borcení vzniká nerovnoměrným podélným sesýcháním dřeva, které způsobí prohnutí nebo stočení řeziva. Hustota dřeva Hustota dřeva je charakterizována podílem hmotnosti a objemu dřeva při určité vlhkosti. Hustota dřeva se zvyšuje s vlhkostí, ale hmotnost a objem dřeva nerostou stejným způsobem

11 Pro charakteristiku hustoty dřeva používáme nejčastěji následující vlhkostní stavy: - hustota dřeva v suchém stavu (w = 0%) - hustota dřeva vlhkého (w > 0%) - hustota dřeva při vlhkosti 12% Za nejlehčí dřevo se pokládá balza s hustotou v suchém stavu 130 kg.m -3, za nejtěžší dřevo guajaku 1360 kg.m Hustota dřeva domácích dřevin: - Dřeva s nízkou hustotou ρ 12 < 540 kg.m -3 borovice, smrk, jedle, topol, lípa, vrba, olše,... - Dřeva se střední hustotou ρ 12 = kg.m -3 modřín, tis, bříza, buk, dub, ořešák, jilm, jasan, třešeň... - Dřeva s vysokou hustotou ρ 12 > 750 kg.m -3 habr, zimostráz, dřín, moruše, akát Teplotní roztažnost Hořlavost dřeva Je charakterizována koeficientem teplotní roztažnosti. Poměry koeficientu v jednotlivých směrech jsou podobné jako u bobtnání či sesýchání, ale hodnoty jsou výrazně menší. S ohledem na takto nízké hodnoty můžeme rozměrové změny dřeva vlivem teploty ve srovnání s vlhkostními zanedbat. Spočívá v určení faktorů a podmínek, které průběh hoření ovlivňují. Samotná hořlavost není fyzikální veličinou ale veličinou popisnou, která vyjadřuje chování dřeva při působení vyšších teplot Doba od zahájení působení zvýšené teploty a dodávky kyslíku po samovznícení vyvíjejících se plynů ze dřeva (zápalnost dřeva) se vyjadřuje časem vzplanutí. S rostoucí hustotu a vlhkostí dřeva roste, se zvyšujícím se obsahem doprovodných látek tuků a pryskyřic klesá. Čas vzplanutí dřeva (s) v závislosti na teplotě Dřevo 200 C 250 C 300 C 350 C 400 C smrk 19,6 5,3 2,1 1 0,3 borovice 11,8 6 2,3 1,4 0,5 lípa 14,5 6 1,6 1,2 0,3 dub 13,3 4,7 1,6 1,2 0,5 65 Akustické vlastnosti dřeva Dřevo je materiálem s velmi dobrými akustickými vlastnostmi, které ho předurčují ke zlepšení akustických vlastností společenských místností a koncertních síní

12 MECHANICKÉ VLASTNOSTI DŘEVA Modul pružnosti dřeva v tahu a tlaku 67 Průměrná hodnota modulu ve směru vláken se pro domácí dřeviny udává v rozpětí MPa při w = 12%. Napříč vláken je tato hodnota až 25x menší, přičemž v radiálním směru je o 20-50% vyšší než ve směru tangenciálním. Vzájemný poměr mezi jednotlivými směry lze stanovit E L :E R :E T» 20:2:1 68 Moduly pružnosti a smykové moduly vybraných dřevin v hlavních směrech pružné symetrie (w = 11-12%) Modul pružnosti (MPa) v tlaku a tahu v ohybu ve smyku Dřevina E L E R E T E oh G LR G LT G RT smrk jasan topol Pevnost dřeva v tlaku / tahu S ohledem na směr působící síly k orientaci vláken a letokruhům dřeva rozlišujeme: 1. pevnost v tlaku ve směru vláken 2. pevnost v tlaku napříč vláken - ve směru radiálním - ve směru tangenciálním Pevnost dřeva v tlaku ve směru vláken je velmi důležitou vlastností dřeva. Působením tlaku na těleso podél vláken dojde k deformaci, projevující se zkrácením délky tělesa. Charakter deformace závisí na jakosti a stavbě dřeva. Pevnost dřeva v tlaku druh dřeva s p (MPa) w = 12% w 30% modřín 64,5 25,5 borovice 48,5 21 smrk 44,4 19,5 habr 60 26,5 akát 75,5 41,5 buk 55,5 26 dub 57,5 30,4 topol Pevnost dřeva v tlaku Při působení tlaku napříč vláken nedochází k celkovému porušení tělesa, ale dochází k postupné deformaci a zhušťování dřevní struktury v celém objemu. Proto se pevnost určuje z meze úměrnosti na základě stanovených kritérií. Takto stanovená mez úměrnosti se označuje jako konvenční mez pevnosti

13 konvenční mez pevnosti (MPa) v tlaku napříč vláken ve směru druh dřeva radiálním při vlhkosti tangenciálním při vlhkosti 12% > 30 % 12% > 30 % modřín 4,5 2,7 6,1 2,5 borovice 5,2 3,1 7,6 3,1 smrk 3,4 2,3 4 2 dub 11 6,5 8,5 5,1 jilm 5,8 3,5 4,8 2,9 buk 12,9 7,3 8,5 5,3 habr 14 7,9 8,5 5,2 Pracovní diagram dřeva namáhaného ve směru vláken (plná čára) a napříč vláken (čárkovaná čára) Pevnost dřeva v tahu ve směru vláken je v porovnání s ostatními vlastními pevnostmi největší. Porušení tělesa při namáhání v tahu se projevuje roztrhnutím buněk dřeva ve střední části tělesa. Pevnost dřeva v tahu druh dřeva mez pevnosti v tahu ve směru vláken (MPa) w = 12% w 30% modřín borovice smrk jedle dub jasan buk bříza Pevnost dřeva v tahu Dřevo zatěžované na tahu napříč vláken vykazuje jednu z nejmenších pevností vůbec, proto bychom se při použití dřeva na nosné konstrukce měli tomuto způsobu zatížení vyhnout. mez pevnosti (MPa) v tahu napříč vláken ve směru druh dřeva radiálním při vlhkosti tangenciálním při vlhkosti 12% 12% smrk dub buk habr Pevnost dřeva v ohybu Zpravidla se sleduje a používá pevnost dřeva v ohybu napříč vláken. Zkušební tělesa zkouší tak, aby zatížení působilo v tangenciálním směru (tangenciální ohyb). Rozdíly mezi pevností dřeva v ohybu v radiálním a tangenciálním směru jsou jen u dřeva jehličnatých dřevin (v tangenciálním směru o 10-12% větší než v radiálním). U listnatých dřevin jsou hodnoty meze pevnosti dřeva při statickém ohybu v obou směrech prakticky stejné (rozdíly max. 2-4%). 77 Pevnost dřeva v ohybu v tangenciálním směru druh dřeva mez pevnosti v ohybu při vlhkosti (MPa) w = 12% w 30% modřín borovice smrk jedle dub jasan buk bříza

14 Pevnost v ohybu, kdy vlákna probíhají kolmo na podélnou osu tělesa se prakticky nevyskytuje. Hodnoty meze pevnosti jsou v tomto případě velmi nízké. Faktory ovlivňující pevnost dřeva Se stoupající vlhkostí se pružnostní a pevnostní vlastnosti dřeva snižují. Vliv teploty na mechanické vlastnosti se mění s vlhkostí. Zvyšováním teploty a vlhkosti se pevnost výrazně snižuje, přičemž současné působení obou faktorů snižuje pevnost více, Než působení každého samostatně Mez pevnosti dřeva dubu v tlaku ve směru vláken vyjádřená v % meze pevnosti při 0 C a 0% vlhkosti Teplota Vlhkost dřeva (%) ( C) S rostoucí hustotou se pevnost dřeva zvyšuje

15 Rázová houževnatost dřeva Tvrdost dřeva Dřevo má schopnost absorbovat práci vykonanou rázovým ohybem, tuto vlastnost nazýváme rázovou Tvrdostí charakterizujeme schopnost dřeva klást odpor houževnatostí dřeva. Rázovou houževnatost vyjadřujeme dynamická. proti vnikání jiného tělesa do jeho struktury. Podle druhu zatížení se rozlišuje tvrdost statická a spotřebovanou energií na přeražení dřeva definovaných rozměrů. Na zjištění této vlastnosti používáme např. Charphyho kladivo Zjišťování statické tvrdosti dřeva spočívá v zatlačování ocelové kuličky daného průměru statickým zatížením na plochu dřeva. Naše dřeviny dělíme podle tvrdosti při w = 12 % na dřeva: - měkká - tvrdost 40 MPa a méně: smrk, jedle, borovice, topol, lípa vryp nehtem tvoří zřetelnou rýhu, Dynamická tvrdost je podíl potenciální energie kuličky padající volným pádem ze stanovené výšky ku ploše otlačení, kterou kulička vytvoří. - středně tvrdá - tvrdost MPa: jasan, jilmy, duby, ořech vryp netvoří výraznou rýhu, - dřeva tvrdá - tvrdost nad 80 MPa: habr, akát, tis TŘÍDĚNÍ DŘEVA DLE NOREM Vizuální třídění třeva Dřevo se třídí třemi různými způsoby: Dřevo se třídí jeho vizuálním posuzováním. Jakost dřeva se přitom určuje prostřednictvím vizuálně poznatelných charakteristik dřeva, především suků a šířky letokruhů. - vizuálně, - strojně, - dle tříd pevnosti

16 Pro vizuální třídění dřeva podle pevnosti v současnosti platí česká technická norma ČSN Významné vlivy určující pevnost, jako je například hustota dřeva, mohou být vizuálně vystiženy pouze nedostatečně, například pomocí šířky letokruhů Strojní třídění dřeva Výše uvedené nevýhody vizuálního třídění dřeva podle pevnosti mohou být překonány strojním tříděním. Většina v současné době průmyslově používaných strojů na třídění jsou takzvané ohybové stroje, kterými se určuje průměrný modul pružnosti na krátkém rozpětí. 93 Třídy pevnosti dřeva V Evropské unii byl zaveden jednotný systém tříd pevnosti dřeva (ČSN EN 338) označených podle charakteristické pevnosti v ohybu. Pro zatřídění dřeva do těchto pevnostních tříd byly vypracovány normy ČSN EN 384 a ČSN EN 408, které popisují průkazné zkoušky některých fyzikálně-mechanických vlastností. 94 Charakteristická hodnota mechanických vlastností a hustoty konstrukčního dřeva je hodnota, která odpovídá 5% kvantilu statistického rozdělení příslušného souboru dřeva. 5% kvantil se stanovuje na základním souboru dřeva. Základní soubor dřeva musí být reprezentativní z hlediska původu, rozměrů a jakosti. Počet zkušebních těles nesmí být menší než Referenční vlhkost dřeva odpovídá teplotě 20 C a relativní vlhkosti 65%. Referenční příčné rozměry zkušebních těles při stanovení mechanických vlastností konstrukčního dřeva musí být 150 mm

17 Stanovení pevnosti v ohybu Prostě podepřené zkušební těleso se zatěžuje na ohyb až do porušení, symetricky dvěma břemeny při rozpětí rovnajícím se 18-ti násobku výšky. Tažená strana se vybírá náhodně. Stanovení pevnosti v tlaku rovnoběžně s vlákny Podstatou stanovení pevnosti v tlaku je zjištění maximálního zatížení při zatěžování zkušebního tělesa v tlaku a výpočet tlakového napětí v průřezu při tomto zatížení: JEHLIČNATÉ DŘEVINY C14 C16 C18 C20 C22 C24 C27 C30 C35 C40 C45 C50 LISTNATÉ DŘEVINY D18 D24 D30 D35 D40 D50 D60 D70 TRVANLIVOST DŘEVA PEVNOSTNÍ VLASTNOSTI (v N/mm 2 ) Ohyb fm,k fm,k Tah rovnoběžně ft,0,k= 0, ft,0,k= 0, s vlákny fm,k fm,k Tah kolmo k vláknům ft,90,k = 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 ft,90,k = 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 Tlak rovnoběžně s vlákny fc,0,k = 5 (fm,k) 0, fc,0,k = 5 (fm,k) 0, Tlak kolmo k vláknům fc,90,k = 0,007 ρk 2,0 2,2 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3,1 3,2 fc,90,k = 0,015 ρk 7,5 7,8 8,0 8,1 8,3 9,3 10,5 13,5 Smyk fv,k 3,0 3,2 3,4 3,6 3,8 4,0 4,0 4,0 4,0 4,0 4,0 4,0 fv,k 3,4 4,0 4,0 4,0 4,0 4,0 4,5 5,0 TUHOSTNÍ VLASTNOSTI (v kn/mm 2 ) Průměrná hodnota modulu E 0,mean , , E 0,mean 9, pružnosti rovnoběžně s vlákny 5% kvantil modulu pružnosti E0,05 = 0,67 E 0,mean 4,7 5,4 6,0 6,4 6,7 7,4 7,7 8,0 8,7 9,4 10,1 10,7 E 0,05 = 0,84 E0,mean 8,0 8,4 9,2 10,1 10,9 11,8 14,3 16,8 rovnoběžně s vlákny Průměrná hodnota modulu E 90,mean = E 0,mean / 30 0,23 0,27 0,30 0,32 0,33 0,37 0,38 0,40 0,43 0,47 0,50 0,53 E90,mean = E0,mean / 15 0,63 0,67 0,73 0,80 0,87 0,93 1,13 1,33 pružnosti kolmo k vláknům Průměrná hodnota modulu G mean = E0,mean / 16 0,44 0,50 0,56 0,59 0,63 0,69 0,72 0,75 0,81 0,88 0,94 1,00 G mean = E 0,mean / 16 0,59 0,63 0,69 0,75 0,81 0,88 1,06 1,25 pružnosti ve smyku HUSTOTA (v kg/m 3 ) Hustota ρk ρk Průměrná hodnota hustoty ρmean = 1,2 ρk ρmean = 1,2 ρk POZNÁMKA: Tabelované hodnoty odpovídají dřevu s vlhkostí při teplotě 20 C a relativní vlhkosti 65%. Buňky dřeva se skládají z organických polymerů, které jsou náchylné na poškození abiotickými vlivy (oheň, slunce, voda, kyslík, emise apod.) a biologickými škůdci (bakterie, houby, hmyz, ptáci, savci apod.). Trvanlivost dřeva ovlivňuje mnoho faktorů, a to např. o jaký druh dřeva se jedná, ke je uchováváno a skladováno, k jakému účelu bylo použito, atd Dřevokazné houby (hniloba) Hniloba je závažnou vadou, jejímiž původci jsou houby. Houby napadají a poškozují velmi často už živý strom a tento proces pokračuje ve znehodnocování hotového výrobku. Hniloba se navíc projevuje až ve stadiu, kdy již nebývá možné dřevo zachránit. 101 Nejlepší a nejjednodušší ochranou pro dřevo je vysušení. Hniloba dřevo nenapadne v případě, nepřekročí-li vlhkost dřeva 20%. Nejrozšířenější dřevokazné houby - Dřevomorka domácí - Koniofora sklepní - Trámovka plotní - Pornatka Vaillantova

18 Dřevokazný hmyz Dřevu také škodí dřevokazný hmyz, který v něm vyžírá chodbičky. Podobně jako houby poškozuje hmyz dřevo v živém stromě i dřevo zpracované. 103 Dřevokazný hmyz má podstatně nižší nároky na vlhkost dřeva než dřevokazné houby. Pro napadení dřevokazným hmyzem postačuje vlhkost dřeva %. Dřevokazný hmyz - Kůrovci - Pilořitky - Hrbohlavci - Červotoči - Tesaříci - krovový, fialový, obrovský, skladištní, smrkový 104 DŘEVĚNÉ VÝROBKY DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE Ve stavebnictví se využívají tyto dřevařské výrobky: Nejstarší prokazatelné stopy použití dřeva jako stavebního - lesní spotřební sortimenty (surové dříví) materiálu nás vedou do starší - pilařské výrobky (řezivo, přířezy, dýhy) a střední doby kamenné. - zušlechtěné dřevěné materiály (překližky, laťovky) V mladší době kamenné - výrobky z aglomerovaného dřeva, neolitu se začíná masivně - hlavní dřevařské výrobky (stavební dílce, okna) rozvíjet rovněž pravěké 105 stavitelství ze dřeva. 106 DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE Dalším přínosným obdobím pro rozvoj dřevostaveb bylo V českých zemích bylo se antické Řecko a Řím. V Číně a Japonsku se dochovaly používalo v období středověku rozsáhlé mnohapodlažní komplexy zejména sakrálních pro obytné domy roubení. staveb ze dřeva starých tři Němečtí osadníci přicházející do tisíce let. Čech v průběhu 13. století sebou Počínaje 7. stoletím se v Evropě přinesli znalosti o technologii rozvíjela znalost těžkých hrázděné stavby. Oba systémy skeletových a hrázděných staveb. 107 bylo možné kombinovat

19 DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE Poté postupně dřevo pro svoji vyšší cenu a menší Přelom 19. a 20. století náleží dřevěným stavbám v oblasti dostupnost přestává být oblíbeným stavebním materiálem a celodřevěná stavba se vytrácí. Dřevo jako konstrukční výstavních pavilónů a lázeňských staveb. materiál je vytlačováno do oblasti stropních a střešních konstrukcí, kde lze za něj i v průběhu 19. století jen stěží nalézt vhodnou a ekonomicky přijatelnou náhradu DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE Dřevěné stavby získávají počátkem 20. století pověst staveb levnějších s nižší životností. Zejména v období komunismu byla posilována tendence využití dřevěných Stavby ze dřeva mají své dobré i stinné stránky, a tak je nutné při výběru optimální varianty výstavby zvážit všechna kritéria. domů pouze jako rekreačních objektů. V současnosti zaznamenáváme snahu o zvýšení podílu Nezbytná je realizace zkušeným odborníkem, správný návrh, dřevostaveb u nás po vzoru severských a západoevropských států. odpovídající řešení konstrukčních detailů v kontextu 111 celé stavby. 112 DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE Rozdělení dřevěných konstrukcí: - Celodřevěné stavby dřevostavby RD, haly, mosty - Konstrukce zastřešení ( krovy, vazníky ) - Dřevěné konstrukce nebo části konstrukcí ( stropy, podhledy, podlahy, obklady, schodiště, pergoly, okna...)

20 Dotazy? Děkuji za pozornost! Ing. Věra Heřmánková, Ph.D