JPD 3 - CZ / /0003 Vzdělávání pracovníků sociální sféry. Ladislav Průša

Transkript

1 JPD 3 - CZ / /0003 Vzdělávání pracovníků sociální sféry Sociální služby srovnání ČR a EU Ladislav Průša TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A ROZPOČTEM HL. M. PRAHY.

2 Partneři projektu:

3 Sociální služby srovnání ČR a EU květen 2008 Obsah Úvod Postavení sociálních služeb v systému sociální ochrany obyvatelstva Tři pilíře systému sociální ochrany obyvatelstva Několik teoretických poznámek k vymezení sociálních služeb Vývoj sociálních služeb ČR v letech Nové principy a cíle poskytování sociálních služeb Historie přípravy zákona o sociálních službách Vybrané ekonomické charakteristiky poskytování sociálních služeb Charakteristika vybavenosti okresů a krajů vybranými typy sociálních služeb Zákon o sociálních službách Charakteristika stěžejních prvků nového zákona Nová typologie sociálních služeb Příspěvek na péči nový nástroj financování sociálních služeb Dotace státu na financování sociálních služeb Plán rozvoje sociálních služeb Registrace poskytovatelů sociálních služeb Vzdělávání sociálních pracovníků Smlouva o poskytnutí sociální služby První poznatky z aplikace zákona o sociálních službách v praxi Charakteristika výsledků dotačního řízení v r Poznatky ze seminářů a konferencí směřující k novelizaci zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, v platném znění, v zájmu stabilizace systému financování sociálních služeb Některé předpokládané změny v oblasti sociálních služeb Změna struktury klientů domovů pro seniory Důsledky stárnutí populace na potřebu sociálních služeb v dlouhodobém horizontu Sociální služby v evropských zemích Několik poznámek k otázkám komparace systémů poskytování a financování sociálních služeb v evropských státech Vymezení sociálních služeb Vztah státu, regionu a municipalit při zabezpečování sociálních služeb Financování nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby ve vybraných evropských zemích Hlavní vývojové trendy rozvoje sociálních služeb v 90. let v evropských zemích Hlavní principy organizace, financování a poskytování sociálních služeb ve vybraných evropských zemích Organizace, financování a poskytování sociálních služeb v Německu Několik poznámek k systému financování sociálních služeb v Rakousku Organizace, financování a poskytování sociálních služeb ve Velké Británii Závěr Použitá literatura

4 Autor: Doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. Odborný garant: Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. 4

5 Úvod Jedním z inspirativních zdrojů při přípravě jednotlivých reformních kroků v sociální oblasti byly od počátku 90. let minulého století komparativní studie zaměřené na porovnání stěžejních prvků jednotlivých sociálních systémů. Poznatky, získané při řešení těchto studií, přispěly k zodpovězení mnoha otázek v oblasti důchodového pojištění, státní sociální podpory i dávek sociální potřebnosti. Poznatky, týkající se organizace, poskytování i financování sociálních služeb ve vybraných evropských státech však ukazovaly, že v této oblasti v Evropě žádné univerzální řešení neexistuje. Sociální služby nejsou jednotně definovány, jejich organizace i financování v jednotlivých zemích je determinována řadou historických faktorů a státotvorných determinant. Tato skutečnost byla i jedním z aspektů, které komplikovaly zhruba 15 let dosažení konsenzu o hlavních principech nové právní úpravy systému sociálních služeb v naší zemi. Cílem této publikace, která byla zpracována v rámci projektu Vzdělavání pracovníků sociální sféry, je proto pokusit se charakterizovat hlavní principy nové právní úpravy tohoto systému sociální ochrany v naší zemi a porovnat je s prvky a principy, které jsou uplatňovány ve vybraných evropských státech. Celá brožura je rozdělena do čtyř kapitol. Zatímco první tři kapitoly jsou zaměřeny prioritně na charakteristiku systému sociálních služeb v naší zemi, přičemž vybrané trendy a očekávání jsou dokladovány na pozadí některých mezinárodních aspektů, čtvrtá kapitola má opačný charakter prioritně je pozornost věnována charakteristice aktuálních trendů při poskytování a financování sociálních služeb v evropských státech tak, aby si čtenář sám mj. i na základě poznatků uvedených v předchozích kapitolách mohl udělat obrázek o tom, jak se tyto trendy projevují v naší zemi. První kapitola je zaměřena na vymezení postavení systému sociálních služeb v celém systému sociální ochrany obyvatelstva a samotnému teoretickému vymezení sociálních služeb. Druhá kapitola je věnována vývoji sociálních služeb od r V tomto smyslu jsou charakterizovány nové principy, které byly v této oblasti postupně uplatňovány, stručně je zmapována samotná historie přípravy zákona. Pozornost je věnována rozboru vybraných základních makro- i mikro-ekonomických charakteristik souvisejících s poskytováním sociálních služeb, charakterizována je vybavenost jednotlivých krajů a okresů sociálními službami, především službami sociální péče, neboť statistická data o rozsahu služeb sociální prevence nejsou doposud k dispozici. Třetí kapitola je zaměřena na charakteristiku vybraných stěžejních prvků nového zákona o sociálních službách, charakteristice prvních zkušeností a poznatků, vyplývajících z jeho aplikace v praxi a některým očekávaným důsledkům. Z tohoto pohledu je v této kapitole věnována pozornost např. tomu, jak se změní struktura klientů ústavů sociální péče v důsledku změny systému jejich financování a očekávaným důsledkům stárnutí populace na potřebu služeb sociální péče. Naznačena jsou rovněž některá opatření, která by měla přispět ke stabilizaci systému financování sociálních služeb v naší zemi. Poslední kapitola brožury je věnována některým poznámkám k problematice mezinárodní komparace sociálních služeb v evropských zemích a charakteristice některých hlavních vývojových trendů rozvoje sociálních služeb ve vybraných evropských zemích. Budu vděčen všem čtenářům za jejich podněty a připomínky, které mohou přispět k prohloubení poznání v této oblasti. Doc. Ing. Ladislav P r ů š a, CSc. Praha, květen 2008 ladislav.prusa@vupsv.cz 5

6 6

7 1. Postavení sociálních služeb v systému sociální ochrany obyvatelstva 1.1. Tři pilíře systému sociální ochrany obyvatelstva Nedílnou součástí všech v naší zemi od počátku 90. let minulého století byla rozsáhlá so ciální transformace. Systém sociálního zabezpečení, který byl u nás prakticky až do poloviny 90. let minulého století stále v platnosti, byl ve svých základních principech v řadě případů koncipován ve 2. polovině 50. let, tedy v době, kdy existovaly zcela jiné představy o řízení společensko-ekonomických procesů. Po změně společensko-politických poměrů bylo naprosto zřejmé, že tento systém není připraven řešit nové úkoly, které budoucí vývoj před sociální systém klade. Proto byl souběžně se scénářem ekonomické reformy vypracován v r i scénář sociální reformy 1, který nastínil zá kladní kroky transformace v této oblasti. Prioritním úkolem při tom byla konstrukce záchranné sociální sítě, jejímž základním cí lem byla ochrana širokých vrstev obyvatelstva před dopady ekonomické transformace v zájmu zabezpečení její sociální průchodnos ti. V tomto smyslu plnila záchranná sociální síť tři funkce: - měla přispívat k vytváření nových pracovních příležitostí a k urychlenému návratu pracovní síly do ekonomické činnosti, - měla uchovat po nezbytnou dobu (za případné rekvalifikace a při sociálním zajištění) schopnost pracovní síly před jejím novým pracovním uplatněním, - měla poskytnout sociální zajištění starým a invalidním občanům a těm občanům, pro které předchozí aktivní funkce nebyly účinné. 2 K zabezpečení těchto funkcí proto byla koncipována opatření v oblasti: zaměstnanosti (vytvoření úřadů práce, koncipování hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání, realizace ak tivní politiky zaměstnanosti), mzdového vývoje (koncipování minimální mzdy a pravidel pro stanovení tzv. směrného růstu mezd), důchodového zabezpečení (stanovení principů valorizace vyplácených i nově přiznávaných důchodů), ochrany rodin s dětmi (stanovení životního minima, pravidel pro jeho valorizaci a principů pro valorizaci dávek pro rodiny s dětmi), ochrany bydlení, poskytování sociálních služeb. V této oblasti bylo mj. konstatováno, že bude zachována zásada, že ústavní sociální péče na standardní úrovni (např. v domovech důchodců) je v případě nezbytnosti, po vyčerpání možností mimoústavní péče, dostupná finančně všem potřebným občanům, bez ohledu na jejich příjmovou situaci, a že jim po úhradě nákladů za státní ústavní péči zůstane stanovený minimální zůstatek příjmu, který se bude s růstem životních nákladů valorizovat. 3 Současně byly zahájeny práce na tvorbě nových sociálních systémů systému sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci. První komplexní úpravy nových sociálních systémů byly přijaty v závěru 1. poloviny 90. let (zákon o penzijním připojištění, zákon o státní sociální podpoře, zákon o důchodovém pojištění), o pojetí dalších systémů byly vedeny dlouhodobé diskuse, zákony, které tyto systémy upravují, byly přijaty až v r (mj. i zákon o sociálních službách). 1 Viz Scénář sociální reformy, Hospodářské noviny, Viz Záchranná sociální síť a přizpůsobování mzdových a sociálních příjmů vývoji životních nákladů, Hospodářské noviny, Viz Záchranná sociální síť a přizpůsobování mzdových a sociálních příjmů vývoji životních nákladů, Hospodářské noviny,

8 1.2. Několik teoretických poznámek k vymezení sociálních služeb Pojem sociální služby je v odborné literatuře 4 používán ve dvou úrovních: jako forma sociální pomoci poskytované konáním státní, obecní nebo nestátní instituce ve prospěch jiné osoby, jako sociální práce ve prospěch lidí v sociální nouzi. Historicky nejstarší vývojové formy sociálních služeb zahrnovaly útulky pro nemocné a staré občany, pro sirotky a pro chudinu. V moderních státech se vyvinula důležitá dichotomie státních a nestátních služeb, která umožňuje na nestátní bázi pomáhat i lidem, jejichž způsob života je odmítán širokou veřejností (alkoholici, drogově závislí). Tato pomoc není placena přímo všemi daňovými poplatníky, ale stát může smluvně tyto činnosti podporovat z daní nebo poskytnout obcím vlastní prostředky formou výnosů u poplatků a daní k financování těchto služeb. Jaká je role jednotlivých subjektů při poskytování sociálních služeb? Základním posláním fungování státu je vytvářet podmínky pro stabilitu a regulovat sociální klima, tlumit sociální napětí a rozvojem sociálních činností stabilizovat poměry ve společnosti tak, aby se sociální subjekty mohly plně rozvíjet, působit a realizovat vlastními silami svoje cíle. Tyto role se v transformačním procesu promítaly ve vytváření podmínek pro zabezpečení sociální průchodnosti ekonomické reformy, tedy ve vytvoření mechanismů pro absorbci jejich důsledků tak, aby došlo k její akceptaci obyvatelstvem. K zabezpečení tohoto úkolu má stát k dispozici soustavu nástrojů právní, institucionální a finanční povahy. S postupným snižováním aktivit státu se zvyšuje role samosprávných orgánů obcí a krajů v sociální oblasti. Obec je totiž základní občanskou komunitou, která je občanu po rodině nejbližší, a která svými sociálními aktivitami tedy může chránit jeho sociální zájmy. Rizikové sociální jevy jsou a i nadále budou místně velmi výrazně diferencovány, obec a region je místem jejich řešení. Nezvládnutí takových jevů v místě, tj. v obci, může být zdrojem širší společenské destabilizace. Řešení mnoha sociálních problémů spočívá výhradně na obcích, kraj, stát a jejich orgány řešení těchto problémů mohou být pouze nápomocny, skutečné řešení však zabezpečit nemohou. Obec v zájmu občana vstupuje do kontaktu s krajem a státem, postupně vznikají nové vztahy mezi občanem a obcí a krajem, občanem a státem, ale také relativně nový vztah mezi obcí, hledající pomoc pro svého občana, a krajem a státem. Významné místo při poskytování sociálních služeb zaujímají nestátní organizace. Do této skupiny subjektů patří fyzické a právnické osoby podnikatelského nebo nepodnikatelského charakteru (občanská sdružení, humanitární organizace, obecně prospěšné společnosti, hnutí, spolky, nadace, zájmová sdružení, zaměstnavatelé, podnikatelé). Programy, které tyto subjekty organizují, lze rozdělit na programy sociálního a podnikatelského charakteru. Zatímco programy sociálního charakteru zpravidla organizují zaměstnavatelé pro své zaměstnance s cílem posílení jejich motivace a rozvoje jejich potenciálu, programy podnikatelského charakteru jsou určeny pro občany v sociální nouzi. V této souvislosti je nutno podtrhnout, že i při poskytování sociálních služeb lze dosahovat zisku, tedy podnikat. Podnikat totiž znamená organizovat službu, a to je v sociální oblasti vždy přínosné. Sociální podstata těchto činností spočívá v tom, aby byly přístupné i těm, kdo nemá dostatek prostředků k tomu, aby si tyto služby mohl koupit, tedy v zabezpečení jejich úhrady z jiných zdrojů. Občanská sdružení, církevní a zájmové organizace a nadace tyto programy organizují a realizují nikoli s cílem dosažení zisku, ale s cílem pomoci občanům v obtížné sociální situaci, kdy samotný zisk není hlavním cílem jejich aktivity. Na základě charakteristiky úkolů jednotlivých subjektů při poskytování sociálních služeb je možno vymezit následující typy poskytování sociálních služeb: 5 podnikání se ziskem, podnikání bez zisku (jen úhrada nákladů), provozování z vlastních zdrojů (nadace), 4 Podrobněji viz I. Tomeš Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost, SOCIOKLUB, Praha Viz I. Tomeš Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost, SOCIOKLUB, Praha

9 provozování ze státních zdrojů (granty), provozování za stát či obec (smluvní), provozování státem či obcí (služební). Vzájemnou kombinací těchto typů vzniká síť zařízení, umožňující poskytovat sociální služby občanům podle jejich potřeb, osobního úsilí i podle jejich finančních možností při garanci nezbytného minima pro ty, kdo se o sebe nemohou nebo nedokáží postarat. Význam sociálních služeb jako jedné z forem sociální pomoci spočívá mj. v tom, že by měly být poskytovány především při řešení těch sociálních situací, kde poskytnutí finančních prostředků neuspokojí potřebu klienta, popř. v těch situacích, kdy klient finanční prostředky nepoužívá na ten účel, pro který jsou mu poskytnuty. Z tohoto pohledu jsou sociální služby poměrně mladým nástrojem sociální pomoci, a proto lze v jejich správě nalézt určitá specifika. V tomto smyslu se jedná především o tyto aspekty: sociální služby mohou být poskytovány rovněž soukromo-právními subjekty, sociální služby jsou zpravidla poskytovány za úhradu, soukromo-právním poskytovatelům sociálních služeb jsou zpravidla ze strany státu či obce poskytovány účelové finanční prostředky, vzhledem k těmto skutečnostem stát musí stanovit podmínky, za kterých je možné sociální služby poskytovat. 6 6 Podrobněji viz I. Tomeš a kol. Sociální správa, Portál, Praha

10 2. Vývoj sociálních služeb v ČR v letech Nové principy a cíle poskytování sociálních služeb Od počátku 90. let byly postupně uváděny do života nové principy sociální politiky, které se promítají i do poskytování sociálních služeb. Tyto principy jsou běžně uplatňovány v sociálních systémech vyspělých evropských zemí. Jedná se o tyto principy: - demonopolizace sociálních služeb, - decentralizace státní sociální správy, - demokratizace sociální správy, - pluralizace financování sociálních služeb, - změna postavení člověka při poskytování sociálních služeb, - pluralizace forem poskytování sociálních služeb, - přiměřenost sociální pomoci sociální potřebě, - personifikace sociální pomoci, 7 - profesionalizace sociální pomoci. Jako jedno z prvních opatření v sociální oblasti byl již v 1. pololetí r. 1990, v rámci novelizace zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení, umožněn přístup k realizaci sociálních služeb i obcím, městům a nestátním neziskovým organizacím a postupně byla jak ve vědomí občanů, tak i v zákonodárné činnosti 8 uplatňována zásada, že za vlastní životní úroveň je odpovědný především každý občan, resp. rodina. Nově se tak vytvořila hierarchie subjektů sociální pomoci, 9 každý subjekt získal postupně svoje nové postavení a roli. Nejvýznamnějším subjektem se přitom stala rodina jako nejpřirozenější sociální skupina, která je schopna, na základě vzájemné spolupráce jednotlivých čle nů a jejich vzájemné solidarity, zabezpečit péči o své členy a formovat je jich hmotné i duchovní potřeby od dětských let až do stáří. Rodina po skytuje základní sociální jistotu a bezpečí, v níž se uspokojují základní životní potřeby jejích členů, kteří si s přihlédnutím ke svým možnostem a schopnostem poskytují vzájemně ochranu, podporu a pomoc. 10 Realizace těchto principů v praxi přispívá k naplňování základních cílů transformace systému sociálních služeb tak, jak byly vytýčeny na přelomu století. 11 Veškeré úsilí bylo směřováno k tomu, aby byl koncipován takový systém, který: bude respektovat důstojnost uživatelů, podporovat jejich nezávislost a zvyšovat jejich společenskou a ekonomickou participaci, zajistí, že uživatelé budou chráněni proti nízké úrovni sociálních služeb, umožní žít uživatelům bezpečným, plným a pokud možno normálním životem v jejich vlastním domově, kdykoliv je to proveditelné, zajistí, aby zranitelné skupiny uživatelů byly chráněny před citovým, fyzickým, sexuálním zneužíváním a nedbalostí, a to jak v přirozeném prostředí, tak v institucích, zajistí, aby uživatelům sociálních služeb v produktivním věku byly poskytovány tyto služby způsobem, který maximalizuje jejich možnost i schopnost nastoupit do zaměstnání, zůstat v něm nebo se do něj vrátit, včasným rozpoznáním potřeb obcí, měst a regionů a zabezpečením odpovídajících služeb je bude chránit, a tím předcházet sociálnímu vyloučení jednotlivých osob nebo skupin, bude svým působením napomáhat k odstranění znevýhodnění jednotlivců nebo skupin a podporovat jejich zapojení do života komunity, 7 Blíže viz I. Tomeš Koncepce systému sociální pomoci (péče), VÚPSV, Bratislava Viz např. 2 odst. 2 zákona č. 463/1991 Sb. o životním minimu, v platném znění ( Občanům, jejichž příjmy nedosahují životního minima a kteří si nemohou tyto příjmy zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací, se poskytuje pomoc,... ) 9 Blíže viz např. V. Krebs a kol. Sociální politika, ASPI Publishing, Praha Blíže viz L. Průša K některým systémovým otázkám filosofie sociální pomoci ohroženým skupinám obyvatelstva, Národní hospodářství č. 3/ Blíže viz M. Jabůrková, O. Mátl, D. Syslová a kol. Návrh systému sociálních služeb, Sociální politika č. 2/

11 bude maximalizovat prospěšnost služeb pro uživatele vytvořením dostatečně pestré a dostupné nabídky a umožněním volby, která bude reagovat na individuální potřeby a okolnosti Historie přípravy zákona o sociálních službách Přestože již na jaře r předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu k projednání návrh zásad zákona o sociální pomoci, 12 návrh zákona o sociální pomoci vláda následně neprojednávala, neboť na rozdíl od v zásadách proklamovaných řešení vzbudil množství kritiky v řadách odborné i zájmové veřejnosti a podle některých názorů nebyl v některých pasážích v souladu s ústavním pořádkem ČR. 13 Na základě kritické odezvy především z řad poskytovatelů sociálních služeb dostalo MPSV v r za úkol vypracovat nový model financování sociálních služeb, 14 který byl následně zapracován do návrhu věcného záměru zákona o sociální pomoci. 15 Tento návrh vláda v únoru r schválila. Po nástupu sociálně demokratické vlády však bylo na počátku r rozhodnuto přehodnotit tento systém a v zájmu zajištění ochrany uživatele sociálních služeb eliminovat jeho největší rizika (zejména dostatečná dostupnost sociálních služeb, vytvoření nástrojů státu pro ovlivňování jejich dalšího vývoje). Současně bylo rozhodnuto, že jednotlivé formy sociální pomoci budou i nadále upravovány samostatnými právními předpisy tak, jak tomu bylo od počátku 90. let. Významný posun v přípravě nové právní úpravy přineslo přijetí tzv. Bílé knihy v sociálních službách, která na základě hlavních vývojových trendů rozvoje sociálních služeb v evropských zemích 16 charakterizovala základní východiska poskytování sociálních služeb. K těmto východiskům patří: nezávislost a autonomie pro uživatele služeb nikoli jejich závislost, začlenění a integrace nikoli sociální vyloučení, respektování potřeb služba je určována individuálními potřebami a potřebami společnosti, neexistuje model, který by vyhovoval všem, partnerství pracovat společně, nikoli odděleně, kvalita záruka kvality poskytuje ochranu zranitelným lidem, rovnost bez diskriminace, 17 standardy národní, rozhodování na místě. Návrh věcného záměru zákona o sociálních službách vláda projednala až na podzim r. 2004, samotný zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu na počátku roku 2006 s tím, že nová právní úprava vstoupila v platnost 1. ledna Vybrané ekonomické charakteristiky poskytování sociálních služeb V souvislosti s rozborem systému financování sociálních služeb je nutno upozornit na skutečnost, že dlouhodobým problémem celého sektoru sociálních služeb je oblast statistického sledování a vykazování. V řadě studií a výzkumných zpráv bylo konstatováno, že informační systém není úplný a získané statistické informace nejsou věrohodné. 18 Na základě znalosti vybraných statistických údajů byla některá data modifikována a upravena tak, aby lépe znázorňovala praktickou realitu v terénu (v tomto smyslu se jedná zejména o aktivity nestátních neziskových organizací). První komplexní, úplné a nezkreslené informace o všech poskytovaných sociálních službách budou k dispozici teprve poté, co se všichni poskytovatelé sociálních služeb v r registrovali podle nového zákona o sociálních službách a následně počátkem r vyúčtovali dotace na svoji činnost v r Viz Vládní návrh zásad zákona o sociální pomoci, MPSV, Praha Blíže viz L. Průša Analýza ekonomických a sociálních důsledků integrace ČR do EU se zaměřením na komparaci systémů státní sociální podpory a sociální pomoci, VÚPSV, Praha Viz Nový model financování sociálních služeb, MPSV, Praha Viz Návrh věcného záměru zákona o sociální pomoci, MPSV, Praha Viz The role of local and regional autorities in the povision of local social services, Council of Europe, Strasbourg, Viz Bílá kniha v sociálních službách, 18 Viz např. L. Průša Rozbor ekonomických aspektů ovlivňujících stávající a nově navrhovaný systém sociálních služeb, VUPSV, Praha 2001 nebo L. Průša Výdaje obcí (měst) a krajů na sociální a zdravotní služby v r. 2004, VUPSV, Praha

12 Náklady na sociální služby se podle oficiálních statistických podkladů 19 od počátku 90. let dlouhodobě zvyšují (viz tabulka č. 1). tabulka č. 1: Vývoj nákladů na sociální služby v letech (v mil. Kč) rok výdaje na sociální služby celkem z toho: dotace pro nestátní neziskové organizace pramen: Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení ve vývojových řadách a grafech, MPSV, Praha Ve struktuře výdajů na sociální služby lze nalézt tyto tendence: 20 podíl státu na financování sociálních služeb se ve druhé polovině 90. let soustavně mírně snižoval, přičemž nejnižších hodnot dosáhl v r. 2002, poté se tento podíl výrazně zvýšil, nicméně úrovně z poloviny 90. let nedosáhl, podíl klientů na krytí nákladů sociálních služeb se nejvýrazněji zvýšil v r (o cca 12 %), v následujícím období se tento podíl pohybuje na přibližně stejné úrovni, podíl zřizovatelů z řad bývalých okresních úřadů, krajských a městských úřadů naopak na počátku sledovaného období výrazně poklesl, poté se mírně zvyšoval až do r. 2002, následně mírně poklesl a teprve v r se opět zvýšil, podíl nestátních neziskových organizací vykazuje velmi těžce hodnotitelé tendence, které jsou pravděpodobně výrazně ovlivněny nepřesností statistických podkladů. 19 Viz Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení ve vývojových řadách a grafech, MPSV, Praha Viz L. Průša Ekonomie sociálních služeb, ASPI Publishing, Praha

13 Tyto trendy byly ovlivněny zejména: prakticky stabilní úrovní státní dotace na lůžko v ústavních zařízeních po celou 2. polovinu 90. let a na počátku tohoto tisíciletí, výrazným zvyšováním výše úhrad za pobyt a stravování v ústavech sociální péče ve 2. polovině 90. let, kdy jejich zvýšení bylo vyšší než bylo zvýšení příjmů důchodců v rámci valorizace důchodů, zvyšováním úhrad za poskytování jednotlivých úkonů pečovatelské služby. Převodem zřizovatelských kompetencí z okresních úřadů na kraje k 1. lednu 2003 došlo ve struktuře výdajů na sociální služby k dalším výrazným změnám, kdy na financování sociálních služeb se začaly podílet i jednotlivé krajské úřady. V letech 2003 a 2004 klesl celkový objem výdajů na sociální služby, což svědčí o tom, že pro jednotlivá krajská zastupitelstva nejsou sociální služby prioritou v rámci jimi zabezpečovaných aktivit a činností. Průměrná výše úhrady připadající na 1 klienta sociálních služeb je, stejně tak jako výše průměrných výdajů, závislá na druhu poskytovaných služeb. Podrobnější údaje jsou uvedeny v tabulce č. 2. tabulka č. 2: Porovnání výše průměrné úhrady na výši průměrných výdajů u vybraných typů služeb v r průměrná výše výdajů připadající na 1 obyvatele měsíčně (Kč) průměrná výše úhrady připadající na 1 obyvatele měsíčně (Kč) podíl průměrné výše úhrady na průměrných výdajích (v %) domovy důchodců ,7 domovy penziony pro důchodce ,6 ÚSP pro dospělé ,0 ÚSP pro mládež ,1 pečovatelská služba ,8 pramen: Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení v České republice ve vývojových řadách a grafech, MPSV, Praha 2007 Vzhledem k tomu, že v uplynulém období byla výše úhrady za pobyt v zařízeních sociální péče i za poskytování jednotlivých úkonů pečovatelské služby opakovaně, vždy v návaznosti na valorizaci důchodů upravována, přičemž často průměrné zvýšení úhrady bylo vyšší než bylo průměrné zvýšení důchodu, došlo v letech k výraznému zvýšení podílu občana na krytí nákladů poskytovaných sociálních služeb. Tento trend byl na přelomu tisíciletí zvrácen, podíl průměrné výše úhrady na průměrných výdajích v ústavních zařízení začal od r klesat především v důsledku toho, že rozsah zvýšení úhrad a za pobyt a stravování v ústavních zařízeních byl stanoven v zásadě na stejné úrovni jako průměrné zvýšení starobního důchodu. Ilustrativně charakterizuje vývoj tohoto podílu krytí na údajích týkajících se domovů důchodců graf č.1: 21 Na základě výše uvedených skutečností, týkajících se nepřesností v oblasti statisticky vykazovaných skutečností, lze předpokládat, že uvedená data se týkají především poskytovatelů, jejichž zřizovateli jsou samosprávné orgány krajů a měst. 13

14 graf č. 1: Vývoj podílu průměrné výše úhrady klienta na neinvestičních výdajích v domovech seniorů pramen: Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení ve vývojových řadách a grafech, MPSV, Praha vlastní zpracování 2.4. Charakteristika vybavenosti okresů a krajů vybranými typy sociálních služeb Významnou pomůckou při hodnocení vývoje sociálních služeb jsou návrhy úrovně normativů vybavenosti jednotlivých regionů službami sociální péče. Tyto normativy byly zpracovány bývalým FMPSV v polovině 80. let, 22 do praxe však nebyly nikdy zavedeny, neboť existovaly obavy jejich zneužití v plánovací praxi. Z hlediska jejich využití jako orientačních nástrojů pro hodnocení dlouhodobých trendů v sociální oblasti je však potřebné tyto normativy ocenit, neboť představují až do dnešních dnů jediný srovnatelný pohled na kvantitativní úroveň sociálních služeb v jednotlivých územních celcích. Poprvé byla analýza vývoje vybavenosti územních celků službami sociální péče pro staré a zdravotně postižené občany zpracována v polovině 90. let 23 (analyzovány byly údaje za r. 1995), důraz byl přitom položen na analýzu vybavenosti jednotlivých okresů místy v domovech důchodců, v domovech penzionech pro důchodce, v domech s pečovatelskou službou a dále pečovatelskou službou poskytovanou v přirozeném domácím prostředí uživatelů. V následujícím období byla provedena analýza vybavenosti regionů službami sociální péče realizovaná v r (analyzovány byly údaje za r. 2000). Tyto skutečnosti umožňují vedle prostého zhodnocení úrovně vybavenosti v jednotlivých regionech v r rovněž ukázat, k jakým vývojovým a strukturálním změnám v jednotlivých regionech dochází, a zda jsou tyto trendy např. v souladu s moderními trendy rozvoje sociálních služeb v evropských zemích (viz kapitola 4.2.). 22 Viz Návrh normativů vybavenosti územích celků službami sociální péče, FMPSV, Praha Viz kol. Obce, města, regiony a sociální služby, SOCIOKLUB, Praha Blíže viz L. Průša Ekonomie sociálních služeb, ASPI Publishing, Praha

15 Při hodnocení rozsahu poskytovaných sociálních služeb v jednotlivých regionech je nutno mít na zřeteli, že při hodnocení jejich vybavenosti nelze uplatňovat stejná hlediska na celém území, neboť na zřeteli je nutno mít řadu objektivních charakteristik determinujících určité rozdíly vyplývající např.: z míry urbanizace, z věkové, kvalifikační, profesní a sociální struktury obyvatelstva na daném území, ze struktury osídlení jednotlivých územních celků, z velikosti obcí, z míry realizace tradičních funkcí rodiny v péči o staré občany, z nejrůznějších sociologických změn probíhajících ve společnosti, zejména rozpad vícegeneračního soužití rodin. 25 Opomenout rovněž nelze dlouhodobou absenci jakékoliv koncepce rozvoje sociálních služeb, prvním koncepčním materiálem můžeme označit Bílou knihu v sociálních službách. 26 V důsledku toho není stávající struktura forem sociální péče v jednotlivých krajích ani okresech výsledkem promítnutí deklarovaných koncepcí do praktického života, ale je výsledkem živelného vývoje, kdy praxe v rámci svých možností a podle svého zájmu reagovala na nutnost zabezpečení potřeb starých a zdravotně postižených občanů (viz např. historie vzniku domů s pečovatelskou službou nebo rozvoj nových forem sociálních služeb především služeb sociální prevence v 90. letech). 27 Dosavadní způsob financování navíc konzervuje zpravidla existující rozdíly ve vybavenosti jednotlivých územních celků sociálními službami, a tím se nevytváří dynamizující konkurenční prostředí. Změněné politické, ekonomické a společenské podmínky významným způsobem ovlivňují přístup zainteresovaných subjektů k této oblasti sociální ochrany obyvatelstva. Odlišný způsob financování jednotlivých typů zařízení se promítl do zájmu jednotlivých zřizovatelů o budování nových kapacit i o formy zabezpečení potřeb občanů (např. od okamžiku, kdy v polovině 90. let ministerstvo financí přestalo poskytovat dotace na výstavbu domovů penzionů pro důchodce, se kapacita těchto zařízení prakticky nezvýšila). Lze předpokládat, že zavedení příspěvku na péči přispěje k odstranění těchto problémů. Je tedy zřejmé, že jinak je potřebné hodnotit vybavenost zemědělských oblastí a městských aglomerací, jinak je třeba hodnotit vybavenost Prahy a ostatních velkých měst a jejich přilehlých oblastí, jinak je nutno přistoupit k hodnocení vybavenosti např. horských a podhorských regionů. Na druhou stranu je ovšem zřejmé, že ve vybavenosti jednotlivých okresů se odrážela celková pozornost a zájem, s nímž příslušné dřívější okresní úřady přistupovaly k zabezpečení potřeb občanů v této oblasti. Z tohoto pohledu má proto pouhé porovnání číselných hodnot bez znalosti těchto širších souvislostí pouze informativní charakter a je nutno ho chápat jen jako jedno z východisek pro analýzu optimální struktury forem sociální péče v jednotlivých regionech. Při hodnocení vybavenosti regionů sociálními a vybranými souvisejícími zdravotními službami je nezbytné mít na zřeteli skutečnost, že stávající statistické podklady jsou neúplné: v oblasti poskytování sociálních služeb oficiální statistické podklady MPSV nezahrnují všechny aktivity, které jsou realizovány nestátními neziskovými organizacemi, 28 popř. neumožňují charakterizovat intenzitu poskytování pečovatelské služby, 29 v oblasti zdravotní péče řada subjektů především zřejmě podnikatelského charakteru nedává dlouhodobě souhlas s publikováním jakýchkoli údajů o rozsahu poskytovaných služeb. 25 Blíže viz L. Průša Optimalizace struktury forem sociální péče s přihlédnutím ke specifikům jednotlivých oblastí, Metody regionální demoekonomické analýzy a prognózy, Dům techniky ČSVTS, České Budějovice Viz 27 Viz J. Kotíková, L. Průša, J. Vlach Regionální analýza zaměstnanosti, trhu práce a sociální péče, VÚPSV, Praha Viz L. Průša Rozbor ekonomických aspektů ovlivňujících stávající a nově navrhovaný systém sociálních služeb, VÚPSV, Praha Statistika neumožňuje identifikovat, zda z celkového počtu osob, jimž byla tato forma pomoci v r poskytována v jejich vlastních domácnostech, byla tato pomoc poskytována každý den (1x či vícekrát), několikrát v průběhu týdne či měsíce či dokonce pouze 1x ročně. 15

16 Přes tyto skutečnosti však lze na základě podrobného rozboru oficiálních dat MPSV a ÚZIS o rozsahu poskytovaných sociálních a navazujících zdravotních služeb za r vyslovit tyto stěžejní závěry: Vyšších hodnot vybavenosti místy v domovech důchodců dosahují zpravidla okresy, kde je narušena původní struktura osídlení a v důsledku toho zde neexistují úzké rodinné a příbuzenské svazky (viz např. okresy Příbram nebo Chomutov), a horské, popř. podhorské regiony (viz např. okresy Jeseník, Prachatice, Bruntál), zatímco nižší hodnoty vybavenosti jsou dosahovány zpravidla v okresech s vysokou mírou vzájemné rodinné solidarity a sounáležitosti (např. Břeclav, Hodonín, Jihlava) nebo v magistrátních městech (zejména hl. m. Praha a Brno); v těchto městech, stejně jako v některých dalších okresech (např. Plzeň-sever a Rokycany) je nízká úroveň ukazatelů vybavenosti, popř. absence těchto zařízení, způsobena zřejmě především nízkým zájmem potencionálních zřizovatelů o tyto formy péče o staré občany, vyloučit však nelze ani skutečnost, že toto tvrzení by bylo možno korigovat, pokud by statistické podklady byly úplné a věrohodné. 2. Chybějící kapacity v domovech důchodců nejsou saturovány ani péčí poskytovanou v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, ani v jiných formách pobytových zařízení pro staré občany (domovy penziony pro důchodce, domy s pečovatelskou službou), ale ani v domácnostech jednotlivých občanů hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu, který charakterizuje míru závislosti mezi hodnocenými veličinami ukazují, že: mezi vybaveností jednotlivých okresů místy v domovech důchodců a v léčebnách pro dlouhodobě nemocné v relaci na osob starších 65 let existuje přímá úměra, hodnota Pearsonova korelačního koeficientu r = 0,1054 však ukazuje, že tato vazba je velmi slabá, mezi vybaveností jednotlivých okresů místy v domovech důchodců a v domovech penzionech pro důchodce a domech s pečovatelskou službou v relaci na osob starších 65 let existuje nepřímá úměra, hodnota Pearsonova korelačního koeficientu r = - 0,2113 však ukazuje, že i tato vazba je velmi slabá, mezi vybaveností jednotlivých okresů místy v domovech důchodců a počtem osob, jimž je poskytována pečovatelská služba v jejich domácnostech v relaci na osob starších 65 let existuje nepřímá úměra, hodnota Pearsonova korelačního koeficientu r = - 0,1835 však ukazuje, že rovněž tato vazba je velmi slabá (toto tvrzení podporuje rovněž klesající objem výdajů na pečovatelskou službu). 3. Počet neuspokojených žadatelů o umístění do domovů důchodců není pomocným kritériem pro určení skutečné potřeby kapacit v těchto zařízeních hodnota Pearsonova korelačního koeficientu r = - 0,0274 ukazuje, že mezi těmito údaji neexistuje prakticky žádná vazba. 4. Rozsah pečovatelské služby poskytované v domácnostech jednotlivých klientů je významným způsobem závislý na regionálním profilu zatímco nejvyšších hodnot dosahují zpravidla regiony s převažujícím rovinatým profilem (Středočeský a Jihomoravský kraj, okresy Kutná Hora, Nymburk, Chrudim, Brno-město), 31 nejnižší hodnoty dosahují zpravidla regiony s převažujícím hornatým povrchem (kraje Liberecký, Ústecký a Královéhradecký, okres Jeseník), popř. okresy s relativně vyšší úrovní infrastruktury (okresy Kladno, Mladá Boleslav, Hradec Králové). 5. Ve vybavenosti jednotlivých krajů místy v léčebnách pro dlouhodobě nemocné existují značné rozdíly, mezi krajem s nejvyšší (kraj Karlovarský) a nejnižší vybaveností (kraj Liberecký) jsou cca desetinásobné (v relaci na osob starších 65 let). Tyto rozdíly jsou způsobeny mj. i tím, že na rozdíl od domovů důchodců se léčebny pro dlouhodobě nemocné nenacházejí ve 30 okresech republiky. 6. Chybějící kapacity v léčebnách pro dlouhodobě nemocné v jednotlivých regionech nejsou saturovány četnějším rozsahem poskytované domácí zdravotní péče, mezi hodnotami obou ukazatelů existuje přímá úroveň, z hlediska těsnosti závislosti podle Pearsonova korelačního 30 Viz L. Průša Ekonomie sociálních služeb, ASPI Publishing, Praha Nejvyšších hodnot vybavenosti dosahuje okres Praha-východ, vzhledem k tomu, že vykázaná hodnota více než 2x převyšuje další okresy, lze předpokládat, že hodnota tohoto ukazatele není vypovídající, a proto tento okres není explicitně zmiňován ve výčtu, otázkou zůstává, do jaké míry tento ukazatel ovlivnil úroveň ukazatele za celý Středočeský kraj. 16

17 koeficientu (r = 0,4254) se jedná o mírně podprůměrnou úroveň. Tato skutečnost svědčí o tom, že dostupnost některých segmentů zdravotní péče není stejnoměrná na celém území republiky, což je velmi závažný poznatek především z hlediska prevence sociálního vyloučení. 7. Na regionální úrovni nedochází k propojování sociální a zdravotní péče. Mezi vybaveností jednotlivých krajů domácí zdravotní péčí a pečovatelskou službou poskytovanou v domácnostech jednotlivých klientů je nepřímá úměrnost, z hlediska míry závislosti podle Pearsonova korelačního koeficientu (r = - 0,4677) lze hovořit o její průměrné úrovni. 8. Ve vybavenosti jednotlivých krajů místy v ústavech sociální péče pro dospělé občany i mládež jsou značné rozdíly, které jsou pravděpodobně důsledkem živelného vývoje sociálních služeb v minulosti. Nejnižších hodnot dosahují ukazatele vybavenosti v obou případech v hlavním městě Praze, nejvyšších hodnot v Plzeňském kraji. Při hodnocení vybavenosti jednotlivých okresů těmito místy je velmi zajímavou skutečností jednoznačně nejvyšší vybavenost okresu Rokycany místy v ústavech sociální péče pro dospělé občany v relaci na osob celkem (je více než 3x vyšší než vybavenost na okrese Litoměřice, který je v tomto porovnání druhý v pořadí), a to zejména z toho pohledu, že se v tomto okrese nenachází žádné lůžko v domově důchodců. Vzhledem k dlouhodobě vyšší úrovni státní dotace na lůžko v ústavech sociální péče v porovnání s domovy důchodců nelze vyloučit skutečnost, že péče o staré občany byla na tomto okrese zabezpečována v ústavech sociální péče. 9. Ve vybavenosti jednotlivých krajů sociálními službami pro staré občany nedošlo v posledních 5ti letech k výrazným změnám z hlediska rozsahu péče v rezidenčních zařízeních, negativně je však nutno ohodnotit snižující se rozsah pečovatelské služby poskytované v domácnostech jednotlivých občanů ve většině krajů. 10. Změny, k nimž došlo ve vybavenosti jednotlivých okresů v letech jsou objektivně vyšší, neboť zprůměrňování hodnot na úrovni krajů neumožňuje podchytit konkrétní změny v nižších regionálních celcích, a to jak z hlediska demografického, tak i z hlediska investičního. Z tohoto porovnání je rovněž patrno, ve kterých oblastech je možno vyslovit pochybnost nad věrohodností statistických ukazatelů. Na základě těchto hodnocení lze konstatovat, že současné evropské trendy, projevující se v odklonu od péče poskytované v rezidenčních zařízeních k péči poskytované v přirozeném domácím prostředí jednotlivých klientů, se v naší zemi zatím patrně uplatňuje pouze ve velmi omezeném měřítku. 17

18 3. Zákon o sociálních službách 3.1. Charakteristika stěžejních prvků nového zákona Nová typologie sociálních služeb Nový zákon o sociálních službách definuje tři typy sociálních služeb sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. 32 Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb, kterou jsou poskytovatelé sociálních služeb povinni vždy zajistit. Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost. Jejich cílem je umožnit těmto osobám v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti. V případech, kdy to vylučuje nepříznivý zdravotní stav nebo vysoký věk těchto osob, je cílem těchto služeb zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou ohroženy pro vlastní krizovou sociální situaci, životní návyky, způsob života, který vede ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Sociální služby jsou poskytovány ve třech základních formách jako služby pobytové, ambulantní nebo terénní. Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování. Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí. Sociální služby jsou podle nového zákona poskytovány bez úhrady nákladů nebo za částečnou nebo plnou úhradu nákladů. Výše úhrady nákladů vychází ze smlouvy, kterou s poskytovatelem smlouvy uzavře klient. Za pobytové služby, poskytované v týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem, chráněném bydlení, zdravotnických zařízeních ústavní péče a centrech sociálně rehabilitačních služeb, jednotliví klienti hradí úhradu za ubytování, stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném rozsahu. Maximální výše úhrady za ubytování a stravu je stanovena vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v platném znění, a v r činí: 180 Kč denně za poskytnutí ubytování vč. provozních nákladů souvisejících s jeho poskytnutím, 150 Kč za zajištění celodenní stravy (75 Kč za zajištění oběda) vč. provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy. Po úhradě za ubytování a stravu musí osobě zůstat alespoň 15 % jejího příjmu. Úhrada za péči se stanoví při poskytování a) pobytových služeb, s výjimkou týdenních stacionářů, ve výši přiznaného příspěvku, b) pobytových služeb v týdenních stacionářích maximálně ve výši 75 % přiznaného příspěvku. Za poskytování osobní asistence, pečovatelské služby, tísňové péče, průvodcovských a předčitatelských služeb, podpory samostatného bydlení, odlehčovacích služeb, služeb v centrech denních služeb a služeb v denních stacionářích, klienti hradí úhradu za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou s tím, že maximální výše úhrady je stanovena vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a v r činí: 100 Kč za hodinu podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění definovaných úkonů, 32 Podrobněji viz L. Průša Ekonomie sociálních služeb, ASPI Publishing, Praha

19 180 Kč denně za poskytnutí ubytování vč. provozních nákladů souvisejících s jeho poskytnutím, 150 Kč za zajištění celodenní stravy (75 Kč za zajištění oběda) vč. provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy. Pečovatelská služba je poskytována bez úhrady rodinám, ve kterých se narodily současně 3 nebo více dětí, a to do 4 let věku těchto dětí, účastníkům odboje, osobám, které jsou účastny rehabilitace, osobám, které byly zařazeny v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru a pozůstalým manželům (manželkám) po těchto osobách. Za poskytování sociálních služeb v azylových domech, domech na půl cesty a v terapeutických komunitách klienti hradí úhradu za ubytování a stravu, maximální výše úhrady je stanovena vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a v r činí: 150 Kč za zajištění celodenní stravy (75 Kč za zajištění oběda) vč. provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy. 100 Kč denně za poskytnutí ubytování vč. provozních nákladů souvisejících s jeho poskytnutím. Za poskytování sociálních služeb v noclehárnách a v nízkoprahových denních centrech klienti hradí úhradu ve výši stanovené poskytovatelem Příspěvek na péči nový nástroj financování sociálních služeb Jednou z nejvýznamnějších změn, kterou nový zákon o sociálních službách přináší, je koncipování nové sociální dávky příspěvku na péči která představuje zcela nový nástroj financování sociálních služeb a která výrazně přispěje k potřebným, žádoucím a očekávaným změnám v této oblasti. Jaké jsou nejvýznamnější principy této dávky? Příspěvek na péči je poskytován těm osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Při posuzování péče o vlastní osobu je hodnocena schopnost zvládat celkem 18 úkonů (např. příprava stravy, dodržování pitného režimu, mytí těla, výkon fyziologické potřeby včetně hygieny, chůze po rovině, chůze po schodech nahoru a dolů, atd.), při posuzování soběstačnosti je hodnocena schopnost zvládat dalších 18 úkonů (např. komunikace slovní, písemná, neverbální, nakládání s penězi nebo jinými cennostmi, obstarávání osobních záležitostí, běžný úklid v domácnosti, atd.). 33 Jednotlivé úkony, jejichž konkrétní způsob hodnocení je upraven vyhláškou MPSV č. 505/2006 Sb., se pro účely hodnocení rozsahu závislosti sčítají. Příspěvek je poskytován ve čtyřech úrovních: - ve stupni I., který je definován jako lehká závislost; tento stupeň je přiznáván těm osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (v případě, že se jedná o osobu mladší 18 let, již při více než 5 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti), - ve stupni II., který je definován jako středně těžká závislost; tento stupeň je přiznáván těm osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (v případě, že se jedná o osobu mladší 18 let, již při více než 10 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti), - ve stupni III., který je definován jako těžká závislost; tento stupeň je přiznáván těm osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (v případě, že se jedná o osobu mladší 18 let, již při více než 15 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti), - ve stupni IV., který je definován jako úplná závislost; tento stupeň je přiznáván těm osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (v případě, že se jedná o osobu mladší 18 let, již při více než 20 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti). 33 Podrobněji viz L. Průša Ekonomie sociálních služeb, ASPI Publishing, Praha

20 O konkrétním stupni závislosti rozhoduje úřad práce na základě zdravotního stavu žadatele o příspěvek (resp. jeho zákonného zástupce) podle nálezu jeho ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření v jeho přirozeném sociálním prostředí, popř. z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Výše příspěvku v jednotlivých stupních je zřejmá z tabulky č. 3: tabulka č. 3 Výše příspěvku na péči (měsíčně v Kč) stupeň závislosti pro osobu mladší 18 let výše příspěvku na péči (měsíčně) pro osobu starší 18 let I. lehká závislost Kč Kč II. středně těžká závislost Kč Kč III. těžká závislost Kč Kč IV. plná závislost Kč Kč Příspěvek na péči vyplácí obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to buď v hotovosti nebo na účet u peněžního ústavu, který určí příjemce příspěvku. Příspěvek je vyplácen přímo osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, popř. jejich zákonným zástupcům nebo jiným fyzickým osobám, jimž byly nezletilé osoby svěřeny do péče. Pokud tyto osoby nemohou příspěvek přijímat nebo pokud by příspěvek nevyužívaly k zajištění potřebné pomoci, je povinností obecního úřadu obce s rozšířenou působností ustanovit tzv. zvláštního příjemce příspěvku na péče, jehož povinností bude používat tuto dávku ve prospěch oprávněné osoby. Jaké povinnosti bude muset splnit žadatel o příspěvek, jehož zdravotní stav bude třeba posoudit? V první řadě si musí o přiznání příspěvku písemně, prostřednictvím tiskopisu, který vydalo MPSV, požádat u obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Následně je povinen podrobit se sociálnímu šetření, v jehož rámci zjistí sociální pracovník tohoto obecního úřadu v jeho přirozeném sociálním prostředí rozsah potřebné pomoci ze strany jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění vlastní soběstačnosti. Další povinností žadatele je podrobit se vyšetření zdravotního stavu lékařem, jehož určí příslušný úřad práce (popř. vyšetření zdravotního stavu ve zdravotnickém zařízení, které určí příslušný úřad práce) a osvědčit všechny skutečnosti, které jsou rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu a dát písemný souhlas k ověření těchto skutečností. Vzhledem k tomu, že již před zavedením příspěvku na péči sociální služby ho využívalo velké množství osob a nové posouzení jejich nepříznivého zdravotního stavu by výrazným způsobem ovlivnilo přechod na nový systém, bylo v zákoně upraveno několik přechodných ustanovení, jejichž cílem bylo usnadnit transformaci tohoto systému. První okruh těchto opatření se týkal stávajících příjemců zvýšení důchodu pro bezmocnost. Vzhledem k tomu, že tato dávka od počátku r zanikla, jsou osoby: - částečně bezmocné považovány od počátku r za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I., - převážně bezmocné považovány za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II., - úplně bezmocné považovány za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. Druhý okruh přechodných ustanovení se týkal dětí, které byly podle dříve platných právních předpisů považovány za děti dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Tyto děti jsou od počátku r považovány za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. Poslední okruh přechodných ustanovení se týkal příjemců příspěvku při péči o blízkou a jinou osobu, který rovněž na konci r zanikl. V tomto smyslu zákon specifikuje dvě situace: - příjemcům zvýšení důchodu pro bezmocnost z titulu jejich částečné bezmocnosti, kteří jsou 20