ANATOMIE VČELY. Morfometrie versus genetika při popisu rasy včely medonosné. Využití v praxi a nedostatky

Transkript

1 ANATOMIE VČELY Morfometrie versus genetika při popisu rasy včely medonosné (Dr. Gabriele Soland, Schweizerische -Bienen-zeitung 2016, č. 3, str ) Souhrn: Rasová příslušnost zaměstnává chovatele včel už dlouhou dobu. Morfologické výzkumy sváděly vědce však stále znovu k nesprávným závěrům a dnes už ani neodpovídají moderním vědeckým poznatkům. I potomci smíšené rasy mohou vykazovat morfometrické znaky příslušnosti k čisté rase. Ještě před 110 lety byla západní včela medonosná rozčleňována výhradně podle barvy do nordické rasy (tmavá) a mezi egyptské včely (žlutá). Vědec Hugo von Buttel Reepen je jako první začal v roce 1906 za pomoci muzejních exponátů včel dále nově přeskupovat podle ochlupení a velikosti. Další badatel Alpatov zpozoroval však o 25 let později, že délka těla včely v témže včelstvu se může vlivem velikosti buněk a také sezónně měnit. Začal přeměřovat i další části včelího těla, jako různé části nohou, křídla, vosková zrcátka nebo sosák. Tehdejší ředitel Včelařského institutu Mayen/Rheinland, Gottfried Goetze, objevil dva znaky, kterými by se mohla Apis mellifera mellifera odlišovat od Apis mellifera carnica: délka ochlupení a kubitální index. Ten popisuje poměr délky určitých polí na křídlech. Tato metoda ale nezůstala vyhrazená jen vědcům. Pro praktický chov včel doporučil Goetze už v roce 1948 ve své knize Chov včel v praxi využívat skóre, tj. poměr znaků na základě velikosti těla, délky sosáku, barvy krunýře, délky a šířky ochlupení a také kubitálního indexu. Cílem bylo už tehdy nejen popisování rasy, nýbrž také zamezit křížení, aby se pro chov udržela čistá rasa. Goetze vycházel z toho, že množení uvnitř čisté rasy zajišťuje stabilní výkonnost. Byla to ale chybná úvaha, která se však v mnohých oblastech tvrdošíjně udržuje dodnes. Ve skutečnosti odporuje mezitím získaným poznatkům o genetické odchylce výkonnostních vlastností populace. V té době však ještě nebylo nic známo o vícenásobném páření a rozšířené přestávce v páření. Tehdy to vypadalo, že kontrola páření matek je podstatně jednodušší, než je tomu z pohledu dnešních vědomostí. Vyhledávání informativních tělesných znaků některými vědci pokračovalo, až konečně prof. Friedrich Ruttner, ředitel Včelařského institutu v Lunz am See (jižní Rakousko) a později ředitel Včelařského institutu Oberursel (Frankfurt am Main, Německo) prověřil spoustu různých znaků z hlediska jejich působnosti a z toho sestavil Katalog 36 znaků. Na základě toho bylo možné popsat různé geografické poddruhy západní včely medonosné a navzájem je od sebe odlišit. Ve svém díle Ruttner zdůraznil, jak je důležité do výzkumu zahrnout celou škálu různých znaků. Každý znak v sobě nese jen jeden malý díl možných rozdílů. Katalog Ruttnerovy Standardní morfometrie zahrnuje 15 znaků křídel, 3 měření ochlupení, 13 velikostních znaků nejrůznějších tělesných struktur a pět barevných znaků. Matka včely tmavé (Apis mellifera mellifera) Své práce o různých včelích rasách shrnul v díle Přírodní a kulturní dějiny včely medonosné díle, které i dnes ještě patří do knihovny každého chovatele. Využití v praxi a nedostatky Ačkoliv pro vědecký popis ras bylo použito 36 znaků, chov včel zůstával závislý z praktických důvodů na základní morfometrii podle Goetze. Poněvadž náklady na komplexní standardní morfomet 1

2 rii byly příliš vysoké, doporučoval i Ruttner, aby se v praxi používalo nadále omezené množství znaků, a to pět pro dělnice a tři pro trubce. Tímto způsobem však vědecká metoda při použití v praxi stagnovala na úrovni poznatků čtyřicátých let. Nejenom že po tak drastické redukci ztratila velmi výrazně na vypovídací hodnotě. Došlo také ještě k osudnému chybnému hodnocení. Metoda, která vlastně byla určena a vyvinuta pro popis ras, měla najednou také sloužit prověření případného křížení. Už Goetz vycházel na počátku zcela samozřejmě z toho, že by se muselo rozpoznávat i křížení. To ale zásadně mění zadání a takový požadavek je také o mnoho komplexnější. Ruttner vycházel ve svých pracích vždy z čistého materiálu. Předpoklad, že znaky při křížení se řídí jednoduchými pravidly Mendelových barev hrachu, byl fatální chybou. Mendel došel světové slávy, poněvadž své teorie vypracoval s pomocí velmi jednoduchých znaků, které byly zděděné od jednoho jediného genu. Proto se dědičné pochody daly dobře pochopit a popsat. Nyní ale byla řada znaků ovlivněna různými geny, které se také mohly ještě ovlivňovat navzájem mezi sebou. K tomu přistupuje nezanedbatelný vliv okolního prostředí, jak už Alpatov zjistil při měření délky těla. A aby se to všechno ještě víc zkomplikovalo, nelze většinu charakteristik jednotlivých znaků jednoznačně přiřadit pouze jedné rase, nýbrž překrývají se navzájem mezi rasami. Za těchto předpokladů je sotva možné spolehlivě stanovit křížení, zvláště když se použilo těch znaků jen málo. S dodatečně přibraným křížením ztratily znaky už úplně na vypovídací hodnotě. Tak se může při přímém křížení podobat jedinec mnohem víc jednomu z rodičovského páru než druhému a být tak chybně označen jako čistá rasa. Hlavní díl křížení nesestává však z přímého křížení dvou čistých rodičů, nýbrž ze zpětného křížení, jak k němu běžně dochází při volném páření v okolním prostředí. To má za následek, že na území se zanesenou cizí rasou navzdory morfometrii vznikají plíživě hybridy. Ruttner publikoval v šedesátých a sedmdesátých letech několik prací o letech a chování trubců při páření. Bylo tedy známo, že matky a trubci mají za sebou opravdu dlouhé lety na místo páření. Proto byla území okolo shromaždišť stále více prokřížena, což zase mělo vliv na shromaždiště matek, takže téměř žádné shromaždiště ve Švýcarsku není skutečně bezpečné k páření. Existovaly pokusy rozlišovat mezi jednotlivými včelími rasami pomocí nepříliš spolehlivých znaků žilnatiny křídel (skica) nahoře křídla Apis carnica a dole křídla Apis Mellifera. Nedostatečnost morfometrie pro praktický chov včel rozpoznal Ruttner už v roce 1953 ve své práci o kubitálním indexu při pokusech s křížením. Jeho práci však vědecké kruhy vzaly překvapivě velmi málo na vědomí. V devadesátých letech se obnovila diskuze o spolehlivosti morfometrických měření v praxi, poté bylo konstatováno, že včely z chovu, který odpovídal základní morfometrii Německého včelařského svazu, už nemohly být jednoznačně zařazeny do Ruttnerovy standardní morfometrie. Měření křídel Nástup počítačové techniky umožnil zvláště při měření křídel velké zjednodušení a dovedl je do větších detailů. Jednoduchá ovladatelnost elektronického měření křídel láká nejen laiky, ale také vědce. Co to je vlastně rasa? Geografická rasa nebo poddruh je skupina zvířat téhož druhu, která žije na souvislém území a vykazuje podobné tělesné znaky. Jestliže některá geografická rasa (jako např. Apis mellifera mellifera) se vyskytuje na mimořádně velkém území, můžeme uvnitř rasy pozorovat různé ekotypy, které uvnitř nejsou morfologicky natolik odlišné, aby je bylo možno definovat jako samostatnou rasu, přesto však vykazují určité rozdíly na základě na jejich ekologického přizpůsobení. Známé ekotypy jsou např. Nigra a Braunelle z oblasti Alp nebo Heidebiene z Německa. K popisu druhů a poddruhů se dnes dodatečně přidávají jejich genetické rozdíly. 2

3 Pokus o podstoupení celkové Ruttnerovy standardní morfometrie trval dobře celý týden. Ve srovnání s tím působilo měření pěti znaků podle Goetzovy základní morfometrie jako dětská hra. Přesto to byl pro běžného včelaře náročný podnik, vyžadující řadu různých technických zařízení a zvětšovacích aparátů. I proto se morfometrická měření většinou prováděla v plemenářských stanicích. Ve srovnání s tím se nyní měření křídel pomocí skeneru a PC zpřístupnilo pro každého. Takto to popisuje švédský chovatel Ingvar Petterson, který v roce 1990 obdržel zakázku, aby na základě morfologického měření vyvinul pro svou chovatelskou organizaci rasový standard, při pohledu do minulosti: Původní a komplikovaná metoda určení rasy pomocí měření délky ochlupení, délky jazyka, rozměrů křídel a šíře ochlupení byla velmi zdlouhavá a pro pohodlnost jsem doporučil, že je možné si vystačit s kubitálním a diskoidálním indexem. To, co zpočátku i při těch15 z 34 kritérií nacházelo využití v odborných vědeckých pracích, bylo na oltář praktičnosti zkráceno až k neupotřebitelnosti a použito k nastolení otázky, proč se to vlastně osvědčilo jako vědecky bezcenné. Tento vývoj se stupňoval do té míry, že se stále objevovala nová statistická hodnocení jako např. použití přesunu diskoidálního a činkového indexu oba jako další poměrové a poziční ukazatele žilnatiny předních křídel. Obojí bylo zpočátku Goetzem dokonce zavrženo, avšak později jeho spolupracovníkem Kruberem opět vyzvednuto ze zapomnění a uplatňováno v okruhu Kruberových spolupracovníků. Ten pak dokonce chovatele přesvědčil o spolehlivosti těchto postupů. Vedle už zmíněných nedostatků unikl naší pozornosti ještě jeden důležitý bod. Pro volbu měřicích kritérií pro vědeckou práci je důležitým aspektem vzájemná nezávislost kritérií. Neboť když se navzájem ovlivňují dva znaky, poskytují odpovídajícím způsobem méně informací. Dá se lehko pochopit, že chovatelské změny kubitálního indexu na zbylé žilky křídel mají právě takový vliv. V případě 18 bodů, úhlů, délek a poměrů křídla se nejedná právě jen o 18 nezávislých znaků, nýbrž vždy jen o to samé přední křídlo. K tomu ještě přistupuje, že žilnatina křídla se dá relativně lehce a rychle chovatelsky změnit a mohou se tak skutečně odchovat hybridy s kubitálním indexem čisté kraňky. Tím už tento znak není neutrální a stává se nepoužitelným. Vykročení do moderní doby V osmdesátých letech se začala včelařská věda při studiu včelí populace obracet k molekulárním metodám. Mnoho dřívějších taxonomických poznatků mohlo být potvrzeno genetickými nástroji. Mnohé se přidalo, jako např. další vývojově historická linie (Y) na Blízkém východě. Za posledních dvacet let se genetické metody dále rozvíjely a vystřídaly ve vědě morfometrické metody. Nabízejí významně rozšířené možnosti na rozdíl od fenotypických (vnějších) znaků, neboť nezasahují jen produkt ovlivněný životním prostředím, nýbrž přímo genetický kód. Tím mohou elegantně obejít mnohé vlivy životního prostředí. V genetice populace a ochrany přírody používají vědci různé genetické znaky k tomu, aby získali vědomosti o dějinném vývoji, pohybech populace nebo selektivních procesů. A může se ověřit, jak vysoký je stupeň příbuznosti v populaci a zda je dostatečně geneticky rozmanitá. I pro praktické chovatele nabízejí molekulární metody celou řadu možností. Jsou to především přímé informace o původu, na jejichž základě může následovat cílená selekce k dosažení konkrétních vlastností a toto vše docela bez rušivých vlivů okolního prostředí. Současně běží také v chovu včel EU projekt (smartbees) k nalezení určitých genů, které jsou tolerantní k nákaze varroa. Přechod ke genetickým metodám byl pro praktické včelaření dlouho ztížen vysokými finančními náklady. Ale právě ke stanovení hybridizace se genetické nástroje ukázaly jako přirozené a mnohem efektivnější než morfometrie nemluvě o pouhém měření křídel. Avšak konečně se genetické analýzy hybridů staly dostupné i pro včelařskou veřejnost. Švýcarské Středisko pro výzkum včel v Liebefeldu nabídlo v roce 2006 poprvé genetické analýzy hybridů a určení rasy pro praktické včelaření. Tuto službu pak začal provozovat i soukromý Včelařský institut Apigenix ten nyní nabízí v Evropě jedinečný servis genetických nástrojů pro chovatele včel. Vedle testu na hybridy tu najdeme i testy na mateřskou linii, příbuzenství a test na jistotu trubčích shromaždišť. Apigenix je poradním místem pro chovatelské organizace stejně tak jako pro ochranářské projekty doma i v cizině. Institut je uznávanou plemenářskou stanicí podle apisuisse a švýcarské chovatelské organizace mohou získávat finanční spolkové příspěvky na analýzy hybridů. Apigenix institut pro genetiku včel Leckde připadá chovatelům přesto obtížné rozloučit se s metodou měření křídel, i přesto, že dnes už existují lepší metody. Tak např. Německý včelařský svaz zůstává dodneška věrný ve svých chovech kraňky už dávno překonané Goetzově základní morfometrii. Stejně tak rakouský ACA. Chovatelé kraňky ve francouzsky mluvící části Švýcarska přeměřují dokonce jen délku jazyka a kubitální index, v německé části Švýcarska používají modernější měřicí metodu předních křídel. V oblasti Švýcarska, kde chovatelé dávají přednost západní včele medonosné, se genetické analýzy prosadily už před deseti lety a úspěšně se nasazují u chovatelů i v ochranářských projektech. Mnohé diskuze o přednostech i nedostatcích té které metody (genetika a morfometrie) jsou zapracovány do práce prof. Andrzeje Oleksy z Univerzity v Bydhošti. Osvětluje v ní rozdíl mezi určováním 3

4 rasy a hybridů pomocí měření křídel nebo genetickou analýzou, tak jak se provádí v institutu Apigenix. Profesor Oleksa prozkoumal za tím účelem 700 včel z 66 různých divokých včelstev ze severního Polska. Na tomto území byla domácí tmavá včela dovozem Apis mellifera carnica silně hybridizována. Prozkoumal pokaždé přední křídla včel pomocí softwaru DraWings, který využívá 18 bodů křídel jako základ pro statistiku. U těchto včel pak prověřil genetický profil za pomoci 17 různých znaků. Používal vědecky uznané statistické metody pro určování příslušnosti k rase a hybridizace jednotlivých individuí. Ověření morfometrických výsledků za pomoci genetických dat vykazovala u hmyzu s čistou rasou souhlas v 80 %. Hybridy byly ovšem klasifikovány správně jen asi v 60 % případů. To znamená, že čtyři ze šesti hybridů stanovených na základě měření křídel bylo klasifikováno chybně jako individua s čistou rasou pro chov čisté rasy fatální zdroj chyb. Vypovídací hodnota morfometrie není vyšší než pravděpodobnost, že při hození mincí padne panna či orel. Různé práce potvrzují, že zvířata s čistou rasou mohou být přiřazena své rase na základě vnějšího vzhledu, tyto vnější znaky však nemohou být jednoznačně zděděny, a proto morfometrická metoda pro zjištění případného křížení není vhodná. Mohlo by se pouze argumentovat, že měření křídel k určení čisté rasy je stále ještě i tak užitečné. Při současném promíchání včelařských stanovišť si však málokdy položíme otázku, ke které rase včely náleží. Je to proto, že přirozené rozšíření je známé stejně tak jako většinou rasová příslušnost včel z dovozu. Mnohokrát na začátku stojíme před otázkou, jaký stupeň křížení včely vykazují. Chovatelé znají především svůj výchozí materiál. Jen zřídka si na své stanoviště zavlečou cizí materiál odchycením roje nebo koupí matky. Chovatel může ovšem většinou vycházet z toho, že mateřská linie neobsahuje žádné cizí vlivy. To potvrzují i výzkumy různých chovatelských populací včel mellifera za pomoci útržků DNA, které jsou čisté po mateřské linii a pro Apis mellifera vykazují jednoznačnou strukturu. Je tedy ve včelařově vlastním zájmu zjistit, zda jeho čerstvě oplodněná matka není vetřelec a jak bezpečné je její místo oplodnění. Morfometrie ho nechá tápat v temnotách anebo ještě hůř, uvrhne do falešné jistoty. Jestliže chovatel chce na svém smíšeném území chovat skutečně čistou rasu, musí bez váhání sáhnout po genetické analýze. Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ 4

5 Včelí matky a jejich kvalita (Inž. Józef Marek Majak, Chovná stanice JMM; Pszcelarstwo, 2016, č. 5, str. 6 7) CHOV Souhrn: Poměrně častým a méně patrným poškozením matky bývá poranění příchytného drápku. I tato drobná vada může způsobit potíže s kladením. Včelaři a taktéž i já, pozorujeme přímou úměrnost mezi poškozeními a kondicí matek. Jestliže je kondice matky špatná, je možno usuzovat, že je poškozená. A naopak poškozená matka je ve špatné kondici. Jsou ale odlišnosti od tohoto obecného pravidla. Stávají se výjimky, že i poškozená matka může být ve velmi dobré kondici a v počátečním období svého života může dynamicky plodovat. Jestliže si zachovává svou dobrou kondici přes své poškození, tak můžeme předpokládat, že její poškození bylo náhodné a matka zůstává stále v péči mladých včel. Jestliže matka po oplození neploduje očekávaným způsobem nebo ji včely chtějí vyměnit, což se stává poměrně často, je třeba matku zkontrolovat a použít při tom skleničkovou metodu. Je nutné takto prověřit její kondici, užitkovost, energii a eventuální poškození. K poškození matky může dojít během oplození nebo později ve včelstvu. Pozdější poškození nožiček patří mezi řídce se vyskytující případy, ale stávají se. Podle mého názoru hlavní příčinou poškození jsou přilétající a loupící dělnice z jiných včelstev. Zvláště je třeba se vyvarovat příliš ukvapeného přemísťování úlů a oddělků (v bezsnůškovém období), posilování včelstev přilétlými roji, a též veškerých zbytečně dlouhých prohlídek a manipulací s rámky v úlech s mladými matkami. Jinak též je třeba chránit matku a včelstvo před vetřelci. Poškození matek nalétávajícími včelami se může přihodit i ve druhé nebo třetí sezóně, což bývá zřídka, ale stává se to. Zdravá a silná matka se vždy ubrání nebo uteče za situace, kdy okolí (skupina včel) k ní není přívětivé. Avšak jestliže se objeví byť jeden neočekávaný útočník, i sebejistá matka může být poškozena, což potvrzuji na základě dlouholeté chovatelské praxe. Na základě pozorování vím, že útočník je obvykle osamocený jedinec, který útočí zboku na prostřední nebo zadní nožičky matky. Jestliže poškozená matka znamená pro včelaře cenný genetický materiál, není třeba propadat panice. Tehdy je nutné, dokud matka žije, využít její vajíčka pro vychování jejích dcer. Jestliže je matka v dobré kondici, pohybuje se mnohem rychleji než včely. Děje se tak z důvodu specifické mechaniky pohybu a délky nožiček. Příroda ji dokonale vybavila, což je vidět na fotografiích zveřejněných v článku. Délka dvou kroků matky se rovná přesně délce těla matky. Je to způsobeno volným křížením zadních párů nožiček. Matka vykročí zadními nožičkami na větší vzdálenost, než je její zadeček. Na následujícím obrázku jsou vidět drápky a příchytné laloky (pulvillus) nožiček včelí matky. Je nut 5

6 no si uvědomit, že jsou to velmi důležité pohybové orgány každé matky. Příchytný lalok plní specifickou funkci, podobnou jako zvláštní palec. Jestliže je poškozený, zaschlý a tvrdý, tak se zhoršuje možnost pohybu matky po plástech. Nejčastějším poškozením nožičky matky je právě poškození příchytného laloku. Po nakousnutí chodidla z něho vytéká tekutina a v místě poškození se tvoří strup, stává se tuhou zaschlou tkání. Takovéto poškození nožiček znemožňuje volný pohyb a zaujetí správné polohy při kladení vajíček. Na zvětšené fotografii nožičky včelí matky jsou viditelné zdravé drápky a příchytné laloky. Kdo má dobrý zrak, může spatřit drápky a příchytné laloky i bez zvětšení. Příchytný lalok je barvy krémové bílé. Jestliže uvidíme mezi drápky černý bod, svědčí to o zaschlé, mrtvé tkáni, čili o poškození příchytného laloku. Doufám, že moje upozornění pomohou při hodnocení jakosti matek při nákupech a po transportu. V článku nezmiňuji drastická poškození (chybějící chodidlo nebo kus nožičky, často tahání ztuhlé nožičky), která nevyžadují bližší zkoumání, neboť jsou viditelná pouhým okem. Nevěřím vysvětlení, že matku chytil ptáček. Matka má pár složených očí a tři jednoduché oči. Vidění je umožňováno díky rychlému zpracování nervových signálů. Domnívám se, že ptáci nejsou schopni chytit včelí matku během jejího rychlého specifického letu se zatáčkami o malém poloměru. Jinak to může být v případě, že je matka slabá a nějak pochroumaná. Myslím si, že včelí matky může během letu ohrožovat sršeň. Je známo, že sršně loví matky a včely. Sršně vědí, kde jsou mladé včelí matky a číhají na ně před úly. Dalším příznakem využívaným při hledání příčin špatného chovu matek jsou ptáci, kteří jsou obviňováni z toho, že se matky ztrácejí. Často slyším, že se matka ztratila během snubního proletu. Myslím si však, že důvod je v chovu pochroumaných, fyzicky slabých včelích matek a ne v přítomnosti ptáků. Souhrn: Množství trubců ve včelstvu je známkou jeho zdraví a prosperity. Zejména chovatelé matek musí pamatovat i na silná trubčí včelstva, s jejichž trubci se pak budou tyto matky pářit. 6 V článku popsané způsoby kontroly kvality matek doporučuji využívat při kontrole kvality matek z vlastního chovu. Článek je odpovědí na často pokládanou otázku včelařů, která matka nebo které matky v sérii budou nejlepší. Zřídka se totiž stává, že by všechny líhnoucí se matky byly ve stejné kondici nebo měly stejnou velikost. Během stavby nouzových matečníků a často i v chovných sériích se objevují matky rozdílných velikostí. Obvykle ve včelstvu zůstane první vylíhlá matka, která likviduje zbylé matečníky, jak to vyplývá z dosavadních pozorování a praktici to vědí. Včelaři ponechávají výběr matky na včelstvu (včelám), když vědí, že tímto způsobem si příroda poradí ve smyslu přirozeného nejlepšího výběru. Ctí tedy v praxi nepsané pravidlo zachování druhu. Integrita v produkci trubců Část 1: Jak porozumět chovu trubců ve včelstvu a jak jej podnítit (Lawrence John Connor; American Bee Journal, 2016, č. 6, str ) Přeložil: Vítězslav ŠIGUT Pochopení vývoje a rozmnožovacího chování trubců je nedílnou součástí programu trvale udržitelného včelaření založeného na integritě včelařů. Trubci jsou včelí samci a ve včelstvu zdánlivě nemají jinou funkci než oplodnit mladé matky z okolních včelstev. Úvahy o jejich úloze ve včelstvu bývají spojovány s činorodostí a pracovitostí včelstva a s udržováním tepla. Také zbavují nákladu létavky vracející se s nektarem a umožňují jim tak rychlý návrat

7 do terénu. Jejich nejdůležitější úlohou je sloužit jako poslové, kteří nesou genetickou informaci, hlídkují na trubčích shromaždištích, vyhledávají mladé matky a zajišťují diverzitu spermatu, tolik důležitou pro zdravá a odolná včelstva. Trubci po spáření hynou. Je neobvyklé, aby se trubci pářili s matkami ze stejného místa chování trubců i matek je uzpůsobeno tak, aby bylo zajištěno nepříbuzenské křížení a minimalizována příbuzenská plemenitba. Výsledky výzkumů na toto téma se liší někteří autoři uvádějí, že včely mají silné zábrany proti incestu mezi jedinci ze stejné včelnice je nepravděpodobné, aby se trubci z jedné včelnice pářili s matkami z téhož místa. Jiné výzkumy ukazují, že matky a trubci s genetickými markery se úspěšně páří mezi sebou, když jsou trubčí včelstva umístěna na stejné včelnici jako oplodňáčky. Pravděpodobně má vliv velikost včelnice a terén, ve kterém je umístěna (zalesněná oblast versus otevřená krajina). Malovčelařům závislým na místních trubcích doporučujeme rozmístit trubčí včelstva v okruhu jedné míle od oplodňáčků. Pro dostatečné pokrytí oblasti trubci může být v okolí potřeba několik stanovišť. Chovatelé včelařící trvale udržitelným způsobem by si měli uvědomit, že trubci odchovaní v jejich včelstvech se pravděpodobně nepáří s jejich panenskými matkami. Místo toho se jejich matky páří s trubci z okolních včelnic anebo z divoce žijících včelstev. Trubci se vyvíjejí 24 dní, nejdéle ze všech včelích kast. První tři dny stráví ve stadiu vajíčka, stejně jako matky a dělnice. Následuje šest dní ve fázi otevřeného plodu a další den, kdy se larva ještě krmí a spřádá si kokon pod víčkem (6,5. 7. den larválního stadia). Stadium kukly trvá 14 dní, k plnému rozvoji křídel dochází 21. den (Winston). Trubčí plod je běžně odchováván jen tehdy, když je včelstvo ve fázi silného rozvoje, když matka vyčerpá zásobu spermií uložených ve spermatéce nebo když matka chybí, ve včelstvu není dělničí plod a z dělnic se stanou trubčice. Na severu Spojených států a v Kanadě je dobou nejhojnějšího odchovu trubců jaro, období mezi květem javoru červeného a akátu. Následuje snížení počtu odchovávaných trubců a další vzestup během letní nektarové snůšky z jetele, z chrpy Centaurea maculosa a z dalších zdrojů. Na severu Spojených států obvykle končí období odchovu trubců po prvním září, i když v silných včelstvech trubci zůstávají, pokud trvá nektarová snůška, anebo když je v úle nadbytek zásob. Zdá se, že doba, po kterou trubci žijí po vyběhnutí z buňky, se dost různí. Winston píše, že na jaře a na začátku léta žijí trubci dní, i když podle dalších studií žijí někteří trubci pouze 14 dní a jiní až 43 dní. Uvádí, že v pozdním létě a začátkem podzimu žijí trubci až 90 dní. Podle mého pozorování si včelstva udržují silnou populaci trubců jen tehdy, je -li v úle nadbytek zásob. Vytáčení medu včelařem je v sezóně pro mnoho trubců předčasným rozsudkem smrti, protože hojné zásoby byly z úlu odstraněny a nebyly nahrazeny. Později budu psát o včelách jako o bankéřích; když zaznamenají, že včelstvo má málo zásob, trubci jsou první jedinci, kteří jsou od Roj trubců pronásledující přivázanou matku na trubčím shromaždišti. Trubci sledují oblak feromonu, který matka produkuje a její tmavou siluetu proti obloze. 7

8 Pohlavně zralí trubci podniknou denně tři až šest snubních letů. U starších trubců trvá let v průměru 25 minut, u mladších trubců méně. Trubci se potřebují vrátit do úlu a nabrat zásoby. Během snůšky mohou dostat potravu od dělnic, jinak se musí nakrmit, jak je vidět u trubce na obrázku. straněni. Začíná to už ve fázi vývoje plodu až 50 % trubčího plodu je včelami zlikvidováno (Winston, graf na str. 53.). Zdravá a různorodá populace trubců je nezbytná pro geneticky robustní včelstva odolná proti nemocem. Pokud chováte nějakou speciální linii včel, jako třeba ruské včely, je třeba chovat velký počet včelstev s ruskými trubci, abyste zajistili potřebné množství trubců pro úspěšný chov ruských matek. To je velká výzva v době, kdy skončí nektarová snůška, nebo když jsou včelstva ve stresu, protože dělnice vyženou trubce z úlu, aby uchránily zdroje (pyl a nektar). Včelstvo, které vytáčením přišlo o přebytky medu, důkladně přehodnotí stav svých zásob a podle toho upraví počty trubců. Trubčí plást Trubčí buňky jsou větší než dělničí, je jich obvykle 16 na čtvereční palec (asi 6,5 cm 2 ) plástu (pro srovnání dělničích buněk je 25 na čtvereční palec). Trubčí buňky včely využívají k odchovu trubčího plodu, ale jsou také nejefektivnější cestou, jak využít vosk k uskladnění medu. Trubčí plod Trubčí plod je na jaře a v létě součástí celkové populace plodu. Je obvykle umístěn po stranách dělničího plodu nebo pod ním. Tato vajíčka, larvy a kukly tvoří kompaktní plodové těleso, kde je udržována teplota 35 C, aby byl zajištěn rychlý a zdravý vývoj mladých včel. Dospělí trubci Trubci se ve včelstvu vyvíjejí z neoplozených vajíček a jsou nezbytní pro páření s novými matkami. 8 Takto to vypadá, když vložíte středně vysoký trubčí rámek do plodového hnízda včelstva na vysokých rámcích. Tento postup se často používá k odstraňování roztočů; dobře funguje i v trubčích včelstvech. Zelený plastový rámek s mezistěnou. Zelená barva pomáhá včelaři rozpoznat trubčí rámky.

9 Trubci jsou přirozenou součástí úlu, ale jsou odchováváni jen tehdy, když je počasí vhodné k páření. Nově odchovávané trubce nenajdeme v chladném zimním období, ani tam, kde není přínos potravy. Počet trubců vrcholí ve stejné době jako počet dělnic, zhruba ve stejné době, jako rojení. U silných včelstev s nadbytkem zásob jsou trubci přítomni po většinu léta, ale začátkem léta jejich počty začnou pomalu klesat. Zatímco včelstva na Floridě začínají chovat trubce v lednu nebo začátkem února, najdete li v lednu trubce ve včelstvu v Michiganu, znamená to, že se v loňské sezóně něco stalo s matkou. Práce Seeleyho a Morsea ukazují, že u zdravých, robustních včelstev tvoří trubci asi pět procent populace. Po letním slunovratu zvolna klesá délka světelného dne, klíčový faktor, který stimuluje produkci trubců, ale jejich odchov pokračuje do září až do listopadu (v závislosti na zeměpisné šířce). Silný přínos potravy dobu odchovu trubců prodlužuje, jindy může být po všem už v červnu, když vyschnou zdroje pylu a nektaru. To se stává v některých oblastech Floridy a Texasu i v jiných částech Spojených států. Pak často přijde další vlna chovu trubců v pozdním létě a začátkem podzimu, která koreluje s nektarovou snůškou v dané oblasti. Když přínos potravy klesne nebo ustane, dělnice začnou pečlivě vybírat, které trubce budou dál držet ve včelstvu a protřídí je i podle věku, přestože jsou to jejich bratři. Takové jsou zákony včelstva. Úspěšní včelaři se naučili brát normální počet trubců ve včelstvu jako ukazatel jeho zdravotního stavu. Je známkou toho, že panenské matky v okolí budou oplozeny zdravými, dobře živenými trubci. Trubci jsou vhodní pro zvídavé lidi, kteří se chtějí naučit manipulovat se včelami. Často bývají rozehřátí teplem úlu a na omak chlupatí. Použijte je k nácviku značení pomocí barvy. Označíte li trubce z jednoho včelstva, můžete pozorovat, jak se během pár dní rozšíří do dalších úlů na včelnici. Kdo by to byl řekl, že můžete trubce využít ke zvyšování své zručnosti i k vědeckému experimentu? Rozdíly ve vývoji trubců a matek Alfou a omegou úspěšného odchovu a oplození matek je správné načasování. Proměna matky z vajíčka v dospělce trvá dní, přesná doba závisí na plemeni a prostředí. Metamorfóza trubců od vajíčka po dospělce trvá dní a dalších 12 dní (rozmezí 4 18 dní) trvá, než dosáhnou pohlavní dospělosti. Je mimořádně obtížné zajistit dostatečnou produkci trubců začátkem sezóny, kdy je v okolí málo zdrojů potravy. V létě to platí i pro Floridu, Texas, Kalifornii a pro další místa, kde mají tou dobou včelstva k dispozici omezené zdroje potravy. Při rozhodování, kdy začít s chovem matek, je třeba brát v úvahu kalendář i výživu včelstva. Optimální dobou pro začátek chovu (pro přelarvování) je čas, kdy je ve včelstvu velké množství trubčího plodu zavíčkovaného asi pět dní. Protože je téměř nemožné určit, jak dlouho je plod zavíčkován, měl by včelař odvíčkovat buňky a začít s přelarvováním až tehdy, když spatří plod ve stadiu červených očí nebo starší. Tento postup bere v úvahu různou dobu vývoje matek a trubců i různou dobu, za kterou dosahují pohlavní zralosti. Největší naději na úspěch má páření, při kterém se na trubčím shromaždišti setkají zdatní, pohlavně zralí jedinci obou pohlaví - trubci i panenské matky. Některé matky se vyvíjejí rychleji a někteří trubci pomaleji. Proto vřele doporučujeme vést si záznamy o svých pozorováních a upravit postup pro vaše místní podmínky a včely. A teď některé biologické jevy, ve kterých často bývají odchylky. Běžně předpokládáme, že vývoj matky trvá dní od položení vajíčka po vyběhnutí panenské matky a víme, že matky některých linií mají rychlejší vývoj. Je tu ale také lidský faktor pokud včelař přelarví do misek larvu starší než 24 hodin, matka se vylíhne dřív, protože byla starší už od začátku. Takových výjimek je plno. Někteří včelaři a chovatelé stále mají za to, že trubci jsou pohlavně zralí čtvrtý až osmý den po vylíhnutí. Zde radím být opatrný: v tomto věku trubci vylétají na orientační a pročišťovací prolety, ale to neznamená, že jsou připraveni k páření! U trubců, kteří už vylétají na orientační prolety, ještě nemusí být dokončeno zrání a migrace spermatu. Podpora produkce trubců Chov trubců začíná už na podzim předchozího roku chovem silných včelstev. Včelstva musí mít vitální mladé matky. Ty dají příští rok základ trubcům, kteří se budou pářit s matkami, které chcete chovat. Včelstva také musí mít hojnost zásob pro zimování a pro bezsnůškové období. Uprostřed a na konci zimy podporujte časný chov trubců podáváním proteinového krmiva obsahujícího bílkoviny i cukry. To podporuje odchov dělničího plodu a odchov prvního trubčího plodu. Včelstva by měla být umístěna na zabezpečených včelnicích, kde je koncem zimy a začátkem jara silný jarní rozvoj hojnost topolů, javorů červených, olší, jilmů a dalších rostlin, které poskytují bohatou pylovou snůšku. Později v sezóně podporuje odchov plodu silná nektarová snůška, ale pokud nektarová snůška poklesne kvůli chladnému počasí, měla by být včelstva krmena cukerným roztokem 1:1. Sirup anebo cukerné těsto by měly být umístěny přímo nad plodovým tělesem, ve sklenicích, v kanystrech, v pevných blocích nebo ve stropních krmítcích, aby včely měly ke krmivu přístup i za chladného počasí. Pokud zásoby včelstva klesnou na méně než pět rámků, přidejte rámky se zpracovanými zásobami. Od dubna můžete do trubčích včelstev přidávat rámky s vybíhajícím dělničím plodem z jiných včelstev, abyste včelstva posílili a dosáhli časné produkce chovných 9

10 Zavíčkovaný trubčí plod na spodním okraji plástu. Trubčí plod vyvíjející se v zeleném trubčím plástu a dělnice, které se o trubce starají. trubců. Rizikem podpory chovu trubců je to, že zároveň podporujete budování rojových matečníků a rojení. Trubčí plásty Firma Dadant and Sons nabízí voskové mezistěny pro trubčí buňky. Několik firem vyrábí plastové trubčí rámky (i s plastovou mezistěnou), které mají zelenou barvu. Díky barvě se rámky dobře hledají a kontrolují. Tyto rámky by měly být v předcházející sezóně umístěny do medníku a vytočeny, aby byly nyní prázdné. Někteří včelaři dávají do vysokých nástavků středně vysoké rámky s dělničími buňkami nahoře a trubčími buňkami, které si včely postaví dole, anebo nechají v úle volný prostor, který včely zastavějí trubčinou. Na začátku sezóny používejte pouze souše; na vrcholu sezóny můžete s úspěchem použít trubčí mezistěny. Trubčí rámky by měly být v silných trubčích včelstvech umístěny na okrajích plodového tělesa, mezi posledním rámkem s dělničím plodem a rámkem, kde je uskladněn pyl. Protože trubci by měli být odchováni dní před matkami, měli byste trubčí rámky umístit do včelstev dnů před plánova 10

11 ným přelarvováním a dát tak včelám čas, aby si vystavěly plást a chtěly chovat trubce. Někteří chovatelé matek vkládají do trubčích včelstev po celý měsíc každých deset dní jeden trubčí rámek, takže přidají celkem tři rámky. Smyslem tohoto postupu je udržet ve včelstvu během období rozmnožování trubce různého stáří. Kolik trubčích včelstev potřebujete? Chovatelé praktikující trvale udržitelné včelaření s malým počtem včelstev se musí málokdy starat o produkci trubců, zvláště když trvale berou oplozené matky od chovatelů, kteří odchovávají matky a trubce z lokálně adaptovaných včelstev odolných proti roztočům. Velkovčelaři se musí starat o produkci trubců, kteří se budou pářit s jejich matkami. Pro ně je největším problémem určit, kolik trubčích včelstev budou potřebovat k tomu, aby odchovali velké množství chovných trubců určitého genetického typu nezbytných k zajištění dobrého oplození matek. Cílem včelaře, který chová volně spářené matky, je mít k dispozici oblast pokrytou trubci, kde aspoň 50 % trubců pářících se s matkami pochází z jejich trubčích včelstev. Ještě o tom v této sekci bude řeč. To znamená chov desítek až tisíců chovných trubců najednou, což je mimo možnosti malovčelaře praktikujícího trvale udržitelné včelaření. Menší včelař může poskytnout chovné trubce v izolovaném horském údolí, za předpokladu, že je tu jediným včelařem, a že se do soutěže nezapojují trubci z volně žijících včelstev. Také chovatelé v poušti, kteří včelaří mimo zavlažovaná pole a mimo dosah velkých komerčních včelařů, mohou být schopni poskytnout včelstvům svoje chovné trubce. Za průzkum stojí i izolované ostrovy (pokud jsou tam vhodné klimatické podmínky pro včelaření), protože i tam je velká jistota, že se matka spáří s žádoucími trubci. Ostrovy se využívají pro izolované páření jak ve Spojených státech, tak v Kanadě. Počet a vitalita trubců Chov trubců a jejich udržování ve včelstvu ovlivňuje mnoho faktorů. Moderní chovatelé čelí řadě problémů, od akaricidů používaných včelaři, až po kontaminované životní prostředí. Zde jsou shrnuty faktory, které ovlivňují produkci chovných trubců a schopnost včel udržet je ve včelstvu během bezsnůškového období: Faktory, ovlivňující počty trubců Včelstva s větší populací dělnic produkují i větší počty trubců a snáze je během sezóny uživí. Pravidelnou produkci trubců pomáhá udržet i použití linie matek, které kladou velké počty vajíček. Je dokázáno, že matky si nějakým způsobem pamatují, že právě nakladly velké množství trubčích vajíček, nezávisle na tom, co včelstvo potřebuje, takže udržování včelstva v síle je nejlepší cestou k udržení produkce trubců. Včelaři by měli usadit do včelstev matky, které hodně kladou, poskytnout nástavek plný medu a průběžně krmit. Podáváním krmiva v letním bezsnůškovém období udrží v chovném včelstvu produkci trubců i tehdy, když jiná včelstva chovat přestala a stávající trubce vyhazují. Chov trubců také podporuje přidávání rámků s vybíhajícím dělničím plodem, ale jen tehdy, když včelstva v bezsnůškovém období krmíme. Jinak dělnice začnou populaci trubců silně redukovat (krásný eufemismus pro usmrcení a sežrání). Pokud včelař odstraní vyvíjející se trubčí plod, zmírní instinktivní neochotu včelstva k chovu většího množství trubců. Udržování populace trubců je tak trochu chůzí po napjatém laně. Je li včelstvo silné a hladové, trubce ztratíte. Pokud včelstvo zeslábne, trubce vyhází z úlu. Silnější, dobře živená včelstva drží trubce dobře; je nezbytné mít silnou populaci trubců, kteří se v rozmnožovací sezóně mohou neomezeně krmit mednými zásobami. Včelař musí zacházet se včelami opatrně, aby zabránil vzniku loupeže každý faktor, který oslabuje včelstvo, vede ke ztrátě trubců. Faktory, které snižují počty trubců Ve slabších chovných včelstvech se těžko udržuje produkce trubců, protože matka klade méně vajíček a lze předpokládat omezení odchovu trubců během sezóny. Když jsou včelstva vystavena během chovu trubců špatnému počasí, počet trubců se sníží. Mezi Tabulka 1. Shrnutí literatury, zabývající se produkcí trubců ve včelstvech o různé síle a v rojích. Winston, Mark L The Biology of the Honey Bee. Harvard University Press. Typ včelstva minimum maximum průměr Průměrné včelstvo o síle volně žijícího včelstva, na jaře před rojením Průměrné včelstvo o síle volně žijícího včelstva začátkem podzimu Včelstva o síle, v jaké je chovají včelaři, bez omezování počtu trubčích plástů Nově vytvořené roje Prvoroje: Další roje:

12 další faktory patří nemoci plodu (zvápenatění, virus pytlíčkového plodu, hniloba plodu a idiopatický syndrom onemocnění plodu), parazitičtí roztoči (Varroa a roztočík včelí), málo zásob, predace ptáky a hmyzem, nehody a ošetření včel chemickými přípravky. To všechno způsobuje vyšší úmrtnost trubců, jejich sterilizaci a hynutí spermií. Špatné počasí negativně ovlivňuje přísun potravy; to může stimulovat kanibalismus dělnic a ničení trubčího plodu, dokonce i zavíčkovaného. Studené počasí, malá pylová snůška, málo proteinů a akaricidy mohou ovlivňovat migraci spermií, takže ani dospělí trubci nemusí být schopni poskytnout matce spermie, když se s ní spáří. Je známo, že akaricidy snižují počty trubců, množství spermatu produkovaného jedním trubcem a procento životaschopných spermií u každého trubce. Většina akaricidů je včelám podávána včelařem v rámci tlumení varroázy (o alternativních postupech bude řeč v jedné z dalších kapitol). Akaricidy a další chemikálie zůstávají v plástech; v plástech kromě akaricidů končí i stovky agrochemikálií v subletálních dávkách. Synergický efekt těchto látek hubí matky, trubce i celá včelstva. Pomocí pylu sbíraného v přírodě se snadno šíří zvápenatění plodu. Toho si včelař nemusí vůbec všimnout, dokud vzorek pylu důkladně neprozkoumá pod preparačním mikroskopem. Smíchání pylu a mumifikované larvy, uhynulé na zvápenatění, má za následek 100% úmrtnost trubčích larev a zvyšuje se i mortalita dělničího plodu. To může být stejně smrtící jako vystavení pesticidům. Kolik trubců včelstva odchovávají? Koeniger a kol. tvrdí, že na trubčím shromaždišti se pohybuje minimálně trubců a dalších letí tam nebo zpět do úlu, aby nabrali zásoby; za den udělají tři až šest takových okružních cest, pokud se nespáří s matkou. V každé oblasti bývá více než jedno trubčí shromaždiště; ve skutečnosti tu mohou být pro vaše trubce desítky trubčích shromaždišť, pokud je trubců dost na to, aby zajistili takovou intenzitu páření. Na konci sezóny trubci některá shromaždiště opustí a všichni, kteří zbydou, se přemístí do několika zbývajících oblastí. Zatím není známo, jak tento rozhodovací proces probíhá. Kolik trubců včelstvo odchová za sezónu? Zdá se, že tento počet závisí na genetickém základu včel, na síle včelstva a na jeho výživném stavu. Winston uvádí data, která jsou shrnuta v Tabulce 1. Tyto velké rozdíly reflektují dvě hlavní myšlenky: silnější včelstva produkují více trubců než slabá a prvoroje odchovávají víc trubců, než druhoroje a poroje. To nepochybně odráží rozdíly v odchovu plodu prvoroj má starou matku, zatímco další roje musí počkat, než se jejich matky spáří a než vybudují plodové hnízdo do takové síly, aby mohly začít s chovem trubců. Nové roje také hned nestavějí trubčí buňky, ale čekají v průměru 22 dní, než mají dost zdrojů. Je možné uvažovat i nad tím, že včelaři, kteří chovají na volné stavbě a dávají včelám jen startovací proužky mezistěn, aby si postavily vlastní plásty, budou pozorovat přirozenější cyklus odchovu trubců. Včelstva o síle, v jaké je obvykle chovají včelaři, která by odchovala trubců za sezónu, by musela mít nejméně 13 Langstrothových rámků trubčího plodu, aby tohoto počtu dosáhla (vydělil jsem šestnácti počtem trubců na čtvereční palec a poté 108 čtverečními palci, což je plocha jedné strany trubčího plástu). Nikdy jsem takové počty odchovaných trubců neviděl a neodráží to ani nic, co vidíme v přírodě. V počtech trubců odchovaných za rok byly zaznamenány velké rozdíly od do Na malém trubčím rámku o rozměru 5 krát 10 palců je odchováno po obou stranách plástu trubců; tento jediný plást představuje téměř jednu třetinu (1 600/5 000) roční produkce včelstva. Ale pokud včelstvo odchová trubců za sezónu, představuje tento počet jen osm procent roční produkce. K těmto rozdílům, které pozorujete včelstvo od včelstva, přispívají rozdíly ve vitalitě a síle včelstev a genetické vlivy. Mezi těmito vlivy je často nejdůležitějším, rozhodujícím faktorem síla včelstva. Chovatelé matek si musí uvědomit, že produkce trubců kopíruje přirozené cykly rojení, které přicházejí na jaře a potom znovu uprostřed nebo na konci léta. Winston cituje práci Lee z roku 1985, která uvádí, že včelstva v Britské Kolumbii začínají chovat trubce koncem března; produkce vrcholí koncem dubna asi 500 vylíhlými trubci na včelstvo. Na konci června počet trubců klesá zhruba na 100. Pak následuje druhý vrchol koncem července a začátkem srpna s asi 250 trubci. Začátkem září počty trubců klesnou na nulu. Tento sezónní cyklus chovu trubců poskytuje trubce líhnoucím se matkám. Jarní rojový cyklus začíná na počátku května a končí začátkem června. Následuje střídavé období s jednou nebo dvěma odchovanými matkami od půlky června do půlky července. V srpnu nebyly nalezeny žádné přirozeně vystavěné matečníky. Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D. 12

13 Ucelenost produkce trubců Část 2: Maximalizace produkce trubců (Lawrence John Connor, American Bee Journal, r. 2016, č. 7, str ) Souhrn: Pokud chcete v další generaci upevnit jistou vlastnost včelstva, je k tomu potřeba relativně vysoký počet trubců požadovaných vlastností, aby tito trubci během snubního proletu převládli nad trubci ostatními. Zde je to prakticky dokumentováno na pokusech vychovat mírné včely v oblastech s výskytem afrikanizovaných včelstev. Když včelaři zvyšují produkci matek na počet přes 100 matek ročně, k řešení této záležitosti budou potřebovat, aby měli v době letů panenských matek na trubčích shromaždištích dostatek trubců. Posuďte potřebný počet trubců, aby obsloužili trubčí shromaždiště a nejnižší podíl trubců, kteří jsou při páření úspěšní. Pak faktor mnohonásobného páření matek: 15 trubců/matka (průměrně), ale některé matky se páří až se 60 trubci. Posuďte také období páření. Jestliže se přirozené páření objevuje během období rojení a právě po něm (v jižních státech březen až duben, ve středních státech duben až květen a v severních státech květen a červen), počet přítomných trubců bude maximální. Je-li páření opožděno na pozdější období, například na začátek července nebo konec srpna, počet trubců bude snížený. Chovatelé matek se potřebují naučit odhadovat množství zavíčkovaného trubčího plodu ve včelstvech - je to snadnější než počítání dospělých trubců. Měli by se vytrénovat v získávání čtverečních palců zavíčkovaného trubčího plodu u včelstva s cílenou produkci trubců. Například, trubčí plást s plochou zavíčkovaného trubčího plodu širokou deset palců (1 palec = 2,54 cm, pozn. překl.) a pět palců vysokou představuje padesát čtverečních palců zavíčkovaného trubčího plodu. Jsou-li trubci v díle na obou stranách plástu, zdvojnásobte to na sto čtverečních palců zavíčkovaného trubčího plodu. Na jeden palec jsou asi čtyři trubčí buňky, takže jeden čtvereční palec zavíčkovaného trubčího plodu představuje šestnáct trubců. Na plástu se sto čtverečními palci trubčího plodu je až vyvíjejících se trubců (16 trubců krát 100 čtverečních palců). Zatímco byste mohli počítat přesný počet vyvíjejících se trubců počítáním zavíčkovaných trubčích buněk, rychlejší a snadnější je odhadnout počet čtverečních palců trubčího plodu při práci. Použijte pravítko a změřte několik rámků trubčího plodu a vypočítejte to. Brzy si k odhadu množství zavíčkovaných trubčích buněk ve včelstvu vycvičíte oči. Tento údaj si poznamenejte - a tato měření použijte ke srovnání s konečným úspěchem nebo selháním páření matek. Zavíčkovaný trubčí plod představuje počet trubčích vajíček vyprodukovaných matkou za 14 dní, snížený o počet vajíček a larev zkonzumovaných dělnicemi, když odstraňují plod jako součást fyziologie trubců, a ztráty způsobené nemocemi. Odstraňování plodu zažijí všechna včelstva. Obvykle je menší během období jarního rozvoje a větší v létě, ledaže by došlo na období velice chladného počasí nebo na rozsáhlé období deště. V Connecticutu Zde vidíte, jak lze k odhadu množství plodu použít pravítka. Stejný princip využijete i k odhadu množství trubčího plodu, kdy jich je 16 na čtvereční palec. Jakmile si na tuto metodu zvyknete, můžete ji začít používat pro odhad produkce trubců ve vašem včelstvu. 13

14 jsem pozoroval včelstva odstraňující bílé trubčí kukly, když byla přeplněna a stavěla rojové matečníky. Tato včelstva byla velice silná, ale zažila 3 týdny deště a byla ve stresových podmínkách v důsledku nedostatečného příjmu nektaru a pylu do úlu. Ale když vydělíte počet buněk zavíčkovaného trubčího plodu 14, máte odhad denní produkce trubců ve včelstvu v tomto okamžiku. Míra produkce trubců je během sezóny rozdílná. Vydělíme-li plást s zavíčkovanými trubčími buňkami 14 dny, dostaneme průměr 114 nových trubců produkovaných každý den. To je maximální počet nových trubců přidaných k zásobě, který bude k dispozici pro páření, až dospějí. Pokoušíte-li se pářit tucty, stovky nebo tisíce matek, tato zásoba trubců není dostatečná. Studie ukazují, že trubci žijí ve vrcholném období páření během jara pouze 21 až 32 dní. V létě může být jejich dlouhověkost zkrácena na 14 dní. Když trubec dospěje a ujme se svého prvního pářicího letu ve 12 dnech, ale hyne 21. den, má asi jeden týden, aby se eventuálně pářil. Ironicky, asi 96 % všech trubců se nepáří, ale místo toho hynou. Koeniger a kol. tvrdí, že obsloužení jednoho trubčího stanoviště vyžaduje trubců, takže naplnit vzduch vyžaduje mnoho trubců. V agresivním prostředí páření matek je podíl trubců, kteří se páří na trubčím shromaždišti pravděpodobně vyšší než 4 %. Komerční včelaři používající matečníky, aby vytvořili oddělky pro navýšení počtu včelstev a množení matek, kteří se neoblomně pokoušejí vyprodukovat 500, nebo více spářených matek týdně, potřebují obrovské množství trubců. Když je páření v těchto provozech ukončeno, včelstva s chovem trubců by měla stále ještě oplývat hojným množstvím trubců. Pokud ne, pak mohou vašim novým včelstvům úspěšně předat své geny dokonce i ti nejslabší, nejnemocnější a nejméně žádoucí trubci. Soutěž trubců v oblasti páření by měla být maximalizována trubci chtěnými a nikoliv trubci z afrických včel nebo z nechtěných včelstev. Vysoce nasycené oblasti páření poskytují jediný známý způsob jak tuto konkurenci udržet. Odhadování potřebného množství trubčího plodu na matku Je velice užitečné spočítat čtvereční palce zavíčkovaného trubčího plodu potřebného pro zásobování množstvím trubců potřebných k páření a činit tak na bázi jedné matky. To nám umožňuje spolehlivý odhad hustoty trubců a úrovně konkurence na trubčích shromaždištích. Musí se vzít v úvahu ztráta mnoha trubců cestou během celého vývoje včel a přidělit určitý počet trubců, kteří se s matkou pářit nebudou, ale musí vytvořit konkurenci trubcům nechtěným, jakými jsou trubci afričtí. Trubci dělají za pěkného dne průměrně 6 pářicích letů a jeden let je omezen na 25 až 30 minut, protože v těle jsou schopni nést dostatek medu - paliva, pouze na tento časový úsek. S uvedenými trubci na stanovišti to znamená, že k udržení trubčího shromaždiště v chodu je potřeba celkového počtu trubců, protože asi jedna třetina všech těch trubců létá zpět do svého včelstva, doplňují med jako palivo a létají zpět na trubčí shromaždiště, aby se vrátili ke střežení matek trubců vydělených počtem 16 na čtvereční palec znamená, že přispívající včelstva musela v období jednoho týdne vyprodukovat 938 čtverečních palců trubčího plodu. Produkuje-li včelstvo trubců za sezónu, převádí se to na 312,5 čtverečního palce trubčího plodu tohoto včelstva. Trubčí sezóna, která je ve vaší oblasti 15 týdnů dlouhá, znamená, že 312,5/15 poskytne průměrně 26 čtverečních palců plodu každý týden. K produkci trubců na trubčím shromaždišti to znamená, že ve vaší oblasti budete potřebovat 938/26 = 36 takovýchto včelstev k zajištění trubců pro pouhé jedno trubčí shromaždiště. Máte-li v okruhu letu vašich včel trubčích shromaždišť 10, budete potřebovat desetinásobný počet, neboli 360 včelstev. To pro většinu včelařů, kteří se tím živí, není zvládnutelný počet včelstev věnovaných produkci trubců. Mají-li vaše včelstva průměrně trubců za rok, toto číslo můžete vydělit 4, nebo budete potřebovat 90 včelstev na podporu 10 trubčích shromaždišť. Umíte-li postrčit svá včelstva k tomu, aby trubce skutečně vyprodukovala, a vzejde vám průměrně trubců ročně z vaší superplemenné cílené trubčí linie, budete ročně potřebovat 45 včelstev. Nyní přichází něco, co mohou mnozí udržitelní včelaři dokázat. Rozumnější přístup je použít tolik včelstev, kolik vlastníte. Máte možná 100 včelstev. Produkují-li průměrně trubců za rok, s dobrými chovatelskými postupy: krmením, posilováním plodem, mladými matkami, pak můžete produkovat trubce ve velkých počtech, v širokém prostoru a zavíčkovaný trubčí plod převést na speciální včelstva uchovávající (držící) trubce, která umístíte do vzdálenosti čtvrt míle až jedné míle od vašeho pářicího stanoviště. Jsou-li všichni tito trubci ti vhodní, pro nasycení trubci děláte významný krok. Včelstva uchovávající trubce Mnozí včelaři již vlastní vybavení potřebné k produkci speciálních včelstev věnovaných uchovávání a krmení velkého počtu vyvíjejících se a létajících trubců s vhodnými vlastnostmi. Tato včelstva jsou vedena jako 8 10 rámkové oddělky plné velikosti. Jsou vytvořena ve vnějších včelnicích, kde jsou produkováni trubci s požadovanými vlastnostmi. Rámky s dělničím a trubčím plodem se z těchto včelstev posbírají a vloží do prázdných úlů, které se stávají trubčími včelstvy. K vytvoření každého včelstva uchovávajícího trubce se použije trubčí plod, dělničí plod a včely z několika úlů. Protože trubčí plod je zavíčkovaný 14 dní, tento plán dobře funguje, je 14

15 Nasycení oblasti afrikanizovaných včel trubci Ve studii publikované roku 1988 Richard Hellmich a další referoval o jejich výzkumu prováděném v tropickém suchém lese a na savaně ve Venezuele. Vědci založili včelnici s 24 pětirámkovými pářicími oddělky Langstroth osazenými přibližně světlých evropských včel. Do každé jednotky byla přidána panenská matka (ve stáří 0 24 hod.) pocházející ze světlého evropského kmene. Každá matka byla na hrudníku označena barvou, aby se zabránilo záměně s jakýmikoliv jinými matkami. Matka byla před vypuštěním 2 dny držena v klícce. O dva týdny později byla matka i včelstvo kontrolováno, aby se potvrdilo, že klade vajíčka. Pak byla tato matka odebrána a přidána byla nová panenská matka. To se čtyřikrát opakovalo, ale pokaždé se koncentrace evropských trubců v této oblasti (trubčí včelstva byla na stejné včelnici jako pářicí oplodňáčky) zvyšovala od 0 do 4, 7 a 7 přistavených trubčích zdrojových včelstev. Tato trubčí zdrojová včelstva byla připravena o tři týdny dříve před prvním pokusem. Každé včelstvo bylo ve dvou desetirámkových Langstrothových úlech s kladoucí matkou, všemi stádii včel a 3 4 kg včel. Každému včelstvu byl přidán 1 1,5 plástu s 20 až 30 dm 2 trubčího plodu. To je vyvíjejících se trubců. Trubčí rámky byly sbírány z evropských včelstev světlé barvy a měly trubce ve všech stádiích vývoje. Tato včelstva byla kontrolována každé dva týdny a vždycky, když tam bylo méně než půl rámku plodu, byl přidán další trubčí plod. Pro zajištění péče a krmení trubců byla trubčí včelstva krmena cukerným roztokem. Dělničí plod od každé spářené matky byl až do vylíhnutí dělnic umístěn do inkubátoru. Vědci srovnávali líhnoucí se dělnice s dělnicemi od instrumentálně inseminovaných matek ze stejného kmene. Jakákoliv evropská dělnice, která byla zplozena evropským trubcem, byla světlé barvy, zatímco kterákoliv evropská dělnice, zplozená africkým trubcem, byla shodně tmavší. Všichni afričtí trubci ve vzorcích byli tmavší, než kterýkoliv z evropských trubců. Když v oblasti páření nebyla žádná evropská trubčí zdrojová včelstva, produkovaly oplodněné matky jen 2,2 % evropských dělnic. Když tam byla 4 trubčí zdrojová včelstva, matky produkovaly 30 % evropských dělnic. Když bylo dodáno 7 trubčích včelstev, produkovaly 40 a 41,6 % evropských dělnic. Procentní rozdělení evropského páření, zachycující data jednoho z jejich grafů, vypadalo takto: Tabulka 1. Procenta evropských dělnic, když bylo na pářicí včelnici ve Venezuele dodáno 7 trubčích zdrojových včelstev Z těchto údajů výzkumníci vypozorovali, že žádná matka, se nespářila se 100 % evropských trubců, což je odrazem vícenásobného pářicího chování matek. Když na včelnici byla 4 trubčí zdrojová včelstva, u tří spářených matek, bylo 100 % dělnic evropsko - africkými hybridy. Autoři navrhovali, že ke zvýšení preciznosti páření byste potřebovali zajistit více trubčích zdrojových včelstev, jak ukazuje Tabulka 2. Tabulka 2. Procento přesnosti páření plánované podle různých počtů trubčích zdrojových včelstev. Procenta přesnosti páření Požadovaný počet trubčích zdrojových včelstev ,9 990 Pro včelstvo na udržitelné včelnici je přijatelná jen nulová úroveň páření s africkými trubci. Můj poznatek je takový, že není přípustné ani jedno včelstvo na včelnici, kterému by se včelař úplně vyhýbal z důvodu jeho obranného chování. Nevím, jaké by muselo v tomto případě být procentní zastoupení trubců s požadovanými vlastnostmi. Poskytnutí 990 včelstev se zdrojovými trubci je něco, co je schopno početně zvládnout jen pár komerčních včelařů. Určité severní státy testovaly dělnice, aby pomocí analýzy DNA stanovily procento afrických genů. Zjistily, že africké geny jsou ve včelstvech chovaných v severních státech přítomné, ale na nízké úrovni. Taková práce by se měla studovat a o praktických aspektech by se mělo ve včelařském odvětví diskutovat. Já osobně africké geny u svých chovných matek nebo u trubčích včelstev nechci. Tyto údaje by mohly dodat odvahu včelařům, kteří včely chovají v afrikanizovaných oblastech, k tomu, aby pokračovali v produkci matek pro své místní využití. Bude nutná selekce a vyřazování, a, jak ukazuje Tabulka 2, bude zde určité rozmezí správnosti páření, nikoliv nějaký stanovený počet. Pro včelaře pokoušející se svá včelstva převést na kmen tolerantní vůči roztočům jsou tyto údaje velice slibné. Jestliže pro dobré hygienické chování v úlech je potřebná 50% úroveň správnosti, pak postačí pouhých 10 včelstev, každé s až vhodných trubců. To není nemožný cíl, obzvlášť pro malou skupinu včelařů. Jestliže každý z 5 udržitelných malovčelařů založí na pářicí včelnici dvě trubčí včelstva s vhodnými trubci, dojde z 50 % ke správnému páření a geny tolerance vůči varroáze se budou dál přenášet. Kdyby každý z těchto včelařů vyprodukoval 200 matek ročně, v této oblasti by to dalo vyprodukovaných varroatolerantních matek. A to bude kritický krok k plošně udržitelnému včelaření bez léčení tvrdými chemickými přípravky. A měly by to vyzkoušet stovky včelařů pracujících v malých skupinách. -li založen na 14 až 21denním pracovním rozvrhu. Opozdíte-li se o několik dní, stále ještě máte dost času na to, abyste zajistili dobrou žeň trubců. Zde jsou klíčové části tohoto systému. Matka trubců s požadovanými vlastnostmi Každé včelstvo produkující trubce musí být vedeno takovou matkou, která produkuje cílové trubce, po nichž chcete, aby se pářili s vámi odchovanými matkami. Matky takových trubců mohou být všechny ze stejné linie nebo směsí matek různých linií, které jste nakoupili nebo odchovali a které mají charakteristiky, které pro svá finální produkční včelstva požadujete. Udržujete-li plán liniového chovu nebo chovné matky nakupujete, matky produkující trubce vámi požadovaných vlastností by měly být v nejlepších včelstvech vašeho provozu. Kontrolujete-li ve 14denním rozvrhu ve včelstvech nový trubčí plod, je nepravděpodobné, že minete výměnu matky. Všimli byste si matečníků a jiných změn, které s výměnou matky souvisí. To 15

16 Drátěné pletivo proti loupeži použité u slabého včelstva. Zelený rámek ukazuje typické umístění v plodovém hnízdě s 10 rámky. Někteří včelaři přidávají druhý rámek do spodního plodového nástavku a mohou přidat třetí do druhé části úlu. Nejvyšší produkce trubců je spojena s obdobím rojení. znamená, že vidět matku potřebujete pouze na počátku cyklu a náhodně během sezóny. Uchovávejte si poznámky, abyste zajistili uchování těchto důležitých matek mohly by být jen pro jistotu označené nebo se zastřiženým křídlem. Máte-li o matce v trubčím včelstvu jakékoliv pochybnosti, nepoužívejte její trubce k páření. Získávání trubčích plástů Obsahuje-li trubčí plást hlavně zavíčkované trubčí buňky, může být přenesen do speciálního trubčího včelstva. Jako při tvorbě oddělku sestavte toto včelstvo z několika včelstev vyjmutím plástů se zavíčkovaným trubčím plodem, plástů se zavíčkovaným dělničím plodem a zásobních plástů s mladuškami. 16

17 Ujistěte se, že z žádného z podpůrných včelstev nevyjímáte matku. Přidejte jeden nebo dva plásty s uloženým medem a pylem na vnější strany hnízda. Protože trubčí plod je tlustší než plod dělničí (trubci jsou delší než dělnice), v desetirámkovém hlubokém nástavku mějte jen devět rámků v takovémto uspořádání plástů: M/P-D-T-D-T-D-T-D-M/P V tomto uspořádání M/P představuje plást obsahující med a pyl, D je plást se zavíčkovaným dělničím plodem a T je plást se zavíčkovaným trubčím plodem. Jestliže se zdá, že na plástech není dostatek mladušek, setřeste plásty se včelami z plodového hnízda jiného včelstva, přičemž se nejprve ujistěte, že na plástu není matka. Zatímco toto trubčí včelstvo má tři plásty s trubčím plodem, po vyjmutí jednoho z M/P plástů může být přidán plást čtvrtý. Má-li vaše trubčí včelstvo tři plásty s vyvíjejícími se trubci, k dispozici pro páření na shromaždišti možná máte celkem líhnoucích se trubců. Máte-li 4 plásty, k vašim službám máte možná až trubců. Dvě nebo tři včelstva, která chovají trubce, by měla vyprodukovat dostatek trubců k osídlení území trubčího shromaždiště. 20 až 30 včelstev by mělo osídlit deset místních trubčích stanovišť. Trubčí včelstva by měla být v době, kdy jsou trubci pohlavně dospělí, přesunuta do vzdálenosti čtvrt míle až jedné míle od pářicího shromaždiště. Protože toto včelstvo je nezbytně velkým oddělkem naplněným velkou populací mladých dělnic, k zamezení loupeže jinými včelstvy, zredukujte dočasně velikost česna trubčího včelstva a pozorně sledujte rychlý nárůst populace všemi těmi líhnoucí Trubčí plod v rozvoji. Zavíčkovaný trubčí plod na zeleném plástu. Průměrný výtěžek trubců dosahuje pouze 50 %, dokonce i na jaře. 17

18 mi se včelami. Trubčí včelstva držte na oddělených včelnicích bez silných včelstev, která by jim pravděpodobně loupila zásoby. Když trubci začnou létat, česno by mělo být už plně otevřené. Mladou panenskou matku umístěte do bezpečné klícky a klícku umístěte mezi dva plodové plásty. Protože matka je panenská a nemůže se pářit, poskytuje vytouženou feromonovou značku potřebnou k udržení velkého počtu trubců. Zdá se, že tato trubčí včelstva kopírují podmínky včelstva podstupujícího výměnu matky, kde o trubce bude dobře postaráno. Jako stimul pro včely dělnice přidejte nad plodové hnízdo krmítka s řídkým cukerným sirupem a dělnice a trubce udržujte dobře nakrmené. Jestliže jste tuto jednotku vytvořili do 14 dnů poté, co do plástu byla uložena trubčí vajíčka a na plástech byly převážně zavíčkované trubčí buňky, budou se tito trubci líhnout v dalších 10 dnech. Dalších 12 dní budou potřebovat k tomu, aby dosáhli pohlavní dospělosti, než budou schopni se pářit. Poznačte si v kalendáři, kdy by se trubci měli líhnout a kdy se začnou pokoušet o páření. O několik týdnů později, když je většina trubců pryč, odstraňte trubčí plásty a nahraďte je vystavěným trubčím plástem. Přidáte-li spářenou matku, z trubčího včelstva se stává záložní včelstvo. Pokud probíhá nektarová snůška, přidejte také plást líhnoucího se plodu, takže včelstvo může vyplnit nástavek nebo dva. Pak jej veďte k pozdnímu létu a k zazimování. Kontrola varroázy u trubčích včelstev Ponecháme-li trubčí plásty ve včelstvech a zapomeneme na ně, pro včelstvo vytvoříme velké riziko. Roztoči varroázy dávají během svého vývoje přednost trubčímu plodu, z důvodu delší doby vývoje trubců. Trubčí plod objevují podle pachu. Delší 24denní trubčí reprodukční cyklus, ve srovnání s 21denním cyklem včely dělnice, zvyšuje počet roztočů Varroa, kteří se mohou vyvinout. K předcházení vážnému problému zaveďte tyto postupy obhospodařování: 1. Pro tvorbu trubčích včelstev použijte kmen tolerantní vůči roztočům, tj. např. VSH (Varroa Sensitive Hygiene) nebo jiné kmeny se zvýšeným hygienickým chováním jako třeba potomky ruských včel, kmeny se zvýšeným groomingem (vzájemné čištění včel), takže počty roztočů Varroa v trubčích buňkách budou průkazně nižší než u netolerantních včelstev. 2. Je ideální použít u trubčích včelstev další metody integrovaného zvládání škůdců (IPM - Integrated Pest Management), které se soustředí na genetické a mechanické bariéry. Když se zdá, že ve včelstvu je velké množství roztočů, používám zasíťovaná dna a poprášení práškovým cukrem více než 2 roztoči na 100 včelích dělnic po poprášení cukrem. Protože tato včelstva se používají jen jednou, není zde pro roztoče Varroa příležitost k tomu, aby jejich populace vzrostla nad počet trubců přítomných v době, kdy tato včelstva byla sestavena. Předtím, než se toto včelstvo začne rozrůstat, ošetřete je práškovým cukrem nebo jedním z přirozenějších miticidů, ale pouze tehdy, když odběr vzorků ukazuje, že je to nutné. Eliminování nežádoucích trubců odchytem a použitím chemikálií Dalším nápadem pro kontrolu nechtěných trubců je přizpůsobit program eliminace nežádoucích trubců z vaší včelnice. Je možné použít několik možných metod: 1. Posbírejte trubčí plásty ze všech nežádoucích včelstev a zničte je zmražením nebo ořezáním velkou škrabkou (používáte-li plastové mezistěny). 2. Připravte si plán k zabránění nežádoucím trubcům v létání. V těchto úlech pracujte ráno, když trubci normálně nelétají a na dna včelstev s nežádoucími trubci umístěte mateří mřížky k zabránění jejich letu. Nepoužívejte kus materiálu mateří mřížky na česně úlu, protože byste tím riskovali zabití stovek pohlavně dospělých trubců, jakmile česno zablokují a způsobí přehřátí včelstva. Tuto metodu kontroly trubců použijte ve včelstvech svých sousedů, máte-li jejich povolení. Můžete jim za to slíbit jednu rezistentní matku zdarma. 3. Vědci na nežádoucí trubce používají modifikované letové pasti a odchytávají je ještě předtím, než začne sezóna páření. Při vynaložení určitého úsilí mohou včelaři na trubčích shromaždištích průkazně zvýšit procento vhodných trubců. Menší udržitelní včelaři by se měli spojit do týmu a založit pářicí oblasti, kde si všichni zájemce budou moct oplodnit své matky. Přeložil: Ing. Aleš DAVID 18

19 KOMUNIKACE VČEL Úroveň termoregulace včelstva a řeč včelího tance (Jamie Ellis, Gahan Endowed Associate Professor of Entomology, Výzkum včely medonosné a rozšířená laboratoř, Dept. Of Entomology and Nematology, University of Florida, American Bee Journal, 2016, č. 2, s ) Souhrn: Včelí hrozen dokáže vyprodukovat teplo jako 40W žárovka a tím udržet uvnitř hnízda optimální teplotu pro vývoj plodu. Jako palivo pro výrobu tepla slouží včelstvu med. Aby maximalizovalo včelstvo přínos zdrojů nektaru z okolí, musí jednotlivé včely komunikovat a sdělovat si informace o potravě. K tomu používají zhruba čtyři druhy tanců. V poslední době jsem strávil mnoho času psaním o různých aspektech včelí biologie. Články zahrnovaly členy včelího společenství, komponenty včelího hnízda, vnější a vnitřní anatomii včely medonosné, úkoly včely dělnice a včelí žihadlo. A teď se pustím do včely medonosné jako super organizmu. Já myslím, že porozumět včelí biologii, alespoň jejím základům, dělá z lidí lepší včelaře. Znát to, co a kdy se včely snaží udělat, nám umožní přizpůsobit vedení včelstev tomu, co máme v úmyslu my a tak přizpůsobit naše tužby možnostem včel. Když se podrobně podíváte na náměty, které jsem zahrnul do sérií o včelí biologii, jistě si povšimnete dvou hlavních témat, která jsem opomněl uvést. Tato témata, či zvyklosti, které včelstvo má, je úroveň včelí termoregulace a jazyk včelího tance. A to jsou témata, která popíši v tomto článku. Samozřejmě namítnete, že tato dvě témata mají málo společného, kromě toho, že včely mají určité chování a oběma těmto funkcím je společná snaha o přežití včelstva. Domníval jsem se, že když tyto oba zvyky zahrnu do jednoho článku, tak to nebude mít žádný jiný smysl, než popis dvou úžasných chování včel. Se zvláštním důrazem je nutno podotknout, že jsem se hodně inspiroval díly Seeleyho (1985, 1995) a Winstona (1987), která pojednávají o včelím ekologickém a biologickém chování. Nicméně další odvolávky pro ty, kdo by chtěli daleko detailněji prozkoumat kterýkoliv ze zmíněných námětů, najdete v originále článku. Přehled termoregulace včelstva Schopnost termoregulace je jedna z největších vlastností včelstva. Je li venku zima, včelstvo se dokáže udržet v teple. Je li venku teplo, včely dokážou hrozen ochladit. Toto konstatování není nadnesené, protože to je to, co včely dělají, zejména ty, které sídlí v dutinách a jsou schopny žít v řadě ekologických prostředí a podporovat společenské homeostázy. To se týká hlavně druhů, které chováme, tj. Apis mellifera. Záleží na tom, jakému zdroji dáte za pravdu, ale na světě je zhruba devět kmenů včely medonosné. Čtyři z nich (A. florea, A andreniformis, A. dorsata a A. laboriosa) jsou včely, které hnízdí v otevřeném hroznu, což znamená, že žijí v jednom hroznu a jsou Obr. 1: Plást medu. Med je dobrým izolátorem. Obvykle je uskladněn kolem a nad plodem. Foto: Mike Bentley 19

20 zavěšené na větvích stromů, převisech útesů apod. Tyto včelí druhy jsou v podstatě vydány na milost přírodním podmínkám, neboť jejich hnízda jsou exponována a zranitelná vrtochy Matky Přírody. Tudíž tyto druhy obývají zejména tropy Asie, speciálně jihovýchodní Asii, kde jsou jako celek doma. Je zde hodně teplo, což znamená, že prioritou je chlazení hnízda. Zbylých pět druhů včely medonosné (A. mellifera, A. cerana, A. nigrocincta, A. koschevnikovi, a A. nuluensis) dává přednost hnízdění v dutinách, ačkoliv některé z uvedených druhů si budou stavět hnízda otevřená. Tendence ke hnízdění v dutinách pomohla těmto druhům přizpůsobit se různým klimatickým pásmům na rozdíl od jejich sestřenic, které staví otevřená hnízda, což jejich výskyt limituje. Zejména A. mellifera včela západní tj. ta, kterou chováme, si dokonale přizpůsobila dutiny, ve kterých žije, a to tak precizně, že ji nalezneme v lokalitách v blízkosti pouští až do chladnějších oblastí. To je možné pouze díky termoregulaci hnízda. Včela samotářka je hmyz s chladnou krví, ale kolonie včely medonosné jsou stvoření teplokrevná. Jsou-li uvnitř hnízda, je jejich tělesná teplota odlišná od teploty okolního prostředí a to činí včelu medonosnou nejspecifičtější mezi vším hmyzem. Líbí se mi způsob, jakým to podali Jones a Oldroyd (2007): částí ekologického úspěchu společenského hmyzu (všichni termiti, mravenci a některé vosy a včely) je to, že mají do určité míry možnost regulovat teplotu uvnitř svých hnízd. To jim umožňuje být fyziologicky aktivními i v době, kdy je pro ostatní hmyz příliš chladno. Včely jsou v tomto případě tak dobré, že dokáží regulovat teplotu hnízda mezi C kolísají-li okolní teploty mezi minus 40 C až plus 40 C. Jsou tak jemně nařízeny že jsou schopny pěti koncovými články tykadel rozlišit i malé teplotní rozdíly. Ve skutečnosti jsou schopny rozlišit rozdíly teplot v řádu 0,25 C. To jim umožňuje ukázat, když se včelstvo nebezpečně přehřívá či naopak je podchlazeno. Jak včely zahřívají hnízdo Včelou evropskou je obvykle zavčeleno území od severní Evropy k jižnímu cípu Afriky. Jistě si dovedete představit, že životní prostředí této oblasti je nejextrémnější na celé zemi. Včely, které se v této oblasti vyskytují, zejména v Evropě, si vytvořily efektivní způsoby, jakými zahřejí hnízdo, když je příliš chladno. Včelstvo se zahřívá z několika hlavních důvodů. Za prvé je to kvůli plodu (vyvíjející se mladušky), který se nejlépe vyvíjí při teplotě kolem 34,5 C s akceptovatelným pásmem od 32 C do 35 C. Teplota chovu plodu se liší o méně než 1 C za den. Jakákoliv odchylka od této teploty, byť jen o jeden až dva stupně, by měla katastrofální následky na plod či dospělé včely. Ve skutečnosti se několik včel může vylíhnout při teplotě nižší než 28 C nebo vyšší než 37 C. Včely líhnoucí se při těchto extrémech mají však obvykle špatně vyvinutá křídla či obličejovou část, zvláštní chování a krátký život. Za druhé, optimální chovné podmínky dovolují plodu vyvíjet se rychleji, což umožňuje včelstvu rychlý jarní rozvoj, obnovu včelstva po vyrojení a po zásahu škůdců či dravců. Za třetí to, že včelstvo je teplé, umožňuje včelám ihned vyletět v případě, že je to nutné. Stejně jako všechen ostatní hmyz i včely s chladnou krví musí dosáhnout určité teploty před tím, než mohou letět. Jinak pro prochladlá včelstva je obtížné se bránit či letět za potravou. Za čtvrté schopnost pro teplá včelstva dovolí včelám udržovat silné kolonie a obývat chladnější klima. To je velice důležité, protože když zahřívací efekt chybí, jako je to u A. m. scutellata (africká včela medonosná), včely nejsou schopny přežít ani mírnou zimu. A konečně to je schopnost zvýšit teplotu hnízda, což umožňuje včelám dostat horečku, jako dostávají lidé, ve snaze překonat patogenní nákazy. A kvůli tomu musí hrozen být zahříván. Včely vyhřívají hnízdo hlavně dvěma způsoby: prostřednictvím pasivní a aktivní termoregulace. Pasivní termoregulace je skvělá a je dosahována celkovou strukturou a architekturou hnízda, ve kterém včelstvo sídlí. Například včely si vyberou místa, která jim dovolí optimalizovat vnitřní teplotu hroznu. Tyto dutiny často napomáhají vnitřnímu proudění vzduchu, mají malé vstupní otvory (< 60 cm 2 ) vůči dnu dutiny, jsou minimálně 3 metry nad zemí atd. Včely propolisem uzavřou pukliny otevřené průvanu nebo nežádoucí malé dírky. Dutiny pro hnízdo musí mít minimální obsah (obvykle zhruba 15 litrů), ale přednost dostanou zhruba 40litrové, kde tedy bude dost prostoru k uchování adekvátního množství medu, který je umístěn jako izolace kolem jádra hroznu (obr. 1). Včely mají plod obvykle ve středu, kolem je tenká vrstva pylu a mnohem silnější vrstva medu a vše je uskladněno v plástech ve voskovém díle. Pyl, med a vosk jsou izolanty pro vyvíjející se včely. A konečně matka klade vajíčka na tu stranu hnízda, která je nejteplejší. V zimě často vidím místa s plodem přestěhovaná na osluněnou stranu hnízda, nejspíš aby byl plod v teple. Všechny tyto vlastnosti pomáhají včelám s pasivní termoregulací. Včely také ohřívají hnízdo aktivně. To znamená, že se zabývají činnostmi, které mění fyzikálně teplotu. Tady jsou dva základní způsoby: přímou inkubací a shlukováním. Teplé včely jsou schopny inkubovat plodové buňky přímo tím, že krčícím držením těla tisknou teplé hrudníky na jednotlivé zavíčkované buňky. Plod ohřívají také tím, že vlezou do prázdných buněk, které jsou vedle plodu a svými teplými hrudníky jsou schopny šířit teplo všemi směry. Tímhle způsobem je schopná jedna dělnice najednou zahřát šest plodových buněk. Druhým způsobem, jak včely zahřívají hnízdo, je udržování včelstva v hroznu. Hrozen včel, často, zvaný zimní chomáč je, když se včely těsně semk 20

21 Obr. 2: Větrající včely. Tyto včely stojí na česně, tváří do česna, bříško mají nakloněno trochu dolů a mávají křídly. Toto ovívání pomáhá odvést teplý vzduch ze včelstva, čímž se kolonie ochlazuje. Foto: Mike Bentley nou, aby tak uchovaly teplo, které jsou schopny vygenerovat včely uvnitř hroznu. Včely se začnou shlukovat, když je okolní teplota kolem 18 C, obvykle ne při vyšších, s největší pravděpodobností proto, že splynutí do pevného chomáče by mohlo přerušit ostatní činnosti. Hrozen je to jediné, co včelstvu zbude, když většina normálních činností včelstva ustane, protože začíná tvořit zimní chomáč. Když se plod líhne, včely se snaží zvýšit teplotu chomáče na zhruba 34,5 C. V případě, že plod není, jádro chomáče teplotu sníží na zhruba 18 C, zatím co vnější okraje hroznu, kabát, budou mít zhruba 10 C. Teplota středu chomáče může značně kolísat (klidně o 20 C). Zkrátka řečeno, včely drží teplotu chomáče co nejnižší proto, aby minimalizovaly spotřebu paliva (medu), které je nutné na výrobu tepla. Včely podchlazené pod 18 C nemohou generovat činnost, která by jim dovolila letět. Pod 10 C včely začínají být nehybné a dostávají se do kómatu z chladu. To je může zabít, pokud se během 48 hodin neohřejí. V hroznu se včely snaží co nejvíce seskupit, aby regulovaly cílovou teplotu. Chomáč je při vyšších teplotách volnější, v chladu kompaktnější. Včelí chomáč je nejstaženější při teplotách -10 C. Mezi 18 C a -10 C se jeho velikost zmenší pětkrát. Stažení hroznu uchovává teplo tím, že zmenšuje plochu povrchu, přes který by teplo mohlo utíkat a snižuje průchod vzduchu hroznem. Při -10 C se včely shlukují velice těsně, aby vyrobily více tepla. Tělo včelího chomáče je docela zajímavé. Střed chomáče, jádro, je tvořen včelami, které generují teplo a jsou staré > 2 dny. Včely v jádru chomáče jsou schopny vyrábět teplo stahováním a uvolňováním prsních svalů, zatímco křídla mají uvolněná. Výsledek je ten, že včely aktivně pohybují prsními svaly bez toho, aby mávaly křídly. Toto chvění neprodukuje dostatek tepla, ale když sedí v chomáči, tak s pomocí ostatních zdrojů tepla je vyrobeno teplo jako od 40 Wžárovky. Střed hroznu je částečně otevřen, aby včely měly místo k lezení, krmení se na medových zásobách, mávání křídly, starání se o plod atd. Obr. 3: Létavka sbírá vodu. Nosičky vody se vrátí zpět do úlu a náklad vyloží. Včely, které jsou k tomu určeny, pokládají na plásty v plodišti kapičky vody a tím pomáhají chladit včelstvo odparem. Foto: Mike Bentley Teplé včely v jádru jsou pokryty několika vrstvami hustě nahloučených včel, které jsou nasměrovány hlavami do středu chomáče. Tyto včely tvoří kabát hroznu. Zaujímají místo mezi buňkami a dokonce zaplní prázdné buňky, aby bylo jisto, že hrozen bude pevnější a kompaktnější. Kabát, tvořený včelami tvoří izolační přikrývku, která omezuje únik tepla, které je tvořeno včelami jádra. Teploty hrudníků a bříšek včel, které tvoří kabát jsou stejné, což 21

22 znamená, že tyto včely negenerují teplo, ale jednoduše řečeno pomáhají udržovat teplo, které vyrobilo jádro hroznu. Je zajímavé, že sevření kabátu zmenšuje plochu povrchu, přes který by mohlo teplo výrazně utíkat. Povrch těla jedné včely je zhruba 2 cm 2. V hroznu s včelami je to 0,07 cm 2, což zmenšuje plochu povrchu zhruba třicetkrát. Plášťové včely jsou v nebezpečí prochladnutí, a proto se musí pohnout (někdy jsou vtlačeny jejich teplými sestrami, neboť nejsou schopny pohybu) doprostřed chomáče, aby se zahřály. Obvykle zůstanou v chomáči zhruba 12 hodin, než se znovu spojí s dělnicemi v plášti. Včely potřebují palivo, aby mohly tvořit teplo a jako palivo slouží med. To je mimochodem jedním z hlavních důvodů, proč včely a zejména rasy schopné termoregulace sbírají nektar a přeměňují ho v uskladněný med. Potřebují konzumovat med, aby dodaly sílu letovým svalům na výrobu tepla. Včely spotřebují týdně zhruba 1 kilo medu na ohřátí hnízda. Zhruba 50 kilo nektaru je potřeba na výrobu 20 kg medu, který je potřeba jako palivo na výrobu Obr. 4: Včely tvořící plnovous na přední straně úlu. Tyto včely v horkém letním večeru opustily kolonii, aby mohly chladnout. Tato situace vyplaší mnoho včelařů nováčků, ale je to zcela normální část včelí biologie. Foto: Mike Bentley Obr. 5: Létavky, které se vracejí do úlu a jsou naloženy dary jejich pilné práce. Foto: Mike Bentley 22

23 Obr. 6: Včela sbírající z květiny pyl se bude vracet do hnízda a sestrám sdělí, kde bylo její zboží nasbíráno. Foto: Mike Bentley tepla na celou zimu. Zejména chomáč se v teplejších dnech musí rozvolnit, aby se mohl přesunout za potravou. Tahle skutečnost překvapila mnoho včelařů, když jim včelstva padla hlady, ačkoliv hnízdo bylo plné medu. To se stává, když je chomáči velká zima a včely vyčerpaly zásoby potravin, které byly nejblíže. Zkrátka je to tak, že chomáč se zvolna pohybuje vzhůru dutinou, což vysvětluje, proč je důležité, aby zásoby byly nad zimním chomáčem, a proč mnoho včelařů na zimu vyndá mateří mřížku, aby neuvěznili matku vespodu úlu, čímž by ji chomáč opustil, když by se přesouval nahoru za zásobami. Zdá se, že je nezbytné povšimnout si toho, že včely nemají snahu zahřívat hnízdo, i když já a mnoho mých kolegů používá frázi zahřejte si hnízdo. Místo toho mají jediný zájem zahřát chomáč, tj. společnou skupinu včel a plod, pokud tam nějaký je. Je známo, že včely nemají nejmenší snahu vyhřát celou dutinu, ve které bydlí, ale pouze sebe. Jak včely chladí hrozen V teplejších lokalitách a během horkých období roku jsou včelstva v nebezpečí přehřátí. Není překvapením, že i s tím se včely umějí vyrovnat. Včely z mnoha důvodů chtějí udržet hnízdo v určité teplotě. Za prvé plod uhyne nebo se špatně vyvine v teplotách nad 36 C. Protože včelí aktivity generují teplo, tak vzestup okolní teploty nad 30 C uvádí včelstvo do rizikové situace, neboť teplota hnízda může v horkých dnech rychle stoupnout. Za druhé, plásty ze včelího vosku změknou, můžou se dokonce i vlastní vahou zhroutit je-li teplota ve včelstvu nad 40 C. Za třetí, dospělé včely mohou přežít pouze několik hodin, když je teplota mezi C. Zdá se, že hůře snášejí vysoké teploty v porovnání s chladem. Navzdory tomu se má za to, že včely jsou opravdu dobré, když jsou schopny udržet teplotu hnízda v požadované cílové teplotě. Například jedno včelstvo bylo vystaveno teplotě 60 C v lávové oblasti a bylo schopno udržovat teplotu jádra mezi C. Tudíž včely mají účinný mechanizmus, jak se vyrovnat s vysokými teplotami. To zahrnuje rozptýlení dělnic do celého hnízda, větrání hnízda ovíváním, chlazení hnízda tím, že zajistí odpařování vody a částečně i opuštěním hnízda, když je nebezpečí přehřátí. Nejspíše první věcí, kterou včely udělají, když se hnízdo příliš ohřívá, je to, že se rozptýlí do celého prostoru úlu. Plodiště, ta část úlu, kde teplota musí být regulována nejpečlivěji, je velice aktivním místem. Tyto činnosti jsou zajišťovány dělnicemi, které musí být zahřáté, aby mohly pracovat. Když se včelstvo začíná zahřívat, mnoho dělnic se začne přesouvat uvnitř hnízda, zejména pryč od plodu. Tím vedro sníží. Dalším krokem je to, že při okolní teplotě kolem 36 C včely začnou hnízdo větrat. Větrající včely se seřadí na vnitřních stěnách úlu většinou ve stejném směru. Ostatní větrající včely opustí úl a zůstanou blízko česna směrem ke včelstvu (to je obvykle činnost, kterou vnější včely udělají obr. 2). A všechny budou mávat křídly. Větrající včely používají jiný 23

24 způsob mávání křídly než při letu. Tento pohyb křídly je určen k tomu, aby přednostně pohyboval vzduchem ve vodorovném směru, nejedná se o snahu vzlétnout. Větrací činnost včel v úle zajišťuje cirkulaci vzduchu uvnitř. Větrací činnost včel na česně: hlavou jsou obrácené do úlu, odebírají z úlu horký vzduch, čímž způsobují příliv studeného vzduchu dovnitř. Včely na česně musí větrat, aby dosáhly tohoto efektu. Jinak je česno příliš malé na to, aby zajistilo pohyb vzduchu přirozenou cirkulací. V případě, že větrání ke snížení teploty nestačí, včely začnou úl chladit odpařováním vody. Když je teplo, některé létavky se přeorientují na donášku vody (obr. 3). Do úlu se vrátí s vodou, kterou předají včelám, které ji přijmou. Včely, které vodu přijaly, z ní udělají malé loužičky na zavíčkovaných plodových buňkách jako tenký povlak, či drobné kapičky na lemu otevřených buněk. Větrající včely potom uvedou do pohybu kolem buněk vzduch, čímž se voda bude odpařovat a úl chladit. Sběr vody včelami je pod striktní kontrolou. Včely sbírají vodu ad jara do podzimu na ředění medu, přípravu pokrmu pro plod atd. Vždycky zde jsou včely, třeba jen malý počet, které shánějí vodu. To znamená, že včelstvo musí vědět, že je třeba zvýšit přínos vody, což je regulováno událostmi, když se včely-nosičky vody vrátí z venku. Jak už bylo uvedeno, včely, které mají za úkol přinášet vodu, ji musí ihned předat těm, jejichž úkolem je vodu přijmout. Čas, který nosičkám zabere najít tu včelu, která vodu přijme, diktuje naléhavost potřeby vody. V případě, že vracející se nosičky rychle odběratelky naleznou, budou pokračovat v hledání vody a budou dělat tance, které znamenají, že je třeba nalézt další nosičky vody. V případě, že bude nějakou chvíli trvat, než odběratelku vody najdou, jejich snaha k další donášce vody a verbování dalších nosiček se sníží. Včelstvo tedy signalizuje zvýšení potřeby vody tím, že má více odběratelek vody než nosiček, což je pro sběračky signál, že bude potřeba víc vody. Vzhledem k tomu, že odpařování vody je pro včelstvo velice důležité, neboť se jedná o ochlazování chomáče, jsou komplikací zejména horké noci, protože nosičky nemohou v noci létat pro další vodu. Dvě poslední vlastnosti, které jsou spojené s chlazením hnízda: některé dělnice se sesednou nad plodovými plásty, znovu a znovu protahují a stahují sosák, čímž vymáčknou z úst kapku vody, aby utvořily tenký film, který se rychle vypaří. A jako poslední východisko, jak včelstvo ochladit je to, že některé dělnice včelstvo opustí a utvoří hrozen venku (obr. 4). To je vidět obvykle v teplém létě a je to jedna z příčin, proč včely vytvářejí něco jako plnovous (to je včelí zvyk, kdy vytvoří kolem česna chomáč, který vypadá, jakoby úl měl plnovous). Tím, že se vystěhují, včelstvo zvýší množství tepla, které vyzařuje a usnadní to větrání prostoru. Poslední postřehy k úrovni termoregulace Je pozoruhodné, jak jsou včely schopny používat aktivní a pasivní chování pro chlazení a ohřívání hnízda. Mnoho druhů sociálního hmyzu reguluje teplotu hnízda pouze pasivně. Mravenci a termiti hloubí tunely takovým způsobem, že umožní pohyb Obr. 7: Řeč včelího tance. A Kruhový tanec oznamuje, že zdroje potravy jsou ve vzdálenosti < 15 m od hnízda. Kývavý tanec sděluje, že zdroje potravy jsou ve vzdálenosti > 100 metrů od hnízda. B Když vracející se létavka tančí přímý běh na plástu směrem vzhůru, zdroje potravy jsou ve směru slunečního azimutu. C - Když vracející se létavka tančí na plástu směrem vpravo nahoru pod úhlem 45, zdroje potravy jsou 45 vpravo od slunečního azimutu. Kresba: Kay Weigel, University of Florida. Zveřejněno Ellis, J.D. Atkinson, E.B.Graham, J.G Včelí biologie, In: W.Ritter (ed) Včelí zdraví a veterináři, OIE Světová organizace pro zdraví zvířat, Paris, France, pp

25 vzduchu hnízdem. Někteří vytvoří valy, které jsou vytvarovány tak, že pohlcují sluneční záření, když je zima, nebo uvolňují teplý vzduch v případě horka. Nicméně žádný jiný společenský hmyz nemá takovou schopnost, aby reguloval teplotu hnízda tak precizně. S největší pravděpodobností je to dáno jejich fyzickou schopností to tak zařídit. Výše popsaná vývojová strategie termoregulace plodiště dovolila západní včele medonosné kolonizovat tak velký kus světa i přes velmi proměnlivé podmínky životního prostředí. Včelstva jsou opravdu úspěšným organizmem. Řeč tance včely medonosné Většina lidí, kteří mají pouze malé znalosti o včelách, ví, že včelí tanec je přenášení informací o zdrojích dostupné potravy, což je jednou ze společenských vlastností včely medonosné. Takové chování je pozoruhodným příkladem složitějšího jednání vlastního mnoha obratlovcům. Ve skutečnosti by tento způsob komunikace měl náležet vyšším organizmům, jako opicím či delfínům. Ale že hmyz může mít takové odvozené chování, to je ohromující. Nechci odbočit moc daleko do historie pátrání, která vyústila do všeobecné znalosti, pokud jde o význam tance. Pro tuto chvíli si myslím, že je důležité vědět, že většinu objevů, které se týkají včelího tance, učinil německý vědec v oboru včelařství Dr. Karl von Frisch. Von Frisch a jeho spolupracovníci pracovali kolem roku 1900 desítky let na tom, aby rozluštili různé stránky významu včelího tance. Jeho práce byla odměněna Nobelovou cenou, což z něho učinilo, až do současnosti, jediného vědce v oboru včelařství, který dostal tuto prestižní cenu. Možná nejpozoruhodnější na tom bylo, že von Frisch použil nejjednodušší pomůcky na studium včel: pozorovací úly, krmné stanice, cukrovou vodu a barvu. Samozřejmě, že po celou dobu používal nejucelenější soubor nástrojů, jaký měl k dispozici, a to lidskou mysl, což mu pomohlo pochopit, co včely říkají. Vydal knihu na dané téma (von Frisch 1967), ve které vysvětluje do větší hloubky svoji práci a objevy. Od dob von Frische přidávali do velkého bohatství znalostí i ostatní badatelé, na které jsem spoléhal, abych vytvořil následující popis řeči tance včely medonosné. Proč včely tančí? Tento oddíl začnu citací Dr. Marka Winstona, který vydal v roce 1987 Biologii včely medonosné. Tam uvedl: Jako sociální hmyz jsou včely schopné integrovat svoje činnosti, což znamená, že počet funkcí včelstva je mnohem větší, než by dosáhl nezávisle jedinec. Pro takovou integraci, aby byla smysluplná, musí jedinci být schopni komunikovat. Zejména se to týká informování ostatních jedinců ve společenství o tom, kde jsou umístěny zdroje nacházející se mimo hnízdo. Takže včely tančí, aby se podělily o informaci. Ale o jakou informaci jde? Aby bylo možné odpovědět na tuto otázku, musíte vědět, kdo obvykle jsou tyto tanečnice. V kteroukoliv roční dobu je zhruba čtvrtina včel ve včelstvu, které fungují jako létavky shánějící potravu. Létavky, které se vracejí do úlu zvenku se svým nákladem nektaru, pylu, vody či propolisu (obr. 5), jsou tradičními tanečnicemi. Venku při sbírání těchto cenných zdrojů stráví dost času. Když je darů přírody dost a zdroje jsou stále vydatné, budou létavky tančit, aby předaly ostatním včelám informaci o směru, vzdálenosti a kvalitě zdrojů potravy. Obvykle je to tak, že tančit budou jen ty létavky, které se vracejí z vysoce výnosných zdrojů. Kromě informací o zdrojích potravy nebo vody používají včely zejména v době rojení tanec také k tomu, aby svým kolegyním z hnízda sdělily informaci o novém umístění hnízda. V tomto případě se jedná o včely průzkumnice, které doporučují dohodnuté nové hnízdiště. Řeč tance je nejužitečnější v době, kdy je obtížné zdroje nalézt, nebo kdy mají různou kvalitu. Tančící včely na sebe berou zodpovědnost, že verbované včely budou schopné udané zdroje najít. Ne vždy se to však podaří. Když se jim to stane, musí se vrátit zpět do úlu, aby dostaly více informací. Tance jsou náročné na čas a energii. Konečně je nutno říci, že tancem předaná informace se může lehce ztratit v dynamicky proměnlivé krajině. V tomto případě informace může zeslábnout, zestárnout a stát se nevěrohodnou. I přes tyto nedostatky přenáší řeč tance informace o zdrojích potravy vcelku spolehlivě a ostatní včely jsou schopné se účastnit tanců a vrátit se k potravním zdrojům s rozumnou reprodukovatelností. Základy tance Žije-li dělnice dostatečně dlouho, stane se z ní létavka. Létavky sestávají ze dvou typů včel, oba typy jsou mezi sebou kdykoliv zaměnitelné. Jeden typ létavky je včela průzkumnice, svým způsobem naivní. Nehledá určitý zdroj specifické potraviny v konkrétní lokalitě. Místo toho opouští hnízdo, aby hledala jakékoliv místo, které zajistí včelstvu to, co potřebuje (obvykle jde o nektar nebo pyl, eventuálně vodu či propolis, což závisí na včele). Průzkumnice nesledují žádný tanec, aby se dozvěděly, kam mají letět. Místo toho letí na zdařbůh s přáním vrátit se s novými zprávami, kde jsou potenciální zdroje snůšky (obr. 6). Průzkumnicemi mohou být nové létavky nebo starší včely, jimž zdroje, na které létaly, v mezičase vyschly. Pouze 10 % létavek jsou průzkumnice. Jiným typem létavek jsou ty, které jsou ochotny nechat se naverbovat na nová místa, kde je snůška, která stojí za to, aby byla včelami navštívena. Jako všichni přede mnou je budu v tomto článku nazývat rekrutkami. Rekrutky budou sedět ve včelstvu a čekat, aby mohly být účastny tanců, které předvá 25

26 dějí jejich setry létavky. Jakmile byly naverbovány, budou to místo navštěvovat tak dlouho, dokud se nevyčerpá a ony se znovu vrátí do týmu rekrutek. Vypůjčím si terminologii od Seeleyho, že rekrutky jsou buď zaměstnané nebo nezaměstnané. Zaměstnané rekrutky byly jednou naverbovány pozorováním tanců ostatních včel, čímž se staly létavkami. Nezaměstnané rekrutky jsou ty, které čekají, až budou pozvány, aby se zařadily mezi létavky. Zaměstnané rekrutky se zařadí mezi nezaměstnané, když v konkrétním místě dojde pastva. Jak průzkumnice tak i zaměstnané rekrutky tančí, aby upoutaly nezaměstnané rekrutky na místa, která navštěvují. Jediný rozdíl je, že průzkumnice předávají novou informaci o nově objevených místech, zatímco zaměstnané včely byly kdysi naverbovány na pastvu a teď jen aktualizují informaci, která se týká předchozích nálezů. Oba typy včel předávají užitečné informace. Průzkumnice sdělují včelstvu, kde je příští velká snůška, zatímco zaměstnané rekrutky informují o kvalitě existujícího místa a zároveň předávají informace o tom, jak se místo zmenšuje. Pouze nezaměstnané létavky, tj. pravé rekrutky, dostávají informace prostřednictvím tanců. A to jsou ty, jejichž pozornost se snaží upoutat tančící létavky. Informace o zdroji musí být věrohodně předána zaměstnanými létavkami nezaměstnaným. Včely používají několik druhů tance, aby předaly informaci o dostupnosti snůšky, která je buď blízko či daleko od hnízda. Tyto tance se odehrávají v rámci 24 cm od česna, kde se nachází většina nezaměstnaných rekrutek. Včely provádějí kruhový tanec v případě, že zdroje snůšky jsou blízko hnízda (< 15 m) a kývavý tanec, jsou-li zdroje ve vzdálenosti > 100 m. Samozřejmě, že člověku nezbývá než žasnout, jak se včely dělí o informaci o zdrojích v rozmezí metrů od hnízda. Odpověď je, že v případě, že se jedná o vzdálenosti větší než 15 m, vzor tance se začne měnit z kruhového do kývavého relativně lineárně, jak se vzdálenost zvětšuje zhruba k 100 metrům. Adekvátní formy tance oznamují zdroje pastvy v tomto ranku a společně se nazývají přechodové tance. Někteří namítají, že v podstatě neexistují tance v kruhu a přechodové, ale vše jsou v podstatě variace kývavého tance. Předpokládám, že se jedná o sémantickou věc a sám nemám zkušenosti, abych se přiklonil ke kterékoliv straně. Ať je to jak chce, nová pozorování se přiklánějí k tomu, že bez ohledu na vzdálenost k potravnímu zdroji jsou v náborových tancích zakódovány vzdálenost a směr. Zdá se, že existuje nějaká nesrovnalost mezi počtem tanců, které rekrutky budou pozorovat, než se pustí za snůškou. Někteří mají názor, že rekrutka se účastní několika tanců, které se vážou ke stejnému místu, aby se utvrdila v tom, kde se místo nachází. Jiní poznamenávají, že včely, které se do tance zapojí, se nepouštějí do rozsáhlého průzkumu všech informací, které jsou na parketu dostupné. Ve skutečnosti ani nesledují celý sólový tanec před tím, než vyletí z úlu. Nakonec se zdá, že nezaměstnané rekrutky se neúčastní několikanásobných tanců a selektivně neodpovídají těm, které inzerují nejlepší zdroj potravy (Seeley, 1995). Zdá se tedy, že každá včela před tím, než vyletí z úlu, vyzkouší při hledání místa či zdroje náhodně vybraný tanec. Jak si umíte představit, tak to znamená, že mnoho včel neuspěje nalézt nejlepší zdroj snůšky. Nicméně včelstvo se skládá z tisíců létavek a jako takové dostupné zdroje v okolní krajině využije. Kruhový tanec Mnoho vědců je přesvědčeno, že tento tanec zprostředkovává hlavně informaci o zdroji, ale zdaleka neříká mnoho o směru a přesné vzdálenosti. Výraz kruhový tanec je možná trochu zavádějící, neboť rozdíl mezi kruhovým a kývavým tancem je spíš umělý. Ve skutečnosti může být interpretován jako kývavý tanec se signály pro krátkou vzdálenost, které jsou do tance zakódovány. Bez ohledu na to tančící létavky sdělují rekrutkám, že zdroj snůšky je blízko k hnízdu (< 15 metrů). Létavky, které se chystají zahájit kruhový tanec, se vracejí do hnízda odevzdat donesený nektar. Přesunou se na taneční parket a začnou tančit spolu s potenciálními rekrutkami, které je následují. Jak už jméno naznačuje, kruhový tanec má kruhový tvar (obr. 7). Tanečnice dělá malé kruhy, otočí se a jde v opačném směru po každé jedné až dvou otočkách. Těchto otoček se v tanci může objevit až dvacet a tanec trvá několik sekund až minut. Když létavka tančí, vyluzuje zvuky a dělí se s rekrutkami o potravu, kterou nasbírala. Rekrutky, které uvěří, že dostaly informaci potřebnou k nalezení zdroje, opustí hnízdo. Někteří badatelé se domnívají, že tento manévr neinformuje o směru. Obvykle zdroj najdou během nějakých 5 minut. Jak jej naleznou, když tato informace není součástí tance? Použijí čich. Vůni a kvalitu zdroje převezmou během výměny potravy s tanečnicí. Ve skutečnosti se tanečnice mohou dělit o informaci i na základě množství potravní odměny, kterou dostaly, protože vyšší koncentrace cukru v nektaru vyvolá větší břišní vibrace tanečnice a delší tanec. Sběratelky pylu používají kruhové tance, aby zlákaly pylové sběratelky v podstatě stejným způsobem. Pylové vůně jsou přenášeny během tance vzájemnými interakcemi mezi tanečnicemi a rekrutkami. Rekrutky pozorují (v temnotě úlu) kruhový tanec a mají docela dobrou představu o typu a kvalitě zdroje, na který se budou zaměřovat. Kývavý tanec Kývavý tanec má spoustu jiných jmen včetně názvu přechodový tanec, tanec osmičkový, vrtivý a dokonce konipasí tanec. Vracející se létavka tančí tanec ve tvaru osmičky, kde pohyb kolem středu osmičky se nazývá přímým během, a pohyb po obou smyčkách osmičky obrátkami. Během přímého běhu 26

27 Obr. 8: Tyto dvě včely jsou přijímačky. Vyložily nektar od vracejících se létavek a teď ho ukládají do voskových buněk. Foto: Mike Bentley včela třese divoce tělem, kýve se ze strany na stranu a většina pohybu se odehrává v části zadečku. Frekvence pohybů je zhruba 13 15krát za vteřinu. Na konci přímého pohybu se včela otočí opačným směrem (buď vlevo, nebo vpravo), aby zahájila smyčku, kterou se vrátí do výchozí polohy pro příští fázi přímého běhu (obr. 7). Po ukončení druhého přímého běhu se typicky otočí, aby zahájila novou smyčku, obvykle v opačném směru, než vykroužila v předchozím běhu (viz nákresy na obr. 8). Během tance vyluzuje zvuk letovými svaly a křídly. Tančící včela se během tance zastaví a vymění si potravu s obvykle šesti nezaměstnanými rekrutkami, které tanec sledují. Tyto včely mohou vydávat pískavý zvuk, který někteří nazývají žebravým signálem, chováním, které nejspíše způsobí, že se tančící včela zastaví a nabídne potravu. Kývavé tance používají včely na komunikaci vzdálenosti, směru a kvality zdrojů (včetně nektaru, pylu, vody a možná i propolisu) ve vzdálenostech větších než 100 m. To je docela velký objem informace, kterou tančící včela potřebuje sdělit, rekrutky ji potřebují a je na ni potřeba odpovědět. Tančící včela zakóduje informace do různých částí tance. 1) Vzdálenost divoké včely jdou obvykle za pastvou na vzdálenost mezi 6 10 km od hnízda. V přírodě jen výjimečně slídí v okruhu do 500 m od hnízda, ale pro včely chované na včelnicích je to zcela běžné. Proto včely musí sdělovat vzdálenost ke zdrojům snůšky ve velké škále. Vzdálenost zdroje od hnízda je sdělovávána (a) délkou přímého běhu přes průměry buněk (tj. počtem buněk, přes které vede přímý běh) nebo celkovou délkou (např. v mm či palcích) přímého běhu (delší běh = větší vzdálenost, (b) dobou trvání vrtění těla nebo bzučivými zvuky, které jsou vyluzovány v přímém běhu (delší vrtění či bzučení = větší vzdálenost), (c) tempem tance (počet tanečních kroužků nebo smyček, pomalejší tempo = větší vzdálenost) a (d) časem trvání přímého běhu (delší čas = větší vzdálenost). Výše zmíněné údaje jsou na sobě hodně závislé a zdá se, že poskytují obšírnou informaci o vzdálenosti. Někteří míní, že včely zcela jistě nemohou změřit vzdálenost, neboť nemají tachometr a nemohou používat GPS či pravítko a zaměří příslušné místo množstvím energie, kterou musely vynaložit, aby dosáhly na zdroj (energetická hypotéza). Novější soubor informací uvádí, že to není množství energie, ale spíše optický tok (pohybem indukovaný proud ve vizuální textuře po celém zorném poli). Jsou to zkušenosti včel nabyté během výletů, které předávají. Ať je to jak chce, komunikace vzdálenosti není dokonalá a ne všechny rekrutky při první cestě naleznou zdroj. To může být způsobeno tím, že tempo tance je rozdílné mezi jednotlivými včelami, které tančí pro stejný zdroj. Starší včely mohou být pomalejší a to vede k tomu, že mladé rekrutky, které jsou tanci přítomné, přecení vzdálenost. Chyby se obvykle vejdou do pásma 2 10 % vzdálenosti ke zdroji. Na konečné dohledání pak rekrutky použijí vůně, které nasály během tance. Nejsou uvedena všechna fakta, jakou roli při úspěšné identifikaci zdroje hraje vůně. Interpretace tance přivede včely blízko místa snůšky. A vůně jim ukáže zbytek cesty. Původní nálezy, jak jsou včely schopné využít vůně k nalezení zdroje, vyvolaly jednu z nejvýznamnějších diskuzí na biologické téma ve 20. století. Pouze ve zkratce někteří vědci došli k závěru, že von Frischovy pokusy byly mylné a včely nejsou schopné obdržet mnoho užitečných informací z tance. Místo toho vědci tvrdili, že vůně, které včely používají k nalezení zdroje, jsou daleko významnějším faktorem, To vedlo ke kontroverzi tanečního jazyka, který nádherně shrnuli Dyer (2002) a Munz (2005). Pravda je však taková, že tanec a vůně, které ho doprovázejí, jsou k úspěšnému nalezení zdroje stejně důležité. Nakonec je jasné, že příslušná informace je sdělena ve skutečném tanci. I trénovaný lidský pozorovatel se může naučit rozumět tanci a úspěšně nalézt/identifikovat zdroj, který je mu sdělován. 2) Směr Směr od včelstva, ve kterém se zdroj potravy nachází, je zakódován nejzajímavějším způsobem. Uvědomte si, že včely provádějí svoje tance na vertikálně orientovaných plástech. Jednoduše nemohou ukázat na zdroj potravy tím, že budou tančit směrem k němu. Místo toho předají informaci o směru tak, že symbolizují pozici slunce, přesněji sluneční azimut (promítněte si polohu slunce na horizont a tam, kde se čára horizontu dotkne, tam je na plástu nahoře ). Chceme-li to vysvětlit trochu techničtěji, je směr ke slunci transponován do gravitační svislice na plástu. Co to znamená? Během tance je poloha slunečního azimutu vždy indikována jako vršek plástu. Úhel přímého běhu včelího tance vzhledem ke svislici udává směr ke zdroji potravy vzhledem k azimutu slunce s přesností úhlové odchylky 1. Představte si, že by přímý běh byl 27

28 směrován přímo vzhůru (obr. 7). To by znamenalo, že zdroje potravy leží přímo proti slunečnímu azimutu. V případě, že přímý běh směřuje přímo dolů, zdroj potravy je v opačném směru, než je okamžitá poloha slunce. Včely tančící přímý úsek tance v úhlu 45 vpravo ke svislici plástu sdělují rekrutkám, že zdroj je 45 vpravo od slunečního azimutu. Pro zjištění úhlu přímého běhu vzhledem ke svislici jsou rekrutované dělnice schopné použít svoje gravitační orgány, které mají na základně krku. Když opouštějí včelstvo, převedou si tuto informaci do úhlu, který zaujímá hnízdo ke slunečnímu azimutu. Samozřejmě, že pro používání slunce k orientaci jsou tu pro a proti. Jedním z důležitých problémů je to, že slunce se po obloze pohybuje a často se skryje za mraky. Samozřejmě, že Slunce je nehybné a otáčí se Země, ale výsledný efekt je stejný a zdá se, že se slunce na nebi pohybuje. Je úžasné, jak se včely během tance přizpůsobí tomuto pohybu. Navíc se zdá, že rekrutky s pohybem slunce počítají. Je-li zamračeno, včely jsou schopny použít polarizované světlo, aby viděly na obloze pozici slunce. Někdy se stane, že slunce je úplně zakryto tak, že dokonce ani polarizované světlo nelze vidět. Když tato situace nastane, zdá se, že včely používají orientační body, čímž si mohou příslušnou informaci v paměti oživit a upravit úhel tance. Znovu: ohromující. Podle všeho, co jsem zde řekl, je jasné, že navigace podle slunce má určité výhody. Slunce je spolehlivé (vždy se vrací), viditelné, a nikdy se neuchýlí od své cesty. Komunikace směru v tanci je nepřesná. Fyzický tanec a fyzická interpretace tance mají určitou možnost chyby (kolem 9 12 od zdroje). Navíc environmentální faktory, jako je boční vítr (kterému se včely mohou přizpůsobit) mohou tanec nebo jeho výklad změnit. V praxi nalezne méně než 50 % rekrutek zdroj na první pokus. V průměru potřebují 2 3 pokusy. 3) Kvalita Kvalita zdroje je předávána zejména kýváním, celkovým počtem kroužků v tanci a intenzitou bzučení. Čím je každý z těchto symptomů intenzivnější, tím je zdroj lepší. Vůně tančící včely a kvalita potravy, o kterou se při tanci dělí, také předávají informaci o kvalitě zdroje. Přechodový tanec Také známý pod názvem srpový tanec. Přechodový tanec je zkrátka plynulá změna z jednoho vyjádření (kruhového tance) do druhého (kývavého) malými postupnými změnami. Může se vyskytovat v jakékoliv formě v podstatě kruhového tance do téměř kývavého. Podobně i informace je zakódována v tomto velice variabilním tanci někde na pomezí mezi kruhovým a kývavým tancem. Ostatní poznámky, které by vás o tancích mohly zajímat 1) Tančící létavky musí před tím, než začnou tančit, zpracovat spoustu informací. Musí vědět, jak daleko letěly, jakým směrem, jaká byla kvalita zdroje atd. Je nutno vzít v úvahu protivítr, vítr v zádech i boční vítr a pohyb slunce. Všechny tyto informace musí vyhodnotit takovým způsobem, aby je mohly zakódovat do tance. Věřím, že se mnou souhlasíte, když prohlásím, že to je docela úchvatné. Lze předpokládat, že jsou schopny se naučit přímou cestu i když při hledání zdroje se musely přibližovat v kruzích, což je proces, který se nazývá integrace cesty. Zkrátka to znamená, že včela se možná vrací klikatou cestou od zdroje do úlu, ale je schopná určit přímou cestu odtamtud zpět a převést ji do tance. A abychom udělali věci ještě zajímavějšími, je nutno poznamenat, že různé včely, různá včelstva a různé rasy včely medonosné mohou mít své vlastní dialekty v tancích, které včely jiných ras mohou interpretovat odlišně. To znamená, že severní včely, budou-li pozorovat tanec jižních včel, se možná vydají špatnou cestou (můj pokus o vtip). 2) Rekrutky, které se účastní tance, obdrží informaci několika způsoby. První je, že neobdrží informaci zrakem. Včelí tance se odehrávají v temnotě úlu, což znamená, že rekrutky jednoduše nepozorují tanec zrakem. Místo toho následují tančící včelu a zdá se, že napodobují taneční pohyby, nejspíše se učí cenné informace tím, že opakují úhly. Zadruhé používají tykadla, aby vnímaly vibrace, které generují tanečnice a také jimi přijímají vůně. Jsou schopné tykadly zachytit zvuky startujících včel stejně, jako jsou schopny dostat kmitavou informaci tančících včel prostřednictvím plástu, na kterém obě stojí. 3) Existuje čtvrtý druh tance, který včely používají pro shromažďování potravy/náborový proces a který se nazývá signál třesení, trhavý tanec, vibrační tanec nebo dorso-ventrální vibrace zadečku (DVAV). V této fázi včela třese celým tělem dorso -ventrálně (třese zadečkem nahoru a dolů) a při tom uchopí jinou včelu předníma nohama. Takto vystřídá asi 1 20 včel za minutu, může se však zapojit až 200 včel. Otřesené včely sedí bez hnutí až do momentu, dokud třesoucí včela úplně neskončí. Zdá se, že třepačky jsou dělnice, které se snaží probudit ostatní včely, ze kterých se stanou rekrutky na tanečním parketu. Tímto způsobem sdělují: Našla jsem něco velkého a vy mě budete muset následovat, něco se o tom naučte a jdeme na to. A jak se kvalita zdroje snižuje, létavky přestávají nebo úplně přestanou třást se svými sestrami, aby je aktivovaly. 4) Poslední je chvějivý tanec, který je také důležitým regulátorem chování během snůšky. Létavky, které se vracejí z pole, chtějí vyložit to, co přinesly včelám příjemkyním (obr. 8), aby se mohly vrátit zpátky ke zdroji snůšky a sbírat dál. Nicméně se někdy stane, že se vrátí zpět do úlu a nejsou schopny nalézt včely, které by od nich donesený náklad převzaly. Trvá-li to déle než zhruba 50 sekund, létavky začnou chodit pomalu kolem hnízda, dělat chvějivé pohyby vpřed/vzad, napravo/nalevo atd. zatímco těla natáčejí do různých směrů. Asi 3 4krát za mi 28

29 nutu včely, které předvádějí chvějivý tanec, udělají výpad vpřed a trknou hlavou do jiné včely a s použitím letových svalů vydávají vysoký zvuk. Zdá se, že toto chování změní bzučící včely na včely příjemkyně a umožní dělnicím, které přinesly nektar, předat jim ho. Příjemkyně jsou připravené odebrat velký náklad, se kterým létavky přiletěly. Obecně: včely, které se vracejí z dobré nektarové snůšky, budou dělat chvějivý tanec v případě, že bude trvat více než 50 vteřin, než složí náklad a kývavý tanec, bude-li složení nákladu trvat méně než 20 sekund (čímž informují, že je dostatečné množství včel připravených náklad převzít a poradit si s přílivem kvalitních zdrojů). Seeley (1995) uvádí: Kývavý a chvějivý tanec hrají doplňkovou funkci, aby byly poměry mezi sběrem nektaru a jeho zpracováním dobře vyvážené. První uvedený dovolí včelstvu zvýšit sběrací možnosti, zatímco druhý zvyšuje tempo zpracování. Shrnuto: oba, tj. signál protřepávání a chvějivý tanec pomáhají včelstvu odpovědět na stávající snůškové potřeby. Chvějivý tanec stimuluje mladé včely (často kojičky) k přeměně na zpracovatelky potravy, když jsou potřeba další včely přijímačky a signál protřepávání může stimulovat přijímačky, aby se přeměnily na létavky v případě, že jsou zapotřebí další létavky. Závěr Na závěr doufám, že moje recenze na téma úroveň termoregulace včelstva a řeč tance včely medonosné vám přinesla větší pochopení včel, které chováme. Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK Včely v letním vedru potřebují vodu: některé tipy, jak ji zajistit a jak ji včelstvo sbírá a distribuuje (Dr. Wyatt A. Mangum, American Bee Journal, r. 2016, č. 7, str ) Souhrn: Teplo léta přináší zoufalou potřebu. Včely vodu potřebují k ochlazení úlů. Kde ji seženou a jaká je za sběrem vody včelí biologie? To je předmětem tohoto článku. Včely zoufale toužící po vodě ji získávají z nepravděpodobných míst. Například v roce 1878, během horkého a suchého léta, kalifornský včelař pan G. F. Merriam oznámil, že jeho včely při hledání vody vnikly do domu. Zatímco tento výskyt byl extrémní, včely pátrající po vodě ji mohou najít na sousedících nemovitostech, kde se mohou vyskytnout problémy. Včely sbírající vodu v plaveckých bazénech, mohou mezi plavci způsobit zděšení a zlostné telefonické hovory včelařům. Dosažitelné nadzemní bazény mohou být nalezeny kdekoliv a předejít tomu, když hledáte lokality včelínů, je obtížné. A jakmile včelař založí včelín, někdo by mohl poblíž vybudovat bazén a pak si stěžovat na včely. Typickým místem, kde včely nalézají vodu, jsou často také ptačí koupele. Obr. 1: Larvy komárů. Větší larvy je snadno vidět. Žluté šipky ukazují, kde larvy propíchly povrch vody pro dýchání. S rozšířením viru Zika očekávejte větší důraz na napajedla, která nedisponují stojatou vodou pro rozmnožování komárů. 29

30 Obr. 2: Včela sbírající vodu z vlhké látky. Voda vzlíná odspodu. Jakmile se včely na místo s vodou naučí, přinutit je k tomu, aby využívaly jiné místo, zatímco to předcházející je stále ještě vlhké, je ve včelařství obtížným a dlouhotrvajícím problémem. Pro včelaře je nejlepším pracovním řešením zajistit včelám vodní stanoviště časně od začátku sezóny, když včely vodu potřebují pro chov plodu (další zoufalá situace). Cílem zde je, aby se včely držely mimo vodu sousedních pozemků. Včelařem zajištěné prostory by proto měly poskytovat místa, která nikdy nevyschnou a jsou blízko úlů, místa, kde by včely mohly bezpečně přistát a netopit se. Pod hrozbou šíření viru Zika přenášeného komáry bych zdůraznil vodní prostory, které nedovolují rozvoj komářích larev žádnou otevřenou stojatou vodu. V reprodukčním cyklu moskytů žijí larvy a kukly ve stojaté vodě. Jak ukazuje obrázek 1, obě nedospělé formy jsou pohyblivými plavci a potřebují stoupat k vodní hladině, aby dýchaly. Komáři rodu Aedes, jednímž z nich je Aedes aegypti (Aedes aegypti komár tropický čili egyptský), který pochází z Afriky, ale rozšířil se do subtropů a tropů celého světa. Přenašeč horečky dengue, nemoci chikungunya, žluté zimnice a dalších. Virus Zika způsobuje horečku zika, která se kromě vysokých teplot projevuje také vyrážkou a bolestí hlavy a kloubů. U těhotných žen způsobuje plodu těžkou vývojovou poruchu mikrocefalii. Tyto moskyty znám dlouhou dobu, protože jsem studoval lékařskou entomologii. Tohoto moskyta je obtížné hubit. V minulosti, bez znalosti výše uvedených souvislostí včelaři navrhovali nebo vytvářeli takové vodní prostory a včely je odhodlaně přijímaly. Systém, který zabrání vývoji komářích larev a neobsahuje tedy rezervoár stojaté vody, může být založen typicky na odkapávání vody na šikmou rovinu pokrytou např. hadrem. Rovněž lze použít mělkou pánev s čistým vlhkým pískem (viz obrázek 2). Tyto návrhy míst s kapající vodou tradičně vyžadují více údržby, aby se předešlo vyschnutí, protože kapajícímu rezervoáru může voda dojít. S ohledem na šíření viru Zika se očekává, že včelaři budou v nejbližší budoucnosti vytvářet právě popsané typy napajedel, která neumožní vývoj komářích larev a budou vyžadovat minimální údržbu. Voda v napajedle musí být čistá a bez pesticidů. Na druhou stranu, voda s určitým druhem zápachu Obr. 3: Včela úplně naložená vodou v plném slunečním světle. Je podsvícená na tmavém pozadí, aby se ukázal kousek světla procházejícího na okamžik jejím zadečkem. Nebylo jednoduché zvolit správnou pozici a nasvícení zadečku k docílení tohoto efektu. 30

31 Obr. 4: Paketové včely v letním horku. Položil jsem je na střechu kabiny svého nákladního vozu, ve snaze zachytit vánek procházející chomáči. Samozřejmě, že z paketů vypadly kousky smetí a voskové vločky na lak mého vozu (takže tohle nedělejte). Fotografoval jsem včely v paketech před jejich použitím v jiném projektu. může včelám pomoci naučit se na ni orientovat, protože včely jsou na pachy velice citlivé. Kromě toho pochopte, že jedno včelstvo může využívat více než jeden zdroj vody, přičemž jeden ze zdrojů může být poskytnutý včelařem. Ty ostatní se kontrole včelaře mohou vymykat. Podívejme se nyní detailně na to, jak včely vodu shromažďují a využívají. V jednom experimentu většina sběratelek vody dokončila své cesty do 10 nebo méně minut. Napajedlo bylo blízko úlu. Ačkoliv by jednotlivá sběratelka vody mohla za den vykonat 100 nebo více letů, průměr byl pravděpodobně kolem 50 cest denně. V jiné studii přinesla jednotlivá sběratelka typicky kolem 25 miligramů vody, přestože maximální náklad vody byl přibližně 50 miligramů. Když jsou vlašské včely úplně naložené vodou nebo nektarem a osvětlíte je ze správné strany, tak vzhledem k jejich světlejší pigmentaci se stanou průsvitnými a zevnitř téměř září. Obrázek 3 napomáhá k tomu, aby byl maximální náklad 50 miligramů vody viditelnější. Ne, nevážil jsem ji. Ale ta včela skutečně vypadá, že je na prasknutí. Včely se dokáží naplnit vodou velmi účinně. Ale abychom to úplně docenili, zrevidujme krátce, jak pracuje včelí zažívací systém. Náklad vody nese včela ve svém medném váčku, což je útvar podobný žaludku, který je také využíván k přenášení nektaru (v angličtině se nazývá také medným žaludkem, pozn. překl.). Potrava může z medného váčku včely procházet do střední části zažívacího ústrojí. Odtud se stěhuje do zbytku těla. Ve studii o shromažďování vody včelami v pouštních podmínkách byly létavky naučeny na umělý zdroj vody vzdálený 2 km od úlu. Když včely úl opouštěly, vzaly si právě tolik potravy, že při příletu ke zdroji vody byly jejich medné váčky téměř prázdné. Včely s prakticky prázdnými mednými váčky byly schopné nést náklad vody vážící asi polovinu jejich tělesné hmotnosti. Ve střední části zažívacího traktu a v krvi včely zůstal dostatek cukru pro její zpáteční let, bez použití velmi zředěného roztoku cukru v medném váčku. Toto chování včele pomáhá vrátit se do úlu s plným nákladem vody. Velmi zředěný cukerný roztok v jejím medném váčku je výsledkem rozpuštění malého množství cukru, který zde zbyl, s relativně velkým objemem nasáté vody. Jestliže se však včela při návratu do úlu opozdí, může přesunout velká množství roztoku zředěné cukrové vody z medného váčku do střední části zažívacího traktu. Tato akce jí dá malé množství cukerné energie; ale zároveň také snižuje její výkonnost v nesení vody do úlu. Na obrázku 3 si všimněte, jak těžce naložená včela svítí nejjasněji v přední části zadečku, kde je umístěn medný váček. Tento vědecký výzkum ukazuje, že sběratelky vody zvládají jakýsi druh výkonnostního a energetického problému, chtějí-li domů vléct plný náklad vody, protože na rozdíl od nektaru nemá žádnou energii. Jejich energie na cestu k domovu je limitována tím, co zůstalo ve střední části zažívacího traktu (jako v našich střevech) a obsahem krevního cukru. Takže vidíte, že napajedla blíže k úlu činí zvládnutí tohoto problému mnohem snadnější, protože vracející se včely s omezenými rezervami nemusí letět tak daleko. Ale pokud si myslíte, že náhlé poskytnutí blízkého napajedla magicky zastaví létání včel do větších vzdáleností, ke svému dobře známému zdroji vody zvanému koupaliště, zapomeňte na to. Pochopte, že včely jsou tvorové zvyku. A stejně jako lidské zvyky je těžké je změnit. 31

32 Obr. 5: Fotografování včel na vzdálenějším pletivu přes paket. Všechny včely jsou podsvícené. V modrém rámečku jsou dvě včely označené jako Předávající včela, hrající roli sběratelky vody a Přijímající včela. Předávající včela s naplněným medným váčkem předává cukerný sirup Přijímající včele. Obrázek č. 6 ukazuje zblízka modrý rámeček, odhalující ústní ústrojí těchto dvou včel. Které včely ve včelstvu jsou těmi sběratelkami? Jaká je jejich demografie? Některé včely přepínají mezi sbíráním vody a létáním pro nektar nebo pyl, zatímco jiné včely stráví Obr. 6: Podsvícená trofalaxe. Trofalaxe je technický název přenosu potravy u sociálního hmyzu. Včely zde přenášejí cukerný sirup nebo vodu. Předávající včela má mandibuly (čelisti) otevřené. Malý kousek cukerného sirupu je vedle její pravé mandibuly. Přijímající včela má jazyk skrz otevřené mandibuly včely Předávající, protažený do kapičky sirupu. Většina kapičky právě visí pod ústním ústrojím Předávající včely. Fotografování přes paket až na druhé pletivo znamenalo zaměření a zaostření přes bližší pletivo pokryté včelami. Tyto včely bombardovaly mé záběry, ale dokázal jsem pracovat mezi nimi. celý svůj život létavek shromažďováním vody. Ale většina létavek vodu nikdy nesbírá. Ve studii, kde byly sběratelky vody ze včelstva po dobu 5 měsíců označovány, vodu sbíralo méně než 1 % včel ze včelstva. Proto se zdá, že sběratelky jsou jen malou menšinou létavek včelstva. Ačkoliv však jsou v menšině, stále reprezentují mnoho včel. Jedna včela na 100. Kromě toho se sběratelky vody řadí mezi starší včely, věkem podobné včelám létajícím pro nektar a pyl. Avšak důležitou funkci ve shromažďování vody nektaru mají také mladší úlové včely. Po návratu do včelstva se sběratelka vody setkává s mnoha mladuškami. Některé úlové včely slouží jako přijímatelky vody, zatímco jiné jsou přijímatelkami nektaru. K provedení převodu mezi sběratelkou a přijímatelkou sběratelka vyvrhuje část vody do svých kusadel. Úlová včela vkládá svůj jazyk do kapky vody a nasává ji do medného váčku (viz obrázky 4, 5, 6). Používají-li vodu k ochlazování, úlové včely ji rozptylují kolem, uvnitř v úlu. Někdy vodu dávají do malých tvarovaných jamek ve vosku a propolisu v horní části plástu nebo do prohlubní na víčka zavíčkovaných buněk. Jindy kapičky vody zavěšují do otevřených buněk. Některé mladušky stojí na plodových buňkách a opakovaně protahují jazýčky. Tímto chováním čerpají vodu do ústního ústrojí, kde se vytváří film, který má velkou povrchovou plochu. Veškeré toto vodu-rozprostírající chování zvětšuje povrchovou plochu vody, a tak zvyšuje odpařování a ochlazování úlu v dobách horka. Všimněte si, že sběr a využití vody jsou koordinovaným úsilím mezi sběratelkami a přijímatelkami. K zajištění správného množství vody pro včelstvo 32

33 musí být sběratelky vody informovány o potřebě vody pro včelstvo. Nashromáždění příliš velkého množství vody by bylo plýtváním energií, zatímco nasbírání příliš malého množství by zvýšilo mortalitu plodu nebo dovolilo roztavení plástů. Sběratelka vody pravděpodobně vnímá potřebu vody pro včelstvo skrze svou zkušenost s vyložením nákladu. Tuto zkušenost by mohla udělat s využitím jedné nebo více interakcí s úlovými včelami. Například někdy úlová včela náklad vody odmítá patrně pouhým ochutnáním a pak sběratelku s vodou opustí. Taková úlová včela by snad místo toho chtěla přijmout nektar. Je-li požadavek vody vysoký, sběratelka nalézá méně úlových včel odmítajících její náklad a několik z nich může dokonce brát její vodu současně. Je-li požadavek vysoký, začíná sběratelka vykládat náklad dříve a končí rychleji. Celkově zažívá rychlé a snadné vyložení a toto přijetí ji pravděpodobně stimuluje, aby pokračovala ve shromažďování vody. Naopak při nízké potřebě vody, sběratelka zažívá odlišnou zkušenost. Vodu odmítá více úlových včel, a tak vyložení nákladu trvá déle. Tato zkušenost může indikovat, že by měla sbírat méně vody nebo přestat. Pokaždé, když se sběratelka vody vrací do úlu, má příležitost vycítit poptávku včelstva po vodě, ačkoliv přesný mechanizmus tohoto chování znám není. Zajímavý vztah mezi sběrem vody a nektaru nám dává vhled do toho, jak dělnice mění činnosti v zájmu přizpůsobení měnícím se podmínkám. Dělba práce, kdy starší včely sbírají vodu a mladší úlové včely ji přijímají a distribuují, je podobná zacházení s nektarem. Úlová včela může přepínat mezi přijímáním vody a nektaru, ale nemůže vykonávat obě činnosti současně. Také schopnost včelstva sbírat nektar musí být spojena se schopností nektar přijmout. Když se dramaticky zvyšuje poptávka po vodě, některé odběratelky nektaru přijímání nektaru zastaví a přepnou na přijímání vody. Zvýšení počtu odběratelek vody usnadňuje sběratelkám vody vyložení, a proto ve sběru vody pokračují. Ale, zdá se, že tato situace by mohla způsobit problém včelám sbírajícím a zpracovávajícím nektar. Méně včel přijímajících nektar by mohlo potenciálně snížit sběr nektaru včelstvem. Jinými slovy, schopnost včelstva sbírat nektar by nyní byla vyšší než jeho schopnost nektar přijímat. Navíc, všeobecně se věří, že když včelstvo zvyšuje sběr vody, snižuje sběr nektaru. Opakovaná poptávka po vodě by mohla způsobit opakované narušení sběru nektaru a snížení schopnosti včelstva uskladnit dostatek medu pro přežití zimy. Experimentální důkaz ovšem tvrdí, že toto vysvětlení není pravdivé, protože včelstvo může sběr vody ohromně zvýšit bez současného snížení sběru nektaru. Je pravda, že některé včely během zvýšené poptávky po vodě přepínají z přijímání nektaru na přijímání vody, ale zároveň některé mladší včely, které dosud nebyly odběratelkami nektaru, se stávají dalšími přijímatelkami vody. Pracovní tlak na některé z těchto mladších včel sloužících jako rezervní pracovní síla tak způsobuje, že shromažďování vody a nektaru se vzájemně nevylučuje. Tento nedostatek konfliktu mezi sběrem vody a nektaru by mohl zvýšit přežití včelstva, protože včelstvo může uložit více medu. Poskytnutí bezpečného čistého zdroje vody včelám je důležitou součástí včelařství. Věnujte čas sledování, odkud vaše včely nosí vodu. Uvidíte, jak se rozšiřují jejich zadečky. A zpátky v jejich domově poznejte, že legie úlových včel na ten náklad vody čekají. Přeložil: Ing. Aleš DAVID 33

34 NEMOCI, ŠKŮDCI Aliance hub proti roztočům Varroa a proti virům, které přenášejí (M. E. A. McNeil; American Bee Journal, č. 5, 2016, str ) Souhrn: Bylo zjištěno, že mezi medvědy, včelami a houbami jsou vzájemné vztahy, ze kterých mohou mít užitek včelaři. Klíčem je extrahovat aktivní látky z hub správným způsobem. Ať už tam vymyslí cokoliv, vždycky je to vzrušující, říká Jay Evans, vedoucí Beltsville bee lab na Úřadu pro zemědělský výzkum Ministerstva zemědělství Spojených států. Tam v tomto případě znamená na Washington State University, kde Steve Sheppard experimentuje s léčivy získanými z hub, která účinkují proti včelím virům. Evans pro tento projekt provádí molekulární testování. Oba vědci prohlašují, že výsledky vypadají slibně. Houby? Ano, opravdu. Nejen sliby, ale překvapivá naděje. Každý organizmus umírá z nějakého důvodu, říká Francisco Posada z Beltsville bee lab na Úřadu pro zemědělský výzkum ministerstva zemědělství Spojených států. Znalost těchto příčin je základem Obr. 1: Bylo prokázáno, že škrábance od medvěda mají vztah ke zdraví lesního ekosystému včetně včel. Rýhy roní pryskyřici, kterou včely sbírají jako materiál pro tvorbu propolisu a slouží jako vstupní brána pro antimikrobiální houby, které vytvářejí dutiny pro hnízdění Foto: Paul Stamets pro úspěšnou aplikaci integrovaného tlumení chorob a škůdců (IPM). V minulém století probíhal velice aktivní výzkum přirozených nepřátel (biologické regulace), ale pak ho zatlačilo do pozadí intenzivní používání chemikálií. Posada pracuje s houbami, které napadají roztoče Varroa. Přestože výzkum na Washington State University je zaměřen na tlumení virů, oba projekty se zabývají tím, co je nazýváno bioprospektorství přirozených nepřátel. Myslím, že jdeme správným směrem, říká. To samé si myslí mykolog Paul Stamets. O houby se začal zajímat v sedmdesátých letech, když se účastnil univerzitního projektu, zaměřeného na výzkum lysohlávek. Uvědomil jsem si, že v houbách se skrývá spousta vědění, které teprve začínáme odhalovat. Jeho další zkušenosti dokládá šest knih a firma Perfect Fungi, založená v roce 1980, která produkuje více než 200 druhů hub. Je vybavena čtyřmi laboratořemi, rozlehlými, čistými místnostmi, kde se in vitro pěstují a sklízejí stovky kultur léčivých hub mnoho z nich je izolováno z nedotčených pralesů na pacifickém severozápadě, kde Stamets žije. Houby jsou mimořádně dobří léčitelé životního prostředí, říká. Když se jim cíleně věnujeme, mohou z nich být fantastičtí spojenci. Houby se například používaly k rychlému, dramatickému snížení obsahu uhlovodíků v olejových skvrnách. Tomuto procesu se říkalo mycorestoration (ozdravení pomocí hub). Zdůrazňuje, že prvními organismy na Zemi byly houby objevily se před 1,3 miliardou let, 600 milionů let před rostlinami, a přežily dvě globální katastrofy. Mnoho z tisíců známých druhů má vysokou biologickou aktivitu. U několika desítek z nich jsou známy léčivé účinky a řada z nich se používá už od prehistorických dob když ledový muž Ötzi (zachovalá mumie, která pochází z doby 3300 let před naším letopočtem) našel v Alpách smrt, nesl si s sebou léčivé houby. Penicilin, vyvinutý za druhé světové války, pocházel z plesnivého melounu, který přinesla jedna americká hospodyňka na žádost laboratoře vojenské nemocnice (Pozn. překl: za druhé světové války hledala laboratoř kmen plísně schopný produkovat velké množství penicilinu, aby bylo možné zahájit výrobu ve velkém. Vzorky při- 34

35 Obr. 2: Když Paul Stamets sledoval včely na svém políčku s podhoubím límcovky obrovské, pozoroval jejich průvod po čtyřicet dnů. Úvahami nad tím, co asi hledaly, začaly jeho experimenty na Washington State University, které se týkají antivirových účinků houbových extraktů u včel. Foto: Paul Stamets Obr. 3: Steve Sheppard z Washington State University prováděl klíckové testy na včelách ošetřených různými extrakty z hub a srovnával je s kontrolními včelami. První výsledky ukazují u ošetřených včel vyšší délku života. Další práce probíhala v USDA Beltsville bee lab. Graf uveřejněn s laskavým svolením Paula Stametse. 35

36 cházely z celého světa; nejproduktivnější kmen byl nakonec paradoxně vyizolován z plesnivého melounu z místní tržnice). Tento kmen zachránil milióny životů spojenců. Co se týká slova houba v angličtině se někdy používá výraz mushroom (označující žampión nebo jedlou houbu - plodnici), který nevzbuzuje odpor, nebo dokonce panickou reakci. My včelaři, kteří jásáme nad tlustými včelími larvami, nejsme hákliví a takovéto slovní zástěrky nepotřebujeme. A také víme, že ne všechny houby vytvářejí plodnice, viditelné prostým okem třeba houba, způsobující zvápenatění plodu anebo plíseň ve vlhkých částech úlu. Jsme zvídaví, chceme pochopit pozadí toho, co vidíme a chceme nazývat věci pravými jmény. To je dobře, protože k tomu, aby příběh mohl pokračovat, je potřeba umět rozlišovat. Žampiony a jedlé houby jsou plodnice podhoubí, které je vegetativní částí houby. Podhoubí mohou být nepatrná, můžou vytvářet kolonie, které nevidíte prostým okem, nebo mohou být velmi rozsáhlá. Koberec podhoubí o tloušťce jediné buňky a o rozloze Obr. 4: Nedotčený prales na pacifickém severozápadě je domovem celé řady léčivých hub. Je to poslední domov agarikonu, houby se silnými antimikrobiálními vlastnostmi, která už dnes všude jinde vymizela. Foto: Paul Stamets Obr. 5: Bylo prokázáno, že houba troudnatec pásovaný má výjimečné léčivé účinky, které vypadají slibně i pro léčbu včel. Foto: Paul Stamets 36

37 Obr. 6: U mnoha hub z nedotčených pralesů byla prokázána antimikrobiální aktivita, mimo jiné i u dvou druhů z rodu Ganoderma na tomto obrázku. Foto: Paul Stamets Obr. 7: Houba z rodu Pinicola, rostoucí na douglasce tisolisté, je jedním z mnoha druhů, u nichž se zkoumají antimikrobiální vlastnosti, potenciálně využitelné pro léčbu včel. Foto: Paul Stamets 2400 akrů (9,7 km 2 ) ve východním Oregonu se prý rozrůstá už dva tisíce let. Na rozdíl od lidí, kteří tráví potravu uvnitř těla, zpracovává podhoubí potravu venku. Nejprve vyloučí enzymy, které rozloží například dřevo, a potom přijímá živiny přes buněčnou stěnu. Tento rozkladný proces je životně důležitý pro ekosystém pro svoji úlohu při frakcionaci půdy a udržování koloběhu uhlíku. Podhoubí zvyšují absorpci vody a živin rostlinami a jsou důležitým zdrojem potravy pro mnoho půdních bezobratlých. Tyto systémy jsou skutečnými farmaceutickými továrnami, produkujícími antimikrobiální sloučeniny, které chrání houby i rostliny před patogeny. Stametsovu zvědavost podnítilo podivné chování včel na jeho zahradě u dřevěných hoblin, naočkovaných límcovkou obrovskou (Stropharia rugosoannulata). Bylo to v roce 1984, když začínal studovat vzájemné vztahy hub v přírodě. Trvalo to čtyřicet dnů včely přilétaly a odklízely stranou hobliny, aby odhalily podhoubí a ze dvou třetin ho snědly. Houby úžasně voněly, říká. Myslel jsem si, že včely lákají cukry. Ale nevěděl jsem to jistě. V roce 1994 uveřejnil ve své knize Pěstování léčivých hub fotografii podivného včelího konvoje u své houbové zahrádky. Tak se dozvěděl, že jeho pozorování není ojedinělé. Ozývali se mu včelaři, kteří také viděli včely na pilinách nebo na hoblinách. 37

38 Pak začal Stamets uvažovat o tom, co viděl na škrábancích od medvěda na stromě, rostoucím v pralese na poloostrově Olympic ve státě Washington. A uvažoval o tom i po letech, když se spolu se ženou Dusty Yao rozhodl podívat se na strom znovu. Proklestili si cestu zarostlou stezkou a zjistili, že poranění začalo ronit antimikrobiální pryskyřici atraktivní pro včely, které ji sbíraly jako materiál pro tvorbu propolisu. Škrábance také posloužily jako vstupní brána pro léčivou houbu, troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola). Stamets vyizoloval několik kmenů této houby a vyslovil domněnku, že její růst na poraněném stromě nastartoval produkci antivirových a antibakteriálních látek, které se vytvořily během rozpadu napadeného dřeva. Troudnatec pásovaný hostitelský strom nezahubí, ale jak rozkládá dřevo a vytváří z něj humus, vytvoří ve stromě dutinu. Stamets se domníval, že by dutinu mohly osídlit včely a těžit z antimikrobiálního prostředí, vytvořeného podhoubím. Jeho teorie o léčivých vlastnostech hub byla prověřena po jedenáctém září 2001, kdy zaslal vzorky do programu BioShield BioDefense, vedeného Národním institutem pro zdraví a Institutem pro medicínský výzkum infekčních chorob armády Spojených států. Cílem tohoto programu bylo testování antimikrobiálních látek proti virům, které by se daly použít jako zbraň (například virus pravých neštovic, který by mohl být použit proti zranitelné americké populaci, neočkované po několik generací). O antivirových účincích hub se toho moc nevědělo. Mezi více než 500 vzorky extraktů z hub, které Stamets a jeho tým do programu zaslali, obzvláště vynikala další chorošovitá houba, Fomitopsis officinalis, také známá jako agarikon (verpáník lékařský). Je známo, že má protizánětlivé a antibakteriální účinky; jeho léčivé vlastnosti poprvé popsal před 2000 lety řecký lékař Dioscorides. Některé kmeny agarikonu, které Stamets testoval v programu Bioshield, vykazovaly mimořádně silnou aktivitu proti virům, hlavně proti viru chřipky a proti herpesvirům. Antivirový účinek dokonce desetkrát předčil účinky kontrolní látky ribavirinu. Bylo také zjištěno, že účinkuje proti třem bakteriím: Staphylococcus aureus, Escherichia coli a Mycobacterium tuberculosis. Stamets uvádí, že je ojedinělé, když látka účinkuje zároveň proti virům i proti bakteriím. Jeden z několika patentů, které podal, se týká právě tohoto aktivního extraktu. Agarikon už v Evropě a v Asii téměř vymizel, ale stále se dá najít v nedotčených pralesích na pacifickém severozápadě. Nezůstalo bez povšimnutí, že troudnatec pásovaný, houba z medvědích škrábanců, patří do stejného rodu. Proč tedy testování antimikrobiálních hub farmaceutickým průmyslem nevedlo k podobným výsledkům? Stamets předpokládá, že extrakty, jako jsou odvary a výluhy z plodnic, se ukázaly jako inaktivní, podobně jako jeho extrakty z plodnic agarikonu. Aktivní byly pouze látky, vyizolované z podhoubí. Vědění v tomto oboru stojí na dvou pilířích, říká Stamets. Na odvarech a na plodnicích, které stále používá mnoho odborníků. No a já jsem k těmto pilířům přidal dva nové používám podhoubí a studené výluhy. Výsledkem byly nové látky v extraktech, o kterých do té doby věda netušila, že mají antivirovou aktivitu. Intuitivně jsem použil to, čemu se říká supernatant čirou tekutinu, vzniklou extrakcí živého podhoubí na rozdíl od obvyklých odvarů z plodnic, které se pro další zkoumání nehodí. Vydal jsem se přesně opačným směrem. Stamets také zjistil, že různé kmeny stejné houby se značně liší účinkem. 38 Obr. 8: Paul Stamets a jeho žena Dusty Yao strávili mnoho let procházením nedotčených lesů na pacifickém severozápadě, hledáním hub a objasňováním jejich klíčové úlohy pro globální ekosystém. Foto: Marc Franklin

39 Obr. 9: Mykolog Paul Stamets drží vzácnou houbu agarikon. Bylo zjištěno, že tato houba má mimořádně silné antimikrobiální účinky, které, jak se zdá, budou užitečné i pro včely. Foto: Sachia Kren Byl si však vědom, že dokud nebudou látky otestovány na zvířatech, nebude možné o účinnosti těchto antivirových látek z hub dělat předčasné závěry. V té době Stametsův přítel, kameraman Louie Schwartzberg začal pracovat na filmu o opylovatelích Wings of Life (Křídla života) a uvažovat, jak by se dalo včelám pomoci. Stamets navrhnul, že by se možná dal vyvinout lék proti roztočům na bázi hub; na toto téma už bylo pár prací publikováno. Vzpomněl jsem si na límcovku obrovskou na své zahradě i na včely, které se živily jejím podhoubím, a měl jsem vnuknutí. Co když podhoubí, která pomáhají člověku, mohou pomoci i včelám? Věděl, že houby využívají trávicí enzymy k rozkladu složitých látek na jednodušší molekuly, jako například cukry, které je možné transportovat přes jejich buněčnou stěnu. Světlo stimuluje mnoho hub ke tvorbě plodnic. V tomto okamžiku se začnou antivirové látky rozkládat. Usoudil tedy, že včely tehdy nešly jen po cukrech a vitamínech, ale odklízely hobliny proto, aby se dostaly ke křehkému podhoubí, ještě než světlo inaktivuje antivirové látky, které obsahuje. Dlouho jsem hledal mezi patenty, říká Stamets. Ale nenašel jsem nic o včelách, využívajících podhoubí a jeho antivirové vlastnosti. Obrátil se tedy se svými nápady a s výsledky analýz z projektu BioShield na Steve Shepparda z Washington State University. Sheppard byl ochoten zkoumat, jestli mohou tyto antivirové látky fungovat i u včel. Spolu se Stametsem dali dohromady dostatek finančních prostředků na to, aby mohli v klíckových pokusech otestovat víc než dvacet extraktů z hub. Nalovili jsme do společné velké klícky včely ze včelstev, která byla silně napadena roztočem, říká Sheppard. Předpokládali jsme, že tyto včely by mohly být více zatíženy viry (které roztoči přenášejí). Z této společné klícky jsme brali včely na experimenty. Na počátku bylo testování bezpečnosti extraktů, zjišťování, jestli je vůbec můžeme použít. Některé vysoké koncentrace ve srovnání s kontrolou zkracovaly včelám život. Včelám byly zkrmovány v cukerném sirupu extrakty z hub v různých koncentracích, kontrolní včely byly krmeny jen čistým sirupem. Pro každou látku měli dvacet klícek, každou se včelami. Každý pokus několikrát opakovali a testovali různé dávky. U kontrolních včel zůstala intenzita virové infekce stejná anebo stoupala. U některých včel, kterým byly podávány houby, se intenzita infekce snižovala. První rok jsme nevěděli, co vlastně vidíme, říká Shepperd, který je vedoucím Apis Molecular Systematics Laboratory na Washington State University. Odebírali jsme vzorky na stanovení titrů virů; ty se buď zvyšovaly, nebo klesaly. Některé včely, krmené houbami, žily déle než kontroly, ale testy, které jsme 39

40 dělali, nám neodhalily, o jaké viry se jedná - viděli jsme jen, že je jich hodně nebo málo. Ukázalo se, že nějaký efekt tu je. Ale neměli jsme způsob, jak změřit stupeň zátěže jednotlivými viry. Aby získali základní přehled o virových částicích, nalezených u pokusných včel, zaslali vzorky Davidu Wickovi, který vlastní v Montaně komerční testovací laboratoř. Podle Stametse Wick u některých včel zjistil, že zátěž viry během týdne klesla na desetinu. Minulý rok svoje experimenty zopakovali a rozšířili je o molekulární testování Jay Evansem z USDA Beltsville lab. Velmi mě to zaujalo, říká Evans. Zajímáme se o látky účinné proti virům a roztočům. Zkoušeli jsme nějaké látky z rostlin. Několik společností nám posílalo vzorky. Dělali jsme řadu testů a u každé látky jsme si mysleli, že je to to pravé. Otestoval jsem různých látek. Ale nikdy jsme nenarazili na nic, co by trvale snížilo intenzitu infekce. Pro přípravu vzorků byly včely na WSU (ošetřené i kontrolní) odebírány v různých časových intervalech v den 3, 7, 10, 13, 17 atd. Evans potom stanovoval hladiny virů pomocí PCR (polymerázové řetězové reakce). Testoval čas nula, kdy byly odebrány první vzorky, a potom i všechny další časové intervaly. PCR měří amplifikaci produktu v čase. Výsledky jsou ohromující, říká Evans. Všechny vzorky prošly slepým testováním a stanovením titru virů. Už od prvních vzorků jsou rozdíly větší, než jsme viděli kdy předtím. Nemůžu posoudit celkový zdravotní stav včel, protože už nebyly naživu. Také nevím, jestli tyto látky nemají nějaké vedlejší účinky. Ale ať už je účinnou látkou cokoliv, včely, které ji konzumují, mají výrazně nižší zátěž viry. Podle Shepparda zpráva z Evansovy laboratoře uvádí, že v některých případech měly včely, ošetřené extrakty z hub, až tisíckrát nižší zátěž viry. Teď zkoumá, jestli mají jednotlivé extrakty efekt proti určitým virům. Nakonec přijde to, co chceme vědět jak vlastně látka působí. Zatím nemáme hotové biologické testy, říká Evans. Abychom zjistili, jak a proč to funguje, stanovujeme různé biomarkery zdraví jako vitellogenin, expresi genů pro imunitu a zátěž viry. Vitellogenin se například u našich vzorků zvyšoval, ale zatím jsme nezjistili žádný vliv na geny pro imunitu. To znamená, že je možné, že houba je pro viry přímo toxická. Antivirotika typicky fungují tak, že zvyšují obranyschopnost hostitele, ale tyto látky by mohly fungovat přímočařeji. To by bylo velmi neobvyklé. Bude potřeba provést ještě důkladnější studie, aby se potvrdilo, že tyto látky fungují jako antivirotika. Viry jsou jen plovoucí kousky DNA nebo RNA, chráněné proteinovým obalem. Ale i když nerozumíme, jak to přesně funguje, bylo by dobré to uvést do praxe. Stamets má i další otázku: rád by zjistil, jestli budou mít houby antivirové vlastnosti nezávisle na tom, kde vyrostly. Pěstoval houby na rýži, na které podhoubí přirozeně nerostou, a na dřevě, na kterém rostou. Podle předběžných testů to vypadá, že obě kultury produkují prospěšné látky. Ale testy také ukazují, že když je houba pěstována na dřevě, má větší sílu. Ukázalo se, že základní metabolická dráha nezávisí na přítomnosti ligninu (složka dřeva), ale když změníte substrát na dřevo, zvýší se antivirová aktivita. Dalším krokem bude otestovat látku na oddělcích. Efekt tu je, říká Evans. Teď je otázkou, jestli bude patrný i v terénu. Je známo, že látky, získané z rostlin, mohou mít u včel, vystavených přírodním mikroorganismům, i své stinné stránky. Houby, které účinkují proti roztočům Na rozdíl od nového antivirového projektu na Washington State University se možnost tlumení roztoče Varroa pomocí hub zkoumá v Anglii a Spojených státech už 25 let. Bylo už rozpoznáno několik druhů patogenů. Všichni jdeme stejným směrem, říká Eric Mussen. Společně s Christine Peng na UC Davis pracují na vhodném nosiči pro kmen houby, který účinkuje proti roztočům. Vyšli z předchozího výzkumu Lamberta Kangy z Texas A & M a Rosalind Jamesové z USDA, kteří vyhodnocovali účinky hub z rodu Hirsutella a Metarhizium v laboratorních podmínkách i v terénu. Mussen jim říká dobře zvolené kmeny. Houby zahubily roztoče během 4 5 dnů; u 98 % mrtvých roztočů byl prokázán růst houby. Obr. 10: Antivirové vlastnosti extraktů z hub, zkrmovaných včelám v nové, jedinečné studii z Washington State University, vypadají slibně. Graf uveřejněn s laskavým svolením Paula Stametse. 40

41 Obr. 11: Houba z rodu Beauveria, napadající roztoče Varroa. Francisco Posada z USDA Beltsville lab pracuje na biologické regulaci roztoče. Foto: Francisco Posada. Všichni jsme narazili na stejný problém, říká Mussen. Jak tu houbu vypěstovat a jak ji dostat do úlu a k roztočům? William Meikle z Tucson bee lab na Ministerstvu zemědělství Spojených států, který vyizoloval z roztoče Varroa nový kmen houby (Beauveria varroae), říká: Beauveria je rod entomopatogenních hub, které byly často používány v projektech zaměřených na biologické tlumení škůdců a chorob. Požaduje, aby bylo otestováno více druhů hub. S touto výzvou se teď potýkají v Beltsville lab. Francisco Posada zná houby jako nikdo jiný a umí je i pěstovat, říká Evans. Posada je Kolumbijec, který objevil, jak biologickou cestou regulovat brouka nosatce, který v Kolumbii ničí kávovníkové plantáže. Zjistil, že přírodní kmen houby Beauveria bassiana úspěšně napadá tyto invazivní africké ničitele kávových zrn. Na rozdíl od antivirových hub hubí tyto entomopatogenní houby hmyz tím způsobem, že prorůstají do jeho vnější kostry. To ale neznamená, že napadají roztoče, říká Posada. Protože roztoči jsou pavoukovci, ne hmyz. Příslušníci těchto dvou tříd mají velmi rozdílnou fyziognomii. Když přijdete do lesa, spatříte hmyz, osídlený houbami, bakteriemi a hlísticemi všechny tyto organismy využívají entomologové k regulaci škůdců. Zdůrazňuje to, co nás vrací znovu k IPM: Poznejte svého nepřítele. Poukazuje na to, že byly v minulosti provedeny nějaké studie na sbírkových izolátech, ale podle jeho názoru je lepší najít přirozené nepřátele v úle. Proto společně s kolegy sbírá roztoče ze včelstev a zkoumá, čím jsou napadeni. Na jejich povrchu i uvnitř vidíme celou džungli hub; je třeba otestovat potenciálně entomopatogenní druhy. Děláme pokusy na živém materiálu, abychom zjistili, co roztoče Varroa zabíjí. Izolujeme původce, kultivujeme je a infikujeme hostitele. Využíváme molekulární metody k výzkumu několika druhů rodu Beauveria. Potřebujeme otestovat virulenci, nutnou k tomu, aby se dala houba využít pro IPM. Očkujeme spory hub zpět na roztoče Varroa. Nejdříve očistíme roztoče od veškeré povrchové kontaminace. V tomto bodě je dobré zamyslet se nad tím, jakým způsobem roztoče infikovat houbou. Posada experimentoval s několika metodami, usazoval roztoče na různě koncentrované suspenze spor anebo je do nich namáčel, přičemž kontrolní roztoči byli na stejnou dobu ponořeni do vody. Potom byli usazeni zpátky na včely a sledovala se délka jejich života. Roztoči mohou žít až čtyřicet dnů. Zdá se, že roztoči infikovaní houbou, přežívají jen zhruba tři dny, říká Posada. Vypadá to slibně, ale finanční podpora jeho projektu je u konce. Rád by ve výzkumu pokračoval a provedl ucelený průzkum přirozených nepřátel roztoče Varroa, izolaci, kultivaci a produkci inokula pro další experimenty, testy patogenity na živých roztočích, vyhodnocení vztahu mezi houbami a včelami včetně potenciálních škodlivých vlivů a odstraňování hub včelami. Věří, že jeho zkušenosti s brouky nosatci v Kolumbii se dají v této zemi aplikovat na napadení roztočem Varroa. Objevili jsme houbu, která hubí brouka, a naučili jsme farmáře, jak ji pěstovat přímo na farmách. Tito farmáři neměli žádné vzdělání. Dali jsme jim inokulum (substrát, naočkovaný houbou) a řekli: Jděte k sousedům a naučte je, jak na to. Vyškolili jsme farmářů. Tento postup se mohou naučit včelařské spolky. Mohou tyto houby běžně pěstovat. Obr. 12: Francisco Posada z USDA Beltsville bee lab je odborníkem na biologickou regulaci škůdců. Ve svém nejnovějším projektu testuje nepříznivé účinky hub na roztoče Varroa. Naše ztráty včelstev jsou tak rozsáhlé! O kolik méně by stálo financování výzkumu přirozených nepřátel? Je potřeba, aby zde byla politická vůle povolit produkci léku těm, kdo ho budou používat v malém měřítku je třeba změnit názor, že musí být produkován komerčně. Potřebujeme školy beze zdí. 41

42 V čele aktivit zabývajících se biologickou regulací roztoče Varroa bude stát i Washington State University, která bude spolupracovat se Stametsem a přijme na projekt dva postdoktorandy. Jeden bude odborníkem na houby, který bude pracovat na patologii hmyzu a bude vybírat entomopatogenní kmeny. Druhý bude pracovat se Sheppardem na testech na včelách. Má to ještě jeden aspekt, říká Stamets. V prostředí, kde se používají herbicidy, pesticidy a dokonce i fungicidy, produkuje troudnatec pásovaný celou škálu výkonných enzymů, které rozkládají toxiny. Jak roste, uzdravuje svoje životní prostředí Ekologická nika pro tyto jedinečné houby je však stále více ohrožena, jak lidé ničí nedotčené pralesní lokality. Škála vhodných kmenů některých druhů rodu Fomitopsis se tak bude dále zužovat. Získání co největšího množství kmenů by mělo být mezinárodní prioritou. Připadá mi, jako bychom stáli přede dveřmi, kterými může procházet několik dalších generací Mojí největší motivací je zemřít s úsměvem na tváři a moci říct, že jsem pomohl vytvořit novou základnu pro něco, co je dobré pro celý svět Řešení se skrývá v prostých věcech, které vidíme kolem sebe. Evans shrnul svoji práci na virech slovy: Ať už je to cokoliv, je to krásné. M. E. A. McNeilová je novinářka a učitelka včelařství. Žije na malé biofarmě v severní Kalifornii s manželem Jerrym Draperem, synem - včelařem Jeromem a s erdelteriérem. Můžete ji kontaktovat na Mea@onthefarm.com Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D. Mineralogie v boji proti varroáze (1. část) (prof. Dr. hab. inž. Maciej Pawlikowski, prof. Dr. hab. inž. Krzysztof Bahranowski, Katedra mineralogie, petrografie a geochemie, Hornicko-hutnická akademie, Krakov, Dr. Jerzy Motyka, CERTECH s.j., Niedomice, Mgr. Hubert Przybyszewski, Leszek Sekuła, Polský svaz včelařů, pobočka svatokřížská, Dr. Piotr Bożecki, Laboratoř oddělení, Oddělení geologie, geofyziky a ochrany životního prostředí, Hornicko-hutnická akademie, Krakov; Pszcelarstwo, 2016, č. 5, str. 4 6) Souhrn: Polští vědci zkoumají použití minerálních materiálů v boji proti varroáze. Vycházejí ze zkušeností domorodých obyvatel tropů, kteří za pomoci minerálů potírají různé druhy hmyzu. Úvod Foto 1. Rámek s destičkou pokrytou minerálním kompozitem po vyjmutí z úlu. Viditelný je počátek divoké stavby stavěné v rámku. Sílící vymírání včel, které pozorujeme, může mít svou příčinu v různých faktorech. Jedním z nich, v poslední době nabyl na významu, je varroáza, způsobená parazitickým roztočem Varroa destructor, který se živí hemolymfou včel a včelích larev. V souvislosti ohrožením existence včel varroázou, byly zahájeny zkoušky využití minerálů a nerostných kompozitů, tedy složek přírodního původu, k boji s touto nemocí. Popudem k zahájení výzkumů bylo mimo jiné to, že praobyvatelé v oblastech Bornea nebo Namibie využívali minerály v boji s hmyzem. Některé minerály v přírodním stavu nebo po rozdrcení vydávají pachy. Jejich emitování může být způsobeno reakcí mezi minerálem (tedy prvkem nebo chemickou sloučeninou) a chemickými složkami prostředí, ve kterém se minerál nacházel. Bylo pozorováno, že některé minerály, které nevydávají pachy, nejsou tolerovány hmyzem a mohou jej odpuzovat. Možná že vydávají nějaké pachy, které člověk necítí. Může existovat ještě i jiný důvod, který zatím neznáme. Pro výzkumy byly vybrány minerály, které se mimo jiné nacházejí v půdách. Po určitém zpracování minerálu jimi byly vyplněny rámky, které byly umístěny v úlech. Bylo předpokládáno, že v přímém dotyku se včelami budou odpovídajícím způsobem zpracované přírodní minerály plnit funkci léku ničícího varroázu. Není možné vyloučit, že tyto minerály mohou emitovat pachy (neboli sloučeniny) neakceptovatelné pro Varroa destructor. Ve výsledku by bylo možno očekávat postupnou likvidaci roztočů Varroa destructor. Pokud použijeme v úlech mírné minerály, nezavedeme do včelstev nevhodné chemikálie. Metody výzkumů Výzkumy byly prováděny pomocí binokulární lupy, skenovacího elektronového mikroskopu 42

43 Foto 2. Příklady destiček s minerálními kompozity vyjmuté z úlů 2, 3 a 4 přibližně po 6 týdnech. (SEM) a absorpčního atomového spektrometru (AAS). Binokulární lupa byla použita pro analýzu vzorků ze zásuvek umístěných v úlech. Skenovací mikroskop byl použit k pozorování včel odebraných z úlů, ve kterých byly 6 týdnů ponechány destičky s minerálními kompozity. Touto metodou byl pozorován povrch těla včel. Metoda ICP-MS (hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem) byla použita k chemickým analýzám medů z úlů (1,2,3,4 a 5) po experimentu. Foto 4. Živý roztoč Varroa destructor ze zásuvky úlu č. 3 (zvětšení přibližně 20 ). Popis experimentů Během výzkumů bylo použito minerálních kompozitů, to jest směsí minerálů nanesených na destičky různých konstrukcí. Kompozity byly oboustranně naneseny na destičky o rozměrech cm. Po vysušení byla destička umístěna do jednoho prázdného rámku (foto 1) a umístěna do úlu na Tabulka 1. Složení materiálu ze zásuvky úlu č. 2 složka obsah (%) pozůstatky včel 73,7 fragmenty destičky 12,7 drobky minerálů 13,6 Varroa destructor není Tabulka 2. Složení materiálu ze zásuvky úlu č. 3 složka obsah (%) pozůstatky včel 67,6 fragmenty destičky 3,8 drobky minerálů 28,6 Varroa destructor mnoho Tabulka 3. Složení materiálu ze zásuvky úlu č. 4 složka obsah (%) pozůstatky včel 63,1 fragmenty destičky 4,7 drobky minerálů 32,2 Varroa destructor málo Foto 3: A, B materiál ze zásuvek z úlů 2 a 3. Viditelné jsou fragmenty včel a světlé fragmenty minerálních kompozitů z destiček umístěných v úlech (zvětšeno 10 ). dobu přibližně šesti týdnů. Úly se nacházely na dvou stanovištích v oblasti Kazimierzi Wielkiej u Proszowic (vojvodství svatokřižské). Během experimentu včelaři rovněž kontrolovali chování včel a rovněž i destičku, která byla umístěna v rámku. V žádném z úlů nebylo pozorováno zvětšení úmrtnosti včel ani snížení jejich aktivity. 43

44 Po 6 týdnech byly rámky s destičkami vyjmuty ke zkoumání. Byly na nich zjištěny změny různého rozsahu a minerální materiál, kterým byly pokryty, vykazoval značný rozsah opotřebení (foto 2). Souvisí to jednak se snahou zničení destiček včelami, jednak s otíráním se včel o destičky během jejich aktivity v úlu. Ke zkoumání byl odebrán materiál, který se nacházel v zásuvkách úlů, jakož i samotné včely z jednotlivých úlů. Bylo zjištěno, že se v zásuvkách mimo jiných složek nachází různé množství minerálního materiálu, který opadal z destiček (foto 3 A, B). V materiálu, který se nacházel v zásuvkách, jsme se setkali s různým množstvím živých Varroa destructor (foto 4). V souvislosti s tím bylo rozhodnuto o přesném prozkoumání množstevního složení materiálu v zásuvkách úlů. Tato analýza byla provedena takto: v mikroskopických preparátech byla podél měřítka zaznamenávána délka jednotlivých složek. V každém preparátu bylo provedeno přibližně 500 měření každé z označených částic. Obdržené výsledky byly přepočteny na procenta. S ohledem na omezený obsah článku jsou prezentovány výsledky analýzy materiálu z úlů 2, 3, 4 (tab. 1 3). V zásuvkách úlů č. 1 a č. 5 bylo odhaleno mnoho roztočů Varroa. Z důvodů pohyblivosti Varroa destructor v materiálu, který se nacházel v zásuvkách, bylo obtížné přesně je spočítat, a proto jsou v tabulkách namísto počtu roztočů uváděna množství cizopasníků v zásuvkách opisem (nejsou, málo, mnoho). Popis: fragmenty destičky se týká drobků minerálních komponentů pokrývajících destičku. Zkoumání pomocí skenovacího mikroskopu se soustředila na pozorování včel vyjmutých z úlů po ukončení experimentu. Bylo zjištěno, že na zkoumaných včelách (z úlů 2, 3, 4) nebyli roztoči Varroa destructor. Zato na povrchu těl včel byly zjištěny drobné úlomky a koncentrace minerálních komponentů původem z destiček použitých v experimentech (foto 5 A, B, C, D). Přeložil: Vítězslav ŠIGUT Foto 5. Fotografie ze skenovacího mikroskopu: A mikrofotografie povrchu zadečku včely, B detail povrchu včely, C část povrchu včely při zvětšení, D mikroskopický obraz nohy včely. Bílé koncentrace minerální kompozity setřené z destiček. 44

45 Obsah minerálních látek a jejich význam v boji s varroázou (2. část) (prof. M. Pawlikowski, Akademia Górniczo-Hutnicza Krakow, Pszczelarstwo, 2016/6, str. 2 6) Souhrn: Minerály použité v boji proti varroáze nezanechaly stopy ani na včelách ani v medu. Aby bylo možno hodnotit vliv metody použité v boji s varroázou na chemické složení medu, měli bychom chemické složení medu znát. Zkoumané medy se charakterizují nízkým obsahem minerálních látek s výjimkou medu z úlu č. 4. Na grafech: svislá osa: množství prvku v mg/kg, osa vodorovná medy z úlů 1 5 Ostatní vyznačené prvky jsou v medech v množstvích menších než 0,01 mg/kg. Je vidět že medy vykazují různé obsahy chemických látek. Určení jejich množství mělo za cíl prověřit, zda se do medů nedostávají prvky z použitých chemikálií v boji s varroázou. Provedené rozbory naznačují, že to nenastalo. Tab. 4. Výsledky hodnocení chemických rozboru medů podaných k mineralogickým zkouškám. (ICP-MS -mg/kg) Prvek ICP MS mg/kg Úl č. 1 Úl č. 2 Úl č. 3 Úl č. 4 Úl č. 5 Ag 0,077 0,022 0,028 0,022 0,032 Al 2,308 4,711 1,384 9,986 0,700 As 1,308 0,327 0,227 0,130 0,111 B 5,963 7,444 7,946 7,894 5,030 Ba 0,231 0,111 0,030 0,157 0,035 Bi 0,296 0,064 0,037 0,022 0,022 Ca 36,316 75,772 32,117 55,216 39,382 Cd 0,002 0,001 0,001 0,003 0,0 Cr 0,009 0,028 0,014 0,270 0,137 Co 0,019 0,016 0,017 0,043 0,022 Cu 0,215 0,200 0,191 0,184 0,252 Fe 8,887 10,932 2,686 2,564 4,521 Hg 0,031 0,024 0,022 0,010 0,006 K 310, , , , ,656 Li 0,0 0,022 0,0 0,022 0,0 Mg 10,002 9,777 9,137 13,495 7,959 Mn 0,308 0,533 0,166 0,360 0,287 Mo 0,539 0,164 0,127 0,162 0,086 Na 0,233 11,110 7,199 8,997 8,914 Ni 0,088 0,118 0,030 0,877 0,223 PO 4 118,372 99, , ,304 92,326 Pb 0,016 0,025 0,006 0,031 0,015 SO 4 138,492 77,772 80,292 78,720 73,224 Sb 0,290 0,209 0,205 0,121 0,191 SiO 2 23,082 13,332 8,306 22,491 22,286 Sn 0,354 0,111 0,083 0,049 0,083 Sr 0,154 0,356 0,089 0,225 0,096 Ti 0,173 0,093 0,069 0,315 0,089 Tl 0,001 0,0 0,001 0,0 0,001 U 0,005 0,001 0,001 0,001 0,0 W 1,462 0,244 0,003 0,002 0,003 Y 0,0 0,001 0,0 0,002 0,0 Zn 0,192 0,422 0,249 0,517 0,509 Zr 0,038 0,044 0,030 0,083 0,016 ICP-MS hmotová spetrometrie s indukčně tvořenou plazmou. Ag stříbro, Al hliník, As arsen, B bór, Ba Baryum, Bi vizmut, Ca vápník, Cd kadmium, Co -kobalt, Cr chrom, Cu měď, Fe železo, Hg rtuť, K - draslík, Li lithium, Mg hořčík, Mn - mangan, Mo molybden, Na sodík, Ni nikl, PO 4 fosforečnan, Pb olovo, SO 4 aniont síranový, Sb antimon, SiO 2 kysličník křemičitý, Sn cín, Sr stroncium, Ti titan, Tl thalium, U uran, W -volfram, Y ytrium, Zn zinek, Zr zirkon. 45

46 Chemické prvky a sloučeniny vyskytující se v medech v množství větším než 1 mg /kg K draslík PO 4 fosforečnan Ca vápník SiO 2 kysličník křemičitý Mg hořčík Na sodík Fe železo Al hliník B - bór Na grafech: svislá osa množství chem. v mg/kg, osa vodorovná medy z úlů 1 5 Chemické prvky vyskytující se v medech v množství: 1 0,01 mg/kg Mn mangan Mo molybden Ni nikl 46

47 Sb antimon Ba baryum Bi vizmut Ag stříbro Cu měď Hg rtuť Pb olovo Sr stroncium Ti titan Zn zinek Zr zirkon Na grafech: svislá osa množství chem. v mg/kg, osa vodorovná medy z úlů 1 5 Závěry: 1. Zkoušky ukázaly, že destičky zhotovené z minerálních surovin vložených do úlů 3 a 5, způsobily redukci Varroa destructor ve včelstvu, čehož důkazem bylo jeho spadané množství ve skříňkách pod dnem. 2. Nepotvrdily se negativní vlivy minerálních surovin ani na včely ani na medy z těchto úlů. 3. Potvrdilo se, že medy ze včelnic, kde byly prováděny zkoušky, se různily obsahem prvků jak ve skupině, kde byly prvky obsa 47

48 ženy v množství nad 1 mg/kg, tak i ve skupině s obsahem minimálním. 4. Rozdílnost obsahu není způsobena použitím minerálních složek. Kdyby tomu tak bylo, tak obsahy Si, Al, Mg, Ca by byly značně vyšší. Aby ale takový závěr bylo možno udělat, musel by být znám výsledek složení medu z úlu, kde nebyla prováděna zkouška. 5. Rozdíly v obsahu chemických prvků jsou způsobené místními podmínkami a pravděpodobně sběrem z různých květů, nejčastěji rostoucích na půdách s různým obsahem minerálů. 6. Obsah označených prvků ve zkoušených medech je v mezích charakterizujících polské medy. Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA Odebírání plodu v době pozdní snůšky (Dr. Jens Radtke; ADIZ die biene Imkerfreund, 2016, č. 5, str ) Souhrn: Dr. Jens Radtke popisuje možnost, jak můžeme odebíráním plodu v podletí snížit o polovinu napadení varroázou, likvidovat roztoče a současně využívat pozdní snůšky. Nápad je stejně jednoduchý jako jeho provedení: včelstvu se odeberou všechny plásty se zavíčkovaným plodem a vrátí se plásty s otevřeným plodem, které tak poslouží jako lákací plásty. Roztoči se však rovněž musí rozmnožovat, proto v každém včelstvu ponecháme alespoň jeden plást s otevřeným plodem. Pokud není, odebereme ho z jiného včelstva. Lákací plásty jako past na roztoče Během devíti dnů je ponechaný otevřený plod zavíčkován, o další tři dny později se začínají líhnout první včely a s nimi i roztoči. Proto je vhodné původně ponechaný plást s otevřeným plodem o deset dní později zase odebrat. Práci si urychlíme označením plástů, které budeme později odebírat. Z těchto plástů se tvoří směsné oddělky. Kdo má čas jen o víkendu, provede zásah jeden až dva týdny po prvním odebrání, i když pak efekt likvidace roztočů bude poněkud menší. Další postup závisí na plánech včelaře. a) Konec snůšky v polovině července V oblastech spíše časné snůšky a letní snůšky do poloviny července si včelař může oddělky s matkou sám vyrobit a po třech až čtyřech týdnech je ošetřit kyselinou mravenčí nebo kyselinou mléčnou. Alternativou je přidání matečníku nebo neoplodněné matky, pak dojde ovšem k přestávce v kladení a ošetření je méně účinné. b) Pozdní snůška a její využití V oblastech s pozdní snůškou (vřesoviště nebo lesy) potřebujeme i v pozdním létě silná včelstva. Musíme vzít v úvahu, že výnosy včelstev, jimž byl odebrán veškerý zavíčkovaný plod, se během dvou až tří týdnů sníží, proto se jim přidávají oddělky. Zde je však důležité, aby byly předem důkladně zbaveny roztočů. Místo ošetřování léčivy se roztoči Netto přírůstek (změna váhy způsobená přínosem potravy) ukazuje, že odebraná (pokusná) včelstva ve srovnání s (kontrolními) včelstvy, jimž se plod neodebíral, jsou na stejném stanovišti při dlouhodobém sledování výkonnější (střední hodnota ± směrodatná chyba). 48

49 Schéma: Tvorba oddělků upraveným postupem pomocí lákacích plástů a automatická výměna matky. Tvorba oddělků pomocí lákacích plástů krok za krokem 1. První odebrání plástů ze včelstev Po skončení řepkové snůšky odebereme například 29. května veškerý zavíčkovaný plod. Plásty s výhradně otevřeným plodem uložíme do středu plodiště a označíme je napínáčkem. Plodiště se dočasně zúží (ze dvou na jeden nástavek), doplní pylovými plásty a plásty se zásobami, mezistěnami a stavebními rámky a také se sklidí med. Pokud ve včelstvu nejsou plásty s výhradně otevřeným plodem, vezmeme je z jiného včelstva. Poznamenáme si počet otevřených plodových plástů křídou na úl. Z plodu vytvoříme na stejném stanovišti oddělky, přičemž z každého druhého plodového plástu smeteme včely zpátky do mateřského včelstva. Létavky vracející se do mateřských včelstev odstěhujeme následující den. Tyto oddělky nyní budou silně plodovat a navíc dostanou ještě matečníky zralé k líhnutí nebo neoplozenou matku. 2. Druhé odebrání plástů ze včelstev Devět dní po prvním odebrání (7. června) se vyjmou i ponechané označené plodové plásty, nyní už zavíčkované, a nahradí se mezistěnami. Z tohoto plodu vytvoříme směsné oddělky a na domovském stanovišti jim vložíme matečníky. Slouží výhradně k rozmnožování. 3. Odebrání plástů z oddělků a příprava k opětovnému spojení Z oddělků prvního odebírání plástů vyjmeme nejdříve 28 dní po jejich vytvoření (26. června) zavíčkované plodové plásty bez včel. Plásty s výhradně otevřeným plodem označíme napínáčky a ponecháme v oddělcích. Plodové plásty bez včel umístíme na oddělky druhého odebrání matečních včelstev (směsné oddělky, viz 2. krok). Tyto nyní částečně sanované zbylé oddělky přesuneme pomocí drátěného mřížkového dna a separátního česna na mateřská včelstva. Drátěná mřížka má velikost ok 0,6 mm, takže roztoči uvízlí v oddělku se nemohou dostat do mateřského včelstva, takže využijí k rozmnožování zbylý otevřený plod oddělku. 4. Definitivní opětovné spojování včelstev vyčištěného oddělku Po dalších devíti dnech (5. července) vyjmeme označené plodové plásty nasazených oddělků v zavíčkovaném stavu bez včel a opět nasadíme směsné oddělky. Dosavadní drátěnou mřížku vyměníme za novinový papír a včelstva se spojí. Přitom můžeme odebrat nevyhovující matku nebo to včely udělají samy. Mateří mřížku už nyní nepotřebujeme, protože v medníku jsou hlavně panenské plásty, na které už matka sotva zaklade. Oddělky druhého odebírání plástů (směsné oddělky), v nichž se shromáždili roztoči, ošetříme kyselinou mravenčí týden po začátku kladení vajíček. likvidují dvojím odebráním prvního zavíčkovaného plodu mladé matce. Teprve potom se spojí s mateřským včelstvem, které je díky tomu opět zdravé, silné a výkonné. Tímto postupem získáme sice méně mladých včelstev než ve variantě a), zato optimálně využijeme pozdní snůšku, aniž bychom ohrozili zdraví včelstva. 49

50 Résumé Může se zdát, že postup vyvinutý výzkumníky v Hohen Neudorfu je náročný, avšak při dobré organizaci práce tolik času nezabere. Předpokladem je, že se spojí s pracemi tak jako tak nutnými. Úspora času vzniká snížením rojového pudu a automatickou výměnou matky. Je důležité přizpůsobit okamžik prvního odebrání snůškové situaci, protože výnosy dva až tři týdny po tomto zásahu dočasně klesnou. Tyto ztráty nám však bohatě vynahradí vyšší vitalita včelstev, vyšší míra přezimování a přebytek minimálně padesáti procent včelstev. Napadení roztočem na konci sezóny klesne asi o osmdesát procent a můžeme ho ještě snížit vyřezáním trubčího plodu. Koncem sezóny zjistíme diagnostikou napadení roztočem a případně ošetříme včelstva kyselinou mravenčí. Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ Co se děje kolem česna (Dr. Wolfgang Ritter, ritter@bienengesundheit.de, Imkerfreund-Biene 2016, č. 6, str. 8) Souhrn: Nemoci a rušivé vlivy se dají rozpoznat už na česně. Mnoho včel umírá slabostí věkem už při výletu z úlu - v létě to může být i přes tisíc včel denně. Většinou to včelař, který není neustále poblíž, ani nemusí postřehnout. Tímto způsobem však dochází i k úbytku, který mají na svědomí infekce a nemocemi oslabená imunita. Při sociální ochraně před včelími nemocemi má i včelstvo samo o sobě snahu zamezit tomu, aby se infikované a nemocné včely vracely zpět do úlu. Zkušený včelař dokáže tento způsob sebeobrany včel podporovat a my na základě fotografií bychom vám rádi pomohli s diagnostikou. Co se týká eventuálních nezbytných následných opatření, měli byste sáhnout po odborné literatuře, podezření na případ nákazy nahlásit příslušným úřadům, popřípadě odevzdat vzorky. Texty k jednotlivým obrázkům 1. Jednotlivé včely nemotorně lezou před česnem nebo tam umírají. To většinou nemusí nic znamenat, poněvadž po více dnech, kdy nemohly ven z úlu, dosáhne najednou větší množství včel své hranice dožití a už krátce po startu odpadávají. Rovněž po léčení medikamenty mohou některé včely uhynout. 2. Z hnízda jsou vytahované jednotlivé mrtvé kukly nebo larvy a leží před česnem. Po větším počtu horkých dnů nedokáží včely za chladných nocí zahřát celé plodiště. Plod na okrajích, a to především trubčí plod, odchází jako první a umírá na podchlazení. Plod může ale také být poškozený medikamentózní léčbou nebo otravou prostředky na ochranu rostlin. 3. Náznaky otravy můžeme zaregistrovat na česně prostřednictvím obranných reakcí strážkyň stejně tak jako zvýšeným výskytem mrtvých včel. V obou případech může však být příčinou i nějaká nemoc. Jestliže zvýšený výskyt mrtvých včel přijde velmi náhle, musíme vždy nejdříve vycházet z možnosti otravy. Zvláště při záměrné otravě (při úmyslném zločinu) umírá velké množství včel, většinou dokonce celé včelstvo ve velmi krátké době. 4. Jestli naopak mrtvých včel přibývá pomalu a přitom mnoho včel leze po zemi a pohybuje se přitom neobvyklým způsobem, naznačuje to možné onemocnění. Tyto příznaky se projevují při nosemóze celoročně a nemusí být ani spojené s průjmem. Při akarinóze (Acarapis woodi - roztočík včelí parazituje v prvním páru hrudních vzdušnic -pozn. překl.) je lze pozorovat především v závěru zimy a v předjaří. Někdy mohou mít včely při tomto onemocnění zvláštním způsobem překřížená křídla. 5. Při loupeži dochází na česně k bojům. Jestliže poprášíme včely moukou, velmi rychle rozeznáme, když do našeho včelstva nepatří. Rovněž v případě, kdy i domácí včely se stále znovu pokoušejí dostat zpátky do úlu, může na česně dojít k vyštípávání a napadání také kvůli jejich cizímu vzezření nebo neobvyklé vůni. Příčinou mohou být nemoci nebo otravy. 6. Jestliže letový provoz před česnem náhle prudce poklesne, může být včelstvo krátce před rojením. I velké populace vos, které se objevují při pozdní medovicové snůšce, mohou být příčinou. Ke stejnému jevu může dojít, jestliže létavky byly v terénu přímo zasaženy postřikem na ochranu rostlin. 7. Včely s vadně vyvinutými křídly opouštějí okamžitě po vylíhnutí úl a končí na zemi před hnízdem, kukly bez křídel jsou vynášeny. Zvláště v časném předjaří může dojít k silnému prochlazení plodu. V podletí zase mnohé ukazuje na silné napadení varroázou se silnou virovou infekcí (virus deformace křídel). 8. Dezorientované včely s trhavými pohyby mohou ukazovat na virus chronické paralýzy nebo na otravu. 50

51 51

52 Vystrčený sosák je u plodu krátce po vylíhnutí normální, u dospělců je ale téměř vždy znakem pro otravu. 9. Černé, neochlupené včely (viz šipku) se buď udřely při intenzivní snůšce, nebo ztratily ochlupení při loupeži. Může to být ale také příznak chronické paralýzy nebo následek přímého kontaktu s postřikem na ochranu rostlin. 10. Včely se zřetelně nafouknutým zadečkem (viz šipku) v období dubna až května mohou mít měňavkovou úplavici nebo nosemózu, zvláště jestliže při stisknutí zadečku okamžitě vystříkne řídká stolice. Když se ale naopak vytlačí hustá žlutá pasta (viz výřez na obrázku), jedná se pravděpodobně o májovou nemoc. Její příčinou je nedostatek vody. 11. Bílé až šedohnědé tvrdé kukly (zvápenatělé mumie) jsou vynášeny z úlu, jestliže včely onemocní zvápenatěním plodu. 12. Když jsou na česně vidět jednotliví brouci, mohl by to být malý úlový brouk. A jestli už z česna vytéká řídká potrava a plavou v ní dokonce larvy brouka, všechno ukazuje na extrémně silnou nákazu. Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ Má Itálie brouka vůbec ještě pod kontrolou? (Dr. Wolfgang Ritter, Imkerfreund-Biene, 2016, č. 6, str ) Souhrn: Při zjištění nákazy se likviduje celé včelařské stanoviště a provede se desinfekce půdy. Včelařské organizace se ale likvidaci včelstev brání s poukazem na to, že finanční náhrada není ekvivalentní. Malý úlový brouk, Aethina tumida, pochází původně z Afriky jižně od Sahary. Společně s převáženými včelami dospěl už v roce 1996 do Severní Třicet skupin speciálně školených veterinářů kontroluje asi včelstev ve 100kilometrové kontrolní zóně a nenašli až dosud žádné brouky mimo 20kilometrovou uzavřenou zónu. Ne vždy je jednoduché objevit brouka přímo na plástu. Ameriky a v roce 2002 do Austrálie. Tam způsobil přinejmenším v tropických a subtropických regionech škody na včelstvech i ve skladech plástů. V Evropské unii existuje povinnost hlášení nákazy malým úlovým broukem. Dovoz včelstev do EU je zakázán, u dovozu matek je to vázáno na splnění určitých podmínek (Směrnice EU 206/2010). Přes tato bezpečnostní opatření se malý úlový brouk objevil poprvé v Evropské unii 5. září 2014, a to v italské Kalábrii. Různé, částečně si odporující zprávy o průběhu a současné situaci v boji s broukem včelaře zneklidňují. Náš externí spolupracovník Dr. Wolfgang Ritter využil akci Evropské komise k příležitosti položit pár otázek Dr. Franco Mutinellimu, italskému expertovi na včelí nemoci a hlavnímu veterináři Národní referenční laboratoře pro včelí choroby v Itálii. Pane doktore Mutinelli, co se Vám honilo hlavou, když malý úlový brouk dorazil do Itálie? Už při prvním vyšetření v září 2014 jsme našli dospělé brouky i larvy. Proto musel u brouka proběhnout už nejméně jeden vývojový cyklus. Což hovoří pro zavlečení v předjaří 2014 nebo ještě dříve. Bohužel epidemiologickým vyšetřením nedokážeme datum přesněji stanovit. Jak se momentálně v postižených regionech proti brouku bojuje? Nákaza malým úlovým broukem je v Evropské unii považována za exotickou nemoc. Proto vyhlazení brouka a tím eliminaci této nové choroby považujeme za prvořadý úkol. V okruhu 20 km kolem ohniska nákazy byla zřízena ochranná zóna, v níž jsou veškerá včelstva vyšetřena. Ovšem celá kontrolní zóna v okruhu 100 km zahrnuje celou 52

53 Kalábrii a s ohledem na možnost kočování s napadenými včelstvy také oblast Syrakus na Sicílii. Včelstva a včelí materiál se nesmí přesunovat ani mezi těmito dvěma zónami ani ven z nich. Jestliže se na některém stanovišti zjistí nákaza, všechna včelstva jsou zničena a půda kolem nich dezinfikována insekticidem (pyretroid). (Viz také informace v čísle 12/2014, str. 7.) Jestliže se na stanovišti objeví nákaza, musí se všechna včelstva zlikvidovat a kontaminovaná půda se musí ošetřit insekticidem (pyretroid), aby se zničily larvy a kukly, které se v ní vyvíjejí v brouka. Kdo tuto strategii vyhlazení vypracoval? Příslušné ministerstvo ji určilo po dohodě s místními veterinárními úřady a Národní referenční laboratoří. Rozhodnutí se projednalo s národním včelařským svazem na schůzi v září 2014 a bylo jím schváleno. Od samého začátku probíhal kontakt s experty Evropské referenční laboratoře, se kterou i nadále úzce spolupracujeme. Může tento postup jednání sloužit jako model pro případná nová ohniska nákazy v dalších evropských zemích? Pokud nákaza zůstává ohraničená, bude se postupovat v jiných členských státech EU podobně. Čím dříve se nákaza zachytí, tím větší je šance na vyhlazení. Exotické nemoci vyžadují přísný postup a učinění veškerých možných kroků k absolutnímu zničení zdroje nákazy. Jakýkoliv jiný postup by narazil nejen u italských včelařů, ale i v jiných evropských zemích na nepochopení. Doba na změnu smýšlení a změnu strategie závisí na počtu napadených včelnic a velikosti postiženého regionu. Rozhodující je také, zda jednotlivá ohniska nákazy mají nějakou souvislost nebo nemají. Co se stane, jestliže se objeví další případy vně 20kilometrové zóny? Pak se musí promyslet nová strategie. Uzavřená zóna se rozšíří, ale také se odstoupí od vyhlazení, tzn. od usmrcení všech včelstev na zasažených stanovištích. Kontrolní 100kilometrová zóna ale zůstane, protože jedině tak se vyhneme omezení obchodu a kočování se včelstvy v celé Itálii. (Pozn. redakce: V evropském Zdravotním věstníku potvrzuje veterinář, že v okruhu do 100 km se neobjevilo žádné napadení malým úlovým broukem.) Co by znamenalo pro včelaře v Itálii další rozšíření brouka? Platná omezení obchodu a pohybu včelstev (rozhodnutí Evropské komis 2014/909/EU), která byla zavedena v postižených regionech prozatím do března 2017, by byla prodloužena a v případě potřeby rozšířena na jižní a střední Itálii nebo dokonce na celou Itálii. Obchod se včelami popř. přesuny včelstev ať do Itálie nebo z Itálie by byly vyloučeny! Rád bych se ještě jednou vrátil k aktuální situace v Kalábrii. Mnozí se ptali, jak je možné, že nová ohniska nákazy se našla až měsíce po prvních nálezech. Panuje domněnka, že se zde s ohledem na včelaře čekalo na konec medobraní nebo úřady prostě zaspaly. My sami nemáme žádné vysvětlení pro fakt, že za devět měsíců se nenašel žádný nový případ, ačkoliv dozor nad asi včelstvy v obou zónách probíhal nepřetržitě. Včetně nálezu z předjaří 2016 se ale nákaza nerozšířila za 20kilometrovou uzavřenou zónu. Uvnitř této oblasti jsou všechna včelstva pod kontrolou. Je nyní k dispozici dostatek expertů (a odpovídajícím způsobem vyškolených) pro kontroly a vědí vůbec, kde se včelnice nacházejí? Včelstva prohlížejí zvlášť proškolení veterináři a celkem je dispozici 30 skupin. Chov včel se musí v Itálii hlásit už od roku Navíc musí být včelaření na základě národního opatření z roku 2009 zapsáno v národním registru. Stále dokola je slyšet stížnosti, že včelaři nedostanou žádné odškodnění a proto se brání další spolupráci. V mezidobí se už zlikvidovalo 6000 včelstev. Jako odškodnění za ně a na sanace stanovišť obdrželi Částka na odškodnění není nikdy dostatečná, takže s likvidací včelstev se postižený včelař obtížně vyrovnává nejen emočně, ale i ekonomicky. 53

54 včelaři až dosud téměř Odpor části včelařské obce je přesto velký a s každým usmrceným včelstvem stoupá. Ne všechny včelařské organizace jsou ochotny spolupracovat. Některé to daly najevo už v listopadu Je přesto naděje, že malý úlový brouk z Evropy zmizí? V dubnu 2016 jsme našli brouka v oddělku zaslaném ke kontrole. Brouk je tedy stále ještě tady. V případě, že se nákazová situace zásadně nezmění, zůstává stále šance na to, že likvidací napadených včelařských stanovišť a dodržováním omezení při kočování včel brouka vyhladíme nebo přinejmenším zamezíme jeho šíření. Jsou důkazy pro to, že se brouk už rozšířil i jinde v Evropě? Veškeré kontroly pohybu včelstev a výměny živého materiálu z Kalábrie nebo Sicílie do jiných italských regionů nebo jiných členských států byly až dosud negativní. Ten nejčastěji zmiňovaný první výskyt ve Španělsku má zřejmě původ v Brazílii, kde se počátkem roku poprvé brouk objevil. Budeme pozorně sledovat další průběh a přejeme Vám hodně úspěchu! Děkuji za rozhovor. Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ 54

55 OBECNĚJŠÍ INFORMACE Mapování druhů apis (William Blomstedt, American Bee Journal, 2015, č. 12, s ) Souhrn: Přehled geografického rozmístění poddruhů Apis mellifera. Včela medonosná se vyskytuje na celé Zemi. Na obou polokoulích a od kontinentu ke kontinentu. Dělnice buď obsazují vchod do svého hnízda, nebo se soustředí kolem matky, natřásají letové svaly nebo čekají na jarní slunce. Upřesnění medonosná je odlišuje od široké škály ostatních blanokřídlých (který je ještě širší, když mluvíte s laikem, který tam zařadí jakýkoliv létající hmyz). Nechme Rozdělení poddruhů Apis mellifera v Eropě. stranou čmeláky, tesaříky a velký počet bezžihadlých a včel samotářek, zbude nám rod Apini a druh Apis: skutečná včela medonosná. Tyto včely se odlišují od zbytku Apidae svojí eusocialitou, svislým, dvoustranným a multifunkčním plástem, vyrobeným z vosku, který je produkován jimi samotnými, tvorbou zimního chumáče, řečí tance, abychom jmenovali alespoň některé z jejich typických vlastností. Je to v souvislostech, kdy lidé udělali pokrok v domestikaci a vytvořili mezi sebou a včelami vzájemně prospěšný vztah, jehož jsme dnes součástí. Uvnitř rodu Apis je sedm druhů a celá řada poddruhů a každý z nich existuje, protože populace byly zeměpisně izolovány a strávily mnoho generací v evolučním vývoji pod různými ekologickými tlaky. Charles Darwin je samozřejmě jméno, které zdobí tento předmět, ale zároveň s ním rozvinul teorii přírodního výběru Afred Russel Wallace. A byla to právě jeho práce, ve které představil oblast biogeografie, odvětví evoluční biologie, která studuje, jak jsou druhy roztroušeny po Zemi. Wallace rozvinul tyto myšlenky na několika grandiózních cestách Stejně jako má svoje národy, tak má Evropa mnoho rozdílných ekosystémů, které jsou smíchány dohromady. Porovnáváme-li to s mapou poddruhů, uvidíme podobnosti. Mapa je od Júlia Reise a vychází z Biogeografických Regionů Evropy

56 Legenda Rozmístění všech poddruhů Appis mellifera od Hornova mysu po severní Skandinávii a od Atlantického oceánu po pohoří Ťan Šan v Asii. V uplynulé dekádě tam byla objevena Apis mellifera pomenella a zatlačila známou hranici A. mellifera o pár tisíc mil na východ. v polovině 19. století, které ho zavedly do JV Asie a oblasti Amazonie. Byl překvapen skutečností, že je mnoho distribučních hranic, které existují vedle přírodních překážek, jako jsou řeky nebo horské masivy. Předtím existovalo vysvětlení, že zvířata byla stvořena pro různá podnební pásma, kde žijí. Wallace to rozporoval důkazem různých druhů, které jsou odděleny pouze malou vodní zátočinou a žijí ve stejném podnebí. Včela medonosná není v tomto ohledu výjimkou. Existuje v rozmanitých a rozlehlých geografických podmínkách, včetně pouští, džungle, tundry a vysokohorských poloh kdekoliv, kde je možno nasbírat dost nektaru a vody a každý druh či poddruh je přírodními podmínkami vytvarován. A jako geograf jsem byl vždy fascinován rozdíly, které na světě existují, a vždy jsem měl rád mapy. Vždy jsem byl překvapen při hledání na internetu, že se mi nepodařilo nalézt jednoduchý klíč k určení oblasti, přes kterou jednotlivé druhy včel pravidelně cestují při hledání potravy a že se mohou překrývat se sousedními skupinami stejného druhu. Našel jsem několik statických map, které jsou zaměřeny pouze na dobře známé poddruhy, zatímco 56

57 Tmavá kraňská včela Apis mellifera carnica v plné práci. Tady jsou italské včely, které byly vypěstovány na Havaji, jejich matky budou brzy odeslány na pevninu. Je zajímavé, že zatímco včely odchované v klimatu podobnému středomořskému byly velice mírné, včelaři si někdy stěžují na jejich agresivitu, když jsou použity v chladných oblastech. pro zbytek jsou na Wikipedii pouze prázdné linky či mlhavé textové odkazy. Rozhodl jsem se tedy pokračovat na mém online projektu a vytvořit webovou mapu druhu Apis a poddruhu A. mellifera: Mým hlavním průvodcem na této cestě byl zesnulý Dr. Fredrich Ruttner rakouský výzkumník, včelař a chovatel včel, který publikoval v roce 1988 základní pojednání na téma Biogeografie a taxonomie včely medonosné. Pro ty, kteří se o tom chtějí dozvědět víc, musí detailně prostudovat zmíněné dílo, což je nezbytná nutnost, ačkoliv kniha je zoufale drahá. Za prvé trocha historie. Dlouhou dobu se předpokládalo, že včela medonosná přišla z Asie, neboť většina druhů je soustředěna na poloostrově, na kterém se nachází Thajsko a Malajsie. Poměrně nový výzkum na fosiliích naznačuje, že se včela medonosná nejprve rozšířila z Evropy do Asie. Jeden druh Apis nearctica se objevil v Severní Americe ještě dříve, než vyhynul. Dnes víme, že Apis mellifera se vyvinul v Africe a následně se rozšířil do Evropy a dále na Střední východ. Doba ledová často zatlačila včely na jih, ale když ledovec ustoupil, včely následovaly rostlinstvo na sever. Současná šarže včel se dostala do severní Evropy zhruba před lety. Včely byly soustavně využívány lidmi. Nejprve to byli lovci medu, ale skutečné včelařství začalo kolem roku před naším letopočtem. První včely, které se chovaly, byl pravděpodobně druh A. mellifera lamarckii egyptská včela, která žije v údolí Nilu. Evropa je geograficky různorodý světadíl a včely zaplnily každou možnou ekologickou niku. Jedna skutečnost, která mě při zpracování tohoto projektu upoutala, byl velký počet poddruhů netušil jsem, že jich tady bude tolik (26 34 v závislosti na jemnějších bodech taxonomie odvětví zabývající se vědeckou klasifikací zejména organismů systematika pozn. překladatele, ale klidně je možné, že jich je víc, což dosud neznáme). Několik jich je možno uvést (italská, kraňská, kavkazská ) a dál to je nejasné. O italkách a kraňkách se tvrdí, že zaujímají první dvě místa mezi světově nejoblíbenějšími včelami. Medný výnos a mírnost je to nej Apis mellifera se rozšířila po celém světě. Tmavší hnědá barva grafu na obou amerických kontinentech je přibližné rozšíření A. m. scutellata. 57

58 Tráví chladnou, matoucí noc natěsnaní mezi včelstvy na cestě napříč Austrálií, vzdálení bratranci A. m. ligustica. Tyto včely měly být čisté A. m. saharensis pouštní včela. Jsou zběhlé při hledání vody a nektaru v krajině, kde není moc jednoho ani druhého. A. m. intermissa připravena k odletu do pouště. Japonští včelaři chovají A. cerana v úlech s menšími buňkami. Nedá se v tom vyrobit moc medu, ale je lepší proti varroáze a v boji s asijským sršněm. Tureckou včelu jsem našel ve východní části země při hranici s Gruzií. Je to A. m. anatoliaca? Nebo už je to kříženec s A. m. carnica? 58

59 důležitější, proč je moderní včelaři chtějí. Ostatní poddruhy A. mellifera mohou dobře prospívat v jejich vlastním prostředí, ale mohou mít i negativní vlastnosti. Eva Crane s ohledem na její rozsáhlé a světoznámé zkušenosti uvádí, že včely z horkých a často suchých zemích na jih a východ od Středozemního moře jsou obecně méně produktivní, méně přizpůsobivé k vedení, vychovávají spoustu matek, jsou daleko agresivnější a více štípou, než evropské včely. Nicméně přivedení evropské včely do cizího prostředí není vždy řešení. Tropické včely musí přežít silné lijáky, období sucha a nadbytek dravců. Proto se stěhují, mají vysokou míru reprodukce a disponují zřetelnými obrannými tendencemi. Mírné včely musí být připraveny na to, že se budou potýkat s dlouhou zimou a nedostatkem potravy, musí se připravit na vysokou mednou produkci, na život na jednom stanovišti a na nízkou míru reprodukce. Včely umístěné v extrémním čase a biotypu, na izolovaném místě by se nejspíše mohly stát svým vlastním odděleným druhem. Namísto toho se vsak ocitnou někde mezi jsou rozdílné, ale stále schopné se křížit. Aby to bylo ještě více komplikované, uvnitř každého poddruhu existuje nepřeberné množství ekotypů a chovných linií a rozdíly mezi těmito kmeny jsou často výraznější, než mezi poddruhy. Hybridy mezi těmito dvěma poddruhy s jejich hybridní silou, často předčí čistou linii. Však tyto druhy jsou staré a měly by být zachovány. Říká se, že A.m. adamii už není čistá vzhledem k vzdušnicovým roztočům a většina malých středomořských druhů by měla být považována za ohrožené. Doufám, že tato mapa bude zároveň i živým dokumentem. Je otevřená k doporučením, komentářům a změnám. Prosím, koukněte se na ni na a kontaktujte mě na wblomst@gmail.com Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK Přelom v poznání biologické role symbiotických bakterií zažívacího traktu včel medonosných (Zbigniew Lipiňski a Joanna Wojtacka; Pszczelarstwo, 2016, č. 2, str. 4 6) Souhrn: Střevní flóra včel je velmi rozmanitá a na její dobré kondici doslova závisí správná výživa včel. Autor varuje před používáním léčebných přípravků, které střevní flóru likvidují. V lavině objevů, ke kterým došlo v poslední době v biologii včelstev, se poněkud ztrácí dosud nedoceněná role mikroflóry bakterií zažívacího traktu včel ve vztahu k jejich výživě, zdraví a produktivitě a k jejich odolnosti vůči nákazám a otravám, zvláště pak v těchto situacích: občasné podvýživy náhrady bílkovino-uhlovodíkových deficitů suplementy či dietními náhražkami, jejichž výživové složky neodpovídají jejich pylovým a nektarovým originálům používání různých desinfekcí (Rapicid, peroxid vodíku, atp.) aplikace ne zcela prověřených probiotik, což působí narušení struktury již zmíněné mikroflóry se všemi negativními následky, o čemž bude psáno v další části tohoto článku. Před objasněním problému uvedeného v titulku je potřeba stručně připomenout, jak vypadá zažívací trakt včely. Ten je rozdělen na tři části, z nichž přední a zadní jsou vystlány tenkou vrstvou chitinu. První část zažívacího traktu začíná ústním otvorem, ná Fot. 1. Předžaludek (červená šipka), volátko (šipka bílá), žaludek (šipka zelená); zdroj: Internet Fot. 2. Hltan (modrá šipka), medné volátko (bílá šipka), žaludek (červená šipka) 59

60 Schéma struktury bakterií: 1 obal, 2 buněčná stěna, 3 buněčná membrána, 4 cytoplazma, 5 ribozomy, 6 mezosom, 7 DNA, 8 bičík; zdroj: Internet sleduje hrdlo, hltan, medné volátko a předžaludek. Druhou část tvoří tzv. střední střevo, což je v podstatě včelí žaludek (ventriculus) a třetí část se skládá z tenkého a tlustého střeva. Přitom medné volátko, v němž dochází ke vstupnímu trávení cukrů enzymy slin, plní roli zásobníku tekuté potravy a vody. Naopak poměrně malý předžaludek (fot. 1) podobný sítu reguluje přepravu potravy tak, že buďto blokuje nebo přepouští tekutiny, ale tuhé části (zejména pyl) zachycuje a přeposílá do dalších částí zažívacího traktu v podobě kousků obalených peritrofickými blanami. Žaludek spolu s medným volátkem a předžaludkem zabírá značnou část zadečku včely. Tento orgán má podobu silně příčně zvlněné a poměrně široké rourovité smyčky špinavě červené barvy (fot. 2). Zde dochází k procesu trávení pylu, nektaru, mateří kašičky atp. a v nich obsažených potravinových složek např. oligosacharidů, bílkovin na výživné složky jako jsou jednoduché cukry nebo aminokyseliny. Potravinová směs (nektar, pyl atd.) vstupující do žaludku je v zažívacím traktu obalena tzv. peritrofickými blanami, které vytváří epitel, vystýlající předžaludek a žaludek. Tyto blány mají póry, jimiž pronikají šťávy a trávicí enzymy z epitelu střeva do tráveného obsahu a složky živin z tráveného obsahu postupují odtud dále po příslušném metabolickém zpracování do hemolymfy a touto cestou do všech buněk včelího těla. Přítomnost peritrofických blan způsobuje, že ph faktor v žaludku má hodnotu 5,6 6,3, ale mimo trávicí blány je zásaditý. Vlastní tenké střevo je poměrně dlouhá silně pruhovaná úzká rourka, která je od žaludku oddělena chlopní. Přechod stravy z žaludku do tenkého střeva reguluje přední, silně zúžená část tohoto střeva nazývaná svěrač. Do přední části tohoto střeva vstupují Malpighiho trubice ( včelí ledviny ). Obsah potravy se z tenkého střeva přesouvá do roztažitelného přímého střeva hruškovitého tvaru a poté je vypouštěn konečníkem. Ve stěně přední části přímého střeva se nalézá 6 oválných rektálních žláz. Ty řídí hydro-elektrolytové hospodaření včelího organizmu pohlcováním vody včetně potřebných iontů. Jimi vylučovaný enzym kataláza a kyselé prostředí konečníku zabraňují fermentaci a hnití nestrávených složek potravy za účasti bakterií, což je obzvlášť důležité při zimování včel. Také je nutno připomenout, že bakterie (obr.) vytváří skupinu jednobuněčných organizmů, představujících zvláštní království v systematice živých organizmů. Oproti tzv. vyšším organizmům (rostliny, houby, zvířata) je jejich charakteristickým znakem např. absence mitochondrií a buněčného jádra, místo něhož se v cytoplazmě obvykle nalézají kulovité struktury sestavené z DNA, nazývané plazmidy. Běžná bakteriální buňka má zpravidla průměr okolo 1 μm, což odpovídá 1 tisícině mm při délce nepřekračující 5 μm. Buňky mají různé tvary např. prstencovité, kulovité, spirálovité aj. Některé se dokáží vzájemně spojit a vytváří pak různé prostorové útvary např. šňůry korálů nebo hrozny. Bakterie jsou obecně všude v zemi, ve vodě, na rostlinách, pylu atp. V jednom mililitru sladké vody jich může být přes 1 milion, v 1 gramu země je možno nalézt až 40 milionů bakterií a v 1 gramu bahna i 100 milionů. Tvoří tedy podstatnou část biomasy naší planety, jsou všudypřítomné, lze se s nimi setkat dokonce i v sirných pramenech. Fot. 3. Biofilm s bakterií na vnitřním povrchu volátka (červená barva), buněčná jádra epitelu (zelená barva); zdroj: Internet Již mnoho let je známo, že také u včel lze pozorovat přítomnost různých druhů bakterií tvořících specifickou mikroflóru např. zažívacího traktu jak u dospělých jedinců (dělnic, trubců, matek), tak i u jejich larev, a samozřejmě i v prostředí úlu. Zejména jich je mnoho v zažívacím traktu dělnice, o čemž již v 80. letech minulého století psali Gliňski a Rzedzicki ve velmi užitečné knize Nemoci včel. Kromě symbiotických bakterií typických pro včely zde jsou i druhy, které se tam objevují náhodně a na 60

61 krátký čas zpravidla po kontaktu potravy s okolním prostředím včelnice. Neškodné bakterie, dokonce pomáhající včelám symbionti, kteří žijí v zažívacích traktech včel a jejich larev, pomáhají mj. trávit potravu (např. pyly), čímž usnadňují získávání základních živin. Bakterie jsou producenty nejen trávicích enzymů, ale i dalších, pro život včel důležitých výživných substancí (např. některých vitamínů, mastných kyselin, aminokyselin atd.). Tím udržují včelám správnou úroveň a skladbu metabolických reakcí. Je též prokázáno, že rozkládající se symbiotické bakterie mají silné imunogenní vlastnosti, čímž posilují odolnost včel vůči některým nákazám (např. bakteriím hniloby a moru včelího plodu) a současně chrání organizmus včel před náporem jiných nepotřebných druhů bakterií. Fot. 4. Mléčná bakterie (Lactobacillus) uchycená na vnější straně medného volátka; zdroj: Internet Na tomto místě je nutno upozornit na fakt, že hlavní, cca 70% podíl v bakteriální střevní mikroflóře mají bakterie Gram-negativní (tzn. nezbarvující se chemickým činidlem Grama), zejména ze skupiny Escherichia coli, Enterobacter atd., dalších 29% pak jsou bakterie Gram-pozitivní hlavně druhu Lactobacillus a Bacillus (např. Bacillus polymyxa. B. macernas, B. berevis, B subtilis atd.). Zbylé 1 % tvoří plísně a houby. V trávicím traktu včely lze nalézt kromě bakterií druhu Bacillus ještě bakterie druhu Pseudomonas, Bifidobacterium, Erwina, Aerobacter, Shigella a Klebsiella. Nedávno provedené snímky povrchu trávicího traktu s pomocí elektronového mikroskopu ukázaly, že je celý pokryt bakteriemi v množství asi (10 9 ) v přepočtu na 1 gram hmotnosti potravy. Tyto bakterie tvoří jakousi blánu (biofilm), pokrývající epitel traktu (fot. 3). Na bláně se nachází složitá mnohobuněčná struktura bakterií a jiných mikroorganizmů obalená vrstvou organických i neorganických substancí, vytvářených těmito mikroorganizmy. Zvlášť početná a bohatá bakteriální flóra obývá přímé střevo dělnic v době zimování, kdy tam lze snadno nalézt bakterie druhu Lactobacillus, které zřejmě udržují hodnotu ph ve střevech na patřičné konstantní úrovni. To objasňuje změnu zásaditého ph obsahu přímého střeva ze 7,5-7,6 (u právě líhnoucích se dělnic) na 5,0-5,1, kdy dělnice dosahují stáří dní. Po pravdě je však nutno dodat, že v mikroflóře medného volátka se nachází až třináct druhů bakterií Lactobacillus, hlavně Lactobacillus kunkeei (fot. 4). Stejné kmeny jsou hojně zastoupeny i v zažívacích traktech včelích larev, v plástovém pylu a v medu. Jejich přítomnost v larvách zpomaluje vývoj nákaz způsobených choroboplodnými bakteriemi. Přesto celkový počet nejčastěji vyskytujících se bakterií osidlujících volátko dělnice je značně menší v porovnání s celkovým počtem bakterií v celém zažívacím traktu. Úměrně ke svému povrchu se nejméně bakterií nalézá v žaludku (pravděpodobně s ohledem na trávicí šťávy). Bakterie se koncentrují hlavně v okolí vrátníku, tedy na hranici mezi žaludkem a tenkým střevem. Dnes je známo, že na mikroflóře střevních bakterií včely se podle nejnovější klasifikace podílejí následující typy: Gammaproteobacteria, Alphaproteobacteria, Betaprocteobacteria, Bacteriodetes a Firmicutes. Mezi ty poslední patří již dříve uvedené Lactobacillus a Bacillus. Přesněji řečeno, tato mikroflóra se skládá z osmi druhů a mnoha jejich variant, z toho tří druhů Gram-pozitivních (dvou Lactobacillus a jednoho Bifidosporum) a pěti Gram-negativních (jednoho Betaprocteobacteria Snodgrassella alvi, dvou Gammaproteobacteria Gillamella apicola a dvou Alphaproteobacteria). Z nich druhy bakterií patřící do Gammaproteobacteria, Firmicutes (včetně Bifidobacterium) vykazují výrazné schopnosti rozkládat cukry (dokonce pektiny) vylučováním patřičných enzymů, a možná, že i částečně rozkládají také celulózy a hemicelulózy. Část z těchto bakterií má totiž geny kódující enzym Beta-glutozydázu. Pektiny jsou heteropolysacharidy gelové konzistence tvořící základ buněčných stěn rostlinných buněk (v nich jsou zanořena celulózovo-hemicelulózová vlákna), pylových stěn a pylových láček. V situaci, kdy organizmus včely nevytváří enzymy schopné rozkládat pylové pektiny, celulózy a hemicelulózy, je přítomnost zmíněných bakterií v jejím žaludku nepostradatelná pro potravinové využití pylu. Tím spíše, že pektiny jsou pro včely toxické, pomineme-li mechanizmus osmotického štěpení pylu vodou. Dnes se také předpokládá, že bakterie druhů Gammaproteobacteria, Alphaproteobacteria a Actinobacteria se podílí nejen na štěpení složitějších molekul např. polysacharidů a polypeptidů, ale také na fermentaci takto získaných substancí, čímž vznikají např. krátké řetězce mastných kyselin, alkoholy atp. Nutno poznamenat, že zažívací trakt dělnic líhnoucích se z plástových buněk neobsahuje žádné bakterie. Je potřeba několik dní, aby zmíněné symbiotické bakterie osídlily jejich zažívací trakt v průběhu konzumace včelí potravy a vody. Tento jev je zřejmě nutný pro aktivaci obranných jevů ve včelím organizmu, včetně odolnosti vůči parazitickým organizmům. Také je třeba připomenout, že díky 61

62 bakteriální mikroflóře přítomné v plástovém pylu tato obsahuje méně složitých cukrů a více vitamínů a aminokyselin než pyl a má také nižší ph. Proto včely, které konzumují pyl plástový, žijí déle než včely živené výhradně čerstvým pylem. Je zajímavé, že ve střevní mikroflóře včelích matek v raném období jejich života převládají střevní bakterie, zatím co u dospívajících matek bakterie Alphaproteobacteria. Ty poslední zůstávají ve spojení s hltanovými žlázami dělnic, při čemž obecně matky nemají většinu těch bakterií, které jsou přítomny u včel dělnic. Navíc mikroflóra zažívacího traktu dělnic je stabilnější než u matek. Uvážíme-li složitost interakcí mezi bakteriálními symbionty včely i jinými bakteriemi a samotnou včelou, zvláště v souvislosti s mechanizmem uvolňování výživných složek obsažených v potravě a stimulací odolnosti včel těmito bakteriemi, je nutno s velkou opatrností posuzovat všechny návrhy na používání různých druhů dezinfekčních prostředků k prevenci a boji proti včelím nemocem, které způsobují zabíjení bakterií a mj. poškozujícími DNA, jak je to v případě peroxidu vodíku nebo likvidace povrchově působícími výpary silných kyselin, např. v případě Rapicidu. Používání těchto prostředků v prostředí včelího hnízda bezprostředně vede k likvidaci symbiotických bakterií a následné podvýživě včel spolu s jejich větší citlivostí na nákazy choroboplodnými mikroorganizmy včetně viditelného poklesu produktivity atp. Přesto, že v prvním období jejich nasazení (zvláště na jaře) nás může mýlit narůstající počet výletů za pastvou, zesílení hygienického chování atp., ty jsou však jen následek nadměrného, přímo stresového podnícení. Poté, zejména spolu s výpadkem pastvy, zpravidla dochází k rychlému poklesu kondice včel, zeslabení jejich odolnosti vůči nákazám a rozvoji nemocí včetně moru včelího plodu. Bez významu není ani bezprostřední toxicita některých látek nebezpečných pro člověka a včely, zejména včelí larvy. Například Rapicid používaný bez příslušného zabezpečení může poškodit kůži a zrak člověka (H314), poškodit dýchací cesty (H332), dlouhodobě poškodit vodní organizmy (H412), způsobovat podráždění dýchacích cest (H335), ospalost a závratě H336). Tento prostředek je nabízen na internetu jako vhodný přípravek k rozvoji včelstev či dokonce k léčení včel postižených různými nemocemi. Od výrobce a institucí, které jej pustily na trh je opatřený klauzulí cituji: Keep away from food, drink and animal feeding stuffs (odstraň z blízkosti potravin, nápojů a krmení pro zvířata). Závěry ponechávám čtenářům a polské i unijní administrativě, zodpovědné za hygienu včelích výrobků. Přeložil: Ing. Ladislav DLOUHÝ Sběr marketingových dat a jejich využití (Michal Czajkowski, Pszczelarstwo, 2016, č. 2, str ) Souhrn: I výsledky menšího podnikání lze vylepšit dotazováním zákazníků a následnou úpravou obchodní strategie. Obecný návod dává následující článek. Metody sběru dat Smyslem sběru dat je tvorba statistik, porovnání a analýz. Hlavní zásady, o které se statistika opírá, jsou tyto: vědět, komu klást otázky, shromáždit odpovědi od mnoha osob a prověřit, zda konkrétní data nezkreslují skutečnost. Statistika se však může stát i nástrojem pro zneužití a omyly. Toho se analytik musí vyvarovat. Na začátku je tedy třeba určit, od koho budou informace získávány, čili definovat respondenta. Kritérií popisujících takovou osobu může být velmi mnoho. Jako respondenta můžeme třeba určit každou osobu, která přichází do obchodu, která jen prohlíží zboží nebo každého dospělého zákazníka či toho, kdo přijel na nákup autem atd. Je důležité vědět, proč se chceme ptát právě této skupiny osob a ne jiné. Jakmile je profil respondenta určen, musíme se jej při výzkumu držet. Dalším důležitým elementem spojeným se sběrem informací je správné formulování dotazů. Odpovídající osoba nesmí mít pochybnosti o jejich smyslu. V případě obecných dotazů to není problém, protože z odpovědí lze často usuzovat, zda jim respondent porozuměl. Horší to je, když se zadá špatně formulovaná konkrétní otázka. Může se totiž ukázat, že získaná odpověď bude značně vzdálená záměru dotazovaného nebo bude dokonce úplně opačná. Proto je nutné klást dotazy jednoduché a stručné. Také můžete požádat své spolupracovníky o jejich názor na formulaci dotazu. Z pohledu analýzy sebraných dat je důležité rozhodnout ještě před začátkem tohoto procesu o formě dotazu. Obecné dotazy někdy umožní dovědět se více či méně, než se předpokládalo, ale poměrně obtížně se analyzují. Jejich výhodou je však šance, že se odpovídající osoba dotkne (pro sebe) důležitého tématu, na něž tazatel dříve nepomyslel anebo se dozví o něčem, co je pro zákazníka důležité, což může být klíčem k úspěchu. Efektem sběru obecných odpovědí může být příležitost zavést inovační řešení, vycházející vstříc potřebám trhu. Na konkrétní dotazy lze obdržet odpovědi typu ano, ne, nemám potuchy/ 62

63 nevím nebo šíře pojaté odpovědi předdefinované tazatelem. Forma konkrétních dotazů je snazší pro detailní analýzu, protože respondent často vyjadřuje svoje názory číselně. Statistika je věda velkých čísel a jako taková nelže. Často slyším, že podnikatel chce investovat a přitom se opírá jak sám tvrdí o názor klientů. Když se zeptám, kolik klientů s tím souhlasilo, dozvídám se, že několik, přičemž celkový počet dotázaných byl jen o málo větší. Pravděpodobně by se však ukázalo, že po dotázání se např. 100 osob by byla navrhovaná změna atraktivní stále jen pro těch několik osob, což je jen nepatrný zlomek. Proto čím většího počtu osob se zeptáme, tím získáme věrohodnější údaje. Co však dělat, jestliže máme málo kontaktů a nemáme tedy šanci získat více odpovědí? V této situaci je samozřejmě také možné a dokonce nutné sbírat informace, ale tyto nemusí být rozhodujícím faktorem pro naše rozhodnutí. Musíme také dbát na to, aby získané výsledky pravdivě popisovaly zkoumaný problém. Aby tomu tak bylo, je kromě pokládání rozumných otázek respondentům potřeba určit, zda všechny údaje jsou z hlediska byznysu stejně důležité. Shromážděné informace dávají pohled na jednotlivé elementy a umožňují provedení závěrů v širších souvislostech. Když máme odpovědi např. na 5 otázek, můžeme zaujmout stanovisko ke každé z nich, ale také ke všem najednou. Abychom to dělali ku prospěchu budování databáze pro další rozhodující procesy, musíme každému dotazu přidělit jistou váhu, tedy určit, jak je z praktického hlediska důležitý. Nejlépe to učiníme tak, že přidělíme odpovědím na konkrétní dotazy procentní hodnoty vyjádřené (s výhodou) v desetinách celku. Takže když například z 5 dotazů budeme jeden považovat za nejvýznamnější, přiznáme mu váhu 50 % z celku (0,5), jinému 20 % (0,2) a zbylým po 10 % (0,1). Pak stačí číselnou hodnotu přiznanou respondenty vynásobit vahou a výsledky sečíst. Konečný výsledek se zpravidla neliší od prostého součtu bodů a lépe poslouží k ohodnocení situace. K analýze dat můžeme použít techniku odstranění krajních hodnot (analogickou k modelu hodnocení vystoupení v krasobruslení, kdy se škrtá nejnižší a nejvyšší známka). I když se může jednat o nepatrné zlomky, přece jen by ovlivnily konečný výsledek. Narazíme-li na tyto extrémní hodnoty, je potřeba se zamyslet nad jejich příčinou. V tom mohou pomoci poznámky konkrétního respondenta, nejedná-li se ovšem o anonymní anketu. Nadšená hodnocení nesmí snížit ostražitost podnikatele. Krajní kritické hlasy jej pak nesmí znechutit, ale spíše poskytnout důvod k zamyšlení. Praktické využití údajů Sebraná data mají sloužit podnikateli k posouzení situace firmy a jejích perspektiv. Na základě analýzy dat může přijímat rozhodnutí o případných změnách nebo uchování současného způsobu práce, uzná-li, že to bude pro jeho podnik výhodnější. Praktické využití dat se opírá zejména o elementy marketingové směsi, kterou je potřeba sledovat z širší perspektivy. Chceme-li vytvořit model uvažování o byznysu, musíme používat různé úhly pohledu a data analyzovat z různých hledisek. Podle mé zkušenosti je optimální opřít se o prvky marketingového mixu. Proto je nezbytné analyzovat data v souvislosti s výrobkem, cenou, zaváděcí cenou a distribucí. Klíčová kritéria může poskytnout analýza SWOT analýza silných a slabých stránek daného podniku a s tím související analýza tržních příležitostí soků na trhu. K tomuto způsobu uvažování je ještě vhodné přidat záležitosti týkající se měření efektivity dosud provedených opatření, což usnadní vymýšlet jejich další modifikace. Na všechny údaje je potřeba dívat se z marketingové, finanční a operativní (technické, právní atd.) perspektivy. Na závěr si musí podnikatel položit otázky, co udělat se získanými poznatky, jak rozplánovat činnosti (operativně, rozpočtově atd.) a jak je začít zavádět. Pro příklad uvedu schéma uvažování a analyzování dat týkajících se distribuce. 1. Definování, čím je distribuce v mé firmě. Vynikající charakteristikou, která jedním slovem definuje distribuci, je pojem místo. To umožní jiný pohled na byznys a vyloučí myšlenku např. majitelů malých obchodů a včelnic, že u nich distribuce nemá místo. Ovšem ona je velmi důležitým článkem. Je to přímá distribuce v místě prodeje. 2. Určení svého místa v kontextu distribuce s ohledem na očekávání zákazníků a práci konkurence. Jednou z otázek, kterou můžeme položit zákazníkům v souvislosti s distribucí, může být dotaz na spokojenost se současným způsobem práce naší firmy, na doporučení jiných vhodných forem (např. donáška do domu, stánek na jiném místě, prodej přes internet atd.), na určení míst a způsobu nákupu obecně nebo v souvislosti s naším výrobkem, případně na nákupy u našich konkurentů. 3. Odpověď na otázku, co shromážděné údaje vypovídají o distribuci v souvislosti se silnými a slabými stránkami, o šancích a hrozbách a co je možné udělat, abychom situaci napravili. Například majitel obchodu se z analýzy může dozvědět, zda umístění obchodu je jeho silnou či slabou stránkou. Má-li nehezky vyhlížející obchod v temném zákoutí, nepřiláká sem ani skvělou nabídkou bohatší zákazníky a naopak má-li v nabídce levné výrobky v obchodě umístěném na prestižním místě, může odradit od nákupu osoby s nižšími příjmy. Obchodník také může na základě analýzy určit šance a hrozby spojené se způsobem distribuce 63

64 a přijmout vhodná opatření. Vrátíme-li se k popsanému příkladu, pak umístění může v určité situaci dávat šance a v jiné hrozby. Může se stát, že citlivě změněná obchodní strategie způsobí zásadní změnu, ovlivňující obchodní úspěch. 4. Odpověď na otázku, jaká je možnost provedení případných změn z marketingové, finanční a operativní perspektivy. Když zůstaneme u příkladu zmíněného obchůdku, pak je potřeba podnikateli poradit, ať zváží, jaké marketingové účinky mu přinese změna strategie nebo změna lokality a jaké to může mít finanční a operativní důsledky. Může se ukázat, že potencionální změny jsou spojeny s rizikem ztráty dobré značky či některé důležité skupiny zákazníků, mohou ohrozit vyváženou obchodní bilanci a znesnadnit operativní činnost firmy (např. dodavatel jistého výrobku by jej do nového místa přestal dodávat atp.). 5. Odpověď na dotaz, zda shromážděné informace vypovídají o zákaznících v kontextu toho, co je pro ně nejdůležitější, co očekávají, v jaké jsou životní etapě. To je velmi důležitý údaj. Může se ukázat, že zákazníky podniku jsou z 80 % lidé pokročilého věku, kteří jako hlavní motiv návštěvy našeho obchodu uvádí, že je zde všechno po mnoho let beze změn. Taková struktura klientské skupiny jasně ukazuje, jak na jedné straně nebezpečné mohou být zásadní změny a také to, že plánování obchodních činností (postavených na současných pravidlech) na dalších např. 10 let je spojeno s velkým rizikem, protože rok od roku bude ubývat osob, které nyní tvoří většinu zákazníků. Doporučuji prostudovat popsaný problém nejen bod po bodu, ale také návrat k předcházejícímu textu a podívat se na problematiku novými pohledy a teprve po důkladné analýze předpokládaných účinků přijmout obchodní rozhodnutí. Sběr, zpracování a analýza dat a jejich aplikace v hospodářské činnosti vyžaduje praxi. Je nutné zkoušet, protože jen tak je možné stát se expertem ve svém podnikání, rozvíjet se a tím dosahovat lepších výsledků. Uvádí se, že dobré kompetence jsou součinem znalostí, schopností, postoje a zkušeností. A jako v matematice zde platí, je-li jedna ze složek nulová, pak i výsledek celého snažení je roven nule. Ještě nutno dodat, že hodnota každého činitele by měla vzrůstat. Přeložil: Ing. Ladislav DLOUHÝ Zemědělství a včelařství v čase nanomateriálů (Agnes FAYET; Abeilles & c ie, 2016, č. 2, s ) Souhrn: Zdá se, že zemědělství a včelařství jsou přímo předurčeny k používání nanomateriálů. Jaké podoby na sebe mohou vzít technologická řešení prezentovaná jako alternativní zelená oproti metodám klasickým? Jsme uchváceni vývojem a pokrokem technologií. To platí až tak moc, že si ještě neuvědomujeme hrozící nebezpečí nadužívání chemie v zemědělství. Můžeme věřit tomu, že nanomateriály rozjedou zelenou revoluci v agrochemii? Máme nechat neonikotinoidy a produkty tradičního hospodaření nahradit nanocidy? Není to jen odvrácená strana jedné mince? Budeme jíst nano? Všeobecně vzato jsou nanotechnologie sázka do celoplanetární ekonomické loterie. Rozpočet poskytnutý na jejich výzkum a vývoj se odhaduje na 3,5 miliardy euro s předpokladem 40 % každoročního nárůstu. Jen pro představu o rozsahu nárůstu výnosnosti tohoto trhu, mezi roky 1997 a 2003 se zdesetinásobil. Obrovské množství výrobků každodenní potřeby obsahuje nanomateriály, aniž by byly uvedeny na etiketě: kosmetika, oblečení, výrobky pro osobní potřebu, potravní doplňky, pečující prostředky jako zubní pasty nebo krémy na opalování, stavební materiály v čele s barvami, cementy a tmely. Aniž bychom si toho všimli, zvykáme si je používat. Ale jíme už nano? Hodně rychle se k tomu blížíme. Nanotechnologie se používají v rámci bezpečnosti a balení potravin. Mluvíme o inteligentních obalech na potraviny. Jsou v přímém kontaktu s potravou a mohou být vybaveny anti UV nebo antimikrobiální ochranou. Jsou schopné detekovat kontaminaci. Některé plastové obaly mohou zajistit vysokou ochranu (trvanlivost, čerstvost, vysokou kvalitu). Mluví se už o vpravování nanočástic chutí a vůní nebo nanoemulzí do některých potravinových doplňků. Nanočástice jsou tu a tam potravinovými aditivy: například protihrudkující a želírovací látky nebo stabilizátory. Můžeme zmínit E171 (nanočástice dioxidu titanu) a E550/551 (nanosilice). A když ještě doplníme skutečnost, že nanočástice se používají při ošetřování vody, velice rychle pochopíme, že tabu jsou porušována ještě před tím, než se o nich začalo mluvit. A přece, otázka kontaminace potravin již byla nastolena. 64

65 Agrochemické využití nanotechnologií při ochraně rostlin a kontrole škodlivého hmyzu. Zdroj: Nanoengineering: Global Approaches to Health and Safety Issues. Patricia I. Dolez, Elsevier, Zemědělství a nanotechnologie Čeká nás etapa, kdy bude zemědělská výroba využívat nanotechnologie a nanocidy. Odhaduje se, že v současnosti počet na celém světě předložených 3000 patentů vztahujících se k nanotechnologiím má potenciál využití v agrochemii. Jedná se o širokospektrální patenty, které do budoucna zaručují obrovské možnosti ve využití. Podle jedné evropské studie neexistují žádné signifikantní důkazy vztahující se k vlivu a vývoji těchto produktů v agrochemii. A tak v době, kdy si už uvědomuje, že konvenční zemědělství dosahuje svých limitů, kdy víme o silně poničených ekosystémech, kdy jsou lidé znepokojeni, začíná se mluvit o zelenějších alternativních řešeních k zajištění potravinové produkce tím, že se úplně opustí příliš kontroverzní zemědělské postupy. Mluví se o nových pesticidech, o cílené mutagenezi, snímačích ke sledování polností (indikátory stavu půdy, napadení rostlin), řešení, která přinášejí nanotechnologie. Pro některé vědce, vstup nanotechnologií do zemědělství s sebou nese nadějné vyhlídky ke zlepšení využívání živin, zvýšení výnosů, boje proti škodlivým organizmům v kulturách a dokonalý přehled o potřebách půdy a rostlin (voda, léčivé přípravky, hnojiva atd.). V takto precizně vedeném zemědělství je zemědělci k dispozici celá řada technologických nástrojů poslední generace, aby komunikoval s obhospodařovanými plochami. Nanočidla detekují podmínky s vazbou na půdu a rostlinstvo a přeposílají výsledky na počítač, který zemědělec používá na dálku ke kontrole obhospodařovaných ploch. Nanokapsle vypouštějí aktivní látky přímo do organizmu cíleného hmyzu. Nanometrické shluky molekul s léčivými látkami rozptýlené do půdy, ulpívají na kořenech a jsou absorbovány rostlinami. Předpokládá se, že tyto technologie umožní lepší zacílení na škodlivé organismy, používání malého množství pesticidů odpovídající potřebě, menší četnost postřiků, účinnější používání vody a hnojiv a cílené ošetřování částí rostlin bez kontaktu s opylovateli. Vypadá to jako pokrok v ekologii. Nicméně nemáme ani ponětí o tom, jaké nebezpečí ve skutečnosti hrozí ekosystémům a zvláště pak podzemním vodám. Neovlivní nanočástice kovů lidské zdraví, poté co se dostanou do potravního řetězce? Cílem je hlavně úspora finančních nákladů a omezení ekologické újmy v boji proti parazitům, tak jak je provozována v současnosti v konvenčním zemědělství a to vše především za zvyšování výrobních výnosů. Ve skutečnosti o tom ještě vůbec nic nevíme. Nanotechnologie a včelařství V budoucnu se včelařský svět zcela jistě nanotechnologiím nevyhne. Někteří dodavatelé výrobků pro včelaření nabízejí nanomateriály na bázi atomárního stříbra, hojně využívané jako biocidy v zemědělství, ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu. Turecká firma (Nanokar), která přešla od Mikrografie rusa domácího, jehož kutikula je pokryta elektrostatickým produktem Entomag. Zdroj: Exosect 65

66 Princip fungování Bee Gate. Zdroj: Bayer Crop Science zpracování dřeva a inertního cukru s úpravou antivarroa, nabízí celou řadu výrobků za využití této technologie, od izolačních vík po palivo do kuřáku. Americká firma Industrial Nanotech Inc nabízí izolační nanoopláštění úlů, které je zároveň prodyšné, fungicidní a reguluje teplotu (Nansulate Bee Protect). Včelaři asi stejně jako zemědělci nejspíš používají ve svých úlech nanomateriály, aniž by si příliš lámali hlavu, zda jim to opravu poslouží. Skutečnost je taková, že ani netušíme, jaké jsou zdravotní dopady při používání produktů v měřítku nanometrů. Nemáme ani zdání o tom, jak ovlivňují život lidí, zvířat a nezávadnost životního prostředí. Přesto se aplikovaný výzkum zaměřuje právě tímto směrem. Britský start-up Exosect vyvinul elektrostatický nanoprášek pod jménem Entostat, který může, obohacen o aktivní substance, být přilnavý k mnoha typům ploch. Entomag je jiná varianta produktu, více zaměřená právě na boj proti škodlivému hmyzu. Jde o železnatý mikroprach v lipidovém obalu, který se dá zmagnetizovat, aby účinné látky ulpívaly na hmyzu. Hmyz přijde do styku s nanopráškem, který ulpí na jeho kutikule a je přenášen z jednoho hmyzího jedince na druhého. Hmyz produkt pozře při očistě. Bayer Crop Science odkoupil v roce 2010 technologie Exosetu k jejich využití v rámci boje proti roztoči. Právě v té době se objevila Bee gate, ve tvaru česnové zábrany mřížky do úlu. Pokaždé když včela proleze česnem, obalí se nanopráškem obohaceným o tymol a roznáší ho po úlu. Je to stejný princip, jako u antiparazitárních obojků, které nosí psi a kočky. Tato úprava slouží k ochraně včel proti opětovné nákaze. Uvedení na trh se předpokládá v roce Ví se něco o účinnosti tymolu? Není žádné riziko jeho proniknutí do medu? Nezapomínejme, že se jedná o výrobek obohacený v nanometrickém měřítku, což je extrémně složité k detekci. V kontextu nabídky nového zázračného produktu působícímu proti roztoči, nesmí být tyto zásadní otázky opomíjeny. I když v současnosti již působí na evropské úrovni REACH Nano (Registration, Evaluation and Authorisation of Chemicals (česky: systém registrace, posouzení a schvalování chemických substancí), její činnost se zatím projevila prohlášením, že pro ověření koncentrací nanomateriálů, chování agregátů a aglomerátů, stabilitu nanomaterálů v půdě, sedimentech a ve vodě, je nezbytné stanovit analytickou metodu. Uvědomme si, že povinnost deklarovat přítomnost nanočástic ve výrobku je celkem čerstvá. Ve Francii existuje povinnost deklarovat u ANSES substance obsahující nanočástice vyráběné, distribuované a dovážené teprve od roku Deklarace u substancí dovezených, použitých a uvedených na trh v roce N se provádí v roce N+1. Procento nanolátek v kategorii zemědělství, lesnictví a rybolov znatelně vzrostlo. V roce 2013 to bylo 1,2 % a v roce 2014 už 64 %. V Belgii je to ještě novější záležitost. Povinné ohlášení u SPF Santé publique (Bezpečnost potravin a životního prostředí) je obligatorní od pro účinné látky vyráběné ve formě nanočástic (např. dioxid titanu, dioxid zinku) a pro látky je obsahující (např. krémy na opalování, barvy ) to bude od Veřejnosti jsou údaje přístupné zčásti a mnohé z výrobků jsou vyjmuty z nařízení o dohledu: nanocidy, léky, výživa a materiály, které jsou v kontaktu s potravinami (pro lidi i zvířata), přidružené technologie a výrobky používané k přeměně příměsí agrárního původu. Je před námi ještě dlouhá cesta k tomu, abychom pochopili a stalo se transparentním, co už se netýká pouze jediného sektoru ale celé řady ekonomických činností. Dávejme si pozor na to, abychom bezmyšlenkovitě nepřijímali produkty nepochybně revoluční a praktické, možná i účinné, aniž bychom si uvědomovali, jakému nebezpečí jsme vystaveni. Je velmi svůdné vypořádat se s mnoha problémy při včelaření nanotechnologiemi. Jsou nanocidy pro životní prostředí opravdu méně toxické? Nemají léčebné prostředky a přípravky nabízené včelařům žádný účinek na včely? Vyvarujme se nenapravitelných řešení! Klíčová slova: nanocidy, pesticidy, zemědělství, varroa, životní prostředí Přeložila: Eva KUBEŠOVÁ 66

67 Seznamte se s historickým lovcem včel (Wyatt A. Mangum; American Bee Journal 2016, č. 5, str ) Souhrn: Dávní lovci včel využívali k nalezení jejich hnízdiště geometrii a krabičku s návnadou. Časopis Bee-Keepers Journal and National Agriculturist for the Apiary, Farm and Fireside sliboval v každém čísle velkou rytinu přímo pod hlavičkou časopisu. V červencovém čísle z roku 1870 byl uveřejněn obrázek drsné postavy z amerického folklóru, dnes legendární, ale tehdy reálné. Obrázek muže, který se na fotografiích a ilustracích objevoval jen zřídka. Šlo o lovce včel (obrázek 1). Jak uvídíme, detaily obrázku přesně zapadají do jeho způsobu života. Takto popisuje jeho primitivní živobytí W. M. Cary, autor článku s obrázkem, nazvaným Lovec včel: je to jedna z figurek, které potkáváme podél kanadských hranic a u severních jezer. Žije z ruky do úst, loví, rybaří, klade pasti a snaží se všelijak vyplnit čas, ale jeho největším potěšením je lov na divoké včely. Jak popisuje Cary, obrázek 1 zobrazuje lovce včel s ručnicí, jeho stálou průvodkyní, opřenou o pravou ruku. V pravé ruce drží další důležitou věc, krabičku na lov včel. Lovci včel měli různé metody, jak v dutých stromech najít divoká včelstva. Cary poprvé popsal načasování lovu. Obr. 1: Lovec včel, jakého jste potkali jen zřídka. Vyzbrojený krabičkou na lov včel a ručnicí, byl živ z toho, co poskytovala země, žil nespoutaně a svobodně a přežíval jen díky svým dovednostem. Na podzim, když už včely téměř ukončily svoji práci a přinášejí poslední snůšku ze zlatobýlu, hojně rostoucího podél řek a menších vodních toků, můžete potkat tohoto muže s krabičkou v ruce. Zlatobýl je nektarodárná a pylodárná rostlina, která kvete na podzim. Ve státě New York, v hlavní oblasti, kterou Core popsal, poskytoval zlatobýl bohatou nektarovou snůšku a úrodu medu, stejně jako dnes. (Zlatobýl, kvetoucí v naší části Piedmontu ve Virginii, naopak poskytuje jen velmi málo nektaru.) Nejdůležitějším krokem při hledání stromu se včelami bylo nachytat na květech několik létavek a v krabičce je nakrmit něčím sladkým. Lovci včel věděli, že v době nektarové snůšky na podzim nebo na jaře se včely zpočátku nakrmí sladkou návnadou v krabičce, ale jakmile jsou vypuštěny, návnadu ignorují, a to i tehdy, když je lepší, to znamená sladší a koncentrovanější než nektar, který sbírají. Toto selektivní chování je podobné, jako když nově vytvořený, rozvíjející se oddělek odmítá cukerný sirup, jakmile začne nektarová snůška. (Včelař by měl krmítko odstranit. Nečekejte, až nektarová snůška skončí. Do té doby cukr pravděpodobně zkvasí). Nevšímavost k návnadě v krabičce se také podobá ignorování medného plástu, ponechaného venku na včelnici během intenzivní nektarové snůšky. Zkuste něco takového udělat v létě, když je nouze o potravu na včelnici se rozpoutá hromadná loupež. Silná loupící včelstva mohou dokonce zdolat a pozabíjet slabší oddělky. Také očekávejte, že si sousedé budou stěžovat na nájezdy včel, hledajících potravu na jejich pozemcích. Všimněte si, že Cary píše v době, kdy je snůška ze zlatobýlu téměř u konce. Lovec potřeboval snadno dostupný zdroj včel, protože je běžné, že se některé včely po nakrmení do krabičky nevrátí. V této době létavky detekují, že nektarová snůška ustává. Je to stejné, jako když pečlivě pozorujete včely na včelnici loupeživé chování se může objevit ještě před tím, než snůška zcela skončí. Jakmile je nektarová snůška za vrcholem, loupící včely začnou testovat strážkyně ostatních úlů. Kontrolní úl na váze pořád ukazuje přínos, i když ne tak vysoký jako před týdnem, takže když se začnou objevovat loupící včely, stále ještě není nouze o potravu. Vhodnou dobou na lov včel je také bezsnůškové období, protože s lovcovou krabičkou s návnadou nesoutěží žádné kvetoucí rostliny. Ale když nic nekvete, jak najde lovec první včely, aby lov mohl začít? Jedním ze způsobů bylo založit oheň a rozehřát kameny, třeba ty kolem ohniště. Potom na nich roztavit starý medný plást, aby vůně přivábila včely a nechat je, aby se nakrmily návnadou v krabičce. Obrázek 2 ukazuje detailní pohled na krabičku lovce včel z obrázku 1. Prakticky všechny krabičky 67

68 Obr. 2: Krabička na lov včel, kterou lovec používal. Všimněte si vodorovně umístěné destičky, podle autora skleněné, která rozděluje krabičku na horní a dolní oddíl. Krabička měla i víčko, které na obrázku není vidět. Obr. 3: Podobná krabička na lov včel, jaká je popsána v článku z roku Uprostřed má sklíčko a nahoře místo volného víčka posuvnou destičku ze dřeva. na lov včel byly vyráběné doma, což vedlo k velké pestrosti designů, od jednoduchých se dvěma vnitřními komůrkami, až po složité s mnoha komůrkami pro čerstvě chycené včely a další, kde byla jedna krabička zabudována do druhé. Krabička, vyobrazená v článku z roku 1870 má jednoduchý design. Na obrázku 3 je vidět přesně ten samý vzor, přestože stáří krabičky neznáme. Caryho popis se hodí na krabičku z obrázků 1 a 2, u které jsou obě komůrky oddělené vodorovným sklíčkem. Cary popisuje krabičku s dřevěným víčkem, uzavírajícím horní oddíl, zatímco ta moje má nahoře posuvnou dřevěnou destičku (obrázek 3). Cary dále upřesňuje způsob používání krabičky a uvádí, že v dolním oddílu pod sklíčkem byl umístěn kousek plástu, který sloužil jako návnada pro včely. A pak: Lovec najde včelu na květu, opatrně pod ni umístí krabičku a zaklapne nad ní víčko Je tedy třeba chytit včelu na květu, což je podle Caryho jeden z posledních květů zlatobýlu. Zajímavé je, že i na rytině byl kolem lovce vyobrazen kvetoucí zlatobýl (obrázek 1). Lovec za chycenou včelou zaklapl víčko, zatímco já bych u svojí krabičky zasunul posuvnou dřevěnou destičku. Když se včela usadila a uklidnila, bylo možné bezpečně 68

69 odsunout sklíčko, oddělující dolní oddíl krabičky. Během chvilky včela našla plást umístěný dole, aniž by na něj spadla. Kdyby si zalepila křídla, nemohla by létat a vrátit se do úlu a pak zpátky do krabičky. Návnadou měl být starý, tmavý plodový plást, naplněný něčím voňavým a sladkým, například vodou s medem a anýzem, který je velmi aromatický. Nebezpečí, že se včela namočí, bylo tedy velmi reálné; na této jediné včele mohl záviset úspěch nebo neúspěch lovu. (Kromě toho si lidé tehdy uvědomovali jen málo anebo vůbec, že krmení medem může šířit choroby plodu). Zatímco se včela krmila sladkou návnadou, umístil lovec krabičku někam poblíž na vyvýšené místo, odkud je dobrý rozhled, umožňující sledovat její odlet. Některé krabičky na lov včel byly opatřeny úchyty na tyč, koženými smyčkami anebo dírkami na koncích (obrázek 4). Když poblíž nebylo žádné vyvýšené místo, zabodl lovec do země čtyři stopy dlouhou tyč, krabičku k ní připevnil, ustoupil pár kroků stranou a čekal. Po vypuštění z otevřené krabičky začala včela létat dokola ve velkých kruzích, aby se zorientovala. Potom odletěla po přímé dráze zpátky do úlu. Lovec sledoval její let proti obloze, aby zhruba určil směr ke stromu se včelami. Pokud tento postup neopakoval s dalšími včelami, nastal čas čekat a pozorovat. Sledoval, kdy přiletí první včely, aby zjistil směr jejich přímé cesty po obloze zpátky ke stromu. Lovec na obrázku 1 si rukou cloní oči, aby mu do nich nesvítilo slunce; hledí na vzdálenou oblohu, možná i nadarmo, a čeká na návrat jedné nebo dvou včel, hledajících jeho krabičku, včel, které rozhodnou o začátku jeho lovu. Víčko krabičky je otevřené, aby první včela mohla dovnitř, což je nepatrný, ale důležitý detail. Jakmile z krabičky odlétal stálý proud včel, měl lovec několik možností. Jednou z možností bylo krabičku zavřít nad četnými včelami na plástu zasunout sklíčko. Potom krabičku posunul ve směru letové dráhy včel. Sklíčko lovci umožňovalo sledovat, jestli už si včely naplnily medný váček a jsou připraveny odletět. (Tento typ krabičky také někdy míval místo sklíčka dřevěnou destičku, přes kterou na včely v dolním oddíle nebylo vidět.) Po vypuštění včely nabraly směr zpátky do úlu. Když měla nová letová dráha stejný směr jako ta původní, lovec včel se blížil k úlu a celý proces bylo potřeba opakovat. Pokud letová dráha mířila opačným směrem, znamenalo to, že lovec strom přešel a bylo třeba hledat mezi původní a současnou polohou. Cary popsal i další metodu, jak postupovat po prvním určení směru letu. Když měl lovec krabičku plnou včel, zavřel ji a přesunul mimo původní dráhu. Vzdálenost, o kterou krabičku posunul kolmo k původní dráze, nebyla jednoznačně daná. Cary uvádí několik měr. Míra je pět a půl yardu, takže možná yardů (přibližně metrů). Tam, kde se původní letová dráha křížila s novou, by měl být strom se včelami. Ale pokud byl strom se včelami příliš daleko a posun od původní letové dráhy příliš malý, mohl být úhel mezi dvěma dráhami příliš malý a nepřesný. Hledání stromů se včelami vypadá jednoduše, ale v praxi je obtížné a vyžaduje zkušenost. Obr. 4: Krabičky na lov včel s různými úchyty pro tyč. Krabička vlevo dole má na jednom konci otvor. Krabička vpravo dole má na boku tenké plechové očko, pomocí kterého se připevňovala na tyč. Na krabičce nahoře je řezba, podle které krabička pochází z Vermontu z roku Na dně má velký, robustní úchyt na tyč. Když lovec našel strom se včelami, vybral med na podzim, kdy jsou medné zásoby na maximu. Všechno probíhalo velmi destruktivně. Včely zahynuly a jejich hnízdo, strom s dutinou, která se tvořila desítky let, bylo také zničeno. Cary píše: Pokud se v dutém kmeni podaří najít med, který je dobře chráněný, založí se u paty stromu velký oheň a strom, zahalený kouřem, se pokácí. Když je ale vstup nízko nad zemí, včely se často jen vypudí. Strom se včelami mohl být daleko od cesty a medu mohlo být hodně. Odvézt ho bylo dost pracné. V jednom stromě se často najde i několik set liber medu. K jeho odvezení je potřeba kára a potah (koně nebo mezci). V prérijních státech včely s oblibou hnízdí ve skupinkách stromů, řídce rozesetých po prérii. Zapomenuté informace často vyjdou na světlo z prazvláštních zdrojů. Je například dobře známo, že původní obyvatelé Ameriky říkali včelám mouchy bílého muže. Ale nikdy předtím jsem se nikde nedočetl, jak si Indiáni, pestrá směs kmenů a klanů, cenili medu, jak to píše Cary: Moucha bílého muže, jak Indiáni nazývají včelu, je často vyhledávána, protože med je považován za velký luxus. V boji s bělochy o vlastnictví této sladké pochoutky bylo prolito mnoho krve. 69

70 Přestože nejsem v tomto oboru odborníkem, dovedu si představit, jak mohly tyto spory o vlastnictví včelích stromů probíhat, neboť se tu střetly dvě velké kultury s různými představami o vlastnických právech. Lovec včel z obrázku 1 si na nalezený včelí strom vyryl svoji značku, aby dal všem najevo, že ho našel první. Považoval se za majitele medu a odvezl si ho. Jiní lovci včel, zřejmě Indiáni, s tím nesouhlasili. Jejich protiargumentem mohlo být, že stromy se včelami jsou součástí divočiny, stejně jako vysoká zvěř. Nemůžete označkovat a vlastnit zvěř a očekávat, že jelena s vaší značkou nestřelí nikdo jiný. Tak daleko vlastnická práva nesahají. Tato Caryho poznámka odkrývá netušené oblasti historie. I dnes lidé pátrají po včelách. S využíváním půdy a s problémy se vstupem na pozemky se sledování letové dráhy ztížilo. Na druhou stranu, se smartphonem a s Google mapami v satelitním režimu, které ukazují letecký pohled na stromy a vegetaci, a s využitím GPS má moderní lovec včel výhody, o kterých se historickému lovci včel ani nesnilo. Je skutečně vzrušující najít venku v lesích neznámý včelí strom, možná i s odolnými včelami. Už méně vás nadchne, pokud takto objevíte něčí včelnici. S oběma stranami se raduji a cítím. Autor děkuje Suzanne Summer za její připomínky k rukopisu. Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D. Souhrn: Genová analýza umožňuje nejen rozlišit mezi sebou jednotlivé poddruhy a vývojové větve včely medonosné, ale i podpořit určité teorie historického vývoje a migrací jednotlivých větví. Představená práce vyčlenila konkrétní geny a jejich sekvence vhodné k odlišení vývojových větví. Třicet poddruhů včely medonosné (A. mellifera) v Evropě, na Blízkém východě a v Africe, které se vyvinuly pod vlivem životního prostředí, se dělí do šesti evolučních větví: A, M, C, O, Y a Z. Vnitrodruhové taxonomické rozdíly jsou mezi nimi rozděleny nerovnoměrně: větev M obsahuje dva poddruhy, větev O čtyři, větve A a C po jedenácti, větve Y a Z po jednom. Činnost člověka vedla k narušení přirozených areálů těchto poddruhů. Pro stabilní včelaření je důležité chovat včely čistých linií. V důsledku meziregionálních převozů se prapůvodní genofond tmavé lesní včely (Apis mellifera mellifera) v evropských zemích prakticky nedochoval. Na konferenci SICAMM v roce 2014 bylo oznámeno, že v tom nejčistším genofondu tmavé lesní včely v Evropě je obsaženo 10 % genetického materiálu jižních poddruhů A. m. carnica a A. m. ligustica. Je známo, že v evropských zemích je nejvíce rozšířena hybridizace poddruhů včel evolučních větví M a C, zatímco v zemích Jižní a Střední Ameriky poddruhů evolučních větví A a C. Identifikace příslušnosti včel k evolučním větvím umožní řešit problémy masové hybridizace a zachování genofondu tmavé lesní včely v regionech, kde je chována v čisté linii. Populární morfometrické metody používané při identifikaci včel v podmínkách hybridizace mezi několika poddruhy nebývají vždy informativní. 70 Informativnost mitochondriálních genů včely medonosné (R. A. Iljasov, A. V. Poskrjakov, A. G. Nikolenko, Pčelovodstvo 2016/4, strany 16 19) Nejefektivnější jsou v tomto směru molekulární markery, jako například polymorfní místa (úseky) DNA. Gen ND2 mtdna včely medonosné se zkoumá nejaktivněji: v genové bance je uložen genetický materiál téměř všech známých poddruhů včel s pro ně charakteristickými nukleotidovými sekvencemi (posloupnostmi) tohoto genu. Srovnávací analýza předložených variant prokázala možnost využití genu ND2 mtdna při fylogenetických výzkumech. Druhý aktivně zkoumaný gen gen COI se využívá v genetickém čárovém kódování hmyzu. U včely medonosné našel tento gen spolu s k němu přiléhajícím úsekem COI-COII široké uplatnění při výzkumu restrikčního polymorfizmu. Fylogenetické zkoumání včely na základě jiných mitochondriálních genů se podle údajů z literatury neprovádí. Při genogeografických a fylogenetických výzkumech se neustále setkáváme s informativními a neinformativním genetickými markery. Cílem naší práce je vyhledání a vyhodnocení genetických markerů mitochondriálního genomu, které umožní správně diferencovat poddruhy včel evolučních větví A, M, C a O. Nukleotidová sekvence genu ND2 mtdna byla zjištěna u včel z 18 včelstev evoluční větve M: u 10 včelstev A. m. mellifera z republiky Baškortostan, šesti včelstev z Permského kraje a dvou včelstev ze Švýcarska. Byla rovněž objevena nukleotidová sekvence genu ND2 mtdna u včel 21 včelstev evoluční větve C: u devíti včelstev A. m. caucasica z Krasnodarského kraje, sedmi včelstev A. m. carpatica z republiky Adygeja, tří včelstev A. m. macedonica ze zakarpatské oblasti Ukrajiny a dvou včelstev A. m. carnica z Litvy. Celkem jsme prozkoumali genetický materiál včel z 39 včelstev.

71 Analýza získaných nukleotidových sekvencí genu ND2 mtdna byla provedena ve srovnání s údaji z genetické banky získanými od 31 vzorků včel evoluční větve A, od 37 vzorků větve C, od 4 vzorků větve M a 6 vzorků větve O: celkem od 78 vzorků včel. Včely evolučních větví Y a Z z hlediska genu DN2 mtdna v genetické bance nebyly. Takže srovnávací analýza nukleotidových sekvencí genu DN2 mtdna byla provedena u 117 vzorků včel 20 poddruhů všech čtyř evolučních větví, kde větev A byla zastoupena šesti poddruhy (A. m. scutellata, A. m. sahariensis, A. m. intermissa, A. m. adansonii, A. m. monticola, A. m. capensis), větev C osmi poddruhy (A. m. sicula, A. m. macedonica, A. m. caucasica, A. m. carpatica, A. m. carnica, A. m. cecropia, A. m. ligustica, A. m. pomonella), větev O třemi poddruhy (A. m. adami, A. m. cypria, A. m. anatolica) a větev M dvěma poddruhy (A. m. iberica, A. m. mellifera). Jako referenční sekvence při srovnávání byly použity nukleotidové sekvence úplného mitochondriálního genomu včely poddruhu A. m. ligustica (Nc ) o velikosti p. n., u níž se pro začátek vedl výpočet všech SNP (jednonukleotidových záměn). Srovnávací analýza 12 genů mtdna (ND2, COII, COI, ATP8, ATP6, COIII, ND3, ND5, ND4, ND4L, ND6, ND1) byla provedena na základě nukleotidových sekvencí v úplných mitochondriálních genomech včel dvou vzorků evoluční větve M: KJ a KJ (A. m. mellifera), dvou vzorků evoluční větve A: KJ (A. m. scutellata) a KM (A. m. intermissa), jednoho vzorku evoluční větve O: KP (A. m. syriaca) ve srovnání s referenční sekvencí vzorku evoluční větve C: Nc (A. m. ligustica). Polymerázová řetězová reakce genu ND2 byla provedena s použitím následujících primerů: F: 5 -TGATAAAAGAAATATTTTGA-3 a R: 5 GA ATCTAATTAATAAAAAA-3. Stanovení nukleotidové sekvence genu ND2 mtdna bylo provedeno na automatickém analyzátoru nukleových kyselin Applied Biosystems (USA) ve společnosti Syntol (Moskva). Dendrogramy byly vyhotoveny s použitím programu MEGA 6.0 a DNAStar 5.05 metodou nejbližšího souseda s použitím butstrep analýzy. Mediánová síť byla sestavena s použitím programů netviz Professional a CorelDRAW Graphics Suite X7. Na základě srovnávací analýzy nukleotidových sekvencí mitochondriálního genomu včel, které představují čtyři evoluční větve A, M, C a O, byl vytvořen dendrogram (obr. 1). Dendrogram je druh diagramu používaný ke znázornění jednotlivých kroků shlukové analýzy. Obr. 1. Dendrogram genetických vzájemných vztahů zástupců včel čtyř evolučních větví, sestavený na základě srovnávací analýzy úplných mitochondriálních genomů. Na dendrogramu je vidět rozdělení zástupců evolučních větví A, M, C a O do čtyř skupin. Je zaznamenána blízkost na úrovni mitochondriálního genomu mezi zástupci evolučních větví A a M a také O a C. Na základě srovnání nukleotidových sekvencí 12 genů zkoumaných vzorků s referenční posloupností byly zjištěny SNP pro každý z genů (viz tab.). Údaje o SNP pro 12 genů mtdna byly použity k sestavení dendrogramu každého genu. Na základě srovnávací analýzy vytvořených dedrogramů pro zástupce včel evolučních větví A, M, C a O s celkovým dendrogramem pro všech 12 genů (obr. 1) lze konstatovat, že sedm genů mitochondriálního genomu ND2, ND4, ND4L, ND5, ND6, COI a COIII správně odráží fylogenezi a mohou se používat při diferenciaci poddruhů. Ostatních pět genů COII, ATP6, ATP8, ND1 a ND3 deformuje fylogenezi a neumožňuje diferencovat poddruhy včel evolučních větví A, M, C a O. Předpokládáme, že fylogenetické výzkumy na základě sedmi jmenovaných genů braných jak jednotlivě, tak i dohromady, poslouží k přesné diferenciaci poddruhů včely medonosné evolučních větví A, M, C a O. Za účelem potvrzení předpokladu jsme provedli analýzu informativnosti genu ND2 u 117 představitelů včel 20 poddruhů čtyř evolučních větví. Srovná Jednonukleotidové (SNP) záměny ve 12 genech mtdna včely medonosné Vzorek včel ND2 (1000 P. N.) COII (676 P. N.) COI (1564 P. N.) ATP8 (157 P. N.) ATP6 (679 P. N.) COIII (778 P. N.) ND3 (352 P. N.) ND5 (1663 P. N.) ND4 (1342 P. N.) ND4L (262 P. N.) ND6 (502 P. N.) ND1 (916 P. N.) NC A. m.ligustica(c) (referenční) KJ A. m. mellifera (M) KJ A. m. mellifera (M) KP A. m. syriaca (O) KJ A. m.scutellata(a) KM A. m. intermissa (A)

72 Obr. 2. Mediánová síť vzájemných genetických vztahů poddruhů včel, sestavená na základě SNP v genu ND2 mtdna. ní vyrovnaných nukleotidových sekvencí genu ND2 mtdna s referenční sekvencí umožnilo určit jednonukleotidové záměny SNP pro každý vzorek včel. V úvahu jsme brali pouze informativní SNP, které se u všech vzorků vyskytovaly více než jednou. Pro přehledné zobrazení fylogenetických vztahů a procesu vzniku nukleotidových výměn u 117 zástupců včel 20 poddruhů čtyř evolučních větví A, M, C a O jsme sestavili mediánovou síť na základě informativních jednonukleotidových výměn genu ND2 mtdna (obr. 2). Na obrázku je vidět jasná diferenciace zástupců včel do čtyř skupin, odpovídajících evolučním větvím A, M, C a O. Nejbližší si jsou větve A a M, C a O. Je možné, že to souvisí se zvláštnostmi evoluce druhu A. mellifera. Podle moderní hypotézy vyvinuté s ohledem na vysoký počet SNP (1136), probíhalo osídlování včelami z Afriky ve třech oddělených proudech migrace na sever do Evropy a západní Asie. Je nutné upozornit na zástupce poddruhu A. m. iberica evoluční větve M, ale i na zástupce poddruhu A. m. sicula evoluční větve C, kteří se dostali do jedné skupiny se včelami pocházejícími z Afriky evoluční větve A. Toto postavení lze vysvětlit následovně. Je možné, že poddruhy A. m. iberica a A. m. sicula jsou přechodnými formami mezi evolučními větvemi A, M a C v souladu s hypotézou africké expanze na sever. To znamená, že na základě provedených výzkumů se nám podařilo vyčlenit sedm informativních genů (ND2, ND4, ND4L, ND5, ND6, COI a COIII), které umožňují přesně diferencovat poddruhy včely medonosné čtyř evolučních větví A, M, C a O. Analýza nukleotidové sekvence genu ND2 mtdna 117 vzorků včel 20 poddruhů potvrdila jeho vysokou informativnost při diferenciaci poddruhů včel čtyř evolučních větví. Na příkladu srovnávací analýzy nukleotidových sekvencí genu ND2 mtdna jsme prokázali vysokou úroveň schopnosti diferenciace tohoto genu a předpokládáme možnost individuálního využití každého ze sedmi genů při diferenciaci poddruhů včel čtyř evolučních větví. Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ 72

73 ODJINUD Dvojice z Columbu v Ohiu vybudovala úspěšnou včelí farmu a obchod se včelími produkty (Mary Weaver a Bill Weaver; American Bee Journal, 2015, č. 11, str ) Souhrn: Manželé Barnesovi založili svoje podnikání na kombinaci včelaření a výroby kosmetických přípravků s přídavky včelích produktů. Jayne a Isaac Barnesovi, kteří žijí nedaleko Columbu v Ohiu, začali v roce 2003 s jedním úlem a každý volný dolar investovali zpět do svého včelařského podnikání. V roce 2012 se do něj vrhli naplno. Jayne tvrdě pracovala, aby vybudovala přidružený obchod se včelími produkty; dnes vyrábí ohromující paletu mýdel, mastí, svíček a balzámů na rty, které společně s medem prodává zákazníkům na farmářských trzích. Její ručně vyráběná mýdla nedávno pronikla i do jednoho z velkých obchodů se smíšeným zbožím. Jsem šťastná, že mám svůj obchod s produkty ze včelího vosku, prohlásila nedávno. Dává mi to flexibilitu, kterou jako matka malých dětí v domácnosti potřebuji; také jsem zjistila, že mě vlastnoruční výroba kvalitních produktů velmi uspokojuje. Než jsme se vzali, dlouho jsem snila o tom, že něco takového uskutečním. Jaynino podnikání (ve kterém jí Isaac vydatně pomáhá) je také zdrojem tolik potřebných rezerv rodinných financí, hlavně v létech, jako bylo to minulé, kdy silné deště víc než měsíc bránily včelám vyletovat z úlu a sbírat nektar zrovna v době, ve které je normálně největší snůška. Ten rok byl ze včel poloviční výnos. Obchod s produkty ze včelího vosku také poskytuje potřebnou finanční rezervu pro případ, že by v budoucnu došlo k rozsáhlým úhynům včelstev. (V poslední době byly úhyny velmi malé. Isaac je opatrný a pečlivý včelař.) Více než čtyřicet druhů ručně vyráběných mýdel Jayne časem vypracovala metody, které jí šetří čas a naučila se beze stresu delegovat rutinní práci na své pomocníky, pracující na částečný úvazek. Nejvíce času jí při výrobě mýdla ušetřila metoda, kterou sama vyvinula a která jí umožňuje odměřovat rostlinné oleje, používané při výrobě mýdla za studena jen jednou za čtrnáct dní ne každý den na každou várku zvlášť jako dřív. Odměřování olejů je časově velmi náročná část výroby mýdla. Zhruba před rokem jsem koupila velkou plničku na med (nerezovou nádobu s ohřevem), kterou používám na rozehřívání olejů. Dnes jich můžu během krátké doby rozehřát a smíchat velké množství. Můžu vzít pětadvacetikilový blok jednoho tuku, pětadvacetikilový kbelík druhého a pětadvacet kilo Jayne s Bridgerem a Isaac s Edenem v náručí doma na včelnici. (Maizy a Mason jsou ve škole) 73

74 Jayne u boxu na mýdlo se sklopnými bočnicemi, Katie, lepící etikety na mýdlo a tříletý Bridger s kornoutem zmrzliny. Kráječ na mýdlo, který vyrobil Isaac, a který rozkrojí velký blok mýdla na dva hranoly. třetího, přidat trochu dalšího a naváženou dávku včelího vosku a všechno to v plničce rozehřát. V den, kdy vyrábím mýdlo, rozehřeju ráno na několik hodin směs olejů a včelího vosku. Když jsem připravena začít, oleje promíchám a pak navážím potřebné množství hotové směsi. Tento postup ušetří neskutečné množství času ve srovnání s původním postupem, kdy jsem pro každou várku vážila jednotlivé oleje na digitálních vahách. Jayne smíchá ve velké nádobě louh s vodou; po smíchání s louhem se voda zahřeje. Když roztok zchladne na stejnou teplotu, jako má směs olejů, přidá ho k nim v jedné z velkých nádob na mýdlo, které jsou zavěšeny na stěně pod oknem medárny. Med, esenciální oleje, vonné látky a exfolianty jako kaolin, se přidávají nakonec. Také jsem zjistila, že když mám oleje předem smíchané a rozpuštěné, můžu si dovolit udělat větší várku. Pro lepší přístup jsou oleje uspořádány v zásobnících, uložených na vysoké polici u okna, u kterého Jayne pracuje, a jsou seřazeny podle abecedy A E, F L, M P a Q Z. Poté, co Jayne vystele svůj speciální dřevěný box na mýdlo se dvěma držadly pečicím papírem (papír musí být navoskovaný, jinak z něj mýdlo nejde sundat), vše je připraveno k nalévání mýdla. Box vyrobil Isaac přesně podle jejích požadavků, se dvěma držadly po stranách, aby se velký blok mýdla dal snadno vyklopit. Isaac pro Jayne vyrobil i kráječe na mýdlo a ušetřil tak jejímu začínajícímu podnikání značné množství peněz. Viděla jsem, jak jsou kráječe konstruovány, říká Jayne. Byly na prodej za několik set dolarů. Isaac si je prohlédl a prohlásil, že mi je může vyrobit. Nejdříve se ztuhlý kus mýdla vloží do kráječe s kovovým okem na boku. Toto zařízení rozkrojí velký blok mýdla na dva hranoly, nebo špalky. Pak Jayne vloží tyto dva špalky do dalšího kráječe s mnoha dráty, kde jsou rozkrájeny na jednotlivé kostky. Takhle funguje kráječ mýdla (pro ilustraci s již nakrájenými kostkami). Isaac pro Jayne vyrobil i praktickou skříň na sušení mýdla s větráním po stranách a s mnoha policemi, takže mýdlo neleží všude okolo a ušetří se spousta místa na stole a na lince. Mýdlo se musí čtyři týdny sušit, než se může prodávat a používat. Když nám Jayne ukazuje tácy, na kterých se mýdlo suší, říká: Vyrábím mnoho produktů. Do mého mýdla,mořská tříšť ʼ přidávám mořský jíl, to je jiný produkt, než kaolinový jíl, ale s podobnými vlastnostmi. Barvím je kobaltovou modří. Medové mýdlo je jeden z našich nejprodávanějších výrobků. Lidé si rádi koupí medové mýdlo ze 74

75 včelí farmy. Do každé kostky přidávám med a včelí vosk. Přidáním vosku se zvýší tvrdost mýdla, takže mýdlo déle vydrží. Jednou jsem do várky zapomněla přidat vosk. Tato mýdla jsme spotřebovali sami; byla jsem překvapená, jak byly kostky měkké. K výrobě mýdla z kozího mléka používá Jayne kozí mléko v plastikových sáčcích. Ty uchovává v jednom z několika velkých mrazáků, které se používají i k zamražování plástečkového medu a přečištěného pylu, aby zůstal čerstvý pro pozdější prodej. Kozí mléko nakupuji od místní chovatelky, vysvětluje. Vezmu ho přímo z mrazáku a přidám louh. Louh mléko rozehřeje. Zjistila jsem, že když skladuji kozí mléko v ledničce, nebo ho nechám rozmrazit při pokojové teplotě, zbarví se do oranžova a mýdlo pak nevypadá pěkně. Detailní pohled na kráječ mýdla. Jayne nadšeně studuje vše, co se týká výroby mýdla. Začala tím, že četla všechno, co na toto téma našla. Četla jsem všechno, co mi přišlo do ruky, než jsem našla recept, který mi funguje. I teď ráda studuje každou novou knihu o výrobě mýdla a hledá nápady, které by mohla využít. Je tu tolik nového, vysvětluje, a je tak snadné skončit jen u zaběhlé rutiny. Kromě toho je pro ni tvoření při zkoušení nových nápadů zábava. Nová receptura, která se ukázala u zákazníků jako velmi populární, je Růžový jíl s levandulí a pomerančem. Kaolinový jíl, používaný při výrobě tohoto mýdla jako exfoliant, je růžově zbarvený, vysvětluje Jayne. Jayne používá kaolinové jíly, které nakupuje přes internet od dodavatelů mýdla, jako je Wholesale Supplies Plus, a míchá je do několika mýdlových směsí, aby dosáhla pěkného efektu. Použití kaolinového jílu jako exfoliantu má stejný efekt jako použití ovesné mouky, ale kaolin mění texturu mýdla. Když ho přidáte moc, směs příliš zhutní a mýdlo nepění. K dalším exfoliantům, které používá, patří ovesná mouka, mák a pemza. Její Mýdlo pro mechaniky například obsahuje velké množství pemzy. Je to užitkové mýdlo, navržené tak, aby účinně odstranilo špínu, vysvětluje Jayne. Moje,Zahradníkovo mýdloʼ kromě pemzy obsahuje mák, aby pěkně vypadalo. Další nová receptura obsahuje aktivní dřevěné uhlí. Toto mýdlo je bílé s černým melírováním. Budí velkou pozornost. Lidé věří, že aktivní uhlí pomáhá odstraňovat toxiny z těla. K dalším populárním mýdlům mezi více než čtyřiceti (!) druhy, které Jayne vyrábí, patří levandulové mýdlo, mátové mýdlo, mýdlo s citronovou trávou a mýdlo s medem a pomerančovým květem. Některá mýdla, jako třeba levandulovo-mátové, jsou aromatizována směsí několika esenciálních olejů. Jayne do mýdla dlouho nepřidávala žádná barviva, ale pouze bylinky a esenciální oleje. Pak jsem si uvědomila, že zákazníky přitahuje nejen příjemná vůně, ale i hezký vzhled. Proto jsem začala svá mýdla barvit. Prezentace na farmářských trzích Na trhu se snažím umístit mýdla až do výše očí, ne je jenom poskládat do řady. Řídím se heslem, používaným v maloobchodním podnikání: Pile it high and watch it fly. (Nabídněte širokou škálu produktů, zboží vyskládejte do výšky a sledujte, jak mizí z pultu). Bohatá nabídka je to, co prodávám. Když prodávám barvená mýdla, pyramidové expozice jsou hezčí a více přitahují pohled. Velikost, barva a výška expozice láká zákazníky, aby přišli blíž a prohlédli si vše, co nabízíme med, pyl, masti, mýdla a svíčky. Na všem je viditelná cenovka. Zákazníci se často nezeptají na cenu, protože se nechtějí cítit tlačeni k tomu, aby něco koupili. Rozhodování o ceně Je těžké rozhodnout, o jakou cenu si za ručně vyráběné mýdlo říct. Jayne nakonec učinila rozhodnutí, které se jí osvědčilo. Viděla jsem ručně vyráběná mýdla v ceně od tří do osmi dolarů. Chci, aby moje mýdlo bylo dostupné všem. Když bude příliš drahé, třeba za sedm nebo osm dolarů, bude skvělé jako dárek, ale lidé si ho nejspíš nekoupí ke každoden Jaynina spolupracovnice Katie balí krabičku mýdel na prodej přes internetový portál Etsy. 75

76 do své Hojivé masti. Propolis, připravený k prodeji, je výsledkem spolupráce Isaaca i Jayne. Vlastního propolisu máme jen málo, vysvětluje Jayne. Nakoupili jsme hromadu starého vybavení. Na starých nástavcích je překvapivě mnoho propolisu, který tam včely na ta léta nanosily. Isaac pokračuje: Mám plný sud oškrabků. Když potřebuji propolis na prodej, část oškrabků hodím do vody. Propolis klesne ke dnu a třísky vyplavou. Odstraním kousky dřeva a vosku a propolis nasypu na den nebo dva na zasíťovanou polici, aby vyschl. Pak ho přebírá naše zaměstnankyně, středoškolačka Maggie, a vybírá z něj drobné hřebíčky, které se používají při výrobě rámků. Krásná modře melírovaná mýdla. nímu používání. Chci prodávat mýdlo za takovou cenu, aby ho zákazníci mohli používat denně, ne pouze jako dárek. Takže prodávám svá mýdla po 4,50 dolaru za kus, anebo po 12 dolarech za tři kusy, aby si je lidé mohli dovolit. Zkoušela jsem mýdla i ozdobit, třeba k nim přiložit snítku levandule, převázanou rafií a dodat jim tak nádech luxusu. Ale je to příliš časově náročné. Kdybych měla zaplatit čas, který bych tím strávila, mýdla by byla příliš drahá. I naše etikety pomáhají udržet nízké náklady. Navrhla jsem si je sama v Power Pointu a vytiskla jsem je doma na tiskárně. Jsou levné a to se Jayne zamlouvá, přestože obdivuje mýdla s efektnějšími (a dražšími) etiketami. Zařízení na výrobu mýdla, které Jayne šetří čas. Do plničky se širokou výpustí si naváží najednou dávku tří olejů na dva týdny, rozehřeje je, promíchá a pak jen zváží směs na každou várku. Propolis Isaac a Jane zjistili, že čistý propolis se prodává špatně, ale prodávají ho dost na to, aby ho mohli prohlásit za jeden ze svých produktů. Prodávají ho ve 170gramovém balení a Jayne ho štědře přidává Detailní pohled na hotová mýdla. Když propolis vyschne, zamrazíme ho v sáčcích po 170 gramech a prodáváme. Jayne ho také používá při výrobě masti. Její Hojivá mast obsahuje čajovníkový olej a propolis, rozpuštěný v olivovém oleji. Vezmu litrovou láhev olivového oleje a zaliju olejem hrnek propolisu. Propolis prodávám jen lidem, kteří opravdu vědí, co s ním. Nechci předstírat, že jsem lékař a nabádat lidi k jeho používání. Ochucený med Ochucený med je další Jaynin specializovaný produkt, který byl původně určený pro úzkou skupinu zákazníků, ale jeho prodej rychle roste. Isaac a Jayne vyrábějí bylinkový med se dvěma příchutěmi s příchutí levandule a verbeny citronové. Ochucování medu je Isaacova práce. Vezme třicetilitrové vědro medu a přidá určité množství sušených listů levandule nebo citronové verbeny. Vědro je umístěno v termokomoře, vyhřívané žárovkou, jejíž rozsvěcení a zhasínání řídí termostat a udržuje tak teplotu medu těsně pod hodnotou 38 C. Bylinky se louhují v medu 10 až 12 dnů. Směs v termoboxu denně míchám, vysvětluje Isaac. Mám připravenou vrtačku, kterou směs promíchám, kdykoliv jdu kolem boxu, do kterého se vejdou dvě vědra. Jde to pomalu. Minulý měsíc jsme vyrobili dvě stodvacetilitrové nádoby ochuceného medu. Během minulého víkendu byl všechen vyprodán. Nabízíme vzorky zdarma a to podporuje prodej. Isaac a Jayne našli odbyt i pro větší množství ochuceného medu. Letos jsme dvakrát posílali třicetilitrové vědro medu s levandulovou příchutí do podniku, který vyrábí jogurty. 76

77 Isaac výrobu ochuceného medu zefektivnil, říká Jayne. Je třeba vyvinout dobrý výrobní postup a držet se ho. Když má ochucený med správnou příchuť, Isaac ho přecedí a naplní do lahví. Upravená plnička na rozehřívání olejů. Služby zákazníkům a prodej přes Etsy Další stránkou zajišťování odbytu na farmářských trzích, v místních prodejnách potravin a částečně i prodeje přes internetový portál Etsy, jsou služby zákazníkům. Ty mohou být velmi časově náročné. Kdyby to bylo na Isaacovi, nejradši by vyprázdnil skladovací prostory a prodal všechno najednou. Nejradši by strávil co nejvíc času na včelnici. Jayne naštěstí tato stránka obchodu nevadí, i když říká, že pro mnoho včelařů je takové množství investovaného času a energie neúnosné. Ale věří, že vyšší maloobchodní cena za to úsilí stojí. Co tento zákaznický servis obnáší? Do 24 hodin odpovídám na všechny telefonáty a y i na otázky lokálních zákazníků a odesílám objednané zboží co nejrychleji. Při prodeji přes Etsy je často předražená doprava. Vracím tyto přeplatky on-line tak rychle, jak je to jen možné, buď přes Pay Pal anebo přes kreditní kartu. Ano, je to časově náročné, ale patří to k obchodování přes internet a naši zákazníci potřebují vědět, že nám na nich záleží natolik, že rychle zodpovíme jejich dotazy. Z internetového portálu Etsy se vyklubal dobrý nástroj pro prodej Jayniných produktů s přidanou hodnotou, přestože původně začala v malém, bez velkých očekávání. Když jsem začala prodávat přes Etsy, myslela jsem, že třeba odešlu jeden nebo dva balíčky týdně, připouští Jayne. Dodnes si pamatuji svůj první prodej přes Etsy. Nadskočila jsem na židli a vykřikla: Jupííí! Teď jsme jenom za minulý víkend odeslali třicet balíků, každý s jednou až deseti sklenicemi. Lidé chtějí vědět, odkud jejich med pochází. Lidé z New Yorku se nemohou jen tak zastavit v obchodě na rohu, koupit čerstvý, tepelně neošetřený med a zjistit, z jakých rostlin pochází a kde byl vyroben. Mnoho zákazníků se k nám vrací. Lidé poznají rozdíl v chuti našeho medu; to je hnací silou velké části našeho prodeje. Snažíme se zákazníky informovat, kdo jsme a jakým způsobem pracujeme. Jayne přes Etsy prodává i Isaacův plástečkový med a svá mýdla a masti se včelím voskem. Dvojnásobný počet objednávek! Množství našich objednávek na Etsy se v minulém roce zdvojnásobilo, pokračuje Jayne, zatímco spoustě obchodníků, prodávajících přes Etsy naopak klesly prodeje kvůli změně politiky webových stránek. Před změnou politiky jste museli všechno od začátku do konce udělat vy. Nová politika prodejcům umožňuje částečně prodávat i zboží z ciziny. Jayne s vyrobenými svíčkami a bloky vosku, které vyčistil Isaac. 77

78 níků. To, že jsem našla Katie byl můj nejlepší počin za tohle léto! Katie se rychle naučila, které přepravní obaly má používat pro co nejefektivnější přepravu. Osvojila si on-line systém, tisk faktur a nálepek s adresami. Zásilky vkládá do velké poštovní schránky. O tohle všechno se stará, takže Jayne přibylo ohromné Zarovnávání dolních konců svíček na pečicím plechu, položeném na malé topné ploténce. Výsledkem bylo, že pro některé zákazníky bylo obtížné dohledat skutečného výrobce zboží, dováženého ze zahraničí. Ale Jaynini zákazníci se jí stále vracejí a přibývají noví. Líbí se mi, že Etsy stále inzeruje přes Google. Letos v létě Jayne konečně našla spolehlivého dospělého člověka, který převzal zodpovědnost za odesílání zboží. Množství odesílaného zboží vzrostlo tak, že byli nuceni koupit poštovní schránku, ve které se klidně schová některé z jejich dětí! Katie je na tuhle práci skvělá, říká Jayne. Potkala jsem ji u nás v církvi. Nikdy jsme si nedávali inzeráty, že přijmeme lidi na výpomoc potřebuji někoho, o kom vím, že mu můžu věřit, protože má v rukou všechna čísla kreditních karet našich zákaz Organizér na etikety na med, mýdla, balzámy na rty a masti. množství času, který může věnovat dětem. Nedávno jsme kancelář přestěhovali do medárny, takže Katie může pracovat tam. Vedle Katiiny pomoci se Jayne učí lépe využívat i dalších pomocníků, často těch, kteří jí hlídají děti. Ti jí pomáhají i s jinými úkoly. Učím se požádat o pomoc a důvěřovat ostatním, vysvětluje. Nestre Plástečkový med v krabičkách a v padesátigramových lahvičkách. 78

79 Jayne a Isaac v medárně, kde se plní med. Na každý druh medu mají zvláštní plničku, aby je museli co nejméně vyplachovat. suji se, že musím nalepit etikety na balzám na rty nebo na mýdlo, nebo nalít další várku balzámu. Je tu spousta rutinní práce, kterou mohou udělat moji pomocníci a která je uspokojuje. Je pro ně radost pracovat rukama a něco tvořit. Byla to z velké části otázka organizace času. Tuto schopnost si Jayne přirozeně osvojila. Naši pomocníci středoškolští a vysokoškolští studenti pro nás pracují rádi, protože jsme velmi flexibilní, co se týká času. Některé z nich učím specifické práce. Na zdi nechávám seznam prací, které je potřeba udělat a podrobné instrukce. I naše dvě starší děti, šestiletá Boční pohled do skříně na sušení mýdla, kterou vyrobil Isaac. Maizy a sedmiletý Maison, někdy pomáhají s nalepováním etiket. Isaac rád zdůrazňuje, že Maizy je šéfová od přírody. Jayne stále sama míchá a nalévá svoje mýdla. Také vždycky sama nalévá rozpuštěný vosk do forem na svíčky, poté co pomocníci párkrát zapomněli zkontrolovat před naléváním teplotu vosku a část forem zničili (Jayne nalévá vosk o teplotě 60 65,5 C). Jayne se vždycky dívá týden dopředu, co je potřeba udělat, a podle toho zavolá pomocníky. Když třeba chci jeden den vyrábět mýdlo, budu druhý den potřebovat někoho, kdo ho nakrájí. Zatímco se bude mýdlo sušit, vytiskneme etikety. Oba dva usilovně pracujeme, ale jsme flexibilní a jsme schopni regulovat množství práce najímáním pomocníků. Isaac je šťastný při včelaření a já jsem spokojená jako matka, která je doma s dětmi. Jejich čtyřem dětem je 7, 6, 3 a 1 rok. Další produkty ze včelího vosku s přidanou hodnotou Když Jayne vyrábí ve velkém balzám na rty ze včelího vosku, šetří jí čas speciální tác na nalévání. Na dno naskládám tubičky a naliju jich naráz padesát. Používám nalévací nádobu Pyrex. Když je některá tuba po ztuhnutí balzámu příliš plná, vezmu škrabku na tapety a přečnívající kousek odříznu, aby byl vršek balzámu pěkně hladký. Potom oškrabky rozehřeju a nalévám znovu. Balzám často nalévají její pomocníci, středoškoláci a vysokoškoláci. Nejprodávanější Jaynina svíčka je klasická hladká válcovitá svíčka, dlouhá 22 cm. Naši zákazníci chtějí vidět svíčky hořet, ne je mít jako figurky, vysvětluje. Také prodáváme hodně malých dvaapůlcentimetrových modlitebních svíček. Jednou zavolal zákazník a objednal si čtyřicet svíček ve tvaru vajíček jako dárky pro učitele svých dětí. Takové věci se při obchodování na Etsy stávají často. Lidé se ozvou a objednávají velká množství svíček nebo malé skleničky medu na svatbu, na oslavu pro nastávající 79

80 Jayne ve své dobře zorganizované pracovně: nahoře visí velké hrnce na zpracování mýdla,úplně napravo tavička vosku pro odlévání svíček. Uprostřed můžete vidět plech na zarovnávání spodních podstav svíček. rodiče, na oslavu narození miminka, nebo pro další speciální příležitosti. Její oblíbený dodavatel forem na svíčky je Mann Lake, protože jejich formy jsou kvalitně udělané, ohebné a dlouho vydrží. Jayne také zkoušela vyrábět formy na svíčky sama. Experimentovala jsem. Přilepila jsem na dno kelímku od jogurtu figurku a smíchala dvě láhve ingrediencí. Předmět v kelímku jsem polila a směs na něm ztuhla. Když jsem potom kelímek obrátila dnem vzhůru, byl vršek formy na spodní straně figurky, stejně jako u forem, které koupíte v obchodech. Formy, které jsem vyrobila, nevydržely tak dlouho, jako ty z Mann Lake a více se trhaly. Bude potřeba ve výzkumu pokračovat. Nalévání roztaveného vosku do připravených forem, stažených gumičkou a opatřených knoty. Ale během experimentování s výrobou vlastních forem Jayne objevila formu ve tvaru státu Ohio, která u jejích místních zákazníků jasně vede. Spousta lidí vyrábí dárkové koše a rádi přiloží svíčku Ohio, aby zdůraznili, že se jedná o regionální produkt. Jaynini brigádníci vyndávají ztuhlé svíčky z forem, fixují formy gumičkami a vkládají dovnitř knoty, aby byly formy připraveny na nalévání dalšího vosku. Jayne také vyrábí a prodává tři druhy mastí se včelím voskem, které prodává v plechovkách. Dětský balzám je hojivá mast pro miminka, která pomáhá například při ekzému nebo při dětské seboroické dermatitidě. Bylinková hojivá mast obsahuje čajovníkový olej a olivový olej s vylouhovaným propolisem. Je to hutnější mast s vyšším podílem včelího vosku. Mast Farmářův přítel je měkčí; je určená k hojné aplikaci na suchou pokožku a mozoly. Speciální balení medu Při přípravě skořicového krystalického medu se používá mletá skořice; ve velkých vědrech se pomocí mixéru míchá s medem, který právě začíná krystalizovat. Pak se směs pomalu naplní do lahví širokou plnicí hubicí. Tento med jde skvěle na odbyt, zvláště když Isaac a Jayne na farmářských trzích nabízejí vzorky. Isaac a Jayne také nabízejí jarní med (minulý rok byla velká snůška z akátu a zimolezu), letní med a podzimní med, každý z nich se vytáčí a plní zvlášť. Nejvíce ceněný je v jejich oblasti pohankový med, čím tmavší, tím lepší. Dárkový balíček, který obsahuje malou šestibokou lahvičku od každého jejich medu, včetně ochuceného a plástečkového medu, je favoritem mezi dárkovým zbožím. Padesátigramová balení medu v lahvičkách ve tvaru medvídků přitahují pozornost a jsou dobrá jako drobné dárky, ale zatím je ještě nenabídli přes Etsy. 80

81 Společná práce v týmu Isaac udělal ohromné množství práce, aby Jayne umožnil rozjet její část podnikání. Vedle věcí, které už jsme jmenovali, navrhl i termokomoru a termobox. Termobox je vyroben z nerezové ledničky, kterou Isaac koupil za sedmdesát dolarů a vyndal z ní vnitřek. Teplota 32 C je uvnitř udržována jen pomocí žárovky, protože box je dobře izolovaný. Termokomora i termobox jim umožňují plnit med, aniž by museli mít obavy, že jim zkrystalizuje. Jayne také oceňuje, jak skvěle Isaac uspořádal v medárně vybavení pro její část podnikání, takže všechno je na dosah a všechno se dá snadno najít. Isaac má velký dar pro organizování věcí, poznamenává Jayne s úsměvem. Také z velké části naplánoval a dodělal medárnu, a našel ve výprodeji nebo vyrobil spoustu praktických polic různých velikostí. Navíc si Isaac vzal na starost čištění voskových víček. Ta roztaví, vosk přecedí přes síto o velikosti ok 0,4 mm a vyrobí z něj úhledné bločky, které potom krájí na kousky, aby se vešly do Jayniny malé nádoby na rozehřívání vosku. Isaac také na podzim do úlů vkládá pylochyty a získává a čistí pyl na prodej. Doma dokonce nedávno vyboural zeď v jejich malé kuchyni, místnost rozšířil, vsadil větší okno a položil patinovanou podlahu z leštěných prken. Isaac oceňuje, že Jaynina část podnikání jim dává finanční stabilitu. Jayne může svoje oleje a suroviny pro výrobu produktů ze včelího vosku nakoupit vždycky, bez ohledu na to, jak se zvrtne počasí a co se stane se včelami. Tato finanční stabilita je důležitá pro pravidelné placení jejich účtů. Místo pro podnikání je důležité Isaac i Jayne jsou rádi, že žijí 35 mil od Columbu v Ohiu, kde je několik farmářských trhů. Také supermarkety Whole Foods a Lucky s jsou vstřícné a regionální produkty jsou tu natolik oblíbené, že je možné prodávat med v malém i ve velkém za velmi slušnou cenu. Moc se nám líbilo bydlení v Montaně v blízkosti hor (kde Jayne vystudovala magisterský obor Sociologie venkova), ale rozjet naše podnikání by tam bylo daleko těžší. Jejich podnikání napomohly také ohijské zákony, upravující drobný prodej medu. Naše medárna byla zkontrolována a je nyní prohlášena za komerční prostory, protože zde vyrábíme ochucený med. Ale kdybychom ho nedělali, mohli bychom fungovat, aniž bychom prošli hygienickou kontrolou. To bylo velkým přínosem, když jsme s podnikáním začínali. V začátcích jsme mohli k plnění medu využívat naši kuchyň. Ohijské zákony umožňují lidem, jako jsme my, začít podnikat s málem, bez rozsáhlé infrastruktury. Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D. Chov bezžihadlých včel (Noemi Arnold, Mexiko, Schweizerische-Bienenzeitung 2016, č. 3, str ) Souhrn: Už v rozvinuté mayské kultuře hrál chov bezžihadlých včel velkou roli. Mnohé z již tehdy zavedených chovatelských metod stejně tak jako způsob využití produktů těchto včel je aktuální i dnes. Už dávno, snad již od počátků lidstva, využívaly národy v různých zemích starého světa (Evropa, Afrika, Asie) a Austrálie med včely medonosné a včely bezžihadlé, aby si osladily svůj všední den a aby si zhotovily léčebné prostředky. Ukazují nám to staré jeskynní malby a kresby, ale také tradice, které v různých kulturách ještě dnes přežívají. I na americkém kontinentu začali příslušníci kultur zřejmě krátce poté, co před asi lety byl osídlen lidmi počínaje Mexikem až po Argentinu, rozvíjet různé techniky a nápady cílené k tomu, aby objevili hnízda bezžihadlých včel, mohli sbírat jejich med a používat ho jako potraviny, opojný nápoj a především jako léčivo. Ale nejen med používaly staré národy od bezžihadlých včel, také larvy a pyl byly ceněny. Od oněch dob se kromě toho vosk bezžihadlých včel (cerumen) využíval jako impregnační prostředek na košíky, jako lepidlo pro přilepení čepele sekery na násadu, jako konzervační prostředek na dřevo, k dekoraci na umělecké předměty, jako ochranná vrstva na malby na kamenech a jako náústek pro tradiční australský dechový hudební nástroj didgeridoo. V Latinské Americe se používá cerumen ke stavbě marimba, tradičního dřevěného bicího hudebního nástroje. Vosk a cerumen se používají již po tisíciletí při odlévání kovů metodou ztracených forem. Při tomto postupu se nejdříve vytvoří tvar z vosku (v Evropě, Asii a Africe) nebo cerumenu (v Latinské Americe) a obklopí obalem z hrnčířské hlíny. Voskový nebo cerumenový model se pak vytaví a tekutý kov (často je to stříbro, zlato, mosaz nebo bronz) se vlije do duté formy. Po rozbití formy se objeví ko 81

82 Výřez str. 104 z mayského kodexu Tro-Cortesianus. V dolní řadě je vidět dva včelí bohy pokaždé s jedním včelstvem bezžihadlých včel Melipona beecheii. Na levé straně nad včelstvem, které drží bůh v ruce, je zřetelné vyobrazení včely. vová skulptura jako přesná kopie původního objektu z vosku nebo právě z cerumenu. Postup byl na americkém kontinentu známý už před objevením země Evropany. V Latinské Americe musel být med a cerumen zřejmě používaný navíc jako platidlo při platbě daní pro Aztéky a Inky, později i pro Evropany. Začátky chovu včel I když med a další včelí produkty lidé sbírali a užívali již dávno, je vlastní chov včel starý teprve pár tisíc let. Egypťané podnikli před asi 4500 lety první pokusy domestikovat včelu medonosnou (Apis mellifera). V Novém světě to byli Mayové, kteří o něco později, před více než 2000 lety, začali na mexickém poloostrově Yucatan s chovem bezžihadlých včel. Dokládají to mezi jinými různé archeologické nálezy: historické mayské skulptury, které předsta Stejně jako v mayské době se bezžihadlé včely i dnes chovají v dutých kmenech stromů, tzv. jobóns, které jsou naskládány na sebe a chráněny stříškou. 82

83 Tito včelaři chovají bezžihadlé včely v nařezaných kmenech stromů (usadili je do nich ještě před pokácením). vují včelí bohy a kamenné desky, o nichž se má za to, že sloužily jako víko pro úly z dutých kmenů stromů. Na nálezy je bohatý popis v kodexu Tro-Cortesianus. Kodex je slavný manuskript v mayském písmu, který údajně vznikl mezi roky 900 až 1600 n. l. V kodexu jsou zaznamenány tradice, kalendářní údaje a scény z denního náboženského i civilního života. Jeden úsek kodexu je věnován bezžihadlým včelám: deset ze 112 stran popisuje med, chov bezžihadlých včelstev a včelí bohy. Jak důležitý byl chov včel pro Maye, nevidíme ale jen v kodexu. Můžeme to zaznamenat i v předávaných tradicích, které jsou ještě dnes živé. Jsou mezi nimi různé ceremoniály, které se provádějí, např. když se vytáčí med nebo když se při různých náboženských rituálech používá. Jiná tradice je příprava tradičního alkoholického nápoje balché, při které se sirup balché baumes (Lonchocarpus violaceus) fermentuje medem. Nápoj se pije při speciálních náboženských příležitostech. Dnešní chov bezžihadlých včel Stejně jako za Mayů ještě i dnes jsou bezžihadlá včelstva stále chována ve vydlabaných kmenech stromů, takzvaných jobóns. Navrší se na sebe ve vodorovné poloze a umístí ve zvláštním ochranném přístřešku pro včely. Plodiště se nachází uprostřed jobóns, kde chovatel vyvrtá otvor pro výlet včel. Bezžihadlé včely vystaví po obou stranách plodu hrníčky vejčitého tvaru z cerumenu (směs vosku a pryskyřice), ve kterých uskladňují buď pyl, nebo med. Při medobraní 83

84 otevře včelař jednu stranu jobóns, napíchne cerumenové nádobky a nadzvedne jobón šikmo tak, aby med vytékal. V příštím roce pak bere med z opačné strany, takže včelám vždy zůstane polovina zásob. Jestliže chce chovatel včelstvo rozdělit, vyprázdní všechny hrníčky před plodem a pak polovinu plodových plástů může opatrně oddělit. Odebrané plodové plásty umístí v nově připraveném jobón. Dceřiné včelstvo zůstane na původním místě, zatímco jobón mateřského včelstva se přenese na nové trochu vzdálenější místo. Tak se docílí, že všechny včely vracející se se snůškou přilétají do jobón dceřiného včelstva, kde si vybudují nové rezervy a pečují o vnesenou polovinu plodu. Poté, co Mayové začali s chovem bezžihadlých včel, rozšířila se tato schopnost o nějaký čas později také na další regiony Ameriky. Dnes lze na chov bezžihadlých včel narazit v různém měřítku v zemích od Mexika po Argentinu. Ne všude se však pracuje s jobóns. Na mnohých územích jen jednoduše využili původní kmen stromu, ve kterém se usadilo včelstvo přirozeným způsobem. Strom porazili a onen díl kmene, ve kterém byly včely, odřízli, boční strany zakryli, odvezli domů a zavěsili vodorovně pod přístřešek chránící před deštěm. V některých regionech, především ale v mexickém státě Puebla, začali včelaři pro chov bezžihadlých včel používat hliněné nádoby jako úly. V hor Chov bezžihadlých včel v hliněných nádobách v Cuezalanu, Puebla, Mexiko. První dřevěné úly, ve kterých byly bezžihadlé včely chovány, byly ještě příliš veliké. 84

85 Dnes se stále vymýšlejí a zkoušejí nové konstrukce. ském pásmu na sever od Puebla existuje ještě dnes pár včelařů, kteří chovají na stěně domu až 300 takových hliněných úlů s bezžihadlými včelami Scaptotrigona mexicana (rozhovor s Lázaro Arroyo Rodriquezem). Od minulého století se už i bezžihadlé včely chovají v dřevěných včelích úlech nebo nástavcích. Tento záměr pravděpodobně vznikl v různou dobu na více různých místech a ve více zemích, snad také vlivem pozorování chovu evropské včely medonosné. První modely těchto včelích úlů byly všechny horizontální a obrovské. Mělo se za to, že větší úly povedou k větší produkci medu. Časem se však prosadil poznatek, že příliš velké úly kladou na včely příliš velké nároky na to, aby úl udržovaly v přiměřené teplotě, a tím jim zbude méně času a energie na produkci medu. Poté už vznikaly včelí úly menší. V další etapě se z docela jednoduchých úlů postupně vyvíjejí stále promyšlenější modely, mezi jiným také vertikální modely, které medobraní a dělení včelstev zjednodušily. Neexistují však ještě žádné standardní úly nebo nástavky, jak je obvyklé při včelaření s evropskými včelami. Důvody spočívají údajně v omezené míře výměny informací mezi jednotlivými včelaři s bezžihadlými včelami. Kromě toho existuje asi 500 různých druhů bezžihadlých včel a ty mají různé nároky. Nakonec i chov bezžihadlých včel v dřevěných úlech je ve srovnání s chovem evropské včely medonosné ještě relativně mladý. Téměř samé přednosti Jasnou výhodou chovu bezžihadlých včel je neexistence žihadla. Není tedy třeba žádný ochranný oděv, což práci výrazně ulehčuje. Včelstva se tak mohou chovat v zahradách u domů uprostřed vesnice, aniž by pro obyvatele vyletující včely představovaly riziko. Do chovu není třeba ani investovat příliš mnoho času a peněz. Pro udržení zdraví včel nejsou nutná žádná opatření, dokonce až dodneška v protikladu ke včele medonosné nejsou známé žádné život ohrožující choroby. Existují jen dva nepřátelé, na které musí včelař dávat pozor: jsou to jednak mravenci a pak mouchy z čeledi hrbilkovitých (Phoridae). Včelaři si musí velice pečlivě ohlídat, aby se tyto parazitické mouchy nemohly usadit ve včelstvu, neboť je pak velice obtížné včelstvo zachránit, jakmile mouchy nakladou vajíčka do zásob pylu bezžihadlých včel. Z vajíček se vylíhnou larvy, které se sice živí převážně pylem, ale zničí i včelí plod a zásoby medu. Z toho důvodu je včelstvo otevíráno co nejméně a medobraní a dělení se provádí jen v období sucha, protože tehdy je těchto much nejméně. Ze zpráv prvních dobyvatelů Ameriky můžeme soudit, že mayští chovatelé včel pečovali až o 500 úlů bezžihadlých včel. Tento stav se během let drasticky změnil. V roce 1950 měli chovatelé na poloostrově Yuacatan v průměru ještě 40 včelstev, dnes jsou to v průměru jen čtyři. Co se stalo? Tyto otázky se budeme snažit zodpovědět v příštích kapitolách stejně tak, jako chceme otevřít téma medobraní a vlastnosti medu a jiných produktů bezžihadlých včel. Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ 85

86 Viskonsinský komerční včelař se v čase přizpůsobuje a mění (Mary a Bill Weaverovi, American Bee Journal, 2016, č. 2, s ) Souhrn: Přizpůsob se nebo zemři! střízlivá slova jednoho z bývalých předsedů Asociace amerických producentů medu připomíná dlouholetý wiskonsinský komerční včelař Daug Hauke. V tom je obsaženo všechno. Mám striktní systém vedení včelstev, který funguje. Ale stále ho ladíme, abychom se drželi dnešních požadavků. Včelaření je stálá série přizpůsobování se změnám: v krmení, zacházení s nemocemi, pesticidy a agrochemikáliemi. Limit pro Hauka a jeho čtyři zaměstnance je včelstev, který se ukázal jako správná volba. Snažíme se jednou za dva týdny kontrolovat všechna naše včelstva a odebírat vzorky, v případě, že je to nezbytné. Doufáme, že se nám včas podaří zachytit a napravit problém, který jsme schopni zvládnout během 3 dní, včelstva nakrmit a přesunout. Když včelnice vykazuje poškození postřikem, Hauke se naučil, že on se svými zaměstnanci tato včelstva rychle nakrmí a dá jim navíc bílkovinu. Tato rychlá reakce dokáže včelstva zachránit před smrtí. V případě, že jeho včelnice je opakovaně zasažena postřikem, jak se mu to stalo u lánu s vojtěškou, ihned jak to zjistil, všechna včelstva přemístil z nebezpečného místa. Ale většinou, když postřiky začnou, není kam se včelstvy utéci! Správná komunikace s majiteli pozemků, aby se vyloučila většina otrav pesticidy, moc nefunguje. Nakládání v Texasu Dalším důležitým faktorem úspěchu Haukeova striktního systému vedení je to, že si ponechává zkušené spolupracovníky. Samozřejmě, že to není levné, ale sám říká, že deset nezkušených včelařů není schopno zaznamenat potenciální problémy, které je schopen identifikovat jeden zkušený včelař. Bez Dale Trachteta a Briana Prusta bych nebyl schopen pracovat tak, jak pracuji. Dale se mnou pracuje od doby jeho středoškolských studií a Brian, který se stará navíc o vlastní včelstva, u mě je nějakých 8 let. Slušně je platím, dále mají zdravotní výhody a pracují za podíl na zisku. Není pro mě nic neobvyklého, když jim vypíšu šek na USD , jako podíl na zisku. Jsem přesvědčen, že když vaše aktivity jsou hodně náročné na odbornou pomoc, abyste každou včelnici kontroloval každých 14 dní, pak je váš výkon opravdu velký. Musíte být schopen vědět o vašich včelnicích úplně všechno, abyste mohl okamžitě reagovat na změny. Jak Hauke vypozoroval, někdy postřiky pesticidy zabijí včelstva ihned, ale většinou subletální účinky způsobí na včelnicích problémy s matkami a včely jsou po zbytek sezóny malátné. Tyto chemikálie s největší pravděpodobností ničí imunitní systém včel. Okamžité přikrmení cukerným roztokem a proteiny v těchto případech obvykle pomůže. Vykládání náklaďáků v Texasu. A je tady mnoho dalších důvodů, proč včelstva kontrolovat každé dva týdny. Roztoči jsou daleko virulentnější a mají větší rezistenci na akaricidy. Loni v Kalifornii a Wisconsinu řádily mor a hniloba včelího plodu. Před tím, než jsme poslali naše včelstva do Kalifornie na mandloně, vybavili jsme je,pancířemʼ antibiotik. Jakmile naše silná včelstva budou na místě, využijí příležitost a vyloupí slabochy jiných včelařů. A tím se jejich problém stane i mým problémem. Před léty se včelstva,postaralaʼ o včelaře, který je málo nakrmil a nedostatečně se o ně staral. Dnes je to tak, že včelař se o včelstva musí řádně starat. Bohužel, mnoho včelařů to nerespektuje. Všichni nás nevyjímaje jsme přistiženi, jak denně přesouváme včely, nástavky a úplně zanedbáváme principy vedení včelstev. Musíme být proaktivní, nikoliv ukazovat reakce na podnět. Když se objeví podnět, musíme ho ihned rozpoznat, čímž ho můžeme ihned řešit. Včely naši pomoc potřebují, aby přežily a prosperovaly. Protože Hauke rád mluví s ostatními včelaři a o včelách toho hodně ví, není překvapením, že 86

87 Tenhle Coven má přímou linku lisu, nikoliv nůžkový lis nejspíš jediný, který existuje. stráví na telefonu spoustu času se včelaři, kteří ho žádají o radu. Polovinu času, který na telefonu strávím, jsou hovory o ničem, a když včelař konečně zavolá, je po všem. Problém objevil pozdě. Včely musíte kontrolovat. Postřiky insekticidem Insect Growth Regulator (IGR) jsou v oblasti, kde Hauke včelaří, pro včelaře, kteří zajíždějí za opylováním Wisconsinských borůvek, třešní, brusinek a jabloní velkým problémem. Reklama na to je, že se jedná o pesticidy, které jsou Předcházení problémů na kalifornských mandloních V Kalifornii jsem poslal 2400 včelstev Lyle Johnstonovi a jsme jedni z jádra jeho skupiny, kteří provádějí opylování a se kterými může počítat. Požádá -li o 8 rámků plodu, ví, že vždycky pošleme deset. Máme štěstí, že odvádí skvělou práci pro ochranu našich včel. Lyle je proaktivní, co se týče agrochemikálií stejně, jako jsme my. K Lylovi se dostávají nejnovější informace o provádění postřiku, které účinkují na včely a ty ihned předává jeho sadařům, zejména pro přípravu směsí v nádržích. Jestliže smícháte chemikálií A s chemikálií B, zničíte vaše opylovače. A sadaři ho poslouchají, pokračuje Hauke. Jsem Lylovi nesmírně vděčen za jeho proaktivní odbornost, která chrání naše včely. Hauke shledal, že mnoho sadařů a farmářů, jak v WI tak i v CA, docela rádo spolupracuje se včelaři. Když budou včely létat, nebudou provádět postřiky a tím vyloučí potenciální nebezpečí, které způsobí směšování chemikálií. Nemám rád žalování každé chemické továrny a ani netoužím po zákazu zemědělských chemikálií. Produktivní management složený z farmářů a včelařů je odpovědí na tyto problémy, a proto musí pracovat dohromady. Chápu ty, kteří si myslí, že zákaz chemikálií je to jediné možné, ale zároveň je to i nejrychlejší způsob, jak dostat včelaře a pěstitele do vzájemného rozporu. Brian vytáčí ve Wisconsinu med. Hauke vybudoval VELKÝ větrolam vedle medárny (celé to není vidět na fotografii), což znamená, že osazenstvo se včelami může pracovat a skládat úly bez toho, že by jim vítr vadil. Naložené náklaďáky byly skládány, když jsme místo navštívili. ke včelám přátelské, ale nevím, kde na to přišli! Jediné opylování, které Hauke v současností provádí, jsou kalifornské mandloně. Někdy farmáři musí provést postřik ve velice krátkém čase, nebo přijde katastrofa. Potřebujeme zemědělskou půdu, abychom měli kam umístit včelstva. Věřím tomu, že lepší než žalovat chemické firmy, je nechat pracovat vědu, aby výzkumníci a chemičky prošetřovaly vlastnosti a způsoby aplikace pesticidů, kombinovaly je a měnily. Jako včelaři samozřejmě musíme dát vědět všem zúčastněným stranám, jaké jsou naše obavy a upozorňovat na případy, kdy farmáři nepracují podle návodu. Jako včelaři také používáme ve svých úlech chemikálie. Navzájem se potřebujeme. Když ale narazíte na sadaře, který se nezajímá o svoje opylovače, raději z toho sadu zmizte! Firmy zabývající se postřikem nemohou chránit to, co nenaleznou Hauke je zastáncem registrovaných včelnic. Nemůžete chránit to, co nelze nalézt! Registrujte si svoje stanoviště na webové stránce driftwatch.org. Registrace alespoň upozorní aplikátory na to, že se 87

88 Dale Trachte šlape na pedál, aby automaticky zvedl těžký nástavek do pohodlné výšky. Dale udává rychlost celé lince říká Hauke. v dosahu postřiků nacházejí včely. Na této webové stránce naleznou kontaktní informace včelařů v okolí a obě strany mohou přijmout opatření. Hauke je každoročně zapsán ve federálním pojištění u pojišťoven NAP a ELP. Nemůžete dostat odškodnění za ztráty na včelstvech, pokud nepřekročí 15 % a moje škody byly vždy nižší, než stanovený limit. Nicméně pojistné uzavírám z opatrnosti pro případ, že by se najednou stalo něco špatného. Uzavřený systém Hauke záměrně chová svých 3000 včelstev jako uzavřený systém. Od nikoho nekupujeme plod, včely, pakety a oddělky nebo (na 99,99 %) matky. Matky si odchováváme svoje s tím, že přelarvujeme ročně minimálně v 10 včelstvech. Na univerzitě ve Wisconsinu, Madison, kde Hauke získal diplom v bakteriologii/virologii, pracoval tři sezóny v Madison Bee Lab. V laboratoři se toho hodně dozvěděl o složitosti umělé inseminace, chovu včel a produktivním vedení včelstev, což je velkou výhodou v jeho komerční činnosti. Vybrali jsme to nejlepší, co jsme mohli pro výchovu matek. Náš výběr je zaměřen na produkci medu a populaci. Aby včelstvo u nás bylo úspěšné, musí mít obě vlastnosti. V systému produktivního managementu je to, co nám vydělává peníze, med v sudech a včely v úle pro přísun k mandloním. Před konečným rozhodnutím, která včelstva budou použita jako mateční, Hauke učiní poslední krok, kterým je poslání vzorků včel z každého včelstva, se kterým počítá, Davu Wickovi do BVS do Laboratoře na testování virů, která je v Montaně. V případě, že Dave ve vzorku nalezne nějaký nepříjemný virus či nosemu, toto včelstvo nebude jako matečné použito. Je potřeba čerstvý genetický materiál Samozřejmě, že systém nemůže být úplně uzavřený. Každé tři roky do něho musíte vložit čerstvý genetický materiál. Nikdy neuděláte chybu, zvolíte-li materiál od Dava Miksy, dodává. Brian každý rok nakupuje matky od různých chovatelů a v případě, že kterákoliv matka je schopna splnit naše kritéria výběru, použijeme je. V současné době monitorujeme některé mimořádně výkonné chovy, které máme od Jackieho Burris-Parkse. Někdy si vyměňuji plemenivo s McEvoy s House of Honey. V Texasu máme s Richem McEnvoyem společná stanoviště, která jsou od sebe vzdálená asi míli, což zajišťuje dobré oplodnění. Zleva doprava Larry Weigel, Dale Trachte, Andy Martens a Brian Prust to je čtyřčlenný Haukeho kolektiv. 88

89 Nemáme víc včel, než potřebujeme Hauke se svými spolupracovníky v Texasu mají pouze stanovený počet včelstev, celkem 2600, a nic navíc. Chceme 50 včelstev, která jsou vybrána pro včelnici na pěstování matek a ta zůstanou v Texasu. Lyle Johnstonovi posíláme 2400 včelstev na opylování mandloní. Záměrně snížíme počet na toto číslo Navíc při tomto postupu se obměňují každoročně nová plodiště. Snažíme se zachovávat naše plodiště panenská, což je náročný úkol, ale jsme v tomto ohledu jedničky. Každoročně pořizujeme 100 nových palet a staré prodáváme za cenu svorek. Nakládání při převozech včelstev je rychlé a efektivní. Každé plodiště, každá paleta a každé víko je shodné. Všechny medníky mají plnou míru s plastovými rámky. Pro efektivitu všechny tři náklaďáky na přepravu včel jsou vybaveny ve stejné lokalitě stejným vybavením. Dotyková obrazovka pouze ukazuje automatické nakládání, zároveň ukazuje zbývající čas a nařízenou délku cyklu, obrazovka také operátorovi ukazuje, kdy medomet sám změní cyklus. dříve, než začneme odesílat včelstva do Texasu. Víc by nebylo dobré pro životní podmínky včel, protože by si nevydělaly na živobytí. Lylovi neposíláme částečně naložený náklad, protože dopravné je drahé. V Texasu mám,vymakanýʻ systém. Když se včelstva vrátí z mandloní, ihned prodávám přebytečný plod, protože úly praskají ve švech. Následně včelstva rozdělíme, matky vyměníme našimi vlastními matečníky a jsme připraveni na snůšku ve Wisconsinu alespoň tak to máme naplánováno! Tak jako mnoho úspěšných komerčních včelařů, Hauke trvá na udržování zařízení v dobrém stavu. Obměňujeme ročně mezi až rámky. Vyřazujeme rámky, ve kterých je více než 20 % trubčiny. V tomto starém díle mohou být rezidua léčiv používaných na hubení roztočů, a proto je nezpracováváme. Zároveň s tím v Texasu prodáváme více než 5000 plodových rámků. Obsluha čeká na pokyn, kdy má začít automatický cyklus operátor nedělá nic, pouze se dotkne obrazovky. Obvyklá otázka od ostatních včelařů: Proč včelstva léčím? Proč mám stále problémy s roztoči? Hauke má několik pečlivě promyšlených odpovědí na tyto otázky spolu s řešeními. Historie roztočích pásků byla v průběhu let problematická částečně kvůli nedůslednosti samotných včelařů při aplikaci tj. počtu použitých pásků a načasování jejich aplikace (vložení a vyjmutí) a rezistenci roztočů Varroa na akaricidy. To byl problém s kumafosem, což byl vysoko oktanový akaricid. Zatím si na něj během dvou, tří let Varroa destructor vytvořil určitou rezistenci a tato odolnost stále v různých stupních přetrvává. Některé pásky jsou účinné, ale zdaleka ne tolik, jak tomu bylo v minulosti. Chladiče v medárně, kde jsou prázdné plásty a medníky plné medu čekají na vytočení. Jsou uskladněné při teplotě a vlhkosti, která je ochrání před zničením zavíječem voskovým a úlovými brouky. 89

90 Na tukovou formu fenpyroximátu si roztoči vytvořili velice rychle určitou rezistenci. Fluvalinát a kumafos nemohou být použity pěstiteli matek. Oba přípravky jsou absorbovány do buněk a potenciálně mohou způsobit fyzické problémy vyvíjejícím se matkám a to se nezmiňuji o tom, co způsobují v rámci synergií. Všechny jsou stále účinné, ale včelaři si musí být vědomi nedostatků, které mají. Vodotěsná kontrola proměnlivé rychlosti agitátoru/ míchadla s kontrolou navijáku hadic. Chovatelé matek dávají přednost kyselinám, pokračoval Hauke. Já sázím na beta kyseliny (z chmele), když je můžete dát do piva a pivo pít, vůbec to nemusí být špatné. Mnoho včelařů používá kyselinu mravenčí a šťavelovou. Nicméně Hauke osobně je nepoužívá vzhledem k potenciálním zdravotním problémům. Mohu svým zaměstnancům vysvětlit, aby používali rukavice a respirátory, ale zdravotní riziko s těmito chemikáliemi spojené je pro mě příliš velké. V případě, že budete dodržovat všechna bezpečnostní opatření, která jsou uvedena v návodu k použití, jsou kyseliny pro kontrolu varroázy účinné. Mnoho včelařů spoléhá na organické kyseliny, aby přerušily cyklus toho, že roztoči budou rezistentní na chemikálie, které jsou obsaženy v páscích. Už není možné spoléhat se pouze na jeden miticidní prostředek. V případě, že každoročně opakujete jedno a to samé, časem budete mít vy i vaše včelstva problémy. Když jednou léčení vynecháte, protože jste byl příliš zaneprázdněn, populace roztočů bude vyšší. Mějte na paměti, že zamoření roztoči a viry, které roztoči přenášejí, zkrátí délku života včel. Zvláště vážné to je u dospělé populace dlouhověkých včel. Je velice důležité dělat pravidelné prohlídky, abychom stále sledovali hladinu zamoření roztoči. Roztoči jsou opravdu veřejným nepřítelem číslo 1. Dejte si do náklaďáku plechovku éteru a prázdnou sklenici a odeberte vzorek včel, kdykoliv navštívíte včelnici. Loni se podle zpráv včelařů zvolna začala ukazovat rezistence na amitraz. Když se úmrtnost roztočů po amitrazu sníží z 98 % na 95 %, roztoči, kteří nejsou léčbou zabiti, vyprodukují rezistentní potomstvo. A hladina roztočů s největší pravděpodobností bude rychle stoupat. Vedle toho je nutno vzít v úvahu, že dávky amitrazu nemohou výrazně stoupat. Snažíte se jít na komára s kanonem. Při vyšších koncentracích zároveň zabijete včely. Mějte na paměti, že akaricidy působí v synergii s dalšími chemikáliemi. Některé, smíchají-li se s jinými, změní svoje působení. Míchání Apivaru, Apistanu nebo CheckMite ve včelstvu není zrovna dobrý nápad. Někteří američtí špičkoví včelaři, kteří se při své činnosti přísně řídí knihami, používají strategie vícenásobné úpravy, aby viděli, co v jejich činnosti bude zabírat. Používají vědecké poznatky a tu nejlepší praxi vedení včelstev. Nejdříve tyto postupy ladí na malém počtu včelstev a teprve potom nové myšlenky aplikují na všech včelstvech. Našli jednu myšlenku, vysvětluje Hauke a to je, že proužky Apivaru budou dobře účinkovat v případě, že napadení roztoči je nízké až průměrné, ale když je populace nadměrná, pásky nezahubí roztoče dostatečně rychle, protože je potřeba více pásků nebo proto, že se amitraz pomalu uvolňuje. Jedním z řešení je nejdříve použít Mite Away Quick Strips. Jakmile ukončíte léčení kyselinou mravenčí, vyjměte podložky, které nahradíte Apivarem. Jiným dobrým nápadem je použít Apivar a po něm Hopguard. Tito včelaři používají IPM aby roztoče kontrolovali a nebyli odkázáni pouze na jeden výrobek. Celkový pohled na hydraulickou ruku krmného systému, která může být jednoduše sundána vysokozdvižným vozíkem. Týmy organizací The Bee Informed Partnership a Bee Informed tech (týmy šířící mezi včelaři informace o včelách a technologiích) se rozšiřují do nových oblastí a tam pomáhají včelařům s rozhodováním. Ačkoliv nepůsobí ve všech státech, včelaři mohou požádat tyto rechnické týmy, aby jim včely zkontrolovaly na cokoliv. To je v současné době to nejlepší, co ve včelařském průmyslu máme. Máme lidi, kteří nám pomohou při kontrolách testování a poradí s pracovními strategiemi, abychom si včelstva uchovali při životě. Doporučuji všem včelařům, 90

91 malým nebo velkým, aby se přihlásili a získali tak na webových stránkách BeeInformed.org od BIP znalecký posudek. Od baleného medu k přepravníkům pro pivovary Po mnoho let Hauke prodával všechen svůj med balený. Měl dovednosti mechanika, který svede sestrojit plně automatickou balící linku. Jediná lidská síla, která byla potřeba, dodávala na začátku prázdné sklenice do linky a na konci je balila do finální podoby. Během doby se změnila praxe, kterou způsobili velkoobchodníci a brokeři, kteří ho přinutili cítit se, jako by plaval v nádrži s hladovými žraloky. Zisky padaly. Jeden rok, i přes to, že prodal značné množství baleného medu, velké množství bylo obchody reklamováno jako poškozené zboží, došlo ke ztrátám ve skladech nebo bylo požadováno náhradní plnění, samozřejmě zdarma. Tím se Hauke ve skutečnosti dostal do červených čísel. A úplný konec přišel, když velkoobchodník se 180 obchody požadoval, aby všechen jeho med byl deklarován jako přírodní. To jsem nemohl udělat, vzkřikl Hauke. Kupující tvrdí, že symbol přírodní je pouze marketingový nástroj USDA a jejich obchody si takto označují med, který je všechen dovezený a při tom je značen jako přírodní a prodáván levněji. Kdo to zkontroluje? Rozhodl se svoji automatickou plnící linku včetně vlastní etikety pronajmout firmě Kallas Honey v Millwaukee. Z obchodu jsem měl špatný pocit ne proto, že jsem odešel od baleného medu, ale protože v nádrži se žraloky jsem neuměl moc plavat. Teď to je starost Kallas Brothers, ale jsem si jistý, že oni plavat umí! Hauke skočil po příležitosti prodávat svůj med pivovaru MillerCoor Brewing. Chtějí rozjet svůj malý pivovar. Za první rok spolupráce s Miller Coors jsme se zase dostali do černých čísel. Pracujeme méně a vyděláváme víc jen tím, že nebalíme med pro velkoobchody s potravinami. Naštěstí si Hauke Honey padl do oka s MillerCoors, který hledal dodavatele medu: včelaře, který by produkoval wisconsinský med, který by měl kontrolu FDA a který by zajistil velkou kapacitu produkce světlého medu. My jsme byli jediní, kteří se do toho požadavku hodili. Potřebovali jsme osvědčení o analýze, abychom je ubezpečili, že med neobsahuje akaricidy a antibiotika. Med dodáváme do MillerCoors v přepravnících po 4000 librách. S nimi je radost spolupracovat, když to porovnáme s potravinářskými velkoobchody. Několik minipivovarů začalo také nakupovat od Hauka, některé jsou tak malé, že med nakupují pouze po kyblících. Měli jsme potenciál expandovat, když se Pabst Blue Ribbon rozhodli vyrábět pivo z wisconsinského medu v Millwaukee. K tomu přibyla velká pekárna, která ročně chtěla 20 sudů košer medu. Do dneška prodávám pouze to, co mohu vyprodukovat a to je ročně téměř liber. Prodáváme Millerovi zhruba liber, něco malým pivovarům a pekařstvím a zbytek firmě Kallas, která převzala naše balicí kapacity. Poptávka po včelím vosku Kallas také dostal první zásilku z více než 4000 liber včelího vosku, který tato operace ročně produkuje. Kallas přepracovává vosk do menších bloků, které prodává. Momentálně je tu zvyšující se poptávka po svíčkách a řemeslných výrobcích. Andy Merterns oškrabuje horní loučky Hauke obdivuje Kallas, který je se svými více než m 2 plochy poslední balírnou ryze domácího medu na Středozápadě. Cenová konkurence ostatních firem, které zpracovávají domácí a importovaný med, je strašná, ale Pete a Perry se bez boje nevzdají. Jsou lepšími plavci, než jsem si myslel! Plást nikdy neviděl krystaly můr Hauke ošetřuje svoje souše ozonem, který zlikviduje všechno. Když toho je příliš, klidně vás to může zabít. Po tom se oloupe i omítka ze zdi. Také si postavil chladírnu, aby si uchoval jednak uskladněný plod a vytočené plásty spolu s plnými medníky, které čekají na vytočení. Když vybereme plásty, rovnou je odvezeme do chladírny, než je budeme vytáčet. Chladírna o ploše čtverečních stop je navržena tak, aby uprostřed léta udržela teplotu 2 C, což je zajišťováno dvojicí Btu chladících agregátů. Nicméně, po většinu času chladírna nemusí být udržována na teplotě 2 C a pak chlazení vypínáme. Máme-li problémy s plodem, mohu to pustit, ale obvykle problémy nemíváme. Pro příjemnou práci v klimatizovaném skladu v létě udržujeme teplotu 91

92 na 10 C. Při této teplotě a nařízené velmi nízké vlhkosti se veškerý pohyb zavíječe voskového a úlových brouků zastaví. Dostanou se do suspendovaného oživení a eventuálně pojdou. Tím se nám sníží účet za elektřinu. Úžasné stroje Hauke je posedlý čímkoliv mechanickým. Jeho šedesátirámkový medomet Cowen z roku 2004 s automatickým nakládáním je prototypem, jedním ze dvou, které byly vyrobeny. Ten druhý se nepovedl. Udělal jsem úpravy na kontrolu pohonu interface a rámků, a to pak fungovalo. Výrobce to udělal z 95 % správně a já opatřil zbylých 5 %. Technologie nebyla schopna najednou pracovat s teplem, omezeným prostorem a vlhkostí. Teď to po osmé zkoušíme přeprogramovat. Je to děsný stroj. Tenhle deset let starý Cowen je důkazem výjimečného zpracování a pořád je schopen vytočit více medníků, než starší s automatickým nakládáním 120 rámků. Obvykle medomety sotva překročí 300 ot./min. Upravili jsme ložiska a postranní fázové motory, abychom mohli pomalu zvyšovat rychlost na 600 ot./min po dobu alespoň 60 sec. v 5minutovém cyklu, když jsou pak plásty lehčí. Také jsem vyměnil pneumatická, vzduchem ovládaná zařízení za novou verzi tak, že všechen vzduch je ovládán elektronicky. Většina automatických nakládání plástů má nůžkový posun. Ten náš je nejspíše jediný, který má přímý posun a stále funguje. Pracujeme s programem a modifikovali jsme dotykovou obrazovku. Jednoduše se s tím pracuje i tomu, kdo stroj obsluhuje poprvé. Super efektivní sestava na krmení Hauke navrhl a postavil na své 3 tahače tři nádrže vybavené vnitřními míchadly a cívkami na hadice, které automaticky rozvinou 33 metrů potrubí. Každá nádrž je nahřátá na 32 C. Na podzim odměřím Fumidil B či probiotika, ev. vitamíny, v případě, že se pro ně rozhodnu, a vytvoří mi to homogenní směs. Hadice má otočný čep. Když krmíme, zabere nám 7 10 vteřin naplnit 1,5galonové krmítko Mann Lake. Motor o výkonu 9 HP je napojený na dvoucoulové vačkové čerpadlo, které je schopno protlačit studený sirup pod regulovatelným tlakem 100 yardovou hadicí. Musím pochválit jak míchací systém, tak i výkon hadicového navijáku. Aby mohla být měněna rychlost stejnosměrného směšovacího motoru, vyžaduje to pulzně modulovaný regulátor od jiného dodavatele. Jinak to všechno shoří. Práce pro větší včelařský průmysl V posledních letech má Hauke privilegium pracovat s American Honey Producer Association, National Honey Board a Project Apis m., spolu s Wisconsin Honey Producers. Práce s těmito skupinami mi otevřela oči, co se děje v průmyslu, který má vliv na včelaře. Project Apis m., je jedním z nejzajímavějších výborů, ve kterých jsem kdy byl. PAm dostává náměty na výzkum, které vycházejí z praktických stránek včelaření. Tyto návrhy jsou přezkoumány naším poradním vědeckým výborem z pohledu vědecké práce a praktického využití. Často přicházíme na to, že cesty individuálních vědeckých návrhů se dají zlepšit tím, že je jemně upravíme, což bude v závěrečném výsledku daleko prospěšnější. Například při výzkumu faktorů, které mají vliv na opylování určitých plodin včelami, jsme doporučili daleko širší výběr parametrů, které ovlivňují výsledek. Jinak se k tomu budeme muset vrátit později a širší výběr dělat znovu. Někdy se návrhy několikrát vrací sem a tam. Já osobně mám přístup projektu Apis m. rád. Bohužel je financování hodně závislé na dobrovolných příspěvcích. Christi Heintz, výkonný ředitel PAmu spolu s výzkumníky, správní radou a poradci je tlačen k limitu tím, že shání nové zdroje financování a navíc se snaží motivovat včelaře a větší firmy, aby pokračovaly ve financování. Sečteno a podtrženo: včelařský průmysl nemá žádné peníze na plýtvání. Potřebujeme se soustředit na smysluplný a praktický výzkum, který nakonec přinese užitek včelařům i průmyslu. Pracovat pro Honey Board je zároveň i radost. Když vidíte, co jsou schopni udělat v rámci omezených zdrojů, které dostávají, je to inspirativní. Šetří peníze do prasátka tím, že se účastní doprovodných akcí s jinými komoditními skupinami. Dělají výbornou práci tím, že propagují užívání jednodruhových a regionálních medů. Bohužel většina dohledu na roztoče sestává z pěchování různých druhů chemikálií do včelstev. Tady musí být lepší řešení. Hauke by raději viděl nové kroky, jakými jsou přerušení reprodukčního cyklu roztočů, používání feromonů na zmatení roztočů, použití roztočích predátorů či nalezení plísní, které by byly na roztoče zaměřeny. Už probíhají aktuální studie, kde jsou použiti roztočí predátoři a houby, které jsou schopny roztoče Varroa usmrtit. Monsanto koupilo malou izraelskou firmu Beelogics, která používá RNAi. Byli úspěšní při potlačení Izraelského akutního paralyzujícího viru (the Israeli Acute Paralysis Virus). Jejich technologie RNAi může být použita i při tlumení jiných protivných virů a dokonce i varroázy. Byl jsem ohromen inovacemi a technologií v Monsantu. Technologie jejich RNA laboratoří nemá obdoby. My tomu říkáme technologie hvězdných válek. Teď má firma Beelogics za sebou biotechnologického obra (Monsanto). Monsanto vyrukovalo s pomocí Jerry Hayese s jeho značnými zkušenostmi se včelami, aby jim pomohl s prací na cílených virech, varroáze a dokonce i nosemě. Jery 92

93 Hauke tiskne jediný knoflík, kterým odbrzdí, zavře a spustí medomet Cowen, který předělal tak, aby byl schopen dosáhnout pro vytáčení rychlosti 600 ot./ min. mu jsem řekl, že jakmile zahájí pokusy na včelách, byl bych rád, kdyby mě do nich zahrnuli. Zásah do syntézy RNA je složitý. RNA syntetizuje bílkoviny, které organizmus potřebuje k životu. Budete muset najít tu správnou sekvenci útlumu, aby Varroa nemohl prosperovat, což je jako snažit se najít jehlu v kupce sena. Existují skupiny, které odmítají tento způsob výzkumu. Jak to uvádí Hauke Je nutno uvést to na pravou míru, že přerušením sekvence RNA nepřerušíte boj proti varroáze a nepřivodíte problémy některým jiným organizmům. Ale to s čím pracují, je velice křehké a nepředpokládá se, že by to mělo nějaký vliv na savce, protože RNA je velice křehká. Aby nedocházelo k vzájemnému křížení mezi druhy, na to je Monsanto velice opatrné. Obavy ze vzájemného mezidruhového křížení jsou docela pochopitelné, když pracujete na genetické úrovni. Haukova největší starost udržení antidumpingových opatření Jiné státy mají obchodní bariéry proti importům amerického medu, ale ty k nám mohou poslat cokoliv. To je sice volný obchod, ale ne obchod férový. To znamená, že u nás končí spousta medu, ale nikdo nechce, abychom se chránili antidumpingovou legislativou. Některé země prodávají med, aby ulily své balírny v cenách pod výrobními náklady, což je vlastně definice dumpingu. Dumping v podstatě zlikvidoval v osmdesátých letech dvacátého století celý průmysl. Wisconsinští komerční včelaři tento obor opustili, protože ceny byly extrémně nízké. Vláda musela přistoupit k programu odkupů. Americká asociace výrobců medu AHPA (The American Honey Producers Association) si najala renomovanou washingtonskou právní kancelář, aby prosadila zavedení antidumpingové legislativy. Nyní jsou tato opatření zavedena na dovážený čínský med. V případě, že včelaři nebudou legislativní snahy dále dotovat, nebudeme schopni udržet stávající antidumpingový zákon. Čínští importéři neustále podnikají soustavné pokusy obejít tento zákon, v čemž jim pomáhají renomované americké právnické firmy. Bohužel i ostatní země v současné době obcházejí tuto ochranu trhu, čímž ceny medu drasticky spadly. A to je chvíle pro Michaela Courseyho, právníka AHPA, ale to chce peníze. To je pro nás to základní. Zdá se mi, že za pár let to vzdám v případě, že nebudu stát na vrcholu mého boje s varroázou. Ale vážně se také obávám toho, jak dopadne náš průmysl v případě, že nebudeme mít na mysli antidumpingová opatření a poskytovat prostředky, abychom uchránili americký trh s medem před zkorumpovanými obchodními partnery. Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK 93

94 PŘÍRODA OCHRANA Mějme slitování s vlaštovkami a ostatními hmyzožravci (Thierry Duroselle; Abeille de France, 2016, č. 2, s ) Souhrn: Ještě dnes se můžeme v některých současných včelařských manuálech dočíst, že vlaštovky jsou včelí predátoři. Také se říká, že by měly být odpovědné za ztrátu některých neoplodněných matiček, které vyletěly na svatební let. Než tento tažný pták, jsou docela určitě většími požírači včel jiní. Text nabízí soupis toho, co víme (není vyčerpávající) a abychom vše uvedli na pravou míru. Nejprve si připomeňme, že ptáci, stejně jako mnoho jiných živých tvorů, jsou citliví na včelí bodnutí. Není to jen tak pro nic za nic, proč se u našich milovaných blanokřídlých vyvinula tato obávaná zbraň, zraňující ústrojí (žihadlo a dvě jedové žlázy). Může zastrašit ty nejmenší stejně jako ty největší vetřelce (slony), kteří se odváží příliš blízko ke včelstvům. To znamená, že u hmyzožravých ptáků nejde jen o to, že chňapnou po včelách, se kterými se setkají, ale také o vlastní ochranu a nevystavování sebe sama nebezpečí. Tito ptáci si tudíž vyvinuli několik jednoduchých strategií, aby se vyhnuli riziku bolestivého bodnutí, které pro některé může být smrtelné. První spočívá v tom, že včely lapí za naprosto přesně daných podmínek, což jim umožní kontrolovat situaci. Někteří se přibližují k úlům, různě dlouhou dobu sledují směr letu létavek a bleskurychle zachytí jednu včelu, nepochybně tu zranitelnější než ostatní a okamžitě ji usmrtí. Jiné ji sezobnou za letu ale to v případě, Mandelík hajní Ťuhýk obecný Vlha pestrá že sedí na hřadě (suché větve, ohradníky, elektrické dráty ) a svoji oběť si vytipovali, než ji lapí. Už sám tvar zobáku a rohovitá část, která ho pokrývá, je výbornou ochranou před jedem. Následuje přehled několika druhů hmyzožravých ptáků, kteří vůči včelám projevují jistý zájem. Začněme ptáky lovícími na číhané ze stanoviště a v první řadě Vlhou pestrou (Merops apiaster), kterou naši sousedé nazývají požírač včel (Bee eater, Bienenfresser ). U včelařů má dost špatnou pověst, i když množství jí sezobaných včel je zajisté nadhodnocené. Je to neobyčejný stěhovavý pták 94

95 Žluna s duhovým zabarvením přecházející v modravou, zelenou, žlutou Rozmnožuje se hlavně na jihu Francie v jarních a letních měsících. Místo výskytu se rozšiřuje do severnějších krajin (nedávno zahlédnuta v Anglii). Ze své pozorovatelny číhá na velký létající hmyz (včely, čmeláky, pestřenky, brouky, vážky, motýly ). Při lovu zahnutým zobákem dává přednost polapení za hruď nebo u zadečku. Po návratu na stanoviště zneškodní oběť tak, že s ní tluče o podklad. P. Géroudet udává, že včely, vosy, sršni, čmeláci a jiní blanokřídlí tvoří něco přes polovinu její potravy, zbytek jsou brouci, vážky a motýli Ze včel jednoznačně preferuje trubce (60 %), kteří nemají žihadlo. Dva jiní ptáci, blízcí vlze a rovněž velcí požírači hmyzu, vybavení dlouhým zobákem Mandelík hajní (Coracias garrulus) a Dudek chocholatý (Upupa epos) loví na zemi a dopad na včely je téměř nulový. Ťuhýci Ťuhýk šedý (Lanius excubitor), Ťuhýk obecný (Lanius collurio), jsou rovněž lovci, kteří rádi číhají na stanovišti ve volném prostoru. Různorodou kořist, sestávající hlavně z velkého hmyzu, nabodávají na trny rostlin nebo na špičky ostnů, což je určitý druh přírodní špižírny. Silný rohovitý zobák jim umožňuje bodavý hmyz rozdrtit a zbavit se žihadla, aniž by se nechali bodnout. Jiný lovec na číhané je Včelojed lesní (Pernis apivorus). Na rozdíl od toho, co napovídá jeho jméno, je to v polykání včel ubožáček. Někteří autoři navr Sýkorka koňadra Vrabec domácí 95

96 hují přejmenovat ho na sršňojed, protože vyhledává hnízda vos a sršní. Ze svého stanoviště nebo při pobíhání na zemi pozoruje odlétající a přilétající hmyz, aby určil místo, kde je hnízdo, pak je rozhrabe a vytahá plástve s plodem. Dospělý hmyz nenapadá, pouze pokud se brání. Ptáci lovící nablízko: Samozřejmě nejznámější jsou sýkory zvláště Sýkora koňadra (Parus major); Sýkora modřinka (Parus coeruleus). Jsou to ptáci žijící na stromech, jejichž potrava je složena převážně z hmyzu (housenky, motýli ), který nacházejí při prohledávání větví, kůry a listů stromů. V zimě nepohrdnou semeny a jinou potravou bohatou na tuky. V létě stejně jako v zimě jsou věrnými návštěvnicemi včelnic. Jednotlivé včely chytají před nebo pod úly, rychle je zabijí, než je vyloupnou drobným špičatým zobákem a spolknou nebo odnesou do hnízda. V době hnízdění můžeme často ve městě zahlédnout Vrabce domácího (Passer domesticus) jak vyhledává potravu bohatou na proteiny. Jeho běžná potrava sestává ze semen divokých i kulturních rostlin. Na včelnicích ve městech praktikuje podobnou strategii jako sýkory, tak že včely odchytává u česna úlu. Můžeme ho vidět, jak hopsá, aby chytil létavku a jak s ní tluče o zem a zbavuje ji částí těla, které mu nechutnají. Vzácněji můžeme zahlédnout Pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs) jak si přiletí chytit několik včel pro mláďata. Vlaštovka obecná Do této kategorie lovců nablízko můžeme rovněž zahrnout datlovité a zvláště pak Žlunu (PiIcus viridis). Ta má mezi včelaři také špatnou pověst, protože vyklovává v úlech díry, kterými dlouhým jazykem (10 cm a více) vydloubává včely a larvy. U žluny Datel černý jsou to přesto mravenci (plod i dospělci), kterým při stravování dává přednost (více než 90 %). Nelákají ji příliš staré a tenké stěny úlů ze špatného dřeva nebo dlouho opuštěné včelnice k pychu. Ostatní datlovití včetně Datla černého (Dryocopus martius) většího než je žluna žijí spíš v lese a úly neohrožují. Nakonec zmiňme ptáky lovící za letu: nemají ani stanoviště ani neusedají na úly, ale poletují bez ustání ve vzduchu a vyhledávají hmyz. Jsou to vlaštovky vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a Jiřička obecná (Delichon urbica) velmi rozšířené na venkově a rorýsi. Ten, kdo už někdy držel v ruce vlaštovku nebo rorýse ví, že tito ptáci mají velice krátký plochý zobák. Díky tomu se mohou ústa doširoka rozevřít a za letu polapit roztodivné druhy drobného měkkého hmyzu, jakýsi druh vzdušného planktonu (hlavně dvoukřídlé, jepice, blanokřídlé a vzácněji brouky). Každý pochopí, že tato charakteristická stavba těla a způsob lovu nejsou přizpůsobeny k odchytávání včel, vos nebo sršní, které mají několik nepříjemných vlastností: velikost, tuhé chitinové tělo a na zadečku žihadlo. Vyprávění o neoplodněné matičce, která se nevrátila do úlu kvůli vlaštovce nebo rorýsi, spadá nepochybně do oblasti včelařských bájí, když víme, že matička vylétá v doprovodu několika zkušených dělnic létavek, aby ji ochránily a doprovázely. Prostředí obklopující úly není samozřejmě pro včely bez rizika. Je plné ptáků zobajících mouchy. Ale jen málo z nich je vybaveno k chytání podivného hmyzu křupajícího v zobáku a schopného bodnout. S trochou ironie (nebo smutku) je třeba dodat, že tento tlak přirozeného výběru se vytrácí mimo jiné také proto, že ptáků i hmyzu je čím dál tím méně! Přeložila: Eva KUBEŠOVÁ 96

97 Bezžihadlé včely fascinující příbuzné včely medonosné (Noemi Arnold; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2016, č. 2, s ) Souhrn: V rámci své doktorské práce zkoumá autorka tohoto příspěvku bezžihadlé včely v mexickém státě Oaxaca. Pojednává o příbuzenském zařazení, o biologii a o chování bezžihadlých včel ve srovnání se včelami medonosnými. Je to nově vyšlechtěné plemeno nebo jí žihadlo někdo odstranil? Tak se udiveně ptají lidé, kteří o bezžihadlé včele slyší poprvé. Není tomu tak ani onak. Fosilní nálezy dokazují, že bezžihadlé včely existují už nejméně 70 milionů let. Zdá se, že byly prvními sociálními včelami vůbec a ve vývojové posloupnosti byly značně před včelami medonosnými. Ve skutečnosti bezžihadlé včely nemohou bodnout. Co však vědci, kteří jim tehdy tento název dali, vědět nemohli, je skutečnost, že ony jakési žihadlo mají. Toto je poněkud redukované a modifikované, takže ke skutečnému bodnutí je nepoužitelné. Název bezžihadlé neodpovídá zcela pravdě. Jelikož je v běžné řeči už vžitý, budeme ho používat i zde. Ve vědeckém názvosloví se nazývají Meliponini. Taxonomické začlenění je patrné z uvedené tabulky. Sociální včely Bezžihadlé včely (Meliponini) stejně jako včely medonosné (Apini) a neparazitní čmeláci (Bombini) dostaly nový název eusociální, což znamená skutečně pravé sociální. Tyto eusociální včely odpovídají přibližně 5% z cca včelích druhů. Zbytek tvoří osamoceně žijící včely. Pod pojmem eusociální rozumíme takové včely, které žijí v trvalých koloniích ve mnohých vzájemně se překrývajících generacích. Tyto po celou životnost kolonie obsahují tři kasty: jednu plodnou matku, mnohé neplodné dělnice a několik trubců. Bezžihadlé včely, podobně jako včely medonosné, uchovávají ve svých koloniích více krmiva, než by pro současnou spotřebu bylo třeba. To ale znamená, že i bezžihadlé včely mohou být, podobně jako včely medonosné, včelařsky využívány. To po tisíciletí uměli například Mayové. Tři eusociální včelí kmeny, tj. včely bezžihadlé, včely medonosné a čmeláci, jsou si v tomto ohledu skutečně podobné. Vykazují však také významné rozdíly. Kromě morfologie je to především počet druhů, chování a stavba hnízd. Nejdůležitější rozdíly mezi včelami bezžihadlými a včelami medonosnými jsou uvedeny v následující tabulce. Geografický výskyt Zatímco včely medonosné se vždy vyskytovaly jak v teplých tak i chladných oblastech, tj. v Africe, v Asii a v Evropě, pak včelstva včel bezžihadlých mohou přežívat pouze v tropických a subtropických oblastech. Osídlily tak kontinenty Afriku, Asii, Aus Melipona fasciata vypadá podobně jako včela medonosná 97

98 Kmeny: zvířata Třídy: hmyz Druh: Apini včela medonosná Čeledi: Apidae včelovití Rody: Apinae včely Druh: Meliponini včela bezžihadlá Druh: Bombini čmeláci Dalších cca 16 druhů Taxonomické zařazení bezžihadlých včel I když jejich žihadlo je nefunkční, dovedou se bezžihadlé včely docela dobře bránit. trálii a Ameriku. Je to proto, že včelstva včel bezžihadlých nedokážou provozovat tepelnou regulaci a jsou odkázána jen na teplotu okolního prostředí. Další důležitá okolnost: Zatímco rod včely medonosné má jen devět druhů, rod včely bezžihadlé jich má více než 500. Největší druhová rozmanitost (asi 400 druhů) je v Americe. Morfologie Malá část bezžihadlých včel je stejně velká a je stejně ochlupená jako včela medonosná. Většina včel bezžihadlých je poněkud menší, mezi třemi až devíti milimetry, a je spíše spoře ochlupena. Je také jedna skupina bezžihadlých včel, které jsou ještě menší. Nejmenší z nich jsou jen 1,8 mm veliké. Oproti včelám medonosným vykazují včely bezžihadlé pestrou paletu co do zbarvení a tvarů. Jsou pruhované černě, hnědě, oranžově a jsou lesklé nebo matné. Tělo mají štíhlé, široké, dlouhé nebo krátké. Hnízdo Hnízda včel medonosných a včel bezžihadlých se zřetelně liší už svou stavbou. Včely medonosné stavějí plásty s jednotným tvarem buněk (pomineme -li matečníky). Bezžihadlé včely stavějí buňky dvou rozdílných typů. Včely medonosné stavějí plodové i medové plásty svisle. Včely bezžihadlé umísťují své plásty vodorovně nebo do hroznů. Medné a pylové zásoby ukládají do hrnečkovitých buněk vejčitého tvaru, které jsou větší než buňky plodové. Jako sta 98

99 Porovnání dvou včelích druhů. Včely medonosné Včely bezžihadlé Výskyt Evropa, Afrika, Asie Tropy v Americe, Africe, Asii, Austrálii Počet druhů Tvary buněk jeden dva: plodové a hrnečky na med a pyl Materiál buněk vosk cerumen (směs vosku a pryskyřic) Umístění hnízda ve stromových a skalních ve stromových a skalních dutinách, v zemi, dutinách na stěnách, ve větvích a v živých termitištích Způsob obrany žihadlo kousání, napadání úst, uší, očí a zaplétání do vlasů Počet královen jedna jedna oplodněná a více neoplodněných Plodové buňky uzavřené až za larvou po vložení vajíčka uzavřené Vznik kolonie vyrojením pozvolným oddělením Uspořádání hnízda bezžihadlého včelstva: ve středu hnízda jsou plodové plásty a kolem nich hrníčky na pyl a nektar. Vchody do hnízda bezžihadlých včel jsou často umělecká díla. 99

100 Strážkyně bezžihadlého druhu Meliponi beecheii je připravena bránit vchod do hnízda. vební materiál nepoužívají vosk, ale zvláštní hmotu cerumen. Je to směs vosku a pryskyřic z různých rostlin rostoucích v okolí. Cerumen je tmavší než vosk a jeho barva je různá, od hnědé až po černou. Cerumen je také elastičtější než čistý vosk, což je důležité pro skladování medu, neboť se časem rozpíná. Plod je obklopen vrstvou cerumenových lamel souhrnně nazývaných batumen, která sestává z tvrdšího propolisového materiálu. To umožňuje udržovat stálou teplotu v plodových buňkách. Podobně jako u včel medonosných jsou pylové buňky uloženy blízko plodu, zatímco medové buňky jsou uloženy od něho dále. Vnější vrstva hnízda bezžihadlých včel je postavena z batumenu. Ten zde pomáhá včelám jejich hnízdo bránit, utěsnit nebo ho v nějaké dutině připevnit. Z vnitřního prostoru hnízda je jen jediný průlez, který je velmi úzký. Jakožto vchod chrání včelstvo před nevítanými návštěvami. Také ve volbě umístění hnízda jsou mezi oběma druhy včel velké rozdíly. Včely medonosné stavěly svá hnízda původně ve stromových nebo skalních dutinách. Oproti tomu včely bezžihadlé, každý druh posvém, umísťují svá hnízda v dutinách v zemi, ve větvích stromů a některé dokonce v živých termitištích. Rozdílné chování Hlavní rozdíly jsou ve způsobu obrany, v počtu matek a v rozmnožování. Jak už bylo uvedeno, bezžihadlé včely nemohou bodat. Místo toho si vyvinuly jiné obranné strategie: Některé druhy kousají, resp. štípají, jiné obtěžují agresora a snaží se vniknout mu do úst, očí a uší a zamotávají se mu do vlasů. Při tom vzrušeně bzučí. Jiné se naopak stáhnou z dohledu. Jedna malá skupina bezžihadlých včel v boji vylučuje substanci, která lokálně pokožku zamoří a způsobí na ní bolestivé puchýře. Autorka paní Noemi Arnhold o sobě: Narodila jsem se a vyrůstala v kantonu Wallis. V roce 2008 jsem promovala na univerzitě v Zürichu se specializací antropologie orangutanů. Od roku 2010 jsem pracovala v Kanadě jako pomocnice včelaře. Tam jsem si ve včelaření našla zálibu a dokonce jsem si zamilovala včely bezžihadlé. I když tyto se v Kanadě nevyskytují, našla jsem u jednoho včelaře řadu knih o včelách všech druhů. V jedné z nich jsem našla článek o včelách, které nebodají. Z další literatury jsem zjistila, že jejich chov existoval už dávno, ale u nás jako by se na něj už zapomnělo. V Mexiku ještě před vpádem Španělů měl chov bezžihadlých včel svou tradici. Bohužel i zde už jde o druh ohrožený. Hledala jsem dál a nacházela zprávy o jejich výskytu v různých státech Mexika, ale o státu Oaxaca, ve kterém jsem tři roky žila, jsem nenalezla ani zmínku. Tento stát má i regiony tropické a má největší biologickou rozmanitost. Řekla jsem si, že tady se s tím musí něco udělat. Za prvé bezžihadlou včelu vřadit do vědeckých poznatků a za druhé postarat se o to, aby rod včely bezžihadlé zůstal zachován. Mé biologické srdce se rozbušilo a já se v roce 2011 vrátila do Oaxaca, abych se bezžihadlým včelám plně a vědecky věnovala. V srpnu 2012 jsem zahájila doktorandské studium ve zdejším institutu se zaměřením na své bezžihadlé včely. 100

101 Svá hnízda si různé druhy budují na nejrůznějších místech, jako například: na stěně domu (nahoře vlevo), volně ve větvích stromu, (nahoře vpravo), v zemi (dole vlevo), nebo dokonce v zapomenuté tašce (dole vpravo). Pro rozmnožování včely medonosné je důležité vědět, kde je matka, neboť je jen jedna jediná. U chovu včel bezžihadlých je situace složitější, neboť po návratu oplozené matky zůstává v hnízdech ještě mnoho panenských matek, které čekají na svou příležitost. 101

102 Další rozdíl v úsilí o zachování rodu spočívá v tom, že bezžihadlé včely své plodové buňky uzavírají ihned po tom, co do nich bylo zakladeno oplodněné vajíčko. V odborných kruzích se má za to, že toto může být příčinou skutečnosti, že bezžihadlé včely nemají problémy s roztoči v plodu. Poslední, ale důležitý rozdíl mezi oběma druhy je způsob zakládání kolonie. U včely medonosné k tomu slouží rojení. U včely bezžihadlé jde o jakési postupné odlučování od mateřské kolonie. Když mateřské včelstvo uložilo dostatečné zásoby krmě a začalo produkovat dělnice, vydá se část z nich hledat nové hnízdiště. Jakmile ho najdou, vystrojí ho během jednoho až dvou týdnů cerumenem a začnou do něho stěhovat krmné zásoby z mateřského hnízda. Až je nové hnízdiště vybaveno tím nejnutnějším, vyvede skupina dělnic z mateřského hnízda jednu neoplodněnou matku a zavede ji k novému hnízdu. Odtud tato princezna vzlétne ke svému prvnímu a zároveň poslednímu letu, během něhož je oplodněna. Jakmile se nová matka řádně uhnízdí, její zadeček nabyde a ona začne klást vajíčka. Velký zadeček a odlomená křídla jí znemožňují jakýkoliv další snubní výlet. Tím pádem zůstává tato matka, na rozdíl od matek včel medonosných, až do konce svého života ve svém původním hnízdě. To také vede k tomu, že bezžihadlé včelstvo ve svém hnízdě setrvává, dokud není vypleněno nebo jeho hnízdiště, například vykotlaný strom, není zničeno. Z toho lze vyvodit prognózu: jestliže se nějaký včelař o své bezžihadlé včelstvo bude dobře starat, toto ho samo neopustí. Přeložil: Ing. Jiří Hásek Včely jako létající doktoři přínos pro včelařství (Katja Hogendoorn, Danny Le Feuvre; The Australasian Beekeeper, 2016, č. 5, str ) Souhrn: Nová příležitost pro včelařství? V Evropě se včely stále častěji využívají k tlumení chorob k distribuci biologických léčiv ke květům. V tomto článku popisujeme, jak metoda funguje, a vysvětlujeme, proč je využití včel jako létajících doktorů prospěšné pro pěstitele, pro včelařství, pro spotřebitele i životní prostředí. Létající doktoři Využití včel k dopravě biologických léčiv na květy se nazývá entomovektoring, neboli využívání hmyzu jakožto vektoru (přenašeče). Ale často se také setkáte s výrazem létající doktoři, protože se snáze vyslovuje. Entomovektory jsou používány ke tlumení houbových infekcí, při kterých houba pronikne do vyvíjejícího se plodu během fáze kvetení a později způsobí chorobu zrajícího plodu. Funguje to takto: včelař připevní před česno dávkovač léčiva tak, aby včely mohly do úlu a ven pouze přes něj (obrázek 1). Pěstitel vybavený včelařským kloboukem a rukavicemi každý den doplňuje léčivo do dávkovače. Včely přenášejí léčivou látku na květy, kde je potřeba tlumit choroby. Technika využití včel jako vektorů byla poprvé vyvinuta v devadesátých letech. Ve Finsku byly od té doby dávkovače i biologická léčba zdokonaleny natolik, že tam využití entomovektoringu za posledních deset let podstatně vzrostlo (dnes se využívá u více než 500 hektarů jahod). Metoda se stále častěji používá i v dalších zemích (Belgie, Turecko) a u dalších plodin (jablka, skleníková rajčata). V minulých dvou letech vyzkoušelo technologii létajících doktorů celkem třicet australských pěstitelů třešní a jahod. Obě odvětví jsou novou metodou z mnoha důvodů nadšena. V následujících řádcích vysvětlíme výhody entomovektoringu pro pěstitele, pro včelařství i pro širokou veřejnost. Ale ještě předtím je třeba objasnit, proč je během kvetení potřeba tlumit houbové choroby. Proč tlumit houbové choroby během kvetení? V době kvetení bývají jablka, hrušky, jahody, hrozny, mandle a třešně i další peckoviny napadány sporami houby Botrytis cinerea a houbami rodu Monilinia a Alternaria. Tyto houby proniknou do květu přes stigma anebo přes drobné ranky po odpadnutí okvětních lístků. Tam zůstávají v klidovém stadiu (nazývaném latentní infekce), dokud plod nezačne dozrávat. Jsou -li k tomu příznivé podmínky, mohou způsobit choroby plodů. Mezi typické choroby patří hniloba třešní, plíseň šedá na jahodách a monilióza nebo fusarióza jablek, hrušek, meruněk a nektarinek (obrázek 3). Pěstitelé běžně tlumí choroby, způsobené latentní infekcí, fungicidními postřiky, aplikovanými během kvetení. Je však stále více zřejmé, že použití fungicidů má několik nevýhod: U hub způsobujících choroby se rychle zvyšuje rezistence k fungicidům. Postřiky je tedy třeba pečlivě koordinovat, aby se co nejvíc oddálil vznik rezistentních kmenů. Fungicidy mohou škodit užitečným půdním houbám, které zvyšují schopnost plodin přijímat vodu a živiny. 102

103 I když se postřik provádí během kvetení dvakrát, jsou tu nevyhnutelně mezery v přítomnosti fungicidů, zvláště když se nové květy otevírají denně. Přibývá důkazů, že fungicidy mohou být škodlivé pro včely (viz níže). Pěstitelé si tyto problémy stále více uvědomují a chápou, že množství fungicidních postřiků během kvetení je potřeba snížit, aby se zabránilo poškození opylovatelů. Výhody použití biologické léčby Použití biologických léčiv řeší hned několik těchto problémů. Je tu daleko nižší pravděpodobnost, že na ně vznikne rezistence, neškodí užitečným půdním houbám a včelám a jsou v souladu se vzrůstajícími požadavky spotřebitelů na produkty, vypěstované zdravým, šetrným a trvale udržitelným způsobem. Není divu, že používání biologických léčiv je stále populárnější, nejen v biozemědělství, ale i v konvenčním zemědělství. Ale proč by se měla pěstitelům líbit myšlenka na distribuci léčiva pomocí včel? Výhody využití létajících doktorů z pohledu pěstitele Využitím včel se snižuje množství postřiků, těžké techniky, paliv a lidské práce. Umožňuje cílenou aplikaci léčiva i na strmých svazích nebo na bažinaté půdě a nedochází k úletu nebo ke splachu postřiku. Ale největší výhodou, kterou uvádějí pěstitelé, je lepší pokrytí. Když se postřik v sadu provádí jednou nebo dvakrát během kvetení, na mnoho květů se vůbec nedostane, prostě proto, že se denně otevírají nové květy. Včely zajistí cílenou distribuci biologických léčiv, která vede k daleko lepšímu pokrytí než postřik (obrázek 4). Výhody využití létajících doktorů z perspektivy včelaře Omezení fungicidních postřiků během kvetení Snížení počtu fungicidních postřiků během kvetení je důležité pro včelařství. Včelaři jsou si už nějakou dobu vědomi, že fungicidy aplikované během kvetení mohou poškodit včely. V minulosti to nebylo všeobecně přijímáno, protože testy toxicity běžně berou v úvahu jen úmrtnost dospělých dělnic (LD50). Vlivy na chování včel anebo na larvy se obvykle neberou v úvahu. Teprve nedávno bylo objasněno, že některé běžně používané insekticidy mají nepříznivé účinky na vývoj, imunitu a orientaci včel. Mimoto rezidua fungicidů v úlu korelují s výskytem včelích chorob; interakce mezi fungicidy, detergenty a insekticidy mohou snížit imunitu včel anebo pro ně mohou být toxické. V Austrálii je registrováno sedm aktivních látek pro tlumení houby Botrytis cinerea na květech třešní a jahod (PUBCRIS). Tři nejúčinnější a nejčastěji používané látky z této skupiny jsou škodlivé pro včely. Jsou to: Chlorothalonil (přípravek Bravo, registrovaný jen pro třešně) může ovlivnit imunitu a bylo zjištěno, že u včel zvyšuje náchylnost k onemocnění mikrosporidiální houbou Nosema ceranae (Pettis a kol., 2013). Obr. 1: (a): Dávkovač firma Aasatek ( fi), připevněný na přední stranu úlu. (b): Dávkovač Aasatek je opatřen zásuvkou (2), která se dá vytáhnout a je konstruována tak, že včely cestou z úlu s daleko vyšší pravděpodobností procházejí přes zásobník se sporami (4), zatímco směrem dovnitř jdou jinou cestou (6) a nenosí tak spory do úlu. Iprodion (přípravek Rovral) a Captan (používané u třešní a jahod v době kvetení) mohou poškozovat včelí larvy (Mussen a kol., 2004). Omezení těchto fungicidů, běžně používaných během kvetení, je důležité pro zachování zdraví včel. Nabídnutím entomovektoringu pěstitelům dostanou včelaři příležitost aktivně přispět ke snížení fungicidních postřiků během kvetení. Přidaná hodnota Entomovektoring je v Austrálii nový způsob využití včel a je přidanou hodnotou pro australské včelařství. Může zvýšit poptávku po pronájmu úlů pro plodiny, kde jsou včely využívány k opylování, ale i tam, kde se včely tradičně k opylování nevyužívají. Příkladem takové plodiny je jahodník. Vzhledem k tomu, že je entomovektoring pro tuto plodi 103

104 nu prospěšný a nemůže být zajištěn pomocí volně žijících opylovatelů, otevírá tato technika nové možnosti pro včelařský opylovací průmysl. Výhody využití létajících doktorů: životní prostředí a spotřebitelé Cílené rozšiřování neškodných biologických léčiv umožňuje tlumit houbové choroby, aniž by došlo k úletům nebo splachům fungicidů. Je známo, že úlety fungicidů mají vliv na rodinu pěstitele i na lidi, žijící v okolí. Splachy některých fungicidů mají vliv na funkci ekosystému, především na zdraví půdy a vod. pro včely. To zkoumáme v opakovaných experimentech na šedesáti včelstvech (kontrolní včelstva, včelstva s prázdnými dávkovači a včelstva s dávkovači, do kterých jsou denně doplňovány užitečné spory). Každý experiment trvá tři týdny, což je obvyklá délka entomovektoringu. Zatím jsme provedli jeden experiment a nepozorovali jsme žádné negativní efekty na počet létavek, vyletujících z úlu, ani na množství zavíčkovaných plodových buněk. Další experiment právě probíhá a bude zahrnovat i hodnocení vlivu na líhnoucí se dělnice. Experimenty budou dokončeny v březnu 2016 a o výsledcích budeme informovat v samostatném článku. Která zahradnická odvětví budou schopna létající doktory využívat? Aby technologie fungovala, plodina musí být samozřejmě atraktivní pro včely. Naše výzkumy ukázaly, že vinná réva neláká takové množství včel, aby se entomovektoring vyplatil. Ale ostatní plodiny, jako jsou jablka, hrušky, jahody a peckoviny, navštěvují včely hodně. Tato odvětví mohou v zásadě těžit z technologie entomovektoringu. Dalším předpokladem pro úspěšný entomovektoring je, že budou vyvinuta účinná biologická léčiva a že budou komerčně dostupná. V současnosti jsou na trhu léčiva proti šedé plísni jahod a proti Obr. 3: Spory houby Botrytis cinerea pronikají do vyvíjejícího se plodu během kvetení a způsobují na zralých plodech hnilobu třešní nebo šedou plíseň jahod. Využití včel jako létajících doktorů je jednou z mnoha možných cest, jak zvýšit počty pronajatých včelstev a rozvinout včelařství ještě před příchodem roztoče Varroa (pozn. překl.: Austrálie je dosud varroázy prostá). Zvýšení poptávky po pronájmu včelstev je důležité pro spotřebitele, protože zmírní předpovídaný prudký vzestup cen ovoce a zeleniny závislých na opylování, který bude výsledkem zvýšené poptávky po pronájmu včelstev po příchodu roztoče Varroa. Budoucnost létajících doktorů Poškozuje entomovektoring včely? K tomu, aby včelařství přijalo entomovektoring, nesmí být technologie létajících doktorů škodlivá Obr. 2 (a): Dávkování spor do zásobníku: včely nerozrušuje, zdá se, že dávkovač nepovažují za součást úlu; (b): včely, přenášející spory na květy. 104

105 Obr. 4: Množství živých prospěšných spor na květech jabloně Red Fuji během distribuce včelami (prázdné trojúhelníky) a během postřiku (černé čtverečky). Archer C, 2002, zpráva RIRDC 02/046. moniliové hnilobě třešní. Dále bylo vyvinuto biologické léčivo proti latentní hnilobě jádřinců jablek (obrázek 4), ale zatím není komerčně dostupné. Ve vývoji jsou další produkty pro použití u mandloní a nektarinek. Až budou vyvinuta tato a další léčiva, využití létajících doktorů dostane větší spád. Jaká bude úloha včelaře? Entomovektoring vyžaduje dobrou komunikaci mezi pěstitelem, včelařem a dodavatelem užitečných spor. Pěstitel si objedná včelstva pro distribuci léčiva. Včelař přiveze včelstva a připevní dávkovače. Pěstitel si objedná spory (nynější produkty pro entomovektoring u třešní a jahod distribuuje Organic Crop Protectants Pty Ltd) a provede aplikaci. Toho se dá nejlépe dosáhnout tehdy, bude-li včelař vlastnit dávkovače. Dnes sice zatím včelařské potřeby dávkovače neprodávají, ale to se může v budoucnu změnit. Do té doby se dají dávkovače objednat přímo na Aasatek ( nebo přes autory článku. Součástí dodávky je manuál a poučení pro včelaře. Vyhlídky do budoucna Entomovektoring skýtá užitek pěstitelům, včelařům, spotřebitelům i životnímu prostředí. Navíc naše experimenty s entomovektoringem a se zapojováním pěstitelů průkopníků probíhají bez zásadních problémů. Technologie létajících doktorů má tedy v Austrálii dobré vyhlídky. Výukový program je zatím dostupný jen pro pěstitele průkopníky (v případě zájmu kontaktujte autory), ale bude potřeba i vzdělávání všech dalších účastníků, aby se usnadnilo větší rozšíření metody. Neliší se to od konvenční ochrany plodin pomocí chemických pesticidů, kde je v nabídce mnoho kurzů a poradenských služeb, aby měla ochrana plodin co největší šance na úspěch. Další informace můžete získat na a facebook.com/beesasflyingdoctors Poděkování Tento projekt je podporován federální australskou vládou z inovačního grantu ministerstva zemědělství. Děkujeme všem pěstitelům, kteří se ho účastní, Asociaci australských pěstitelů třešní, společnosti Strawberries Australia a Asociaci jihoaustralských včelařů za jejich nadšenou podporu. Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D. Monitoring teritorií čističek odpadních vod za použití včel (K. A. Sidorova, A. A. Matveeva, M. V. Kalašnikova, S. A. Pašajan; Pčelovodstvo 2016/3, s ) Souhrn: Byla zjištěna přímá souvislost mezi znečištěním odpadních vod a obsahem stejných znečišťujících látek v tělech mrtvolek včel. Proto lze rozboru mrtvolek včel použít jako indikátoru čistoty životního prostředí. Složitá ekologická situace na územích znečistěných technickými odpady negativně ovlivňuje životní prostředí a v globálním měřítku může lidstvo dovést k ekologické katastrofě. Půda představuje ekologický uzel souvislostí v biosféře, spojující zdravotní stav člověka i zvířat, kteří zužitkovávají vypěstované krmivo a zemědělské produkty. Efekty, ke kterým v rostlinné výrobě dochází při nedodržování stanovených pravidel používání hnojiv, závlahových vod, pevných i tekutých odpadů z průmyslu a živočišné výroby, komunálních a jiných odpadních vod, usazenin čistících zařízení a jiných, v součtu způsobují výskyt patologických stavů základních systémů živých organismů od změn v procesech ontogeneze až po předčasný úhyn. Vysoká toxicita, mutagenní a rakovinotvorné vlivy, snadná akumulace v půdě a neobyčejně pomalé vylučování z ní toto vše naléhavě klade problém ochrany půdy před znečištěním těžkými kovy. Pro posouzení stavu životního prostředí bylo schváleno použití fyzikálních a chemických metod, které představují kvalitativní i kvantitativní charakteristiky faktorů. Přitom biologické působení toho nebo jiného činitele nelze vždy stanovit. Živé organismy, obývající dostatečně dlouhou dobu určité území, akumulují látky, které jsou vlastní danému ekosystému. Protože se metoda bio indikace jeví jako nejvíce informativní při hodnocení biologických následků změny prostředí, doporu 105

106 čujeme používat pro čističky odpadních vod zároveň jak fyzikálně-chemické tak i biologické metody. Cílem naší práce je biotestování území městských čističek a následné detoxikace usazenin odpadních vod za použití včel. Zkoumali jsme čističku města Ťumeň. Analýzu údajů jsme prováděli v klinicko-diagnostické laboratoři Institutu biotechnologie a veterinární medicíny GAU severního Zauralí. Objektem zkoumání byly mrtvolky včel (Apis mellifera) a usazeniny odpadních vod před i po ošetření preparátem EM-1, připraveným dle návodu. Při zpracování usazenin odpadních vod jsme udržovali vlhkost 60 %. Délka expozice byla 14 dní a poté jsme v získaném substrátu určovali znečišťující prvky. S cílem určení obsahu chemických prvků v organizmu včelích mrtvolek a v usazeninách odpadních vod jsme vzorky postupně podrobovali autoklávové mineralizaci za pomocí přístroje ANKON-AT-2. Poté jsme v extraktu a mineralizátu určovali obsah těžkých kovů atomovou absorpční metodou na spektrofotometru AAS-3 a Kvant-Z.ETA (GOST ). Pro kontrolu jsme použili včely z ekologického území, vzdáleného od města 40 km (osada Zyrjanka). Výsledky monitoringu stavu životního prostředí odhalily složitou ekologickou situaci území obsluhovaných čističkami (osada Antipino). V organizmu pokusných včel v porovnání s kontrolní skupinou bylo olova 1,5krát více, kadmia 1,2krát, niklu skoro 2krát a chromu 5krát. Ve všech vzorcích byl koeficient přechodu (KP) látky z půdy do organismu včel podstatně níže než 1, což je výsledek působení anatomických fyziologických ochranných bariér. Avšak výpočet KP kadmia ukázal, že tato látka vstupuje do organizmu nejaktivněji (0,96 osada Antipino; 0, 76 osada Zyrjanka). A proto více jak 50 % kadmia se potravinovým řetězcem ocitá v těle hmyzu, což způsobuje funkční poruchy výměny mědi a železa v organizmu. Velká města a aglomerace působí na životní prostředí ve vzdálenosti 50krát větší než je jejich rádius a vystupují jako silné zdroje narušení a degradace přírody. Dochází k transformaci biosféry na technosféru, přírody na umělé prostředí člověka s jinými, pro něj cizorodými fyzikálně-chemickými a biologickými parametry. Získané výsledky svědčí o teritoriální specifičnosti hromadění těžkých kovů včelami medonosnými. Tak jedinci v osadě Antipino obsahují ve větší míře olovo, kadmium, nikl a chrom. To je spojeno s vysokou koncentrací uvedených látek v prostředí daného území. Akumulace a zanesení těchto prvků do metabolických procesů hmyzu snižují jejich životaschopnost a potravním řetězcem dochází ke kontaminaci včelích produktů. Při průzkumu usazenin odpadních vod na přítomnost znečišťujících prvků bylo zjištěno, že jejich úroveň se mění v závislosti na době uskladnění, složení odpadů domácností, typu migrace a pohyblivosti prvků, technogenní součásti atmosférických usazenin atd. Usazeniny odpadních vod nehledě na jejich druh významně ovlivňují ukazatele potenciální úrodnosti půdy. Dochází ke snížení půdní kyselosti, vzrůstá jejich nasycenost zásadami. Vlivem usazenin odpadních vod se znatelně zlepšuje živinný režim půdy, zejména dusíkatý a fosforečný, vzrůstá biologická aktivita. Následující etapa práce výběr nejoptimálnějších způsobů a prostředků detoxikace. Na základě analýzy získaných výsledků bylo zjištěno, že v usazeninách ošetřených preparátem EM-1 se míra těžkých kovů spolehlivě snižuje: zinek o 34 %, olovo o 25, kadmium o 30, nikl o 20 % (obr.). Graf: Obsah těžkých kovů v usazeninách odpadních vod z čističek: před ošetřením; po ošetření. Detoxikaci provází obohacování usazenin odpadních vod užitečnou mikroflórou (fotosyntetizující bakterie, droždí, bakterie mléčného kvašení, houby). Ta syntetizuje užitečné látky (aminokyseliny, nukleové kyseliny, cukr atd.) podporující rozvoj a růst rostlin. Proto jsou výzkum úrovně nahromadění znečišťujících látek a dále zpracování systému korekce jejich obsahu v objektech potravinového řetězce prvořadé úkoly pro specialisty odpovědné za ochranu životního prostředí a zdraví hmyzu. Přítomnost znečišťovatelů v usazeninách z čističek znemožňuje jejich použití v podobě hnojiv, proto je nutné daný problém řešit. V hranici městského území chybí úrodná vrstva nebo je narušena dopravními, stavebními a jinými pracemi a dodatečný průnik znečisťujících látek z průmyslových, komunálních, dopravních a jiných zdrojů znečištění zesiluje. Regenerace této vrstvy v zónách výsadby zeleně za pomocí usazenin z čističek předem ošetřených preparátem EM- 1, je ekonomicky opodstatněná. Ke snížení ekologických rizik působení těžkých kovů na stav životního prostředí je tedy nutný monitoring území čisticích zařízení s použitím organizmů biotestů. Je důležité aktivně zavádět metody detoxikace znečišťujících látek v usazeninách odpadních vod a používat je v městské a vesnické oblasti pro zvýšení produktivity půd a zvětšení úrodnosti zemědělských, zahradních a parkových kultur. Přeložila: Lucie PIKLOVÁ 106

107 Pylové žně pro včely? Co dokáže mužák prorostlý ROSTLINY (Anna Lena Müller, Lennart Friedritz, Jens Dauber, Johann Heinrich von Thünen-Institut, Institut für Biodiversität, Bundesallee 50, Braunschweig, Imkerfreund-Biene 2016, č. 6, str ) Souhrn: Pokud jde o snůškovou nabídku pylu od léta až do podzimu, vkládají včelaři velké naděje především do mužáku prorostlého. Jak moc včely tuto alternativní energetickou rostlinu skutečně využívají, zkoumali vědci Thünen-Institut für Biodiversität v Braunschweigu. Intenzifikace zemědělské výroby stvořila, jak známo, na mnoha místech monotónní zemědělskou krajinu, v níž se hmyzu nedostává potravy. To se týká zvláště oblastí s velkými osevními plochami řepky. Kromě kvantitativní ztráty zdrojů potravy může přitom rovněž klesat kvalita výživy, neboť nektar a pyl má různou hodnotu podle různých rostlinných druhů. Tak by mohlo převažující až výlučné využívání jediného zdroje snůšky vést k nevyváženému příjmu živin. To pak postihuje především včelu medonosnou, protože právě ona na rozdíl od jiného květy navštěvujícího hmyzu vykazuje vysokou setrvačnost u stejného druhu rostlin, a není dostatečně schopna rozlišovat mezi kvalitou svých potravních zdrojů. Každý den čerstvý pyl Pro omezení dalšího nárůstu osevních ploch řepky se hledají alternativní kultury, které by mohly sloužit jako energetické plodiny. Mnohoslibnou a široce diskutovanou alternativní rostlinou je mužák prorostlý (Silphium perfoliatum L.). Jednu výhodu by mohl mužák svým dlouhým a pozdním kvetením včele medonosné nabídnout: neustávajícím větvením stonku kvete od července až do září, tedy v době, kdy většina křovin, stromů a jiných kultur už odkvetla. Z jeho původního životního prostoru, prérií Severní Ameriky, je význam mužáku pro druhově bohatou hmyzí faunu dostatečně znám. Experiment ke zjištění atraktivity kvetoucích rostlin pro včelu medonosnou i divokou na zemědělské půdě na východě USA ukázal, že mužák přilákal 13 druhů divokých včel i včelu medonosnou. Z toho důvodu se nyní mužák doporučuje na okrajové pásy zemědělských pozemků. Pyl má mimořádný význam pro vývoj včelího společenství, protože jako zdroj bílkovin slouží především k odchovu larev. Na konci vegetačního období dorůstají v zesílené míře takzvané zimní včely. Ty potřebují dostatečnou zásobu pylu, aby si vytvořily dostatečný tukovo bílkovinný polštář. Proto by mohl mužák svým pozdním kvetením jako čerstvý zdroj pylu být důležitým přínosem pro odolnost včel v zimě. Každý den se otevírají jednotlivé trubkovité květy této složnokvěté rostliny a nabízejí během dopoledne pyl. Večer tyto kvítky opadají a následující ráno se otevřou nové kalichy složeného květenství. Pylochyty v akci Abychom mohli zprostředkovat informace o mužáku za pomoci včely medonosné, byly v Dolním Sasku ve spolupráci se včelaři a zemědělci na sedmi stanovištích v okresech Diepholz, Emsland, Osnabrück, Verden, Stade a v regionu Hannover umístěny včelí úly jednak po okrajích polí osetých mužákem (stanoviště A, B, D, E), dále ve 100metrové vzdálenosti (stanoviště C) a pak v 500metrové vzdálenosti od mužákového pole (stanoviště F a G). Přínos pylu do úlů se měřil jednou až třikrát podle stanoviště (mezi 21. červencem a 6. srpnem 2012). Za tím účelem byly na česno připevněné pylochyty, které zachycovaly část pylu z pylových rousků dělnic. Zpravidla sbírají včely na jednom jediném rostlinném druhu a rousky jsou pak charakteristicky zbarvené podle zdroje pylu. Ten se pak usuší, roztřídí podle barvy, zváží a z pylu ze tří rousků od každé barvy se zhotoví mikroskopické preparáty. Na základě morfologických znaků pylu mohl být poté pylový typ popsán, aby se pak podle možnosti přiřadil rostlinné čeledi či druhu. Tak mohl být stanoven i váhový podíl různých zdrojů pylu na celkovém množství vneseného pylu do úlu. Poněvadž pyl mužáku může být zaměněn s pylem ze slunečnic, značili jsme ho jako pyl mužákového typu. Velký rozptyl ve výsledcích Podíl pylů mužákového typu se při 17 vzorcích nacházel na úrovni 18 %, pohyboval se však ve velkém rozmezí od 0,1 do 55 %. Kupodivu se nedala zjistit žádná souvislost mezi aktuální nabídkou kvě 107

108 tů na poli s mužákem a množstvím doneseného pylu tzv. mužákového typu. Do úlů vzdálenějších od mužákového pole bylo pylu doneseno opravdu málo (stanoviště C a G), ale nebylo tomu tak všude (např. ve srovnání stanoviště A se stanovištěm F). Mnohem více vypovídala o atraktivnosti mužáku jako zdroje pylu alternativní nabídka snůšky. Na třech stanovištích (A, B, C) byl zvláště často využíván vřes (Calluna). Na čtyřech stanovištích byly jako zdroj pylu během posledního měření zaznamenány téměř výhradně křížaté rostliny (Brassicaceae) (D G). Na dvou stanovištích mohl být pyl přiřazen k hořčicovému typu, což signalizuje vysetí meziplodin. Řepkový pyl se vyskytoval v pěti vzorcích s podílem od 3, 4, 9, 10 a 15 %. Jednalo se zpravidla ale o směsný pyl, v němž dominovala řepka. Dalšími kulturami využívanými jako snůškové rostliny byly svazenka (Phacelia) a chřest byly zasety rovněž jako meziplodiny nebo jako kvetoucí pás. Na divokou květenu jako zdroj pylu poukazuje Achillea-Typ, k nimž patří druhy řebříčku a heřmánku. Záleží na okolí Pyl mužákového typu představoval tedy na několika stanovištích a v určitých intervalech významný zdroj pylu (D a E). Částečně opravdu jednostrannou snůšku pylu z vřesu (A a B) nebo z jetele (E) mohl pyl mužákového typu jednoznačně zhodnotit. Ukázalo se ale také, že mužák oproti jiným snůškám byl skutečně málo konkurenceschopný a včely dávaly přednost jiné hromadné snůšce v okolí, zvláště v posledním kontrolním období mezi koncem srpna a začátkem září. Konkurenční slabost by mohla být částečně způsobena opravdu nepatrnou velikostí pozemku s mužákem (průměrně jeden hektar). S narůstající velikostí pásu, popř. s vyšším podílem rozlohy by mohl podíl využívání mužáku včelami narůstat. Výsledky ale také ukazují už i na té aktuální malé rozloze pozemku, že cíl, kterým bylo dosažení co nejpestřejší potravy pro včely, může být za pomoci mužáku dosažen. Tak by se mohlo výsevem mužáku namísto řepky a to už i v menším rozsahu nebo také vložením jednotlivých mužákových parcel do velkoplošných osevních ploch jiných energetických plodin docílit přínosu pro snůšku včel. Přesto může jen pouhá kombinace s jinými opatřeními jako je výsev kvetoucích pásů nebo zachování křovin vést k tomu, že také v intenzivně využívané zemědělské krajině se může udržet rozmanitá celoroční potrava pro včely a jiné návštěvníky květů. Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ Mužák na vzestupu? Praxe urovnává cestu energetické rostlině atraktivní pro včely (Bernward Janzing, Imkerfreund-Biene 2016, č. 6, str ) Souhrn: Hornošvábští zemědělci zabývající se výrobou bioplynu vyvinuli postup, kterým se může setí mužáku prorostlého stát konečně atraktivní. Bernward Janzing vysvětluje, proč by už brzy mohlo existovat mnohem víc polí s touto žlutě kvetoucí složnokvětou rostlinou. Na Bádenských včelařských dnech 9. dubna v Tribergu prezentoval zemědělec Ralf Brodmann z Energetického parku Hahnennest v Ostrachu svůj projekt Mužák a vzbudil s ním u včelařů veliký zájem. Otto Körner, zemský obchodní ředitel profesionálního svazu Biogas v Baden-Württembergu, se následně poté ucházel o jejich veřejnou podporu tohoto projektu tu mu Klaus Schmieder, prezident Zemského svazu bádenských včelařů rád přislíbil. Nový koncept výsevu Jsou dvě rozhodující věci, které mohou napomoci k průlomu při velkoplošném výsevu mužáku. Na jedné straně při ošetřování osiva, na druhé ale také promyšlenějším postupem při výsevu. Körner mluví o senzační inovaci. Až dosud mluvily praktické důvody proti výsevu složnokvětých rostlin jako energetických plodin. Na jedné straně to byly vysoké náklady v prvním roce. 108

109 1. Mužáková pole u firmy Metzler & Brodmann KG v zařízení na bioplyn v Ostrachu. 2. Zatímco řepka v prvním roce dosáhne své obvyklé výšky a na podzim je sklizena, vytvoří mužák mezitím silné listové růžice. 3. Thomas Metzler, jeden z autorů nové osevní koncepce. Rostliny musely být na pole dodány jako sazeničky, poněvadž klíčivost semen byla tak nízká (typicky pro plané rostliny jen 15 až 20 %), že přímý výsev téměř nepřipadal v úvahu. Nadto musel zemědělec v prvním roce zapomenout na zisk, poněvadž mužák se začíná sklízet až ve druhém roce. V dalších desetiletích sice dává Silphium perfoliatum jako víceletá rostlina velké množství biomasy přesto ztrátový začátek byl pro mnoho zemědělců důležitým vylučovacím kritériem. Nyní však lidé z praxe z Württembergu našli řešení, jak v našich podmínkách pěstovat tuto rostlinu původně zdomácnělou v Severní Americe. Zaprvé dokázali, že klíčivost osiva se speciálním ošetřováním zvýšila na 90 %, čímž vyřešili výsev. Zadruhé problém jednoročních ztrát odstranili vynalézavým konceptem: hospodář vyseje v prvním roce řepku a bezprostředně nato mužák. Když řepku na podzim sklidí, dosáhnou růžice mužáku výšku 15 až 20 centimetrů a zůstanou po sklizni řepky jednoduše stát na poli. A tak druhým rokem roste mužák na poli už sám a může se koncem srpna až začátkem září poprvé sklízet jako celá rostlina určená k výrobě bioenergie. Osevní plochy rapidně narůstají Výnosy v roce 2015 byly vysloveně dobré, a proto plochy v roce 2016 razantně narostly. V minulém roce firma Metzler & Brodmann KG, která hospodářům nabízí koncept smluvního výsevu, nasmlouvala 80 hektarů informuje Brodmann. V letošním roce k tomu má přistoupit dalších 400 hektarů u přibližně 70 hospodářů, povětšině v jižním Baden-Württembergu, v oblasti od Horního Rýna až po Allgäu. Ale také se plánují první plochy v Bavorsku. Pro zemědělce už není výsev žádným rizikem, protože za výsev, vzejití a udržení stavů mužáku na poli ručí v prvním roce firma Metzler & Brodmann KG. Licenční poplatky platí zemědělec až po první sklizni. Brodmann je plný optimismu a očekává, že další zlepšení v budoucnu přinese šlechtění. Projekt nese označení Dunajský mužák a garantuje ho zemědělský biolog Walter Frölich ze Sachsenheimu. Také pro vzezření krajiny jsou zlaté květy v podletí ziskem, avšak celá paleta předností proti řepce přesahuje daleko naše představy. Jen v prvním roce, pokud je mužák na poli ještě společně s řepkou, jsou zapotřebí ještě herbicidy. Od druhého roku už se ne Sklizeň osiva je pracovně hodně náročná. 109

110 stříká a jen se hnojí kvasnými odpady ze zařízení na bioplyn. Jako celoročně půdokryvná rostlina zamezuje mužák půdní erozi. Rostliny vysoké až 3,5 metru slouží nadto jako úkryt pro lovnou zvěř, také pro zajíce a koroptve a mohou rovněž poskytovat sousedním polím ochranu před větrem. Mužák je navíc velmi nenáročný. Ublížit mu nemůže ani vedro ani chladno. Díky svým kořenům, které sahají až do hloubky dvou metrů, rozšířil si vodní horizonty natolik, že je vůči suchu imunní. Kromě toho shromažďuje rosu v listech, které vyrůstají na stonku, což mu dalo i název kalichovité. V nich se dlouho drží vlhkost. Polní pochůzky v létě Profesní sdružení Biogas nabízí v létě, když rostliny jsou už zřetelně viditelné, pochůzky po polích. Oslovena budou také Krajská včelařská sdružení, která jsou členy Zemského bádenského svazu včelařů, u nichž se bude tento rok konat nový výsev mužáku. Tyto předběžné pochůzky se plánují na 10 až 15 stanovištích. Vyhrávají všichni Všeobecně se počítá s tím, že kultury když už se jednou zavedou mohou vydržet na jednom stanovišti 15 až 20 let. Možná že ještě déle: nejdéle využívaný pozemek s mužákem, který se nachází v hornošvábském Aulendorfu, je údajně už 30 let starý a stále ještě na něm není znát klesající výnosnost, informuje Körner. Tak se výsev v každém případě pro zemědělce vyplatí. Mimořádný ekologický pokrok měřeno ve srovnání s řepkou nepředstavuje mužák jen proto, že se obejde bez herbicidů. Kultura je nadto dobrou včelí pastvou v takové roční době, kdy jinak téměř nic jiného nekvete. Zemský svaz bavorských včelařů ji už označuje jako směrodatnou a doufá v to, že vystřídá řepku, která má dosud monopolní postavení při získávání bioenergie. Vysloveně pozitivně oceňuje vývoj i Zemský ústav pro výzkum včel při Univerzitě v Hohenheimu: Mužákem vezme mnoho hmyzu zavděk, říká vědec Klaus Wallner. Pro včely je vynikajícím zdrojem pylu právě v době, kdy je kvetoucích rostlin velice málo. Podobně to vidí také zemědělská inženýrka Anna Lena Müller z Institutu Johann Heirich von Thünen (jde o Spolkový výzkumný institut pro krajinářství, les a rybolov v Braunschweigu). Její závěr: Pro včelu medonosnou, ale také pro různé druhy čmeláků je mužák významným přínosem. Z včelařského hlediska není hlavní předností mužáku to, že je to nektarodárná rostlina (zprostředkovaně tedy dodavatel medu), nýbrž skutečnost, že slouží jako základ obživy včelstva před zimou. Ještě letos má proto proběhnout na více stanovištích test, nakolik může být vývoj mladého včelstva podporován mužákem. Nabídku ke spoluúčasti dostali i včelaři (viz rámeček). Internet: Všechny dosud publikované články v našem časopise, které se týkají mužáku prorostlého, najdete na v sekci Odborná témata. Další informace jsou na stránkách www. becherpflanze.de Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ 110

111 TECHNIKA, RADY Čínská přelarvovací lžička Bez ní se už neobjedu (Armin Spürgin; ADIZ die biene Imkerfreund, 2016, č. 5, str. 10) Souhrn: Popis šikovného nástroje pro přelarvování. Přelarvování byla jedna z prvních včelařských dovedností, kterou jsem si osvojil. Mému otci se hodilo, že na tuto práci má někoho s dobrým zrakem a klidnou rukou. Mercedesem mezi našimi přelarvovacími lžičkami byla hodně drahá švýcarská přelarvovací jehla (1a). Ale jednoho dne se v prodejně objevil nový přelarvovací nástroj z Číny (1 b). Pomyslel jsem si, že když jsou Číňané nejlepší na světě ve výrobě včelí mateří kašičky, musejí mít rovněž perfektní přelarvovací pomůcky. Avšak mé první pokusy dopadly žalostně. Byl jsem odjakživa zvyklý práci s háčkem a tak skončil čínský zázrak v šuplíku. Aha efekt: Svůj názor jsem změnil během návštěvy přítele včelaře Hanse Burkharda v Rothristu ve Švýcarsku. Během několika minut naučil nejstaršího včelaře z naší skupiny přelarvování po čínsku! Od té doby používám už jen čínský nástroj, a to přelarvuji ročně tři až čtyři tisíce matečníkových mističek na včelařské škole a v různých včelařských spolcích. Zlatý hřeb: Jde to nejen snadno a rychle, ale každá larva dostane navíc s sebou na cestu malou porci mateří kašičky (2). To zvyšuje přijetí nezřídka až na sto procent, přestože jsou mističky dopravovány na vzdálenost mnoha kilometrů. Nejlépe se to daří ve sklenici, do níž je vložena navlhčená kuchyňská houbička nebo papírová utěrka (3). Jak se to dělá: Najdu si pomocí kapesní LED svítilny (4) plodové buňky poblíž vajíček, ty nejmenší, ve kterých se to již leskne. To jsou nejmladší larvy (5). Pak vsunu jazýček lžičky pod larvu, s trochou cviku to jde zcela snadno (6a), a larvička při vytažení zůstane přilepena na jazýčku (6 b + 7). Prohlédnu si ji a mohu se rozhodnout, jestli larva není třeba příliš velká nebo ji nelze použít z jiných důvodů. Nyní položím špičku jazýčku na dno misky (6c) a stisknu tlačítko. Tím se larva s většinou mateří kašičky sesune po dřevěném smýkadle dolů a přichytí se na dno (6d). Velmi brzy se jazýček pokryje mateří kašičkou a larvy na něm už nedrží, proto ho občas olíznu, je to přece zdravé. Tipy: Při nákupu dejte pozor, aby byl jazýček dostatečně ohebný. V krajním případě ho můžete opatrně perořízkem ztenčit. Světlé plásty nechávám před přelarvováním deset až patnáct minut v chládku ve stínu, tím se vosk zpevní a dá se s ním pracovat téměř tak dobře jako s tmavými plásty, které rozhodně doporučuji i pro nácvik této techniky. Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ 111

112 Jak usnadnit úklid a sanaci (Anja Ebener; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2016, č. 5, str ) Souhrn: Pro sanaci stanovišť napadených morem nebo hnilobou včelího plodu nabízí švýcarská zdravotnická služba k zapůjčení nebo k prodeji sadu čisticích nástrojů a prostředků. Ve Švýcarsku působí včelařská zdravotnická služba BDG (Bienengesundheitsdienst), která nabízí pomoc včelařům jak při běžných úklidových činnostech, tak i při sanaci stanovišť napadených hnilobou nebo morem včelího plodu. Využívá vozidlo s vlekem, v němž pro důkladné čištění zařízení u jednotlivých včelařů převáží novou vanu na ruční mytí, kterou si lze rovněž pronajmout nebo zakoupit. První případy moru a hniloby včelího plodu se již ve Švýcarsku v této sezóně objevily a nastala nákazová situace. Hlavní znaky a postup při prevenci obou chorob popisuje BDG v letácích 2.1. Mor včelího plodu a 2.2. Hniloba včelího plodu, které si můžete stáhnout na internetové adrese merkblatt Nová vana na ruční mytí: mycí sestava se skládá z chromniklové nerezové vany, umývadla na mytí drobných předmětů, plynového hořáku s bombou a ochranných pomůcek. Vana na ruční mytí v praxi. 112

113 Sanační vozidlo. Ideální místo na mytí. Každé podezření na mor nebo hnilobu včelího plodu podléhá ohlašovací povinnosti a je nutné ho neprodleně nahlásit nákazovému referentovi. Pokud se napadení potvrdí, musí včelař podle pokynů nákazového referenta provést důkladnou sanaci. Zvláště musíme dbát na to, aby se zamořený materiál nedostal během čisticího procesu do styku s již sanovanými předměty. Tyto čisticí práce jsou pro postiženého včelaře vždy velmi náročné, proto BGD doporučuje přizvat pomocníky ze sousedství nebo kolegy včelaře a nabízí konkrétní pomoc poskytnutím vozidla s novou vanou na ruční mytí. Vana na ruční mytí Švýcarští včelaři si mohou u zdravotnické služby BGD vypůjčit vanu na ruční mytí, která je velmi vhodná pro důkladné čištění a sanaci veškerého včelařského materiálu (úly a drobné předměty) a je určena k použití venku pod širým nebem. Před vlastním mycím procesem je nutné veškerý materiál důkladně oškrábat a odstranit většinu zbytků vosku a propolisu. Mycí sada obsahuje chromniklovou nerezovou vanu s víkem a umývadlo na drobnější předměty, plynový hořák s plynovou bombou a také ochranné pomůcky (zástěru, ochranné brýle a dlouhé rukavice). Sadu si včelaři mohou vyzvednout v Liebefeldu nebo ji zašle zásilková služba. Včelař uhradí jen příspěvek na náklady a spotřebovaný materiál ve výši 50 CHF za den. Speciální čisticí prostředek HalaApi lze na BGD přikoupit zvlášť při vyzvednutí. 113

114 Včelařské závody nebo velkovčelaři si mohou vanu na ruční mytí také zakoupit. BGD přijímá objednávky a spolupracuje s výrobcem podle počtu zakázek, pořizovací cena činí kolem CHF. Sanační vozidlo Pro rozsáhlejší sanace je nejvhodnější sanační vozidlo, které je vybaveno novým a výkonným tavidlem vosku, myčkou na úly a drobné předměty, vanou na ruční mytí, tlakovým čističem, přístrojem k ožehu, čisticím a desinfekčním materiálem a ochrannými pomůckami. Pro fungování přístrojů je nutná elektrická přípojka (alespoň 16 A/400 V) a přívod vody. Zřízení se musí instalovat na pevný podklad (vybetonovaný nebo natřený dehtem) o rozloze alespoň 50 m 2, zařízení obsluhuje minimálně pět osob, čtyři z nich obstará včelař, jednu osobu poskytne BGD. Jednodenní zásah sanačního vozidla stojí mezi 500 a 600 CHF. Tato cena se skládá z kilometrovného v paušální výši 120 CHF, hodinové sazby pracovníka BGD ve výši 30 CHF za hodinu a spotřebovaného materiálu. Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ Panenský plást (S. Babajev, Pčelovodstvo 2016/4, strany 50 51) Souhrn: Ruský včelař doporučuje pro získávání plástečkového medu používat systém Panenský plást, se kterým udělal dobrou zkušenost. Před několika lety jsem se rozhodl trochu ozvláštnit produkci ze své včelnice a zkusit získat plástečkový med. Není žádným tajemstvím, že když jde včelař na návštěvu, bere s sebou jako dárek skleničku medu. Chtěl jsem překvapit své známé originálními plásty s medem. Analyzoval jsem články v časopise Pčelovodstvo, prostudoval hotové výrobky, přípravu, ohlasy, fotografie a videomateriály, vybral několik výrobců minirámků. A už se ke mně slétaly z různých konců země krabičky, kontejnery, rámky a další výrobky na získávání sekčního plástečkového medu. Za dlouhých zimních večerů jsem komple 114

115 toval zaslané rámečky, zatavoval mezistěnky, upevňoval je do úlových rámků. Sestavil jsem několik takových korpusů. Na jaře se začátkem kvetení sadů jsem je vložil do úlů a čekal. Nebudu vás napínat: plástečkový med jsem získal. Váha plástů byla různá, jejich vzhled se mi nelíbil, ale stejně jsem přátelům udělal radost dárkem. Chtěl jsem dále zdokonalovat konstrukci minirámečků, ale rozšiřující se včelnice mi nedovolovala ztrácet čas s jejich montáží. Ale zájem o minirámečky mne neopustil. Čím více jsem četl o plástečkovém medu a seznamoval se s hotovými výrobky, tím víc ve mně sílila myšlenka, že všechny tyto věci jsou vyrobeny včelaři pro včelaře. A přitom je potřeba výrobek pro zákazníka, vypracovaný specialistou na marketing a vyrobený konstrukčním inženýrem. Výrobcům rámečků jako by nedocházelo, že doba lepivých rámků zabalených ve fólii je už minulostí nemají obchodní vzhled. Na jaře 2015 jsem se náhodou dozvěděl o nové konstrukci minirámečků pro plástečkový med. Autoři vynálezu je nazvali Panenský plást. Hned mě zaujalo, že ke složení takového rámečku a jejich instalaci do úlu je třeba velmi málo času. Výsledek předčil má očekávání. Chci vám povědět o těchto rámečcích a mé práci s nimi. Lze vyjmenovat následující zvláštnosti plástu: Skládá se ze dvou polorámků, které se spojují a fixují vestavěnými klipsami. Sestavení bez použití sešívačky zabere jen několik vteřin. Rámečky se připevňují na hranolky, proto jsou vyloučeny výchylky a trhliny pod váhou medu. Zapečetěné kontejnery se z rámků vybírají lehkým pohybem ruky, bez použití nůžek nebo nože. Kontejner má silné výztužné žebro, poškodit jej například silným ohybem není možné. Víčko se nasazuje na rozporku a zajišťuje hermetické spojení s korpusem kontejneru. Z analogických řešení Panenského plástu zůstal pouze nápad kontejnery v plastikovém rámečku. Panenský plást je technologicky mnohem vyspělejší než jeho předchůdci. Ale nejdůležitější vlastností Panenského plástu je kontrolovatelné víčkování medu (obr. 1). Poprvé jsou rámečky spojeny mezi sebou speciálními vestavěnými prvky. Rámečky se nemohou vůči sobě pohnout vzdálenost mezi kontejnery a rámečky se zmenšuje od okamžiku sestavení korpusu až do jeho vyjmutí spolu se zapečetěnými minirámečky (obr. 2). Vzdálenost byla vybrána tak, že včely vystavují plásty stejné výšky a ideálně rovně zavíčkované. Je vyloučeno stavění můstků. Všechny moje kontejnery s plástečkovým medem měly prakticky stejnou hmotnost kolem 100 g a ideální obchodní vzhled. Obchodní vzhled to už je komerční terminologie. A proč ne? Rozhodl jsem se letos rozvíjet včelnici směrem k získávání plástečkového medu, abych pro začátek pokryl každoroční náklady spojené se včelařením. Pojďte dále přemýšlet společně. Včelař vyrobil med, ale často je těžké jej prodat. Je třeba čekat roky, než se rozšíří okruh stálých klientů, kteří každoročně nakupují určité množství medu. Včelař jednoho dne pochopí, že dál už nechce považovat své hospodaření za pouhé hobby. Chce, aby se mu vrátily vložené náklady a aby třeba i získal určitou odměnu za vloženou práci, podobně jako komerční farmářské hospodářství. Včelař může zvětšit svou včelnici a získat více medu. Možná by měl v budoucnu stát za pultem na tržnici? Nikoliv. Malovčelař je výrobcem medu, nikoliv trhovcem. Včelař samozřejmě může zaregistrovat své farmářské hospodářství nebo individuální soukromé podnikání. Ale do odchodu nebo obchodní sítě nemá co odnést vždyť vyrábí pouhou surovinu. Ano, med v baňkách nebo sklenicích nebo kontejnerech, to je zboží pouze pro zemědělský trh, ale v obchodě je to pouhá surovina. U včelaře med nakupují výrobci zboží. Ve velkém a lacino. A poté z této suroviny dělají zboží: rozlévají med do skleniček nebo jiných krásných obalů s barevnými etiketami a rozvážejí jej do obchodů. Je to samostatný byznys, s včelnicí nemá nic společného. Včelař se nechce a nemůže zabývat tímto byznysem, ale přál by si, aby včelaření bylo rentabilní, a ještě lépe, aby přinášelo zisk. Je možné nejen získávat odstředěný med, ale třeba se i specializovat na jiné včelařské produkty: pyl, mateří kašičku, propolis, pergu a další. To všechno si získává oblibu zákazníků a někteří včelaři již přešli na jejich výrobu. Naskýtá se možnost volby: vyrábět mnoho různých věcí, nebo jenom jedno, zato ve velmi dobré kvalitě. Já vidím šanci v získávání plástečkového medu. Zbožím je med, ale v plástečcích. Bez prostředníka, který dělá z medu zboží. Včelař sám získává hotové zboží! Což znamená, že prodává svůj med draho! Doporučuji včelařům zkusit získávat med v kontejnerech s použitím panenského plástu. Ten odpovídá těm nejvyšším požadavkům zákazníků. Přeložila: Lenka DAŘBUJANOVÁ 115

116 Jak značit matky beze spěchu, kapek nebo chyb (Wyatt A. Magnum, University of Mary Washington Fredericksburg, Virginia, American Bee Journal, 2016, č. 8, s ) Souhrn: Opřeme-li o sebe dolní části dlaní podaří se eliminovat podstatnou část třesu rukou při značení matky. Označení matky tečkou barvy na hrudníku je v mnoha směrech důležité. Označená matka se ve včelstvu lépe hledá, zejména když se jedná o silné včelstvo a někdy se matka schovává (viz obr. 1). Barevný kód značí rok, ve kterém se matka narodila (viz níže) Když se ve včelstvu objeví neznačená matka, včelař ví, že došlo k výměně matky, které může mít důvod který je zahrnut v tzv. velké čtyřce. Jedná se o uchvácení, vyrojení, tichou výměnu nebo náhlé úmrtí minulé matky. Značení matek má více speciálních aplikací. V oblastech, kde jsou afrikanizované včely značení matek v evropském osazenstvu úlu znamená, že je stále přítomna mírná krevní linie. Výrazná vlastnost matek s originálními vlastnostmi, budeme-li je dále používat v chovu, se nezmění (například výměnou či uchvácením). Níže detailně popisuji značení matek, jak je provádím já. Na začátek to vypadá komplikovaně, ale není to tak. Spíše to závisí na jednoduchých věcech a selském rozumu. Moje metoda plní při značení matky dva hlavní důvody. Za prvé dávkuje pouze správné množství barvy blízko cenné matky a vylučuje možnost, že matku pokapeme velkým množstvím barvy. Za druhé používám ruční techniku, která zlepšuje moji snahu, což znamená, že udělám pouze tečku na středu hrudi matky. Používám barvu značky Testors v lahvičce, jejíž velikost je zobrazena na obr. 2. Barvy jsou k dispozici ve spoustě odstínů, ale já doporučuji standardní barvy označující poslední číslo matčiny první sezóny (bílá 1 + 6, žlutá 2 + 7, červená 3 + 8, zelená 4 + 9, modrá 5 + 0). Společenství hobby tyhle Obr. 1: Neoznačená matka schovávající se v proláklině plástu. Uchvácení je poměrně málo známý důvod z velké čtyřky. S uchvácením se letní roj (ne ten jarní, rozmnožovací) dostane do zavedeného včelstva a zabije stávající matku. Tímto uchvácením se matka, která s rojem přišla, stane novou královnou v dotyčném včelstvu. Převzetí včelstva se odehraje během jednoho až dvou dní velice rychle a efektivně. To znamená, že neznačená matka nahradí ve včelstvu tu značenou bez toho, aby zničila kterýkoliv z matečníků, a nepoučeného včelaře nechá úplně zmateného. (Výše popsané chování je typické pro africká nebo afrikanizované včelstva pozn. redakce.) Obr. 2: Modelářská barva Testor s upraveným víčkem pro použití na značení matek. barvy používá na mnoho projektů a na internetu je nabízejí ve spoustě odstínů a velikostí (internet je také dobrý způsob, jak si objednat náhradní víčka uvedeno níže). Když jsem byl malý kluk, tahle barva se používala na značení matek. Problém ale byl ten, jak barvu bezpečně použít bez toho, že matce na 116

117 Obr. 3: Špatně označená matka. Barva jí kontaminovala jedno křídlo. Obr. 4: 5 cm dlouhý hřebík se pohodlně vejde do mého měřítka otvorů, které mám v bedýnce na nářadí. barvíte oči nebo základnu křídla (obr. 3) anebo vám barva steče na spojení mezi hrudníkem a zadečkem. Na obrázku 2 je upravené víčko pro použití na značení matek. V prostředku kovového uzávěru jsem si vyvrtal dírku o průměru 2,4 mm. Nejdůležitější je vyvrtat dírku bez toho, abyste víčko ohnuli. Cílem je, abyste měli téměř dokonalou kulatou dírku na plochém a neohnutém víčku. Zkoušel jsem dírku propíchnout. Propíchnutím sice dírku uděláte, ale ohnete víčko, uděláte ji zakřivenou, nikoli dostatečně kulatou. Okraje dírky čistě otřou přebytek barvy a zanechají na tupém konci upraveného hřebíku pouze správné množství, které je potřeba na označení matky (viz níže). Obr. 5: To je správné množství značkovací barvy, která je na konci hřebíku. Obr. 6: Držím matku za křídla. Nohy jsou připravené čehokoliv se chytit. Vrtat dírku do víčka může být nešikovné, protože víčko je v porovnání s vrtákem malé a během vrtání se stále musí držet. Použijte na držení svěrák nebo kleště, ale stejně buďte opatrní, abyste ho neohnuli. Lepenkovou vložku, která je uvnitř víčka během vrtání nevyndávejte. 117

118 Zeptejte se známého modeláře nebo v obchodě, mají-li i víčka bez lahviček. I když vám barva uvnitř skleničky ztuhne a bude jako kámen, víčko zachraňte. Chcete víčka, ačkoliv možná budete potřebovat Obr. 7: Držím matku za nohy a její hrudník je obnažený. Někteří včelaři matku drží ze strany a hrudník i tak zůstane obnažený. Nalezněte si komfortní a bezpečný způsob uchopení včely, který vám bude nejlépe vyhovovat. Matka vám nedá žihadlo, když s ní manipulujete. kleště, abyste je odšroubovali. Až budete mít včelařskou schůzi, zeptejte se, jestli někdo nemá starou lahvičku Testor od barvy i s víčkem. Až budete mít vrtačku dobře seřízenou, budete mít snahu vyvrtat si jich ještě několik. Tak si jich několik udělejte. Určitě neprovrtejte všechny uzávěry na plných lahvičkách s barvou a neuvažujte o tom, že dírky ucpete těsnícím hřebíkem, protože barva vysychá (jak je uvedeno níže). Dále budete potřebovat nenatřený hřebík, asi 5 cm dlouhý, který odpovídá dírce ve víčku (viz obr. 4) ustřihněte mu špičku. Já používám pilku na kov a hřebík držím ve svěráku a udělám tupý konec. Nemáte-li pilku na železo, použijte štípací kleště. Tupý konec hřebíku se bude dotýkat hrudníku včelí matky. Malé množství barvy, která bude na hřebíku, obtisknete na její hruď. Ustřižený konec hřebíku je obvykle dost ostrý a nemůžete se jím dotknout včelího hrudníku. Opilujte a ohlaďte tento ostrý konec, srazte mu ostré hrany, aby vše bylo dokonale hladké. Na označení matky pouze hřebík vytáhněte z lahvičky s barvou. Přesně padnoucí dírka v kovu a vnitřním vyložení víčka setře přebytečnou barvu ze stran hřebíku (obr. 5) a na jeho plochém konci se uchytí pouze trocha barvy, kterou můžete matku označit. Barvy tam je akorát tolik, že vám stačí na označení pouze jedné matky. Na označení každé další matky znovu zasuňte hřebík do lahvičky a ihned na něm budete mít tolik barvy, kolik je na označení potřeba. Když jsem se značením matek hotov, vždycky se shledám s tím, že zbylá barva ve skleničce vyschne na kámen, když se delší dobu nepoužívá. Proto vyjmu upravené víčko i s hřebíkem z lahvičky, otřu všechnu barvu a dám si obojí stranou a skleničku s barvou zavřu neupraveným víčkem. Teď musíme matku před značením znehybnit. Já matku chytím na plástu za křídla mezi palec a ukazovák pravé ruky (viz obr. 6). V téhle pozici se ne Obr. 8: (spodní část) Nejdříve se dotknu spodní části dlaní, což učiní moje zacílení daleko přesnějším. (horní část) Teď přiblížím značkovací hřebík blíže k matce a dotknu se hrudníku. V tomto případě na ukázku značím trubce místo cenné matky, protože navíc musím speciálním pohybem dosáhnout na fotoaparát, abych mohl pořídit tento obrázek. 118

119 mají včelí nohy čeho zachytit. Má je ve vzduchu nebo proti mým prstům a křídla drží tak, jako by mě chtěla odstrčit. Druhou rukou ji nechám, ať se matka chytí na straně mého levého ukazováku. Potom přikryju alespoň dvě nohy levým palcem, abych ji držel levou rukou (viz obr. 7). Držet matku pouze za jednu nohu je špatně, protože se může točit dokola, zkroutit a poškodit si nohu. Když matku správně držíme, můžeme ji označit. Obr. 9: Označená matka Vytáhnu hřebík z lahvičky s barvou. V tuhle chvíli se nesnažte matku značit. Spíše tu máme techniku, která hodně zlepší přesnost značení. Nejdříve dám ruce k sobě tak, aby se dotýkaly spodními částmi dlaní. Pohybujeme-li oběma rukama, jako by to byla jedna, eliminujeme vedlejší pohyby značkujícím hřebíkem blízko matky. A teď s oběma rukama spojenýma jako jedna ruka se značkující hřebík pohybuje jako na pantu ve velice omezeném pohybu, který ale směřuje k včelímu hrudníku (viz obr. 8 horní část). Když matku označím, podržím ji ještě dalších asi 20 vteřin, aby barva trochu zaschla. Potom ji pustím mezi včely (obr. 9). Někdy se stane, že když matku vrátím zpátky, snaží se nohou značku očistit, ale protože to není mnoho barvy a je umístěna na prostředku hrudníku, je obtížné se k ní dostat a matka této snahy brzy zanechá. Když značkujete matky, udělejte měkký, ale pevný kontakt obarvenou stranou hřebíku na matčin hrudník. Cílem je dostat barvu skrz porost chloupků, který pokrývá horní část hrudníku. Mladší matky mohou mít tento porost mimořádně hustý. Je-li barva převážně na ochlupení, uloupne se anebo ji včely odstraní. Pozoroval jsem včely, jak okusovaly volné vločky značkovací barvy. Za extrémních podmínek včely prakticky úplně odstraní novou značku, i když je řádně aplikována a matka se tak jeví, jako by nikdy značena nebyla. Pro získávání dovedností ve značkování se doporučuje používat trubce. Myslím, že značkování trubců je obtížnější než značení matek, protože odpoledne během zásnubních letů, kdy jsou vzrušeni, se snaží utéci a když jsou chyceni, třepou křídly a bzučí. Pro včelaře, kteří nechtějí matku brát do ruky a pracují s matkami pouze příležitostně, se prodává zařízení umožňující matku odchytit přímo na plástu a podržet po dobu značení. Tady je popsána technika rychlého a efektivního značení matek. Sám ji používám roky a shledal jsem, že je snadná na naučení. Mimo hobby včelařů by mohla být výhodná i pro včelaře, kteří produkují místně adaptované matky. Když si shromažďujete matky z oplodňáčků, dejte si do truhlíku, ve kterém máte mateří klícku, zátky atd. i lahvičku s barvou a upevněte ji tak, aby se při vytahování hřebíku z barvy nepohybovala. Když používám tuhle techniku, jednoduše matku označím během několika momentů bez toho, abych ji nějak stresoval. To přinese uklidnění zaklíckovaným matkám, které jsou určeny k prodeji, abych mohl objednávky vyřídit včas. Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK 119

120 ÚL PROSTŘEDÍ Horké včely: včely viděné teplem (Dr. Wyatt A. Mangum, University of Mary Washington Fredericksburg, Virginia, American Bee Journal, 2015, č. 12, s ) Souhrn: Termokamera s přidruženým objektivem viditelného světla má při snímání makrosnímků včel drobný problém. Díky tzv. paralaxe se snímek ve viditelném světle s termosnímkem ne vždy zcela překrývají. Včely vidíme ve viditelném světle zahrnujícím spektrum duhy. A jak zmiňuji dále, existuje jiný způsob jejich vidění a to za použití tepla. Včely jsou malí tvorové, kteří mají, v poměru k objemu, velký povrch těla, kterým ztrácejí či získávají teplo. Za letu hrudníkem produkují značné množství tepla. Letové svaly zaujímají zhruba 75 % hrudníku a křídly včela mávne téměř 250x za vteřinu, což je dostatečné, aby vzlétla. Tyto letové svaly mají provozní teplotu, pojem podobný motoru auta s tím rozdílem, že když jsou příliš chladné, kromě toho, že ztrácejí výkonnost, svaly jsou nefunkční. Během některého jarního dne, i když cítí, že by prochladly, vylétají včely přesto za pastvou. Někdy je vidím, jak postávají na zemi. Během několika minut Obr. 1: Lokalizování divokého včelstva ve zdi domu, postaveného ze škvárových cihel s Flir termálním a světelným zobrazením. Česno je v levé horní části, kde zdí vzhůru vede trubka, otáčí se a prochází jí. Černé tečky jsou včely kolem vchodu. Začal jsem včely vystěhovávat z budov v sedmdesátých letech minulého století a docela dobře vím, že hrozen se může pohybovat libovolným směrem, když je jednou ve zdi. V tomhle případě je barevný kód takový, že modrá znázorňuje vyšší teplotu než červená. Plodové těleso se jeví jako tmavá modrá skvrna zhruba na 4 hod. dolů od vstupu. Světlejší modrá mezi česnem a plodovým hnízdem je zřejmě med uskladněný v plástech. Termo obraz a obraz cihlové zdi a trubky se krásně překrývají. se ztratí. Za předpokladu, že nejsou příliš prochladlé, mohou včely mikro vibrovat letovými svaly. Je to určitá forma třesu, aby si znovu zahřály letové svaly dříve, než úplně prochladnou a mohly se vrátit do úlu. V případě, že na zemi silně prochladly, mohou zemřít. Obr. 2: Termo snímek a běžné zobrazení letáku nástavkového úlu. Česno přirozeně nasměruje včely do záběru. Hlavní včely v popředí tohoto snímku jsou dva trubci. Nad každým je teplo jejich letových svalů zaznamenáno ve žluté barvě, což je na téhle škále barva nejteplejší (následovaná modrou, červenou a zelenou). Dělnice vpravo má chladnější hrudník v červené barvě, nepředehřátý, zatím ještě studený na to, aby letěla. Tyto včely zatím vzrušeně běhají po letáku, ale vím, že nepoletí. Z natočených filmů z této i jiných situací je snadné rozlišit včely, které jsou už zahřáté na to, aby letěly, od těch studenějších, které pouze lezou. Včely regulují teplotu jádra plodového tělesa něco málo pod 35 C, což je blízko teplotě lidského těla (37 C). Různé kmeny včel v různých prostředích za použití různých měřících technik mají trochu odlišné teploty. Ta uvedená níž je trochu nižší, než ta nahoře. Bern Heinrich, slavný hmyzí fyziolog, měřil hrudní teploty včel, když odlétají, krmí se a vracejí se do úlu (porovnával evropské a africké včely, zatímco já používám data včely evropské). Pro tento způsob měření jsou důležité dvě teploty: environmentální, nazývaná okolní teplota a teplota plodového hnízda, kterou Heinrich uvádí jako úlovou. Okolní teplota byla 8 23 C, úlová byla 32 C. Včelám, které opouštěly úl, se měřila teplota v momentě, kdy si čistily tykadla. To je zvyk, který se objevuje u včely, která stojí na letáku v momentě 120

121 Obr. 3: Spodní česna viditelná v běžném světle. Je zde část letáku designu mého standardního nástavku, který používám od osmdesátých let minulého století. Když se na to podíváte, zjistíte, že jsem měl termo kameru nařízenou ve stejném úhlu jak je to vidět zde. před tím, než vzlétne (což je mimochodem možno pozorovat). V tuto chvíli mají včely prsní teplotu C. Povšimněte si, že včely na letáku jsou teplejší, než je úlová teplota 32 o C. Částí předletové přípravy je zahřátí prsních svalů, které se odehraje ještě hluboko uvnitř úlu, jak je patrno na teplotních obrazech. Pasoucí se včely měly teplotu C, byly chladnější než při odletu, což není překvapením vzhledem k teplotě okolí 8 23 C. Včely ztratily teplotu při letu. Teplota měřená na letáku při návratu včel do úlu byla 30 C, což byla nejnižší teplota ve scénáři. Při viditelném letu není možno rozlišit teplejší včely od chladnějších. Rozdíly v teplotách tohoto malého hmyzu jsou nám ukryty. Kdyby se možná změnil design, mohla by být na včely použita termální kamera Flir. Nejdříve je nutno uvést předběžnou informaci o této speciální kameře. Na rozdíl od obvyklé termální kamery, která vidí pouze teplo, tato termální kamera pracuje s teplem i světlem. Protože používá viditelné světlo, software této kamery dodává přidružením intenzity světla vlastnímu termálnímu obrazu vyšší rozlišení. Proto tato kamera potřebuje dva zobrazovací systémy, začínajícími dvěma čočkami, které jsou navzájem blízko. Navíc, protože my nevidíme teplotu, počítač různé úrovně teplot rozliší barevně. Náš mozek je schopen udělat něco s obyčejným viditelným světlem. To, co vidíme jako barvy duhy, je náš barevný kód pro různé vlnové délky světla. U kamery je to tak, že jsou různé kódy pro teploty, které jsem vzal z nabídky kamery a použil jsem nejlepší z nich pro různé situace. Typické použití pro termální kameru ve včelařství je zaměření tepla divokého včelstva při stavbě plodového hnízda. V této vzdálenosti se oba obrazy, termální a viditelný, budou překrývat (viz obr. 1). Obr. 4: Podívejte se na teplo před včelami žlutá prochází. Tepelné stopy dvou dělnic, každá směřuje k česnu, sdělují, že se včely blíží. Tady žlutá barva znamená, že úplně stejné teplo v tuhle chvíli prochází dřevem. Obr. 5: Dělnice odlétají. Obě už jsou ve vzduchu, ale stále nad letákem. Na tomto obrázku bílá barva znamená vyšší teplotu než červená a červená vyšší teplotu než žlutá. 121

122 Když je objekt blízko ke kameře (kolem yardu či metru, ale stále v ohnisku), termální a viditelný obraz se nebudou přesně překrývat. Spíše tam bude posun, protože dva objektivy kamery nebudou snímat objekt zájmu z úplně stejného místa. Vaše oči fungují úplně stejně. Představte si, že se díváte na brankovou tyč na fotbalovém hřišti z opačného konce 100 metrů dlouhého hřiště pouze jedním okem. sladkého paliva. Prakticky každý se na okamžik zastaví, aby si vyčistil svá citlivá tykadla (jako ten na obr. 2 v česně) a pak odletí, aby hledali matku až do téměř úplného vyčerpání paliva. Jsou to zvláštní tvorové pro páření. Na obr. 4 se z blízka podívejte na tepelný popis. V případě, že vám to pomůže, porovnejte ho s obr. 3. Včely byly ještě v úle, ale jejich teplo prošlo v rozích oček. Za moment se objevily na česně dvě dělnice, zastavily se, aby si vyčistily tykadla a pak odletěly. Obr. 5 zachytil začátek jejich letu. Obr. 6 ukazuje, jak ty dvě včely zrychlovaly. Tepelná stopa zaznamenaná kamerou začala být rozmazaná v závislosti na téměř okamžité rychlosti včel. Typicky dosáhnou rychlosti letu kolem 15 mil/hod. Obr. 6: Žlutá termo stopa za modrými včelami. Levá včela, její tepelný podpis se rozmazal, neboť letěla rychleji než ta vpravo, která právě míjí hranu letáku. Nyní se podívejte druhým okem. Nebude tu žádný rozdíl proti tomu, co jste viděli prve. Teď si podržte prst svisle ve vzdálenosti asi 25 cm před nosem. Podívejte se na prst jen jedním okem a pak druhým. Bude se zdát, že se prst pohybuje ze strany na stranu, ačkoliv jste s ním nepohnuli. Na vzdálenost 100 metrů se objekt jeví v podstatě na stejném místě (minimální chyba paralaxy), což není pravda v případě prstu blízko vašich očí. Ten rozdíl dělá úhel pohledu (chyba paralaxy). Čím blíže ke včelám, jejich tepelný barevný obraz a jejich linie viditelného obrazu budou odděleny. Fotografuji kolem specifikace designu kamery. To není velký problém, když rozumíte, jak interpretovat obrazy nebo kamerové klipy. Ze shora popsané Heinrichovy práce víme, že hrudník je středem výroby včelího tepla a detailní záběr oddělí tepelný a ve viditelném světle vytvořený obraz. Obr. 2 ukazuje termální obrázek letáku na jednom z mých medníků (moje úly nemají jako česno škvíru, ale spíše očka, jak je vidět na obr. 3 jako odvolávce ve viditelném světle). Nad slabým obrysem je obrázek včel, kterým je barevně kódovaná kaňka jako známka včelího tepla. Na rozdíl od obr. 1 s jednoduchou barevnou škálou, jsem vybral barevnou škálu, která ukazuje více barev s popiskem, že žlutá je pro nejvyšší teplotu. A to nejlepší, co vám řeknu, že barevné stupnice jsou relativní (barvy neudávají stejnou teplotu v každém obrázku). Barvy vám pouze řeknou, co na kterém obrázku je nejteplejší, chladnější a nejchladnější. Trubci na obr. 2 vycházejí z úlu, letové svaly mají nahřáté pro let a už natankovali plnou nádrž Obr. 7: Srdečné uvítání. Pohled ze strany na tepelnou stopu včely, která právě bude startovat, ukazuje ohraničené kolečko teplého žlutého bodu, které vydává její hrudník. Modrý lalok vlevo je včelí břicho, které je chladnější. Ve chvíli vzletu je i hlava chladnější, ale předpokládám, že je moc malá na to, aby zanechala stopu. Modrá včela blízko hrany letáku ještě není dost teplá, aby mohla vzletět. Povšimněte si místa vepředu u tohoto česna, které je teplejší než chladnější (zelené) okolí. Včely mají trochu teplejší odletovou a přistávací dráhu. To není vždy pravidlem a může to být způsobeno pouze vedlejším efektem větrání úlu přes česno. Viděli jste to někdy v minulosti? Vítejte doma v teple (viz obr. 7). Fotografoval jsem teplotní profil (boční pohled) včely, jak jsem vysvětlil v nadpisu. Teplota letáku vyčnívajícího před česnem je úchvatná. Teplá přistávací plocha pro vracející se včely, které už jsou prochladlé na to, aby letěly. Plánuji na moji webovou stránku TMHSbyWAM. com dát několik filmových termo klipů, které budou podobné těmto obrázkům. Link nahoře na této stránce bude Hot Bees. Poděkování Autor děkuje Suzanne Summer za její poznámky k rukopisu. Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK 122

123 Kompas v oku (A. Fayet, Abeilles & c ie,2015, č. 6, s ) Souhrn: Příroda má nejednu schopnost, jak se ukázat fascinujícím způsobem. S nadšením obdivujeme například geometrickou nádheru, kterou se projevuje: fraktály, dokonalými kruhy, spirálami, šestiúhelníky Včely, mistři ve stavění a dokonalé průzkumnice okolí, zanechávají svůj otisk v knize geometrického umění přírody. Seznamme se s několika příklady matematických vzorečků v prostředí úlu. Úspornost a fyzikální vlastnosti materiálů Při své stavební činnosti využívají včely zákony termodynamiky a aplikují pravidla úspory na stavební materiál, který používají: vosk. Včely šestiúhelníkový tvar buněk v hnízdě samy nevynalezly. Pouze využívají fyzikálně-chemické vlastnosti materiálu vylučovaného voskovými žlázami a zvláště pak jeho schopnost deformovat se a být tvárný i po slabém zahřátí. Voskový plást je sestaven ze dvou stěn buněk neboli dutin. Včely začínají stavbou dna buňky. Dno každé dutiny se skládá ze tří kosočtverců, čímž do sebe perfektně zapadají buňky z obou stran plástu. Oba rovnoběžníky, nazývané také kosodélníky, jsou identické. I když o šestiúhelníkovém tvaru buněk se Aristoteles zmiňoval již od IV. století př. n. l., tak teprve až v XVIII. století astronom Giacomo Filippo Maraldi zveřejnil svůj výpočet úhlů kosodélníků tvořících dno včelích buněk: a To odpovídá minimálnímu množství vosku použitého včelami. Důsledně je aplikováno pravidlo úspornosti. Včely ronící vosk staví buňky pozoruhodně pevně i přesto, že stěny jsou tenké (přibližně 0,073 mm) a přitom dodržují úhly nezbytné pro přesnost konstrukce a perfektní sesazení stavby. Buňky nejsou úplně rovnoběžné se zemí, úhel stěn 13 je dodržen tak, aby nedocházelo k vytékání medu. Potom, co je vystavěno dno buněk, včely staví jejich tělo. Po dokončení tvoří buňky soustavu pravidelných šestiúhelníků. K pokrytí plochy euklidovského prostoru, bez vynechání volného místa, mohou být použity pouze tři pravidelné mnohoúhelníky: pravoúhlý trojúhelník, čtverec a šestiúhelník. Právě šestiúhelník je tvar, který se nejvíce blíží kruhu (přesněji je to mnohoúhelník s největší plochou, odpovídající vnitřku kruhu), tvaru dokonale přizpůsobenému vývoji larev a nymf. Podle jedné anglo-čínské skupiny vědců, by měl být kruh prvopočátečním tvarem stavby. Šestiúhelník se z ní stává díky viskoelastickým vlastnostem vosku, přile Waugsberg: příčný řez tvarem buněk a pohled na plást. 123

124 Karihaloo Bl, Zhang K, Wang J, Honeybee combs: jak se kulaté buňky přetvarovávají v zakulacené šestiúhelníky, Journal of the Royal Society. Interface, vol. 10, no 86, 6. září povaného v prodlužení trojího spojení na dně buňky (kosodélníků). Prostory mezi voskovými válci se při tuhnutí přirozeně zatáhnou a vytvoří šestiúhelníky. Jinak řečeno, tvar voskových plástů se vytvoří sám, fyzikální zákony dokončí práci stavitelek. Něco takového se odehrává, když se bubliny mýdla vtěsnají do omezeného prostoru. Tlak mění kulaté bubliny v soustavu šestiúhelníkových bublin. Šestiúhelník nabízí nejlepší konstrukční poměr objem/plocha, jinak řečeno objem prostoru pro skladování potravy je optimální, zatímco množství použitého materiálu je minimální. Díky šesti společným příčkám v každém šestiúhelníku, může jediná včela, když si zaleze do buňky uprostřed, dokonale prohřívat najednou šest buněk plodiště. Další výhodou šestiúhelníkového pokrytí je, že umožňuje přenos mikrovibrací, to znamená šíření informací v úlu prostřednictvím pohybů dělnic, jako jsou například tanečky předváděné létavkami, když radí svým kolegyním jaký je směr a vzdálenost zdrojů potravy. Tančící hvězdy Včely mají jedinečný orientační smysl. To jim umožňuje vrátit se do hnízda, ale také předat informace sestrám v temnotě úlu. O zajímavých místech pro sběr informují prostřednictvím tanečku, který objevil Karl von Frisch. Taneční vyjádření jsou složitá, prováděná pohybem postraních břišních svalů a vysíláním vibrací. Křídla vydávají zvláštní zvuk. Zároveň se po úle šíří vůně dotčeného zdroje potravy. Čím více je nektaru, tím živější a delší je taneček. Pokud se zdroj potravy nachází blíže než 50 metrů, včely předvádějí kruhový taneček několika rychlými otáčkami na místě. Šířící se vůně postačuje k tomu, že ostatní létavky mohou najít zdroj nektaru v blízkém okolí. Ohledně umístění potravy není poskytována žádná informace. Zdroje vzdálené dále než 50 m vyžadují vyjádření osmičkovým tanečkem, který informuje o vzdálenosti a směru místa zásob potravy. Slunce je orientačním bodem včelího kompasu. Směr je vždy označován jako úhel tvořený umístěním zdroje potravy a postavením slunce, které včela výborně zachycuje svýma očima. Vzdálenost je vyjádřena počtem a rychlostí piruetek včelky. Kvalita zdroje potravy je naznačována návratem včely na místo, kde začala taneček a přitom dělá polokroužky, aniž by se vrtěla. Létavky se podle těchto informací orientují, když opouštějí úl. Slouží jim jako cestovní mapa opírající se o sluneční kompas. Když se vrací do úlu včela obtěžkaná nektarem, získává doplňující informace o množství nektaru sebraného včelstvem a jeho schopnosti ho zpracovat (zaznamenává, jak dlouho to trvá, než se objeví včela, která si ho odebere a uloží potravu v buňkách). Tyto 124

125 tiny. Před tím než dojde k rozhodnutí a roj se usadí, jsou informace z různých prohledaných míst porovnávány. Mentální mapa a geometrie krajiny Včely získávají informace o tom, kde se nacházejí a o umístění toho, co hledají (zdroj potravy) prostřednictvím geometrických bodů, které jsou včleněny do krajiny. Uskutečňují zaměřovací lety. Včely tak disponují vnitřní mapou uloženou v paměti, kterou používají spolu se sluncem jako kompas. Menzel hovoří o kognitivní mapě, to znamená aktivní paměti, kterou včely používají k navigaci a orientaci. Časoprostor přelétaných krajin je uložen do mentální mapy tak, aby to usnadňovalo běžné chování a předpokládané i plánované cesty: orientace, odhad vzdálenosti, včlenění cesty, kam se poletí, výběr nápadných prvků v krajině. Je to věc zapamatování a ne způsob senzorického zobrazování. Mentální mapa je charakterizována přítomností vztahů mezi jednotlivými prvky krajiny: to co se odehrává při přemísťování, ve vztahu ke geometrickým značkám a směrovým vektorům. Obsahuje také místa, která mají nějaký smysl pro živočichy (zdroj nektaru, překážky, hnízdo). Krajinné prvky mimo obvyklých oblastí sběru nejsou do paměti ukládány. Maksim Vyznačení zdroje nektaru, orientovaného 150 doprava vůči směru slunce. informace ovlivňují změnu počtu včel, které mají za úkol odlehčit létavkám. Rozumí se, že za předpokladu, kdy potřeby vnitroúlového zásobování odpovídají množství přinášené potravy. Odhad objemu úlu V okamžiku vyrojení, zatímco si musí vybrat místo budoucího usazení, musí být pátračky schopné vyhodnotit objem nového místa, kde budou žít (vykotlané stromy, otvory ve zdech). Jedna z hypotéz zní, že pátračky pobíhají v dutině, aby vyhodnotily její objem. Thomas Seeley zjistil, že se orientují dvěma způsoby, a to tak, že buď prozkoumávají prostor postupně od vchodu a dostávají se hlouběji do dutiny, nebo křižují různé oblasti dutiny v několika směrech, dokud neprohledají celý prostor. Proto, aby mohly posoudit vhodnost velikosti dutiny, musí být splněny dvě podmínky. Buď je dutina dostatečně osvětlená, aby bylo možné celkové vizuální posouzení prostoru, nebo se skrze ni dá procházet a prozkoumat ji tak, že prohledají všechny stěny sem a tam. Včely přesný objem dutiny nepropočítávají, ale vyhodnocují ho díky vizuálnímu a fyzickému ohledání. Určitým způsobem si udělají plán místa. Nasbírané informace jsou poté rozčleněny na: výška od země, velikost a nasměrování vstupu, povrch du Maksim Vyznačení zdroje nektaru orientovaného 60 doprava vůči směru slunce. Včely jsou intuitivními uživatelkami výpočetních instrumentů, které používají při stavbě hnízda, zaměřování v prostoru, v komunikaci a posuzování svých potřeb. Vědci neustále objevují nové obratnosti, které se jeví jako biologické zázraky dokonalého společenství. Počítačové simulace architektonického, geometrického a logistického chování včel jsou inspirací pro mnoho lidských aktivit. Přeložila: Eva KUBEŠOVÁ 125

126 Reklamní trhák čepování medu (Des Cannon; Deutsches Bienen-Journal, 2016, č. 6, str ) Souhrn: Jsou k dispozici první zkušenosti s úlem typu Flow Hive ze sousedního Německa. Kdo si Flow Hive koupí Stuart Anderson a jeho syn Cedar pracovali deset let na vývoji a zlepšování svého vynálezu, byli totiž přesvědčeni, že musí existovat jednodušší cesta získávání medu z úlu než dosud používaný způsob. Pomocí Flow Hive lze čepovat med z plástů přímo do sklenic. Flow Hive přelomový objev nebo jen hračka? Redaktor časopisu Australasian Beekeeper Des Cannon nám předkládá postřehy australských včelařů a hodnotí praktické využití čepovacích úlů v Německu. Čepovat med z kohoutku stejně snadno jako pivo umožňuje vynález Flow Hive (v překladu tekoucí nebo čepovací úl), s nímž se Australané Stuart a Cedar Anderson z Nového Jižního Walesu postarali o senzaci na celém světě. Díky crowdfundingu (způsob financování, při němž větší počet jednotlivců přispívá menším obnosem k cílové částce na určitý projekt, pozn. překl.) na webových stránkách IndieGoGo dosáhli v roce 2015 obrovského úspěchu, když za velmi krátkou dobu získali místo potřebných dolarů částku 12,5 milionu dolarů. Systém Flow Hive vzbudil pozornost na celém světě hlavně u nevčelařů. Z prvních objednávek směřovalo přes kusů do USA a Kanady. V Austrálii se prodalo přes kusů, zbytek byl rozeslán do mnoha zemí celého světa. Svým vynálezem chtěli přimět ke včelaření hlavně mladé lidi a obyvatele měst. Přesně toho také dosáhli. Kupující čepovacích úlů jsou většinou nadšenci do experimentů, ale dosud nezkušení včelaři s několika málo včelstvy nebo úplní začátečníci. Jsou dychtiví vyzkoušet novinky, plni elánu a s dostatkem financí. Díky mediálnímu povyku s úbytkem včel je Flow Hive zaujal a nyní chtějí sami pomoci. Při péči o včely však budou potřebovat pomoc zkušenějších včelařů, ale to si většina z nich zatím neuvědomuje. Obr. 1: Flow rámky se skládají z plastových dílků, které zapadají do sebe a tvoří plástové buňky. Obr. 2: Na jednom konci horní loučky je vsunutá páčka, která se otočí o 90 stupňů a plastové dílky se nastaví proti sobě. Plástové buňky se otevřou a med může vytékat.obr. 3: Med se hromadí u dna úlu a vytéká otvorem ven. 126

127 První zkušenosti z Německa Ze kusů Flow Hive se 303 prodalo do Německa. Jedním ze zákazníků je Robin Frisch z Wanne-Eickel v Porúří, o neobvyklém vynálezu se dozvěděl z médií a zaplatil za něj 600 dolarů (asi 520 ). Je nováčkem mezi včelaři, včelařit začal teprve vloni, se svým kolegou chovají několik včelstev na zahradě v plastových úlech. Jeho první dojem z Flow Hive: Sestavení bylo opravdu snadné. Zásilka obsahovala medník a plodiště. Pokud ale chcete Flow Hive rozšířit, potřebujete drobné úpravy a řemeslnickou zručnost! Úly typu Langstroth mají totiž v Německu jiné rozměry než v Austrálii. V místním včelařském spolku, jehož je Frisch od loňska členem, panuje velká skepse vůči čepovacím úlům, říká. Jeho nákup vyvolal mnoho povyku, hlavně u starších členů. Jako začínající včelař jsem naštěstí nezaujatý. Jako jeden z prvních v Německu bude Frisch testovat využití Flow rámků v praxi. Kdo by chtěl sdílet jeho dojmy a zkušenosti, může to udělat na Youtube kanálu R u Fresh?. Výhrady včelařů Tato naivita začátečníků vyvolává u mnohých včelařů pochybnosti. Včely jsou nyní v módě a Flow Hive může vzbudit dojem, že včelaření s ním je hračka, proto vzrůstají obavy, aby nyní nezačalo včelařit mnoho nezodpovědných nováčků. Skeptici se obávají, aby si nemysleli, že čepovat med je jejich jediná práce, že nemusí kontrolovat úly a nikdy nedostanou žihadlo. Neboť buďme upřímní: v této chvíli mnozí kupci tohoto vynálezu ještě nejsou včelaři. Vůbec netuší, že své včely musejí pravidelně ošetřovat proti nemocem. Ani si nevšimnou, že včely onemocněly a pak už může být pozdě, nemoci jako varroáza nebo hniloba včelího plodu mezitím zasáhnu ostatní úly. Oba vynálezci o těchto pochybách vědí a zkoušejí kupcům i skeptikům radit a vysvětlovat. Hlavně zdůrazňují, že Flow Hive nezbavuje včelaře odpovědnosti svá včelstva udržovat zdravá. Majitelé Flow Hive si musí pochopitelně pořídit i další včelařské náčiní a svá včelstva sledovat, i když ne tak často, jako při používání jiných úlových systémů. Je Flow Hive vhodný pro praktické využití? Vedle skepse vůči začínajícím nováčkům se mnoho včelařů ptá, zda je Flow Hive opravdu tak vhodný pro praktické využití, jak prodejci slibují a zda se za nabízenou cenu vyplatí. Pokud ano, pro koho je Flow Hive určen? Mohou ho používat i včelaři v Německu? Není to nový nápad Nápad čepovat med přímo z úlu není nový. Dne 8. srpna 1939 přihlásil Španěl Juan Bizcarro Garriga u amerického patentového úřadu svůj patent na úl, který vypadal velmi podobně jako Flow Hive, ale buňky se neotevíraly posunem proti sobě, nýbrž se rozestupovaly, až se buněčné stěny oddělily ode dna. Plásty byly vyrobeny z hliníku. Ve svém patentovém spise píše Garriga: Můj vynález velmi usnadňuje získávání medu ( ) s výsledkem, že zdlouhavé, únavné i nebezpečné medobraní se změní na krátký a jednoduchý postup, který zvládne každý. Bohužel nemáme žádné údaje o tom, co se s vynálezem stalo a zda byl někdy použit. Rámky typu Flow se vejdou do osmirámkového nástavku v úlu Langstroth. Protože jsou výrazně širší než normální rámky, vejde se jich do medníku jen šest. Rámkům Flow musejí včelaři přizpůsobit nástavky. Nedají se jednoduše použít ve stávajících úlech, nýbrž se musí vsadit jako celek nad nebo pod nástavky těch typů úlů, jejichž rozměry odpovídají Flow Hive. Použití Flow rámků v Německu bez Langstrothových nástavků vyžaduje určité úpravy. Druhým problémem německých včelařů je viskozita medu, která závisí hlavně na obsahu vody. Ten je v australských a německých druzích medu zhruba stejný, běžné jsou hodnoty pod 20 %. Dalším faktorem je ovšem krystalizace. Většina australských druhů medu, hlavně eukalyptový med, zůstávají tekuté po celé měsíce a nekrystalizují. V Německu by mohly nastat problémy s čepováním u medu, který může krystalizovat už po dvou týdnech, například řepkový med. Ztvrdnul by tak rychle, že by nestačil vytéci z buněk. Takový silně viskózní, tzv. thixotropní med se ale vyskytuje i v Austrálii. Tak například čajovníkový med má už v buňkách želatinovou konzistenci a nelze ho získávat pomocí Flow Hive, stejně obtížně se však i vytáčí. Pro Flow Hive se hodí takové druhy medu, které se dají snadno vytáčet. Shrnutí: Systém Flow Hive funguje, jeho pořízení je ale nákladné a nehodí se proto pro každého. Tak jako mnoho dřívějších včelařských inovací je čepovací úl součástí nepřetržité historie včelařských objevů. Jejich praktické využití se musí časem ověřit. Novinkou je, že nadchne hlavně nevčelaře na celém světě a motivuje je ke včelaření. Historie úspěchu Flow Hive je další nadějí pro svět včel vítaná myšlenka po všech těch letech plných mediálních zpráv o hroucení včelstev a zániku včel. Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ 127

128 Úly starověkých národů (Gene Kritsky; Deutsches Bienen-Journal, 2016, č. 6, str ) Souhrn: Přehled historie starověkého včelaření doplněný o odpovídající obrázky stažené z českých časopisů. Základní kámen včelaření položilo lidstvo v okamžiku, kdy začalo budovat umělé příbytky pro včely. První známé úly vypadaly jako horizontálně umístěné roury. Dr. Gene Kritsky popisuje historii včelaření. Dnes už nedokážeme přesně určit, kdy lidé začali s chovem včel. Nejnovější nálezy z vykopávek ukazují podle zbytků tuku na hliněných střepech, že v Anatolii využívali lidé med a vosk už 7000 let před n.l. Nejspíše ale nepocházejí z včel chovaných člověkem, ale byly uloupeny divoce žijícím včelám. Sběrači medu přitom riskovali ve velkých výškách úraz nebo smrt. K získání vytoužených včelích produktů snadněji a bez rizika začali proto lidé vědomě budovat včelí příbytky, které jim pak umožnily získávat med a vosk. Egypt Nejstarší důkaz o chovu včel pochází z roku 2450 před n.l. z Egypta a můžeme ho spatřit v Novém muzeu v Berlíně. Nástěnný reliéf ze slunečního chrámu, který dal postavit panovník z 5. dynastie Niuserre, znázorňuje skladování medu ve vědrech. První staroegyptské úly vypadaly úplně jinak než dnešní moderní pravoúhlé bedny s pohyblivými rámky. Byly to duté horizontální roury, které byly vytvarovány ze směsi nilského jílu a slámy a pak usušeny. Nejméně tři tyto hliněné válcovité úly se pak naskládaly na sebe. Nástěnná malba z hrobky vezíra Rechmirea ze slavného období 18. dynastie, během níž vládli faraoni Thutmose a Tutanchamon, znázorňuje získávání medu starověkými Egypťany. Otvorem v zadní straně vyjmuli plásty, rozdrtili je a počkali, až se med oddělí od vosku, potom ho nejprve nalili do velkých věder a pak přelili pro skladování a pozdější spotřebu do menších nádob. Na obrázku vidíme dokonce dýmák se třemi kouřovody, který se používal na uklidnění včel, které se pak stáhly do přední části roury. Tento dýmák vypadá starší než hliněné dýmáky, které byly nalezeny Horizontální úl z pálené hlíny, Řecko (400 let před n.l.). mimo Egypt. Tyto pomůcky už tehdy umožnily včelaři nasměrovat dým přímo na plásty. V samotném Egyptě nebyly úly známé z kreseb v hrobkách nikdy nalezeny. Byly však objeveny ve vykopávkách v Tel Rehov, v oblasti na území dnešního Izraele, které však tehdy patřilo Egyptu. Téměř 3000 let staré úly měly délku 80 cm a průměr asi 40 cm. Přítomnost pozůstatků včel potvrzuje, že se u těchto nádob skutečně jedná o úly, a nikoliv jen o skladovací nádoby. Řecko Zatímco v Egyptě už kvetlo včelaření, v Evropě se med pravděpodobně ještě loupil divoce žijícím včelám. První stopy evropského včelaření se objevují ve starém Řecku a jsou bezmála o 2000 let mladší než egyptské nástěnné malby. I Řekové chovali včely v horizontálních úlech, které můžeme datovat do roku 400 před n.l. Válcovité nádoby z pálené hlíny byly dvakrát až třikrát delší než širší a připomínají velké položené vázy s uzavřeným dnem. Plásty se odebíraly zepředu velkým otvorem, který se uzavíral jednoduchým kulatým hliněným víkem. Když hrozilo přemnožení včelstva, úl se mohl rozšířit hliněnými kruhy, které se vsunuly mezi otvor, dno a poklop. Řekové zřejmě objevili princip rozšiřování ve včelaření. Něco podobného se nenašlo ani při vykopávkách v Tel Rehov ani na žádné egyptské nástěnné malbě. Římská říše Také v době Římské říše se včelařilo především v horizontálních úlech. Avšak jejich tvary a materiály byly rozmanitější a lišily se podle oblastí. Všechno, co dnes víme o včelaření ve starém Římě, pochází z děl spisovatelů. Jeden z nejvýznamnějších byl Marcus Terentius Varro, který napsal přes 600 knih. Jeho popisy jsou založeny na pozorování a pravděpodobně čerpal i z děl starších autorů, například z pojednání o zemědělství, které sepsal vládce Kartága Mago. V jedné ze svých knih popisuje Varro zemědělství a včelaření. Úly ve starém Římě se prý vyráběly z pálené hlíny, spletených větví nebo korku. Byly třikrát delší než širší a měly válcovitý tvar. Varro zmiňuje také dlouhé pravoúhlé úly ze sušených stonků ločidlového keře (rostlina z čeledi miříkovitých). Tyto lehké a snadno ovladatelné ločidlové úly se obsluhovaly naležato. Ještě dnes je můžeme spatřit na Sicílii. Teprve kvůli roztoči varroázy tato tradiční včelařská technika téměř vymizela. Horizontální úly dnes Ačkoliv se ve středověku objevují nejrůznější druhy úlů jako jsou kláty, překlopné košnice ze slámy a košatiny, zůstávají horizontální úly oblíbené po 128

129 Horizontální klát z kmenu stromu v Tanzanii. Zavěšený ve stínu akácií chrání včely před africkým sluncem a medojedy. staletí od dob starověkých národů. Při vykopávkách v Palestině datovaných kolem roku 1200 se našly tři staré typy úlů. První typ, otevřený válcovitý úl ze sušeného jílu, připomíná podobné nálezy z Egypta. Oba další typy byly z pálené hlíny a podobaly se úlům ze starověkého Řecka. O těchto úlech nacházíme písemné zmínky ještě o 500 let později. Švédský přírodovědec Fredrik Hasselquist je objevil v roce 1751 při své cestě do Palestiny a píše o tamních včelařích: Své úly vyrábějí z jílu, čtyři stopy dlouhé a s průměrem asi půl stopy, jako v Egyptě. Kladou jich deset až dvanáct na holou podlahu a ničím je nepodkládají. Několik tisíc těchto úlů je možné spatřit ještě dnes v Horním Egyptě, ale jejich počet klesá. Také v mnoha súdánských vesnicích jsou tyto úly dosud běžné. Vyrábějí se tam ze sušeného jílu nebo hlíny a kladou se buď přímo na zem, na nízké stolky nebo do speciálně vytvořených nik ve zdi domu. Zvláště v Africe jsou horizontální úly dosud hojně rozšířené. V Keni a Tanzanii se vyrábějí horizontální kláty z vydlabaných kmenů, které se dohromady svazují drátem nebo provazem. Zavěšují se pod akácie, které včelám poskytují stín. Také úly s horními loučkami, které byly vyvinuty pro zvýšení výnosů medu v Keni a východní Africe se zavěšují pod stromy. Díky zkoseným stranám nestaví včely své plásty na vnitřní straně, a tak mohou včelaři jednotlivé plásty na dřevěných lištách snadno vyjmout a med sklidit. Ve srovnání s našim moderním způsobem nástavkového včelaření s pohyblivými rámky nám mohou připadat horizontální úly starých národů primitivní. Měli bychom ale mít na zřeteli, že to byly první typy úlů, které se prosadily na rozsáhlém území, kde se začalo s hospodářským chovem včel. Používaly se 4500 let a dosud je ve světě můžeme spatřit. Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ Důležité věci i drobnosti, které vám odhalí pozorovací úl, aneb co si můžete v letošní sezóně vyrobit (Tina Sebestyen; American Bee Journal 2016/5, str ) Souhrn: Vzrušující příběhy odhalené pozorováním ve skleněném úlu, souhrn zásad k výrobě takového úlu. Při sledování pozorovacího úlu se dozvíte spoustu věcí, ty velké a významné, i drobnosti, které jsou možná i důležitější. Vyrobila jsem si pozorovací úl na podzim 2014, když jsem v říjnu zjistila, že jedno ze včelstev na mé včelnici bylo zcela vyloupeno. Potřebovalo by nakrmit; v zimě v jihozápadním Coloradu naprosto nemožná věc. Podle výzkumů je za ideální považován třírámkový úl, ale já jsem se chtěla vyhnout vlnám prudkého rozvoje a útlumu, které běžně vidíme u včelstev v pozorovacích úlech, a také jsem chtěla, aby se tam život více podobal provozu v běžném úle. Vyrobila jsem tedy svůj pozorovací 129

130 úl na pět vysokých rámků. Vložila jsem dva rámky se včelami a jeden rámek zpola naplněný zásobami a sledovala, za jak dlouho spotřebují toto malé množství potravy. K mému úžasu se včely zásob po celou zimu skoro nedotkly. Napjatě jsem očekávala, kdy matka začne po zimním slunovratu klást, ale nic se nedělo. V úle nebyly žádné pylové zásoby. Položila jsem na horní rámek jeden šestiboký kousek fermentovaného pylu, který jsem skladovala v mrazáku. Včely ho zcela ignorovaly, ale matka začala klást. Tak jsem před sebou měla důkaz, podporující myšlenku, že matku stimuluje ke kladení nějaká látka, obsažená v pylu. V době, kdy se začaly líhnout první včely, zmizel téměř přes noc všechen med. Začala jsem tedy včely krmit, ale byla stále zima a tekuté krmivo jim způsobovalo průjem. Naštěstí ten rok přišlo brzy jaro a včely mohly často vyletovat ven a vyprášit se. Na jaře se včely dobře rozvíjely a já jsem dychtivě očekávala velkou událost, kterou jsem chtěla vidět rojení. To léto jsem se dozvěděla spoustu drobností, které jako včelaři opravdu potřebujeme znát. Všichni jsme už slyšeli, že všechna včelstva mají roztoče, přestože si myslíme, že je nemají. V pozorovacím úle je můžete skutečně sledovat. Trvalo mi celé léto až do začátku podzimu, než jsem spatřila prvního roztoče na včele. Když jsem hledala roztoče na včelách, zjistila jsem, jakým způsobem si včely říkají o grooming. Včela se začne vrtět, asi jako když vás příšerně svědí na zádech a nemáte se o co podrbat. Včela pokračuje v tomto křečovitém tanci, dokud se nad ní některá ze sester neslituje a nepřijde roztoče odstranit. Samotný grooming vypadá dost agresivně; ošetřovaná včela je okusována po celém těle. Roztoč, kterého jsem nakonec spatřila, byl právě na včele, která si říkala o grooming. Nebyl přichycený, ale běžel po těle včely. Byl obdivuhodně rychlý; oběhl celé tělo včely, pak ještě jednou, a nakonec se schoval pod křídlem, aby unikl ošetřující včele. Obr. 1: Můj pozorovací úl. Potom se opět rozběhl pryč. Hryzala jsem si nehty napětím víc než u hororového filmu, když jsem sledovala, jak na moji holčičku útočí tahle mrňavá příšera. Nakonec ošetřující včela roztoče našla, prokousla ho a odhodila. Také jsem zjistila, jakým způsobem matka klade vajíčka. Všichni posuzujeme kvalitu našich matek podle celistvosti zakladené plochy, a já jsem si vždycky představovala, že matka klade do jedné buňky za druhou jak na běžícím pásu. Vypadá to úplně jinak. Obr. 2: Na této fotografii pozorovacího úlu je vidět roura v jeho dolní části, kterou včely vletují a vyletují. Matka položí vajíčko, a běží kolem něj po plástu v kruhu. Náhodně nahlíží do dalších buněk a hledá ty prázdné. Pak se zastaví, položí vajíčko, oběhne další kolečko a položí další vajíčko, ne poblíž toho prvního nebo druhého, ale zcela jinam. Je zázrak, že výsledná plocha je nakonec celistvá. Podle počasí a velikosti včelího chumáče naklade malou skupinu vajíček, pak běží na druhou stranu plástu a zaklade druhou stranu; vytvoří plochu o podobné velikosti a tvaru jako na první straně. Na jaře klade vajíčka poměrně laxně, ale když nakonec přijde léto, bere svůj úkol daleko víc vážně. Koneckonců 1500 vajíček denně je náročný úkol. Ale i tehdy běhá během kladení do kruhu. Experimentovala jsem s pořadím rámků a zjistila jsem, že včely neobsazují nejspodnější rámek poblíž česna pod plodem a medem. Ve spodním rámku chtějí mít pyl, nad ním dva až tři rámky plodu a nad plodem med. Je úžasné sledovat včely, jak vyprazdňují pylové košíčky. Najdou buňku, která obsahuje ten správný pyl (protože druhy pylu nemíchají), potom nad buňkou s pylem drží nožku s pylovým košíčkem a pomocí nohy z druhého páru se snaží pyl shodit, podobně jako když se pokoušíte sundat 130

131 Výroba pozorovacího úlu Podle Tiny Sebestyen Já a můj manžel vyrábíme na zakázku kuchyňské linky. Než začneme pracovat, vždy si všechno předem rozmyslíme, ale tentokrát jsem se do toho prostě dala a problémy řešila až v průběhu práce. Můj design určovala omezená plocha volných stěn v našem domě a četná okna. Můj úl je zavěšen na otočném čepu, takže se dá dívat na obě strany; jinak přiléhá ke zdi. Je umístěn na jednom z mála míst v našem domě, kam nesvítí přímé slunce, které by roztavilo vosk a přehřálo včely. Když zrovna nepozorujeme včely, necháváme úl zakrytý. Při výrobě pozorovacího úlu byste měli mít na paměti několik dalších důležitých věcí. Mezi skleněnými tabulemi by měl být rozestup 4,5 cm a rámky by měly být zavěšeny přesně uprostřed mezi tabulemi. Budete potřebovat zarážky, aby rámky, vkládané dovnitř, zapadly přesně do správné vzdálenosti mezi skly. Rám, který drží skla, vyrobte z latí, silných aspoň 4 cm, aby byl dostatečně pevný. Můj úl je umístěn u západní stěny, protože to byla jediná volná zeď a je to perfektní, přestože jsem si myslela, že by byla optimální jižní nebo východní orientace česna. Myslete také na to, že včely potřebují větrání, spoustu vzduchu. Vyvrtala jsem po obou stranách vedle každého rámku větrací otvory o průměru 1,9 cm. Pokud chcete ventilaci omezit, můžete použít korkové zátky. Do většího otvoru ve stropě se dá usadit převrácená láhev s vodou nebo s krmením. Včely udržuje uvnitř kovová síťka o velikosti ok 3 mm. Včely dávají přednost česnu v dolní části úlu před horním vstupem. V celé konstrukci úlu musí být samozřejmě respektována včelí mezera, ale pod dolním rámkem může být nějaký prostor navíc, protože včely nebudou mít sklon směrem dolů vystavět plást. Jako vstup do úlu slouží vinylová hadice o průměru 3,75 cm. Je průhledná, ale včely to mate, takže ji také zakrýváme, pokud nechceme pozorovat, jak létají dovnitř a ven. Máte-li další otázky, neváhejte mi zavolat nebo napsat. (970) , nebo bee.seeking@gmail.com ponožku druhou nohou. Četla jsem Honey Bee Democracy od Toma Seeleyho a dočetla jsem se, jak interpretovat včelí tance. Když jsem sledovala, jak včely tančí, mohla jsem jít ven a přesně sledovat, kam létají. Tak jsem byla schopná najít poblíž časné zdroje pylu a zjistit, jakou barvu má pyl ze které rostliny. Včely, verbované k letu za snůškou, sledují tanec, potom se postaví vedle a několikrát dokola napodobují tančící včelu jako při miniaturním tanci conga line. Sledováním včel, obklopujících matku, jsem se naučila několik triků, jak najít matku na obsednutém plástu, přestože i v pozorovacím úle to může Obr. 3: Volně stojící pozorovací úl, vyrobený naším včelařským spolkem pro Powerhouse Discovery Children s Museum v Durangu, Colorado. nějakou dobu trvat. Když najdete matku v zimě, víte přesně, kde je, protože se za celou zimu neposune o víc než o pár palců. Dělnice matku obklopují a neustále se jí dotýkají sosáky a tykadly. Z lidského pohledu je to i docela otravné. Když se matka přemisťuje, rozhrne kolem sebe hradbu včel anebo přes ně přeleze, neuhýbají jí z cesty. Zůstává za ní ulička jako brázda za lodí, plující řasami. Když v úlu pátráte po matce, je nejlepší hledat tuto uličku, protože když úl otevřete, přimějete matku k pohybu nebo dokonce k běhu. Dalším objevem bylo, že včely spí, přestože jsem o nich četla něco jiného. Včely nemají oční víčka; podle některých výzkumů je u včel za spánek považována nehybnost. Když jsou včely vzhůru, jejich zadečky se pohybují. Vypadá to jako dýchání. Když spí, nehýbou se. Včely často spí s hlavou v plástu a za studeného počasí zalezou do prázdných buněk mezi buňkami s plodem a pomáhají plod zahřívat. Proto u uhynulého včelstva najdete včely zalezlé do buněk hlavou napřed, a to i tehdy, když uhynuly z jiné příčiny než hlady. Matka také spí. To je jediná doba, kdy se jí stále někdo nedotýká. Když spatříte nehybnou matku na okraji plástu a žádné včely okolo ní, vždycky vás to vyděsí vypadá jako mrtvá. První léto se včely nevyrojily. Ale pozorování během další zimy odhalilo, že když mají více zásob, začnou dříve a intenzivněji plodovat, než když mají zásob málo a v úle je málo včel. Nakonec se začaly objevovat matečníky, byly zakladeny a já jsem bedlivě hlídala, až budou zavíčkovány, abych měla představu, kdy může dojít k rojení. Bohužel bylo v úle hodně včel, takže jsem přehlédla víčkování jednoho 131

132 z matečníků a včely se vyrojily, když jsem byla v práci. Naštěstí jsem je našla na okně dva metry od česna pozorovacího úlu. Myslím, že jim bylo na skle dobře. Roj byl veliký! V mateřském včelstvu to vypadalo, že tam zůstalo sotva tolik včel, aby byly schopny obsednout plod, kterého bylo opravdu hodně. Odnesla jsem roj na venkovní včelnici a usadila ho do Langstrothova úlu, kde se matka dostala do skutečného velkoměsta a začala v tomto prostorném příbytku klást. Díky malému množství včel, které po vyrojení zůstaly v úle, jsem mohla pohodlně sledovat zavíčkované matečníky. Pořídila jsem si stetoskop, takže jsem mohla poslouchat týtání panenských matek v matečnících. Jakmile jsem zvuk jednou rozpoznala, už jsem stetoskop nepotřebovala zvuk je výrazný a dost hlasitý. Slyšela jsem ho všude po domě. Některé matky byly hodně upovídané, jiné za celou dobu nevydaly ani hlásku. První matka, která se vylíhla, skutečně chodila po úle a zabíjela některé ze soupeřek, ještě než se mohly vylíhnout; otevřela z boku matečníky a matky ubodala žihadlem. Avšak nezabila je tímto způsobem všechny, takže jsem u úlu strávila spoustu času, protože jsem chtěla vidět souboj mezi panenskými matkami. Když jsem sledovala svoji krásnou, velkou, mahagonově zbarvenou matku, jak sílí a prochází se po úlu, úplně jsem se do ní zamilovala. Panenské matky se hodně pohybují a pohybují se rychle. Vypadá to, jako by se chtěly dostat do formy před snubním letem. Ostatní včely matku nekrmily ani kolem ní neběhaly, protože panenským matkám chybějí feromony, které mají zralé matky, ale viděla jsem, že ji mají rády a přijímají ji. Často zašla k některému z dosud nevylíhlých matečníků. Mladušky tyto buňky s láskou opečovávají a stále se jich dotýkají. Když kolem přešla mahagonová matka, mladušky se matečník nepokoušely nijak bránit, ale prostě jí šly z cesty. Skoro to vypadalo, jako by nějakým způsobem řekly matce uvnitř, že má zůstat zticha, protože týtání ustalo. Živě jsem si představovala mladou matku, jak uvnitř zadržuje dech. Mahagonová matka kolem matečníku nevšímavě přešla a pokračovala dál. Za těch šest dnů života trochu vyrostla a byla připravena ke snubnímu letu. Vylétla ven šestý den uprostřed dopoledne, a zatímco byla venku, vylíhla se další panenská matka. Když se naše mahagonová matka vrátila, pár hodin odpočívala, a pak provozovala něco, co vypadalo jako kalisthenika (cvičení s vlastní tělesnou váhou), aby nasála sperma do spermatéky. Byla teď zřetelně větší a méně pohyblivá, než jako panuška, a o dost větší, než drobná, černá matka, která na ni čekala v úle. Byly v úle několik hodin společně, než došlo k souboji. Propásla jsem ho! Když jsem se vrátila na své pozorovací místo, moje milovaná mahagonová matka ležela na dně úlu, obklopená svými sestrami, které ji laskaly a opečovávaly, když dlouze umírala, zasažená včelím jedem. Není to zvláštní, že včelí tělo dokáže vyprodukovat i něco, co je samotné zahubí? Malou černou matku včely nepřijímaly a nemilovaly. Pronásledovaly ji a kousaly, ale když zničila matku i v posledním zavíčkovaném matečníku, nakonec usoudily, že se s ní budou muset spokojit. I přes malou velikost a nešťastný start do života se úspěšně spářila a už třetí den po posledním snubním letu zakladla rozsáhlou, souvislou plodovou plochu. Časem úl tak zaplnila plodem, že se včelstvo přehřálo, úl opustilo a plod tam zanechalo, ale to už je jiný příběh. Pokud si vyrobíte pozorovací úl, dozvíte se daleko víc, než těch pár příhod, které jsem vám tu popsala. Vaším největším problémem bude odtrhnout se od něj a jít dělat cokoliv jiného. Poslední věc, která je úžasná, když máte doma úl je zvuk. Včely normálně vyluzují příjemný hučivý zvuk, který zoufale postrádáte, jakmile zmizí. Občas je něco rozruší a pak naplní dům pořádným hukotem. Je to ohromné! V době, kdy zrovna nepracuje se včelami, vyrábí Tina v omezeném množství na zakázku kuchyňské linky. Je zakladatelkou a prezidentkou Four Corners Beekeepers Association a jednatelkou Colorado State Beekeepers Association. Také chová prasata, kuřata, krocany, kachny, husy a příležitostně i krávu. Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D. 132

133 VARROATOLERANCE Skrývá vzdálený brazilský ostrov klíč k varroatoleranci? (Stephen J. Martin; American Bee Journal 2015/11, str ) Souhrn: Na brazilském ostrově přežívá po více než 20 let varroatolerantní kmen včel. Vědecká výprava zkoumá, proč tomu tak je. Opustili jsme brazilské město Recife a víc než hodinu jsme letěli přes Atlantik směrem na východ. Pak nám kapitán oznámil, že se chystáme přistávat, přestože nikde nebyla ani stopa po pevnině. Sedmdesátisedadlový ATR72 se dvěma turbovrtulovými motory vysunul podvozek a stále jsme klesali. Už jsme byli docela nízko nad mořem, když tu se náhle objevila pevnina, která vzápětí zmizela za clonou deště. Náhlý propad hodil letadlem směrem k zemi a pilot okamžitě přerušil přistávání. Během několika vteřin jsme byli za opačným koncem ostrova a vytrvale jsme stoupali. Když jsme se podruhé blížili k ranveji, pasažéři zcela ztichli; jakmile jsme dosedli, rozlehl se hlasitý potlesk. Právě jsme přistáli na Fernando de Noronha, na malém ostrově, který je domovem velmi zvláštních včel. Moje práce výzkumníka včel mě zavedla na mnoho jedinečných míst po celém světě, když jsem se snažil pochopit, jak se roztoč Varroa stal (a stále zůstává) na celé severní polokouli včelařovým nepřítelem číslo jedna. Problém, zvaný Varroa vytvořili včelaři, když přivezli do Asie evropskou včelu (Apis mellifera) a poskytli roztoči ideální příležitost k překonání mezidruhové bariéry mezi asijskou včelou (Apis cerana) a Apis mellifera. To se stalo před sedmdesáti lety a jak se říká, to, co bylo předtím, už je historie. Po několika cestách na Havaj jsme byli konečně schopni ukázat, jak Varroa mění prostředí, ve kterém naše včely žijí. Dnes už je jasné, že centrem problémů s roztočem je malá skupinka virových patogenů, především virus deformovaných křídel (DWV). Roztoč přinesl zcela novou cestu přenosu viru přímo do krve. Důsledkem je předčasná smrt včely a nakonec celého včelstva. Navzdory úhynům miliónů včelstev, napadených roztočem po celé severní polokouli, nebyl tento problém pozorován u afrických nebo afrikanizovaných včel, které jsou zřejmě k roztoči od přírody tolerantní. Ale proč? Je možné, že jsou afrikanizované včely klíčem k dlouhodobému řešení problémů s varroázou, nebo se už matka příroda postarala o řešení? Obr. 2: Stephen Martin při sběru vzorků úžasné zaměstnání! Foto: Emilene Correia-Oliviera Obr. 1: Žlutá vlaška, sbírající pyl na Fernando de Noronha. Foto: Stephen Martin Spolu s několika dalšími týmy se pokoušíme zjistit, proč několik populací evropských včel po celém světě přežívá, přestože jsou napadeny roztočem Varroa. V rámci tohoto pátrání jsem zorganizoval se svými brazilskými spolupracovníky návštěvu vzdáleného ostrova Fernando de Noronha. Tento malý ostrůvek o rozloze 18 km 2 leží 350 km od brazilského pobřeží a je zařazen mezi světové dědic 133

134 tví UNESCO; hlavním důvodem je jeho rozmanitý mořský život a velký význam pro rozmnožování mořských ptáků. Je domovem dvou tisíc delfínů dlouholebých a velké populace karety pravé a je i významným hnízdištěm pro mnoho mořských ptáků, jako jsou terejové, nodyové, faetoni a fregatky vznešené. Jako první objevili ostrov v roce 1503 Portugalci, v roce 1832 ho dokonce navštívil Darwin, ale Obr. 3: Manipulace s plástem s evropskými včelami na ostrově bez obvyklých ochranných prostředků. Foto: Stephen Martin mimořádně hustá vegetace znemožňovala větší pokrok. V letech sloužil ostrov hlavně jako vězení. Za druhé světové války ho Američané používali jako základnu; v roce 1988 se stal mořskou přírodní rezervací a v roce 2001 součástí světového dědictví. Počet návštěvníků ostrova je regulován a je to velmi drahé místo k návštěvě, ale ostrov se pyšní jedněmi z nejkrásnějších pláží v Brazílii a možná i na celém světě. Každý rok sem proudí dobře situovaní cizinci i Brazilci, aby si tu na pár dní užili průzračnou vodu a nedotčené pláže. Jen málo lidí si všimne zvláštních žlutých včel, které tu poletují v zahradách a hledají pyl a nektar. Začátkem osmdesátých let se začaly Jižní Amerikou šířit nechvalně proslulé afrikanizované neboli zabijácké včely. Bylo rozhodnuto, že na ostrově bude zřízeno centrum chovu matek evropských včel, které bude dodávat matky, aby se zmírnila útočnost afrikanizovaných včel, valících se Brazílií. V roce 1984 bylo tedy na ostrov přivezeno dvacet včelstev vlašky (A. mellifera ligustica). Následné molekulární testování odhalilo, že přivezená včelstva jsou 100% evropské včely. I dnes po dvaceti letech jsou tu včelaři schopni manipulovat se včelami bez rukavic a bez klobouku, což je zcela jiná situace než na pevnině. S původními včelstvy se však na ostrov svezl i zákeřný roztoč Varroa, aniž si toho vědci všimli, a rozšířil se do všech včelstev; intenzita napadení plodu byla asi 20 %. Už 24 let tu tedy probíhá přirozený experiment. Za tu dobu včelaři na ostrově nikdy varroázu netlumili a včelstva ve zdraví přežívají. Brzy tu vznikla i populace divoce žijících včelstev, poskytující med místním lidem, kteří zjistili, že tyto včely nejsou tolik agresivní. Nikdy tu nebyly pozorovány včely s deformovanými křídly, přestože ve včelstvech přežívají tisíce roztočů. Takové počty u evropských včel normálně vedou k úhynu včelstva. Může to tedy být podnebím? Většina evropských včelstev, napadených roztočem, uhyne přes zimu, když nejsou hynoucí včely nahrazovány novými. Na ostrově není zima, je to důležité? Ano a ne. Ano, protože je známo, že při nepřetržitém líhnutí a hynutí včel v průběhu roku je ke zlikvidování včelstva potřeba vyšší počet roztočů. Ale kdyby tohle byla celá pravda, proč utrpěla tak velké Obr. 4: Typická ostrovní scenérie. Foto: Stephen Martin 134

135 ztráty včelstva na Havaji, když tam v roce 2007 dorazil roztoč? Na Havaji a na Fernando de Noronha je podobné klima, umožňující celoroční plodování. Mohlo by to být haplotypem roztoče Varroa? Anderson & Trueman (2000) původně popsali dva hlavní haplotypy roztoče; korejský/ruský haplotyp, který býval spojován s kolapsy včelstev, a méně virulentní japonský haplotyp, který měl být příčinou rezistence afrikanizovaných včel. To se ukázalo jako falešná stopa; v populaci afrikanizovaných včel v Brazílii nyní převládá korejský typ a navzdory této změně zůstávají afrikanizované včely varroatolerantní. Víme, že na ostrově je pouze japonský haplotyp roztoče, ale zdá se, že se roztoči rozmnožují dostatečně na to, aby tvořili silné, stabilní populace. Mohou tedy být ostrovní včely hygienické a roztoče odstraňovat? V jednom elegantním experimentu byly nově oplozené matky z ostrova převezeny do Německa jako zakladatelky nových včelstev. Avšak mezi včelstvy s matkami z Fernando de Noronha a včelstvy s místními kraňkami (A. mellifera carnica) nebyl rozdíl ani v intenzitě groomingu, ani v míře poškození roztočů. Přestože se o tom ve studii nikde nepíše, předpokládá se, že včelstva buď uhynula, anebo musela být přeléčena jinak by v článku byla zmínka o odolné populaci. Vůbec však netušíme, jakou úlohu hraje v této historii virus deformovaných křídel (DWV). Je známo, že DWV je v problému s roztočem klíčovým hráčem. Roztoč Varroa způsobil změny v populaci DWV, které vedly ke zvýšení virulence viru a nakonec k úhynu neléčených včelstev. Je tedy u včel a roztočů na Fernando de Noronha přítomen DWV? A pokud ano, které kmeny DWV v populaci kolují? To byl důvod naší návštěvy na ostrově. Brzy budeme na tyto otázky schopni odpovědět. Ale i kdyby byl DWV přítomen, je to jen část problému. Proč se velikost populace roztoče postupně nezvýší natolik, aby včelstvo zahubila? Je zajímavé, že podobný jev vidíme i u afrikanizovaných včel, kde velikost populace roztočů během roku kolísá mezi Zatím není známo, proč tomu tak je. Ať už zjistíme cokoliv, bude to důležité, protože včely na Fernando de Noronha jsou nejstarší známou varroatolerantní populací evropských včel na světě. Pochopení mechanismu jejich tolerance bude mít význam pro všechna včelstva A. mellifera. Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D. Přežívání bez léčení: poučení od divokých včel (Dr. LEO SHARASHKIN, American Bee Journal, 2016, č. 2, s ) Souhrn: Rozhovor s Dr. Tomem Seeley, který je autorem knihy Včelí demokracie a profesorem na Kornelově univerzitě. Je významným výzkumníkem včelích zvyklostí a ekologie a studuje rezistenci divokých včel vůči varroáze. Foto: Robin Dadcliffe Leo Sharashkin: Když jsem řekl sousedovi včelaři, že jsem svá včelstva nikdy neléčil, nervózně se usmál: To si děláte legraci. Dnes už včely přirozeně chovat nemůžete. Podívejte se na mě: na podzim všechna včelstva fumiguji a stejně o polovinu přes zimu přijdu. Tak si představte, co se stane, když je léčit nebudete! A tady je moje první otázka pro Vás, pane doktore Seeley: V případě, že všichni američtí včelaři přestanou včelstva proti varroáze léčit, hrozilo by včelám vyhynutí? Tom Seeley: Samozřejmě, že ne. Došlo by k hromadnému úhynu, ale jako následek se zároveň objeví velice silný přirozený výběr včelstev, která budou mít schopnost sama se vyrovnat s roztoči Varroa. A to se skutečně stalo není to pouze spekulace. Viděli jsme to v Africe a Jižní Americe a jsou k dispozici i experimentální demonstrace. Jedna byla uskutečněna ve Švédsku tzv. Bond včelí experiment. Sto padesát včelstev na jižním cípu ostrova Gotland bylo nakaženo varroázou a ponecháno svému osudu. Většina těchto včelstev uhynula, ale pět nebo šest z těch sto padesáti včelstev přežilo a tak to přetrvává až do dnešních dní. To znamená, že když se léčba zastaví, dostaví se vysoká úmrtnost a s největší pravděpodobností i opylování bude vážně ovlivněno ale nestane se to, že se včelstva úplně ztratí. Máme v USA důkazy, že včely by skutečně byly schopny přežít nápor roztoče Varroa? Ano, důkaz, který je mi znám nejdůvěrněji, jsou včely žijící v Arnotském výzkumném lesíku na Kornelově univerzitě. To je populace, kterou znám docela důvěrně, protože jsem tam začal měřit hustotu zavčelení divokými včelami v roce Varroáza dorazila na jih státu New York kolem roku 1993 nebo 1994 a předpokládal jsem, že všechna včelstva vyhynula, ale když jsem tam přišel znovu v roce 2002 a 2011, ukázalo se, že některá přežívají. Všechna jsou napadena roztočem Varroa, ale zavčelení divokými včelstvy dnes je stejné, jako bylo v sedmdesátých letech minulého století, to je v době před varroázou je to 2,5 včelstva na čtvereční míli a zcela jistě tady není nikdo, kdo by včelstva žijící v lesích léčil. 135

136 Pokud se týče zdravotního stavu, které hledisko hraje u divokých včel zásadní roli? S největší pravděpodobností je nejdůležitější, že žijí v malých včelstvech a obývají malé dutiny často ne větší, než ekvivalent prostoru pro jedno včelstvo. V důsledku toho, se často rojí a nejspíše mají i poroje. Vypadá to, že časté rojení dává včelstvu značné prostředky kontroly nad varroázou. Vyrojení způsobí přerušení vývoje plodu: po určitou dobu včelstvo nemá larvy, které roztoči potřebují pro rozmnožování a jako výsledek je snížení populace Varroa. Na tomto místě uvádím znovu, že se nejedná o spekulaci. Udělali jsme pokusy se dvěma skupinami včelstev jedny jsme nechali, ať se rojí a u druhých jsme rojení zabránili a úroveň varroázy byla nízká u včelstev, která se rojila. Malá velikost hnízda divokých včel podporuje časté rojení přirozenou kontrolu varroázy. Toto a další fotografie jsou od Toma Seeleyho, pokud není uvedeno jinak. Co umožňuje těmto včelstvům vytrvat a přežít bez naší péče a léčby? Zmínil jste přírodní výběr, ale o jaký přesný mechanizmus se jedná? To je komplikovaná otázka. V současné době vám nemohu dát úplně přesnou odpověď. Víme, že se tyto včely hodně geneticky změnily, ale nevíme přesně, které genetikou ovlivněné vlastnosti se u nich rozvinuly, aby jim pomohly vyrovnat se s varroázou. Co dále víme je to, že s největší pravděpodobností to hraje určitou roli navíc ke genetické výbavě včel žijících v divokém lese je to i zapojení ekologických funkcí. Jakákoliv vlastnost organizmu je částečně Limitující velikost úlu, který je pouze jednonástavkový a má za následek časté vyrojení, což velice zlepšuje zdraví včelstev a přežívání bez léčení. produktem jeho genů a částečně je ovlivněna životním prostředím. Protože životní prostředí, ve kterém tyto včely žijí, je jejich životním stylem, který jim zároveň pomáhá vyrovnat se s varroázou. Divoké včely pečlivě pokrývají stěny svého hnízda propolisem, který má velice silné antibakteriální vlastnosti a pomáhá udržovat zdraví včelstva. Ano, ale rojení je to, čemu se většina včelařů snaží zabránit. Správně. Mnoho včelařů může uvažovat takto: Nechci, aby se mi včelstva rojila chci mít co největší medný výnos. Je pravda, že zde bude tendence ztrácet medný výnos a zřejmě ztratíte i včelstva, když vám roj uletí a to je to, oč tu běží. Ale zároveň si musíte uvědomit náklady a výnosy, které budete mít. Možná obětujete něco z medné produkce, ale budete mít lepší a zdravější včelstva bez dalších nákladů na jejich léčbu a nebudete muset do včel dávat chemické přípravky. Mnoha včelařům jsem to takhle vysvětloval a zcela jednoznačně mi rozuměli: Já ani tolik medu nepotřebuju, ale budu mít zdravější včelstva. To je fascinující, protože zmiňujete menší velikost včelstev a svobodu v rojení. To evokuje včelaření v XIX. století v košnicích, klátech či všech ostatních pevných úlech. To máte pravdu. Dříve, než včelaři měli současnou techniku umělého pěstování matek, oddělků atd., celý systém včelaření byl takový, že včelstvům byla dána možnost rojit se, roje se chytaly, včelstvům se nechávala možnost volného množení. Následně se některé části včelstva rušily, aby včelař mohl získat jejich med. 136

137 Layensův rámek je používán ve více než milionu úlů v Evropě a napodobuje úzké a hluboké hnízdo. S medovými zásobami nahoře a prázdnými buňkami pro zimní sezení dole vše na jednom plástu, což podporuje vynikající zimování a rychlý jarní rozvoj. Foto: Leo Sharashkin Vládní zákony říkají, že úly musí mít rozebíratelné plodiště, což je považováno za nezbytné pro inspekci a kontrolu nemocí ale i přesto velké množství včelstev padne. A stále zde máme divoké včely, které žijí ve svých pevných hnízdech, nikdo je nekontroluje, neléčí a ony dobře prosperují. Neuniká nám něco? Nevidím tady nutnou spojitost mezi tím, jsou -li plodiště rozebíratelná či nikoli a jsou-li včelstva kvůli tomu na nemoci vnímavější či nikoli. Nerozebíratelné úly samy o sobě nejspíše neumožní včelstvům žít zdravěji. Nicméně ostatní rysy, které jsou přidružené k životu v přirozeném hnízdě s pevnou stavbou, jako je malá velikost dutiny, produkce a použití velkého množství propolisu kolem stěn hnízda, dostatek trubčiny pro úspěšné rozmnožování to je nejspíše to, co prospívá zdraví včel. Toho včelař zcela jistě může dosáhnout i u rozebíratelného díla. Kdyby mi někdo řekl: Tak dobře, pustím se do chovu na nerozebíratelném díle, aby včely žily tak, jako v přírodě a tím dosáhnu jejich zdraví tak mu řeknu, že to nejspíš není správné. Dalším znakem hnízda přírodních včel je jeho vertikální kontinuita. Mnoho prominentních vědců a včelařů to vidí jako zásadní pro úspěšné vyzimování a umělé rámky musí být úzké a hodně vysoké. Například nejoblíbenější evropský horizontální úl, který objevil Georges de Layens, má rámky 13 (délka) na 16 (výška). Myslíte, že pokračování vertikálního rámku je dalším aspektem pro včely ideálního úlu nebo včely už jsou tak adaptované, že si poradí s horizontálními mezerami, které jsou výsledkem stohování nástavků jako u konvenčního Langstrothu? Je zcela jasné, že to není černobílé. To v tom smyslu, že včely mohou přežít velice kruté zimy, dokonce i v úlech, kde plásty nejsou v úle plynule od spodu do vrchu. Tím chci říci, že je otázka: nebylo by lépe, kdyby mezi sekcemi plástů nebyly tyto mezery? Přál bych si znát odpověď na tuto otázku, abychom věděli, co musíme udělat pro sestavení kontrolního pokusu. Nebylo by překvapením, kdybychom nakonec shledali, že včely lépe přežijí zimu, když plásty budou jako v přírodě plynulá vertikální tabule. V prvním vydání knihy Úl a včely Langstroth navrhl dobře izolovaný dvoustěnný úl, aby zmírnil Přírodní vlna bývala volbou na izolaci úlů. Rev. L. L. Langstroth prosazoval použití silnostěnných úlů se slámou či jinými izolačními vrstvami mezi oběma stěnami, aby se zmírnily tepelné extrémy jak v létě, tak i v zimě. Foto: Leo Sharashkin 137

138 Tento nádherný strom je domovem včelstva, nejbližší soused je vzdálen možná míli. Velká vzdálenost stromů se včelami činí šíření nemocí a parazitů obtížným a selektuje avirulentní roztoče, kteří včelstva neničí. kolísání teplot a teplotní extrémy, a to jak v létě, tak i v zimě. Poslední dobou jsou úly navrhované jako lehké pro pohodlí, levnou výrobu a manipulaci s nimi. Myslíte, že úlová izolace - funkce zdůrazněná mnoha starými včelaři je relevantní k udržitelnému včelaření i dnes, nebo jsou včely dostatečně přizpůsobivé, aby dobře prosperovaly v úlech tenkostěnných? To je opravdu dobrá otázka. A opět se vám pokusím dát kvalifikovanou odpověď. Moje tušení je, že pro včely je mimořádně důležité, aby měly lepší izolaci. Ale tento problém byl doposud velice málo zkoumán. V jedné úchvatné studii, kde se použil polystyrén, aby nahradil 7,5 cm dřeva, se prokázal velmi účinný efekt na mikroklima uvnitř úlového prostoru a na spotřebu energie včelami. A lidová tradice odpověděla: vůbec nevadí, když stěny úlového prostoru zajistí lepší izolaci a včelstvo nemusí vytápět vnitřek úlu, ale vytápí jen hrozen. Do určité míry je to pravda. Ale výzkumníci přišli na to, že když včely žijí ve velice dobře izolovaném prostoru, kde izolační vrstva je ekvivalentem několika cm dřeva, okolní teplota kolem zimního hroznu zůstane vyšší, což znamená, že rychlost metabolismu včel se může snížit. Chomáč ztrácí teplo rychleji, pokud vzduch kolem něj je chladnější. Takže přes to, že včely se nesnaží v zimě regulovat teplotu vně chomáče, okolní vyšší teplota pomáhá metabolicky ve spotřebě energie. Rád bych viděl více studií, kde pevný důkaz řekne ano, izolace má vliv. Ale myslím, jak jste podotkl, že lidé začali vyrábět úly z harampádí, se kterým se jim lépe pracovalo. Takové včelaření je samozřejmě daleko pohodlnější pro lidi než ku prospěchu včel. Vraťme se k divokým včelám jsou zde další faktory, které jim pomáhají žít zdravě bez léčení? Ano. Prostor pro včelstvo. Včelstvo, které žije v dutině stromu, má svého nejbližšího souseda vzdáleného půl míle. Na včelnici je nejbližší včelstvo vzdáleno asi metr, jestli vůbec. Včelstva koncentrovaná na jedné včelnici jsou pro nás normální, ale pro včely je to neobvyklé. To je úplně rozdílné ekologické rozestavění. Pomyslete na šíření nemocí: v případě, že žijí od sebe vzdálena půl míle, nemoci se šíří daleko méně. Naproti tomu na včelnici je pro nemoc velice snadné, aby se šířila prostřednictvím včel, které migrují a loupí. V našem pokusu bylo 34 % trubců, které jsme nalezli v úle na včelnici z jiných úlů. A včelstvo může začít kolabovat na varroázu, protože roztoči budou nabráni v jiných úlech Umísťování úlů alespoň 100 yardů od sebe mělo za následek nižší počty roztočů a lepší zdravotní stav včelstev a jejich přežití. 138

139 v době loupeže a zalétávání. Po dvou letech pokusů všech dvanáct včelstev, které jsme neléčili, a byla natěsnána na včelnici, uhynulo, zatímco pět včelstev ze skupiny dvanácti, která byla rozmístěna alespoň 100 yardů od sebe, nadále prosperuje. Kromě toho, když jsou včelstva rozmístěna na velkém území, přírodní To, že poskytneme dostatek trubčího plodu prosperujícím včelstvům bez léčení, umožňuje předat těm, které přežily, geny pro příští generace. Foto: Leo Shrashkin výběr dává přednost avirulentním roztočům. To je proto, že virulence kteréhokoliv parazita záleží na tom, jak snadno se dostane z jednoho hostitele na jiného. V případě, že mají potíž dostat se z jednoho hostitele na druhého, upřednostňuje to parazity, kteří jsou avirulentní, což znamená, že nezničí hostitele. Nechtějí zabít svého hostitele, protože jediná cesta, jak mohou dál žít je, že hostitel bude dostatečně zdravý, aby vyprodukoval potomstvo, které by mohli nakazit. Naproti tomu, když hostitelé žijí blízko sebe a parazité se snadno dostanou z jednoho na druhého, mohou bez obav zahubit jednoho hostitele a pouze přeskočit na jiného. A to je důvod, proč jsou nemoci jako třeba malárie tak virulentní: jsou roznášeny komáry a snadno se dostanou z jednoho hostitele na druhého. Na našich včelnicích tuto situaci připravujeme, když roztoče Varroa selektujeme na virulenci. U divokých včel je situace pro roztoče avirulentní, což nezabije hostitelské včelstvo. Abychom si to shrnuli: na základě toho, co jste vypozoroval na divokých včelstvech, jakou máte radu a co můžete nabídnout udržitelnému včelaření, včelaři, který touží mít zdravá včelstva bez léčby? Jste-li v zapadlém místě, jsou následující vhodné rady to je to, co já v současnosti provádím se svými včelstvy. Nejdříve rozptylte nebo rozdělte vaše včelstva: úly nabarvěte různými barvami, česna obraťte na různé strany. Tím snížíte počet včel, které migrují mezi včelstvy a zároveň zmenšíte šíření nemocí, zejména roztočů a virů. Za druhé, ze stejného důvodu se vyvarujte míchání plástů mezi úly. Za třetí provádějte umělé rojení: tato technika v sobě zahrnuje tvorbu oddělků při použití matky ze silného včelstva a včelstvu umožní bez vnějšího zásahu vyměnit matku. A zároveň to slouží jako protirojové opatření. Máte-li velké silné včelstvo, jednoduše z něho vyjměte oddělek se dvěma až třemi plásty plodu, nějaké plásty se zásobami a matkou, dejte to stranou a nechte původní včelstvo, ať si udělá novou matku. Téměř pokaždé si novou matku opravdu vychová. Tím jste si pořídili oddělek a zároveň vytvořili nové včelstvo. Rovněž jste navodili bezplodé období, což pomáhá redukci roztočů. Možná, že to není plnohodnotné vyrojení, protože když se včelstvo vyrojí, následuje obvykle ještě poroj, což má za následek daleko delší bezplodé období, které může být stěžejní a pomáhá. Za čtvrté, rezervní matky z vašich včelstev, které přežily, mohou pomoci udržet včelstva, která jsou už místně adaptovaná. A konečně dopřejte přeživším včelstvům těm, která opravdu prosperují bez léčení plást s trubčím plodem do každého úlu, aby se upevnil genetický úspěch těch přeživších. Řekl jste, že tato rada je dobrá pouze pro včelstva v zapadlých oblastech. Proč? To je velice, velice důležitý bod. Ukazuje to, jak přírodní výběr ve skutečnosti může prospět genetickým vlastnostem populace. Demonstruje to, že není potřeba velký proud genů do populace. Jinými slovy říkám, že selekce si vezme pouze některé geny, čímž Tom Seeley chová svoje včely v nástavkových osmirámkových Langstrothech. I medníky jsou z vysokých nástavků. Většina jeho včelstev je z odolných divokých včelstev, která pocházejí z okolních lesů. ponechá v populaci jenom ty výhodné. A to je jedna z nejkomplikovanějších věcí, kterým v Severní Americe čelíme. My máme záplavu genů, neboť se stále posílají z místa na místo pakety, matky a dokonce se přesouvají celá včelstva, tak jak to vyžaduje kočovné včelaření. A to všechno opravdu zhatí účinky přírodního výběru na kterémkoliv území. To znamená, že dokud včelař pracuje na jednom místě, kde je včelařů pouze pár nebo včelaři pracují už se včelstvy, která v tom místě přežila, to je nejspíše největší výzva, ne 139

140 Vysoké nástavky jsou výborné jako rojové pasti. Můžete použít vaše stávající vybavení a snadno je přenést na včelnici. boť jsme vyvinuli včely, které se adaptovaly na konkrétním místě. Fakt, že do včel neustále vpravujeme nové geny z cizích míst, způsobí, že včelstva se nikdy na toto místo neadaptují. Už se objevuje pár úspěšných případů. Např. pěstitel matek ve Vermontu, Mike Palmer, ve svých chovech vyselektoval včely, které jsou rezistentní k nemocem a jedním z jeho způsobů, jak toho dosahuje, je spolupráce s místními včelaři. Těm dodává matky z chovů, které Mike šlechtí v lesích severního Vermontu. A v případě, že nemáte kontrolu nad tím, co dělají vaši sousedé, bude nutná další pojistka. Potřebujete zajistit dostatečný počet trubců, abyste měli více trubců, než mají vaši sousedé, a zajistili oplodnění matek z vaší včelnice vlastními trubci. Ano, to je pravda. A další věc, kterou byste měli udělat, je povzbudit lidi, aby nechávali usadit divoké včely v dutinách svých domů nebo přístavků, pokud to nezpůsobí nebezpečnou situaci. Informovat lidi, že i když nejsou včelaři, včelstvo v jejich stavbě pomáhá divoké populaci existovat. Většina čtenářů American Bee Journal vás zná díky vašemu skvělému výzkumu ekologie a chování včely medonosné a jako autora knihy Včelí demokracie. Četbou vašich knih vědí, že jste zároveň i včelař. Ale nemyslím si, že mnoha lidem je známo, jak včely chováte. Můžete nám říci pár slov o včelaři Tomu Seeleym? Já jsem nejspíše docela konvenční včelař. Mám úly Langstroth. Používám osmirámkové úly, protože jsem shledal, že se lehčeji zvedají. Včelstva mám ve dvou nástavcích jako plodiště a navrch dávám nástavky jako medníky. Nepoužívám mateří mřížku to nechávám na včelách, ať si vyberou. Na některých mých včelnicích neléčím, protože chci vidět, co se bude dít. A někde, kde opravdu potřebuji včelstva, o kterých vím, že budou v dobrém stavu a jsem si jist, že moji studenti je budou potřebovat na projekt, ty budu léčit v srpnu přípravkem Api-Life Var, který je na bázi tymolu. Tam provedeme jedno léčení za rok, které stačí. Ve včelaření se opravdu vyžívám a moje výzkumné projekty téměř pokaždé vzejdou z něčeho, čeho jsem si všiml u včel. Zpozoruji něco, co jsem neočekával. Nebo vidím nějaké chování, o kterém jsem nevěděl. Nebo prostě vidím, že se něco děje a to pro mě obvykle bývá začátkem výzkumu. Odkud máte vaše včely z obvyklých paketů nebo osazujete divoké roje z Arnotova lesa? Většina včelstev, se kterými v současné době pracujeme, byla pořízena v divočině. Někdy, když potřebujeme mít včelstva, ve kterých je potřeba téměř naprosto stejný genetický materiál, kupuji matky od chovatele matek v severní Kalifornii. Tím do toho sice vnášíme dodatečnou genetickou výbavu, ale používáme je pouze pro pokusy a po jejich ukončení tyto matky nezřídka vyměníme. Samozřejmě dávám přednost odchytu divokých rojů. Neberu všechny a z jakéhokoliv místa rád umisťuji svoje návnadové úly do vzdálených míst. Mám štěstí, že moje základna je v Ithace, N. Y., která je, věřte mi, uprostřed pustiny. Je tady spousta divočiny, státních lesů, s hustotou osídlení dva domy na čtvereční míli. Moc lidských aktivit tu není. A tyhle lesnaté oblasti jsou plné divokých včel, což je místo, kde rád svoje včelstva odchytávám. Genetická analýza těchto včel ukazuje mnohé. Jsou odlišné od nejbližších člověkem vedených včelstev. Mockrát vám děkuji Dr. Seeley za vaše neocenitelné postřehy. Mám dojem, že to je velká spousta informací, které je nutno vstřebat a utřídit, ale náš příští rozhovor by se měl týkat toho, co dnes opouštíme tj. jak se napojit na genetickou diverzitu místních divoce žijících rojů a o vaší knize, kterou připravujete a na kterou netrpělivě čekáme. Rádo se stalo, Leo. Díky za váš zájem a na shledanou příště. Dr. Tom Seeley je profesor biologie na Kornelově universitě v Ithace, N. Y. Je to přední výzkumník ekologie včely medonosné a jejího chování, je hodně znám prostřednictvím svých oceněných knih Moudrost úlu a Včelí demokracie. Jeho současné zaměření výzkumu je na to, jak divoké včely přežívají varroázu, aniž by byly léčeny. Včelnice Dr. Leo Sharashkina je v jižní Missouri a kompletně se skládá z místních včelstev, která přežila, aniž by byla léčena. Odchytává divoké roje, používá řadu horizontálních úlů, které je jednoduché postavit, a po celé zemi vede přírodní včelařské semináře. Dr. Leo je vydavatel rozsáhlé knihy Chováme včely s úsměvem, o přírodním včelaření. Jeho webové stránky, včetně volných plánků a průvodce jak chytat roje (také volně přístupné) jsou na www. HorizontalHive.com. Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK 140

141 VČELÍ PRODUKTY Medový cerát Farmakologický přípravek na kůži, vyrobený ze včelího vosku, medu a olivového oleje (Sara Robb, Bees for development Journal 118, 2016, č. 3, str. 2 5) Souhrn: Smícháním vosku, medu a olivového oleje v horké lázni vznikne homogenní léčivá mast nazvaná podle latinské mutace jejího základu vosku. Prodej medu může poskytnout dlouhodobý příjem pro včelaře, kteří žijí v chudých a odlehlých oblastech. Výrobky s přidanou hodnotou vyrobené z medu, včelího vosku a dalších místních surovin mohou vytvořit další příjem. Kožní přípravky vyrobené ze včelího vosku a medu uklidňují kůži a ulehčují hojení a jsou ideálními produkty pro prodej na místních trzích. Tento článek popisuje složení jednoho takového výrobku, medového cerátu, včetně receptu pro výrobu a vědeckého důkazu jeho lékařské účinnosti. Obr. 1: Recept na cerát, který je uveden ve vydání Pharmakopeii z r Královské lékařské společnosti. Cerát Cerát, farmakologický přípravek vyrobený z vosku, oleje nebo tuku a dalších medicinálních přípravků je používán už po staletí k léčbě kožních potíží. Jméno cerát je odvozeno od cera, což znamená vosk. Historicky byl v těchto receptech včelí vosk, nebo jako Cera alba užívaný panenský vosk a olej volby byl olivový olej. Poměr vosku a oleje určoval hustotu masti k pokrytí rány. Do základní směsi mohly být přidávány různé aktivní látky pro vytvoření cerátu, který by tak léčil specifické lékařské problémy. Cerát byl používán jako kožní lék po staletí a díky nedávným zkušenostem zažívá obrození. Recept na cerát, který byl uveřejněn ve vydání Royal College of Physicians Pharmacopeia r (Pharmakopea Královské společnosti lékařů pozn. překl.), vidíte na obrázku. Složení vyžaduje téměř stejné množství včelího vosku a olivového oleje, což činí přípravu dost těžkou. Pokud k tomuto základnímu předpisu přidáme medicinální přísady, jako je med, dosáhneme produktu, který je řidší a snadněji se aplikuje. Předpisy na ceratum mellis, neboli medový cerát, mohou být nalezeny v lékařských textech už po r. 1500, ale tyto rané recepty často obsahují olovo, které je nyní známé jako jedovaté. Tento článek podává moderní bezolovnatý předpis a návod, jak připravit lékařský cerát s medem a aktivními přísadami. Med jako aktivní přísada Včelí produkty mají zajímavé látkové složení, které může posloužit k léčení kožních problémů. Včelí vosk a med jsou zvláčňující a zvyšují hydratační vlastnosti lokálního léčení. Med je účinná látka, která kožním přípravkům dodává množství hojivých vlastností. Med obsahuje antioxidanty, vitaminy a minerály. Obsahuje barevné molekuly zvané polyfenolové antioxidanty. Fenolové sloučeniny dávají medu jeho barvu. Čím tmavší med je, tím vyšší je obsah antioxidantů. Polyfenolové antioxidanty snižují oxidační stres, neutralizují volné radikály a vážou železo. Stejně jako má antioxidační vlastnosti, je med také antibakteriální. Antibakteriální působení medu je výsledkem kyselosti, vysoké osmolarity, produkci peroxidu a pří 141

142 Obr. 2: Vybavení potřebné k výrobě cerátu. Obr. 3: Látky potřebné pro výrobu cerátu: včelí vosk, med a olivový olej. Obr. 4: Vážení látek pro cerát. 142

143 Obr. 5A, 5B, 5C: popisky v textu. tomnosti enzymu lysozymu. Tyto znaky nalézané ve všech medech pomáhají bojovat proti infekci a podporují hojení. Už bylo prokázáno, že koncentrace medu mezi 30 až 70 % účinně zabíjí lidské polymikrobiální patogeny. Koncentrace medu v cerátu podle receptu uvedeného v tomto článku je 40 %, uprostřed rozmezí potřebného k dosažení antibakteriálního účinku. Vědecké důkazy Funkční vlastnosti medu jsou pravděpodobně odpovědné za vlivy, které se o cerátu diskutují ve vědecké literatuře. Medový cerát, směs medu, olivového oleje a včelího vosku, už byl hodnocen v klinické studii provedené Al-Waili a jeho kolegy. Výsledky svých studií publikovali ve vědeckých časopisech Medový cerát užívaný ve studiích Al-Waili obsahoval stejné objemové části včelího vosku, medu a olivového oleje. To se lehce liší od receptu uvedeného níže, kde jsou váhové poměry upraveny a směs obsahuje 20 % včelího vosku, 40 % olivového oleje a 40 % medu. Nicméně jsou tyto poměry dostatečně podobné, aby se dala provést srovnání. Nediskutovalo se o květovém původu medu použitého v klinických studiích. Stojí za zdůraznění, že jako medicinální produkt může být použit jakýkoliv med. Al-Wili a kolektiv provedli s medicinálním medovým cerátem řadu klinických studií. Jejich zjištění jsou částečně zodpovědná za zvýšený zájem o medový cerát jako farmakologický prostředek. Cerát, připravený ze včelího vosku, olivového oleje a medu vykazuje klinické a mykologické účinky v léčení dermatitidy a lupénky a brzdí růst mikroorganismů. Tyto nálezy dokazují, že cerát může zlepšit stav u velkého počtu kožních potíží. Samozřejmě existují i neověřená lidová svědectví, která tato tvrzení podporují. Lidová historie V mé rodině připravoval svou verzi medového cerátu už můj pradědeček, který včelařil v Americe začátkem 20. století. Předpis vytvořili moji předkové za užití vepřového sádla místo olivového oleje. Mnoho amerických receptů z 19. a počátku 20. století samozřejmě obsahuje spíše vepřové sádlo než olivový olej. Když jsem začala připravovat medový cerát pro obchodní účely, použila jsem při výrobě olivový olej podle vědeckých článků publikovaných výzkumnou skupinou Al-Wail. Můj manžel i já jsme vědci a oba nás fascinovaly hojivé vlastnosti medového cerátu. Užili jsme směs včelího vosku, medu a olivového oleje k léčbě rozpraskaných rtů, dětské dermatitidy, drobných pořezání, spálenin a kožních infekcí. Dodatečně se na mne obraceli lidé s jejich vlastními zkušenostmi s medovým cerátem, kterým vyléčili své zdravotní problémy. Vylepšil se stav u ekzémů, lupénky, popálenin, popraskané kůže, ústních vřídků a povlaků. Jiné zprávy podávaly až veselé důkazy, kdy medový cerát byl užitečný při poranění krav a psů. Jsem si jistá, že se důkazy budou dále hromadit a podporovat užití medového cerátu v léčbě různých onemocnění. Jak dokazují vědecká literatura i neoficiální prameny, účinnost medového cerátu při léčbě různých onemocnění ho dělá ideálním produktem pro prodej na místních trzích. Přípravek může být snadno namíchán s minimálním vybavením, což umožní kterémukoliv včelaři vyrobit medový cerát pro prodej a zisk. Příprava medového cerátu Mnoho včelařů nástroje pro přípravu cerátu má. Obrázek 2 ukazuje doporučené vybavení, které zahrnuje váhy, sklenice, lžíci a hrnec. Medový cerát se připravuje ze tří surovin, včelího vosku, medu a olivového oleje. V předpisu může být použit každý druh medu včetně hodně tekutého. V průběhu zahřívání směsi se rozpustí i krystaly z pevného medu. Pokud není k dispozici olivový olej, může být nahrazen olejem z místních zdrojů. Musíme však zmínit, že klinické studie zkoumající hojivé vlastnosti medového cerátu byly prováděny za použití olivového oleje. Užití olivového oleje v předpisu pak umožní při prodeji na trzích zmínit vědecké práce jako marketingový prvek. SUROVINY 20 g včelího vosku 40 g olivového oleje 40 g medu 143

144 PŘÍPRAVA 1. Odvažte včelí vosk, olivový olej a med do sklenice. 2. Umístěte sklenici se směsí do hrnce naplněného vodou. 3. Zahřívejte směs na vodní lázni, dokud se vosk kompletně nerozpustí. Občas zamíchejte. 4. Vyndejte z lázně, začněte směs míchat. 5. Pokračujte v míchání, dokud směs není úplně chladná, abyste zabránili oddělení medu od oleje a vosku. Příprava medového cerátu není obtížná, ale vyžaduje značnou pozornost. Všechny látky se odvažují přímo do sklenice (4). Sklenice se vloží do vodní lázně a zahřívá právě do rozpuštění vosku. Nesmí dojít k přehřátí směsi. Obr. 5A 5C ukazují, jak cerát chladne. Na obr. 5A je sklenice po zahřátí, na 5B začíná směs chladnout a vosk tuhnout. Je nezbytné směs míchat od tohoto okamžiku do stavu ukázaného na obr. 5C. Když je medový cerát chladný, je připraven na plnění malých skleniček pro prodej. Klíčový moment v úspěšné přípravě medového cerátu je neustálé míchání, dokud směs nevychladne. Jak se teplota cerátu snižuje, stává se míchání obtížnějším. Je ale nutné míchat dál, jinak se med a vosk oddělí a výsledný produkt bude hrudkovitý. Barva konečného výrobku se bude lišit podle barvy medu užitého při přípravě. Z tmavšího medu vznikne tmavší cerát. Medový cerát je na dotyk hustý a lepkavý. Může být aplikován v silnější vrstvě na popáleniny, říznutí a jiná zranění a v tenké vrstvě na větší postižená místa. Variace v předpisu na medový cerát mohou vzniknout po přidání propolisu, dalšího aktivního včelího produktu. Protože jeho pryskyřičné složení je i protiseboroické (seborea je neinfekční zánětlivé kožní onemocnění pozn. překl.), může být použit i při léčbě akné. Navíc propolis, pokud je do směsi přidán, obsahuje hodně antioxidantů a má antibakteriální, antivirové a protiplísňové účinky, které mohou zvýšit farmakologické vlastnosti medového cerátu. Závěr Vědecké studie ukázaly, že medový cerát urychluje hojení různých poranění, je účinný v léčbě mikrobiálních infekcí, zmírňuje dětské dermatitidy a projevy lupénky. Dokládají, že cerát je účinná léčebná látka. Dále neoficiální důkazy dokládají, že medový cerát se hodí k léčbě kožních onemocnění, jako jsou popáleniny, pořezání, odřeniny, vyrážky a akné. Medový cerát připravený jednoduchým smícháním olivového oleje, medu a včelího vosku je ideálním výrobkem pro prodej na místních trzích. Doplněk: Sara Robb má titul Ph.D. v oblasti neurověd z Hershey Medical School v Pensylvanii v USA: V r založila svou společnost Bath Potions, která se specializuje na kosmetiku obsahující med a včelí vosk. Sara se zájmem pokračuje ve vývoji dalších produktů vhodných pro včelařskou výrobu. Přeložila: RNDr. Bohuslava TRNKOVÁ. Vánoční dárky od pilných včelek (T Lee Sollenberger; foto: Kraig a T Lee Sollenberger; American Bee Journal 2015, č. 11, str ) Souhrn: Svátky jsou vzrušující! Vlastnoručně vyrobené dárky jsou stále oblíbenější když se zeptáte obdarovaných, většina z nich dává přednost doma vyrobeným dárkům před kupovanými (pokud nejde zrovna o elektroniku). Zde najdete tři neobvyklé dárky, které snadno vyrobíte za pár hodin (kromě toho prvního, malinovo-medového octa, k jehož výrobě potřebujete více času). Malinovo-medový ocet Tento krásný malinový ocet chutná skoro stejně jako balzamikový ocet; maliny mu dávají navíc výraznou ovocnou příchuť. Abyste vyrobili tento dárek, je potřeba pět dní louhovat maliny, takže si podle toho naplánujte práci. Po vyluhování budete potřebovat třicet minut na dokončení octa a na naplnění do lahví. Zaručuji vám, že tento dárek sklidí velkou chválu (pokud se s ním ovšem budete ochotni rozloučit)! potřeby: Kuchyňská váha Dvě dvoulitrové misky z nerezavějícího materiálu Velký cedník Velká dřevěná lžíce Obr. 1: Při výrobě malinovo-medového octa je potřeba pět dnů louhovat maliny, takže si výrobu tohoto dárku naplánujte s předstihem! 144

145 Naběračka Balíček procezovacího plátna Odměrky Dvoulitrový kastrol Ozdobné lahvičky Suroviny: 0,5 kg čerstvých nebo mražených malin Šálek sladového octa 1 a ½ šálku bílého vinného octa (nebo obyčejného vinného octa) gramů světlého medu jemné chuti Postup: Nasypejte maliny do cedníku a propláchněte. Vyklepejte přebytečnou vodu. Přesypejte maliny do dvoulitrové misky. Přidejte sladový a vinný ocet. Dobře promíchejte dřevěnou lžící (obrázek 1). Překryjte potravinářskou fólií a umístěte na pět dní na teplé místo. Každý den jednou promíchejte. Pátý den vystelte cedník dvojitou vrstvou procezovacího plátna. Položte cedník na druhou dvoulitrovou misku. Opatrně přesuňte směs malin a octa do cedníku. MALINY NEMAČKEJTE. Cílem je nemít v hotovém octě usazeninu z malin. Nechte směs malin a octa prokapat přes cedník. Nevadí, když cedníkem občas trošku zatřesete, ale buďte trpěliví. Jděte během čekání třeba surfovat po internetu. Nalejte přecezenou šťávu do kastrolu. Na 2 a ½ šálku šťávy přidejte 450 gramů medu. Já obvykle potřebuji 560 gramů, u vás to možná bude méně. Přiveďte směs k varu. Jednou nebo dvakrát promíchejte, ale dávejte pozor, aby vám směs nepřekypěla (med vždycky pění, když se vaří a míchá). Stáhněte plamen a deset minut pomalu vařte. Znovu přeceďte přes dvojitou vrstvu plátna, abyste odstranili nečistoty z medu a zbytky usazenin z malin. Pomalu ochlaďte, naplňte do horkých lahví a zazátkujte. Malinovo-medovým octem se dá při vaření skvěle nahradit balzamikový ocet. Až budete tento dárek předávat, přidejte jako bonus i recept na malinovo -makový dressing vinaigrette; připevněte ho k lahvičce kouskem provázku nebo rafie (obrázek 2). Malinovo-makový dressing vinaigrette (upraveno podle knihy Další recepty z kuchyňské zahrady od Renee Shepherd & Fran Raboff) Recept na 1 šálek POTŘEBY: Malý kuchyňský robot nebo kuchyňský nůž a prkénko Odměrné nádoby a lžíce Malá stěrka Lahvička nebo malý servírovací džbánek Suroviny: 1 lžíce rozsekané cibule Obr. 2: Při výrobě malinovo-makového dressingu vinaigrette (na obrázku vlevo) se používá jako základní ingredience malinovo-medový ocet (na obrázku vpravo). Když dáváte ocet jako dárek, přiložte i recept. Obr. 3: Malinovo-makovým dressingem vinaigrette přisladíme směs malin, mandarinek a plátků pečeného kuřete se zeleninou. Stroužek rozsekaného česneku 1 lžíce čerstvých, rozsekaných estragonových listů (nebo kávová lžička sušeného estragonu) ½ kávové lžičky mořské soli 1/3 šálku domácího malinovo-medového octa (viz předchozí recept) ½ šálku kysané smetany 1 lžíce máku Postup: Cibuli, česnek a čerstvý estragon (pouze listy) najemno rozmixujte. Přidejte mořskou sůl, malinovo-medový ocet a kysanou smetanu. Dobře promíchejte, až se ingredience spojí. Přidejte mák. Jednou nebo dvakrát krátce promixujte, až se ingredience důkladně smísí. (Přestože je v receptu kysaná smetana, výsledný dressing bude řídký jako pravý vinaigrette). Nalejte do servírovacího džbánku a před 145

146 podáváním k vašemu oblíbenému salátu uložte na několik hodin do ledničky. K salátu přidejte trochu kuřecího masa (obrázek 3) a máte hotovou svačinu nebo lehký oběd! Třešňové čajové pečivo Čajové pečivo s máslem (nikdy s náhražkami) a s krupicovým nebo práškovým cukrem je tradiční vánoční pochoutkou. Skvělé jednoduché ingredience! Med se při přípravě čajového pečiva běžně nepoužívá, ale myslím, že dodá tomuto tradičnímu svátečnímu pečivu novou lahodnou příchuť. Je možné upéct toto pečivo jen z univerzální pšeničné mouky. Pokud je obtížné sehnat rýžovou mouku, můžete ji nahradit stejným množstvím pšeničné. Není vhodné péct když prší nebo je vlhko, protože pečivo pak nebude křupavé. Pokud používáte na přípravu těsta kuchyňský robot, nechte si na dokončení práce minimálně hodinu. Obr. 4: Když převracíte formu na čajové pečivo vzhůru nohama, držte ji pevně. Obr. 5: Pečivo nakrájejte pilkovým nožem, dokud je teplé. Třešňové čajové pečivo Doba pečení: minut při 160 C Získáte 8 nebo 9 řezů, podle velikosti plechu POTŘEBY: Kuchyňský robot nebo mixér a mísa Kovový plech nebo keramický pekáč na čajové pečivo, nebo zapékací mísa Odměrky, lžičky Kuchyňské nůžky Pilkový nůž Suroviny: 2 lžíce nasekaných sušených třešní ½ šálku (1 kostka) nesoleného másla, ohřátého na pokojovou teplotu ¼ šálku práškového cukru 3 lžíce světlého medu ½ lžičky mandlového extraktu ¼ lžičky vanilkového extraktu 2/3 šálku univerzální pšeničné mouky 2/3 šálku rýžové mouky Postup: Sušené třešně rozkouskujte kuchyňskými nůžkami a dejte stranou. V robotu promíchejte máslo, práškový cukr, med a extrakty do krémové konzistence. Přidejte mouku a třešně a hněťte, dokud se těsto nezačne odlepovat od stěn a sbalovat. Dejte těsto na pomoučený vál nebo na prkénko a dvakrát nebo třikrát prohněťte, až je hladké. Těsto by mělo být měkké, pevné a nemělo by se vám lepit na ruce. Pokud se lepí, zapracujte do něj více mouky. Keramický pekáč nebo kovový plech důkladně vymazejte (použijte obal od másla) nebo lehce pokropte rostlinným olejem. Používáte-li skleněnou zapékací mísu, tento krok vynechte. Důkladně natlačte těsto do pekáče nebo do mísy. Těsto asi v centimetrových rozestupech propíchejte vidličkou. Pečte do světle hněda minut při 160 C. Pomocí nože s tenkým ostřím uvolněte okraje pečiva od stěn plechu. Nechte na plechu 10 minut vychladnout. Znovu uvolněte okraje od stěn plechu. Plech přikryjte prkénkem a obraťte vzhůru nohama (obrázek 4). Pokud jste pekli ve formě na čajové pečivo, nakrájejte za tepla na čtverečky nebo trojúhelníčky pilkovým nebo hodně ostrým nožem. Pokud jste použili plech o rozměrech 8 8 palců (20 20 cm), rozkrájejte za tepla na 9 čtverečků. Nechte vychladnout na drátěné podložce (obrázek 5). Chcete-li použít hotové pečivo jako dárek, naskládejte ho do plechovek nebo do ozdobných celofánových sáčků. Stáčené rustikální voskové svíčky Toto je skvělý způsob, jak využít zbytky vosku a vyrobit z něj neobvyklé svíčky (obrázek 6). Ani dvě z nich nebudou stejné! Práce vám zabere pár hodin; užijete si ji nejlépe s dětmi za deštivého odpoledne. Bude to zábava pro všechny. Potřeby: Zbytky nebo bločky včelího vosku, 110 g na jednu svíčku (naplánujte si výrobu čtyř svíček) cm knotu na každou svíčku o průměru 2,5 7,5 cm. 146

147 Obr. 6: Různorodá směsice barvených a parfémovaných rustikálních svíček, vyrobených ze zbytků vosku. Ani dvě z nich nejsou stejné; i v tom spočívá jejich kouzlo. Malý dřevěný hranolek (2,5 5 cm) Postup: Při výrobě těchto svíček si budete odlévat vlastní voskové pláty. Na jednu svíčku budete potřebovat asi 110 gramů filtrovaného včelího vosku; do standardní plechovky se vejde skoro půl kila. Rozehřejte zbytky vosku v plechovce, na které jste vyrobili hubičku, nebo ve džbánku, umístěném v kastrolu nebo na plechu s horkou vodou (případně v napařovacím hrnci, pokud ho máte). Pokud chcete barevné svíčky, přidejte barvivo. Pomocí teploměru kontrolujte teplotu rozehřátého vosku. Teplotu udržujte na 70 C nebo těsně pod touto hodnotou, protože při vyšší teplotě se odpařují vonné látky, které jste do vosku přidali. Obr. 8: Abyste si usnadnili obalování knotu, použijte ke změkčení vosku tavnou pistoli, nastavenou na nejnižší výkon. Umístěte knot tak, aby na obou koncích přečníval. Obr. 7: Odloupněte voskový plát z pergamenového papíru. Plát bude na různých místech nestejně tlustý, bude zvlněný a hrbolatý. Rozehřátý plech s vloženým kastrolem s vodou nebo napařovací hrnec Dvě plechovky s hubičkou nebo džbánek na nalévání vosku Teploměr Balíček procezovacího plátna Malé kovové sítko, které velikostí odpovídá vašim plechovkám nebo džbánku Plech na pečení se zvednutým okrajem Pergamenový papír Papírová lepicí páska Chňapka nebo držák na hrnce Barvy na vosk (pokud chcete svíčky barevné) Aroma nebo éterický olej (pokud chcete vonné svíčky) Lžíce s dlouhým držadlem Tavná pistole nebo fén Nůž Obr. 9: Když přidáváte další barvy, dbejte na to, aby okraj dalšího plátu lícoval se spodním koncem svíčky. Když oba pláty trochu nahřejete, lépe k sobě přilnou a budou se vám lépe stáčet. Ponořte do vosku 120 cm knotu, položte na papír a nechte vychladnout. Nastříhejte na čtyři kusy 30 cm dlouhé a dejte stranou. Ustřihněte kus pergamenového papíru, o něco delší, než je váš plech na pečení. Pomocí papírové pásky připevněte papír k okraji plechu. Páska nebude moc držet, ale snažte se, aby zůstala na místě aspoň chvíli. 147

148 Obr. 10 A: Krátce podržte svíčku na dně rozehřáté plechovky, ve které se při nahřívání a vyhlazování zachytí přebytečný roztavený vosk. Na chvilku postavte svíčku na pergamenový papír. Obr. 10 B: Opakujte, dokud se vrstvy vosku nespojí a nezískáte pěkně zakončenou spodní část svíčky. Mírně plech nakloňte (zvedněte stranu, k níž je přilepena páska). Pomocí chňapky nebo držáku na hrnce uchopte plechovku s horkým voskem a pomalu nalévejte vosk na papír, od jednoho konce plechu na druhý, ze strany na stranu. Regulujte náklon plechu a tím i rozlévání vosku. Pak plech vyrovnejte a nechte vosk rozlít po celé ploše papíru, abyste získali tenkou vrstvu. Když se vosk začne ochlazovat, pokračujte v naklánění plechu, aby se na vosku vytvořily hřebeny a hrbolky. Právě díky nim bude vaše rustikální svíčka zajímavá na pohled. Nechte voskový plát ztuhnout. Sloupněte pergamenový papír (obrázek 7). Postup opakujte, dokud nemáte aspoň čtyři pláty vosku, se kterými můžete dále pracovat. Na jeden plát můžete nalévat různé barvy vosku, můžete je promíchávat, vytvářet víry atd., anebo můžete plát udělat jednobarevný. Pokud chcete tříbarevné svíčky, vyrobte další voskové pláty o různých barvách, ale udělejte je užší, než ten první. Experimentujte. Bavte se! Jdeme stáčet! Položte použitý list pergamenového papíru na rovný stůl. Položte na něj plát vosku, krátkou stranou k sobě. Zapněte fén nebo tavnou pistoli na nejnižší výkon; nasměrujte ji na kratší stranu voskového plátu a plát rozehřejte, aniž by se roztavil! Voskový plát budete stáčet směrem k sobě. Položte jeden z kusů povoskovaného knotu na konec plátu, který je blíž k fénu nebo tavné pistoli tak, aby na obou stranách přečníval. (I když bude hotová svíčka pravděpodobně dlouhá kolem dvaceti centimetrů, budete na ni potřebovat 30 cm knotu. Rustikální svíčky se stáčejí nerovnoměrně, protože voskový plát je na různých místech různě tlustý. Část, o níž si zpočátku myslíte, že z ní bude užší horní konec svíčky, často nakonec skončí jako dolní konec, protože se sroluje do větší tloušťky.) Hlídejte během stáčení knot, snažte se, aby byl stále rovný a trošku napnutý (obrázek 8). Toto je nejošemetnější část stáčení. Stále plát nahřívejte a co nejtěsněji rolujte směrem k sobě. Volně stočená svíčka by hořela moc rychle. Pokud se vám zdá, že jste začátek svíčky stočili příliš volně, můžete ji opatrně rozvinout a srolovat znova, dokud je voskový plát tvárný. Z jednoho plátu získáte pěkně tlustou svíčku. Pokud chcete mít svíčku trojbarevnou, přidejte během stáčení další barevný plát, těsně před tím, než dokončíte stáčení prvního. Je třeba, aby byl tento plát užší než první, aby byly na hotové svíčce vidět obě barvy. Přiložte další plát tak, aby jeho dlouhá strana lícovala s předpokládaným dolním koncem svíčky (obrázek 9). Takto můžete přidávat další barvy, za předpokladu, že nově přidávaný plát není širší než ten předchozí. Pokud chcete, můžete takto stočit i velmi tlustou svíčku, jen se ujistěte, že váš knot má správnou tloušťku, a že je vhodný i na svíčky tlustší než 7,5 cm. Dokončení: Liší se podle toho, jestli vyrábíte tlustou nebo tenkou svíčku. Rozhodněte, ze kterého konce bude špička a ze kterého spodní konec svíčky. Na špičce ponechte necelé dva centimetry knotu. Přebytečný knot na spodním konci odřízněte velmi ostrým nožem (když knot při odřezávání podložíte malým dřevěným hranolkem, vysokým jako polovina tloušťky vaší svíčky, zabráníte posunutí knotu mimo střed svíčky). Postavte prázdnou plechovku, ze které jste nalévali vosk, na rozehřátý plech a několik minut zahřívejte. Aby měla vaše svíčka hladký dolní konec a aby se nerozvinovala, postavte ji dolním koncem do rozehřáté plechovky nebo džbánku. Držte svíčku svisle a rovně a nechte vosk trochu roztavit. Pak 148

149 svíčku vyndejte a postavte na kousek pergamenového papíru. Nechte trochu vychladnout a zkontrolujte, jestli svíčka stojí rovně a jestli je konec zatavený. Tento postup několikrát opakujte, až je dolní konec hladký a mezery mezi vrstvami vosku jsou vyplněné (obrázek 10 A & B). Buďte opatrní! Horký vosk je silně hořlavý, takže hned po skončení práce dejte plechovku stranou! Aby se vaše svíčka dala usadit do držáku na svícnu, musí mít dolní konec takovou tloušťku, aby se dal do držáku snadno vložit, ale přitom pevně seděl. Nožem upravte tloušťku dolního konce svíčky, odřezejte vosk asi do výšky 1 1,5 cm. Ořezaný konec namočte do plechovky s roztaveným voskem o stejné barvě, jako má vaše svíčka; ponořte do vosku jen ořezanou část. Až svíčka vychladne, přesvědčete se, jestli ve svícnu pěkně sedí. Svíčku můžete do vosku namáčet i opakovaně, dokud není dolní konec hladký a správně tlustý. Ale nenechávejte ji ponořenou dlouho, jinak se vám dolní konec svíčky úplně roztaví! Věříme, že si s rodinou a přáteli užijete krásné, spokojené svátky se spoustou dárků, vyrobených z produktů vašich pilných včelek! Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D. Producenti pylu (setkání) (Etienne Bruneau-Alina Varadi; Abeilles & c ie, 2015, č. 6, s ) Souhrn: V současnosti je Rumunsko hlavním evropským producentem pylu. Tři včelaři, kteří jej sbírají, představují materiál, používanou techniku a výhody tohoto včelího málo známého produktu. Hlavní sbírané pyly jsou analyzovány a popsány z organoleptického hlediska. S naším prvním producentem pylu jsme se setkali v Căpuşul Mare. Vasile Păcală pro nás představuje zkušeného a schopného včelaře. Účetní, krátce v důchodu, spravuje včelnici se 70 včelstvy, ke kterým můžeme připočíst ještě 430 synových. Při tom rád příjme pomoc své ženy. Na včelnici, kterou jsme navštívili, naši pozornost hned upoutaly lapače pylu, kterými jsou vybaveny všechny úly, co jsou tam. Nepodobají se tomu, co jsme měli příležitost vidět u nás. Hřeben na pyl je dost velký a široký, aby včely mohly procházet volně a mohly se snadno zachytit na tenkých tyčkách umístěných na každé straně mřížky a mezi všemi řadami otvorů. Široká střecha není spojena s lapačem. Sběrací koš na pyl se snadno vysouvá (z jedné strany je veden v drážce a z druhé strany háčkem z boku). Skládá se ze dvou částí, větší se zasouvá pod mřížku a menší je k zachytávání odpadu (mrtvé včely ). Trubci jsou nasměrováni k česnu otvory, které jim umožní prolézt k boční části mřížkovaného koše vzadu. Nahoře, úplně za lapačem, se může otevírat záklopka, která umožňuje volný průchod vylétajícím létavkám. Po týdnu používání s uzavřeným horním průchodem, je ji možné otevřít. Vracející se včely i nadále dů 149

150 sledně prolézají hřebenem a vylétající včely se tomuto průchodu vyhýbají a prolézají horem, kde je víc světla. V průběhu let bylo toto vybavení předmětem mnoha úprav. V současnosti ho používá mnoho včelařů, kteří ve velkém sbírají pyl. Pro sběr pylu Vasile vybírá včelstva, která mají plodiště nejméně na 6 rámcích. Ideální je když mají 7 až 8 dobře obsazených rámků. Na včelnici chodí každý týden. Aby nedošlo k vyrojení, chová včelstva na 8 rámcích. Když jdou do silného rozvoje, odebírá rámky, aby vytvořil nová včelstva. včel v úlu. Roční sklizeň se pohybuje od 15 do 17 kg. Jestliže si uvědomíme, že jedna včela musí v průměru navštívit 600 květů, aby vytvořila dva rousky pylu, jsou tato čísla neuvěřitelná. Když je pyl vlhčí a/nebo méně kompaktní, sklizeň probíhá nadvakrát, poprvé kolem 11 hodin dopoledne, druhá na sklonku dne. V té době se čistí sběrné nádoby na pyl drátěným kartáčem. Rovněž se používají kompresory, pro jistotu, aby byly čisté. Když prší, vyndávají je někdy na střechu, což je jednoznačně to nejjednodušší čištění. Hřebeny musí být po dvou až třech letech obnovovány, protože otvory vykazují stálým používáním změnu velikosti. Celkem pravidelně se musí odškrabávat i propolis, protože zužuje průlezy. Obvykle na včelnici nemají víc než 70 včelstev. Pouze v případě, že je včelnice izolovaná a je u bohatě kvetoucích rostlin, umísťují tam 150 včelstev. První dva dny po namontování lapačů se na úly nedává hřeben. Obvykle se lapače nasazují pouze na tři dny, po dvou dnech otevření. Úl je nutné nechat otevřený nejméně jeden den v týdnu. Lapače se ponechávají pouze, když je včelstvo v rozvoji nebo je jeho síla stabilní. V případě zeslabení se hřeben odebírá okamžitě. Sběr pylu se provádí jednou, až dvakrát denně podle toho, jaký pyl se sbírá. Množství se odlišuje od 200 do 700 g na včelstvo podle počtu rámků s plodem. Velká plocha otevřeného plodu snižuje přínosy. Ideální je mít málo rámků s plodem a mnoho Nejprve se lapače přistavují k jívám a ovocným stromům (jabloním, slívám, ke stromům, které mají nejvíce pylu). To je doba největší sklizně a po sběru z akátů až do 15. srpna. Mohou sklízet i vzácný šeříkový pyl, protože jedna včelnice je umístěna v oblasti zarostlé těmito keři. Nejlepší sklizně jsou ráno a po deštivých dnech. Menší přínosy jsou v době sucha, když je větrno nebo horko (> 28 C). Včelstva, aby si zajistila správnou výživu, rychle přizpůsobují počet létavek sbírajících pyl. Zvláštní pozornost je zapotřebí věnovat vylíhlým trubcům, kteří mohou, pokud je jich hodně, mařit sklizeň. V tom případě jsou používána včelstva ještě před tím, než se dostanou do stadia, kdy se líhne hodně trubců. Karpatská včela, se kterou pracují, umožňuje současně několik sklizní: med, pyl, propolis, mateří kašičku, Apilarnil. To všechny rasy neumožňují. Tady se pyl nesuší, ale zamrazuje. Při sběru je obsah každého zásobníku na pyl rychle vytříděn, vyberou se případné včely, které spadly do nádoby, a ta se do půl hodiny vkládá do mrazáku. Pyl, nová cesta k rozvoji Druhým bodem návštěvy byl provoz Aureliana Cozmy, přezdívaného Johnny. Žije ve vesnici Rus v údolí řeky Somes. Toto pohoří lemující řeku je vyhrazeno tradičnímu včelařství a bylo zahrnuto do chráněných území Natura Než se rozhodl věnovat se včelaření profesionálně, byl starostou obce. 150

151 V současnosti je v čele interkomunálního sdružení Valea Somesului, které zahrnuje devět obcí z údolí řeky Somes. Jeho vlastní nadšení mu umožnilo přitáhnout všechny starosty z okolí k zájmu o včelařské produkty. Z některých se dokonce stali včelaři. Rovněž vyprovokoval obce k vysazování akátů trnovníků, vrb Johnny má v současnosti 150 včelstev a je také iniciátorem projektu rozvoje venkova založeného na produkci pylu (viz rámeček). Vzadu za domem za kurníkem můžeme spatřit jednu z jeho včelnic. Tady jsou všechny úly vybavené naprosto dokonalými lapači pylu. Sklizeň probíhá od měsíce května do srpna. Není překvapením, že velikost sklizně závisí na síle včelstva a na počasí. To, co se moc neví, je, že nejvíce pylu nasbírají včelstva, která mají nejvíce trubců. Musí se však dávat pozor, aby se lapače neucpávaly. Produkce Apilarnilu a pylu jde ruku v ruce. Zásobník na pyl (1,5 kg) může byt plný za půl dne stejně jako koncem dne. Tento kraj je nejpříhodnější pro sběr pylu v Rumunsku, ale také v Evropě. Shromažďuje pyl od všech včelařů z regionu a kontroluje kvalitu jejich práce. Disponuje chladnou komorou využívanou všemi včelaři. V ní může uskladnit 5 tun pylu. Netřídí se proudícím vzruchem ale vibračním sítem, které zpracuje 20 kg/den. V tomto údolí se sbírá dost vzácný pyl z Amorpha fructicosa (netvařec křovitý), jeden z nejbohatších na proteiny. Těchto stromů bylo hodně vysázeno v rámci rozvojového projektu. Sklízí se hodně pylu hlohu, který je výborný na krevní oběh. Ve velkém množství se pěstuje i vrba. Právě u něho jsme měli příležitost ochutnat celou řadu pylů sbíraných v průběhu celé sezony. V následující tabulce jsou tyto různé pyly uvedeny. Naleznete v ní pylové složení podle zastoupení (výčet na bázi barvy rousků) a pylových zrníček (klasický Botanický a organoleptický původ pylu v rouscích sebraných v Transylvánii Druh pylů Chuť Aroma Váhové procento podle druhu cukernatost kyselost hořkost svíravost květinové ovocné rostlinné živočišné převažující doplňkové ojedinělé jabloň (48) vrba (34,5) pampeliška (14,7) vrba (99,6) olše líska hloh (94,8) pampeliška slíva (74) vrba (15) jetel (38) mateřídouška (27,5) třezalka (19,4) jabloň smetánky pampeliška bodlák jabloň (40,6) řepka (34,6) vrba (10,8) pampeliška netvařec (63,6) lípa (28,5) vlčí mák ostružiník (88,9) jetel smetánky jitrocel 151

152 Pylové rozbory: Chistine DELCOURT Virginie VOGEL Vrba Jabloň Borovice Smetánka Kandík Hloh Slíva Jetel Mateřídouška Lípa Třezalka Řepka Netvařec Ostružiník Cukernatost Kyselost Hořkost Svíravost Květinové Ovocitost Rostlinné Živočišné = slabé aroma 2 = základní aroma 3 = převažující aroma palynologický rozbor) stejně jako organoleptické posouzení. Rozvojový projekt nevládní interkomunální organizace Valea Somesului Projekt má za cíl vytvářet vhodné podmínky pro obyvatelstvo tím, že nabídne nové zdroje příjmů a vylepšení výživy vycházející z včelařské produkce. Další úkol cílí na zalesňování výsadbou akátů trnovníků v některých zónách zasažených erozí. Začít se včelařením je možné bez velkých investic a v první fázi se tato aktivita může považovat za hobby. Může jím zůstat nebo se vyvine v profesionálnější přístup. Nadace Heifer Roumanie, která zafinancovala tento projekt, vybrala padesát rolnických rodin, které získaly úly se včelami a nejnutnější drobný materiál. Dalších šest set farmářských rodin dostalo sazenic akátů. Výběr rodin probíhal na základě následujících kritérií: potřebná rodina (nízký příjem, hodně dětí, nezaměstnanost) schopnost věnovat se chovu včel ochota starat se o včely být připraven začít se včelařením mezi rodinnými příslušníky není alergie na včelí jed ochota a vůle pěstovat stromy pocit vděčnosti a uznání role Nadace Heifer jako základního kamene projektu účast při činnosti skupiny a školeních účast při výsadbě stromů 152

153 Tento projekt vychází z celkem jednoduchého principu, přijímající osoba musí předat dál to, čeho se jí dostalo, dalším účastníkům projektu, a ti reagují stejným způsobem. Podle toho rodina, která získala 5 obsazených úlů, je musí rozmnožit, aby mohla předat dalších 5 novým kandidátům včelaření. Tento způsob může pokračovat až do doby, kdy už nebudou žádní zájemci. Po pěti letech seskupení sdružuje 140 včelařů, kteří chovají v průměru 35 včelstev. To už se dá mluvit o skutečně velkém úspěchu. Pyl jako produkt jeden z mnoha Petru Boanca je včelař, který pracuje v horách v oblasti Bratca na východ od Cluje. Svých 150 včelstev spravuje se synem Florinem a se svou ženou. Sto dvacet je jich určeno k produkci pylu a mateří kašičky. Zimují v okolí jeho domu a zůstávají zde na jarní snůšku. Potom jsou převáženy do hor k produkci mateří kašičky. Většina sklizně pylu se tedy odehrává u něj doma. Je to úchvatná podívaná vidět na jednom místě tolik úlů vybavených lapači pylu. Člověk si klade otázku, jak je možné, že v každém může být zachyceno takové množství pylu. Okolí je celé rozkvetlé (ovocné stromy, pampelišky ). V 11 hodin během dopoledního sběru byly už lapače pěkně plné ( g). V horách jsou sklizně menší. Nejvíc je zastoupen pyl ostružiníku. Za rok nasbírají množství pohybující se kolem 1 tuny pylu (8 kg/úl), 25 kg mateří kašičky (200 g/včelstvo) a 7 kg larev matiček. Jak jistě tušíte, liší se tato čísla rok od roku. Přeložila: Eva KUBEŠOVÁ Rotační polarizace medů (Paul SCHWEITZER; Abeille de France, 2016, č. 5, s ) Souhrn: Laicky srozumitelné vysvětlení principu polarografie, která může sloužit rovněž k určování původu nebo přibližného složení medů. Organická chemie je oborem chemie zabývající se sloučeninami uhlíku. Všechny molekuly živých organizmů, proteiny, cukry, lipidy a nukleové kyseliny se spojují do delších či kratších, rozvětvených či nerozvětvených, cyklických nebo přímých řetězců složených z atomů uhlíku. Vaznost atomů tak vytváří jakousi kostru molekul. Ostatní atomy kyslíku, vodíku, dusíku, síry a fosforu následně určují charakteristické vlastnosti těchto molekul. Uhlík má výjimečné postavení, protože je nejlehčím atomem, který se může vázat se čtyřmi dalšími atomy (1). Pro srovnání, vodík může mít pouze jednu vazbu, kyslík dvě, dusík tři Podle toho pravidla tvoří nejjednodušší uhlíkatou sloučeninu metan jediný atom uhlíku se čtyřmi vazbami atomu vodíku. Molekulový vzorec je CH 4 (C představuje uhlík a H vodík). Tento molekulový vzorec však nepodává žádnou informaci o tom, jak skutečně vypadá struktura molekuly, která se při promítnutí do trojrozměrného prostoru jeví jako pravidelný čtyřstěn, kde je uhlík uprostřed a čtyři atomy vodíku ve vrcholech. Z této zvláštnosti vychází originální a charakteristická vlastnost: chiralita. Vezměme si trochu složitější molekulu než metan, jako je třeba butan-2-ol. Jde o alkohol, jehož konstituční vzorec je zde znázorněn. Uhlík uprostřed označený hvězdičkou tvoří střed čtyřstěnu, nesoucího na každém vrcholu skupinu zcela odlišných atomů (mluvíme o funkční skupině): - H: vodík - C 2 H 5 : funkční skupina etyl - OH: funkční skupina alkohol - CH 3 : funkční skupina metyl. Vzhledem k tomuto prostorovému uspořádání existují dvě formy a dvojí aranžmá těchto čtyř funkčních skupin v prostoru po obvodu čtyřstěnu. Vyskytují se tudíž dvě odlišné molekuly butan-2-olu. Mluvíme o stereoizomerech nebo o zrcadlových 153

154 obrazech. Říkáme, že molekuly jsou chirální. Každá z těchto molekul je zrcadlovým obrazem jedna druhé. Stejně jako nemůžeme položit pravou ruku na levou, aby vypadala jako levá, protože ji vidíme zrcadlově. Ostatně slovo chiral je odvozeno od řeckého slova znamenajícího ruka. Všechny aminokyseliny, kromě glycerínu, všechny cukry a celá řada biologických substancí jsou chirální. Je to rovněž případ třeba včelích feromonů, jako je feromon udržující soudržnost včelstva, kyselina 9-hydroxy-dec-2-angeliková CH 3 CHOH -(CH 2 ) CH=CH-COOH a feromon dávající včele 5 signál k agresivnímu útoku, isoamyl acetát nebo 3 metylbutyl acetát CH 3 - CH(CH 3 )- (CH 2 ) O-CO 2 -CH (druhý uhlík pro obě molekuly). 3 Optická otáčivost chirálních molekul: Vlastností světla je vlnově-částicový dualizmus. Můžeme si to představit jako elektromagnetické záření zahrnující vektory elektrické složky a magnetického pole na sebe kolmé navzájem a kolmé ke světelným paprskům. Obyčejné světlo se skládá ze shluku paprsků, jejichž pole se rozpínají do všech směrů v prostoru. Světlo, které prochází například Nicolovým hranolem z islandského vápence nebo polarizačním filtrem se dál šíří polarizované. To znamená, že všechny vektory složek oscilují ve stejné rovině, nazývané rovina polarizace (2). Vlastností chirálních látek je schopnost stáčet rovinu polarizovaného světla. Říká se, že jsou opticky aktivní. Zkoumá se to pomocí polarimetru. Tento přístroj se skládá ze: zdroje světla, většinou sodíková výbojka vyzařující žluté monochromatické světlo 580 nm; Nicolova hranolu polarizujícího světlo; kyvety se vzorkem určeným k analýze; analyzátoru, což je Nicolův hranol připevněný k noniusu, který dokáže přesně měřit odchylky úhlů. Měření probíhá snadno a rychle. Umožňuje propočítat pro každou chirální látku to, čemu se říká schopnost specifické rotační polarizace: kdy [X] je specifická rotační polarizace, t, teplota měření X použitá vlnová délka vyznačována D, pokud se jedná o sodíkovou výbojku; X úhelná otáčivost měřená ve stupních l, délka kyvety měřená v decimetrech; c, koncentrace roztoku v g/ml. Pokud je použito, uvádí se rovněž druh rozpouštědla. Získá se algebraická hodnota kladná, pokud se jedná o pravotočivou otáčivost a záporná v opačném směru. Podle směru otáčení je látka zařazena jako dextro-izomer (pravotočivá) nebo levo-izomer (levotočivá). Pro dva optické izomery, z nichž jeden je dextro-izomer a druhý levo-izomer platí, že absolutní hodnota stáčení je shodná. Když je roztok složen ze dvou látek ve stejném množství, nedochází k rotační polarizaci a forma směsi se nazývá racemát. Tento fenomén objevil francouzský chemik Luis PASTEUR (3). Studoval vzorek soli kyseliny vinné a všiml si, že se skládá ze dvou druhů krystalů. Ručně je roztřídil, rozmíchal je odděleně ve vodě a zjistil, že jedna forma je dextro-izomer a druhá levo-izomer. V té době ještě nikdo nic netušil o čtyřstěnné struktuře uhlíku. Pasteur z toho vyvodil, že kyselina vinná by měla existovat ve dvou formách Optické vlastnosti sacharidů: Nejjednodušší sacharid obsahuje tři atomy uhlíku: je to glyceraldehyd. Obsahuje nesouměrný uhlík a vyskytuje se ve dvou formách, v D-glyceraldehyd (pravý) a v L-glyceraldehyd (levý). Od obou těchto sacharidů s třemi atomy uhlíku je možné přiřazováním dalších uhlíků získat jednoduché cukry s 4, 5, 6, a dokonce i se 7 atomy uhlíku. Odvozené od D-glyceraldehydu budou patřit do linie D, ty druhé do linie L. Téměř všechny sacharidy vyskytující se v živé přírody patří do linie D (4). V linii D-glyceraldehyd, najdeme D-ribulózu s 5 uhlíky (sacharid na bázi kyseliny nukleové) a sacharidy s 6 uhlíky jako je D-glukóza (5) (jedna z hlavních složek medu) a D-galaktóza. Je zapotřebí dát si pozor na to, že písmeno D, které se u nich uvádí, znamená, že náleží do linie D-glyceraldehyd a vůbec se z toho nedá nic usuzovat o jim vlastní optické otáčivosti. A tak je D-ribulóza levo-izomer, zatímco D-glukóza a D-galaktóza jsou dextro-izomery. Abychom se v tom vyznali, připojuje se za písmeno D symbol + nebo -, které označují směr jejich optické otáčivosti: D (+) glukóza, D (-) ribulóza Jiný, v medu silně zastoupený, sacharid fruktóza se řadí do další skupiny sacharidů, jejichž základním prvkem je glycid se čtyřmi atomy uhlíku, D (-) erytrulóza. Patří do skupiny D, ale její optická otáčivost je záporná: D (-) fruktóza (6). Optickou aktivitu těchto sacharidů lze přesně změřit: hodnota glukózy ve vodném roztoku při teplotě 25 C a vlnové délce sodíkové výbojky je + 52,7 (7). Hodnota fruktózy je -92. Sacharóza je cukr, který se skládá z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy. Jedná se o disacharid, jehož optická otáčivost je +66,5, na základě čehož funguje invertní cukr. Při hydrolýze (8) roztoku sacharózy v kyselém prostředí (přidáním vody v chemicky kyselém prostředí se molekula rozpadá) se štěpí molekula na glukózu a fruktózu: 154

155 C 12 H 12 O 11 + H 2 O C 6 H 12 O 6 + C 6 H 12 O 6. Všimněme si, glukóza i fruktóza mají shodný základní vzorec. Jak jsme viděli, optická otáčivost prvního roztoku je +66,5. Po hydrolýze už neobsahuje sacharózu ale směs stejného poměru glukózy a fruktózy. Protože absolutní hodnota optické otáčivosti fruktózy (záporná) je mnohem vyšší než hodnota glukózy, optická aktivita roztoku po hydrolýze je záporná. Dochází ke změně optické otáčivosti. Tato reakce se nazývá inverze a vzniklá směs invertního cukru. Medy jsou velmi složité cukerné roztoky. Optická aktivita všech těchto cukrů se dá změřit polarimetrem. Dříve panovala mylná představa, že jsou medy složené pouze z několika cukrů. Používala se hodnota jejich optické aktivity při odhadu složení. V mnohém to byla mýlka, protože medy obsahují cukry s naprosto odlišnou optickou aktivitou a celková hodnota je pouhým algebraickým průměrem jejich otáčivosti. Je velmi těžké z toho vyvozovat závěr o přesném složení. Chromatografické metody v současnosti umožňují cukry separovat a přesně odměřit jejich hodnoty. Přesto přese všechno si optická aktivita medů zachovává jisté specifikum. Podle jejich původu může být kladná nebo záporná. Z celkového obsahu květového medu tvoří 70 % glukóza a fruktóza. Všechny jsou levotočivé. Mnohem složitější medovicový med obsahuje méně fruktózy a více dextrózových cukrů, které jsou pravotočivé. Třebaže je pomalejší než měření elektrické vodivosti, které se běžně používá k odlišení medovicových medů, není měření otáčivosti bez zajímavosti. Navzdory všemu je dost rychlé a účinné tam, kde se to nedaří s elektrickou vodivostí. Všechny medy z jedle, borovice a dubu mají silnou elektrickou vodivost a jsou pravotočivé. Naproti tomu med z kaštanu je více či méně složen z medovice, ale protože je vždy velmi bohatý na fruktózu, je jeho otáčivost záporná. Paul SCHWEITZER Laboratoř rozborů a ekologie včel CETAM 2016 (1) Atom křemíku má podobné vlastnosti ale je mnohem těžší. (2) Světlo modré oblohy je ve skutečnosti lehce polarizováno. K. VON FRISCH poukázal na to, že včely tuto polarizační odchylku vnímají. (3) PASTEUR nebyl lékař, za kterého je často pokládán. (4) Co se týká aminokyselin, patří všechny do linie L. (5) Glukóze se rovněž říká dextróza. (6) Fruktóze se rovněž říká levulóza. (7) Toto měření se v případě glukózy nemůže dělat okamžitě, protože otáčivost se z důvodu fenoménu zvaného mutarotace ustálí až po určité době. (8) Tato reakce může probíhat rovněž jako enzymatická hydrolýza. Přeložila: Eva KUBEŠOVÁ Falšování medů (Etienne BRUNEAU; Abeilles & c ie, 2016, č. 3, s ) Souhrn: Pro včelařství představuje falšování medů závažný problém. Tento článek se zabývá otázkou prováděných kontrol a specifikuje některé objasňující skutečnosti tohoto fenoménu a možná řešení. Detailněji je probírán čínský trh. I když se podvádělo vždycky, v současné době to ohrožuje dobrou pověst medu. Med vede mezi falšovanými produkty. Tento fenomén se dotýká jak obrovského objemu dovážených medů, tak i medu ze dvora u regionálních včelařů. Pokusme se trochu zblízka nahlédnout na tento nepříjemný problém. Co rozumíme pod pojmem falšování medů? Definice: podvodná praktika založená na tom, že se produkt podřadné hodnoty přidá do jiného, který se potom prodává jako něco, čím není. Pod tímto termínem se skrývá celá řada podvodného jednání více či méně úmyslného, díky čemuž se výrobek ocitá mimo požadovaná stanovená kritéria, kterými je definován a/nebo tím, co je uvedeno na etiketě. Med je přírodní produkt, který neumožňuje žádné přidávání (či odebírání) jakékoliv složky. Proto přidání i sebenepatrnějšího množství cukru je podvodem. Můžeme se setkat se všemi stupni falšování, které jdou od navyšování dávek sirupu pro přikrmování během rozvoje k přidávání cukru do medu nebo, extrémně, výroba směsí cukrů nepocházejících od včel, které jsou prodávány pod názvem med. Jde o podvodné jednání, při němž jsou včelstva v rozvoji uměle přikrmována ne proto, aby nedošlo k vyhladovění, ale aby se zvýšila produkce medu. Laboratorně je v současnosti možné detekovat i velmi nízké procento kontaminace cukry jako je kukuřičný, třtinový cukrový sirup nebo dokonce i sirupy připravené hydrolýzou umělými enzymy použitými v silné koncentraci. Falšování se může objevit i na etiketě. Pokud jde o označení chráněné zeměpisné oblasti, musí úplně všechen med pocházet z uvedené oblasti. Jedná se i o zem původu medu, která musí být povinně uvedená na etiketě. Drobná připomínka: pokud med pochází ze směsi medů z různých zemí, může se v Belgii stejně jako ve většině evropských zemí uvádět buď seznam dotčených zemí, nebo uvést směs medů pocházejících z EU nebo směs medů nepocházejících z EU nebo ještě směs původních 155

156 Graf č. 1: Vývoj dovozu čínských medů do různých zemí Evropy v letech 2005 až 2015 medů nepocházejících z EU. S poslední poznámkou se můžeme nejčastěji setkat na medech prodávaných v obchodních řetězcích. Včelař, který míchá svůj med s vykoupeným, se tím pádem stává prodejcem a je podřízen pravidlům, co se má uvádět na etiketách. Musí být také respektován botanický původ medu (nektar, medovice, botanické určení původu). Pokud je uveden botanický původ, musí med, který jde do prodeje, v podstatě pocházet z uvedeného původu. To znamená, že med musí vykazovat organoleptické, pylové a fyzikálně chemické vlastnosti medu tohoto botanického původu. Protože je prakticky nemožné včelám zabránit v tom, aby navštívily jiné medonosné zdroje, je složité stanovit jednoznačné limity. Včelař musí vědět přesně, co kde meduje nebo musí požádat laboratoř o ověření, aby se nemýlil. Při podvádění s botanickým původem se falšování dá zkombinovat (přidáním nepovoleného a s falešným botanickým původem) a najdou se i barviva, aby příliš světlé medy ztmavly, sloučeniny ke zvýšení vodivosti, to proto, aby se květové medy prodaly jako medovicové s vyšší prodejní cenou. Jak si tuto situaci vysvětlit? Je třeba si uvědomit, že celá léta se kontrola medů zaměřovala hlavně na přítomnost reziduí veterinárních léčiv nebo těžkých kovů. V současnosti jsou medy předmětem evropského plánu kontroly, který požaduje rozbor vzorku medu 300 tun ze spotřebovaného medu. Ověřování původu medu není součástí tohoto plánu. Prodejci vyhledávající levný med těží z této situace a nezatěžují se příliš drahými rozbory jen proto, aby vyloučili zfalšované medy. Další problém pramení ze složitého zjišťování falšování. I když existuje mnoho metod, žádná v současnosti negarantuje vyloučení podvodu. Některé metody přesto umožňují vysledovat i malé množ Detail spektrogramu medu, který byl znehodnocen příměsí 10 % rýžového sirupu (silná černá čára) v porovnání s nefalšovanými medy (barevné čáry). Zdroj qsi-q3.de/en/news-information/nmr-analytics/ 156

157 ství (několik procent) krmného roztoku, dodávaného při rozvoji včelstev. Bohužel podvodné techniky se rychle přizpůsobují. Pozitivní poměr detekovaný novou metodou se nejméně do 6 měsíců ustálí na nepatrné výši. Pro zajištění skutečně věrohodné detekce i nízkého procenta je zapotřebí použít několik drahých metod: celá řada testů zjišťujících falšování vyšla před několika měsíci na víc než 600. V současnosti nejdokonalejší je metoda NMR (nukleární magnetická rezonance) s vysokým rozlišením. Tato metoda využívá novou technologii, která umožňuje skenovat všechny látky přítomné v medu. Dá se sestavit vlastní identifikační karta nejen pro medy (ve vztahu k sirupům) ale rovněž i pro určitý botanický nebo i zeměpisný původ. Bohužel touto špičkovou technologií, která ke kalibraci potřebuje několik tisíc medů ke stanovení přirozené variability medů, disponuje jen velmi málo laboratoří. Protože nejsou metody schválené a uznávané (což vyžaduje čas a pořád ještě se neprovádějí) z právního hlediska, budou oficiální kontroly i nadále prováděny zřídka, protože výsledky mohou být snadno napadeny prodejcem, který by tratil při stažení medu z trhu. Číňané, lídři na trhu Spouštěcím prvkem pro to, aby odbor hospodářské kriminality při Generálním ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin vytvořil plán kontrol, byl pravděpodobně dopis zaslaný generálním sekretářem COPA COGECA třem komisařům majícím na starosti problematiku vztahující se k trhu s medem (zdraví, zemědělství a obchod). Dotazoval se na obrovský nárůst objemu medů pocházejících z Číny a jejich mnohem nižší cenu (1,5 ), než je cena jiných mezinárodních vývozců (+/- 2,5 ). Přestože Číňané na jejich vnitřním trhu mají ceny řádově vyšší od 5 až 6 za kilo a téměř 10 za med od Apis cerana. A jak je možné navíc vysvětlit, že největší světový producent medu jako jediný dokáže svou produkci neustále zvyšovat, aniž by se u něj projevily špatné roky? Jeho průměrná produkce na úl se blíží 50 kg, třebaže žádná z evropských zemí této úrovně nedosáhne. Nahlašována je celková produkce od 450 do t na včelstev, z nichž je téměř třetina osazena včelou Apis cerana, jejíž produktivita je kolem 15 kg. Všechna tato čísla není možno brát zcela vážně, protože neznáme přesný nárůst počtu včelstev v průběhu několika posledních let. Evropský trh V současnosti je Čína, držící 50 % trhu dovážených medů, hlavním vývozcem medu do EU. Do Unie se loni dostalo více než t medu tohoto původu. Co je velmi překvapivé, je fakt, že Belgie je už po několik let druhým dovozcem tohoto medu ( t v roce 2015) za Velkou Británií ( t v roce 2015). Objem medu dováženého do Belgie v průběhu posledních deseti let narostl nevídaným způsobem z t v roce 2005 na t v roce Graf č. 1 představuje vývoj dovozu čínských medů do různých evropských zemí. Zajímavé je zjištění, že cena dovozu čínských medů se odlišuje podle místa vstupu do Unie (viz graf č. 2). Ceny se pohybují od 1,28 v Portugalsku, které tyto medy dováží teprve krátce a 1,38 ve Velké Británii, k 1,90 v Německu, 1,92 v Belgii a dokonce až 2,45 v Dánsku (nepatrné objemy). Mají takové rozdíly v ceně vazbu na kontroly prováděné při dovozu? Velká část těchto medů se přesouvá do ostatních evropských zemí, jako je Maďarsko, které při kontrole medů prodávaných v obchodních řetězcích zjistilo velké množství čínských medů. Falšování, říkal jste podvod? Víte, že výraz falšování se týká hlavně Evropy? Jediná Evropská unie má legislativu, která se jím zabývá. Před několika lety byl v Indii státem vyznamenán průmyslník vyrábějící levné (nepravé umělé) medy za to, že umožnil široké veřejnosti přístup k medu. Jak ale bojovat proti tomuto fenoménu, který táhne cenu dolů? Spojené státy v reakci na velmi nízké ceny čínských medů zavedly antidumpingové opatření (vysoké zdanění dovozu). Funguje už několik let a pro americké obchodníky tak činí čínský trh mnohem méně atraktivní. Přesto jsou v současnosti Američané konfrontováni s třístranným trhem, na kterém čínské medy přecházejí přes jiné země, které je ve velkém množství dovážejí. Co se týká Turecka, tam zavedli tzv. černou listinu zákazu činnosti, v níž jsou uváděni prodejci přistižení při prodeji medů neodpovídajících normám. Cesta, kterou by se ráda vydala Unie, směřuje k zveřejňování zfalšovaných medů a jejich stažení z trhu. První výsledky V posledním čísle jsme uvedli první výsledky evropského plánu kontrol (ke kterým se připojuje Švýcarsko a Norsko) obsahujících na vzorků. Pro srovnání, důvody, kdy vzorek neodpovídá předpisům: botanický původ (7 %), cukry (6 %) a fyzikálně chemické parametry, zeměpisný původ a údaje na etiketě (každý z nich 2 %). A podrobně, jak to vidí ve Francii, ze 149 analyzovaných vzorků bylo 19 % považováno za nevyhovující (výsledek blížící se pozorovanému průměru v zemích, kde byly odebírány vzorky) a 16 % jako pochybné kvality, hodnota velmi blízká výsledku evropského průměru 13 %. Procento nevyhovujících vzorků v roce 2015 se jeví jako snižující se oproti předcházejícímu roku (24 % v roce 2014) ale nebere v úvahu medy pochybné kvality, u kterých hrozí, že budou zveřejněny JRC (Join Research Center) během doplňujících rozborů. V současnosti se setkáváme s těmito nedostatky: chybné údaje na etiketě (10 %), složení cukrů (7 %), zeměpisný původ (2 %) a původ kvetoucích rostlin (2 %). 157

158 Graf č. 2: Cena dovozů čínských medů v roce 2015 podle dovážejících zemí Graf č. 3: Procentuální vyjádření množství medů, které neodpovídaly předepsaným kritériím a řazených podle toho, kdy byly vzorky odebírány Evropská unie prověřovala procento medů nevyhovujících i pochybné kvality podle místa odběru vzorků. Čísla naznačují, že procento vzorků podezřelých, že nevyhovují předpisům, je nejvyšší (29 %), když jsou medy odebírány na kontrolních stanovištích u hranic. Toto zjištění je ale třeba brát s jistou opatrností, protože vzorky z kontrolních stanovišť na hranicích tvoří pouhá 2 % ze všech vzorků odebíraných v Evropské unii. Větší počet vzorků je z ostatních odběrních míst. V následující tabulce jsou uvedeny výsledky z Evropské unie a Francie, kde jsou vidět obrovské rozdíly (viz graf č. 3). Začíná příprava na kontrolování medu Je jasné, že tato situace nemůže pokračovat. Musí se přijmout taková opatření, abychom zajistili bezpečnější trh. V současnosti Evropská komise čeká na doplňující výsledky JRC, aby mohla přesně definovat situaci v Evropě. Ať to dopadne jakkoliv, už dnes se rýsuje, kudy se vydat. Účinná kontrolní strategie bude naprosto nezbytně vyžadovat činnost na různých úrovních od lokálních až po mezinárodní. V následujícím seznamu jsou uvedena opatření, která by měla být přijata: V oblasti podnikání zajistit možnost sledovat výrobky od produkce až ke spotřebiteli Na místní úrovni sledovat nákupy medu samotnými včelaři, aby bylo možné lépe kontrolovat zeměpisný původ medů, který tito včelaři prodávají Na národní úrovni zahrnout do plánu povinného odevzdávání vzorků medů vyhledávání falšování V oblasti dovozů vytvořit systém na detekci podvodů s ohledem na přecházení zboží přes hranice Z celoevropského pohledu zavedení podrobných věrohodných metod aplikovatelných ve většině laboratoří Na mezinárodní úrovni a obzvlášť ve vztahu k Číně spustit vědeckou spolupráci zaměřenou na zdokonalení zjišťování falšování úlových výrobků nebo zavedení antidumpingových opatření. Zavedení těchto opatření si vyžádá změnu rozpočtů a nezbytná je i ochota ze strany včelařů a politiků. Je nutné, aby byli včelaři naprosto jednotní, jestliže chtějí dosáhnout udržení kvality medů, aby je mohli prodávat za takou cenu, jakou si med zaslouží. Záleží na naší odhodlanosti a razantnosti, jaká bude budoucnost. Přeložila: Eva KUBEŠOVÁ 158

159 Zůstávají v řepkovém medu rezidua insekticidů a fungicidů? (Hans Stettler; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2016, č. 5, str ) Souhrn: Při pěstování řepky se používají různé pesticidy. Jejich rezidua v medu byly během šetření v roce 2015 v kantonu Thurgau prokázány jen v několika ojedinělých vzorcích, navíc se pohybovala pod povolenou hranicí. Komise pro med švýcarského svazu chovatelů včel Apisuisse zodpovídá za kvalitu a testování výrobků obsahujících med. Dodržování pravidel sledují cílené analýzy, jejichž kritéria se každý rok mění. V roce 2015 se zkoumala rezidua pesticidů v řepkovém medu. Vedením pokusu byl pověřen Hans Stettler, člen svazu chovatelů včel v kantonu Thurgau a ředitel zemědělského úřadu kantonu Thurgau, povolení k provozním testům vydala kantonální služba na ochranu rostlin vzdělávacího centra v Arenenbergu. Otázky Ve Švýcarsku se pěstuje řepka asi na hektarech. Zvláště řepka ozimá je náchylná na škůdce a nemoci. Mezi škůdce patří dřepčík olejkový (psylliodes chrysocephalus), krytonosec řepkový (ceutorhynchus napi), krytonosec čtyřzubý (ceutorhynchus pallidactylus), blýskáček řepkový (brassicogethes aeneus), krytonosec zelný (ceutorhynchus assimilis) a bejlomorka kapustová (dasineura brassicae), proti nimž se požívají insekticidy podle míry napadení. Fungicidy se ve Švýcarsku používají na ošetření proti houbovým chorobám drobničce skvrnité (fomové černání stonku) a hlízence hlíznaté. Na základě těchto okolností se komise rozhodla vyšetřit řepkový med na možná rezidua různých pesticidů. Účastníci pokusu Pokusu se zúčastnilo jedenáct pěstitelů řepky a čtrnáct včelařů v sedmi okresech. Poskytli potřebné údaje a odeslali sedmnáct vzorků medu, který byl vytočen v období 18. května až 13. července. Z přezkoumání záznamů vyplynulo, že všichni pěstitelé řepky dodrželi technické předpisy postřiku (použili pouze povolené přípravky na ochranu rostlin), zvolili vhodnou dobu postřiku, nestříkali během doby kvetení, vedli úplné záznamy, používali fungující přístroje a postřikovací přístroj nechávali pravidelně kontrolovat. Od včelařů nebyly hlášeny žádné připomínky. Analýza jarních vzorků medu proběhla v akreditované laboratoři specializované na med firmy Quality Service International GmbH v Brémách. Případná rezidua ve vzorcích medu byla vyšetřena technikou GC-MS/MS a LC-MS/MS chemicko-fyzikální analýzy (kód 88505, maximálně 10 parametrů). Tabulka 1: Pokusná řepková pole a stanoviště včel Obec Nadmořská výška Plocha (v arech) Počet stanovišť Počet včelstev Medobraní Herdern m kg Homburg 550 m kg Hüttwilen m kg Lommis m kg Matzingen 480 m kg Münsterlingen 400 m kg Neunforn m kg Tabulka 2: Doba květu a aplikace pesticidů Obec Doba květu Počet aplikací insekticidu Počet aplikací fungicidu Herdern až Homburg až Hüttwilen až Lommis až Matzingen až Münsterlingen až Neunforn až

160 Tabulka 3: Aplikované pesticidy v pořadí provedených pokusů Obec Použitý insekticid Použitý fungicid Herdern Plenum (pymetrozin) Pyrinex (chlorpyrifos) Magnello (tebuconazole a difenoconazole) Talstar SC (bifenthrin) Homburg Pyrinex (chlorpyrifos) Magnello (tebuconazole a difenoconazole) Hüttwilen Karate Zeon (cyhalothrin, lambda) Amistar Xtra (azoxystrobin a cyproconazole) Pyrinex (chlorpyrifos) Lommis Biscaya (thiacloprid) Pyrinex (chlorpyrifos) Horizont 250 EW (tebuconacol) Matzingen Fastac perly (cypermethrin) Pyrinex (chlorpyrifos) Plenum (pymetrozin) Caryx (mepiquat a metconazole) (aplikace Caryxu dne ) Cantus (boscalid) Münsterlingen Pyrinex (chlorpyrifos) aplikace nebyla nutná Neunforn Pyrinex (chlorpyrifos) aplikace nebyla nutná Tabulka 4: Odhalená rezidua ve vzorcích medu (BG = rozhodná hranice; HG = nejvyšší povolené množství; n.n. = pod rozhodnou hranicí) Insekticid Účinná látka Výsledek v [mg/kg] Biscaya thiacloprid 0,015 (BG: 0,010; HG: 0,20 Fastac pyrethroide GC a LC: n.n. Karate Zeon cyhalothrin n.n. (BG: 0,010; HG: 0,05) Plenum pymetrozin n.n. (BG: 0,010; HG: 0,05) Pyrinex chlorpyrifos n.n. (BG: 0,010; HG: 0,01) Talstar SC bifenthrin n.n. (BG: 0,010; HG: 0,01) Fungicid Účinná látka Výsledek v [mg/kg] Amistar Xtra azoxystrobin n.n. (BG: 0,010; HG: 0,05) Amistar Xtra cyproconazole n.n. (BG: 0,010; HG: 0,05) Cantus boscalid n.n. (BG: 0,010; HG: 0,50) Caryx mepiquat 0,031 (BG: 0,005; HG: 0,05) chlormequat 0,010 (BG: 0,005; HG: 0,05) Caryx metconazole n.n. (BG: 0,010; HG: 0,05) Horizont 250 EW tebuconacol n.n. (BG: 0,010; HG: 0,05) Magnello difenoconazole n.n. (BG: 0,010; HG: 0,05) Výsledky Ve třech ze sedmnácti vzorků byly prokázány stopy přípravků na ochranu rostlin. V jednom případě se jednalo o insekticid a ve dvou případech o fungicid. Maximální přípustné množství u těchto tří pozitivních vzorků nebylo překročeno (viz tabulka 4). Insekticid Biscaya obsahující účinnou látku thiacloprid ze skupiny neonikotinoidů má systémové vlastnosti, to znamená, že se nanáší na kořeny a odtud proniká do celé rostliny. Biscaya slouží k potírání blýskáčka řepkového a krytonosce zelného. Podle údajů výrobce firmy Bayer působí přípravek v kontaktu se škůdcem nebo v jeho zažívacím ústrojí, je deklarován jako neškodný pro včely. Přípravek ve formě olejové disperze byl aplikován 25. dubna 2015 jako druhé ošetření. První ošetření proběhlo 15. dubna přípravkem Pyrinex. Řepka vykvetla 28. dubna a kvetla až do 20. května. Fungicid Caryx obsahuje účinnou látku metconazol a mepiquat a má systémové vlastnosti. Metconazol má fungicidní účinky, látka mepiquat brání růstu do délky, zlepšuje odolnosti proti zimě, zabraňuje škodám během přezimování a zlepšuje skladovací vlastnosti řepky. V uvedeném případě byl použit proti drobničce skvrnité přípravek Caryx. Podle údajů výrobce firmy Leu+Gygax AG není Caryx pro včely jedovatý. Přípravek byl aplikován 7. října Řepka vykvetla 24. dubna a kvetla až do 15. května. Vedle látky mepiquat byly v obou vzorcích nalezeny navíc stopy látky chlormequat. Tento fungicid je rovněž regulátorem růstu a zvyšuje pevnost růz 160

161 ných druhů obilovin. Dodatečné šetření ukázalo, že v letové vzdálenosti jednoho kilometru bylo na jaře skutečně ošetřeno pšeničné pole přípravkem, který obsahovat chlormequat. Souhrn Analýzy ukázaly, že dotyčné druhy medu jsou z potravinoprávního hlediska nezávadné a mohou se konzumovat. Přesto je nutné dbát na to, aby si tato potravina a pochutina se svými cennými látkami udržela svou dosud dobrou pověst. Pěstitelé řepky, ale i ostatní zemědělci se musí při používání přípravků na ochranu rostlin řídit základním pravidlem: co možná nejméně a jen nezbytně nutné množství. Poděkování Děkujeme jedenácti pěstitelům řepky a čtrnácti včelařům za ochotu a spolupráci při provozních testech. Řediteli zemědělského úřadu v Thurgau a řediteli kantonální služby na ochranu rostlin v poradenském centru v Arenenbergu děkujeme za souhlas s provedením provozních testů v kantonu Thurgau. Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ Voskové šupinky, vznik, charakteristika a sledování stavby plástů (Artur Kania, Pasieka, 2016, č. 3, str ) Souhrn: Výstavba plástové buňky probíhá tak, že včely nejprve na okraji budoucí buňky vytvoří val z voskových šupinek, který slouží jako zásobárna materiálu pro vytažení stěn. Stavba plástů Postup stavby plástů a produkce šupinek vosku jsou nadmíru zajímavé a doposud ne plně zodpověděné otázky. Stále není známo, čím se řídí včely, když dávají buňkám trubčím, dělničím a mateřským čili matečníkům jednotné tvary a rozměry. Připomeňme, že plásty jsou stavěny potmě. Včely nevidí očima to, co stavějí zrak jim nahrazují tykadla. Včely různých poddruhů stavějí buňky různé velikosti, což má vliv i na velikost dělnic a je podmíněno genetickou pamětí, instinktem. Co včely vede ke stavbě buněk přesných rozměrů a čím měří velikost buňky v průběhu její stavby? Má velikost stavěné buňky vliv na množství včelami snášeného pokrmu? Včely při stavbě buňky kusadly za pomoci slin hnětou a napojují drobné kousky vosku ze šupinek nebo ze sousedních plástů na již dříve postavené dno buňky. Tato činnost připomíná tkaní. Včely lepí kousky voskových šupinek na stěny vznikajících buněk po celém jejich obvodu ve tvaru kruhu, nikoliv šestiúhelníku. Lze si toho dobře všimnout časně zjara během čištění a oprav plástů mladými včelami. Lepením se kousky vosku relativně dobře spojí a vytvoří souvislou stěnu buňky, načež jsou ohlazeny případné nerovnosti a stěna je ztenčena. Po vícenásobném ohlazování a ztenčování již vypadá stěna kompaktně a tvoří jednolitou plochu. Po zahřátí Tykadla pomáhají pracujícím kusadlům, poněvadž v temnotě úlu nahrazují včelám oči. Foto Artur Kania 161

162 Horní okraje buněk staršího plástu obílené šupinkami čerstvého vosku. Jejich lepení, stejně jako celá stavba buněk, začíná v okrouhlém tvaru. Foto Artur Kania Boční linie plástu s viditelnými voskovými valy. Foto Artur Kania plástu si však můžeme všimnout, že plást nelámeme, ale přerušujeme spojení mezi kousky vosku. Včely neměří šířku buňky, ta je dána velikostí jejího dna. Potvrzuje to stavba buněk, jejichž velikost odpovídá rozměrům den vložených umělých mezistěn. Včely stavějí trubčí buňky na trubčí mezistěně a dělničí buňky na standardní dělničí mezistěně. Někdy v případě nutnosti plásty přestavují. Ale jak měří samostatně stavěná vosková dna? Jak měří úhel sklonu buňky? Měří je vůbec? Jak včely měří buňky? Je třeba si uvědomit, že včela je hmyz, který nemá schopnost abstraktního myšlení, její aktivity jsou podmíněny instinktem a aktuálními potřebami a řízeny především smyslem čichu. Nelze doslova říci, že včela měří, protože ona jen vnímá impulzy z různých zdrojů, jejichž působení vyvolává konkrétní typ jejího chování. Při stavbě buněk, ať už dělničích, trubčích, matečníků či buněk přechodových, využívají včely instinktivní paměť, zafixované postupy konání. Tyto postupy nejsou naučené, ale předávané z generace na generaci včelích dělnic. Rozměry buněk nicméně nejsou dědičnou informací, geneticky je předáván pouze jejich tvar, zatímco velikost se odvíjí od velikosti včel, jež je zase podmíněna velikostí matky a trubců, kteří ji oplodnili. Velikost buňky může být dodatečně upravována po vstupu včely stavitelky dovnitř ztenčováním stěn, 162

163 opravami a jinými modifikacemi. To, že je zachováván relativně stálý rozměr buněk, je možné díky velikosti včel, které staví své dílo ve skupinách, což minimalizuje vliv velikosti jednotlivých včel na buňky, a tedy i rozdíly velikosti buněk. Šestistěnná buňka je výsledkem spojení se sousedními buňkami. Jednu buňku obklopuje vždy šest dalších o stejných rozměrech jako ona a maximální ztenčování společných stěn zpočátku okrouhlých buněk jim nakonec dá požadovaný šestistěnný tvar. Tato závislost platí nejen pro buňky sousední, ale i protilehlé na opačné straně plástu. Definitivní rozměry každé buňky jsou kontrolovány množstvím včel stavitelek, a díky tomu jsou v určitých mezích (rozdíly mezi dělničími a trubčími buňkami) zachovány v celém plástu. Jednu každou buňku a celý plást stavějí stovky a tisíce včel, poněvadž jediná stavitelka není schopna vyprodukovat dostatek vosku na jednu buňku. Jediná včela přispívá ke stavbě mnoha buněk v určitém období. Jakmile opustí buňku, už se do ní nevrátí, poněvadž není schopna najít jednu z tisíců buněk se stejným pachem. Chyby, kterých se některé včely dopustily při stavbě, jsou opravovány jejich kolegyněmi. Nalepení plástů na skleněné víko plastové nádoby. Charakteristická sestava plástů v divokém včelím hnízdě. Foto Artur Kania Sklon buněk s medem při pohledu ze strany plástu. Foto Artur Kania 163

164 Zploštělé koncovky tykadel s receptory, které umožňují kontrolu povrchu plástu a ztenčování stěn buněk na minimální tloušťku hraničící téměř s perforací stěny. Koncovky tykadel od nejtlustší po nejtenčí patří trubci, matce a dělnici. Foto Artur Kania Stovky včel současně musejí být stimulovány jediným impulsem ke stavbě buněk konkrétního modelu. Budování buněk a plástů je unikátní činností včel medonosných, jež jim zajišťuje výchovu potomstva, shromažďování pokrmu a přežití zimy nebo období chudých na jeho získávání. V přirozených podmínkách stavějí včely své dílo co nejdříve po vyrojení a nalezení nového místa pro hnízdo. Plásty mají na včely silný vliv, vábí je tam, kde jsou stavěny. Vůně voskových plástů sloužila odedávna brtníkům k lákání nově vylétlých rojů. Vůně plástů, které objevily včely průzkumnice v nových hnízdech, přilákala na místo celý roj, což potvrdilo význam plástu jako vábničky. Plásty jsou stavěny včelami, které si vosk samy produkují, ale i těmi, které vosk nevylučují, jsou momentálně bez práce anebo odebírají nektar od sběraček. Včely používající vlastní vosk stavějí z nových šupinek bílé barvy, ostatní stavitelky pracují s přebytky vosku při ztenčování stěn buněk nebo ze sousedních plástů. Proto mohou být stavitelkami všechny včely, nejen ty, které samy produkují voskové šupinky. Mladé včely začínají stavět dílo shora od horní loučky rámku. Podle orientace první řady buněk (vertikální, horizontální, diagonální, rozetová) jsou všechny nižší řady stavěny ve stejném směru, takže lze říci, že orientace celého plástu záleží na včelách, které začaly stavět jeho první buňky. Díky matce, která v krátké době klade vajíčka na značné ploše plástu, se relativně současně líhne velký počet mladých včel, které budou v budoucnu stavět nové plásty. S malým počtem včel stejného věku by včelstvo nebylo schopno rychle stavět plásty, hlavně po rojení. Tvar plástů je podřízen dispozicím okolí (úl, klát, košnice), takže včely stavějí dílo podle vnitřního tvaru svého hnízda. Již před válkou někteří včelařští experimentátoři pobízeli své včely medem nebo sirupem, aby vytvářely neobyčejné architektonické kompozice. Tyto konstrukce různého tvaru udivují svou elegancí a vzbuzují velké uznání k chování včel a možnostem řízení jejich instinktu vyplňování různých prostor plásty. Místo zavěšení nového plástu může být různorodé. Včely své plásty stavějí na větvích stromů, na skalách, a dokonce na tkaninách. Rojící se včely umístěné do rojáčku krytého látkou začaly stavět plást i na látkovém stropě. Včely stavějí co možná nejtenčí stěny buněk, které ještě dokážou zajistit dostatečnou pevnost plástu. Stavějí pomocí kusadel, jejichž práce je neustále kontrolovaná tykadly. Podle H. Martina a M. Lindauera (1966) pomáhají včelám ověřovat orientaci plástu smyslové chloupky na krku. Pokud by byly chloupky odstraněny, včely by nezačaly stavět. Buňky stavějí mladé včely ode dna. Vzhledem k tomu můžeme s jistotou tvrdit, že dělnice nemůže při měření šířky buňky využívat velikost svého těla, poněvadž dno buňky je příliš mělké. V některých případech, např. při stavbě nouzových matečníků mohou být stěny rozšiřovány na úkor sousedních buněk. Matečníková miska je širší, má průměr kolem 8 mm a na konci je zúžená na rozměr dělničí buňky, aby do ní mohla matka uložit oplodněné vajíčko. Za takovéto situace je obtížné rozhodnout, čím se včely řídí při stavbě tak velké buňky, jak tuto velikost 164

165 dodržují a k čemu slouží. Někdy se dnem plástu stane sklo, deska nebo jiné části úlu. Dno buňky je stavěno podle tzv. linie dna, kterou lze vidět v dolní nebo boční části okraje plástu. Tato linie je patřičně profilovaná, zprohýbaná. Velikost dna buněk dělničích a trubčích i šířka každé stavěné buňky jsou pravděpodobně kontrolovány dosahem nohou díky receptorům na končetinách, které se nejčastěji dotýkají stavěných buněk a plástů. Včela se během stavby drží plástu nohama a jejich prostřednictvím s ním má trvalý kontakt. Velikost stavěných buněk kontroluje první pár nohou v případě dělničích buněk a druhý pár nohou v případě trubčích buněk (hypotéza). Sledujeme-li včelu chodící po plástvi po okrajích trubčiny a dělničiny, vidíme, že dosah prvního páru nohou v okolí kloubů příkyčlí kyčel odpovídá velikosti dělničích buněk a dosah druhého páru nohou odpovídá velikosti trubčích buněk. Včely se samozřejmě liší velikostí, tudíž i dosahem nohou, a zřejmě z tohoto důvodu se velikostí liší rovněž buňky různých poddruhů a forem. Je tedy při stavbě buněk významnější dosah nohou anebo geneticky zakódované instinktivní jednání? Budou včely vychované v menších buňkách stavět zase menší buňky? Pokud ano, bude o rozměrech buněk rozhodovat dosah nohou čili velikost těla? Analogicky dosah nohou oplodněných matek ve výšce stehna a příkyčlí je měřítkem šířky buňky během kladení vajíček. Mechanizmus kladení oplodněných/neoplodněných vajíček je také spojen s velikostí buňky a závisí na reakci nervových spojení prvního páru nohou a pumpičky semenného váčku. Měříme-li buňky v plástech, vychází najevo, že mechanizmus kladení oplodněných/neoplodněných vajíček rozpoznává buňky o rozměrech od zhruba 6 mm do více než 7,2 mm jako trubčí. Matky při kladení vajíček tolerují značné rozpětí velikosti postavených buněk jednoho typu. Další matky, dokonce i různých poddruhů, přenesené včelaři na tyto stejné plásty, budou klást s podobnou důsledností oplodněná nebo neoplodněná vajíčka. Jak vidíme, ani měření matek není přesné, podobně jako jsou dělnicemi nepřesně stavěné buňky. Nepřesnost stavby buněk mohou způsobovat genetické rozdíly. Dělnice v jednom včelstvu jsou sestry, které stavějí jednotlivé buňky i celé plásty společně. Koenigerovi zjistili, které receptory na nohou matky pomáhají rozeznávat průměr buněk. Genetická podobnost matky a dělnic, ovšem s rozdíly ve vývoji, může znamenat, že některé funkce nohou obou včelích variant mohou být podobné, hlavně jsou-li to části, které se nejčastěji stýkají s horními okraji buněk. V temném úlu včely pravděpodobně díky nohám bezchybně rozpoznají velikost dělničích buněk, následně do buňky nacouvají zadečkem napřed a vyprázdní dovnitř pylové košíčky. Vzácně lze vidět trubčí buňky naplněné maximálně do čtvrtiny rouskovým pylem. V jistém smyslu právě včelí dělnice rozhodují, jak velké budou buňky a jak velké tudíž budou nové dělnice, trubci a matky. Feromonový stav matek má vliv na způsob stavby buněk určité velikosti, dělničiny anebo trubčiny. Občas jsou k vidění neúplně dostavěné buňky s larvami nebo zalévané nektarem. Včelstva, která mají pouze trubčí plásty, nejsou schopna přežít jednu sezónu. Velikost stavěných buněk může záviset nejen na orgánu používaném k jejich měření, ale rovněž na velikosti včely, která vleze dovnitř, aby tam ztenčovala a ohlazovala stěny a dno. Během práce svými kusadly musí mít v buňce dostatečnou volnost pohybu. Stojí za úvahu, zda jsou ještě další rozdíly mezi buňkami kromě průměru a hloubky. Buňky dělničí a trubčí se liší nejen průměrem, ale hlavně stavbou dna, které se v dělničí buňce skládá ze dvou stejně velkých kosočtverců a jednoho menšího, zatímco dno trubčí buňky má všechny tři kosočtverce stejně velké. Dělnice tropického druhu včely obrovské (Apis dorsata) stavějí buňky, které se svým průměrem navzájem liší jen minimálně a jsou v nich vychovávány jak dělnice, tak trubci. Matky kladou neoplozená (trubčí) vajíčka nejčastěji do větších buněk na horní hranici jejich rozměrové škály. Jak již bylo zmíněno výše, každá jednotlivá buňka se skládá z uhnětených kousků voskových šupinek. Zvyšování stěn buňky začíná nahromaděním tzv. voskového valu na horních hranách buňky. Tento voskový val není na okraje buňky od začátku ukládán do tvaru šestiúhelníku, ale do kruhu. Jakmile včely poznají, že je zásoba vosku dostatečně velká, začnou zvyšovat stěny buňky. Když je buňka zvýšena, může zbytek zásoby vosku posloužit včelám k zavíčkování buňky naplněné medem. Včely ztenčují stěny buňky sousedící se šesti dalšími buňkami stejného průměru, a postupně se tak mezi stěnami objevují zřetelné kouty. Tímto jednoduchým způsobem vzniká buňka šestistěnná, která může být obklopena nanejvýše šesti dalšími buňkami o stejném průměru a maximální ztenčování jejich stěn vytvoří kouty spojených šestistěnů. Buňky jsou neustále vylepšované, opravované a podle potřeby přestavované. Práci kusadel při stavbě a opravě buněk vždycky provází pomoc tykadel, jimiž včely kontrolují průběh a výsledky své práce. Zploštělý konec posledního článku tykadel dokonale přilne k rovným stěnám a prostřednictvím četných receptorů včely zkoumají, jak je povrch stěn hladký. Rovněž matky a trubci mají zploštělé konce posledního segmentu tykadel. Poloha zploštění závisí na poloze bičíku tykadla. Jaké receptory tam jsou? Jak včela pozná tykadly, že stěna buňky je dostatečně tenká, aniž by byla protržena? Zde je důležitá úloha koncovky tykadla coby posledního stupně kontroly hladkosti vnitřku buňky. Odpověď se nachází na posledním článku tykadel a je zapotřebí dobrý mikroskop. Při poškození koncovek tykadel stavějí dělnice buňky s tlustšími stěnami, dokonce až jedenapůlkrát tlustšími (H. Martin & M. Lindauer, 1966). 165

166 Podle autorů se na koncovkách nacházejí specifické receptory, které kontrolují tloušťku stěn i jejich hladkost. Při pohledu do mikroskopu je vidět, že buňka ohlazená kusadly dělnic není ideálně hladká, ale má četné rýhy. Receptory na tykadlech dokážou zachytit zápach nečistot, které v buňkách zůstaly, a stimulovat včely k jejich odstranění kusadly čili k tzv. hygienickému chování. Plást prosáknutý pachem zplesnivělého pylu může být prokousán a proděravěn. Pro včely je však snadnější založit nové dílo, než rozkousat staré plásty a postavit nové. Voskový val Stavba stěn buněk začíná stavbou voskového valu na horním okraji buňky. Toto nahromadění čerstvého vosku je obzvláště nápadné při čištění plástů díky barevnému kontrastu mezi starým hnědým voskem buňky a zásobou nového světlého vosku z uhnětených šupinek. Na spoji hran tří postavených buněk vzniká často důlek prozrazující jejich původní okrouhlý tvar. Zásoba vosku na okraji buňky slouží nejen ke zvyšování stěn buňky, ale též k zesílení její tenké stěny. Zesílené hrany buněk se ani vlivem tepla vytvářeného včelstvem nedeformují a včely po nich mohou volně chodit. Plásty stavějí a opravují mladé včely. Stavba díla tedy začíná nejčastěji v období líhnutí většího počtu mladých včel, které připadá na intenzivnější snůšku pylu a nektaru a vyšší teplotu vzduchu. Stavbu také podporuje dostupný volný prostor v úlu. Horní hrany buňky jsou přechodnou etapou stavby pevné buňky. Kousky vosku přilepené na hrany pod různými úhly jsou postupným seškrabáváním kusadly zformovány na stěnu konstantní tloušťky. Následným pěchováním a ohlazováním je vytvořena pevná konstrukce. Působením vyšší teploty může vzniknout ještě soudržnější produkt. Jako příklad lze uvést metalurgickou výrobu metodou kování a odlévání. Při kování jsou krystalky oceli zatloukány do materiálu, kdežto při odlévání se vlivem vysoké teploty samy shlukují, ale často nerovnoměrně. Ztenčováním a ohlazováním stěn buněk kusadly vznikají mimořádně tenké průsvitné stěny, skrze něž lze vidět larvy. Tenké voskové stěny umožňují ohřívání vajíček, larev a kukel. Čím starší plásty, tím jsou jejich stěny tlustší a tím hůře proniká teplo mezi sousední buňky. Individuální nové buňky nezanesené výkaly a košilkami larev mohou vlivem tepla zvětšovat svůj objem. Jsou postaveny z elastického vosku a při vhodné teplotě se mohou roztahovat bez hrozby protržení. První vědečtí včelaři zvětšovali dna buněk (mezistěnu) jejich roztahováním. Šířka buněk může být rovněž modifikována změnou sklonu buněk. Přeložil: Stanislav KOMÁREK Opylování včelou medonosnou na Pacifickém severozápadě (Ramesh Sagili, Dewey M. Caron, American Bee Journal, r. 2016, č. 7, str ) Souhrn: Přestože cena na přísuny včelstev k opylování plodin za poslední roky v USA vzrostla zejména u přísunů k mandloním a dosahuje hodnot výrazně přes 150 $ za včelstvo, stále ještě plně neodráží finanční přínos pro zemědělce, který přísun včelstev přinese v podobě zvýšení výnosu. Pro komerční včelaře tvoří příjmy z opylování v průměru 65 %. Opylování včelou medonosnou je pro zemědělství Pacifického severozápadu (oficiální anglický název Pacific Northwest, zkr. PNW, - pozn. překl.) s mnoha plodinami, které jsou na opylování včelami závislé, životně důležité. Porozumění dynamice opylování je důležité pro včelaře, pěstitele, politické činitele a podobně. Za tímto účelem jsme pokračovali v ekonomickém průzkumu opylování včelaři ve státech na Pacifickém severozápadě (Oregon, Washington, Idaho) iniciovaném Dr. Markem Burgettem z Laboratoře včely medonosné na Oregonské státní univerzitě v roce výroční zpráva o opylování (2010) byla publikována 14. ledna 2011 v Honey Market News a v květnu v BEELINE, zpravodaji Oregonské státní včelařské asociace (ORSBA.org). Tuto informaci, která přísluší k 26. přehledu z dubna 2012, jsme publikovali v American Bee Journal. Zde uvádíme přehled výsledků opylování z roku 2015, který pokračuje 30. ročním přehledem od jeho založení v roce Přehledy opylování jsme zaslali elektronicky a běžnou poštou přibližně 150 oregonským a washingtonským komerčním včelařům (500 a více včelstev) a polokomerčním ( včelstev) včelařům. Ministerstvo zemědělství státu Idaho zaslalo tytéž přehledy dalším 144 včelařům v Idahu. Zpracovali jsme 37 návratek od 27 komerčních včelařů (9 oregonských komerčních včelařů, 6 washingtonských komerčních včelařů a 12 idažských komerčních včelařů), kteří vlastnili průměrně 5051 včelstev na jednotlivce (prostý průměr), a 10 přehledových odpovědí od včelařů při jiném zaměstnání, kteří vlastnili průměrně 219 včelstev na jednotlivce. Tito respondenti vedli celkově včelstev, což reprezentuje 57 % celkového počtu včelstev včely medonosné v těchto třech státech Pacifického se 166

167 Graf 1. Průměrná odměna za přísun včelstva na Pacifickém severozápadě z let Počet respondentů se každý rok lišil (37 komerčních/polokomerčních včelařů-respondentů v r. 2015). Svislá osa: dolary, vodorovná osa: rok, legenda: průměrná odměna za přísun jednoho včelstva verozápadu odhadovaného Ministerstvem zemědělství USA. Věříme, že naše výsledky prezentují realistický snímek odvětví opylování na Pacifickém severozápadě. Přehled opylování Pacifického severozápadu pokračuje, aby ilustroval důležitost přísunů včelstev k opylování včelou medonosnou pro včelaře Pacifického severozápadu. Těchto 37 respondentů studie uvedlo celkem 126 příležitostí k přísunům k plodinám z 16 různých dosažitelných plodin tvořících souhrn přibližně přísunů včelstev. Komerční včelaři Pacifického severozápadu dosáhli v průměru 5 přísunů na jednotlivce (rozsah od 1 do 11 přísunů). 10 polokomerčních včelařů v této studii dosáhlo průměru 1,7 přísunů (rozsah 1 4 přísuny). Komerční včelaři uváděli 33 % svých hrubých příjmů za med a 65 % za opylování. Včelaři na vedlejší činnost měli v porovnání s ryze komerčními hrubý příjem relativně vyšší (44 %) za med s vykazováním podílu opylování 56 % ze svých příjmů. Tabulka 1 sumarizuje celkový počet včelstev přisunutých ke každé plodině, celkovou hodnotu přísunů (počet včelstev částka za přísun uváděná každým jednotlivcem pro uvedenou plodinu), vážený průměr (celková hodnota přísunů dělená počtem přisunutých včelstev) a rozpětí poplatku za službu uvedené respondenty. Částka celkové hodnoty poplatku za opylování uvedeného respondenty byla nepatrně přes 25 milionů $ z celkového počtu nepatrně vyššího než přísunů. Vážený průměr poplatků za přisunutá včelstva za rok 2015 činil 118,40 $, což je o 0,78 $ více oproti předchozímu roku (graf 1). Zdaleka největším tvůrcem poplatku za přísuny byl pro včelaře Oregonu, Washingtonu a Idaha přísun ke kalifornským mandloním, který je trvale nejvyšší po několik minulých let průzkumu. Přísuny k mandloním byly hlášeny všemi, kromě 4 respondentů (celkem 33 respondenti přisunulo včelstva k mandloním). Celkový počet včelstev přisunutých k mandloním činil včelstev, což je 53 % celkového počtu včelstev. Přisunovací poplatek k mandloním byl v rozmezí od 130 $ do 190 $ s váženým průměrem rovnajícím se 173,25 $, s celkovým příjmem za přísuny $. To bylo o 0,15 $ méně než v předchozím roce. Tato plodina představovala v roce % hrubého příjmu za přísuny včelařů Pacifického severozápadu. Vrcholnou příležitostí k opylování zůstávají pro včelaře v oblasti Pacifického severozápadu ovocné stromy. V roce 2015 mandloně a ovocné stromy dohromady odpovídaly 78 % všech přísunů a 88,5 % příjmů za opylování (graf 2). Přísuny k bobulovinám (ostružiny, maliny, borůvky, brusinky) reprezentovaly 5 % přisunutých včelstev s největším podílem přísunů k borůvkám. Produkce semen (semena zeleniny a luštěnin) byla dvojnásobkem tohoto čísla v přísunech (11 %) a 6,4 % příjmu za přísuny. Slunečnice, řepka a mokřadka (limnanthes, pozn. překl.) (olejniny) a 3 druhy tykví (okurka, dýně a meloun vodní) byly ostatními hlavními skupinami plodin přispívajících k příjmu z opylování. Opylování hrušní (11 jednotlivců) odpovídalo přísunům více než včelstev, jabloní (10 jednotlivců) odpovídalo přísunům více než včelstev a k třešním (14 včelařů) bylo přisunuto více než včelstev. Ačkoliv počty včelstev u ovocných 167

168 Tabulka 1. Počet včelařů, kteří svá včelstva přisunuli ke každé ze 16 komodit, celková hodnota přísunů včelstev hlášená ke každé plodině, celková vážená hodnota odměny za přísun (vážený průměr), a rozmezí odměn za přísun ke každé plodině. Rok 2015 Pacifický severozápad /Oregon, Washington, Idaho). Včelařský průzkum. Plodina Počet včelstev Celková hodnota Průměrný poplatek Rozmezí poplatků Jablka $ 51,20 $ $ Caneberries (*) $ 39,90 $ $ Smíšené berry $ 50,00 $ N/A Borůvky $ 64,50 $ $ Brusinky $ 65,00 $ N/A Třešně $ 51,30 $ $ Hrušky $ 51,00 $ $ Smíšené ovoce $ 60,00 $ N/A Okurky $ 30,00 $ N/A Dýně $ 46,80 $ $ Vodní meloun $ 65,00 $ N/A Mokřadka $ 54,75 $ $ Luštěniny $ 53,70 $ $ Osivo zeleniny $ 69,70 $ $ Slunečnice $ 25 $ N/A Mandloně $ 173,25 $ $ Celkem $ 118,4 $ 1 Zahrnují caneberry a borůvky 2 Zahrnují hrušky, jablka, třešně, švestky a broskve (*Caneberries=speciální typ malin a ostružin, - pozn. překl.) Tabulka 2. Příjmy za opylování a příjem podle typu plodiny uvedený 37 včelaři Pacifického severozápadu v roce Plodiny Počet respondentů (Pacif. SZ & Oregon) Počet přisunut. včelstev % nájmů Hrubý příjem % hrubého příjmu Mandloně % $ 76,8 % Ovocné stromy ,5 % $ 11,7 % Bobuloviny % $ 2,5 % Semena zeleniny % $ 6,4 % Semena luštěnin % $ 1 % Dýně % $ 1 % Olejniny ,5 % $ 0,6 % Celkem $ stromů byly zaznamenány v 1/4 z celkového počtu přísunů, příjem odpovídal pouze polovině této úrovně (12 %). Ale vyjmeme-li mandloně, reprezentují ovocné stromy 53,5 % celkového počtu přísunů včelstev ve státech Pacifického severozápadu a 50,3 % hrubého příjmu vytvořeného ve státech Pacifického severozápadu. Respondenty referovaný rozsah cen za přísuny k opylování ovocných stromů vykazoval, podobně jako u přísunů k jiným plodinám posuzovaným v tomto přehledu, značný rozptyl. U hrušní bylo rozmezí od nízkého 44 $ k vysokému 60 $ a u třešní bylo rozmezí dokonce ještě širší, od 25 $ do 60 $. U jabloní bylo rozmezí od 42 $ do 60 $ na včelstvo. Pouze mandloně (130 $ 190 $) a mokřadka (od 47 $ do 55 $) vykazovaly užší rozmezí cen za přísun k opylování (tabulka 1). Přísuny včelstev k drobným plodinám (ostružiny, maliny, borůvky a brusinky) reprezentují pro včelaře Oregonu a Pacifického severozápadu stále důležitější příležitost k opylování, v první řadě u borůvek. Na Pacifickém severozápadě reprezentují tyto plodiny 5 % přísunů všech včelstev, ale odpovídají 11 % regionálních přísunů. Celkový hrubý příjem z přísunů k drobným plodinám byl $, což bylo regionálně (s vyjmutím mandloní) 11 % hrubého příjmu. 168

169 Podobně jako u ovocných stromů byl i zde široký rozptyl v cenách za přísun uváděný respondenty (rozmezí cen za mnohé přísuny bylo téměř dvojnásobné, například u borůvky byl poplatek v rozmezí od 40 $ do 70 $, vážený průměr činil 64,50 $. Přísuny k plodinám tykvovité zeleniny byly v tomto průzkumu zastoupeny pouze okrajově. Ohledně přísunů přišla pouze jediná odpověď jak pro okurky, tak i pro vodní melouny a 8 odpovědí pro dýně. Celkově bylo přisunuto včelstev od 10 respondentů, v hodnotě $. Regionálně, bez mandloní, to bylo 5 % přísunů a 4 % celkového hrubého příjmu. na semeno byly ohodnoceny v rozmezí od 35 $ do 60 $. U těchto plodin udávalo 15 včelařů přísunů. Vážený průměr odměn za přísun činil u těchto plodin 69,70 $ s celkovou hrubou hodnotou $. Úly umístěné na polích kvetoucí mrkve. Opylování třešní. Včelaři Pacifického severozápadu přisouvají svá včelstva také k několika plodinám zeleniny pěstované na semeno. Ceny za opylování zavlažované vysoce hodnotné mrkve a cibule na semeno se pohybovaly v rozmezí 70 $ 100 $ na včelstvo, zatímco přísuny k nezavlažované ředkvičce a tuřínu Přísuny k luštěninám, jeteli na semeno (v první řadě červený, bílý a nějaká produkce semen vikve seté) byly hlášeny 8 respondenty průzkumu a 5 dalšími respondenty neuvádějícími žádný příjem (kteří byli z analýzy vyjmuti). Těch 8 respondentů pronajalo včelstev, pro která byl udáván příjem za přísuny od 20 $ do 100 $ na včelstvo. To je nejširší cenové rozpětí sledované mezi všemi těmito plodinami na Pacifickém severozápadě, reflektující snad další důležitost jetelů pro produkci medu. Vážený průměr pro jetel na semeno byl 53,70 $, což odpovídá celkové hodnotě $. V našem průzkumu jsme se respondentů ptali, jestli použili na přísun kontrakt o opylování. Pade Graf 2: Vážená odměna za přísun včelstva k mandloním, ovocným stromům (zahrnuje hrušně, třešně a jabloně), borůvkám, zelenině na semeno (zejména mrkev, ředkvičky a cibule) a dýním za posledních 15 let ( ). Svislá osa: dolary, vodorovná osa: rok, legenda shora dolů: Mandloně, Ovocné stromy, Borůvky, Zelenina na semeno, Dýně. 169

170 sát procent respondentů řeklo, že kontrakt nepoužili, zatímco 21 % řeklo, že kontrakt použili, a 29 % respondentů uvedlo, že kontrakt použili jen někdy. Respondenti byli také dotazováni na počet zaměstnanců v jejich provozu. U 16 respondentů se počet zaměstnanců pohyboval v rozmezí od 1 do 13, zatímco 5 respondentů uvedlo zaměstnání 10 nebo více jednotlivců. Když byli žádáni, aby odhadli náklady na udržení včelstva, odpovědi se široce různily. Odpověď na tuto otázku poskytlo sedmdesát pět procent respondentů (22 komerčních včelařů). Roční odhadované náklady na udržení včelstva činily průměrně 184 $ (rozmezí od 60 $ do 350 $). Náklady na udržení včelstva vykazované 6 polokomerčními včelaři byly v rozmezí 30 $ 200 $ s průměrem 88 $. Nejsme si jisti, zda byly do odhadů nákladů poskytnutých respondenty zahrnuty veškeré ceny za dopravu. Diskuze: Použití včelstev včely medonosné vedených pro opylování komerčních plodin je i nadále hlavní praxí zemědělců vyžadující vysoké počty včelstev najímaných k opylování. 37 respondentů průzkumu Pacifického severozápadu v tomto 30. ročním přehledu ekonomiky opylování vykázalo vážený průměr příjmů z opylování 118,40 $, pokračující růst oproti ročním průměrům předchozích přehledů. Tento průměr byl získán váženým průměrem příjmu za přísuny k mandloním, který činil 173,25 $, což bylo 0,15 centu pod předchozím ročním přehledem. Národní zemědělská statistická služba Ministerstva zemědělství Spojených států odhaduje v oblasti Pacifického severozápadu (pro rok 2014, který byl posledním celým rokem k dispozici) včelstev. Včelaři respondenti v našem přehledu s 57 % tohoto počtu včelstev uvedli, že příjem za opylování reprezentoval přibližně dvě třetiny příjmu. Pro těch 37 respondentů v roce 2015 to bylo něco přes 25 milionů $. Uvážíme-li, že příjem za opylování 25 milionů $ je 66 % celkového příjmu, jak respondenti uvedli, pak celková odhadovaná hodnota opylování v této oblasti překračuje 38 milionů dolarů. Za posledních 15 let (od roku 2001) se průměrný příjem za opylování zvýšil z 33,65 $ na současných 118,40 $, což je nárůst přibližně 250 %. Přestože je to dramatické, mělo by se zdůraznit, že platba za opylovací služby, ačkoliv jsou pro pěstitele plodin nepostradatelné, reprezentuje pouze vedlejší provozní náklady a za skutečnou hodnotou této služby trvale zaostává. Platba za opylovací služby se průkazně zvýšila pouze v minulých 10 letech, z velké části kvůli cenám za přísuny pro opylování mandloní (jak ilustruje graf 2). Široká rozdílnost v rozmezí cen za přísuny k plodinám ovocných stromů a k asi půl tuctu jiných plodin (mandloně a mokřadka byly výjimkami) také naznačuje, že nejen pěstitelé, ale ani včelaři, kteří svá včelstva k opylování pronajímají, nemají o nutnosti opylovacích služeb opravdové tušení. Ceny za přísun pod 40 $ na včelstvo, ačkoliv byly uvedeny pouze u méně než 2 % celkových příjmů za opylování, mohou jen těžko zahrnout náklady na kočování a čas. Většina (50 %) včelařů Pacifického severozápadu funguje na potřepání rukou nebo na zavolání telefonem a na opylování nepoužívají smlouvu. Důležitá otázka, kterou si zde můžeme položit, je: Je podhodnocení poskytovaných opylovacích služeb jen výsledkem špatného odhadu skutečné hodnoty této služby z obou stran (pěstitelé a včelaři)? Pro plodiny Pacifického severozápadu jsou velkým přínosem přísuny včelstev v časném období opylování mandloní, které včelařům poskytují drtivou většinu příjmu (72 %), navzdory vysokým nákladům na přípravu k produkci výjimečně silných raných včelstev k opylování mandloní a vzniklým nákladům na dopravu. Výhody zahrnují silnější včelstva pro následující přísuny k opylování a příležitosti pro dělení včelstev, která mandloňové sady opouštějí ve větší síle (zvláštní příjem je občas za plodové rámky a včely). Jak by člověk mohl předpokládat, průměrný počet přísunů k opylení byl vyšší pro komerční včelaře. Vyšší byl také u oregonských / washingtonských včelařů než u včelařů Idaha. Posledně jmenovaný faktor pravděpodobně odráží dostupnost příležitostí v různých oblastech. Vyšší procento včelařů Idaha pronajímalo svá včelstva k opylování mandloní samostatně, než respondenti oregonsko / washingtonského průzkumu a uvádělo mírně vyšší procento příjmů za produkci medu. Úly umístěné v mokřadce. 170

171 Úly na paletách v ředkvičkách Pokud jde o roční náklady na obhospodařování včelstva, včelařské odhady se široce různily. Uvedené náklady na obhospodařování byly v rozmezí od 30 $ do 350 $ s průměrem 170 $. Pětadvacet procent respondentů odpověď na tuto otázku neposkytlo, což může být způsobeno tím, že tito respondenti náklady a své roční provozní výdaje nesledovali. Odhadujeme, že tato informace není každý rok od stejných jedinců, a proto nemůže být přímo srovnatelná s údaji z minulých let. Informace je pouze tak přesná, jak byla poskytnuta jednotlivými respondenty. Při velkém počtu odpovědí a velkém zastoupení komerčních včelařů této oblasti věříme, že tento údaj je vypovídající a reprezentuje skutečnou situaci Slovy Dr. Burgetta v 25. roční zprávě, tento průzkum demonstruje obrovské a rozmanité zemědělství Pacifického severozápadu, které se k udržení optimální produkce opírá o zdravé a silné odvětví včelařství. Pro každého včelaře, který vstupuje do světa produkce komerčních plodin, je rozhodující osvícená znalost ekonomiky opylování. S tím samozřejmě souhlasíme. Ačkoliv se za 30 let průzkumu lišilo složení respondentů, věříme, že znázornění našeho průzkumu z roku 2015 (37 respondentů obhospodařujících asi 57 % odhadovaného celkového počtu vedených včelstev v oblasti Pacifického severozápadu), poukazuje na preciznost průzkumu a platnost naší vzorové metody. Rádi bychom poděkovali včelařům z Oregonu, Washingtonu a Idaha, kteří věnovali svůj čas účasti v tomto průzkumu. Záznam ekonomiky opylování třiceti let reprezentuje nejrozsáhlejší a přesné posouzení komerčního opylování ve Spojených státech a znázorňuje vývoj odvětví chovu včely medonosné po dobu více než čtvrt století. Přeložil: Ing. Aleš DAVID Studie o příčinách klesajících cen medu v mezinárodním obchodě (prof. Norberto L. García, Departamento de Agronomía, UNIVERSIDAD NACIONAL DEL SUR, Bahía Blanca, ARGENTINA. American Bee Journal, 2016, č. 8, s ) Souhrn: Celosvětový pokles cen medu je pravděpodobně způsoben masivním falšováním medu zejména v Číně. Zatímco v Číně za posledních 7 let stoupl počet včelstev o 13 %, vývoz medu z Číny za stejné období narostl o 196 %. Během uplynulých 18 měsíců jsme byli svědky výrazného propadu cen na mezinárodním trhu s medem. To se zejména projevilo na trhu USA, který je hlavní destinací vývozu medu z několika jihoamerických zemí (obr. 1) Stojí za poznamenání, že čísla, která jsou zde uváděna (nejnovější, jaká máme k dispozici) stále korespondují s kontrakty, které byly podepsány před několika měsíci a nevyjadřují současné, ještě nižší ceny, které se určitě promítnou během několika příštích měsíců do oficiálních statistik. Teď žijeme ve zvláštním scénáři zdánlivého přebytku medu. Zdá se, že to je podivný přebytek čistých medů z tradičních producentských zemí. 171

172 Diskutují se různé možné příčiny, jak vysvětlit klesající ceny: zvýšení počtu světových včelstev, pokles světové poptávky po tomto produktu nebo masivní ředění/falšování medů (levnými sirupy) v některých vývozních zemích. Tento článek se bude zabývat třemi možnými příčinami poklesu cen medu, při použití oficiálních statistik z FAO a UNCOMTRADE a dalšími informacemi z tohoto sektoru, které máme k dispozici. Vztah mezi počtem včelstev a exportní kapacitou různých zemí Medu, stejně jako jiných včelích produktů, si lidstvo po staletí vážilo. Jeho různé a lahodné chuti a vůně, blízký vztah k přírodě a benefity pro lidské zdraví mu dodávaly ctěný image. Nicméně pokročilé zemědělství, ničení přírodního prostředí, kontaminace včelí pastvy pesticidy spolu s objevením nových včelích nemocí udělaly med stále vzácnější, obtížně a draze vyrobitelnou přírodní potravinu. Navíc, vzhledem k ohromnému růstu lidské populace a vzestupu konzumace masa se v Asii půda, která dříve poskytovala pastvu pro včely, nyní používá pro pěstování plodin jako je sója a kukuřice, které není možno použít pro výrobu medu. Dalším znepokojujícím faktorem je zvyšující se průměrný věk včelařů, který je celosvětovým problémem, protože nové generace dávají přednost jednodušším a výnosnějším činnostem. Brazílie, Kanada, Uruguay, Chile a Kuba) a sedm největších vývozců medu z východní polokoule (Čína, Indie, Vietnam, Ukrajina, Thajsko, Taiwan a Turecko). Největší exportéři medu z Ameriky vykázali od roku 2007 nepatrný vzestup počtu včelstev (+ 3 %), zatímco jejich vývozy medu poklesly o 9 %, nejspíše kvůli zvětšujícím se potížím v produkci, které v tomto regionu postihují včelařství (obr. 3). Mezitím celkový počet včelstev ve východní skupině vzrostl o 13 %, ale export medu se zvýšil o 196 %!! (tab. 1 a obr. 4). To je naprosto šokující anomálie, která jde zcela proti světovým trendům, kdy produktivita dosažená na včelstvo klesá. Např. včelaři v USA hlásí v uplynulé dekádě 50 60% pokles produktivity na včelstvo. Tabulka 1. Celkové vývozy medu sedmi největších vývozních zemí východní polokoule. Zdroj: UNCOM- TRADE Země 2007 v tunách 2015 v tunách Čína Indie Vietnam Ukrajina Thajsko Turecko Taiwan Je nanejvýš nepravděpodobné, že by východní země snížily spotřebu medu (a proto zvýšily svoji exportní kapacitu) uprostřed všeobecného nárůstu kupní síly a životních standardů spotřebitelů v regionu. A také není přijatelné, že růstu těchto vývozů bylo dosaženo zlepšením produktivity jejich včelstev, když stejné nepříznivé faktory ovlivňují celosvětový chov včel a objevují se také na východní polokouli. Vznik nových zemí exportujících med v poslední dekádě je docela podezřelý. Zatímco některé z těch Obr. 1: Průměrná velkoobchodní jednotková cena dovezeného medu do USA. Zdroj: UNCOMTRADE Podle údajů FAO během posledních 7 let počet včelstev v celém světě stoupl o 8 %, což je možno považovat spíše za mírný vzestup v porovnání s evolučním vývojem ostatních primárních produkcí a nejspíše to odráží shora uvedené potíže včelařství. Nicméně za stejné časové období světové exporty medu rostly určitě rychleji a dosáhly 61 % celkového nárůstu od roku 2007 (obr. 2). Abychom lépe porozuměli vztahu mezi počtem včelstev a vývozy medu, zanalyzujme si zvlášť vývoj těchto parametrů pro dvě skupiny: sedm největších amerických vývozců medu (Argentina, Mexiko, Obr. 2: Vývoj světového počtu včelstev a celkové vývozy medu. Zdroj: FAO a UNCOMTRADE 172

173 to zemí mají rozvinuté domácí trhy, jsou jejich nízké ceny do některých destinací (True Source Honey, 2014) dost obtížně pochopitelné. Ostatní nemohou zdůvodnit aktuální objemy vývozu ani kvalitu exportovaného medu, bereme-li v úvahu úroveň včelaření, jaké mají květové zdroje a historii. Obr. 5: Čínský vývoz medu během uplynulých deseti let. Zdroj: UNCOMTRADE Obr. 3: Vývoj světového počtu včelstev a celkové vývozy medu sedmi největších vývozních zemí na americkém kontinentu. Zdroj: FAO a UNCOMTRADE systém sledování v medových továrnách teprve začíná. Vkládání či odebírání jakýchkoliv substancí z medu a jakékoliv zpracování v protikladu s tím, co s medem dělají samy včely, není dle mezinárodních standardů (CODEX, 1981) dovoleno. Tato umělá cesta by mohla být použita na zvýšení výnosnosti výroby, ale mění jakost medu. Shora popsaný výrobní model může alespoň částečně vysvětlit úžasné zvýšení čínských medových vývozů během minulého roku, které ukazují průměrný roční nárůst tun (obr. 5). Vývoj světového vývozu medu už od začátku století ukazuje dvě zcela evidentně rozdílné fáze. Během let měl světový vývoz medu mírný průměrný roční nárůst kolem tun. Nicméně od počátku roku 2010 tento nárůst znatelně vzrostl a dosáhl v průměru tun ročně. Obr. 4: Vývoj světového počtu včelstev a celkové vývozy medu sedmi největších vývozních zemí východní polokoule. Zdroj: FAO a UNCOMTRADE Případ Číny si žádá vlastní odstavec. S 9 miliony včelstev je to světově největší výrobce a exportér. Jeho roční produkce je kolem tun a domácí spotřeba, ačkoliv nejsou dostupná žádná oficiální data, je zřejmě vyšší než výrobní kapacity. Čínský konzument uznává med a má o něm povědomost. Přisuzuje tomuto přírodnímu produktu důležitý zdravotní prospěch. Rozdíl mezi (spotřebou + exportem) a (výrobou + importem) zřejmě bude pokryt naředěním medu sirupem. Čínští včelaři zcela běžně vytáčejí nezralý med. Část takového medu je prodána přímo domácím spotřebitelům a zbytek je prodán do medových továren, které ho filtrují, eventuálně eliminují rezidua, odvlhčí a zabalí výsledný produkt. Zdá se, že Obr. 6: Vývoj světových čistých vývozů medu, celkový netto vývoz hlavních devíti vývozních zemí východní polokoule a celkový netto vývoz medu vývozců zbytku světa. Zdroj: UNCOMTRADE Jak bude v tomto oddíle dále podrobněji vysvětleno, v současných letech některé evropské země zvýšily své vývozy levného medu, čímž zvýšily i své 173

174 vývozní kapacity. To někdy dělá velké potíže správně dohledat pro výrobek zemi původu. Současný mechanizmus překládání čínského medu zřejmě napomohl vyhnout se při vstupu do USA antidumpingovým clům (True Source Honey 2014 a 2015). Světová poptávka po medu Druhý faktor, který se nabízí jako vysvětlení současného poklesu cen medu, je pokles konečné globální poptávky po medu Hlavní dovozové trhy, Evropská unie a Spojené státy, značně a soustavně v uplynulých letech zvyšovaly svoje celkové importy medu. EU to činila průměrným tempem růstu tun ročně. 85 % tohoto růstu bylo pokryto Čínou (obr. 7). Atraktivní nízké ceny čínského medu (který se po roce 2001 nebyl schopen konkurenceschopně dostat na trh USA, protože byla zavedena antidumpingová opatření v prohibitivně vysokých clech) a v globálním kontextu celkově se zvyšující ceny medu mohou být vysvětlením zvýšených nákupů čínského medu v Evropě. Tato akce začala v roce 2004 a stále pokračuje a může být považována za zjevnou změnu nákupní politiky medu, kterou uplatňuje starý kontinent, kdy dává přednost nízké ceně před svými historickými požadavky na kvalitu. Obr. 7: Vývoj celkových dovozů medu do Evropské unie a její dovozy z Číny. Zdroj: UNCOMTRADE Oba shora popsané mechanizmy rezultují v přecenění světových hodnot medových exportů. Aby se předešlo přecenění, je nutno kalkulovat čisté vývozy jednotlivých zemí tak, že se z celkových vývozů odečtou dovozy, a to pro každou zemi zvlášť. Netto vývozy země představují přesnější odhad exportních možností a více souvisí s jejich výrobními kapacitami. Obr. 9: Jednotkové ceny medů z různých zdrojů. Zdroj: UNCOMTRADE Obr. 8: Vývoj dovozů medu do USA z dvou rozdílných zdrojů. Zdroj: UNCOMTRADE Během let světové netto vývozy rostly o tun ročně. Celkový čistý vývoz v roce 2010 byl tun a v roce 2015 se zvýšil na více než tun. Tento nárůst byl způsoben zejména exportními kapacitami východních zemí, zatím co zbytek světa zůstal vcelku stabilní (obr. 6). A nyní je zde otázka: Jak východní země dokázaly dosáhnout takového zvýšení, když se počet jejich včelstev výrazně nezvýšil? O několik let později úřady v USA přijaly další důležitý krok na mezinárodním trhu s medem. V roce 2008 americké federální orgány začaly vyšetřovat obcházení a schémata překládání čínského medu přes třetí země za účelem vyhýbání se antidumpingovým clům. Tato vyšetřování objevila největší podvod v potravinářském průmyslu ve Spojených státech (Honey gate) a bylo zahájeno stíhání několika provozovatelů (dovozců a zpracovatelů) na americkém trhu s medem (Strayer et al., 2014, Phipps et al., 2015). V roce 2010 USA potřebovaly dovézt 59 % své celkové domácí spotřeby medu a v současné době potřebují dovézt 71 %. Od roku 2010 do 2012 jako výsledek těchto vyšetřování přinesl boj s podvody a s překládáním čínského medu to, že USA snížily svoje dovozy asijského medu a zvýšily objemy medu, které přicházejí z amerického kontinentu (obr. 8). Přímočaré a konstantní zvyšování dovozů medu do USA (průměrná rychlost nárůstu je tun ročně) a zvyšující se nedostatek 174

175 Obr. 10: Celkové vývozy a dovozy z Číny do vybraných deseti evropských zemí (Belgie, Německo, Irsko, Itálie, Litva, Holandsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko a Španělsko). Zdroj: UNCOMTRADE důvěryhodného produktu začaly tlačit na světovém velkoobchodním trhu ceny vzhůru. Celková spotřeba medu se zvýšila a spotřeba na osobu zůstala stabilní i přes toto podstatné cenové zvýšení. Nicméně vytrvalý vzestup cen medu z Ameriky vyvolal snížení objemu, který američtí zákazníci z těchto destinací nakoupili, což vedlo k náhradě levnějšími a riskantnějšími asijskými medy. Sledovaný vzestup velkoobchodních cen medu na mezinárodním trhu až do roku 2014 nebyl stejnorodý pro veškerý zeměpisný původ. Ceny čínského medu v období let zprvu vzrostly, potom zůstaly docela stabilní v cenové hladině kolem 2000 $/tunu (obr. 9) Medy od ostatních významných exportérů východní polokoule (Indie, Vietnam, Ukrajina, Thajsko a Taiwan) podražily poměrně mírně. Naproti tomu medy od největších amerických exportérů (Argentina, Kanada, Mexiko, Brazílie, Uruguay a Chile) v období od 2007 do poloviny roku 2015 významně zdražily. Rozdíly v cenách medu podle zeměpisného původu nikdy nebyly v tak dramatickém rozsahu. V roce 2014 ceny medů z Ameriky byly v průměru o 2000 $ za tunu dražší než čínské. (obr. 9). Obr. 11: Thajský vývoz a dovoz medu. Zdroj: UNCOMTRADE Heterogenita cen medu podle jejich zeměpisného původu mohla představovat pobídku pro některé evropské země importovat levný čínský med a dál ho reexportovat jako vlastní produkt (obr. 10). Podobně u některých asijských zemí, např. Thajska, se zjistilo, že zvýšily vlastní dovozy čínského medu, což jim umožnilo zvýšit jejich vývoz (zejména do USA), čímž vytvořily nové možnosti překládky (obr. 11) (True Source Honey, 2015). Tyto mechanizmy překládek, aby se obešlo clo v USA, se nezastaví, cesty se soustavně mění a podle některých důležitých amerických hráčů může v současné době zahrnovat dodavatelské země jako je Indie a Vietnam (Health Awareness, 2016). Americké úřady v současnosti zadržely 60 tun čínského medu, který se snažil proniknout do USA jako med vietnamský (ICE,2016). Levné dovozy medu a jeho reexport, které se tváří jako místní produkty a mechanizmy překládání také zapříčiňují nadhodnocování celkových dovozních hodnot. Obr. 12: Globální čisté dovozy v letech Nedostatek důvěryhodných statistik spotřeby medu v mnoha zemích dále komplikuje studium eventuálních výkyvů spotřeby medu jako cenového faktoru. Běžná cesta odhadů vývoje globální či národní poptávky po medu vede přes používání dovozních statistik medu. Nicméně aby se eliminovaly popsané mechanizmy nadhodnocených odhadů, počítají se čisté dovozy medu, které vycházejí po odečtení vývozů od celkových dovozů za každou dovozní zemi. Prostřednictvím čistých dovozů získáme přesnější data odhadované poptávky po medu, která je závislá na spotřebě v každé zemi. Tím jsou dovozy a reexporty vyloučeny. Celosvětové dovozy medu vzrostly za léta na tempo tuny ročně. (Obr. 12) Nicméně od roku 2010 celková poptávka vzrostla na tempo až tuny ročně (obr. 13). Celkové čisté dovozy se za léta 2001 do roku 2015 zvýšily o tun. Uvažovaný vývoj dovozů medu u třech největších dovozních trhů: poptávka v USA šla až 175

176 k hranici tun ročně, zatímco poptávka v Německu a Japonsku vykázala během tohoto období pozoruhodnou stabilitu (obr. 14). Můžeme tedy uzavřít, že světová poptávka po medu zůstává na vzestupu a je hnána zejména Spojenými státy. Jako výsledek musíme konstatovat, že prudký propad cen medu nelze vysvětlovat nižší světovou poptávkou. Obr. 13: Globální čisté dovozy v letech Obr. 14: Vývoj netto dovozu medu globální plus tři nejvýznamnější dovozní trhy. Ekonomicky motivované falšování medu Med je bohužel ve skupině devíti druhů potravin, o kterých se ví, že jsou z ekonomických důvodů nejvíce falšovány (Johnson, 2014). Pokušení falšovat med se v posledních letech zvýšilo, protože se jedná o výrobek s vysokou cenou, levné falšování je dostupné a zastarávají oficiální soustavy metod používaných na odhalení padělku. Obrovský rozsah a závažnost aktuální verze tohoto jevu a jeho možný dopad jak na cenu medu, tak i na životaschopnost včelařského průmyslu již byl předpokládán před několika lety (Garcia, 2013). Ekonomicky motivované falšování medu zahrnuje případy jeho záměrného ředění sirupy (kukuřičným, rýžovým, řepným atd.), krmení včel během snůšky, používání antibiotik a jiných chemikálií na včelí populaci takovým způsobem, že v medu zůstávají rezidua a maskování skutečné země původu, aby se obešla cla (Strayer, 2014). Jak je shora uvedeno, falšování medu v sobě může zahrnovat širokou škálu vytáčení nezralého medu a následné odvlhčování mechanickými prostředky. C13-IRMS, oficiální metoda ve většině dovážejících zemí na odhalení falšování sirupy z C4 rostlin jako je kukuřice či cukrová třtina spolu s pylem a senzorovým rozborem medu jsou dosud hlavními nástroji na rozbor čistoty a určení země původu. Nicméně sirupy, které se v současné době používají, jsou vyrobeny z rostlin C3 (hlavně rýže a nezjistitelné metodou C13-IMRS) na pančování medu, činí odhalení padělku daleko obtížnějším. Mezinárodní obchod levnými medy s běžnými potížemi s kvalitou, včetně falšování, přinutil v posledních letech některé prestižní evropské laboratoře zintenzivnit úsilí na vývoji nových metod odhalování falšovaných medů. Metody, které byly vyvinuty, jsou na bázi: 1) zjištění exogenních enzymů, které se přirozeně neobjevují v medu a mohou být přítomny v sirupech, beta-fructofuranosidase), 2) na přítomnost typických oligosacharidů, které jsou v sirupech, ale neexistují v medu, 3) nebo na detekci specifických markérů sirupů rýže nebo cukrové řepy. Metody jsou užitečné do té doby, než falšovatelé vyvinou nové sirupy, které budou speciálně utvořené, aby je testy nezachytily. V prosinci 2015 Evropská unie zveřejnila výsledek plánu na určení výskytu pančovaných medů. 19 % vzorků bylo nevyhovujících a dalších 13 % bylo podezřelých, že jsou nevyhovující. V této studii byly použity pouze konvenční metody na zjištění falešných medů. V červnu 2016 evropské úřady oznámí výsledky nové studie, která bude sestávat z vzorků, které jsou testovány pokročilejšími metodami na detekci falšovaných medů (JRC-IR MM, 2015). Nukleární magnetická rezonance (NMR) je nejnovější metodou na odhalování falšování medu včetně určení jeho botanického a zeměpisného původu (Spiteri et al., 2015). Na rozdíl od ostatních způsobů se zaměřuje na konkrétní substance, NMR analyzuje spektrum, které zahrnuje 36 různých látek a jejich rozměry (Luellmann, 2016). Amplituda a složitost zkoumaného spektra metodou NMR zahrnuje enormní potíže a cenu pro falšovatele vyvinout nový sirup, který by mohl obejít test. Navíc při současné ceně medu je velice obtížné znovu pokrýt investici do vývoje takového sirupu. Proto doufáme, že metoda NMR se stane rozhodujícím nástrojem, jak odstranit na několik dalších let problém s falšováním medu. NMR vyžaduje zřídit důležitou mezinárodní datovou základu, která se plnou rychlostí v současné době buduje. Mezitím stoupá počet evropských supermarketů, které při nákupu medu tyto testy vyža 176

177 dují. Dvě evropské laboratoře, QSI a Eurofins se již pro tyto techniky rozboru medu akreditovaly. Aby se zvýšila přesnost testu NMR, laboratoře doporučují používat NMR ve spojení s jinými metodami jako IRMS nebo pylovými testy. Podle německé laboratoře QSI bylo 60 % vzorků medu, které byly během roku 2016 testovány NMR, prokázáno jako falšovaný med. Podle zkušeností laboratoře Eurofins vzorky medu z Asie se považují za velmi rizikové, co se falšování týče. Vzorky z Evropy, pokud se týče falšování medu, představují střední riziko, zatímco vzorky ze Střední a Jižní Ameriky jsou zdrojem malého rizika. (Lees, 2015) Závěr Informace, které v tomto článku předkládáme, dokazují, že současný pokles cen medu není způsoben světovým zvýšením počtu včelstev ani zmenšující se poptávkou po tomto produktu. Naopak enormní a těžko vysvětlitelné zvýšení vývozu medu z některých zemí východní Evropy a Asie, kombinované s informacemi, které přicházejí z oficiálních přehledů a soukromých laboratoří v převládajících falšovaných medech mi umožňuje uzavřít to tak, že podvodné mechanizmy jsou zodpovědné za injekci velice důležitého obejmu levně vyrobeného a naředěného medu na trh. Z medu znehodnoceného různými způsoby se stává metoda, kterou je možno dosáhnout vyššího tržního podílu. Čína na kongresu v Kantonu v roce 2015 spustila svoji kampaň Globálního slibu čistého a důvěryhodného medu. Od té doby čínská zdravotnická správa (AQSIQ) oznámila, že bude pracovat na boji s falšováním medu jak na domácí půdě, tak i v sektoru vývozu. Světové včelařství Čínu potřebuje, aby byla součástí řešení tohoto ohromného problému. Současné ceny medu, které jsou placeny včelařům, bez ohledu na jejich národnost, nejsou udržitelné. Bude-li i nadále pokračovat současná situace nízkých cen, mnoho včelařů tuto činnost opustí a ti, kteří se rozhodnou pokračovat, nebudou mít důvod, aby drželi současný stav včelstev. Abychom lépe porozuměli závažnosti problému, musíme si uvědomit, že med je nejznámější produkt včel, ale zcela jistě ne nejdůležitější. Včely jejich opylovací prací jsou základem pro udržení biodiverzity na planetě a jsou absolutně potřebné pro opylení mnoha plodin, které představují 33 % vší naší potravy. Jen ve Spojených státech opylení včelami medonosnými, nativními včelami a jiným hmyzem zajišťuje produkci potravin v hodnotě 40 bilionů dolarů. Mnoho potravy, která je závislá na opylování, zahrnuje fytochemické, životně důležité druhy ovoce, zeleniny a ořechů. Ochrana čistoty medu není problémem pouze ochrany bezpečnosti potravin nebo obranou potravy, ale je to zejména problém potravinové bezpečnosti, která se týká kapacity zemí, aby byly potravinově soběstačné. Tisíce včelařů a miliony spotřebitelů na celém světě nutně potřebují úřady v zemích hlavních exportérů a dovozců medu, aby přijaly potřebná opatření k ochraně čistoty medu dříve, než bude celé odvětví včelařství nenávratně zničeno. Prof. Norberto García vyučuje včelařství na UNIVERSIDAD NACIONAL DEL SUR v Bahía Blanca, Argentina. Je šéfporadcem NEXCO S.A., hlavního argentinského vývozce medu. Prof. García je současným presidentem Mezinárodní organizace exportérů medu (IHEO) a členem představenstva TRUE SOU RCE HONEY (USA) reprezentující NEXCO S.A. Předsedá pracovní skupině o falšování včelích produktů při APIMONDII. Prof. García v posledních letech intenzivně pracoval na problémech spojených s falšováním medu na různých národních a mezinárodních setkáních. Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK Jak udržet med, aby před vytáčením nekrystalizoval (Ron Miksha, American Bee Journal, 2016, č. 8, s ) Souhrn: Krystalizace medu závisí na poměru vody a glukózy. Med zkrystalizuje, je-li obsah glukózy cca 1,5 vyšší než obsah vody. V severní Kanadě je místo, kde někdy včelaři vytočí 300 liber ze včelstva. Před léty však obyvatelé vídali medu jen trochu. Pak se půda vyčistila. Objevila se vojtěška a sladký jetel. V nově vzniklých městečkách se pro farmáře a skladníky stalo včelaření vedlejším zaměstnáním. Pro mnoho těchto včelařů se jejich roční koloběh změnil takhle: v dubnu drahou přišly pakety včel. Druhé plodiště se nasadilo koncem května a medníky v červnu. Potom se obvykle včelaři až do konce září na svoje včelstva vykašlali. Když zlikvidovali včelstva, odložili stranou nástavek s medem, aby 177

178 Pole s řepkou, které je vedle autorovy včelnice na úpatí Skalistých hor. příští rok měli pakety a zbytek uložili do boudy z vlnitého plechu. S vytáčením čekali až po sklizni obilí, což bylo obvykle v listopadu. V jednom roce přišla pohroma. Med v plástech ztuhnul. Někteří včelaři nikdy nepředpokládali, že by jejich med mohl zkrystalizovat. Pro mnoho z nich to bylo úplně neočekávané. Tenhle příběh jsem slyšel od zemřelého výzkumného pracovníka a komerčního včelaře Dr. Dona Peera z Nipawinu, Saskatchewan. Před sedmdesátými léty minulého století medonosná rostlina, kterou nazýváme canola, neexistovala. Canola jméno má po Canadian Oil byla vyšlechtěna z menších rostlin, které kdysi dávaly smrtící semena. Farmáři pěstovali trochu jedovatého předka canoly zvláště v době druhé sv. války na výrobu mazacího oleje pro prérijní traktory. Dnes se canola vyšlechtěná v řepku v západní Kanadě pěstuje na 20 milionech akrů. Jasné žluté květy jsou pro včely atraktivní, ale med z řepky krystalizuje během dní. A to je důvod, proč včelaři ze severního Saskatchewanu začali mít problémy. Samozřejmě že se naučili vytáčet med brzo, dříve než med v mednících zatvrdne. Začali se o svá včelstva lépe starat a medová produkce začala stoupat. Včelaři se přizpůsobili měnícím se podmínkám. Krystalizace by pro mnohé včelaře mohla být velkým a drahým problémem. Ale jiní nikdy neviděli plásty s krystalizovaným medem. Je divné, že se krystalizace tak výrazně mění. Na severním toku floridské Apalachicolské řeky včelaři po dvě stě let vyráběli nádherný Tupelo med. V případě, že se dá v nějakém depozitáři muzea nalézt tento med, určitě bude tekutý. Med tupelo téměř nikdy nekrystalizuje. Většina druhů medu je někde mezi extrémy medu canola a tupelo a krystalizuje během několika měsíců po vytočení. Je několik důvodů, proč med krystalizuje. Některé mohou být částečně včelařem ovlivněny, ale jiné jsou mimo nejlepší snahu kohokoliv z nás. Primárními příčinami krystalizace je poměr glukózy a vlhkosti v medu, teplota skladování, běh času a čistota medu. Čistota Začneme posledním zmíněným, a to je čistotou. Med, který obsahuje prach nebo zrnka pylu, krystalizuje rychleji, než čistý med. (Čistý myslíme takový, ve kterém není pyl nebo jiné částice. V hovorovém vyjádření je samozřejmé, že čistý med by vždy mohl obsahovat pyl.) Maličká zrníčka prachu nebo pylu se stanou základem pro vznik krystalů, které zapříčiní zrnění medu. Je překvapivé, že surový med má v jedné libře za normálních okolností asi 2 miliony částic, které zapříčiňují jeho krystalizaci! Limit USDA pro jakost A je zrníček na gram, což je více než 20 milionů na libru. Viděl jsem nějaký asijský med s zrnky v gramu, který pocházel nejspíše z plodového plástu, ve kterém byl pyl a který skončil v medometu. Čím více je v medu pylu a drobného prachu, tím rychleji krystalizuje. To je jedním z důvodů, že můžete nalézt med v plodovém plástu, který je stále tekutý a med ze stejného včelstva, který byl vytočen a už je zkrystalizovaný. Když jsou plásty s medem odvíčkovány a točí se v medometu, pyl a prach se zamíchají do medu a odstartují krystalizaci. Med, který je pečlivě odfiltrován zůstane v regálech obchodníka daleko déle tekutý. Není možné odfiltrovat mikroskopické částečky pylu, které způsobí, že váš med začne krystalizovat. Ale můžete přikrýt plné medníky plachtou nebo je přepravit v dodávce (v obou případech ze včelnice nebo zpět do krámu, v případě, že jsou plné) a tím snížit kontaminaci prachem. Nebo je možno uvažovat o tom, že se čerstvě vytočené medem ulepené medníky vrátí do včelstva, kde je včely dočistí, jinak budou v příští sezóně sloužit jako základ krystalizace. 178

179 Riziko krystalizace medu skladovaného po 6 měsíců (vliv vlhkosti a glukózy, převzato od J. Whita, USDA) Působení vlhkosti a glukózy na krystalizaci: Graf rozděluje medy, které zkrystalizují (glukóza převyšuje 1,58 vodu) od medů, které zůstanou tekuté. Čím je med vlhčí, tím méně krystalizuje. (Data jsou od White (1962) editovaná autorem s předanými vzorky moderní řepky.) Fáze krystalizace: lupa v ruce ukazuje pouze větší krystaly, jak se formují. Jejich vznik odstartují mikroskopické zárodky. Teplota. Teplota skladování je také činitelem krystalizace. Uvnitř úlu včely obvykle nedovolí, aby med krystalizoval zvláště blízko chomáče. Jan Swammerdan, holandský biolog, který objevil červené krvinky, si toho všiml u vlastních včelstev před 400 lety. Teplota včelstva je tak vysoká, že med nekrystalizuje či nemá snahu přejít do granulované konzistence, pokud včelstvo příliš nezeslábne. Samozřejmě, že se najdou včelaři hospodařící v oblastech výskytu řepky, kteří vám řeknou, že med někdy zkrystalizuje tak moc, že ani silná včelstva ho nedokáží uchovat tekutý, ale Swammerdan měl většinou 179

180 Zabalený med v mrazáku: tisíce plástečků medu jsou po měsíce uchovávány čerstvé při teplotách pod nulou. Nemáme žádné zkušenosti s kondenzací či problémy s mokrými krabicemi či etiketami. pravdu. Med má tendenci zůstat při teplotě plodového hnízda a vyšší tekutý. Opravdu nízké teploty také zastaví krystalizaci. Hluboko pod nulou med připomíná měkký, ohebný plast. V případě, že se zahřeje, je tekutý. To jsem se dozvěděl od mých Hutteritských zákazníků, hluboce věřících lidí, kteří žijí v počtu asi stovky na farmě. Když jsem jim dodával jejich roční nákup, vezli jsme dvacet velkých šedesátilibrových kbelíků tekutého medu do jejich mrazící komory. Když jejich hlavní kuchařka potřebovala med, vzala kbelík a nechala ho den ve společné kuchyni. Jak jsem viděl, když jsem s nimi někdy večeřel na farmě, i po měsících byl med na stole stejně dobrý a čerstvý, jako když jsme ho dodali. Za ta léta moje kanadská včelí farma vyprodukovala desítky tisíc sekcí plástečkového medu. A od Hutteritů jsem převzal to, co jsem se od nich naučil. Vybavili jsme se velkou mrazicí komorou, ve které jsme med skladovali při teplotě -20 o C, abychom oddálili jeho nevyhnutelnou krystalizaci. Většinu medníků jsme ihned po vyjmutí zmrazili, neboť Zkrystalizovaný plástečkový med. Není-li skladován ve zmrzlém stavu, plástečkový med velice rychle krystalizuje, zejména je-li v něm vysoký podíl řepkového medu. nám zabere měsíce, než každoročně zabalíme kulatých plástečků. Naše místnost 8 16 stop, která je řádně izolovaná, měsíčně stojí na chlazení kolem 100 $, což je sotva cena dvanácti rámků. Jakmile je vše zabaleno, je zboží uskladněno v mrazáku, kde čeká až do chvíle, než je odesláno. Načasování. Chlad krystalizaci zastaví. Teplo med převede zpět do tekutého stavu. Ale existuje nešikovné rozmezí kolem o C, kdy med krystalizuje rychleji. Bohužel, to jsou obvyklé noční teploty uvnitř medníků, které jsou koncem pozdního léta zaplněny medem a jsou nasazeny na úlech. To vyžaduje třetí krok, který by měli včelaři udělat, aby jim med nezkrystalizoval uvnitř úlů. Když je med zralý, vytočte ho. V době vytáčení budete mít spoustu práce se sbíráním plástů a vytáčením. Pro efektivitu práce dejte medníky do teplé místnosti. Navštívil jsem i takové, ve kterých bylo 35 o C. Není to teplota tak vysoká, aby odvrátila krystalizaci, která mohla nastat už v plástech na včelnici, ale další krystalizaci zastaví. Čím rychleji tyto medníky zpracujete, tím se zmenší riziko krystalizace. Samozřejmě si musíte nastavit sklon trubek, seřídit sběrné nádoby tak, aby se med nikde nezadržoval, neshromažďoval a nekrystalizoval. Vlhkost a cukr. V medu jsou dva hlavní cukry, a sice fruktóza a glukóza. Ty se liší v různých druzích medu. A je to glukóza, která zapříčiňuje krystalizaci medu. Jenom trochu více glukózy a trochu méně fruktózy dělá v krystalizaci medu velké rozdíly. Různé druhy s vysokým obsahem glukózy zahrnují řepku, bavlník, meskite a manzanaita. Ty, které mají nízkou hladinu glukózy (a vysokou fruktózy) jsou zejména tupelo (severoamerický nebo asijský strom vlhkých a bažinatých stanovišť, který poskytuje užitečné dřevo pozn. překladatele), akát a sourwood (severoamerický strom z čeledi vřesovitých s nakysle chutnajícími listy. Nejčastěji se vyskytuje na jihovýchodně USA. Jako květy má v časném létě svěšené shluky bílých zvonků a jasně červené listí na 180

181 podzim pozn. překladatele). Jejich medy krystalizují pomalu. Fruktóza a glukóza jsou zajímavé. Fruktóza, také známá jako ovocný cukr, protože se nalézá ve zralém ovoci. Fruktóza chutná daleko sladčeji, než stolní cukr (sacharóza), proto se nám zdá, že med s vysokým obsahem fruktózy je obzvláště sladký. Glukóza, také známý jako hroznový cukr nebo dextróza, je sladká méně než stolní cukr. Vysoké hodnoty glukózy činí med jemnějším. Pro mě je překvapivé, že několik málo procent rozdílu mění sladkost medu, ale je to tak. Oba to jsou jednoduché cukry (monosacharidy). Spojeny dohromady v jednu molekulu fruktóza a glukóza tvoří sacharózu (disacharid). V této diskuzi je důležitá i voda. Zapomeňte na moment na fruktózu a považujte med za nestálý přesycený roztok glukózy a vody. Krystaly glukózy se v medu srážejí, je-li jedenapůlkrát více glukózy než vody. Jinými slovy, je-li ve vašem medu 18 % vlhkosti, potom 27 % glukózy je kritická hranice. Ale pouze několik málo druhů medu má tak malou hodnotu glukózy. Podle velké USDA studie z roku 1962 má průměrný americký med 31 % glukózy. Tento průzkum kontroloval 504 vzorků od 300 amerických včelařů. Výzkumníci v každém vzorku zaznamenali zdroje květů a testovali hodnoty fruktózy, glukózy, sacharózy, maltózy, tri-sacharidů, vlhkosti a popelovin. Průměrná hodnota v těchto vzorcích amerických medů byla 17,1 %. Pro takto průměrný med byla hladina glukózy pod 26 %. Řepka měla hladinu glukózy kolem 36 % a mohla jít až ke 40 %, což znamená, že krystalizuje rychle. U tupela to byl průměr 25,6 % glukózy. Tento med nebude krystalizovat, dokud nebude mít alespoň 17 % vody. A tady je klíčové poselství Med s nízkým obsahem vody krystalizuje rychleji než s obsahem vysokým. (Med může být prodáván jako US Grade A, je-li obsah vody méně než 18,6 %). Což jinými slovy znamená, že vlhčí med, který se vyskytuje ve vlhkých, bažinatých lokalitách či u řek (jako je tupelo) je před krystalizací bezpečnější, než med ze suchých oblastí. Můžeme říci, že tupelo má několik výhod málo glukózy, místa výskytu jsou ve vlhkých oblastech s vysokou teplotou subtropů. Zatímco medy s vysokým obsahem glukózy, jako je bavlník nebo mesquite, obvykle pocházejí z pouští, kde je nízká okolní vlhkost, což ve výsledku dává sušší med někdy s vlhkostí pouhých 15 %. Takový med rychle krystalizuje. Na severu je krystalizace řepky urychlena vysokou hladinou glukózy, poměrně suchým klimatem a chladnými nocemi. Některé medy krystalizují během dní, jiným to trvá roky. V šedesátých letech minulého století Dr. White, vědec z výzkumu, který prováděl rozsáhlou studii medu pro USDA, zaznamenal obsah glukózy a hladinu vlhkosti ve zmíněných 504 vzorcích a dobu, kterou potřebovaly, než zkrystalizovaly. Na obr. 1 je graf, který jsem sestavil z těchto dat (plus moderní vzorky řepky). Množství vody a glukózy jsou přímo úměrné krystalizaci. Vyšší obsah vody dovolí medu s vysokým obsahem glukózy zůstat tekutým delší dobu. Obrázek uvádí stupeň krystalizace jednodruhových medů, které jsou skladovány při pokojové teplotě. Zvláště si všimněte medů na hraniční čáře (např. pohanka, kobylka a tulipán topol) které mohou být tekuté po šesti měsících, když je obsah vody dost vysoký, jinak hned začnou krystalizovat. Včelaři nemohou pro snížení krystalizace nic moc dělat, protože je dána poměrem vody a glukózy není vždy možné vyhnout se některým snůškám (kousku bavlníku nebo řepky), dokud za ně není dobrá náhrada. Eliminaci krystalizace pomůže používání čistého zařízení, omezení prachu a skladování medu ve vlhkém a teplém prostředí, než se začne vytáčet. Nejlepší postup je sledovat medníky a zralý med vytočit co nejrychleji nebo budete překvapeni stejně, jako byli před léty někteří včelaři v severní Kanadě! Poznámka autora: Samozřejmě, že dalším nebezpečím pro včelaře je fermentace. Med, ve kterém je více než 18 % vlhkosti může poměrně snadno zkvasit, zejména je-li v něm vysoký obsah kvasinek. Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK Flavonoidní látky propolisu (E. A. Vachonina, N. V. Budnikova, D. V. Mitrofanov, G. K. Stěpanceva; Pčelovodstvo 2015/4, s ) Souhrn: Práce se zabývá složením propolisů z různých částí Ruska. Bylo v něm zjištěno množství kvercetinu, rutinu, naringeninu a polyfenolických sloučenin. Propolis je mnohokomponentní systém. Představuje přírodní souhrn biologicky aktivních sloučenin rostlinného i živočišného (včelího) původu. Fenolické sloučeniny se vytváří v rostlinné buňce a také v pryskyřičných výměšcích pupenů, listů, a v mladých energicky rostoucích tkáních. V pryskyřičných výměšcích různého rostlinného materiálu jsou fenolické sloučeniny prezentovány ve formě glykosidů a v propolisu se nachází ve volném, více aktivním skupenství. Včely zpracovávají pryskyřičné výměšky fermenty sekretů svých žláz, které katalyzují štěpení cukrových zbytků od glykosidu, napomáhají uvolnění fenolické sloučeniny a tvorbě aktivnější látky. V přírodě bylo objeveno více jak jeden tisíc fenolických sloučeni. Ty, zvláště flavonoidy, určují mno 181

182 hotvárnost komponentů a vlastností propolisu. Jednotu propolisu nejednotného původu, opatřeného v různých regionech, utvářejí sekrety včelích žláz. V molekule fenolické sloučeniny je přítomen aromatický (benzenový) kruh, který nese jednu, dvě i více hydroxylových skupin. Rozlišují se monomerní a polymerní fenolické sloučeniny. Monomerní fenolické sloučeniny Ty se dělí na tři skupiny: C 6 -C 1 zahrnuje podskupiny hydroxylbenzoových kyselin, kyseliny vanilové, galové, šeříkové; C 6 -C 3 hydroxyskořicové kyseliny (hydroxyskořicová, kávová, ferulová), lihy, aldehydy, kumariny; C 6 -C 3 -C 6 flavonoidy a jejich podskupiny [flavony (galantin, chrysin, apigenin, luteolin, isovitexin, isoorientin aj.), flavonoly (kvercetin, rutin rutinosid kvercetinu, hyperosid galaktosid kvercetinu, morin, myricetin, kempferol, galantin aj.), flavanony (pinocembrin, sakuranetin aj.)]. Flavony. Na začátku 19. století se v Evropě při výrobě potištěných tkanin rozsáhle používalo barvivo quercitron, získávané z kůry dubu. Základní složkou tohoto barviva byl kvercetin nejrozšířenější představitel flavonoidů. K flavonům patří chrysin, apigenin, luteolin, isovitexin, isoorientin, kvercetin. Poslední je obsažen v brokolici 1,54 mg/100 g; v kopru 7,45; ve špenátu 27,22; v borůvce 4,1; v černém rybízu 5,3; v brusince 16,9 mg/100 g a také v cibuli, hlávkovém salátu, klikvě, jablečných slupkách, bobulích, olivách, čaji, červeném víně. Flavony a jejich glykosidy vládnou vysokou diuretickou aktivitou, radioprotektivním, antioxidačním, antitoxickým, kapiláry posilujícím, věnčité cévy rozšiřujícím účinkem, protiotokovou aktivitou. Flavanony. Jejich představitelé hesperetin (ve formě glykosidu je obsažen v citrónech, chrání lidské cévy před poškozením a zvyšuje žilní tonus), liquiritin (je obsažen v lékořici, dodává jí žlutou barvu). Naringenin byl objeven v kůře citrusů, medu, kůře střemchy, plodech jeřabiny černé. Flavonoidní sloučeniny v propolisu (v letech ), %: hmotnostní podíl flavonoidních sloučenin; hmotnostní podíl flavonoidních sloučenin (v přepočtu na rutin); hmotnostní podíl flavanol-3-olů (v přepočtu na kvercetin); hmotnostní podíl flavononů (v přepočtu na naringenin); celkový obsah polyfenolů; vosk, mechanické příměsi, pryskyřice, balzámy aj. Flavonoly. Skupina těchto látek a jejich derivátů je velmi početná. Je známo 537 flavonolů, které jsou obsažené v rostlinách. Nejčastěji se vyskytují kempferol, kvercein, isoramnetin, myricetin, morin, galantin. Nejrozšířenější glykosid kvercetinu rutin (kvercetin-3-rutinozid) byl objeven v jablečných slupkách, plodech švestky višňoplodé, meruňky, muchovníku, šípku 2,5 % v suché hmotě, rakytníku více jak 300 mg na 100 g, jeřabiny, hlohu okolo 200 mg na 100 g, zimolezu 48 mg/100 g, a také v borůvce, pohance, truskavcích (peprníku, červivci ptačím). Flavonoly jsou charakterizovány vysokou protiaterosklerotickou aktivitou. Dihydrokvercetin zpomaluje stárnutí buněk, zpevňuje stěny cév, disponuje zjevným protiotokovým účinkem. Polymerní fenolické sloučeniny (polyfenoly) V rostlinách jsou obsažené polymery fenolické povahy: třísloviny, lignin a melaniny, kondenzované taniny (flavolany), galotaniny a elagotaniny. Jindy se k nim řadí i huminové kyseliny, vznikajících v půdě při humifikaci rostlinných zbytků. Některé polyfenoly se používají jako protijedy při otravě těžkými kovy, upozorňují na nahromadění těžkých kovů v organizmu. Třísloviny se vytahují z propolisu ve formě olejů žluté, oranžové, kávové, světle hnědé barvy. M. Kju -stenmacher uvádí, že třísloviny světlé barvy jsou charakteristické pro čerstvý propolis a tmavší nebo černohnědé pro starý. Obsah třísloviny v propolisu činí 7, 7 % (s kolísáním v rozmezí 4,1 15,1 %). Základem kvantitativního určování flavonoidů je spektrofotometrie při vlnové délce 415 nm produktů vzájemného působení s roztokem chloridu hlinitého. Ke zjištění odvozených flavana-flavanol-3-olů (dihydrokvercetin nebo taksifolin, dihydrokempferol, salibin), flavanonů (naringerin, herperitin) se používá spektrofotometrie produktů reakce s 2,4 -dinitrofenylhydrazinem při vlnové délce 495 nm. Metoda určování polymerních fenolických sloučenin je založena na jejich okyselení vodnolihovým extraktem propolisu s činidlem Folin-Ciocalteu a následujícím fotoměřením vznikajících produktů při vlnové délce 765 nm. Studovali jsme propolis, vyrobený v letech 2011 až 2014 ve včelínech rozmístěných v lesní (listnatých, listnato-jehličnatých lesích) a stepní zóně. Obsah flavonoidních a jiných fenolických sloučenin jsme určovali dle GOST ; hmotnostní podíl fenolických sloučenin (v přepočtu na rutin) dle GOST P ; celkové množství polyfenolických sloučenin dle GOST Celkové množství flavonoidních sloučenin v propolisu, kam patří antokyany, antokyanidiny a leukoantokyanidiny, činilo v průměru 36,82 %, kolísání dle vzorků od 15,6 do 88,5 %. Celkový obsah těchto sloučenin byl vyšší než v součtu jednotlivých skupin (obr.). 182

183 Hmotnostní podíl flavonoidních sloučenin (v přepočtu na rutin) odpovídala v průměru 2,42 %, kolísání dle vzorků od 0,05 do 4,5 %. Nejvíce rutinu bylo objeveno v propolisu z Rjazaňské oblasti 3,5-4,0 % a Běloruska 3,5 %. Flavanol-3-olů (v přepočtu na kvercetin) jsme v průměru odhalili 4,92 %, kolísání dle vzorků od 0,7 do 14,97 %. Největší množství kvercetinu bylo obsaženo ve vzorcích z Rjazaňské oblasti 8,34-14,97 %, z Běloruska 12,28 %, z Krasnodarského kraje 9,3-12,75 %. Flavononů (v přepočtu na naringenin) bylo v průměru 7,73 %, kolísání dle vzorků od 4,2 do 12,9 %. Jeho nejvyšší obsah byl zjištěn v propolisu z Kurské oblasti 9,1 %; z Čuvašska 8,8; z Marijska, 9,0; z Udmurtska 9,9; z Krasnodarského kraje 12,9 %. Polyfenolických sloučenin bylo v průměru nalezeno 12,23 %, kolísání dle vzorků od 5,9 do 20,9 %. Nejvíce jich bylo v propolisu z Krasnodarského kraje 20,9 %; z Adygejska 19,8; z Kurské oblasti 16,5; z Altajského kraje 16,7 %. Výzkumy ukázaly, že v propolisu z Rjazanské, Nižegorodské, Vologodské, Voroněžské oblasti, Krasnodarského kraje, Adygejska, Čuvašska, Udmurtska, Marijska je přítomno větší množství aktivních flavonoidních sloučenin. Tento propolis se může stát cenným zdrojem výroby léků a biologicky aktivních potravinových příměsí. Přeložila: Lucie PIKLOVÁ 183

184 VEDENÍ VČELSTVA Mobilní aplikace i ve včelíně? (Jürg Studer, Schweizerische-Bienenzeitung 2016, č. 3, str ) Souhrn: Nastěhují se počítače už i do včelína?, zeptal se před nedávnem jeden zkušený včelař. Odpověď zní: No jasně!. Elektroničtí pomocníci na smartphonu, ipadu a laptopu slouží přece i nám včelařkám a včelařům. Níže uvidíte přehled potřebných nástrojů a pár doporučení k tomu. Včelaři a včelařky by úlovou kartu určitě nechtěli nahradit nějakým elektronickým pomocníkem. Je to proto, že s prsty v ulepených rukavicích by sotvakdo byl schopen obsluhovat klávesnici a obrazovku zvlášť když v případě dotykové obrazovky by byly dokonce nutné jen speciální rukavice. Jenže při přípravných i následných pracích ve včelstvu i při statistické evidenci přijdou chytré programy velmi vhod. Cenné služby pro majitele pojízdných včelínů poskytuje více aplikací, např. BeeWatch Tracker může pomoci s dodatečným ztotožněním zloděje úlů, užitečný je i dozor přes video či kontroly termokamerou spojenou s chytrým telefonem. Moderní aplikace pro iphone a často také Android byly vyvinuty pro včelaře v národních poradenských centrech, včelařských spolcích i angažovaných firmách. Podávají informace o počasí v příštích dnech (Search, Meteo Schweiz, Local, Landiwetter ) a ukazují například, na kdy je vhodné naplánovat tu kterou práci. Nebo upozorňují, kdy kvetou některé snůškové rostliny v regionu, popřípadě ještě aktuálněji také pro alergiky jakým převládajícím směrem bude létat pyl. Mnoho aplikací integrovalo naučné slovníky (Nauka o včelách, Určování rostlin a hmyzu), vysvětlují odborné termíny nebo synchronizují pracovní kalendář s vaším vlastním kalendářem a sledují zpracovávané úkoly. Bee Traffic od VDRB: Bee Traffic je aplikací vyvinutou sdružením VDRB, která umožňuje zákonem nařízená hlášení o pohybu včel ve Švýcarsku. Přesuny i celkové počty včelstev se příslušnému inspektorovi hlásí automaticky. 184 VDRBqueen: aplikace VDRBquenn podporuje včelaře při chovu matek s krátkým vysvětlením k jednotlivým krokům. Aplikace zahrnuje data vždy podle zvolené chovatelské metody. Včelařské aplikace Spolkového ministerstva pro výživu a zemědělství (BMEL): Včelařské aplikace BMEL zprostředkují znalosti hravou formou. Úspěšní absolventi kvízů jsou vyznamenáni. Vhodné pro začátečníky.

185 Přehled aplikací Název aplikace VDRBqueen hlavní funkcionalita Termínové plánování chovu matek podle zvolené metody (4 metody) VDRB Bee Traffic Hlášení přesunu včelstev inspektorům původního i nového stanoviště ibeekeeper Imkerwissen Bienen-App Imkerfarm, KV Imker BA,Bienen Forum, Imkergut, Safe the bee, BB-Shop u.a.m. Kontrola stavu, úlová karta, kalendář prací, snůškový kalendář, lexikon. Autor softwaru ibeekeeper nabízí kromě balíčku zdarma další, už placené nástroje. Nejrůznější otázky ke včelaření během roku, popř. odborná témata. Obsáhlý rostlinný lexikon, nauka o včelách a kvíz Německého spolkového ministerstva pro výživu a zemědělství. Všeobecné odborné znalosti a přehled včelařských termínů v aplikaci News. V bezplatné aplikaci od Tobit.Software (D) si může kdokoliv pro svoje vlastní včelařství, popř. vlastní spolek vést Newsfeed Bienenzucht Kalender, Bee breeding ibeecareful GrabBar Insekten Pollenwarner, Asthma-Info Stanovení termínů při množení matek (termíny přelarvování) Možnost sledovat počet roztočů. Barcode-Generator jako doplněk k iqueen Příručka o hmyzu Informace o proudění pylu pro alergiky. Ukazuje včelaři, které rostliny aktuálně kvetou. Nauka o včelách nabízí strukturované odborné znalosti: Německé zemědělské nakladatelství vytvořilo tematicky členěný kvíz. Automatická řešení jsou s vysvětlením. Na síti se nacházejí také odborné publikace (např. Schweizerische Bienen-Zeitung, Deutsches Bienen Journal, BeeCraft). ibeekeeper s informacemi, přehledem včelstev, kalendářem a lexikonem: Přes menu Včelař, Včely a Snůška mohou být přehledně po měsících sledované veškeré činnosti. ibeekeeper nabízí také přehled včelstev, pracovní kalendář a dále zhruba 80 vysvětlivek včelařských odborných termínů. Aplikace sdružení VDRB Za zmínku stojí nepochybně dvě bezplatné aplikace přímo od VDRB (=Verein deutschschweizeris- 185

186 cher und rätoromanischer Bienenfreunde Sdružení německošvýcarských a rétorománských přátel včel pozn. překl.). Bee Traffic vám ulehčí splnit nařízení Směrnice o tlumení nákazy zvířat (TSV), v níž stojí: Předtím než včelař přesune včely do jiného inspekčního okrsku, musí to nahlásit každému z inspektorů na starém i novém stanovišti. Inspektor příslušný ke starému stanovišti provede bezodkladně zdravotní kontrolu. Přemístění oplodňáčků do oplozovacích stanic nemusí být hlášeno. Aplikace po zanesení souřadnic vzniku a cílového určení okamžitě odešle zprávu současnému včelařskému inspektorovi. Tím se bez komplikací dostojí zákonné povinnosti. Druhá aplikace - VDRBqueen - podporuje včelaře v chovu matek tím, že eviduje termíny po sobě jdoucích kroků odpovídajících zvolené chovatelské metodě (Starter-Finisher, Breeder, Quick Breeder, Insemination). Data lze následně dále zpracovávat pomocí programu icalendar a sdílet s dalšími zájemci. Placená aplikace iqueen těch samých vývojářů má identické funkce jako bezplatná aplikace VDRBqueen. Staří známí Včelaři užívají i obyčejný software jako je program na zpracování textu pro vlastní informační letáky, aby rozšířili povědomí majitelů domů v sousedství o chování včelích rojů nebo na vypracování podkladů pro reklamu na med. Excel má mnohostranné využití např. pro protokoly o vytáčení medu, ročním výnosu medu podle stanovišť (lze snadno zpracovat i v grafech) nebo pro seznam odběratelů medu. S jeho pomocí se dá jednoduše vést účetnictví a jsou po ruce i všechny ové adresy zákazníků pro prodej medu v příštím roce. Dá se s ním i sestavit požadovaný přehled kontrol na stanovišti (ustanovení směrnice TSV, týkající se příchodů, odchodů, stejně tak jako evidence stanovišť a termíny přemisťování včelstev zpětně za požadované tři roky (nebo to jde ještě jednodušeji s použitím již zmíněné aplikace Bee Traffic ). A jako poslední, ale zdaleka ne nejméně důležitá přednost: nabízejí dětem rozmanité počítačové hry (hudební, zaměřené na náhodu či na postřeh i celou řadu vzdělávacích programů) a samozřejmě všeobecně známá včelka Mája přináší emočně pozitivní vztah ke včelám a tím i ke včelaření. Vzdělávací programy Kromě aplikací v chytrém telefonu, které často mohou být využívány i bez připojení, nabízí internet informace pro rešerše nebo ke studiu. Online-Training ( nás v různých kapitolách zavede do fascinujícího světa včel. Obraz, zvuk a text zpestří a ulehčí studium. I na výukový program o včelách by se dnes daly přivěsit dodatečné informace nebo dokonce videa - pomocí chytrého telefonu a QR - kódu by se pak daly vyvolat z paměti. Autor by rád takový program vyvinul. Máte zájem o spolupráci? Ozvěte se em přímo jemu. Přeložila: Ing. Marie ŠINDLÁŘOVÁ Chov dvoumatečných včelstev a různá plemena včel (Ray Nabors; American Bee Journal, 2016, č. 6., str ) Souhrn: Dvoumatečné včelstvo lze uspořádat buď horizontálně, nebo vertikálně. V tomto článku jsou popisovány výhody horizontálního uspořádání včetně doporučení pro výběr vhodné rasy včel pro americké poměry. Dostal jsem několik dotazů týkajících se vybavení k chovu horizontálně uspořádaných dvoumatečných včelstev. Pro každou matku používám jeden vysoký nástavek. Někteří včelaři se mě ptají na používání středních nástavků typu Illinois. V jediném středním nástavku není dost místa pro přezimování včelstva. U včelstva, které sídlí v jednom středním nástavku, je také dost těžké zabránit rojení. Do jednoho standardního vysokého nástavku o velikosti Langstrothu se včelstvo vejde. Cokoli menšího je příliš malé. Použití více než jednoho nástavku, třeba dvou středních nástavků, jde proti myšlence horizontálního uspořádání dvoumatečného včelstva. Výzkumy ukazují, proč silnější včelstva produkují o tolik víc medu než slabá. V silném včelstvu může množství létavek dosáhnout téměř 10 %. To je během snůšky létavek. Ve slabém včelstvu je podíl létavek menší než 5 %. To je u včelstva o včelách pouhých létavek. Je nepravděpodobné, že by včelstvo o včelách přineslo nějaký přebytek. Ve dvoumatečném včelstvu je možné mít až létavek. Takové množství létavek teoreticky může přinést 3 4 více medu než jediné včelstvo o včelách. V silnějším včelstvu mají včely sklon začít dříve vyletovat z úlu za potravou. Horizontální systém nedovoluje včelám z obou včelstev, aby si vzájemně krmily plod. Mohou se dříve stát létavkami. Uvádí se, že vertikálně uspořádaná dvoumatečná včelstva mají menší sklon k rojení. Předpokládá se, že dvě matky poskytují více mateřích feromonů, což omezuje rojení. V horizontálním systému se mezi dvě 186

187 Obr. 1: Dno pro dvoumatečné včelstvo. Obr. 2: Dvacet rámků ve dvoumatečném včelstvu. ma včelstvy méně vyměňují dělnice. Věřím, že i zde funguje tento útlum rojení. Jedna věc je jistá matky musí být drženy odděleně. Matky ve dvoumatečném horizontálním úle se nesmějí setkat, jinak začnou bojovat na život a na smrt. Mateří feromony, především feromon kusadlové žlázy, informují dělnice o tom, že ve včelstvu je matka, která aktivně klade. Matky za sebou také při chůzi po plástech zanechávají nohama pachové stopy. Když mateří feromon zeslábne, dělnice začnou budovat matečníky. Rojové matečníky jsou obvykle stavěny na spodním okraji plástu, dál od matky. Když je ve včelstvu více než jedna matka, mají obě sousedící včelstva k dispozici víc mateřího feromonu. Proto dochází k potlačení rojení. Musíme mít ale na paměti, že dalším důležitým faktorem je i dostatek místa v plodovém hnízdě. Každé silné včelstvo může sloužit jako zdroj včel. Je známo, že odebráním jednoho nebo dvou rámků zavíčkovaného plodu a jejich nahrazením mezistěnami umístěnými na okraj plodového tělesa, lze zabránit rojení. Byla řeč také o tom, že obě strany dvoumatečného včelstva by měly být udržovány zhruba ve stejné síle přesouváním plodových plástů z jedné strany na druhou. Dá se očekávat, že ve dvoumatečném včelstvu bude více plodu než ve včelstvu s jednou matkou. Systém se dvěma matkami tedy může teoreticky být zdrojem plodu pro slabá včelstva na včelnici. Není pravděpodobné, že by se včelstvu na jedné straně horizontálního dvoumatečného systému daly odebrat víc než dva rámky zavíčkovaného plodu za sezónu a zároveň se udržela jeho produktivita. Staré rčení praví, že včelstvo může produkovat buď včely (jako třeba v oddělcích), anebo med, ale ne obojí. Pamatujte na to a nikdy z produkčního včelstva neodebírejte víc než jeden rámek plodu. Plod by se měl odebírat jen ze silných včelstev, u kterých hrozí vyrojení. Je možné, že za dva nebo za tři týdny bude možné odebrat další rámek s plodem, aniž by se snížila produktivita. Nejlepší taktikou je odebírání zavíčkovaného plodu jen z nejsilnějších včelstev. Diskutuje se i o tom, které plemeno včel je nejlepší. Začínají se prodávat matky, které mají geneticky fixované nové mechanizmy rezistence proti roztoči Varroa. Některé včely jsou k roztoči Varroa citlivější než jiné. Dnes už začíná být jasné, že včely, schopné přežít, si vyvinuly rezistenci k nosemóze a jsou citlivější k přítomnosti roztoče Varroa. Je také známo, že některé včely jsou odolnější vůči virům. Zdá se, že rezistence je pouze lokální. Je to dáno tím, že v různých oblastech se vyskytují různé kmeny virů a bakterií. Vaše místní včely si pravděpodobně vytvořily rezistenci k místním patogenům. Jak můžete provádět selekci na lokální rezistenci? Jedním ze způsobů, jak najít odolné včely, je chytání místních rojů. Z rojochytu se stává nezbytná včelařská pomůcka. Letos mám v plánu nějaké roje odchytit. Bude-li to fungovat, možná o tom v budoucnu napíšu. Obr. 3: Mateří mřížka ve středu dvoumatečného včelstva. 187

188 Které plemeno včel je nejlepší? To je otázka preferencí. Existuje společnost, která se specializuje na chov kavkazské včely. To jsou nejmírnější včely. Také produkují ze všech linií nejvíc propolisu. Jednou jsme měli hybridní kavkazskou včelu, nazývanou Midnite bee, kterou odchoval Dr. G. H. Cale Jr. z firmy Dadant and Sons, Inc. Jedno ze včelstev s touto matkou přineslo největší množství medu, jaké jsem kdy měl možnost vidět. Za sezónu vyprodukovalo Obr. 4: Vnitřní víko pro celé včelstvo. dvanáct nízkých nástavků medných plástů. Včelstvo bylo v průběhu sezóny přesunuto z oblasti s jarní snůškou do oblasti s letní snůškou. Jiné včelstvo, hybrid vlašky, nazývaný Starline (také od Dr. G. H. Cale, Jr.), přineslo za stejných podmínek asi polovinu tohoto množství. To bylo nezvyklé, protože Starline (hybrid vlašky) běžně produkuje víc medu než hybrid Midnite. Kavkazské včely jsou opravu mírné, ale tmelí k sobě součásti úlu tak pevně, že potřebujete k oddělení nástavků rozpěrák o délce tří stop! Obvyklou alternativou k vlašce je kraňka. Většinou se chová v Kalifornii. Kraňka je tu křížena s vlaškou, ale zachovává si hodně původních vlastností. Tyto včely jsou schopny přezimovat v menším chumáči než jiná plemena. Mají také sklon k pomalejšímu rozvoji. To může být nevýhodou tam, kde snůška přichází brzy na jaře. U pozdní letní snůšky to už tolik nevadí. V oblastech s letní snůškou je pozdní rozvoj lepší. To je další lokální vlastnost, která má původ ve východní Evropě a západní Asii, kde snůška přichází později v sezóně. Každá včela je formována oblastí, ze které pochází. Populační rozvoj je geneticky daná vlastnost závislá na místě původu. Je nejlepší, když včelstvo míří k populačnímu vrcholu, když začíná hlavní snůška. Takové včelstvo dosáhne populačního vrcholu, když vrcholí i nektarová snůška. Kraňky jsou obvykle méně agresivní než vlašky, ale během jarní nektarové snůšky produkují méně medu. Vlašky se na jaře rychle rozvíjejí a během jarní nektarové snůšky vyprodukují více medu. Jsou přiměřeně mírné. Jejich příchod byl revolucí pro americké včelařství. U těchto včel se po celou sezónu zvyšuje síla včelstva. To může být nevýhodou. Vlašky silně plodují i na konci a na začátku sezóny. Více plodu vyžaduje více potravy. Vlašky jsou mnohem citlivější k zimnímu hladovění než další dvě zmíněná plemena. I přes moji výše popsanou zkušenost s hybridní kavkazskou matkou bylo nejvíce rekordů v medném výnosu dosaženo právě s vlaškou. Ve srovnání s afrikanizovanými včelami nebo s drobnými černými německými včelami, které byly do USA přivezeny jako první, jsou vlašky mírné jako jehňátka. Hygienické včely byly vyšlechtěny převážně z vlašek. Výběr plemene tedy závisí na místě, kde včely chováte. Abyste zjistili, které plemeno je pro vás nejlepší, musíte vědět, kdy u vás přichází nektarová a pylová snůška. Dnes, v době roztoče Varroa, nosemózy a leskňáčka úlového, je zřejmě nejlepším plemenem to, které u vás přežije. V dalším článku můžeme probrat, jak odchovat jednoduchým způsobem více než deset matek. Když využijete k odchovu několika matek místní roje, můžete získat vytoužené včely, které jsou u vás schopny přežít. Mějte na paměti, že tyto včely nebudou šlechtěny na mírnost nebo na medný výnos. Musíme si uvědomit, že včelstvo musí přežít, aby produkovalo včely nebo med! Obr. 5: Poloviční teleskopické víko na nástavku nad mateří mřížkou. Minulou zimu jsem měl to potěšení učit třídu začínajících včelařů. Mnoho lidí ví o mém zájmu o včely. Jen málokdy se stane, že se mě nikdo nezeptá na současný vážný stav včel. Podívejte se kolem sebe všude, kde jsou vhodné duté stromy, pravděpodobně žijí divoká včelstva. I staré budovy s dutinami ve zdech a s chráněným podkrovím jsou 188

189 Obr. 6: Teleskopické víko pro celé dvoumatečné včelstvo. možná domovem divoce žijících včel. Jak se k nim zachovat? Mohou být zdrojem rojů pro šlechtění našich místních odolných včel. Je naléhavě potřeba, aby si veřejnost uvědomila cenu těchto včel, schopných přežít. Lidé se domnívají, že včely mizí. To však není problém. Včely přežijí, ať už s lidmi nebo bez nich. Včely normálně kolonizují území tak, že zakládají nová hnízda zhruba míli od sebe. Je jasné, že včelstva od sebe budou dál na poušti a blíž v džungli. My lidé nutně potřebujeme opylovatele. Nemůžeme přesunout všechny plodiny a zahrady tam, kde žijí divoké včely. Je mnohem rozumnější přesunout včely k plodinám. Tady leží problém: k tomu, aby byl opylen rozsáhlý porost, je potřeba větší množství včelstev. Jediný způsob, jak mít pohromadě více včelstev, je řízený chov na včelnici, který vyžaduje včelaře. Nechybějí nám včely. Na některých místech je nedostatek rostlin, které poskytují včelám potravu. Ale hlavně jsme přišli skoro o polovinu komerčních včelařů, když byly zlikvidovány vládní programy na podporu včelaření a zároveň přišel roztoč Varroa destructor. Máme extrémní nedostatek profesionálních včelařů, ale hobby včelaření se utěšeně obnovuje. Když se mě čtenáři ptají, znamená to pro mě víc, než jen jejich zájem o včelaření. Je to pro mě šance pomoci snížit nedostatek včelařů v naší zemi. Jsem rád, když můžu zodpovědět vaše dotazy. Pokud můžu někomu z vás pomoci být úspěšnější, rozšířit včelnici, anebo začít včelařit, ozvěte se mi. Nejsem jediným člověkem, který publikuje ve včelařských časopisech a má tento pocit poslání. Více včelařů a více včel je i v zájmu dalších profesionálních včelařů, kteří píšou do tohoto časopisu a pořádají kurzy. Slibuji, že zodpovím vaše dotazy. Další odborníci na těchto stránkách pravděpodobně udělají totéž. Nedostatek včelařů je daleko větší hrozbou, než si většina lidí v naší zemi uvědomuje. Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D. Včelařská témata porovnání vedení včelstev se dvěma matkami (Ray Nabors, Ph.D., American Bee Journal, 2016, č. 8, s ) Souhrn: Vedení dvoumatečných včelstev v ležanech je pohodlnější a produktivnější než vertikálně sestavené systémy. Po mém článku, který se týkal dvoumatečných včelstev, jsem dostal několik dotazů. Existuje několik metod, jak udělat dvoumatečné včelstvo. Některé mohou být produktivnější než vertikální, ve které se angažuji já. Většina dvoumatečných systémů si vytkla za cíl výrobu medu. Systém dvoumatečného včelstva vznikl před mnoha lety. Farrar v roce 1958 uvádí, že na výrobu medu se dvěma matkami v úle je potřeba méně vybavení než s jednou. Farrar udělal polonástavky na 12 rámků jako plodiště. Ukázalo se, že za výrazně kratší dobu je potřeba méně zařízení a nákladů, které je nutno vynaložit na výrobu libry medu v systému dvou matek ve včelstvu než u jedné matky. Walton z Nového Zélandu objevil, že systém dvou matek soustavně poskytuje o % více medu, než jednomatečná včelstva. Floyd Moeller během šestileté studie v letech ve výzkumné laboratoři v Madisonu, Wisconsin, předvedl, že průměrný výnos z dvoumatečného včelstva je vyšší o 112 liber než u včelstva s jednou matkou. Je to nejen možné, ale spíše pravděpodobné, že dvoumatečné včelstvo dá více medu než jednomatečné. Moeller dával přednost polonástavkům jak pro plodiště, tak i pro medník. Tenhle systém bude vyžadovat 4 nástavky jako plodiště a 6 7 medníků pro vytáčení. Jeho včelstva byla srovnána vertikálně. Jeden plný nástavek vespod s polonástavkem a na něm druhá matka s plodištěm navrchu tvořily tříposchoďový úl jako základ. Moeller používal očka v horním nástavku, aby včely mohly vcházet a vycházet. Doporučoval, aby horní očko bylo zavřené a tím se včely z horního nástavku naučí používat pro vstup a výstup z úlu dolní česno. Také doporučoval přehodit plodišťové nástavky, aby se podpořil rychlejší rozvoj. Dvoumatečná včelstva byla založena dva měsíce před snůškou. Byla krmena cukerným sirupem a pylovou náhražkou. Obvykle záhy rozdělil silné včelstvo a novou matku dal do horního 189

190 nástavku. Dneska víme, že je možno oddělit matky mateří mřížkou. Moeller chránil jednu matku před druhou tím, že pro včely v horním patře otvíral horní očko. Nakonec, když nasadil medníky, odstranil z oček uzávěry. Matky se konečně mohly setkat a jedna druhou zabít. To se však rychle nestalo a obě matky nepřerušeně po několik týdnů kladly tak, jako by ve včelstvu byla jen jedna. V takovém včelstvu může být klidně více než včel, ale spíše Výsledkem je 6 7 medníků medu a možná i více, používáme-li polonástavky. Jiný vertikální systém byl vyvinut ze tří standardních nástavků Langstroth. Při tomto způsobu se používá rozdělovací přepážka. Tou je tenká překližka, která vede v plodišti shora dolů a matka ji nesmí překonat ani pod víkem ani u dna. Tento způsob jsem si vyzkoušel mezi lety Včelstvo přineslo hojně medu. Ale práce tímto způsobem byla obtížná. V roce 1984 včelstvo na jedné straně padlo, a tak jsem přepážku odstranil a udělal z toho včelstvo s jednou matkou. Nebylo sice tak produktivní, ale lépe se s ním pracovalo. V roce 1983 jsem z rozděleného dvoumatečného včelstva vytočil 200 liber medu. Většina včelařů, kteří se pokoušeli pracovat s dvoumatečnými včelstvy, tento způsob opustila, protože jednomatečná včelstva se lépe vedou. Šest standardních nástavků plných medu, navrchu nebo mezi nimi 4 plodové nástavky tvoří úl vysoký zhruba 2,5 metru. Přidáte-li k tomu úlový podstavec, tak to jsou tři metry na výšku. To už na práci s takovým včelstvem vyžaduje žebřík. A navrchu bude potřeba česno, aby trubci mohli vylétat a vlétat. Nejjednodušší dvoumatečný systém Nejjednodušší verze vertikálního dvoumatečného systému, který znám, je dát mezi dvě plodiště mateří mřížku a matku přidat o zhruba tři dny později do nezakladeného nástavku. Tyto matky budou odděleny dvojitou přepážkou a budou spolu chvíli pracovat, až se dvojitá přepážka vyndá a obě včelstva Moje konfigurace dvoumatečného úlu. Vrchní medník byl do poloviny zaplněný, a proto jsem přidal další dva. 190

191 se spojí přes noviny, jako spojujeme slabá včelstva. Spojení uskutečníme, až začne hlavní snůška. Tento dvoumatečný způsob je jednodušší, ale pořád máte co do činění s úlem vysokým 2,5 metru, kde se bez žebříku při přístupu k horním medníkům neobejdete. Systém, který jsem si loni vyzkoušel, používá tři horizontálně postavené nástavky. Nástavky jsou odděleny mateří mřížkou. Česna jsou na každé straně delší strany úlu. Střední část úlu včelám dovolí míchat se v prostřední části úlu. Tenhle systém se ukázal jako dobrý. Bude to dobré pro někoho, kdo chce vytáčet med. Můj dlouhý úl je ekvivalent 4 medníků na plástečkový med. Nevýhodou je, že když je prostřední nástavek plný, včely přestanou pracovat. Udělají ekvivalent dvou nástavků plných medu. Toto včelstvo ve skutečnosti přestalo další med vyrábět, ačkoliv snůška ještě neskončila. Udělal jsem 3 nástavky plástečkového medu na mnoha včelstvech s jedním nástavkem. Protože jsem použil pouze dva medníkové polonástavky nad střední částí úlové sestavy, bylo by bývalo lepší pracovat pouze s dvěma jednomatečnými včelstvy. Horizontální systém dvoumatečných včelstev na výrobu plástečkového medu Na výrobu plástečkového medu je horizontální systém to nejlepší a ležan má na výrobu plástečkového medu mnoho prostoru. Řešení je jednoduché odstranit střední část úlu a použít dva standardní Langstrothovy nástavky. Důvod proč nepoužít polonástavkové medníky je ten, že komplikují situaci. Kdyby byly k dispozici Farrarovy 12rámkové polonástavky, bylo by to dobré řešení. Standardní nástavky jsou dobrým řešením. Nyní přicházíme k důvodům, proč jednoduchý horizontální systém dvoumatečných včelstev je vhodnější pro produkci plástečkového medu než vertikální způsob. Více létavek znamená více medu Víme, že ve včelstvu je potřeba alespoň včel, aby vyprodukovaly přebytek medu, který je pro včelaře. V menších včelstvech je počet létavek menší než 5 % celkového počtu včel. Ve včelstvu s méně než včelami může být počet létavek tak 1 500, což znamená, že medu nebude přebytek. Ve včelstvu se včelami bude klidně létavek, což znamená, že medu bude přebytek. Jaký je nejlepší počet včel pro produkci medu? Výzkum naznačuje, že ve včel bude létavek a nejvyšší medová produkce. Je možné, že ve dvoumatečném ležanu bude na každé straně včel. Ve větších včelstvech dělnice postupují daleko rychleji životními fázemi od uklízeček přes krmičky až k létavkám. Pro oddělky objednávám matky značené a s přistřiženými křídly. Matka s přistřiženými křídly může předejít nežádoucímu roji. Jedna část mého ležanu se chtěla vyrojit, ale včely se do úlu vrátily. Královna s pozdním rojem nemohla vyletět. V systému horizontálních úlů se včely v mednících dělí o prostor. Do medníků si nosí matečný feromon od obou matek. Většina dvoumatečných systémů má menší snahu se rojit v přítomnosti zvyšujícího se mateřského feromonu. Je nepravděpodobné, že mateřský feromon se šíří stejně v horizontálním i vertikálním systému. Dvě včelstva vertikálně rozdělená sloupcem 6 plných medníkových nástavků nestojí za námahu. To znamená, že horizontální systém je kompromisem mezi jednoduchým vedením a nejvyšší výkonností. Uvážíme-li množství potřebné práce, horizontální systém je jednodušší na rozběh, jednodušší na zpětné převedení do jednomatečného včelstva, jednodušší na manipulaci s nástavky, což znamená, že má daleko větší produktivitu práce než vertikální systém. Chce-li včelař vyzkoušet dvoumatečný systém, který nabízí vyšší produkční potenciál a minimalizuje potřebnou práci, tak horizontální systém je podle mého názoru nejlepším řešením. V případě, že horizontální systém vyprodukuje v průměru o 50 % víc medu, tak je v tom zahrnut úspěch. Je možno úspěšně vést včelnici s 20 dvoumatečnými včelstvy? Já si myslím, že ano, protože včelnice ve většině oblastí obvykle mají včelstev. Jediný způsob, jak se to dovědět, je vyzkoušet po několik let tento systém a vést si o tom záznamy. Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK 191

192 ZAJÍMAVOSTI Bzučení včel a plodnost matky (Noa Simon-Delso 1, Dave Rogers 2, Martin Bencsik 2, Abeilles & C ie, 2015, č. 6, s ) Souhrn: Bzučení včel může podávat zásadní informace o tom, jak klade matka. Tento objev, uskutečněný v rámci evropského projektu Swarmonitor by mohl hrát klíčovou roli v ochraně včelstev při odhalování subletálních problémů a snížit četnost otevírání úlů. Díky novému neinvazivnímu a dálkového přístupu při sledování včelstev toho dnes o chování včel uvnitř hnízda víme trochu více. Studii provedli vědci z Univerzity z Nottingham Trent ve Spojeném království, kteří se od roku 2012 zabývali mimo jiné problematikou neinvazivního a dálkového pozorování toho, co se děje v plodišti, což je považováno za podstatné pro celkový zdravotní stav a přežívání včelstva. Po tom, co detekovali a interpretovali vibrace odvozené z včelího bzučení, mohli vědci nepřímo předpovědět nepřítomnost či přítomnost kladoucí matky a ještě přesněji určit, zda bylo plodiště zakladeno a v jakém je vývojovém stadiu. Jak jsme se dočetli v předcházejících článcích (Abeilles & C ie 163, 164 a 165), je možné v daný čas vložit na několik míst dovnitř úlu malinké akcelerometry přístroje citlivé na vibrace. Při této nové studii byly snímače vibrací umístěny do plástu středového rámku řady úlů (foto). Tak bylo možné zaznamenávat amplitudu a frekvenci vibrací včel v okolí snímače a sledovat vývoj velikosti plodiště a různé profily bzučení. Při tomto sledování je možné určit vývojové stadium plodiště. Jak můžeme vidět na obrázku 1, včelstvo 5, akcelerometr na plástu zachycuje strmý nárůst vibrací, které se opakují každých dní, když se včelstvo a matka chovají i vyvíjejí normálně a jsou v dobrém zdravotním stavu. Takový cyklus by měl být v oblastech, kde byla studie prováděna, totiž na severu Evropy a u zdravého včelstva pozorovatelný od konce února do konce listopadu. Během zimy, mimo toto období, se cyklus zastavuje. Zaznamenané vibrace zachycující tento cyklus jsou vyvolané bzukotem včel pracujících v blízkosti snímačů. Cyklus začíná plástem bez včel a vajíček, který dělnice čistí, dokud jej matka nepřijde zaklást. Pak krmičky přinášejí potravu, aby byl zajištěn larvální vývoj. Když je plást zakladen, matka přechází na další a proces se opakuje. Frekvence a rozpětí vibrací se v průběhu larválního vývoje snižují. Možná proto, že aktivita krmiček není tak intenzivní jako v okamžicích krátce po zakladení matkou. Sledování toho, co probíhá v plodišti, by mohlo poskytovat včelařům nebo vědcům věrný obrázek o zdravotním stavu matky a zároveň i o její akčnosti. Poskytovalo by informace o správném fungování všech činností včelstva vztahujících se k péči o plodiště. V případě špatného zdravotního stavu matky nebo, pokud se objeví náhlé problémy, nepřítomnosti plodné matky nebo nějakého zdravotního problému ve včelstvu je možné pozorovat odchylky ve vibračním cyklu včelstva (obrázek 1, včelstvo 2). Prostřednictvím této technologie by mohl být včelař nebo vědec upozorněn SMS nebo mailem na odchýlení se od normy. Včelař by se mohl v těchto případech rozhodnout k důkladné Akcelerometr umístěný ve vosku v plástu včelstva na Nottingham Trent University. Foto: M-T Ramsey 192

193 Rozložení vibračních amplitud u tří včelstev U včelstva č. 5 osciluje obvyklá amplituda vibrací pravidelně po celé léto, zatímco u včelstva č. 6 se v průběhu měsíce května, tři týdny po prvním vyrojení, objevuje období bez vrcholu. Vizuální prohlídka objevila, že u včelstva č. 2, které bzučelo dočasně v červenci, se jasně projevuje přerušení cyklu. Histogramy jsou normalizovány v maximu (červená linka). světlicemi. Bohužel dochází během těchto střetů ke zranění lidí i slonů, někdy dokonce smrtelným. To vyvolává u vesničanů nevoli, které rádi zneužívají lovci divokých zvířat jako argument pro odstřel zvířat. Projekt zooložky Lucy Kingové s názvem Elephants and Bees využívá přirozeného strachu slonů ze včel. Více než dvacet let zkoumala chování slonů v rezervacích Samburu a Buffalo Springs v severní Keni. Přehrávala odpočívajícím skupinkám slonů různé zvuky z přírody a pozorovala jejich reakce. Jakmile zaslechli agresivní bzučení afrických včel, dali se na útěk a troubili, aby varovali i ostatní členy stáda. Tak se zrodil nápad vytvořit ploty z úlů. Ve srovnání s elektrickými ploty představují levnější a pro slony šetrnější alternativu ochrany vesnic. Včelstva se zavěsí na dřevěné kůly v desetimetroprohlídce, aby zjistil, jaké jsou symptomy nemoci, změna chování nebo jiné příznaky. Nebo zvážit, zda například vložit novou matku nebo spojit zbylé včely s jiným včelstvem. Výsledky vzešlé z této studie jsou dalším krokem k pochopení fungování včelstev. Přeložila: Eva KUBEŠOVÁ Včely chrání (před) slony (Saskia Schneider; Deutsches Bienen-Journal, 2016, č. 5, str ) Souhrn: Projekt doktorky Lucy Kingové nazvaný Elephants and Bees (Sloni a včely) je zaměřen na ochranu afrických vesnic před útoky hladových obrů. Sloni jsou nejznámější savci afrického kontinentu. V sedmdesátých a osmdesátých letech dosáhla ovšem honba za slonovinou a trofejemi katastrofických rozměrů a snížila jejich populaci na pouhý zlomek původního stavu. Díky zákazu obchodu se slonovinou a zlepšení správy národních parků se jejich počty opět zvyšují. Nicméně stále dochází ke konfliktům mezi člověkem a slony, například když zvířata hledají potravu na svých původních stezkách, napochodují přitom na pole malých zemědělců a zničí celou jejich úrodu. Farmářům často nezbývá nic jiného, než zvířata zahánět kameny nebo 193

194 Foto 1: Lucy Kingová (3. zleva) s farmáři během přípravných prací ke včelímu plotu v Keni. Projekt je financován mezinárodní organizací Save the Elephants, univerzitou v Oxfordu a Walt Disneyho fondem na ochranu životního prostředí. Foto 2: Plot z včelích úlů typu Langstroth v Keni. Kvůli úspoře nákladů nejsou všechny úly obsazeny. Nastěhují se do nich později divoká včelstva. 194 Med, který zachraňuje slony, se prodává přímo na místě v národním parku Tsavo (Keňa).

195 vých rozestupech, mezi nimiž se natáhne plot vyrobený z místního materiálu. Ploty ochrání asi čtyři až osm kilometrů čtverečních orné půdy, říká doktorka Kingová. Pokud se slon přiblíží k plotu nebo se ho dotkne, včely vyrušené vibracemi začnou rozzlobeně vylétat z úlů. Jejich bzukot stačí na to, aby se vetřelci dali na útěk. Sloni jdou hmyzu raději z cesty, protože bodnutí do citlivého konce chobotu nebo do uší je příliš bolestivé. Míra úspěšnosti plotů se pohybuje kolem osmdesáti procent, jak dokázal více než tříletý výzkum v národním parku Tsavo. Africká včela Apis mellifera scutellata není totožná s nebezpečnou zabijáckou včelou, jak se mnozí domnívají. Místní lidé žijí s těmito včelami už po generace a umí s nimi zacházet. Samozřejmě i oni občas dostanou žihadlo, ale naučili se včely zbytečně nerušit. Pro stavbu plotu lze využít jakýkoliv typ úlu. Nejvhodnější je však Langstroth nebo keňský úl s horními loučkami, v Africe velmi rozšířený způsob včelaření. Tyto úly se na plotě volně kývají, takže včely vyrušení rychle zpozorují. Navíc dávají úrodu medu. Právě nejchudší farmáři využívají med jako vedlejší zdroj příjmů, neboť jeho prodej znamená podstatné vylepšení výdělku. Plné plásty s medem vykupuje státní organizace v rámci projektu Elephants and Bees za velmi dobré ceny, které tím udržují motivaci farmářů a podporují jejich snahu. O projekt se starají i místní organizace, které rovněž vykupují med od farmářů nebo jim pomáhají při jeho prodeji. Doktorka Kingová je přesvědčená, že vlastníci budoucích včelích plotů najdou dobrý odbyt pro svůj med: V mnoha oblastech je produkce medu úplná novinka, říká. Ale lidé rádi využívají med jako potravinu, protože se nemusí chladit a kromě toho místní ceny cukru jsou vysoké. V mnoha kulturách med slouží i jako lék. Projekt Lucy Kingové byl v roce 2011 vyznamenaný Bonnskou úmluvou o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů. Při propůjčení ceny ocenil Achim Steiner, výkonný ředitel Programu OSN pro životní prostředí, práci doktorky Kingové jako inteligentní řešení prastarého konfliktu, které rovněž podtrhlo význam včel při zachování budoucích generací největších suchozemských savců na světě. Mezitím se ploty z včelích úlů začaly budovat také v Botswaně, Mosambiku, Tanzanii a Ugandě. Inspirovaly dokonce další projekty jako například Elephants alive v Krugerově národním parku v Jižní Africe. Tam použili úly pro více než sto včelstev, aby zachránili legendární sloní stromy před okusem živočichů, po nichž jsou pojmenované. Také v asijských zemích dochází často ke škodám na úrodě, které způsobují sloni. Včelí ploty by mohly pomoci i tam. Momentálně zkoumáme společně s naší doktorandkou Kylie Butlerovou indické slony na Srí Lance, vysvětluje doktorka Kingová. Zda i tamní sloni zareagují na zvuk bzučících včel nelze ještě s jistotou tvrdit. K tomu je nutné shromáždit ještě mnoho údajů. Kdo by chtěl finančně podpořit práci pro ochranu slonů a rozšíření včelstev v Africe a Asii, může tak učinit na nebo na Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ Jak chodí včely? (Mary Montaut; The Australasian Beekeeper, 2016, č. 5., str. 493) Souhrn: Odkaz na stránku s animací představující, jakým způsobem chodí šestinohý hmyz. Existuje spousta informací o tom, jak včely létají, ale nedávno jsem začala uvažovat o tom, jak vlastně chodí. Když jsem sledovala svoji fenu, která při chůzi nápadně pokládala nohy jen na dvě místa (ne na čtyři), začala jsem uvažovat nad tím, jak vlastně dokážou chodit tvorové se šesti nohama. Vzpomněla jsem si, že když jsem jako dítě byla v Kingstonu nad Temží poblíž Londýna, viděla jsem v místním muzeu úžasný stroj, který předváděl, jakým způsobem chodí koně, psi a lidé. Byl to Zoopraxiscope, vyrobený viktoriánským fotografem Edwardem Muybridgem, který po své smrti v roce 1904 odkázal muzeu výsledky svých výzkumů pohybu zvířat. Pan Muybridge byl zřejmě prvním člověkem na světě, který demonstroval (pomocí fotografie), že cválající koně se na krátký okamžik ocitají kompletně ve vzduchu, se všemi čtyřmi kopyty nad zemí. Ale ani Muybridgeův génius mi neřekl, jak zvládají chůzi stvoření se šesti nohama. Přiznávám, že jsem neobjevila nic zvláštního o způsobu chůze včel, ale našla jsem na webu nádhernou ukázku, demonstrující, jak chodí hmyz. Pohyb končetin hmyzu není řízen centrálně, je řízen lokálními nervovými okruhy, které jsou do značné míry nezávislé. Koordinace pohybu nohou je zajištěna interakcí s prostředím: když hmyz stojí na podložce a pohne se dopředu tím, že posune vzad jednu nohu, nevyhnutelně dochází k tomu, že se změní úhel kloubů ostatních končetin, stojících na zemi. Tělo se posune dopředu, posunou se i ostatní končetiny a jejich klouby se ohnou nebo natáhnou. Pro koordinaci pohybu jsou nezbytné senzory, které vnímají úhly kloubů. Tyto senzory v končetinách zaznamenávají změny a mezi všemi končetinami probíhá stálá komunikace. Ale tato komunikace 195

196 probíhá díky interakci hmyzu s prostředím, ne díky řízení centrálním nervovým systémem. Pokud byste chtěli vidět názornou ukázku, tady jsou dvě krásné animace z WalkNet, které byly vyvinuty pro výrobu robotů. Věřím, že se na ně podíváte a oceníte další aspekt včelí anatomie, neuvěřitelně jemný a precizní. php?page=leg-coordination-in-insectwalking Převzato z časopisu Irish Beekeeper, prosinec Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D. Není to jen placebo Můžeme léčit včely homeopaticky? (ADIZ die biene Imkerfreund, 2016, č. 5, str ) Souhrn: Tom Allhoff, léčitel z bavorského Friedbergu, hledá odpověď na otázku, zda homeopatie může přispět ke zdraví včelstev a nabízí semináře, kde by si včelaři vyměňovali své poznatky. Na jeho zkušenosti se zeptal Werner Bader. Chováte Vy sám včely? Ne, včely nemám. Ale brzy si je pořídím, protože když se tolik zabývám homeopatií a včelami, od včelařů jsem se už lecčemu přiučil. Jak jste přišel na nápad využít homeopatii u včel? Včely mají s homeopatií hodně společného. Homeopatický lék Apisinum se připravuje ze včelího jedu a používá se na poštípání hmyzem. Je to výborný lék. Později během svého studia na univerzitě v Lancashire jsem často četl o vymírání včelstev a napadlo mne: včely nám lidem tolik pomáhají, nemohli bychom je také my lidé podpořit v nouzi? Tak jsem našel téma své diplomové práce: Včelařství a homeopatie. A pak jsem pátral, kolik včelařů na světě používá homeopatii při včelaření. Kolik včelařů s homeopatickými zkušenostmi jste našel? Dlouhodobější zkušenosti mělo jen pět včelařů. Prvním krůčkem výzkumu bylo proto zjišťování současné situace. Jen pět včelařů v mezinárodním měřítku, to je přece z vědeckého hlediska zanedbatelné! Souhlasím, ale na druhé straně jsem měl jen omezený čas k hledání včelařů, kteří se s tímto tématem seznámili. Mezitím jsem ovšem našel další včelaře, kteří používají homeopatické přípravky k ošetřování včelstev. Jaké zkušenosti měli tito včelaři? Včelaři z tohoto malého vzorku zjistili, že jejich včelstva zesílila. Nejzajímavější bylo, že jednomu včelaři z Velké Británie potvrdil prohlížitel včelstev (veterinární znalec), že jeho včelstva jsou bez varroázy, a to i přesto, že v okolí byla včelstva ostatních včelařů touto chorobou silně napadena. Takže bez varroázy díky homeopatii? V tomto případě ano, ale ne u všech. U ostatních se jednalo prostě o stabilní včelstva s omezenou nákazou roztočem varroázy. Ale i tato včelstva posílila díky homeopatickým léčivům. Zásada homeopatie zní: Similia similibus curentur, čili podobné se léčí podobným. Jde to i u včel? Homeopatie se osvědčila u lidí, ale včelstvo je zcela jiný organismus. Proto včelaři teprve začínají používat přípravek Nosoden, který je připraven homeopaticky. Když je imunitní systém včel oslaben varroázou, mohou onemocnět i virem deformovaných křídel. Tento virus by se rovněž mohl použít pro výrobu homeopatického léku, podobně jako slouží k přípravě homeopatika roztoči varroázy. Můžete to prosím vysvětlit podrobněji? Příprava homeopatického léku podléhá určitým pravidlům, podle nichž se může i z roztoče varroázy vyrobit lék tím, že se potencuje. Ovšem zásadou homeopatie je nejprve vyzkoušet, potom používat. Velmi zjednodušeně řečeno to znamená, že pokusná osoba tak dlouho užívá látku v potencované podobě, dokud nepocítí určité symptomy, například bolesti hlavy nebo břicha a přitom pozoruje, jak často nastupují. A pokud se symptomatika objevuje skutečně často, homeopat tento lék v případě onemocnění předepíše. Říká se tomu podobné léčit podobným, jedná se v podstatě o cílenou stimulaci imunitního systému pomocí minimálních dávek. Ale taková zkouška u včel pochopitelně není možná. Musíme proto vycházet z hypotézy, že by tento přípravek mohl pomoci, předepíšeme ho a sledujeme, zda lék zapůsobí. K předepisování léku jen na základě hypotézy můžeme mít výhrady, proto by se mělo postupovat společně s včelaři, neboť ti mají nejlepší přehled o svých včelstvech. U savců, koní a krav je nasazení homeopatických přípravků naprosto běžné. Správně. Ale včely nejsou savci. Musíme se dívat na celý úl jako na jeden organizmus, nikoliv jako na jednotlivé včely. Moje zkušenosti s ošetřením psů a koček homeopatickými přípravky jsou ovšem velmi dobré a existují i studie, které tyto úspěchy dokazují (Camerlink et al.). V případě včel se však jedná o velkou neznámou. Proč by se včelaři měli zabývat homeopatií? 196

197 Víme, že běžné přípravky mají řadu vedlejších účinků a tvoří rezidua, a to i v ekologickém včelaření, kde se využívá kyselina mravenčí, kyselina šťavelová a jiné látky. Homeopatické přípravky mají proti nim minimum vedlejších účinků a nezanechávají rezidua, mohou se navíc používat v průběhu celé sezóny. Ale homeopatika ještě nemůžeme bezvýhradně prosazovat. V tuto chvíli by bylo nesprávné a velmi lehkomyslné říct, zahoďte všechny ostatní přípravky a používejte pouze homeopatika. Tak jednoduché to není! Homeopatické přípravky tedy zatím nepropagujete. Co bude dál? Nedoporučuji je jako výhradní způsob léčby. Musíme probrat ještě mnoho aspektů a zamyslet se nad způsobem využití. Zajímalo by to nejen ekologické včelaře, ale i ostatní, jako doplněk obvyklých přípravků. Vždyť to přece není buď anebo. Když včelař začíná používat homeopatii, neměl by říkat: teď jen homeopatie a už nic jiného! Nejde o to, že musím mít s touto metodou za každou cenu pravdu, ale jde o blaho pacientů, v tomto případě včel. Jak by mohli včelaři používat homeopatické přípravky jako doplněk k běžným přípravkům na ošetření? Zájemci ze stran včelařů se musí s postupem nejprve seznámit. Použití léků naopak není nijak složité. Aplikují se například jako sprej na včely a plásty, jednoduše během prohlídky, takže se dostane na každou včelu. Nebo se vloží do úlu včelí napajedlo, a pokud ho včely přijmou, přidá se do něj lék. A třetí možností je lék přimíchat do zimních zásob. Jak najdu vhodný homeopatický přípravek pro své včely? Nejspíš v nejbližší lékárně, ale musíte vědět jaký. Vyřízení objednávky nějakou dobu trvá, neboť tyto přípravky nejsou tak běžné jako léky proti kašli a rýmě. Přijdu do lékárny a řeknu lékárníkovi: Moje včely mají varroázu (nebo jinou nemoc), chtěl bych homeopatický lék? Ne, lékárník může lék pouze prodat. Ale který to bude, musíte už říct sám. Jak to mám vědět, jsem včelař a ne homeopat?! Jak už jsem řekl. Musíte se seznámit s metodou. Například na seminářích, studiem literatury nebo seznámením s včelařem, který už homeopatika používá. Tak se vše naučíte. Děkuji Vám, pane Allhoffe, a jsem zvědav na další vývoj. Homeopatie u zvířat Více než 200 let se homeopatie používá jako alternativa nebo doplněk klasické školní medicíny, a to nejen u lidí, nýbrž také u zvířat. Akutní i chronické nemoci psů, koní, koček a jiných zvířat můžeme léčit homeopatickými přípravky, přitom se řídíme hlavní zásadou Samuela Hahnemanna podobné léčit podobným. Problém u zvířat spočívá hlavně v tom, že nám neumějí popsat své potíže. Majitel je musí sám odvodit ze změn chování a teprve potom může zvířecí homeopat doporučit terapii. Homeopatické substance se stejně jako u lidí připravují v podobě roztoku, globulí i jako injekce. Také u zvířat se po aplikaci homeopatik dostavuje zlepšení, což považují příznivci homeopatie za důkaz účinnosti, neboť u zvířat nemůže působit placebo efekt. Odpůrci připisují tyto úspěchy ovšem změněnému chování majitele zvířete, které zvíře vycítí. Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ Zvláštní způsob hledání matky u Apis florea (Wyatt A. Mangum; American Bee Journal, 2016, č. 6, str ) Souhrn: Poklepáním na plást včelstva včely květné se dělnice shluknou do chumáče, zatímco matka z něj vystoupí a ukáže se včelaři. V Severní Americe máme pouze jeden druh včely, Apis mellifera. V Asii žije okolo devíti druhů včel. Jedním z nich je včela květná (Apis florea), včela, která je drobnější než naše Apis mellifera. Tato včela, Apis florea, žije v otevřeném hnízdě, což znamená, že si staví jediný plást, typicky na větvi nebo na jiném podkladě (obrázek 1), ne několik plástů uvnitř dutiny. (Po prvním uvedení vědeckého názvu je zvykem zkracovat rodové jméno, tj. na A. florea místo Apis florea). Když jsem byl v Thajsku a v Indii, měl jsem příležitost A. florea studovat. Zjistil jsem, že A. florea je nesmírně zajímavá a přizpůsobivá včela. Nežije jen ve venkovských oblastech, ale je schopna žít i ve městě (obrázky 2, 3). Nejenže včely sbíraly pyl a nektar na řezaných květinách v thajských městech, ale viděl jsem také, jak se snažily dostat ke sladkému cukroví, které se prodávalo v New Delhi v Indii. Desítky drobných dělnic přilétaly ochutnat. Pouliční prodavači museli zakrývat své sladkosti jemnou bílou sítí, aby na ně zákazníci stále viděli, ale aby své zboží zároveň ochránili před včelami. Ty se neúnavně snažily najít otvor, kterým by se dostaly pod síť ke sladké pochoutce, která jim byla odepřena. Hnízdo včel, které létaly na sladkosti, nejspíš nebylo moc daleko, pravděpodobně jen pár bloků odtud. Ale zjistit, kterým směrem včely ze sladkostí 197

198 Obr. 1: Včelstvo A. florea na banánovníku v Indii. Není to roj, ale včelstvo, které vypadá ploché, protože vrstva včel sedí na plochém plástu. Včely si stavějí jen jediný nechráněný plást. Velikost plástů bývá různá, ty největší jsou velké asi jako talíř. Obr. 3: Malé dělnice A. florea dychtivě sbírají nektar a pyl na řezaných květinách, zdroji potravy, přivezeném do města. Stonky květin jsou ve vodě, takže květy zůstávají čerstvé a pravděpodobně jsou pro tyto malé včely drobným přilepšením. Obr. 2: Prodej řezaných květin uprostřed thajského velkoměsta. na vozících prodavačů odlétají, bylo obtížné. Jsou malé a při letu málo bzučí. Včely, které jsem viděl na květech na venkově, létaly nízko a rychle se změnily v rozmazané šmouhy, které splynuly s pozadím. Je to součást jejich obranné strategie. Jednoduchý nechráněný plást se nahoře rozšiřuje v korunu s plochou horní stranou. To je místo, kde úspěšné létavky provozují včelí tance. Na vodorovném povrchu však tancem ukazují přímý směr ke zdroji potravy. A. florea netančí na vertikální plástové ploše jako A. mellifera a nepotřebuje tak znázornit úhel mezi sluncem a zdrojem potravy jako úhel mezi svislicí plástu a zdrojem potravy (obrázek 4). Když zastihneme včelstva A. florea v aktivním období, mohou být v různých fázích reprodukce. Vrstva včel, pokrývající plást, bývá docela silná (jak je vidět na obrázku 1), pokud se včelstvo nedávno nevyrojilo. Po vyrojení mohou být vidět okraje plástu (obrázek 5). Když se rojením sníží počet jedinců ve včelstvu, mohou být na dolním okraji Obr. 4: Plochá koruna plástu. Tady dělnice provozují včelí tance. 198

199 Obr. 6: Rojové matečníky A. florea. Biologie rojení se podobá biologii A. mellifera, jak je vysvětleno v textu. Obr. 5: Včelstvo A. florea, které se nedávno vyrojilo. Populace včel je malá a není schopna zakrýt okraje plástu, takže jsou v jeho dolní části vidět matečníky. plástu vidět také matečníky a odhalit nám biologii, známou od naší A. mellifera. Na obrázku 6 včely odstranily vosk ze špičky a ze spodní strany matečníku a odhalily vláknité kokony, které si matky spředly, když byly larvami. U A. mellifera dělnice typicky odstraňují vosk jen ze špičky matečníku. Tady je vosk odstraněn i ze stran dolní části matečníku. Když se matka líhne, prokouše se jen přes kokon, ne přes vosk. Rozumně zní i teorie, že odstranění vosku napomáhá komunikaci mezi včelami, stojícími na matečníku, a plně vyvinutou matkou uvnitř. U A. florea najdeme podobnou biologii rojení jako u A. mellifera. Matečníky na obrázku 6 nám odhalí i další věci. Matečník zcela vlevo má na boku otvor, který naznačuje, že matku uvnitř ještě před vylíhnutím zahubila jiná matka. Čerstvě vylíhlá matka A. mellifera typicky vykouše v matečníku soupeřky otvor, který je dost velký na to, aby včely buňku odstranily. Dospělá matka také může dovnitř zasunout zadeček a soupeřku uvnitř bodnout. Dvěma prostředním matečníkům A. florea chybějí víčka, což znamená, že se matky vylíhly. Na matečníku úplně vpravo je prokousaná škvírka, naznačující, kudy se matka vylíhla, ale víčko se přiklopilo zpátky, poté co matka buňku opustila. To někdy vídáme i u A. mellifera. Jedna z těchto vylíhlých matek pravděpodobně přežila a zdědila celé včelstvo. Než začne její život producentky vajíček, bude potřeba, aby se spářila. U jiného včelstva A. florea jsou na dolním okraji plástu vidět tři velké buňky, ve dvou z nichž jsou vajíčka. Tyto veliké buňky mohou být dostavěny a využity jako rojové matečníky. Zarážející jsou neúměrně velká vajíčka v poměru k velikosti buněk, a to i u dělničích buněk nad matečníky (obrázek 7). Obr. 7: Vajíčka A. florea v budoucích matečnících. Vajíčka v rozestavěných buňkách vypadají mimořádně velká, stejně jako vajíčka v dělničích buňkách nad nimi. Obr. 8: Dělnice A. florea, čekající poblíž rozrušeného včelstva. Některé včely se pokusí bodnout, ale jejich obranná reakce je slabá. Nakonec se tyto včely vrátí zpět do včelstva. Snažil jsem se, abych mimo plást neměl dlouhodobě mnoho včel najednou. 199

200 Obr. 9: Poklepávání na vrstvu včel a jejich přesouvání do horní části plástu. Včely na vršku plástu vytvoří kompaktní chumáč. Včelaři zvyklí manipulovat s A. florea mi ukázali zajímavý způsob, jak v tomto otevřeném hnízdě najít matku. Vyzkoušel jsem jejich techniku a fungovalo to. Směrem od dolního konce plástu začnete velmi jemně poklepávat na vrstvu včel. Včely se rozruší a některé z nich vzlétnou (obrázek 8), což je nežádoucí. Je lepší, když se rozběhnou po plástu směrem nahoru a tam vytvoří chumáč (obrázek 9). Jsou-li včely příliš podrážděné, včelstvo může hnízdo opustit, takže celý proces vyžaduje trpělivost. Pak přijde to, čemu jsem byl stěží schopen uvěřit, ale je Obr. 10: Na povrchu chumáče se objevila matka. Včelaři, se kterými jsem se na svých cestách setkal, mi říkali, že to tak funguje - matka A. florea vyjde na povrch chumáče. Zvláštní. Pokoušel jsem se sledovat, odkud se matka vynoří, ale nepřišel jsem na to. to tak. Matka A. florea se vynoří z chumáče včel, shluknutého v horní části plástu (obrázek 10). Já jsem k této výměně informací s místními včelaři přispěl tím, že jsem jim na matce A. florea Obr. 11: Uchopení matky A. florea při značení. Horní strana její hrudi je málo ochlupená, takže je vidět její struktura. Největší plocha na horní části hrudi se nazývá scutum. Směrem k zadečku končí scutum zakřiveným žlábkem, nazývaným scutální štěrbina. Za ní se zdvihá vyvýšenina, které se říká scutellum. Když se značí matka, měla by barva udělat tečku jen na scutu, nikde jinde, a rozhodně ne za scutální štěrbinou, jak jsem viděl u včelařů, kteří používají tužky na značení matek. 200

201 Obr. 12: Označená matka A. florea. Tečka barvy je přímo ve středu scuta, nikde jinde. předvedl, jak u nás doma značíme matky. Ne že by matku A. florea bylo potřeba značit, ale včelaři dychtili vidět značenou matku a já jsem takovou matku dosud nikdy neznačil. Takže to pro nás pro všechny bylo poprvé. Měl jsem kolem sebe hlouček včelařů, kteří pozorovali každý můj pohyb tady nebyl prostor pro chyby. Vytáhl jsem matku A. florea z chumáče a přidržel jsem ji za tři nohy na jedné straně těla. (Nikdy nedržte matku jen za jednu nohu může se začít točit a nohu si poškodit.) Držení za dvě končetiny na stejné straně je přijatelné. Mám speciální, doma vyvinutou techniku, jak značit matky barvami na modely a aplikovat přesné množství barvy, abych jí na matku nedával zbytečně moc. (Později o této technice napíšu článek.) Označil jsem matku tak, jak je vidět na obrázku 12. Když jsem ji vrátil na povrch chumáče, včely nic nenamítaly (obrázek 13). Dělnice se někdy kolem matky shluknou a zahubí ji, protože jim vadí pach barvy. Tady máte možnost sledovat reakci včel, když děláte něco nového, jako je třeba značení matky. Obr. 13: Označená matka A. florea, vypuštěná zpátky do včelstva. Práce s různými druhy včel je velmi užitečná. Jejich biologie je z velké části podobná biologii A. mellifera, některé aspekty jsou však specifické. Jedním z nich je i tento překvapivý způsob hledání matky u A. florea. Poděkování Autor děkuje Suzanne Summer za její komentáře k rukopisu. Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D. Tkáně a orgány v superorganizmu (Keith S. Delaplane, American Bee Journal, r. 2016, č. 7, str ) Souhrn: Pokud se na včelstvo budeme dívat zorným úhlem tzv. superorganizmu, můžeme vnímat jednotlivé skupiny včel vykonávající určité činnosti ve včelstvu jako orgány tohoto superorganizmu. V březnu jsem popisoval superorganizmus jako skupinu jednotlivců, kteří dohromady dělají takové věci, jaké dělají normálně samostatné organizmy a v tomto článku pokračuji, abych jednu z takových organizmu podobných věcí popsal posedlost mozku což znamená kapacitu pro skupinové rozhodování. Musíme si nejprve ujasnit to, že když žertovně hovořím o orgánech superorganizmu, hovořím vlastně o různých funkcích, které se dějí v hnízdě včely medonosné, což koresponduje s funkcemi vykonávanými specializovanými tkáněmi nebo orgány živočicha, jakým jste vy nebo já. V hnízdě včely medonosné není nic, co vypadá jako skutečný mozek na úrovni včelstva, svaly, prsní žlázy nebo vaječníky či varlata. Ale děje se to, že různé skupiny včel vykonávají, buď soustavně nebo příležitostně, nějakou specifickou funkci nezbytnou pro skupinu. Záměrem je zde specializace: Někteří jednotlivci se soustředí na konkrétní úkol, zatímco jiní se soustředí na jiný. S jednou z těchto specializací jsou obeznámeni dokonce i nevčelaři s reprodukční dělbou práce, která má za následek dvě nápadně odlišné samičí kasty plodnou matku, která klade vajíčka a (většinou) neplodné dělnice, které pracují jménem včelstva. U behaviorálně (behaviorální týkající se chování, pozn. překl.) bohatých dělnic můžeme identifikovat dokonce ještě více kast, rozšíříme-li toto slovo tak, aby zahrnovalo skupiny jednotlivců zabývajících se speciální činností. Dělnice včely medonosné postupně procházejí sérií předvídatelných úkolů, fenoménem zvaným věkový polyethismus a v biologické literatuře jsou hojné takové pojmy, 201

202 jako behaviorální kasty nebo dočasné kasty. Nově vylíhlé včely se soustředí na činnosti ve středu plodového hnízda, jakými jsou čištění buněk a krmení plodu. Asi po týdnu přecházejí k činnostem na okraji plodového hnízda, jakými jsou stavba plástů, a kolem třetího týdne přecházejí k venkovním povinnostem, jako je sběr. Kteroukoliv z těchto kategorií činnosti, shledáme-li to užitečným, můžeme považovat za funkční orgán superorganizmu. Jak se takové specializace činností / dělba práce / behaviorální kasty / orgány v superorganizmu předků naší včely medonosné vyvíjely? Nuže, něco z toho evoluci vůbec nevyžaduje. Zdá se, že dělbě práce se dá porozumět částečně jako další z těch naléhavých vlastností hnízd sociálního hmyzu. Řád, který se spontánně vynoří z kolektivních úkonů nezávislých jedinců. Jako příklad uveďme zimní termoregulaci, stavbu plástu, stavbu buňky, strukturu skladování zásob na plástu nebo skupinové rozhodovací chování. Rob Page píše, že zárodky dělby práce jsou nevyhnutelnou vlastností skupin. V historii evoluce sociálního hmyzu nikdy nebyla doba, ve které (by) jednotlivci sdíleli hnízda a neměli (by) dělbu práce. Page tento problém ilustruje experimentálním příkladem. Vědci v Japonsku studovali druh samotářské včely, která hnízdí jednotlivě ve vydlabaném rákosí. Nutili pět párů tohoto druhu k tomu, aby hnízdily společně, ubytováním každého páru v jednom kontejneru, který ale poskytoval pouze jeden hnízdní prostor. Reprodukční dělba práce se v každém případě objevila spontánně. Pouze jeden jedinec kladl vajíčka, zatímco ostatní se věnovali sběru. Je důležité všimnout si zde, že tento efekt byl bezprostřední, nebyl produktem času nebo selekce, což naznačuje, že předcházející variace u jednotlivců je dostatečná k vysvětlení dělby práce v nejranějších etapách společenství. Z lidského pohledu to dává intuitivní smysl: dejte dohromady kolegium, sdružení rodičů a učitelů nebo včelařský klub a nebude trvat dlouho, než se zjistí, kdo jsou vůdci, následovníci, dělníci a příživníci. V případě včel medonosných je zde ještě dodatečný vhled do historie, který muže vysvětlit upřednostňování určitých činností jednotlivými včelami. Pro začátek si vzpomeňme, že dnešní včely se vyvinuly z jedinců, pro něž byl typický samotářský život. Jedna samice zakládající jedno hnízdo a vykonávající všechny funkce reprodukce mateřskou péči, obranu hnízda a sběr, se spotřebou pylu zdůrazněnou u samic v reprodukční fázi života (tvorba pylových kuliček, kladení vajíček) a se sbíráním nektaru zdůrazněným v nereprodukčních fázích (sběr pro sebe, stavba hnízda). U moderních včel medonosných stále platí, že dělnice s poměrně vysokým počtem ovariol (ovarioly = vaječné rourky na vaječnících - pozn. překl.) upřednostňují jako potravu spíše pyl. A naopak dělnice s menším množstvím ovariol se živí raději nektarem. Zdá se tedy, že náznaky DNA pradávné samotářské včely stále ještě přetrvávají, aby ovlivnily volbu úkolů u sociálních včel. Moderní sběratelky pylu včely medonosné tedy vyjadřují starodávný mateřský typ chování, zatímco sběratelky nektaru vyjadřují nereprodukční chování. Série studií ukázala, že úroveň preference včelstva pro shromažďování pylu by mohla být snadno vyselektována za pouhé tři generace (obr. 1). Tyto včely vyšlechtěné pro sběr pylu zahajují sběr dřív, dávají přednost pylu před nektarem, nosí větší py Obr. 1: Včelstva mohou být vyšlechtěna na zvýšený sběr pylu během pouhých tří generací. Toto chování moderní včely medonosné naznačuje evoluci dělby práce. 202

203 lové rousky a při líhnutí mají vyšší úroveň juvenilního hormonu a žloutkového prekurzoru proteinu vitellogeninu (obr. 2). Výzkumníci pak odebírali včely od běžně neselektovaných včelstev a zjistili, že vysoký počet ovariol u dělnic byl spojený s individuální tendencí sbírat spíše pyl a se sběrem začít časně. Proto se zdá, že hlavní vazbou je spojení reprodukčního stavu dělnice s výběrem její pracovní specializace. Obr. 2: Porovnáme-li kmeny včel vyšlechtěných na zvýšený sběr pylu s běžnými kmeny, zjistíme, že jednotlivé včely kmenů s vysokým hromaděním pylu mají vyšší hladinu juvenilního hormonu a žloutkového proteinu vitellogeninu, začínají sbírat časněji, dávají přednost sběru pylu před nektarem a sbírají větší pylové rousky. Toto všechno jsou projevy mateřského chování, které nás odkazuje zpět k jejich samotářskému původu. Tato v minulosti existující rozdílnost v projevech mateřského versus nereprodukčního chování jednotlivce může u moderního sociálního včelstva ovlivnit onen výběr specializace v činnostech. Tady je souhrn toho, co jsme doposud prokázali: (1) dělba práce je do určité míry nevyhnutelná v okamžiku, kdy máme jednotlivce žijící společně ve skupinách, (2) předcházející variace ve vyjádření pradávných genetických kódů pro mateřskou péči u jednotlivců může ovlivnit výběr úkolu; proto, (3) dělba práce / specializace činností / tkáně a orgány superorganizmu jsou do určité míry chápány jako vznikající vlastnosti rozsáhlých skupin. Všimněte si, že jsme dosud nepoužili přírodní výběr na úrovni včelstva. Abychom jej uplatnili, museli bychom předpokládat dlouhou historii konkurence mezi včelstvy. Včelstva, která ovládají dědičnou dělbu práce a efektivní specializaci, pak vyřadí ta včelstva, která toto neovládají. Pokud však jakákoliv skupina ovládá dělbu práce, jakkoliv elementárně, s dělbou práce samotnou pak nemůžeme zacházet jako s výsledkem přírodního výběru. Charakteristické rysy činností však mohou být přírodním výběrem pozměněny, a to takovým způsobem, který zušlechťuje způsobilost včelstva. Jinými slovy, vznikající schopnost dělby práce poskytuje základní strukturu, na které se přírodní výběr může projevit. Jeden příklad vyplývá z naší předchozí diskuze o výběru úkolu dělnice založeného na reprodukčním stavu. U společenských včel medonosných existuje evoluční posun v projevu mateřského hormonu od vyzrálého dospělce zpět k pozdnímu stádiu kukly mající za následek mladé dospělé včely předčasně vyjadřující pradávné mateřské reprodukční chování, jako je zvýšená hladina vitellogeninu, péče o larvy a obrana hnízda. Když se hladina vitellogeninu u těchto včel jako důsledek krmení larev snižuje, přecházejí od hnízdních povinností k povinnostem sběratelským, které více reprezentují pradávný stav nereprodukčního chování. Tak vidíme, že pradávný vzor samotářské mateřské péče byl evolucí přijat a dále zdokonalen u raných společenských včel, až vyústil do přeorientování péče současných dělnic o své sourozence. Potlačení projevu mateřského hormonu u nejmladších včel kombinované s přirozeným vyčerpáváním vitellogeninu vyústilo do škály chování dělnic, které efektivněji vyhoví různorodým potřebám včelstva. Je velice pravděpodobné, že toto propojení mezi pradávným mateřským chováním a vyčerpáváním vitellogeninu s věkem je základem veškeré dělby specializací dělnic, kterou dnes pozorujeme. Posun k ranému projevu vitellogeninu byl základem pro nejčasnější a nejzákladnější stádium společenskosti dcery zůstávající v hnízdě, aby pomohly matce vychovat své sourozence. Tím, že byla překonána tato evoluční překážka, můžeme na následně vzniklé specializace činností nahlížet jako na nově vznikající vlastnosti skupin jednotlivců, kdy každá z vlastností odpovídá fyziologii, bezprostředním podnětům a osobním genetickým sklonům příslušné skupiny. Víme, že mnohé ze speciálních úkolů, které pozorujeme, jsou spouštěny takzvanými akčními prahy, které podléhají genetice. Včela, která vynáší mrtvolku z úlu, se tohoto úkolu ujala z jednoduchého důvodu. Zdědila nižší práh tolerance vůči mrtvolkám v hnízdě a bude jednou z prvních, která skočí po šanci vynést mrtvou včelu. A včela specializovaná na hygienické chování je citlivější vůči anomáliím plodu, zatímco včela specializovaná na sběr nektaru je vnímavější vůči množství nektaru skladovaného v hnízdě. Tkáně a orgány superorganizmu, jsou tak výsledkem postupně vzniklého řádu na vrcholu základny děděných a modifikovaných sklonů k mateřskému chování. Rob Page to snad říká nejlépe: Přírodní výběr nemůže vidět všechny ty spletité a komplexní interakce ve včelstvu. Ani není pravděpodobné, že je může organizovat genom. Místo toho musí působit přírodní výběr na organizační komponenty na úrovni včelstva, které pak vedou skrze samoorganizující procesy ke specifickému komplexu vzorců chování. Nás včelaře tento poznatek opravňuje žasnout nad skutečností, že s tímto hmyzem, který se nám tak moc líbí, není jen zábavné a výnosné pracovat, ale navíc se nám u našich včelstev nabízí možnost nahlédnout na typy přírodních procesů, které daly vzniknout i nám samotným. Přeložil: Ing. Aleš DAVID 203

204 ZIMOVÁNÍ A KRMENÍ Akustický monitoring fyziologického stavu včelstev (A. F. Rybočkin, D. A. Melentěv; Pčelovodstvo 3/2016, s ) Souhrn: Ze studia spektra zvuků, které vydává zimující včelstvo, lze usuzovat na průběh zimování, případně i na včelstva, která potřebují časnější jarní prolet. Zvukové signály včelstva obsahují významnou informaci o jeho životních projevech. Když diagnostikujeme stav včelstev dle akustického šumu, je možné automatizovat technologii jejich chovu. Akustická kontrola je založena na vzájemném propojení fyziologického stavu hmyzu a zvuků, které v tu chvíli vydává. Velkou studii zvukových signálů provedl profesor E. K. Jeskov. Akustický šum včelstev lze analyzovat za použití tvarů spekter, která jsou získávána použitím čtyř úzkopásmových frekvenčních filtrů naladěných na nejvíce informativní místa frekvenčního pásma Hz. Bylo zjištěno, že v průběhu analýzy se spektrální složky akustického šumu mění, ale lze vyčlenit společné tvary spekter, které se nemění, resp. se mohou v prostoru n! opakovat. Tyto společné tvary vyčleněné v podobě obrazů ve tvaru spekter lze kódovat (obr. 1). Informaci o stavu včelstva lze získávat v podobě obrazů tvarů spekter a také v podobě jejich kódových analogů. Druh kódů je stanovován asociativním srovnáním změřených hodnot intenzit ze čtyř úzkopásmových frekvenčních filtrů. Nejdříve se asociativně srovnává intenzita z prvního úzkopásmového frekvenčního filtru s druhým, potom s třetím a čtvrtým. Jestliže intenzita z prvního úzkopásmového filtru převyšuje tu z druhého, tak si přivlastňuje 1, v opačném případě 0. Tak se realizují asociativní srovnání intenzit zbývajících úzkopásmových frekvenčních filtrů. Ve výsledku je získáván šestibitový binární kód a dále osmičkový. V kódování navrženém na obrázku 1 je poslední řád nalevo a U1, U2, U3, U4 relativní úrovně intenzit, získané ze čtyř úzkopásmových frekvenčních filtrů. První pásmo U1 se nachází na nízkofrekvenčním pásmu a U4 na vysokofrekvenčním pásmu. Kódy 71, 73, 76, 77 charakterizují nízkofrekvenční spektrální složky a kódy 00, 01, 10, 21, 31, 30 vysokofrekvenční. Informace o fyziologickém stavu včelstva je určována druhy kódů a frekvencemi jejich výskytů. Byla provedena dlouhodobá analýza akustického šumu včelstev zimujících venku i v izolovaném skladu. Jako výsledek byly získány posloupnosti kódů, dle kterých byly sestaveny grafy (obr. 2.). Obr. 2. Zimování včelstev: a v temperovaném skladu; b venku Obr. 1. Obrazy tvarů spekter s jim odpovídajícími kódy Jednou týdně za pomoci diktafonu jsme v průběhu 10 minut prováděli záznam akustického šumu tří včelstev, do kterých jsme již dříve na horní loučky rámků rozmístili mikrofony omotané hedvábnou látkou, aby je včely nezapropolisovaly. Síla včelstva zimujícího ve skladu při teplotě 2 C, tvořila 6 uliček (viz obr. 2a). Jedno ze včelstev zimujících venku za 204