Souvky 2 / číslo : 9

Transkript

1 Souvky 2 / 2017 číslo : 9 Kalmarsund pískovec foto: Bruno Kladiva

2 Obsah Schůzka sběratelů souvků a pazourků v Bolaticích dne Ledovcový souvek s pozůstatky trilobitů Paradoxides a baltský jantar Setkání souvkařů v Bolaticích - D. Kletenský Setkání souvkařů v Bolaticích - M. Dvořák Dojmy z Bolatic článek O aktivitách při výzkumu souvků v České republice (Geschiebekunde aktuell 1/2017) Úvaha o sběru a výzkumu souvků Souvek valoun klast artefakt Fosilie trilobita a lilijic z pískovny Závada Pazourek - nejstarší kulturní nerost aneb Kámen všech kamenů 2. vydání Zajímavosti z mikrosvěta Experimentální archeologie Galerie krystalinických souvků v muzeu souvků - T. Rozehnal, V. Kroutilík a M. Uhlířová foto: Aleš Uhlíř

3 Schůzka sběratelů souvků a pazourků v Bolaticích dne Jiří Dudek Kvůli špatné předpovědi počasí (zima a déšť) bylo v předstihu rozhodnuto, že se schůzka rozdělí na dvě části. První část proběhla od 9.00 hod přímo v expozici souvků. Druhá část pak proběhla v KD Bolatice od 10 hod., kde nám obec připravila vhodné prostory (stoly a zázemí) včetně občerstvení. Tímto obci Bolatice upřímně děkujeme. Starosta Herbert Pavera se bohužel z důvodu zaneprázdnění nemohl dostavit. Setkání zahájil v KD Bolatice místostarosta Martin Bortlík. Aleš Uhlíř informoval účastníky o spolupráci s německými souvkaři a o výsledků jejich badání námi zaslaných 13 ks norských souvků. Následně nás pozdravil náš velmi vzácný host Vladimír Kroutilík. Na schůzce jsme přivítali nové zájemce o tuto tématiku. Schůzka byla unikátní tím, že zde byly představeny nové velmi pěkné nálezy a mnoho rarit. Jako rarity mohu uvést souvek jantaru a dva nejstarší pěstní klíny pravěkých lovců z Polanky a Bohuslavic. Diskuze nad nálezy probíhala až do 17 hodin s malou přestávkou na oběd. Ukázalo se, že tato setkání mají veliký význam pro naše aktivity. Poděkování Děkuji Všem, za účast na našem setkání. Nejprve bych chtěl poděkovat Z. Gábovi za jeho nevšední, odborný a osobní přístup při určování souvků jednotlivým sběratelům. Vyzařovala z něj radost a obdiv nad nálezy. Dovedl na místě poradit a hlavně povzbudit pro jejich další výzkum. Dále: Aleši Uhlířovi, který nás informoval o spolupráci se souvkaři z Německa, výsledky jejich bádání. Mají zájem s námi dále spolupracovat v dalším výzkumu souvků. Vladimíru Kroutilíkovi, který byl našim vzácným hostem za projev o důležitosti našeho bádání v oblasti souvků. Bronislavu Novosadovi z muzea v Suchdolu nad Odrou za pomoc při organici setkání v sále KD. Milanu Dvořákovi z muzea v Šumperku za určování souvků. Petrovi Liboskovi, Pavlu Mertovi, Janu Švehlovi, Tomáši Rozehnalovi za jejich přístup v neformální diskuzi a rady. Daniel Kletenský, Jakub Jasinski, Ferdinand Scholz, Bruno Kladiva, Karel Struhala, Terezka Gloserová a Sylvie Hanzelková dovezli ukázky ze svých nálezů, které byly velice zajímavé. Mnohokrát děkuji a přeji mnoho nových krásných a zvláštních nálezů. Ondřeji Mušálkovi za předvedení ukázky oblečení a výzbroj pravěkého lovce. Taktéž děkuji Všem přítomným rodinným příslušníkům, za jejich doprovod a pomoc. souvek jantaru Kdo by se s ním nechtěl pomazlit a pořádně prohlédnout. Je to sen snad všech souvkařů. Najít se ho podaří jen někomu. Na setkání byl velice obdivovaný a neušel pozornosti nikoho. fota: Bruno Kladiva

4 Ventriculites Houba v pazourku Foto. Milan Dvořák Mnozí se již těší na další schůzku, která bude 9. září Fota ze schůzky budou dostupné na ve složce - schůzka Pěstní klíny z Bohuslavic a Polanky nad Odrou foto: Bruno Kladiva

5 Ledovcový souvek s pozůstatky trilobitů Paradoxides a baltský jantar Nálezy z Ostravska představené na 4. setkání sběratelů souvků v muzeu souvků v Bolaticích Aleš Uhlíř Dne uveřejnil EnviWeb článek Kamenná surovina v moravskoslezských ledovcových sedimentech a muzeum pazourku v Bolaticích jako doklad jejího výskytu. Od září roku 2015 se v Bolaticích v muzeu souvků (muzeum pazourku, které se nachází v areálu Skanzenu lidových tradic a řemesel, bylo přejmenováno na muzeum souvků) pravidelně dvakrát ročně, vždy v dubnu a v září, pořádají setkání sběratelů souvků a těch, kteří se zajímají o souvkovou problematiku. O těchto akcích podává zprávy německý časopis Geschiebekunde aktuell, vydávaný společností pro výzkum souvků (Gesellschaft für Geschiebekunde) v Hamburku. Jedná se o přední evropské periodikum věnované ledovcovým souvkům, které vychází čtyřikrát ročně a v jehož vědecké radě působí mimo jiné také odborníci z německých universit na sedimentární a krystalické souvky, paleontologii a pravěk. Časopis je jako odborné periodikum o souvcích rozšiřován zejména v oblasti Skandinávie. Čtvrté setkání se konalo na Den Země, dne 22. dubna Přišlo přes 30 účastníků. Někteří z nich souvky sbírají, jiní se kromě sbírání souvků zabývají také jejich výzkumem a někteří účastníci setkání jsou lidé se zájmem o přírodu. Akce byla zahájena v 9 hodin v muzeu souvků a pak pokračovala v kulturním domě. Ze stovek účastníky vystavených ledovcových souvků bylo mnoho pozoruhodných a nelze je zde všechny zmínit. Jako malá ukázka toho, jak zajímavé ledovcové souvky se v moravskoslezské oblasti vyskytují, alespoň dva z vystavených souvků. Mezi souvky ze sedimentárních hornin vzbudil pozornost souvek nalezený panem Ferdinandem Scholzem na agrární haldě u Brumovic. Má rozměry 25 x 17 x 5,5 cm a jde o horninu nordického původu. Původně byly kónické otisky uprostřed souvku považovány za otisky hyolitů a hornina souvku za hyolitický pískovec ze spodního kambria původem z baltské oblasti. Lehce ohnuté, kónické otisky však nejsou otisky hyolitů, nýbrž velkých lícních trnů trilobitů. Při bližším pozorování lze spatřit i zbytky pleur trilobitů. Za špatného

6 stavu zachování se otisky velkých lícních trnů trilobitů skutečně mohou - jak se vyjádřil odborník na paleontologii z německé společnosti pro výzkum souvků, který nález určil - podobat hyolitům. Hornina souvku se zbytky typických trilobitů Paradoxides má německý název Paradoxissimus-Siltstein. Pochází ze středního kambria a ledovec ji k nám v předposlední velké době ledové (cca před až lety) dopravil z oblasti kolem ostrova Öland. Na německém a polském baltském pobřeží není tento souvek nijak vzácný, avšak jeho nález na Ostravsku je neobvyklý. Na rozdíl od souvků z krystalických hornin, které při transportu v ledovci zpravidla mají větší odolnost, bývají souvky sedimentárních hornin méně odolné a v souvkovém společenství ledovcových usazenin jich proto není mnoho. Poměrně úzce vymezené místo původu tohoto souvku ve Skandinávii (v blízkosti ostrova Öland) dokládá vzdálenost jeho transportu v ledovci na místo nálezu (800 km vzdušnou čarou). Navíc ledovcové souvky s trilobití faunou u nás vždy představují unikáty. Druhým pozoruhodným ledovcovým souvkem, který si mohli účastníci setkání v Bolaticích prohlédnout, je baltský jantar. Jeho rozměry jsou 4 x 2,8 x 1,8 cm. V Ostravě-Porubě ve výkopu stavby,,prodloužená Rudná" jej našla paní Tereza Gloserová. I když se jantar jako ledovcový souvek u nás vyskytuje, jsou jeho nálezy vzácné. Výskytem baltského jantaru ve Slezsku se již v polovině 19. století zabýval Heinrich Goeppert. Nejbližší místo od Ostravy-Poruby, ve kterém byl podle něj nalezen jantar, je Hlučín. Tehdejší slezská obec Poruba (dnes městský obvod Ostravy) jako naleziště jantaru Goeppertem uvedena není. Ani podle současné literatury není v Ostravě a v jejím blízkém okolí zaznamenán nález jantaru. I v tomto případě jde o zcela unikátní nález ledovcového souvku. Vyšlo na EnviWeb.cz dne Foto: autor

7 Setkání souvkařů v Bolaticích Jsem velice vděčen za to, že jsem se mohl zúčastnit sobotního setkání souvkařů v Bolaticích. Jsem velmi rád, že jsem se s Vámi mohl osobně seznámit a na vlastní oči vidět Vámi vytvořené nádherné expozice souvků. Sobotní setkání v Bolaticích bylo pro mě významné a jedinečné i z toho důvodu, že jsem se opětovně setkal s Mgr. Rozehnalem, který byl vedoucím mé diplomové práce o kvartéru Opavska. Dále jsem se po dlouhých téměř 15-ti letech opětovně setkal s panem Kroutilíkem, který mi na diplomovou práci dělal posudek. Velkým zážitkem pro mě bylo setkání a seznámení se s dr. Gábou. To jsou zážitky, které si navždy budu pamatovat. Jinak již teď přemýšlím nad náměty do zpravodaje. A posílám pár fotek ze soboty, více jsem bohužel nestihl nafotit. S pozdravem Dan Kletenský Setkání souvkařů v Bolaticích Mgr. Milan Dvořák V sobotu proběhlo každoroční setkání sběratelů ledovcových souvků v malebné obci Bolatice, jedné z největších obcí v ČR, ležící blízko Opavy. Co jsou to vlastně souvky? Souvky jsou různé horniny přinesené ( přisunuté ) ledovci ze severních částí Evropy až na naše území severních Čech a Moravy. Mezi souvky patří různé druhy křemenných granitů, pegmatitů, porfyrů, ale i pískovců a pazourků. Je to směsice hornin ze Skandinávie, Finska, Dánska a Baltského moře. Mezi ně se přimíchaly i horniny zdejší, lokální, z Polska či severní Moravy, které ledovec při své cestě strhnul také. Kdo by se chtěl dozvědět více o ledovcových souvcích, může čerpat z bohaté literatury (Gába a Pek, 1999) 1. Společnost sběratelů souvků je neformální. Patří do ní různí sběratelé od amatérů až po profesionály. Na sobotním setkání byla možnost zhlédnout spoustu zajímavých nálezů. Různé druhy souvků od severských žul (granitů), porfyrů přes zajímavé pískovce až po například nádherný kus jantaru. Určování leželo především na bedrech pana doktora Zdeňka Gáby ze Šumperka, jenž se ledovcovými souvky zabývá od roku Navíc se spolek letos rozrostl o nové amatérské sběratele souvků ze Sedlnice, kteří společně s ostatními sběrateli setkání velmi obohatili. Můj velký obdiv a poděkování patří Jiřímu Dudkovi z Hlučína, a to nejen za skvělou organizaci semináře, ale i za jeho šikovné ruce při výrobě štípaných artefaktů pro našeho archeologa z Vlastivědného muzea v Šumperku. Sobotní setkání vtipně doprovodil svými výrobky místní pravěký bolatický lovec. Souvky sloužily člověku od nepaměti. V době kamenné se například velmi hojně užívalo pazourků jakožto nástrojů ulehčujících každodenní život. Uplatňovaly se jako řezné a sečné nástroje, jako šipky do luků, hroty oštěpů či pěstní klíny. V průběhu času pazourky vytlačilo používání kovových materiálů. Na souvky, a to severské žuly (granity), porfyry, diority a pískovce, tak zbyl již jen užitek stavební. V dnešní době u nás slouží sbírání souvků k mapování jejich druhové rozmanitosti, nejzazšího rozšiřování ledovců a sledování pohybu a směru ledovcových mas. Proto je důležité souvky sbírat. Setkání podobná našemu souvkařskému semináři mají velký význam v rozšiřování sběratelské komunity a vyměňování zkušeností. 1 Gába Z., Pek I.: Ledovcové souvky moravskoslezské oblasti. Šumperk Mgr. Milan Dvořák Vlastivědné muzeum Šumperk

8 Dojmy z Bolatic RNDr. Zdeněk Gába Setkání jistě všichni hodnotili jako zdařilé. Protože bylo nevlídné počasí, obec nám velkoryse umožnila využití sálu Kulturního domu. Nejkrásnější ale byl spontánní zájem a přímo nadšení všech účastníků, s jakým si prohlíželi vystavené nálezy a diskutovali o nich. Mezi asi 20 účastníky byl jeden zvlášť prominentní RNDr. Vladimír Kroutilík (roč. 1925), jeden z průkopníků moderního pohledu na ledovcové uloženiny v ČR, který, byť poměrně okrajově, se zajímal v padesátých až sedmdesátých letech i o problematiku našich ledovcových souvků. Vyslechli jsme informaci o tom, že o aktivitách našeho neformálního kruhu se nově píše i v evropském časopise pro výzkum souvků (Geschiebekunde aktuell). Složitost určování souvků jsme si mohli ověřit na vystavených 13 souvcích z Hlučína, které více než rok nám revidoval jeden ze specialistů na krystalinické souvky M.Bräunlich se SRN. Norský původ souvků, který jsme považovali za možný, nepotvrdil ani u jednoho, u dvou jej připustil jako pravděpodobný. Z toho jeden (nefelinický syenit) je prakticky určitě z norské oblasti. Je to nález zajímavý z celoevropského hlediska! Milým překvapením byla účast sběratelů a sběratelek z Novojičínska a Poodří. Je to oblast pro výzkum klastů z více důvodů úžasně zajímavá a je škoda, že není také v centru zájmu renomovaných a otitulovaných profesionálů. Sečteno a podtrženo: z vystavovaných souvků byly zajímavé a vzrušující vlastně všechny. Každý má svou historii, někdy i značně dlouhou, složitou a záhadnou, a svoje tajemství některé si zachová patrně navždy, jiná se podaří rozšifrovat. To nás právě na sběru a výzkumu nejvíce vzrušuje. Krystalinické souvky v muzeu foto: Bronislav Novosad

9 článek O aktivitách při výzkumu souvků v České republice (Geschiebekunde aktuell 1/2017)

10

11

12

13 Úvaha o sběru a výzkumu souvků RNDr. Zdeněk Gába Slovo s o u v e k nebylo ještě v sedmdesátých letech 20. století ani mezi geology příliš známé. Od té doby se nám ho podařilo zpopularizovat, takže už celkem zobecnělo. Možná ne zrovna na jižní Moravě, ale určitě tam, kde se ledovcové souvky nacházejí, tj. na severní Moravě a ve Slezsku. Nejstručnější definicí souvku je, že je to horninová částice (klast), transportovaná činností ledovce. V němčině, která je mateřskou řečí vědy o souvcích, je souvek (das) G e s c h i e b e. Slavný severoněmecký geolog profesor Karl Gripp publikoval v roce 1968 článek Geschiebejäger Geschiebesammler Geschiebeforscher. (Do češtiny přeloženo Lovec souvků sběratel souvků badatel ve vědě o souvcích.) Lovci souvků jsou ti, kteří souvky sbírají (například na mořském pobřeží nebo v štěrkopískovnách), ale nehromadí a zajímavé exempláře předávají nebo prodávají muzeím a k výzkumu geologům. Sběratelé souvky nejen sbírají, ale zakládají si doma jejich sbírku. Někteří sbírají všechno, jiní se specializují. V severním Německu se většinou specializují na sedimentární souvky se zkamenělinami. Kolik je sběratelů souvků, lze jen odhadnout. V Německu, Nizozemsku a Dánsku dohromady sbírají souvky intenzívně stovky lidí, příležitostných sběratelů jsou jistě tisíce. V Polsku je jich mnohem méně, a kolik lidí se věnuje souvkům v Pobaltských republikách, v Bělorusku, Ruské federaci a ve Finsku, o tom nemáme údaje. Patrně jsou někteří i v USA a v Kanadě, to je ovšem v tom smyslu terra incognita. U nás v moravskoslezské oblasti se sběru souvků soustavně věnuje kolem deseti lidí. Vzhledem k tomu, jak malá je u nás kdysi zaledněná oblast, je to dost. Sběratel souvků nemůže vědět a určit všechno, i kdyby to byl genius. Měl by ale rozpoznat vzácné a neobvyklé exempláře a mít možnost předat je k odbornému určení. (S tím je ovšem potíž, protože kde vzít k tomu ochotné odborníky a nekrást.) Výzkum souvků je totiž asi n e j k o m p l e x n ě j š í g e o l o g i c k á d i s c i p l i n a. Geschiebeforscher by měl vědět z geologických věd vlastně všechno měl by znát a brát v úvahu obecnou geologii, mineralogii a petrografii, paleontologii, ichnologii, nejlépe i prehistorickou archeologii. A přinejmenším zhruba vědět něco o geologické stavbě obrovské oblasti, z níž se souvky aspoň teoreticky mohou u nás najít. Ta měří odhadem asi km2 (pro srovnání: plocha v České republice je cca 78 km2). V tom je i celá plocha Baltského moře, jehož geologická stavba je známa do značné míry díky sběru souvků (a ovšem díky podmořským vrtům). V ý z n a m sběru a výzkumu souvků je dnes hlavně vědecký, kulturní a snad především d i d a k t i c k ý pro výuku a poznání. Představme si jen, že na jednom místě třeba v jedné štěrkopískovně nebo dokonce na jedné haldě můžeme u nás najít téměř všechny typy hornin ze všech geologických dob od prahor po čtvrtohory a zkameněliny všech živočišných kmenů. To je úžasný výukový a srovnávací materiál. Nedivme se, že hodně sběratelů se po určité době sběru a individuálního studia stává badateli a mohou publikovat velmi cenné vědecké práce. Pochopitelně to předpokládá spolupráci s profesionály a v málokteré disciplině je spolupráce laiků s vystudovanými odborníky tak plodná jako právě zde. Někdo málo informovaný by se mohl ptát, zda je v souvcích ještě dost témat a problémů k řešení. Problémů k řešení je tu prakticky nekonečné množství. Víme toho zatím málo a jen s malou nadsázkou lze říci, že dokonale známo není ještě nic. Nakonec si zařaďme výzkum souvků do širších souvislostí. Je vlastně překvapující, že teprve v roce 1998 definoval již zesnulý německý geolog dr. Roger Schallreuter jako vědeckou disciplinu K l a s t e n f o r s c h u n g (výzkum klastů). Klasty jsou všechny horninové částice, které ztratily souvislost s matečnou horninou a byly různými silami transportovány na vzdálenost metrů až tisíců kilometrů. Patří sem například ostrohranné úlomky kamenných moří a svahových sedimentů, říční a příbojové valouny a souvky transportované pevninskými i horskými ledovci. Tato věda Klastenforschung má vlastní předmět a vlastní metody výzkumu a je zajímavé, že se intenzívně praktikuje více než 200 let, ale až do roku 1998 jaksi anonymně a neuvědoměle. Literatura: GRIPP, K. (1968): Geschiebejäger Geschiebesammler Geschiebeforscher. Der Geschiebe-Sammler, 3, H. 1, S. 7 14, Hamburg. SCHALLREUTER, R. (1998): Klastenforschung unter besonderer Berücksichtigung der Geschiebeforschung. Archiv für Geschiebekunde, 2, H. 5, S , Hamburg.

14 Souvek valoun klast artefakt RNDr. Zdeněk Gába Mít ujasněnou terminologii, abychom se domluvili, je důležité i v běžném životě, a tím víc ve vědě. Nebude tedy na škodu definovat si základní pojmy, důležité pro výzkum souvků. Pojem je základ logického myšlení a každý má svůj obsah a rozsah. Pro výzkum souvků jsou nejdůležitější pojmy souvek, valoun a klast, popřípadě i artefakt. Souvek Souvek je horninová částice, transportovaná činností ledovce (tj. ledovcem nebo jeho tavnými vodami), i když později může být opět transportovaná a pozměněná činností vody nebo větru. Souvek mohl být původně ledovcem vytržen ze skály, ale mohl být přebrán i ze zvětralin nebo z říčních či mořských sedimentů. Podle původu se rozeznávají souvky vzdáleného původu (u nás severské ), blízké, lokální a jižní. Jižní souvky jsou v Německu např. ty s původem na našem území. U nás, protože jejich původ není nikdy vzdálený, je řadíme zpravidla k souvkům lokálním. Horní velikostní hranice souvků není omezena (velké bludné balvany mají u nás až několik metrů, v Německu, Polsku a Dánsku vzácně až přes 10 m). Za spodní velikostní hranici se pokládá buď 1 cm nebo 2 mm. Mezinárodně uznávaný jednotný termín pro souvek zatím není. Aspiruje na něj ale německý termín Geschiebe (geschiebe), protože němčina je mateřskou řečí výzkumu souvků. (Mimochodem, české slovo souvek je vlastně překlad německého Geschiebe sunutý.) Valoun Valoun je horninová částice transportovaná a zaoblená vodou. Valouny jsou v principu dvojí: říční a příbojové. Valoun je vždy více nebo méně zaoblený. Pro stupeň zaoblení jsou 4- nebo 6-četné škály od ostrohranných po dokonale zaoblené valouny. Dokonale zaobleným se říká také o b l á z k y. Velikostní hranice směrem nahoru také není omezená (velkým se říká i balvan nebo blok), směrem dolů není jednotná. Většinou je valoun nad 1 cm, částicím od 2 do 10 mm říkáme valounky. Zvláštní kapitolou jsou e x o t i c k é v a l o u n y (exotika). Jsou to valouny z minulých geologických dob, uložené v mořích, o nichž většinou nevíme, kde mají původ. Mnoho je jich zvláště v karpatské oblasti např. na Novojičínsku nebo v okolí Hranic. Mezinárodní termín také neexistuje. V němčině je valoun Geröll, v angličtině nejčastěji pebble, v řečtině rudus. Klast Klast je termín, který se v češtině dosud poměrně málo užívá. Do odborné terminologie se začal prosazovat více až od osmdesátých let 20. století. Podle definice je klast horninová částice, která ztratila souvislost s matečnou horninou (skalním výchozem) a byla přemístěna na určitou vzdálenost. Spadají pod tento pojem tedy ostrohranné úlomky ve svahových uloženinách a kamenných mořích, valouny a ledovcové souvky. České synonymum je ú l o m e k nebo horninový úlomek (klast je ovšem jednoznačnější!), anglicky je to clast, německy Klast původ slova je z řečtiny (klasai = ulomit, drtit). Artefakt Artefakt zdánlivě je něco jiného a patří jinam, ale zrovna sběratelé souvků na polích se s artefakty běžně setkají. Podle definice Štelcla a Maliny archeologické kamenné artefakty jsou všechny intencionální (záměrně vyrobené) kamenné předměty. Autoři je dělí na kamennou industrii, kamenný stavební materiál a artefakty nadstavbové sféry. Podle jiné definice je artefakt předmět záměrně zhotovený fosilním člověkem. Ovšem: co je to fosilní člověk, a jak daleko do minulosti sahají artefakty? V užším smyslu jsou to výrobky z pravěku a starověku, popř. i ze středověku. A jaké mají vztahy ke klastům? Člověk používal klasty (valouny, pazourkové souvky aj.) často je těžké odlišit artefakty od tzv. pseudoartefaktů a eolitů. (Existují i falza!) V ledovcových uloženinách se vzácně

15 našly i artefakty, zejména v Německu. Ovšem na polích i u nás se běžně nacházejí dohromady souvky i artefakty. Zde odlišení (zejména u pazourků a rohovců) bývá obtížné až nemožné. A je zde ještě jeden málo diskutovaný problém: A co kameny člověkem hromaděné (popř. i používané) bez stop opracování či použití? Ještě spíše zajímavost: v 18. a 19. století se rozlišovaly artefakty a p e t r e f a k t y. To byly horniny a jejich úlomky se zkamenělinami. Průniky pojmů Při znázornění rozsahů čtyř zmíněných pojmů je vhodné užít teorie množin. Graficky je to znázorněno na přiloženém obrázku. Všechny čtyři pojmy mají navzájem průniky. Klast je pojem nadřazený souvku a valounu ty jsou jeho podmnožinami. Jinak řečeno: každý souvek je klast, ale ne každý klast je souvek. Jinak je to s valouny a souvky. Existují souvky, které byly dříve nebo později valouny, a naopak. Některé artefakty jsou nebo byly klasty a naopak z klastů se stávají artefakty. To je případ, kdy pazourkové artefakty jsou ze souvků na rozdíl od těch, jejichž surovina byla těžena v prehistorických dolech. Zdeněk Gába Fosílie trilobita a lilijic z pískovny Závada Mgr. Daniel Kletenský V dubnu roku 2015 jsme s kolegy navštívili pískovnu Závada, a to za účelem sběru souvkového materiálu pro Den Země Souvky jsme sbírali na haldě vytříděného materiálu v těžené části pískovny. Sbírali jsme především červeně zbarvené žuly, pazourky duté železité konkrece, tzv. ferrolity a dále materiál, který byl na první pohled něčím zajímavý. Jedním ze souvků byla i hornina o velikosti lidské dlaně, žlutošedé barvy, poněkud navětralá. Pravděpodobně se jedná o cihlovitý vápenec (Backsteinkalk). Letos v únoru jsem souvek prozkoumával pod binokulární lupou. Již při prvním pohledu do lupy jsem zjistil, že se v souvku nachází spousta zkamenělin. Vzhledem k tomu, že souvek byl dosti zvětralý a zkameněliny bylo možno z povrchu souvku vyjmout pinzetou, rozhodl jsem se větší část souvku obětovat a podrobit bližšímu prozkoumání. Souvek jsem tedy kladivem rozmělnil na menší části a uvolněné fosílie jsem sesbíral do Petriho misky. Části souvku, které byly pevnější, jsem vložil do kádinek s vodou a nechal je nasáknout. Souvky nasáknuté vodou jsem poté vložil do mrazničky. V případě potřeby jsem tento proces opakoval. Účelem tohoto postupu bylo usnadnit rozpad souvku na menší části. Části souvku, které prošly tímto procesem, jsem kladívkem jednodušeji rozbil na co nejmenší části. Takto rozmělněné souvky jsem poté opět vložil do kádinky s vodou, obsah jsem důkladně rozmíchal a přefiltroval přes jemné síto. Když jsem měl takto přefiltrováno většinu horniny, umístil jsem zbytky horniny s fosíliemi na Petriho misku a přikročil jsem k pozorování pod binokulární lupou. Při sledování pod lupou jsem pinzetou vybíral jednotlivé fosílie a umísťoval jsem je do jiné Petriho misky. Takto vybrané fosílie jsem opět propláchnul vodou a poté jsem je nechal vyschnout na ústředním topení. Mezi zjištěnými fosíliemi jednoznačně převládají vizuálně velmi pěkné články stonků lilijic. Z daného vzorku souvku jsem jich vypreparoval několik desítek, přičemž velikost největšího článku je cca 3 mm. Z dalších

16 fosílií jsou zastoupeny částí schránek měkkýšů a několik fosílií, které se mně nepodařilo determinovat. Nejvíc mě, ale překvapila fosílie trilobita o velikost cca 2,5 mm. Trilobit není úplný, nýbrž je zachováno pouze pygidium. Část vzorku horniny ještě čeká na prozkoumání, nechám se překvapit, co nového pod binokulární lupou objevím. cihlovitý vápenec pískovna Závada velikost vzorku: 4 x 3 x 3 cm články lilijic trilobit 1 trilobit 2 zbytky schránek měkkýšů Foto : Mgr. Daniel Kletenský

17 Pazourek nejstarší kulturní nerost aneb Kámen všech kamenů 2. vydání. Autor JUDr. Aleš Uhlíř Přepracované a doplněné vydání má 78 stran (první 28) a 37 obrazových příloh. V březnu 2017 vyšla e-publikace Aleše Uhlíře s názvem Pazourek - nejstarší kulturní nerost aneb Kámen všech kamenů, 2. přepracované a doplněné vydání. Je na webových stránkách: Ke stažení ve formátu PDF je na stránkách obce Bolatice: Zajímavosti z mikrosvěta Foto: F.Scholz Část vějířovité mechovky, skut. velikost 5mm dislokace na silicitu řasového vápence, šířka sv. žilky 1 mm Mlž v baltském pazourku skut.délka 6 mm Foraminifera dírkovec a srpovité zálomy v pazourku

18 Experimentální archeologie Na schůzce v Bolaticích byly předány zástupcům Vlastivědného muzea v Šumperku a Muzea městýse v Suchdolu nad Odrou výrobky z experimentálního štípání pazourků. Jedná se o pazourkové nástroje vyrobené experimentálním štípáním a pazourkové nástroje osazené do kosti a dřeva. Všechny nástroje byly označeny značkou ( IX ), aby nedošlo k záměně s originálními artefakty. Dle sdělení zástupců budou použity pro osvětovou činnost hlavně dětských návštěvníků. Kolekce vyrobil Jiří Dudek. Foto: Bronislav Novosad

19 Ondřej Mušálek s vlastnoručním kožešinovým oblečením a vybavením pravěkého lovce. Fota : horní - Milan Dvořák, spodní - Aleš Uhlíř

20 Galerie krystalinických souvků Schriftgranit (Písmenková žula) Původ: Dánsko ostrov Bornholm Rozměry: 6 x 4 cm Místo nálezu: Pískovna Závada Vänge granit Původ: střední Švédsko, oblast Uppland Rozměry: 9 x 9 cm Místo nálezu: pole Hlučín Fota: Jiří Dudek Souvky 2/ 2017 č. 9 pouze v elektronické podobě Kontakt pro příspěvky a info : dudek.jiri@volny.cz Jiří Dudek, Ferdinand Scholz, RNDr. Zdeněk Gába 2017 členové klubu pro výzkum souvků