1. AKTINOVY CYTOSKELET (mikrofilamenta)
|
|
- Alexandra Danuše Kopecká
- před 9 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 CYTOSKELET - pohyb bunek, zmeny tvaru bunek - pohyb organel, bunecné procesy (napr. separace chromosomu) - vyzaduje energii (ATP) - CYTOSKELETON = cytoplasmaticky systém vláken - nutný pro bunecný pohyb, urcuje tvar bunky, tvorí dráhy, podle kterých se pohybují organely, vesikly etc., 3 typy cytosolických vláken: 1) mikrofilamenta (7-9 nm O), 2) intermediální filamenta (10 nm O), 3) mikrotubuly (24 nm O). 2) a 3) často asociovány - Pohyb: 2 základní mechanismy tvorby pohybu: 1) Motorové proteiny, potrebují ATP nebo GTP, 2) Assembly a disassembly mikrofilament a mikrotubulu. 1. AKTINOVY CYTOSKELET (mikrofilamenta) Bunecný pohyb - koordinace pohybu v ruzných cástech bunky Aktin: nejhojnejsí vnitrobunecný protein EB (cca 10 % váhy celkových proteinu ve svalu; 1-5 % ostatní bunky ~ 0.5 mm) napr. jaterní bunka 2 x 10 4 molekul insulinového receptoru X 5 x10 8 aktinových molekul kódován konservativní skupinou genu (napr. lidský genom 6 genu, kvasinky 1 gen) Filopodium Arps geny (actin-related proteins) - cca 50 % homologie s aktiny Aktinové struktury fibroblastu Lamellipodium Stress fibres Phalloidin stained
2 Struktura mikrofilament Formy aktinu: G-aktin = globulární monomer F-aktin = filamentární polymer - mikrofilamenta - kazdá molekula aktinu obsahuje Mg2+ ion +ATP nebo ADP, tj. 4 stavy aktinu ATP-G aktin, ADP-G aktin, ATP-F aktin, ADP-F aktin - pridání iontu (Mg2+, K+, Na+0) indukuje polymeraci G-aktinu do filament F-aktinu (reversibilni), provazeno hydrolysou ATP Bundles (svazky) Networks (síte) - urcují tvar bunek Aktin-cross-linking proteins - 2 (nebo víc) aktin vazebná místa Fascin Bundle Network Filamin
3 Propojení filament k membráne Erythrocyty membrane-microfilament binding proteins, kortex - oblast pod Spectrin membránou tetramer - head to tail propojené délka 200 nm Ankyrin Junctional complexes
4 Actin assembly 3 fáze: 1) Lag period - G-aktin agreguje do krátkých, nestabilních oligomeru- fungují jako nukleacni centrum 2) Fáze rychlé elongace do filamenta (aktinové monomery se pridávají k obema koncum). Koncentrace G--aktinu klesá az do vyrovnání s koncentrací filamentárního aktinu. 3) Fáze steady state - G-aktin monomery vymenují podjednotky na konci filment X délka filament se nemení, Rovnovážná koncentrace = Kritická koncentrace (C c ) in vitro = 0.1μM Nucleation Elongation Steady state - Po inkorporaci ATP-G-aktinu - pomalá hydrolysa ATP. Tj. Vetsina filament je z ADP-F-aktinu X na koncích ATP- F-aktin - ATP hydrolysa není esenciální pro polymeraci (ADP-G-aktin polymeruje) - F-aktin -polární: + konec se prodluzuje 5-10 x rychleji nez - konec. Dáno rozdílnou C c na obou koncích Kritická koncentrace závisí na tom, zda jsou monomery vázány s ATP nebo ADP. Při inkorporaci ADP-monomeru - oba konce se prodluzují pomaleji (jako - konec) Regulace polymerace aktinu: Thymosin β4: inhibice assembly, váze ATP-G-aktin, který nemuze pak polymerovat Profilin: podporuje assembly: 1) váže ATP-G-aktin - pomáhá pripojování monomeru k + konci aktinového filamenta, poté disociuje z komplexu 2) Profilin interaguje s membránovými komponentami b.signalisace (PIP2)? Kontrola assembly na plasmatické membráne, PIP2-profilin se nevaze na G-aktin. 3) Profilin funguje jako nucleotide-exchange faktor. Jediný aktin vazebný protein, který umoznuje výmenu ADP za ATP.
5 Kontrola délky filament - koncentrace aktinu preferuje tvorbu filament - pro rozbití existujících filament a jejich síte - protein gelsolin a cofilin - mechanismus? - vazba na podjednotky, změna jejich konformace a prerusení vazeb mezi nimi - po prerusení vazby zůstane rozbijející protein vázán na + konci a brání prodluzování retezce (capping funkce). - konec se zkracuje Stabilisace filament - Actin-capping proteiny (váží se na konce, neumí filamenta rozbíjet) Aktin motor protein - Myosin - 13 clenu myosinové genové rodiny, myosin I a II nejcastejsí 1 nebo 2 tezké retezce Globulární hlava: - actin a ATP vazebná místa konservativní Ruzné lehké retezce - calmodulin - jiné Ca2+ vazebné proteiny Monomer Dimer Obsahuje specifická vazebná místa pro specifické funkce ruzných myosinu Vsechny myosiny - regulovány nejak Ca2+ X reaguji odlisne na koncentraci Ca2+ - ATPasová aktivita - aktivována aktinem (4-5x), lokalisována v globulární hlave Dimer Ca2+ vazebný protein
6 Ocásek - urcuje roli myosinu Myosin I a II - vazba na membrány Myo I vcetne membrán GA -? Transport vesiklu Tvorba silných filament- (myo II) - role při svalové kontrakci- - mnoho myosinových hlav muze interagovat soucasne s aktinovými filamenty membrána Myosinové hlavy se pohybují podél aktinových filament Pohyb na sklicku - fixace myosinu - pohybují se aktinová vlákna při dodání ATP, pohyb orientovaný, smerem k - konci
7 Aktin a myosin II důležité pro cytokinesi Savčí buňky Při mitose aktin amyosin II akumulace ve středu dělící se buňky - KONTRAKTILNÍ RING - zkracování při cytokinesi Kvasinky AKTIN Dynamická lokalisace během buněčného cyklu regulace Cdk kinasami
8 Pohyb vesiklů podél aktinu (myosin I a V) invaginace plasmaticke membrány AKTIN 2formy actin patches a actin cables (prochází podél buňkou) Role při polarizované sekreci např. při buněčném cyklu Kvasinky Mutanty aktinu a myosinů různě ovlivní lokalisaci různých vesiklů Chs3p integrální membránový protein syntesa chitinu- lokalisace v místě vzniku nového pupene Chs5p nutný pro lokalisaci Chs3p (protein GA) + role Myo2p Chs4p součást komplexu v místě tvorby pupene interakce s Chs3p speciální vesikly transport podél aktinu
9 Pohyb cytoplasmy Membránově vázaný myosin - důležitý pro fenomen cytoplasmic streaming - zelené řasy Nitella, Chara) - pohyb cytoplasmy - cca 4.5 mm/min - mechanismus distribuce buněčných metabolitů (především u velkých buněk - rostlinné buňky, amoeby) Pohybující se cytosol - také pohyb ER, vesiklů Pohyb nejpomalejší v centru - zvyšuje se k povrchu b.- motor generující pohyb leží u membrány - svazky aktinových filament vedle chloroplastů vázaných na membránu, na ně vázány vesikly ER - myosiny vázané na ER - pohyb cytosolu BUNĚČNÝ (AKTINOVÝ) POHYB - pohyb buněk po pevném povrchu - Keratinocyty a fibroblasty - změny morfologie - vazba na substrát, pohyb cytosolu, tvorba lamelipodia
10 - Vazba na substrát - Vysunutí lamelipodia - kontrolovaná polymerace aktinových filament a jejich propojení do svazků a sítí - regulace vychlípení membrány? Tlaková síla polymerujících aktinových filament? - polymerace aktinu na + konci stimulována profilinem lokalisovaným na membráně (- vychlípení membrány) + role dalších proteinů v regulaci směru assembly (Vasp, Arp2/3) + role myosin - vazba na membránu Po vychlípení membrány - vazba na pevný povrch - nové adhesní místo (ukotvení aktinových svazků) - vazba na povrch a zabrání se retrakci. -Uvolnění starého adhesního místa POHYB AMOEB - vysunutí pseudopodií (podobné lamelipodiím), - pohyb porvázen změnami viskosity cytosolu ( sol-gel přechod) - assembly a disassembly aktinových sítí
11 Bakterie Listeria v infikovaných fibroblastech Pohyb 11 μm za min Interakce buněčného proteinu Arp2/3 s bakteriálním membránovým proteinem - Polymerace
12 REGULACE POHYBU BUNĚK Buněčná polarita - směr pohybu, otočení buňky (změna směru pohybu) - změny směru tvorby lamelipodia nebo pseudopodia, - mutanty myosinu I - tvorba lamel všemi směry - buňky neschopné směrovaného pohybu Signály koordinující procesy probíhající vpředu buňky s procesu, které jsou vzadu v buňce. Ras related proteiny - Rac, Rho, Cdc42 Lysophosphatidic acid
13 2. MIKROTUBULY A INTRMEDIALNI FILAMENTA - casto se prekryvají x plní ruzné funkce - mikrotubuly - role v rade pohybu bunek i uvnitř buněk - inermediální filamenta - strukturální funkce - vazba na plasmatickou membránu přes membránové proteiny, integrace bunek do tkání MIKROTUBULY - polymery tubulinu heterodimer α a β tubulinu - velmi konservované - α-tubulin - vazba GTP ireversibilne - nedochází k hydrolyse - β-tubulin - vazba GTP reversibilní, hydrolysa na GDP, muze být vymeneno za GTP γ-tubulin - není soucástí tubulinové subjednotky,asi ji pomáhá tvorit Singlet: 13 protofilament Triplet centrioly basalní telíska Doublet cilia flagella Mikrotubuly - polární struktury - dáno head to tail orientací α a β tubulinových dimeru α-tubulinový konec, β-tubulinový konec
14 MIKROTUBULY - 2 populace - stabilní (dlouhá doba existence) a nestabilní (krátká doba existence) assembly mikrotubulu: - microtubule organising centre (MTOC) savcí bunky MTOC = centrosom - mikrotubule associated proteins - konce mikrotubulu asociují s centrosomy, role v nukleaci assembly mikrotubulu - nepolarisované bunky - MTOC je perinuklearne umisten (v centru bunky) - fixuje polaritu mikrotubulu - konec smerem k MTOC (+) konec α,β tubulin γ-turc Polarisované bunky - obsahují velké mnozství MTOC - distribuovány uvnitr bunky (-) konec γ-tubulin - lokalisován v MTOC - nutný pro nukleaci tubulinových podjednotek γ-tubulin ring complex (γ-turc)
15 kinetochorové mikrotubuly polární mikrotubuly CENTROSOM KVASINKY Mitotický spindle bipolární struktura: spindle pole body (SPB) (jaderný obal) (analogie centrosomů vyšších EB = cytoplasmaticky lokalisované) mikrotubuly polarisace - konec ( nerostoucí ) asociovaný s SPB, + konec ( assembly ) chromosomy Spindle mikrotubuly: 3 třídy kinetochorové mikrotubuly (kmts) terminace na kinetochorech (centromerach) ne-kinetochorové mikrotubuly (nkmts) interakce s antiparalelními nkmts z opačného pólu cytoplasmatické mikrotubuly (cmts) = astrální MT u vyšších EB astrální mikrotubuly SPB + SPB dynein jaderný obal nkmts + kmts Centromera (kinetochor) jaderný obal cmts +
16 Dynamika mikrotubulu a asociované proteiny - mikrotubuly - oscilace mezi fází růstu a zkracování - assembly a disassembly - probíhá prednostne na (+) konci - Kritická koncentrace (podobne jako u mikrofilament) Tvorba protofilament Asociace protofilament (+) konec (-) konec Microtubule associated proteins (MAPs) Assembly MAPs - zodpovedné za cross-linking mikrotubulu v cytosolu - basická mikrotubule vazebná doména + acidická doména {vazba na membrány, intermediální filamenta, jiné mikrotubuly..) - mohou ovlivnovat dynamiku mikrotubulu
17 Motor proteiny 1) Kinesin - dimer 2 tezkých retezcu + 2 lehké retezce orientace pohybu k (+) konci mikrotubulu transport vesiklu podél mikrotubulu 2 typy kinesinu a) cytosolické (transport vesiklu a organel) b) spindle (podílejí se na assembly spindle a segregaci chromosomu) 1) Dynein - pohyb smerem k (-) polu mikrotubulu, multimerní proteiny 2 skupiny: a) cytosolické dyneiny (pohyb vesiklu a chromosomu) b) axonemalní dynein (pohyb cilii a flagel) - pohyb pomocí dynein vyzaduje komplex s mikrotubuly vazanými proteiny - napr. Komplex dynactin Kinesiny a dyneiny zprostredkovaný transport
18 MIKROTUBULY A MOTOROVÉ PROTEINY PŘI MITOSE Kinetochor a centromera Savčí buňky a nižší rostliny - kinetochor 3 vrstvy - váže + konec mikrotubulů Kvasinkové centromery
19 microtubule organising centre Rozchod chromosomů při anafázi Odbourávání z kinetochorových konců
20 INTERMEDIÁLNÍ FILAMENTA - u všech mnohobuněčných eukaryot,? Nižší EB - epidermální buňky a axony neuronů - 10 x víz IF než mikrotubulů a mikrofilament - Strukturní funkce - zpevnění buněk a jejich organisace do tkání, mechanická podpora membráně - neparticipují na buněčné motilitě - velmi stabilní - i při extrakcích (x mikrotubuly a mikrofilamenta se rozpadnou) - tloušťka 10 nm (mikrotubuly 24 nm, mikrofilamenta 7 nm) - IF podjednotky neváží nukleotidy a jejich assembly nevyžaduje GTP nebo ATP hydrolysu IF proteiny: tvoří homo nebo heteropolymerní IF filamenta TYP I a II: Kyselé a basické keratiny - epiteliální buňky, různé typy keratinů TYP III: vimentin (nejčastější - podpora buněčných membrán, jádra), desmin (buňky svalů), peripherin, TYP IV: neuronální axony - neurofilamenta TYP V: laminy - jaderné
21
22 Epitheliání buňky - propojeny specialisovanými buněčnými spoji - desmosomy, hemidesmosomy Desmosomy - buněčná adhese Hemidesmosomy - adhese k podkladu Propojení IF
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA MITOSA - fáze: Profáze - kondensace chromosomů - 30 nm chromatine fibres vázané na matrix Rozpad Metafáze - párové ( sesterské ) chromatidy - vázané centromerou, seřazené
B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY
B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY mikrotubuly střední filamenta aktinová vlákna CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY funkce cytoskeletu - udržovat
Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.
Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc. Cytosol: tekutá hmota, vyplňující prostor uvnitř buňky mezi organelami. Ve světelném mikroskopu se jeví jako amorfní
VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost
VAKUOLA membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost VAKUOLA Funkce: uložiště odpadů a uskladnění chemických látek (fenolické
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 3. Enzymy a proteinové motory Ivo Frébort Enzymová katalýza Mechanismy enzymové katalýzy o Ztráta entropie při tvorbě komplexu ES odestabilizace komplexu ES
BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ MOTILITY A MOLEKULÁRNÍCH MOTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Molekulární motor: dynein Onemocnění: Kartagenerův syndrom 2 BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA
Slide 1a ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1b Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1c Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna Slide 1d Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna plasmodesmy Slide
Přeměna chemické energie v mechanickou
Přeměna chemické energie v mechanickou Molekulám schopným této energetické přeměny se říká molekulární motory. Nejklasičtějším příkladem je svalový myosin (posouvá se po aktinu), ale patří sem i ATP-syntáza
Pohyb buněk a organismů
Pohyb buněk a organismů Pohybové buněčné procesy: Vnitrobuněčný transpost organel, membránových váčků Pohyb chromozómů při dělení buněk Cytokineze Lokomoce buněk (améboidní a řasinkový pohyb) Svalový pohyb
Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
Cytologie. Přednáška 2010
Cytologie Přednáška 2010 Buňka 1.Velikost 6 200 µm, průměrná velikost 20um 2. JÁDRO a CYTOPLAZMA 3. ORGANELY (membránové) 4. CYTOPLAZMATICKÉ INKLUZE 5. CYTOSKELET 6. Funkční systémy eukaryotické buňky:
Pohyb přípravný text kategorie A, B
ÚSTŘEDNÍ KOMISE BIOLOGICKÉ OLYMPIÁDY BIOLOGICKÁ OLYMPIÁDA 2005/2006 40. ROČNÍK Pohyb přípravný text kategorie A, B Ivan ČEPIČKA Petr L. JEDELSKÝ Magdalena KUBEŠOVÁ Jana LIŠKOVÁ Jan MATĚJŮ Vendula STRÁDALOVÁ
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta Tkáň svalová. Obecná charakteristika hladké a příčně pruhované svaloviny (kosterní a srdeční). Funkční morfologie myofibrily. Mechanismus kontrakce. Stavba
3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk
3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk Co je nukleocytoplasmatický kompartment a jak vypadá u typické rostlinné buňky Jádro buněčné Nositel naprosté většiny genetické informace buňky Jak
VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky
Buněčný cyklus Replikace DNA a dělení buňky 2 Regulace buněčného dělení buněčný cyklus: buněčné dělení buněčný růst kontrola kvality potomstva (dceřinných buněk) bránípřenosu nekompletně zreplikovaných
Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament
Kosterní svalstvo Základní pojmy: Sarkoplazmatické retikulum zásobárna iontů vápníku - depolarizace membrány uvolnění vápníku v blízkosti kontraktilního aparátu vazba na proteiny zajišťující kontrakci
CYTOPLAZMA. -Prostor mezi organelami, inkluzemi, ribozomy a jádrem
Cytoskelet CYTOPLAZMA -Prostor mezi organelami, inkluzemi, ribozomy a jádrem -Viskózní až gelový charakter -Prostředí pro mnohé metabolické děje: např. glykolýza translace syntéza sacharosy pentózová cesta
ENERGIE BUNĚČNÁ RESPIRACE FOTOSYNTÉZA. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
ENERGIE BUNĚČNÁ RESPIRACE FOTOSYNTÉZA 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. ZÍSKÁVÁNÍ a PŘENOS ENERGIE BUŇKOU 1. termodynamická věta - různé formy energie se mohou navzájem přeměňovat 2. termodynamická věta
DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 1 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Charakteristika buněčného cyklu eukaryot
základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU
Lukáš Hlaváček, Katedra zoologie Přf UP Olomouc, 2010 POHYB je jeden ze základních životních projevů pro život je nezbytný POHYB na všech úrovních: subcelulární (pohyb v rámci buňky) celulární (pohyb buňky)
Biologie I. 4. přednáška. Buňka. struktura, nemembránové útvary
Biologie I 4. přednáška Buňka struktura, nemembránové útvary Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN 978-0-321-77565-8) Morfologie
MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE
Cvičení 6: BUNĚČNÝ CYKLUS, MITÓZA Jméno: Skupina: MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE Trvalý preparát: kořínek cibule obarvený v acetorceinu V buňkách kořínku cibule jsou viditelné různé mitotické figury.
Epitely a jejich variace
Epitely a jejich variace 141 Definice Avaskulární tkáň Buňky jsou k sobě těsně připojeny pomocí mezibuněčných spojení Jsou funkčně a morfologicky polarizovány Jsou připojeny k bazální lamině Rozdělení
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 10. Struktury signálních komplexů Ivo Frébort Typy hormonů Steroidní hormony deriváty cholesterolu, regulují metabolismus, osmotickou rovnováhu, sexuální funkce
BUŇKA I. Základní morfologické charakteristiky buňky. Vlastní struktury buňky (biologické membrány, cytoskelet, cytoplasma)
Buňka I Biologie I BUŇKA I Základní morfologické charakteristiky buňky Evoluce eukaryotní buňky Vlastní struktury buňky (biologické membrány, cytoskelet, cytoplasma) Mezibuněčná hmota živočišných buněk
MBR ) Architektura buňky. e) Plastidy f) Mitochondrie a peroxizómy g) Cytoskelet
MBR 2015 1) Architektura buňky 1 e) Plastidy f) Mitochondrie a peroxizómy g) Cytoskelet e) Plastidy 2 Vyskytují se v autotrofních eukaryotech. U rostlin se vyskytují téměř ve všech buňkách. Plastidy produkují:
Růst a vývoj rostlin - praktikum MB130C78
Růst a vývoj rostlin - praktikum MB130C78 Blok 3 Role aktinového cytoskeletu v morfogenezi rostlinných buněk - analýza fenotypu Úlohy: 1. Kvantifikace počtu zkroucených a správně tvarovaných trichomů u
Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav
Buněčná teorie: Počátky formování: 1840 a dále, Jan E. Purkyně myšlenka o analogie rostlinného a živočišného těla (buňky zrníčka) Schwann T. Virchow R. nové buňky vznikají pouze dělením buněk již existujících
Bp1252 Biochemie. #11 Biochemie svalů
Bp1252 Biochemie #11 Biochemie svalů Úvod Charakteristickou funkční vlastností svalu je schopnost kontrakce a relaxace Kontrakce následuje po excitaci vzrušivé buněčné membrány je přímou přeměnou chemické
Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2
Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2 Buňka Nejmenší částice protoplasmy schopná samostatné existence Prokaryotická buňka (nucleoid) Bakterie, (0,1 do 15μm). Nejmenší jsou bakterie rodu Mycoplasma
základem veškerého aktivního pohybu v živočišnéříši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU
POHYB je jeden ze základních životních projevů pro život je nezbytný POHYB na všech úrovních: subcelulární (pohyb v rámci buňky) celulární (pohyb buňky) orgánový pohyb (pohyb orgánu) organizmální pohyb
Fyziologie svalové činnosti. MUDr. Jiří Vrána
Fyziologie svalové činnosti MUDr. Jiří Vrána Syllabus 2) Obecný úvod 4) Kosterní svaly a) funkční stavební jednotky b) akční pot., molek. podklad kontrakce, elektromech. spřažení c) sumace, tetanus, závislost
Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky
Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky Prof. MUDr. RNDr. Svatopluk Čech, DrSc. MUDr. Irena Lauschová, Ph.D. FYZI přednášky, praktika mikrosk. sál budova A1, přízemí, mikrosk.
TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis
TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis Mikrotubuly Formace heterodimerů α/βtubulinu Translace α a β -tubulin monomerů chaperonin c-cpn správný folding α-tubulin se váže na TFC B a β na TFC
/2012. Mgr. Hříbková Hana Biologický ústav LF MU Kamenice 5, Brno 625 00 hribkova@med.muni.cz
Biologie - přípravný pravný kurz 2011/201 /2012 Mgr. Hříbková Hana Biologický ústav LF MU Kamenice 5, Brno 625 00 hribkova@med.muni.cz Tématické okruhy z biologie k přijímacím zkouškám na LF MU Doporučeno
Cytoskelet, buněčné interakce a extracelulární matrix
Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie 7.3.2012 Cytoskelet, buněčné interakce a extracelulární matrix doc. RNDr. Renata Veselská, Ph.D., M.Sc. Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta MU Program
pátek, 24. července 15 BUŇKA
BUŇKA ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA mitochondrie ribozom hrubé endoplazmatické retikulum cytoplazma plazmatická membrána mikrotubule lyzozom hladké endoplazmatické retikulum Golgiho aparát jádro jadérko chromatin volné
Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru
Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru Ústav histologie a embryologie Doc. MUDr. Zuzana Jirsová, CSc. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie B02241
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou B. Dvořánková Obsah přednášky Buňka a její organely Extracelulární matrix Interakce buněk s ECM i navzájem Kultivace buněk in vitro Buněčné jádro Alberts: Molecular
Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings
Biologie I Buňka II Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings BUŇKA II centrioly, ribosomy, jádro endomembránový systém semiautonomní organely peroxisomy
BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus
BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus 10.10.2016 Nejjednodušší forma života (viry neschopnost samostatné reprodukce) Základní stavební a funkční jednotka organismů schopná se dělit Spojeno s
44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
http://www.accessexcellence.org/ab/gg/chromosome.html
3. cvičení Buněčný cyklus Mitóza Modifikace mitózy 1 DNA, chromosom genetická informace organismu chromosom = strukturní podoba DNA během dělení (mitózy) řetězec DNA (chromonema) histony další enzymatické
Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce
. Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce Exocytóza BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace
TRANSPORT PŘES BUNEČNÉ MEMBRÁNY
TRANSPORT PŘES BUNEČNÉ MEMBRÁNY Plasmatická membrána - selektivně permeabilní bariera: esenciální molekuly (cukry, AA, lipidy.) vstupují do bunky; metabolické intermediáty zustávají v bunce; odpadní látky
STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY
Morfologie (tvar) bakterií STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY Tři základní tvary Koky(průměr 0,5-1,0 µm) Tyčinky bacily (šířka 0,5-1,0 µm, délka 1,0-4,0 µm) Spirály (délka 1 µm až100 µm) Tvorba skupin
BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí
(1 BUNĚČNÝ CYKLUS BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace kontrolní body molekulární brzdy Jednobuněčné
Přírodní polymery proteiny
Přírodní polymery proteiny Funkční úloha bílkovin 1. Funkce dynamická transport kontrola metabolismu interakce (komunikace, kontrakce) katalýza chemických přeměn 2. Funkce strukturální architektura orgánů
Cytologie I, stavba buňky
Cytologie I, stavba buňky Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 1.10.2013 Buňka je základní strukturální a funkční jednotka
- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace
Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 10 obecná biologie Organely eukaryotní buňky Ročník 1. Datum tvorby
8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany Ivo Frébort Polysacharidy Funkce: uchovávání energie, struktura, rozpoznání a signalizace Homopolysacharidy a
Intracelulární Ca 2+ signalizace
Intracelulární Ca 2+ signalizace Vytášek 2009 Ca 2+ je universální intracelulární signalizační molekula (secondary messenger), která kontroluje řadu buměčných metabolických a vývojových cest intracelulární
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.
Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce
Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 22.10.2013 Svalová tkáň má
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
Lodish et al, Molecular Cell Biology, 4-6 vydání Alberts et al, Molecular Biology of the Cell, 4 vydání
Lodish et al, Molecular Cell Biology, 4-6 vydání Alberts et al, Molecular Biology of the Cell, 4 vydání http://web.natur.cuni.cz/~zdenap/zdenateachingnf.html CHEMICKÉ SLOŽENÍ BUŇKY BUŇKA: 99 % C, H, N,
Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
Tomáš Kuˇ. cera. Ústav lékaˇrské chemie a klinické biochemie 2. lékaˇrská fakulta, Univerzita Karlova v Praze.
BIOCHEMIE SVALU Tomáš Kuˇ cera tomas.kucera@lfmotol.cuni.cz Ústav lékaˇrské chemie a klinické biochemie 2. lékaˇrská fakulta, Univerzita Karlova v Praze 2014 STRUKTURA KOSTERNÍHO SVALU svazky svalových
Buněčné jádro a viry
Buněčné jádro a viry Struktura virionu Obal kapsida strukturni proteiny povrchove glykoproteiny interakce s receptorem na povrchu buňky uvnitř nukleocore (ribo )nukleova kyselina, virove proteiny Lokalizace
Bílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
Obecný metabolismus.
mezioborová integrace výuky zaměřená na rostlinnou biochemii a fytopatologii CZ.1.07/2.2.00/28.0171 Obecný metabolismus. Regulace glykolýzy a glukoneogeneze (5). Prof. RNDr. Pavel Peč, CSc. Katedra biochemie,
- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal
Buňka buňka : 10-30 mikrometrů největší buňka : vajíčko životnost : hodiny: leukocyty, erytrocyty: 110 130 dní, hepatocyty: 1 2 roky, celý život organismu: neuron počet bb v těle: 30 biliónů pojem buňka
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_CHE_413 Jméno autora: Mgr. Alena Krejčíková Třída/ročník:
PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE
PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADY HISTOLOGICKÉ TECHNIKY 9 1.1 Světelný mikroskop a příprava vzorků pro vyšetření (D. Horký) 9 1.1.1 Světelný mikroskop 9 1.1.2 Zásady správného mikroskopování 10 1.1.3 Nejčastější
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce Nukleová kyselina gen základní jednotka informace v živých systémech,
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
http://www.natur.cuni.cz/~zdenap/members/zdenateaching.htm
http://www.natur.cuni.cz/~zdenap/members/zdenateaching.htm ŽIVOTNÍ CYKLUS X BUNĚČNÝ CYKLUS Alternativní programy EB: Meiosa, sporulace, párování diferenciace apoptosa PB: Sporulace diferenciace apoptosa-like
Globální pohled na průběh replikace dsdna
Globální pohled na průběh replikace dsdna 3' 5 3 vedoucí řetězec 5 3 prodlužování vedoucího řetězce (polymerace ) DNA-ligáza směr pohybu enzymů DNA-polymeráza I DNA-polymeráza III primozom 5' 3, 5, hotový
BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.
BIOLOGIE BUŇKY Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017 Mgr. Jana Rotková, Ph.D. OBSAH zařazení v systému organismů charakterizace buňky buněčné organely specializace buněk užitečné
Eva Benešová. Dýchací řetězec
Eva Benešová Dýchací řetězec Dýchací řetězec Během oxidace látek vstupujících do různých metabolických cyklů (glykolýza, CC, beta-oxidace MK) vznikají NADH a FADH 2, které následně vstupují do DŘ. V DŘ
Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.
Milada Roštejnská Buňka Helena Klímová Ledviny Pankreas Mozek Kost Srdce Sval Krev Spermie Vajíčko Obr. 1. Různé typy buněk (1. část) Typy buněk Prokaryotní buňka Eukaryotní buňka Jádro, jadérko a jaderná
Elektromagnetické pole
České Vysoké Učení Technické v Praze Fakulta Elektrotechnická Katedra Elektromagnetického Pole Elektromagnetické pole mikrotubulárního systému buňky Diplomová práce Daniel Havelka Praha, květen 2010 Ing.
Mitochondrie Buněčné transporty Cytoskelet
Přípravný kurz z biologie Mitochondrie Buněčné transporty Cytoskelet 5. 11. 2011 Mgr. Kateřina Caltová Mitochondrie Mitochondrie semiautonomní organely vlastní mtdna, vlastní proteosyntetický aparát a
Buňka V. Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK
Buňka V Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK Autor: doc. MUDr. Tomáš Kučera, Ph.D. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie, kód B02241 Datum:
Proteiny Genová exprese. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
Proteiny Genová exprese 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Bílkoviny (proteiny), 15% 1g = 17 kj Monomer = aminokyseliny aminová skupina karboxylová skupina α -uhlík postranní řetězec Znát obecný vzorec
Z Buchanan et al. 2000
Průběh buněčného cyklu Z Buchanan et al. 2000 Změny v uspořádání mikrotubulů v průběhu buněčného cyklu A interfáze, kortikální mikrotubuly uspořádané v cytoplasmě pod plasmalemou B konec G2 fáze, mikrotubuly
Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech
Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Organismy se skládají z molekul rozličných látek Jednotlivé látky si organismus vytváří sám z jiných látek,
BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ
BIOMEMRÁNA BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA - všechny buňky na povrchu plazmatickou membránu - Prokaryontní buňky (viry, bakterie, sinice) - Eukaryontní buňky vnitřní členění do soustavy membrán KOMPARTMENTŮ - za
Syllabus přednášek z biochemie
Biochemie úvod Syllabus přednášek, z čeho studovat Definice oboru V čem se biochemie liší Charakteristika a složení živých systémů Organizace živých systémů Prokaryotní a eukaryotní buňky Syllabus přednášek
BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :
Otázka: Buňka Předmět: Biologie Přidal(a): konca88 MO BI 01 Buňka je základní stavební jednotka živých organismů. Je to nejmenší živý útvar schopný samostatné existence a rozmnožování. Každá buňka má svůj
Laboratoř růstových regulátorů Miroslav Strnad
Laboratoř růstových regulátorů Miroslav Strnad Fyziologie rostlinné buňky, cytoskelet, buněč ěčné dělení a onkogeneze [kap 1] Olomouc Univerzita Palackého & Ústav experimentální botaniky AV CR ER
Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina
Apoptóza Onkogeny Srbová Martina Buněčný cyklus Regulace buněčného cyklu 1. Cyklin-dependentní kináza (Cdk) cyclin Regulace buněčného cyklu 2. Retinoblastomový protein (prb) E2F Regulace buněčného cyklu
Co je vidět v buňkách? Inoue, 50. léta: vláknité struktury (meióza mikrospor Lilium longiflorum)
Cytoskelet Co je vidět v buňkách? Inoue, 50. léta: vláknité struktury (meióza mikrospor Lilium longiflorum) Aktin a tubulin tubulin (a DNA) v pylové láčce tabáku aktin v pylové láčce tabáku tubulin v epidermis
Biopolymery. struktura syntéza
Biopolymery struktura syntéza Nukleové kyseliny Proteiny Polysacharidy Polyisopreny Ligniny.. Homopolymery Kopolymery (stat, alt, block, graft) Lineární Větvené Síťované kombinace proteiny Funkční úloha
BIOFYZIKA BUŇKY A TKÁNÍ
BIOFYZIKA BUŇKY A TKÁNÍ Čtyři strukturně-organizační principy buňky Paměťový nukleové kyseliny (chromosomy, ribosomy) Membránový lipidy membrány Cytoskeletální podpůrné vnitrobuněčné proteinové struktury
Buněčný cyklus a buněčná smrt
Biologie I 6. přednáška Buněčný cyklus a buněčná smrt Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN 978-0-321-77565-8) Buněčný
Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU
BUNĚČNÝ CYKLUS Buněčné dělení Cykliny a na cyklinech závislé proteinkinázy (Cyclin- Dependent Protein Kinases; Cdk-proteinkinázy) - proteiny, které jsou součástí řídícího systému buněčného cyklu 8 cyklinů
Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku
Hořčík Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Příjem a pohyb v rostlině Příjem jako ion Mg 2+, pasivní, iont. kanály Mobilní ion v xylému i ve floému, možná retranslokace V místě funkce vázán
Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
9. Lipidy a biologické membrány
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 9. Lipidy a biologické membrány Ivo Frébort Buněčné membrány Jádro buňky Golgiho aparát Funkce buněčných membrán Bariéry vůči toxickým látkám Pomáhají akumulovat