SDĚLENÍ KOMISE. Návrhy rozpočtových plánů na rok 2018: celkové posouzení

Transkript

1 EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne COM(2017) 800 final SDĚLENÍ KOMISE Návrhy rozpočtových plánů na rok 2018: celkové posouzení CS CS

2 Shrnutí Toto sdělení shrnuje posouzení provedené Komisí u návrhů rozpočtových plánů na rok 2018, které předložilo osmnáct členských států eurozóny (EZ-18 bez Řecka, které provádí makroekonomický ozdravný program v rámci ESM). Rakousko a Německo předložily plány nezměněné politiky, protože jejich vlády neměly v době předložení plné rozpočtové pravomoci. Španělsko předložilo plán nezměněné politiky v důsledku zpoždění v rozpočtovém procesu. V souladu s nařízením (EU) č. 473/2013 posoudila Komise návrhy rozpočtových plánů členských států, jakož i celkovou rozpočtovou situaci a orientaci fiskální politiky v eurozóně jako celku. Celkové posouzení návrhů rozpočtových plánů na rok 2018 a souhrnnou orientaci fiskální politiky pro eurozónu lze shrnout takto: 1. Členské státy a Komise od jara podstatně zrevidovaly projekce růstu směrem nahoru. Růst ekonomiky přesahuje svůj potenciál, mezera výstupu se v roce 2017 dále zmenšuje a očekává se, že se v roce 2018 změní na kladnou. Nicméně hospodářské oživení v eurozóně je charakterizováno některými atypickými rysy: utlumenou jádrovou inflací a růstem mezd, které neodrážejí zlepšení na trhu práce signalizované standardními ukazateli trhu práce, vysokým přebytkem běžného účtu a přetrvávající, i když zmenšující se, investiční mezerou. 2. Plány členských států naznačují, že souhrnný celkový schodek vládního sektoru bude v důsledku zlepšování cyklických podmínek nadále vykazovat sestupný trend. Podle prognózy Komise z podzimu 2017 se schodek eurozóny sníží z 1,6 % HDP v roce 2016 na 1,1 % v roce V roce 2018 by provádění plánů členských států mělo za následek celkový schodek vládního sektoru ve výši 0,9 % HDP v eurozóně, což potvrzuje i prognóza Komise. 3. Plnění návrhů rozpočtových plánů by snížilo míru zadlužení eurozóny z 88 % HDP v roce 2017 na něco málo přes 86 % v roce 2018, a to díky cyklickému rozmachu a pokračujícím nízkým úrokovým sazbám. Podle prognózy Komise se prima facie neočekává, že by Belgie a Itálie v roce 2017 nebo v roce 2018 splnily doporučené hodnoty pro snižování dluhu. To je také případ Francie, na kterou by se v případě včasného a udržitelného odstranění jejího nadměrného schodku od roku 2018 vztahovalo přechodné pravidlo pro zadlužení. 4. Po marginálním strukturálním zlepšení v roce 2017 odpovídají návrhy rozpočtových plánů v roce 2018 mírnému zvýšení strukturálního schodku v eurozóně, a to o 0,1 % HDP, zatímco nejnovější programy stability ještě plánovaly souhrnné zlepšení o 0,2 % HDP. Komise také počítá v eurozóně v roce 2018 se zvýšením o 0,1 procentního bodu. Za tím se však skrývají značné rozdíly mezi prognózou Komise a návrhy rozpočtových plánů jednotlivých členských států. 5. Pokud jde o složení fiskální korekce, členské státy počítají s mírným poklesem cyklicky očištěného podílu výdajů. Tento vývoj je důsledkem klesajících úrokových nákladů ( 0,1 % HDP), jakož i růstu primárních výdajů, jehož tempo je o něco pomalejší než potenciální růst. Neočekávané zisky plynoucí z nižších úrokových nákladů by měly být použity k rychlejšímu snižování dluhu. Veřejné investice by se 1

3 po stabilním poklesu v letech 2010 až 2016 měly v roce 2018 mírně zvýšit. Očekává se, že poměr příjmů k HDP klesne v důsledku opatření snižujících příjmy ( 0,1 % HDP), jakož i výpadkům příjmů ve výši 0,2 % HDP. 6. Orientace fiskální politiky eurozóny, měřená změnou souhrnného strukturálního salda, je v roce 2018 víceméně neutrální. Ve srovnání se strukturálním saldem poukazuje strukturální primární saldo v roce 2018 na mírně expanzivnější politiku, jelikož nezahrnuje pokračující pokles úrokových nákladů. Také diskreční fiskální úsilí, ukazatel, který se blíží k výdajovému kritériu Paktu o stabilitě a růstu, ukazuje v roce 2017 a 2018 na poněkud expanzivnější pozici, a to jak podle návrhů rozpočtových plánů, tak na základě prognózy Komise. 7. Obecně neutrální orientace fiskální politiky na souhrnné úrovni pro eurozónu se stále jeví jako přiměřená s ohledem na současné hospodářské oživení v eurozóně, které je charakterizováno některými atypickými rysy, dědictvím krize ve formě dluhu a očekávaným přenastavením nákupu aktiv ze strany ECB. 8. Za celkovou situací se skrývají značné rozdíly mezi členskými státy, z nichž některé stojí před nutností konsolidace, zatímco jiné mají určitý fiskální prostor. Aby se dosáhlo rovnováhy mezi cílem stabilizovat ekonomiku a cílem zajistit dlouhodobější udržitelnost veřejných financí, je proto nutný diferencovaný přístup k vnitrostátním fiskálním politikám. 9. Celkově přetrvávají velké rozdíly v situacích členských států z hlediska jejich střednědobých rozpočtových cílů. Podle prognózy Komise šest členských států eurozóny v roce 2017 svého střednědobého rozpočtového cíle dosáhne (Litva) nebo jej překročí (Kypr, Německo, Lucembursko, Malta, Nizozemsko). U všech se předpokládá, že tomu bude stejně i v roce 2018, přičemž některé z nich by měly využít část svého fiskálního prostoru. Také Německo by mělo podle svého návrhu rozpočtového plánu nezměněné politiky využít část svého fiskálního prostoru. Očekává se, že v roce 2018 dosáhne svého střednědobého rozpočtového cíle Irsko a Slovensko by mělo učinit výrazný pokrok k jeho dosažení. Zároveň u některých členských států, které jsou stále daleko od dosažení svých střednědobých rozpočtových cílů, prognóza Komise nepředpokládá žádné významné zlepšení (Španělsko, Itálie, Portugalsko a Slovinsko), nebo dokonce předpokládá zhoršení strukturálního salda (Belgie a Francie). Kromě Slovinska se zároveň jedná o členské státy s nejvyšší mírou zadlužení. 10. S cílem vyvážit potřebu stabilizace a možné problémy v oblasti udržitelnosti má Komise určitý prostor pro uvážení při posuzování odchylky od požadované fiskální korekce. Komise dospěla mimo jiné k závěru, že fiskální korekce, která se odchyluje od požadavku, může být považována u Itálie a Slovinska za přiměřenou za předpokladu, že tyto země v roce 2018 takovouto fiskální korekci skutečně zajistí. Podle prognózy Komise se však nezdá, že by mohlo být takovéto korekce dosaženo. 2

4 Posouzení plánů jednotlivých členských států provedené Komisí lze shrnout takto: Nebylo zjištěno, že by některý návrh rozpočtového plánu na rok 2018 byl obzvlášť výrazně v nesouladu s požadavky Paktu o stabilitě a růstu. V několika případech však Komise došla k závěru, že plánovaná fiskální korekce je nedostačují nebo nemusí dostačovat požadavkům paktu. Pokud jde o šestnáct zemí, na které se vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu: u šesti zemí (Německa, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Finska a Nizozemska) jsou návrhy rozpočtových plánů v souladu s požadavky, které na rok 2018 vyplývají z Paktu o stabilitě a růstu, u pěti zemí (Estonska, Irska, Kypru, Malty a Slovenska) jsou návrhy rozpočtových plánů obecně v souladu s požadavky, které na rok 2018 vyplývají z Paktu o stabilitě a růstu. U těchto zemí by plány mohly vést k určitému odchýlení od střednědobých rozpočtových cílů jednotlivých zemí či od postupu korekce k jejich dosažení, u pěti zemí (Belgie, Itálie, Rakouska, Portugalska a Slovinska) představují návrhy rozpočtových plánů riziko, že nebude dosaženo souladu s požadavky, které na rok 2018 vyplývají z Paktu o stabilitě a růstu. U těchto členských států by návrhy rozpočtových plánů mohly vést k značnému odchýlení od postupů korekce k dosažení příslušného střednědobého cíle. V případě Belgie a Itálie se předpokládá rovněž nedodržení doporučené hodnoty pro snižování dluhu. Pokud jde o dvě země, na které se v současnosti vztahuje nápravná složka Paktu o stabilitě a růstu (tj. postup při nadměrném schodku): v případě Francie, na kterou by se mohla od roku 2018 vztahovat preventivní složka, pokud bude včas dosaženo udržitelné nápravy nadměrného schodku, existuje riziko, že návrh rozpočtového plánu nebude v souladu s požadavky Paktu o stabilitě a růstu na rok 2018, neboť podle prognózy Komise z podzimu 2017 se v roce 2018 předpokládá významná odchylka od požadovaného postupu korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle a nedodržení doporučené hodnoty pro snižování dluhu, v případě Španělska je návrh rozpočtového plánu obecně v souladu s požadavky, které na rok 2018 vyplývají z Paktu o stabilitě a růstu, jelikož prognóza Komise z podzimu 2017 předpokládá, že celkový schodek vládního sektoru bude v roce 2018 pod referenční hodnotou stanovenou Smlouvou na 3 % HDP, ačkoli se nepředpokládá, že by bylo dosaženo cíle celkového schodku vládního sektoru, a fiskální úsilí výrazně zaostává za doporučenou úrovní. 3

5 1. Úvod Podle právních předpisů EU mají členské státy eurozóny do 15. října předložit Komisi návrhy rozpočtových plánů na následující rok, aby se zlepšila koordinace vnitrostátních fiskálních politik v hospodářské a měnové unii 1. Tyto plány shrnují návrhy rozpočtů, které vlády předkládají svým vnitrostátním parlamentům. Komise ke každému plánu vydává stanovisko posuzující, zda je v souladu s povinnostmi daného členského státu vyplývajícími z Paktu o stabilitě a růstu. Komise má rovněž předkládat celkové posouzení rozpočtové situace a výhledů eurozóny jako celku. V souladu s ustanoveními tzv. balíčku dvou právních aktů mělo do 16. října 2 Komisi své návrhy rozpočtových plánů na rok 2018 zaslat osmnáct členských států eurozóny (dále jen EZ-18 nebo eurozóna ) 3. Tento plán nemá povinnost předkládat Řecko, které provádí makroekonomický ozdravný program v rámci ESM, neboť důkladné fiskální monitorování zajišťuje již samotný program. V souladu s pokyny souboru pravidel pro balíček dvou právních aktů předložily Rakousko a Německo návrhy rozpočtových plánů bez změny politiky, neboť tyto členské státy mají v důsledku nedávných voleb pouze přechodně úřadující vlády bez plných rozpočtových pravomocí 4. Očekává se, že nastupující vlády po převzetí funkcí předloží úplné návrhy rozpočtových plánů. Španělsko rovněž předložilo návrh rozpočtového plánu bez změny politiky, protože se oproti obvyklému harmonogramu zpozdil postup schvalování rozpočtů ústředních vládních institucí a systémů sociálního zabezpečení. Očekává se, že úplný návrh svého rozpočtového plánu předloží co nejdříve. Stanoviska Komise při současném respektování rozpočtové pravomoci členských států obsahují informovaná a fakticky podložená politická doporučení určená zejména pro vlády a parlamenty členských států, jejichž cílem je usnadnit posouzení souladu návrhů rozpočtu s fiskálními pravidly EU. Balíček dvou právních aktů představuje komplexní soubor nástrojů, který k hospodářské a rozpočtové politice přistupuje z hlediska společného zájmu v eurozóně, jak to zamýšlí Smlouva. Kromě toho v červenci 2015 vyzvala Rada Euroskupinu, aby v zájmu zajištění diferencované fiskální politiky podporující růst sledovala a koordinovala fiskální politiky členských států eurozóny a souhrnnou fiskální orientaci eurozóny 5. Aniž by bylo dotčeno plnění požadavků Jak stanoví nařízení (EU) č. 473/2013 o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně. Jedná se o jedno ze dvou nařízení tzv. balíčku dvou právních aktů, který vstoupil v platnost v květnu Jelikož 15. říjen jako lhůta pro předkládání návrhů plánů připadl v roce 2017 na neděli, byla lhůta v souladu s platnými právními předpisy prodloužena do pondělí 16. října Proto se ve zbývající části tohoto sdělení odkazem na eurozónu rozumí členské státy eurozóny jako celek bez Řecka. Specifikace k provádění balíčku dvou právních aktů a pokyny k formátu a obsahu návrhů rozpočtových plánů, programů hospodářského partnerství a zpráv o vydávání dluhopisů, potvrzené Radou ECOFIN dne 9. července 2013 a pozměněné dne 7. listopadu 2014, k dispozici na adrese 07_two_pack_coc_amended_en.pdf Doporučení Rady ze dne 14. července 2015 o provádění hlavních směrů hospodářských politik členských států, jejichž měnou je euro (Úř. věst. C 272, , s. 100). 4

6 Paktu o stabilitě a růstu, doporučila Rada členským státům eurozóny koordinovat fiskální politiky a zajistit, aby celková orientace fiskální politiky v eurozóně byla v souladu s riziky spojenými s udržitelností a podmínkami hospodářského cyklu. V listopadu 2016 navrhla Komise aktualizované doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny, které bylo schváleno vedoucími představiteli EU na zasedání Evropské rady ve dnech 9. a 10. března 2017 a přijato Radou dne 21. března Z tohoto doporučení Komise ve svém posouzení vychází. Komise v rámci každoročního cyklu evropského semestru navrhuje spolu s tímto balíčkem i nové doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny na období V červenci 2017 přijala Rada doporučení pro jednotlivé země, v nichž objasňuje plánované zacházení Komise s členskými státy, u nichž matice znamená fiskální korekci ve výši 0,5 % HDP nebo vyšší 8. V bodech odůvodnění je uvedeno, že při posuzování návrhu rozpočtového plánu na rok 2018 a následném posuzování výsledků rozpočtového hospodaření za rok 2018 bude třeba řádně zohlednit cíl dosažení orientace fiskální politiky, které přispěje jak k posílení probíhajícího oživení, tak k zajištění udržitelnosti veřejných financí členských států. V této souvislosti Rada konstatovala, že Komise má zejména s ohledem na cyklickou situaci členských států v úmyslu provést celkové posouzení v souladu s nařízením (ES) č. 1466/97. Toto sdělení má dvojí cíl. Za prvé na základě horizontálního posouzení návrhů rozpočtových plánů souhrnně zachycuje rozpočtovou politiku na úrovni eurozóny. Tento postup odpovídá horizontálnímu posouzení programů stability, které se provádí na jaře, ale zaměřuje se spíše na nadcházející rok než na střednědobé fiskální plány. Za druhé poskytuje přehled o návrzích rozpočtových plánů na úrovni jednotlivých zemí a vysvětluje, jak Komise postupuje při posuzování jejich souladu s požadavky Paktu o stabilitě a růstu. Posouzení se liší podle toho, zda se na členský stát vztahuje preventivní nebo nápravná složka Paktu o stabilitě a růstu, a v potaz se berou také požadavky týkající se výše veřejného zadlužení a jeho dynamiky Viz doporučení Rady ze dne 21. března 2017 týkající se hospodářské politiky eurozóny (Úř. věst. 2017/C92/01): Viz COM(2017) 770 final. Matice uvádějící roční fiskální korekce pro postupné dosažení střednědobého rozpočtového cíle v rámci preventivní složky Paktu o stabilitě a růstu, obsažená ve sdělení Komise ze dne 13. ledna 2015 o optimálním využití flexibility v rámci současných pravidel Paktu o stabilitě a růstu, viz: 5

7 2. Hlavní zjištění týkající se eurozóny Hospodářský výhled podle plánů členských států a prognózy Komise Členské státy a Komise od jara podstatně zrevidovaly projekce růstu směrem nahoru. Podle makroekonomických předpokladů obsažených v návrzích rozpočtových plánů se nyní očekává, že úhrnný reálný HDP v eurozóně (bez Řecka) vzroste v roce 2017 o 2,2 % a v roce 2018 o 2,0 %. Tato hodnota je podstatně vyšší, než byla prognóza růstu pro tyto roky, z níž vycházely nejnovější programy stability (viz tabulka 1), která uváděla pro oba roky 1,7 %. Prognóza Komise z podzimu 2017 předpokládá v eurozóně podobně vysokou míru růstu, tj. 2,2 % v roce 2017 a 2,1 % v roce Celkově se zdá, že se ekonomické předpoklady obsažené v návrzích rozpočtových plánů velmi blíží prognóze Komise (viz příloha IV tabulka 1). To může rovněž souviset se skutečností, že všechny členské státy, s výjimkou Německa a Belgie, splňují požadavek nařízení (EU) č. 473/2013, aby návrh rozpočtu, a implicitně i návrh rozpočtového plánu, vycházel z makroekonomických prognóz schválených nebo vypracovaných nezávislým subjektem. V roce 2017 roste ekonomika nad svou potenciální hodnotu, mezera výstupu se dále zmenšuje a očekává se, že se v roce 2018 změní na kladnou. Souhrnná mezera výstupu se jak na základě prognózy Komise, tak na základě plánů v roce 2018 stane kladnou. Všechny návrhy rozpočtových plánů předpokládají (přepočítanou) mezeru výstupu, která bude v roce 2018 pozitivní nebo v případě Francie a Finska jen mírně záporná 9. Členské státy i Komise očekávají, že celková inflace zůstane stabilní a pod referenční hodnotou 2 %. Podle plánů by měla celková inflace v eurozóně dosáhnout v roce ,5 % a v roce ,4 %. To je v zásadě beze změny ve srovnání s předpoklady uvedenými v programech stability a rovněž prognóza Komise počítá pro eurozónu se stejnou mírou inflace. Pouze v Estonsku, Lotyšsku a Litvě se očekává, že inflace překročí 2 %. Hospodářský růst v eurozóně pokračuje, nicméně se vyznačuje některými atypickými rysy. Oživení v eurozóně je silnější a zasahuje stále více zemí v kontextu stálé zaměstnanosti a zlepšení podnikatelského klimatu. Nicméně se vyznačuje některými atypickými rysy. Konkrétně zůstává utlumená jádrová inflace i růst mezd, a jak signalizují standardní ukazatele trhu práce, neodrážejí zlepšení na trhu práce. V některých ekonomikách se zdá být nevýrazný růst mezd způsoben zejména přetrvávající stagnací trhu práce a očekáváním nízké inflace, které působí při vyjednávání o mzdách, a nízkým růstem produktivity. V konečném důsledku se zdá, že oživení stále podporují i mimořádné faktory, jako je např. akomodativní měnová politika ECB. Vzhledem k těmto okolnostem je zapotřebí ukončovat politiku na podporu růstu jen postupně. Komise už také oznámila, že má v úmyslu využít svůj prostor pro uvážení s ohledem na cyklickou situaci členských států (viz rámeček 1). 9 Mezeru výstupu na základě návrhů rozpočtových plánů přepočítala Komise na základě informací obsažených v plánech a za použití společně dohodnuté metodiky. Mezera výstupu převzatá beze změny z plánů zůstává nadále záporná v případě Belgie, Francie a Itálie. 6

8 Tabulka 1: Přehled souhrnných hospodářských a rozpočtových ukazatelů (EZ-18) na období Růst reálného HDP (změna v %) Inflace měřená HICP (změna v %) Celkové saldo (% HDP) Změna strukturálního salda (% HDP) Veřejný dluh (% HDP) Cyklicky očištěný podíl výdajů (% potenciálního HDP) Cyklicky očištěný podíl příjmů (% potenciálního HDP) Programy stability 2017 (duben) Prognóza Programy Komise z stability podzimu (duben) (listopad) Návrhy rozpočtovýc h plánů (říjen) Návrhy rozpočtovýc h plánů (říjen) Prognóza Komise z podzimu 2017 (listopad) 1,7 2,2 2,2 1,7 2,0 2,1 1,4 1,5 1,5 1,5 1,4 1,4-1,3-1,2-1,1-0,9-0,9-0,9 0,1 0,1 0,0 0,2-0,1-0,1 88,7 87,9 87,8 87,1 86,3 85,8 47,3 47,2 47,0 47,0 46,9 47,0 46,2 46,1 46,1 46,1 45,8 45,8 Zdroj: Programy stability z roku 2017, návrhy rozpočtových plánů na rok 2018, prognóza Evropské komise z podzimu Fiskální výhled podle plánů a prognózy Komise Očekává se, že souhrnný celkový schodek vládního sektoru bude v důsledku zlepšování cyklických podmínek nadále vykazovat sestupný trend. Podle prognózy Komise se schodek eurozóny z 1,6 % HDP v roce 2016 sníží v roce 2017 na 1,1 %. Návrhy rozpočtových plánů očekávají v roce 2017 jen nepatrně vyšší výsledný schodek ve výši 1,2 %, což je o 0,15 procentního bodu lepší než cíl programů stability, které členské státy předložily na jaře 2017, kdy předpoklady růstu byly nicméně výrazně méně dynamické. Závažná úprava cílového schodku v roce 2017 směrem nahoru ve srovnání s programem stability se vyskytuje pouze v případě Slovenska. V roce 2018 by provádění plánů členských států mělo za následek celkový schodek vládního sektoru v eurozóně ve výši 0,9 % HDP. I přes lepší výsledek pro rok 2017, než se očekávalo, a výraznou úpravu předpokládaného růstu směrem nahoru pro rok 2018, to potvrzuje souhrnný celkový schodek vládního sektoru uvedený v programech stability z jara Implicitně to znamená, že strukturální korekce byla ve srovnání s nejnovějšími programy stability mírně upravena směrem dolů (viz níže). I když existují rozdíly mezi plány a prognózou Komise u jednotlivých členských států (viz příloha IV tabulka 2), souhrnný schodek pro rok 2018 uvedený v prognóze Komise je s plány plně v souladu. Sedm z 18 členských států plánuje v roce 2018 přebytek celkového salda. Z členských států hospodařících se schodkem plánují zvýšení celkového schodku pouze Lotyšsko a Finsko. Žádný členský stát v roce 2018 neplánuje schodek vyšší, než je referenční hodnota 3 % HDP. Francie plánuje dosáhnout nápravy svého nadměrného schodku v roce 2017, jak 7

9 doporučila Rada, a Španělsko tak hodlá učinit v souladu se lhůtou do roku Slovensko, Itálie, Belgie a Francie plánují podstatně vyšší schodky, než jaké jsou uvedeny v jejich programech stability. Celkové primární saldo eurozóny, získané odečtením úrokových nákladů od celkového salda, je v přebytku. Plánuje se další zlepšení z 0,8 % HDP v roce 2017 na 0,9 % HDP v roce Francie, Lotyšsko a Finsko jsou jediné členské státy eurozóny, které v roce 2018 plánují primární schodek. V rozpočtových plánech ani v prognóze se téměř neobjevuje fiskální korekce na období , měřeno změnou souhrnného strukturálního salda 10. Celkově prognóza Komise očekává, že strukturální saldo eurozóny zůstane v roce 2017 stabilní. (Přepočtené) rozpočtové plány očekávají v roce 2017 nepatrné strukturální zlepšení, což je v souladu s programy stability. Podle návrhů rozpočtových plánů se má v roce 2018 strukturální saldo v eurozóně mírně zhoršit (o 0,1 % HDP), zatímco nejnovější programy stability ještě počítaly se zlepšením souhrnného strukturálního salda o 0,2 % HDP (viz příloha IV tabulka 3). Komise také počítá pro eurozónu v roce 2018 se zhoršením o 0,1 procentního bodu, podobně jako plány. Za tím se však skrývají značné rozdíly v návrzích rozpočtových plánů jednotlivých členských států. Komise zejména předpokládá podstatně nižší strukturální korekci v Belgii, ve Španělsku, Francii, v Litvě, Portugalsku a ve Slovinsku (viz níže). V eurozóně jako celku je to kompenzováno stabilním strukturálním saldem v Německu, které by se mělo podle návrhu rozpočtového plánu Německa zvýšit o 0,5 %. Celkově přetrvávají velké rozdíly v situacích členských států z hlediska jejich střednědobých rozpočtových cílů (viz příloha IV graf 5). Podle prognózy Komise šest členských států eurozóny v roce 2017 svého střednědobého rozpočtového cíle dosáhne (Litva) nebo jej překročí (Kypr, Německo, Lucembursko, Malta, Nizozemsko) 11. U všech se předpokládá, že tomu bude stejně i v roce 2018, přičemž některé z těch, které jej překročí, by měly využít část svého fiskálního prostoru 12. Část svého fiskálního prostoru 13 by mělo podle svého návrhu rozpočtového plánu nezměněné politiky využít také Německo. Z členských států, které ještě nedosáhly svého střednědobého rozpočtového cíle, by jej mělo Irsko dosáhnout v roce 2018 a Slovensko by mělo učinit výrazný pokrok k jeho dosažení. Na druhé straně, u některých členských států, které jsou stále daleko od dosažení svých střednědobých rozpočtových cílů, Komise v současné době neočekává téměř žádné zlepšení (Španělsko, Itálie, Portugalsko a Slovinsko), či dokonce očekává zhoršení (Belgie a Francie). Kromě Slovinska se zároveň jedná o členské státy s nejvyšší mírou zadlužení (viz níže). (Přepočtené) návrhy rozpočtových plánů počítají u těchto členských států s větší korekcí ve srovnání s prognózou, a to od 0,0 % p.b. HDP v případě Francie až po 0,5 % HDP v případě Slovinska. A konečně rovněž Estonsko, Rakousko, Finsko a Lotyšsko by se měly poněkud vzdálit svým střednědobým rozpočtovým cílům, i když nepřekročí úroveň 1 p.b. HDP Strukturální saldo je cyklicky očištěné saldo bez jednorázových a dočasných opatření. Strukturální salda z návrhů rozpočtových plánů přepočítala Komise na základě informací obsažených v programu a za použití společně dohodnuté metodiky. Na základě plánů by také Estonsko mělo v roce 2017 dosáhnout svého střednědobého rozpočtového cíle. Plánuje, že tomu tak bude, ale přepočtené údaje to nepotvrzují. Zejména Kypr, Lucembursko, Malta a Nizozemsko. Tato fiskální expanze se však neodráží v prognóze Komise, která předpokládá stabilní strukturální saldo. Pokud jde o eurozónu celkem, je méně expanzivní pozice Německa v prognóze Komise vyrovnána podstatně expanzivnější či méně restriktivní pozicí v prognóze ve srovnání s plány některých členských států (zejména Belgie, Španělska, Francie, Litvy, Nizozemska, Portugalska, Slovinska). 8

10 Ve srovnání se strukturálním saldem je diskreční fiskální úsilí (DFE), vypočtené na základě prognózy Komise, v roce 2017 a 2018 o něco expanzivnější 14. DFE se pojmově blíží k referenční hodnotě pro výdaje fiskálního rámce EU, přičemž udává souhrn plánovaných opatření na straně příjmů a vývoje primárních výdajů ve vztahu k (střednědobé) potenciální míře růstu. DFE vypočítané na základě prognózy poukazuje na expanzi ve výši téměř 0,4 % HDP, které bude dosaženo v roce Je tomu tak zejména v důsledku růstu primárních výdajů vyšších než střednědobý potenciální růst, zatímco diskreční opatření na straně příjmů jsou v roce 2017 neutrální. Rozdíl oproti změně strukturálního salda částečně vysvětluje skutečnost, že příjmy z úroků nejsou v DFE zohledněny 15. DFE vypočítané na základě plánů na rok 2018 potvrzuje údaj o strukturálním saldu, což poukazuje na téměř neutrální souhrnné záměry fiskální politiky v politických plánech. Růst primárních výdajů v eurozóně je plánován jako mírně vyšší než střednědobý potenciální růst, zatímco diskreční opatření na straně příjmů jsou pouze mírně expanzivní (viz níže). DFE, vypočítané na základě prognózy Komise, činí 0,25 % HDP, což ukazuje na poněkud expanzivnější orientaci fiskální politiky v roce 2018 (viz příloha IV, tabulka 4) 16. Očekává se, že veřejný dluh bude i nadále klesat díky cyklickému vzestupu a pokračujícím nízkým úrokovým sazbám. Očekává se, že celkový veřejný dluh v eurozóně, který dosáhl vrcholu v roce 2014 na úrovni téměř 93 % HDP, se sníží z 89,6 % HDP v roce 2016 na méně než 88 % HDP v roce 2017, a to jak na základě prognózy Komise, jakož i na základě plánů členských států. Souhrnné plány mají za následek další snížení dluhu na úroveň mírně nad 86 % HDP v roce Pokles v roce 2018 vyplývá z efektu sněhové koule vedoucího ke snížení dluhu a primárního přebytku, zatímco plánovaná vnitřní dynamika dluhu vede k pohybu opačným směrem. Podle prognózy Komise se očekává, že pokles míry zadlužení bude mírně vyšší. Všechny členské státy s výjimkou Francie plánují v letech snížit poměr dluhu k HDP (viz příloha IV, tabulka 6). V případě Francie se očekává, že se dluh stabilizuje těsně pod 97 % HDP. Všechny členské státy budou těžit z pozitivního efektu sněhové koule a snížení rovněž přinesou plánované primární přebytky ve většině členských států (viz příloha IV, tabulka č. 6). Obecně platí, že rozdíly ve vývoji zadlužení na rok 2018 mezi prognózou Komise a návrhy rozpočtových plánů jsou poměrně omezené, s výjimkou Kypru a Slovinska, kde jsou optimističtější plány, a Německa, kde je optimističtější prognóza Komise. Itálie a Portugalsko zůstávají členskými státy s nejvyšší úrovní veřejného dluhu nad 120 % HDP, zatímco v Belgii, na Kypru, ve Francii a Španělsku se dluh pohybuje okolo 100 % HDP. Na deset členských států eurozóny, které předložily návrhy rozpočtových plánů, se vztahuje Diskreční fiskální úsilí (DFE) je ukazatelem fiskálního úsilí. Kombinuje přístup shora dolů na straně výdajů s přístupem zdola nahoru nebo popisnějším přístupem na straně příjmů. V kostce lze říci, že DFE spočívá v navýšení primárních výdajů očištěné o cyklické složky v poměru k ekonomickému potenciálu na jedné straně a o diskreční opatření na straně příjmů (bez jednorázových opatření) na straně druhé. Viz Evropská komise (2013): Měření fiskálního úsilí, zpráva o veřejných financích v HMU, část 3 Svou roli hraje rovněž různá referenční míra růstu, z níž výpočet DFE vychází. Rozdíl oproti plánům lze vysvětlit dynamičtější strukturou primárních výdajů, zatímco diskreční opatření na straně příjmů (bez jednorázových opatření) jsou obecně neutrální, tak jak je tomu v plánech. Expanzivnější záměry fiskální politiky v případě DFE v porovnání s údajem o strukturálním saldu lze vysvětlit skutečností, že DFE nezahrnuje neočekávané příjmy z úroků a vychází z nižší referenční míry růstu, které pouze částečně kompenzují vliv výpadku příjmů, který ovlivňuje změnu strukturálního salda. 9

11 doporučená hodnota pro snižování dluhu 17. Podle prognózy Komise se v případě Belgie a Itálie prima facie nepředpokládá, že v roce 2018 tuto hodnotu dodrží. To je také případ Francie, na kterou by se v případě včasného a udržitelného odstranění nadměrného schodku začalo počínaje rokem 2018 vztahovat přechodné pravidlo pro zadlužení. Složení fiskální korekce Členské státy předpokládají mírný pokles cyklicky očištěného podílu výdajů, který bude plně kompenzován podobným poklesem poměru příjmů k HDP. Podle plánů by se měl cyklicky očištěný podíl výdajů snížit o 0,25 procentního bodu, k čemuž přispějí klesající úrokové náklady, jakož i růst primárních výdajů, který bude o něco pomalejší než potenciální růst. Pro srovnání, v prognóze Komise se očekává o něco dynamičtější vývoj primárních výdajů, jehož výsledkem bude stabilní poměr výdajů očištěný od cyklických vlivů. Podle plánů členských států by měly výdaje na sociální platby a kompenzace pro zaměstnance růst pomaleji než nominální HDP, což přispěje k poklesu poměru výdajů (viz graf 8 v příloze IV). Na druhé straně by se v roce 2018 měly po plynulém poklesu v letech 2010 až 2016 mírně zvýšit veřejné investice. Prognóza Komise potvrzuje toto mírné vyvážení veřejných výdajů. Náklady na úroky, a to jak v rámci plánů, tak i v prognóze Komise, klesnou v roce 2018 o 0,1 p.b. na 1,9 % HDP. V roce 2012, na vrcholu dluhové krize, činily úrokové náklady 3,0 % HDP. Všechny členské státy, s výjimkou Kypru, předpokládají další pokles implicitní sazby úroků z nesplaceného dluhu. Implicitní úroková sazba, z níž vycházejí NRP, se v průměru sníží z 2,25 % v roce 2017 na 2,15 % v roce 2018 a podobná je i prognóza Komise. Poměr příjmů k HDP by se měl v důsledku opatření ke snížení příjmů, jakož i výpadků příjmů snížit. Celkový dopad ohlášených opatření na straně příjmů na zvýšení schodku se podle plánů pohybuje na úrovni 0,1 % HDP, přičemž i členské státy očekávají výpadek příjmů na úrovni 0,2 % HDP ve srovnání s tím, co by se dalo očekávat na základě vyhlídek nominálního růstu (viz tabulka 8 v příloze IV) 18. K poklesu poměru příjmů k HDP dochází zejména v důsledku poklesu sociálních příspěvků a snížení nedaňových příjmů. Podle plánů se jak výška přímých daní, tak i nepřímých daní, vyjádřená jako podíl na HDP, nemění. Komise v prognóze předpokládá podobný dopad opatření na straně příjmů a výpadků příjmů. Posouzení orientace fiskální politiky v eurozóně Celkově lze říci, že orientace fiskální politiky v eurozóně má zůstat v letech obecně neutrální. Po významné fiskální konsolidaci v letech 2011 až 2013 se souhrnné záměry fiskální politiky staly v dalších letech obecně neutrální. Odhaduje se, že tomu tak bude i v roce Souhrn NRP členských států i prognóza Komise poukazují na to, že i záměry fiskální politiky, měřeno změnou strukturálního salda, budou i v roce 2018 obecně neutrální, přičemž dojde pouze k nevýznamnému zhoršení strukturálního salda. Vývoj strukturálního primárního salda poukazuje na mírně expanzivnější záměry fiskální politiky v roce 2018 (viz tabulka 4 v příloze IV), protože nezahrnuje neustálý pokles úrokových Nebo přechodné dluhové pravidlo, které se použije po dobu tří let následujících po nápravě nadměrného schodku. Celková elasticita poměru příjmů k HDP se v plánech i v prognóze Komise pohybuje na přibližné úrovni 0,9, zatímco standartní elasticita poměru příjmů k mezeře výstupu je na úrovni 1. 10

12 nákladů. To je rovněž potvrzeno diskrečním fiskálním úsilím (viz výše) počítaným na základě prognózy Komise (viz příloha IV, tabulka 4). Celkově neutrální orientace fiskální politiky na souhrnné úrovni eurozóny se stále jeví jako přiměřená vzhledem k probíhajícímu hospodářskému oživení, které posiluje, je však i nadále neúplné. To je ještě důležitější v kontextu přetrvávajících dluhů zděděných z období krize. Zásadní je dosažení správné rovnováhy mezi zajištěním dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, a to v závislosti na konkrétních podmínkách jednotlivých zemí, a podporou hospodářského oživení. Orientaci fiskální pozice v letech je třeba ve skutečnosti posuzovat na základě dvojího cíle dlouhodobé udržitelnosti a krátkodobé makroekonomické stabilizace. Dlouhodobá udržitelnost vyžaduje, aby veřejný dluh nabral udržitelný kurz a nevychyloval se z něj, přičemž je třeba zohlednit stávající míru zadlužení a předpokládané budoucí náklady související se stárnutím obyvatelstva. Zatímco makroekonomická stabilizace se může vyjádřit jako odstranění mezery výstupu přiměřeným tempem v krátkodobém až střednědobém horizontu, je při ní třeba zohlednit i další hospodářské prvky, jako je míra inflace, stagnace na trhu práce a potřeba vystřídat externí zdroje růstu za domácí. Graf č. 1: Reálná dlouhodobá úroková sazba (v %) a diskreční fiskální úsilí (v % potenciálního HDP) v eurozóně Zdroj: Prognóza Evropské komise z podzimu 2017 Pozn.: Reálná dlouhodobá úroková sazba ve výši + 1,0 se považuje za obecně v souladu s potenciálem růstu v prognózovaném období V záměrech fiskální politiky by se měla náležitě zohlednit velmi akomodativní měnová politika v kontextu nízké inflace. Měnová politika v eurozóně byla v posledních letech velmi akomodativní. Evropská centrální banka podnikla řadu opatření pro uvolnění měnové politiky, včetně snížení sazeb do záporných hodnot, cílených dlouhodobějších refinančních operací, programů nákupu aktiv a signalizace budoucího nastavení měnové politiky. Tato opatření celkově přinesla značné peněžní stimuly. ECB, s ohledem na stále silnější a šířeji založený hospodářský růst v eurozóně, se nedávno rozhodla od ledna 2018 přehodnotit svůj program nákupu aktiv. Současně bylo konstatováno, že dostatečný stupeň měnového stimulu je nezbytný, neboť domácí cenové tlaky jsou stále slabé a ekonomické vyhlídky a inflace 11

13 zůstávají podmíněny trvalou podporou ze strany měnové politiky. Navzdory předpokládanému přetrvávání příznivých podmínek financování se v posledních makroekonomických prognózách pro eurozónu vypracovaných odborníky ECB očekává, že celková inflace se bude posilovat jen postupně a v období zůstane výrazně pod úrovní 2 %. To je rovněž obecně v souladu s nejnovější prognózou inflace vypracovanou Evropskou komisí. Společné směrování měnové a fiskální politiky (soubor politik) lze naznačit na základě vývoje podmínek financování (např. reálné dlouhodobé úrokové sazby) a fiskálního úsilí (např. diskrečního finančního úsilí). Jak vyplývá z grafu 1, podmínky financování se v letech 2011 až 2012 v důsledku zásahů ECB v reakci na krizi značně uvolnily. Uvolnění finančních podmínek pak pokračovalo i po roce 2013, ale v menší míře. ECB se ve skutečnosti podařilo prostřednictvím jejích dodatečných opatření vyvinout tlak na snížení dlouhodobých nominálních úrokových sazeb, přičemž se snížila i dlouhodobá inflační očekávání, která se začala zvyšovat až koncem roku Podmínky financování by se měly o něco zpřísnit v roce 2018, kdy by podle prognózy mělo konečně dojít k uzavření mezery výstupu. Průměrné reálné dlouhodobé úrokové sazby by měly podle očekávání v roce 2018 vzrůst, neboť očekávaný postupný nárůst nominálních sazeb by měl být doprovázen poměrně omezenějším růstem inflačních očekávání dále do budoucnosti 19. Očekává se, že podmínky financování budou však i nadále velmi příznivé. Za celkovou situací eurozóny se však skrývají značné rozdíly na vnitrostátní úrovni, přičemž některé země čelí potřebě konsolidace, zatímco jiné mají určitý fiskální prostor (viz grafy 2 a 3). Přestože by ve většině členských států měla být mezera výstupu podle očekávání v roce 2018 kladná, hospodářství několika členských států výrazně stagnuje 20. Na druhé straně některé členské státy se potýkají s vysokými riziky týkajícími se udržitelnosti. Na základě prognózy Komise z podzimu 2017 bylo provedeno posouzení rizik v oblasti udržitelnosti, přičemž se mimo jiné zohlednily současné úrovně dluhu a primární saldo, jakož i předpokládané náklady spojené se stárnutím populace 21. Žádný členský stát podle všeho nečelí krátkodobým rizikům v oblasti udržitelnosti. Na základě analýzy udržitelnosti dluhu, jakož i výpočtu ukazatele S1 čelí Belgie, Španělsko, Francie, Itálie, Portugalsko a Finsko vysokým střednědobým rizikům, zatímco Kypr, Litva, Rakousko a Slovinsko čelí střednědobým rizikům, jež jsou hodnocena jako střední 22. V zájmu zajištění rovnováhy mezi cílem stabilizace hospodářství a zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí je tak třeba přijmout diferencovaný přístup k fiskálním Dlouhodobé úrokové sazby se odvíjejí od desetiletého swapové sazby upravené o inflační očekávání. Jak je uvedeno v oddíle 3, ve vztahu k odhadům mezery výstupu v případě některých členských států podle všeho panuje mimořádná nejistota. Metodika používaná k posouzení rizik v oblasti fiskální udržitelnosti je uvedena ve zprávě Evropské komise z roku 2015 o fiskální udržitelnosti (European Economy Institutional Paper, č. 018, leden 2016) a v její zprávě o sledování udržitelnosti dluhu s názvem Debt Sustainability Monitor 2016 (European Economy Institutional Paper, č. 047, leden 2017). Tyto aktualizované výsledky, které vycházejí z prognózy Komise z podzimu 2017, budou prezentovány v nadcházející zprávě Evropské komise s názvem Debt Sustainability Monitor 2017 (Sledování udržitelnosti dluhu 2017). Komisí používaný ukazatel udržitelnosti S1 znázorňuje celkové úsilí, které je při zohlednění podmíněných závazků souvisejících se stárnutím obyvatelstva v období (pět let po konci prognózovaného období) nutné k tomu, aby se dluh do roku 2032 dostal na 60 % HDP. Poukazuje na potřebnou další korekci v eurozóně (s výjimkou Řecka) ve výši 1,8 % HDP během uvedených pěti let. To se promítne do další roční korekce ve výši přibližně 0,4 % HDP v letech 2020 a

14 politikám jednotlivých členských států. Na základě prognózy Komise se však očekává poměrně omezená nebo, v případě některých vysoce zadlužených členských států jako Itálie, Portugalsko, Belgie, Španělsko a Francie, záporná fiskální korekce. Plány těchto členských států jsou mírně optimističtější, ale vyžadují další opatření pro dosažení cíleného úsilí, jak členské státy uvádějí ve svých návrzích rozpočtových plánů. V budoucnu může být zapotřebí dalšího fiskálního úsilí v členských státech, které se vyznačují vysokým poměrem dluhu k HDP, zejména v případě trvale nízkých vyhlídek růstu a rostoucích úrokových sazeb (vzhledem k tomu, že jsou v současnosti na historicky nízkých úrovních). Graf č. 2: Fiskální mapa eurozóny v roce 2018 Pozn.: Sestaveno na základě prognózy Komise z podzimu Časy dobrého (špatného) ekonomického vývoje jsou změřeny mezerou výstupu v roce 2018 (v % potenciálního HDP) vypočítanou na základě společně dohodnuté metodiky. Konsolidační potřeby či fiskální prostor se měří ukazatelem Komise S1, což je ukazatel rizik co do udržitelnosti, uváděný v % HDP, na základě propočtů v rámci prognózy z podzimu 2017, přičemž jako referenční rok slouží rok

15 Graf č. 3: Změna strukturálního primárního salda (SPB) v roce 2018 předpokládaná v návrzích rozpočtových plánů ve srovnání s potřebami udržitelnosti a stabilizace (% HDP) Zdroj: Evropská komise na základě prognózy Komise z podzimu 2017 a návrhů rozpočtových plánů. Jak číst toto schéma: Kritérium udržitelnosti je založeno na ukazateli S1 a předpokládá, že 25 % až 50 % uvedené změny ve strukturálním primárním saldu je realizováno v roce 2017, což při kladném ukazateli S1 odpovídá většímu nebo menšímu předsunutí konsolidačního úsilí. U zemí se záporným ukazatelem S1 to naznačuje určitý prostor pro expanzivní politiky v reakci na možné potřeby stabilizace. Kritérium stabilizace se měří jako změna strukturálního primárního salda, při níž se v rámci fiskální politiky snižuje mezera výstupu, která by vyplynula ze scénáře neutrální fiskální politiky v roce 2018, o 25 % (krátká modrá čára) nebo 50 % (dlouhá modrá čára). Jinak řečeno, toto snížení mezery výstupu o 25 % nebo 50 % se dosáhne navíc k spontánnímu odstranění mezery výstupu, které se předpokládá v prognóze Komise z podzimu 2017 (upravené o předpoklad neutrálních záměrů fiskální politiky). To předpokládá, že fiskální politika hraje vždy proticyklickou úlohu, a to buď na podporu uzavírání mezery výstupu, nebo ke zmírnění jejího rozšíření. Pokud ze scénáře neutrální fiskální politiky vyplývá změna mezery výstupu z negativní na pozitivní, pak se při cíli stabilizace stanoví horní mez odstranění mezery výstupu na 100 %, čímž se předejde procykličnosti. Červené křížky znázorňují plánované změny strukturálního primárního salda předložené členskými státy v jejich rozpočtových plánech na rok 2017, přepočtené Komisí za použití společně dohodnuté metodiky pro potenciální výstup. Zelené tečky ukazují změny strukturálního primárního salda podle jarní prognózy Komise z roku 2017, která vychází z předpokladu neměnné politiky. 14

16 3. Přehled návrhů rozpočtových plánů Stanoviska Komise k návrhům rozpočtových plánů se zaměřují na dodržování ustanovení Paktu o stabilitě a růstu a doporučení vydaných na tomto základě. U členských států, vůči nimž je veden postup při nadměrném schodku, posuzují stanoviska Komise pokrok dosažený při nápravě nadměrného schodku, a to s ohledem na cíle celkového schodku vládního sektoru i strukturálního úsilí. V případě členských států, jichž se týká preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu, posuzují stanoviska Komise dodržování nebo pokrok při dosahování střednědobých rozpočtových cílů v jednotlivých zemích, jakož i dodržování pravidla týkajícího se dluhu, aby se ověřilo, zda jsou plány v souladu s Paktem o stabilitě a růstu a s fiskálními doporučeními pro jednotlivé země, které Rada vydala jednotlivým členským státům 11. července Všechny členské státy eurozóny, které neprovádějí makroekonomický ozdravný program, předložily své návrhy rozpočtových plánů včas v souladu s článkem 6 nařízení (EU) č. 473/2013. V souladu s ustanoveními souboru pravidel pro balíček dvou právních aktů předložily návrhy rozpočtových plánů neobsahujících změnu politiky z důvodu prozatímního charakteru vlády dvě země, Rakousko a Německo. Očekává se, že nastupující vlády po převzetí funkcí předloží úplné návrhy rozpočtových plánů. Španělsko rovněž předložilo NRP založený na scénáři nezměněné politiky, ačkoli vláda není dočasná. Dopisem ze dne 27. října 2017 Komise vyzvala Španělsko, aby co nejdříve předložilo aktualizovaný NRP. Odcházející vláda Nizozemska předložila NRP do stanoveného termínu a nastupující vláda předložila dodatek k plánu obsahující doplňující informace o nových opatřeních. Jelikož tabulky v dodatku nesplňují požadavky souboru pravidel, nizozemské orgány by měly neprodleně předložit aktualizované tabulky splňující dané požadavky. Žádný z návrhů rozpočtových plánů nebyl případem obzvláště závažného nedodržení povinností, pokud jde o Pakt o stabilitě a růstu, jak je uvedeno v čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) č. 473/2013. Několik předložených plánů je nicméně předmětem výhrad. Komise proto dne 27. října 2017 zaslala Belgii, Francii, Itálii a Portugalsku dopisy s žádostí o další informace s důrazem na řadu předběžných postřehů týkajících se návrhu rozpočtového plánu. Dotyčné členské státy odpověděly na konci října. Informace obsažené v dopisech byly zohledněny v rámci Komisí provedeného posouzení rozpočtového vývoje a rizik. U Itálie poměr dluhu k HDP převyšuje 130 %, což je důvodem k znepokojení. Díky zlepšujícím se makroekonomickým a finančním podmínkám vzniká příležitost k urychlení snižování veřejného dluhu. Je však třeba, aby vláda poskytla více informací o své celkové strategii a konkrétních krocích, které plánuje přijmout, aby začala rozhodným způsobem snižovat míru zadluženosti, čímž by zajistila splnění dluhového kritéria. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s fiskálním výhledem Itálie panuje v roce 2017 značná nejistota, Komise hodlá přehodnotit na jaře roku 2018 plnění dluhového kritéria Itálií na základě výsledných údajů za rok 2017 a konečného rozpočtu, který její parlament přijme v prosinci Tabulky 2a a 2b shrnují posouzení návrhů rozpočtových plánů jednotlivých členských států obsažená ve stanoviscích Komise vydaných dne 22. listopadu, jakož i posouzení pokroku dosaženého v oblasti fiskálních strukturálních reforem. Uvedená posouzení vycházejí z 23 Doporučení Rady ze dne 11. července 2017 (Úř. věst. 2017/C261) 15

17 prognózy Komise z podzimu Aby se plány daly snáze porovnávat, je jejich posouzení shrnuto ve třech obecných kategoriích, které mají různý význam v závislosti na tom, zda je, či není veden vůči členskému státu postup při nadměrném schodku: V souladu: podle prognózy Komise není k zajištění souladu rozpočtu na rok 2018 s pravidly Paktu o stabilitě a růstu v rámci vnitrostátního rozpočtového procesu nutná korekce rozpočtových plánů. Obecně v souladu: podle prognózy Komise na rok 2018 se očekává, že návrh rozpočtového plánu zajistí obecný soulad s požadavky Paktu o stabilitě a růstu. Členské státy, jichž se týká postup při nadměrném schodku: přestože prognóza Komise na rok 2018 předpovídá, že buď bude dosaženo dílčího cíle celkového schodku, nebo že bude včas odstraněn nadměrný schodek, fiskální úsilí významně zaostává za doporučenou úrovní, čímž je ohroženo dodržení doporučení v rámci postupu při nadměrném schodku. Členské státy, jichž se týká preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu: prognóza Komise na rok 2018 předpovídá určitou odchylku od střednědobého rozpočtového cíle nebo od postupu korekce k jeho dosažení, ale nesplnění požadavku by nepředstavovalo významnou odchylku od doporučené korekce. U těchto členských států se má za to, že jsou v souladu s případnou referenční hodnotou pro snížení dluhu. Riziko nesouladu: podle prognózy Komise na rok 2018 se neočekává, že návrh rozpočtového plánu zajistí soulad s pravidly Paktu o stabilitě a růstu. Členské státy, jichž se týká postup při nadměrném schodku: prognóza Komise na rok 2018 předpovídá, že nebude realizováno ani fiskální úsilí, ani nebude dosaženo dílčího cíle celkového schodku, ani nebude včas odstraněn nadměrný schodek. Členské státy, jichž se týká preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu: prognóza Komise na rok 2018 předpovídá významnou odchylku od střednědobého rozpočtového cíle nebo od požadovaného postupu korekce k jeho dosažení a/nebo případné nedodržení doporučené hodnoty pro snižování dluhu. Žádný členský stát nepožádal o využití dodatečné flexibility v roce 2018 v souladu se Společně dohodnutou pozicí k flexibilitě v rámci Paktu stability a růstu, kterou Rada schválila dne 12. února Je vhodné připomenout, že v roce 2017 Rada udělila flexibilitu Finsku, Lotyšsku a Litvě na základě doložky o strukturálních reformách a Finsku na základě ustanovení o investicích. Finsku byla poskytnuta flexibilita s ohledem na provádění rozsáhlých strukturálních reforem majících pozitivní dopad na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a vzhledem k vnitrostátním výdajům na projekty spolufinancované EU v rámci evropských strukturálních a investičních fondů. Lotyšsku byla poskytnuta flexibilita v souvislosti s reformou zdravotní péče. Litva využívá flexibilitu vzhledem k zásadní strukturální reformě trhu práce a důchodového systému s pozitivním vlivem na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Několik členských států uvedlo dopad mimořádného přílivu uprchlíků a dodatečných bezpečnostních opatření na rozpočet. Ustanovení čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 1466/97 umožňují dočasnou odchylku od postupu korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle, je-li odůvodněna těmito dodatečnými výdaji, neboť příliv uprchlíků a závažnost bezpečnostních hrozeb jsou mimořádné události, jejich dopad na veřejné finance je značný a udržitelnost by nebyla ohrožena. Komise zvažovala možnou dočasnou odchylku v souvislosti s náklady souvisejícími s uprchlíky v letech 2015 a 2016 (Belgie, Itálie, 16

18 Rakousko, Slovinsko a Finsko). V roce 2017 obdrželo dodatečnou výjimku ex ante pro výdaje související s uprchlíky Rakousko, Itálie a Slovinsko. Přestože se náklady spojené s přílivem uprchlíků uvádějí i v NRP Itálie na rok 2018 a v odpovědi 24 na žádost Komise o objasnění plánovaného fiskálního úsilí, Itálie nepožádala o využití dodatečné flexibility. Pokud jde o výdaje na bezpečnost, flexibilita byla poskytnuta v letech 2016 a 2017 Belgii, Itálii a Rakousku; žádná další flexibilita v návrzích rozpočtových plánů na rok 2018 nebyla požadována. Komise provede konečné posouzení, včetně způsobilých částek, na základě zjištěných údajů, které mají být na jaře 2018 poskytnuty příslušnými orgány. Podle předběžného posouzení, které Komise provedla na jaře 2017, má Itálie nárok na výjimku v souvislosti s dopadem, který má na rozpočet preventivní investiční plán na ochranu státního území před seismickými riziky na základě doložky o mimořádných událostech. Tento dopad je potvrzen v návrhu rozpočtového plánu na rok Nicméně výjimka bude znovu posouzena ex post na jaře 2018 na základě zjištěných údajů poskytnutých italskými orgány, zejména s ohledem na nejistoty ohledně provádění investičního plánu. U některých členských států (Kypr, Finsko, Itálie a Slovinsko) je s mezerami výstupu na rok 2017, které byly odhadnuty na základě společně dohodnuté metodiky, podle všeho spojena mimořádná nejistota, jak to naznačil nástroj Komise pro kontrolu hodnověrnosti. V takových případech Komise ve svém posouzení NRP podrobněji analyzovala odhady týkající se mezery výstupu na základě přístupu založeného na omezeném posouzení (constrained approach), přičemž použila zlepšení metodiky požadované na neformálním zasedání Rady ECOFIN, které se konalo v dubnu 2016 v Amsterdamu. Komise přitom zvolila stejný přístup jako při posuzování návrhů rozpočtových plánů na rok 2017 a programů stability a konvergenčních programů na rok V případě Kypru a Finska Komise neviděla dostatečné důvody pro odchýlení se od odhadů založených na společné metodice po zohlednění všech relevantních faktorů, ačkoli nástroj pro kontrolu hodnověrnosti naznačoval mimořádnou nejistotu. Přístup založený na omezeném posouzení by v případě Itálie vedl k závěru, že jeho mezera výstupu bude záporná, přičemž na základě společné metodiky se odhadovalo, že dosáhne kladné mezery výstupu. V případě Slovinska se konstatovalo, že na základě realističtějšího odhadu by se Slovinsko dostalo v roce 2018 blíže k hranici mezi dobrou a normální hospodářskou situací. Pro žádný z těchto dvou členských států by to neovlivnilo požadavky v rámci preventivní složky. Nemělo by to tedy mít žádné důsledky pro posouzení návrhu rozpočtového plánu. Komise také předběžně posoudila stupeň pokroku v provádění fiskálních strukturálních reforem nastíněných v doporučeních Rady ze dne 11. července Posouzení návrhů rozpočtových plánů je shrnuto v následujících pěti obecných kategoriích: žádný pokrok, omezený pokrok, určitý pokrok, výrazný pokrok a plné provedení. Komplexní posouzení pokroku dosaženého při plnění doporučení pro jednotlivé země bude provedeno ve zprávách o jednotlivých zemích za rok 2018 a v souvislosti s doporučeními pro jednotlivé země na rok 2018, jež má Rada přijmout v roce Rámeček 1 Uplatnění možnosti uvážení při realizaci fiskálního dohledu na podzim Dopis italského ministerstva hospodářství a financí ze dne 30. října 2017 zaslaný jako odpověď na dopis Komise ze dne 27. října