MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti Zhodnocení hostitelského a druhového spektra chorob asimilačních orgánů dřevin v parku Lužánky v Brně DIPLOMOVÁ PRÁCE 2013 Bc. Monika Hanková

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Zhodnocení hostitelského a druhového spektra chorob asimilačních orgánů dřevin v parku Lužánky v Brně zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:... podpis studenta

3 Poděkování: Děkuji své vedoucí Ing. Dagmar Palovčíkové za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi pomohly k vypracování této závěrečné práce. Poděkování také patří mým rodičům, kteří mi studium umožnili a po celou dobu mne při něm podporovali a přátelům Ing. Zuzaně Humplíkové a Ing. Lukášovi Merendovi, Ph.D. za jejich ochotu a pomoc při zpracovávání diplomové práce.

4 Abstrakt Autor: Bc. Monika Hanková Téma: Zhodnocení hostitelského a druhového spektra chorob asimilačních orgánů dřevin v parku Lužánky v Brně. Hlavními cíli diplomové práce bylo provést celovegetační monitoring dřevin v městském parku Lužánky, zjistit aktuální výskyt původců listových skvrnitostí a porovnat vlastní výsledky s údaji uváděnými v odborné literatuře. Monitoring probíhal v období července až října 2012 asi na 3/5 rozlohy parku. Bylo sledováno celkem 593 jedinců o 55 druzích dřevin, z nichž na 26 bylo determinováno 24 druhů původců listových skvrnitostí. Nejčastěji se na asimilačních orgánech dřevin vyskytovali zástupci čeleďi Erysiphaceae. Nejvýznamnějším patogenem bylo Erysiphle alphitoides, se svým téměř devadesáti procentním zastoupením na rodu Quercus. Nejzajímavějším nálezem pak byla Alternaria sp. na Liliodendron tulipifera, v jejíž hostitelském spektru tato dřevina není uváděna. Během monitoringu dřevin byly nalezeny běžně se vyskytující druhy houbových organismů, které jsou uváděny v odborné literatuře. Žádný z determinovaných druhů závažně nepoškozoval hostitele, naopak převážná většina se výrazněji projevila až koncem vegetačního období a napomohla tak přirozenému opadu asimilačního aparátu dřevin. Klíčová slova: městská zeleň, listové skvrnitosti, patogeny. Abstract Author: Bc. Monika Hanková Topic: Assessment of hosting and species spectrum in assimilative organs diseases of woody plants located in city park Lužánky in Brno. The main objectives of this thesis was monitoring of trees during whole growing season in city park Lužánky, to determine the current apperance of leaf spots initiators and compare my own results with data reported in the literature. Monitoring was realized from June to August 2012 for about 3/5 of the city park area. A total of 593 specimens of 55 species of woody plants, out of which 26 taxons were determined 23 kinds of agents of leaf spot diseases. From most often the assimilation organs of woody plants was found menails Erysiphaceae. The most important pathogen was Erysiphle alphitoides, with nearly ninety percent representation in the genus Quercus. The most interesting finding was then Alternaria sp. the Liliodendron tulipifera, in which the hosting spectrum of this woody plant is not listed. During monitoring woody plants were found commonly occurring species of fungal organisms that are presented in the literature. None of the determined speciemes

5 infuenced hosts, on the other side The vast majority of the fungus species are more visible in the end of the growing season and helped to natural leaves litter of assimilative organs diseases of woody plants. Key words: leaf spots, urban greenery, pathogens.

6 Obsah 1. Úvod Cíl práce Literární rešerše Historie a současnost městského parku Lužánky Městské prostředí a dřeviny Anomálie na listech Vaskulární mykózy Fytopatogenní mikroskopické houby Čeleď Erysiphaceae padlí Choroby asimilačního aparátu městské zeleně Metodika a materiál Výsledky Podrobný popis nalezených patogenů Determinované druhy z čeledi Erysiphaceae Ostatní determinované druhy patogenů Diskuze Závěr Summary Použitá literatura Přílohy... 59

7 1. Úvod Zeleň rostoucí ve městech lze považovat za cenné přírodní bohatství, jelikož svým výskytem nenahraditelně ovlivňuje okolní prostředí. Především je schopna pohlcovat a zachytávat škodlivé látky z ovzduší, kladně působí na místní klima snižováním teploty okolního prostředí a zvyšováním vlhkosti vzduchu, zlepšuje hydrické a edafické vlastnosti stanoviště, dále vytváří životní prostor různým organismům a blahodárně působí i na psychiku člověka. Aby mohla dřevina plnit všechny tyto funkce, musí se nacházet v dobrém zdravotním stavu. Městské prostředí je pro dřeviny stresující. Zejména nedostatek vláhy, vyšší průměrná teplota vzduchu a imisí, posypové soli a další faktory kladou větší nároky na jejich obranyschopnost. Při dlouhodobém působení je dřevina oslabena a zvyšuje se její citlivost vůči chorobám. Choroby asimilačního aparátu dřevin většinou snižují jen jejich estetickou hodnotu a své působení končí podzimním opadem listí. Většího významu nabývají v případě opakované infekce v několika sezónách za sebou, čímž postupně oslabují hostitele, který je následně náchylnější k ataku dalšími patogenními organismy. Některé choroby postihující jiné orgány dřeviny se nejprve projevují na stavu olistění. V důsledku jejich působení může dojít k výraznému poškození dřeviny nebo úhynu. Proto je potřeba věnovat dostatečnou pozornost zdravotnímu stavu asimilačního aparátu dřevin, jelikož včasná a správná determinace příčiny současného stavu olistění, může hrát zásadní roli v následujícím vývoji dřeviny. 8

8 2. Cíl práce Cílem práce bylo zpracovat literární rešerši aktuálně se vyskytujících chorob asimilačních orgánů dřevin městské zeleně se zaměřením na hostitelské spektrum, ekologii a determinaci. Dále pak provést v městském parku Lužánky celovegetační monitoring těchto houbových organismů, v případě podezření na možný výskyt odebrat vzorky pro zpracování a determinaci a odhadnout rozsah jejich výskytu. Následně v laboratoři odebraný materiál mikroskopicky zpracovat, tedy determinovat, zdokumentovat, změřit morfologické charakteristiky a pokusit se zachytit vývojový cyklus nalezených houbových patogenů. V diskuzi pak uvést a zdůvodnit výběr nejvýznamnějších nálezů dle četnosti a rozsahu výskytu, zhodnotit celkovou situaci v parku a navrhnout konkrétní ochranná a případná preventivní opatření. Dále ještě porovnat výsledky vlastního šetření s druhovým spektrem houbových organismů a údaji uvedenými v odborné literatuře. 9

9 3. Literární rešerše 3.1. Historie a současnost městského parku Lužánky Lužánky založil v roce 1786 Josef II. a jejich správou byl pověřen zahradník Antonín Bisinger, který jej proměnil v tzv. francouzský park. V roce 1828 byla správa a údržba parku svěřena brněnskému magistrátu. Nedostatek finančních prostředků způsobil pozvolné zpustnutí parku. V roce 1839 převzal dohled nad Lužánkami Karel Offermann a začal je přeměňovat v přírodní anglický park. Vysazovaly se zde také i cizokrajné dřeviny a díky Augustu Siebeckovi byl park doplněn o dřeviny, které se vyskytují na Moravě. V roce 1913 bylo z důvodu znečištění vody koryto Ponávky upraveno a tok byl veden pod zemí až k Červenému mlýnu (Brněnské Lužánky, 1993). Po roce 1989 se Lužánky staly majetkem města Brna a správcem parku roku 1995 byla pověřena Veřejná zeleň města Brna, která od té doby zajišťuje jeho komplexní údržbu. V 90. letech 20. století byla zahájena podle projektu prof. Ing. Ivara Otruby celková rekonstrukce parku (Park Lužánky, 2006). V rámci jednotlivých etap rekonstrukce byl parku vrácen charakter anglické zahrady asanací starých dřevin a výsadbou nových, obnovou travnatých ploch a výsadbou trvalkových záhonů. Byla provedena rekonstrukce cest, pořízen nový mobiliář, vystaveno dětské hřiště, fitpark a labyrint. V průběhu úprav byly do parku umístěny i sochy a památník (Žára, 2012). Realizovala se reminiscence potoka Ponávky, jako soustava jezírek vzájemně propojených potůčky s recirkulačním oběhem vody, jejichž trasa se volila na původních meandrech Ponávky (Park Lužánky, 2006) Městské prostředí a dřeviny Dřeviny rostoucí v městském prostředí jsou vystaveny stresovým faktorům, které nelze eliminovat. Jedná se o abiotické a antropogenní faktory, jejichž vlivem dochází k oslabování stromů a ke zvyšování jejich citlivosti vůči chorobám. Díky snížené odolnosti dřevin se zvyšuje počet patogenů na dřevinách. Jelikož je snadnější hostitele atakovat, přecházejí k parazitizmu i houbové organismy, které se běžně vyskytují jako saprofyti (Gregorová a kol., 2006). Hlavními abiotickými stresovými faktory působícími na dřeviny v městském prostředí jsou sucho a vysoké teploty. Už tak nedostatečné srážky jsou ihned odváděny ze zpevněných povrchů do kanalizační sítě a jen malé množství dopadající na půdní povrch je vsáknuto. Pokud tedy dřeviny nejsou zavlažovány, bývají odkázány pouze na množství vody, které zachytí svou nadzemní částí během atmosférických srážek nebo na příjem prostřednictvím půdního horizontu. Vliv vysokých teplot je patrný zejména v nočních hodinách, jelikož umělé povrchy fungují jako obrovské akumulátory tepla, které je během noci uvolňováno do prostředí. Rozdíl mezi nočními a denními teplotami 10

10 bývá tedy minimální a tím dochází k malému zvýšení vlhkosti vzduchu v noci. Dřevina pak transpiruje větší množství zásobní vody z pletiv. To se může projevit okrajovými nekrózami, stáčením listových čepelí a například u dubů nápadným shazováním uschlých letorostů. Při dlouhodobém nedostatku vody může docházet k ohýbání vrcholu stromu a koncových větví. Pozdní jarní mráz, úpal nebo vliv ozónu se v případě výskytu také negativně projevuje na asimilačním aparátu dřevin (Gregorová a kol., 2006, Hanková, 2011, Kolařík, 2005, Maintaining healthy urban trees, 2000, Pešková a Soukup, 2009). Antropogenní vlivy, jako vyšší dávky imisí, posypové soli, vyplavování živin a následný nedostatek některých živin se můžou rovněž projevovat chlorotickonekrotickými změnami listů. Při mimořádně silné intenzitě těchto abiotických faktorů může dojít k odumření celé listové čepele nebo i celého letorostu (Pešková a Soukup, 2009). V městském prostředí na dřeviny působí další stresové faktory, jako zhutnění půdy, výskyt antropogenních půd, údržba trávníků, budování inženýrských sítí a dalších stavebních činností a překrývání kořenového systému nepropustnými materiály (Hanková, 2011). Zhutňováním půdy se snižuje obsah pórů a dochází ke zhoršené výměně plynů s atmosférou a k redukci množství vsáknuté srážkové vody (Kolařík, 2005). Překrytí kořenového systému nepropustnými materiály situaci ještě zhoršují. Antropogenní půdy jsou typické převrstvením půdního horizontu zejména vlivem stavební činnosti, deficitem živin a sníženou hodnotou ph (Anonymus 1, 2012). Údržba trávníků a stavební činnost se podepisuje hlavně na stavu kořenového systému a báze kmene. Vzniklé rány se mohou stát následně vstupní brannou pro patogenní organismy. Dřeviny v parcích jsou plně vystaveny zmíněným stresovým faktorům, ale obvykle mají dostatek prostoru pro kořenový systém i nadzemní část a celkově jim je věnována dostatečná péče. Výjimku tvoří dřeviny v blízkosti chodníků a cest, které často bývají poškozovány překrytím kořenového systému nepropustnými materiály, kontaminací posypovými solemi, psí močí a činností návštěvníků (Hanková, 2011) Anomálie na listech Asimilační orgány listnatých dřevin jsou běžně napadány četnými druhy hub, které na listech vyvolávají nejrůznější změny od drobných skvrn až po velké nekrózy, puchýře, deformace nebo souvislé myceliální povlaky. Kromě hub mohou zmíněné příznaky způsobit další organismy: viry, bakterie, živočišní škůdci. Příčinou může být také působení abiotických faktorů (Pešková a Soukup, 2009) a antropogenních vlivů. Změnami na olistění se v prvních fázích projevují i závažné choroby, jako například vaskulární mykózy, které však napadají jiné orgány dřevin. Příčiny chorob bývají tedy různé, ale mohou se projevovat stejnými či podobnými symptomy. Z tohoto důvodu je potřeba pravou příčinu změn správně určit, zejména když se projevují první známky 11

11 poškození na asimilačním aparátu dřevin. Včasným zásahem se může zabránit významnému poškození stromu nebo jeho úhynu (Gregorová a kol., 2006) Vaskulární mykózy Z hlediska zdravotního stavu dřevin jde o zásadní skupinu patogenů, která potencionálně může ve velmi krátké době přivodit totální kolaps vodního provozu hostitele (Jankovský, 2000) ucpáním vodivých pletiv myceliem patogenní houby. Řada druhů, dosud považovaných za endofyty, se může na oslabených hostitelích aktivizovat a stát se mortalitním faktorem (Jankovský, 2006). Aktivita původců vaskulárních mykóz je rovněž vázaná na podkorní hmyz (Jankovský, 2000) zajišťující šíření choroby. Snad nejznámějším příkladem je grafióza jilmu Ophistoma novo-ulmi (Jankovský 2000). V období června až července dochází k prosychání korun, uschlé listy zůstávají viset na stromech, postižené větve odumírají. Častá je tvorba výmladků u paty kmene nebo pod uschlými částmi stromu (Čermák a kol., 2011). Vlivem fytopatogenní houby Chalara fraxinea způsobující nekrózu jasanu, v posledních letech dochází k intenzivnímu odumírání jasanů v lesích, ve volné krajině i v městských výsadbách a školkách (Košťálová a Sázelová, 2010). Typická je tvorba lézí a nekróz v okolí pupenů, následné odumírání letorostů. Nejdříve zavadají a usychají listy, které neopadávají a zůstávají seschlé na stromech. Později zhnědne kůra celých letorostů a ty následně odumírají. Při příčném průřezu je vidět postupující hnědnutí přes kambium do dřeva. Dalším projevem je hnědnutí řapíků a listových čepelí koncem léta. Telemorfa houby Hymenoscyphus pseudoalbidus narůstá na řapících opadlého listí (Čermák a kol., 2011). V posledních letech se na bělových listnáčích, zejména na javorech, začíná projevovat vadnutí způsobené houbami Verticilium dahliae a V. Albo-artum (Jankovský, 2006) Fytopatogenní mikroskopické houby Mikroskopické houby mohou žít na odumřelém rostlinném materiálu, případně jako endofyt, nebo mohou být určitou dobu v dormantní fázi a až za příznivých podmínek prostředí atakují svého hostitele (Gregorová a kol., 2006). Většině patogenů prospívá chladné počasí, lehké a časté deště, mlha nebo bohatá rosa, vysoká vlhkost vzduchu a husté, stinné výsadby (Anonymus 2, 1998), zejména začátkem vegetačního období. Listové skvrnitosti nejsou většinou problémem po teplém a suchém počasí na jaře (Schroeder, 2008). Pokud má patogen vhodné podmínky pro šíření a je v blízkosti zdroj inokula, dochází k infekci ve spodních částech koruny a postupně se choroba šíří vzhůru k vrcholu (Gregorová a kol., 2006). Převážná většina fytopatogenních hub vyvolávajících skvrnitosti listů patří 12

12 mezi houby vřeckovýtrusé. Ty v průběhu svého vývojového cyklu vytvářejí konidiové stádium, které se na listech vyvíjí již v roce napadení, často velmi brzy po infekci. Vřeckaté stadium se obvykle tvoří až na spadaném listí během zimy a na jaře se výtrusy s askosporami rozšiřují a infikují čerstvě vyrašené listy (Pešková a Soukup, 2009). Některé druhy hub přečkávají zimu i v napadených pupenech, plodech a na větvičkách. Spory se šíří především vzdušnými proudy, rozstřikováním a stékáním dešťových kapek a pomocí hmyzu na listy predispozičních dřevin, kde za přítomnosti volné vody klíčí a infekce začíná. Dle druhu houbového patogenu se může vytvořit i několik nepohlavních generací v jednom vegetačním období (Anonymus 2, 1998). Choroby asimilačního aparátu u opadavých stromů často patří k méně nebezpečným. Jejich význam prakticky končí v době opadu listů, pokud nenapadají další orgány, např. výhony. Jejich výskyt snižuje pouze estetickou hodnotu postiženého stromu (Gregorová a kol., 2006, Pottorff, 2011). Obvykle se zvyšuje počet a velikosti listových skvrn v pozdním létě a začátkem podzimu, což nemá na zdravotní stav stromu žádný závažný dopad. Nicméně listové skvrnitosti, které se objevují již na začátku vegetačního období, mohou vést k předčasné defoliaci (Anonymus 2, 1998). Většího významu nabývají, pokud je infekce masivnější a dochází ke snižování zásobních rezerv stromu a jeho odolnosti. Při opakované infekci může dojít k výraznějšímu poškození dřeviny (Gregorová a kol., 2006, Pottorff, 2011). Ohrožené jsou zejména stromy ve stresu jako například nová výsadba, stromy trpící suchem nebo dřeviny současně napadené jinými patogeny (Schroeder, 2008). Listovým chorobám je možné čelit mnoha způsoby, které je vhodné kombinovat. Vždy je ovšem potřeba vědět, o jakého patogena se jedná a znát jeho choroboplodný potenciál a biologii. Následně lze určit ideální kombinaci opatření (Gregorová, 2006). Nejčastěji se provádí odstranění opadlého listí na podzim, protože většina houbových patogenů přezimuje právě na něm. Je nutné dbát i na likvidaci opadlého listí z přilehlých oblastí, jelikož jsou spory šířeny vzduchem i na velké vzdálenosti (Schroeder, 2008). Na začátku vegetačního období nejsou většinou podmínky pro vývoj chorob příznivé, proto se nedoporučují ochranné fungicidní postřiky. Aplikují se pouze tehdy, pokud byl pozorován silný výskyt choroby v několika sezónách za sebou (Anonymus 2, 1998). V případě hustě zapojeného porostu je možné provést prosvětlení, zejména v dolních partiích koruny, případně zdravotní řez uschlých větví a výhonů v důsledku prosychání. Nejvhodnějším preventivním opatřením je udržovat dřeviny v co možná nejlepším zdravotním stavu a vysazovat různé rezistentní taxony na odpovídajících stanovištích (Gregorová a kol., 2006). V důsledku závislosti houbových patogenů na vhodných podmínkách pro infekci a růst je výskyt a intenzita chorob rok od roku proměnlivá (Anonymus 2, 1998). 13

13 Čeleď Erysiphaceae padlí Padlí na asimilačních orgánech dřevin patří k nejběžnějším patogenům městské zeleně vůbec. Zástupci této čeledi byli nejčastějším nálezem v průběhu monitoringu městského parku Lužánky, proto je zde uveden detailnější popis a bionomie. Zástupci z čeledi padlí (Erysiphaceae) jsou fytopatogenní mikromycety ze skupiny vřeckatých hub (Ascomycetes), známí jako obligátní paraziti (Paulech, 1995). Většina druhů tvoří typické bílé až bělošedé povlaky na listech, mladých prýtech a plodech. Tyto průvodní symptomy jsou v terénních podmínkách nápadné až v druhé polovině vegetačního období (Palovčíková a Dančáková, 2005). Ve vývojovém cyklu padlí lze rozlišit na anamorfní stádium, ve kterém se tvoří na specializovaných vláknech mycelia, tzv. konidioforech, konidie a teleomorfní stádium, v jehož průběhu narůstají na myceliu plodnice, v nichž se vytváří elipsoidní vřecka s 2 8 askosporami. Většina rozšířených druhů má úplný vývojový cyklus, tedy realizuje obě stádia, ale anamorfní stádium je hlavní rozmnožovací formou těchto mikromycet. Vytvářené konidie jsou zdrojem nových, opakujících se infekcí po celou vegetační dobu v případě příznivých ekologických podmínek (Paulech, 1995, Braun, 1987, Braun a Cook, 2012). Za příznivých teplotních a vlhkostních podmínek se na jaře rozvíjí bílé, později šedobílé mycelium. Zdrojem primární infekce je u většiny rodů z čeledi Erysiphaceae mycelium přezimující v pupenech nebo plodnice na opadlých listech (Palovčíková a Dančáková, 2005, Jankovský a Palovčíková, 2008). Mycelium je tvořeno vícebuněčnými, rozvětvenými hyfami, které narůstá na povrchu infikovaných pletiv. V terénu se postupně projevuje v podobě řídkých, pavučinovitých, moučnatých, až hustě plstnatých skvrn či povlaků. Většina druhů vytváří tzv. vzdušné mycelium umístěné na povrchu infikovaných pletiv. Jen některé druhy, např. rod Phyllactinia, mají podpovrchové i vnitřní mycelium. V některých místech hyf se vytváří boční výrůstky, tzv. apresória. Ty slouží k přichycení mycelia k infikovanému pletivu hostitele a v místech kontaktu vytvářejí infekční vlákna. U druhů padlí s povrchovým myceliem pronikají infekční vlákna přes kutikulu a buněčnou stěnu mechanicky (tlakem) a enzymatickou degradací. Infekční vlákna druhů vytvářejících také vnitřní mycelium se dostávají přes průduchy do mezibuněčných prostor hostitele a dále pronikají do okolních buněk vnitřních pletiv. V napadených buňkách jsou následně tvořeny haustoria, jimiž houba přijímá z hostitele výživu a uvolňuje metabolity (Paulech, 1995, Braun, 1987, Braun a Cook, 2012). Pohlavní stádium, probíhající v druhé polovině nebo ke konci vegetačního období. Kulovité nebo mírně zploštělé plodnice, tzv. kleistothecia, se vytvářejí na povrchu mycelia (Paulech, 1995). Jejich tvorba a lokalizace na listech je rodově a druhově specifická (Jankovský a Palovčíková, 2008). Při determinaci pod lupou je dobře viditelná různá zralost klestothecií. V průběhu dozrávání plodnice tmavnou, 14

14 hnědnou, až černají a na jejich povrchu vyrůstají tzv. přívěsky. Ty jsou většinou hyalinní, jejich tvar, větvení, velikost a ornamentace jsou pro jednotlivé rody jedním z determinačních znaků, ale záleží na zralosti a vyspělosti kleistothecií. Přívěsky totiž nemusí být zcela vyvinuté anebo mohou být poškozené, olámané, či mohou úplně chybět (Palovčíková a Dančáková, 2005). Slouží k upevnění klestothecia na povrchu mycelia, případně k rozšiřování (Braun 1987, Braun a Cook 2012, Paulech, 1995). Rozhodujícími podmínkami pro intenzitu výskytu padlí je průběh počasí. Velmi důležité je mikroklima lokality a predispozice hostitele. Teplotní optimum pro rozrůstání mycelia je uváděno v rozmezí C. Pro šíření konidií je vyhovující mírný pohyb vzduchu, bohatá rosa, časté mlhy a mírné dešťové přeháňky za příznivé teploty. Pro rozvoj primární infekce pomocí askospor je potřeba deště. Následkem smáčení, kleistothecia bobtnají a prasknutím uvolňují vřecka a z nich následně askospory (Palovčíková a Dančáková, 2005). Rostlina reaguje na začátku infekce zvýšením intenzity dýchání. V jejím průběhu patogen z hostitelských rostlin odebírá syntetizované látky, narůstající povrchové mycelium snižuje přístup světla k fotosyntetizujícím orgánům a zvyšuje výdej vody rostlinou. Některé hostitelské rostliny reagují na přítomnost houby výraznými anatomicko-morfologickými změnami. Padlí se vyskytuje jen na rostlinách určitých čeledí, rodů a druhů (Paulech, 1995), jak divoce rostoucích, tak i pěstovaných. Většina druhů se u nás vyskytuje každoročně, ale síla a škodlivost mnohých druhů může kolísat (Dančáková, 2006). Nejčastěji jsou zastoupeny druhy specializované na jeden rod hostitelských rostlin, např. Erysiphe alphitoides na Quercus. Jsou zastoupeny i druhy oligofágní parazitující na jedné čeledi rostlin, jako Padosphaera leucotricha na čeledi Rosaceae (rod Malus, Pyrus) i druhy polyfágní nacházející se na druzích a rodech různých čeledí, například Phyllactinia guttata (Paulech, 1995). Nejčastěji je možné se setkat s padlím dubovým Erysiphle alphitoides. U semenáčků a mladých rostlin může intenzivní překrytí asimilační plochy listu způsobit prodloužení pěstební doby, v krajním případě i poškození nezralých pletiv mrazem. Dalším běžným druhem na listech a nažkách javorů je Sawadaea bicornis, méně často pak Sawadaea tulasnei. Nejvýraznější je infekce koncem září a počátkem října v podobě bílých sytých skvrn. Phyllactinia guttata se vyskytuje na širokém spektru listnáčů. Výskyt převažuje na osluněných jižních a jihozápadních částech koruny a na opadlých listech. Druhově pestřejší jsou parkové a městské výsadby díky rozmanitější skladbě dřevin i příznivějším okolním podmínkám (Jankovský a Palovčíková, 2008). Dřeviny jsou často již oslabeny faktory městského prostředí, trpí suchem, imisemi, prašností a v některých případech i zhutněným povrchem v bezprostředním okolí apod. K preventivním opatřením patří zachování vzdušnosti porostu, shrabávání a odstraňování opadlého listí, výběr rezistentních druhů a kultivarů. Chemická ochrana 15

15 je doporučena na lokalitách pravidelného výskytu, zejména u mladého materiálu ve školkách (Jankovský a Palovčíková, 2008). V přírodě nepůsobí závažné škody, patogen se podílí na přirozeném opadu listí na konci vegetačního období (Dančáková, 2006) Choroby asimilačního aparátu městské zeleně V následujícím přehledu listových skvrnitostí jsou blíže popsány nejběžnější choroby asimilačního aparátu městské zeleně. U některých dřevin je také uveden seznam dalších, méně častých původců listových skvrnitostí. Patogeny jsou seřazeny dle hostitelských dřevin, na kterých se nejčastěji vyskytují. Hostitelské spektrum bylo vybráno dle nejpočetněji zastoupených druhů dřevin v městském parku Lužánky Spektrum chorob vyskytující se na javorech je pestré. Míra ovlivnění je u každého druhu variabilní, záleží na genetických faktorech, mikroklimatu a predispozici hostitele (Douglas, 2009). Nejčastěji se v městské zeleni můžeme setkat s campestre, A. platanoides a A.. Asteroma pseudoplatani Butin & Wulf listová skvrnitost javoru Choroba vyskytující se pouze na A. vyznačující se tvorbou velkých hnědých skvrn s difúzním okrajem. Na spodní straně skvrn se vytváří plodničky s konidiemi kapkovitého tvaru a rozměrů µm. V pokročilém stádiu dochází k okrajovým deformacím listové čepele, listy žloutnou a mohou předčasně opadávat. Charakteristická je černá nekrotická žilnatina na spodní straně listu ve skvrnách. V literatuře se uvádí, že je patogen obecně rozšířen, ale nevyskytuje se každoročně se stejnou intenzitou. Opakovaná infekce je nejčastější v místech, kde je na podzim ponecháno spadené inokulum až do jara (Butin, 1995, Orlikowski a Wojdyła, 2010). Choroba nejčastěji poškozuje dřeviny kolem cest a parkové výsadby zpomalením růstu a snížením estetické hodnoty napadené dřeviny (Arbofux, 2010). Diplodina acerina (Pass.) B. Sutton Způsobuje až 1 cm velké kulaté, světle hnědé skvrny, ojediněle velkoplošné zhnědnutí listů, ale jen v místech, kde je povrch listu narušen. Děje se tak většinou díky hálek bejlomorek, které následně předčasně odumírají. Později se vytváří na rubu nekrotických skvrn černé plodničky s dvoubuněčnými konidiemi rozměrů ,5 µm. Neohrožuje dřeviny, spíše brání vývoji hálkotvorného hmyzu (Butin, 1995, Hartmann a kol., 2001, Tomiczek a kol., 2005). Mycosphaerella aceris Woron. Patogen vytváří drobné, okrouhlé, okrové, 5 mm velké skvrny se světložlutým okrajem, které se postupně mohou slévat. Koncem srpna se na spodní straně listu tvoří 16

16 pyknidy anamorfního stádia Phyllosticta aceris ponořené do pletiva. Tato houba může způsobit předčasný opad listů (Butin, 1995, Hrubík et al., 2005). Rhytisma spp. Svraštělka, černá skvrnitost javorů Nejznámější a nejnápadnější původce listových skvrnitostí javorů. Vyskytuje se na A. platanoides a A., na ostatních javorech je vzácná. Z jara na spadeném listí povrch stromat praská a askospory jsou vystřelovány do vzdálenosti až jednoho metru. Od května se objevují na listech kulaté žluté skvrny, které postupně černají. V konečné fázi jsou na zelených listech černé lesklé, jakoby asfaltové, mírně vyvýšené, zhruba centimetr velké skvrny, tzv. stromata, se žlutým ohraničením (Rhytisma acerinum (Pers.) Fr.) nebo skvrny vzniklé z drobných černých teček (Rhytisma punctatum (Pers.) Fr.), v nichž se tvoří pyknidy konidiového stádia Melasmia acerina. Choroba bývá masivnější při deštivém, vlhkém a teplém počasí (Anonymus 3, 2010, Čermák a kol., 2011, Douglas, 2009, Hrubík et al., 2005, Pešková a Soukup, 2009, Tomiczek a kol., 2005, Uhlířová a kol., 2004). Sawadaea bicornis (Wallr.) Homma padlí javorové Mycelium bílé, pavučinovité až pavučinovitě moučnaté na obou stranách listu, někdy i na mladých větvičkách. Kulovitá, tmavohnědá kleistothecia s průměrem µm se tvoří většinou na spodní straně listu. Přívěsky jsou kratší než průměr kleistothecia, hyalinní, převážně jedenkrát až třikrát dichotomicky větvené a na koncích háčkovitě stočené. V kleistotheciu se nachází 4-12 elipsovitých až vejčitých vřecek s rozměry x µm (Braun a Cook, 2012, Paulech, 1995). Sawadaea tulasnei (Fuckel) Homma padlí javorové Mycelium bílé, výrazné, pavučinovité, moučnaté, až hustě plstnaté, převážně na svrchní straně listu ve formě skvrn, které se časem slévají. Kleistothecia jsou kulovitá, tmavohnědá až černá s průměrem µm. Přívěsky jsou hyalinní o délce 0,3-0,75 průměr kleistothecia, většinou jednoduché nebo někdy větvené s háčkovitými až stočenými konci. V kleistotheciu se nachází 4-20 vřecek o velikosti x µm (Braun a Cook, 2012, Paulech, 1995). Další patogeny: Apiognomonia errabunda, Capnodiaceae, Cercospora acerina, Cercospora microsora, Cristulariella depraedans, Didymosporina aceris, Pleuroceras pseudoplatani, Phyllosticta minima, Septoria sp., Taphrina polyspora, Trochila aceris, Venturia acerina (Butin, 1995, Gregorová a kol., 2006, Hrubík et al., 2005, Pešková a Soukup, 2009) Aesculus V městském prostředí trpí suchem a posypovými solemi. V poslední době kalamitně napaden klíněnkou jírovcovou (Uhlířová a kol., 2004). Guignardia aesculi (Peck) V. B. Stewart hnědá skvrnitost jírovce 17

17 Koncem jara a v létě se vytvářejí nejprve vodnaté, rychle se zvětšující skvrny, které se posléze zbarvují červenohnědě až tmavohnědě se žlutým okrajem, většinou omezené listovou žilnatinou. Na listech mohou být rozmístěny různě a při silné infekci někdy zasáhnou celou listovou čepel. Napadené listy se postupně deformují. Na spodní straně skvrn se tvoří černé pyknidy konidiového stádia Phyllosticta aesculicola a spermatogonia Leptodothiorella aesculicola z obou stran listu. Na povrchu opadaných listů se tvoří během zimy plodničky se sporami, které jsou během května přenášeny na mladé listy a dále je infikují. Houba prakticky všudypřítomná, silnější infekce v letech s dlouhotrvajícím vlhkým počasím koncem jara a začátkem léta, zejména v hustých výsadbách po dešti, kde listy pomalu usychají. Její význam stoupá s šířením klíněnky jírovcové (Cameraria orhidella Des. Et Dim.), kdy při kombinovaném napadení dochází k značné předčasné defoliaci (Butin, 1995, Čermák a kol., 2011, Grigaliunaite et al., 2010, Pastirčáková et al., 2009, Pešková a Soukup, 2009, Uhlířová a kol., 2004). Erysiphe flexuosa (Peck) U. Braun & S. Takam. padlí jírovce Narůstající mycelium tvoří nejprve nenápadné, později téměř souvislé povlaky na zelených pletivech. Kleistothecia o průměru µm se tvoří na rubové straně listu ve skupinkách kolem žilnatiny, většinou těsně před opadem. Přívěsky jsou hyalinní, spirálovitě zprohýbané a na konci zatočené o délce 0,5-1,5 průměr kleistothecia. Vřecka o velikosti x µm se nacházejí v kleistotheciích v počtu 5-20 (Anonymus 3, 2010, Braun a Cook, 2012). Další patogeny: Apiognomonia errabunda, Diplodina aesculi, Septoria aesculi (Hrubík et al., 2005) Alnus Melampsora alni Thüm Dvoubytná rez parazituje na listech Alnus glutinosa. Druhým hostitelem je Larix decidua. Žluté, nebo žlutočervené ložiska urediospor se vytváří na spodní straně listů (Hrubík et al., 2005). Septoria alni Sacc. Na obou stranách listu se vyskytují oválné nebo kulaté hnědé skvrny o průměru několika milimetrů, jejichž střed se časem zbarvuje světlohnědě. V místech skvrn se vytváří plodničky. Silně napadené listy zasychají, odumírají a opadávají. Časté srážky ve vegetačním období přispívají k rozšiřování choroby (Orlikowski a Wojdyła, 2010). Taphrina alni-incanae (J. G. Kühn) Magnus Tvoří se několik milimetrů velké skvrny, na horní straně světle zelené až žluté, na spodní straně listu žluté, které se někdy slévají do sebe. Časem jsou patrny silné deformace v podobě boulí v místech skvrn vypouklé do výšky několika milimetrů, 18

18 z dolní strany propadlé. Silně napadené listy hnědnou a opadávají (Orlikowski a Wojdyła, 2010). Další patogeny: Cercospora alni, Phyllactinia guttata (Hrubík et al., 2005, Orlikowski a Wojdyła, 2010) Betula Asteroma microspermum (Peck) B. Sutton Patogen vytváří kulaté, nepravidelné světle hnědé skvrny o velikosti několik milimetrů. Konidie, které se tvoří na spodní straně skvrn, jsou oválné, jednobuněčné o rozměrech 6,5 9,5 2 2,5 µm. Při silném napadení může docházet k předčasnému opadu listů. Možná záměna s Marssonina betulae (Anonymus 4, 2002, Ellis M. B., Ellis J. P., 1997). Melampsoridium betulinum (Pers.) Kleb. Rez způsobuje žloutnutí v koruně postupující zdola nahoru a následnou předčasnou defoliaci. Svrchní strana listu je žlutavě až hnědě kropenatá nebo skvrnitá (Adkins a kol., 2012, Orlikowski a Wojdyła, 2010, Hartmann a kol., 2001). Na spodní straně listu se v létě vytvářejí měchýřkovitá, oranžovožlutá ložiska výtrusů, barvící se počátkem podzimu do hněda. V důsledku zkrácené doby asimilace listy předčasně zasychají a jsou náchylné k pozdním mrazům a k infekci dalších patogenů (Butin, 1995, Hrubík et al., 2005). Choroba se vyskytuje na všech vývojových fází dřevin, ale nejčastěji na starších stromech. Druhým hostitelem rzi je modřín, na kterém rez realizuje pohlavní stádium (Adkins a kol., 2012, Orlikowski a Wojdyła, 2010). Discula betulina (Westend.) Arx Na břízách už v červnu vytváří nepravidelné, někdy skoro okrouhlé, nejprve šedé nebo světlehnědé, později až černé skvrny většinou s tmavým okrajem. Při silnější infekci se skvrny slévají dohromady a může docházet k deformacím a odumírání listů nebo jejich částí. Nezpůsobuje žádná závažná poškození dřevin, ale může docházet k předčasnému žloutnutí (Adkins a kol., 2012, Butin, 1995, Hrubík et al., 2005, Orlikowski a Wojdyła, 2010). V teplých a vlhkých létech se díky masivnímu výskytu choroby může snížit odolnost dřevin, zpomalit jejich růst a někdy i způsobit deformace (Orlikowski a Wojdyła, 2010). Taphrina betulina Rostr. Patogen způsobuje nadměrné, nekontrolovatelné bujení, tzv. metlovitost - čarovějníky, na listech, květech, plodech i větvičkách. Listy bývají zvlněné, tvoří se puchýře, na nichž se vytváří velké množství spor. Puchýře postupem léta tmavnou a středové části vypadávají, čímž vznikají díry v listech. Mycelium prorůstá do mezibuněčných prostor drobnými poraněními. Nevytváří plodnice, vřecka jsou uloženy vedle sebe a obsahují askospory, které způsobují infekci (Adkins a kol., 2012, Hrubík et al., 2005, Uhlířová a kol., 2004). 19

19 Phyllactinia guttata (Wallr.) Lév. padlí Mycelium bílé až našedlé, se rozrůstá většinou na spodní straně listu a tvoří povlaky, někdy i po celé ploše listu. Hnědé kleistothecia s průměrem µm jsou četné, uspořádané samostatně nebo ve skupinkách na spodní straně listů. Šídlovité, hyalinní přívěsky o délce 1-2 průměr kleistothecia, mají cibulkovitě rozšířenou bázi. Vřecka elipsovitého tvaru jsou výrazně stopkaté a mají rozměry µm. Ve vřecku se nachází vždy dvě askospory (Anonymus 3, 2010, Braun a Cook, 2012, Butin, 1995, Hrubík et al., 2005). Další patogeny: Capnodiaceae, Marssonina betulae, Venturia ditricha (Gregorová a kol., 2006, Orlikowski a Wojdyła, 2010) Castanea Mycosphaerella maculiformis (Pers.) J. Schört Způsobuje nejprve žluté, později hnědé rozpité skvrny 5-6 mm v průměru se žlutozeleným lemem. Konidiové stádium Cylindrosporium castaneae zabezpečuje infekci od června do října. Škodí sníženou asimilační plochou listu (Hrubík et al., 2005). Další patogeny: Marssonina castagnei (Hrubík et al., 2005) Carpinus Asteroma carpini (Lib.) B. Sutton původce listové skvrnitosti habru Na listech vytváří červenohnedé až načernalé rozpité skvrny o velikosti 0,5 2 cm. Při silné infekci listy předčasně žloutnou. Na spodní straně listu ve skvrnách se vytváří četné plodničky uspořádané v soustředných kruzích s tyčinkovými konidiemi o rozměrech µm (Butin, 1995, Hartmann a kol., 2001). Vyskytuje se běžně koncem vegetace při podzimním opadu listů, ale v deštivých letech může díky napadení dojít k předčasnému opadu listů (Arbofux, 2012, Tomiczek a kol., 2005). Gnomoniella carpinea (Fr.) M. Monod Původce listové skvrnitosti habru vyskytující se převážně během léta a vytváří na listech větší, okrouhlé nebo nepravidelné skvrny s temně hnědým okrajem, které se někdy slévají. Na lícní straně listů se tvoří drobná ložiska spor. Může způsobovat předčasný opad listů (Butin, 1995, Tomiczek a kol., 2005). Erysiphe arcuata U. Braun, V. P. Heluta & S. Takam. Bíle až šedavé mycelium se rozrůstá po obou stranách listu. Kleistothecia jsou tmavě hnědá až černá o průměru µm s přívěsky prohnutými se stočenými konci o délce µm. Vřecka široce elipsovitě-váčkové, vejčité mají rozměry µm (Braun a Cook, 2012, Pastirčáková et al., 2008). Další patogeny: Capnodiaceae, Phyllactinia guttata. (Anonymus 3, 2010). 20

20 Catalpa Macrosporium catalpae Ellis & G. Martin Vytváří na listech ve spodní části koruny skořicově hnědé skvrny o rozměrech 2-3 cm se světlejším okrajem. Konidie se tvoří od června do září (Hrubík et al., 2005). Další patogeny: Microsphaera alevata, Phyllactinia guttata (Anonymus 3, 2010, Hrubík et al., 2005) Cerasus Phloeosporella padi (Lib.) Arx původce skvrnitosti listů třešně Zejména v chladných a vlhkých létech jsou na listech patrné neostře ohraničené, jasně červené, fialové až hnědé, z části splývající skvrny. Na rubu listu jsou pak patrné plodničky houby. Vnitřní a nižší části koruny jsou postiženy více. Při silné infekci dochází k předčasnému žloutnutí a opadu (Arbofux, 2012, Hartmann a kol., 2001). Stigmina carpophila (Lév.) M. B. Ellis Často v průběhu vlhkého jara nebo častých a intenzivních mlh tento patogen tvoří ostře ohraničené světle hnědé skvrny s červenohnědým okrajem, které později hnědnou a vypadávají. Proděravěné čepele listů jsou často zaměňovány s napadením listožravým hmyzem. Nutná je mikroskopická determinace. Postihuje i výhony a plody. V deštivých letech může vyvolat silné infekce. Nachází se i na hrušních, meruňkách a dalších dřevinách z čeledi Rosaceae. Mladé stromy může oslabovat a vést k odumírání (Arbofux, 2012, Hartmann a kol., 2001, Tomiczek et al., 2005) Cornus Phyllactinia corni H. D. Shin & Y. J. La Mycelium se rozrůstá na spodní straně listu v podobě nevýrazných skvrn nebo řídkého povlaku, který postupně pokrývá celý list. Na černohnědých kleistothecićh o velikost µm je 7-16 přívěsků s cibulkovitě rozšířenou bází o rozměrech 1,2-1,5 násobek klesitothecia (Bacigálová et al., 2005). Septoria cornicola (DC.) Desm. Během léta se na zelených listech objevují tmavě červenohnědé, nekrotické skvrny s antokyanovým lemem. V bělavém středu skvrn se postupně tvoří pyknidy viditelné jako drobné černé tečky (Anonymus 3, 2010, Arbofux, 2012). 21

21 Corylus Asteroma coryli (Fuckel) B. Sutton Vyskytuje se jen ojediněle a nezpůsobuje závažné škody. Patogen tvoří nápadně medové, později hnědnoucí a rychle se zvětšující skvrny, které se časem slévají do sebe. Někdy se může objevit kolem skvrn tmavší okraj. Na rubové straně listu se tvoří plodničky s konidiemi (Anonymus 3, 2010). Phyllactinia guttata (Wallr.) Lév. padlí bukové Popis tohoto patogena je uveden výše v přehledu původců chorob na Betula. Další patogeny: Capnodiaceae, Cercospora coryli, Mycosphaerella punctiformis (Hartmann a kol., 2001, Hrubík et al., 2005) Fagus Apiognomonia errabunda (Roberge ex Desm.) Höhn. Patogen způsobuje velké nepravidelné žlutohnědé až hnědé skvrny s tmavším okrajem šířící se od okrajů nebo podél střední listové žilnatiny. Postupně mohou nekrózy zachvátit celou listovou čepel a dochází k předčasnému opadu napadených listů (Pešková a Soukup, 2009). Původce listové skvrnitosti se vyskytuje téměř vždy v pletivu živých listů bez viditelných symptomů. K infekci dochází až po narušení povrchu listu většinou činností hálkotvorného hmyzu. V místě hálky dochází k rozrůstání mycelia, které odebírá živiny a dochází k nekrózám napadených rostlinných pletiv. Původce hálky pak hyne v počáteční fázi infekce. Výskyt této fytopatogenní houby na povrchu listů tedy zvyšuje obranyschopnost hostitelských dřevin tím, že brání infekci a rozšiřování hálkotvorného hmyzu. V nekrotických částech listu se pak vyvíjí konidiové stádium houby - Gloeosporium fagi (Arbofux, 2012, Butin, 1995, Hartmann et al., 2001, Tomiczek a kol., 2005). V letech bohatého rozšíření houby mohou být postiženy až 30 cm výhony (Butin, 1995). Phyllactinia guttata (Wallr.) Lév. padlí bukové Popis tohoto patogena je uveden výše v přehledu původců chorob na Betula. Mycosphaerella punctiformis (Pers.) Starbäck Na různých místech listů se objevují z počátku žluté, nevelké, obvykle kulaté skvrny, které se časem barví do hněda často bývají ostře tmavě červenohnědě ohraničené (Butin, 1995). Další patogeny: Capnodiaceae, Cercospora sp. (Hartmann a kol., 2001) Má velkou potřebu vody a na suchých stanovištích občas trpí letními vedry. Poškozování chorobami je zaznamenáváno jen zřídka. Pro dobrou odolnost vůči imisím 22

22 a zasolení je vhodný do průmyslových oblastí. Osvědčuje se i v městské zeleni (Uhlířová a kol., 2004). Jediným velkým problémem je výskyt nekrózy jasanu způsobené fytopatogenní houbou Chalara fraxinea. Mycosphaerella fraxini (Niessl) Lindau Nenápadná skvrnitost v podobě černých teček na spodní straně listů. V místech infekce postupně pletivo zasychá a vznikají hnědé nepravidelné skvrny s načervenalým až černým okrajem (Hrubík et al., 2005). Patogen může infikovat i mladé výhony, na kterých tvoří lehce propadlé hnědé skvrny. V důsledku silného napadení listí opadává a je inhibován růst i vývoj napadené dřeviny (Orlikowski a Wojdyła, 2010). Phyllactinia fraxini (DC.) Fuss Bíle, pavučinovité, moučnaté až plstnaté mycelium, které narůstá na obou stranách listu, tvoří skvrny nebo povlaky, často po celé ploše listu. Kleistothecia s průměrem µm jsou uspořádány na spodní straně listu jednotlivě nebo ve skupinkách. Přívěsky jsou šídlovité, u báze cibulkovitě rozšířené, obvykle délky 1-2 průměr kleistothecia. Vřecka o velikosti µm obsahují 2-4 nažloutlé askospory (Braun a Cook, 2012, Paulech 1995). Další patogeny: Chalara fraxinea, Phyllactinia guttata, Phyllosticta fraxinicola (Hrubík et al., 2005) Juglans Gnomonia leptostyla (Fr.) Ces. & De Not. antraknóza ořešáku Během jara a léta z obou stran listů a na plodech vytváří zpočátku žluté, později hnědé až černé skvrny různých tvarů a velikostí, které se postupně slévají a mohou zasáhnout celý list. Primární infekci způsobují askospory uvolněné z opadlých listů a plodů. Sekundární infekce zajišťuje v průběhu vegetace konidiové stádium houby Marssonina juglandis, které se v chladném jaru šíří velmi rychle prostřednictvím jednopřehrážkových, hyalinních konidií o rozměrech ,5 µm. Při silném napadení dochází k předčasnému opadu listů (Ellis, M. B., Ellis, J. P., 1997, Hrubík et al., 2005, Tomiczek a kol., 2005). Microstroma juglandis (Béregner) Sacc. bílá skvrnitost ořešáku Na jaře jsou zprvu patrny světle zelené skvrny, které postupně hnědnou, zasychají a jsou ohraničené žlutým okrajem. Ze spodní strany listu se později tvoří bílé ložiska výtrusů. Šíření choroby svědčí vlhké klima se špatnou cirkulací vzduchu (Arbofux, 2012). 23

23 Liliodendron Myrothecium roridum Tode Na listech se z počátku infekce objevují temně zelené, drobné, kulaté nebo oválné skvrny, které se rychle zvětšují až do velikosti cca 3 cm. Uschlé skvrny se uvnitř drolí. Patogen může napadat i mladé výhony. Rychle se šíří při teplotách kolem 25 C zvláště, když jsou rostlinná pletiva na povrchu vlhká (Orlikowski a Wojdyła, 2010). Ectostroma lilidendri (Kunze) Fr. Už od konce června se objevují na listech četné, drobné, černé skvrny, kolem nichž pletivo žloutne a postupně po pár týdnech zasáhne část nebo celý list a listy opadávají (Orlikowski a Wojdyła, 2010) Malus Venturia inaequalis (Cooke) G. Winter strupovitost jabloně Strupovitost jabloní je nejběžnější a nebezpečná choroba postihující listy i plody jabloní. Mimo jabloně může napadat i jiné druhy z čeledi Rosaceae. Na listech se objevují hnědě olivové, malé skvrny s mírně zdrsnělým povrchem. Jejich počet se postupně zvyšuje a vede k předčasnému opadu listů i plodů. Na plodech se často hnědé, nepravidelné skvrny vyskytují pouze na jedné straně. Strupovitost způsobuje jejich deformaci a popraskání. Infikované rostliny se vyvíjejí pomaleji a mají nižší estetickou hodnotu (Orlikowski a Wojdyła, 2010). Když nejsou listy vlhké, nedochází k infekcím (Anonymus 3, 2010). Podosphaera leucotricha Ellis & Everh.) E. S. Salmon padlí jabloňové Padlí vyskytující se hlavně na jabloních a hrušních. Listy pokryté bělavým, později žloutnoucím myceliem se stáčejí od okrajů, usychají a opadávají. Letorosty jsou redukovány v růstu. Díky poškození terminálních pupenů může docházek k metlovitosti. Napadené květy zasychají a opadávají, silně napadená poupata ani nerozkvétají. Na plodech se vyskytuje charakteristická síťová rzivost (Nečas a Krška, 2006). Rozvoji choroby prospívají teplá, vlhká léta a husté výsadby (Orlikowski a Wojdyła, 2010) Platanus Apiognomonia veneta Sacc. & Speg.) Höhn. antraknóza platanů Tato choroba je jedna z nejčastějších a nebezpečných u platanů. Patogen má dvě konidiová stádia: Discula platani, Gloeosporium platani. Na jaře, za vlhkého počasí, pomocí vzdušných proudů nebo hmyzu, dochází k infekci askosporami a na listech se vytváří podél listové žilnatiny nebo od okrajů světle až tmavě hnědé skvrny, které se rychle zvětšují, listy vadnou, hnědnou, stáčí se, odumírají a koncem jara nebo 24

24 v létě opadávají. Při dlouhotrvajícím jarním deštivém počasí a teplotách kolem 20 C se může patogen velmi rychle rozšířit. Charakteristické pro tuto chorobu jsou mladé uschlé listy visící na konci výhonů (Butin, 1995, Hrubík et al., 2005, Orlikowski a Wojdyła, 2010, Tomiczek a kol., 2005). Mycelium patogena prorůstá přes řapíky do větviček a následně tvoří rakovinné rány (Anonymus 3, 2010). Další patogeny: Capnodiaceae, Mycosphaerella platanifolia, Stigmina platani (Gregorová a kol., 2006, Hrubík et al., 2005) Populus Melampsora laricis-populina Kleb. Obligátní rez, která způsobuje v létě na povrchu listů kropenatost až skvrnitost. Na spodní straně listy hustě pokryty oranžově žlutými apothecii, na podzim hnědými až černohnědými (Hartmann a kol., 2001). Při silném napadení skvrnité listy zasychají a opadají. Způsobuje zpravidla menší přírůstky, při opakovaném napadení se zvyšuje náchylnost k sekundárním škodlivým činitelům (Malinová, 2006, Tomiczek a kol., 2005). Venturia populina (Vuill.) Fabric. Nepohlavní stádium Pollaccia populina, infikují na jaře během vlhkého počasí rašící listy i nově rostoucí letorosty. Způsobuje nepravidelné, tmavě ohraničené skvrny, zvlášť podél žilnatiny. Při silnějším napadení listy odumírají a opadávají, vrcholy letorostů krní a kroutí se. Škodlivost je nízká (Arbofux, 2010, Malinová, 2006, Tomiczek a kol., 2005) Quercus Erysiphe alphitoides (Griffon & Maubl.) U. Braun & S. Takam. padlí dubové Koncem jara a začátkem léta se objevují bledé, kulaté, žluté skvrny na líci listu, z nichž se začne rozrůstat bílé, později našedlé povrchové, jakoby moučnaté mycelium nejdříve na rubu listu, pak po obou stranách (Hartmann a kol., 2001, Uhlířová a kol., 2004), na němž se v průběhu vegetace vyvíjí drobné tmavé kleistothecia (Tomiczek a kol., 2005) s průměrem µm. Přívěsky jsou rovné, nebo obloukovitě prohnuté u báze nahnědlé, směrem k vrcholu hyalinní, 4 6 dichotomicky větvené o délce 0,75 1 průměr kleistothecia. Plodnice obsahují 4-16 vřecek o rozměrech µm (Braun a Cook, 2012, Paulech, 1995). Napadené listy, případně celé výhony pozastavují růst, postupně hnědnou, nezřídka se i částečně deformují. Obzvláště masivně bývají napadány janské výhony, které následně špatně vyzrávají, nedřevnatí a jsou navíc poškozovány prvními mrazy. Patogen je značně teplomilný, působí proto větší škody v teplejších oblastech a v letech s teplým létem. Jistou odolnost vykazuje 25

25 Quercus cerris (Uhlířová a kol., 2004). U starých stromů je škodlivost mírná, ale při silném napadení listů může docházet k předčasnému opadu. Pro mladé stromy bývá napadení často letální (Tomiczek a kol., 2005). Apiognomonia quercina (Kleb.) Höhn. Typickými příznaky této choroby jsou zelenavě hnědé, šedohnědé nebo hnědé skvrny o velikosti 0,5-2 cm. Nekrózy jsou nepravidelně rozšířené a objevují se nejčastěji na svrchní straně listu buď od okraje, zejména od špičky nebo skrze poranění povrchu listu hálkotvorným hmyzem (Butin, 1995, Pešková a Soukup, 2009). Patogen může způsobovat i angraknózu žaludů. Při infekci od báze listů řapíky černají a listy následně předčasně opadávají (Hartmann a kol., 2001). Další patogeny: Actinopelte dryina, Capnodiaceae, Kabatiella apocrypta, Mycosphaerella punctiformis, Septoria quercicola, Taphrina caerulescens (Butin, 1995, Gregorová a kol., 2006) Robinia Trnovník je odolný vůči suchu, ale citlivý na časné pozdní mrazy i působení posypových solí (Uhlířová a kol., 2004). Septoria robiniae (Lib.) Desm. Na listech vytváří nepravidelné, z vrchní strany světlehnědé, ze spodní strany zelenohnědé skvrny o průměru několika milimetrů. Časem skvrny hnědou a mají tmavší okraj. Jsou napadány i řapíky a nové výhony. Na spodní straně listů se v létě tvoří žlutohnědé vřeckaté plodničky. Patogen bývá někdy velmi škodlivý, protože silně deformované listy rychle hnědnou a opadávají (Arbofux, 2010, Hrubík et al., 2005, Orlikowski a Wojdyła, 2010). Další patogeny: Ascochyta robiniae, Capnodiaceae, Cylindrosporium robiniae., Erysiphe martii (Hrubík et al., 2005, Orlikowski a Wojdyła, 2010) Salix Drepanopeziza sphaerioides (Pers.) Höhn. Patogen známý především pod jménem svého konidiového stádia Marssonina salicicola, tvoří na listech podlouhlé nepravidelné tmavohnědé skvrny o velikosti cca 3 mm, a to i na řapících a mladých letorostech. Při silné infekci dochází k zasychání a k opadávání listů nebo i k odumírání celých výhonů (Arbofux, 2010, Pešková a Soukup, 2009). K napadení dochází během deštivého jara, po období zimních mrazů či sucha (Tomiczek a kol., 2005). Melampsora spp. Na líci listu způsobuje tato rez žluté skvrny, na nichž se tvoří ze spodní strany 26

26 světle žlutý povlak uredospor. Na vrbách se vyskytuje několik dvoubytných rzí, přičemž symptomy jsou velmi podobné, ale mají různé mezihostitele (Abies, Larix, Euonymus, Ribis, Viola). Silně napadené listy předčasně žloutnou a opadávají (Anonymus 3, 2010, Leaf rust, 2010). Další patogeny: Capnodiaceae, Rhytisma salicinum, Uncinula adunca, Venturia chlorospora (Butin, 1995, Gregorová a kol., 2006, Pešková a Soukup, 2009) Sorbus Gymnosporangium cornutum Arthur ex F. Kern Rez má dva hostitele, jeřáb a jalovec. Na jaře na horní straně listů i letorostů se objevují jasně oranžové nebo načervenalé, většinou kulaté skvrny na horní straně s tmavými plodničkami. Ze spodní strany listů na nich narůstají plodničky. Silně napadené listy hnědnou, stáčejí se a opadávají. Pro rozvoj choroby je ideální teplé a vlhké prostředí (Arbofux, 2010, Orlikowski a Wojdyła, 2010). Venturia inaequalis (Cooke) G. Winter strupovitost jabloně Popis tohoto patogena je uveden výše v přehledu původců chorob na Malus. Další patogeny: Capnodiaceae, Phyllactinia guttata (Orlikowski a Wojdyła, 2010) Tilia Lípy špatně snášejí zasolení půdy. Nehodí se tedy do měst a podél komunikací (Uhlířová a kol., 2004). Apiognomonia tiliae (Rehm) Höhn skvrnitost listů líp Způsobuje hnědé, nekrotické skvrny s tmavším okrajem podlouhlého tvaru kolem listové nervatury nebo okrouhlé na jiných částech listové čepele po porušení listu hálkotvorným nebo savým hmyzem. Ojediněle lze nekrózy pozorovat jen na okraji listů (Hartmann a kol., 2001). Začínají se objevovat na jaře, nejprve jako světlé červenohnědé, poté přecházející do fialova a nakonec hnědnou a zasychají. Někdy dochází k napadení řapíků, které zčernají a listy opadají, aniž by se na nich objevily typické skvrny. Na svrchní straně listu v nekrotických skvrnách se vyvíjí konidiové stádium houby Gloeosporium tiliae v podobě ložisek konidií. Způsobuje předčasné usychání až opadávání listů (Hrubík et al., 2005, Pešková a Soukup, 2009). Infekci a rozšiřování houby svědčí zejména vlhká léta (Hartmann a kol., 2001, Orlikowski a Wojdyła, 2010). Didymosphaeria petrakiana Sacc. Vytváří na svrchní straně listů několik velkých rozvětvených skvrn, jež brzy od středu hnědnou (Hartmann a kol., 2001). Infikované listy žloutnou. Symptomy jsou 27

27 patrné až koncem vegetačního období. Patogen není většinou nebezpečný a způsobuje pouze estetické škody (Arbofux, 2010). Mycosphaerella microsora Syd. & P. Syd. Konidiové stádium této houby Cercospora microsora způsobuje nekrotickou skvrnitost listů lip. Jedná se o konidiové stádium houby, které ve vlhkých létech tvoří četné malé (1-4 mm velké) okrouhlé skvrny s ostře ohraničeným, tmavohnědým okrajem a světlým, až okrově žlutohnědým vnitřkem, z jejichž spodní strany se tvoří olivově hnědavé ložiska spor. Houba napadá také květní listeny a často se nekrotické skvrny objevují i na letorostech. Při silné infekci může docházet k předčasnému opadu listů (Hartmann a kol., 2001, Hrubík et al., 2005, Pešková a Soukup, 2009, Orlikowski a Wojdyła, 2010). Capnodiaceae - černě Černě se vyskytují na asimilačních orgánech mnoha dřevin, například Abies,, Betula, Malus, Pinus, Quercus a další. Na listech líp v městském prostředí je ale jejich výskyt typický. Rozrůstají se na medovicových výměšcích savého hmyzu. Vyskytují se tedy sekundárně na všech pletivech, na kterých se nachází medovice a byly infikovány sporami této houby. Černě vytváří kolem 1 mm vysoké šedé až uhlově černé povlaky, které lze lehce seškrábnout. Neovlivňují životnost dřeviny, snižují jen její estetickou hodnotu a při silném překrytí povrchu listů může docházet ke zkrácení přírůstu vlivem omezení fotosyntézy (Orlikowski a Wojdyła, 2010, Tomiczek a kol., 2005). Další patogeny: Asteromella tiliae, Phyllosticta tiliae (Gregorová a kol., 2006) Ulmus Phloeospora ulmi (Fr.) Wallr. Vytváří hranaté, protáhle, světle zelené skvrny, které se později slévají do velkých žlutých až hnědých ploch ostře ohraničených zdravými částmi listu. Na rubu poškozených částí listu se tvoří spory, které jsou viditelné za vlhkého počasí, jako tenké bezbarvé provazce. Plodničky teleomorfního stádia Mycosphaerella ulmi se vytvářejí jen zřídka. Škodlivost i po opakované infekci nevýrazná mírným opadem listů. Záměna možná s ostatními listovými skvrnitostmi, přesná diagnóza pomocí mikroskopického rozboru (Arbofux, 2010, Tomiczek a kol., 2005). Stegophora ulmea (Fr.) Syd. & P. Syd. Z jara, v průběhu vývinu listů se na svrchní straně objevují kulaté, žluté skvrny. Pokud jsou listy oslabeny, skvrny se rychle slévají a dochází k odumírání ještě mladých listů. Může napadat i řapíky listů a další nezdřevnatělé části stromu. Sekundární infekce může zhoršit příznaky choroby a vést k předčasnému opadu listů (Orlikowski a Wojdyła, 2010). Další patogeny: Ophiostoma novo-ulmi, Platychora ulmi (Orlikowski a Wojdyła, 2010). 28

28 4. Metodika a materiál Fytopatologický monitoring asimilačního aparátu dřevin byl prováděn v městském parku Lužánky. Z důvodu rozlehlosti parku byly sledovány asi 3/5 jeho rozlohy, viz mapka v příloze č. 1. Podklady, v podobě inventarizační mapy dřevin z roku 2004 včetně taxonomického popisu, byly poskytnuty od Veřejné zeleně města Brna p. o., která zajišťuje komplexní údržbu parku. V rámci provedené inventarizace byly pro přehlednost dřeviny očíslovány, čehož bylo využito i v této práci. Pro názornost je detail mapy s přiřazenými čísly uveden v příloze č. 2. Během terénních pochůzek, které probíhaly v průběhu července až října roku 2012, byly poznámky k jednotlivým dřevinám vedeny pod přiřazenými čísly. Pokud byly nalezeny nové výsadby, byl jim přidělen kód, skládající se z velkého písmene a číslice a byly zakresleny do inventarizační mapy. Kontrola dřevin probíhala v průběhu uvedeného období vícekrát, dle pozorovaných změn na asimilačním aparátu. V případě podezření na výskyt choroby byl odebrán vzorek listu do papírového sáčku, na něž se poznamenal datum sběru a číslo dřeviny. Determinace probíhala buď přímo v terénu pomocí lupy a příručního atlasu nebo následně ve fytopatologické laboratoři Ústavu ochrany lesů a myslivosti LDF MENDELU v Brně pomocí lupy Olympus SZX12 a mikroskopu Olympus BX51. U některých vzorků byla použita metoda vlhké komůrky. V případě potvrzení nálezu byla pořízena fotodokumentace celého listu, detailu poškození a dle výskytu plodnic i mikroskopický snímek. U vzorků s mikroskopickými snímky se následně měřily morfologické charakteristiky pomocí nástrojů programu QuickPHOTO MICRO 2.3, viz obr. č. 1 a obr. č. 2. Program poskytuje uživateli různé statistiky naměřených hodnot. Pro účely diplomové práce byla využita pouze střední průměrná hodnota měření, se kterou následně probíhalo porovnání s hodnotami uvedenými v odborné literatuře. Poznámky vedené v terénním deníku a jednotlivé nálezy byly následně přepsány do přehledné výsledkové tabulky č. 1, uvedené v přílohách pod číslem 3. 29

29 Obr. č. 1 Uživatelské prostředí programu QuickFOTO MICRO 2.3. Ukázka měření průměru kleistothecia, délky přívěsků a rozměrů vřecek u Erysiphe arcuata. Obr. č. 2 Ukázka měření délky a šířky konidií u Marssonina juglandis. 30

30 5. Výsledky Ve vybrané části parku bylo sledováno 55 druhů dřevin o celkovém počtu 593 jedinců. Celkem bylo úspěšně determinováno 24 původců listových skvrnitostí na 26 druzích dřevin. Výsledky jsou shrnuty do tří přehledných tabulek: kompletní podrobný přehled výsledků, nalezené houbové organismy dle hostitelského spektra a spektrum nalezených původců chorob na asimilačních orgánech dřevin. Kompletní podrobný přehled výsledků postupně u každé dřeviny shrnuje tabulka č. 1 o obsahu: číslo dřeviny, taxon, datum, vzorek, nalezené druhy fytopatogenních hub a vlastní terénní deník. Uvedené datum je termínem poslední revize dané dřeviny. Pokud byl odebrán vzorek listu, je o tom veden záznam ve sloupci vzorek a v příslušné kolonce je poznámka v. Z důvodu rozsahu je tabulka umístěna v přílohách pod číslem 3. V tabulce č. 2 je uveden výpis všech vyskytujících se patogenů, dle hostitelského spektra. Pro přehled o míře napadení jednotlivých taxonů dřevin se v tabulce nachází vždy i jejich počet ve sledované části parku a počet hostitelů každého determinovaného patogena. Spektrum chorob asimilačních orgánů dřevin uvádí tabulka č. 3 včetně celkového počtu nálezů jednotlivých patogenů a výpisu všech dřevin, na kterých se vyskytovali. U zástupců čeledi padlí byly měřeny tyto morfologické charakteristiky: průměr kleistothecia, délka přívěsků a šířka a délka vřecek, jak lze vidět na obrázku č. 1. Naměřené hodnoty jsou uvedeny v tabulce č. 4. U některých ostatních původců chorob asimilačního aparátu dřevin se měřily pouze rozměry konidií, tedy jejich šířka a délka, viz. obr. č. 2. Naměřené hodnoty jsou uvedeny v tabulce č. 5. U všech změřených morfologických charakteristik jsou v tabulkách pro srovnání k dispozici i rozměry uváděné v odborné literatuře. Aby bylo umožněno srovnání rozměrů konidií nalezené Alternaria sp. s údaji uváděnými ve vědecké literatuře, byly použity morfologické charakteristiky nejběžnějšího druhu tohoto rodu Alternaria alternata. Jelikož druhové spektrum rodu Alternaria je velmi široké a poznávací znaky jednotlivých druhů snadno zaměnitelné, nebyla provedena determinace nalezeného patogena až do druhu. 31

31 Tabulka č. 2 Nalezené patogeny dle hostitelského spektra. Hostitel KS Nálezené patogeny Počet napadených hostitelů Cornus mas 4 Phyllactinia corni 1 Corylus colurna 13 Mycosphaerella punctiformis f. coryli 4 Phyllactinia guttata 1 americana 5 Phyllactinia fraxini 1 excelsior 40 Phyllactinia fraxini 32 Juglans nigra 1 Marssonina juglandis 1 Liliodendron tulipifera 7 Alternaria sp. Malus sp. 5 Venturia inaequalis 2 Populus alba 5 Melapsora spp. 2 Quercus frainetto 4 Capnodiaceae 1 Erysiphe alphitoides 2 Quercus macrocarpa 2 Erysiphe alphitoides 1 Quercus petraea 2 Erysiphe alphitoides 1 Quercus robur 39 Erysiphe alphitoides 34 Capnodiaceae 7 Sorbus intermedia 2 Venturia inaequalis 2 Tilia cordata 43 Tilia euchlora 15 Tilia platyphyllos 4 Capnodiaceae 18 Cercospora microsora 22 Didymosphaeria petrakiana 10 Capnodiaceae 7 Cercospora microsora 11 Cercospora microsora 3 Didymosphaeria petrakiana 1 Tilia tomentosa 8 Cercospora microsora 2 KS - celkový počet dřevin 1 Tabulka č. 3 Spektrum nalezených původců chorob asimilačních orgánů dřevin. Patogen Počet Hostitelské dřeviny nálezů Alternaria sp. 1 Liliodendron tulipifera Asteroma carpini 7 Carpinus betulus Asteroma microspermum 3 Betula pendula Asteroma pseudoplatani 1 Capnodiaceae 56 campestre, platanoides,, Betula pendula, Carpinus betulus, Quercus frainetto, Quercus robur, Tilia cordata, Tilia euchlora 32

32 Patogen Počet nálezů Cercospora microsora 38 Didymosphaeria petrakiana 11 Hostitelské dřeviny Tilia cordata, Tilia euchlora, Tilia platyphyllos, Tilia tomentosa Tilia cordata, Tilia platyphyllos Diplodina acerina 10 campestre, platanoides Erysiphe arcuata 1 Carpinus betulus Erysiphe alphitoides 38 Quercus frainetto, Quercus macrocarpa, Quercus petraea, Quercus robur Erysiphe flexuosa 11 Aesculus hippocastanum Guignardia aesculi 15 Aesculus hippocastanum Marssonina juglandis 1 Juglans nigra Melampsora spp. 2 Populus alba Mycosphaerella punctiformis f. coryli 4 Corylus colurna Phloeosporella padi 1 Cerasus avium, Cerasus serrulata Phyllactinia corni 1 Cornus mas Phyllactinia fraxini 32 americana, excelsior Phyllactinia guttata 15 Betula pendula, Corylus colurna Rhytisma acerinum 23 platanoides, Sawadaea bicornis 97 campestre, platanoides, Sawadaea tulasnei 1 saccharinum Septoria sp. 1 Ailanthus altissima Venturia inaequalis 4 Malus sp., Sorbus intermedia Tabulka č. 4 Porovnání morfologických charakteristik zástupců čeledi padlí. Patogen Phyllactinia fraxini Phyllactinia guttata Sawadaea bicornis Sawadaea tulasnei Erysiphe alphitoides Odborná literatura (µm) Naměřené hodnoty (µm) Průměr kleistothecia Délka přívěsku Délka vřecka Šířka vřecka Braun, Cook (2012) pr. kl ,3 333, Braun, Cook (2012) pr. kl ,5 325,9 přívěsky Braun, Cook (2012) kratší než pr.r kl ,6 79,5 51 Braun, Cook (2012) ,3 0,75 pr. kl , Braun, Cook (2012) ,75 1 kl ,

33 Patogen Erysiphe arcuata Erysiphe flexuosa kl. - kleistothecium, pr. - průměr Odborná literatura (µm) Průměr Délka Délka Šířka Naměřené hodnoty (µm) kleistothecia přívěsku vřecka vřecka Braun, Cook (2012) ,5 31 Braun, Cook (2012) ,5 1,5 kl , ,3 Tabulka č. 5 Porovnání morfologických charakteristik ostatních patogenů. Patogen Alternaria sp. Asteroma carpini Asteroma microspermum Asteroma pseudoplatani Diplodina acerina Marsonina juglandis Odborná literatura (µm) Délka Šířka Naměřené hodnoty (µm) spory spory Ellis (2001) ,2 15,6 Butin (1995) ,4 2,1 Ellis M. B., Ellis J. P. (1997) 6,5 9,5 2 2,5 7,9 2,3 Butin (1995) ,1 2,8 Butin (1995) ,5 13,9 4,8 Ellis M. B., Ellis J. P. (1997) ,5 25,3 4,5 34

34 5.1. Podrobný popis nalezených patogenů Z celkového počtu 24 determinovaných druhů původců chorob asimilačního aparátu dřevin, 8 z nich spadá do řádu Erysiphales a jsou popsány v samostatné kapitole. U každého patogena je uveden popis a způsob determinace, případně další charakteristiky, včetně hostitelského spektra, na kterém byli daní původci listových skvrnitostí nalezeni Determinované druhy z čeledi Erysiphaceae Pro převážnou většinu zástupců této čeledě je typická tvorba bílých myceliálních povlaků na povrchu listu vytvářející zřetelné skvrny i souvislé povlaky. Ostatní druhy padlí lze bezpečně určit až pomocí narůstajících kleistothecií a tvaru jejich přívěsků na listech v pozdním létě či na podzim. Dalším determinačním znakem jsou morfologické charakteristiky jako průměr plodnice, délka přívěsků, rozměry vřecek a askospor a počet askospor v jednotlivých vřeckách. Erysiphe alphitoides padlí dubové Bílé moučnaté mycelium bylo pozorováno zejména na svrchní straně listu a rozrůstalo se velmi často kolem listové nervatury, viz obr. č. 3. Jak mycelium stárlo, zbarvovalo se do šeda. Pletivo pod myceliem postupně nekrotizovalo. Kleistothecia byla narostlá většinou na lícní straně listu, viditelná pouhým okem přímo v terénu. Přívěsky jsou nejčastěji hyalinní, rovné, na koncích několikrát dichotomicky větvené, viz obr. č. 3. Střední naměřené hodnoty: průměr kleisthecia 121 µm, délka přívěsků 126 µm, délka vřecka 59 µm, šířka vřecka 34,3 µm. Determinace: Mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: Quercus frainetto, Q. macrocarpa, Q. petraea, Q. robur. Obr č. 3 Erysiphe alphitoides (Foto: M. Hanková, ): myceliální povlak vlevo, kleistothecium s přívěsky uprostřed, vřecko vpravo. 35

35 Erysiphe arcuata Bílé až šedavé, pavučinovité až moučnaté mycelium pokrývalo svrchní stranu listu a rozrůstalo se povětšinou v kruhovitých skvrnách do ztracena zejména kolem hlavní listové nervatury, viz obr. č 4. Kulovitá, tmavohnědá kleistothecia byla v terénu pouhým okem téměř nezřetelná a vyskytovala se na obou stranách listu. Přívěsky jsou hyalinní, na koncích háčkovitě zahnuté až stočené, viz obr č. 4. Střední naměřené hodnoty: průměr kleistohecia 95,5 µm, délka přívěsků 98 µm, délka vřecka 65 mm, µm a vřecka 41 µm. Determinace: Mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: Carpinus betulus. Obr. č. 4 Erysiphe arcuata (Foto: M. Hanková, ): myceliální povlak vlevo, kleistothecium s přívěsky uprostřed, vřecka vlevo. Erysiphe flexuosa Řídké, téměř nezřetelné mycelium se nacházelo na obou stranách listu, viz obr. č. 5. Kleistothecia, v terénu zřetelná pouhým okem, narůstala ve skupinkách na spodní straně listu před opadem. Přívěsky jsou hyalinní, od báze rovné, v druhé polovině pak pomačkaně zvlněné se spirálovitě stočeným koncem, viz obr. č. 5. Střední naměřené hodnoty: průměr kleistohecia 121 µm, délka přívěsků 126,2 µm, délka vřecka 59 µm, šířka vřecka 34,3 µm. Determinace: Mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: Aesculus hippocastanum. Obr. č. 5 Erysiphe flexuosa (Foto: M. Hanková, ): kleistothecia zřetelná na spodní straně listu vlevo, detail kleistothecia s přívěsky uprostřed, vřecka vpravo. 36

36 Phyllactinia corni Bílé moučnaté mycelium bylo nalezeno na spodní straně listu se zřetelnými tmavě hnědými, kulovitými kleistothecii přímo v terénu pouhým okem. Přívěsky jsou šídlovité, u báze cibulkovitě rozšířené, viz obr. č. 6. Střední naměřené hodnoty: průměr kleistohecia 237 µm, délka přívěsků 156,2 µm, délka vřecka 61 µm, šířka vřecka 36,8 µm. Determinace: Mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: Cornus mas. Obr. č. 6 Phyllactinia corni (Foto: M. Hanková, ): kleistothecia s přívěsky a vřecky vlevo, detail vřecek vpravo. Phyllactinia fraxini padlí jasanové Bílé pavučinovité až moučné mycelium bylo patrno zejména na spodní straně listu. Tmavohnědá kleistothecia byla znatelná pouhým okem. Přívěsky jsou šídlovité, v místech nasedání na plodnici cibulkovitě rozšířené. Pod mikroskopem byly pozorovány často zlámané, ulámané, nebo úplně chyběly, viz obr. č. 7. Střední naměřené hodnoty: průměr kleistohecia 256,3 µm, délka přívěsků 333,5 µm, délka vřecka 74 µm, šířka vřecka 39 µm. Determinace: Mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: americana, excelsior. Obr. č. 7 Erysiphe fraxini (Foto: M. Hanková, ): detail kleistothecia s přívěsky vlevo, vřecka vpravo. 37

37 Phyllactinia guttata padlí bukové Tento polyfágní druh padlí byl determinován na dvou hostitelích. Mycelium narostlé zejména na spodní straně listu Betula pendula bylo řídké. Bílé, moučnaté až plstnaté mycelium u Corylus colurna bylo nalezeno pouze na spodní straně listu. V obou případech byly kleistothecia velmi dobře viditelná pouhým okem přímo v terénu. Hyalinní přívěsky jsou šídlovitého tvaru, u báze cibulkovitě rozšířeny, viz obr. č. 8. Od Phyllactinia fraxini se liší hostitelským spektrem a počtem askospor ve vřeckách. Vřecka s askosporami nebyly přítomny. Střední naměřené hodnoty: průměr kleistohecia 214,5 µm, délka přívěsků 325,9 µm Determiniace: Mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: Betula pendula, Corylus colurna. Obr. č. 8 Phyllactinia guttata (Foto: M. Hanková, ): kleistothecia zřetelná ze spodní strany listu vlevo, kleistothecium s přívěsky vpravo. Sawadaea bicornis padlí javorové Hustě plstnaté, bílé až šedavé mycelium, pozorované na svrchní straně listu, narůstalo u campestre a A. platanoides kolem listové žilnatiny v podobě nepravidelných, někdy kulatých skvrn, viz obr. č. 9. U A. se nacházelo mycelium zejména na spodní straně listů ze začátku nezřetelné, později řídké, až pavučinovité. Na výskyt padlí u tohoto druhu dřeviny poukazovaly v průběhu vegetační doby viditelné tmavozelené skvrny na svrchní straně listu, ač mycelium bylo neznatelné. Hnědá, kulovitá kleistothecia byla patrna ke konci vegetační doby na všech javorech pouhým okem. Hyalinní přívěsky jsou několikrát dichotomicky větveny se stočenými konci, viz obr. č. 9. Střední naměřené hodnoty: průměr kleistohecia 167 µm, délka přívěsků 108,6 µm, délka vřecka 79,5 µm, šířka vřecka 51 µm. Determinace: Mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: A. campestre, A. platanoide, A.. 38

38 Obr. č. 9 Sawadaea bicornis (Foto: M. Hanková, ): výrazná skvrnitost způsobená narůstajícím myceliem vlevo, detail kleistothecia s přívěsky uprostřed, vřecka vpravo. Sawadaea tulasnei padlí javorové Bílé až šedavé mycelium narůstalo v nepravidelných skvrnách po celé ploše svrchní strany listu, viz obr. č. 10. Kulovitá, hnědá kleistothecia byla pozorována na obou stranách listu a byla viditelná okem přímo v terénu. Přívěsky jsou hyalinní, hlouběji jednou dichotomicky větveny a ve velké hustotě narůstají na kleistotheciích, viz obr. č. 10. Střední naměřené hodnoty: průměr kleisthecia 203 µm, délka přívěsků 88,3 µm, délka vřecek 72 µm, šířka vřecek 39 µm. Determinace: Mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: saccharinum. Obr. č. 10 Sawadaea bicornis (Foto: M. Hanková, ): skvrnitost způsobená narůstajícím myceliem vlevo, detail kleistothecia s přívěsky uprostřed, vřecka vpravo Ostatní determinované druhy patogenů Uvedení původci chorob asimilačního aparátu dřevin způsobovali na listech zejména hnědé nekrotické skvrny různých tvarů a velikostí s dalšími doprovodnými znaky infekce, jako stáčení listové čepele, změny barvy listů a jejich předčasný opad. Většina patogenů byla s jistotou určena až ve fytopatologické laboratoři pod lupou nebo mikroskopickou metodou. Jako doprovodný determinační znak byly v případě nálezu plodnic použity morfologické charakteristiky. Alternaria sp. Na celé ploše listové čepele byly pozorovány světle hnědé ostře ohraničené skvrny s tmavě hnědým okrajem. Pod mikroskopem pozorovány světle až tmavohnědé, 39

39 vícebuněčné konidie, viz obr. č. 11. Střední naměřené hodnoty: délka konidií 46,2 µm, šířka konidií 15,6 µm Determinace: Metoda vlhké komůrky, mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: Liliodendron tulipifera. Obr. č. 11 Alternaria sp. (Foto: M. Hanková, ): konidie. Asteroma carpini - původce listové skvrnitosti habru Na listech byly pozorovány kulaté nebo nepravidelné hnědé nekrotické skvrny s neostrým, rozpitým okrajem, v nichž na spodní straně listu, za použití lupy, byly patrné plodničky konidiového stádia, viz obr č. 12. Pod mikroskopem byly nalezeny úzké, hyalinní, tyčinkové konidie anamorfního stádia houby, které potvrdily druh patogena, viz obr. č. 12. Střední naměřené hodnoty: délka konidií 13,4 µm, šířka konidií 2,1 µm. Determinace: Metoda vlhké komůrky, mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: Carpinus betulus. Obr. č. 12 Asteroma carpini (Foto: M. Hanková, ): listová skvrnitost vlevo, detail skvrny s plodničkami uprostřed, konidie vpravo. Asteroma microspermum Na listech Betula byly pozorovány hnědé až černé nepravidelné nebo kulaté nekrotické skvrny, viz obr. č. 13. Pro možnou záměnu s jinými skvrnitostmi byla determinace patogena provedena výhradně v laboratoři. Jako pomocný determinační znak byly použity rozměry hyalinních, oválných konidií pozorované pod mikroskopem, viz obr. č. 13. Střední naměřené hodnoty: délka konidií 7,9 µm, šířka konidií 2,3 µm. 40

40 Determiniace: Metoda vlhké komůrky, mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: Betula pendula. Obr. č. 13 Asteroma microspermum (Foto: M. Hanková, ): listová skvrnitost vlevo, detail skvrny uprostřed, konidie - vpravo. Asteroma pseudoplatani - listová skvrnitost javoru Velké hnědé nekrotické skvrny byly pozorovány na svrchní straně listu. Determinace byla provedena ve fytopatologické laboratoři z odebraných vzorků. Pod mikroskopem byly nalezeny protáhle oválné, hyalinní konidie anamorfního stádia houby, viz. obr. č. 14. Střední naměřené hodnoty: délka konidií 7,1 µm, šířka konidií 2,8 µm. Determiniace: Metoda vlhké komůrky, mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny:. Obr. č. 14 Asteroma pseudoplatani (Foto: M. Hanková, ): konidie. Capnodiaceae - černě Vytváří uhlově černé povlaky na asimilačních orgánech dřevin, které se dají lehce z listu odstranit, viz obr. č. 15. Nacházejí se na listech dřevin sekundárně a narůstají na výměscích producentů medovice. V terénu lze povlak těchto hub lehce setřít, čehož bylo využito při determinaci. Determiniace: Mikroskopický rozbor, lupa. Napadené dřeviny: campestre, A. platanoides, A., Betula pendula, Carpinus betulus, Quercus frainetto, Q. robur, Tilia cordata, T. euchlora, T. platyphyllos. 41

41 Obr. č. 15 Capnodiaceae (Foto: M. Hanková, ): uhelný povlak mycelia, detail skvrn uprostřed, konidie vpravo. Cercospora microsora Nejprve po okrajích listové čepele, později na celé jeho ploše byly pozorovány ostře ohraničené, nepravidelné, malé, postupně se zvětšující tmavě hnědé skvrny, se světlejším středem, viz obr. č. 16. Spory nebyly přítomny. Determinace: Metoda vlhké komůrky, mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: Tilia cordata, T. euchlora, T. platyphyllos, T. tomentosa. Didymosphaeria petrakiana Na asimilačních orgánech líp pozorovány rychle se zvětšující tmavohnědé, jakoby pavučinovitě rozvětvené, nepravidelné skvrny, viz obr č. 16. v terénu nezaměnitelné. Spory nebyly přítomny. Determinace: Metoda vlhké komůrky, lupa. Napadené dřeviny: Tilia cordata, T. platyphyllos. Obr. č. 16 Cercospora microsora vlevo a Didymosphaeria petrakiana - vpravo (Foto: D. Palovčíková, ). Diplodina acerina Na listech vytvářela kulaté světle hnědé skvrny, na nichž ke konci vegetačního období narůstaly černé plodničky. Způsobovala taktéž velkoplošnou listovou skvrnitost postupující od okraje listové čepele ke středu. Tento druh skvrnitosti byl snadno zaměnitelný s projevy nedostatku vody. Pod mikroskopem byly nalezeny hyalinní oválné konidie, viz obr. č. 17. Střední naměřené hodnoty: délka konidií 13,9 µm, šířka konidií 4,8 µm. 42

42 Determiniace: Metoda vlhké komůrky, mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: campestre, A. platanoides. Obr. č. 17 Diplodina acerina (Foto: M. Hanková, ): listová skvrnitost vlevo, detail skvrny s plodničkami uprostřed, konidie vpravo. Gnomonia leptostyla antraknóza ořešáku Na listech pozorovány světle hnědé skvrny s tmavým až černým ostrým okrajem, které se postupně slévaly. Skvrnitost se objevovala i na plodech v podobě tmavě hnědých rozpitých skvrn, které se mnohdy rozšířily téměř po celém jejich povrchu. Pod mikroskopem byly nalezeny hyalinní, srpovitě prohnuté konidie nepohlavního stádia Marssonina Juglandis, viz obr. č. 18. Determinace: Metoda vlhké komůrky, mikroskopický rozbor. Střední naměřené hodnoty: délka konidií 25,3 µm, šířka konidií 4,5 µm. Napadené dřeviny: Juglans nigra. Obr. č. 18 Marssonina juglandis konidie vlevo (Foto: M. Hanková, ). Guignardia aesculi hnědá skvrnitost jírovce Na listech pozorovány hnědé nekrotické skvrny většinou ostře ohraničené listovou žilnatinou, viz obr. č. 19. Postupně docházelo u infikovaných listů ke stáčení listové čepele. Ke konci vegetačního období se na spodní straně listu tvořily černé pyknidy konidiového stádia houby, viz obr. č.19. Spory nebyly přítomny. Determinace: Metoda vlhké komůrky, mikroskopický rozbor, v terénu pod lupou dle pyknid houby. Napadené dřeviny: Aesculus hippocastanum. 43

43 Obr. č. 19 Guignardia aesculi: listová skvrnitost vlevo (Foto: D. Palovčíková, ), pyknidy ze spodní strany listu uprostřed, pyknidy detail vpravo (Foto: M. Hanková, ). Melampsora sp. Čepele listu z lícové strany hnědě kropenaté. Na jejich spodní straně se nacházely nápadné žluto oranžové plodničky aecie, viz obr. č. 20. Pod mikroskopem pozorovány kulaté až oválné, žluté spory - aeciospory, viz obr. č. 20. Determinace: Mikroskopický rozbor, lupa. Napadené dřeviny: Populus alba. Obr. č. 20 Melampsora sp. (Foto: M. Hanková, ): aecie ze spodní strany listu vlevo, detail aeciospor vpravo. Mycosphaerella punctiformis f. coryli Na litech lísky turecké byly pozorovány hnědé nepravidelně kulaté nekrotické skvrny s rozpitým okrajem. Listy se vlivem napadení postupně přebarvovaly do žluta a kolem skvrn se rýsoval tmavě zelený okraj, viz obr. č. 21. Spory nebyly přítomny. Determinace: Metoda vlhké komůrky, lupa. Napadené dřeviny: Corylus colurna. Obr. č. 21 Mycosphaerella punctiformis f. coryli (Foto: M. Hanková, ): listová skvrnitost vlevo, detail skvrny vpravo. 44

44 Phloeosporella padi - původce skvrnitosti listů třešně Na listech byly pozorovány vínové ostře ohraničené skvrny, které se zvětšovaly a uvnitř se přebarvovaly do světle hněda, viz obr. č. 22. Determinace byla provedena v laboratoři. Spory nebyly přítomny. Determinace: Metoda vlhké komůrky, mikroskopický rozbor. Napadené dřeviny: Cerasus serrulata. Obr. č. 22 Phloeosporella padi (Foto: M. Hanková, ): listová skvrnitost vlevo, detail skvrny uprostřed, detail skvrny s plodničkami vpravo. Rhytisma acerinum - svraštělka javorová Na svrchní straně listů byly pozorovány černé, nepravidelně kulaté, jakoby asfaltové skvrny o velikosti cca 1 cm, viz obr. č. 23. Skvrnitost byla výraznější s postupem vegetační doby. V dolních partiích koruny víc rozšířená. Spory nebyly přítomny. Determinace: Přímo v terénu dle nezaměnitelných černých asfaltových skvrn. Napadené dřeviny: platanoides, A.. Obr. č. 23 Rhytisma acerinum (Foto: M. Hanková, ): listová skvrnitost vlevo, detail skvrny vpravo. Septoria sp. Na asimilačním aparátu Ailanthus altissima byly pozorovány drobné hnědé skvrny s tmavě hnědým okrajem, viz obr. č. 24. Determinace byla provedena výhradně v laboratoři. Spory nebyly přítomny. Determinace: Metoda vlhké komůrky, lupa. Napadené dřeviny: Ailanthus altissima. 45

45 Obr. č. 24 Septoria sp. (Foto: M. Hanková, ): listová skvrnitost vlevo a uprostřed, detail skvrny vpravo. Venturia inaequalis strupovitost jabloně Na asimilačním aparátu dřevin i na plodech byly pozorovány tmavě hnědé, nepravidelné, ostře ohraničené skvrny na pohled se zdrsnělým povrchem, viz obr č. 25. Listové pletivo kolem skvrn bylo nažloutlé. Spory nebyly přítomny. Determinace: Metoda vlhké komůrky, lupa. Napadené dřeviny: Malus sp., Sorbus aucuparia. Obr. č. 25 Venturia inaequalis: listová skvrnitost vlevo, detail skvrny uprostřed (Foto: M. Hanková, ), skvrnitost na plodech vpravo (Foto: D. Palovčíková, ). 46

46 6. Diskuze Dřeviny ve městech jsou vystaveny větší stresové zátěži, způsobené abiotickými a antropogenními faktory, které snižují jejich odolnost vůči napadení různými patogeny. Z tohoto důvodu je předpokládán větší výskyt chorob, škůdců, poruch či poškození, jak se uvádí i v literatuře (Gregorová a kol., 2006). V kombinaci s příznivým vývojem počasí v průběhu vegetačního období může být spektrum nalezených druhů velmi pestré. Průběh srážek a teplot zejména na jaře a začátkem léta jsou faktory určující potenciál šíření houbového organismu, za předpokladu výskytu inokula v blízkosti dřevin. Predispozice hostitele hraje až sekundární roli. Dle Schroedera (2008) jsou listové skvrnitost zřídkakdy problémem po suchém a teplém počasí na jaře. Průměrné měsíční úhrny srážek a teplot pro Jihomoravský kraj jsou zobrazeny v grafech č. 1 a 2, které lze najít v přílohách pod čísly 4 a 5. Údaje byly poskytnuty Českým hydrometeorologickým ústavem. Z grafů je patrno, že se teploty vzduchu v průběhu vegetačního období pohybovaly nad dlouhodobým průměrem, zatímco úhrny srážek během měsíců března, dubna a května byly pod tímto průměrem. Průběh srážek ani teplot na jaře roku 2012 tedy nebyl optimální z hlediska potenciálního výskytu původců listových skvrnitostí. Obr. č. 26 Okrajové sesychání listové čepele. Na asimilačním aparátu dřevin byly sledovány i jiné změny související s průběhem počasí. Ač červen a červenec byly měsíce, kdy se úhrny srážek pohybovaly nad dlouhodobým průměrem, po celé vegetační období měly srážky převážně nárazový charakter, jak lze vidět na grafech uvedených v přílohách pod čísly Data jsou převzata z meteorologické stanice Brno-Líšeň. Tato skutečnost v kombinaci s vyššími 47

47 teplotami a faktory městského prostředí se projevovala schnutím a stáčením listových čepelí od okrajů, jak lze vidět na obrázku č. 26. Nejvíce byly tyto změny patrny na listech javorů, líp, jírovců a dubů. U dubů byl dalším projevem nedostatkem vláhy shoz celých letorostů. Jasany reagovaly opadem ještě zelených listů. Asimilační aparát zejména lísek tureckých, ale i dalších dřevin byl viditelně povadlý od konce července až po opad olistění. Druhová skladba dřevin Lužánek je velmi bohatá. Ve sledované části parku se nacházely častěji druhy cizokrajné. Z hlediska početnosti dominovaly druhy domácích dřevin. Téměř čtvrtinového zastoupení dosahoval platanoides. Z dalších dřevin byly ve větším počtu zastoupeny následující: A., Aesculus hippocastanum, Fagus sylvatica, excelsior, Quercus robur, Robinia pseudoacacia a Tilia cordata. Původci chorob asimilačního aparátu však byli nalezeni zejména na listech dřevin domácích. Rezistenci vůči chorobám vykazovaly druhy zejména cizokrajné vegetace, či u nás zdomácnělé. Lze uvést Ginkgo biloba, Koelreuteria paniculata, Padus avium, Platanus hispanica a Robinia pseudoacacia. Z našich domácích druhů vykazovaly dobrou odolnost vůči působení stresových faktorů Fagus sylvatica a Alnus glutinosa. Nejčastěji se listové skvrnitosti vyskytovaly na čepelích těchto dřevin: platanoides, A., Betula pendula, Carpinus betulus, Quercus robur, Tilia cordata, Tilia euchlora a T. platyphyllos. Městský park Lužánky je oblíbeným výletním místem nejen Brňanů, ale i turistů. Údržba parku je tedy prováděna velice důsledně, aby se zajistila bezpečnost návštěvníků. Svědčí o tom i nákladná, téměř dvacetiletá rekonstrukce parku. V jejím průběhu byly odstraněny všechny zdravotně nevhodné dřeviny. Dřeviny v parku jsou vystaveny působení městského prostředí. Tento vliv má dlouhodobý charakter a je patrný zejména na dřevinách rostoucích kolem chodníků a na okrajových výsadbách, kde často trpí přehuštěnou výsadbou, posypovými solemi ze zimní údržby vozovek, nedostačujícím prostorem pro kořeny, prašností, vyššími dávkami isisí, zhutněním půdy, na bázi kmenů je patrný vliv psí moči a nezanedbatelný vliv mají i návštěvníci parku. Asimilační orgány těchto dřevin byly postiženy výrazným sesycháním listové čepele od okrajů a vyšším výskytem původců listových skvrnitostí. Během celovegetačního monitoringu asimilačního aparátu dřevin v parku byly nalezeny a determinovány běžně se vyskytující druhy původců listových skvrnitostí. Spektrum nalezených houbových organismů téměř zcela odpovídá údajům uvedeným v odborné literatuře (Braun a Cook, 2012, Butin, 1995, Gregorová a kol., 2006, Paulech, 1995). Výjimku tvořila Alternaria sp., která se vyskytovala na Liliodendronu. Tato fytopatologická houba je popisovaná na velkém spektru dřevin i rostlin, Liliodendron tulipifera mezi nimi ale uváděn není. Nejčastěji a nejpočetněji ze všech determinovaných druhů mikroskopických hub se v parku vyskytovali zástupci čeledi Erysiphaceae. Možná právě příznivé teplotní 48

48 podmínky a nedostatek vláhy u dřevin způsobil intenzivní výskyt typických povlaků, jak uvádí i Jankovský (2006). Největší počet nálezů celkově tvořilo padlí javorové, Sawadaea bicornis. Tento patogen dosahoval téměř šedesáti procentního zastoupení na platanoides. Důvodem mohla být skutečnost, že A. platanoides je nejčastější dřevinou rostoucí v parku rozmístěnou více méně pravidelně po celé šetřené oblasti a potenciální infekce asimilačních orgánů zejména těchto javorů byla díky jejich četnosti vyšší. Padlí javorové bylo nalezeno dále na listech A. campestre a A. platanoides. Na javorech bývá uváděn a popisován ještě jeden druh padlí Sawadaea tulasnei. Tento druh byl určen pouze na A. saccharinum, ačkoliv odborná literatura (Braun a Cook, 2012, Paulech, 1995) uvádí širší hostitelské spektrum javorů. Druhým nejčastěji zastoupeným druhem bylo padlí dubové, Erysiphe alphitoides. Se svým téměř devadesáti procentním zastoupením na Quercus robur se stalo nejvýznamnějším zástupcem čeledi Erysiphaceae celkově z hlediska výskytu. Na listech některých hostitelských dřevin bylo pozorováno zasychání a hnědnutí listové čepele. Jankovský (2006) uvádí, že tento jev je výrazný hlavně v období letních přísušků právě na dubech na jižní Moravě. Padlí dubové se nacházelo také na téměř všech nově vysazených dubech letních v parku. U některých mladých stromů byla pozorována malolistost a deformace listové čepele. Druhým nejvýznamnějším druhem padlí se svým osmdesáti procentním zastoupením na excelsior bylo padlí jasanové, Phyllactinia fraxini. Už od konce července se rozrůstalo zřetelné bílé mycelium na spodní straně listů. Výskyt tohoto padlí podpořil projevy nedostatku vody v průběhu vegetačního období u napadených jasanů v podobě předčasného opadu ještě stále zelených listů již v průběhu srpna Za zajímavý nález lze považovat druh padlí Erysiphe arcuata, typicky se vyskytující na Carpinus betulus. V České republice je byl zaznamenán první výskyt v roce 2004 (Palovčíková a kol., 2007) a mapování jeho rozšíření stále probíhá. Stejným případem je taktéž Phyllactinia corni nalezené na Cornus mas. Dříve bylo na obou dřevinách popisováno jen padlí bukové, Phyllactinia guttata. Polyfágní druh padlí P. guttata byl determinován pouze na Betula pendula a Corylus colurna, ač se v odborné literatuře (Braun a Cook, 2012, Paulech, 1995) uvádí daleko pestřejší hostitelské spektrum, například Fagus,, Crataegus a zmíněný Carpinus. Poslední nalezený zástupce Erysiphe flexuosa je druh padlí vyskytující se pouze na jírovcích. Pokud se vyskytuje samostatně, jeho působení je téměř bezvýznamné. Asimilační aparát jírovců je silně poškozován souborem faktorů, které následně způsobují hnědnutí a deformace listových čepelí a posléze předčasný opad listů. V průběhu monitoringu se jednalo o fytopatogenní houbu Guigrarida aesculi, motýla 49

49 klíněnku jírovcovou (Cameraria orhidella), výskyt jarních a letních přísušků a padlí Erysiphe flexuosa. Tyto vlivy způsobily u některých jírovců kompletní opad listů již koncem srpna Uhlířová a kol. (2004) uvádí nevhodnost líp do měst, zejména pak podél komunikací, protože špatně snáší zasolení půdy. Tomuto tvrzení odpovídal stav líp v okrajových částech parku, jelikož jejich listové čepele od okrajů výrazně usychaly a následně se stáčely. Na listech zejména domácích líp Tilia cordata a T. platyphyllos, byly velmi často pozorovány různé abnormality způsobené patogeny i škůdci nebo jinými činiteli. Z houbových patogenů byli determinováni Cercospora microsora a Didymosphaeria petrakiana. V kombinaci s nedostatkem vláhy a u líp vyskytujících se na okraji parku i spolupůsobením posypových solí, docházelo k zasychání listových čepelí. Na nepůvodních druzích líp T. euchlora a T. tomentosa se v menší míře taktéž vyskytovala Cercospora microsora. Zmíněné druhy však vykazovaly vyšší odolnost vůči faktorům městského prostředí, suchu i dalším působícím vlivům. Na listech campestre a A. platanoides byl určen původce listové skvrnitosti Diplodina acerina. Literatura uvádí (Butin, 1995), že patogen způsobuje kulaté světlé skvrny na listech, ojediněle velkoplošné zhnědnutí listů, ale jen tam, kde je list narušen, například hálkotvorným hmyzem. Na listech A. campestre utvářel tento druh typické skvrny. V případě olistění A. platanoides se tento patogen vyskytoval výhradně v podobě velkoplošných nekrotických skvrn a to zejména v částech listu, které byly postiženy zasycháním v důsledku nedostatku vláhy. Lze se tedy domnívat, že právě okrajové schnutí listové čepele vlivem sucha vedlo k sekundárnímu výskytu tohoto patogena v poškozených částech listů. Častým původcem listových skvrnitostí byl rod fytopatogenní houby Asteroma sp. Na listech Carpinus betulus se vyskytovala A. carpini, u Betula pendula byla identifikována A. microspermum a typicky na listech se nacházela A. pseudoplatani. U všech druhů je popisován běžný výskyt, což se taktéž potvrdilo, jen u A. pseudoplatani byl zaznamenán jen jeden nález, ač literatura (Orlikowski, Wojdyla, 2010) upozorňuje na všeobecné rozšíření patogena. Strupovitost jabloní způsobená Venturia inaequalis je považována za závažnou chorobu, ale jen v oblastech produkce, kde jsou plody určeny k prodeji. V těchto případech někdy dochází k významným ekonomickým ztrátám. V případě výskytu mimo tyto oblasti se jedná pouze o patogena, který především snižuje estetickou hodnotu postižených hostitelských dřevin. Výjimečně, kdy je intenzita napadení výrazná, může docházet ke zpomalování růstu. V rámci této práce byl patogen nalezen na listech Sorbus aucuparia a Malus sp. U jabloní byl zaznamenán výskyt i na plodech. Černé povlaky na asimilačních aparátech dřevin, které způsobují houby z čeledi Capnodiaceae, byly zaznamenány na širokém spektru hostitelů. Nálezy byly shodné se spektrem, které uvádí literatura (Orlikowski a Wojdyla, 2010, Tomiczek 50

50 a kol., 2005). V městském prostředí může docházet k záměně povlaků těchto hub s nánosy prachu na listech. Právě usazený prach na asimilačních aparátech dřevin byl pozorován velmi často v průběhu pozorování, a proto byla determinace prováděna pod lupou. Z celého nalezeného spektra houbových organismů žádný zásadně neohrožoval zdravotní stav hostitelských dřevin. Většina druhů se na asimilačních orgánech dřevin projevila až v pozdním létě a na podzim, kdy je jejich výskyt naopak vítány, protože přispívá k přirozenému opadu listí. Škodlivě mohou působit druhy patogenů, které se objeví na listech již začátkem vegetační sezóny a mohou vést k předčasné defoliaci, ale pokud nenapadají další struktury stromu, většinou jejich působení končí opadem listů. Některé druhy, které byly masivněji rozšířeny, nebo se vyskytovaly v kombinaci s dalšími faktory, zejména pak nedostatek vláhy, v některých případech způsobily předčasný opad listů. Příkladem může být Aesculus hippocastanum a excelsior. Ochranná opatření jsou navrženy pro všechny zastoupené druhy houbových organismů stejně. Základním opatřením je zajistit shrabání a likvidaci opadlých listů na podzim, jelikož původci listových skvrnitostí v převážné většině zimuje právě na něm. V případě hustých výsadeb je vhodné provést uvolnění zápoje porostu, prosvětlení korun prořezáním zejména v dolních partiích a při výskytu suchých větví zajistit zdravotní řez dřeviny. Nejlepším preventivním opatřením je udržování dřevin v co možná nejlepším zdravotním stavu. Dále vysazovat rezistentní taxony, které odpovídají stanovišti. V případě výskytu rzí je nutné nejprve bezpečně určit mezihostitele a i u něj provést výše uvedené zásahy nebo jej úplně odstranit. 51

51 7. Závěr Cílem této diplomové práce bylo zhodnotit hostitelské a druhové spektrum chorob asimilačních orgánů dřevin v městském parku Lužánky v Brně. Monitoring dřevin probíhal asi na 3/5 rozlohy parku v období července až října roku Bylo sledováno celkem 55 druhů dřevin o celkovém počtu 593 jedinců. Z hlediska početnosti dominovaly domácí druhy dřevin, zejména pak platanoides. V případě podezření na možný výskyt houbových patogenů byl z hostitelské dřeviny odebrán vzorek listového aparátu, který byl posléze studován ve fytopatologické laboratoři. Na sesbíraných vzorcích bylo determinováno celkem 24 původců listových skvrnitostí vyskytujících se na 26 taxonech dřevin. Během celovegetačního monitorignu asimilačního aparátu dřevin v parku byly nalezeny a determinován běžně se vyskytující druhy původců listových skvrnitostí. Spektrum nalezených houbových organismů téměř zcela odpovídalo údajům uváděným v odborné literatuře. Jedinou výjimku tvořila Alternaria sp., která byla nalezena na Liliodendron tulipifera, ačkoliv tato dřevina v hostitelském spektru tohoto patogena uváděna není. Nejčastější a také nejčetnější nálezy tvořili zástupci z čeledi Erysiphaceae. Tato skutečnost mohla být způsobena teplejším průběhem počasí v průběhu roku 2012, což tyto fytopatogenní houby pro růst mycelia vyžadují. Sawadaea bicornis bylo nejčastěji nalézaným druhem padlí v průběhu celého monitoringu, jelikož rod tvořil téměř 1/3 z celkového počtu zastoupených dřevin ve sledované části parku. Nejvýznamnější z hlediska výskytu bylo pak Erysiphe alphitoides se svým téměř devadesáti procentním zastoupením na rodech Quercus, dále pak Phyllactinia fraxini, determinované na excelsior s osmdesáti procentním potvrzeným nálezem. K zajímavým druhům z této čeledi lze řadit Erysiphe arcuata, jenž se nacházelo na Carpinus betulus. Tento druh padlí se u nás vyskytuje pouze několik let a mapování jeho výskytu stále probíhá. Největší dopad na stav olistění jírovců měla houba Guignardia aesculi, která způsobovala společně s klíněnkou jírovcovou, projevy nedostatku vody a padlím Erysiphe flexuosa předčasný opad asimilačního aparátu těchto dřevin již v průběhu srpna Výrazné změny na olistění zejména domácích druhů líp způsobovali Cercospora microsora a Didymosphaeria petrakiana, v kombinaci s nedostatkem vláhy a vlivem posypových solí u líp vyskytujících se v okrajových částech parku. Na listovém aparátu javorů bylo determinováno největší spektrum houbových organismů vůbec. Společně s vyskytujícími se druhy padlí Sawadaea bicornis a Sawadaea tulasnei byla nalezena výrazná listová skvrnitost způsobená svraštělkou javorovou, Rhytisma acerinum, dále původce skvrnitosti Diplodina acerina vytvářející na listech okrouhlé nebo velkoplošné nekrotické skvrny a na povrchu listů se 52

52 vyskytovaly také černé povlaky hub z čeledi Capnodiaceae. Na listech se mimo chorob projevil i průběh počasí. Vyšší průměrné teploty po celé vegetační období a nižší úhrn srážek na jaře, v druhé polovině léta a na podzim způsobil sesychání a stáčení listových čepelí dřevin. Nejvýrazněji se změny projevovaly na listech javorů, líp a jírovců. Výrazně na nedostatek vláhy reagovaly i jasany, duby a lísky. Z nalezeného spektra chorob asimilačního aparátu dřevin žádný původce závažně neohrožoval zdravotní stav hostitele. Převážná většina druhů houbových organismů se výrazněji projevila až v pozdním létě a na podzim, čímž přispěla k přirozenému opadu listí. Jen některé druhy patogenů způsobily předčasný opad listů v kombinaci s dalšími vlivy, především nedostatkem vláhy, například u Aesculus hippocastanum nebo excelsior. Zásadní ochranná opatření nejsou nutné. Základem je shrabání a likvidace spadeného listí na podzim a zajištění zápoje mezi dřevinami umožňující průchod vzduchu. Prevencí je udržování dřevin v co možná nejlepším zdravotním stavu a při nových výsadbách používání rezistentních druhů na vhodných stanovištích. 53

53 8. Summary The main task of this thesis was assessment of hosting and species spectrum in assimilative organs diseases of woody plants located in city park Lužánky in Brno. Wood plant monitoring was realized on 3/5 of the park area from July to October It was monitored totally 55 species of woody plants summed up to 593 specimens. In terms of quantity the domestic woody plants dominated, especially plataniodes. In case of reasonable occurrence in fungal pathogens, a hosting woody plant sample of leaf apparatus was took away. Then there was the sample studied in fytopathology laboratory. Overall there was determined 24 leaf spots initiators occured on 26 woody plant species. Monitoring of assimilative organs was performed during whole vegetative period. There was commonly occuring species of leaf spots initiators found and determined during that period. Spectrum of found fungus organisms almost respond to conclusions in specialist literature with the expectation of Alternaria sp., which was found on Liliodendron tulipifera, although this species is not stated in hosting spectrum of this fungal pathogen. The most common and also the most frequent findings were representatives of the menails Erysiphaceae. This could be due to warmer weather in the course of 2012, these phytopathological fungus mycelia require for growth. Sawadaea bicornis was most frequently found species of mildew during the monitoring, since genus accounted for almost 1/3 of the total number of species represented in the reference section of the city park. The most significant of the occurrence was Erysiphe alphitoides with nearly ninety percent representation in the genera Quercus, then Phyllactinia fraxini, determined on excelsior with eighty percent confirmed finding. The interesting species of this menails can sort Erysiphe arcuata, which was located on Carpinus betulus. This kind of mildew are determined here only a few years and mapping its occurrence is ongoing. The most impact on foliage was caused by fungus Guignardia aesculi, which demonstrated together with Horse-chestnut leaf miner the moisture lack and a mildew of Erysiphe flexuosa prematures the litter of the assimilative organs these woody plants in August Considerable changes in foliage of domestic species Lima trees was caused mainly by Cercospora microsora and Didymosphaeria petrakiana together with moisture lack and influence of gritting salt on Lima trees growing around the border of city park. On leaf apparatus of maple speciemens was determined greatest spectrum of fungus organisms. Together with occurence of mildew Sawadaea bicornis and Sawadaea tulasnei there was found significant leaf spots initiators caused by Maple Tar 54

54 Spot Disease Rhytisma acerinum, then originator spotting Diplodina acerina producing round or large necrotic spot and on leaves surface was determined black smooth of fungus from menails Capnodiaceae. Even the weather affected the leaves apart from diseases. Higher average temperatures through whole vegetative period and lower precipitation in Spring, during second part of the Summer and during the Autumn cause a shrinkage and a twist of leaf blades. The most expressive changes was shown on leaves of mapl trees, lima trees and conker trees. From founded spectrum of assimilative organs diseases of woody plants no one radicaly affects hosting woody plants health. The vast majority of the fungus species particularly exhibits mainly in late Summer and in Autumn. Due to this the natural leaves litter was occured. Only few species of pathogens caused premature leaves litter with next effects, mainly the moisture lack for example for Aesculus hippocastanum or excelsior. Essential protective measures are not necessary. Basicly the main activity is a scrabble and liquidation of fallen leaves in the Autumn and also the ensure of canopy between woody plants to enable the air flow. The woody plants maintanance in the best possible healthy contitions is meant as a prevention. The new planting of resistent species are reqiured on suitable areas. 55

55 9. Použitá literatura ADKINS, C. R., S. D. FRANK a N. A. FULCHER, Birch - Betula spp. [online] citováno 2. dubna Dostupné z: < ANONYMUS 1, Wikipedia: the free encyclopedia: Antropogenní půda. [online] citováno 24. března Dostupné z: < ANONYMUS 2, Integrated pest management: Reports on Plant Diseases: Fungal leaf spot disease of shade and ornamental trees in the midwest [online] citováno 19. března Dostupné z: < ANONYMUS 3, Choroby, poruchy a poškození okrasných dřevin. Brno [online] citováno 22. března Dostupné z: < ANONYMUS 4, Birke - Betula pendula, Betula pubescens: A: Asteroma microspermum [online] citováno 6. dubna Dostupné z: < ARBOFUX, Diagnosedatenbank für Gehölze [online] citováno 17. března Dostupné z: < BACIGÁLOVÁ K., TÓTH, D., BRINDZA, J., Powdery mildew Phyllactinia corni causing disease on Cornus mas (Cornaceae) a new record for Slovakia. Plant Protect. Sci., 41: BRAUN, U., A monograph of the Erysiphales (powdery mildews). Berlin, Nova Hedwigia, 700 s. ISBN BRAUN, U. a COOK, R. T. A., Taxonomic manual of the Erysiphales (Powdery mildews). Utrecht, CBS Biodiversity Series 11, 707 s. ISBN Brněnské Lužánky: Stavebně-historický vývoj parku, Brno: Projekční kancelář Herald s rekonstrukce. 157 s. BUTIN, H., Tree diseases and disorders: Causes, biology and control in forest and amenity trees. Oxford, Oxford University Press, 252 s. ISBN ČERMÁK, P., PALOVČÍKOVÁ, D. a BERÁNEK, J., Atlas poškození dřevin [online] citováno 2. dubna Dostupné z: < DANČÁKOVÁ, H., Rozšíření a bionomie zástupců čeledi Erysiphaceae v ČR. Brno, MZLU, diplomová práce. Vedoucí práce Ing. D. Palovčíková. DOUGLAS, S. M., Common Diseases of Maple [online] citováno 17. března Dostupné z: < nd_ecology/common_diseases_of_maples.pdf>. ELLIS, M. B., Dematiaceous Hyphomycetes. Eastbourne, CABI Publishing, 56

56 608 s. ISBN ELLIS, M. B. a J. P. ELLIS, Microfungi on land plants: An Identification Handbook. Slough, The Richmond Publishing Co. Ltd., 868 s. ISBN GREGOROVÁ, B. a kol., Poškození dřevin a jeho příčiny. Praha: ZO ČSOP, 504 s. ISBN GRIGALUINAITE, B., MATELIS, A. a STACKEVIČIENE, E., Fungi on Aesculus genus plants in Vilnius city green plantations. Acta Biol. Univ. Daugavp. Roč. 10, č. 1, s [online] citováno 2. dubna ISSN Dostupné z: < Daugavpilensis/Acta_Biologica_10_1/2.pdf>. HANKOVÁ, M., Fytopatologický monitoring dřevin v městském parku Lužánky v Brně. Brno, MENDELU. Bakalářská práce. Vedoucí práce Ing. D. Palovčíková. HARTMANN, G., NIENHAUS, F. a BUTIN, H., Atlas poškození lesních dřevin: Diagnóza škodlivých činitelů a vlivů. Praha, Brázda, s r.o., 289 s. ISBN X. HRUBÍK, P., JUHÁSOVÁ, G., GÁPER, J. a TKÁČOVÁ, S., Ochrana okrasných rastlín. Nitra, Vydavateľstvo SPU, 121 s. ISBN INDEX FUNGORUM, Search page [online] citováno 6. dubna Dostupné z: < JANKOVSKÝ, L. a PALOVČÍKOVÁ, D., Padlí na okrasných dřevinách. Zahradnictví, 3: JANKOVSKÝ, L., Riziko aktivizace chorob lesních dřevin v podmínkách klimatické změny. Lesnická práce: Časopis pro lesnickou vědu a praxi [online], 85 (8) citováno 2. dubna Dostupné z: < JANKOVSKÝ, L., Rizika aktivizace houbových patogenů a hmyzích škůdců lesních dřevin v souvislosti s předpokládanou klimatickou změnou. Ministerstvo životního prostředí: EKODISK [online] č. 04 citováno 2. dubna Dostupné z: < KOLAŘÍK, J. a kol., Péče o dřeviny rostoucí mimo les - II. Vlašim, ČSOP, 710 s. ISBN KOŠŤÁLOVÁ, V. a SÁZELOVÁ, V., Chřadnutí a odumírání jasanů: Původce: Chalara fraxinea Kowalski, Praha: Ministerstvo zemědělství. Leaf rust, Cornell University: Department of Plant Pathogoly and Plant-Microbe biology [online] citováno 2. dubna Dostupné z: < Maintaining healthy urban trees, LANDOWNER RESOURCE CENTRE. Welcome to the LCR [online] citováno 22. března Dostupné z: 57

57 < MALINOVÁ, M., Nejvýznamnější choroby a škůdci topolů. Lesnická práce: Časopis pro lesnickou vědu a praxi [online]. 85 (11) citováno 2. dubna Dostupné z: < NEČAS, T. a KRŠKA, B., PODOSPHAERA LEUCOTRICHA ( E LL. ET E VERK.) S ALM.: padlí jabloňové [online]. Lednice, citováno 36. března Dostupné z: < ORLIKOWSKI, L. a WOJDYŁA, A., Choroby: ozdobnych drzew liściastych. Przeźmierowo, Graphus Pach z.o.o., 173 s. ISBN PALOVČÍKOVÁ, D. a DANČÁKOVÁ, H, Bionomie a zástupci čeledi padlí v České republice. Lesnická práce. 11, s PALOVČÍKOVÁ D., DANČÁKOVÁ, H., JUNÁŠKOVÁ, J., MATOUŠKOVÁ, H., JANKOVSKÝ L., Druhové spektrum padlí na dřevinách v České republice, nové druhy padlí dřevin v ČR. Zvolen, Technická univerzita vo Zvolene, katedra ochrana lesa a polovnictva, s. Park Lužánky : 220. výročí založení parku Lužánky v Brně, Brno, Jabara. 28 s. PASTIRČÁKOVÁ, K., PASTIRČÁK, M., CELAR, F. a SHIN, H., Mycotaxon: Guignardia aesculi on species of Aesculus: new records from Europe and Asia [online] citováno 2. dubna Volume 108, pp PASTIRČÁKOVÁ, K., TAKAMATSU, S., SHIROYA, Y. a PASTIRČÁK, M., European Horngeam Powdery Mildew Erysiphe arcuata in Slovakia [online]. Berlin, Phytopathology, citováno 2. dubna , s. PAULECH, C., Flóra Slovenska X/1. Mycota (Huby), Ascomycetes (Vreckaté), Erysiphales (Múčnatkotvaré). Bratislava, VEDA, vydavatelstvo SAV, 291 s. ISBN PEŠKOVÁ, V. a SOUKUP, F., Skvrnitosti listů houbového původu [online]. Lesnická práce, 88 (11) citováno 23. března Dostupné z: < POTTORFF, L., Leaf Spot Diseases and How to Control Them [online] citováno 20. března Dostupné z: < SINCLAIR, W. A., LYON, H. H., JOHNSON, W., Diseases of trees and shrubs. Ithaca: Comstock Publishing Associates, 575 s. ISBN SCHROEDER, D. B., Leaf spot diseases of trees and shrubs [online] citováno 19. března Dostupné z: < 58

58 TOMICZEK, CH. a kol., Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. Brno: Biocont Laboratory, spol. s r.o., 219 s. ISBN UHLÍŘOVÁ, H. a kol., Poškození lesních dřevin. Praha: Lesnická práce, s r.o., 280 s. ISBN ŽÁRA, P., Rekonstrukce parku Lužánky je u konce [online] citováno 21. března Dostupné z: < 59

59 10. Přílohy Příloha č. 1 Inventarizační mapa Lužánek (2004) Příloha č. 2 Detail mapy s inventarizačními čísly. 60