Ekologie živočichů, téma 14: Přesuny populací : disperse a šíření druhů

Transkript

1 Ekologie živočichů, téma 14: Přesuny populací : disperse a šíření druhů

2 Hromadné přesuny živočichů : Kromě pravidelných přesunů celých populací s návratem do původních destinací (ať těchže jedinců nebo jejich potomstva) dochází k dalším typům pohybů celých populací: rozptyl nově vzniklé generace přesuny populace při přemnožení postupné zvětšování areálu druhu šíření invasních druhů

3 Rozptyl nově vzniklé generace Disperze je pravidelným jevem u mnoha živočichů Vzdálenosti rozptylu jedinců jsou různé a závisí na charakteru pohybu: pasivní přenos členovců je určen přenášejícím činitelem, aktivní pohyb obratlovců závisí na jejich pohybových schopnostech Velké rozdíly i mezi podobnými typy živočichů : ptáci

4 břehule Riparia riparia

5 Rozptyl mláďat břehule říční : Body na mapě Velké Británie ukazují místa a počet jedinců, kteří byli zastiženi na některé jiné kolonii v době po vyhnízdění (šipky: výchozí shromaždiště)

6 sýkora koňadra Parus major

7 Rozptyl nově vzniklé generace Jiný model: sýkora koňadra vzdálenost od místa narození, v jaké poprvé zahnízdí mláďata, není velká většina jedinců zahnízdí do cca 1 km od místa vylíhnutí, zbytek do cca 3,5 km samice o něco málo častější mezi jedinci nad 1 km

8 vzdálenost místa prvého zahnízdění od místa narození u sýkory koňadry

9 Pasivní přenos členovců Forese: roztoči, štírků Přenos vzdušnými proudy: - aeroplankton : mšice, třásněnky, octomilky, bejlomorky, nymfy roztočů, - pavouci : vypouštění vlákna plachetnatkovití na jaře do polí (Meioneta, Oedothorax, Erigone) běžníkovití nymfy na podzim (Thomisus) výška nad zemí až 4570 m

10 Běžník Thomisus

11 Erigone prominens

12 Rozptyl nově vzniklé generace různé druhy hmyzu vytvářejí bezkřídlé - na jednom místě usazené, a křídlaté šíření sloužící jedince nebo generace někdy se takto odlišné generace střídají v pravidelném sezónním (ročním) cyklu, někdy jako součást rodozměny (střídání gamogenetických a parthenogenetických generací)

13 mšice révokaz Viteus vitifoliae mšice jabloňová Aphis pomi

14 mravenec Monomorium minimum drobnělka Zorotypus hubbardi

15 Disperze u vodních bezobratlých V moři jsou dospělci mnoha druhů sedentární nebo alespoň se zdržují na daném místě Mořské larvy jsou dálkově pohyblivé a šíří se v planktonu Vody vnitrozemské jsou nespojité, proto šíření z jednoho biotopu do druhého často zajišťují dospělci = např. pohyblivá imaga hmyzu

16 Mořský biotop : disperzní fáze - růstová a živící se fáze

17 Sladkovodní biotop : disperzní fáze - růstová a živící se fáze

18 Přesuny přemnožených populací Saranče jsou historicky nejznámějším a ekonomicky nejvýznamnějším příkladem masových pohybů pravidelně se přemnožujících populací : - hejna o počtu přes jedinců a hmotnosti přes tun živé váhy - tomu odpovídá i devastující spotřeba rostlinné potravy sežerou vše zelené a přesouvají se dál

19 Populační explose a tahy sarančí : Afrika : Schistocerca gregaria, Locusta migratoria Afrika jižně od rovníku: Nomadacris septemfasciata Austrálie : Chortoicetes terminifera USA : Melanoplus spretus

20 saranče Schistocerca gregaria

21 saranče Schistocerca gregaria

22 saranče Locusta migratoria

23 saranče Locusta migratoria

24 saranče Locusta migratoria

25 táhnoucí hejna sarančí

26 saranče Nomadacris septemtrionalis

27 Chortoicetes

28 Melanoplus

29 Populační explose a tahy sarančí : Oblasti trvalého výskytu, odkud invaze vycházejí, mohou být velmi malé: Loc.m. zátopová oblast Nigeru Nom.s. tři malé oblasti v Tanzanii a Zambii, horké suché nesouvislé travnaté porosty invasní oblasti: 1500x větší, 8x10 6 km 2 vývoj vajíčka 1 měsíc, 6-7 instarů dní, většina života jako dospělci

30

31 Populační explose a tahy sarančí : Schistocerca gregaria : za dostatku potravy zelená samotářská fáze nedostatek potravy změna potravy u starších nymf: tmavá fáze, neklid, invazní hejna ~ 10 9 jedinců, 10 4 tun, hejna po větru v Inter-Tropical Convergence Zone do oblasti nízkého tlaku vajíčka do vlhkého písku fáze se liší barvou a rozměry částí těla

32 Schistocerca gregaria

33 Schistocerca gregaria

34 Populační explose a tahy sarančí : Starozákonní rány egyptské Perioda invazí 7 až 22 let, ~ 13 let Pohyb invazních hejn: - z Arabského poloostrova do Mauretánie 5000 km / 2 měsíce - ze Somálska do Iráku 3000 km / 4 týdny - z Maroka 1954 do Anglie 2 týdny

35 Populační explose a tahy savců: Lumíci Lemmus lemmus, L. variegatus (drobní hrabošovití savci arktické tundry) - alpinské louky mezi hranicí lesa a vrcholky skandinávských hor 3-4-letý cyklus kolísání početnosti populací : závisí na množství potravy řízeném obsahem P pomalé obnovování živin v arktických podmínkách

36 lumík norský Lemmus lemmus

37 lumík norský Lemmus lemmus

38 Populační explose a tahy savců: Antilopa skákavá Antidorcas marsupialis : jižní Afrika x 10 6 jedinců úbytek až po příchodu Burů dva typy populací stálé (za dostatku potravy) a tažné (nouze o potravu jako důvod tahů změna chování, neklid, hormonální nerovnováha, potulky, hlad pohyb stád v počtech 10 4 jedinců) pohyb stád bez ohledu na překážky, naposledy v roce 1954

39 antilopa skákavá Antidorcas marsupialis

40 antilopa skákavá Antidorcas marsupialis

41 Populační explose a tahy ptáků: stepokur Syrrhaptes paradoxus brkoslav Bombycilla garrulus ~ 10 let sovice sněžná Nyctea scandiaca (dnes Bubo scandiacus) cyklus lumíků ptáci severských jehličnatých lesů: semenné roky křivka Loxia curvirostra šišky smrku ořešník Nucifraga caryocatactes - semena limby

42 stepokur Syrrhaptes paradoxus

43 stepokur Syrrhaptes paradoxus

44 brkoslav Bombycilla garrulus

45 sovice sněžná Bubo scandiacus

46 křivka Loxia curvirostra

47 křivka Loxia curvirostra

48 křivka Loxia curvirostra

49 ořešník Nucifraga caryocatactes

50 ořešník Nucifraga caryocatactes

51 Populační explose a tahy ptáků: na území severní Ameriky synchronní erupce osmi druhů semenožravých ptáků hnízdících v jehličnatých lesích data z pravidelných vánočních sčítacích akcí Audubon Society vykazují alternující roky úrody semen a alternující roky invazí semenožravých ptáků do nižších zeměpisných šířek písmena u snímků odpovídají křivkám na grafu synchronizace erupcí početnosti

52 Střídání semenných roků v severských lesích a invazí osmi druhů semenožravých ptáků na jih

53 Synchronizace a rozsah erupcí početnosti osmi druhů semenožravých ptáků

54 eg : Hesperiphona vespertina

55 cr : čečetka Acanthis flammea

56 wwc : křivka bělokřídlá Loxia leucoptera

57 rc : křivka Loxia curvirostra

58 pf : hýl nachový Carpodacus purpureus

59 pg : hýl křivčí Pinicola enucleator

60 rbn : brhlík Sitta canadensis

61 ps : čížek Spinus pinus

62

63 Postupné zvětšování areálu druhu: Nelze dostatečně odlišit plynulé a postupné zvětšování (a případné občasné zmenšování) stálého areálu druhu od rychlého šíření invazních druhů řada druhů v historicky doložené době svůj areál zvětšuje (a jinde a jindy případně ustupuje) příčiny mohou být jak ve změnách klimatických, tak důsledkem činnosti člověka

64 Postupné zvětšování areálu druhu: Příklady z třídy ptáků v Evropě: zvonohlík zahradní původně mediteránní, v 19.stol. do střední Evropy, ve 20.stol. na jih Anglie a do Skandinávie labuť velká v Čechách posledních cca 30 let hýl rudý šíří se z východní Evropy hrdlička balkánská během cca 40 let z Balkánu až do Anglie

65 zvonohlík zahradní Serinus serinus

66 zvonohlík zahradní Serinus serinus

67 labuť velká Cygnus olor

68 Hýl rudý Carpodacus erythrinus

69 hrdlička balkánská Streptopelia decaocto

70 Zvětšování areálu Hrdlička zahradní osídlila území Moravy a Čech postupně během čtyřicátých a padesátých let, zejména ve městech. Úspěšně zimuje.

71 Postupné zvětšování areálu druhu: Podobně se šíří řada druhů bezobratlých recentní příklad: - klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella) drobný motýlek, jehož housenka ožírá listy jírovce maďalu (ten u nás není autochtonní) za 20 let z Makedonie až na severozápad Francie, do Belgie a Holandska vlastní původ a specializace na jírovec nejsou zcela jasné

72 Postupné šíření klíněnky jírovcové Evropou

73 klíněnka jírovcová Cameraria ohridella

74 Požerky klíněnky

75 Pravé invazní druhy Podíl člověka na invazivním šíření živočichů je různý : od přímého transportu člověkem (buď záměrné vysazení nebo neúmyslné zavlečení) až po změnu biotopů (? ale i změnu klimatu?) a tím umožnění samovolného invazního šíření předchozí druh může být případem poslední varianty, může jím být i plzák Arion lusitanicus, ač tento druh je navíc transportován dopravou králík a další placentálové (liška) v Austrálii nebo kozy na osamělých ostrovech v moři jsou výsledky záměrného vysazení./...

76 Pravé invazní druhy Ve většině případů se kombinuje prvotní transport člověkem (ať záměrný nebo častěji neúmyslný) s dalším samovolným šířením do nového areálu, kde chybějí přirození predátoři a paraziti Prvotní transport člověkem je častým způsobem překonání oceánu z kontinentu na kontinent: králík, ondatra, mýval, norek americký, veverka popelavá (všichni záměrně), mandelinka bramborová, slávička mnohotvárná, sladkovodní perloočky a mnoho dalších druhů, zejména z bezobratlých (vesměs neúmyslně)

77 Pravé invazní druhy Co je to globalizace (s hlediska ekologie)? Globalizace není to, že na všech kontinentech světa se prodává stejná Cola a mnoho dalších stejných předmětů denní potřeby, ani jednotná konsumace produktů masové kultury pokud způsob života a kulturní návyky člověka neovlivní přírodní ekosystémy Globalizace se projeví, když důsledky lidských globálních aktivit nechtěně ovlivní ekosystémy na jiném konci planety příklad : transport ojetých pneumatik

78 Pravé invazní druhy příklad : transport ojetých pneumatik : ve velkém se převážejí ojeté pneumatiky (celé lodní náklady) jako surovina k dalšímu zpracování z kontinentu na kontinent zejména z Asie do Ameriky po skladování venku v nich vždy zbude dešťová voda a v ní larvy komárů, mezi nimi i druhů, které jsou významnými vektory závažných onemocnění člověka nemocní dnes cestují (např. letecky) po celém světě, ale šíření závisí na přítomnosti vektoru

79 Asian Tiger mosquito Aedes albopictus

80 larva Aedes albopictus

81 Pravé invazní druhy výsledkem transportu pneumatik byl neúmyslný a nežádoucí transport larev komárů Aedes albopictus tento druh je přenašečem několika arbovirů : např. horečky dengue, západonilské horečky, viru Chikungunya (vesměs (+) ssrna viry) reservoárem viru se stávají cestující nemocní s mírnou formou viros, u západonilské horečky ptáci k dalšímu šíření na jiném kontinentě je nezbytný hmyzí vektor - Aedes z transportu pneumatik

82 Pravé invazní druhy Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) původem ze Skalistých hor z divokých druhů Solanum, po rozšíření pěstování bramborů přešla na brambor a rozšířila se po území Severní Ameriky zavlečena do Evropy a postupně a plynule od dvacátých do sedmdesátých let osídlila celou Evropu až po Rusko přirozeným šířením (nesmyslné politické teorie o umělém šíření)

83 Šíření mandelinky bramborové Evropou na východ

84 mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata

85 mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata

86 mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata

87 slunečko Harmonia axyridis původem z východní Asie dále do USA a Kanady, odtud do Velké Britanie vysazováno do skleníků a sadů západní Evropy k nám 2007, lavinovitě se šíří Českem o něco větší (6-9 mm) než naše jiné druhy, mohutnější, více klenuté velmi proměnlivé zbarvení hubí mšice, mery, vajíčka různého hmyzu, a to dlouho do podzimu žere ale i larvy jiných druhů sluneček (i stejně velké) a též larvy zlatooček

88 slunečko Harmonia axyridis

89 slunečko Harmonia axyridis

90 slunečko Harmonia axyridis

91 slunečko Harmonia axyridis

92 larva slunečka Harmonia axyridis

93 Invazní plž : plzák Arion lusitanicus Je to velké, je to rezavě hnědé, je to slizké, je to odporné (ale nepáchne to) co je to? Postrach zahrádkářů, plzák španělský Arion lusitanicus dospělý 8 až 12 cm, oranžovohnědý, jednoletý mladí jsou vejčitého tvaru, pestře žlutohnědí s dvěma pruhy na hřbetě hermafrodit (kopulace koncem VI), výhoda : každý jedinec klade vajíčka přes 200, od srpna do počátku zimy, pozdnější vajíčka přezimují vajíčka z časného podzimu se asi po 5 týdnech líhnou (podle teploty i déle) a mláďata přezimují

94 slimák: plzák Arion lusitanicus

95 Invazní plž : plzák Arion lusitanicus euryvalentní druh obsazuje kulturní biotopy s nestabilními společenstvy a přemnožuje se hustoty až 50 ind.m -2 po odstranění z omezené plochy ji rychle osídlí jedinci z okolí vyhledává stinná místa s vysokou vegetací, odtud vylézá za vlhka za soumraku, v noci a časně ráno žere většinu druhů rostlin, mrtvoly jiných plžů i živé jedince menších plžů (páskovky Cepea) likviduje mladé kultury zeleniny, řepku, brambory

96 Invazní plž : plzák Arion lusitanicus původní rozšíření v atlantskéčásti Evropy: severní část Pyrenejského poloostrova, západní Francie a Anglie s atlantickým klimatem zhruba 50 let se šíří do nitra kontinentu - zřejmě mu v tom napomáháčlověk transportem sadby, zeleniny, vlhkého dřeva a pod. na tom všem se zejména mladí jedinci snadno přemísťují ale dospělci mohou postupovat rychlostí 5 až 9 m.h -1 do neobsazených území zavlečen i do USA (1998) a na Falklandy

97 Invazní plž : plzák Arion lusitanicus dnes masivní invaze napříč Evropou na územíčr spolehlivě od r jen velmi málo predátorů spíše žerou mladé jedince (Lampyridae, Carabidae, Staphylinidae, kachny, ježci, Turdidae) v nově obsazovaných areálech chybí parazité larvy dvojkřídlých Sciomyzidae, hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita ta se používá jako komerční metoda tlumení výskytu plzáka

98 Invazní plž : plzák Arion lusitanicus

99 Invazní mlž : Dreissena polymorpha Drobný mlž slávička mnohotvárná Dreissena polymorpha byl původně rozšířen ve vodách pontokaspické oblasti včetně Kaspického a Azovského moře drobný mlž s pruhovanými lasturami ( zebra mussel ) o velikosti od 1 do max. 5 cm, obvykle něco přes 1 cm přichycuje se byssovými vlákny k pevnému podkladu (skála, rostlina jako rákos, dřevo, loď, stavby a potrubí ve vodě, schránky jiných mlžů) a vytváří obrovské kolonie přisedlých jedinců

100 slávička Dreissena polymorpha

101 slávička Dreissena polymorpha

102 slávička Dreissena polymorpha

103 Invazní mlž : Dreissena polymorpha žije 3 až 9 let, rozmnožuje se od 2. roku uvolňuje v pozdním jaru několikrát desetitisíce vajíček, celkem až milion oplození je ve vodě za 3 5 dní se líhnou veligerové larvy, které asi měsíc žijí v planktonu a šíří se pohyby vodních mas pak se usazují a přichycují byssovými vlákny nedospělí jedinci v prvém roce se ještě mohou uvolnit a přemísťovat na jiný podklad na vhodném podkladu až několik tisíc jedinců na ploše 1 m 2

104 Invazní mlž : Dreissena polymorpha živí se filtracíčástic o velikosti od 1 do několika desítek µm, hlavně fytoplanktonu, ale i bakterií a mikrozooplanktonu včetně vlastních larev dospělý jedinec profiltruje asi 1 litr vody za den filtrují selektivně sinice nekonsumují, nejedlé částice odvrhují obalené slizem jako nepravé výkaly optimální teplota je 20 až 25 C, ale přežívají a rostou i ve 3 C a rozmnožují se od 13 C tolerují salinitu vody do cca 10 estuaria, i vnitrozemská moře

105 Invazní mlž : Dreissena polymorpha Šíření : Původní areál v pontokaspické oblasti Odtud se přirozeně šířil (18. a 19. stol.) do Evropy na západ a na sever, a to zejména v době stavby plavebních kanálů propojujících země západní Evropy a rozvíjející se lodní dopravy : Maďarsko 1794, Anglie 1824, 1827 Holandsko, Labe v Čechách 1893, Švédsko 1920, Itálie (L. Garda 1973) dnes po celé západní a severní Evropě, ale...

106 Invazní mlž : Dreissena polymorpha Invaze do Severní Ameriky : V r nalezeni dvouletí jedinci v L. St. Clair, mezi L. Erie a L. Huron nejspíše v r zavlečeni jako veligerové larvy vypuštěním balastní vody z ruské zaoceánské lodi jedoucí do Kanady pro pšenici transport nedospělých mlžů i dospělců je možný i na lodních řetězech a kotvách na palubě po prvé rozmnožovací sezóně 1000 x vyšší hustota populací v r již ve všech Great Lakes

107 Invazní mlž : Dreissena polymorpha V r unikla z povodí Velkých Jezer do řeky Illinois a tím do povodí Mississippi ; rovněž do povodí Hudson River V r již v Kalifornii Rychlé šíření umožňuje planktonní fáze veligerové larvy (transport vodou a s vodou ), schopnost mladých mlžů se dočasně odpoutat od podkladu a schopnost dospělých uchytit se na různé podklady včetně malých lodí a na nich přežít několikadenní transport po silnici Důsledky invaze do amerických biotopů :./...

108 Invazní mlž : Dreissena polymorpha Důsledky invaze do amerických biotopů : v L. Erie se zdvojnásobila průhlednost vody, abundance rozsivek klesla o %, postupně i ostatnířasy (o 90 % v západ. části, o 62 % ve východní), ve fytoplanktonu častěji převládá sinice Microcystis více světla v hloubce umožnilo rozvoj makrofyt ale v druhovém složení změněném důsledky nasedání Dreissena na stonky některých druhů klesla koncentrace rozpuštěného organického C změny i v množství zooplanktonu (o %)

109 Invazní mlž : Dreissena polymorpha (Důsledky invaze do amerických biotopů...) původní druhy bentických mlžů mají lastury pokryté až jedinci Dreissena tukové zásoby poloviční v důsledku kompetice, původní druhy mlžů proto hynou úlovky okouna Perca flavescens vzrostly 5 x, rovněž vzrostla populace a velikost okounka černého Micropterus dolomieui (v Evropě je Dreissena žrána m.j. ploticí) naopak planktonofágní druhy ryb mají méně potravy a ubývají, zvláště potěr (ubývá zejména mikrozooplanktonu)

110 Invazní mlž : Dreissena polymorpha (Důsledky invaze do amerických biotopů...) Dreissena se podílí na šíření botulismu vodních ptáků škody na zařízení : kolonie Dreissena ucpávají vodní potrubí vodáren a elektráren, zarůstají zařízení přístavů a plavebních kanálů planktonní veligerové larvy se dostávají do úpraven pitné vody škody v USA jsou odhadovány na 5 miliard $ ročně

111 Střevlička východní Pseudorasbora parva Tento drobný druh cypriniformní rybky pochází z východní Asie povodí Amuru, Japonsko, Korea v šedesátých letech byl vysazen do rybníků v Rumunsku v deltě Dunaje odtud se rozšířil do mnoha zemí Evropy, centrální Asie a severní Afriky jednak samovolným šířením v povodích, ale zejména s převozem obchodovaných násad ryb, zejména ryb býložravých vysazovaných do vod s velkým rozvojem vegetace nebo fytoplanktonu

112 Střevlička východní Pseudorasbora parva dnes je v některých vodách (u nás běžně) rozšířen jako masově se vyskytující druh, který dorůstá délky několika cm (8-9), hmotnosti kolem 15 g a hustoty populací až přes ind.ha -1 škodí nativním druhům kompeticí o planktonní potravu i požíráním nejmenších rybích larev i větších druhů

113 Střevlička východní Pseudorasbora parva

114 Střevlička východní Pseudorasbora parva

115 Pravé invazní druhy Ondatra pižmová (Ondatra zibethica) původně severoamerický vodní hlodavec vysazena počátkem minulého století u Dobříše ve středních Čechách, odtud zaplavila celou Evropu kdysi potkan Rattus norvegicus veverka Sciurus carolinensis vysazena v Anglii vytlačila v. obecnou do Skotska a na západ Irska

116 ondatra pižmová Ondatra zibethica

117 ondatra pižmová Ondatra zibethica

118 veverka popelavá Sciurus carolinensis

119 potkan Rattus norvegicus

120 Případ veverky popelavé ve Velké Británii Sciurus carolinensis je americký druh rozšířený v USA a Kanadě Je větší (45 až 50 cm) než evropská S. vulgaris, má širší potravní spektrum (je všežravější ) Kompetičně schopnější Dovezena jako chované domácí zvířátko do Velké Británie, Itálie a Jihoafrické republiky Unikla do volné přírody a začala se šířit Vytlačuje veverku obecnou kompeticí Působí škody okusem dřevin

121 Případ veverky popelavé ve Velké Británii Veverka popelavá nachází v listnatých lesích daleko více potravních zdrojů než v. obecná Výsledkem je hustota až 8 jedinců veverky popelavé na 1 hektar Veverka obecná jen cca 1 jedinec na 1 hektar Snahy o omezení šíření veverky popelavé: návnady s antikoncepčními látkami, případně trávení antikoagulanty není specifické, ohrožuje i jiné živočichy

122 veverka popelavá Sciurus carolinensis

123 Sciurus carolinensis

124 Sciurus carolinensis

125 Škody okusem Sciurus carolinensis

126 Veverka obecná Sciurus vulgaris

127 Veverka obecná Sciurus vulgaris

128 Rozšíření obou druhů veverek ve Velké Británii

129 Pravé invazní druhy Norek americký únik z farem v Evropě, u nás velmi početná populace vypuštěna zachránci vězněných zvířat z kožešinové farmy Mýval vysazen v Německu, v Americe postupná synantropizace, obtížný Špaček obecný v USA vysazen 1896, do r až k Pacifiku a na jih Kanady Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů perloočky ze Severní Ameriky jako trvalá vajíčka do Evropy, evropské dravé druhy do Great Lakes v balastní vodě lodí

130 norek americký Lutreola vison

131 mýval severní Procyon lotor

132 Špaček obecný - šíření Severní Amerikou

133 Pravé invazní druhy Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů : perloočky ze Severní Ameriky (Daphnia parvula, Daphnia ambigua dnes i v jižních Čechách) jako trvalá vajíčka do Evropy na lodních kontejnerech skladovaných na březích vod evropské dravé druhy perlooček (Bythotrephes, Cercopagis) do Great Lakes v balastní vodě lodí z Ukrajiny podstatným způsobem pozměňují druhové složení planktonu v jezerech

134 Daphnia ambigua

135 Daphnia ambigua

136 Daphnia parvula

137 Daphnia parvula

138 dravá perloočka Bythotrephes

139 dravá perloočka Cercopagis

140 Pravé invazní druhy Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů : do Evropy zavlečení - severoameričtí raci r. Pacifastacus, Orconectes a Procambarus rak pruhovaný Orconectes limosus z východníčásti USA dovezen již 1890 do Polska a Německa a vysazen jako náhrada za raka Astacus astacus vyhubeného račím morem, plísní Aphanomyces astaci malý druh s malou hmotností, i v kalných vodách podstatně větší rak signální Pacifastacus leniusculus ze severozápadu USA dovezen ze stejného důvodu 1960 do Švédska a Finska, dnes Pobaltí, střední a západní Evropa, Řecko, Velká Británie, Irsko

141 Pravé invazní druhy do Evropy zavlečení severoameričtí raci r. Pacifastacus a Orconectes : oba druhy jsou odolné proti račímu moru, ale zároveň jsou jeho přenašeči tím v místech svého výskytu ohrožují přežití nativních populací raků r. Astacus jejich šíření (ve většině zemí nelegální) je způsobeno člověkem : ve Skandinávii je rak signální komerčně loven a využíván snadno se šíři po proudu toků, ale mohou (pomaleji, kolem 1 km za rok) migrovat i proti proudu vedle šíření oomyceta Aphanomyces astaci a masových úhynu raků r. Astacus jsou i jejich přímými kompetitory

142 Pacifastacus leniusculus

143 Pacifastacus leniusculus

144 Orconectes limosus

145 Orconectes limosus

146 Pravé invazní druhy do Evropy zavlečený - severoamerický rak červený Procambarus clarkii : tmavočervený, dravý, rychle rostoucí druh s trnitými klepety z teplých vod, bažin, nádrží, nížinných toků, rýžových polí a zavlažovacích systémů oblasti Mexického zálivu a jihu USA, snáší znečištění vod komerčně pěstován v desítkách tisíc ha vodních ploch dovezen do Španělska k pěstování ve velkém a odtud se šíří Evropou, též pěstován a šířen akvaristy rovněž resistentní přenašeč račího moru vysoce plodný r-strategie proti k-strategii r. Astacus škodí i hrabáním nor do břehů

147 Procambarus clarkii

148 Procambarus clarkii

149 Pravé invazní druhy Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů : do Evropy zavlečený krab - Eriocheir sinensis původně temperátní oblasti Číny, zavlečen do Evropy i do Severní Ameriky v Číně komerčně loven jako jídlo, krmivo i hnojivo katadromní sladkovodní krab, často masový výskyt rozmnožuje se v brakických vodách, hromadně táhne žere cokoliv : řasy, detrit, drobné živočichy, nastražené návnady na ryby i ulovené ryby v sítích vyhrabává nory ve březích a vyvolává erosi břehů vytlačuje původní druhy

150 Eriocheir sinensis

151 Eriocheir sinensis

152 Masová migrace mladých krabů Eriocheir sinensis

153 Bezobratlí : různé druhy : Pravé invazní druhy z Číny do Evropy zavlečená sladkovodní medusa Craspedacusta sowerbyii zcela nenápadná polypová stadia připomínající velmi drobné nezmary téměř bez chapadel žijí skrytě v různých vodách, ale průhledné medusy se odškrcují zřídka, jen za značně vysoké teploty vody v letních měsících kolem 25 C jsou asi 2 3 cm velké a pomalu se vznášejí pod hladinou prohřátých koupališť a podobných stojatých vod a loví zooplankton

154 Sladkovodní medusa Craspedacusta sowerbyi

155 medusa Craspedacusta sowerbyi

156 Bezobratlí : různé druhy : Pravé invazní druhy z východu Severní Ameriky do Evropy 1883 zavlečená sladkovodní mechovka (s podivným českým názvem bochnatka) Pectinatella magnifica v údolních nádržích, v pískovnách a pod. vytváří v létě na ponořených předmětech (větvích, kořenech, konstrukcích) až několik kg těžké kolonie se slizovitým povrchem, na povrchu s tisíci zooidů seskupených do roset šíří se snadno pomocí statoblastů (asi 1 mm, s háčky na povrchu)

157 kolonie mechovky Pectinatella magnifica

158 povrch kolonie Pectinatella magnifica

159

160 Šíření živočichů a ostrovní teorie Mac Arthur a Wilson, viz základní kurz ekologie počet druhů na ostrově se ustálí na stálé hodnotě ustálení je výsledkem rovnováhy immigrace a vymírání velké ostrovy mají více druhů, malé ostrovy méně druhů počet druhů klesá s rostoucí vzdáleností od zdrojové pevniny

161 rychlost immigrace nových druhů na ostrov : velký nebo zdroji blízký ostrov vs. malý nebo vzdálený

162 rychlost vymírání druhů na ostrově : velký ostrov vs. malý ostrov

163 počet druhů je rovnováhou immigrace a vymírání

164 počet druhů plazů a obojživelníků proti velikosti západoindických ostrovů, MacArthur & Wilson 1967

165 Šíření živočichů a ostrovní teorie ostrovy : horské skupiny v moři nížiny, uzavřené vnitrozemské vody v moři pevniny pojem supertramp = časný kolonista s nízkou kompetiční schopností, po ustálení druhů vymizí a osidluje jiný ostrov, na rozdíl od druhů objevujících se až v ustáleném společenstvu

166 časní a pozdní kolonisté ostrovů : holoubek Macropygia mackinlayi na ostrovech Bismarckova souostroví je supertramp, t.j. časný kolonizátor osídlující ostrovy s nízkou kompeticí malého počtu S druhů (J je podíl ostrovů osídlených daným druhem z ostrovů o počtu S druhů) kukačka Centropus violaceus vyžaduje ostrovy s bohatou ptačí faunou obsahující hostitelské druhy ptáků

167 holoubek Macropygia mackinlayi

168 holoubek Macropygia mackinlayi, podíl osídlených ostrovů proti počtu druhů

169 kukačka Centropus violaceus

170 kukačka Centropus violaceus, podíl osídlených ostrovů proti počtu druhů

171