ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 8 Ca 258/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobkyně: FTV Prima, spol. s r.o., se sídlem Praha 8 Libeň, Na Žertvách 24/132, IČ: , proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, P.O.BOX 181, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne , č.j.: fol/4439/09 t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne , č.j.: fol/4439/09 s e z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž jí byla v souladu s ust. 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta ve výši ,- Kč pro porušení ust. 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., neboť v označení sponzora SOUDAL, Montážní lepidlo 48A (mutace 1), vysílaném premiérově dne 13. září 2008 v 21:07:44 hodin na programu Prima televize nebyl identifikován sponzor. Žalobkyně v žalobě uvedla, že rozhodnutí žalované je nezákonné, neboť žalovaná vycházela v řízení a v žalobou napadeném rozhodnutí z nesprávných právních názorů, zahájení správního řízení bránila prekluze, žalovaná dostatečně nezkoumala otázku obligatorního znaku podstaty správního deliktu, jímž je objekt správního deliktu, a nesledovala, aby byl jí zvoleným řešením naplněn veřejný zájem. Správní orgán podle žalobkyně nezjistil skutkový stav a skutkový stav, který vzal správní orgán za základ žalobou napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu / 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s./. Podle žalobkyně žalovaná nepostupovala při rozhodování o výši sankcí v souladu se zákonem stanovenými kritérii a nezkoumala či nedostatečně zkoumala jejich naplnění a jeho

2 pokračování 2 míru. Napadené rozhodnutí pak nelze považovat za rozhodnutí správního orgánu, neboť není podepsané oprávněnou úřední osobou. V neposlední řadě žalovaná v rozporu se zákonem použila namísto absorpční zásady kumulativní zásadu pro ukládání trestu. Žalovaná podle žalobkyně jí znemožnila se k tomu vyjádřit a hájit svá práva. V první námitce odkázala žalobkyně na judikaturu Městského soudu v Praze (11 Ca 175/2005, 6 Ca 230/2008, 6 Ca 311/2008, 8 Ca 26/2009) a uvedla, že v daném případě sponzor pořadu, společnost INVA Building Materials s.r.o., je výhradním prodejcem zboží značky Soudal v ČR a zároveň oprávněným uživatelem ochranné známky SOUDAL registrované u Úřadu průmyslového vlastnictví, č. zápisu , která byla ve sponzorském vzkazu použita. Pokud jde o druhou námitku, žalobkyně uvedla, že i přes námitku prekluze, kterou ve správním řízení uplatnila, byl sankcionován skutek, který již nemohl být trestný. Ve třetí námitce konstatovala, že běžný televizní divák, o jehož zájmy se má jednat, označování sponzorů obchodními firmami nepožaduje a nepotřebuje. Ve čtvrté námitce uvedla, že napadené rozhodnutí především neobsahuje označení skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Z výroku předmětného rozhodnutí není zřejmé, zda se rozhodnutí vztahuje pouze k jedinému odvysílání tohoto sponzorského vzkazu anebo se jedná o všechna odvysílání tohoto sponzorského vzkazu, jak by podle žalobkyně svědčila formulace vysílaném premiérově dne 13. září 2008 v 21:07:44 hodin. Podle žalobkyně pak také v důsledku absence vyhodnocení situace z hlediska průměrného diváka žalovaná dospěla ke skutkovému závěru, který neodpovídá realitě. Žalobkyně má pak také důvodnou pochybnost, zda byl vůbec proveden důkaz zhlédnutím záznamu pořízeného žalovanou a záznamu dodaného žalobkyní. Ve spise pak chybí i jakýkoli protokol ve smyslu 18 správního řádu. V páté námitce pokládá žalobkyně závěr žalované, že se lze domnívat, že prospěch byl finanční, za nepřezkoumatelný. Namítala rovněž, že žalovaná při zkoumání výše případného finančního prospěchu vycházela z blíže neurčených agenturních dat a žalobkyni nebylo umožněno upozornit na nepravdivost takových důkazů. Za zcela nepřípustný považuje žalobkyně postup žalované, která shledala předmětný správní delikt závažným s ohledem na rozhodnutí žalobkyně sp.zn. 2007/935/fol/FTV, resp. 2008/300/fol/FTV, která byla Městským soudem v Praze zrušena před vydáním napadeného rozhodnutí dne (6 Ca 230/2008), resp (6 Ca 311/2008). K tvrzení žalované, že FTV Prima, spol. s r.o. je druhým nejsilnějším provozovatelem komerčního televizního vysílání v České republice, přičemž zdrojem by měla být výroční zpráva FTV Prima, spol. s r.o. za rok 2007 a sledovanost tohoto programu za rok 2008 byla cca 18%, žalobkyně namítala, že žádné důkazy ohledně uvedeného nebyly provedeny, do spisu nejsou založeny žádné protokoly ve smyslu 18 odst. 1 správního řádu a žalobkyně ani nebyla v souladu s ust. 36 odst. 3 správního řádu dána možnost se k podkladům rozhodnutí vyjádřit. Údaj o sledovanosti 18% je pak nesrozumitelný, není zřejmé, z jakého základu je takovýto údaj počítán. V šesté námitce žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je podepsané JUDr. Kateřinou Kalistovou a datované , přičemž JUDr. Kalistová je členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání od Žalobkyně má tedy za to, že napadené rozhodnutí nebylo v souladu s 67 odst. 2 správního řádu podepsáno oprávněnou úřední osobou a není tudíž rozhodnutím správního orgánu. V sedmé námitce uvedla, že na případy reálné konkurence (vícečinného souběhu) dle názoru žalobkyně z hlediska trestání musí být aplikována zásada absorpční, nikoli kumulační. Ve svém vyjádření k žalobě se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) zabývala jednotlivými žalobními námitkami žalobkyně. Navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3 pokračování 3 V rámci ústního jednání konaného dne účastníci řízení setrvali na svých právních názorech a procesních stanoviscích. Zástupce žalobkyně poukázal na to, že v právně obdobné věci zdejší soud rozhodoval již rozsudkem spisové značky 8 Ca 257/2009, kde dospěl k závěru, že je přípustné, aby byl sponzor pořadu identifikován jakýmkoliv způsobem vymezeným v ust. 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. Rovněž pak se zabýval otázkou objektu, kdy uvedl, že smyslem identifikace sponzora je umožnit divákům, aby měli možnost ověřit si či uvážit, zda předmětný pořad byl či nebyl ovlivněn tímto sponzorem a z hlediska veřejného zájmu je tedy třeba, aby byl obsahem sponzorského vzkazu identifikován obchodní zdroj, z něhož plynuly příspěvky na předmětný sponzorovaný pořad. Povinností provozovatele tedy je informovat o tom, kdo je skutečným sponzorem. Pokud jde o úvahy žalované o výši uložené pokuty, vytýkal žalované, že úvaha o výši finančního prospěchu vychází z údajných agenturních dat, která však nejsou podkladem pro rozhodnutí, přičemž žalobkyně namítá, že žádné ceníky pro sponzorování neexistují. Dále namítal, že žalovaná nesprávně argumentovala opakovaným porušením téže normy zákona o provozování vysílání, ačkoliv předmětné její rozhodnutí bylo zrušeno zdejším soudem a její kasační stížnost byla zamítnuta. Žalovaná pochybila i ohledně úvah o sledovanosti, neboť z jejích údajů nelze zjistit, zda posuzovala sledovanost ve vztahu ke všem divákům nebo k těm, kteří právě televizní vysílání sledovali. Poukazuje též na to, že žalovaná se odvolává na údaje z výroční zprávy žalobkyně, avšak tato výroční zpráva není ve správním spise založena a nadto se týká roku 2007, tedy nikoliv toho roku, ve kterém mělo dojít ke spáchání předmětného deliktu. Zástupce žalobkyně v závěrečném návrhu navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení a aby přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Zástupkyně žalované navrhla, aby soud žalobu zamítl v plném rozsahu. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující právně významné skutečnosti. Analytický odbor/ot/800/08 zpracoval dne analýzu sponzorského vzkazu na zasedání Rady 22/poř. č. 31 dne s tím, že sponzorský vzkaz postrádá onu nutnou součást sponzorského vzkazu a to obchodní firmu, t.j. název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku, neboť právě název obchodní firmy totiž fakticky umožňuje sponzora pořadu identifikovat v tom smyslu, jak požaduje 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. V oznámení o zahájení správního řízení ze dne č.j. fol/8404/08 žalovaná oznámila žalobkyni, že dle 46 zákona č. 500/2004 Sb. rozhodla z moci úřední zahájit správní řízení se žalobkyní pro možné porušení ust. 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohla žalobkyně dopustit tím, že v označení sponzora SOUDAL, Montážní lepidlo 48A (sp. upout., mutace 1) vysílaném premiérově dne 13. září 2008 v 21:07:44 hodin na programu Prima televize, nebyl identifikován sponzor. Současně byla žalobkyně poučena ve smyslu 36 odst. 1, 2, 3 zákona č. 500/2004 Sb. K předmětu správního řízení se žalobkyně vyjádřila v dopise ze dne , kde mimo jiné uvedla, že průměrný divák z údajů uvedených ve sponzorských vzkazech mohl bez námahy zjistit, že názvy sponzorů jsou následující, tedy v daném případě provozovatel webové stránky a výhradní prodejce zboží značky Soudal v ČR, společnost INVA Building Materials s.r.o.

4 pokračování 4 Rozhodnutím žalované ze dne č.j.: fol/4439/09 byla žalobkyni uložena dle ust. 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. pokuta ve výši ,- Kč za porušení 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., neboť v označení sponzora SOUDAL, Montážní lepidlo 48A (mutace 1) vysílaném premiérově dne 13. září 2008 ve 21:07:44 hodin na programu Prima televize nebyl identifikován sponzor. Současně žalovaná uložila žalobkyni povinnost zaplatit na náhradě nákladů správního řízení paušální částku 1000,- Kč. V odůvodnění žalovaná popsala spot SOUDAL, produkt Montážní lepidlo 48A (sp. upout., mutace 1) následovně: Šedá plocha, objevuje se logo SOUDAL, logo mizí, na tmavém pozadí tři produkty-montážní pěna, tmel a lepidlo. V závěru spotu odkaz na web Ve zvuku slova: Tento pořad sponzoruje SOUDAL-přední světová značka polyuretanových pěn, tmelů a lepidel. V posouzení spotu žalovaná mimo jiné uvedla, že v případě spotu SOUDAL, sponzoruje pořad a upoutávku značka výrobků SOUDAL, na webových stránkách najdeme kontakt na společnost INVA export-import spol. s r.o. Zda je tato či jiná společnost sponzorem pořadu a upoutávky, není podle žalované naprosto zřejmé. Žalovaná se ve svém odůvodnění rozhodnutí rovněž zabývala vyjádřením žalobkyně, vypořádala se s jejími námitkami a mimo jiné uvedla, že ust. 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. říká jasně, jakým způsobem má být sponzor identifikován a identifikace prostřednictvím výrobku zákon neuvádí. Podle žalované zákon nezakazuje ve sponzorském odkazu uvést výrobek sponzora, avšak je nevyhnutelné, aby se v odkazu identifikoval také sponzor samotný, tedy osoba, právnická či fyzická, která sponzorský vzkaz objednala a zaplatila. Má za to, že identifikace sponzorského spotu jenom ochrannou známkou produktu jednoznačně neidentifikuje sponzora. Žalovaná zastává názor, že nedošlo ke splnění zákonné povinnosti dle ust. 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., dle kterého je provozovatel vysílání povinen označit každý pořad sponzorovaný zcela nebo zčásti zejména na jeho začátku nebo na jeho konci obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Žalovaná rovněž uvedla, že provedla důkaz obrazově zvukovým záznamem a setrvala na svém stanovisku, že provozovatel (žalobkyně) zákon porušil. Sponzorský vzkaz uvádí, že sponzorem pořadu je SOUDAL, Montážní lepidlo 48A. V internetovém registru ochranných známek bylo ověřeno, že existuje registrovaná ochranná známka SOUDAL, jejímž majitelem je pro Českou republiku společnost INVA, spol. s r.o. V označení sponzora není podle žalované zřejmé, že se jedná o ochrannou známku společnosti INVA, spol. s r.o., není zřejmá žádná spojitost mezi produktem a sponzorem. Podle žalované je nevyhnutelné, aby se v odkazu identifikoval sponzor samotný, tedy osoba, právnická či fyzická, která přispěla na výrobu pořadu. V předmětném případě není sponzor pořadu, INVA, spol. s r.o., podle žalované ve sponzorském vzkazu identifikován. Žalovaná zastává názor, že uvedením sponzorského vzkazu SOUDAL, Montážní lepidlo 48A (mutace 1), vysílaném premiérově dne 13. září 2008 v 21:07:44 hodin na programu Prima televize nedošlo ke splnění zákonné povinnosti dle ust. 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. a provozovatel se tedy dopustil porušení zákona. Žalovaná vydala i upozornění na porušení 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. a to konkrétně ve správním řízení 2007/676/vav/FTV (rozhodnutí bylo doručeno dne ) a 2007/675/vav/FTV (rozhodnutí bylo doručeno dne ). V závěru odůvodnění svého rozhodnutí se žalovaná zabývala zákonnými kritérii pro uložení výše pokuty.

5 pokračování 5 Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán ( 75 odst. 2 věta prvá zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen s.ř.s. ), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( 75 odst. 1 s.ř.s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy: Podle ust. 2 odst. 1 písm. s) zákona č. 231/2001 Sb., pro účely tohoto zákona se rozumí sponzorováním jakýkoliv příspěvek poskytnutý fyzickou nebo právnickou osobou, která neprovozuje televizní vysílání nebo produkci audiovizuálních děl, k přímému nebo nepřímému financování rozhlasových nebo televizních pořadů za účelem propagace jména a příjmení fyzické osoby nebo názvu právnické osoby, obchodní firmy, obrazového symbolu (loga) nebo ochranné známky, sponzora nebo jeho služby, výrobků nebo jiných výkonů. Podle ust. 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., je provozovatel vysílání povinen označit každý pořad sponzorovaný zcela nebo zčásti zejména na jeho začátku nebo na jeho konci obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Podle ust. 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb., pokutu ve výši od Kč do Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud nedodrží povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů. Podle ust. 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. pokutu Rada uloží do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti, nejdéle však do 2 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Správní řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy Radě byl doručen záznam vyžádaný podle 32 odst. 1 písm. l). Při ukládání pokut se postupuje podle správního řádu. Podle ust. 61 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle ust. 61 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. Podle ust. 18 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. o ústním jednání ( 49) a o ústním podání, výslechu svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, se sepisuje protokol. Kromě protokolu lze též pořídit obrazový nebo zvukový záznam. Podle ust. 18 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. protokol obsahuje zejména místo, čas a označení úkonů, které jsou předmětem zápisu, údaje umožňující identifikaci přítomných osob, vylíčení průběhu předmětných úkonů, označení správního orgánu a jméno, příjmení a funkci

6 pokračování 6 nebo služební číslo oprávněné úřední osoby, která úkony provedla. Údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se rozumějí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona. Podle ust. 18 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. protokol podepisuje oprávněná úřední osoba, popřípadě osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu, a dále všechny osoby, které se jednání nebo provedení úkonu zúčastnily. Odepření podpisu, důvody odepření a námitky proti obsahu protokolu se v protokolu zaznamenají. Podle ust. 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Podle ust. 140 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správní orgán může na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu řízení za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z účastníků. Soud posoudil předmětnou věc takto: Jak bylo již uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne č.j. 6 As 13/ sponzorování, tedy sponzorský vzkaz dle 53 zákona č. 231/2001 Sb. je vedle reklamy další formou prezentace v televizním vysílání. Účelem a cílem sponzorování pořadu s uvedením, kdo jej sponzoruje, je vytvoření dobrého jména, pověsti výrobce, prodejce, poskytovatele služby nebo jejich produktů, přičemž obsahem sponzorského vzkazu může být i určité reklamní sdělení. Na rozdíl od reklamy však nesmí jít o podporu prodeje či pronájmu výrobků a služeb, tedy sponzorský vzkaz nesmí vybízet ke koupi či nájmu produktů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 6 As 44/ ; Chaloupková, H., Holý, P. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a předpisy související. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 77). Základním účelem sponzorování je vytvoření dobrého jména, pověsti právnické či fyzické osoby či jeho výrobků (tzv. goodwill) (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 7 As 81/ , publikovaný pod č. 1036/2007 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud v kontextu celé české a evropské právní úpravy problematiky sponzorských vzkazů u sponzorovaných pořadů i s přihlédnutím k faktické praxi a dosavadní judikatuře dospěl k závěru, že změna textu 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. nemůže vést k závěru, že by každý sponzorský vzkaz nadále vedle označení výrobku či služby, který primárně propaguje, musel obsahovat i specifikaci označující jednoznačně právnickou či fyzickou osobu, která pořad sponzoruje. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaná konstatovala, že je nevyhnutelné, aby se v odkazu identifikoval také sponzor samotný, tedy osoba právnická či fyzická, která sponzorský vzkaz objednala a zaplatila. Má pak za to, že identifikace sponzorského spotu jenom ochrannou známkou produktu jednoznačně sponzora neidentifikuje. Soud tento názor žalované nesdílí a jak již bylo zdejším soudem či Nejvyšším správním soudem judikováno, obsahem sponzorského vzkazu tak nemusí být jen obchodní firma, tj. název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku, nýbrž i označení jeho výrobků, které má chráněné ochrannou známkou a které často není shodné s označením obchodní firmy. Může být

7 pokračování 7 marketingovou strategií podnikatele zdůraznit při svých prezentacích jméno výrobku a nikoliv svou obchodní firmu, např. v situaci širokého výrobního spektra je možno se sponzorováním určitého typu pořadu zaměřit na určitý typ výrobku, aby tím podnikatel dal veřejnosti najevo svou existenci. Je proto zcela v souladu se zákonem umožnit sponzorovi takovou volbu. Stejně tak lze logicky očekávat, že podnikatel bude chtít svůj výrobek či svou obchodní firmu spojit s konkrétním slovním spojením, které by jeho osobně či jeho produkt co nejlépe charakterizovalo. Takové slovní spojení může, ale nemusí být předmětem známkoprávní ochrany. Tento závěr je nutno přijmout z toho důvodu, že kdyby bylo umožněno prezentovat výrobek či obchodní firmu pouze sloganem chráněným ochrannou známkou, dalo by se toto omezení ve svém důsledku obcházet registrací veškerých takových slovních spojení u Úřadu průmyslového vlastnictví. Takový postup však není žádoucí, neboť povinnosti právnickým či fyzickým osobám musí být stanoveny tak, aby je bylo možno jednoznačně a jasně interpretovat a aby nebylo možné jejich obcházení jiným způsobem. Obecně je tedy možno konstatovat, že sponzorováním si sponzor vytváří goodwill, povědomí u diváka, kdy prezentuje svou existenci, předmět činnosti a výsledek tohoto předmětu, aby ho následně reklamou přesvědčil ke koupi tohoto konkrétního výrobku. V dané věci žalovaná v oznámení o zahájení správního řízení ze dne č.j.: fol/8404/08 uvedla, že v případě spotu SOUDAL sponzoruje pořad a upoutávku značka výrobků SOUDAL, na webových stránkách najdeme kontakt na společnost INVA export-import spol. s r.o. Zda je tato či jiná společnost sponzorem pořadu a upoutávky, není naprosto zřejmé. Ve vyjádření k předmětu správního řízení ze dne žalobkyně v předmětné věci za sponzora označila společnost INVA Building Materials s.r.o. Nicméně v napadeném rozhodnutí žalovaná konstatovala, že sponzorský vzkaz uvádí, že sponzorem pořadu je SOUDAL, Montážní lepidlo 48A. V internetovém registru ochranných známek bylo ověřeno, že existuje registrovaná ochranná známka SOUDAL, jejímž majitelem je pro Českou republiku společnost INVA, spol. s r.o. V označení sponzora však není podle žalované zřejmé, že se jedná o ochrannou známku společnosti INVA, spol. s r.o., není zřejmá žádná spojitost mezi produktem a sponzorem. Jak žalovaná uvedla, v daném případě pak není sponzor pořadu, INVA, spol. s r.o., ve sponzorském vzkazu identifikován. Na námitku žalobkyně, že sponzorem pořadu je společnost INVA Building Materials s.r.o. pak žalovaná vůbec v napadeném rozhodnutí nereagovala, což činí toto rozhodnutí ne zcela srozumitelné. Žalovaná nezkoumala, kdo je vlastně sponzorem pořadu a skutečnost, že žalobkyně ve svém vyjádření upozornila na to, že jím byla společnost INVA Building Materials s.r.o., s tímto tvrzením žalobkyně se žalovaná v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádala, vůbec se jím nezabývala. Důvodnou soud shledal také námitku žalobkyně, že není zřejmé, zda byl proveden důkaz promítnutím záznamu posuzovaného spotu. Jak již Městský soud v Praze v rozsudku ze dne č.j. 9 Ca 191/ uvedl, do působnosti žalované, která je vymezena ustanovením 5 zákona č. 231/2001 Sb., spadá rovněž ukládání sankcí podle tohoto zákona / 5 písm. f) /. Žalovaná je kolektivní třináctičlenný orgán, který až na zákonem stanovené výjimky rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů svých členů ( 7 odst. 1, 8 odst. 1, 2 zákona č. 231/2001 Sb.). Nezbytným předpokladem k řádnému posouzení toho, zda ze strany účastníka řízení došlo k porušení zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, je to, aby každý z členů žalované byl osobně obeznámen s jednáním, v němž je spatřováno porušení povinností stanovených cit. zákonem, jež je účastníku řízení vytýkáno. Osobní vjem členů žalované nemůže být nahrazen rozborem (analýzou) spotu zpracovaným Úřadem Rady, neboť tento rozbor vyjadřuje primárně názor zaměstnanců Úřadu a nikoliv členů Rady a navíc zpravidla není schopen postihnout každou jednotlivost, jenž ve výsledku vytvoří u členů

8 pokračování 8 žalované konečný celistvý obraz vnímaného spotu. Úřad, jehož posláním je vytvořit žalované odborné, organizační a technické zázemí, sice může vypracovat pro účely rozhodování žalované rozbor jednání žalobkyně z hlediska naplnění určitého ustanovení zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, avšak vzhledem k tomu, že konečné rozhodnutí ve věci náleží pouze do působnosti žalované, která se může, ale též nemusí s náhledem Úřadu ztotožnit, je nutné, aby žalovaná před rozhodnutím ve věci samé zhlédla posuzovaný spot a na základě takto získaného osobního vjemu posoudila jednání žalobkyně z hlediska dodržení cit. zákona. Rozhodnutí Rady o věci samé, které musí vycházet z náležitě zjištěného stavu věci, tedy předpokládá, že členové Rady inkriminovaný pořad zhlédnou či vyslechnou, aby si mohli o věci učinit vlastní názor. Přestože žalovaná v napadeném rozhodnutí deklaruje, že provedla důkaz obrazově zvukovým záznamem, ve správním spise vedeném v této věci se žádný doklad o tom, že k tomu skutečně došlo, nenachází. Dokladem o provedení důkazu promítnutím záznamu předmětného spotu musí být protokol vyhotovený podle 18 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne č.j. 2 As 59/ , promítnutí záznamu lze považovat za specifický případ tzv. ohledání. Nezbytnost vyhotovit protokol o provádění takového důkazního prostředku plyne právě z toho, aby bylo skutečně zřejmé, že členové Rady (nikoliv zaměstnanci Úřadu Rady) předmětný pořad osobně zhlédli. Skutkový stav, který vzala žalovaná za základ napadeného rozhodnutí, nemá tedy oporu ve spise, neboť nelze mít za prokázané, že byl proveden klíčový důkaz promítnutím záznamu příslušného spotu, jenž je nezbytný z hlediska náležitého zjištění stavu věci podle 3 zákona č. 500/2004 Sb. Rovněž námitka vytýkající porušení ust. 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. žalovanou je důvodná. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná jako podklad rozhodnutí použila dostupná agenturní data, dle kterých, jak uvedla, je možné odhadnout cenu jednotlivého spotu. Ačkoliv s použitím tohoto podkladu hodnotila případný finanční prospěch žalobkyně, který je jedním ze zákonných kritérií, k nimž žalovaná podle 61 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. přihlíží při stanovení výše pokuty, nebylo žalobkyni v průběhu správního řízení umožněno, aby se s tímto podkladem rozhodnutí mohla seznámit a vyjádřit se k němu. Soud k tomu dodává, že zmíněný podklad rozhodnutí, tj. dostupná agenturní data, na jejichž základě žalovaná dovodila, že cena spotu byla cca ,- Kč, není součástí správního spisu, který žalovaná soudu předložila. Ve správním spise se pak nenachází ani dokument, který žalovaná nazývá výroční zprávou FTV Prima, spol. s r.o. za rok 2007, ani údaj o sledovanosti v roce 2008, přičemž rovněž není zřejmé, jak žalovaná dospěla k závěru, že sledovanost tohoto programu za rok 2008 byla cca 18%. Napadené rozhodnutí je pak v tomto bodě nepřezkoumatelné z nedostatku důvodů. Jestliže si žalovaná v řízení opatřila jako podklad pro své rozhodnutí bez součinnosti se žalobkyní i jiné důkazní prostředky, které považovala v dané věci za relevantní a z nichž následně vycházela při posouzení věci samé, bylo podle 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. její povinností dát žalobkyni před vydáním rozhodnutí možnost se k těmto podkladům rozhodnutí vyjádřit. Této povinnosti žalovaná nedostála a zatížila tak řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Pokud pak jde o námitku žalobkyně, že skutek není ve výroku rozhodnutí popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, tu Městský soud v Praze neshledal důvodnou. Dle názoru soudu skutek ve výroku rozhodnutí je dostatečně popsán, když je zde zcela jasně uvedeno, že se jednalo o premiéru dne 13. září 2008 ve 21:07:44 hodin. Pro identifikaci a nezaměnitelnost skutku žalovaná zvolila jednak jeho popis názvem, dnem, časem, ale i programem. Rovněž pak v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí je dostatečně rozveden popis skutku tak,

9 pokračování 9 aby nemohl být zaměněn s jiným. Soud připouští, že slovo premiérově může působit matoucím dojmem, nicméně má za to, že je to další identifikační znak. Ani námitka žalobkyně, že zahájení správního řízení bránila prekluze, není důvodná. Žalobkyně namítala, že žalovaná zahájila správní řízení až po uplynutí lhůty 3 měsíců, i když měla záznam k dispozici od momentu odvysílání. Zde se soud plně ztotožňuje se žalovanou, že je třeba rozlišovat správní řízení, které bylo zahájeno na základě doručeného záznamu a správní řízení, které bylo zahájeno na základě záznamu, který pochází z interních zdrojů regulátora. V daném případě šlo o druhý případ, kdy správní řízení bylo zahájeno na základě záznamu, který pochází z interních zdrojů. Ustanovení 61 odst. 1 věty druhé však upravuje případ první, tedy správní řízení o uložení pokuty, které bylo zahájeno na základě doručeného záznamu, pro toto řízení pak platí, že jej lze zahájit nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy byl Radě doručen vyžádaný záznam podle 32 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. V doplnění soud dodává, že sponzorský vzkaz byl odvysílán dne , analytickým odborem byla předmětná analýza vypracována dne na zasedání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání dne Žalovaná rozhodla o uložení pokuty dne Lhůty stanovené v ust. 61 odst. 1 větě první zákona č. 231/2001 Sb. byly dodrženy. Důvodnou pak neshledal soud ani námitku žalobkyně, že napadené rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí správního orgánu, neboť není podepsané oprávněnou osobou. Je pravdou, že JUDr. Kateřina Kalistová dne nebyla v takovém postavení, aby byla oprávněna za žalovanou jednat, nicméně předmětné rozhodnutí bylo vypraveno dne , tedy v době, kdy byla již předsedkyní Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a tedy osobou oprávněnou jednat za žalovanou. Soud má tedy za to, že tato skutečnost nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí ani předmětného řízení. Za nedůvodnou považuje soud též námitku, v níž se žalobkyně dovolává aplikace absorpční zásady na danou věc. Jak již bylo Městským soudem v Praze judikováno (9 Ca 191/2009), odvysílání jednotlivých mutací spotů je nutno považovat za samostatné skutky, neboť se jedná o sdělení s odlišným (i když leckdy velmi podobným) obsahem, odvysílaná v jiném čase a s rozdílným dopadem na diváky. I když odvysíláním rozdílných reklamních spotů dojde ze strany žalobce k porušení téhož zákonného ustanovení, nejedná se vzhledem k rozdílnosti skutků o stejný předmět řízení, a žalovaná proto nemá ze zákona povinnost jednotlivá řízení o uložení pokuty spojovat podle 140 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. K otázce použití absorpční zásady v řízení o jiných správních deliktech bylo rovněž uvedeno, že správní orgány mohou uplatňovat státní moc jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Žádný zákon ani podzákonný právní předpis nicméně žalované neukládá povinnost ukládat v řízení o uložení pokuty za jiný správní delikt úhrnné či souhrnné tresty. Se zřetelem ke shora uvedenému nezbylo soudu než napadené rozhodnutí rozsudkem zrušit podle ust. 76 odst. 1 písm. a), b) a c) s.ř.s. pro vady řízení spočívající jednak v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů, dále v tom, že skutkový základ, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech a rovněž pak pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V souladu s ust. 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku ( 78 odst. 5 s.ř.s.).

10 pokračování 10 Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobkyni, která měla ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobkyni v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( 105 odst. 2 s.ř.s.). Za správnost vyhotovení: Karlovská V Praze dne 25. února 2010 JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu